GLOBALIZACE A INTEGRACE

GLOBALIZACE A INTEGRACE – POHLED ZLEVA

České Budějovice, 25. dubna 2013

Ing. Jiří Dolejš

GLOBALIZACE A JEJÍ PROBLÉMY Evoluce přírody vede ke vzniku lidské civilizace a sociální a technická evoluce vede k universálnímu, celosvětovému rozměru civilizace.  Moderním propojováním světa vzniká nová kvalita, globalita. Raná podoba je velmi turbulentní, konfliktní a silně ve vleku neoliberálních řešení.  Současná liberalizace a deregulace probíhá asymetricky a je provázená i tendencemi autoritářskými a protekcionistickými, jevově mající často podobu konfliktu kultur. 

Světový civilizační vývoj probíhá nerovnoměrně, vznikají sociální a ekologické rozdíly mezi Severem a Jihem, bohatými a chudými státy, mezi metropolemi a periferií.  Globalizující ekonomika předbíhá politiku, globální elity jsou nedostatečně vázány pravidly, sítě velkých nadnárodních korporací překrývají a tím i oslabují státní řízení  Po zániku bipolárního světa působí nezvládaná ambice současné světové jedničky. Po hegemoní unipolaritě, východisko je v společné odpovědnosti mulitpolárního světa.  Multipolární svět je nestabilní, dominuje řevnivost imperií a světových pólů rozvoje, k stabilizaci se používají spíše mechanismy vyvažování a koordinace. 

Bezpečnostní problémy multipolárního světa se pojí se silovým a asymetrickým řešením, odpovědí na distanční a informační válku velmocí je lokální terorizmus.  Vztah bezpečnosti a demokracie - zneužití argumentu bezpečnosti k omezování lidských práv, spravedlivá kontrola bezpečnosti ve světě sofistikovaných konfliktů.  Otázka dědictví helsinského proces a demilitarizace. – transformace agresivních paktů na systémy kolektivní bezpečnosti chápána jako degradace (OBSE nenaplněná forma). 

Komise pro globální řízení při OSN : nejen mezinárodní právo ale i nadnárodní instituce (reforma OSN a brettonwwodských institucí) – zatím nedostatečné.  Snaha posilovat „Global governance“ označována konzervativci za kosmopolitismus a levičáctví, soukromé korporace mají strach z globálně účinné regulace.  Na globalizaci ekonomiky nepomůže ekonomický nacionalismus, nová finanční architektura je o regulaci finančních produktů, o platebních a garančních systémech. 

Z reakce na světovou krizi spor o nový intervencionismus, tzv. globálnímu keynesiánství chybí globální autorita, IMF má víc požadavky na dlužníky než na věřitele.  Odrazem globalizace ve vědomí jsou různé ideologie globalismu, v ohrožení snaha zvrátit tento proces (deglobalizace) či se bránit v místní dimenzi života (glokalizace).  Proces zesvětovění civilizace je objektivní, proto není strategickou odpovědí pouhý antiglobalismus, nýbrž promyšlené úsilí dát globalizaci alternativní obsah. 

Cílem alterglobalismu je využít sil globalizace k pozitivním změnám, dát globalizačním procesům humánní a demokratickou formu (heslo jiný svět je možný).  Globální soužití vede k multikulturalismu, ne konec multikulturalismu, ale selhání pravidel, základem otevřenosti je respekt k universální lidské důstojnosti a integrační potenciál.  Globální občanská společnost je zatím velmi vzdálená idea, byť svět díky informační revoluci může svobodně více komunikovat a tím se i solidarizovat na dálku. 

EVROPSKÁ INTERGACE Strategickou reakcí Evropy na proces globalizace je evropská integrace, propojování částí ve větší, konkurenceschopný celek, stejně jako globalizace je objektivní.  Evropskou integraci lépe zvládají země s ekonomickou úrovní bližší vyspělému integračnímu jádru – před vícerychlostní Evropou chrání politika konvergence.  Spor o podobu smluvního základu EU – Maastricht 1992 Amsterodam 1997 Nice 2001 a Lisabon 2007 – řeší se subjektivita, geometrie moci, ale i otázky subsidiarity (přesun kompetencí jen kde je nutný). 

Subjektivita společenství států znamená přenos vybraných kompetencí na nadnárodní úroveň, nejde o pouhou kooperaci a stávají se součástí společně sdílené suverenity.  Úsporná a efektivně nastavené federalizace Evropy není unitární superstát, útoky na návrhy Konventu zprava i zleva ukazují že cesta k postnacionální solidaritě není snadná.  Evropská integrace není elitní uzavřený projekt, ale její rozšiřování by mělo respektovat objektivní zralost, připravenost (viz problém jižního křídla v eurozóně). 

Proti Evropě jako unifikované pevnosti obklopené nárazníkovými pásmy a s vnitřními periferiemi stojí taktika tzv. flexibilní integrace po vzoru např. Dánska nebo Irska.  Problémem hospodářské unie je koordinace hospodářských politik členských zemí, harmonizace daní a mezd, dohled nad makroekonomickými nerovnováhami.  V řešení dluhové krize chybí prorůstové pojetí tzv. Paktu stability a Fiskálního kompaktu, lití peněz do záchranných valů protéká zpět k bankám, euro je racionální projekt, musí být ale lépe zabezpečen. 

Pokroková národní politická síla musí umět rozpoznat národní zájmy v evropském, nadnárodním kontextu a nedevalvovat je anachronickou národoveckou mytologií.  Evropský rozměr politiky vyžaduje myslet evropsky a kriticky současně, oponována je slabost sociální agendy a byrokratičnost integrace, tzv. demokratický deficit.  Proti nadnárodnímu kapitálu účinnější společná pravidla. Problémy neznamenají dezintegraci či redukci na společný trh ale alternativu sociální unie „Jiná EU je možná“. 

Levicová strategie je spojena s projektem politické integrace, speciálně v Evropě má levicový internacionalismus stále výraznější prvky transnacionální (společný dům Evropa).  Evropská politická a občanská identita může vyrůst jedině z evropské demokracie. – místo shora vnucovaného projektu elit budovat Evropu občanů.  Posílit demokratický, sociální, ekologický rozměr evropské integrace je předpoklad možného přechodu ke kvalitativní přeměně projektu na Evropu socializující. 

Děkuji za pozornost

Jiří Dolejš