Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Globalizace a finanční krize Diplomová práce
Autor:
Mgr. Zdeněk Kravar Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.
Červen 2013
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou
použitou
literaturu.
Svým
podpisem
stvrzuji,
že
odevzdaná
elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 20. června 2013
Zdeněk Kravar
2
Poděkování: Chtěl bych touto cestou poděkovat mému vedoucímu diplomové práce Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D., který mě svou trpělivostí a odborným vedením pomohl při tvorbě této práce.
3
Anotace:
Hlavním cílem práce je zhodnotit souvislost mezi finančními krizemi a expandující globalizací.
Součástí
tohoto
zhodnocení
je
teoretické
vymezení
pojmů
globalizace, finančních krize. Dále se zaměřuji na významné finanční krize 20. století až do současnosti. Větší důraz je kladen na světovou finanční krizi, která propukla v roce 2007. V poslední části této práce je vymezen vliv globalizace na finanční krize.
Annotation: The main goal of this work is to evaluate the association between financial crises and expanding globalization. As part of this evaluation is the theoretical notion of globalization and financial crisis. It also focuses on significant financial crises 20th century to the present. More emphasis is put on the global financial crisis that erupted in 2007. In the last part of this work is defined by the influence of globalization on the financial crisis.
4
Klíčová slova: Globalizace, finanční krize, recese, spekulace, ekonomické nástroje.
Keywords: Globalization, financial crisis, recession, speculation, economic instruments.
5
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................8 1.
Globalizace ekonomiky................................................................................11 1.1
Vymezení pojmu „Globalizace“ ....................................................................... 11
1.2
Členění Globalizace.......................................................................................... 13
1.3
Zhodnocení Globalizace................................................................................... 14
2.
Některé zajímavé historické finanční krize ................................................16 2.1
Tulipánová krize................................................................................................ 16
2.2
Bublina Jížních moří......................................................................................... 17
2.3
Velká hospodářská krize .................................................................................. 18
3.
Globalizace a finanční krize koncem 20. a počátkem 21. století..............21 3.1
Obecné znaky finančních krizí......................................................................... 23
3.2
Krize Evropského měnového systému ........................................................... 24
3.3
Mexická měnová krize ...................................................................................... 26
3.4
Východoevropská krize.................................................................................... 28
3.5
Asijská měnová krize ....................................................................................... 30
3.6
Ruská měnová krize ......................................................................................... 32
3.7
Brazilská měnová krize .................................................................................... 34
3.8
Turecká měnová krize ...................................................................................... 34
3.9
Argentinská finanční krize ............................................................................... 36
4.
Světová finanční krize..................................................................................38 4.1
Příčiny vzniku , průběh a důsledky krize na americkém trhu ........................ 38
4.2
Přesun krize do Evropy a do světa.................................................................. 42
4.3
Dluhová krize v eurozóně ................................................................................ 44
4.4
Nejpostiženější státy eurozóny........................................................................ 46 6
4.4.1
Island ..............................................................................................................................46
4.4.2
Maďarsko........................................................................................................................48
4.4.3
Lotyšsko..........................................................................................................................48
4.4.4
Řecko..............................................................................................................................49
4.4.5
Irsko ................................................................................................................................50
4.5
Spojitost mezi globalizací a finančními krizemi.........................................54
5.
6.
Dluhová krize v ČR ........................................................................................... 51
5.1
Tři fáze vlivu globalizace na finanční krizi ...................................................... 54
5.2
Vlivy globalizace na vznikající krize ................................................................ 58
ZÁVĚR ...........................................................................................................59
Seznam použité literatury .....................................................................................61 Bibliografie .............................................................................................................61 Internetové zdroje ..................................................................................................64 Seznam použitých zkratek ....................................................................................66
7
ÚVOD Finanční krize je v dnešní době skloňována ve všech pádech. Denní tisk, televize a média každý den uvádějí fakta, která nás ubezpečují, že finanční krize ještě neskončila a brzy neskončí.
Cílem této diplomové práce je vymezit spojitost mezi globalizací a finančními krizemi.
Je velice těžké tuto spojitost jednoznačně vymezit v historickém kontextu, jelikož globalizace a finanční krize z historického kontextu existují již od doby, kdy se začalo obchodovat a začaly se při těchto obchodech využívat různé spekulace, podvody a podobné metody. V této kapitole jsem stručně vymezil některé historické krize. Usoudil jsem, že pro zajímavost z historie jen okrajově zmíním „Tulipánovou krizi“ a „Bublinu Jižních moří“.
V první části této práce vymezuji pojem globalizace. Zaměřuji se na její hodnocení a členění. Abych nejlépe vymezil spojitost globalizace a finanční krize v historickém kontextu, zaměřil jsem se více na krize konce 20 a 21. století. Toto období jsem si vybral také hlavně proto, že je z něj zřejmé jak rostoucí globalizace ovlivňovala krize.
Mezi důležité krize konce 20 a 21. století jsem zařadil Krizi Evropského měnového systému, Mexickou krizi, Východoevropskou krizi, Asijskou měnovou krizi, Ruskou měnovou krizi, Brazilskou měnovou krizi, Tureckou měnovou krizi a Argentinskou finanční krizi. O těchto krizích uvádím pouze důležitá fakta, která krizi ovlivňovala, jejich dopad a snahy o jejich vyřešení.
Světové finanční krizi věnuji samostatnou část. Dříve než tuto krizi rozvádím uvádím fakta o Americké hypoteční krizi, která Světovou finanční krizi vyvolala. U této krize se věnuji jejímu vzniku, průběhu a zaměřuji se na negativní dopady na 8
světovou ekonomiku. Současně v této kapitole propojuji důsledky Světové finanční krize s dopady na Evropskou unii. V rámci EU se zaměřuji na některé postižené státy jako je Island, Maďarsko, Lotyšsko, Řecko a Irsko. V samostatné podkapitole analyzuji dopad finanční krize na Českou republiku. V poslední části práce vymezuji spojitost mezi globalizací a finančními krizemi v historickém kontextu.
Po prostudování základních informací o historii a současnosti finančních krizí jsem se rozhodl, že některé krize pouze zmíním, některé zhodnotím pouze okrajově a u těch, dle mého zásadních vystihnu jejich podstatu a spojitosti.
9
Zvolené metody zpracování Metody zpracování, které jsem použil při tvorbě této práce, zahrnovaly hlavně vymezení historických souvislostí vzniků, průběhů, dopadů a řešení finančních krizí.
Další použitou metodou byla analýza chování jednotlivých subjektů postižených ekonomik a následných dopadů mimo ně.
Vliv globalizace na finanční krize jsem řešil formou případových studií, kdy jsem historicky vymezil krize v třech etapách. Z tohoto rozdělení je zřejmé jaký vliv má globalizace na citlivost a dopady krizí na celosvětovou ekonomiku.
Jako primárními prameny jsem zvolil odbornou literaturu, materiály dodané vedoucím práce a jako sekundární prameny jsem využil informace běžně dostupné na internetu, tiskoviny, odborné články a různé diskuze na téma globalizace a finanční krize.
Tato práce se opírá hlavně o komparaci teoretických východisek. Využívám hlavně empirická data, analýzu úvah uznávaných odborníků. Důležité je také sdělit nevýhodu tohoto tématu a to, že existuje nepřehledné množství zdrojů a v klíčových aspektech se názory odborníku leckdy vzájemně odporují.
10
1. Globalizace ekonomiky Globalizace ekonomiky je v současné době velice diskutovaným tématem v návaznosti na probíhající finanční krizi. Na jedné straně se setkáváme se zastánci globalizace a na druhé s jejími zapřisáhlými odpůrci. Jsme svědci toho jak se schází vrcholoví politikové a ekonomové na různých summitech a jednáních, přitom kousek od kongresových center se shromažďují davy odpůrců, kteří se uchylují i k násilí.
Je třeba si uvědomit, že už od dob, kdy se na zemi objevil člověk začala globalizace vznikat. Začalo to klasickým výměnným obchodem jídla, oblečení a různých předmětů mezi dvěma osadami. Ze současného pohledu lze konstatovat, že globalizace jako taková se vyvíjí několik tisíc let, a že se bude ještě dlouhou dobu vyvíjet. Jedná se o neřízený spontánní proces, který vyvolává řadu negativních a pozitivních důsledků. Zásadní pro globalizaci je, že něco co dříve nebylo propojené spojuje a co je vzdálené sbližuje.
1.1 Vymezení pojmu „Globalizace“ Samotný pojem globalizace se objevil na počátku 60. let minulého století, kdy začaly být reflektovány nové kvantitativní i kvalitativní změny ve vývoji světa. Jednotliví autoři se ovšem rozcházejí v názoru na to, kdy globalizace jako faktický proces začala. Z hlediska širšího historického pohledu se jedná o proces propojování, počínající přinejmenším expanzí evropské civilizace na počátku novověku. Podle užšího vymezení je globalizace spojena především se vznikem nadnárodních korporací, které se oddělily od ekonomik národních států. K jejich významné expanzi do jiných zemí, než byly země původu, je vedla snaha o snižování výrobních nákladů. Tento proces se uspíšil v důsledku první ropné krize v roce 1973, která vyvolala hospodářský útlum v západních zemích, nárůst nezaměstnanosti a prudkou inflaci amerického dolaru a evropských měn. V tomto 11
období probíhal současně přechod od sociálního státu k liberálněji orientovaným politikám.
Ve stejné době byla prosazována pravidla volného obchodu neomezovaného státními opatřeními - liberalizace. Právě zmiňované nadnárodní korporace se vyvinuly z možnosti stále snadněji fungovat nezávisle na národních státech. Získaly prostor k volnému přesouvání jednotlivých částí výroby tam, kde je levná pracovní síla
a
příznivé
daňové
podmínky.
Deregulace
trhu
a rozvoj
komunikačních technologií umožnily volný pohyb kapitálu, expanzi světového obchodu, další propojování světových trhů a odstraňování obchodních bariér.
V souvislosti s expanzí světového trhu a rozvíjením podmínek vhodných pro jeho fungování se proměnila i role státu. V této nové situaci státy samy lákají investory, vytvářejí bezcelní zóny, poskytují daňové úlevy a dotace na vytvořená pracovní místa, hradí ze svých prostředků náklady na rekvalifikaci pracovní síly nebo poskytují pozemky za nižší než tržní cenu, či dokonce zdarma. Mnoho zemí upustilo od ochranářských opatření, chránících vlastní produkty před konkurencí cizích výrobků. Vazby mezi jednotlivými národními státy a mezi podniky se uvolnily. Současně se objevují noví aktéři, zejména firmy ze zemí skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) a bohatých arabských zemí, které postupně proměňují mapu globální ekonomiky. V průběhu vývoje mezinárodního obchodu lze rozlišit jeho internacionalizaci (mezinárodní obchod se zbožím a službami vyrobeným v rámci národních hospodářství) a globalizaci, kdy výrobní proces již není vázán na státy a jejich hospodářství. Kromě vlivu nadnárodních korporací působí v globálním měřítku na ekonomickou a sociální situaci jednotlivých zemí také výkyvy na světových finančních trzích a pohyb spekulativního kapitálu1.
Vymezení pojmu globalizace je v odborné literatuře nesčetně, ale nejvíce mě zaujalo toto vymezení:
1
Globalizace. Rozvojovka.cz [online]. ©2013 [cit. 2013-01-10]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/globalizace/
12
„Globalizace je spontánní, neřízený proces stále intenzivnější integrace zemí světa v jediném ekonomickém systému. To je zřejmě jediné kritérium, na kterém se shodnou teoretici zabývající se tímto jevem, aniž by se tím vzdávali možnosti do pojmu zahrnout celé sady dalších sociálních, politických, kulturních, sociálně psychologických atd. vztahů s globalizací souvisejících. Mezinárodní měnový fond (IMF) proto příznačně definuje globalizaci jako rostoucí ekonomickou vzájemnou závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií. Tato charakteristika ovšem pomíjí klíčovou důležitost komunikací, především internetu a masmédií, zejména televize. Právě nepřetržitý proud informací vede k zrychlení všech společenských procesů, k transformaci času a prostoru. Vzdálené skutečnosti, ať ekonomické či jiné ovlivňují stále intenzivněji životy obyvatel zemí zejména přímo vtažených do globalizačních procesů.“2
Stručný vývoj procesu moderní globalizace vymezil Iana Goldin a Kenneth Reinert do tří období. První období probíhalo mezi rokem 1870 a 1914 a bylo ukončeno 1. světovou válkou. Druhé období probíhalo od konce 2. světové války až do 70. let 20. století. A třetí období probíhá od poloviny 70. let 20. století až do současnosti.3
1.2 Členění Globalizace
Globalizaci můžeme z širšího pohledu dělit na ekonomickou, kulturní, sociální, politickou a životního prostředí. Globalizace kulturní se projevuje průnikem kultur ve které do tradiční kultury vstupují kultury jiné. Je zřejmé, že pokud se tato globalizace nebude usměrňovat,
2
DLOUHÁ, Jana, DLOUHÝ Jiří a Václav MEZŘICKÝ, eds. Globalizace a globální problémy: sborník textů k celouniverzitnímu kurzu”Globalizace a globální problémy” 2005-2007. Praha: Univerzita Karlovy v Praze Centrum pro otázky životního prostředí, 2006, s. 11. ISBN: 80-87076-01-X 3 GOLDIN, Ian a REINERT Keneth. Globalization for development. Washington: The World Bank, 2006. 21 s. ISBN 08-21369-30-X
13
pak za několik století vznikne kultura jediná. Domnívám se však, že dříve nebo později tento stav nastane.
Globalizace sociální se projevuje nárůstem propojenosti mezi společnostmi a lidmi navzájem díky rychlejší dopravě, narůstající turistice a migrace. Rozvoji médií, zejména televize a internetu, zajišťuje okamžitou výměnu informací v nebývalé šíři. Tím, že každý nemá stejný přístup k informacím, vzrůstá propast mezi bohatou menšinou, koncentrovanou ve státech rozvinutých, a chudou většinou ve zbytku světa.
Politická globalizace se projevuje vzájemným integrováním a propojováním jednotlivých států, působením mezinárodních subjektů (NATO, OSN, EU) nebo působením vlivných institucí, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka a Světová obchodní organizace.
Globalizace životního spočívá v potřebě ochrany životního prostředí, ale v některých případech je zjevné, že jde o boj mezi ochranáři životního prostředí s podnikateli a zájmovými skupinami, které svojí činností životní prostředí ovlivňují. Konflikt, který začíná zájmy jednotlivců, různými organizacemi a končí národní a nadnárodní úrovní způsobuje nutnost uzavírání různých smluv, standardů a dohod. Jako jeden příklad globalizace životního prostředí bych uvedl Kjótský protokol, který se zabývá snížení emisí skleníkových plynů o 5,2 %. Tento protokol ratifikovalo více než 140 zemí. Jsou příznivci a odpůrci tohoto protokolu, ale z hlediska globalizace se jedná o veliký úspěch na úrovni životního prostředí.
1.3 Zhodnocení Globalizace Přínosy a negativa globalizace lze stručně vymezit následovně4. Mezi přínosy lze zařadit růst nabídky a kvality zboží a služeb, pokles výrobních i prodejních cen, vznik nových pracovních příležitostí, růst životní úrovně, širší a svobodnější přístup k informacím, rozšiřující se možnosti komunikace. Mezi negativa
4
JENÍČEK, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. Praha: CH BECK, 2002. 142 s. ISBN 80-717978-71.
14
globalizace lze zařadit náchylnost světové ekonomiky k náhlým kolapsům nebo změnám,
růst
ekonomické,
ekologické
a
politické
migrace,
zvyšování
ekonomického a politického vlivu nadnárodních společností.
Globalizace, přes všechny své nedostatky, pomáhá jednotlivým ekonomikám růst - a tedy zvyšovat životní úroveň miliardám lidí na celém světě. Index lidského rozvoje (Human Development Index) pravidelně stanovovaný Organizací spojených národů, jenž odráží stupeň gramotnosti, délku života a životní úroveň v různých zemích světa, ukazuje, že více než miliarda lidí na celém světě unikla na konci 20. století díky ekonomickému růstu absolutní bídě. Země, které přijaly globalizaci za svou, zvláště státy třetího světa, dosahují stupně růstu v průměru o 50 procent vyššího než státy, jejichž hranice zůstaly uzavřeny5.
5
EPPING, Charles, Randy. Průvodce globální ekonomikou. Praha: Nakladatelství Portál, 2004. 27 s. ISBN 80-7178-825-2.
15
2. Některé zajímavé historické finanční krize 2.1 Tulipánová krize První slavná historická krize se datuje již roku 1637. Tato krize má v odborných kruzích název „Tulipánová krize“. Tulipány se staly předmětem oné krize a cibulky luxusních tulipánů se staly artefaktem, který poptávkou bohatých krizi způsobil. V té době se lidé z vyšších vrstev předháněli, kdo bude mít dům vyzdoben krásnými pestrobarevnými tulipány. Z počátku se cena cibulek pohybovala řádově v jednotkách guldenů a v třicátých letech 17. století se vyšplhala až na čtyřciferné cifry. Pozoruhodné bylo, že uzavírány byly podle všeho i takzvané forwardové obchody, které jsou dnes řazeny mezi deriváty a řadí se mezi spekulativní obchody. Jde o skupinu nástrojů, kterými je možné dnes uzavřít kontrakt na budoucí obchod, jde tedy o spekulaci na budoucí ceny, kterou je možné užít i k zajištění. Již v sedmnáctém století tak obchodníci operovali i s kontrakty na budoucí, v době uzavření ještě neexistující tulipány.6
6
Slavné historické krize: Tulipánová mánie, první nafouknutá bublina. MoneyMag.cz [online]. ©2013 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://ekonomika.moneymag.cz/431-slavne-historicke-krize-tulipanova-manie-prvni-nafouknuta-bublina/
16
Graf 1: Vývoj cen tulipánových cibulek od 12. listopadu 1636 do 1. května 1637
Zdroj: WIKIMEDIA COMMONS. Tulip price index. Commons.wikimedia.org [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulip_price_index.svg Lidé, zaslepeni vidinou rychlého zisku prodávali svůj majetek nebo zastavovali nemovitosti. Nemohlo se stát nic jiného než, že poptávka po cibulích opadla a nastal krach v mnoha oblastech.
Holandsko, kde je obchod s květinami a
zejména s tulipány jedním ze základních pilířů ekonomiky, po splasknutí „nafouknuté bubliny“ postihla veliká hospodářská krize, ze které se několik let vzpamatovávalo.
2.2 Bublina Jižních moří Další známou krizí je tzv. „Bublina Jižních moří“, která vznikla v letech 1711 aţ 1720 v Anglii a je především spojována se „Společností Jižních moří“ (South Sea Company), jejíž dobré postavení na trhu v obchodování se zeměmi Jižní Ameriky vyvolávalo v investorech naději vysokých zisků. Cena akcií tak opět rychle rostla. Když pak v roce 1720 bublina splaskla, dopady nebyly tak velké jako u tulipánového šílenství, jelikož Společnost Jižních moří vykazovala aspoň nějakou obchodní činnost a navíc zasáhla Bank of England, která zmírnila vzniklé ztráty. V 17
celé události hrál roli ještě fakt, že do spekulací se angažovalo také nejprostší obyvatelstvo, stejně jako při Tulipánové horečce v Holandsku každý se toužil při ohromném kurzovním růstu akcií South Sea Company obohatit. Ti nejchudší zlákáni vidinou ohromného bohatství získaného investováním, jež neměli dostatek peněz na to, aby si koupili jednu celou akcii South Sea Company, shromažďovali své vklady u obchodníků (mnoha z nich spíše podvodníků), kteří slibovali za vložený kapitál založit nejrůznější „pokrokové“ společnosti. Tyto společnosti se měli zabývat například pojištěním pro případ ztráty služebnictva, vynalezením perpetuum mobile, využitím trosek z havarovaných lodí nebo přeměnou slané mořské vody ve sladkou.7
2.3 Velká hospodářská krize
První velkou krizí, jejíž velikost je spojená s rozvíjející se globalizací byla Velká deprese 30. let dvacátého století česky nazývána Velká hospodářská krize. Poválečné období bylo pro Evropu z hlediska ekonomického velice náročné. Ve velkém se ekonomika přeorientovávala na průmyslová odvětví a zemědělství šlo do útlumu. Německo, které bylo zasaženo válečnými reparacemi, vyplývajících z Versailleské mírové smlouvy8, která požadovala plnou odpovědnost Německa za vypuknutí 1. světové války, prožívalo nejhorší období svých dějin.
Hodnota měn se v Evropě stále snižovala a státy byly nuceny se více zadlužovat. Celkově se dá konstatovat, že evropská ekonomika byla oslabená a lehce zranitelná. Přes všechna negativa se zdálo, že ekonomika v Evropě je stabilizovaná a některé státy dokonce vykazovaly mírný ekonomický růst.
U USA v poválečné období během 20. let 20. století Federální rezervní systém (FED) pomocí změn peněžní zásoby úspěšně tlumil hospodářský cyklus, čímž napomáhal vytvořit stabilní finanční a hospodářské prostředí, a to v pozici USA 7
MAYER, Anton, BRUNCVÍK, Miroslav a POLIŠENSKÝ, Mirek . Spekulanti a finanční katastrofy. Praha: Transal Books, 1995. s. 47. ISBN 80-9009-542-9. 8 Versailleská (Pařížská) mírová konference 1919-1920. Moderni-dejiny[online]. ©2013 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/versailleska-parizska-mirova-konference-1919-1920/
18
jako nejsilnější ekonomiky světa. Přehnaný optimismus z poválečné konjunktury vyvolával ve finančnících, podnikatelích a spotřebitelích pocit víry ve stabilní a trvalý růst9.
Porovnání současné krize s dosud největší krizí 30. let 20. století dokazuje, že příčiny vzniku byly v mnohem podobné. I tehdy bylo u zdroje vzniku krize poskytování hypoték, které neměly naději být splaceny., i tehdy docházelo ke spekulaci s hypotékami, i tehdy docházelo ke spekulacím s hypotékami, i tehdy vznikaly finanční inovace a vznikala cenová bublina na burze cenných papírů. E. Hobsbawn uvádí, že „když krize začala, byla samozřejmě nejdrastičtější v USA, protože loudající se expanze poptávky byla popoháněna prostřednictvím expanze konzumentského kreditu. Banky podlomené boomem spekulací s nemovitostmi, který s pomocí sebeklamajících optimistů a množícího se finančního darebáctví dosáhl svého vrcholu pár let před velkým krachem, a zatížené špatnými půjčkami odmítly poskytovat nové stavební půjčky nebo refinancovat ty staré. To je však neuchránilo před zánikem po tisících. Zatímco (1933) téměř polovina amerických domovních hypoték byla v platební neschopnosti a tisíce nemovitostí bylo denně uzavíráno.“10
Dne 24. října 1929, který je označován jako „Černý pátek“, tak došlo k dramatickému propadu americké burzy. Počátkem září dosahoval index akciových kurzů Dow Jones svého maxima a pak začal prudce padat. Jestliže na začátku září 1929 byla tržní hodnota akcií obchodovaná na newyorské burze 89,7 miliard dolarů, tak v listopadu to bylo už jen 71,8 miliard a do roku 1932 spadla až na 15,6 miliard. Došlo tak k dramatickému snížení cen akcií až o 70%. Dalším problémem, následujícím po propadu akciových kurzů, je krize bankovní. Když začaly runy na banky, jednotlivé bankovní instituce nepřijaly dostatečné opatření na vydávání vkladů a doufaly, že jim půjčky poskytne FED jako věřitel poslední instance, což se však nestalo. Během této bankovní krize z původního počtu 24
9
Globalizace. Rozvojovka.cz [online]. ©2013 [cit. 2013-01-10]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/globalizace/ KLAVAČOVÁ, Eva. Dlouhodobé a krátkodobé příciny finanční krize. Globální finanční a ekonomická krize v souvislostech. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2009. 23 s. ISBN 978-80-904281-2-6. 10
19
000 bank zkrachovalo 9 000 bankovních ústavů, což mělo neblahé důsledky na délku a hloubku této krize11.
Velká krize měla z hlediska ekonomického také veliký dopad na změnu celosvětového ekonomického myšlení a v důsledku této krize vznikl nový finanční systém a celkově se změnil makroekonomický přístup. Konference v BrettonWoods byla mezníkem těchto změn, po kterém vznikl nový měnový systém, vznikly nadnárodní světové organizace jako je Mezinárodní měnový fond a Světová banka12. Cílem této konference bylo vytvoření předpokladů pro stabilitu měn a řešit nedostatek vhodného a pro všechny přijatelného platidla. Konference sice vedla k vytvoření institucionálního rámce pro obnovení intenzivnější spolupráce mezi členskými zeměmi, ale návrat ke spolupráci neznamenal, že státy opustily obhajobu národních zájmu ve prospěch těch společných. Pouze dospěly k názoru, že budou lépe schopny svoje zájmy prosazovat prostřednictvím těchto institucí než mimo ně.13 Jako vhodné platidlo byl zvolen dolar.
11
ŽÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.391 stran. s. 67. ISBN 978-80-7380035-2. 12 Svetová banka zastrešuje tyto instituce: Mezinárodní banku pro obnovu a rozvoj (IBRD), Mezinárodní financní korporaci (IFC), Mezinárodní asociaci pro rozvoj (IDA), Multilaterální agenturu pro garanci investic (MIGA) a Mezinárodní centrum pro rešení investicních sporu (ICSID) 13 JONÁŠ, Jirí: Národní zájmy stále dominují. [online]. ©2013 [cit. 2013-01-19] Dostupné z http://revue.kpol.ff.ucm.sk/archiv/2005/3/svobodova.pdf
20
3. Globalizace a finanční krize koncem 20. a počátkem 21. století Finanční krize jsou důsledkem rostoucí globalizace, zejména propojenosti kapitálových trhů. Důležité u definování pojmu finanční krize je fakt, že vzniklé problémy se nenacházejí v reálné ekonomice, ale ve finančním systému. Finanční krizi lze následně rozložit na jednotlivé, dílčí, krize, neboli specifické poruchy finančního systému, mezi které patří měnová krize, bankovní krize, dluhová krize a systematická finanční krize14.
Pod pojmem měnová neboli devizová krize rozumíme situaci, kdy dochází k prudkému a neočekávanému oslabení kurzu domácí měny. V případě pohyblivého kurzu se tak měnová krize projevuje jako výrazná depreciace nominálního kurzu, i když samotný pohyb je málo pravděpodobný díky intervencím centrální banky. U systému fixního kurzu pak spekulativní útok na směnný kurz, zapříčiněný nakupováním zahraniční měny domácími i zahraničními investory ve snaze útěku od měny postižené, vede k devalvaci domácí (postižené) měny. Za měnovou krizi lze považovat i situaci bránění měnového kurzu z pozice centrální banky, kdy dojde ke ztrátě části devizových rezerv nebo navýšení úrokových sazeb. K samotnému vzniknutí měnové krize bez doprovodů krize dluhové a bankovní povětšinou nedochází. Za příklad čistě měnové krize lze posuzovat například rozpad evropského měnového systému v letech 1992 – 199315.
Bankovní krize je spojená s likviditou banky, kdy banka nemůže dostát svým závazkům. Tato krize je taktéž spojena se ztrátou důvěry a většinou jí doprovází hromadné vybírání vkladů a celkově to tuto krizi urychlí a prohloubí. Banka, která se ocitne v této krizi, potřebuje cizí pomoc ve formě dodání prostředků, které by
14
DVOŘÁK, Pavel. Ve ejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008169 s. ISBN 978-80-7400-075-1.
15
DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vyd. Praha: C. Beck, 2008. 343 stran. s. 169-170. ISBN 978-80-7400-075-1
21
zajistily její likviditu. Tato krize je buď příčinou jiných druhů krizí,a ve většině případech se tyto krize vzájemně prolínají.
Krize dluhová neboli úvěrová, kterou lze rozdělit na další dva typy. Nejrozšířenější typem je tzv. externí dluhová krize, která vzniká v případě neschopnosti dané země splácet zahraniční dluh. Příklady vzniku takové krize jsou Mexiko v roce 1982, Rusko v roce 1998 nebo Argentina v roce 2001. Tento problém je často řešen nemalými půjčkami od MMF nebo od Světové banky. Patří sem i případy, kdy jednotlivé zahraniční dluhy nejsou schopny splácet ani soukromé firmy a banky. Dalším typem je tzv. interní dluhová krize, kde dochází k vnitřnímu zadlužení ekonomik (platební neschopnost podniků a nárůst objemu úvěrů), a vede tak k zamrznutí úvěrového trhu. Za vnitřní dluhovou krizi lze považovat vývoj ekonomiky Japonska na počátku 90. let nebo nedávnou dluhovou krizi v Řecku.16 Pro nové modely finančních krizí je typický posun k širšímu chápání krize jako kombinaci měnových, bankovních a dluhových aspektů. Tento model můžeme pojmenovat jako systemickou finanční krizi. Ta spočívá v eventuálním narušení finančních trhů, které může mít díky poškození jejich schopnosti fungovat efektivně, velmi nepříznivé dopady na reálnou ekonomiku. Základním výchozím bodem každé finanční krize bývá typicky určitý kritický stav, který v kombinaci s některými spouštěcími momenty může zvyšovat zranitelnost dané ekonomiky. Za rizikové kombinace faktorů, které zvyšují citlivost země na vznik potenciální krize, lze označit nadměrný příliv kapitálu a zejména pak nedostatečně regulovaný bankovní systém, způsobující nadměrnou úvěrovou expanzi a vznik dluhového problému. Spouštěcími momenty jsou situace, které sami o sobě nemusí vést k žádnému nebezpečí, ale při jejich výskytu ve zranitelné ekonomice, mohou vyvolat finanční krizi. Většinou jde o události s výrazným psychologickým efektem vedoucím k panickému jednání investorů, nebo spekulativním útokům. Nakonec, spolupůsobením určitého kritického stavu a spouštěcího momentu, vzniká a
16
DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. 343 stran. s. 170-172. ISBN 978-80-7400-075-1.
22
rozvíjí se vlastní finanční krize, spočívající v řetězci měnových, bankovních a dluhových projevů17.
3.1 Obecné znaky finančních krizí
1. Finančním krizím předchází finanční deregulace a liberalizace kapitálových transakcí. 2. Měnové krize předchází zvýšení přílivu zahraničního kapitálu, způsobený vysokým úrokovým diferenciálem při stálém (fixním) měnovém kursu. 3. Příliv kapitálu tlačí na zhodnocení měny, zhoršování vnější rovnováhy (běžného účtu platební bilance) a oslabení finančního sektoru. 4. Bankovní krize jsou spojeny s nadměrnými půjčkami na aktiva (na nemovitosti nebo na akcie) se spekulačně vysokými cenami. 5. Finanční krizi doprovází panika, kdy zahraniční investoři utíkají ze země, příslušné země
zvyšují úrokové sazby, aby útěku zahraničního kapitálu
bránily, což však se nedaří. 6. Odliv kapitálu a problémy se splácením úvěrů bývají spojené se zvyšováním zahraničních úrokových sazeb, postižené země následně znehodnocují svou domácí
měnu, to vede ke ztrátě kapitálu u subjektů nepojištěných
proti
kursovému riziku, což ústí ve volný pád domácí měny (tedy ve značné její znehodnocení). 7. Mezinárodní měnový fond (IMF) nabízí stabilizační programy, vázané však na uskutečnění další ekonomických reforem (přizpůsobení ekonomiky).18
Je důležité si uvědomit, že finanční krize se hlavně dělí na regionální a světové finanční krize.
17
DVOŘÁK, Pavel: Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 2008. s. 210-212. ISBN 978-8097400-075-
1. 18
Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Univerzita Jana Evangelisty Turkyně v Ústí nad Labem, Fakulta sociálně ekonomická. Ústí nad Labem 2007. s90. ISBN 978-807044-922-6.
23
3.2 Krize Evropského měnového systému
Podstata Evropského měnového systému vytvořeného v roce 1979, spočívala v mechanismu měnových kurzů ( Exchange Rate Mechanism – ERM ). Členské země ERM si stanovili střední kurzy svých měn k ECU a tím také vzájemné bilaterální kurzy.
Od takto stanovených kurzů se mohly země odchýlit ve výši maximálně + - 2,25 %, země s vyšší inflací se mohly odchýlit o 6 %. Pokud hrozily větší odchylky, musely jím bránit centrální banky svými intervencemi. Evropský měnový fond poskytoval úvěry v případě nedostatku deviz ke kurzovým intervencím19.
Tato krize měla celkem tři vlny. První vlna krize20. je bezesporu spojená se sjednocením Německa v roce 1990. Po tomto sjednocení musela spolková vláda zahájit veliké investice do bývalého východního Německa. Tyto subvence doprovázely velké rozpočtové deficity spolu s inflačními tlaky. Jako obranu muselo Německo zahájit ve veliké míře expanzivní restriktivní měnovou politiku, která měla za následek růst úrokových sazeb a tlak na zhodnocení měnového kurzu vůči zahraničním měnám. Vysoké úrokové sazby v Německu byly navíc v kontrastu s nízkými úrokovými sazbami v USA, kterými měl být podporován růst americké ekonomiky (v r. 1991 proběhla v USA mírná recese s poklesem HDP - 0,5 %). To vše vytvářelo tlak na změny centrálních kurzů v rámci ERM (tzv. realignment). Hlavním odpůrcem realignmentu byla Francie, která chtěla udržet kredibilitu své měnové politiky zachováním neměnného kurzu k DEM Další bezprostřední příčinou krize bylo neschválení Maastrichtských dohod v dánském referendu v červnu 1992, přičemž totéž bylo očekáváno (i když, jak se nakonec ukázalo, neoprávněně) v nadcházejícím referendu ve Francii. Tento vývoj vedl ke zpochybňování dodržení přísných 19
5plus5 teorie mezinárodních financí [online]. ©2013 [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: www.vsfs.cz/soubor.php?s=5plus5-teorie-mezinarodnich-financi.pdf 20 HELÍSEK, Mojmír . Krize EMS, česká měnová krize a souvislosti se zapojením koruny do mechanismu ERM II. 1. vyd. Acta VSFŠ, Praha: 2007. 343 stran. s. 29-30 . ISSN 1802-792X.
24
maastrichtských kritérii zejména v rozpočtové oblasti a k úvahám o jejich zmírnění.
To se projevilo zejména v očekávaném hospodářském vývoji v Itálii, kde by zmírnění těchto kritérií znamenalo růst rozpočtového deficitu, tím i zvýšení inflace (již tak vysoké) a následnou devalvaci liry. K těmto očekáváním zřejmě přispíval i deficit běžného účtu přes 2 % HDP (ve srovnání s většinou ostatních zemí ES relativně vysoký). Výsledkem byl tlak na znehodnocení italské liry a její devalvace v polovině září 1992 o 7 %. Německá centrální banka (DBB) zároveň snížila své úrokové sazby a vyzvala Velkou Británii k devalvaci britské libry jako současnou úpravu s navrhovanou revalvací marky. Britská ekonomika se vyznačovala relativně vysokou inflací, a to 5,9 % v r. 1991 (tedy zhruba stejně jako Španělsko nebo Itálie, v Německu však činila pouhých 1,7 %). Také deficit britského běžného účtu dosahoval téměř 2 % HDP (ve srovnání s 1 % v SRN). Následný tlak na kurz libry vedl, i přes zvýšení úrokových sazeb britskou centrální bankou a silné intervence britské a německé centrální banky, k vystoupení libry z ERM (16. 9. 1992), k zavedení floatingu a k znehodnocování kurzu libry až do poloviny listopadu 1992. Současně vystoupila z ERM také italská lira.
Dalším „slabým článkem“ ES bylo Španělsko (okolo 6 % inflace a 4 % deficit běžného účtu v r. 1991). První vlna krize přinesla proto dále devalvaci španělské pesety o 5 % v září 1992. Další devalvaci bylo zabráněno jen zavedením kontroly mezinárodního pohybu kapitálu. Silné spekulační tlaky byly zaměřeny také na francouzský frank, který však byl před devalvací uchráněn zvýšením úrokových sazeb francouzskou centrální bankou, dočasným uzavřením finančních trhů a zejména silnými intervencemi DBB na podporu franku. Kurz německé marky se podařilo udržet, ovšem za cenu nákupů měn ES v hodnotě 60 mld. USD během tří týdnů s odpovídajícím nežádoucím růstem německé peněžní zásoby21. Tato vlna trvala do září 1992.
21
KENEN, Peter.: The International Economy. Fourth Ed. Cambridge: Cambridge University Press 2000. s. 482. ISBN 0-521-64435-6.
25
Druhá vlna této krize započala v listopadu 1992 a pokračovala až do června 1993. Měnová krize se dotkla Španělska a Portugalska, kdy devalvovala Španělska peseta a portugalské escudo. Obě ekonomiky byly natolik propojeny, že když Španělska ekonomika byla ve veliké recesi tak devalvovalo portugalské escudo.
Druhá vlna s nepříznivými ekonomickými ukazateli se volně přelila do třetí poslední vlny a zasáhla stejnými problémy Dánsko, Francii, Portugalsko a Belgii. Fluktuační pásmo se rozšířilo na +- 15%.
U této krize lze závěrem konstatovat, že příčinou této měnové krize byl nerovnoměrný ekonomický vývoj a deficity běžných účtů. Makroekonomická nerovnováha a strukturální problémy vedly k tomu, že se spekulanti zaměřili na EMS.
Dále je nutné podotknout, že tuto krizi nelze nazvat světovou, ale pouze regionální a svoji velikostí a důsledky se řadí mezi nevelké krize. Tato měnová krize nepřerostla v krizi systémovou a její důsledky neměly v konečném důsledku dopad na reálnou ekonomiku.
Důsledek této krize v evropském měřítku spočíval v tom, že 1. 1. 1999 zanikl systém ERM a byl nahrazen systémem ERM2 a ponechalo se fluktuační pásmo +-15%. Zajímavostí je, že na této krizi vydělali spekulanti a jeden z nich byl finanční magnát George Soros, který vydělal miliardové jmění.
3.3 Mexická měnová krize
Mexiko bylo na počátku 90 let dvacátého století považováno za velice zdravou a rostoucí ekonomiku. Ekonomika byla zaměřena na růstu privátního sektoru a stát snižoval svou roli v hospodářské oblasti.
Celosvětově bylo Mexiko vnímáno jako ekonomika, která se rychle sbližuje s vyspělými ekonomikami. Silní světoví investoři vkládali svůj kapitál do Mexické ekonomiky a očekávali zisky a rychlou návratnost. Investování do Mexické 26
ekonomiky se považovalo za 100% bezpečné a vznik této krize překvapil jak investory, tak odbornou veřejnost.
Dalším pozitivním vlivem bylo uzavření Dohoda o zřízení zóny volného obchodu, která měla za cíl odstranit bariéry obchodu a ulehčit přeshraniční pohyb zboží a služeb mezi stranami dohody do konce roku 2008. Dále měla za cíl: •
podporovat podmínky korektní soutěže v zóně volného obchodu;
•
podstatně zvýšit investiční příležitosti na území stran;
•
poskytnout odpovídající a efektivní ochranu a prosazení práv duševního vlastnictví na území stran;
•
vytvořit efektivní postup implementace a aplikace Dohody pro společnou administrativu a řešení sporů;
•
připravit osnovu pro další trilaterální, regionální a multilaterální spolupráci při rozšíření a zvýšení výhod z Dohody22.
V letech 1990-1993 došlo k přílivu kapitálu v objemu cca 90 mld. US dolarů, což by samo o sobě neznamenalo nic špatného, ale pouze 21% byly přímě zahraniční investice a zbytek tvořily krátkodobé úvěry. To vedlo nárůstu zahraničního dluhu, jehož objem dosáhl 47 mld. US dolarů v důsledku čehož se deficit se navýšil až na 7,6 % HDP. Mexickou krizi způsobily tři vlny odlivu kapitálu23: •
První vlna, ke které došlo koncem roku 1994, byla vyvolána snížením úrokového diferenciálu v důsledku růstu světových úrokových měr. Způsobila pokles mexických devizových rezerv (z 29 mld. USD v únoru 1994 na 17 mld. USD v červnu a 6 mld. USD v prosinci.
•
Druhá vlna, vyvolaná zmíněnými událostmi ohrožující investorskou důvěru počátkem roku 1995, vedla k neschopnosti vlády udržet pozvolnou devalvaci v systému crawling peg. Mexická měna oslabila na 3,5 pesa za
22
Nafta Secretariat [online]. ©2013 [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.nafta-secalena.org/en/view.aspx?conID=590&mtpiID=122 dne 20.2. 2013 23 DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize.Praha:C. H. Beck, 2008. 189 s. ISBN 97880-7400-075-1
27
dolar, proti 2.81 pesa za dolar v roce 1990. V prosinci 1995 vláda ve snaze předejít měnové krizi provedla další 15% devalvaci. •
Třetí vlna kapitálového odlivu, reagující panicky na tuto devalvaci, vyvolala další tlak na devizové rezervy, které poklesly během dvou dnů o 3,5 mld. USD, a vynutila přechod na floating. Následoval pokles hodnoty pesa o 40%. V březnu 1995 již byl kurz 6,78 pesa za dolar. Nečekané oslabení domácí měny způsobilo zahraničním investorům značné ztráty.
V důsledku naznačené měnové krize došlo k externí dluhové krizi. Pokles důvěry v měnu vyvolal burzovní krizi. Následovala interní dluhová krize, která vyvolala bankovní krizi.
Výše uvedené skutečnosti vedly ke značným ztrátám investorů a měly za následek dalekosáhlé dopady na životní úroveň obyvatelstva.
Politická nestabilita započala 1. ledna 1994 kdy začalo ve státě Chiapas povstání proti platnosti smlouvy o zóně volného obchodu, kterou povstalci považovali za dohodu, která negativně ovlivní životní úroveň obyčejných obyvatel. Další politickou ranou byl i atentát na prezidentského kandidáta vládní strany Luise Colosia, provedený v březnu 1994. Těmito akty došlo ke značné politické nestabilitě.
3.4 Východoevropská krize
Východoevropská krize neboli Měnová turbulence v zemích Východní a střední Evropy probíhala v letech 1997-1998.
Od začátku roku 1997 začalo být zřejmé, že se česká ekonomika pomalu leč jistě přibližuje „udržitelné“ hranici deficitu běžného účtu. To, kde tato hranice přesně leží, nevěděl nikdo a nevíme to ani dnes. Jedině trh a spontánní vývoj kapitálových toků rozhodují o timingu měnových krizí a „kritické hranici“. To, co nastartuje celý proces, je do značné míry náhodné. Rozbuškou v ČR byla politická situace. Vzhledem ke zhoršujícímu se stavu veřejných financí a 28
zpomalujícímu se hospodářského růstu se začaly množit kritické hlasy o správnosti nastoupené cesty transformace. Menší koaliční strany využívaly přirozenou slabost menšinové vlády a vznášely požadavky po „korekcích“ dosavadní politiky.
První korekcí byl dubnový balíček, který obsahoval drastické rozpočtové škrty i přísliby institucionálních opatření. Nesplnil však očekávání, zejména proto, že menší koaliční strany a média stále hlasitěji volaly po personálních změnách ve vládě. Na počátku roku 1997 byla koruna díky emisím korunových euroobligací silná až přespříliš. Krátkodobí investoři se soustředili na vysoké úrokové sazby domácího trhu, což vedlo k vytvoření jisté kurzové bubliny. Od února 1997 začala tato bublina splaskávat a v dubnu se kurz ocitl pod centrální paritou. V polovině května pak vycítili finanční spekulanti historický okamžik. 15. května se kurz propadl 5 % pod centrální paritu a ČNB poprvé intervenovala. 16. května ČNB zvedla lombardní sazbu ze 14,5 % na 50 % a 19. května reposazbu až na 45 %. V dalších dnech intervence pokračovaly. 21. května dosáhly úrokové sazby na mezibankovním trhu v některých chvílích až 500 %. 22. května koruna padá na 6,4 % pod centrální paritu a ČNB administrativně odřezává cizince od krátkodobých korunových úvěrů. 23. května padá kurz na 5 % pod paritu a ČNB znovu intervenuje. 24.–25. května oznamují rezignaci ministři vnitra a financí, úmysl odejít zveřejňuje i ministr obchodu. Protože intervence zabírají jen částečně a spekulanti stále utíkají od korun, oznamují 26. května premiér Klaus a guvernér Tošovský změnu kurzového režimu na řízený floating. ČNB si vyhrazuje právo intervenovat, neprozrazuje však kdy a jak. 29. května vydávají šéfové tří koaličních stran pověstný druhý balíček, který znamenal sypání popela na hlavu a měl vládě zajistit politické přežití. To se podařilo jen na půl roku – do sarajevského pádu vlády24.
24
Ing. Marek Loužek: Měnová krize 1997, Tři roky od měnové krize, sborník textů, s. 60-61
29
3.5 Asijská měnová krize
Tato krize probíhala v letech 1997-1998. Stejně jako mexické měnové krize byla asijská ekonomika považována za ekonomiku s příznivým vývojem. Problémové deficity běžných účtů platební bilance měly pouze Thajsko a Malajsie, ale jejich veřejné rozpočty byly v průměru přebytkové25. Státní bankovní garance, vysoké domácí úrokové sazby a pozitivní rozvoj přilákal do Asie veliký příliv zahraničních investorů a s tím spojeného kapitálu. Meziroční růst HDP se v zemích ASEAN pohyboval průměrně mezi 5 - 8%. Během 30 let vzrostl příjem na hlavu v Jižní Koreji desetkrát, v Thajsku pětkrát a čtyřikrát v Malajsii. Růst v Hongkongu a Singapuru předčil některé rozvinuté země26.
Avšak i v tomto regionu se vyskytovalo několik negativních rysů. Příliv kapitálu způsobil, že došlo k růstu úvěrových zdrojů bank: banky poskytovaly úvěry především podnikovému sektoru a do financování nákupu nemovitostí. Při velkém počtu poskytovaných úvěrů a poměrně slabém bankovním sektoru došlo k tomu, že banky nevěnovaly velkou pozornost prověřování bonity zákazníků. Bylo tak poskytnuto příliš mnoho prostředků, které se přeměnily ve „špatné úvěry“. Dalším negativem byla rozsáhlá korupce a rostoucí schodek běžného účtu platební bilance. V polovině roku 1997 zesílilo zhodnocení kurzu amerického dolaru oproti ostatním vedoucím měnám, což (při udržování fixních kurzů asijských měn k dolaru) vedlo k oslabení jejich konkurenceschopnosti, neboť i jejich měny se zhodnocovaly a k prvnímu odlivu kapitálu z regionu. Odliv kapitálu v roce 1997 byl podpořen také nástupem restriktivní měnové politiky v Japonsku, které bylo hlavním věřitelem postižených zemí27.
25
HELÍSEK, Mojmír.: Měnové krize (empirie a teorie). 1. vydání. Praha: Professional Publishing, 2004. 47 s. ISBN 80-86419-82-7
26
International Mostary Fund. The Asian Crisis. [online]. ©2013 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/np/speeches/1998/012298.htm. 27
Dům financi Významné finanční krize 90. let-Jihovýchodní Asie. Dům financí [online]. ©2013 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://dumfinanci.cz/clanky/246-vyznamne-financni-krize-90-let-jihovychodni-asie/.
30
Dopad asijské krize byl umocněn několika významnými rysy28: •
Neočekávanost. Předcházející prudký a dlouhotrvající ekonomický růst jihoasijských
ekonomik
plně
ospravedlňoval
existující
investiční
optimismus. Pokud se poukazovalo na některé fundamentální problémy postižených zemí (např. deficit běžného účtu Jižní Koreje) a fragilitu bankovního sektoru, bylo až po krizi. Navíc tyto problémy nebyly tak vážné, aby opodstatnily reálnou hloubku a rozsah asijské krize. Krize tak přes svůj rozsah nebyla očekávána ani predikována a zastihla investory zcela nepřipravené. •
Panická a ne vždy racionální reakce investorů, která se v tomto případě týkala převážně investic úvěrového typu.
•
Globální charakter. Krize postihla v krátké době všechny země regionu. Některé se spekulativním útokům ubránily (Hongkong, Čína), jiné ne (Thajsko, Singapur, Filipíny, Jižní Korea, Indonésie). Na rozdíl od mexického případu měla tedy asijská finanční krize globální charakter, který se projevil i v rychlém rozšíření finančních problémů do dalších zemí v celém světě. V květnu 1998 došlo k první vlně útěku investorů z Ruska a následuje ruská finanční krize. V červnu 1998 došlo k pádu burzy ve východní Evropě. Současně zesílily recesní tendence v Japonsku. V září 1998 následovala první vlna útěků investorů z východní Evropy a Jižní Ameriky a v říjnu vypukla brazilská měnová krize. Potíže Brazílie s obranou měny byly zmírněny finanční pomocí IMF a vyspělých zemí ve výši 30 mld. USD.
•
Úzké propojení měnových, dluhových a bankovních problémů. V daném případě bylo velmi těžké určit jejich vzájemnou národní a nadnárodní kauzalitu. Postupně převládal názor, že spekulace proti pegovaným kurzům v regionu (obdobně jako případ EMS) byly vyvolány faktory, které
28
DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize.Praha:C. H. Beck, 2008. s. 195-196 . ISBN 978-80-7400-075-1.
31
ne vždy měly makroekonomickou povahu. Provedené analýzy posilovaly názor, že asijskou finanční krizi nelze vysvětlit modely první ani druhé generace. Proto již v průběhu této krize a těsně po jejím skončením, v průběhu let 1997-1999, vznikaly nové hypotézy, jež vysvětlovaly příčiny a mechanismus jejího vzniku, které Krugman označil jako modely třetí generace. Jejich zásadním společným ryse, byla snaha vysvětlit asijskou finanční krizi jako krizi měnovou, současně však již uznávaly úzkou souvislost měnových a bankovních problémů, v praxi pozorovatelnou již v případě druhé mexické finanční krize.
V tomto případě hrozil tzv. domino efekt, který by mohl vést k třetí světové krizi. Tyto obavy byly zažehnány díky úspěšnému vývoji americké ekonomiky. Tato měnová krize však negativně ovlivnila situaci ve Východní a Střední Evropě, v Rusku a Brazílii.
3.6 Ruská měnová krize Do let 1998–1999 je situována ruská finanční krize. V devadesátých letech 20. století se ruská ekonomika dlouhodobě potýkala s poklesem produkce, inflací a deficity federálního rozpočtu. Koncem roku 1997 začaly působit tlaky na znehodnocení rublu. Sílícímu odlivu zahraničního kapitálu čelila ruská centrální banka zvyšováním úrokových sazeb, což jen prohloubilo (prostřednictvím úrokových
nákladů)
problém
vládního
dluhu.
Kurzové
intervence
vedly
k vyčerpání ruských devizových rezerv. IMF proto v červenci 1998 poskytl Rusku úvěr a zajistil další úvěrové zdroje (celkem tyto úvěry dosáhly výše 22,6 mld. USD). Počátkem srpna 1998 ruský parlament odmítl sérií zákonů podmiňujících reformu sociálního a daňového systému, potřebnou k reformě vládního rozpočtu. Ruská vláda a centrální banka tak musely přistoupit k vlastním opatřením. Došlo k rozšíření fluktuačního pásma rublu, což vedlo k faktické devalvaci kurzu rublu. Dále byla provedena konverze krátkodobých pokladničních poukázek na dlouhodobé instrumenty, což vlastně představovalo moratorium na splácení vládního dluhu, který drželi z jedné třetiny zahraniční věřitelé (kromě dluhu v euroobligacích). Bylo dokonce vyhlášeno devadesátidenní moratorium na 32
splácení zahraničních dluhů. Počátkem září 1998 byl zaveden floatingový kurzový režim – zpočátku řízený, později již volný floating (plovoucí kurz). Změna kurzového režimu byla spojena s „runem na banky“. Došlo tak ke spojení dluhové, měnové a bankovní krize. Měnová krize spojená s depreciací probíhala po celý rok 1999 až do ledna 2000. Depreciace poté pokračovala i nadále, ovšem už mírnějším tempem. Na rozdíl od Mexika a jihovýchodní Asie odmítl v září 1998 Mezinárodní měnový fond uvolňovat Rusku další úvěry, a následný úvěr byl proto Rusku poskytnut až v červenci 1999, a to ke splácení dluhů Ruska vůči samotnému IMF. Ruské centrální autority čelily krizi zpřísněním monetární a fiskální politiky, zavedením devizových restrikcí a regulací v zahraničním obchodě (např. v dovozu alkoholu a vývozu potravin). Finanční krize vyvolala v Rusku hospodářskou recesi v roce 1998 a v letech 1998–1999 přispěla k vysoké inflaci. V roce 2000 však v Rusku nastala hospodářská expanze, což dokládá přebytek nevyužitých ruských výrobních kapacit. Finanční krize obzvlášť silně postihla bankovní sektor. Celkově došlo k úpadku jedné čtvrtiny ruských bank a zbývajícím cca 1200 bankám musela být poskytnuta výrazná pomoc z veřejných zdrojů29.
Ekonomickou situaci se přes hloubku krize podařilo poměrně brzy stabilizovat, fakticky již v průběhu prvního pololetí roku 1999. Ke stabilizaci významně pomohla devalvace rublu, která umožnila zvýšit konkurenční schopnost ruských výrobců a výrazně tak zvýšit přebytky běžného účtu platební bilance. Zvláštní exportní daň také odčerpala část zdrojů z rychle rostoucího exportu do státního rozpočtu a napomohla i jeho stabilizaci, zejména v souvislosti s citelným růstem cen energetických surovin na světových trzích ve druhé polovině roku 1999. Konečně i příchod Vladimira Putina do funkce prezidenta Ruské federace pomohl uklidnit politickou situaci.
Po deseti letech je situace naprosto odlišná. Ruská ekonomika dnes zaznamenává dynamický růst, devizové rezervy se blíží částce 200 mld. USD a
29
HECZKO, Stanislav pro rodon.cz: Finanční krize – realita a perspektivy. [online] [cit. 2013-05-22], dostupný na http://rodon.cz/clanky/Studie-a-komentare/Financni-krize-realita-a-perspektivy--6.
33
Rusko je spolu s Čínou, Indií a Brazílií jednou z nových ekonomických mocností pro 21. století.30
3.7 Brazilská měnová krize
Jednou z posledních měnových krizí byla brazilská krize. Brazílie po dlouhou dobu udržovala stabilní kurz své měny. Ten byl hlavním nástrojem protiinflační politiky brazilské vlády. Brazílie byla totiž v osmdesátých letech sužována hyperinflací dosahující tisíce procent ročně. V roce 1994 provedl nově zvolený prezident Cardosa měnovou reformu a vyhlásil inflaci boj, jehož hlavním nástrojem se měl stát pevný kurz brazilského reálu. Během několika let se inflace v Brazílii snížila z 3000 % na dvě procenta. Nízká inflace, stabilní kurz měny a vysoké úrokové míry přilákaly během krátké doby do Brazílie mnoho zahraničního kapitálu a země prožívala silný hospodářský růst. Ukázalo se však, že pevný kurz měny sám o sobě nestačí k tomu, aby udržel prosperitu brazilské ekonomiky a důvěru zahraničních investorů. Brazilské vládě se nepodařilo udržet „na uzdě“ rostoucí vládní výdaje, deficit státního rozpočtu rychle narůstal a vláda se stále více zadlužovala. Bylo jen otázkou času, kdy investoři ztratí důvěru v brazilskou ekonomiku a měnu. Signálem panického útěku investorů od brazilského reálu bylo prohlášení neschopnosti brazilského státu Minais Gerais splácet své dluhy vůči brazilské federální vládě. Investoři se vyděsili a začali se zbavovat brazilských aktiv a brazilské měny. Centrální banka byla nucena opustit pevný kurz reálu, který vzápětí začal rychle depreciovat. Začala měnová krize31.
3.8 Turecká měnová krize V roce 2000 začaly na finančních trzích opět narůstat v souvislosti s Tureckem obavy. I když makroekonomické ukazatele nebyly nijak zvlášť dobré, přesto jejich stav nebyl tak špatný, aby sám o sobě mohl vyvolat krizi. Přesto zřejmě největší 30 KOLMAN, Vladimír. Česká národní banka. Deset let od propuknutí ruské měnové krize. [online]. ©2013 [cit. 201302-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2008/cl_08_080922.html. 31 Holman, Robert.: Ekonomie: Praha, C. H. Beck, 1999, s 585. ISBN 978-80-7400-006-5.
34
obavy vyvolal náhlý schodek běžného účtu turecké platební bilance, který v roce 2000 vykázal nebývalý schodek 9,8 mld. USD, zatímco v roce 1999 to bylo pouze 1,3 mld. USD a v roce 1998 byl dokonce vykázán přebytek ve výši 1,8 mld. USD (podle IFS). Napětí se ale začalo projevovat v bankovním systému. Potíže některých bank a současně i policejní vyšetřování vedoucích představitelů některých tureckých bank vyvolalo nedůvěru vůči celému systému. Turecké banky se navíc rozdělily na skupinu bank považovaných za špatné a skupinu tzv. dobrých bank. V návaznosti na to tzv. „dobré“ banky zrušily ve druhé polovině listopadu 2000 své úvěrové linky na banky „špatné“.
Nezanedbatelný vliv měla také úvěrová dohoda podepsaná s MMF koncem roku 1999, kdy jednou z podmínek byla úprava kursového režimu. 18 měsíců od podpisu dohody mělo Turecko přejít na volný kurs liry, přičemž v průběhu zmíněných 18 měsíců se mělo stále více rozšiřovat fluktuační pásmo. Dalším ambiciózním závazkem Turecka bylo výrazné snížení inflace.
Zvýšené napětí přilákalo přirozeně spekulanty, kteří poprvé na liru zaútočili koncem listopadu roku 2000. Tento útok dokázala turecká centrální banka odrazit, i když cena byla poměrně vysoká. Banka ztratila 20 % svých devizových rezerv a sazba overnight na peněžním trhu vyskočila až na 873 % p.a.40. Zvýšení úrokových sazeb mělo ovšem nepříznivý dopad jak na bankovní sektor, který měl významnou část aktiv deponovanou ve fixně zúročených státních cenných papírech, tak i na kapitálový trh. Dluhopisový trh ztratil cca 20 % hodnoty a akciový poklesl dokonce téměř až na polovinu své původní hodnoty. To vedlo k tomu, že zahraniční investoři utrpěli značné ztráty a začali uzavírat své pozice a vyvádět svůj kapitál ze země.Spekulanti vycítili další příležitost a k novému útoku na liru došlo v únoru 2001. Poté co centrální banka během tří dnů spotřebovala na obranu liry 4,5 mld. USD (cca čtvrtinu devizových rezerv), byla donucena opustit dosavadní kurzový režim a přejít na volný kurs liry, k čemuž mělo dojít podle dohody s MMF až o 4 měsíce později. Dále centrální bankadrasticky zvýšila úrokové sazby. To spolu s nedostatkem likvidity na mezibankovním trhu vedlo k tomu, že 22. února byla overnight sazba 6.200 % p.a. Na tyto kroky lira reagovala okamžitým oslabením o 36 %. Rovněž byla provedena denominace měny a 35
zavedena tzv. nová lira vydělením staré liry jedním milionem. Současně turecká vláda zrušila ambiciózní program stabilizace dohodnutý s MMF. Další útok přišel v červenci 2001 v souvislosti s nastupující krizí v Argentině, což vyplašilo zbývající zahraniční investory, kteří uzavírali své pozice a lira tak ztratila dalších cca 12%. Turecká vláda se obrátila se žádostí o pomoc k Mezinárodnímu měnovému fondu a tato žádost byla podpořena intervencí amerického ministerstva financí. Současně došlo k dočasné změně měnové politiky centrální banky. Místo cílování inflace bylo přikročeno k cílování měnové báze, kterou mohla centrální banka bezprostředně ovlivňovat.
Zlepšení situace nastalo ale teprve po schválení finanční pomoci ze strany MMF a Světové banky. Tato pomoc byla podmíněna přijetím restriktivní měnové a fiskální politiky, jejímž cílem bylo dosáhnout rozpočtový přebytek a v roce 2004 snížit inflaci na 12 %. Pro rok 2002 byl Turecku schválen úvěrový rámec ve výši 14 mld. USD a pro každý další rok po 1mld. USD. Úvěry byly použity především na restrukturalizaci stávajícího úvěrového zatížení.32
3.9 Argentinská finanční krize
Nestabilní situace argentinského hospodářství, vysoký zahraniční dluh a vysoké úroky, odchod zahraničních investic ze země, vysoká nezaměstnanost a minusový růst HDP Argentiny měl za důsledek ztrátu důvěry v bankovní systém a bezpečnost úspor mezi argentinským obyvatelstvem. V roce 2001 začali Argentinci hromadně proměňovat argentinská pesa za dolary, vybírat hotovost z bankovních účtů a posílat peníze do zahraničí. Toto masové vybírání peněžní hotovosti vedlo k nedostatku peněžní hotovosti na straně argentinských bank. Vláda prezidenta Fdela Rua rozhodla o zmražení všech kont v argentinských a umožnila jen vybírání malých hotovostí. Toto opatření je označováno často jako ''corralito''. Tato situace ale jen zhoršila už tak špatnou náladu mezi argentinskými občany, která přerostla v řadu demonstrací a protestů na ulicích velkých argentinských měst, které záhy přerostly v pouliční srážky s policii. I když vláda 32
Doktorská disertační práce, Finanční krize a jejich projevy v některých zemích s tranzitivní ekonomikou, Ing. Vladimír Kolman, květen 2006.
36
vyhlásila stav nouze, další masové a násilné protesty pokračovaly 20. a 21. prosince 2001 v Buenos Aires. V následku toho prezident de la Rua rezignoval a země se propadla do politické krize. Během konce prosince a začátku ledna postupně do úřadu prezidenta vyměnili 4 politici a 3 z nich rezignovali (de la Rúa, Eduardo Camaňo, Rodriguez Saá). Prozatímním prezidentem se nakonec stal Eduardo Duhalde.33
Bylo třeba zmírnit recesi expanzivní měnovou politikou, ale currency board neumožňoval devalvaci či depreciaci pesa. Argentinská vláda neopustila od fixního režimu, protože měla obavy z hyperinflace. Navíc podniky a domácnosti měly své sluhy v dolarech a odpoutáním se od dolaru by mohlo mít za následek bankrot. MMF poskytnul v březnu 2000 finanční prostředky a tím byl udržen currency board. Investoři začali směňovat pesa za dolary, došlo k výběrům bankovních vkladů, tzv. runu
na banky a propukla bankovní krize.
V prosinci roku 2001 odmítl MMF poskytovat další půjčky. Argentinská vláda vyhlásila zmrazení bankovních vkladů a zavedení administrativní kontroly odlivu kapitálu. Propukla politická nestabilita. V lednu 2002 došlo ke zrušení směnitelnosti argentinského pesa za dolar, vláda devalvovala peso a v únoru téhož roku byl zaveden volný floating. Dokonce bylo vyhlášeno moratorium na splácení veřejného zahraničního dluhu (95 mld. USD). V roce 2002 pokračovala v Argentině recese (pokles HDP o 11 %). Také došlo k obnovení inflace, která činila v roce 2002 26 %, a v roce 2003 13,4 %. Hospodářskou situaci se podařilo zlepšit v roce 2003, kdy bylo obnoveno úvěrování ze strany MMF (úvěr ve výši 6,8 mld. USD).
33
Argentinská krize v letech 1999 až 2002. Wikipedia. [online] [cit. 2013-05-22], dostupný na http://cs.wikipedia.org/wiki/Argentinsk%C3%A1_krize_v_letech_1999_a%C5%BE_2002#P.C5.99.C3.AD.C4.8Diny_k rize
37
4. Světová finanční krize Světovou finanční krizi lze jednoznačně označit jako důsledek americké hypotéční krize. V srpnu roku 2007 propukla krize na americkém hypotéčním trhu, která se velikou rychlostí přemístila na úvěrové trhy a značně narušila důvěru mezi bankami, která je jedním z nejdůležitějších faktorů pro pozitivní fungování finančního trhu. Po necelém roce tato krize přerostla v krizi globální.
Tato kapitola se detailněji zaobírá vznikem, příčinami a důsledky. První část je věnována vzniku hypotéční a uvěrové krize na americkém trhu a v dalších částech je vymezeno přerůstání této krize v krizi globální s jejími důsledky.
4.1 Příčiny vzniku , průběh a důsledky krize na americkém trhu
Příčiny vzniku hypotéční krize v USA nesahají pouze do 21. století, ale již dávno před tím americká administrativa svými zákony připravovala půdu pro poskytování úvěrů nebonitním klientům a víceméně se vláda snažila zákony donutit banky aby částečně „suplovaly“ stát v sociální oblasti apod. Další vliv na vznik krize byl pád nadhodnocených technologických akcií v roce 2000. Index NASDAQ se tehdy zřítil v průběhu několika mála měsíců z rekordních 5 000 bodů na 2 500 bodů. Během dalších dvou let klesla jeho hodnota až na 1 200 bodů. Kombinace peněz zdarma, vidiny zisku, neuvážených investic, nepřiměřených očekávání a zrodu doposud neznámých technologií se stala americké ekonomice osudná. V roce 1999 až 2000 chtěl s vidinou obrovských zisků investovat do technologických akcií téměř každý. Akcie třeba i ztrátových, avšak v očích investorů perspektivních firem, se jako štafeta předávaly od jednoho akcionáře k druhému. Co však bylo ještě horší, na trh stále přicházely nové akciové emise, domácnosti si pořizovaly akcie v mnoha případech na dluh, analytici akciových burz podporovali trh na růžovo malovanými předpověďmi. V roce 2000 akciová bublina splaskla. Cena technologických akcií měřená indexem 38
NASDAQ se během následujících tří let vrátila na hodnotu v letech 1997 až 199834.
Bankroty a nejistota ovládly USA a FED se snažil zareagovat a během jednoho roku snížil úrokové sazby z 6,5 % na 1,75 % což zabránilo růstu krize, oživilo ekonomiku a vneslo pocit, že je možné vše řešit levnými úvěry. Američané si zvykli žít na dluh, začali nakupovat ve velkém spotřební zboží a nemovitosti. Zajímavé je, že u amerických hypoték byla možnost fixace na 30 a 15 let, kdy se úrokové sazby pohybovaly kolem 5 -6,5%. U krátkodobých fixací se úroková míra pohybovala kolem 3,5 %.
Hypotéky s dlouhodobou fixací nebyly problémem, ale ty s krátkodobou fixací se staly
osudnými
v rozjetí
mechanismů,
které
zapříčinily
krizi
nebývalých
novodobých rozměrů. V roce 3003 byla úroková sazba FEDU 1 % a v roce 2006 5,25%35. Toto zvyšování spolu s růstem ceny pohonných hmot mělo za následek, že se značně snížila poptávka po spotřebním zboží a zvyšoval se objem klientů, kteří nemohli splatit své závazky vůči bankám.
Dalším impulsem ke vzniku krize byla sekuritizace, kdy došlo k přesunutí úvěrového rizika na některé další subjekty finančního trhu, z čehož vyplývalo, že se banky nemusely obávat o nesplacení hypotéky a dostávaly se k více prostředkům. V této oblasti nebyla žádná regulace a tak banky mohly poskytovat neomezené množství půjček.
Banky vycházely z faktu, že samotné zvýšení vlastního kapitálu je velmi nákladné. Z těchto důvodů začaly jednotlivé úvěrové instituce převádět vybraná aktiva na speciální účelové firmy, které se staly vlastníky těchto aktiv. A u těchto firem dochází k zabalení různě rizikových aktiv do balíčku a vydání cenných papírů. Tyto firmy byly zakládány jako dceřiné společnosti s odděleným účetnictvím od 34
Hypoteční krize v USA. Příčiny, průběh, následky (1. díl). Euroekonom. [online] [cit. 2013-03-28], dostupný na: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky 35 Akcie: úrokové sazby v USA na úrovni roku 1953. Peníze.cz [online] [cit. 2013-01-28], dostupný na: http://www.penize.cz/investice/16620-akcie-urokove-sazby-v-usa-na-urovni-roku-1953
39
mateřské společnosti. Pokud by tedy došlo k bankrotu této firmy, zakládající společnost nebyla ohrožena, díky čemuž může podstupovat i vysoce rizikové projekty a hodnocení cenných papíru vydaných dceřinou společností je vyšší, jelikož nemusí podstupovat kreditní riziko36.
Banky dále rizikové subprime hypotéky seskupily do balíčků, které prodaly nebankovním institucím. Pro poskytovatele úvěru se tímto stala důležitější schopnost prodat úvěr dále, než schopnost klienta splatit úvěr.37
Vytvoření
a
prodej
strukturovaných
derivátů
prováděly
banky
pomocí
specializovaný firem, které do dalšího prodeje zapojily investiční banky, investiční a hedgeové fondy. Ratingové agentury tyto balíčky špatně odhadly a přiřadily jim vysoký rating, následně pak byly tyto balíčky prodány, což ve svých důsledcích rozšířilo krizi do celého světa. Sekuritizace tak zásadním způsobem přispěla k rozšíření krize do celého světa, protože tyto dluhopisy pak často skončily v portfoliích hedgeových
fondů,
zahraničních
institucionálních
investorů
a
v evropských bankách, kde se často staly předmětem další sekuritizace. Tato vícenásobná sekuritizace z nich udělala zcela nečitelnou věc, která byla kupována pouze na základě ratingu. Tento vývoz hypoteční krize umožnil delší fungování a větší znepřehlednění hypotečního trhu se zcela nerentabilními hypotečními úvěry38.
Co je to sekuritizace? Jednoduše řečeno proces, během nějž se z velkého počtu drobných dluhů „vyrábějí“ dluhopisy obchodované na veřejných trzích. Jedna hypotéka je příliš malá záležitost, než aby se stala předmětem veřejného obchodování. Když však dáme dohromady milion hypoték, roztřídíme je podle
36
BUČKOVÁ, Veronika. Special Purpose Entities a jejich podíl na vzniku současné krize. Finance.cz [online]. 2013. [cit. 2013-05-10]. Dostupné na WWW:
37 SINGER, Miroslav. Finanční krize: příčiny a možné dopady na českou ekonomiku [online].2013. [cit. 2013-05-10]. Dostupné na: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/d ownload/Singer_20081029_Appia.pdf 38 Americká hypoteční krize 2007, Wikipedia [online].2013. [cit. 2013-02-10]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%A1_hypote%C4%8Dn%C3%AD_krize_2007
40
předpokládané úvěrové kvality, zabalíme a rozprodáme, získáme několik výhod v jednom: • vznikne nový, zajímavý segment finančního trhu; • riziko plynoucí z původních hypoték lze vyvést z účetnictví původní hypoteční banky a prodat takřka kamkoli do širého světa… • … což znamená, že banky mohou poskytovat stále rizikovější a rizikovější hypotéky, které jsou dostupné i pro klienty s velmi vysokým stupněm úvěrového rizika. Sekuritizace tedy umožnila, aby banky půjčovaly takřka komukoli (včetně ilegálních imigrantů, osob bez jakékoli gramotnosti a lidí bez garantovaných příjmů). Teoreticky měla fungovat tím způsobem, že riziko rozptýlené po celé zeměkouli bude mít méně dramatické dopady než riziko soustředěné v malém počtu bank – podobně jako když vysoký komín továrny rozptyluje škodlivé látky do širokého prostoru, kde jejich nepříznivé účinky zaniknou nebo se alespoň oslabí. Z této úvahy ovšem fungovala jen první polovina: ano, podařilo se riziko účinně rozptýlit po celém světě. Nicméně tento rozptyl nevedl ke snížení rizika39.
Na podzim roku 2007 bylo zjevné, že nadchází období veliké krize, která z krize hypotéční přešla v krizi likvidity, a i přes intervenci FEDU, která radikálně snížila úrokové sazby, se tato krize prohlubovala.
To, jaký má hypoteční krize rozsah, začalo být jasné 18. března 2008, kdy J. P. Morgan Chase převzal Bear Stearns za 236 milionů amerických dolarů, přičemž Fed poskytl záruky za 30 miliard amerických dolarů. K opravdovému přelití do jiných oblastí ekonomiky, konkrétně do akciových trhů, došlo v září 2008. V tu dobu již začala krize být zajímavá i promédia nevěnující se ekonomice a lidé začali věřit, že se skutečně něco děje. Počátkem září se do problémů dostala čtvrtá největší investiční banka Lehman Brothers, jejíž akcie začaly prudce oslabovat (během půl roku spadly ze šedesáti amerických dolarů na pouhé čtyři) a 15. září byla nucena požádat o ochranu před věřiteli. Prakticky ve stejném okamžiku se do problémů dostala i Merrill Lynch, která byla nucena odepsat na 39
KOHOUT, Pavel. Finance po krizi – Evropa na cestě do neznáma, 3. rozšířené vydání, 2011. s. 20 .ISBN 9788024740195.
41
realitním trhu ztráty v řádu několika desítek miliard amerických dolarů. Obě banky se snažily najít někoho, kdo by jim půjčil, ale brzy bylo jasné, že jejich jedinou nadějí na záchranu je buď akvizice anebo fúze. Ačkoli se zpočátku zdálo, že existuje naděje, že se zachrání obě banky, od pátku 12. září bylo jasné, že jedinou nadějí pro tyto ústavy je Bank of Amerika, která se 15. září 2008 rozhodla pro sloučení s Merrill Lynch, avšak Lehman Brothers oznámila bankrot40.
4.2 Přesun krize do Evropy a do světa
Krize amerického trhu se počátkem roku 2007 začala přesouvat do Evropy a to zejména západní. Vzhledem ke skutečnosti, že bankovním institucím se rapidně propadaly zisky, bylo velice obtížné získat půjčku na mezibankovním trhu. Je zjevné, že bez vládních intervencí by krize měla mnohem horší průběh, když na to se názory odborníků liší.
Globální rozprostření rizika cestou sekuritizace nevedlo ke snížení jeho koncentrace, ale právě naopak. Když náhle koncem července 2007 vypukla první vlna paniky ohledně hypoteční krize, nikdo nevěděl, kde všude mohou být rozmístěny špatné úvěry z amerických „subprime“ hypoték. Náhle začaly přicházet zprávy z nejrozmanitějších částí světa. Malá banka kdesi ve východním Německu.
Finanční
rezervy
norského
okresního
města.
Penzijní
fond
novozélandských námořníků. Špatné úvěry mohly být prakticky všude. Banky proto začaly pracovat s předpokladem, že také všude jsou. Tento mechanismus zapůsobil jako páka, která mnohonásobně zvýšila skutečnou hodnotu možného rizika. Nárůst míry vnímaného rizika na mezibankovních trzích byl rychlý, brutální a nečekaný. Zaskočil každého, bez výjimky41. 8.
října 2008 centrální banky USA, eurozóny, Velké Británie, Švýcarska,
Kanady a Švédska snížily své základní úrokové sazby o 0,5 procentního bodu. Ke snížení se přidala také Čína (0,27 procentního bodu), dále Hongkong (1 procentní 40
Americká hypoteční krize 2007, Wikipedia [online].2013. [cit. 2013-02-10]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%A1_hypote%C4%8Dn%C3%AD_krize_2007 41 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi – Evropa na cestě do neznáma, 3. rozšířené vydání, 2011. s. 20.ISBN 9788024740195.
42
bod) a Austrálie (snížení o 1 procentní bod již o den dříve). Česká národní banka (ČNB) snížila své úrokové sazby dne 6. listopadu 2008 o 0,75 procentního bodu, a to s platností od 7. listopadu 2008 (diskontní úroková sazba se snížila na 1,75 %, dvoutýdenní repo sazba na 2,75 % a lombardní sazba na 3,75 %). Dne 5. února 2009 ČNB opět snížila své úrokové sazby o další jeden procentní bod – diskontní sazbu na 0,75 %, dvoutýdenní repo sazbu na 1,75 % a lombardní sazbu na 2,75 %. Dne 7. května 2009 pak ČNB snížila své úrokové sazby o 0,25 procentního bodu – diskontní sazba se tedy snížila na 0,50 %, dvoutýdenní repo sazba na 1,50 % a lombardní sazba na 2,50 % (s platností od 11. 5. 2009). Evropská unie v polovině října 2008 připravila záchranný plán, který počítal s uvolněním více než 2 bilionů eur na částečné odstranění škod způsobených finanční krizí. Součástí tohoto rozsáhlého plánu bylo mimo jiné uvolnění 200 mld. eur na podporu zaměstnanosti, pomoc malým a středním podnikům, rozvoj infrastruktury a investice do ekologicky šetrných technologií. Čína schválila na podzim roku 2008 balíček pomoci v hodnotě 586 mld. USD (v březnu 2009 přibylo dalších 472 mld. USD). V polovině února 2009 byl v USA přijat stimulační plán nového prezidenta Baracka Obamy v hodnotě 787 mld. USD (17,5 bilionů korun), který počítá se zvýšením veřejných výdajů na infrastrukturu, školství a zdravotnictví (v celkové výši 499 mld. USD) a také se snížením daní (v hodnotě 288 mld. USD). V pomoci ekonomice se již angažovalo na více než třicet zemí světa (včetně Německa, Japonska, Francie, Polska, Maďarska, Slovenska či České republiky). S žádostí o pomoc (půjčku) se na Mezinárodní měnový fond v říjnu 2008 obrátily vlády Ukrajiny (žádost o půjčku ve výši 16,5 mld. USD), Maďarska (žádost o půjčku ve výši 15,7 mld. USD) a Islandu (2 mld. USD). Navíc Světová banka měla půjčit Maďarsku 1,3 mld. USD a Evropská unie dalších 8,1 mld. USD. V prosinci 2008 požádalo o mezinárodní pomoc ze strany IMF a EU rovněž Lotyšsko (v hodnotě 9,3 mld. USD) a naposled v březnu 2009 i Rumunsko (v hodnotě 25 mld. USD). To vedlo k rozšíření obav ze zhroucení ekonomik v zemích Východní Evropy42.
42
HECZKO, Stanislav pro rodon.cz: Finanční krize – realita a perspektivy. [online] [cit. 2013-04-22], dostupný na http://rodon.cz/clanky/Studie-a-komentare/Financni-krize-realita-a-perspektivy--6.
43
4.3 Dluhová krize v eurozóně 43
Dluhová krize v eurozóně se ve velkém projevila v souvislostí se světovou finanční krizí v návaznosti na Americkou hypotéční krizi. Základem této krize byl fakt, že některé země si před vypuknutím krize žili dlouhodobě
nad
možnosti
své
ekonomiky.
Krize
v Řecku
měla
původ
v dlouhodobém „žití na dluh“. Naopak například Irsko a Španělsko nežili nad poměry dlouhodobě, ale hospodářský pokles, který vzniknul v důsledku záchrany bank a podpory poptávky, zhoršil jejich fiskální situaci. Dva měsíce po vypuknutí krize začaly trhy diferencovat mezi bonitou vládních dluhů různých členských zemí. Z uvedených důvodů se začala v Evropě roztáčet dluhová spirála, jelikož se financování veřejného dluhu stálo příliš drahé. Dalším překvapením bylo, že se fiskální politika zejména v periferních zemích EMU stala dodatečným zdrojem šoků, namísto aby byla jejich tlumičem. Graf 2:Vládní deficity a dluhy v eurozóně (2006-2013;jako%HDP) 100
2013
2012
95
2011 2010
85 80
2009 75
2008 2006
70
2007
65 60 -7
-6
-5
-4
-3
-2
-1
0
Deficit/HDP v % Zdroj : Eurostat, MMF
43
SINGER, Miroslav. Dluhová krize v eurozóně a česká ekonomika. ČNB [online].2013. [cit. 2013-02-18]. Dostupné
na: www.cnb.cz
44
Dluh/HDP v %
90
V této souvislosti lze konstatovat, že když deficity v eurozóně začaly klesat po roce 2009, vládní zadlužení rostlo a lze předpokládat, že i nadále poroste. Finanční fragmentace44 zesílila v první polovině 2012, kdy kapitál odplýval z periferních zemí do zemí jádra i mimo EMU a klesaly objemy přeshraničních bankovních půjček. Odliv kapitálu přispíval k růstu nerovnováh v TARGET2. Po zavedení programu Outright Monetary Transactions se objevují známky toho, že se finanční fragmentace již dále neprohlubuje Následující graf ukazuje vývoj růstu HDP v EU ve 4 čtvrtletí. Graf 3:HDP v EU ve 4. čtvrtletí 2012 8 5,7
6
m eziroční zm ěna v %
4
3,4
3,1 2
2
1,9 1,2
0,8 0,7 0,5 0,4 0,4
0,1
0
0 -0,1 -0,3 -0,4 -0,4
-2
-0,9 -1,6 -1,7 -1,8 -2,7 -2,8 -2,9 -3
-4
-3,8
-6 -6
R G
O * CY P PT
SL
I
N
HU
P ES
N CR
FI
B DK * NL
F
D AT RO M UK LU X*
S* BU L
SK IR L*
T
T AL PO * L* M
LI
ES
LA
T
-8
Zdroj: EUROSTAT
Zajímavostí tohoto grafu je, že ukazuje jak je růst značně nerovnoměrný. Tato nerovnoměrnost ukazuje, že eurozóna je značně nesourodá což zapříčinilo nedodržování pravidel. Jednotlivé státy se snaží různými způsoby konsolidovat
44
znamená dělení, drobení, tříštění, kouskování celku na menší kusy
45
vládní dluhy a zavádět různé reformy. Konsolidace je ve většině zemí nadřazena ekonomickému růstu v čemž spatřuji největší problém.
4.4 Nejpostiženější státy eurozóny
V Evropě neexistuje stát, kterého by se nedotkla finanční krize. Evropa je známá svým štědrým sociálním systémem, byrokracií a honosným žitím na dluh. V Evropě se postižené státy dají rozdělit na dva druhy. První, který měl nestabilní finanční sektor zaneřáděný toxickými deriváty a státy, které byly ve velkém deficitu, a krize tyto státy destabilizovala. Níže jsem se zaměřil na nejpostiženější státy a zjednodušeně vymezil dopad finanční krize na jejich ekonomiku. Vybral jsem pouze některé státy jako případové studie. V současné době se krize projevuje v Portugalsku, Španělsku a Itálii. Domnívám se, že tento souhrn není konečný a bude značně narůstat.
4.4.1 Island
Island koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let provedl mohutnou liberalizaci ekonomiky, která mimo jiné odstátnila banky i penzijní fondy a uvolnila jejich ruce. Oba typy institucí po reformě získaly relativní volnost k investování v zahraničí. Samozřejmě se tam také překotně vrhly, protože na Islandu již doslova nebylo co dalšího koupit, kam investovat. To vedlo k tomu, že v roce 2008 pro islandské firmy pracovalo v zahraničí více lidí, než kolik jich na Islandu žilo, a celková suma peněz spravovaná islandskými bankami tvořila desetinásobek zdejšího ročního HDP (což je dvacetinásobek státního rozpočtu). To je naprosto nepředstavitelné číslo, které doslova mimo stupnici ve srovnání s většinou ostatních zemí, kde majetek bank často nedosahuje ani ročního HDP. 46
Islandské banky vlastní ohromné množství firem v zahraničí a na polovinu z daného majetku si půjčily. Ač jsou jejich aktiva dobrá a kvalitní, rozhodně nevlastní „toxické“ hypotéky jako banky v Americe, přísun levných úvěrů zdánlivě bezdůvodně vyschl. Banky nemohou najednou přes noc získat tu druhou polovinu peněz a nevědí kudy kam. Do toho se promítá, že velikost bank je o tolik větší než velikost ekonomiky, takže vláda jim nedokáže přímo pomoci. Pouhé zdání tohoto problému ovšem vytvořilo druhý, reálný a ještě palčivější problém. Island byl díky relativně vysoké místní úrokové míře dlouhou dobu cílem pro některé zahraniční investice. Když se ovšem ukázalo, že se zdejší ekonomika může ze dne na den zhroutit, nastala panika a všechny cizí peníze se snaží utéci z ostrova pryč za každou cenu. Protože je Islandská koruna volně směnitelná a cizích investic tu bylo v poměru k objemu měny v oběhu opravdu hodně, má tento úprk, kdy se každý snaží vyměnit islandskou korunu za eura nebo dolary, doslova tragický vliv na kurz islandské koruny. Nikdo nechce držet islandskou korunu a její kurz klesá volným pádem45. Krize eskalovala v září a říjnu 2008. Jako první se dostala do problémů Glitnir, třetí největší banka v zemi. 29. září islandská vláda oznámila, že Glitnir převezme. Kurz ISK reagoval na zprávu propadem o tři procenta na historické minimum 143,27 ISK za euro. Islandská centrální banka po několika vlnách chaotického kolísání kurzu ve snaze udržet jeho stabilitu zafixovala 7. října kurz na 131 ISK za euro, ale trh už nefungoval a likvidita byla nulová. Hned druhý den po zavedení pevného kurzu byla centrální banka nucena své úsilí vzdát. Bankovní systém Islandu přestal téměř fungovat. Vláda Islandu převzala 7. října Landsbanki, druhou největší islandskou banku, o den později Glitnir. Kaupthing, největší islandská banka, musela přijmout záchranný úvěr ze Švédska a dát svou švédskou část na prodej. Její akcie na burze ve Stockholmu spadly asi o 34 procent, než obchodování s nimi burza musela zastavit. Islandská vláda se po převzetí bank dostala do vážného problému s nedostatkem kapitálu a byla nucena vyjednávat o půjčce na zvýšení devizových rezerv. Nejprve proběhla neúspěšná jednání o půjčce čtyř miliard eur s Ruskem a poté Island získal úvěr 45
Ekonomika: Island a ekonomická krize. Neviditelný pes-lidovky.cz [online]. ©2013 [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika-island-a-ekonomicka-krize-d6s/p_ekonomika.asp?c=A081012_165015_p_ekonomika_wag
47
od Mezinárodního měnového fondu ve výši 2,1 miliardy dolarů. Úvěr má pomoci postupně obnovit důvěru k islandské ekonomice, stabilizovat měnu, posílit státní pokladnu a restrukturalizovat bankovní systém. Island bude půjčku splácet v letech 2012 až 2015.[5] Krize také znovu otevřela cestu k diskuzi, zda by měl Island vstoupit do Evropské unie46.
4.4.2 Maďarsko
Na rozdíl od pobaltských zemí Maďarsko nedosahovalo zázračných čísel v růstu HDP. Růst se v posledních letech pozvolna snižoval. Od 4,9% v roce 2004, přes 4,2% v 2005, 3,9% v 2006, 1,3% v roce 2007 až na 0,6% v roce 2008, kde ve čtvrtém čtvrtletí HDP Maďarska již klesalo.47 Zasáhla jej krize, a to především díky zadluženosti státu. Maďarsko si půjčovalo hlavně v zahraničí, a to pro něj znamenalo vážné ohrožení kvůli všeobecnému ztuhnutí poskytování úvěrů. I maďarští občané byli zvyklí půjčovat si ze zahraničí, především díky vysokým úrokovým sazbám v Maďarsku. Zadluženost této země však nepochází z posledních několika let, jak tomu bylo u zemí pobaltských. Dluhy si Maďarsko táhne ještě z dob socialismu, a to spolu s neprováděním v podstatě jakýchkoliv reforem, muselo tuto zemi dostat do tíživé situace48.
4.4.3 Lotyšsko
Již v době enormního růstu vykazovala lotyšská ekonomika příznaky přehřátí. Začátkem roku 2007 se pozastavila domácí spotřeba, neboť banky kvůli přehřátému trhu s nemovitostmi a rostoucímu externímu deficitu obchodní bilance u přidělování půjček sáhly ke konzervativnímu opatření a zpřísnily přidělování.
46
Islandská finanční krize 2008-2011, Wikipedia [online].2013. [cit. 2013-02-10]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Islandsk%C3%A1_finan%C4%8Dn%C3%AD_krize_2008%E2%80%932011 47 Maďarsko, ekonomická charakteristika země, Buisnessinfo [online].2013. [cit. 2013-02-10]. Dostupné na:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/madarsko-ekonomicka-charakteristika-zeme-18568.html. 48
Zsolt Holop: Hodina pravdy pro Maďarsko: země se ocitla na pokraji bankrotu. IDnes [online].2013. [cit. 2013-0210]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/hodina-pravdy-pro-madarsko-zeme-se-ocitla-na-pokraji-bankrotu-ptv/kavarna.aspx?c=A090317_162132_kavarna_bos.
48
Rychlý růst HDP a příjmů obyvatelstva vedl k výraznému zvýšení spotřebitelské poptávky, následné inflaci (růst inflace nejvyšší v rámci EU, na přelomu května a června 2008 17,9 %) a současně k růstu schodku běžného účtu a zahraničního dluhu. Ekonomika se tak dostala na sestupnou fázi již před globální ekonomickou krizí. Hospodářství stačilo snížit svůj rozpočtový deficit, ale zahraniční dluh zůstal nad sedmdesáti procenty HDP a zmenšil tak prostor pro překonání krize.
Zatímco ještě ve 4. čtvrtletí 2007 HDP rostl o 8 %HDP, ve 2. čtvrtletí 2008 klesl o 0,2 %, ve 3. čtvrtletí 2008 o 4,6 %, ve 4. čtvrtletí 2008 o 10,3 %. Celkový pokles lotyšské ekonomiky za rok 2008 činil 4,6 %. Lotyšská centrální banka předpokládá, že v roce2009 HDP klesne až o 12 %. Z nejrychleji rostoucí ekonomiky v rámci EU se tak stala nejrychleji klesající ekonomika. Světová finanční krize prudce zasáhla největší banku v zemi - Parex Bank. Po krachu na finančních trzích přestaly zahraniční banky podporovat realitní sektor, poklesla produkce v průmyslu a službách a zvýšilo se státní zadlužení. Hrozbu státního bankrotu se podařilo v prosinci 2008 odvrátit získáním úvěru od MMF, EU a dalších
institucí
v
celkové
hodnotě
7,5
miliardy
eur.
Po Islandu, Pákistánu, Ukrajině a Maďarsku se Lotyšsko stalo další zemí, která byla nucena požádat MMF o pomoc49.
4.4.4 Řecko
První řecké problémy se objevily po volbách v říjnu roku 2009. Brzy po nich odhalil nový premiér i ministr zahraničí Jorgos Papandreu podvod týkající se výše státního rozpočtu. Nově očekávaný deficit byl dvojnásobně navýšen na 12,5% HDP, nakonec se vyšplhal na celých 15,8%! Takový ekonomický výhled samozřejmě poškodil již tak zadluženou zemi v očích veřejnosti a především investorů, kteří se začali obávat o své vložené finance a zdráhali se poskytnout další. Rozhořčení evropští lídři nejprve zvažovali finanční potrestání Řecka za 49
Ekonomika Lotyšska, Wikipedia [online].2013. [cit. 2013-04-10]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_Loty%C5%A1ska.
49
jeho prohřešky, peněžní pomoc nepřipouštěli. Tento postoj měl vliv na euro, které oslabovalo vlivem nejisté situace. Od konce roku 2009 do poloviny roku 2010 zaznamenalo euro propad o 10%. Země od počátku roku 2010 spustila plán na snížení deficitu. Krátce poté schválila Evropská komise plán úsporných opatření Řecka a MMF nabídl pomoc. Řecká rozpočtová omezení a další snahy o zlepšení situace však nebyly nijak prospěšné, situaci zhoršovaly i stávky občanů. V dubnu proto premiér Řecka požádal o finanční pomoc od eurozóny a MMF, která byla již předem projednávána50.
Řecko je stále řešeno ve spojitosti s finančními pomocemi, které zatím neberou konce a vypadá to, že ještě několik let se tato problematika bude řešit. Stále visí ve vzduchu vyloučení Řecka z eurozóny. V současné době se přehodnocuje jak se MMF a EU zachovali k Řecku a jestli direktivní opatření, které Řecko musí plnit jsou správná. V tomto případě se domnívám, že konsolidace dluhů dusí nehorázným způsobem ekonomický růst a pokud se nepřehodnotí opatření tak se řecká ekonomika z recese dlouho nedostane.
4.4.5 Irsko
Při zpomalení americké ekonomiky v roce 2007 v důsledku hypoteční krize se projevila silná závislost irské ekonomiky na investicích z USA a zároveň na vývozu nadnárodních firem (podílejí se na irském vývozu z cca 80 % až 85 %) za oceán, kam směřuje téměř 18% irského vývozu. Právě kvůli výrazné ekonomické provázanosti s USA pocítila irská ekonomika poměrně silné dopady finanční krize. Irsko se během současné ekonomické krize stalo prvním státem eurozóny, který se ocitl v recesi. V 1. čtvrtletí 2008 poklesl HDP o 0,3%, ve 2. čtvrtletí o 0,5%. Hlavní příčinou je propad trhu s nemovitostmi a výrazná ztráta spotřebitelské důvěry v zemi. V důsledku zhoršeného přístupu k finančním nástrojům, hlavně hypotékám, rovněž výrazně poklesl zájem i faktická možnost
50
DVOŘÁKOVÁ, Denisa. Bakalářská práce. Role Německa v Evropské unii: případová studie řecká krize. [cit. 201305-10]. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/363618/fss_b/Bakalarska_prace.pdf.
50
financování bydlení. Podle odborníků má jít o největší recesi v historii nezávislého Irska51.
4.5 Dluhová krize v ČR52
České ekonomiky se dotkla významně především recese, která následovala obě finanční krize. Světová finanční krize z roku 2007 se v České republice projevila poklesem
HDP,
především
poklesem
průmyslové
výroby,
růstem
míry
nezaměstnanosti, poklesem agregátní poptávky z důvodu snížení spotřeby domácností, dále pak poklesem meziroční míry inflace a poklesem cen nemovitostí i akcií. Česká ekonomika se v důsledku globální krize dostala do sestupné fáze hospodářského cyklu.
České republice se vyhnula první fáze světové finanční krize z roku 2007, dolehla na ni až hospodářská recese, která vznikla v jejím důsledku i z důvodu krize v eurozóně. Do české ekonomiky se globální finanční krize a následná recese promítly výrazným zpomalením hospodářského růstu v roce 2008 a poklesem HDP v roce 2009. Hospodářská recese se projevila mimo jiné poklesem zahraniční poptávky po českých vývozech. ČR jako malá otevřená ekonomika je značně ovlivněná poptávkou po exportu (export tvořil v roce 2008 67 % HDP). Poptávka po exportu v období krize poklesla.
51 Ekonomika Irska, Wikipedia [online].2013. [cit.2013-04-15]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_Irska. 52 SINGER, Miroslav. Dluhová krize v eurozóně a česká ekonomika. ČNB [online].2013. [cit. 2013-02-18]. Dostupné na: www.cnb.cz
51
Graf 4: Hrubý domácí produkt (meziroční a mezičtvrtletní změny v % ve stálých cenách; sezónně očištěné údaje; 4Q2012)
8
4
6
3
4
2
2
1
0
0
-2
-1
-4
-2
-6
-3
Zdroj: ČSÚ
-8
-4 I/08
I/09
I/10
I/11
Mezič tvrtletní růst HDP (pravá osa)
I/12
Meziroční růst HDP
Graf 5: Inflace (meziroční změny v %) 8 7 6 5 4 3 2 1 0
Zdroj ČSÚ -1
1/08
1/09
1/10
1/11
Měnověpolitická inflace
52
1/12
Spotřebitelské ceny
1/13
Celková inflace v roce 2013 pokračovala ve zpomalování. Zásadním faktorem růstu je pouze čistý export. Pružný kurz koruny působí jako nárazník proti externím poptávkovým šokům. Hlavními faktory inflace jsou nadále administrativní vlivy (regulované ceny a daně). Je zjevné, že rizika poptávkou tažené inflace jsou nulová; inflační očekávání jsou dobře ukotvená.
Samozřejmě vysoká závislost naší ekonomiky na exportu se může negativně projevit v případě krizí v zemích kam se exportuje.
Důležité je si uvědomit, že fiskální politika působí na naší ekonomiku stagnačně, a že konsolidace dluhu je pořád důležitější než ekonomický růst.
Mezi pozitiva české ekonomiky patří skutečnost, že ČR má stále obchodní přebytek a nízkou úroveň zahraničního dluhu spolu s nízkou a stabilní inflací.
53
5. Spojitost mezi globalizací a finančními krizemi Spojitost mezi globalizací a finančními krizemi je nesporná. Z historického hlediska je zjevné, že dříve byly krize vesměs regionální a jejich dopady neměly veliký vliv na celosvětovou ekonomiku. Spojitost mezi globalizací a finančními krizemi je možné jednoduše vymezit na příkladu světové finanční krize, která vypukla v roce 2007. Tato krize z regionální krize přerostla v krizi světovou a na příkladech uvedených v této kapitole budou spojitosti vymezovány.
5.1 Tři fáze vlivu globalizace na finanční krizi Z hlediska historického vývoje světové ekonomiky měla globalizace pozitivní i negativní vliv. Rozšiřovaní globalizace se dá rozdělit do tří fází. První fáze by se dala datovat od 17. do 19. století.
Tyto krize neměly z hlediska globalizace tak veliké dopady. Bylo zřejmé, že tehdejší ekonomika byla z hlediska globalizace málo propojená. Jednalo se pouze o krize lokální (regionální).
54
Tabulka č. 1: První fáze krizí 17-19. stol Název krize
Období
Stručný popis
Důsledek
Působnost
krize Kipper−und−Wipperzeit
Tulipánové šílenství
1618-1623
1634-1637
Znehodnocení platidla,
Třicetiletá
spekulace
válka
Spekulace
na
komoditním
trhu
Itálie
Finanční krize
Holandsko
Zmírněná
Anglie
s
cibulkami Bublina Jižních moří
1711-1720
Spekulace s akciemi
finanční krize (zásah
Bank
of England Panevropská krize
1763
Pád
Amsterdamské
Finanční krize
Holandsko
Bankovní
Rakousko-
krize
Uhersko (i české
banky Krize rakouských bank
1873
Propad
akcií
rakouských bank, krize, která
vyvolala
v USA
krizi
území)
„krach
železničních společností“. Krach
železničních
1874-1879
společností Baring Crisis
Australská
Krach
železničních
Velká recese
USA
Politická krize
Argentina, část se
přešla
přesunula
v bankovní,
světa
poté krach a
nesplácení úvěrů
rozšířila se do
ze
světa
Podobná mexické
Stavební boom, špatné
Ekonomická
Austrálie
financování
krize
společností a 14 bank. 1891
1893
První bankrot státu
i
do díky
zahraničí.
(trvání
10 let) Italská
1893
Stavební migrace špatné
boom, obyvatelstva, ohodnocení
nemovitostí, bezcenné
Likvidní
krize
Itálie
přešla v bankovní poté recese.
zástavy za úvěry. USA
1894-1896
Spekulativní
útok
na
zlatý standard.
Zdroj: vlastní
Na druhé vlně krizí se už začala projevovat sílící globalizací, ale je důležité si uvědomit, že celou dekádu ovlivňoval dopad 1 světové války, který byl určující pro 55
následný vývoj vedoucí k další válce. Během války se zpřetrhaly obchodní vazby, po skončení sice došlo k jejich obnoven, ale globalizaci omezovala vyšší ochrana domácích trhů.
Tabulka č. 2: Druhá fáze krizí 20. století Název krize
Období
Stručný popis
Důsledek
Působnost
krize Union Pacific
1907
Spekulace s kávou a
Finanční
USA,
bankovní
krize.
Itálie
Nové myšlení.
Celosvětová krize
půjčky
Francie,
průmyslu. Velká hospodářská krize
1929
Bankovní krize
Breton woodský systém, vznik MMF
a
Světové banky Chilská bankovní krize
1982-1983
Finanční krize
Recese.
Chile
Norská bankovní krize
1988-1991
Pokles
Recese.
Norsko a nakažení
výkonnosti
ekonomiky,
krachy
firem a krachy bank.
skandinávských zemí.
Zdroj: vlastní
Třetí fáze krizí je jednoznačně ovlivněna rostoucí globalizaci. Zkracování vzdáleností, rozšiřování internetu, digitalizace a propojování kapitálových trhů zapříčiňují, že trhy jsou citlivější na jakékoliv změny a sebemenší výkyvy se projevují na druhém konci světa.
V níže uvedené tabulce je zjevný nárůst počtů krizí s tím, že jejich výčet není konečný. Světová finanční krize se od roku 2007 stále přelévá z jedné ekonomiky do druhé a dle mého názoru její dopady se budou dále prohlubovat.
Panika z amerických finančních trhů se postupně přelévá na ostatní světové trhy. Investoři, kteří se snaží zlikvidnit držené cenné papíry prodávají ve velkém svá aktiva a to má díky globalizaci dopad také na krizí dosud nepostihnuté trhy. Současně tedy dochází k poklesu ceny cenných papírů i na geograficky velmi 56
vzdálených trzích. Domácnosti v reakci na vzniklou situaci snižují svoji spotřebu a ekonomika USA opět čelí hrozbě recese. Tabulka č. 3: Třetí fáze krizí přelom 20-21 stol. do současnosti Název krize Japonská krize Mexická krize Lotyšská
bankovní
krize Východoevropská krize Asijská měnová krize Ruská měnová krize Brazilská
měnová
krize Turecká měnová krize Argentinská
finanční
krize Americká
hypoteční
krize Islandská krize Maďarská krize Lotyšská krize Řecká krize Irská krize Španělská krize Italská krize
57
5.2 Vlivy globalizace na vznikající krize Jedním z mnoha aspektů globalizace je finanční deregulace a liberalizace kapitálových transakcí v mezinárodním měřítku. Dalším aspektem je propojení domácího kapitálu se zahraničním a ve většině případech finančních krizí docházelo před jejich vznikem k velikému zvýšení přílivu zahraničního kapitálu, způsobený vysokým úrokovým diferenciálem (iD > iF) při stálém (fixním) měnovém kursu.
V důsledku přílivu zahraničního kapitálu se zhodnocuje domácí měna a tím pádem se zhoršuje vnější rovnováha a export se stává pro zahraniční partnery dražším.
Dalším jevem krizí spojených s globalizací jsou nadměrné půjčky aktiv např. na nemovitosti nebo akcie. Tím, že je bankovní trh globálně propojený a banky obchodují se svými aktivy celosvětově, tak se jakákoliv ztráta likvidity některé banky projeví taktéž v celosvětovém (globální) měřítku.
V době expanze informačních technologií má také veliký vliv na krize panika, která je leckdy vyvolaná médii a pokud narušuje důvěru může vzniknout panika a lidé si začnou vybírat své vklady a nebo začnou utíkat zahraniční investoři. Ve většině případech nepomůže před útěkem investorů ani zvyšování úrokových sazeb
Odliv zahraničního kapitálu a problémy se splácením úvěrů bývají spojené se zvyšováním
zahraničních
úrokových
sazeb,
postižené
země
následně
znehodnocují svou domácí měnu, to vede ke ztrátě kapitálu u subjektů nepojištěných proti kursovému riziku, což ústí ve volný pád domácí měny (tedy ve značné její znehodnocení).
58
6. ZÁVĚR Po
zkoumání
vztahu
globalizace
s finančními
krizemi
jsme
došel
k jednoznačnému závěru a to, že v globalizace krize umocňuje a samozřejmě má vliv na jejich vznik. Tím, že se vzájemně propojují kapitálové trhy se globalizace v této oblasti stává hnací silou a celý svět se podřizuje zhodnocování kapitálu a válce o zisky.
Globální charakter a rychlost jakou se krize šíří jednoznačně potvrzují, že globalizace se více prohlubuje a zakotvuju v celosvětovém finančním sektoru. V případě,
že
se
díky
moderním
technologiím
a
rychlé
celosvětové
informovanosti, začne investovat zahraniční kapitál v některé zemi, může země začít ekonomicky rychle růst, ale může se stát, že ze dne na den se zase díky negativním informacím tato vzkvétající země stane „bankrotářem“.
Zahraniční obchod a jeho globalizace způsobuje vzájemnou závislostí na devizových kurzech spojeného s mezinárodním přílivem kapitálu.
Laicky se dá globalizace ve finančním sektoru přirovnat k vysazením břečťanu. Nejdříve krásně roste a pokud je pod kontrolou tak neobtěžuje, ale většinou se stane, že se nekontrolovaně rozšíří do celé zahrady a pak už neděláme nic jiného než, že zachraňujeme škody co natropil.
Velká
hospodářská
krize
1929
zcela
určitě
představovala
jednu
z nejvýznamnějších událostí 20. století, byla velmi hluboká, zasáhla celý svět a její dopady byly ohromné. Svým průběhem a hloubkou ovlivnila svět na řadu následujících let, ceny na světových trzích klesaly o 60% své původní výše, průmyslová produkce klesla o 37%, objem celosvětového obchodu klesl o čtvrtinu a nezaměstnanost vzrostla téměř trojnásobně. Byla to rozsahem i hloubkou největší krizí, která kdy postihla svět. Byla neobyčejně vleklá a současně po ní nenásledoval obvyklý vzestup. Velká hospodářská krize 1929 současně pomohla nastolit
změnu
v ekonomickém
smýšlení,
a
to
přechodem od
liberální
hospodářské politiky k státním intervencím, v neposlední řadě lze říci, že byla 59
rovněž příčinou vzestupu fašistických diktatur stojících za počátkem druhé světové války.
Naproti tomu Finanční a hospodářská krize 2007 vznikla díky kolapsu hypotečního trhu, chronickému deficitu obchodní bilance ekonomiky Spojených států amerických, rovněž díky dlouhodobému nesouladu mezi investicemi a úsporami ve Spojených státech amerických. Na kapitálovém trhu se vytvořila výrazná bublina, vznikl vysoký rozdíl mezi aktuálními cenami kurzů a jejich tržní hodnotou. Dopady vzniklé krize pociťujeme ještě dnes. Přesto lze říci, že dopady, ač byly a jsou tíživé, nebyly dosud na tolik ohromné jako dopady krize třicátých let dvacátého století.
Při srovnání s hospodářskou krizí ve 20. století, můžeme pozorovat podobnost vývoje trhu, ale současně i celou řadu chybných a neuvážených ekonomických a především polických rozhodnutí.
Domnívám se,že Světová finanční krize ještě neskončila, a že se s ní ještě několik let, možná desetiletí, budeme setkávat.
Domnívám se, že pokud se veřejné finance dané země dostanou do natolik špatného stavu, že před proticyklickým (tj. stabilizačním) působením veřejných financí by neměla ze 100 % dostat přednost pouze konsolidace, jelikož přispívá k recesi, ale taktéž prorůstává politika.
Závěrem musím konstatovat, že jsem při výběru tohoto tématu nepředpokládal, že se v historii odehrálo tolik finančních krizí. Byl jsem překvapen kolik krizí se opakovalo s podobným, nebo úplně stejným scénářem. Dále nezjevné, že pokud se nebudou oddlužovat ekonomiky a nebudou se více kontrolovat některé tržní mechanismy, tak přijdou krize další a díky globalizaci budou mít větší negativní celosvětové dopady.
60
Seznam použité literatury Bibliografie
[1] DLOUHÁ, Jana, DLOUHÝ Jiří a Václav MEZŘICKÝ, eds. Globalizace a globální problémy: sborník textů k celouniverzitnímu kurzu”Globalizace a globální problémy” 2005-2007. Praha: Univerzita Karlovy v Praze Centrum pro otázky životního prostředí, 2006, ISBN: 80-87076-01-X
[2] DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-075-1.
[3] EPPING,
Charles,
Randy.
Průvodce
globální
ekonomikou.
Praha:
Nakladatelství Portál, 2004. ISBN 80-7178-825-2.
[4] MAYER, Anton, BRUNCVÍK, Miroslav a POLIŠENSKÝ, Mirek . Spekulanti a finanční katastrofy. Praha: Transal Books, 1995. ISBN 80-9009-542-9.
[5] HECZKO, Stanislav. Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Ústí nad Labem, 2007. ISBN 978-80-7044-922-6.
[6] HELÍSEK, Mojmír . Krize EMS, česká měnová krize a souvislosti se zapojením koruny do mechanismu ERM II. 1. vyd. Acta VSFŠ, Praha: 2007. 343 stran. ISSN 1802-792X.
[7] HELÍSEK, Mojmír.: Měnové krize (empirie a teorie). 1. vydání. Praha: Professional Publishing, 2004. 47 s. ISBN 80-86419-82-7
[8] GOLDIN, Ian a REINERT. Keneth. Globalization for development. Washington: The World Bank, 2006. ISBN 08-21369-30-X.
61
[9] HOLMAN, Robert.: Ekonomie: Praha, C. H. Beck, 1999, ISBN 978-807400-006-5.
[10] JENÍČEK, Vladimír. Globalizace světového hospodářství. Praha: CH BECK, 2002. ISBN 80-717978-71.
[11] JONÁŠ, Jiří. Finanční krize – nikdy nekončí cyklus? Bankovnictví. 2002, vol. 38 no. 10, ISSN 1212-4273.
[12] KENEN, Peter.: The International Economy. Fourth Ed. Cambridge: Cambridge University Press 2000. ISBN 0-521-64435-6.
[13] KLAVAČOVÁ, Eva. Dlouhodobé a krátkodobé příciny finanční krize. Globální finanční a ekonomická krize v souvislostech. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2009. ISBN 978-80-904281-2-6.
[14] KOHOUT, Pavel. Finance po krizi – Evropa na cestě do neznáma, 3. rozšířené vydání, 2011. ISBN 9788024740195.
[15] KOLMAN, Vladimír. Doktorská disertační práce, Finanční krize a jejich projevy v některých zemích s tranzitivní ekonomikou, květen 2006.
[16] LOUŽEK, Marek. Měnová krize 1997, Tři roky od měnové krize, sborník textů.
[17] MACHÁČEK, Jan. První velká globální krize. Hospodářské noviny. 2008, vol. 52, no. 16, ISSN 0862-9587.
[18] Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Univerzita Jana Evangelisty Turkyně v Ústí nad Labem, Fakulta sociálně ekonomická. Ústí nad Labem 2007. s90. ISBN 978-807044-922-6.
62
[19] ŽÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.391 stran.ISBN 978-80-7380-035.
63
Internetové zdroje [1] Globalizace. Rozvojovka.cz [online]. ©2013 [cit. 2013-01-10]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/globalizace/
[2] Slavné historické krize: Tulipánová mánie, první nafouknutá bublina. MoneyMag.cz
[online].
©2013
[cit.
2013-01-15].
Dostupné
z:
http://ekonomika.moneymag.cz/431-slavne-historicke-krize-tulipanovamanie-prvni-nafouknuta-bublina/
[3] Versailleská
(Pařížská)
mírová
konference
1919-1920.
Moderni-
dejiny[online]. ©2013 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: http://www.modernidejiny.cz/clanek/versailleska-parizska-mirova-konference-1919-1920/
[4] Globalizace. Rozvojovka.cz [online]. ©2013 [cit. 2013-01-10]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/globalizace/
[5] JONÁŠ, Jirí: Národní zájmy stále dominují. [online]. ©2013 [cit. 2013-0119] Dostupné z http://revue.kpol.ff.ucm.sk/archiv/2005/3/svobodova.pdf
[6] 5plus5 teorie mezinárodních financí [online]. ©2013 [cit. 2013-01-19]. Dostupné
z:
www.vsfs.cz/soubor.php?s=5plus5-teorie-mezinarodnich-
financi.pdf
[7] Nafta
Secretariat
[online].
©2013
[cit.
2013-01-19].
Dostupné
z:
http://www.nafta-sec-alena.org/en/view.aspx?conID=590&mtpiID=122 dne 20.2. 2013
[8] International Mostary Fund. The Asian Crisis. [online]. ©2013 [cit. 2013-0212].
Dostupné
http://www.imf.org/external/np/speeches/1998/012298.htm.
64
z:
[9] Dům financi Významné finanční krize 90. let-Jihovýchodní Asie. Dům financí
[online].
©2013
[cit.
2013-03-24].
Dostupné
z:
http://dumfinanci.cz/clanky/246-vyznamne-financni-krize-90-letjihovychodni-asie/.
[10] HECZKO, Stanislav pro rodon.cz: Finanční krize – realita a perspektivy. [online] [cit. 2013-05-22], dostupný na http://rodon.cz/clanky/Studie-akomentare/Financni-krize-realita-a-perspektivy--6.
[11] KOLMAN, Vladimír. Česká národní banka. Deset let od propuknutí ruské měnové
krize.
[online].
©2013
[cit.
2013-02-12].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2008/cl _08_080922.html.
[12] Argentinská krize v letech 1999 až 2002. Wikipedia. [online] [cit. 2013-0522],
dostupný
na
http://cs.wikipedia.org/wiki/Argentinsk%C3%A1_krize_v_letech_1999_a%C 5%BE_2002#P.C5.99.C3.AD.C4.8Diny_krize
[13] BUČKOVÁ, Veronika. Special Purpose Entities a jejich podíl na vzniku současné krize. Finance.cz [online].2013. [cit. 2013-05-10]. Dostupné na WWW:
purposeentities- a-jejich-podil-na-vzniku-soucasne-krize-/>
65
Seznam použitých zkratek ASEAN
Sdružení národů jihovýchodní Asie
BRIC
Brazílie, Rusko, Indie a Čína
DBB
Německá centrální banka
EMS
Evropský měnový systém
ERM
Evropský mechanismus směnných kurzů
ES
Evropské společenství
FED
Federální rezervní systém
HDP
Hrubý domácí produkt
IMF-
Mezinárodní měnový fond
ISK
Irská koruna
NASDAQ
Největší ryze elektronický burzovní trh v USA
NATO
Severoatlantická aliance
OSN
Organizace spojených národů
SRN
Spolková republika Německo
USA
Spojené státy americké
USD
Americký dolar
66
Seznam použitých tabulek (grafů) Graf 1: Vývoj cen tulipánových cibulek od 12. listopadu 1636 do 1. května 1637
Graf 2:Vládní deficity a dluhy v eurozóně (2006-2013;jako%HDP)
Graf 3:HDP v EU ve 4. čtvrtletí 2012 Graf 4: Hrubý domácí produkt (meziroční a mezičtvrtletní změny v % ve stálých cenách; sezónně očištěné údaje; 4Q2012)
Graf 5: Inflace (meziroční změny v %) Graf č. 6. Oficiální úrokové sazby ČNB v % za období 2001-2013 Tabulka č. 1: První fáze krizí 17-19. stol Tabulka č. 2: Druhá fáze krizí 20. století Tabulka č. 3: Třetí fáze krizí přelom 20-21 stol. do současnosti
67
