Historie cestovního ruchu na Novoměstsku a Bystřicku
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě, dne 28. 4. 2016
…………………………………………… Podpis
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu RNDr. PaedDr. Jaromíru Ruxovi, Csc. za odborné vedení mé bakalářské práce a za cenné rady a připomínky. Dále děkuji pracovníkům Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě a pracovníkům Muzea Bystřice nad Pernštejnem. Tímto chci poděkovat především za poskytnutí zajímavých informací a za možnost nahlédnout či vypůjčit si cenné materiály. Za materiály k jednotlivým spolkům či obcím děkuji panu Jiřímu Janíčkovi, Martinu Samkovi, Miloši Brabcovi a Josefu Miluškovi. V poslední řadě děkuji mé rodině za podporu při psaní bakalářské práce.
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
Historie cestovního ruchu na Novoměstsku a Bystřicku
Bakalářská práce
Autor: Michaela Kolářová Vedoucí práce: RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Jihlava 2016
Copyright © 2016 Michaela Kolářová
Anotace KOLÁŘOVÁ, Michaela: Historie cestovního ruchu na Novoměstsku a Bystřicku. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016. Cílem bakalářské práce je pomocí studia primárních a sekundárních zdrojů zpracovat historii cestovního ruchu na Novoměstsku a Bystřicku. Práce je vytvořena na základě studia kronik, dobového tisku a dalších archivních materiálů. Teoretická část obsahuje definice cestovního ruchu, popisuje jeho historický vývoj na území České republiky a popisuje oblast Novoměstska a Bystřicka. Praktická část zahrnuje poznatky ze studií archivních materiálů. Popisuje vývoj dopravy, ubytovacích a stravovacích zařízení. Také popisuje vývoj místních spolků a jejich činnost. Závěrečná část práce je tvořena shrnutím současného stavu cestovního ruchu v oblastech. Klíčová slova: Novoměstsko. Bystřicko. Historie cestovního ruchu. Ubytovací zařízení. Stravovací
zařízení.
Historie
lyžařského
sportu.
Turistika.
Doprava.
Annotation
Kolářová, Michaela: History of tourism in the region of Novomestsko and Bystricko. Bachelor's thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Travel and Tourism. Thesis supervisor RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc.. Grade of qualification: bachelor. Jihlava 2016. This bachelor's thesis is aimed at compilation of History of tourism in the Novomestsko and Bystricko region with primary and secondary sources. This work is based on study of chronicles, contemporary press and other archive materials. The theoretical part of this thesis contains tourism definitions, deals with tourism historical development in the Czech republic and describes the area of Novomestsko and Bystricko. The practical part contains pieces of information from studies of archive materials, describes development of transportation and hospitality industry. The local clubs development and their activity is also described. The current state of tourism in the area is summarized in the final part of the thesis. Keywords: Novoměstsko. Bystřicko. History of tourism. Accommodation service. Hospitality. Food & beverage. Skiing history. Tourism. Transport.
Obsah Úvod ......................................................................................................................................... 14 Teoretická část .......................................................................................................................... 15 1 Cestovní ruch......................................................................................................................... 15 1.1 Vymezení pojmu cestovní ruch ...................................................................................... 15 1.1.1 Definice WTO ......................................................................................................... 15 1.1.2 Definice Hunzikera a Krapfa z roku 1942 .............................................................. 15 1.1.3 Definice Mariana Gúčika ........................................................................................ 15 1.2 Pojmy spojené s cestovním ruchem ............................................................................... 16 1.2.1 Vedoucí zájezdu ...................................................................................................... 16 1.2.2 Technický průvodce ................................................................................................ 16 1.2.3 Delegát .................................................................................................................... 16 1.2.4 Průvodce cestovního ruchu ..................................................................................... 16 1.2.5 Animátor.................................................................................................................. 16 1.2.6 Horský vůdce ........................................................................................................... 17 1.3 Základní předpoklady vývoje cestovního ruchu ............................................................ 17 1.4 Vývoj cestovního ruchu v Českých zemích ................................................................... 18 1.4.1 První etapa – do první světové války ...................................................................... 19 1.4.2 Druhá etapa – mezi dvěma světovými válkami ...................................................... 20 1.4.3 Třetí etapa – od druhé světové války do počátku 90. let ......................................... 20
1.4.4 Čtvrtá etapa – 90. léta až současnost ....................................................................... 21 2 Vymezení oblasti Novoměstka.............................................................................................. 22 2.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu na Novoměstsku .............................................. 23 2.1.1 Přírodní lokalizační předpoklady ............................................................................ 23 2.1.2 Kulturní lokalizační předpoklady ............................................................................ 25 2.1.3 Realizační předpoklady – Materiálně-technická základna ...................................... 28 2.1.4 Realizační předpoklady – Dopravní předpoklady ................................................... 29 3 Vymezení oblasti Bystřicka .................................................................................................. 29 3.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu na Bystřicku ..................................................... 30 3.1.1 Přírodní lokalizační předpoklady ............................................................................ 30 3.1.2 Kulturní lokalizační předpoklady ............................................................................ 32 3.1.3 Realizační předpoklady – Materiálně-technická základna ...................................... 35 3.1.4 Realizační předpoklady – dopravní předpoklady .................................................... 36 4 Historie Novoměstska a okolí ............................................................................................... 36 5 Historie cestovního ruchu na Novoměstsku .......................................................................... 38 5.1 Historie dopravy ............................................................................................................. 39 5.1.1 Historie dopravních sítí ........................................................................................... 39 5.1.2 Silniční doprava....................................................................................................... 39 5.1.3 Železniční doprava .................................................................................................. 40
5.2 Historie ubytovacích zařízení ......................................................................................... 41 5.2.1 Hotely ...................................................................................................................... 41 5.2.2 Penziony .................................................................................................................. 44 5.2.3 Chaty ....................................................................................................................... 44 5.2.4 Kempy ..................................................................................................................... 46 5.2.5 Ostatní ..................................................................................................................... 47 5.3 Historie stravovacích zařízení ........................................................................................ 47 5.4 Historie klubů a spolků .................................................................................................. 50 5.4.1 Klub českých turistů ................................................................................................ 50 5.4.2 Orel jednota ............................................................................................................. 52 5.4.3 Skaut ........................................................................................................................ 53 5.4.4 Sokol........................................................................................................................ 55 5.5 Historie lyžařského sportu .............................................................................................. 57 6 Současný stav cestovního ruchu na Novoměstsku ................................................................ 60 7 Historie Bystřicka a okolí ...................................................................................................... 61 8 Historie cestovního ruchu na Bystřicku ................................................................................ 63 8.1 Historie doprava ............................................................................................................. 64 8.1.1 Historie dopravních sítí ........................................................................................... 64 8.1.2 Silniční doprava....................................................................................................... 66 8.1.3 Železniční doprava .................................................................................................. 67
8.2 Historie ubytovacích zařízení ......................................................................................... 68 8.2.1 Hotely ...................................................................................................................... 68 8.3 Historie stravovacích zařízení ........................................................................................ 70 8.4 Historie klubů a spolků .................................................................................................. 73 8.4.1 Klub českých turistů ................................................................................................ 73 8.4.2 Orel jednota ............................................................................................................. 75 8.4.3 Skaut ........................................................................................................................ 76 8.4.4 Sokol........................................................................................................................ 78 8.4.5 Sportovní klub ......................................................................................................... 81 8.5 Historie lyžařského sportu .............................................................................................. 81 9 Současný stav cestovního ruchu na Bystřicku ...................................................................... 82 10 Závěr.................................................................................................................................... 83 11 Seznam použitých zdrojů .................................................................................................... 84 Tištěné zdroje ........................................................................................................................... 86 Elektronické zdroje .................................................................................................................. 87 Přílohy ...................................................................................................................................... 89
Seznam obrázků Obrázek 1 - Mapa Kraje Vysočina………………………………………………………...….22 Obrázek 2 – Mapa Kraje Vysočina – vyznačen mikroregion Bystřicko…………………..….30 Obrázek 3 – Novoměstské vlakové nádraží…………………………………………..………41 Obrázek 4 – Hotel Josefa Gregora u Nádraží ………………………………………………..42 Obrázek 5 – Hotel Filipi ……………………………………………………………………...44 Obrázek 6 – Novoměstští turisté pod Černou skálou ………………………………………...45 Obrázek 7 – Původní chata na Harusáku …………………………………………………….46 Obrázek 8 – Stará „Mercedeska“ před likvidací 1939 ……………………………………….54 Obrázek 9 – Sokolovna ………………………………………………………………………56 Obrázek 10 – Bohumil Hanč – první instruktor novoměstských lyžařů ……………………..58 Obrázek 11 – Stavba silnice z Víru do Štěpánova …………………………………………...65 Obrázek 12 – Hostinec Šťastnýho ve Víře …………………………………………………...68 Obrázek 13 – Hotel Záložna……………………………………………………………….....69 Obrázek 14 – Dům čp. 52…………………………………………………………………….71 Obrázek 15 – Skautská klubovna Pod Horou z jižní strany ………………………………….77
Úvod Jedním z hlavních důvodů výběru tohoto tématu byla touha poznat své blízké okolí více než je obvyklé. Osobně bydlím v oblasti Bystřicka, ale i k Novoměstsku mám velmi blízko díky své velké rodině. Cílem mé bakalářské práce je na základě dostupných zdrojů, především kronik, zmapovat historický vývoj cestovního ruchu ve dvou oblastech. Jedná se především o terénní výzkum v muzeích, archivech a podobně. V teoretické části se budu zabývat definicí cestovního ruchu, jeho historickým vývojem v rámci České republiky a také vymezením oblasti Novoměstska a následně Bystřicka. V těchto oblastech jsou popsány předpoklady rozvoje cestovního ruchu – přírodní lokalizační, kulturní lokalizační a realizační. V praktické části se budu věnovat historii cestovního ruchu v konkrétní oblasti, nejdříve na Novoměstsku a poté na Bystřicku. U každé z oblasti zjistím vývoj dopravních sítí, dopravního spojení, možnosti ubytovací a stravovací. Dále budu hledat informace o spolcích – Orel, Sokol, Klub českých turistů a Skaut. V poslední řadě se také budu zajímat o historii lyžařského sportu, který je v těchto oblastech velmi rozšířen. V závěru práce shrnu, zda se mi vytyčené cíle podařilo naplnit, a celkově zhodnotím cestovní ruch v oblastech.
14
Teoretická část 1 Cestovní ruch Cestovní ruch (turismus) je velmi často označován jako složitý socioekonomický jev, který zasahuje do mnoha ekonomických i mimoekonomických oblastí společnosti. Jelikož se jedná o mnohostranný a průřezový jev, vyplývá z toho i složitost jeho přesného definování. (Gúčik, 2010, str. 11)
1.1 Vymezení pojmu cestovní ruch 1.1.1 Definice WTO Cestovní ruch (angl. Tourism) je činností osoby, která cestuje ve volném čase pouze na přechodnou dobu do místa mimo svého trvalého bydliště, a to za jiným účelem, než je vykonávání výdělečné činnosti v tomto místě. (Drobná, Morávková, 2010, s. 9) 1.1.2 Definice Hunzikera a Krapfa z roku 1942 Cestovní ruch je soubor jevů a vztahů, vyplývajících z cestování a pobytu nerezidentů na cizím místě, pokud cílem pobytu není trvalé usazení nebo výkon výdělečné činnosti. (Palatková, Zichová, 2011, s. 11)
1.1.3 Definice Mariana Gúčika Cestovním ruchem rozumíme soubor činností zaměřených na uspokojování potřeb souvisejících s cestováním a pobytem osob mimo místo trvalého bydliště a obvykle ve volném čase. Jejich cílem je odpočinek, poznávání, zdraví, rozptýlení a zábava, kulturní a sportovní vyžití, služební cesty, tj. získání komplexního zážitku. (Gúčik, 2010, s. 13)
15
1.2 Pojmy spojené s cestovním ruchem 1.2.1 Vedoucí zájezdu Jedná se o pověřenou osobu touroperátorem, jejímž hlavním úkolem je vést zájezd, zabezpečovat uskutečnění nabízeného a prodaného programu a dohlížet na jeho průběh. 1.2.2 Technický průvodce Technický průvodce je zástupcem touroperátora, který poskytuje základní pomoc cestujícím. 1.2.3 Delegát Osoba nebo agentura pověřená touroperátorem, která poskytuje praktickou pomoc cestujícím v cílovém místě a zabezpečuje administrativní záležitosti. 1.2.4 Průvodce cestovního ruchu Jde o osobu, která podává výklad, v jazyce dle výběru návštěvníků, o kulturním a přírodním dědictví místa. Pro danou oblast má specifickou kvalifikaci, která je většinou udělena a uznávána příslušným úřadem. 1.2.5 Animátor Animátor, je osoba, která zodpovídá za plánování a dohled nad programy ve volném čase a sportovní aktivity. Komunikuje v jazyce, kterému rozumí většina cestujících. (Drobná, Morávková, 2010, s. 150)
16
1.2.6 Horský vůdce Je osoba, která má odpovídající vědomosti, zkušeností a příslušnou kvalifikaci. Náplní jeho práce je – vést návštěvníky v horských oblastech. (Drobná, Morávková, 2010, s. 150)
1.3 Základní předpoklady vývoje cestovního ruchu Základní předpoklady rozvoje cestovního ruchu v území jsou dle ekonomického a geografického hlediska členěny do 3 kategorií.
Lokalizační předpoklady
Selektivní předpoklady
Realizační předpoklady
Lokalizační předpoklady Lokalizační předpoklady obvykle zahrnují předpoklady přírodní a kulturně-historické. Do přírodních předpokladů patří: reliéf, struktura a přírodní atraktivity krajiny, vodstvo, flóra, fauna, klima a kvalita vzduchu. Kulturně-historické předpoklady jsou: lidmi vytvořené atraktivity, lidové tradice, folklór a umění, struktura institucí státní a místí správy a samosprávy. (Pásková, Zelenka, 2002, s. 164) Selektivní předpoklady Selektivní předpoklady vyjadřují způsobilost společnosti dané oblasti nebo země podílet se na cestovním ruchu aktivně i pasivně. To znamená přijímat účastníky cestovního ruchu i stávat se jimi. Umožňují vybrat ty obyvatele nebo ty oblasti, které mají nejlepší předpoklady pro účast na cestovním ruchu. Tyto předpoklady se dělí na předpoklady objektivní a subjektivní. K objektivním předpokladům patří zejména politická a bezpečnostní stabilita oblasti, ekonomická a životní úroveň jejich obyvatel, stav životního prostředí apod.
17
Subjektivní předpoklady ovlivňují rozhodování lidí o účasti na cestovním ruchu. Jejich účast závisí na příslušnosti k sociální a profesní skupině, na rodinných poměrech, ale také na četných psychologických faktorech. Často v rozhodování hrají významnou roli vliv reklamy a propagace cestovních kanceláří nebo středisek cestovního ruchu, módnost návštěvy určité oblasti atd. (Drobná, Morávková, 2010, s. 19) Realizační předpoklady Tyto předpoklady umožňují uskutečnit nároky účastníků cestovního ruchu v oblastech s příznivými lokalizačními podmínkami. Dělí se na dopravní a materiálně-technické předpoklady. K základním podmínkám patří předpoklady dopravní. Jedná se především o možnosti dopravního spojení, ale zejména o hustotu a kvalitu dopravní sítě. Materiálně-technické předpoklady cestovního ruchu vyjadřují vybavenost území ubytovacími, stravovacími, kulturními, zábavními, sportovními a dalšími zařízeními, která přispívají k uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu. (Drobná, Morávková, 2010, s. 19)
1.4 Vývoj cestovního ruchu v Českých zemích Kořeny cestování sahají hluboko do historie. Cestování je spojováno se starověkými civilizacemi, dokonce lze jej nalézt až na samotném počátku vývoje lidstva. Dříve hlavní motivací pro cestování byly např. poutní cesty, křižácké výpravy, obchod, objevitelské cesty nebo vzdělání. V současné době lidé cestují především za odpočinkem, poznáním nebo třeba sportem. Pro existenci turismu musejí být splněný základní podmínky, kterými jsou:
Svoboda pohybu
Volné disponibilní prostředky
Fond volného času
Potenciál turismu a jemu odpovídající infrastruktura a suprastruktura. (Palatková, Zichová, 2011, s. 13) 18
Vývoj cestovního ruchu v České republice je možné rozdělit do čtyř etap, a to na:
Etapu do první světové války
Etapu mezi dvěma světovými válkami
Etapu od druhé světové války do počátku 90. let
Etapu 90. léta až současnost
(Palatková, Zichová, 2011, s. 14) 1.4.1 První etapa – do první světové války První etapa vývoje novodobého turismu téměř kopíruje období prvních dvou vývojových etap světové ekonomiky. Turismus se v této etapě formuje v podmínkách hospodářsky vyspělých zemí. Z důvodu rozdílnosti ekonomických podmínek jednotlivých společenských vrstev měl však turismus různou podobu. Účastnily se zejména vyšší vrstvy, a to především v rámci dlouhodobých pobytů. Typickým cílovým místem této vrstvy byla lázeňská střediska a letoviska. Nižší a střední vrstvy realizovaly především krátkodobější pobyty hlavně do přírody, postupně si svou popularitu získávaly tzv. letní byty. Jelikož mohli lidé cestovat bez větších administrativních omezení, neexistovaly hranice mezi domácím a zahraničním turismem. Pro první období novodobého turismu je charakteristický prudký rozvoj materiálně-technické
základny
(tzv.suprastruktury),
zejména
v lázeňských
a
jiných
rekreačních střediscích. K rozvoji dopravy významně přispěl vynález parního stroje a později spalovacího motoru. O zvýšení přepravní kapacity a snížení ceny dopravy se zasloužila železniční doprava a právě ta měla pro turismus této etapy značný význam. V souvislosti s rozvojem turismu vyvstala i potřeba formování specifické pracovní síly nejen v oblasti poskytování ubytovacích a stravovacích služeb, ale také v oblasti zprostředkování služeb. Organizovaný turismus má své počátky právě v této etapě. Za vůbec první organizovaný zájezd lze považovat cestu uspořádanou Thomasem Cookem v roce 1841. Zájezd se konal u příležitosti otevření železniční tratě Derby-Rugby, která neměla ani tak komerční charakter jako spíše sociálně-společenský. Jednalo se o jednodenní výlet pro cca 570 účastníků protialkoholového spolku, jehož byl Cook předsedou. V roce 1845 založil Thomas Cook první cestovní kancelář na světě. (Palatková, Zichová, 2011, s. 14) 19
1.4.2 Druhá etapa – mezi dvěma světovými válkami Druhá etapa vývoje turismu je rozdělena do dvou období, a to jak z hlediska vývoje světové ekonomiky, tak z hlediska vývoje turismu. Období 20. let je v zásadě pokračováním první etapy, v rámci států s tržním systémem se jedná o ekonomicky úspěšné období, které však po krachu na newyorské burze v říjnu 1929 přišlo do hluboké světové hospodářské krize a následné zotavování probíhalo velmi pomalu. Po první světové válce přikročily státy k ochranářským opatřením v zájmu oživení národního hospodářství, která omezila mezinárodní obchod a tím současně i mezinárodní turismus. Pozdější brzdícím faktorem byla již zmiňovaná hluboká světová hospodářská krize, která omezila jak domácí, tak zahraniční turismus. Důsledkem těchto zhoršených ekonomických podmínek bylo zpomalení i rozvoj materiálně-technické základny. Naopak v době první světové války byl velký technický pokrok, který se mimo jiné projevil v obrovském rozvoji dopravy. Velmi rychle se rozvíjela především doprava silniční, a to nejen individuální automobilová, ale prudký rozvoj zaznamenává i doprava autobusová. Železniční doprava v tomto období spíše stagnuje, začíná se také prosazovat doprava letecká, i když v turismu se tato skutečnost odrazí zejména v následující etapě. Během tohoto období také probíhají sociální změny, které umožňovaly účastnit se turismu stále širším vrstvám obyvatelstva. Toto zapojování však bylo zpomaleno vysokou mírou nezaměstnanosti. V zemích s rozvinutým turismem (zejména v alpských zemích) dochází k postupnému budování organizační struktury turismu a také k budování systému vzdělávání. (Palatková, Zichová, 2011, s. 15) 1.4.3 Třetí etapa – od druhé světové války do počátku 90. let Po druhé světové válce došlo k bipolárnímu rozdělení světa na dvě politicko-ekonomické soustavy. Rozdílný vývoj těchto dvou ekonomicko-politických systémů (kapitalistický a socialistický) měl dopad i na vývoj turismu v těchto soustavách. Turismus se prakticky vyvíjel a realizoval odděleně. V 50. a 60. letech prochází tržní ekonomika růstem, který je však diferencovaný a vede ke vzniku tří ekonomických center. V 70. letech dochází k celkovému hospodářskému poklesu důsledkem několika strukturálních krizí (ropná, měnová, potravinová, surovinová). Vysoká inflace a nezaměstnanost jsou dalšími problémy, které přicházejí v 80. letech. V této etapě se turismus stává běžnou součástí spotřeby a od 70. 20
let se stává dokonce masovou záležitostí. Ekonomický vývoj v zemích s centrálně plánovanou ekonomikou byl zpočátku velmi úspěšný. Významnou roli v tomto období sehrávají rozvojové země, které zažívají poměrně úspěšný ekonomický vývoj. Tyto státy (př. Singapur, Hongkong, Jižní Korea a Tchaj-wan) v 70. a 80. letech významně zasahují do teritoriálního rozložení mezinárodního turismu jak z pohledu příjezdů, tak z pohledu výjezdů. Bez ohledu na ekonomicko-politické uspořádání je tato etapa charakteristická několika společnými rysy. Např. Turismus se stává pevnou součástí ekonomického a sociálního života a účastní se ho všechny vrstvy obyvatelstva. Důsledkem růstu fondu volného času, růstu mobility a obzvlášť životní úrovně, ale také nepříznivého životního prostředí ve velkoměstech a průmyslových aglomeracích se vedle dlouhodobého turismu vyvíjí turismus krátkodobý. Turismus se rozlišuje na různé typy v závislosti na měnících se potřebách. Oproti předchozí etapě je zde patrný přesun turismu i na zimní sezónu. V důsledku stále ještě převažující poptávky nad nabídkou dochází k rozšiřování a soustřeďování materiálně-technické základny, budováním komplexních středisek turismu. Primárním faktorem, který umožňuje další rozvoj turismu, je i nadále doprava. Na krátké a střední vzdálenosti zůstává nejdůležitějším druhem silniční doprava, do popředí se dostává i doprava letecká. (Palatková, Zichová, 2011, s. 15) 1.4.4 Čtvrtá etapa – 90. léta až současnost Počátky této etapy souvisí především s politickými změnami ve východní a střední Evropě, které přispěly k rozpadu centrálně plánovaných ekonomik. Z pohledu světové ekonomiky je současná etapa charakteristická mimořádnou nerovnoměrností regionálního rozvoje. V zemích s rozvinutou tržní ekonomikou, ve srovnání s 80. lety, se však jednalo o problémy se stagnací či poklesem výroby, což mělo za následek růst nezaměstnanosti. Zatímco západní Evropa s Německem se potýkají s ekonomickými problémy, USA překonává ekonomickou recesi.
Naopak
ekonomickým
vývojem
prochází
první
generace
asijských
nově
industrializovaných zemí (Jižní Korea, Tchaj-wan). Nejdynamičtěji se však rozvíjela Čína. V důsledku zpomalení růstu americké ekonomiky je začátek nového tisíciletí charakterizován zpomalením ekonomického růstu. Zpomalení růstu americké ekonomiky však není jediným důvodem. Dalšími jsou např. restriktivní měnová politika Evropské centrální banky, ceny ropy, teroristické útoky na USA a další. Ekonomika v roce 2004 se vyvíjela velmi příznivě, asijské ekonomiky v tomto období dosahují nejvyššího tempa růstu. V roce 2008 je však světová ekonomika zasažena finanční a později i hospodářskou krizí.
21
Stejně jako u všech předchozích etap i tato byla ovlivněna především politicko-ekonomickými změnami. Ale až v tomto období se s transformujícími se ekonomikami dá mluvit o plnohodnotném mezinárodním turismu. Turismus ovlivněný nenasycenou poptávkou a také určující ekonomicko-legislativní faktory. To však neovlivnilo pouze země „východního bloku“, nýbrž také země „západního bloku“, což otevřelo nové možnosti cílových destinací, ale také příležitosti investiční a jiné. Nejvyšší tempo růstu zaznamenávají asijské země. V rozvinutých zemích pokračoval vývoj podle výše zmíněných ekonomicko-politických a neekonomických faktorů. I přes odlišný vývoj v rámci různých ekonomik je turismus celého světa ovlivněn prakticky shodnými vnějšími faktory. (Palatková, Zichová, 2011, s. 16)
2 Vymezení oblasti Novoměstka Novoměstko nebo také správní obvod Nové Město na Moravě (dále SO ORP NMnM) nalezneme v severovýchodní části Kraje Vysočina. Tato oblast ze severu sousedí s Pardubickým krajem, z jihu je poté ohraničena správním obvodem Velké Meziříčí, z východu Bystřicí nad Pernštejnem a ze západu Žďárem nad Sázavou. Nové Město na Moravě (dále Nové Město) leží necelých 12 km od okresního města Žďár nad Sázavou. Nové Město má 9 místních částí. Patří k nim obce: Hlinné, Jiříkovice, Maršovice, Olešná, Petrovice, Pohledec, Rokytno, Slavkovice a Studnice. (Vystoupil, Šauer, 2011, str. 127)
Obrázek č. 1: Mapa Kraje Vysočina (Zdroj: https://www.czso.cz/)
22
2.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu na Novoměstsku 2.1.1 Přírodní lokalizační předpoklady Reliéf krajiny Nové Město na Moravě se nachází v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. V oblasti Žďárských vrchů také leží více než polovina obcí tohoto správního obvodu. Krajina Novoměstka je mírně zvlněná, přechází z mírné sníženiny přes ploché hřbety až k hlavnímu hřebeni Žďárských vrchů. Území se nachází v nadmořské výšce kolem 600 m. n. m., jde tedy o vrchovinu. K oblíbeným zde patří skalní útvary, např. Pasecká skála, Vávrova skála, Dráteničky a další. Tyto velmi příznivé předpoklady vytvářejí výborné podmínky pro rozvoj cestovního ruchu. Rozvoj lze předpokládat v odvětví rekreačního cestovního ruchu, např. chataření ve spojení s houbařením. S ohledem na příznivé přírodní podmínky se zde také rozvíjí sportovně-turistický cestovní ruch – v této oblasti jde především o pěší turistiku, cykloturistiku a horolezectví. Dále se zde velmi rozšířilo lyžařství a sjezdové lyžování. Více jak stoletá tradice pořádání lyžařských závodů a nově biatlonových závodů tvoří z Nového Města na Moravě centrum zimních sportů Kraje Vysočina. [1] Vodstvo Území Nového Města je důležitou pramennou oblastí na hlavní evropské rozvodnici mezi Severním a Černým mořem. Řeky Chrudimka, Doubrava a Sázava jsou odvodňovány do Severního moře. Řeka Svratka a Oslava pak do moře Černého. Přes Nové Město protéká říčka Bobrůvka. Bobrůvka zde vtéká do několika rybníků, které jsou ve městě. Příkladem mohou být Klečkovský rybník, Cihelský rybík nebo rybník Kazimírův. Co se týče vodstva v okolí tohoto města, nalezneme zde několik rybníků využívaných především pro chov ryb nebo k rekreaci. K takovýmto patří rybník Sykovec a Medlov. Co je však důležité, je pramenící řeka Svratka. Tato řeka pramení na úbočí Křivého javoru a Žákovy hory ve Žďárských vrších. S řadou pramenících drobnějších potoků se zde vytváří poměrně hustá říční síť (Pergler, 2004, str. 54)
23
Podnebí Podnebí Novoměstka je ovlivněno vyšší nadmořskou výškou celého kraje. Oblast můžeme zařadit ke chladnějším s krátkým létem. Teploty v zimním období se pohybují v průměru kolem -3°C až -5 °C, v letních měsících teploty dosahují průměrně na 15 °C až 17°C. Průměrná roční teplota je 4-8 °C. Flóra a fauna Ve vyšších polohách oblasti jsou acidofilní smrkové bučiny charakteristickým typem lesní vegetace. Dřevinnou skladbu tvoří buk lesní, smrk ztepilý a jedle bělokorá. V nižších polohách jsou velmi rozšířeny bikové bučiny a ostrůvkovité, na bohatších stanovištích květnaté bučiny. Zbytky těchtě společenstev jsou zachovány na Žákově hoře. V oblasti jsou také významně rozšířeny mechorosty. Více jak polovina obcí Novoměstka se nachází v CHKO Žďárské vrchy. Ve faunistickém obvodu a okrsku Českomoravské vrchoviny převažuje podhorská lesní fauna. Čisté potoky poskytují domov např. pro mihule potoční. K významným druhům živočichů patří sýc rousný, čečetka zimní, ježek západní, mlok skvrnitý a další. Cenné jsou zde i vlhké rašelinné louky, kde žije řada ohrožených druhů živočichů. [2] Ochrana přírody Jak již dříve bylo zmíněno, oblast Novoměstka je částečně součástí Žďárských vrchů. Oblast byla vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí v roce 1970. V současné době je vypracován plán na ochranu této oblasti pro roky 2011 – 2020. Kromě CHKO Žďárské vrchy najdeme v oblasti i množství přírodních památek a rezervací. Některé přírodní památky: Bílá skála, Bučina- Spálený kopec, Devět skal, Milovské perníčky a další. Některé přírodní rezervace: Damašek, Branty, Olšina u Skleného, Ranská jezírka, Štíří důl,… [2] 24
2.1.2 Kulturní lokalizační předpoklady Památky Katolický kostel sv. Kunhuty První historická zmínka o kostele pochází z druhé poloviny 14. století. V této době šlo pouze o jednolodní stavbu s gotickým presbytářem, ten je nejstarší částí kostela. V průběhu 15. a 16. století byl kostel rozšířen o další loď a o zvonici, která se později stala věží. Výstavbu v době rozkvětu vystřídaly nákladné rekonstrukce po válkách a požárech, které postihly celé město. První požár, který poškodil kostel i věž, zasáhl město v roce 1723. Dvanáct let po požáru, tedy v roce 1735, kostel dostal novou kamennou dlažbu, která nahradila dosavadní cihlovou. V roce 1739 dochází k dalšímu rozšiřování kostela. Tentokrát byla přistavěna na jižní straně sakristie. Stará sakristie na severní straně byla přeměněna na kapli Bolestné Panny Marie. Roku 1741 dochází k opravě hřbitovní zdi u kostela. Další požár kostel zachvátil v roce 1801. Po tomto požáru došlo k několika změnám. Opravilo se poškozené zdivo, zrušil se místní hřbitov a kostel v roce 1828 je pokryt šindelem. V průběhu dalších let je kostel různě upravován. Významnou změnou ale je vybourání zazděných oken v roce 1904 a zasklení obrazů sv. Anny, sv. Kunhuty a sv. Rodiny. V 70. letech 20. století byly pořízeny nové varhany, koncem století byly restaurovány boční oltáře a kazatelna, také byla položena nová žulová dlažba a další. Pokud se člověk podívá na kostel zvenku, je celá fasáda vyzdobena pestrými sgrafity. Tyto sgrafity jsou na ploše 520 m2 a byly vytvořeny akademickým malířem Karlem Němcem v letech 1928 - 1929. Kostel se také může pyšnit pěti zvony. Největší z nich se jmenuje Kunhuta a váží 2 200 kg, další zvony nesou jména sv. Vavřinec, Petr, Pavel a Václav. [3] Horácká galerie Nové Město na Moravě Tato galerie je umístěna v prostorách bývalého zámku. Ten byl vystavěn koncem 16. století. Renesanční zámek sloužil jako sídlo pernštejnských úředníků. Vystavěn byl na přání Viléma Dubského z Třebomyslic a měl půdorys tupoúhlého písmene V. V průběhu století byl zámek několikrát poškozen a následně opraven. Třeba v roce 1723 zasáhl zámek požár. Po této události byl zámek barokně přestavěn. V současné době jde o budovu v novorenesančním slohu, tato podoba zámku je z roku 1874. 25
Založení Horácké galerie se datuje k dubnu roku 1964. První výstavní prostory se nacházely ve druhém patře dnešní radnice, stálé expozice byla ve dvou sálech zámku. Až v roce 1972 byl pro potřeby galerie získán celý areál zámku. Galerie se zaměřuje na dokumentaci děl nejvýznamnějších osobností regionálního umění. Součástí sbírek je také kolekce hutního skla z 60. a 70.let minulého století ze sklárny ve Škrdovicích. [4]
Horácké muzeum Nové Město na Moravě Horácké muzeum najdeme ve staré radniční budově, která pochází z 16. století a je v renesančním stylu. Expozice muzea jsou zaměřeny především na dějiny města a lyžařskou tématiku. Kromě toho zde návštěvník najde také expozice se zaměřením na lidovou kulturu Horácka, sklářství, železářství a další. Exponáty s lyžařskou tématikou ukazují vývoj tohoto sportu od 19. století až po současnost. Také je zde expozice věnující se vývoji výroby lyží. Prohlídka muzea je určena pro návštěvníky všech věkových kategorií. Dětem slouží na hraní stálá expozice školní třídy z 30. let 20. století. V letní sezóně určitě ocení „Mlejnek z Víru“. Jde o pohyblivý figurální soubor s žertovnými a pracovními výjevy, poháněný vodním kolem. O prázdninách se tady také mohou děti těšit na loutkové divadlo. [5] Tři kříže na kopci Kaplisko Jde o tři samostatně stojící kamenné kříže, které nalezneme na kopci Kaplisko východně od Nového Města na Moravě. Místo se také nazývá Kalvárie. Tyto kamenné kříže jsou z roku 1832, nahradily kříže dřevěné z roku 1685. Kříže zde byly postaveny jako projev vděku za záchranu před morovou epidemií, která se městu zcela vyhnula. K místu se váže spousta pověstí a mýtů. V současné době jde o místo velmi vyhledávané. Nejen že je to místo s velkou energií, ale jsou zde i krásné výhledy. Tyto výhledy ještě získaly po úpravě zeleně na kopci a místo se stalo dostupnějším díky vybudování zpevněných cest. Kolem kopce vede naučná stezka z roku 2014. [6]
26
Sousoší Pohřeb v Karpatech Původní návrh tohoto sousoší byl vytvořen během války a zobrazoval postavy v rakouských uniformách. Tento návrh později přepracoval sochař Jan Štursa jako dřevořezbu v letech 1917-1918. Podle této předlohy poté v roce 1932 vzniklo kamenné pískovcové sousoší uniformovaných legionářů jako pomník obětem 1. světové války v Předměřicích nad Labem a Místku. [7] Kulturní zařízení Kulturní dům Kulturní dům byl postaven v letech 1972 – 1976. Na přelomu 20. a 21. století zde probíhala II. etapa rekonstrukce, která dala kulturnímu domu moderní design. Slavnostní znovuotevření proběhlo dne 11. 5. 2010. Prostorové uspořádání budovy je vhodné pro pořádání nejrůznějších kulturních i společenských akcí. V přízemí nabízí objekt velký sál a dva menší sály. Úpravy proběhly i v prostorách vestibulu a šatny. Chloubou zůstává gobelínový salonek. V patře je obnovena městská knihovna, několik konferenčních sálů a zasedací místnosti. Součástí kulturního domu je i kino. Promítání filmů zde probíhá třikrát měsíčně. Dvě promítání jsou určena pro dospělé a jedno pro děti. [8] Kulturní akce Každoročně uspořádá Nové Město několik akcí. Jde především o hudební koncerty, divadelní hry, promítání kina, různé výstavy a další. K tradičním akcím města patří Farmářské trhy, Velikonoční a řemeslný jarmark. Ke každoročním akcím patří i mečíková pouť, která je vždy v srpnu.
27
2.1.3 Realizační předpoklady – Materiálně-technická základna Ubytovací zařízení V Novém Městě na Moravě se nachází tři hotely (Panský dům, hotel Artis a hotel Horní Dvůr), penziony zde jsou také pouze tři, (Penzion Vrchovina, U Pasáčka a Dům čp. 133). Další možností je ubytování v soukromí (11 objektů) nebo na ubytovně. Ty jsou v Novém Městě tři. Dále jsem se zajímala o ubytovací kapacity v přilehlých obcích. V okolí do 10 km je pět hotelů (Medlov, Pegas, U Loubů, Pavla Vysočina, SKI), penzionů je zde přibližně dvě desítky (př. Harusák, Ve Vile, Kukla, U Martina, Sykovec a další). Stejně jako ve městě jsou zde i další ubytovací možnosti. Ubytování v soukromí zde nabízí 6 objektů a jedna ubytovna. Pro méně náročné je zde v letních měsících několik kempů. Stravovací zařízení Nové Město na Moravě nabízí 14 restaurací (Halina, K club, Za vodou, U pasáčka, Stará lyže,…), také tu je několik kaváren a cukráren, příkladem může být Caffé Stone a cukrárna U Janovských. V okolí do 10 km je pět restaurací (SKI, U Dvojice, Maršovská rychta, Romantika,…), kaváren a cukráren je zde jen málo. Sportovní zařízení Nové Město na Moravě se může pyšnit velkým množstvím a širokou škálou sportovních zařízení. Přímo ve městě nalezneme bowling, měšťanské lázně a relaxační centrum. V budovách místních hotelů poté můžeme navštívit solnou jeskyni, posilovnu, saunu, squash, minigolf a další. Nedaleko města, ve Vysočina aréně, je možnost v zimních měsících využívat upravené běžecké tratě a pro milovníky sjezdového lyžování je k dispozici Harusův kopec. [9]
28
2.1.4 Realizační předpoklady – Dopravní předpoklady Silniční doprava Nejvýznamnější silniční spojnicí je silnice I. třídy č. 19, která tvoří hlavní dopravní tah Nového Města. Do Nového Města se také sbíhají i další pozemní komunikace, např. ze směru od Svratky II/354, ze směru Velké Meziříčí II/360 nebo třeba ze směru od Tišnova silnice II/385. Nejbližší nájezd a sjezd na dálnici D1 je ve Velkém Meziříčí, vzdáleném 36 km, další možností je napojení na dálnici ve Velkém Beranově vzdáleném 41 km. Železniční doprava V této oblasti je železniční doprava spíše lokální, napojena především na Žďár nad Sázavou a Bystřici nad Pernštejnem. Letecká doprava Nedaleko Nového Města na Moravě v obci Zubří je pouze modelářské letiště. Nejbližší mezistátní letiště je v Brně, Praze a ve Vídni.
3 Vymezení oblasti Bystřicka Bystřicko nalezneme v severovýchodní části Kraje Vysočina. Tato oblast ze severu sousedí s Pardubickým krajem, z jihu je poté ohraničena správním obvodem Velké Meziříčí, z východu sousedí s Jihomoravským krajem a ze západu s Novým Městem na Moravě. Bystřice nad Pernštejnem leží necelých 27 km od okresního města Žďár nad Sázavou. Mikroregion Bystřicko zahrnuje 38 okolních obcí. Patří k nim obce: Bohuňov, Dalečín, Lísek, Rovečné, Rozsochy, Věžná, Zvole, Ždánice a další.
29
Obrázek č. 2: Mapa Kraje Vysočina – vyznačen mikroregion Bystřicko (Zdroj: http://www.bystricko.cz/charakteristika-mikroregionu-bystricko/)
3.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu na Bystřicku 3.1.1 Přírodní lokalizační předpoklady Reliéf krajiny Mikroregion Bystřicko se nachází na Hornosvratecké vrchovině. Na severu oblasti navazují Žďárské vrchy na jižnější Nedvědickou vrchovinu. Tato vrchovina patří k nejčlenitějším částem Vysočiny. Krajina zde má mírné svahy orientované od severu k jihu. Mezi nejatraktivnější místa patří údolí řeky Svratky. Místo je atraktivní svými téměř horskými hřebeny, které tu pojí nejvyšší vrchy Bystřicka. Uveďme si alespoň některé: Kočičí kopec u Sulkovce (756 m) nebo Horní les u Nyklovic (774 m). Část oblasti Bystřicka se nachází v přírodním parku Svratecká hornatina, který byl vyhlášen v roce 1996. [10] 30
Vodstvo Bystřicko patří do úmoří Černého moře. Celá oblast Bystřicka je odvodňována řekou Svratkou. Tato řeka má několik přítoků, z nichž jsou největší pravostranné např. Fryšávka, Bystřice, Loučka nebo Nedvědička. Řeka Svratka pramení u Křivého Javora a Žákovy hory, plocha povodí je 7118 km2 a délka toku je necelých 174 km. Vodní plochou, která je dominantou, je přehradní nádrž Vír. Tato nádrž byla dokončena v roce 1958 a je druhou největší hrází v ČR. Přehrada slouží jako zásobník pitné vody pro Brno a její vodní plocha je 223,6 ha. Nejvyhledávanějšími rybníky jsou Domanínsky a Skalský. Podnebí Podnebí na Bystřicku je drsnější. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5 až 7 °C. Průměrný úhrn srážek za rok začíná na 600 mm a končí na 680 mm. Počet letních dnů je odhadován mezi 20 až 40 dny, naopak mrazových dní se uvádí mezi 120 až 140 dny. Flóra a fauna Vegetaci oblastí tvoří především mozaika travinobylinných společenstev s roztroušenými keři. Na jižních svazích se vyskytují především krátkostébelné kostřavové trávníky. K vidění je zde početné množství vstavače obecného a vzácně i koniklece velkokvětého. V hlubších půdách nalezneme náročnější druhy a také ohrožené druhy. Příkladem může být – pětiprstka žežulník a hořeček brvitý. Ve smrkových a borových porostech území roste řada původních hájových druhů rostlin. Lokalita je také významným útočištěm teplomilných živočichů, především druhů stepi a lesostepi. Žije zde například kudlanka nábožná, modrásek černoskvrnný a další. Poměrně početné populace zde tvoří ještěrka obecná, užovka hladká a slepýš křehký. Ochrana přírody V oblasti Bystřicka najdeme množství přírodních památek a rezervací. Z přírodních památek můžeme jmenovat Vlčí kámen, Křižník. Národní přírodní památkou je Švařec. Z přírodních rezervací to jsou Svratka, Vírská skalka a Ochoza. [11] 31
3.1.2 Kulturní lokalizační předpoklady Památky Kostel sv. Vavřince v Bystřici nad Pernštejnem Na dolní straně bystřického náměstí nalezneme farní kostel svatého Vavřince, který je dominantou náměstí. Dle zasvěcení můžeme již poznat, že vznikl již v době kolonizace kraje. V první polovině 13. století byla Bystřice farní osadou, kde stál již i kostel. Zda byl ale kostel umístěn na dnešním místě, není známo. Pravděpodobně však šlo o románskou stavbu, která byla zřejmě ve 14. století přestavěna goticky. Koncem 15. století byl kostel opevněn hradbou s baštami a samostatnou věží. Velká věž byla však několikrát poškozena. V roce 1703 byla upravena v barokním stylu. Do dnešní podoby kostel uvedl bystřický rodák František Sáblík a to v roce 1873. Řezbářská výzdoba, oltáře i kazatelna v interiéru kostela jsou ve slohu barokním a rokokovém. [17] Socha T. G. Masaryka Sochu T. G. Masaryka vytvořil v letech 1935 – 1938 Vincenc Makovský a traduje se o ní, že je nejkrásnější sochou Masaryka vůbec. Umístěna je před základní školou TGM. Původně byly odlity tři originály, čtvrtý dnes stojí v Brně před lékaskou fakultou. Z politických důvodů již třikrát došlo k odstranění sochy z podstavce. Poprvé to bylo v roce 1940, pak ještě v roce 1961 a 1984. Socha byla také v roce 1990 zapůjčena na pražskou výstuvu Kde domov můj a také v Brně k zaformování. V současné době se uvažuje o přemístění sochy od základní školy TGM na spodní část náměstí. Toto přemístění by mohlo proběhnout v roce 2018. [17]
Kostel sv. Michaela ve Vítochově Jedná se o kamenný kostel, který byl podle legendy vystavěn na popud svatého Metoděje. Kostel sv. Michaela je jednolodní, převážně v raně gotickém slohu. Pochází tedy z první poloviny 13. století, tím je i jednou z nejstarších církevních památek na Bystřicku. V 2. polovině 13. století došlo ke zvýšení lodi do dnešní podoby čtyřbokého kněžiště. V průběhu dalších století a to především ve 14. a 15. byl kostel zaklenut velenou klenbou, 32
vymalován a doplněn o hranolovou věž na jižní straně. Nejcennějšími památkami uvnitř kostelíku jsou kamenná křtitelnice z poloviny 13. Století a fresky, zdobící kostel, pochází z poloviny století čtrnáctého. Představují Vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři Páně, Ježíšovo umučení a Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení Páně, Poslední soud, Krista vševládnoucího a další výjevy z pašijí. [17]
Zřícenina hradu Zubštejn Zubštejn je rozsáhlou zříceninou, kterou nalezneme mezi vesnicemi Kobylnicemi a Pivonicemi v nadmořské výšce cca 688 m. Původní se hrad jmenoval Kámen, latinsky Lapis, později Zubří kámen, tedy Zubrštejn. Hrad byl založen pány z Pernštejna a vystavěn v gotickém slohu zřejmě ke konci první třetiny 14. století. První zpráva o hradu pochází z roku 1344 a píší o něm Atluš a Jimram z Kamene. Hrad v průběhu století prošel několika přestavbami, avšak prvotní výstavbě přísluší jádro hradu se vstupní věží, která působila dojmem štítu vůči straně ohrožení. Název Zubštejn je v listinách poprvé použit až v roce 1358, kdy přešel do rukou markraběte Jana Jindřicha. Tomu v té době patřily i četné vesnice až na Novoměstsku. Do dnešní doby jsou dochována dvě klenutá podlaží, které byla součástí druhého paláce. Ten byl postaven koncem 14. století. V této době pravděpodobně vznikla i zděná mezimostí a předmostí, jež umožňovala zabezpečení mostů vedoucích přes hradní příkopy do hradního jádra. Zubštejn však nepatřil vždy pouze rodu Pernštejnů. Syn Jana Jindřcha Jošt brzy po otcově smrti uděloval panství lénem, např. Janu z Křižanova v roce 1377. Rodu Pernštejnů hrad opět připadl až v roce 1446, konkrétně Janovi. Potomci Jana z Pernštejna, především synové Zikmund a Vilém II., hrad nadále hojně využívali a pečovali nejen o jeho vybavení, ale také o opevnění. Vilém II. na Zubštejn dokonce nechal převézt polovinu houfnic a tarasnic z Pernštejna. Poté si však Vilém II. vybudoval své sídlo v Pardubidích a Zubštejn se pro něj stal nepohodlným, odlehlým a vysoko položeným hradem. Ostatní členové rodu sídlil převážně na mramorovém hradě Pernštejně. Význam zbývajících hradů se tak snižuje a pak v roce 1596 je definitivně Zubštejn uváděn jako „zámek pustý“. [17]
33
Dřevěná lávka ve Švařci Jde o dřevěnou krytou lávku, která vede přes řeku Svratku. Tato lávka je 22 metrů dlouhá a dva metry široká. Místní obyvatelé její stáří odhadují na tři sta let. Lávka je v malebné vesničce Švařci a nádherně zapadá do krajinného rázu. V roce 1982 byla lávka pečlivě opravena místními tesaři, a proto je i dnes v dobrém technickém stavu. Kresby lávky ve Švařci bylo použito na pamětním razítku s heslem, kterého se používá na dokumentech týkajících se našich památných historických mostů při jejich popularizaci. [17] Kulturní zařízení Kulturní dům
Město Bystřice nad Pernštejnem má bohatou kulturní minulost. Od 70. let minulého století zajišťovala městská organizace Osvětová beseda veškeré kulturní dění. Všechny akce se odehrávaly v sokolovně, která ale postupem času přestávala stačit požadavkům. Proto byla schválena výstavba kulturního domu. Výstavba byla zahájena v roce 1977 a hlavním investorem se staly tehdejší Uranové doly Dolní Rožínka. V září 1980 již byl KD postaven a slavnostně otevřen. Velmi rychle se stal tento objekt centrem kulturního dění ve městě i širokém okolí. V současné době jde o jednoho z hlavních organizátorů kulturního a společenského života v Bystřici nad Pernštejnem a blízkého okolí. [12]
Kulturní akce Každoročně Bystřice nad Pernštejnem uspořádá několik akcí. Jde především o koncerty, divadla, plesy, ochutnávky vín, výstavy apod. K tradičním akcím patří ples města, Vavřinecká pouť nebo různá divadelní představení ochotníků z města či okolí.
34
3.1.3 Realizační předpoklady – Materiálně-technická základna Ubytovací zařízení Na Bystřicku se nachází čtyři hotely (Skalský dvůr, Sport hotel, Hotel Vír a Hotel Colorado Grand), penzionů je zde jedenáct, př. Penzion U svatého Jakuba, Penzion Hotelovka, Penzion Hodůnka, Penzion Zubr a další. Další možností je ubytování v soukromí (11 objektů) nebo na ubytovně. Ty jsou na Bystřicku tři. Pro ty méně náročné jsou zde v letních měsících tři kempy Domanínský rybník, Autocamp Na Kopci a stanové městečko ve Westernovém městečku. Stravovací zařízení Oblast Bystřicka nabízí 10 restaurací (Harenda, Club, Skalský dvůr, Borovinka, Hotelovka, a další). Také tu nalezneme několik hostinců a pivnic nejen ve městě, ale i v jeho okolí. Příkladem může být Hostinec v Nyklovicích, Pivnice U Musilů nebo Hospůdka Na návsi. Celkem je v oblasti 9 takovýchto zařízení. Dalším druhem zařízení byly kavárny, cukrárny a vinárny. Na Bystřicku najdeme pět cukráren, tři vinotéky a jednu kavárnu. Sportovní zařízení Bystřice nad Pernštejnem se může pyšnit velkým množstvím a širokou škálou sportovních zařízení. Přímo ve městě nalezneme sportovní halu, kde najdeme posilovnu, squash, bowling, kuželky, krytý bazén, lezeckou stěnu a také hřiště pro vojelbal, nohejbal a další kolektivní sporty. Přímo ve městě jsou také tenisové kurty, fotbalové hřiště, venkovní koupaliště, zimní stadion (celoroční provoz), lanové centrum, solná jeskyně, fitness centra nebo cyklostezky. Pokud však vyjedeme kousek z města, můžeme si vyzkoušet lezení na ledu, na ledové stěně ve Víře nebo Via Ferraty také v této obci. V zimních měsících v blízkosti města je několik sjezdovek a v případě příznivého počasí i upravených běžeckých tras.
35
3.1.4 Realizační předpoklady – dopravní předpoklady Silniční doprava Nejvýznamnější silniční spojnicí je silnice I. třídy č. 19, která tvoří hlavní dopravní tah. Do Bystřice nad Pernštejnem se také sbíhají i další pozemní komunikace př. ze směru od Víru II/388, ze směru Jimramov II/357. Nejbližší nájezd a sjezd na dálnici D1 je ve Velkém Meziříčí, vzdáleném necelých 33 km, další možností je napojení na dálnici ve Velkém Beranově vzdáleném 56 km. Železniční doprava V této oblasti je železniční doprava spíše lokální, napojena především na Žďár nad Sázavou a Tišnov. Letecká doprava Přímo v Bystřici nad Pernštejnem je letiště určené pro sportovně létající zařízení. Toto letiště je certifikováno jako veřejné. Nejbližší mezistátní letiště je v Brně, Praze a ve Vídni.
4 Historie Novoměstska a okolí Historické počátky Nového Města na Moravě spadají do druhé poloviny 13. století, kdy toto území poblíž hranice mezi Čechami a Moravou bylo téměř celé zarostlé pomezním pralesem. Vznik Nového Města na Moravě souvisí velice úzce se založením cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou. Klášter založil znojemský purkrabí Boček z Obřan v roce 1252. Část území daroval Boček klášteru a na druhé části pokračoval on i jeho dědicové v kolonizaci. Ještě před svojí smrtí (1255) založil Boček v místě dnešního Nového Města na Moravě osadu. Prvním názvem této osady byl Bočkonov (Bočkov). Již v roce 1293 je tato rychle se vyvíjející osada nazývána v listině krále Václava II. městečkem s latinským názvem NOVA CIVITAS. V roce 1312 umírá Smil z Obřan, vnuk Bočkův, a protože šlo o posledního mužského 36
potomka rodu, přechází jeho rodový majetek na nejbližšího příbuzného Jindřicha z Lipé. Páni z Lipé v okolí sami založili některé osady a tím se začalo vytvářet novoměstské panství. Na konci 14. století pravděpodobně postavili v Novém Městě tvrz. V roce 1452 dostává Nové Město písemné potvrzení práva na výrobu sladu od jednoho z potomků pánů z Lipé – Jindřicha. Předposledním z pánů z Lipé je Pertold. Ten v roce 1476 ustanovil poručníkem svého nezletilého syna Jidřicha Viléma z Pernštejna. V roce 1482 po smrti Pertolda vládl v podstatě Vilém z Pernštejna. V roce 1496 zasnoubil Vilém Jindřicha se svojí dcerou Bohunkou a od Jindřicha koupil novoměstské panství. V roce 1500 došlo k rozdělení pernštejnského panství na díly a Nové Město se stalo součástí tzv. novoměstskojimramovského dvojdílu. Od začátku vlády Jana z Pernštejna, od roku 1521, se začaly obě části dvojdílu samostatně vyvíjet. Náklonnost Jana z Pernštejna k Novému Městu byla stvrzena svěřením výkonu části vrchnostenských práv, cechovním zřízením některým řemeslům a dalším. Po smrti Jana z Pernštejna převzal panství jeho syn Vojtěch v roce 1548. Za jeho vlády je v Novém Městě v roce 1555 stavěna renesanční radnice. Nejlépe se městečku dařilo za Vojtěchova bratra Vratislava, ten vlastnil město od roku 1561 do roku 1582. Vratislav z Pernštejna byl však velmi zadlužen. Nové Město mu nabídlo finanční pomoc ve výši 10 000 zlatých, za což se jim Vratislav značně odměnil. Obec dostala v roce 1564 správu panství s určitým omezením a v roce 1580 Vratislav zvláštní listinou potvrdil a rozmnožil městečku dosavadní výsady a přenechal mu k užívání les Ochozu. Zadlužené panství včetně Nového Města převzali v roce 1582 synové Vratislava, Jan a Maxmilián z Pernštejna. O několik let později, a to v roce 1588, prodali novoměstské panství Vilému Dubskému z Třebomyslic. Ten nechal stavebně upravit renesanční zámeček ve městě a usídlil se v něm. V roce 1621 byl pro podezření z účasti na stavovském povstání internován v Brně. Byl omilostněn, avšak v roce 1624 byl znovu postaven před soud a odsouzen ke ztrátě jmění. V roce 1624 bylo zkonfiskované panství novoměstské prodáno kardinálu Františkovi z Ditrichštejna. V roce 1635 kardinál Ditrichštejn udělil Novému Městu čtvrtý výroční trh, obnovil a rozmnožil jeho výsady a povýšil ho na město. Po smrti kardinála Ditrichštejna v roce 1636 přenechal novoměstské panství v roce 1638 jeho bratr hospodářskému správci ditrichštejnských statků Šimonu Kratzerovi ze Schönberka. Ten se staral o hospodářský rozkvět panství a také o sklářskou výrobu. Chtěl také vybudovat na novoměstském panství železářské hutě, k tomu však nedošlo, neboť byl v roce 1645 zastřelen Švédy při jejich útoku na město. Novoměstské panství od té doby spravoval a v roce 1660 převzal jeho syn František Maxmilián Kratzer. F. M. Kratzer pokračoval v záměru svého otce tím, že v roce 1651 postavil na Kadově dvě železářské vysoké pece. Tím položil základ železářské výroby na 37
Novoměstsku. Za F. M. Kratzera se začalo však novoměstské panství velmi zadlužovat. Po jeho smrti spravoval panství hlavní věřitel, kníže Ferdinand Ditrichštejn. Jeho syn Leopold pak postoupil toto panství v roce 1699 Nadačnímu ústavu šlechtičen „Mariánská škola“ v Brně. Nadační ústav šlechtičen byl založen roku 1654 a měl původně sloužit jako výchovné zařízení. Později se z něj však stala zaopatřovací instituce pro šlechtičny. Nadaci patřil palác v Brně, statek Medlánky a novoměstské panství, které zůstalo při této instituci až do roku 1945. V 18. století proběhla na novoměstském panství tzv. pozdní horská kolonizace, při které vznikly nejmladší vesnice jako např. Koníkov, Samotín, Blatiny, Krátká a Moravské Milovy. V roce 1850 se Nové Město stalo sídlem okresního hejtmanství a zároveň jedním ze tří soudních okresů. Přívlastek „na Moravě“ má Nové Město od roku 1906 pro odlišení od ostatních Nových Měst. Sídlo okresu bylo v roce 1949 přeneseno do Žďáru nad Sázavou. Novější dějiny města výrazně ovlivnilo vybudování železnice z Tišnova do Žďáru nad Sázavou v roce 1905, rozvoj lyžařského sportu od konce 19. století a s ním související výroba lyží, která byla zahájena v roce 1949 stejně jako výroba chirurgických nástrojů. [18]
5 Historie cestovního ruchu na Novoměstsku Jak udává publikace Tři Studně, bylo okolí Nového Města, severním směrem od města, turisty objeveno již na počátku 20. století. Území vešlo ve známost hlavně díky rozvoji lyžařského sportu, ale bylo i hojně využíváno pro letní rekreace. Ve 20. letech 20. století dochází ke změně přístupu lidí a začínají se prodlužovat doby pobytu. Lidé zde nechtějí již zůstávat pouze na víkendy, ale chtějí zde trávit týdenní nebo i delší dovolenou. Přijížděli většinou z Brna nebo Prahy a zdrželi se jeden až dva týdny. (Brabec, 2001, str. 56-57) Omezení cestovního ruchu je v době nacistické okupace. Milovníci Vysočiny však přijíždějí i přesto V. Nezval, J. Orten, arch. J. Kroha a další. Jsou ale i tací, kteří se po osvobození v roce 1945 s Vysočinou jako turistickým cílem loučí a upřednostňují jiné oblasti jako jsou Krkonoše, Tatry, Šumava nebo Jeseníky. (XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS, 1926, příručka pro účastníky závodu)
38
5.1 Historie dopravy 5.1.1 Historie dopravních sítí Podle Vlachovické kroniky, která byla vydána u příležitosti k půltisícímu výročí obce, je psáno o stavbě silnice mezi obcí Vlachovice a Tři Studně. Cituji: „Slavnému okresnímu silničnímu výboru Nového Města představenstvo obce Vlachovic slušně oznamuje, že na stavbu silnice z Vlachovic ke Třem Studním již obecní pokladnu tak vyčistilo, že čistější již býti nemůže…tedy slušně žádá slav.sil. výbor kdyby nám dal na řádné dodělání té silnice subvence“.(1897) Jelikož se jedná pouze o pokus rekonstrukce dějin obce, jejíž původní kronika se záhadně ztratila, není tento zdroj primární. Informace v něm jsou psány panem Dr. Karlem Daňkem na základě dokumentace uložené v Moravském zemském archivu v Brně. V roce 1929 – 1930 byly v okresním zastupitelstvu odsouhlaseny některé úpravy silnic. Účelem úpravy bylo upevnění staré štěrkové vozovky zřízením žulové dlažby kostkové (10x12 cm) a upravení směrů a sklonů. Vozovka byla projektována v šířce 6 metrů včetně oboustranných silničních obrub, také z žuly, o rozměrech 13 x 25 x 40 cm. Úpravy měly být provedeny ve čtyřech směrech. Plocha, jež se měla dláždit, měla celkovou délku 710,5 m a plošnou výměru 4 263 m2. Dne 16. 6. 1933 bylo s prácí započato a dne 30. 8. 1933 byly dlažební práce uvnitř města ukončeny. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 7980) 12. dubna 1932 byla otevřena nová silnice na Harusovec. Silnice byla částí silnice do Jiříkovic. Délka vystavěné části činila 628,2 m. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 71, 97)
5.1.2 Silniční doprava Pravidelné každodenní poštovní spojení mezi Novým Městem a Tišnovem bylo zavedeno již 1. července 1850. Kryté poštovní vozy přepravovaly kromě poštovních zásilek i cestující. V roce 1874 získalo Nové Město i přímé spojení s Brnem. Vůz z Nového Města vyjížděl v 11:40 a příjezd do Brna byl stanoven na 21:30. Opačný směr z Brna do Města byl 39
následující: z Brna vůz vyjížděl v 6:30 a do Nového Města měl dojet dle jízdního řádu v 16:40. Tato doba poštovních dostavníků skončila se zavedením železnice v roce 1905. (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 23) Od 1. června roku 1924 začal jezdit mezi Novým Městem a Jimramovem poštovní autobus. Tento „Jimramovský“ autobus jezdil až do 4. ledna roku 1925. V červenci, o dva roky později, tedy roku 1927 bylo do města zavedeno pravidelné autobusové spojení na trase Nové Město na Moravě – Velké Meziříčí. V dubnu roku 1928 bylo zavedeno další autobusové spojení. Toto spojení bylo na trase z Nového Města přes Německé do České Svratky. Majitelem koncese na této lince byl pan Václav Kopecký. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 16, 17, 34) Od 31. března roku 1930 byla zahájena nová dopravní linka na trase Nové Město na Moravě – Nová Ves – Dlouhé – Bobrová – Mirošov – Blažkov – Rožínka – Rožná. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 53) 5.1.3 Železniční doprava Práce na stavbě železnice procházející Novým Městěm začaly již v roce 1903. Šlo o úsek mezi Tišnovem a Žďárem, který měl navázat na již existující tratě z Brna do Tišnova (zprovozněnou v roce 1885), a z Německého Brodu do Žďáru (v provozu od roku 1898). (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 81) Železniční stanice a zastávka v Nové Městě byly součástí nově vybudované trati Tišnov – Žďár. První vlak přijel do Nového Města 23. června roku 1905. Tato událost však byla přijata chladně a vlak nebyl nikým ve městě vítán. Novoměstští se cítili poškození, protože jejich město nebylo jednou z hlavních stanic, tak jako např. Bystřice nad Pernštejnem nebo Žďár. Tento nový úsek se stal součástí železnice na trati Německý Brod – Tišnov. Vlaky jezdily rychlostí 25 km/h, odpolední rychlík 35 km/h. V obou směrech jezdily každý den čtyři vlaky. (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 83)
40
Obrázek č. 3 - Novoměstské vlakové nádraží, 23. 6. 1905 (Zdroj: Křesadlo, Kružík, 2005) S narůstajícím objemem dopravy bylo třeba provést některé úpravy v železniční stanici v Novém Městě. V roce 1907 došlo k prodloužení staničních kolejí a vybudování zvláštní rampy pro nakládku dřeva. Do té doby měla stanice (od roku 1905) dvě dopravní koleje, mostní váhu a vodní stanici se dvěma vodními jeřáby. (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 88)
5.2 Historie ubytovacích zařízení 5.2.1 Hotely Když byl v roce 1905 zahájen železniční provoz na trati Tišnov – Žďár přes Nové Město, byl vyprojektován a následně postaven Josefem Sadílkem hotel „U nádraží“. Ten byl uveden do provozu roku 1908. Šlo o jednopatrovou budovu, kterou v roce 1909 zakoupil Josef Gregor se svou manželkou Růženou. Díky své poloze byl v průběhu let hotel u Gregorů vyhledávaný a to nejen přijíždějícími návštěvníky. Hotel se stal i místem častých posezení místních obyvatel např. starosty Sadílka, okresního hejmana Hroneše, školního inspektora Herzoga a dalších. Ti zde do pozdních nočních hodin často rušili hosty svým hlasitým zpěvem. Z původního Gregorova hotelu zůstala později v provozu pouze restaurace, která nadále sloužila veřejnosti. (Novoměstsko, 1999, č. 8, str. 4)
41
Obrázek č. 4 – Hotel Josefa Gregora u nádraží (Zdroj: Křesadlo, Kružík, 2005). Když se ve 20. letech 20. století stává rekreace běžnou součástí života středních vrstev a přibývá zájemců o ubytování, mění se i mnohé na Třech Studních. Po požáru v roce 1930 dochází k přestavbě Loubova hostince. Z původní roubené přízemní chalupy se stává moderní hotel se 7 nájemními pokoji. (Brabec, 2001, str. 56-57) Na bývalém „Husím rynku“, později pojmenovaném na Evangelické náměstí, nyní Komenského náměstí se nacházel dům čp. 242. Tento dům byl během let zbořen a znovu postaven. Nově postavený dům si koupil L. Häutler a zřídil v přízemí domu hospodu. Příchozí měl lákat velký nápis na postraním štítě „Hostinec u Černého orla“. Když Häutler ovdověl, prodal v roce 1905 dům J. Pospíšilovi a ten později dům prodal Františku Německému (1916). Společně se svojí ženou pracovitostí a pílí přeměnili „Hostinec u černého Orla“ na „Hotel Německý“. Tento hotel se v dalších letech stal jedním z nejoblíbenějších hostinských zařízení na Horácku. Jak byl hotel oblíbený, dokazuje i jeho kniha návštěvníků. Nalezneme zde podpisy např. spisovatele Jiřího Mahena, norského královského velvyslance Inwalda Schmith Kiellanda, hudebního skladatele Jaroslava Křičky, básníka Petra Křičky, profesorů 42
brněnské univerzity Arne Nováka a Eduarda Babáka, gen. Antonína Hasala a mnoha dalších významných hostů. Hotel měl vyhledávanou kuchyni, která nabízela mimo jiné chutně upravenou zvěřinu a ryby. V „Hotelu Německý“ byly toho času pořádány schůze a valné hromady všech spolků. Ve 30. letech se stal nástupcem tohoto prosperujícího hotelu nejstarší syn Jaroslav Německý. Díky jeho vzdělání na hotelové škola a zkušenostech z Prahy a Mariánských lázní dovedl hotel na ještě vyšší úroveň. V roce 1939 byl hotel doplněn přístavbou, a tak rozšířen o počet pokojů pro hosty. V roce 1983 byl „Hotel Německý“ uzavřen a sloužil jako skladiště pro železářský obchod. Na tento hotel zůstávají už jen vzpomínky, protože v roce 1987 byl zbourán. (Novoměstsko, 1998, č. 21, str. 3) Vybudování hotelu Ski roku 1971 vyplnilo citelnou mezeru v podmínkách turistiky, sportu a rekreace na Novoměstsku. Vybudování tohoto ubytovacího zařízení bylo náhradou za vyhořelou chatu na Harusovci. (Novoměstský zpravodaj, 1978, červenec-srpen, str. 17-18) V devadesátých letech 19. století koupil J. Filipi dům čp. 12, následně starý dům zboural a na jeho místě vystavěl nový, jednopatrový dům – „Hotel Filipi“. Provoz hotelu byl zahájen 1. ledna roku 1904. Dříve než tam byl ale tento hotel, provozoval tam E. Hromádka kavárnu. Byla to jedna z prvních kaváren v Novém Městě. Pokud se ale vrátíme zpět k hotelu, tak ten fungoval od devadesátých let, pronajal si ho František Německý, který byl budoucím hoteliérem a díky jeho laskavosti a vstřícnosti se hotel společně s kavárnou stal společenským střediskem. Sál hotelu často hostil plesy a také se sem přesídlily některé spolky. (Novoměstsko, 1998, č. 17, str. 2) V sále Hotelu Filipi se konala dne 18. prosince 1910 konference o zimních sportech a cestovním ruchu. Cílem této konference bylo zvýšit zájem především o lyžařský sport a přispět k větší návštěvnosti turistů na Novoměstsku. (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 95-96) Hotel provozovalo mnoho nájemců až do roku 1928, kdy dům zakoupila novoměstská obec. Ta dům v roce 1934 přestavěla na sídlo okresního úřadu. (Novoměstsko, 1998, č. 17, str. 2)
43
Obrázek č. 5 – Hotel Filipi (Zdroj: Křesadlo, Kružík, 2005). 5.2.2 Penziony V roce 1940 byl u Sykovce postaven moderní penzion majitele Ing. Jaroslava Pokorného. Tento muž kromě vybudování ubytovací kapacity zřídil na břehu Sykovce veřejné koupaliště a půjčovnu loděk. To vše uvedl v provoz v roce 1940. (Brabec, 2001, str. 56-57)
5.2.3 Chaty První turistická chata na Vysočině byla zbudována na Černé skále (ta se nachází cca 300 m jižně od hranic vlachovického katastru). Chata byla postavena roku 1897 a již v roce 1911 zde byli vyfotografováni první lyžaři. Dle výkazu hospodaření odboru KČT z let 1904 – 1905 lze soudit, že vybavení této chaty nebo jak je uváděno tzv. „útulny“ bylo prosté. Ohodnoceno totiž bylo na 26 zlatých rak. měny. (Více o chatě na Černé skále je uvedeno v kapitole 5.4.1 Klub českých turistů.) Jelikož se okolí této chaty stalo velmi oblíbeným cílem denních procházek v létě i zimě, byla (s radostí) uvítána myšlenka o zbudování trvalého stánku nejen pro odpočinek, ale i pro delší pobyt. Již od roku 1911 bylo plánováno postavení nové a větší 44
chaty v blízkosti dnešního Ski hotelu. Z důvodu válečných událostí se však plán nepodařilo realizovat. Po skončení války bylo místo uskutečnění přesunuto na vrchol Harusova kopce. (Novoměstský zpravodaj, 1978, červenec-srpen, str. 17-18)
Obrázek č. 6 – Novoměstští turisté pod Černou skálou (Zdroj: Křesadlo, Kružík, 2005). Další otevřenou chatou v oblasti byla lyžařská chata na Harusově kopci, která byla v provozu od 22. ledna 1922. Chata byla zbudována nákladem Sportovního klubu novoměstského za pomoci brněnských lyžařů. Hlavní zásluha o vybudování patří panu Karlu Hlaváčovi. Byla to velmi významná událost, která přispěla k rozvoji lyžařství na Novoměstku. Toto zázemí především pro lyžaře učinilo z města důležité středisko zimních sportů. V roce 1923 byla tato chata přestavena a značně rozšířena. Střecha byla opatřena rozhlednou. K ubytování sloužily dvě noclehárny pro 40 hostů, chata se hodila nejen k přechodnému pobytu, ale i k vícedenní dovolené. Tento počin byl důležitý pro povznesení turistiky a lyžařského ruchu v tomto kraji. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 10,12).
45
Chata na Harusovci však v roce 1942 vyhořela. (Novoměstský zpravodaj, 1981, únor).
Obrázek č. 7 - Původní chata na Harusáku (1921) (Zdroj: Marková, 2009, str. 145) Od roku 1935 si zde začali brněnští rekreanti stavět soukromé chaty především na jižním břehu Sykovce a Medlova. Tyto letní chaty byly většinou dřevěné a v dobové řeči označovány jako „weekendové domky“. Rozsáhlejší budování rekreačních objektů zde začalo až po roce 1960. (Daněk, 1996, str. 17).
5.2.4 Kempy Tolik míst pro táboření, jako je na Novoměstsku, málokde turista najde. Oblast je bohatá na vodní plochy, všude je dostatek vody nejen pro vodní sporty, ale i pitné. Zdejší lesy nabízí hojnost dříví. Okolí Nového Města bohaté na zajímavosti všeho druhu a i proto přitahuje každým rokem více přátel turistiky a táboření. Nejvíce stálých táborů je v blízkosti rybníků. Příkladem je Sykovec, Medlov, Velké Dářko a další. (Skalník, 1956, str. 50)
46
5.2.5 Ostatní V blízkosti Medlova vyrostl v roce 1933 letní tábor, který nechal postavit pražský podnikatel Leoš Stehlík. V roce 1935 otvírá tento podnikatel „Sportovní tábor Medlov“. O dva roky později, tedy v roce 1935, se začal uskutečňovat projekt budování prvního zařízení s větší ubytovací kapacitou. Stavba probíhala od roku 1935 do srpna 1936 a šlo o studentský zdravotní ústav. Tento objekt zahrnoval dřevěnou centrální budovu s kuchyní a společenskou místností a několik dřevěných chat. Tento objekt ozdravovny u Sykovce byl otevřen 6. července 1936. Šlo o zotavovnu studentského zdravotního ústavu. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 133) Na Třech Studních se mohli také turisti ubytovat u místních lidí v tzv. letních bytech. Tyto letní byty poskytovalo 11 majitelů domů. Šlo o domy čp. 1,6, 10,12, 14, 15, 21, 26,27,28 a 31. (Brabec, 2001, str. 56-57)
5.3 Historie stravovacích zařízení Jednou z nejstarších hospod byla „Hospoda u Valíšků“, které se říkalo „V Očistci“. Jde o pohostinství téměř zapomenuté, které bylo v domě č. 27. Dům koupila vdova po Josefu Vališovi Kateřina, později provdaná za Josefa Mičku. Provozovala zde nálev piva a kořalky a k pomoci jí byl syn Filip. Ten později prodal dům Josefu Vališovi, který zde dále vedl hospodu a u toho ještě tkalcoval. Po jeho smrti převzal hospodu jeho syn Josef. Věnoval se ale více tkalcovině, a protože se mu ve městě nelíbilo a ani moce nedařilo, dům prodal a odjel do Ameriky. Tímto hospoda, která byla velmi navštěvovanou, zanikla. Nový majitel domu čp. 27 byl řezník Cyril Žák, který hospodu neobnovil a stejně tak i žádný z jeho nástupců. (Novoměstsko, 1998, č. 14) Jednou z „vyprávějících“ hospod by mohla být i ta na „Panském domě“. Dům čp. 7 byl původně grunt, který vlastnil hospodář Martin Hranáč. V roce 1643 jej však získal hejtman zdejšího panství Šimon Kratzer ze Schönberku, jehož syn zde v roce 1658 zřídil „Panskou hospodu“. Od roku 1672 dům vlastnil Jakub Horálek a v roce 1723 Josef Diviš. Po velkém požáru celého města v roce 1801 vyhořela i tato hospoda. Budova byla znovu postavena a šlo 47
pouze o jednoposchoďový dům. V domě se však už nenacházela pouze hospoda, ale byl to zájezdní hostinec „U zlatého jelena“. V průběhu následujících let se zde vystřídalo mnoho majitelů – např. František Plocek, Josef Šír, Filip Svítil,… Na „Panském domě“, se v době kdy zde bylo nové sídlo spolku „Horák“, pořádaly přednášky, besedy, zábavy, dokonce i divadelní představení. V roce 1914 si dům i s hospodou kupuje Antonín Zelený, za něhož byl postupně celý dům přestavěn a zvýšen o jedno patro. Průčelí domu v roce 1923 vyzdobil prvními sgrafity malíř Karel Němec. „Panský dům“ je jednou z nejstarších hostinských zařízení v Novém Městě na Moravě. (Novoměstsko, 1998, č. 20, str. 3) Na jedné z nejstarších ulic Nového Města, na ulici Bobrovské, nyní Nečasově se nachází dům čp. 20, který býval dříve hospodou. Stejně tak jako u ostatních domů i tady se vystřídalo několik majitelů. V roce 1670 obýval dům Martin Litochleb. Asi o sto let později 1777 dům byl ve vlastnictví Bedřicha Vališe a počátkem 19. století byl majetkem rodiny Málkovy. Od nich dům odkoupil Václav Procházka, rodák ze Žďáru. Byl ve městě dobře známý a vážený a se svou manželkou Kateřinou si zde otevřel hospodu, které se říkalo „Na Pekle“. Kateřina Procházková byla výbornou kuchařkou a díky ní hospoda velmi dobře prosperovala. Zvláště v období kolem roku 1840, kdy na Kadově existovaly železné hutě. Provoz byl takový, že před hospodou stávalo každý den až třicet povozů. Když je ale později Kateřina nucena odejít z kuchyně z důvodu ztráty sluchu a je nahrazena Procházkovou schovankou Bárou ze žďárské přízně, návštěvnost klesá. Nejen že nebyla dobrou kuchařkou, ale ještě šidila a na úkor hospody se obohacovala. Hostů ubývalo a hospoda se začala zadlužovat. Stále rostoucí dluhy vedly až k prodeji. Poté měla hospoda několik majitelů. K nim patřil např. S Bauer, Král z Jiříkovic, Antonín Caha. V roce 1870 hospoda vyhořela. Po nové výstavbě domu čp. 20 koupil „Peklo“ F. Cejnek. Ne však dlouho si jej ponechal a prodal Josefu Zábrašovi. Za něho bylo „Peklo“ zase po dlouhé roky nejnavštěvovanějším hostinským zařízením ve městě. Po jeho smrti však hospoda „Na Pekle“ definitivně zanikla. (Novoměstsko, 1998, č. 14) Za zmínku jistě stojí dům čp. 118 dříve známý jako „Obecník“, později pod názvem hospoda „U zlaté hvězdy“. Tento dům má velmi bohatou historii. Dům měl několik majitelů. V roce 1583 stavení získal spolu s pivovarem a sladovnou bohatý měšťan Václav Truhlář. Od roku 1590 budova patřila vrchnostenským úředníkům. Mikuláši Újezdskému z Morašic a poté Šebestiánu Želechovskému ze Želechova. Od něj dům získal Vilém Dubský z Třebomyslic, majitel novoměstského panství. V roce 1636 si dům odkupuje novoměstská obec od vnuka Jiřího Viléma Dubského za 1500 zlatých. Od této doby, tedy 40. let 17. století, v domě, ke 48
kterému patří pivovar a sladovna, provozovala obec hospodu zvanou „Obecník“. Velmi rychle se stalo místo hlavním společenským střediskem, kde bylo projednáno a zpečetěno vše, čím město žilo. V počátku bylo v hospodě velmi živo, neboť se zde pořádali různé oslavy. Jednou z takových oslav je např. po slavnostním obřadu na radnici, kde byl zvolen primátor a jedenáct purkmistrů se v hospodě konala „trachtace“ na obecní účet. Odpovídala tomu i útrata, a to 50 moravských zlatých. Pro představu takové útraty je třeba zmínit některé z cen. Např. máz piva stál 1,5 krejcaru, máz vína 8 krejcarů, libra masa 2 krejcary, pecen chleba 3 krejcary, celý skopec za 1 zlatý. Na „Obecníku“ se vystřídala celá řada nájemců např. Jakub Žák, Jindřich Koza, F. Pokorný, A. Hajčman, Josef Švejda. Od roku 1882 byla v hospodě společenská místnost „Řemeslnické besedy“. Šlo o významný a početný novoměstský spolek řemeslníků a později živnostníků. V roce 1931 „Obecník“ zaniká zbouráním celého domu. Na místě byla vystavěna budova nová, architektem F. A. Librou. (Novoměstsko, 1998, č. 19, str. 3). V přízemním domě čp. 197 byla původně velmi známá „Antošova hospoda“. Hospodský F. Antoš byl i velmi dovedný tkadlec. Vyráběl pouze plátna z tenké příze, která dodával do Budapešti. Odtud si hospodský zase dovážel dobrá vína, slivovici a lněné semeno, s nímž poté obchodoval. O jeho bohatství, ale i vášni ke karbanu věděli všichni, kdo jej znali. Jelikož byl svobodný a neměl žádného potomka, o dědictví po jeho smrti se postarala nejen vzdálená přízeň, ale také sousedé. Rabování jeho hospody věrně líčí Šírova kronika. Vyrabovanou hospodu koupil V. Schwaneke, který zde nadále vedl „Švaniglovu hospodu“. Po jeho smrti se o hospodu starala vdova a její příbuzná. K obveselování sebe i hostů si opatřily opici. Hosté hospodu vtipně přejmenovali „U tří opic“. S přibývajícím věkem a úbytkem sil i hostů hospodu prodávají Janu Jelínkovi ze Vříště. Tato rodina zde působí velmi krátce a dům s hospodou od nich zakoupil Jindřich Koza, v té době nájemce „Obecníku“. Za jeho vlastnictví se „Hospoda u Kozů“ velmi rychle dostala na vyšší úroveň. Vždyť v roce 1907 byl do hostince zaveden elektrický proud. V letech po první světové válce zde byly pořádány různé sousedské zábavy, masopustní, Kateřinská a další. Ve 20. letech byla tato stará přízemní hospoda zbořená a v roce 1928 vystavěna nová. Postavena byla dvoupatrová budova s nápisem „Hotel Koza“. Druhé patro budovy bylo vyzdobeno sgrafity od akad. malíře Aloise Podlouckého, který působil jako profesor kreslení na místní reálce. Později se vedení ujal Kozův syn Karel. Po něm se zde vystřídalo několik nájemců. V 50. letech byl hotel zrušen. (Novoměstsko, 1999, č. 6, str. 3).
49
Významně se do historie města zapsala hospoda v domě čp. 48 na Žďárské ulici. Poprvé zde hostinec zřídil Hynek Šír, který původní budovu zboural a postavil nový jednopatrový dům. Po jeho smrti provozovala pohostinství vdova Kateřina (Hospoda u paní Šírové). Jelikož hospoda měla největší sál ve městě, využívala toho kočovná divadelní společnost, která zpestřovala kulturní život ve městě. Po divadelním vystoupení v roce 1860 se zrodila myšlenka pořádat v městě další ochotnická představení. Záhy nato ještě téhož roku se uskutečnilo první představení novoměstských ochotníků ve hře „Lakomec“ od J. B. Moliera. Tímto představením byl položen základ ochotnickému divadlu v Novém Městě. Po smrti Kateřiny Šírové prodávají dědicové dům s hostincem Josefu Nebolovi. „Hospodu u Nebolů“ vede jeho syn Emil a poté mladší syn Rudolf Nebola. Za něj byl celý dům v roce 1928 přestaven a místo „Hospody u Nebolů“ zde existoval od té doby hotel „Sport“. (Novoměstsko, 1998, č. 19, str. 2)
5.4 Historie klubů a spolků 5.4.1 Klub českých turistů Jedním ze zakladatelů Klubu českých turistů v Novém Městě byl dr. Bedřich Weis. Již v roce 1896 bylo 26 novoměstských turistů členy brněnského odboru Klubu českých turistů. Dne 5. října téhož roku byly schváleny stanovy novoměstského odboru KČT moravským zemským místodržitelstvím. Odbor byl povolen jako dvacátý druhý odbor v českých zemích. Začátkem roku následujícího, přesně 17. ledna 1897, se konala ustavující schůze odboru. Prvním předsedou KČT byl zvolen starosta města Josef Sadílek. V průběhu tohoto roku byla provedena řada záslužných prací. Především šlo o zpřístupnění Pohledecké skály, vybudování zábradlí k jejímu vrcholu a také značení cesty k ní. Další činností bylo značení cest, úprava přirozených rozhleden (osazováním zábradlí), zřizování turistických útulků a studentských nocleháren. Pro své členy poté byly pořádány výlety a přednášky. Na výroční schůzi spolku dne 19. prosince 1897 bylo dr. Weisem navrhnuto zbudovat turistickou útulnu na Černé skále v lese Ochoza. Mimo to byl také návrh opravit studánku pod touto skálou a označit k ní cestu. Chata na Černé skále byla navržena i postavena v rekordním čase, již 24. července 1898 byla slavnostně otevřena a předána k užívání veřejnosti. Šlo o dřevěnou chatu postavenou v klínu skály. Jak praví zpráva výroční schůze novoměstských turistů z 29. ledna 1899, chata byla příspěvkem pro povznesení města i jeho nejbližšího okolí. (Novoměstský zpravodaj, 1978, červenec-srpen, str. 17-18). 50
Po skončení první světové války v roce 1918 navazuje odbor KČST (později odbor turistiky TJ) na značkářskou činnost. Značí nejenom cesty nové, ale také cesty, které již vyznačeny byly a zanikly na příkaz nacistů v době války. Společně se Sportovním klubem propaguje krásy Horácka. Jejich spolupráce je vzorová, protože předsedou obou organizací je Karel Hlaváč, lyžařský a turistický nadšenec. (Novoměstský zpravodaj, 1981, únor). Se
značením
cest
také
pomáhají
studenti
novoměstské
reálky
pod
vedením
prof. Dr. J. Novotného. (Novoměstský zpravodaj, 1986, leden str. 13). Místní odbor Klubu českých turistů za své 44leté činnosti vykonal velký kus práce. Postaral se o řádné vyznačení všech turistických cest v celém politickém okresu. Turistům tak umožnil zhlédnutí všech turisticky významných míst v celé oblasti. Všechna významná místa a rozcestí označil orientační tabulkou. V Novém Městě také klub umístil velkou orientační mapu, protože právě toto místo je výchozím bodem pro mnohé trasy. K umožnění cestování mládeži vydržuje Klub českých turistů v Novém Městě noclehárnu pro mládež. K článku byly uvedeny následující značené turistické cesty: Trasa Nové Město – Vlachovice – Sykovec – Tři Studně – Cikháj Nové Město – Medlov – Fryšava – Devět skal Malinská skála – Drátkíkova skála – Německé – Jimramov – Chudobín – Vír Nové Město – Studnice – Nemecké – Buchtův kopec Nové Město - Pohledecké skály Vítochov - Vír Nové Město - Harusovec - Zámek Žďár Fryšava - Žákova hora
Barva značení Délka v km modrá
14
neuvedeno
14
červená
23
žlutá
13
zelená
23
modrá
11
zelená
5
Chata na Harusovci - Rokytno - Paseky - Kadov - Samotín - Drátníkova skála - zelená České Milovy - Perníčky
19
Sykovec - Medlov - Pasecké skály modrá Pohledecké skály
9
Devět skal - Křižánky
3
modrá
51
Pohledecké skály - Koníkov - hrad žlutá Štarkov Velké Dářko - Tisůvka - Cikháj žlutá Žákova hora - Devět skal - Svratka
3 18
(Novoměstský zpravodaj, 1986, červenec – srpen, str. 12-14). Počátkem 20. století se začínají vydávat různí průvodci. Například v roce 1903 vydává Jan. E. Nečas průvodce: „Pernštýn a poříčí Svratky z Tišnova k pramenům“, dalším autorem je profesor E. Cigánek, který vydává „Průvodce po Žďárských horách“. Tato kniha byla vydána v roce 1907 novoměstským F. Šaškem. Profesor Dr. J. Novotný, který vedl studenty reálky ke značení cest, vydává „Průvodce okolím Nového Města“. (Novoměstský zpravodaj, 1986, leden str. 13). 5.4.2 Orel jednota Jednota Čsl. Orla byla v Novém Městě založena 12. prosince 1920. V prvních letech do roku 1926 cvičil Orel v reálce, později v katolickém domě č. 115, který koupila jednota Orla v roce 1921 a přestavěla nákladem 100 000 Kčs. (Stavba lidového domu – orlovny). V roce 1936 koupila jednota čsl. Orla a Reifeisenova záložna v Novém Městě dům č. 200. Dům byl koupen za 160 000 Kčs a opraven nákladem 30 000 Kčs. Sál, tělocvična a spolkové místnosti byly k domu přistavěny. Slavnostní otevření obou budov se konalo dne 18. července 1937. Dne 28. září téhož roku byla zahájena v budově činnost, a to slavnostní akademií. (Kronika Nového Města na Mravě, 1. kniha, str. 170-171). Budova se nazývala lidovým domem proto, aby bylo patrné, že dům bude sloužit nejen potřebám Orla, ale i všech katolických spolků. Na stavbě se podíleli všichni členové Orla, ale také příznivci nečlenové. K dispozici dávali své koňské potahy, ale i své pracovité ruce. (Novoměstsko, 1994, č. 9) V roce 1941 v době německého protektorátu byla činnost spolku úředně zastavena. Po ukončení druhé světové války Orel svou činnost obnovil, to však jen na krátkou dobu. Již v roce 1948 byla jeho činnost na dlouho dobu ukončena. Až po pádu komunistického režimu v Československu v roce 1990 došlo k obnovení této jednoty. V roce 1994 získala Jednota
52
Orla zpět svůj majetek, který byl v únoru 1948 zabaven. Po obnovení v roce 1990 rozvíjí Orel svoji činnost a zaměřuje se na práci s mládeží. (Novoměstsko, 2009, č. 9). 5.4.3 Skaut Skautské středisko „Bílý štít“ je jednou z nejvýznamnějších dětských organizací v Novém Městě na Moravě. V současné době má více jak 100 registrovaných členů. Bílý štít patří ke skautským střediskům s dlouhou tradicí, která sahá až k roku 1920. [14]
Novoměstští skauti pomáhají při organizaci lyžařských závodů, např. v roce 1926 na VII. lyžařských závodech Sportovního klubu v Novém Městě prováděli kontrolní službu. Tento spolek se také účastnil akcí jako odhalování pomníku T. G. Masaryka, kde drželi čestnou stráž (10. května 1928). Již v roce 1924 je záznam o táboření oddílu brněnských skautů u rybníka Medlov. V roce 1929 navštěvují město skauti z Kolína, kteří využívají prostor sokolovny pro hru „Zelené království“. Toho roku dostávají novoměstští skauti od stavitele Josefa Sadílka pozemek v lese Ochoza. Tento pozemek skauti využívají o dva roky později, 1931, ke stavbě první dřevěné skautské chaty. Chatu pojmenovávají podle písně Jaroslava Ježka „Mercedes“. Původní chata byla postavena ze zlomů, které věnovala obec a měla rozměr pouze 3 x 3 m. O prázdninách roku 1937 se skautům podařilo získat nového vůdce, profesora Jaroslava Puchýře. Pod jeho vedením se ke konci třicátých let dostala činnost celého oddílu na vyšší úroveň, čímž Junák získal ještě větší prestiž v široké veřejnosti. Při konání IV. Středoškolských závodů, které se konaly o pololetních prázdninách roku 1938, byli novoměstští skauti nejenom účastníky, ale také součást přípravného a organizačního týmu. Závod byl spojen s lyžařským kurzem a zájezdy středních škol z Brna, Ivančic, Bučovic, Litomyšle, Německého (Havlíčkova) Brodu, Chotěboře a Velkého Meziříčí. Skaut pomáhal při organizaci závodů, při ubytování studentů, v informačním středisku a jako kontrolní hlídky na trati. V průběhu roku 1938 byly zjištěny na chatě Mercedes závady, způsobené zubem času. A to především na třetině chaty, která byla zapuštěna do lesní stráně. K řešení tohoto problému si přizval prof. Puchýř (zvaný „Puška“) stavitele a svého přítele Karla Šíra. Po mnoha důkladných šetřeních a jednáních došlo i k rozhodnutí, že nejlepším řešením bude starou 53
chatu rozebrat a postavit novou, větší a zděnou chatu. Z počátku skauti v čele s „Puškou“ nesouhlasili, ale názor změnili, když viděli vypracované plány. Likvidace staré i počátek stavby nové „Mercedesky“ probíhá v roce 1939. Podstatnou část materiálu na stavbu skauti získali tvrdou prací z demolic. Kromě demolice dřevěné „Mercedesky“, zlikvidovali celý domek na Školní ulicí, který zbourali s povolením majitele. Na celém průběhu demolice i stavby se podílel prof. Puchýř, bez kterého by nemohla být stavba v takovém rozsahu uskutečněna. Díky jeho vlivu skauti získali zdarma mnoho materiálu, např. dřevo z obecního lesa. Stavitel Karel Šír zase dohlížel na provádění všech prací, dodal stavební materiál i potřebné nářadí. Ale nejdůležitějším bylo přidělení vyučeného zedníka, Štorka ze Zubří. Pod jeho vedením všichni ovládli pomocné práce natolik, že do konce prázdnin byla dokončená hrubá stavba až po střechu. V podzimních měsících tesaři stavitele Šíra stavbu zastřešili. V průběhu roku 1940 se prováděly okolo chaty úpravy terénu.
Obrázek č. 8 - Stará „Mercedeska“ před likvidací – 1939 Zdroj: Foto galerie skautského střediska „Bílý štít“. Dne 28. října 1940 bylo rozhodnuto K. H. Frankem o zrušení Junáku jako organizace. Stavba nové Mercedesky na okraji Ochozy zůstala opuštěna a v tomto stavu přetrvala až do května roku 1945. Po roce 1945 se řady skautů rozšířily nejen v chlapeckém oddílu vedeném Prof. Jaroslavem Puchýřem, ale také se skautská základna rozšířila o dívčí oddíl, pod vedením MUDr. Jarmily Havlíkové. Celý kolektiv se zaměřuje na dobudování opuštěné Mercedesky. Finanční prostředky na chatu získávají pořádáním akcí především kulturního rázu. Postupně se v chatě dělají vnitřní omítky, podlahy a další. V létě roku 1947 byly i venkovní zdi 54
opatřeny omítkou. Tyto stěny byly vyzdobeny technikou sgrafita, na postranní stěně obraz s námětem „Indiánské strážní ohně“ a na čelním štítě skautskou lilií. Nová Mercedeska byla slavnostně otevřena ve dnech 30. a 31. srpna 1947. Nadšení v poválečných letech ze získané svobody i z další činnosti nemělo dlouhého trvání. V roce 1949 byl Junák Gotwaldovou vládou zakázán a skauting byl v následujících letech označován za „reakční“. Ani krátce obnovená činnost Junáku v roce 1968 netrvala příliš dlouho. Činnost byla zakázána 1. 9. 1970. Nastala dlouhá etapa, v níž byla skautská Mercedeska využívána různými organizacemi budujícími socialismus. Symbol – bílé lilie, který stále všem připomínal pravého majitele, byl na chatě zlikvidován. (Kronika skautů Nové Město na Moravě). 5.4.4 Sokol V Novém Městě na Moravě byla založena sokolská jednota již v roce 1872. Zpočátku měla jednota pouze osmnáct členů, později více. K zakládajícím členům patřili Vladimír Hromádka, zvěrolékař Josef Nessl, František Svítil, obchodník Josef Čípek, Vojtěch Šír a další. Cvičit chodili nepravidelně na dvůr nebo do stodoly u Štursů. Cvičili s nářadím, které si sami vyrobili. Vše bylo velmi primitivní, šlo např. o hrazdu, bradla, kozu a další. Také byly pořádány společné výlety do okolí, zpívaly se pochodové písně. Roční členské příspěvky byly pro činné členy 20 hal, pro necvičící 40 hal. Po dostavění tělocvičny reálky a po povolení Zemského moravského výboru bylo ke cvičení používáno těchto prostorů. (Novoměstsko, 1999, č. 14, str. 3). Činnost Sokola po několika letech skončila (1875), když se jeho členové rozešli za prací a na studia mimo Nové Město. Sokolský prapor, jako poslední památka na první Sokol v Novém Městě, shořel 5. března 1906 při malém požáru v Hotelu Filipi. (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 39) Sokolská jednota byla v Novém Městě na Moravě obnovena v roce 1900. Mezi prvními jejími členy byl např. Rudolf Litochleb nebo V. Hromátka. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 132).
55
Dne 5. března 1900 se v hotelu Panský dům konala ustavující valná hromada TJ Sokol za účasti 43 osob. Starostou obnovené jednoty se stal Josef Jelínek mladší a náčelníkem Josef Kořínek, učitel tělocviku na novoměstské reálce. Zpočátku se TJ Sokol věnoval pouze cvičení, později svoji činnost rozšířil o pořádání zábav, koncertů a divadel. Krátce po obnovení spolku vstoupil novoměstský Sokol do nově ustavené Horácké župy. Když se župa roku 1906 rozešla, vstoupila novoměstská jednota do župy Pernštýnské. (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 76) Již v roce 1902 byl zřízen stavební fond pro postavení samostatné sokolské tělocvičny. (Novoměstsko 1999, č. 15, str. 3) V roce 1911, na popud J. Vetchého a Jindřicha Hošpeca, bylo založeno Družstvo pro stavbu sokolovny. O deset let později, a to přesně dne 19. května 1921 se konalo slavnostní položení základního kamene zdejší sokolovny. Na stavbě se podíleli členové Sokola, kdy každý odpracoval 60 hodin na staveništi. Další pomoc zdarma poskytli měšťané i rolníci z okolních obcí. Plány pro stavbu zhotovil Josef Sadílek, které přepracoval stavitel arch. J. Mezour z Prahy. Budova byla již 6. listopadu slavnostně předána pro svůj účel. V Novém Městě tak vzniklo zázemí pro přednášky, divadla i zábavy, které bylo do té doby velmi postrádáno. Sokolovna byla postavena nákladem 700 000 Kčs. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 8, 73a, 140).
Obrázek č. 9 - Sokolovna (Zdroj: Novoměstsko, 1999, č. 15, str. 3, František Vyplašil) 56
Dne 15. června 1930 bylo sletem Horáckého okrsku župy Pernštýnské oslaveno 30 let trvání Sokola v Nové Městě na Moravě. Nedělní dopoledne tohoto dne patřilo především zkouškám, v odpoledních hodinách se rozešel průvod od nádraží. Tohoto průvodu se zúčastnilo 192 žákyň, 158 žáků, 24 žen, 31 dorostenek a 68 mužů v kroji. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 54). Sokolovna v Novém Městě se může také pyšnit tím, že jako první měla horizontové jeviště. To zde bylo zřízeno v budově sokolovny v březnu roku 1937. Nové jeviště s použitím kruhového horizontu bylo poprvé použito při představení 11.4. Jiráskova Lucerna. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 153). Dne 18. dubna 1937 se konal branný sraz sokolstva, který měl prokázat správnou přípravu sokolstva. Srazu se zúčastnilo v župě pernštejnské 1671 mužů, 949 žen, 461 dorostenců, 418 dorostenek, 1129 žáků, 1255 žákyň, což bylo 83,5 % příslušníků župy. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 155). Sokoli z Nového Města se také zúčastnili předletového rozestaveného běhu, který byl uspořádán 26. října 1937. Účelem tohoto běhu bylo v den našeho osvobození 28. října oznámit všem členům Sokola a celému národu konání 10. všesokolského sletu. (Kronika Nového Města na Moravě, 1. kniha, str. 174).
5.5 Historie lyžařského sportu Jízda na lyžích se na Novoměstsku objevuje již v devadesátých letech 19. století. Zásluhu na tom nesl revírník Rudolf Gabessam z Fryšavy, který činil první pokusy na lyžích dovezených ze Štýrska. Jeho pokusy se brzy začaly napodobovat a to především lesníky. Záliba v jízdě na lyžích se rok od roku zvyšovala, a tak již v roce 1895 jsou lyže obvyklým dopravním prostředkem listonošů, lesníků a hajných v severní oblasti Novoměstska. S rozšířením tohoto sportu se začínají objevovat i první pokusy o domáckou výrobu lyží dle norského vzoru. V této době také vzniká Sportovní klub v Novém Městě na Moravě (1895). Ze začátku se klub věnoval především bruslařskému sportu, ale později se ujímá organizace lyžařského sportu na Horácku. Zásluhou tohoto klubu je i rozšíření bílého sportu jak do šířky, tak do hloubky. Vždyť již v roce 1910 bylo v 37 obcích na 3000 lyžařů.
57
Aby však i lyžařství dosáhlo jisté úrovně, povolal Sportovní klub osvědčeného mistra krkonošského Bohumila Hanče. Na třech kurzech pořádaných v letech 1911 – 1913 se ochotně jal zasvěcování do tajů bílého umění a vycvičil řadu nadšených adeptů lyžařství. (Příručka pro účastníky závodu, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS)
Obrázek č. 10 - Bohumil Hanč – první instruktor novoměstských lyžařů. 14. 1. 1911 (Zdroj: Křesadlo, Kružík, 2005). První lyžařský kurz se konal ve dnech 14. - 17. ledna 1911. Kurz byl přístupný každému zájemci po zaplacení poplatku 3 koruny. Pod vedením Bohumila Hanče se zájemci cvičili v jízdě s jednou holí, dvěma holemi i bez holí, v jízdě z vrchu, v obratech, skocích či záchraně při pádu. První den se účastnilo 73 lyžařů, další dny se účast pohybovala mezi 40-50 osobami. (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 97) Mistr Hanč byl šťastnou volbou Novoměstského klubu, nejen že byl výborným odborníkem, ale byl i neúnavným cvičitelem a rádcem. Byl to člověk, který neznal oddechu, znovu a znovu ukazoval a snažil se zlepšit lyžařskou techniku každého jednotlivce. Jeho dílem je netušený rozmach lyžařství na Horácku. Mistr Hanč si velmi oblíbil zdejší krajinu, byl nadšeným propagátorem oblasti, kterou doporučoval nejen při rozhovoru, ale také písemně poukazuje na kvality této oblasti. Prvním z výsledků Hančova kursu byly úspěchy závodníka klubu Karla 58
Mrkvičky, který již při II. závodech roku 1911 dobývá druhého místa, hned za mistrem Hančem. Avšak jeho budoucí plány jsou v roce 1913 zhatěny jeho tragickou smrtí. Sportovní klub naň nikdy nezapomene a bude „stavěti“ dále na jeho pevných základech, které dal lyžařskému sportu na Horácku. Světová válka sice přináší přerušení činnosti klubu, ale jen co dozní hřmot zbraní, dává se opět do práce. (Příručka pro účastníky závodu, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS) První lyžařské závody uspořádal bruslařský klub dne 2. února 1910. Trať závodu nebyla přesně vytyčena, závodníci znali pouze kontrolní body, kterými museli projet. Na trať se vydalo 20 závodníků. Do cíle nedoběhlo 6 z nich. Vítězem se stal ing. Karel Mrkvička, který trať ujel za 1 hodinu 16 minut. Od té doby se závody v Novém Městě konaly každý rok,s výjimkou válečných let. (Křesadlo, Kružík, 2005, str. 95) Závody pořádané Sportovním klubem ve dnech 26. a 27. ledna 1924 byly za veliké účasti lyžařů i diváků z Brna a zdejšího okolí. Avšak jen brněnských hostů zde bylo více jak 500. Závody pořádané v lednu roku 1926 se nevydařily počasím, ale účast na nich byla veliká. Na závod přijela dokonce četná deputace polských lyžařů s hrabětem Zamoyskim v čele. (Kronika Nové Město na Moravě, 1. kniha, str. 16, 21) Lyžařské závody však nepořádal v Novém Městě jen zdejší Sportovní klub, ale i Svaz lyžařů brněnské župy, Čsl. Obce Sokolské a další. Právě v lednu roku 1928 se konaly XI. Lyžařské závody brněnské župy Svazu lyžařů. Závodu se účastnilo 97 závodníků a sportovní vlak přivezl toho dne 600 lyžařů. O dva roky později byl na stejný závod z Brna opět vypraven lyžařský vlak. Současně se konaly závody a přebor středních škol moravských. (Kronika Nové Město na Moravě, 1. kniha, str. 30, 51) Dne 15. února roku 1931 byly pořádány ve městě první závody ve skijöringu. Tedy v jízdě na lyžích, kdy je lyžař tažen koněm. Závod uspořádala Horácká selská jízda a brněnská župa Svazu lyžařů Republiky československé. Závody byly vypsány ve čtyřech kategoriích: v klusu lehkých koní na 1 km, v klusu těžkých koní na 1 km, v cvalu lehkých koní na 1 km a v cvalu těžkých koní na 1 km. Se skijöringem se obyvatelé Nového Města poprvé seznámili pravděpodobně v lednu 1929, kdy ulicemi města projeli závodníci taženi koňmi. (Křesadlo, Kružík, 2008, str. 104)
59
XVIII. veřejné lyžařské závody uspořádal Sportovní klub 6. - 7. ledna 1934, v jejichž rámci se poprvé jel závod o „Zlatou lyži Českomoravské vysočiny“. Cenou pro vítěze byla několikacentimetrová zlatá lyže na bílém mramorovém podstavci. Zlatá lyže byla cenou putovní, natrvalo ji mohl získat jen závodník, který vyhrál třikrát po sobě, nebo pětkrát celkově. (Křesadlo, Kružík, 2008, str. 123) Lyžařské závody se konaly v Novém Městě na Moravě každoročně, výjimkou jsou jen válečné roky. Pro pohodlí lyžařů byla v roce 1922 vybudována chata na Harusovci. (více viz. 5.2.3 Chaty) Po válce s novým rozmachem lyžařství přichází i nová jména klubovních závodníků. Příkladem mohou být bratří Otokar a Josef Německý, jejichž jména pronikla i za hranice státu. Celkově je vývoj klubu po válce vzestupný. Potvrzují to nejenom úspěchy Otokara Německého, ale i dalších. Klub díky svým úspěchům byl uznán Svazem lyžařů a bylo mu svěřeno pořádání XXXI. Závodů svazových. Tento závod na 50 km nesl jméno mistra, který se o vývoj tohoto sportu tak zasloužil – Hančův Memoriál. (Příručka pro účastníky závodu, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS)
6 Současný stav cestovního ruchu na Novoměstsku V současné době je Nové Město na Moravě moderním městem, které se může pyšnit rozsáhlou sítí služeb, ubytovacích i stravovacích zařízení a také místem pro odpočinek. Její sportovní zázemí je prozatím soustředěno ve Vysočina aréně. Zde nalezneme okruhy pro inline brusle nebo kolečkové lyže, v zimním období množství upravených tratí na běžky. Místem pro odpočinek poté jsou nově vybudované Městské lázně, kde je plavecký bazén, relaxační bazén, vířivka pro 10 osob, dětský bazén, venkovní „Sluneční lázně s lehátky“. Městské lázně mají i wellness část lázní, kde najdeme saunový svět, relaxační koupele, solárium, masáže a nechybí ani mokrý bar. [16] Samozřejmostí je nádherná příroda všude v okolí Nového Města. Při procházkách do přírody můžeme využít některou z naučných stezek, tras pro cyklisty, tras pro pěší, nebo pokud doprovázíme osoby s tělesným omezením, využijme trasy pro handicapované. 60
Pokud se zaměříme na ubytovací zařízení, tak již dříve bylo v práci zmíněno, že Novoměstsko má osm hotelů, více jak dvě desítky penzionů, čtyři ubytovny a další ubytovací kapacity v soukromí. Kapacita těchto zařízení je cca. 1700 lůžek. Nejvíce lůžek mají penziony (664), hotely (627) a poté další ubytování. Další ubytovací zařízení jsou např. soukromé domy, chaty, mobilní domy apod. Nejnovějším turistickým cílem jsou zde Městské lázně. Stavba lázní se uskutečnila od začátku roku 2015, slavnostní otevření proběhlo 1. října téhož roku. O stavbě bazénu bylo rozhodnuto ve veřejné anketě obyvateli. V budoucích letech by měla být vystavena také sportovní hala.
7 Historie Bystřicka a okolí Jméno města je odvozeno od bystřiny. Jednalo se dle starých pramenů o říčku, místní obyvatelé i kronikáři ji nazývali Bystřička. V dnešních mapách Bystřice. Podle některých nálezů můžeme říci, že zde lidé žili již v pravěku. Dokazují to nálezy kamenné sekery z mladší doby kamenné, která se našla u Velkých Janovic, Bratrušína, ve Strážku i u Dvořišť. Krásná bronzová sekyrka se žlábkem mohylové kultury se našla v Branišově a další podobné nálezy. Ve 13. století vzniklo správní středisko na bystré vodě, které zde založili během osídlování jihovýchodní části Vysočiny páni z Medlova. Toto středisko nazvali Bystřicí. Nejstarší minulostí města se zabývalo mnoho badatelů. Jedním z nich je třeba Jaroslav Teplý, dle jeho úvahy pokud byla západní část dnešního náměstí osídlena ve 13. století, bylo Staré Město osídleno mnohem dříve. Mohlo tedy jít o osídlení až z přelomu 11. a 12. století. Podle Dr. Štarhy bylo také nejstarší osídlení na dnešním Starém Městě, datuje ho však až do 13. století. Malým městem se stala Bystřice již před rokem 1348. V této době přešlo město do majetku moravských markrabat. Podle několika majetkových převodů ve 14. století se jeví Bystřice jako hospodářským, správním a obchodním centrem okolních vsí pernštejnského panství. V brněnských zemských deskách založených v roce 1348 se již druhý zápis týká města Bystřice. Tehdy je zde toto území označováno jako městečko Zubštejna a okolních vesnic. Zápis popisuje prodej majetku příslušejícímu k hradu Kameni (později Zubštejn) v městečku Bystřici a okolních vsí Ješkovi a Benešovi z Boskovic. Prodávajícím byl Jimram z Kamene společně se svými syny. K převodu však mohlo dojít již v 1. polovině 30. let 14. století. Za pánů z Boskovic se stala část Bystřice součástí pyšoleckého panství. Celé toto 61
panství je jmenováno v listině z roku 1358. Město Bystřice mělo v období 14. století mnoho majitelů. Příkladem mohou být – Ješ z Boskovic, Jošt Herolt z Kunštátu a Jan z Křižanova. Války mezi moravskými markrabaty a války husitské nepřály rozvoji města. Bystřice byla rozdělena mezi několik majitelů. Na počátku 15.století měla Bystřice dva pány, Kunštáty a Pernštejny. V husitské době se Pernštejni stali skutečnými pány Bystřice a za jejich vlády zde nastal velký rozmach. Právě v 15. století byly položeny základy městské správy, v čele stál rychtář a konšelé. Dne 11. listopadu 1403 Bystřice dostává od Viléma z Pernštejna a jeho syna Štěpána právo odúmrti, což je právo poddaných svobodně odkazovat svůj majetek. Tato skutečnost přivedla nové obyvatele do Bystřice a byla podnětem pro růst obchodu a řemesel. Tato listina z roku 1403 je nejstarší z dnes dochovaných listin, které se vztahují k bystřické historii. Ve zlomcích zachovaná, avšak nejstarší bystřická matrika začíná rokem 1624. V roce 1628 byla založena gruntovní kniha, kterou vyzdobil bystřickým znakem a ještě jej popsal českými verši písař Pavel Nigrin. Podobnou výzdobu má tzv. erbovní místnost městského muzea. Když připadlo bystřické panství do dědičného užívání Pernštejnům v roce 1446, získalo některá privilegia. O deset let později, tedy v roce 1456 potvrdil král Ladislav právo výročních trhů o sv. Ludmile a v roce 1477 se trhy připomínají i o sv. Jiří a sv. Václavu. V roce 1495 obdržela Bystřice od Viléma II. a Vratislava z Pernštejna dvůr u města a na dosavadním farním dvoře si mohli stavět domy. Povinnost čepovat panské víno byla až do roku 1500, právě v tomto roce Bystřici od této povinnosti osvobodil Vilém II. z Pernštejna. Jan z Pernštejna v roce 1541 povolil svobodný dovoz potravin do města a změnil naturální dávku ovsa za stálý roční plat. O několik let později a to přesněji v roce 1570 vydává Vratislav z Pernštejna řád vaření piva. Dne 11. dubna 1580 byla Bystřice povýšena císařem Rudolfem II. na město. Od této doby má ve znaku polovinu zubří hlavy s houžví v nozdrách a polovinu rozkřídleného černého orla ve zlatém poli. Bystřice se stala důležitým výrobcem sukna, této výrobě a městu celkově nejvíce však ublížila řada velkých požárů. Největší požáry byly v letech 1585, 1666 a 1841, ten byl nejničivější. Při požáru v roce 1841 shořelo 116 domů s hospodářskými budovami, dva panské domy, kostel, radnice, pivovar a šedesát dva plných stodol.
62
Dříve se označovala Bystřice jako blíž hradu Pernštýna či Pernštýnská. Od roku 1881 byla úředně nazvána Bystřice nad Pernštýnem. Od roku 1925 však definitivně dostává jméno Bystřice nad Pernštejnem, jak je tomu dodnes. Velmi dobré podmínky pro další rozvoj města byly vytvořeny především zavedením železnice v červnu 1905 a rozmachem důlního průmyslu v blízkém okolí. Rozvíjela se zde i bytová výstavba, vznikla dvě sídliště, poliklinika, nové školy, úřady a obchody. [13]
8 Historie cestovního ruchu na Bystřicku Léto 1928 je velmi příznivé pro turisty. V tomto období přichází do bystřického kraje značný počet turistů. Ubytováni zde byli v čisté turistické noclehárně – ve škole. V oblasti využívají značených turistických cest a vydávají se různými směry. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 108) Jak udává informační příručka z roku 1935, je Dolní Rožínka díky svému příznivému klimatickému poležení oblastí vyhledávanou nejen turisty, ale i letními hosty. V místě stojí starobylý zámek velkostatkáře Mitrowského s překrásným parkem a skleníky, soustředěny zde jsou také úřady. Přes Dolní Rožínku, ale prochází jeden z nejdůležitějších silničních spojů. K vlakovému spojení jezdí z obce pětkrát denně autobusy (stanice Rožná nad Pernštejnem). Ubytování a občerstvení je v obci možné v bývalé zámecké restauraci, nebo jsou k dispozici soukromé letní byty. V obci je postaráno o koupání, rybářský sport a jiné vodní sporty. (Autor, 1935, str. 42) Zakladatelem a prvním průkopníkem výletního ruchu ve Víře je František Šťastný. Narodil se 6. ledna 1836 v Chudobíně. Jeho otec Jan se ucházel o právo výčepnické, jelikož hospody, pro dělníky z železných hamrů blízko Chudobína, bylo třeba. Přízní barona Josefa z Honrichsů mu bylo právo uděleno. Po smrti otce Jana Šťastného přebírá hostinec jeho nejstarší syn Jan. Syn František v tomto období studuje krejčovské řemeslo, kterému se věnuje až do 70. let 19. století. Když ale později hledá dům pro svoji rodinu, náhoda mu přeje a dostává se mu nabídka podsednické usedlosti č. 29 ve Víře. Původně zde měla stát škola, ale jelikož bylo okolí budovy samé bahno, byla usedlost prodána Františku Šťastnému za 2 300 zl. František 63
začal s opravou stavení a jeho močálovitého okolí. Vodu odvedl, bahno vysušil a tak celou budovu „dostal“ na souš. Po řádném opravení celého stavení zažádal Šťastný o povolení koncese hostinské. Když komise vše prohlédla, byla Františku Šťastnému za nedlouho koncese doručena. Poprvé počal výletní ruch ve Víře v letech 1880 až 1890. Šťastný opatřil zahradu stoly a kuželnou. Na Švarcavě zařídil loďky pro pobavení výletníků a všemožně se staral, aby byla zahrada příjemným místem pobytu. Známost o něm se rozšiřovala a mnozí hosté přijížděli do Víru každoročně. K prvním hostům patřili profesoři: Kunž, Grňa a Dvořák, členka dvorního divadla Kreithová-Laniusová a mnohé vzácné osobnosti. Šťastný upravoval hostům a výletníkům cesty, na výletech je doprovázel. Roku 1900 uchýlil se František Šťastný na odpočinek a předal živnost svému jedinému synovi. Ten jde ve stopách svého otce a zvelebuje a stará se o hostinec. Po krátké nemoci roku 1908 umírá František Šťastný ve věku 72 let. (Votava, 1912, str. 150154)
8.1 Historie doprava 8.1.1 Historie dopravních sítí Se stavbou silnic bylo započato počátkem 19. století. Do té doby byly silnice neupravené a jízda i chůze po nich byla velmi obtížná a namáhavá. Když počátkem roku 1903 usnesl se obecní výbor obce Vítochov, že spojovací cestu od Karasejna k Bystřici upraví v silnici II. třídy a vzal do rozpočtu roku 1903 přiměřený obnos na stavbu. Když se na jaře mělo se stavbou začít, nikomu se nechtělo, dokonce měla stavba i odpůrce. Dne 9. června 1903 se započalo. Protože však nebylo dostatek dělníků a našli se i tací, kteří práci hatili, neudělalo se toho roku práce mnoho. Když doba pokročila a silniční úřady naznaly, že je již času s budováním cest i na Vír, Štěpánov, Bystřici a další, vzbudilo to radost u místních, že i pokrok k nim dojde a cesty budou pohodlnější a rychlejší. Stát i země vykonaly svoji povinnost a k účelu stavby dala 1600 K, obec přispěla 1500 K a hrabě Coudenhove z Honrichsu na Kunštátě 2000 K. Stavba 64
silnice do Štěpánova byla dokončena roku 1906 a do Bystřice o tři roky později – 1909. (Votava, 1912, str. 146-150)
Obrázek č. 11 – Stavba silnice z Víru do Štěpánova (Zdroj: Votava, 1912, str. 146) Za předsednictví Edmunda Fiša byla vybudována silnice z Bystřice nad Pernštejnem do Víru s odbočkou do osady Dvořišť, silnice do Zlatkova, Ždánic, Domanína, Pivonic a silnice z města na bystřické nádraží. Předsedou okresního silničního výboru byl od roku 1911. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 308) Jak uvádí kronika města Bystřice nad Pernštejnem: V roce 1915 byla vystavena silnice k nádraží a silnice k výletnímu místu Víru. V roce 1925 se na úpravu silnic dostává novinka v podobě parního válce, který zakoupil okresní silniční výbor za 150 000 Kč. První válcovanou silnicí byla cesta k nádraží a přes náměstí. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 16, 67). Když byla započata stavba vodní nádrže ve Víru, bylo třeba dovážet stavební materiál. Materiál byl zpočátku dopravován nákladními auty z nádraží po silnici přes město Bystřici n.P. Jelikož byl touto přepravou provoz na silnici přetížen a na mnoha místech nebezpečný, 65
rozhodla správa státních silnic o rozšíření některých cest. Rozšířena byla silnice od nádraží až k vile Jos. Vašice. Odtud vystavěla odbočku silnice přetínající silnici k Věchnovu, dále k Domovu učňů, podél rodinných domků pod Horou a na Starém městě u domu Ant. Zicha čp. 226 připojuje se na původní silnici.
K rychlejší dopravě stavebního materiálu byla
postavena od bystřického nádraží lanová dráha směrem na Bratrušín, Dvořiště k Víru. (Kronika Bystřice, str. 369) V rámci plánování 5 M na rok 1950 byla městu poskytnuta částka 470 000. Z této částky bylo 150 000 přiděleno na úpravu silnic a cest. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 377) 8.1.2 Silniční doprava Od 4. října roku 1923 začala v Bystřici a okolí jízda, ale i doprava automobilová. Automobilovou dopravou se dováží zboží do Bystřice od spolku „Včela, ale i mouka z Brněnce. Od 1. března 1927 jezdila autobusová doprava z Jimramova na nádraží v Bystřici. Dopravu provozovali dva mladíci z Chudobína. Tato doprava se osvědčila, což bylo tím, že pokaždé byl autobus plný. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 51, 86) K pohodlí a ozdobě přispěla nová silnice k hospodářské škole, zprovozněna 5. září 1927. Tato silnice se později změnila na ulici. V létě roku 1928 se značně zvětšuje automobilový ruch. Mezi Jimramovem a nádražím v Bystřici jezdily stále dva velké autobusy. Od ráno do noci městem rachotí také automobily všeho druhu. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 88, 108) Z důvodu nepříznivého počasí byla několik dní v zimě roku 1929 zastavena. Konkrétně šlo o autobusové spojení mezi Bystřicí a Jimramovem. Přerušení dopravy trvalo po šest týdnů. Zimní počasí přerušilo dopravní spojení i po celý únor 1931. Spojení mezi Bystřicí a Jimramovem a Bystřicí a Velkým Meziříčím je přerušena. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 115, 116, 162-163).
66
Na podzim roku 1932 byla vydlážděna silnice přes město. Cesta vedla od kostela až do Velké brány. Jednalo se o kostkami dlážděnou cestu, která měla sloužit především automobilům. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 198-199). Když byla Bystřice nad Pernštejnem zřízena jako sídlo okresu, bylo nutné rozšířit autobusovou dopravu pro styk občanů s okresním úřadem. Soukromá autobusová a nákladní doprava byla zrušena a převzaly ji československé státní dráhy ČSAD. V provozu byly tyto autobusové linky: 1. Bystřice nad Pernštejnem – Dalečín – Jimramov 2. Bystřice nad Pernštejnem – Štěpánov – Vír – Ubušínek 3. Bystřice nad Pernštejnem – Zlatkov – Rožná – Dolní Rožínka – Moravec – Pikárec 4. Bystřice nad Pernštejnem – Vír – Olešnice – Trpín Všechny autobusy mají spojení 2x denně, dojíždějí až na nádraží ke každému vlaku a zpět. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 361) 8.1.3 Železniční doprava Úsilí o železniční spojení, které bylo zrealizováno roku 1905, kdy byla zahájena jízda na místní dráze Německý Brod – Tišnov. Bystřice nad Pernštejnem byla dokonce jednou z hlavních stanic, na rozdíl od Nového Města na Moravě. Ve dnech 24. – 27. prosince roku 1919 nejezdily vlaky. Uváděným důvodem byla úspora uhlí. Únor roku 1924 přináší až šesti metrové závěje, které zamezují průjezdu vlaku z Bystřice do Žďáru. Vlak z Brna jezdí pouze do Bystřice. Celé 4 dny vůbec nepokračuje dál ke Žďáru. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 16, 34, 54) V říjnu roku 1938 byly porušeny četné železniční spoje, což bylo způsobeno zabráním našeho území Němci. Doprava na hlavních tratích vázla. Trať je velmi důležitá pro průjezd
67
průběžných vlaků ze Slovenska do Prahy, ale i mnoho vlaků nákladních. V prosinci téhož roku vázne doprava i dodávky uhlí. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 276, 278) Od poloviny dubna roku 1945 bylo zastaveno veškeré poštovní i železniční spojení. To bylo zapříčiněno zvýšenou činností partyzánské skupiny, které každé noci a někdy i ve dne poškozovaly lokomotivy, mosty na železničních tratích a silnicích. Příkladem mohou být most ve Víru a Štěpánově. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 316-317)
8.2 Historie ubytovacích zařízení 8.2.1 Hotely „Kdo ve Víře setrvá, bude šťasten, kdo ve Víře zabloudí, nezůstane ztracen“ – to byla slova, která byla volána ke každému v hostinci Šťastnýho ve Víře. Každému návštěvníku Víru poskytuje tento pán pěkné byty a milý, příjemný útulek, odpočinek a pobavení. K hostinci patří zahrada, na které jsou dvě verandy, krytá kuželna, studené i teplé lázně, loďky, množství laviček a stolů i příjemná zákoutí. V tomto hostinci byla také studentská noclehárna se 12 lůžky,
kde
je
nocleh
studentů
zdarma.
(Votava,
1912,
str.
141-142)
Obrázek č. 12 – Hostinec Šťastnýho ve Víře (Zdroj: Votava, 1912, str. 142)
68
Dům čp. 56 Podle vzpomínek Vincence Mazla šlo o majetek vrchnosti a byla v tomto domě hospoda zvaná „Panský dům“. V polovině 19. století byl nájemce „Panského domu“ František Vavříček. Dům si do vlastnictví koupil až František Pavelka v roce 1867 (od hraběte Mitrovského). František Pavelka v roce 1906 budovu prodal Záložně, která dům přestavěla a vytvořila zde úřední místnosti a řadu cizineckých pokojů. Budova od té doby byla nazývána „hotelem Záložna“. Hostinství v hotelu provozovali nájemci, z nichž nejdéle vytrval Jan Velen. Proto se např. v kronice města Bystřice nad Pernštýnem můžeme dočíst o „hotelu Velen“. Hned po přestavbě v roce 1906 se stal hotel hlavním střediskem kultury. V roce 1949 byla budova vyměněna s Janem Velenem a byl zde zřízen ONV. Hotel jako takový na řadu let zcela zanikl. Činnost zde byla obnovena až v roce 1961. Hotel dostal název „Přehrada“. Stal se dobrým a vyhledávaným restauračním podnikem a jídelnou. (Schwarzer, 1980, str. 4)
Obrázek č. 13 – Hotel Záložna (Zdroj: Schwarzer, 1980, str. 45)
69
8.3 Historie stravovacích zařízení Historie vaření piva sahá daleko do středověku. Ze začátku se pivo vařilo po domácku v hrncích z různých surovin. Rodinné recepty se dědily z pokolení na pokolení. Právo várečné a sladovnické mělo i městečko Bystřice. Toto právo měly určité domy tzv. domy právovárečné či výsadní. Takových domů bylo v Bystřici 41. Takzvaný „mashaus“ byla místnost v právovárečném domu, kde se nalévalo pivo a víno. Měrné jednotky z dob dřívějších: 1 vědro = 40 mázů 1 máz = 2 pinty 1 pinta = 2 žejdlíky 1 žejdlík = 0,48 l Až v roce 1636 byl postaven obecní pivovar. Ten však již dávno pozbyl svoji funkci. Ubývalo i domů právovárečných. V roce 1748 bylo těchto domů 35 a postupem času jen některé přešly v živnost hostinskou. (Schwarzer, 1980, str. 5, 6, 8). Dům čp. 62 „Bočkovský“ První písemná zmínka o domu pochází z roku 1521, kdy jej vlastní Jindra Frat – barvíř a postřihač. Dům v průběhu století změnil několikrát majitele. Původní budova dvakrát vyhořela a to v roce 1666 a 1841. Roku 1877 se dostává stavení do majetku Josefu Nečasovi z Písečného (hostinský). V hostinské činnosti zde pokračuje František Hron a poté Karel Šlinger z Kunštátu. Podle vzpomínky pana Vincence Mazla byla tato hospoda u Šlingrů hojně navštěvovaná bystřickými sousedy. V domě šenkoval až do roku 1949 pan Matějka. (Schwarzer, 1980, str. 29, 30, 31).
70
Dům čp. 58 Tento dům vlastnil od roku 1840 Josef Rotkovský, řezník a také výčepník. Ze vzpomínky pana Vincence Mazla byla v domě svého času hospoda, které se říkalo „U bílého koníčka“. Říkalo se zde také u „Rotkovských“ podle současných majitelů. Tato hospoda byla útulnou pro kočující komedianty, pro vandrovní tovaryše a také pro „hausírníky“ (obchodníci, kteří prodávali své zboží po domech). V druhé polovině 19. století upadá sláva hospody „U bílého koníčka“, ale i dalších hospod. V roce 1913 vlastní dům Adolf Kočí a tím končí právo šenku. (Schwarzer, 1980, str. 40). Dům čp. 52 Od roku 1875 vlastnil dům hostinský Josef Andres z Jimramova. Dům v průběhu let vystřídal mnoho majitelů, vždy ale šlo o hostinské. Pohostinská činnost zde byla až do počátku 21. století. Podle vzpomínek pana Vincence Mazla byl hostinec velmi navštěvovaným. Po zrušení hotelu čp. 56 byl dům jedním z nejnavštěvovanějších na náměstí. Hostinec Jaromíra Čermáka. (Schwarzer, 1980, str. 53, 54).
Obrázek č. 14 – Dům čp. 52 (Zdroj: Schwarzer, 1980, str. 54)
71
Dům čp. 48 První písemná zmínka o domě je z roku 1551, kdy jej vlastnil krejčí Mikuláš Kulhánek. V průběhu staletí se zde vystřídalo několik majitelů. Pro tuto práci však důležitým je Jan Schwarzer, který dům vlastnil od roku 1874. Jan Schwarzer byl řezníkem a hostinským, který v tomto domě začal pohostinskou činnost provozovat. Po něm v hospodě hospodařil František Trávníček. V roce 1906 za posledního hospodského Koněrzy živnost zanikla. (Schwarzer, 1980, str. 60-61) Dům na Starém městě číslo 184 Prvním hostinským v tomto domě byl v roce 1823 František Ptáček. Pohostinská činnost v tomto domě je v provozu do dnešních dob. Podle vzpomínky pana Vincence Mazla se hospodě dříve říkalo „U Fialů“. Do hospody chodili hlavně zemědělci z okolních vesnic. Od roku 1962 byl hostinec podnikem restaurací a jídelen. Říká se zde také „U psa“. (Schwarzer, 1980, str. 115) Dům čp. 303 Hospoda zvaná „Na Smíchově“ bývala při silnici k nádraží. Původně budova sloužila soukenickému řemeslu. Po jeho úpadku koupil dům Cyril Lavický a zřídil zde hospodu. Ta tu byla v letech 1904 – 1951. Hospoda byla navštěvována povozníky a řemeslníky. Také zde byly konány taneční zábavy. Po válce v roce 1951 hospoda zanikla. (Schwarzer, 1980, str. 118) V živnost hostinskou přešlo více jak dvě desítky domů. Od 1. června roku 1932 si pronajal Hynek Pásek z Poličky hostinec v bývalém pivovaře a obnovil zde vaření piva. Prodával pivo poličské, které bylo nejlacinější ve městě. Za pronájem budovy platil 10 700 Kč ročně. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 184) Hostince Jaromíra Čermáka, Jindřicha Hlouše, Marie Kučerové byly zapojeny do okresního komunálního podniku s názvem „Horácké pohostinství“.
72
Cukrářství Františka Zmrzlého bylo zapojeno na volný prodej cukrovinek pod názvem n.p. Pramen. Pekařství Milana Bohuňovského, Jarosl. Kolbábka, Ant. Vašice a Štourače převzaly do n.p. Středomoravské mlýny. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 390) V obci Vír jsou tři hostince: Šťastnýho, Fialův a Navrátilův. Hostinec Františka Šťasnýho se zahradní restaurací jest nově moderně vypraven a vším možným pro pohodlí hostů opatřen. (Votava, 1912, str. 141)
8.4 Historie klubů a spolků Čilý kulturní a společenský ruch začíná v Bystřici panovat v druhé polovině 19. století. V tuto dobu zde fungovaly dva čtenářsko – pěvecké spolky – Věnava (založen r. 1865) a Beseda (založen r. 1869). Kromě těchto spolků byl také aktivní sbor dobrovolných hasičů (1875), Okrašlovací spolek (1882), Sokol (1898), Orel (1922), ale i řemeslnický spolek Vratislav (založený roku 1891). Celostátně byl také velmi úspěšný smíšený pěvečky sbor Vysočina. [13] 8.4.1 Klub českých turistů První turistické cesty vyznačili v roce 1893 členové sekce Österreichischer Touristen Club Brno. Tyto cesty procházely Bystřickem a jeho okolím. Ve srovnání jednotlivých úseků stezek jsou některé stejné jako na konci 19. století, některé jsou však jiné, jelikož ustoupily civilizačním smyslům i nesmyslům. Pokud se přeneseme zpět do 19. století, stezky vedly těmito směry: 1) Tišnov – Štěpánovice – Borač – Doubravník – Nedvědice – Ujčov – Štěpánov – Zubštejn – Pyšolec – Vír – Chudobín – Dalečín – Jimramov 2) Nedvědice – Pernštejn – Věžná – Jabloňov – Rožná – Zlatkov – Bystřice nad Pernštejnem 3) Pernštejn – Býšovec – Věchnov 73
Některé stezky značil odbor KČT Brno. Příkladem mohou být: Nedvědice – Pernštej hrad – Býšovec – Věchnov Nedvědice – Bybylon u Kovářové – Věchnov – Bystřice nad Pernštejnem Cesty v okolí obce Vír byly značeny odborem KČT Nové Město na Moravě. Jak uvádí Petr Vejrosta ve své knize, odbor KČT v Bystřici nad Pernštejnem vznikl v roce 1928. (Vejrosta, 2011, str. 4, 5) K prvnímu tištěnému průvodci po Bystřicku a Novoměstsku bezpochyby patří ten z roku 1907, který uspořádal Emil Cigánek a nazval jej „ Průvodce po Žďárských horách“. Kniha má dvě části. První zahrnuje oblasti Žďársko, Novoměstsko, Bystřicko a části okolní. Druhá část zahrnuje oblasti Polička, Bystré, Svojanov, Borová, Nové Hrady, Rychmburk, Luže a okolí. Kniha obsahuje mnoho textu, který je doplněn obrázkovými přílohami, mapou a jízdním řádem. V knize je vždy popsána vzdálenost jednotlivých míst a časový údaj, jak dlouho cesta potrvá. Poté je vždy „trasa“ doplněna textem, který popisuje jednotlivé zajímavosti, které turista potká po cestě. Nyní bych ráda uvedla část textu této knihy, pro představu jak byla psána km vzdálenost a časová náročnost značených tras. „Z Bystřice na Zubštýn je přes 5 km (1 do Víru 2 km (
hod.), odtud na Pyšolec přes 2 km (
h.),
h.) se Zubštýna do Štěpánova 4 km (skoro hod.), do Kobylnice 10 min.
Z Kobylnice do Víru ne celé 3 km (
hod.), do Štěpánova 4 km.
Značka se Zubštýna do Víru: červenobílá, do Štěpánova taktéž.“ (Cigánek, 1907, str. 137)
Další značené cesty jsou uvedeny v informační příručce z roku 1935, kterou nechal vydat Sportovní klub Bystřice nad Pernštejnem. Soupis značených cest není úplný, ale uveďme si alespoň některé stezky. 74
Barva
Trasa
Km
bílá
Bystřice město - Bystřice nádraží
2
žlutá
Bystřice město - Ždánice - Chudobín
6
modrá
Bystřice město - Hrdá Ves - Vír
8
modrá
Bystřice město - odbočka na Aušperk
0,5
žlutá
Bystřice město - Valcha - Pivonice 5 Zubštýn
žlutá
Zubštýn - Pišolec - Vír
4,5
červená
Bystřice - Rožná
6
žlutá
Bystřice - Lesoňovice - Štěpánov
6,5
červená
Štěpánov - Zubštýn - Vír
14
(Autor neuveden, 1935, str. 46)
8.4.2 Orel jednota Orelská jednota byla v Bystřici založena počátkem roku 1922. Dne 15. srpna se bystřická orelská jednota zúčastnila velkého sletu, který se konal v Brně. Členy jsou příslušníci lidové strany. Schůze i cvičení se konají v domě Marie Jandové čp. 67. Členové Orla chodí jako stráž k Božímu hrobu ve dnech Velkého pátku a Bílé soboty roku 1924. Dne 10. Srpna 1924 proběhlo na náměstí slavnostní svěcení zvonů. Zvony byly dopraveny z nádraží velkým průvodem, v jehož čele bylo několik Orlů na koních. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 46, 55, 59) V červenci bylo předmětem jednání schůze městské rady i obecního zastupitelstva stavba Orlovny. Proti této stavbě bylo několik protestů.
75
Od roku 1926 pořádány jsou také orelské bály. Dne 28. července byl v Bystřici pořádán velký orelský den. U příležitosti otevření nové Orlovny se konalo první veřejné cvičení. Na průvod po náměstí se dostavili členové i členky v krojích, z Bystřice i okolí. Cvičení se konalo na cihelně. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 67, 75, 82) Dne 4. dubna roku 1931 na Bílou sobotu byla podruhé uctěna památka padlých ve válce. Před deskou padlých se sešli hasiči s praporem, zástupci Orla v kroji, a další. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 164) Dne 3. Března 1929 byla Okresním osvětovým sborem uspořádána veřejná oslava narozenin presidenta republiky. Oslava byla pořádána v sále hotelu, o večerní kulturní program se postarali Orli s divadelním vystoupením. Ve dnech 9. – 12. května 1932 byly v Orlovně odvody. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 115, 183) Dne 13. dubna 1941 byla zastavena činnost Orla. Velmi brzy musela být organizace rozpuštěna. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 290)
8.4.3 Skaut Zakladatelem místního skautingu byl rodák z Bystřice Josef Tulis. Toto středisko bylo založeno počátkem roku 1930 Josefem Tulisem společně s jeho přáteli z ulice Malá Branka. Z počátku měl oddíl pouze pět členů. Dne 7. března byly datovány a vyplněny první přihlášky a registrace nových členů. Na jaře téhož roku byla pořádána první celodenní vycházka pod vedením Josefa Tulise. Na přelomu let 1930 – 1931 se objevují úvahy o stavbě klubovny. Pozemek skauti dostávají od města Bystřice a dne 29. března 1932 se již setkávají na místě budoucí klubovny. Práce na stavbě probíhaly po celý rok 1931 a 1932. Dřevo a stavbu dostali od města Bystřice, hraběte Mitrovského, baronky Loly Nádherné z Moravce a dr. Dure z Radešína. V roce 1940 byla skautská organizace zrušena. V dobách válečných sloužil skautský srub Pod Horou jako útočiště Rudé armády. Po odjezdu armády dne 28. června 1945 zjišťují skauti, že srub vojáci zanechali ve velmi špatném stavu. V červenci 1945 se konala první náborová schůzka pro nábor nováčků. V tomto měsíci také začínají opravy srubu. V sobotu 18. srpna 1945 se konal první slavnostní poválečný „Táborový oheň“ Pod Horou.
76
Zúčastnilo se asi 700 lidí. V říjnu téhož roku pořádá Junák svůj I. kulturní večer: „Večer Petra Bezruče“. V létě 1946 byla za přítomnosti skautů odhalena pamětní deska padlých za II. světové války na bystřickém náměstí. O hudební doprovod celé akce se postarala skautská kapela z Hradce Králové, která tábořila pod Aušperkem. Dne 16. srpna 1948 byl Junák automaticky začleněn do SČM a tím začala jeho postupná likvidace. Okresní i střediskový vedoucí bratr Jaroslav Suchý se však s bystřickými skauty scházel ilegálně, za což byl 21. února 1950 zatčen a hrozil mu trest ve vězení v trvání 1,5 roku. V průběhu let mělo středisko i 150 členů. V roce 1950 nastalo další zrušení bystřického střediska skautů, tak i celého skautského hnutí. Další obnovení skautingu nastává v roce 1968, v pořadí již druhé. Dne 17. dubna se v místní restauraci „Pod Kaštany“ jednalo o obnovení činnosti a také se zde ustanovil předběžný výbor. Středisko zahajuje znovu činnost 14. května téhož roku. V roce 1970 přichází další likvidace skautingu. I když byla organizace třikrát zrušena, pokračuje jeho činnost nepřetržitě dál od roku 1989. (Kronika skautů Bystřice nad Pernštejnem).
Obrázek č. 15 - Skautská klubovna Pod Horou z jižní strany (Zdroj: Kronika skautů Bystřice nad Pernštejnem)
77
8.4.4 Sokol TJ Sokol byl v Bystřici nad Pernštejnem založen již roku 1898. Spoluzakladatelem a prvním starostou TJ Sokol byl Antonín Šmídek. Při první valné schůzi, která se konala 15. října téhož roku, měl Sokol 66 členů. Z toho bylo 31 členů přispívajících a 35 členů činných. Své řady rozšiřovali příjímáním nových členů každou schůzi, tedy každý měsíc. Již v listopadu téhož roku bylo zahájeno cvičení. V průběhu třech měsíců proběhlo devatenáct cvičení, kterých se účastnilo 33 cvičících. Dne 18. června 1900 bylo v Bystřici nad Pernštejnem uspořádáno veřejné cvičení I. okrsku Sokolské župy Rastislavovy. Cvičení se zúčastnily jednoty z Drásova (17 členů), Lomnice (20 členů), Malostovic (9 členů), Tišnova (22 členů) a Žďáru (11 členů). Akce se zúčastnilo na 2000 osob, čistý výnos činil přes 380 zlatých. V červnu tohoto roku navštívil Bystřicko brněnský Sokol, který pořádal výlet na Zubštejn a do Štěpánova. (Kronika Sokola, 1898-1905, str. 86,115,124) V roce 1915 dne 12. března byl v domě hejtmana Voj. Domanského zřízen za spolupráce Sokolů lazaret. Členky sokola se zde staraly o vaření. V létě 1915 je mládeži zakazováno cvičit v Sokole, ale i Orlu. V srpnu téhož roku byli státní úředníci nuceni vystupovat ze Sokola. V říjnu roku 1918 byla ze čtyřiceti Sokolů zřízena národní stráž. V roce 1920 ve dnech od 26. do 30. června se v Praze konal první slet Sokolstva ve svobodné republice. Účastníků bylo nad 100 000, hosté z Francie, Anglie a Ameriky. Sletu se zúčastnili i bystřičtí Sokoli. Den 29. července oslavoval bystřický Sokol 25. výročí svého založení. V roce založení měl spolek pouze 38 členů, po letech se počty zvyšovaly a po válce měl spolek 169 členů mimo dorost. Program oslavy zahrnoval hudební koncert, průvod na cvičiště a bylo provedeno veřejné cvičení. Kromě cvičení pěstuje Sokol i odbor pěvecký, hudební, pořádá divadla, koncerty a přednášky. Spolek také otvírá veřejnou čítárnu ve školní budově. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 14, 16, 28, 36, 49) Sokol kromě cvičení a ostatních aktivit, které jsou zmíněny výše, pořádal i oslavy. Příkladem je Oslava Husova dne 5. července 1925, kterou Sokol pořádá se sdruženými stranami. Oslavu 78
zahájil průvod ubírající se ze školy do Sokolské Foroty. Zde byla pronesena řeč prof. Janáčka z Brna a následné zapálení hranice na uctění památky velikého Čecha. Další oslava uspořádaná zdejší tělocvičnou jednotou Sokola, byl večírek na rozloučenou se zakladatelem zdejšího Sokola, učitelem Karlem Konečným. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 66, 69) Od roku 1926 pořádány jsou také sokolské bály. V červenci téhož roku se konal v Praze VIII. Všesokolský slet, na němž byli zástupci a hosté z celého vzdělaného světa. I Sokoli z Bystřice si pilně na slet připravovali a v hojném počtu se do Prahy vypravili. Po návratu z Prahy byla oslavena památka mistra Jana Husa. Oslava se konala stejně jako rok předešlý v sokolské Forotě. V Bystřici bylo také uspořádáno župní sokolské cvičení a to, 20. června 1927. Zúčastnili se jej Sokoli i Sokolky z bližšího i vzdálenějšího okolí, z celé župy. Průvod začínal u Starého města a pokračoval k radnici. Jelikož počasí přálo, přilákalo župní cvičení i mnoho obecenstva. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 75,81, 87, 88) Plán zástavby mezi školou hospodářskou a zahradami není zcela jasný, co ale jasné je, že část tuto budou zdobit dvě budovy – škola a sokolovna. Tento zápis je z 8. března roku 1928. Začátkem roku 1930 odkoupilo město od velkostatkáře Vladimíra Mitrovského, Sokolu zdejšímu velmi lacino Forotu. Dne 20. února dala Okresní záložna dar v hodnotě 25 000 Kč na Sokolovnu, uctila tak jubileum pana presidenta. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 101, 131) V neděli 27. listopadu roku 1932 se konal jubilejní koncert pěveckého sboru Sokola, který po 25 let se zúčastňuje všech významných slavností ve městě. Dne 1. srpna 1933 byla v Bystřici velká sokolská slavnost. Stavba nové Sokolovny pokročila, do jejího zdiva byl zasazen pamětní kámen s letopočtem 1933. Průvod se ubíral k nové sokolovně za zvuků horácké hudby. Slavnost zahájit pěvecký odbor Sokola, poté následoval uvítací proslov starosty Sokola Vl. Kříže. Potom byly konány poklepy na pamětní kámen. Odpoledne proběhlo cvičení mládeže v sokolské Forotě, večer věneček v sále hotelu. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 194, 217) V polovině měsíce července 1934 zdejší TJ Sokol slavnostně otevírala nově vystavenou sokolovnu. Na tuto událost se sjeli rodáci a přátelé bystřického Sokola, kteří se z města dávno 79
odstěhovali i ze zahraničí. Část programu byla již 14. července ve večerních hodinách. Hlavní program však byl až 15. července. Tento den bylo otevření sokolovny za účasti župy Pernštejnské. Odpoledne průvod a veřejné cvičení. Den byl zakončen veselicí v sokolovně. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 233-234) V neděli 13. června 1937 byly uspořádány v sále zdejší sokolovny pěvecké slavnosti Západomoravské župy pěvecké. Dopoledne probíhaly zkoušky v sokolovně a od 15 hodin byl pěvecký koncert. Součástí programu bylo vystoupení sborů z: Třebíče, Tišnova, Jihlavy a další. Pěvecké slavnosti soustředili k návštěvě všechny obyvatelé bystřického kraje. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 262) Dne 13. dubna 1941 byla zastavena činnost Sokola. Velmi brzy musela být organizace rozpuštěna. Hned po zástavě činnosti se potichu pracuje na záchraně sokolského majetku. Nářadí z tělocvičny se odstraňuje a ukrývá. Kusy, jejichž součástí je kůže jsou zvláště ukrývány. Dne 12. října 1941 byl Sokol rozpuštěn a jeho majetek zabaven. S rozebíráním sokolského majetku Němci začali již po zastavení činnosti. Např. v dubnu bylo odvezeno 150 židlí do Nového Města na Moravě pro potřeby německé mládeže. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 290-291) Od 1. září 1943 byly obsazeny budovy školy a sokolovny. Do budovy sokolovny bylo umístěno 150 hochů a do budovy školy 150 děvčat. Šlo o studující mládež z Berlína, kde v té době byly těžké nálety. Pro všechny se vařilo v sokolovně. Počty mládeže se záhy zvětšily na 500. 15. prosince 1943 opustily všechny dívky školní budovu a nastěhovala se sem mládež mužů ze sokolovny, ke kterým brzy přibyla mládež z Holandska. Ze sokolské tělocvičny bylo zřízeno skladiště a v sále byla zbudována jídelna. Koncem června roku 1945 začala obnova kulturního sboru sokolské jednoty. S cvičením začal v tento čas mužský sbor sokolské jednoty. Poprvé se konala oslava M. J. Husa dne 5. července téhož roku. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 306, 325) V neděli 9. května roku 1948 byl uspořádán pěveckým odborem sokolským samostatný koncert v sále sokolovny pro veřejnost. Střídavě zpíval sbor mužský, ženský a smíšený. Celé vystoupení bylo vzorně nacvičeno a odměnou pro sbory i dirigenta byl bouřlivý potlesk obecenstva. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 346) 80
TJ Sokol Bystřice nad Pernštejnem měl ve sportu v roce 1950 pět oddílů: fotbalový, volejbalový, stolní tenis, turistický, lyžařský. Fotbalový oddíl měl 15 hráčů mužů a 12 dorostenců. Turistický oddíl soustředil svoji činnost na úpravu starých turistických značek a vyhledával nový směr pro stezku Svobody. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 400)
8.4.5 Sportovní klub Cyklistické závod Kromě zimních lyžařských závodů uspořádal Sportovní klub v Bystřici i závody cyklistů. Závod se jel dne 5. června roku 1932 a byl dlouhý 12,5 km a 20,5 km. Trať závodu vedl přes Ždánice – Vítochov – Písečné a zpět. Závody byly se zájmem obecenstva sledovány a měly dobrý průběh. Trať byla osazena skauty v krojích, kteří se takto prezentovali na veřejnosti ve své pomocné funkci. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 184-185) „Letecký den“ Dne 11. září 1932 uspořádal místní sportovní klub „letecký den“ na pozemcích poblíž nádraží. O přípravy a reklamu se postaral osvědčený organizátor sportovních produkcí učitel Boh. Ptáček. Letecký den byl proveden bez nehod a přesně dle programu. Let nad rodným městem provedl starosta města p. Veselý. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 190)
8.5 Historie lyžařského sportu Podle informační příručky z roku 1935 je Bystřicko krajem velmi příznivým pro zimní sporty. Místo je pro každého zimního sportovce. V blízkosti města nalezneme několik sáňkařských drah, přímo ve středu města se nachází velké kluziště. Nechybí zde také ideální terén pro lyžaře začátečníka, ale i pro velmi pokročilé lyžaře. V okolí najdeme dlouhé mírné svahy, ale i prudké sjezdy. Každý sportovec (i nesportovec) v Bystřici nalezne zalíbení. Každý zde najde něco blízkého svým zálibám něco blízkého své duši. (Autor neuveden, 1935, str. 25-26) 81
Dne 3. března 1929 se ve městě poprvé konaly lyžařské závody, pořádané zdejším sportovním klubem. Závodníků bylo dostatek, také několik dam. Zájem o závody byl velký, diváků bylo mnoho jak mladých, tak i starých. Koncem roku 1930 byly uspořádány lyžařské závody. Závodu se zúčastnili lyžaři z Nového Města, Nedvědice a Tišnova. Sněhu je tento rok o vánocích dostatek a proto mohou být zimní radovánky v plném proudu. Začátkem roku následujícího jsou pořádány další závody. Lyžařské závody se konají dne 18. ledna 1931. Tentokrát se závodů účastní skauti a vysokoškoláci z Brna, hosté z Nového Města a okolí. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 115, 160,162) Další lyžařské závody místní Sportovní klub uspořádal dne 29. ledna 1933. Závody navštívili lyžaři z města i okolí, z Nového Města, z Brna i Prahy. Starší závodníci jeli trať dlouhou 16 km, která vedla z náměstí směrem k Zubštýnu a Aušperku. Závodníci mladší jeli opačným směrem trať dlouhou 6 km. Závody proběhly dle programu a bez nehody. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 204) Sportovní klub ve spolupráci se „Sokolskou župou Pernštejnskou“ pořádali lyžařské závody, které se konaly 3. února 1935. Celkem se přihlásilo 116 závodníků, ale pouze 76 odstartovalo. Mnoho závodníků bylo odrazeno nepřízní počasí. Mládež byla rozdělena do čtyř kategorií: 1) do 9 let, 2) od 9 do 11 let, 3) od 12 do 13 let, 4)od 14 do 15 let. Poté byla ještě kategorie dorostů (do 17 let). Závodu se účastnili nejenom lidé z města a jeho okolí, ale také závodníci z Prahy. V závodu na 15 km zvítězil Oldřich Novotný z S. K. Slavie Praha. (Kronika města Bystřice nad Pernštýnem, str. 239)
9 Současný stav cestovního ruchu na Bystřicku V současné době je Bystřice nad Pernštejnem moderním městem, které se může pyšnit rozsáhlou sítí služeb, ubytovacích i stravovacích zařízení a také místy pro sport. Její sportovní zázemí Bystřici mohou závidět mnohem větší města. Za zmínku určitě stojí víceúčelová sportovní hala, vyhřívané koupaliště, zimní stadion a mnoho cyklistických tras jak v Bystřici, tak i v jejím okolí. Nechybí zde ani stavební památky a nádherná příroda, proto je Bystřice cílem pro dovolené, rekreaci a výlety.
82
Pokud se zaměříme na ubytovací zařízení, tak již dříve bylo v práci zmíněno, že Bystřicko má čtyři hotely, jedenáct penzionů, tři kempy a další ubytovací zařízení. Kapacita těchto zařízení je necelých 1500 lůžek. Nejvíce lůžek mají hotely (389), penziony (330) a poté další ubytování. Další ubytovací zařízení jsou např. soukromé domy, chaty, mobilní domy apod. Nejnovějším turistickým cílem je zde Centrum EDEN. Jde o tzv. centrum zelených vědomostí. Toto zařízení má několik částí panský dvůr, pivovar, Horáckou vesnici, farmu, jízdárnu a ekopavilon. Centrum EDEN bylo otevřeno v březnu roku 2015. Realizace projektu trvala více jak 8 let a toto zařízení vzniklo částečně rekonstrukcí bývalého školního statku a z části novou výstavbou budov. Cílem je vtáhnout návštěvníky do děje zábavnou a interaktivní formou. Zde si mohou návštěvníci vyzkoušet lidová řemesla nebo vyrobit různé produkty. [15]
10 Závěr Cílem mé práce bylo na základě dostupných zdrojů, především kronik, zmapovat historický vývoj cestovního ruchu ve dvou oblastech. Jedná se především o terénní výzkum v muzeích, archivech a podobně. Jako první jsem zpracovávala historii cestovního ruchu na Novoměstsku. Při zpracování jsem vycházela především z kroniky Nového Města na Moravě, která je volně dostupná na webových stránkách. Další informace jsem čerpala z dobového tisku, a to především z „Novoměstska“, také jsem použila některé fotografie uložené na muzeu v Novém Městě a další archiválie. Veškeré informace jsem poté doplnila knihou vydanou panem Křesadlem a Kružíkem – Historický kalendář Nové Město na Moravě. Další kroniky okolních obcí jsem hledala přes starosty obcí, ale marně. Kronika Rokytna je nenávratně zničená, obec Vlachovice svoji kroniku nenašla, obec Tři Studně kroniku zřejmě vlastní, ale je mezi obyvateli a ještě nikdo ji neodevzdal. Další z kronik, do které jsem nahlédla, byla kronika skautů v Novém Městě na Moravě. Jako druhou oblast jsem zpracovávala historii cestovního ruchu na Bystřicku. Při zpracování jsem vycházela především z kroniky města Bystřice nad Pernštýnem, také z dochované 83
literatury z let 1907-1980. Dalším zdrojem informací byla kronika skautů a Sokolů. Po kronice bystřických Orlů jsem pátrala, ale opět neúspěšně. Bohužel se žádná kronika nedochovala a pokud ano, není prozatím nalezena. Jelikož do této doby nebylo téma historie cestovního ruchu na Novoměstsku a Bystřicku popsáno, mohla by tato práce sloužit dalším studentům, badatelům či jiným zájemcům o historii. Poněvadž se jedná o téma rozsáhlé, mohly by se určité aspekty cestovního ruchu zkoumat detailněji. Například ubytovací a stravovací zařízení, turistické trasy, doprava a další.
11 Seznam použitých zdrojů Prameny Kronika Nového Města na Moravě 1922 - 1938 Kronika města Bystřice nad Pernštýnem 1915 - 1950 Kronika Skautů Nové Město na Moravě 1920 - 1970 Kronika Skautů Bystřice nad Pernštejnem 1930 - 1970 Kronika TJ Sokol Bystřice nad Pernštejnem 1898 - 1905 Novoměstský zpravodaj, 1978, červenec-srpen Novoměstský zpravodaj, 1981, únor Novoměstský zpravodaj, 1986, leden Novoměstský zpravodaj, 1986, 1986, červenec-srpen
84
Novoměstsko, 1994, č. 9 Novoměstsko, 1998, č. 14 Novoměstsko, 1998, č. 17 Novoměstsko, 1998, č. 19 Novoměstsko, 1998, č. 20 Novoměstsko, 1998, č. 21 Novoměstsko, 1999, č. 6 Novoměstsko, 1999, č. 8 Novoměstsko, 1999, č. 14 Novoměstsko, 1999, č. 15 Novoměstsko, 2009, č. 9 Příručka pro účastníky závodů, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS CIGÁNEK, Emil. Průvodce po Žďárských horách. 1907. Nové Město na Moravě: F. Šašek, 1907. VOTAVA, Josef. Vítochov-Vír a okolí. 1912. Nové Město na Moravě: A. Veselý, 1912. SKALNÍK, Milan. Českomoravská vysočiny: Žďárské vrchy. 1956. Praha, 1956. PŘIDAL, Josef a Jaroslav HOBL. Povodí střední Svratky. 1959. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1959. DANĚK, Karel. Vlachovická kronika. 1996.
85
SCHWARZER, Bohuš. Ze staré Bystřice 2. 1980 Autor neuveden, Horácko Bystřice nad Pernštejnem a okolí. 1935. Litoměřice: Tuček Holešov. 1935
Tištěné zdroje (1) BRABEC, František. Tři Studně: vydal Obecní úřad Tři Studně u příležitosti 350. výročí první písemné zmínky o obci. Vyd. 1. Tři Studně: Obecní úřad, 2001. ISBN 80-238-7564-7. (2) DROBNÁ, Daniela a Eva MORÁVKOVÁ. Cestovní ruch: pro střední školy a pro veřejnost. 2., upr. vyd. Praha: Fortuna, 2010, 200 s. ISBN 978-80-7373-079-6. (3) GÚČIK, Marian. Cestovný ruch: Úvod do štúdia. 1. Bánská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2010, 308 s. ISBN 978-80-89090-80-8. (4) KŘESADLO, Vít a Miroslav KRUŽÍK. Historický kalendář Nového Města na Moravě na léta 1850 - 1918. První. Nové Město na Moravě, 2006. (5) KŘESADLO, Vít a Miroslav KRUŽÍK. Historický kalendář Nového Města na Moravě na léta 1918 - 1945. První. Nové Město na Moravě, 2008. (6) MARKOVÁ, Lucie. Nové Město na Moravě. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Elmar, 2009. Za humny. ISBN 978-80-904192-1-6. (7) PALATKOVÁ, Monika a Jitka ZICHOVÁ. Ekonomika turismu: turismus České republiky: vymezení a fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, charakteristika turismu České republiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 205 s. ISBN 978-80247-3748-5. (8) PÁSKOVÁ, Martina a Josef ZELENKA. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002, 448 s.
86
(9) PERGLER, Jan. Kraj Vysočina. 1. vyd. Praha: Kartografie, 2004. Průvodce po České republice (Kartografie). ISBN 80-7011-735-4. (10) VEJROSTA, Petr. Turistika v Nedvědici: (1921-1971-2011). Nedvědice: Odbor KČT Nedvědice, 2011. ISBN 978-80-254-8638-2. (11) VYSTOUPIL, Jiří a Martin ŠAUER. Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-340-7.
Elektronické zdroje [1]
Přírodní
lokalizační
předpoklady [online].
[cit.
2016-02-22].
Dostupné
z:
http://www.mistopisy.cz/okoli_nove-mesto-na-morave_333.html [2] Fauna, flóra v CHKO Žďárské vrchy [online]. [cit. 2016-02-22]. Dostupné z: http://zdarskevrchy.ochranaprirody.cz/ [3]
Katolický
kostel
sv.Kunhuty [online].
[cit.
2016-02-25].
Dostupné
z:
http://www.kunhuta.cz/historie.php [4]
Horácká
galerie
[online].
[cit.
2016-02-27].
Dostupné
z:
[online].
[cit.
2016-02-27].
Dostupné
z:
http://www.horackagalerie.cz/
[5]
Horácké
muzeum
http://hm.nmnm.cz/historie-2/ [6]
Tři
kříže
-
Kaplisko
[online].
[cit.
2016-02-27].
Dostupné
z:
http://www.turistika.cz/mista/tri-krize-kaplisko [7] Sousoší Pohřeb v Karpatech [online]. [cit. 2016-02-27]. Dostupné z: http://www.nmnm.eu/pamatky [8] Kulturní dům [online]. [cit. 2016-02-29]. Dostupné z: 87
http://nkz.nmnm.cz/kulturni-dum-nove-mesto-na-morave/ [9]
Sportovní
zařízení
[online].
[cit.
2016-02-29].
Dostupné
z:
http://www.nmnm.eu/sport-a-relax [10] Přírodní lokalizační předpoklady Bystřicka[online]. [cit. 2016-03-16]. Dostupné z http://www.bystricko.cz/charakteristika-mikroregionu-bystricko/ [11] Fauna, flóra a ochrana přírody Bystřicka[online]. [cit. 2016-03-16]. Dostupné z http://info.bystricenp.cz/ [12]
Kulturní
dům
[online].
[cit.
2016-03-18].
Dostupné
z
http://www.kdbystricenp.cz/o-kulturnim-domu/ [13]
Historie
města[online].
[cit.
2016-03-19].
Dostupné
z
http://www.bystricenp.cz/historie [14] Skautské středisko Bílý štít [online]. [cit. 2016-03-26]. Dostupné z http://www.okenko.org/stredisko/o-stredisku [15] Centrum EDEN [online]. [cit. 2016-03-28]. Dostupné z http://www.centrumeden.cz/cs/ [16] Městské lázně Nové Město na Moravě [online]. [cit. 2016-04-14]. Dostupné z www.lazne.nmnm.cz [17] Památky na Bystřicku [online]. [cit. 2016-04-14]. Dostupné z http://info.bystricenp.cz/pamatky-a-architektura [18] Historie Novoměstska a okolí [online]. [cit. 2016-04-16]. Dostupné z https://www.nmnm.cz/historie-mesta-0 88
Přílohy Příloha č. 1: XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS Příloha č. 2: III. závody mládeže na „Harusovci“ 4. 2. 1935 Příloha č. 3: Chata na Harusovci 1938, foto Karel Šilinger Příloha č. 4: Hotel „U Loubů“ Tři Studně Příloha č. 5: Reklama „Hotel Německý“ Příloha č. 6: Reklama „Lyžařsko-turistická chata na Harusovci“ Příloha č. 7: Reklama „ Hotel Panský dům“ Příloha č. 8: Reklama „Sporting-club Brno Příloha č. 9: Železniční spojení 1926 Příloha č. 10: Pozdrav z Bystřice n. Pern. 1900 a 1920 Příloha č. 11: Reklama „Hotel Záložna“ Příloha č. 12: Reklama „ Šťastného výletní restaurace“ Příloha č. 13: Reklama „ Na Smíchově“ Příloha č. 14: Mapa značených cest Bystřice a okolí
89
Příloha č. 1: XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS
(Zdroj: Horácké muzeum Nové Město na Moravě)
90
Příloha č. 2: III. závody mládeže na „Harusovci“ 4. 2. 1935
(Zdroj: Horácké muzeum Nové Město na Moravě)
91
Příloha č. 3: Chata na Harusovci 1938, foto Karel Šilinger
(Zdroj: Horácké muzeum Nové Město na Moravě)
92
Příloha č. 4: Hotel „U Loubů“ Tři Studně (1931)
(Zdroj: Marková, 2009, str. 37)
93
Příloha č. 5: Reklama „Hotel Německý“
(Zdroj: Příručka pro účastníky závodu, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS)
94
Příloha č. 6: Reklama „Lyžařsko-turistická chata na Harusovci“
(Zdroj: Příručka pro účastníky závodu, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS)
95
Příloha č. 7: Reklama „Hotel Panský dům“
(Zdroj: Příručka pro účastníky závodu, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS) 96
Příloha č. 8: Reklama „Sporting-club Brno
(Zdroj: Příručka pro účastníky závodu, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS)
97
Příloha č. 9: Železniční spojení 1926
(Zdroj: Příručka pro účastníky závodu, 1926, XXXI. Mezinárodní lyžařské závody svaz lyžařů RČS)
98
Příloha č. 10: Pozdrav z Bystřice n. Pern. 1900 a 1920
(Zdroj: Schwarzer, 1980).
(Zdroj: Schwarzer, 1980).
99
Příloha č. 11: Reklama „Hotel Záložna“
(Zdroj:Autor neuveden, 1935)
100
Příloha č. 12: Reklama „Šťastného výletní restaurace“
(Zdroj:Autor neuveden, 1935)
101
Příloha č. 13: Reklama „Na Smíchově“
(Zdroj:Autor neuveden, 1935, str. 48)
102
Příloha č. 14: Mapa značených cest Bystřice a okolí
(Zdroj:Autor neuveden, 1935, str. 48)
103
