POTRAVINÁŘSKÝ PRŮMYSL NA OLOMOUCKU: HISTORIE A SOUČASNOST

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA Katedra geografie

Lucie RŮŽIČKOVÁ

POTRAVINÁŘSKÝ PRŮMYSL NA OLOMOUCKU: HISTORIE A SOUČASNOST

Diplomová práce

Vedoucí práce: RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D.

Olomouc 2006

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu. Olomouc, 8. dubna 2006

…….………………………

2

3

OBSAH

1. Úvod………………….……………………………………………….....6 2. Cíl práce………………………………………………………………....7 3. Metody zpracování …………………………………………………...…8 4. Vymezení zájmového území Olomoucka……………………………....11 4. 1 Správní vývoj okresu Olomouc……………………………………11 4. 2 Fyzicko-geografická charakteristika území………………………..15 4. 3 Socioekonomická charakteristika území…………………………...18 5. Agrokomplex-vztah mezi zemědělskou a průmyslovou výrobou………22 5. 1 Agrokomplex na Olomoucku……………………………………....27 5. 1. 1 Cukrovarnictví…………………………………………...28 5. 1. 2 Pivovarnictví…………………………………………….30 5. 1. 3 Sladovnictví……………………………………………...32 5. 1. 4 Ostatní výrobní odvětví………………………………….33 5. 2 Zemědělství………………………………………………………...35 5. 2. 1 Vývoj zemědělské výroby okresu Olomouc do roku 1989…………………………………………….35 5. 2. 2 Vývoj zemědělství po roce 1989………………………..37 5. 2. 3 Charakteristika zemědělství okresu Olomouc…………..38 6. Potravinářská výroba na Olomoucku-historie a vývoj do roku 1989…..45 6. 1 Potravinářský průmysl v Olomouci……………………………….47 6. 2 Potravinářský průmysl v Litovli…………………………………...50 6. 3 Potravinářský průmysl v Uničově…………………………………50 6. 4 Potravinářský průmysl ve Šternberku……………………………...51 6. 5 Potravinářský průmysl v ostatních obcích…………………………51 7. Transformace potravinářského průmyslu na Olomoucku po roce 1989…53 7. 1 Transformace české ekonomiky-kontext…………………………..53 7. 2 Transformace potravinářských podniků v okrese Olomouc…….....55

4

7. 3 Hodnocení změn ve vybraných potravinářských podnicích okresu Olomouc v období transformace…………………………….……58 7. 3. 1 Seliko, a.s. v likvidaci…………………………………..59 7. 3. 2 Podnik v českém vlastnictví-Olma a.s………………….64 7. 3. 3 Podnik se zahraničním kapitálem-závod Zora………….68 7. 4 Hodnocení změn ve vybraných zemědělských podnicích s vazbou na potravinářský průmysl okresu Olomouc v období transformace.....70 7. 4. 1 Bouzovská zemědělská společnost, a.s…………………70 7. 4. 2 Zemědělské družstvo Senice na Hané…………………..80 7. 4. 3 Zemědělské družstvo Unčovice…………………………84 8. Závěr…………………………………………………………………….89 9. Použité zdroje……………………………………………………………92 Summary…………………………………………………………………...96 Přílohy

5

1. ÚVOD Průmysl České republiky prošel po roce 1989 řadou politicko-společenských a následně ekonomických změn. Tyto změny vytvořily nové podmínky pro podnikání a zasáhly do strukturálních změn průmyslu. Řada podniků s širokou výrobní základnou se rozpadla na menší samostatné subjekty. Některé, zvláště nerentabilní, podniky zanikly a jiné prosperují dále díky vstupu zahraničního kapitálu. Potravinářský průmysl patří mezi odvětví, které neprošlo tak výraznými změnami (např. jako hutnictví, strojírenství atd.), ale i zde došlo v období transformace k řadě změn. Tyto změny proběhly nejenom v potravinářském průmyslu, ale také v zemědělské výrobě, která je s potravinářskou velice úzce spojena. Vzájemná závislost a podmíněnost zemědělské a potravinářské výroby vytváří základ zemědělsko-průmyslového komplexu (nebo-li agrokomplex), který představuje výrobně spotřebitelský komplex, zahrnující také ta průmyslová odvětví, která vyrábějí a dodávají zemědělství výrobní prostředky, sféru obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky. Každá oblast České republiky má specifické podmínky pro rozvoj jednotlivých průmyslových odvětví. Olomoucko, jako tradiční zemědělská oblast na území Hané, měla dobré předpoklady k větší koncentraci potravinářských podniků. Proto bylo zpracováno téma transformace potravinářských podniků na Olomoucku, s důrazem na jeho historický vývoj a zhodnocení změn, které nastaly v jejich struktuře důsledkem transformace.

6

2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je zhodnocení změn potravinářského průmyslu na Olomoucku v souvislosti historických etap vývoje a bude kladen důraz na období transformačních procesů české ekonomiky. Důležitým dílčím cílem bude přiblížit návaznost zemědělské výroby a potravinářského průmyslu v okrese Olomouc a jejich vzájemnou závislost. Zemědělská výroba má na Olomoucku dlouhou tradici a právě ta zde umožnila vznik a větší koncentraci

potravinářství.

Zemědělství okresu Olomouc je ovlivněn faktem, že se jeho území nachází v úrodné oblasti Hané. Přírodní podmínky mají v rozvoji potravinářského průmyslu zásadní význam, proto jejich charakteristika předchází vlastní problematice zadaného tématu. Shrnuta je pro svůj vliv na potravinářství i problematika zemědělství. Na jeho celkový vývoj před a po roce 1989 navazuje charakteristika zemědělství okresu Olomouc. Stěžejní část je věnována transformaci potravinářského průmyslu, kde je také zahrnuta část, která pojednává o transformaci celé české ekonomiky a jejích specifik. Na závěr diplomové práce jsou změny ve struktuře potravinářských podniků doplněny zhodnocením průběhu a důsledků transformace výroby a zaměstnanosti ve vybraných potravinářských podnicích Olomoucka. Výsledným výstupem je zpracování map aktivních provozoven podle počtu zaměstnanců v okrese Olomouc v roce 1989 a 2005.

7

3. METODY ZPRACOVÁNÍ V diplomové práci bylo využito více metod zpracování. Informace k tvorbě částí práce, které se týkají charakteristiky okresu Olomouc, vývoje správního členění okresu, problematice agrokomplexu a transformace české ekonomiky i zemědělství jsou čerpány studiem a rešerší dostupné odborné literatury a informací na internetových stránkách. Území Olomoucka je pro diplomovou práci vymezeno hranicí bývalého okresu Olomouc, který se konstituoval při územní reorganizaci státu v roce 1960. Pojem Olomoucko je proto shodný s vymezením okresu Olomouc. Důležitý okruh informací je směřován na potravinářské podniky na Olomoucku od roku 1989 do roku 2005, jejich počet zaměstnanců, provozoven a další, které byly získány z dostupných databází firem. Mezi hlavní zdroje těchto údajů patří informační katalog společnosti Hoppenstedt Bonnier s názvem Významné podniky České republiky 1994 a 2000. Tyto katalogy obsahují profily firem, kde je uvedena adresa, telefon, e-mail, obory činnosti, IČO, DIČ, akcionáři, podrobný popis činnosti, export-import, kapitál, počet zaměstnanců za poslední roky, vývoj obratu a zisku. Použita byla i elektronická forma této databáze na www.hbi.cz, kde jsou jednotlivé údaje aktualizovány. Další použitá databáze je www aplikace ARES Ministerstva financí ČR, registr ekonomických subjektů Českého statistického úřadu, Obchodní rejstřík a sbírka listin Ministerstva spravedlnosti ČR na www.justice.cz. Údaje o počtu pracovníků v jednotlivých sektorech národního hospodářství a odvětvích zpracovatelského průmyslu okresu Olomouc a celé republiky v roce 1989 byly vybrány z publikace Pracovníci a mzdové fondy socialistického sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1989, ČSÚ, 1990. K získání těchto údajů k roku 2001 byly použity informace ze SLDB 2001-okres Olomouc na stránkách Krajské správy Olomouc Českého statistického úřadu. Veškeré zdroje jsou vyjmenovány v kapitole „Použité zdroje“.

8

Pro zpracování případových studií potravinářských a zemědělských podniků s vazbou na potravinářský průmysl byly navštíveny příslušné osoby, které formou řízeného rozhovoru doplnily informace transformující se potravinářské a zemědělské výroby. Tento postup byl zvolen později, kdy potravinářským podnikům v okrese Olomouc byly poslány dotazníky a zpět se vyplněný vrátil pouze jeden. Pro případové studie byl vybrán podnik Seliko, a.s. v likvidaci, který postupně skončil s výrobou, Olma, a.s., jako stávající prosperující podnik v českém vlastnictví a Nestlé Česko s.r.o., závod Zora Olomouc jako příklad podniku se zahraničním kapitálem. Právě Nestlé Česko neposkytlo žádné přesnější informace, z důvody ochrany dat. Proto je popsána pouze historie firmy Zora, její privatizace a vstup zahraničního investora Nestlé Česko s.r.o.. K posouzení transformačních změn potravinářského průmyslu v okrese Olomouc bylo použito srovnání podílu zaměstnaných v potravinářském průmyslu na zaměstnané ve zpracovatelském průmyslu a zaměstnané v průmyslu celkem, v roce 1989 a 2001 v okrese Olomouc. Tyto podíly byly porovnány se situací v celé republice. Informace o počtu zaměstnaných v roce 1989 jsou evidenční počty pracovníků, v roce 2001 se jedná o obyvatelstvo ekonomicky aktivní podle odvětví ekonomické činnosti. Metodika hodnocení odvětví průmyslu vychází z odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ), která průmysl dělí na 17 dílčích odvětví. Ta jsou sdružena do tří základních odvětví, a to těžba nerostných surovin, zpracovatelský průmysl a výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody. V této klasifikaci potravinářský průmysl patří do odvětví, které zahrnuje výrobu potravinářských výrobků a nápojů a tabákových výrobků. To se dále dělí na odvětví č. 15-výroba potravinářských výrobků a nápojů a odvětví č. 16-výroba tabákových výrobků. Údaje z roku 1989 byly přepočítány a zařazeny podle klasifikace OKEČ. Data byla zpracována v programu MS Excel, zde byly vytvořeny grafy, tabulky v textu i přílohách jsou zpracovány v programu MS Word. K vytvoření map byl použit program ArcView. K

příloze aktivní provozovny, bez

9

podnikových ředitelství, podle počtu zaměstnanců v okrese Olomouc byl použit podklad administrativního členění okresu k roku 2001. Kategorie provozoven dle počtu zaměstnanců byly rozděleny do 5 kategorií: 1-49 50-99 100-199 200-499 500 a více. Pro lepší přehlednost provozoven byl udělán výřez města Olomouce. Fotografie byly upraveny v programu Adobe Photoshop a pro tisk převedeny do programu MS Word.

10

4. VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ OLOMOUCKA Území okresu Olomouc se rozprostírá na jihovýchodě Olomouckého kraje. Svou rozlohou 1 452 km2 se řadí na první místo mezi 5 okresy Olomouckého kraje. Okres Olomouc sousedí na severozápadě s okresem Šumperk, na severu s okresem Bruntál, na severovýchodě s okresem Opava, na východě s okresem Nový Jičín, na jihovýchodě s okresem Přerov, na jihu s okresem Prostějov a na západě s okresem Svitavy.

Obr. 1: Poloha okresu Olomouc v rámci ČR a Olomouckého kraje (převzato: www.czso.cz) 4. 1 Správní vývoj okresu Olomouc Bývalý okres Olomouc se konstituoval při územní reorganizaci státu v roce 1960. Nově vzniklý okres Olomouc se spojil s do té doby samostatnými okresy Olomouc-venkov, Olomouc-město, Litovel (bez Konicka) a Šternberk a nacházel se v Severomoravském kraji.

11

Vývoj do roku 1850 Území okresu Olomouc bylo dlouhodobě osídleno již v pravěku, na přechodu mezi starší a střední dobou bronzovou a ve starší době železné. První slovanské nálezy pocházejí ze 6. a 7. století, od kdy zde slovanské obyvatelstvo žilo nepřetržitě. Do roku 1850, kdy bylo zrušeno poddanství, bylo základní správní jednotkou panství, tvořené několika vesnicemi. Kromě samostatně spravovaného královského hlavního města Olomouce působilo na území okresu celkem 30 panství či statků. Do území okresu patřila panství arcibiskupství olomouckého, Bílá Lhota, Bouzov, Čechy, Doloplazy, Haňovice, Hradisko, Hrubčice, Chudobín, kapitula olomoucká, Libavá, Lipník, město Litovel, město Olomouc, město Šternberk, město Uničov, Náměšť, Nenakonice, Plumlov, Potštát, Rokytnice, Sovinec, Šternberk, Tovačov, Tršice, Úsov, Velká Střelná, Velká Bystřice, Veselíčko a Žádlovice (Dohnalová, Musilová 1996).

Vývoj v období 1850–1960 Olomouc i po roce 1848, kdy se počet krajů na Moravě zmenšil na dva, zůstala sídlem krajské vlády, která spravovala 13 okresních hejtmanství, jež se dále dělily na soudní okresy. Výsadní postavení Olomouce se projevilo tím, že roku 1850 byla prohlášena za město s vlastním statutem. Již v roce 1855 se uskutečnila správní reforma, která rozdělila území Moravy na šest menších krajů, přičemž do kompetence olomouckého krajského úřadu připadlo 17 tzv. smíšených okresů vykonávajících jak politickou, tak soudní správu nad vymezeným územím. Tato úprava však netrvala dlouho a již roku 1868 krajské zřízení zaniklo. Obnoveno bylo až roku 1949 a Olomouc se opět stala sídlem stejnojmenného kraje, do nějž náleželo 12 okresů: Bruntál, Hranice, Jeseník, Kojetín, Litovel, Olomouc, Prostějov, Přerov, Rýmařov, Šternberk, Šumperk a Zábřeh (Dohnalová, Musilová 1996). Bylo to však jen na dobu omezenou, do roku 1960.

12

Po zřízení dvou krajů v roce 1960 (Severomoravského a Jihomoravského) byl vytvořen bývalý okres Olomouc s centrem v Olomouci. Bývalý samostatný okres Olomouc – venkov Olomoucký politický okres (okresní hejtmanství) vznikl v roce 1849 a zahrnoval tři soudní okresy: Olomouc, Plumlov a Prostějov a zahrnoval 183 obcí. V roce 1855 byly vytvořeny tzv. smíšené okresní úřady a tento celek se rozdělil. V nově vzniklém olomouckém okrese se počet obcí snížil na 86. V roce 1864 jejich počet vzrostl na 87, když se osamostatnil Hynkov. Další změny nastaly až po třinácti letech, kdy se osamostatnil Kyselov a počet obcí byl navýšen na 92 připojením Hostkovic, Lipňan, Přestavlk a Vacanovic od soudního okresu Lipník. Roku 1844 se počet obcí zvýšil na 93 osamostatněním Lazců, které byly do té doby součástí Černovíra (Dohnalová, Musilová 1996). Beze změny tento stav zůstal až do existence samotné Československé republiky, kdy byly přejmenovány dosavadní okresní hejtmanství na okresní správy politické. Zákonem z 16. dubna 1919 bylo od olomouckého okresu odděleno 13 obcí a připojeno k městu Olomouc. Při sčítání lidu v roce 1921 tvořilo olomoucký okres 78 obcí, v nichž celkem žilo 52 855 obyvatel (Dohnalová, Musilová 1996). Roku 1928 byly okresní správy politické přejmenovány na okresní úřady. Hranice olomouckého okresu se podstatně změnila v roce 1949, kdy vznikla krajská zřízení. V olomouckém okrese v tom roce bylo celkem 98 obcí. V tomto stavu zůstal okres Olomouc až do roku 1960. Bývalý samostatný okres Litovel Roku 1849 vytvořené litovelské okresní hejtmanství se dále dělilo na tři soudní okresy s centry v Litovli, Konici a Uničově. Území tohoto okresního hejtmanství bylo součástí Olomouckého kraje a bylo podřízeno krajskému úřadu v Olomouci. Soudní okres Litovel tvořilo 50 obcí a tento počet zůstal až do roku 1869, kdy se snížil na 44 obcí. Dalšími postupnými přesuny obcí se jejich počet

13

zvýšil na 48 a zůstal až do vzniku republiky, kdy se roku 1919 osamostatnila Červená Lhota. Samostatnými obcemi se stal i Kozov, Lhota a roku 1923 Víska, která se oddělila od Nasobůrek. Tento stav, kdy litovelský soudní okres čítal 52 obcí, přetrval až do konce roku 1938. V roce 1945 byl jeho správou pověřen nově vytvořený okresní národní výbor se sídlem v Litovli. Na dosavadní litovelský okres měla dopad reorganizace krajské správy, v roce 1949, která znamenala podstatný nárůst počtu obcí. Byla k němu připojena většina obcí

zrušeného

soudního okresu Konice, čímž se počet obcí zvýšil na 89. Tento stav přetrval až do roku 1960, kdy při nové územní reorganizaci byl samostatný okres Litovel zrušen. Jeho obvod byl rozdělen mezi nově vytvořené okresy Prostějov, kam byly začleněny především obce z Konicka a okres Olomouc, do něhož připadly všechny ostatní obce okresu Litovel. Bývalý samostatný okres Šternberk Město Šternberk se stalo střediskem okresního hejtmanství v roce 1849, jehož území se dělilo na tři soudní okresy, a to Šternberk, Dvorce a Rýmařov. Tato města byla v období 1855 – 1868 středem smíšených okresních úřadů. S jejich zrušením souvisely i další změny, kdy se okres Rýmařov oddělil a osamostatnil a přičlenil se soudní okres Město Libavá. V roce 1919 k nim byl připojen soudní okres Uničov, který do té doby patřil k politickému okresu litovelskému. K největším změnám došlo v říjnu 1938, kdy podstatná část politického okresu Šternberk byla připojena k Německu. Zbývajících deset obcí bylo zahrnuto do okresu Olomouc-venkov. Ve Šternberku vznikl úřad tzv. landráta (sídlo venkovského okresu). Takovéto uspořádání zůstalo až do osvobození republiky v květnu 1945, kdy se vrátilo uspořádání z roku 1938. Roku 1949 došlo k územní reorganizaci, kdy zanikl soudní okres Uničov. Jeho obce byly součástí okresu Šternberk v rámci Olomouckého kraje až do roku 1960, kdy přestal existovat okres Šternberk.

14

Vývoj po roce 1960 Od roku 1960 platilo rozdělení Československa na 8 krajů, které se dále dělily na okresy. Do takto vzniklého okresu Olomouc byl začleněn celý okres Šternberk a v podstatě obce někdejšího soudního okresu litovelského (bývalé Konicko bylo připojeno k okresu Prostějov). V roce 1960 proběhla první vlna rozsáhlých integrací. Před rokem 1960 měl okres Olomouc 79, okres Litovel (bez Konicka) 54 a okres Šternberk 72 obcí. Dohromady tedy 205 obcí, z nichž ovšem po vytvoření nového okresu Olomouc zbylo jen 131 obcí. Další integrace probíhaly v průběhu let 1964 – 1980 celkem v šesti fázích, kdy 89 obcí ztratilo svou samostatnost. Důsledkem toho zůstalo do roku 1989 jen 44 samostatných obcí. Po roce 1989 se ale začínají objevovat opačné tendence. Byly to snahy některých místních částí o osamostatnění. Tyto dezintegrační snahy se projevovaly jen ojediněle. Ale i tak počet obcí koncem roku 1994 byl 91. Vývoj administrativního členění okresu Olomouc v letech 1989, 1991, 2001 a 2005 můžeme sledovat v přílohách 1, 2, 3, 4. Počet obcí se v roce 2001, ve srovnání

s rokem 1991, zvýšil o obce Mutkov, Horní Loděnice, Řídeč,

Komárov, Lužice, Střeň, Křelov – Břuchotín, Samotišky, Mrsklesy, Bystrovany a Suchonice, které se osamostatnily. V roce 2005 k okresu Olomouc přibyly obce Huzová, Moravský Beroun a Norberčany, které se oddělily z okresu Bruntál. 4.2 Fyzicko-geografická charakteristika území Z hlediska přírodní povahy je to

území

nehomogenní, skládající se

z nížin i hor, z polí a lesů, z oblastí teplých i chladnějších. Větší část Olomoucka zaujímá ploché a pahorkaté území, které spolu s příznivým podnebím a dobrými půdami vytvořilo předpoklady pro zemědělství a na ně navazující tradiční potravinářský průmysl. Geomorfologicky se okres rozkládá na rozmezí dvou hlavních provincií Západní Karpaty, kde se nachází větší část území okresu Olomouc a Česká

15

Vysočina, která sem zasahuje na západě a severovýchodě území. Ohledně subprovincií, největší část okresu náleží k subprovincii Vněkarpatské sníženiny, na západě a severovýchodě sem zasahuje subprovincie Krkonošsko-jesenická. Reliéf okresu je poměrně členitý. Necelou polovinu plochy okresu zabírá Hornomoravský úval, táhnoucí se severojižním směrem napříč celým okresem. Povrch úvalu je mírně zvlněný, leží převážně v nadmořských výškách od 200 do 320 m (Burget, 1989). Území ležící východně od Hornomoravského úvalu zaujímá Nízký Jeseník, který je od úvalu oddělen výrazným zlomem. Nejvyšší částí jsou Oderské vrchy, kde vyniká Fidlův kopec (680 m n. m.). Na severu okresu, západně od úvalu, zasahuje na Olomoucko část Hanušovické vrchoviny. Podél Moravy vybíhá k severu Mohelnická brázda. Vrchy na západě okresu patří k Zábřežské vrchovině. Území patří z části do České vysočiny, částí do Karpat. Obě soustavy se vzájemně liší svým geologickým vývojem. Česká vysočina je geologicky staré složité pohoří, kdežto Karpaty

jsou částí geologicky mladé alpínské horské

soustavy. Mezi nejrozšířenější horniny patří spodnokarbonské sedimenty, tvořící Nízký Jeseník a Oderské vrchy. Vyznačují se monotónním střídáním vrstev slepenců, drob a břidlic. Jsou zde hojně zastoupeny i devonské sedimentypřevážně vápence. Vodopisnou osou okresu je řeka Morava, k jejímuž povodí patří většina této oblasti. Morava protéká územím okresu Olomouc od severozápadu k jihu v délce 56 km (Burget, 1989). Východní cíp odvodňuje řeka Odra do Baltského moře. Rybníky zabírají 117 ha plochy (Bartoš, 1981), největší jsou u Šumvaldu. Ostatní vodní plochy představují retenční nádrže a zvodnělé prohlubně vzniklé vytěžením hornin. Z nich největší jsou v okolí Horky nad Moravou a Chomoutova. Vyskytují se zde i prosté minerální vody a kyselky. Kyselky najdeme v údolí Bystřice u Domašova nad Bystřicí, v Těšíkově u Šternberka, v Olomouci-Černovíře. Sirný pramen vyvěrá v chráněném nalezišti Tučapská skalka. Podnebí okresu Olomouc je v hrubých rysech dáno jeho polohou v severním mírném pásu a uprostřed evropského kontinentu. Vzhledem

16

k členitosti terénu jsou zde zastoupeny všechny hlavní podnebné oblasti ČR. Podnebí jednotlivých míst je značně rozdílné, protože nadmořské výšky mají dosti velké rozpětí a značná je i členitost terénu. Teplá podnebná oblast zaujímá území Hornomoravského úvalu s výjimkou severu, kde je zakončena linií Medlov-Sukolom a na východě linií Mladějovice-Olomouc-Krčmaň. Pro tuto oblast je příznačné dlouhé, teplé a suché léto s poměrně teplým jarem a podzimem a krátkou, mírnou a suchou zimou. Přechodné období je velmi krátké, obdobně jako trvání sněhové přikrývky (40-50 dní). Průměrná roční teplota vzduchu neklesá pod 8oC, průměrná lednová teplota se pohybuje mezi -2oC až -3oC, průměrná červencová teplota mezi 18oC až 19oC. Důležitý údaj pro zemědělskou výrobu představuje průměrná teplota vzduchu ve vegetačním období (duben-září), která přesahuje 15oC. Srážkový úhrn ve vegetačním období činí 350-400 mm. Celkově spadne za rok v teplé podnebné oblasti 550-650 mm srážek (Burget, 1989). Západní výběžek okresu Olomouc, jeho severní část a celou východní polovinu zabírá mírně teplá podnebná oblast, kde se průměrná roční teplota pohybuje kolem 7-8oC a roční srážkový úhrn činí 650-800 mm (Burget, 1989). Chladná podnebná oblast zabírá pruh území mezi Městem Libavou a Kozlovem v Nízkém Jeseníku, kde se průměrná roční teplota snižuje až na 5,6oC a ročně spadne přes 800 mm srážek. Sněhová pokrývka zde vydrží 100-120 dní v roce. Důležitým předpokladem života rostlin je sluneční svit. Na převážné části okresu činí průměrný počet jasných dnů v roce 40-50, jižně od Olomouce klesá pod 40 dní. Průměrné trvání slunečního svitu v roce činí 1800-2000 hodin (Burget, 1989), mimo vrcholovou oblast Nízkého Jeseníku. Z půdních typů jsou zde nejvíce zastoupeny hnědozemě, zabírají 29 % území (Bartoš, 1981) a patří k nejlepším obilnářským půdám. Zemědělsky nejlepšími půdami okresu jsou černozemě. Vyskytují se v pásu na pravém břehu řeky Moravy od Litovle k Dubu nad Moravou. Zaujímají 23 % a jsou vhodné k pěstování všech náročných plodin (např.pšenice, cukrovka). Velmi úrodné jsou také nivní půdy, kterých je v okrese podél řeky Moravy a jejích přítoků 15 %. Illimerizované půdy jsou málo úrodné a zabírají v okrese 7,5 %. Málo

17

zemědělsky hodnotné hnědé půdy pokrývají 18,5 % a nejvíce je jich v Oderských vrších (Bartoš, 1981). V okrese je celkem 446 km2 lesů (ČSÚ, 2005), což představuje čtvrtinu jeho území. Nachází se hlavně v obou vrchovinách, v menší míře podél Moravy. Převládají lesy jehličnaté, méně je smíšených lesů a listnatých . 4. 3 Socioekonomická charakteristika území Území okresu Olomouc má rozhodující převahu průmyslu, kde za průmyslové centrum s rozvíjejícími se službami považujeme město Olomouc. Ekonomika je založená především na průmyslu s dominantou tradičních oborů, potravinářského (př. Olma a. s., Nestlé Česko s. r. o. závod Zora, Nutrend a. s., Alibona) a strojírenského průmyslu (př. Grundfos s. r. o., Moravské železárny, MJM Litovel a. s.). Z dalších odvětví

je zde zastoupen průmysl chemický

(Farmak, Exbio Olomouc, A. A. R plast s. r. o.), stavebnictví (Gemo Olomouc, Horstav Olomouc) a zpracování umělých hmot (Ekoplast, Fardis CZ). Průmysl se koncentruje do větších ploch a nachází se především v blízkosti hlavního železničního a silničního tahu směrem na Přerov a Hranice na Moravě a ve větších městech – Olomouc (např. Nestlé Česko s. r. o. závod Zora, Olma, Mafra a. s.), Litovel (Adriana, Alibona, Pivovar Litovel) a Uničov (Delta pekárny a. s., odštěpný

závod

Uničov).

Díky

vhodné

poloze,

hospodářské

tradici

a kvalifikované pracovní síle je Olomouc oblastí s výrazným potenciálem růstu. Nerostné bohatství okresu je málo pestré a je omezeno na těžebné lokality štěrkopísků, břidlice, vápence a cihlářské hlíny. Výskyt ostatních nerostů je bezvýznamný. Zemědělská výroba má v okrese bohatou tradici. Zemědělská půda zaujímá zhruba 54 % plochy okresu (81 145 ha), z toho 66 128 ha představuje zemědělská půda (ČSÚ, 2005). Podrobnější přehled vývoje struktury půdy lze nalézt v kapitole 5. 2 Zemědělství. Nejlepší podmínky pro zemědělství jsou v úrodné rovině Hornomoravského úvalu, který řadíme k řepařskému výrobnímu typu. Ostatní území spadá do bramborářského typu, kde jsou možnosti

18

zemědělského využití omezeny drsnějšími přírodními podmínkami (Burget, 1989). Ten se vyskytuje v přilehlých vrchovinách. V rostlinné výrobě převládá pěstování pšenice, ječmene, cukrovky, kukuřice na zrno a chmelu. V živočišné výrobě je dominující chov prasat a skotu. Okres Olomouc má výhodnou dopravní spojení díky své vnitrozemské poloze. Jeho osu tvoří sníženina Hornomoravského úvalu, která jižně od hranic okresu navazuje na dopravně významnou Moravskou bránu. V okrese nalezneme hustou síť silnic, jejichž délka bez místních komunikací ve městech a na vesnicích přesahuje 1 000 km. Vnější dopravní napojení Olomouce je na dobré úrovni a potenciálně se zlepší budováním dálnice D11 a rychlostní komunikace R35. V říjnu 2003 byl uveden do provozu patnáctikilometrový obchvat Olomouce, který výrazně urychluje dopravu zvláště ve směru na Brno, Přerov a Hranice na Moravě. Obchvat je součástí budoucí 173 km dlouhé rychlostní komunikace R35 Hradec Králové křižovatce

dvou

klíčových

Lipník nad Bečvou. Olomouc leží na

vnitrostátních

i

mezinárodních

komunikací.

Mezinárodní silnice E462 zajišťuje severojižní spojení Polska s Moravou a Rakouskem. Napojením rychlostní komunikace R46 na dálnici D1 ve Vyškově je zabezpečeno dopravní spojení s Brnem a pokračování na Prahu a Bratislavu (upraveno:www.olomoucko.cz). Také železniční doprava je na dobré úrovni. Olomouc je důležitým železničním uzlem a je součástí pěti tratí ČD, včetně přímé trasy na Prahu. Jedna z nejdůležitějších klíčových tratí, která vede přes Olomouc je elektrifikovaná dvoukolejná trať Praha - Česká Třebová - Olomouc - Bohumín. Mezi další důležité tratě patří Olomouc - Šumperk, Olomouc - Nezamyslice Brno, Olomouc - Krnov - Opava a Přerov - Břeclav. Správním centrem okresu je Olomouc. Pro sídelní strukturu okresu je typická převaha větších venkovských sídel. Z hlediska rozmístění sídel představuje hustou síť, kde střední vzdálenost mezi sídly nepřesahuje 5 km. Výjimku tvoří pramenitá oblast Odry a střední tok Bystřice (Burget, 1989). Současná struktura osídlení je odrazem minulého vývoje. Na její utváření působily především přírodní podmínky a v návaznosti pak podmínky ekonomické a politické. Území je svým charakterem rozmanité a dalo vzniknout sídlům

19

vzájemně odlišným. Základní význam pro formování sídelní struktury má ovšem skutečnost, že jádro okresu tvoří úrodná rovina Hané, která vždy skýtala pro osídlování zvlášť vhodné podmínky. Dalším významným faktorem, působícím na formování sídelní struktury po roce 1945, byly koncentrační tendence ve vývoji ekonomické základny, především v primárním sektoru při procesu transformace zemědělství a převodu na velkovýrobní formy hospodaření. To přispělo k diferenciaci sídel podle toho, kde se postupně vytvářela centra zemědělské výroby a navazujícího zpracovatelského průmyslu. Počet obcí k 31. 12. 2004 byl 92, z toho 5 měst (Olomouc, Litovel, Uničov, Velká Bystřice a Šternberk), počet částí obcí byl 219 (www.czso.cz). Vývoj počtu obcí je uveden v tabulce 1. Jak již bylo uvedeno, v kapitole 4. 1 Správní

vývoj

okresu Olomouc, administrativní členění okresu Olomouc

v letech 1989, 1991, 2001 a 2005 můžeme sledovat v přílohách 1, 2, 3, 4. Vývoj počtu obyvatel se zásadně neměnil. Počet obyvatel k 31. 12. 2004 byl 224 296. Obyvatelé ve věku 0-14 tvoří 14,8 %, věková skupina 15-64 let představuje 71,1 % a lidé nad 65 let 14,0 % (údaje k 31. 12. 2004, www.czso.cz). Průměrný věk obyvatel je 39,6 roků. Národnostní složení obyvatelstva je ustálené. S naprostou většinou převládá česká národnost. Významný je podíl občanů slovenské národnosti. Tab.1: Vývoj počtu obcí okresu Olomouc v letech 1961-2005 Rok

1961

1970

1980

1991

2001

2005

Počet obcí

131

123

44

81

92

95

(zdroj: SLDB 1991, 2001 okres Olomouc, Statistický lexikon obcí ČR, 2005) V okrese jsou rekreační oblasti jen místního významu - Nízký Jeseník a Zábřežská vrchovina. O to důležitější je význam města Olomouce jako centra kultury a vzdělanosti. Olomouc je po Praze druhou největší městskou památkovou rezervací. Díky své bohaté historii, univerzitě, kulturním tradicím je atraktivním místem pro turisty. Má spoustu historických památek, ale i zajímavou

20

nabídku kulturního, společenského a sportovního využití. Mezi významná architektonická díla patří Sloup Nejsvětější Trojice, který je od roku 2000 zapsán do seznamu UNESCO. Dalším turistickým lákadlem je zoologická zahrada na Svatém Kopečku, která chová přes 200 druhů zvířat. Známé jsou i olomoucké parky, které obklopují historické jádro města. Jejich současný areál tvoří Bezručovy sady (botanická zahrada a rozárium), Čechovy sady (dětské hřiště) a Smetanovy sady, kde se nachází palmový skleník a pavilony mezinárodních květinových výstav Flora Olomouc.

21

5. AGROKOMPLEX-vztah mezi zemědělskou a průmyslovou výrobou Vznik a formování agrokomplexu Národní hospodářství procházelo a stále prochází nepřetržitým rozvojem. Tento rozvoj je trvalým procesem, ve kterém dochází k různým změnám a přesunům. V rámci národního hospodářství, které je složitým systémem, existují dílčí komplexy, systémy a subsystémy rozdílného obsahu a kvality. Nezbytnost zkoumání základních faktorů rozvoje ekonomiky platí pro národní hospodářství, ale i pro

jeho jednotlivé strukturní části. Pozornost hlavně

věnujeme oblastem, které se zabývají získáváním nejzákladnějších životních potřeb-potravin. Produkce potravin není jen záležitostí zemědělství, ale je propojením zemědělské výroby a na ni navazujícími průmyslovými odvětvími. I přes jisté odlišnosti zemědělství od průmyslu, především jeho výrazně plošný charakter a závislost na přírodních podmínkách, mezi nimi dochází k úzkému propojení, hlavně s potravinářskými závody. Uvedené

seskupení, spolu s

navazujícími zemědělskými službami a školstvím, nazýváme agrokomplex. Agrokomplex nebo-li zemědělsko-průmyslový komplex je tedy výrobně spotřebitelským komplexem, zahrnujícím také ta průmyslová odvětví, která vyrábějí a dodávají zemědělství výrobní prostředky, sféru obchodu zemědělskými a potravinářskými výrobky, včetně maloobchodu, resp. i obchodu zahraničního (Jeníček, 1976). V užším pojetí se jedná o zemědělsko-potravinářský komplex, který zahrnuje všechna odvětví a obory zabývající se vytvářením finálních produktů, potravin. Agrokomplex vznikl na určitém stupni hospodářského vývoje společnosti v důsledku rozvoje společenské dělby práce odvětví, která byla navzájem spjatá, vzájemně se podmiňovala a zabezpečovala výživu lidí. Tento proces je charakteristický snižováním podílu ekonomicky aktivních osob v primárním sektoru (zemědělství, lesnictví, těžba) ve prospěch zvyšování podílu terciárního sektoru (služby, obchod, věda, výzkum). Sekundární sektor (průmysl) se také mírně snižuje ve prospěch sektoru terciárního. V tomto procesu dochází ke

22

kvalitativním změnám organizace zemědělské prvovýroby vyčleňováním odvětví, která lze organizovat na průmyslovém základě (např. výroba jatečných prasat, jatečné drůbeže, vajec). Jak již bylo řečeno, tato odvětví musí mít vzájemně podmiňující vztahy, kdy rozvoj jednoho odvětví je závislý na rozvoji jiného odvětví, zúčastněného přímo nebo nepřímo ve výrobě potravin a na zabezpečování výživy. Nepřímo zúčastněnými jsou odvětví průmyslu vyrábějící výrobní prostředky pro zemědělství a potravinářský průmysl. Dále potom organizace, které zabezpečují jak odbyt těchto prostředků, tak nákup, zpracování a dopravu zemědělských výrobků včetně potravin. Nesmíme také opomenout některá odvětví služeb a vědu s výzkumem. K tomu, aby všechna odvětví vytvářela optimální koncentraci výroby, bylo nutno vývoj agrokomplexu řídit. Především rozmístění zemědělské výroby, zpracovatelských a potravinářských závodů i služeb. Členění agrokomplexu Pro zařazení jednotlivých odvětví do agrokomplexu je důležité, zda se na zabezpečení výživy podílí přímo či nepřímo. Existuje více možností členění agrokomplexu. Například L. I. Avděičev (Pytlíček, 1982) chápe zemědělskoprůmyslový komplex jako systém, jehož strukturu tvoří tři vzájemně svázané podsystémy výrob: 1. Odvětví dodávající zemědělství výrobní prostředky a zajišťující proces rozšířené zemědělské výroby. 2. Vlastní zemědělství. 3. Odvětví zabývající se zpracováním zemědělských produktů, jejich dopravou, skladováním, obchodem. Dále sem patří speciální služby a druhy činnosti jako výzkumné ústavy, zemědělské školství aj. Problém tohoto členění agrokomplexu spočívá v nesouladu s klasickým dělením národního hospodářství na jednotlivá odvětví. Je nutno respektovat četné vazby mezi jednotlivými články agrokomplexu a zahrnout do něj jak oblast

23

výroby a služeb, tak i oblast obchodu a distribuce včetně správy, výchovy, propagace, vědy a výzkumu. Nejjasnějším a nejjednodušším je členění agrokomplexu podle Jeníčka (1976) na tyto články: -

výroba výrobních prostředků pro zemědělství a potravinářský průmysl

-

zásobování zemědělství a potravinářského průmyslu výrobními prostředky

-

výrobní služby pro zemědělství a potravinářství

-

zemědělská prvovýroba

-

nákup zemědělských výrobků

-

potravinářský průmysl

-

obchod se zemědělskými a potravinářskými výrobky

-

výzkum, školství a poradenství

-

orgány zemědělské správy

-

řízení potravinářského průmyslu

Je jen potřeba si uvědomit, že uvedené členění agrokomplexu je bráno z hlediska věcného, nikoliv organizačního. Z organizačního hlediska by se musel zohlednit fakt, že některé podniky a organizace se zabývají jak výrobou, tak činností obchodní a poskytováním výrobních služeb. Struktura a vazby agrokomplexu Základní funkcí agrokomplexu je zabezpečení racionální výroby potravin. V uspořádání řídící sféry agrokomplexu dochází ke spojení orgánů, které řídí zemědělskou prvovýrobu, nákup a zpracování potravin. Uvedené spojení je charakteristické pro celostátní sféru, na nižších stupních řízení (kraje, okresy) je spolupráce pouze za účelem určité koordinace činnosti, nikoliv ke sloučení v jediný řídící článek. V dodavatelské a odběratelské sféře je nutno brát zřetel na

24

plošný charakter zemědělské výroby, kdy je potřeba aby jejich podniky a závody byly co nejblíže zemědělské prvovýrobě. Proto se i na území okresu setkáváme přinejmenším s takovými články agrokomplexu, jako je zemědělská prvovýroba, nákup, zásobování výrobními prostředky, zpracování potravin a jejich zásobováním. Můžeme tedy říci, že v okrese a kraji se zpravidla jedná o určitý výsek agrokomplexu. Intenzita vazeb mezi jednotlivými články agrokomplexu je na různých stupních řízení různá. Z hlediska rozmístění výrobních sil uvnitř agrokomplexu jsou dva typy zpracovatelských

odvětví.

Rozmístění

prvního

je

orientováno

směrem

k surovinové základně, druhé k místům konečné spotřeby (Jeníček, 1976). Mezi první typ zpracovatelských odvětví patří např. výroba jatečná a masná, mlékárenská, mlýnská, cukrovarská, lihovarská, výroba olejů a tuků a vinařská výroba. K zpracovatelským odvětvím, jejichž rozmístění se orientuje na místa konečné spotřeby je např. výroba sladu a piva, pekárenská výroba, drůbežářská, mrazírenská a výroba nealkoholických nápojů. Orientace ale nemusí být jednoznačná, zvláště v současné době, kdy je řada změn rozmístění způsobena technickým rozvojem, zvláště v kvalitě a rychlosti dopravy. Mezi jednotlivými články agrokomplexu existují různé typy vztahů. Prvním jsou jen čistě dodavatelé do zemědělství a potravinářství (např. chemický průmysl-hnojiva, konzervační látky, pneumatiky, fólie, strojírenský průmysltraktory, zemědělské stroje, meliorační zařízení, energetický průmysl-uhlí, elektrická energie. Druhým jsou odběratelé ze zemědělství a současně i dodavatelé do zemědělství, kteří do něj dodávají odpady nebo vedlejší produkty své výroby (např. výroba mlékárenská, masná, vinařská, mlýnská, pivovarnická a sladovnická). Je ale nutné si uvědomit, že v agrokomplexu neexistují jen organizace výroby, ale i organizace v oblasti distribuce. Především organizace zásobující zemědělství výrobními prostředky a nakupující zemědělské výrobky. Vykonávají vlastně funkci mezi zemědělskou prvovýrobou s vstupními odvětvími a zpracovatelským průmyslem. Typickou organizací tohoto typu jsou zemědělské nákupní a zásobovací podniky.

25

Podle Jeníčka (1976) agroprůmyslový komplex představuje určitý typ a

stupeň

ekonomického

rozvoje

výroby

potravin,

charakterizovaný

industrializací, relativním poklesem podílu vlastního zemědělství při prosazování nové kvality a struktury spotřeby. Dále, že tento historicky nevyhnutelný proces je doprovázen dynamickým rozvojem nezemědělských odvětví, zvyšováním jejich podílu na celkové aktivitě agrokomplexu a neustálým posilováním jejich ekonomické a technologické úlohy při rozvoji vlastního zemědělství. Význam agrokomplexu Při hodnocení agrokomplexu v rozvoji národního hospodářství a procesu ekonomického růstu je třeba vycházet z úlohy zemědělské prvovýroby, která představuje jádro celého agrokomplexu. Zemědělství, jako samotný pojem podléhá v důsledku vědeckotechnického rozvoje a vývoje procesu společenské dělby práce zásadním změnám. Přestává být uzavřeným a izolovaným celkem národního hospodářství. Z toho vyplývá, že tradiční dělení na zemědělství a průmysl v dnešní době již nepostačuje. Úloha zemědělství, při které vytváří rozsáhlý vnitřní trh, roste. Stává se významným odběratelem a spotřebitelem výrobních prostředků a služeb i důležitým dodavatelem surovin, přičemž na zabezpečení výživy se stále více podílejí i ostatní články agrokomplexu. Důležitý přínos agrokomplexu spočívá v jeho účasti na vytváření vnitřního, ale i zahraničního trhu. Mírou jeho dílu na utváření vnitřního trhu je tempo rozvoje výroby v odvětvích, která vyrábějí a dodávají výrobní prostředky pro zemědělství a která poskytují zemědělství výrobní služby, ve srovnání s tempem růstu výroby v ostatních nezemědělských odvětvích. Dalším přínosem je převod finančních prostředků a pracovních sil ze zemědělství do ostatních odvětví hospodářství. U finančních prostředků se buď odčerpá část vytvořené hodnoty v zemědělství prostřednictvím cenového mechanismu (daň z obratu), nebo formou odvodů do státního rozpočtu (zemědělská daň). Avšak musíme mít na

zřeteli přerozdělování národního

důchodu, kdy část prostředků, takto získaných ze zemědělství, se v různých

26

formách zase do zemědělství vrací (dotace, slevy z cen výrobních prostředků). Specifickou investicí je převod pracovních sil ze zemědělství, kde většina z nich získala určitý stupeň kvalifikace, na kterou byl vynaložen značný objem prostředků. Uvedený druh přínosu zemědělství je tím větší, čím vyšší je podíl počtu pracovníků, odcházejících ze zemědělství do ostatních odvětví. Tento jev nám tak dokazuje nárůst produktivity práce. Dá se tedy říci, že trvalý přínos zemědělství, k rychlejšímu ekonomickému rozvoji, představuje růst zemědělské produkce a zvýšení produktivity práce agrokomplexu jako celku. Integrace mezi průmyslem a zemědělstvím

se více prohlubovala

s rozvojem společenské dělby práce. Důležitou pro rozvoj vlastního zemědělství, ale i pro celý komplex výroby potravin, se stala závislost na vědeckotechnickém rozvoji, na kvalitě a intenzitě výrobních prostředků z dodavatelských odvětví a oborů. Rozhodujícím faktorem rozvoje agrokomplexu je úloha vědy, výzkumu a podmínkami přeměny vědy ve výrobní sílu. Charakteristika vědeckotechnického rozvoje agrokomplexu se především vztahuje k chemizaci, mechanizaci až automatizaci a k biologii šlechtění. Závěrem můžeme konstatovat, že vznik agrokomplexu představoval výrazné změny, ke kterým docházelo

v národním hospodářství a celkově

ovlivnily ekonomický rozvoj státu. Výroba potravin přestala být záležitostí samotného zemědělství a stala se závislou na dodavatelských

odvětvích,

rozvoji zpracovatelského potravinářského průmyslu, dopravě a distribuci, tedy na rozvoji celého agrokomplexu. 5. 1 Agrokomplex na Olomoucku Cílem

této

kapitoly

je

přiblížit

návaznost

zemědělské

výroby

a potravinářského průmyslu v okrese Olomouc a jejich vzájemnou závislost. Podrobněji je popsáno cukrovarnictví, pivovarnictví a sladovnictví, která jsou pro Olomoucko typická. Jsou zde

zachyceny důležité podmínky pro lokalizaci

jednotlivých podniků, jejich potřeby pro výrobu, spojitosti se zemědělskou výrobou a stručná charakteristika jejich vývoje.

27

Rozvoj potravinářského průmyslu vycházel ze surovinové základny zemědělství a celkové spotřeby. V průběhu 90. let minulého století, v důsledku transformace, dochází k podstatným změnám ve výrobě zemědělských družstev nebo k jejich rušení. Tato situace

ovlivnila i vývoj potravinářského průmyslu

Olomoucka. Postupně dochází k zániku stávajících závodů nebo ke změně jejich výroby. V některých případech zbylých podniků privatizace jen oddálila zrušení jejich výroby. Nevýrobní areály dnes slouží především jako sklady nebo sídla soukromých firem různých výrobních odvětví. 5. 1. 1 Cukrovarnictví V okrese Olomouc byly cukrovary nejvíce zakládány v druhé polovině devadesátých let 19. století, např. cukrovar v Litovli, Uničově, Drahanovicích, Doloplazích, Velké Bystřici a Olomouci-Holici. Důležitým faktorem při jejich vzniku je vhodná lokalizace. Ve většině případů se nacházejí uprostřed řepařských oblastí, na okrajích sídelních jednotek. Z tohoto důvodu hraje podstatnou roli návaznost na dopravu, především silniční. Voda, jako jeden z dalších ovlivňujících činitelů, je využita hlavně při technologickém procesu výroby. Nejčastěji se využívají blízké tekoucí vodní zdroje, do nichž se voda po recirkulaci opět vrací. Cukrovarnický průmysl potřebuje i značné množství energie, tepelné a elektrické. Původní cukrovary spalovaly v kotelnách černé nebo hnědé uhlí. Elektrifikace závodů byla minimální. V průběhu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století byly v cukrovarech do provozu uváděny parní kotle. Až v průběhu devadesátých let následovaly kotelny, kde se topilo zemním plynem. S palivy a kotelními jednotkami souvisí i vlastní elektrárny cukrovarů, které popřípadě dodávaly energii i do veřejné sítě. Největší spádovou oblast měl v okrese Olomouc ve vazbě na organizaci zemědělské výroby cukrovar Olomouc-Holice a Litovel. Oba vznikly roku 1871 jako majetek rolnických akcionářů. Nejstarší cukrovary v okrese se nachází v Uničově, založený roku 1850, a v Doloplazích, který vznikl v období 18481849.

Menší

cukrovary

v průběhu

šedesátých

let

zanikaly.

Cukrovar

28

v Doloplazích ukončil zpracování cukrovky v roce 1956, Hejčín v roce 1959 a cukrovar ve Velké Bystřici 1967. V cukrovarnickém průmyslu má dlouhodobou tradici tzv. doplňková resp. vedlejší výroba. Tato výroba fungovala i na počátku 20. století, kdy se po vzniku akciových společností a vlivem bank na cukrovary napojovaly různé druhy výrob. Existence vedlejší výroby se v rámci cukrovarnického průmyslu udržela až do roku 1970, kdy se postupně rušila. Zůstal jen jediný provoz a to výroba Toruly (krmné droždí) v cukrovaru Uničov, do roku 1980. Spojení cukrovaru s vedlejší výrobou mělo řadu výhod, např. společná výrobní zařízení-kotelny, elektrárny, vodárny, čistírny odpadních vod, důležité bylo i celoroční využití pracovních sil během kampaně v cukrovaru a mimo kampaň ve vedlejší výrobě. Tab.2: Přehled vedlejších výrob v cukrovarech okresu Olomouc v 50. a 60. letech 20. století Cukrovar Průmyslová výroba Hejčín droždí, jedlý sirob Litovel lom na vápenec Uničov Torula (krmné droždí) Uničov lihovar Drahanovice mlýn Velká Bystřice sušení řepných řízků (upraveno: Listy cukrovarnické a řepařské 117, 2001) Do roku 1989 výroba českých a moravských cukrovarů postačovala k pokrytí celkových potřeb České republiky i Slovenska, přebytek cukru se exportoval. V letech 1990-1993 byl cukrovarnický průmysl privatizován. Jako první, v roce 1992, byl v okrese privatizován cukrovar v Drahanovicích, k 1. květnu 1992 vznikla akciová společnost Cukrovar Drahanovice, a.s.. Do roku 1989 do tohoto cukrovaru dodávala cukrovku např. družstva Senice na Hané a Unčovice, k 12. 10. 2005 zanikl. Cukrovar Uničov, státní podnik, vznikl z původního národního podniku Cukrovar a rafinerie cukru v Uničově, k 1. 6. 1990. K 1. 1. 1994 vznikl privatizací Cukrovar Uničov, a.s., který byl v provozu po dobu pěti let, do 31. 12. 1999. Dalšího zástupce cukrovarnictví představuje Litovelská cukrovarna, a.s., která byla privatizována v roce 1992 a jediná je v současné

době

v provozu.

Celkově

můžeme

změny,

které

nastaly

29

v cukrovarnickém průmyslu v období 1990-1994, shrnout do dvou hlavních bodů, kdy se zásadně změnila organizační struktura a všechny cukrovary byly privatizovány. Po privatizaci postupně zanikají dva cukrovary a v okrese Olomouc zůstává v provozu pouze jeden. 5. 1. 2 Pivovarnictví Pivovarnictví představuje významnou součást potravinářského průmyslu okresu Olomouc. Lokalizace pivovarů je vázána na města, popř. obce, důkazem jsou dva nejvýznamnější pivovary okresu, které se nacházely v Litovli a Olomouci-Holici. Důležitá je blízkost

hlavních silničních

tahů.

Přímou

součástí některých pivovarů, např. v Litovli byla i sladovna. Ostatní pivovary odebíraly slad z místních sladoven, protože

v řadě menších pivovarů byly

v průběhu čtyřicátých a padesátých let 20. století rušeny. Velice důležitým lokalizačním faktorem a surovinou potřebnou k výrobě je voda. Vodu pivovary čerpají z vodovodní sítě, ale většina má i vlastní studnu. Oproti cukrovarům, pivovary z větší části nemají čistící zařízení (např. pivovar Litovel, a.s. čistící zařízení vody nemá), takže recirkulace vody je jen částečná nebo žádná. Výroba piva klade i velkou náročnost na spotřebu energie. Relativně vysoká energetická náročnost pivovarské výroby, zejména v oblasti tepla, je v porovnání s obdobím před rokem 1989 zhruba na stejné úrovni. Pokud se pivovar modernizoval, tak spíše v oblasti vlastní výroby. V současnosti se pivovary zaměřují na zlepšení účinnosti kotlů, zpětného získávání tepla a ke snížení spotřeby elektřiny zlepšením úrovně provozu chladících systémů (např. pivovar Litovel má již plně automatické chladící kompresory). Mezi nakupovanými surovinami převládá ječmen, chmel, chmelový extrakt a slad. Při formování surovinové základny se přihlíželo k úzkému napojení

na

zemědělskou

výrobu

okresu

Olomouc

(ječmen),

ale

i k potravinářským závodům (sladovny, cukrovary). Naproti tomu výrobní odpady pivovarů jsou dodávány zemědělským podnikům v okrese. Mezi nejvíce využívaný odpad patří mláto a pivovarské odpadní

kvasnice. Např. pivovar

30

Litovel v osmdesátých letech 20. století je dodával bývalému Farmakonu Olomouc (veterinárnímu provozu Uničov) k výrobě léků. Mláto odebírají zemědělské podniky pro výkrm prasat a jalovic. Tab.3: Pivovary, jejich vlastnická forma a objem výroby v okrese Olomouc v roce 1913 Pivovary v roce Vlastnické a Objem 1913 majetkové vztahy výroby (hl) Velká Bystřice Družstvo 25 400 Holice u Olomouce Akciová společnost 33 160 Litovel Akciová společnost 75 011 Libavá Soukromá osoba 2000 Olomouc Právovárečný pivovar 63 112 Šternberk Soukromá osoba 40 274 Těšetice Akciová společnost 25 233 Uničov Družstvo 7 000 (upraveno: Kratochvíle, 2005) Tab.4: Sídla pivovarů, jejich název a výstav v roce 1933 v okrese Olomouc Sídlo pivovaru Název pivovaru Výstav pivovaru (hl) Litovel Rolnický pivovar se sladovnou 75 527 Holice u Ol. Hanácký akciový pivovar rolnický se sladovnou 66 346 Těšetice Hanácko-rolnický akciový pivovar se sladovnou 19 120 Šternberk Adolf Kubelka 19 073 Velká Bystřice Pivovar se sladovnou 7 123 Uničov Severomoravský pivovar a sladovna, akc.spol. 3 046 (upraveno: Kratochvíle, 2005) V roce 1968, kdy osm let platilo nové správní rozdělení státu,

byly

pivovary částí jednotlivých národních podniků. Samostatný zůstal národní podnik Obchodní sladovny, Prostějov (viz dále) a Nealkoholické nápoje, n.p. Olomouc, který zahrnoval sodovkárenské provozy v celém Severomoravské kraji (viz dále). Nezaniklé pivovary Litovel, Olomouc a Těšetice se staly součástí národního podniku Severomoravské pivovary, Přerov. Jejich výstav v roce 1968 je uveden v následující tabulce. Pivovar Těšetice byl od 1. dubna 1958 organizačně připojen jako provoz k pivovaru Olomouc a k 31. prosinci 1970 zrušen.

31

Tab.5: Výstav jednotlivých pivovarů v okrese Olomouc v roce 1968 Národní podnik Jednotlivé pivovary Výstav pivovaru (hl) Severomoravské pivovary, Litovel 228 370 Přerov Olomouc 208 829 Těšetice 24 616 (upraveno: Kratochvíle, 2005) V současné době je v provozu pouze jeden pivovar, a to Litovel, a.s. (včetně provozu Olomouc, kde do konce prosince 2005 fungovala i sladovna). PMS, a.s., Přerov je majitelem dceřiné akciové společnosti Litovel, a.s., Litovel. Výstav pivovaru Litovel v roce 2000 byl 238 281 hl. 5. 1. 3 Sladovnictví Sladovnictví má velice úzký vztah k pivovarnictví a zemědělské prvovýrobě. Díky vhodným přírodním podmínkám se zemědělství i v dřívějších dobách orientovalo na pěstování sladovnického ječmene. Dostatek kvalitního ječmene vytvářel v okrese Olomouc možnost existence a rozvoje sladovnického a pivovarnického průmyslu. Většina sladoven v okrese vznikla na konci 19. století a lokalizovány byly především v okrajových částech sídel. Důležitou součástí procesu výroby je voda, kterou čerpají z vlastních studní. Odpadní vody jsou jen nepatrně znečištěny, proto nebyla potřeba budovat čistící zařízení. Částečnou recirkulaci vody měla sladovna v Olomouci. Podobně jako u pivovarnictví, i odpady ze sladovnické výroby nachází odbyt v zemědělství, především sladový květ, který je dodáván do mícháren krmiv. Jak jsem již uvedla, převážná část pivovarů měla vlastní sladovnu. Vedle nich však existovaly i sladovny komerční (obchodní), které se zaměřovaly i na export sladu. Do počtu sladoven v okrese Olomouc nepříznivě zasáhl rok 1945, kdy byly zničeny sladovny v Těšeticích, Dolanech, Hodolanech, Pavlovičkách, na Lazcích a v Týnečku. Zrušena byla sladovna v Nedvězí. Zůstaly pouze tři sladovny, v Olomouci-Bělidlech (s provozem Příkazy), v Holici a v OlomouciNové Ulici (s provozem Náměšť na Hané). Vedle těchto komerčních sladoven byla v provozu ještě jedna, která patřila k pivovaru Litovel. V roce 1958 byl

32

vytvořen n.p. Obchodní sladovny se sídlem v Prostějově, kam se začlenily i uvedené sladovny. Tab.6: Jednotlivé sladovny okresu Olomouc a jejich výroba v roce 1968 Národní podnik Jednotlivé sladovny Výroba (t) Obchodní sladovny, Litovel 9 581 Prostějov Olomouc-Holice 6 340 Olomouc-Bělidla 11 876 - provoz Příkazy 2 476 Olomouc-Nová Ulice 11 170 - provoz Náměšť na Hané 2 386 (upraveno: Kratochvíle, 2005) V roce 1976, k 1. lednu, byly sladovny spojeny (mimo Litovel) v jeden závod se sídlem v Olomouci-Bělidlech, který měl tedy 4 provozy: Příkazy, Olomouc-Holice, Olomouc-Nová Ulice a Náměšť na Hané (Burget, 1989). Jediná stále fungující sladovna je v pivovaru Litovel, který vlastní i provoz Olomouc. Jak již bylo řečeno, do konce prosince 2005 fungovala sladovna i v Olomouci, která s areálem bývalého pivovaru Olomouc v současné době slouží jako sklady pivovaru Litovel. 5. 1. 4 Ostatní výrobní odvětví Mezi významná odvětví, která mají návaznost na zemědělskou živočišnou výrobu, patří mlékárenství. Jeho počátky v okrese sahají do druhé poloviny 19. století, kdy začala vznikat menší mlékárenská družstva (např. v roce 1898 v Senici na Hané). Nejvíce jich bylo koncem roku 1935 na vesnicích. Tyto mlékárny se udržely až do sedmdesátých let minulého století. V roce 1967 se začalo se stavbou mlékárenského závodu v Olomouci, Olmy. Do úplného provozu byla mlékárna uvedena v roce 1970. Umístěna byla na hranicích katastru Holice a Hodolany, z důvodů možnosti vlastního zdroje pitné vody, přímého napojení na energetickou síť a výhodné dopravní dostupnosti. Vlastní zdroj vody je zvláště potřebný při technologickém procesu, v areálu je i samostatné vodní hospodářství a čistírna odpadních vod. Potřeba mléka, nejdůležitější výchozí suroviny pro výrobu, ukazuje na úzké spojení se zemědělskou výrobou okresu

33

Olomouc. Je tedy zřejmé, že živočišná výroba a závod Olma jsou na sobě závislé. Zpětná vazba na zemědělství je silně vyvinuta u výrobků, které slouží jako krmivo pro telata, např. Laktosan, Biosan a sušené odstředěné mléko (Pytlíček, 1982). Olma byla v letech 1970-1993 součástí Severomoravských mlékáren n.p. Ostrava-Martinov, jako jeden z 9 závodů (www.olma.cz). Privatizací v roce 1994 vznikla akciová společnost Olma, a.s., Olomouc, která je dodnes v provozu. Další odvětví vázané na živočišnou výrobu je masný průmysl. Jatka se nacházela v Olomouci-Pavlovičkách a Litovli, která zásobovala polovinu tehdejšího okresu Litovel. Druhou část zajišťovaly porážky v Konici. Porážkové kapacity byly i na Šternbersku a Uničovsku až do roku 1962. Výroba v těchto závodech přešla v roce 1952 do Olomouce na nově zřizovaný n.p. Masný průmysl v Olomouci. K organizační změně došlo v roce 1960, při územní reorganizaci, kdy bylo sídlo podniku přemístěno do Ostravy a byl zřízen Severomoravský průmysl masný, n.p., Ostrava-Martinov (Burget, 1989). V roce 1979 byla zahájena výstavba nového závodu v Olomouci-Holici a dokončena roku 1988. Současně byl zrušen nevyhovující a zastaralý provoz v Pavlovičkách. Podnik byl privatizován v roce 1994 jako Hanácký masokombinát Olomouc, a.s., který ukončil výrobní činnost k 28. únoru 2005. S účinností od 1. března 2005 probíhá v akciové společnosti Hanácký masokombinát Olomouc, a.s. restrukturalizace společnosti z výrobní činnosti na skladovací areál. Je patrné, že umístění

závodů masného průmyslu je vázáno na okrajové části, s polohou

u důležitých silničních tahů. Voda čerpaná z vlastní studny, popřípadě z městské vodovodní sítě, se nejvíce uplatňuje v technologickém procesu. V okrese

Olomouc

najdeme

i

podniky

z oblasti

lihovarnictví,

konzervárenství, mlýny a pekárny, které mají návaznost na zemědělský charakter okresu. V 7. kapitole

jsou podrobněji charakterizovány podniky, které byly

vybrány pro případové studie transformace potravinářského průmyslu v okrese Olomouc.

34

5. 2 Zemědělství 5. 2. 1 Vývoj zemědělství okresu Olomouc do roku 1989 Zemědělství má na Olomoucku dlouhou tradici. Toto území patří mezi nejhodnotnější zemědělské oblasti republiky. Olomoucko zaujímá podstatnou plochu úrodné Hané, hornatější část Litovelska spadá do Drahanské vrchoviny a vyšší polohy Šternberska do Nízkého Jeseníku. Celá oblast měla i po roce 1945 zemědělsko-průmyslový charakter. A to i přes postupující industrializaci. Zdejší vesnice byly převážně zemědělské, jejichž obyvatelstvo z většiny tvořilo rolnictvo. Mezi jednotlivými skupinami rolnictva se projevovaly rozdíly především ve vlastnictví půdy a ve vybavenosti hospodářství. Působením těchto faktorů vznikly na venkově tři skupiny zemědělských závodů: hospodářství drobných rolníků (do 5 ha), rolnické usedlosti (5-20 ha) a zemědělské závody (nad 20 ha) (Burget, 1989). Rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly znatelné, nejlépe na tom byly zemědělské závody. Tento vývoj, do roku 1948, měly upravit pozemkové reformy a sjednocování půdy. Od roku 1949 se začala budovat jednotná zemědělská družstva (JZD). Počátky těchto přeměn zemědělské malovýroby se vyznačovaly pomalým tempem. V roce 1949 pracovalo v okrese Olomouc 15 JZD, jejich počet se v roce 1950 zvětšil na 51 JZD (Burget, 1989). Tento proces doprovázel růst půdní základny a výstavba nových objektů pro ustájení dobytka. V průběhu deseti let, do roku 1960, byla přeměna zemědělské výroby dokončena. Charakter většiny zemědělských závodů zůstával ovšem ve své podstatě malovýrobní. Navíc se vyskytly problémy nových investic, vhodného rozmístění kapacit pro dobytek a nedostatek pracovních sil, jejichž počet poklesl. Vyvstala potřeba kvalitativních změn v organizaci výrobního procesu, který by vedl ke zprůmyslnění zemědělství. Tento vývoj vedl zemědělství od malovýroby k velkovýrobě, jehož součástí byla integrace zemědělských závodů. S tím samozřejmě souvisela nutnost získat odborné pracovníky, kteří by byli schopni řídit velké komplexy.

35

K prvním integracím dochází v první polovině 60. let 20. století, v době kdy se slučují i obce. V roce 1960 bylo v okrese Olomouc 186 JZD (Pytlíček, 1982) a 191 obcí, které se postupně sloučily ve větší celky, takže v roce 1961 bylo už jen 131 obcí (SLDB okres Olomouc, 1991). Proces integrace soustředil ekonomicky zaostávající družstva, především v pohraničí, do tří státních statků na olomouckém okrese. Byly to státní statky Olomouc, Šternberk a Horní Loděnice. V sedmdesátých letech 20. století došlo také k integraci těchto tří statků. Nejdříve se sloučil státní statek Horní Loděnice se státním statkem Šternberk,v další etapě pak byla veškerá správa statku soustředěna do Olomouce. O významu zemědělství na Olomoucku svědčí i fakt, že zde byla umístěna sídla Krajské zemědělské správy pro Severomoravský kraj a Krajského semenářského a plemenářského podniku. Také zemědělský nákupní a zásobovací podnik měl v Olomouci odštěpný závod a nově postavená moderní sila v Litovli a Šternberku. V osmdesátých letech 20. století už v okrese Olomouc nedochází k žádnému slučování, protože se do popředí dostávají nedostatky zemědělské velkovýroby. Patří mezi ně negativní důsledky velké chemizace zemědělství. Proto se v těchto letech mnohé podniky snaží využívat hnojiva přirozená a chemická omezit. Také se výrazněji snaží používat vědeckých a technických poznatků. Výrazná změna proběhla ve vlastnictví zemědělské půdy. Koncem 80. let 20. století jednoznačně převažovalo družstevní a státní vlastnictví zemědělské půdy. V procesu restituce se půda z velké části vrátila k původním vlastníkům, kteří na ní hospodařili před rokem 1948, popřípadě jejich potomkům. Tím se značně posílil podíl zemědělské půdy v soukromém vlastnictví. Zemědělská družstva se transformovala na družstva vlastníků půdy (soukromí vlastníci pronajímají svou půdu k hospodaření družstvu), popřípadě na obchodní společnosti (společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti).

36

5. 2. 2 Vývoj zemědělství po roce 1989 Po roce 1990 začal probíhat i v zemědělství přechod na podmínky tržní ekonomiky, označovaný jako transformace zemědělství. Mezi jeho hlavní projevy patří změna prostorového rozmístění zemědělské výroby (hlavně útlum v oblastech horších přírodních podmínek), změny ve struktuře půdního fondu (pokles rozlohy orné půdy a rozšíření trvalých travnatých porostů v oblastech horších přírodních podmínek), změny ve struktuře zemědělské výroby jednotlivých oblastí, pokles počtu ekonomicky aktivních zaměstnaných v zemědělství a vznik nových forem zemědělského hospodaření (např. ekozemědělství). Ke změnám došlo i v systému podpory zemědělství dotacemi. V počátečních letech transformace, tj. v letech 1990 – 1996, byl u nástrojů zemědělské

politiky

kladen

důraz

zejména

na

produktivitu

a konkurenceschopnost, zatímco v následujících letech přibyl důraz na podporu mimoprodukční funkce zemědělství, na udržování krajiny a programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí. Tento podpůrný program vyplývá ze zákona č.

252/1997

Sb.

(http://www.ekolist.cz).

o

zemědělství,

který

Mimoprodukční

byl

funkce

přijat

v roce

zemědělství

je

1997 takové

hospodaření, které není zaměřeno pouze na produkci potravin. Dále podporuje především zemědělce v méně příznivých oblastech, v chráněných územích, údržbu

krajiny

pastvou

hospodářských

zvířat,

ekologické

zemědělství,

zatravňování a zalesňování. Významný přelom pro české zemědělství znamenal rok 2004. Díky vstupu ČR do EU a navazujícímu přijetí Společné zemědělské politiky EU se české zemědělství začlenilo do systému, který je charakterizován výraznou dotační politikou, regulací agrárního trhu a tarifní i netarifní ochranou společného trhu EU. Vstupem České republiky do EU k 1. květnu 2004 vstoupil v platnost nový systém a nová struktura národních podpor zemědělství a venkova. Národní dotace ale nesmí narušit zásady společného trhu a podléhají notifikaci ze strany Evropské komise.

37

5. 2. 3 Charakteristika zemědělství okresu Olomouc Podstatnou část území okresu pokrývá úrodná zemědělská půda, na které se pěstují převážně obiloviny, nejvíce pšenice, sladovnický ječmen a cukrová řepa. Právě na pěstování cukrovky a ječmene navazuje skladba potravinářského průmyslu Olomoucka. Mezi další významné plodiny patří chmel, který se pěstuje na Tršicku.

V podhorských oblastech se zemědělství zaměřuje na pěstování

méně náročných plodin, hlavně brambor. Na území okresu jsou tedy zastoupeny dvě přírodní oblasti. První představuje řepařskou oblast, která má velké přírodní předpoklady

pro

zemědělskou

výrobu.

Druhá

zahrnuje

bramborářský,

bramborářsko-ovesný a horský typ, kde jsou možnosti zemědělského využití omezeny drsnějšími přírodními podmínkami. Podíl jednotlivých plodin na osevní ploše okresu Olomouc je znázorněn v následujícím grafu. Graf 1: Podíl plodin na celkové osevní ploše v okrese Olomouc v letech 1989-2001 % 70 60 zrniny celkem

50

pícniny celkem

40

cukrovka

30

olejniny

20 10 0 1989

1992

1995

1998

2001

rok

(zdroj: ČSÚ 1996, ČSÚ 2006) Jak je z grafu patrné, zlomovým rokem ve změně podílu jednotlivých plodin na celkové osevní ploše je rok 1995. Navýšení podílu zaznamenaly zrniny a olejniny, kdežto podíl pícnin se v roce 2001 zmenšil oproti roku 1989 o deset procent. Pokles podílu cukrovky je minimální.

38

Graf 2: Podíl hlavních druhů zrnin na celkové osevní ploše okresu Olomouc v letech 1989-2001 %

35 30 25

pšenice

20

ječmen luštěniny celkem

15 10 5 0 1989

1992

1995

1998

2001 rok

(zdroj: ČSÚ 1996, ČSÚ 2006) Největší podíl plochy osevu zrnin má jednoznačně pšenice. I když ve sledovaném období 1989 až 2001 nevykazuje jednoznačný vývoj. Oproti pšenici neustále roste podíl osevní plochy ječmene, jako druhé nejvýznamnější obiloviny. Především díky jeho kvalitě a možnostem exportu. Olomoucko se podílelo na rozvoji pěstování zeleniny a ovoce na velkých plochách. Právě díky tomu byl do Olomouce umístěn Výzkumný a šlechtitelský ústav zelinářský a oblastní závod Sempry pro Moravu, která se zabývala šlechtěním

a

semenářstvím

zeleniny,

ovoce

a

okrasných

rostlin

s celorepublikovou působností. Z živočišné výroby převládá chov prasat a drůbeže. Chov skotu je převážně soustředěn do vyšších oblastí. Přehlednější vývoj podílu hlavních hospodářských zvířat v okrese Olomouc v období 1989-2001 je zachycen v grafu 3.

39

Graf 3: Vývoj podílu hospodářských zvířat v okrese Olomouc v letech 1989-2001 % 90 80 70 60

Skot celkem

50

Prasata celkem

40

Drůbež celkem

30 20 10 0 1989

1992

1995

1998

2001

rok

(zdroj: ČSÚ 1996, ČSÚ 2006, vlastní výpočty) Zemědělská půda zaujímá plochu 81 145 ha (ČSÚ, 2005), což představuje 53,7 % celkové rozlohy území a její podíl se od roku 1989 do roku 2004 příliš neměnil. Od roku 1989 se pohybuje nad hodnotou 81 000 ha, pod ni klesla pouze v roce 2000 a 2001. Podstatnou část zemědělské půdy tvoří orná půda. Od roku 1989 její rozloha postupně klesá. Až do roku 2002 vždy její rozloha převyšovala hodnoty nezemědělské půdy. Podrobnější vývoj struktury půdy v ČR, Olomouckém kraji i okrese Olomouc v letech 1989-2001 můžeme sledovat v příloze 5. Následující grafy porovnávají vývoj podílu vybraných kategorií struktury zemědělské půdy jak v ČR, Olomouckém kraji tak i okrese Olomouc v období 1989-2001.

40

Graf 4: Vývoj podílu chmelnic v ČR, Olomouckém kraji a okrese Olomouc v letech 1989-2001 % 0,8 0,7 0,6 0,5

ČR

0,4

Olomoucký kraj

okres Olomouc

0,3 0,2 0,1 0 1989

1992

1995

1998

2001 rok

(zdroj: ČSÚ 2006, vlastní výpočty) Vývoj podílu chmelnic v rámci celé ČR má od roku 1992 do roku 1995 výrazně sestupný trend. V dalším období, do roku 2001 stagnoval. Tento vývoj byl ovlivněn rušením chmelnic, které byly nerentabilní. Po výkyvu v polovině devadesátých let a po 40% snížení ploch je český trh s chmelem již osmý rok stabilní a nabídka odpovídá poptávce. Dotační

podpora

Ministerstva

zemědělství

ČR

od

roku

1994,

v podpůrném programu „Obnova vinic a chmelnic“ (od roku 1995 včetně ovocných sadů), byla po vstupu ČR do EU, v roce 2004, zrušena. Hlavní oblastí pěstování chmele zůstalo Žatecko a Tršicko v okrese Olomouc. Dotační titul Obnova chmelnic, vinic a ovocných sadů (www.mze.cz) značně ovlivnil vývoj v Olomoucké kraji i okrese Olomouc.

41

Graf 5: Vývoj podílu zahrad v ČR, Olomouckém kraji a okrese Olomouc v letech 1989-2001 % 4,6 4,4 4,2

ČR

Olomoucký kraj

4

okres Olomouc

3,8 3,6 3,4 3,2 1989

1992

1995

1998

2001 rok

(zdroj: ČSÚ 2006, vlastní výpočty) U vývoje podílu zahrad je zřejmé, že měl stejnou tendenci jak v celé České republice tak v Olomouckém kraji a okrese Olomouc. Mírný nárůst je patrný v roce 2001, ve srovnání s rokem 1998. Do té doby se jejich vývoj nijak zásadně neměnil. Graf 6: Vývoj podílu ovocných sadů v ČR, Olomouckém kraji a okrese Olomouc v letech 1989-2001 % 1,4 1,2 1 ČR

0,8

Olomoucký kraj

0,6

okres Olomouc

0,4 0,2 0 1989

1992

1995

1998

2001 rok

(zdroj: ČSÚ 2006, vlastní výpočty)

42

Dotační programy na obnovu ovocných sadů nebyly plně využity a nějak výrazně neovlivnily jejich další vývoj.. Jak je vidět z grafu, zaznamenaly nepatrný nárůst v roce 1992 při srovnání s rokem 1989 v kraji a okrese. Graf 7: Vývoj podílu orné půdy v ČR, Olomouckém kraji a okrese Olomouc v letech 1989-2001 % 100 90 80 70 60

ČR

50 40 30 20

Olomoucký kraj

okres Olomouc

10 0 1989

1992

1995

1998

2001 rok

(zdroj: ČSÚ 2006, vlastní výpočty) Vývoj podílu orné půdy měl stejný průběh v rámci celé České republiky, Olomouckého kraje i okresu Olomouc. Za celé sledované období má mírně sestupný trend. Nejvíce ho ovlivnil zákon č. 252/1997 Sb. o zemědělství, který byl přijat v roce 1997, o kterém jsem se již zmiňovala. Byl zaměřen především na podporu zatravňování a zalesňování právě na úkor orné půdy. Proto, jak můžeme vidět v následujícím grafu, se vývoj podílu trvale travnatých porostů ve sledovaném období stále zvyšoval.

43

Graf 8: Vývoj podílu trvale travnatých porostů v ČR, Olomouckém kraji a okrese Olomouc v letech 1989-2001 % 25 20 15

ČR Olomoucký kraj

10

okres Olomouc

5 0 1989

1992

1995

1998

2001 rok

(zdroj: ČSÚ 2006, vlastní výpočty)

44

6. POTRAVINÁŘSKÁ VÝROBA NA OLOMOUCKU– –HISTORIE A VÝVOJ DO ROKU 1989 Potravinářství patří na Olomoucku k nejstarším odvětvím vůbec. Mělo tu pro svůj vznik a rozvoj velmi příznivé podmínky. Předindustriální období bylo typické řemeslnickými cechy. Řemeslná cechovní malovýroba dosáhla největšího rozvoje v 2. polovině 16. století. K tomuto vývoji přispělo udělení úplného mílového práva pro všechna řemesla. Mílové právo znamenalo, že v obvodu jedné míle kolem městských hradeb patří venkovské zázemí do soudní jurisdikce a tedy i k místnímu trhu města a že obyvatelé vesnic nesmí provozovat městská řemesla a obchod. Cechy se tak staly monopolními výrobci nejpotřebnějšího zboží a své postavení si udržely až do roku 1859, kdy bylo vydán živnostenský řád (Čermák, 1987). Přijetím živnostenského řádu se smazaly rozdíly mezi řemeslnickou dílnou a manufakturou. Dílny existovaly dále, ale změnily se vnitřní vztahy v dílně na vztahy zaměstnanecké, které byly upraveny příslušnou smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Řemeslnické cechy se tak postupně měnily na živnostenská společenstva. Tento proces však byl poměrně zdlouhavý. Až nový živnostenský řád z roku 1913, novelizující řád z roku 1859, svou koncepcí cele obsáhl veškeré živnostenské podnikání a s drobnými úpravami se podle něj živnosti řídily až do 50. let 20. století. Do roku 1900 se v podstatě vytvořila skladba průmyslových odvětví Olomoucka. Vlivem surovinové základny převažoval především průmysl potravinářský.

Teprve

později

vznikaly

strojírenské

závody,

průmysl

farmaceutický a polygrafický. Skladba průmyslu byla ovlivňována ve značné míře zemědělstvím a to jeho odběratelsko-dodavatelskými vztahy. Po roce 1900 vzrůstá podíl českého průmyslu. Dochází i ke změnám podnikatelských forem v důsledku sdružování kapitálu. Přibývá obchodních společností a větší průmyslové podniky se mění na akciové společnosti. V této době jsou zakládány podniky, které později měly značný význam pro utváření průmyslové základny okresu.

45

Za německé okupace došlo k řadě změn. V důsledku podřízení celého průmyslu potřebám Němců došlo ke značnému růstu těch závodů, které bylo k těmto účelům možno využít. Hlavně to byl závod Letov, který vznikl z bývalých dílen čs. letectva v Neředíně. Dále Moravské železárny, Milo-závody a průmysl farmaceutický. Židovského kapitálu se zmocnil převážně kapitál říšskoněmecký, který se snažil pronikat různými metodami i do podniků českých. Průmysl po roce 1945 stál před dvěma hlavními úkoly. Prvním bylo zajistit opravu válečných škod a druhým připravit předpoklady pro změny v jeho rozmístění podle potřeb společenské přestavby. Začala se prosazovat tendence

postupně

využívat

příznivé

předpoklady.

Především výhodná

geografická poloha a dopravní spojení měly pomoci k efektivnějšímu růstu průmyslového rozvoje. I přesto se však do poloviny šedesátých let nedá hovořit o rychlejším tempu rozvoje, šlo spíše o modernizaci zastaralých provozů. K budování nových závodů a tím i většímu růstu průmyslu docházelo až od druhé poloviny šedesátých let a následně v sedmdesátých letech. Potravinářský průmysl i po roce 1945 zůstává úzce spjat s rozvojem vlastní zemědělské výroby. Ovšem během padesátých let 20. století dochází v Olomouckém okrese k podstatným strukturálním změnám, zemědělskoprůmyslová oblast se změnila v oblast průmyslově zemědělskou. Při měnící se struktuře průmyslu byla potřeba zvyšovat kapacitu potravinářského průmyslu, aby byl zajištěn požadovaný růst výroby. Bylo nutné řešit územní disproporce (např. v cukrovarnictví), koncentraci výroby (mlékárenství) a rozšiřovat stávající provozy, případně budovat nové (Vaňák, 1970). Olomouc, jako průmyslové centrum, postrádala velký nosný závod. Stupeň industrializace a koncentrace průmyslu neodpovídal jeho předpokladům. Postupně se podařilo územní disproporce částečně odstranit. Silné průmyslové středisko bylo vytvořeno v Šumperku, posílila se průmyslová základna Šternberka, Uničova, Litovle a Hranic, ale v Olomouci dostatečně posílena nebyla. I nadále převládal potravinářský průmysl – cukrovar, pivovar, sladovny, solné mlýny, lihovary a konzervárny, mrazírny, čokoládovny, tvarůžkárny, masný průmysl, pekárny a výroba umělých jedlých olejů, tuků a mýdla.

46

V šedesátých letech byl na Olomoucku, stejně jako v celé republice, podporován průmysl strojírenský, potravinářský a chemický. Z hlediska národohospodářských potřeb a zvýšených nároků na zásobování obyvatelstva se začala podstatně modernizovat tradiční potravinářská výroba. Současně se budovaly nové kapacity místo zastaralých provozů. Největšího rozvoje dosáhl potravinářský průmysl na Olomoucku v sedmdesátých letech. Hlavní průmyslové centrum představuje město Olomouc, kde převládá potravinářství. K významným průmyslovým uzlům patří Uničov (strojírny, cukrovary), Litovel (cukrovar, pivovar) a Šternberk. 6. 1 Potravinářský průmysl v Olomouci Rozvoj průmyslu v Olomouci byl v počátcích ovlivněn faktem, že Olomouc byla obehnána hradbami, a to až do roku 1876. Uvnitř hradeb nedovoloval budování továren ve větším rozsahu nedostatek prostoru a vně pevnosti bylo zakládání průmyslu brzděno tzv. demoličními reversy, tj. závazky investorů odbourat okamžitě a bez náhrady vybudované objekty v případě, že to nařídí vojenské orgány. Za této situace vznikal průmysl nejen ve městě, ale i v okolí pomalu. V začátcích to byly řemeslnické provozovny vybavené strojním zařízením, zejména parním pohonem. Tomu odpovídala i jejich odvětvová skladba, šlo o pivovary, mlýn, pekárnu a tiskárny. Až do roku 1880 nepřesáhl počet továren deset a počet všech dělníků se pohyboval mezi 200-500. Ke změně došlo po zrušení pevnosti, kdy se začal poměrně rychle rozvíjet průmysl v bezprostřední blízkosti města, v tehdejších ještě samostatných obcích Řepčíně, Hejčíně, Hodolanech a Holici. Do roku 1900 prakticky ve všech 13 obcích, které byly sloučeny s Olomoucí, byl vybudován průmysl. V první řadě to platilo o Nové Ulici, Pavlovičkách a Hodolanech. Po roce 1919 dochází k vytvoření Velké Olomouce, v důsledku čehož získává město značné posílení svého průmyslu, a to i díky plánovitějšímu rozmístění. Jsou to hlavně Hodolany, které se stávají průmyslovou čtvrtí města.

47

Dochází k budování nových továrních objektů. V prostoru Bělidel, Pavloviček a Chválkovic se rozvíjí průmyslový areál potravinářského průmyslu. V roce 1945 byl ve městě nejvíc rozvinut kovoprůmysl a relativně rozsáhlý byl průmysl potravinářský, který se opíral o zdroje, jež mu zajišťovala zemědělská výroba úrodné Hané. Zvláštností Olomouce bylo, že zde nevznikl žádný velký průmyslový podnik, který by rozhodujícím způsobem ovlivnil zaměstnanost ve městě a jeho celkový ekonomický rozvoj. Soustředění průmyslu bylo dvakrát větší než soustředění osídlení. I přesto že nešlo o důležité průmyslové středisko, bylo soustředění průmyslu v Olomouci významným činitelem. V první etapě znárodnění byl značně zastoupen i potravinářský průmysl. Byl znárodněn Hejčínský cukrovar, lihovar a drožďárna, lihovar v Hodolanech, akciová drožďárna a lihovar v Pavlovičkách, Moravské mlýny Bruno Weiss Olomouc, Chválkovický mlýn L. Chromowitz, Závody Milo a Zora Olomouc. Ve druhé etapě znárodnění byly z potravinářských závodů a provozů znárodněny Olomoucké továrny na lihoviny a ocet, Hanácký akciový pivovar se sladovnou v Holici, Olomoucká vývozní sladovna Göhler a Weiss, Hanácká sladovna H. C. Horna, Hanácká sladovna v Holici (dříve Keller a Husserl), Hanácké mlýny, Nakládal a Zajíček - První olomoucká továrna na chléb a výrobu těstovin, Olomoucké pekárny, uzenářství Aloise Smékala, továrna na čokoládu, cukrovinky a poživatiny Union, Josef Mikšovský - výroba cukrového zboží a čokolády a obchod s těmito výrobky, továrna na cukrovinky a čokoládu Olfedo (Burešová, 1989). Až ve druhé polovině roku 1946 došlo k organizování národních podniků potravinářského průmyslu. V Olomouci jako první byl zřízen nový národní podnik Závody Milo. V letech 1946 až 1947 byly zřízeny v potravinářském průmyslu další národní podniky. Byly to Hanácké závody lihovarské a drožďářské, Zora, továrna na čokoládu a cukrovinky a Severomoravské mlýny. Ve druhé polovině roku 1947 přeorganizován

znárodněný

a v první polovině roku 1948 byl

cukrovarnický

průmysl,

kdy

byl

vytvořen

n. p. Cukrovar a rafinerie cukru v Holici. V létě roku 1948 byl v Olomouci zřízen

48

n. p. Obchodní sladovny. Národní podniky potravinářského průmyslu většinou netvořily velké oborové nebo územní komplexy, ale navazovaly na největší a nejlépe vybudované závody. K nim byly připojovány úzce kooperující provozovny, většinou v blízkém okolí města Olomouce. Obchodní cukrovar A. a H. Mayů v Hejčíně byl zrušen v rámci přestavby průmyslu, ale zůstal v sektoru ministerstva výživy jako podnik se strojírenským výrobním programem, Strojírny potravinářského průmyslu (Strojobal, dnes Mopos), vyrábějící investiční celky pro sladovny, cukrovary a pekárny. Nedostatečná

industrializace

se

projevila

jako

výrazná

územní

disproporce. Olomouc se stala zdrojem pracovních sil pro průmyslové závody v okolí – v Lutíně, Mariánském Údolí, Šternberku i v Uničově. Přitom mělo město výhodné faktory pro další rozvoj průmyslu. Byla to hlavně výhodná poloha v centru státu na křižovatce významných dopravních spojů. Dalším významným faktorem byla významná zemědělská oblast, která poskytovala surovinovou základnu pro potravinářský průmysl. Významné byly i plochy v bezprostředním okolí města, které byly nehodné pro zemědělskou výrobu, ale využily se k zástavbě (především na východě města). Významná byla i relativně vysoká vybavenost města službami a příznivé perspektivy pro růst obyvatelstva jako potencionální pracovní síly. V sedmdesátých letech potravinářský průmysl zaznamenal značný rozvoj. Právě v této době byla vybudována velkopekárna Hanka, mlékárna Olma, která zahájila výrobu v roce 1970, dále sodovkárna Nealko a drožďárna Seliko. Kolem roku 1989 patřilo nejvíce podniků potravinářskému průmyslu: Milo závody, Zora, ve které se postupně koncentroval veškerý průmysl čokolády a cukrovinek na Olomoucku, Seliko, Severomoravské pekárny a cukrárny, Mlýny a těstárny, Severomoravský masný průmysl, Mrazírny, Obchodní sladovny, Severomoravské pivovary, Severomoravské cukrovary, Chema – Solné mlýny, Olma a Nealko. Naopak některé podniky v důsledku postupné koncentrace výroby a likvidace neefektivních výrob zanikly. Zrušeny byly Vinařské závody a Tvarůžkárny.

49

6. 2 Potravinářský průmysl v Litovli Litovel je nejvýznamnějším a tradičním střediskem západní části okresu Olomouc. V době zrušení patrimoniálního zřízení byla Litovel malým venkovským městem. V roce 1854 zde žilo 2 646 obyvatel. S postupující industrializací se do roku 1900 počet obyvatel téměř zdvojnásobil (Bartoš, 1981). V polovině 18. století byl založen měšťanský pivovar, kterému až do konce 19. století konkuroval pivovar rolnický. Po osvobození byl rolnický pivovar znárodněn a začleněn do Severomoravských pivovarů. V 70. letech 19. století byla zřízena sladovna, na kterou navázal tradici závod prostějovských Obchodních sladoven. Před rokem 1918 byla v Litovli vybudována továrna na výrobu poživatin, která se koncem 20. století stala závodem olomouckého Selika. V roce 1871 byl založen rolnický cukrovar, později se stal součástí Severomoravských cukrovarů. Dalším rolnickým podnikem byl od roku 1900 akciový lihovar s výrobou droždí. V 80. letech 20. století byl zrušen lihovar, jeho místo zabral největší průmyslový závod města, národní podnik Tesla. 6. 3 Potravinářský průmysl v Uničově Uničov patří k důležitým ekonomickým a společenským střediskům okresu, zvláště v jeho severní části. K základnímu obratu v rozvoji Uničova došlo po roce 1945. Do roku 1945 zde chybělo větší zastoupení průmyslu, díky uničovským Němcům, kteří bránili přílivu českého potenciálu. V druhé polovině 19. století se začalo úspěšně prosazovat potravinářství, které navazovalo na zemědělskou výrobu. Byl to hlavně cukrovar, založený v roce 1850, spojený s lihovarem a drožďárnou. Starý městský pivovar byl roku 1912 odkoupen akciovou

společností.

Období

budování

socialismu

přineslo

celkovou

reorganizaci a to i menších podniků. Z tradičních výrob zůstal a dále se rozvíjel jen cukrovar, který se později stal součástí n. p. Severomoravské cukrovary. Lihovar při cukrovaru byl zrušen a drožďárnu nahradila jiná výroba. Zastaralý pivovar se sladovnou zastavil provoz. Místo něj byla zřízena konzervárna

50

zeleniny a výroba ovocných šťáv, která ale neměla dlouhé trvání. Byla zde postavena pekárna Severomoravských pekáren a cukráren. 6. 4 Potravinářský průmysl ve Šternberku Šternberk je dalším významným střediskem okresu. Oproti Olomouci měl dobré předpoklady k rozvoji průmyslu. V první polovině 19. století byl Šternberk nejrychleji se rozvíjejícím průmyslovým městem v okrese. V roce 1872 zde byla založena státní tabáková továrna, která patřila mezi největší průmyslové podniky. Po roce 1945 nastalo ve městě mnoho změn. Mezi ty významné patřilo zastavení výroby v tabákové továrně a roku 1946 byla do jejích prostor přenesena výroba hodin (n. p. Chronotechna). Potravinářství se začalo rozvíjet hlavně v druhé polovině 19. století a v první polovině 20. století. V roce 1870 koupili bratři Kubelkovi starý měšťanský pivovar a postupně jej rozšiřovali o další provozy. Ve třicátých letech 20. století neprosperující pivovar prodali Severomoravskému pivovaru a sladovně v Šumperku. Na konci 19. století bylo v provozu ještě i několik mlýnů, např. Passingerův a Schulzův. V roce 1894 byla postavena městská jatka Společenstvím řezníků, uzenářů a koželuhů pro Šternberk a okolí. Po roce 1950, kdy byly rušeny menší závody, se jejich prostory využily jako provozovny nebo sklady (např. n. p. Nealko, Severomoravské lihovary, Severomoravské pekárny a cukrárny). 6. 5 Potravinářský průmysl v ostatních obcích K

nejpočetnějším

potravinářským

odvětvím

patří

sladovnictví

a pivovarnictví. Sladovny, které zpracovávaly kvalitní hanácký ječmen, se nacházely v Křelově, Nedvězí, Týnečku, Haňovicích, Příkazích, Těšeticích a Žerotíně. Většina z nich byla založena koncem 19. století, zrušeny byly v průběhu 50. let 20. století. Zakládány byly i nové pivovary a to v Dlouhé Loučce, Haňovicích, Náměšti na Hané, Těšeticích, Velké Bystřici a Dolanech. Pivovar v Dolanech založený roku 1786 byl v roce 1920 postaven mimo provoz

51

a v jeho prostorách byla otevřena sodovkárna a octárna. Od roku 1956 se zde vyráběly destiláty, později podnik převzal n. p. Seliko. Dalším významným zástupcem potravinářství jsou mlýny, u nichž byl vodní pohon postupně nahrazován parním a elektrickým. Po roce 1918 byl založen družstevní mlýn s pekárnou a malý lihovar v Horní Sukolomi. Oba byly zrušeny po roce 1945. Dva mlýny, jejichž provoz byl zastaven po roce 1945, se nacházely v Nové Dědině, která je částí Uničova. Další mlýn se nacházel v Dlouhé Loučce, Slatinicích a Domašově nad Bystřicí (od roku 1937 výroba těstovin). V Domašově nad Bystřicí byla i pekárna n. p. Severomoravských pekáren a cukráren, které provozovaly pekárny v Dubu nad Moravou, Horce nad Moravou a ve Velké Bystřici. Cukrovar v Drahanovicích, založený roku 1861, přešel pod správu n. p. Severomoravské cukrovary a roku 1937 byl rozšířen o rafinerii cukru. Od konce 19. století byly rolnickými družstvy zřizovány mlékárny. Po roce 1945 byla do provozu uvedena družstevní mlékárna v Července, jejíž výroba skončila roku 1960 a byla nahrazena výrobou sodovek a limonád. Provoz byl zrušen roku 1974. Mlékárna, založená roku 1895, byla i v Senici na Hané. Pěstitelská pálenice Severomoravských lihovarů a konzerváren byla do 90. let 20. století v Dlouhé Loučce. Lihovar s výrobou exportní hanácké whisky se nacházel v Těšeticích, kde mimo jiné byla od roku 1938 sušárna brambor. Specialitou byly olomoucké tvarůžky. Vyráběly se v samostatných závodech (př. Hněvotín) nebo podomácku (př. Topolany).

52

7. TRANSFORMACE POTRAVINÁŘSKÉHO PRŮMYSLU NA OLOMOUCKU PO ROCE 1989 7.1 Transformace české ekonomiky-kontext Česká republika v rámci bývalého Československa byla jeho vyspělejší částí. Již v předválečném období

patřila

k průmyslově vyspělejším zemím

a měla významné obchodní i finanční vazby na západní Evropu. Značný vliv na hospodářský vývoj měla situace po druhé světové válce. Hospodářské, ale i technické zaostávání země souviselo s orientací na bývalý Sovětský svaz a se systémem centrálního plánování. V důsledku tohoto odtržení od vyspělého světa se postavení naší republiky ve světě značně zhoršilo. Transformace české společnosti a ekonomiky po roce 1989 byla zásadní změnou, která znamenala nový politický i ekonomický systém, nové mezinárodní postavení země i nové úkoly a odpovědnost. Transformace především ovlivnila vzhled a ekonomický vývoj institucí a podniků. Podstatou transformace se stala orientace na tržní systém, který v rámci konkurenčního boje podněcoval inovace a technologický rozvoj. Ekonomická transformace ale byla podstatně složitější a obtížnější, šlo o radikální změnu v ekonomickém systému. Především se jednalo o změnu vlastnických vztahů a ekonomických institucí, zavedení již zmiňovaného tržního systému a vytvoření právnického prostředí. Výhodu pro transformaci představovala relativně vysoká ekonomická i životní úroveň, poměrně vysoká kvalifikační úroveň pracovní síly a rozvinutá infrastruktura (Spěváček, 2002). Nevýhodou byla centralizace

řízení hospodářství, absence

soukromého sektoru, nerozvinutý sektor služeb a převaha těžkého průmyslu. Transformace tedy ovlivnila i vývoj ve struktuře národního hospodářství podle hlavních odvětví. Před zahájením transformace v roce 1989 měl průmysl významný podíl ve výrobě, zaměstnanosti a investicích. Za ním následovaly služby a zemědělství. Přechodem na tržní ekonomiku narůstá podíl sektoru služeb, kdy výrazný pokles průmyslové výroby je částečně kompenzován právě růstem produkce odvětví služeb.

53

V roce 1991 se uplatňují ekonomické reformy, které ovlivnily následující hospodářský vývoj. Můžeme říci, že 1. ledna

liberalizací

ekonomická

transformace

začíná

cen a zahraničního obchodu. Liberalizace zahraničního

obchodu byla spojená se zavedením vnitřní směnitelnosti československé koruny, která tak výrazně zlepšila svou situaci na trhu. V průběhu roku 1991 začala první vlna malé privatizace a koncem roku proběhla registrace kupónových knížek pro tzv. velkou privatizaci kupónovou metodou. Roku 1992 proběhla první vlna kupónové privatizace, pokračuje malá privatizace a v rámci restitucí je vracen majetek, který byl po roce 1948 znárodněn. V této době ale také vrcholí spory o kompetence mezi k rozdělení

Českou a Slovenskou republikou.

Tento vývoj spěje

Československa. K 1. 1. 1993 tedy vzniká samostatná Česká

republika. Byla zavedena daňová reforma, která vymezila daň z přidané hodnoty a daně z příjmů fyzických a právnických osob. Druhá vlna velké privatizace pokračuje v roce 1994. Problémy transformace ekonomiky se začínají projevovat v roce 1997, nejzávažnějším z nich je rychle rostoucí míra nezaměstnanosti. V podnikové

sféře

se

negativně

projevují

problémy

spojené

s privatizací, např. nevyjasněnými vlastnickými vztahy, nedostatečným právním zabezpečením transformace,

ale i mezipodnikovým zadlužením (Spěváček,

1999). V roce 1999 se Česká republika stává členem NATO. Navíc vláda spolu s Evropskou unií připravila Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky České republiky (Spěváček, 2002), které má urychlit ekonomickou transformaci a přípravy vstupu republiky do EU. Pozitivním rysem vývoje byly investice, jejichž míra byla po celé transformační období republiky značně vysoká. Nejvyšší míra investic byla dosažena v roce 1996, kdy postupně klesala až do roku 2000, který je charakteristický značným oživením investičních aktivit. Dle Spěváčka (2002) můžeme vývoj české ekonomiky rozdělit do čtyř etap, z hlediska vývoje výroby a poptávky: -

fáze transformační recese, která byla charakteristická pro období let 1990-1992,

-

etapa hospodářského oživení v letech 1993-1996,

54

-

etapa opětovné recese, začínající v roce 1997 a trvající do poloviny roku 1999,

-

období oživení výroby, které začalo ve druhé polovině roku 1999.

7.2 Transformace potravinářských podniků v okrese Olomouc Ke zhodnocení transformačních změn struktury potravinářského průmyslu na Olomoucku jsou použity údaje o zaměstnanosti v okrese Olomouc a v České republice v letech 1989 a 2001. Nejdříve je třeba posoudit změnu podílu sektorů národního hospodářství, která úzce souvisí s ekonomickým rozvojem. Jak je patrné z tabulky 7, podíl I. sektoru se v roce 2001 oproti roku 1989 značně snížil, v okrese Olomouc o 7, 6 % a v ČR o 8, 7 %. Podíl počtu pracovníků odcházejících ze zemědělství se přesouvá do sektoru služeb, který zaznamenal v roce 2001 značný nárůst ve srovnání s rokem 1989. V okrese Olomouc vzrostl tento podíl o 12, 6 %, v ČR o 10, 7 %. Tento vývoj dokazuje nárůst produktivity práce i přes snížení počtu pracovníků. Tab.7: Zaměstnanost v sektorech národního hospodářství a jejich podíl v okrese Olomouc a ČR k 31.12.1989 a 31.12.2001-evidenční počet pracovníků Rok 1989 Rok 2001 Sektory národního okres ČR okres ČR hospodářství celkem (%) celkem (%) celkem (%) celkem (%) Celkem 113 100 5 236 100 116 100 5 253 100 735 908 408 400 Sektor I. 14 390 12,7 685 271 13,1 5 878 5,1 230 475 4,4 Sektor II. 54 332 47,7 2 479 47,3 42 500 36,5 1 980 37,7 024 672 Sektor III. 45 013 39,6 2 072 39,6 60 755 52,2 2 644 50,3 613 418 (zdroj: Pracovníci a mzdové fondy socialistického sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1989, ČSÚ, Praha, 1990; www.czso.cz a vlastní výpočty)

55

Tab.8: Zaměstnanost v průmyslu a jeho částech v okrese Olomouc a ČR k 31.12.1989 a 31.12.2001-evidenční počet pracovníků Rok 1989 Rok 2001 Odvětví ekonomické činnosti sektoru II. okres ČR okres ČR Průmysl celkem 44 522 2 114 882 32 063 1 525 837 z těžba* 152 204 978 124 60 760 toho výroba energie** 470 57 470 1 756 104 493 zpracovatel. prům. 43 900 1 852 434 30 183 1 360 584 z toho potrav. prům. 6 710 144 959 6 588 182 015 ostatní 37 190 1 707 475 23 595 1 178 569 Poznámka: * označení pro dobývání nerostných surovin ** označení pro výrobu a rozvod elektřiny, plynu a vody (zdroj: Pracovníci a mzdové fondy socialistického sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1989, ČSÚ, Praha, 1990; www.czso.cz a vlastní výpočty) V předcházející tabulce jsou pro přehlednost uvedeny počty zaměstnanců v jednotlivých odvětvích průmyslu v okrese Olomouc a v ČR v roce 1989 a 2001. Odvětví, zabývající se výrobou a rozvodem elektřiny, plynu a vody jako jediné v rámci celkového poklesu zaměstnaných v průmyslu okresu Olomouc, zaznamenalo v roce 2001 oproti roku 1989 výrazný nárůst a to na 373 %. Navýšení na 182 % je zřetelné i u tohoto odvětví v rámci České republiky, zde ovšem nebylo tak podstatné jako u okresu. Ostatní uvedená odvětví průmyslu mají klesající tendenci ve vývoji zaměstnanosti od roku 1989 do roku 2005. Podrobněji je analyzován podíl zaměstnaných v potravinářském průmyslu na zaměstnané v průmyslu celkem a na zaměstnané ve zpracovatelském průmyslu v okrese Olomouc a ČR. Tyto podíly v roce 1989 a 2001 jsou pro srovnání uvedeny v následující tabulce 9 a

slouží k posouzení síly zaměstnanosti

v potravinářském průmyslu vůči průmyslu celkem a průmyslu zpracovatelskému.

56

Tab.9: Podíl zaměstnaných v průmyslu celkem na celkové zaměstnanosti a podíl zaměstnaných v potravinářském průmyslu na zaměstnané v průmyslu celkem a zaměstnané ve zpracovatelském průmyslu v okrese Olomouc a ČR k 31.12.1989 a 31.12.2001 Podíl zaměstnaných v potravinářském Rok 1989 Rok 2001 průmyslu Okres ČR Okres ČR -na zaměstnané v průmyslu celkem v % 15,1 6,6 20,5 11,9 -na zaměstnané ve zpracovatelském 15,3 7,8 21,8 13,4 průmyslu v % Podíl zaměstnaných v průmyslu celkem 39,1 40,4 27,5 29,0 na celkové zaměstnanosti v % (zdroj: Pracovníci a mzdové fondy socialistického sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1989, ČSÚ, Praha, 1990; www.czso.cz a vlastní výpočty) Podíl zaměstnaných v průmyslu celkem na celkové zaměstnanosti je klesající, což odpovídá situaci zmíněné v předcházejícím zhodnocení vývoje sektorů národního hospodářství. Zde dochází k poklesu podílu zaměstnaných v sektoru I. a II., z nichž část infiltrovaly služby a část vytvořila do roku 1989 neznámou kategorii obyvatel podle ekonomické aktivity, nezaměstnané. Z tabulky 9 je patrné, že i přes vyšší podíl zaměstnaných v průmyslu celkem na celkové zaměstnanosti ČR, ve srovnání s tímto podílem v okrese Olomouc je zřejmé, že na Olomoucku je silnější vliv právě potravinářského průmyslu. Výraznější podíl zaměstnaných v potravinářském průmyslu na zaměstnané v průmyslu celkem je důkazem již vytvořené rozsáhlé základny potravinářské výroby. Česká republika má tento podíl podstatně nižší, což je důsledkem menší koncentrace potravinářských podniků. Podíl zaměstnaných v potravinářském průmyslu na zaměstnané v průmyslu celkem se v roce 2001 ve srovnání s rokem 1989 rovnoměrně zvýšil jak v okrese, tak i v ČR. Tento stav je důsledkem výraznějšího snížení počtu zaměstnaných v průmyslu celkem v porovnání s nepatrným poklesem zaměstnaných v potravinářském průmyslu. Potravinářský průmysl si i po transformaci udržel významné postavení ve zpracovatelském průmyslu, ale i v průmyslu celkem. V ČR se počet pracovníků v potravinářských podnicích dokonce zvýšil, a to na hodnotu 125,6 % hodnoty z roku 1989. Vývoj podílu zaměstnaných v potravinářském průmyslu na zaměstnané ve zpracovatelském

průmyslu

má

obdobnou

tendenci

jako

vývoj

podílu

57

zaměstnaných v potravinářském průmyslu na zaměstnané v průmyslu celkem. Podíl zaměstnaných v potravinářství na zaměstnané ve zpracovatelském průmyslu v okrese Olomouc je obdobný jako na zaměstnané v průmyslu celkem. Vývoj tohoto podílu v ČR má mírný nárůst, je zde patrný větší vliv zaměstnanosti v potravinářství na zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu než na zaměstnanost průmyslu celkem. Pohled na změnu počtu zaměstnanců v provozovnách okresu Olomouc v roce 1989, bez podnikových ředitelství, a 2005 přiblíží příloha 17: Aktivní provozovny podle počtu zaměstnanců v okrese Olomouc, v roce 1989 a příloha 18: Aktivní provozovny podle počtu zaměstnanců v okrese Olomouc, v roce 2005. V roce 1989 bylo v okrese Olomouc 32 provozoven s průměrným počtem zaměstnanců 187, v roce 2005 bylo 26 provozoven, průměrný počet pracovníků činil 101. Je tedy patrné, že se v průměru snížila zaměstnanost v jednotlivých podnicích, a roku 2005 oproti roku 1989 žádný podnik nedosáhl kategorie nad 500 zaměstnanců. 7.3 Hodnocení změn ve vybraných potravinářských podnicích okresu Olomouc v období transformace Následující části se věnují popisu a zhodnocení změn ve výrobě a zaměstnanosti u vybraných potravinářských podniků, formou případové studie, v transformačním období na konci 90. let minulého století. Jsou zde také uvedeny změny v zemědělských podnicích s vazbou na potravinářský průmysl. Celkově je možné rozlišit tři formy transformace potravinářských podniků, jejich struktury a výroby. Do první skupiny patří potravinářské podniky se širokou výrobní základnou a více provozy. Tyto provozy se během transformace nebo těsně po ní oddělily a ve většině případů pokračovaly v zavedeném výrobním programu. V původních podnicích

postupně dochází k celkovému

útlumu výroby, pronájmu nevyužitých prostor a jejich postupné likvidaci. Druhá skupina potravinářských podniků neprošla významnějšími změnami, jejich výrobní struktura zůstala zachována a do podniku nevstoupil žádný zahraniční

58

investor, podnik tedy zůstal v českém vlastnictví. Poslední typ potravinářských podniků představují české

firmy, do kterých vstoupil zahraniční kapitál

a původní podnik slouží jako jeho výrobní závod. Dalším typem potravinářských podniků jsou nově vzniklé závody. Informace potřebné k zhodnocení změn v potravinářských podnicích byly získány rozhovorem s vybranou osobou příslušného podniku. Pro úplnost byly údaje doplněny z databáze www.hbi.cz, informacemi z internetu a dalších zdrojů, uvedených v literatuře. 7. 3. 1 SELIKO, a.s. v likvidaci Vývoj do roku 1989 Koncernový podnik Severomoravské lihovary a konzervárny vznikl v roce 1960 sloučením a

konzerváren

dvou

národních

podniků,

Hanáckých

lihovarů

v Olomouci a Slezských lihovarů a škrobáren v Ostravě.

Součástí Hanáckých lihovarů a konzerváren byl od roku 1958 národní podnik Severomoravská Fruta Litovel, který byl zřízen roku 1950 z bývalého litovelského závodu Fruta, n.p., Brno. V tomto roce bylo k n.p. Severomoravská Fruta Litovel přičleněno 6 soukromých závodů, z nichž 4 postupně zanikly. Zbývající dva, které spolu s Frutou přešly do Hanáckých lihovarů a konzerváren, byly závody v Unčovicích-moštárna a v Přerově-výroba lihovin, ovocných vín a moštů. K 1. lednu 1967 byl změněn název podniku na Seliko Olomouc, roku 1982 se z národního podniku stal koncernový podnik a nadřízeným k.p. Seliko Olomouc byly Konzervárny a lihovary, koncern, se sídlem v Praze. Důležitou investicí podniku byla výstavba nové drožďárny v Olomouci v letech 1972-1975 (Kvasný průmysl 30, 1984) a plně nahradila provoz v zastaralých drožďárnách v Hejčíně a Pavlovičkách. Koncernový podnik Seliko Olomouc provozoval devět závodů, z toho dva

v okrese Olomouc. Závod Litovel byl zaměřen na

konzervárenství a produkci kysaného zelí, které se vyrábělo v jeho pobočce v Olomouci na Rokycanově ulici. Závod Olomouc provozoval lihovar, drožďárnu

59

a octárnu. Vlastnil také likérku v Dolanech, která vyráběla značkové lihoviny a její provozovna v Těšeticích např. tradiční Seliko-whisky. Zbývajících sedm závodů se nacházelo v bývalém Severomoravském kraji. V závodě OstravaSvinov byl lihovar s likérkou. Octárna, výroba těstovin a hořčice se soustředila v závodě Ostrava-Třebovice. Ve Frýdku-Místku se vyráběly ovocné šťávy a marmelády. Konzervárenství bylo zastoupeno v závodě Opava výrobou kysaného zelí, sterilované zeleniny, kompotů a hotových jídel. Závod Bruntál produkoval ovocná vína a sirupy. Výroba ovocných moštů a lihovin-Rum, Borovička, byla v závodě Přerov. Poslední závod, ve kterém byl lihovar, se nacházel v Kojetíně. Dále do struktury firmy v tomto období patřila mechanizační dílna Opava, která zabezpečovala jak generální i běžné opravy technologického zařízení, tak i výrobu některých strojů. K 31.12.1988 byl zrušen koncernový podnik Seliko a od 1.1.1989 založen státní podnik Seliko. Transformace výroby a zaměstnanost Přípravné práce na privatizaci podniku byly zahájeny v dubnu roku 1991. Před tím se však ještě řešily případy navracení majetku, kdy byla původnímu majiteli vrácena provozovna na Rokycanově ulici. Cílem hospodářské smlouvy, podepsané s Investiční bankou Praha, bylo zabezpečit

přípravu a zpracování

privatizačního projektu do 30.9.1991, k předložení pro I. etapu privatizace (Zpravodaj Seliko, srpen 1991). Podmínkou privatizace bylo vypořádání restitučních nároků původních majitelů. Byly tedy vyčleněny závody Litovel, Přerov a provoz Unčovice. Závod Litovel, včetně provozovny Unčovice, byl navrácen bývalému vlastníkovi p. Hlaváčkovi. Původnímu majiteli byl vrácen i závod v Přerově. V roce 1992 se osamostatnila likérka v Dolanech i s provozem Těšetice. K 5.1.1992 vznikla privatizací akciová společnost Seliko, jejíž celkový majetek k 31.12.1991 činil 637 080 000 Kčs. Základní kapitál Seliko, a.s. byl 575 310 000 Kč. Vývoj podniku byl poznamenán faktem, že majoritním vlastníkem akcií se počátkem druhé poloviny 90. let 20. století

stává IPB.

60

Následně situaci ovlivnila firma Olpran (výroba a prodej cyklistického zboží), která skoupila podíly Selika, Nealka a Mila. Vytvořila „Milo holding“ a uvedené společnosti byly v prvních letech 21. století zrušeny s likvidací. Důsledkem tohoto vývoje, v průběhu devadesátých let 20. století, byl útlum provozů, popř. zastavení výroby nebo jejich prodej. Mezi první odstavené provozy, v roce 1995, patřil lihovar Svinov. V stejném roce byla prodána octárna v Olomouci do soukromého vlastnictví a v roce 1998 byl zrušen provoz lihovaru v Olomouci. V roce 1999 zakoupila drožďárnu Selika francouzská společnost Lesaffre. Vznikla Česká drožďárenská společnost a.s., která pokračovala ve výrobě droždí. Tato výroba byla ukončena k 30.6.2005. Nástupcem České drožďárenské společnosti a.s., se stala společnost Lesaffre Česko, a.s., která v současné době využívá prostory chladíren ke skladování droždí, které dováží z Polska a dále distribuuje po celé ČR. Prodej

drožďárny

byl

jedním

z hlavních

důvodů,

k ekonomickému poklesu Selika, tak že 1. března 2000

které

vedly

firma vstupuje do

likvidace. Závody lihovar Kojetín, konzervárna Opava a Ostrava-Třebovice se před likvidací Selika a.s. Olomouc oddělily jako dceřiné společnosti. Usnesením Krajského soudu v Brně, ze dne 13. srpna 2001, byl prohlášen konkurz

na

majetek obchodní společnosti Seliko, a.s. v likvidaci (www.justice.cz). S podnikem Seliko, a.s. v likvidaci do konkurzu vstupují i jeho závody Bruntál, Opava spolu s mechanizační dílnou, Ostrava-Svinov a Frýdek-Místek. Lihovar v Olomouci byl v roce 2000 vydražen. Jeho výrobní prostory získala Česká drožďárenská společnost, a.s. a skladovací prostory připadly lihovaru Kojetín. Ten od roku 2001 užívá nový název Moravský lihovar Kojetín a.s. a jeho výroba stále běží. Od celkového vývoje podniku se odvíjí změny v počtu zaměstnanců, jak je znázorněno v následujícím grafu.

61

Graf 9: Vývoj počtu zaměstnanců podniku Seliko Olomouc včetně závodů v letech 1989-1998

počet zaměstnanců

2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 1989

1991

1993

1995

1997

1998

rok

(zdroj: Zpravodaj Seliko, únor 1990, www.hbi.cz) Nejvýraznější pokles je zřetelný v roce 1991 oproti roku 1989, kdy byly v restituci vráceny již zmiňované závody a došlo k osamostatnění likérky v Dolanech. Další snížení počtu zaměstnanců po roce 1995 je způsobeno příchodem IPB, celkovým utlumením výroby a vytvořením „Milo holdingu“, kdy docházelo ke snižování počtu zaměstnanců. Ve struktuře výroby jednotlivých závodů nedošlo k výrazným změnám. Pokud nepočítáme se skutečností, že v celkové výrobě podniku došlo restitucemi a osamostatněním závodů k celkovému poklesu. Suroviny byly odebírány nejen od

tuzemských dodavatelů, ale

i zahraničních (20 %), především z Polska a Slovenska (www.hbi.cz, Seliko, a.s. v likvidaci, 2006). Poptávka po surovinách byla větší, než kterou stačila pokrýt tuzemská produkce. Na exportu se především podílely ovocné výrobky-džemy, kompoty, jahody v plechu, ale i hotová jídla a lihoviny (whisky). Lihoviny byly dodávány do Německa, na Slovensko a v 90. letech 20. století se export zvýšil díky poptávce po lihovinách v Rusku. Situaci výrazného propadu firmy je lépe viditelná z vývoje obratu v porovnání s čistým ziskem podniku.

62

Graf 10: Vývoj obratu podniku Seliko Olomouc včetně závodů v letech 1989-1998 1 800,00 1 600,00

obrat (mil. Kč)

1 400,00 1 200,00 1 000,00 800,00 600,00 400,00 200,00 0,00

1989

1993

1994

1995

1996

rok

(zdroj: Zpravodaj Seliko, únor 1990, www.hbi.cz) Graf 11: Vývoj zisku podniku Seliko Olomouc včetně závodů v letech 1989-1998 80

zisk (mil. Kč)

70 60 50 40 30 20 10 0

1989

1993

1994

1995

1996

rok

(zdroj: Zpravodaj Seliko, únor 1990, www.hbi.cz) Jak je vidět z předcházejících grafů, zisk podniku od roku 1994 rapidně klesal, přičemž obrat mírně narůstal a v roce 1995 až 1996 stagnoval. Tento

63

vývoj je ovlivněn i zdražením vstupů do výroby. K posouzení můžeme vzít přesné údaje z roku 1994, 1995 a 1996. Tab.10: Obrat a zisk podniku Seliko Olomouc v roce 1994, 1995 a 1996 Rok 1994 1995 1996 Obrat (mil. Kč) 1 578 1 661,7 1686,3 Zisk (mil. Kč) 65,56 38,41 22,96 (zdroj: Zpravodaj Seliko, únor 1990, www.hbi.cz) V současné době podnik Seliko, a.s. v likvidaci pronajímá

prostory

svých závodů a jeho majetek bude v blízké době rozprodán. Dceřiná společnost Seliko Opava, a.s.

používá logo Selika Olomouc. Seliko, a.s. je příkladem

potravinářského podniku s širokou výrobní základnou, do kterého negativně zasáhly důsledky privatizace s jedním majoritním vlastníkem. 7. 3. 2 Podnik v českém vlastnictví-OLMA, a.s. Vývoj do roku 1989 Bohatá tradice mlékárenského průmyslu začíná na přelomu 19. a 20. století, kdy se začínaly zakládat malé družstevní mlékárny. Některé mlékárny se udržely v provozu do konce 70. let 20. století, v mlékárně

Olma, k 17.12.1970

kdy

byl

zahájen

provoz

(www.olma.cz). O její výstavbě, zahájené

v roce 1967, rozhodl Investiční aktiv Ministerstva potravinářského průmyslu schválením

konceptu

vybudování

mlékárny

se

sušárnou

roku

1965

(www.olma.cz). V období 1970-1990 byla Olma součástí Severomoravských mlékáren Ostrava-Martinov, jako jeden z 9 závodů. Roku 1990 se ze Severomoravských mlékáren. Ostrava-Martinov vyčlenil státní podnik Olma, Mlékárenský průmysl Olomouc. Roku 1994 vstupuje Olma do privatizace.

64

Transformace výroby a zaměstnanost K 1. lednu 1994 zaniká státní podnik Olma a privatizací vzniká akciová společnost Olma, a.s., Olomouc, která je stále v provozu. Hlavní činností firmy je zpracování syrového kravského mléka, výroba mléčných výrobků a obchodní činnost. Olma, a.s. je ryze českou společností. Jejím majoritním vlastníkem (51 %) je Milkagro, a.s. Olomouc-sdružení prvovýrobců a dodavatelů mléka. Převážnou část její produkce tvoří čerstvé a trvanlivé mléko, jogurty, jogurtové nápoje, dezerty, másla a ostatní zakysané výrobky. Olma, a.s. má dvě dceřiné společnosti: Olma Slovakia s.r.o., (100 %) založená roku 1998 na Slovensku a Olma Polsko s.r.o., (100 %), kde působí od roku 2004. Roku 2005 Olma a.s. vstoupila do Senické mlékárny na Slovensku, když zakoupila více jak 30% podíl. Její výrobní program bude zaměřen na produkci sýrů a čerstvých mlékárenských výrobků, které budou určeny především pro slovenský trh. Změny ve struktuře výroby byly minimální. Zrušena byla výroba krmných směsí (Laktosan, Biosan), které sloužily jako krmivo pro telata. V roce 2001 Olma uvedla na trh novou řadu výrobků BIO. Rozšíření výroby se promítlo i do nárůstu počtu zaměstnanců, jak je znázorněno v grafu 12. Snížení počtu zaměstnanců v roce 2005, ve srovnání s rokem 2003, je důsledkem prodeje firemní autodopravy. Byla nahrazena dopravou nájemní, do které přešli všichni její stávající pracovníci.

65

Graf 12: Vývoj počtu zaměstnanců firmy Olma, a.s. v letech 1989-2005

počet zaměstnanců

700 600 500 400 300 200 100 0 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 rok (zdroj: www.olma.cz, materiály Vlastivědného muzea v Olomouci) Obrat firmy od roku 1991 stále stoupal, zvláště v průběhu posledních šesti let, kdy zvýšení obratu ovlivnila již zmiňovaná nová výroba řady Bio. Ovšem zvyšováním cen vstupů potřebných k výrobě a investicemi do reklamy se zisk firmy v jednotlivých letech značně liší. Největší investici, v roce 1999, firma směřovala do reklamy, která značně ovlivnila finanční ztrátovost tohoto roku. Ta je velice zřetelná v grafu 14. Další peníze firma investovala v roce 2004 do zlepšení zpracovatelských technologií, výrobních linek a chlazeného skladu hotových výrobků (www.olma.cz).

66

Graf 13: Obrat firmy Olma, a.s. v letech 1989-2005 4 500

obrat (mil. Kč)

4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 rok

(zdroj: www.olma.cz, materiály Vlastivědného muzea v Olomouci) Graf 14: Zisk firmy Olma, a.s. v letech 1989-2005 80 60

zisk (mil. Kč)

40 20 0 -20

1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005

-40 -60 -80 -100 -120

rok

(zdroj: www.olma.cz)

Olma a.s. je druhý největší producent českého mlékárenského průmyslu, která si pravidelnými investicemi udržuje své postavení a zlepšuje kvalitu svých produktů. Cílem

dalších investic firmy Olma je snaha o udržení pozice na

domácím trhu, ale také dosažení konkurenceschopnosti na zahraničních trzích,

67

hlavně v Evropě. Export Olmy je orientován i na některé evropské státy, hlavně na Rakousko, Nizozemsko, Rusko, Polsko, Slovensko, Maďarsko a SRN. Suroviny, hlavně mléko, dodávají místní zemědělská družstva, která jsou akcionáři společnosti Milkagro, a.s.. Patří mezi ně i ZD Unčovice, jehož jediným odběratelem mléka je právě Olma a do roku 2000 i ZD Senice na Hané. Další potřebné suroviny se dováží z Rakouska, Švédska a SRN. 7. 3. 3 Podnik se zahraničním kapitálem-závod Zora Vývoj do roku 1989 Podnik Zora vznikl 25. listopadu 1898 pod názvem První společná moravská továrna na cukrovinky a čokoládu v Olomouci a zahrnoval výhradně český kapitál. Výroba byla zahájena na Dolním náměstí, v pronajatých prostorách Občanské záložny, v historickém centru města 12. června 1899. Nové výrobky z oblasti cukrovinek a čokolády byly velmi oblíbené a bylo nutno výrobu rozšířit. Firma se v roce 1908 mění

na akciovou společnost Akciová továrna na

cukrovinky a čokoládu v Olomouci. V roce 1910 se firma stěhuje do nových moderních objektů a k potřebám dopravy využívá blízkosti železniční trati. Od roku 1914 nesou výrobky zaregistrovanou a do firmy pojatou značku Zora. Výroba se dále rozšiřuje a modernizuje. Koncem roku 1941 bylo vedení společnosti zbaveno pravomocí a do a.s. Zora dosazena německá nucená správa, která byla v čele podniku až do začátku května roku 1945. V říjnu 1946 byla Zora, akciová společnost, jako největší podnik svého druhu v Olomouci znárodněna a vznikla Zora, továrna na čokoládu a cukrovinky, národní podnik. Národní podnik Moravské čokoládovny v Olomouci v čele se závodem Zora byl pro oblast Moravy založen 1.1.1958. Do něj byly včleněny závody Sfinx Všetuly, Maryša Rohatec, Ika Komárov u Opavy a Mandloňové sady Hustopeče u Brna. Dne 1. října se celý národní podnik stává součástí nového oborového podniku Československé čokoládovny, se sídlem v Praze-Modřanech.

68

Zora je jediným a největším podnikem, jehož výroba zahrnuje veškerý sortiment, např. kakaové a cukrářské polotovary, kakaový prášek, tabulkovou čokoládu, čokoládové figurky a sety, čokoládové cukrovinky, dezerty, vánoční kolekce, nečokoládové pochoutky a trvanlivé pečivo. Patří mezi největší exportující podniky a jejími tradičními odběrateli je Anglie, Švédsko, USA, Kanada, Austrálie a bývalé NSR. Z důvodu vysoké náročnosti odběratelů se investiční akce soustřeďují na zavádění nových výrobních linek, přičemž se dbá na progresivní technologie, které zvyšují kvalitu výrobků, snižují energetickou náročnost a zvyšují produktivitu práce. Od 1.7.1988 se Zora stává státním podnikem, který je součástí státního podniku Čokoládovny Praha. Důležitou součástí podniku byla Zora až do roku 1988, kdy se Čokoládovny, státní podnik, staly v roce 1991 akciovou společností. Transformace výroby V České republice se jedním z prvních a nejvýznamnějších zahraničních investorů stala v roce 1992 společnost Nestlé, SA, Vevey, Švýcarsko. Ta v Praze založila distribuční společnost Nestlé Food, s.r.o., která budovala vlastní obchodní síť. Její vstup do Čokoládoven, a.s. umožňuje rozsáhlé rekonstrukce závodu, byla postavena nová hala a v roce 1995 se zprovoznila další linka na výrobu čokolád a čokoládových tyčinek. Při privatizaci a.s. Čokoládovny se stala společnost Nestlé jedním z hlavních partnerů. Rozdělením a.s. Čokoládovny vzniká k 1.1.1999 společnost Nestlé Čokoládovny, a.s. Aktivity

Nestlé

od

1.10.2001 zajišťuje nově vzniklá společnost Nestlé Česko, s.r.o. Tato firma během devadesátých let restrukturalizovala výrobu a vedla každý závod na část vyráběného sortimentu. V závodě Zora zůstala zachována výroba tabulkové čokolády, čokoládových tyčinek, dezertů a dalších čokoládových specialit. Export firmy Nestlé Česko, a.s. je v současné době zaměřen na Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rusko a USA. Suroviny dováží ze Slovenska, Maďarska, Polska a Běloruska. Majoritní podíl (99,9 %) má ve firmě Schöller zmrzlina a mrazené výrobky (www.hbi.cz).

69

Celkové zhodnocení situace transformace závodu Zora Olomouc je velice složité. Vzhledem ke skutečnosti, že majitelem je zahraniční společnost, která si velice dobře chrání veškeré údaje, nebyly k potřebám diplomové práce poskytnuty žádné přesnější informace. Hodnotit stav celé společnosti Nestlé Česko, a.s., ke které jsou některé informace dostupné z databáze www.hbi.cz , není

adekvátní se zadaným

tématem a nemá vypovídající

vlastnosti

o transformaci závodu Zora, Olomouc. 7.4 Hodnocení změn ve vybraných zemědělských podnicích s vazbou na potravinářský průmysl okresu Olomouc v období transformace 7. 4. 1 Bouzovská zemědělská společnost, a.s. Vývoj do roku 1989 Původní závod Zemědělské družstvo Bouzov, v současné době v likvidaci, vznikl v roce 1974 sloučením tehdejších šestnácti samostatných družstev. Ta se i předtím postupně slučovala do větších celků. Tento vývoj, spolu s příslušnými roky vzniku jednotlivých družstev a jejich způsobu postupného slučování, je zobrazen v příloze 12. V roce 1952 rolníci v Bouzově založili JZD, do kterého vstoupilo 60 zemědělců. Počátkem června 1953 byl do provozu uveden vepřín, v následujícím roce kravín. Rostlinná výroba na přelomu 50. a 60. let 20. století se zaměřovala především na pěstování brambor a žita. Počátkem 70. let minulého století bylo zřejmé, že zemědělskou velkovýrobu nelze realizovat v dosavadních malých družstvech, ale že bude nutná postupná integrace.V prosinci 1959 se spojilo tehdejší JZD Bouzov se sousedními družstvy v Hvozdečku a Jeřmani do společného celku JZD Mír se sídlem v Bouzově. Samostatné družstvo v Bezděkově se k tomuto seskupení přidalo v roce 1960. K další integraci došlo v roce 1966, kdy se připojilo JZD Kovářov (Burget, 1989). Zlepšil se tak celkový poměr orné a zemědělské půdy družstva. Podobným vývojem procházela i další družstva v této oblasti.

70

Největším z nich bylo JZD v Luké, které se od počátku 60. let minulého století postupně rozrůstalo. Do již zmiňovaného JZD Mír se sídlem v Bouzově vstoupilo v roce 1974 družstvo Luká spolu s dalšími menšími družstvy. Tento komplex byl vytvořen k 1. 1. 1974, vlastnil 2 776 ha zemědělské, z toho 2 311 ha orné půdy. Ta byla oseta především obilovinami (41%) a pícninami (43%), které zajišťovaly dostatek krmiv pro živočišnou výrobu. JZD Mír mělo po sloučení 2 705 kusů skotu, z toho 857 krav a 2 054 kusů prasat, z toho 175 prasnic. Specializací družstva byl odchov jalovic, chov plemenných prasat a hus. Transformace družstva Při transformaci zemědělského družstva „MÍR“, v roce 1992, se vycházelo ze skutečnosti, že transformační projekt nebere v úvahu rozdělení družstva.

Výchozí

majetek

pro

transformaci

družstva

představoval

171 093 602,93 Kčs, z toho kmenové jmění bylo 165 606 128,90 Kčs a rezervní fond obsahoval 5 487 474,03 Kčs. Výše čistého jmění určeného k transformaci byla 100 000 000,00 Kčs. Souhrnný přehled o majetku družstva byl zpracován k 30. 6. 1992. Skupinu oprávněných osob tvořily členové družstva (645 osob), z toho bylo 582 vlastníků půdy a ostatního majetku a nečlenové družstva (649 osob), kteří také vlastnili půdu a ostatní majetek. Celkově tedy tuto skupinu tvořilo 1 294 oprávněných osob. Všichni měli možnost výběru. Buď zůstat v družstvu nebo požádat o vydání transformačního podílu (povinnost družstva byla vydat tento podíl do 7 let od transformace) a nebo soukromě hospodařit. V družstvu Bouzov vznikly všechny tři skupiny. Soukromě hospodařícím rolníkům byl vydán majetek v hodnotě 12 miliónů (z výchozí částky čistého jmění-100 miliónů Kčs). Během sedmi let družstvo vydá dalších 5 miliónů transformačních podílů vlastníkům půdy a ostatního majetku, kteří jeho vydání nárokují. Můžeme tedy říct, že po transformaci družstva v roce 1992 činil jeho majetek 83 miliónů Kčs. Důležitý zlom ve vývoji nastal v roce 1995, kdy byla k 3. 7. 1995 založena Bouzovská zemědělská společnost, a.s. (dále jen BZS), se základním

71

jměním v hodnotě 111 miliónů Kč. Její vznik iniciovali členové (930 osob) družstva Bouzov. Požádali o vydání členského vkladu a převzali všechny zaměstnance ZD Bouzov, které v roce 1995 ukončilo podnikání a v současné době je v likvidaci. V roce 1995 družstvo založilo dceřinou společnost YETTI a.s., která se zaměřuje

na

výrobu

mrazených

produktů.

Převládá

výroba

knedlíků

z bramborového těsta, játrových knedlíčků. Veškeré suroviny, potřebné k výrobě se nakupují, zemědělské družstvo žádné nedodává. BZS má ve společnosti Yetti 45% majetkový podíl. Poslední podstatnou změnou je skutečnost, že BZS se v září 2005 stala součástí koncernu Úsovsko a.s., se sídlem v Klopině, a dceřinou společností Mohelnická zemědělská a.s.. BZS i Mohelnická zemědělská a.s. jsou částí Úsovska a.s., které je jejich majoritním vlastníkem. Počet zaměstnanců v družstvu Bouzov od roku 1989 do roku 2005 postupně klesal, což odpovídá celkovému trendu snižování podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství. V grafu 15 jsou zachyceny změny počtu zaměstnanců v družstvu v období od roku 1989 do roku 2005. Stav je vždy k 31. 12. příslušného roku.

počet zaměstnanců

Graf 15: Změna počtu zaměstnanců v zemědělském družstvu Bouzov v letech 1989-2005 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 1989

1991

1993

1995

1997

1999

2001

2003

2005

rok

(zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006)

72

Jak můžeme vidět na grafu, počet zaměstnanců se v družstvu Bouzov do roku 1995 snížil o více než polovinu stavu z roku 1989. Tento vývoj je důsledkem transformace družstva v roce 1992, kdy je patrný největší pokles zaměstnanců. Od roku 1995, vytvořením BZS byl stav celkem vyrovnaný až do roku 2001, kdy je patrný další významný pokles, způsobený omezením jak rostlinné, tak i živočišné výroby družstva. Ve výrobní struktuře družstva došlo od roku 1989 k podstatným změnám, hlavně v živočišné výrobě. Do roku 1989 bylo družstvo zaměřeno na pastevní odchov jalovic pro družstva Senice na Hané, Haňovice a Unčovice. Tato spolupráce po transformaci v roce 1992 zanikla. V současné době se živočišná výroba skotu orientuje na produkci mléka a masa. Na konci

roku 2005 se

začínalo s chovem masného skotu na pastvinách. Prozatím se jedná o jedno stádo, které má 37 krav. Do budoucna družstvo plánuje zvýšit počet stád a využít tak dotace z Evropské unie na tento chov. V roce 1994 byla zrušena specializace družstva-plemenný rozmnožovací chov prasete černostrakatého. Byl nahrazen nukleovým chovem (vyšší kvalitativní stupeň šlechtitelských chovů) prasat Landras a bílým ušlechtilým plemenem, které nemá oproti černostrakatému velký podíl sádla. I tento chov byl zrušen, v roce 2004, protože byl nerentabilní a družstvo mělo pouze nízkokapacitní stáje. Chovem, který neprošel po transformaci výraznější změnou, je chov hus. V roce 1989 družstvo vlastnilo 2 hejna (2 400 kusů), od roku 2003 má hejno pouze jedno (1 200 kusů). Na trh hlavně dodává 1-denní housata, jejichž průměrný roční prodej činí 25 000 kusů. V poslední době však zájem o jejich nákup upadá kvůli obavám z ptačí chřipky. Snížení stavů zvířat je uvedeno v následujícím grafu, k dispozici jsou údaje z roku 1989 a roku 2005.

73

Graf 16: Změna stavu zvířat v zemědělském družstvu Bouzov počet kusů 3 000 2 500 2 000 1 500

rok 1989

1 000

rok 2005

500 0

skot celkem

z toho krávy

z toho prasnice jalovice

(zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006) Z grafu je patrné, jak se stavy zvířat rapidně snížily, především u jalovic, což ovlivnilo i celkový počet skotu. O situaci s poklesem počtu jalovic jsem se již zmínila, po transformaci v roce 1992 byl zrušen odchov jalovic pro jiná družstva. Co se týče krav, převažovaly dojnice a tato situace zůstala dodnes stejná. Změnily se jen odběratelé mléka. Do roku 1989 družstvo mléko dodávalo zhruba ve stejném množství do Zábřeha na Moravě a do Olmy Olomouc. V současné době má odběratele jen jednoho, a to mlékařské odbytové družstvo Morava, se sídlem ve Vyškově. V následujícím grafu je uvedena roční produkce mléka v litrech na jednu dojnici v letech 1988 až 2005. K dispozici jsem měla údaje z let 1988, 1997, 2000 a 2005.

74

Graf 17: Roční produkce mléka na dojnici v družstvu Bouzov v letech 1988-2005

produkce mléka v litrech

8 000 7 000 6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0 1988

1997

2000

2005

rok

(zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006) Na grafu 17 vidíme výrazný nárůst roční produkce mléka na dojnici v roce 2005 ve srovnání s rokem 1988. Tento příznivý vývoj je způsoben kvalitnějším ustájením, výživnějším krmivem a lepší veterinární péčí. K menším změnám došlo i v rostlinné výrobě. Jednou z nich bylo zrušení produkce brambor po roce 1989. Ostatní plodiny, obiloviny, olejniny a pícniny, se pěstují i v současné době, jen se snížila jejich výměra. V následujících grafech je uveden podíl pěstovaných plodin v roce 1989 a v roce 2005. Je zde patrný nárůst podílu obilovin a pícnin s olejninami, jejichž výměra se rozšířila i o původní plochy brambor.

75

Graf 18: Podíl osevních ploch jednotlivých plodin v roce 1989 celková rozloha orné půdy 2 089 ha

ostatní: brambory: 4,40% 7,70% pícniny a olejniny: 36,70%

obilniny: 51,20%

(zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006, vlastní výpočty) Graf 19: Podíl osevních ploch jednotlivých plodin v roce 2005 celková rozloha orné půdy 1 264 ha

ostatní; 1,60% pícniny a olejniny; 44,70%

obilniny; 53,70%

(zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006, vlastní výpočty) Z obilovin převládá pěstování pšenice a sladovnického ječmene, okrajově žita. Družstvo tyto plodiny stále dodává, dříve státního podniku, dnes akciové společnosti ZZN Šumperk (Zemědělské zásobování a nákup Šumperk) se sídlem v Zábřehu. Výměnou za dodávky od ZZN Šumperk, a.s. berou krmné směsi, popřípadě potravinářskou i krmnou pšenici. Další dodávanou plodinou do ZZN

76

Šumperk, a.s. je řepka, v roce 2005 pěstovaná na 133 hektarech. Výměra pěstování řepky spolu s kukuřicí a mákem je zahrnuta v kategorii pícniny a olejniny. Mák družstvo dodává různým odběratelům podle nabídnuté ceny, část jde společnosti Rožnovská travní semena, s. r. o., která jej vyváží do Polska. Ve vývoji struktury zemědělské půdy, který je znázorněn v grafech 20

a

21, došlo k podstatnému snížení podílu orné půdy, která se postupně zatravňuje. Využívá se jako pastviny pro skot a zdroj senáže pro zimní období. Od roku 1995 se družstvo zaměřilo i na pěstování trav na semeno. K tomuto účelu průměrně využívá 110 ha půdy. V roce 2000 byla zrušena stávající výroba krmných směsí (hlavně pro skot, doplňkově pro prasata). Graf 20: Struktura zemědělské půdy družstva Bouzov v roce 1989

ovocné sady: 5,7%

travní ostatní: porosty: 0,6% 16,4%

orná půda: 77,2%

(zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006, vlastní výpočty)

77

Graf 21: Struktura zemědělské půdy družstva Bouzov v roce 2005

travní porosty: 27,1% ovocné sady: 5,9%

orná půda: 67,0%

(zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006, vlastní výpočty) Rozloha ovocných sadů se od roku 1989 do roku 2005 výrazně nezměnila. Mezi hlavní pěstované druhy patří jabloně a rybíz, jak je znázorněno v grafu 22. Graf 22: Rozloha jednotlivých ovocných druhů v sadech družstva Bouzov rozloha v ha 80 70 60 50

1989

40

2005

30 20 10 0

jabloně

rybíz

angrešt

jeřáb černý

ostatní

(zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006)

78

Jabloně zaujímají polovinu rozlohy sadů. Jablka tvoří hlavní produkční artikl, do roku 2006 je odebíralo odbytové družstvo CZ Fruit, se sídlem v Praze. Od roku 2006 budou jablka dodávána společnosti Úsovsko, a.s., která je využije jako surovinu při výrobě műsli tyčinek Fit. Úsovsko, a.s., se sídlem v Klopině, je jejich výrobcem. Na skladování ovoce vlastní družstvo Bouzov technologii ULO, která umožňuje skladování ovoce při velice nízkých procentech kyslíku (1,3-1,5 % O2) a řídí procento kysličníku uhličitého v této atmosféře. Díky této technologii může být ovoce uchováno po dobu několika měsíců v té nejlepší kvalitě. Družstvo se zabývá i nezemědělskou činností. Do roku 1995 fungovala přidružená výroba Plastik, která byla toho roku prodána. Zabývala se zpracováním pěnového polystyrenu, výrobou lehké prefabrikace pro zemědělské stavebnictví a výrobou výlisků z PPS. V následující tabulce je uvedena produkce družstva v roce 1989 a v roce 2005. Tab.11: Produkce družstva Bouzov v roce 1989 a 2005 Produkce 1989 (v mil. Kčs) 2005 (v mil. Kč) Rostlinná výroba 18, 191 19, 405 Živočišná výroba 26, 752 19, 585 Výroba Plastik 60, 679 0 (zdroj: Bouzovské zemědělské družstvo, 2006) Viditelný pokles v produkci živočišné výroby je způsoben změnou v chovu prasat. V současné době družstvo provozuje hotelovou činnost, vlastní hotel U Cimbury přímo v Bouzově. Prosperuje hlavně díky přítomnosti hradu Bouzov a turistické činnosti. Další možností příjmu skrývá větší možnost spolupráce s kotelnou na spalování biomasy, která se nachází v areálu družstva. Třetím rokem jí družstvo dodává šťovík, pěstovaný na 8 hektarech. Do budoucna se vyvíjí možnost perspektivní spolupráce s kotelnou. Tím by družstvo mělo možnost získat větší dotace (např. na řezačky, stroje na zpracování travních porostů a další zemědělské stroje) než ostatní družstva. Ve výrobní strategii se družstvo zaměřilo na způsob získání co nejvíce dotací jak z Evropské unie tak z národních zdrojů. Jak již bylo řečeno, začalo

79

s chovem masného skotu

a rozšiřuje možnosti dodávek biomasy do kotelny.

Další možnost spolupráce se otvírá díky vstupu do koncernu Úsovsko, a.s., kam by družstvo dodávalo nejenom jablka, ale i řepku a krmné plodiny na zpracování. Další výhoda koncernu spočívá v půjčování těžké mechanizace a popřípadě i pracovní síly. 7. 4. 2 Zemědělské družstvo Senice na Hané Vývoj do roku 1989 Poloha v jedné z nejúrodnějších částí Hané měla rozhodující vliv na rozvoj zemědělství. Na začátku dvacátého století se hospodářsky využívala více jak polovina rozlohy z celkového rozsahu obecního katastru. Zemědělská tradice začala založením družstevní mlékárny, třetí na Moravě, roku 1895. Senice patřila i po roce 1918 k nejvyspělejším hanáckým zemědělským obcím. V roce 1951 zde bylo založeno JZD, z počátku hospodařilo na 720 hektarech půdy a mělo 263 členů. Družstvo se pět let po založení začalo věnovat i pěstování chmele. Nejdříve na 4 hektarech, ale postupně se jeho plocha pěstování rozšiřovala, proto byla postavena vlastní sušička chmele, sklady a další potřebné objekty. V letech 1960-1980, kdy docházelo ke slučování, se do JZD „Mírová cesta“ v Senici na Hané začlenilo dalších 22 družstev. Schéma jejich postupné integrace je znázorněno v příloze 13. V roce1987 zemědělské družstvo patřilo z hlediska celkové rozlohy k největším v okrese Olomouc. K tomuto vývoji přispěl i fakt, že do JZD Senice na Hané se integrovala dvě velká družstva, JZD v Těšeticích a JZD Bílsko. Dobré půdní podmínky byly jedním z hlavních faktorů orientace výroby, ve které převažovala rostlinná výroba. V její skladbě převládalo pěstování obilovin, zejména pšenice a ječmene, cukrovky a krmných plodin. V živočišné výrobě bylo zaměření družstva orientováno na výrobu mléka, vajec, hovězího a vepřového masa (ZD Senice na Hané, 2006).

80

Transformace družstva Rozdělením JZD „Mírová cesta“ Senice na Hané v roce 1991 vzniklo Zemědělské družstvo Senice na Hané

a Zemědělské družstvo Těšetice.

Oddělením Těšetic se celkově snížila rozloha zemědělské půdy družstva Senice a především živočišná výroba. K dalším změnám došlo právě v důsledku transformace, kdy se podstatně snižovala výroba družstva a tedy i počet zaměstnanců. Vývoj počtu zaměstnanců je znázorněn v grafu 23. Stav je vždy k 31. 12. příslušného roku. Graf 23: Změna počtu zaměstnanců v zemědělském družstvu Senice na Hané v letech 1989-2005

počet zaměstnanců

1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 rok

(zdroj: ZD Senice na Hané, 2006) Jak je patrné z grafu, počet zaměstnanců se po celé období 1989 až 2005 postupně snižoval. Největší pokles je zřejmý v roce 1993 oproti roku 1991, který je způsoben odtržením ZD Těšetice a transformací družstva, kdy byla zrušena přidružená výroba družstva. Tato výroba přestala fungovat po roce 1989, zaměřena byla na provoz dopravy, stavební středisko a přidruženou dřevo a kovovýrobu. K výraznější změně došlo v živočišné výrobě právě v důsledku osamostatnění ZD Těšetice, ke kterému došlo během transformace. V roce 1991

81

byl zrušen provoz výkrmu kuřecích brojlerů,

čítající zhruba 12 000 kusů.

V porovnání se stavem roku 1989 k roku 1991 poklesl počet dojnic z 2 700 na 2050. Tento rozdíl vznikl převedením 650 kusů dojnic do samostatného družstva v Těšeticích. Celkový vývoj počtu krav má sestupný charakter, jsou postupně rušeny kapacity ve výkrmu skotu a od roku 2006 byl zrušen úplně. Původní počet skotu ve výkrmu v roce 1991 byl 1 000 kusů. Počet dojnic v roce 2005 byl 560 kusů, což představuje 27, 3 % ze stavu v roce 1991, po rozdělení. Přehlednější vývoj změny stavu zvířat v roce 1989, 1991 a 2005 je znázorněn v grafu 24. Graf 24: Změna stavu zvířat v zemědělském družstvu Senice na Hané 3 000 počet kusů

2 500 2 000 skot ve výkrmu

1 500

dojnice

1 000

prasnice

500 0

1989

1991

2005

rok

(zdroj: ZD Senice na Hané, 2006) Počet prasnic se příliš neměnil, zůstal víceméně zachován. Další důležitou změnu zaznamenal chov slepic-nosnic. Jejich průměrný počet v roce 1989 byl 86 000 kusů, v roce 2005 klesl na 65 000 kusů. Tato změna je způsobena vstupem ČR do EU, která požaduje novou technologii klasického klecového chovu. Zavedení této technologie je ale příliš drahé, proto dochází ke snižování počtu nosnic. Před rokem 1991 vejce od družstva odebíraly dva hlavní odběratelé, dnes je menších odběratelů více. Maso bylo dodáváno do Masokombinátu Olomouc, v současné době jej odebírá firma Makovec a.s., maso a uzeniny se sídlem v Prostějově.

82

Rostlinná výroba družstva je zaměřena především na pěstování pšenice a ječmene. V porovnání s rokem 1989 se změnil podíl pěstované pšenice vůči osevní ploše ječmene. Zatímco před rokem 1989 převažovala pšenice, od roku 2003 se zvyšoval podíl sladovnického ječmene. Tento obrat v pěstování dvou hlavních plodin byl vyvolán ekonomickými změnami, kdy se zvýšila poptávka po kvalitním sladovnickém ječmeni. Družstvo jej z 90 % dodává do francouzské společnosti Sladovny Soufflet ČR, a.s., zbytek je určen pivovaru Radegast a.s., Nošovice. Rozhodujícím odběratelem ječmene do roku 1989 byly Obchodní sladovny Prostějov, menší množství ječmene bylo dodáváno do pivovaru Litovel. Rozloha zemědělské půdy je ve srovnání s rokem 1989 o 30 % nižší, snížil se i podíl orné půdy. Přesnější údaje

pro srovnání bohužel nejsou

k dispozici, tuto situaci navíc ovlivnilo rozdělení původního družstva na dvě samostatná. Mezi důležité pěstované plodiny patří chmel, jehož pěstovací plocha se oproti roku 1989 mírně snížila. Na ostatní orné půdě se pěstovala cukrovka, řepka a krmné plodiny. Pěstování řepky bylo zrušeno v roce 2002, protože bylo prodělečné, produkce cukrovky má stálý odbyt i do budoucna, pokud budou garantované ceny. Největší podíl cukrovky se v současné době

dodává do

cukrovaru Litovel, menší do Vrbátek a Prosenice, zatímco v roce 1989 byl hlavním odběratelem cukrovar Drahanovice. Perspektivní vývoj má pěstování jabloní, švestek a do budoucna družstvo plánuje výsadbu třešní a hrušek, po kterých je velká poptávka. Naproti tomu utlumilo družstvo produkci rybízu a úplně zrušilo pěstování angreštu. V roce 1992 bylo ukončeno pěstování zeleniny, kde převládali okurky, květák a doplňkově kapusta, zelí. Se zrušením výkrmu skotu se změnila i struktura pěstování krmných plodin. Jejich osevní plocha se stále zmenšuje. V současné době převládá podíl kukuřice pěstované na zrno, zatímco do poloviny devadesátých let převažovala kukuřice silážní. Po transformaci se přestaly pěstovat i brambory a většina jejich pěstovací plochy připadla Těšeticím. Po roce 1989 družstvo začalo využívat prostory bývalé drůbežárny na pěstování hlívy ústřičné, ale po roce 2004, kdy byla prodělečná, ji zrušili.

83

Co se týče výkupů pšenice potravinářské i krmné, zůstaly stejné, pouze ze státních podniků se staly soukromé firmy. Potravinářskou pšenici dodávají firmě MJM Litovel, do provozu mlýn Šternberk. Ohledně krmných směsí, suroviny do roku 1989 dodávali do výkupu a brali si již hotové krmné směsi. Po transformaci si namíchání dělají sami ve dvou vlastních nově postavených míchárnách a kupují jen dílčí vstupní suroviny, sóju, minerály a bílkoviny. Poslední dodávanou živočišnou surovinou je mléko. Vždy jej dodávali pouze jednomu odběrateli. Do roku 2000 to bylo Olma Olomouc, potom mlékárna Kunín a od roku 2006 dodávají do sýrárny Orrero v Litovli. Změny, které proběhly v družstvu Senice na Hané, v důsledku transformace, byly nejvíce patrné v postupném rušení nerentabilních chovů a změně zaměření rostlinné výroby. Došlo

k poklesu zaměstnanců, což je

důsledkem rušení některých nerentabilních provozů družstva a celorepublikového trendu snižování zaměstnanosti v zemědělství. 7. 4. 3 Zemědělské družstvo Unčovice Vývoj do roku 1989 Území JZD „Obránců Míru“ Náklo se sídlem v Unčovicích se v roce 1989 rozkládalo v katastrech obcí Náklo (s připojenými obcemi Lhota nad Moravou, Mezice a Střeň), Příkazy (s připojenou obcí Hynkov), částečně pak Litovel (s obcemi Chořelice, Unčovice a Rozvadovice) i Olomouc (místní část Hejčín a Řepčín a připojené obce Břuchotín a Křelov). Region JZD Náklo představuje významnou zemědělskou řepařskou oblast, kde se daří pěstování obilovin, cukrové řepy, zeleniny a ovoce. Z živočišné výroby převažuje chov skotu, zejména dojnic a vepřového dobytka, ve kterém převažuje odchov selat. JZD Obránců míru Náklo se sídlem v Unčovicích se formovalo postupným slučováním původních 14 družstev regionu. Tento vývoj integrace je znázorněn v příloze 14. Samotné družstvo v Unčovicích bylo založeno roku 1950 a v roce

84

1958 přijalo název JZD Obránců míru. První jednotná družstva v regionu vznikala na počátku padesátých let 20.století hlavně v obcích Litovelska. Transformace družstva JZD „Obránců míru“ Náklo se sídlem v Unčovicích se v roce 1992 transformovalo na družstvo vlastníků, Zemědělské družstvo Unčovice. Na transformaci bylo určeno 320 miliónů korun. Členský vklad činil 99 tisíc korun, celkem se za členské vklady upsalo 160 miliónů korun. Zbývající část, 160 mil. Kčs bylo vyčleněno na vypořádání za majetek všech členů družstva, z toho 15 mil. Kč není vyrovnáno dodnes. ZD Unčovice se rozkládá v nížině Hornomoravského úvalu mezi městy Litovel a Olomouc. V roce 2005 obhospodařovalo 4 416,55 ha zemědělské půdy, z toho vlastní tvořila pouze 5,26 ha a ostatní je pronajatá. Orná půda zaujímala rozlohu 4 281,05 ha, zbytek představovaly trvale travnaté porosty. Oproti roku 1989 se rozloha zemědělské půdy navýšila o 120,5 ha a orná půda o 128 ha. Živočišná výroba je soustředěna i v okolních obcích, na farmách v Rozvadovicích, Nákle, Střeni, Hynkově a Příkazích. Další specifikum

družstva je ovocná školka Mezice, kde jsou

pěstovány ovocné stromky a podnože jabloní. V posledních letech se místo ovocných stromků zaměřuje na okrasné stromky, po kterých je větší poptávka. Změna osevních

ploch jednotlivých plodin je znázorněna v následujících

grafech.

85

Graf 25: Podíl osevních ploch jednotlivých plodin v roce 1989

pícniny 16%

zelenina 2% brambory 2%

pšenice 37%

cukrovka 16% luskoviny 5%

kukuřice 10%

ječmen 12%

(zdroj: ZD Unčovice) Graf 26: Podíl osevních ploch jednotlivých plodin v roce 2005

oves 1%

pícniny 18%

ostatní 6%

pšenice 29%

zelenina 5% žito 1%

cukrovka 19%

luskoviny 2%

ječmen 19%

(zdroj: ZD Unčovice) Z grafů je patrné, že hlavní pěstované plodiny, pšenice, ječmen, cukrovka a pícniny zůstaly zachovány. Jen se změnil jejich podíl na osevní ploše. Klesl podíl pšenice a ječmene, naproti tomu se zvýšil podíl cukrovky a pícnin. V roce 1994 přestalo družstvo pěstovat brambory, na pozemcích získaných po roce 1990 v nadmořské výšce nad 400 m n.m. začalo s pěstováním žita a ovse. Z pěstované zeleniny převládá hrášek, z něhož je ale jen malý zisk, proto družstvo do budoucna uvažuje o skončení jeho pěstování.

86

Mezi hlavní odběratele cukrovky, do roku 1992 patřil cukrovar Drahanovice a Litovel. Od roku 1992 cukrovou řepu dodávají společnosti Eastern sugar

Česká

republika, a.s., která na českém trhu působí od roku 1991

(www.easternsugar.cz). V následujícím grafu je znázorněn vývoj počtu zaměstnanců, kde je patrný značný pokles v roce 1993 ve srovnání s rokem 1991, právě v důsledku proběhlé transformace družstva. Po roce 1993 zaměstnanců ubývá jen mírně, v posledních šesti letech stagnoval. Graf 27: Změna počtu zaměstnanců v zemědělském družstvu Unčovice v letech 1989-2005

počet zaměstnanců

800 700 600 500 400 300 200 100 0 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 rok

(zdroj: ZD Unčovice) V živočišné výrobě dominuje chov dojnic, prasnic a skot ve výkrmu. V této oblasti nedošlo k žádným radikálním změnám, chovy s menším počtem kusů zůstaly zachovány. Nejvíce se snížil v roce 2005 v porovnání s rokem 1990 počet krav, dojnic, jejichž počet se snižoval rovnoměrně po celé období. Pro jasnější představu je stav zvířat znázorněn v následujícím grafu, údaje jsou k roku 1990 a 2005.

87

Graf 28: Změna stavu zvířat v zemědělském družstvu Unčovice 1400

počet kusů

1200 1000 800 1990

600

2005

400 200 0

telata do 3 měsíců

jalovice do 2 let

skot ve výkrmu

krávy

prasnice

(zdroj: ZD Unčovice) Další vývoj družstva, především v rostlinné výrobě bude záviset na vývoji zemědělské politiky EU, zejména pak na rozhodnutí o změně kvót a minimálních cen cukrové řepy. Pokud nebude v ČR převzat systém kompenzací pro přímé producenty cukrovky, pak družstvo bude z ekonomických důvodů nuceno rozdělit pěstovací plochu cukrovky na celkovou plochu orné půdy. Družstvo v roce 2004 provedlo důležitou investici, kdy zakoupilo akcie společnosti Milkagro, a.s. v pořizovací hodnotě 584 300 Kč. Milkagro, a.s. Olomouc je sdružení prvovýrobců a dodavatelů mléka.

88

8. ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo zachytit transformační změny na celkovém vývoji potravinářských podniků s návazností na zemědělskou výrobu v okrese Olomouc. Všechny údaje, potřebné ke zhodnocení těchto změn, byly zjišťovány k roku 1989, který můžeme označit za zlomový. Další údaje tvoří ucelenou časovou řadu, upravenou podle potřeby a dostupnosti těchto dat a ukončenou rokem 2005. Nejprve byly zhodnoceny fyzicko-geografické podmínky, které v rozvoji potravinářského průmyslu hrají důležitou roli a vytváří základ zemědělské produkce na území okresu Olomouc. Právě lokalizace potravinářských závodů je úzce vázána na zemědělské oblasti, ale je také ovlivňována denní spotřebou obyvatelstva, proto se potravinářství soustředí do velkých měst. Podrobněji je rozebrána problematika vztahu zemědělské a průmyslové výroby, který se označuje pojmem agrokomplex. Jeho charakteristika v okrese Olomouc je zaměřena na vývoj cukrovarnictví, pivovarnictví a sladovnictví, odvětví která jsou pro dané území charakteristická. Tendence postupného rušení nerentabilních výrobních provozoven těchto odvětví je znázorněna v příloze 16: Vývoj rozmístění cukrovarů, pivovarů a sladoven v okrese Olomouc v letech 1950, 1968 a 2001. Charakter transformačních změn potravinářských podniků na Olomoucku se může rozlišit do tří typů. První představují

státní potravinářské podniky

se širokou výrobní základnou, s více provozovnami i mimo okres Olomouc, do kterého negativně zasáhly důsledky privatizace s jedním majoritním vlastníkem. Tyto podniky prošly výraznou transformační změnou, kdy se v průběhu 90. let 20. století vracely některé provozovny v restituci bývalým majitelům, některé se osamostatnily jako dceřiné společnosti a pokračovaly v zavedené výrobě. V původních podnicích v důsledku těchto změn postupně dochází k celkovému útlumu výroby a postupné likvidaci. Uvedený vývoj byl charakteristický pro významné podniky v okrese Olomouc, což představuje Seliko, a.s. v likvidaci, Nealko nápoje Olomouc a.s., v likvidaci a bývalý podnik Milo. V současné době

89

jsou jejich provozovny pronajímány jako skladovací prostory nebo byly prodány nově vzniklým firmám. Došlo tedy k rozpadu typické krajské organizace podniků na samostatně hospodařící subjekty. Druhým typem podniků můžeme označit takové, u kterých se nijak zásadně, v důsledku transformačních změn, výroba nezměnila. Tyto podniky s nevýraznou transformační změnou představují dvě odlišné formy ve struktuře vlastnictví. Jednou formou jsou podniky, které si udržely své postavení na tuzemském trhu bez vstupu zahraničního kapitálu, zůstaly v českém vlastnictví. Druhá forma potravinářských podniků je právě ovlivněna vstupem zahraničního investora, který stávající podnik využívá jako svůj výrobní závod. Poslední typ představují nově založené soukromé podniky. Transformační změny měly podstatný vliv i na výrobu zemědělských družstev, která s potravinářstvím Olomoucka velice úzce souvisí. Došlo ke zrušení nerentabilních chovů a výrob, kdy se po transformaci ve většině případů oddělily nebo byly prodány jejich přidružené výroby. Do vývoje zemědělských družstev v posledních letech zasáhl vstup ČR do EU, který je charakterizován výraznou dotační politikou, regulací agrárního trhu a tarifní i netarifní ochranou společného trhu EU. Transformační změny v potravinářských podnicích, které zůstaly do současnosti zachovány, a zvláště v zemědělských podnicích mají některé shodné znaky. Hlavním z nich je zvyšování produktivity práce při

snižování počtu

zaměstnanců, obzvláště v zemědělství. Došlo ke změně zaměření tržní orientace. Do roku 1989 převyšoval podíl zemí bývalého východního bloku, tento podíl v současné době připadá na západoevropské státy. Lokalizace potravinářských podniků v okrese Olomouc z hlediska vývoje od roku 1989 do roku 2005 zůstala v podstatě zachována. Areály zaniklých podniků slouží jako sklady firmám nebo je využívají nástupci státních podniků po privatizaci. Stále je důležitá dopravní dostupnost podniků. Důležitou

změnu

během

transformačního

období

sehrál

počet

zaměstnaných v potravinářství v okrese Olomouc. V české ekonomice celkově dochází k poklesu podílu zaměstnaných v sektoru I. a II., z nichž část infiltrovaly služby a část vytvořila do roku 1989 neznámou kategorii obyvatel podle

90

ekonomické aktivity, nezaměstnané. Co se týče silnějšího

zastoupení

potravinářského průmyslu na Olomoucku, tato situace je patrná z podílu zaměstnaných v potravinářském průmyslu na zaměstnané v průmyslu celkem, což je důkazem již vytvořené rozsáhlé základny potravinářské výroby. Česká republika má tento podíl podstatně nižší, což je důsledkem menší koncentrace potravinářských podniků. Celkově

si potravinářství na Olomoucku, i po

transformačních změnách, udrželo své významné postavení ve zpracovatelském průmyslu, ale i v průmyslu celkem. Diplomová práce podává celkový pohled na transformační změny ve struktuře a výrobě potravinářských, ale i zemědělských podniků s vazbou na potravinářský průmysl. Byl brán

zřetel na historické etapy vývoje

potravinářského průmyslu a zemědělských družstev.

91

9. POUŽITÉ ZDROJE Bartoš, J. a kol.: Okres Olomouc. Ostrava, Profil, 1981, 103 s. Bubeníčková, M.: K dějinám závodu Zora. In: Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, č. 180, 1976, s. 1-8. Burešová, J.: Vývoj olomouckého průmyslu po roce 1945. In: Historická Olomouc a její současné problémy VII., Olomouc, 1989, s. 65-73. Burget, A. a kol.: Socialistické zemědělství v okrese Olomouc. Olomouc, OV SDR, 1989, 287 s. Čermák, M.: Obchod a řemeslo v Olomouci na přelomu 15. a 16. století. In: Historická Olomouc a její současné problémy III., Olomouc, UP, 1980, s. 18-25. Čermák, M.: Olomoucká řemesla a obchod v minulosti. Olomouc, Memoria, 2002, 219 s. Čermák, M.: Řemeslná výroba v Olomouci v 17. a 18. století. In: Historická Olomouc a její současné problémy V., Olomouc, UP, 1985, s. 41-46. Čermák, M.: Zrušení cechovního zřízení a řemeslná výroba v Olomouci 19. století. In: Historická Olomouc a její současné problémy VI., Olomouc, UP, 1987, s. 59-65. Dohnalová, E.-Musilová, E.: Bibliografie okresu Olomouc 1. ,Město Olomouc. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, 442 s. Evropská databanka a.s., Olomouc, 2005. Holeček, M. a kol.: Zeměpis České republiky. Praha, Česká geografická společnost, s. r. o., 2003, 96 s. Jeníček, V.: Agrokomplex I., II. Praha, SPN, 1976, 192 s. Kratochvíle, A.: Pivovarnictví českých zemí

v proměnách 20. století. Praha,

Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s., 2005, 265 s. Kolomazníková, M.: Průmyslové regiony střední Moravy (identifikace, struktura, transformace).

[Diplomová

práce]

Univerzita

Palackého

v Olomouci,

Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, 2004, 90 s. Listy cukrovarnické a řepařské. Ročník 111, č. 6: červenec 1995. Praha, Cukrospol, 1992-.

92

Listy cukrovarnické a řepařské. Ročník 116, č. 12:

prosinec 2000. Praha,

Cukrospol, 1992-. Listy cukrovarnické a řepařské. Ročník 117, č. 2: únor 2001. Praha, Cukrospol, 1992-. Listy cukrovarnické a řepařské. Ročník 117, č. 7-8: červenec-srpen 2001. Praha, Cukrospol, 1992-. Olomoucký průmysl. Olomouc, Ediční rada Městského národního výboru v Olomouci, 1979. Pracovníci a mzdové fondy socialistického sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1989. ČSÚ , Praha, 1990, 193 s. Pytlíček, M.: Geografie agrokomplexu střední Moravy. Praha, SPN, 1982, 200 s. Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991 za okres Olomouc. Olomouc, Okresní statistická správa ČSÚ, 1992, 85 s. Seznam státních podniků zakládaných k 1.1. 1989. Příloha hospodářských novin 5/1989, 8 s. Situační a výhledová zpráva chmel, pivo. Praha, Ministerstvo zemědělství České republiky, 2005, 40 s. Spěváček, V. a kol.: Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha, Linde, 2002, 525 s. Spěváček, V.: Makroekonomická analýza a prognóza. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1999, 119 s. Technické památky ve Šternberku. Vydalo město Šternberk, 2003. Vančura, M.: geografické aspekty transformace průmyslové výroby v ČR po roce 1989 (na příkladě potravinářského průmyslu). [Disertační práce] Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, 2002, 125 s. Vaňák, B.: Poznámky k problematice vývoje potravinářského průmyslu v olomoucké oblasti. Časopis Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, 60, 1970, řada společenskovědecká, s. 49-54. Viktořík, M.: Dějiny podniku Zora. In: Střední Morava vlastivědná revue, Olomouc, Memoria, 2003, s. 23-44.

93

Vogl, J.: Z našich podniků:Charakteristika a historie k.p. Seliko Olomouc. In: Kvasný průmysl. Ročník 30/1984, č. 12, s. 280-282. Voženílek, V.: Diplomové práce z geoinformatiky. Olomouc, Vydavatelství UP, 2002, 61 s. Významné podniky České republiky. Díl 1, 2. Praha, Hoppenstedt Bonnier Information s.r.o., 2000, 2 379 s. Významné podniky České republiky. Praha, Hoppenstedt Bonnier Information s.r.o., 1993, 506 s. Zemědělství hanáckých okresů Olomouc, Přerov, Prostějov. ČSÚ oddělení Olomouc, oddělení Přerov, oddělení Prostějov, 1996, 31 s. Zpravodaj JZD Mírová cesta Senice na Hané. Listopad 1989, JZD Senice na Hané, s. 1-2. Zpravodaj JZD Mírová cesta Senice na Hané. Únor 1990, JZD Senice na Hané, s. 1. Zpravodaj Pracujících státního podniku Seliko Olomouc. Ročník XIII, č. 63: srpen 1991. Olomouc, s.p. Seliko Zpravodaj Pracujících státního podniku Seliko Olomouc. Ročník XII, č. 56: únor 1990. Olomouc, s.p. Seliko materiály Vlastivědného muzea v Olomouci, k jednotlivým podniků, 1989 Elektronické zdroje Administrativní registr ekonomických subjektů. Praha, Ministerstvo financí ČR 2006. [online] Bilance půdy podle okresů k 31. 12. 2004. Český statistický úřad, 2006. [online] Ekonomicky aktivní podle pohlaví, věkových skupin a odvětví ekonomické činnosti. Český statistický úřad, 2006. [online]

94

Databáze firem ČR. HBI Monitor. Hoppenstedt Bonnier Information, 2006. [online] Obchodní rejstřík a Sbírka listin. Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2006. [online] Obyvatelstvo ekonomicky aktivní podle nejvyššího ukončeného vzdělání a podle odvětví ekonomické činnosti. Český statistický úřad, 2006. [online] Registr ekonomických subjektů. Český statistický úřad, 2006. [online] http://www.hanmaso.cz http://www.czfruit.cz/region_vychod_4.php http://www.easternsugar.cz http://www.inform.cz http://www.litovel.cz http://www.mvcr.cz/reforma/phare/2001/kompon_2.html http://www.olma.cz http://www.olomoucko.cz/phprs/view.php?cisloclanku=2002051007 http://www.olomoucko.cz/pz-slechtitelu/profil_smol.pdf http://www.orrero.cz http://www.senicenahane.cz http://www.usovsko.cz http://www.zzn-sumperk.cz http://ekolist.cz/eu-cr-pozicdok-zemed.htm http://nemcicko.mikroregion.cz/doloplazy

95

SUMMARY The aim of this thesis was to capture the transformational changes on the overall development of food companies with relationship to agricultural production in the Olomouc district. All necessary information, which is identified as significant for the evaluation of these changes, was determined until the year 1989. Further information, which forms a coherent timeline, modified according to need and availability of these data, concluded by the year 2005. The food industry has a direct connection to agriculture, which has a longstanding tradition in the Olomouc district. This is influenced by the fact that the Olomouc district is situated on fertile ground in part of Hana.

Natural

conditions, which in the development of the food industry are of principle importance, is discussed in chapter four, in which special attention is paid to the area of interest, region of Olomouc, its physio-geographic and social economic characteristics and the correct development of the area. Another chapter is devoted to agro-complex, in relation between agricultural and industrial products. The beginning is devoted to general characteristics of agro-complex, its creation, division, structure and mainly importance. The second part is concentrated on agro-complex in region of Olomouc, where a more detailed description of the sugar industry, the beer industry and malting, which are typical for region of Olomouc is discussed.

In this is captured important conditions location of

individual companies, their needs for production, association with agricultural production and brief description of characteristics of their development. The aim of this chapter was to bring closer the relationship of agricultural production and the food industry in the Olomouc district and their mutual dependence. The end of this chapter continues by summarizing the problems of agriculture. On its overall development before and after 1989 is dependent the relationship of characteristics of agriculture in the Olomouc district. The following chapter is devoted to history and development of food production in region of Olomouc until 1989, in the time when most food companies were established, which formed the basic network for distribution of

96

food production. With certain changes, caused mainly by the transformation of the Czech economy, by which the placement of main establishments remained. In some cases production was cancelled and the existing space serves as storage or was bought by newly established private companies. Problems of transformation is the main theme of chapter 7, which is dominant. Overall, it is possible in the development of the Czech economy in the time of transformation to note two significant processes, which are mutually influenced. development.

It was the privatization of companies and restructuring of Restitution interfered in the situation of privatization of food

companies in the Olomouc district, when individual operation, in the 60’s and 70’s of the 20th century involved in established specific companies, were returned back to original ownership. Parts of this chapter are also case studies of chosen food companies.

Overall, it is possible to distinguish three forms of

transformation of food companies, their structure and development.

Food

companies with a wide production base and more operations, which are divided during or short after the transformation, belong in the first group. In original companies there is a gradual change towards complete end to production and gradual liquidation. The second group of food companies did not pass through significant changes, their production structure remained unchanged and no foreign investor entered into the company, therefore the company remained in Czech ownership. The final type of food companies introduced by Czech companies are those into which foreign capital entered and the original company serves as their production establishment. Other types of food companies are newly-existing establishments. This final report serves as a comparison between pre-transformational and transformational periods in the food industry in association with their historical development connection with agricultural traditions of the Olomouc district.

97

PŘÍLOHY

SEZNAM PŘÍLOH 1.

Mapa administrativního členění okresu Olomouc v roce 1989

2.

Mapa administrativního členění okresu Olomouc v roce 1991

3.

Mapa administrativního členění okresu Olomouc v roce 2001

4.

Mapa administrativního členění okresu Olomouc v roce 2005

5.

Vývoj struktury půdy v letech 1989-2004 v ČR, Olomouckém kraji a okrese Olomouc

6.

Potravinářské podniky a jejich provozovny v okrese Olomouc v roce 1989

7.

Potravinářské podniky a jejich provozovny v okrese Olomouc v roce 2005

8.

Osevní plochy v okrese Olomouc v letech 1989-2001

9.

Soupis hospodářských zvířat v okrese Olomouc v letech 1989-2001

10.

Mapa rozmístění JZD v okrese Olomouc v roce 1989

11.

Seznam transformovaných zemědělských družstev v okrese Olomouc v roce 1980, 1992 a 2006

12.

Diagram struktury postupné integrace zemědělských družstev do JZD Mír se sídlem v Bouzově 1974

13.

Diagram struktury postupné integrace zemědělských družstev do JZD Mírová cesta se sídlem v Senici na Hané 1976

14.

Diagram struktury postupné integrace zemědělských družstev do JZD Obránců míru Náklo se sídlem v Unčovicích 1975

15.

Vývoj rozmístění cukrovarů, pivovarů a sladoven v okrese Olomouc v letech 1950, 1968 a 2001

16.

Fotodokumentace-areály potravinářských podniků Olomoucka v roce 2006

17.

Aktivní provozovny podle počtu zaměstnanců v okrese Olomouc v roce 1989

18.

Aktivní provozovny podle počtu zaměstnanců v okrese Olomouc v roce 2005

Příloha 1. Mapa administrativního členění okresu Olomouc v roce 1989

Šumvald Dlouhá Loučka

N

Troubelice Paseka

Uničov

Újezd

Šternberk Bílá Lhota

Hraničné Petrovice

Žerotín-Strukov Hnojice

Mladeč

Domašov nad Bystřicí

Bouzov

Litovel

Jívová Štěpánov

Luká

Bělkovice-Lašťany

Náklo

Cholina

Bohuňovice

Město Libavá

Dolany Příkazy

Senice na Hané

Horka nad Moravou

Hlubočky

Náměšť na Hané Těšetice

Olomouc

Drahanovice

Velká Bystřice Hněvotín

Slatinice

Velký Újezd

Lutín Velký Týnec

Bystročice

Tršice Kožušany Grygov

Majetín Dub nad Moravou

0

5

10

15 km

Příloha 2. Mapa administrativního členění okresu Olomouc v roce 1991

Nová Hradečná Šumvald Dlouhá Loučka

Troubelice

N Paseka

Medlov

Šternberk

Uničov

Újezd 1 Mladějovice

Červenka Bílá Lhota

Mladeč

Pňovice

Bouzov 4

2 Lipina

3

Babice

Hraničné Petrovice

Žerotín Hnojice

Litovel 5

Slavětín

Domašov u Šternberka

Liboš

Domašov nad Bystřicí

Jívová

Štarnov

Luká

Loučka

Cholina

Náklo

Bílsko

Bělkovice-Lašťany

Štěpánov

6 Skrbeň

Vilémov

Příkazy

Senička Senice na Hané

7 Náměšť na Hané

Město Libavá

Dolany

Bohuňovice

Horka nad Moravou

Hlubočky Hlušovice

Tovéř

Loučany Těšetice

Drahanovice

Velká Bystřice

8

Olomouc

Ústín 9

Přáslavice

Hněvotín

Slatinice

10

Lutín Bystročice

Doloplazy

Velký Týnec Tršice

Charváty

Grygov

Krčmaň Majetín

Dub nad Moravou

Velký Újezd

1 - Želechovice

Kožušany Blatec

Daskabát

2 - Hlásnice 3 - Strukov 4 - Měrotín 5 - Haňovice 6 - Dubčany 7 - Olbramice 8 - Bukovany

Věrovany

0

5

10

15 km

9 - Luběnice 10 - Svésedlice

Příloha 3. Mapa administrativního členění okresu Olomouc v roce 2001

Nová Hradečná

N

Šumvald Dlouhá Loučka

Troubelice

Mutkov

Paseka Medlov

Šternberk Uničov

Újezd 1

Bouzov

Hraničné Petrovice

Hnojice

Žerotín

Litovel 5

Slavětín

Loučka

Domašov u Šternberka

Liboš

Střeň

Štěpánov

Cholina

Štarnov

Bílsko

6

Dolany

Vilémov

Příkazy

Senička

Skrbeň

Těšetice Drahanovice

Hlubočky Hlušovice

Křelov-Břuchotín

Loučany

9 Slatinice

Tovéř 12

Mrsklesy

8

Olomouc

Ústín

Město Libavá

Bohuňovice Horka nad Moravou

Senice na Hané Náměšť na Hané

Jívová

Bělkovice-Lašťany

Náklo

7

Domašov nad Bystřicí

Lužice

4

Luká

Lipina

Babice

3 Pňovice

Mladeč

Horní Loděnice 2

Mladějovice

Červenka Bílá Lhota

Řídeč

11

13

Velká Bystřice Přáslavice

Hněvotín

10

Lutín

Doloplazy

Tršice

Blatec Grygov

Charváty

Krčmaň

Velký Újezd

2 - Hlásnice 3 - Strukov 4 - Měrotín 5 - Haňovice

Velký Týnec

Bystročice Kožušany-Tážaly

1 - Želechovice Daskabát

14

6 - Dubčany 7 - Olbramice 8 - Bukovany 9 - Luběnice

Majetín Dub nad Moravou

10 - Svésedlice 11 - Komárov 12 - Samotíšky

0

5

10

15 km

13 - Bystrovany Věrovany

14 - Suchonice

Příloha 4. Mapa administrativního členění okresu Olomouc v roce 2005

Nová Hradečná Šumvald

N

Dlouhá Loučka

Troubelice

Huzová

Mutkov

Paseka

Moravský Beroun

Medlov

Šternberk

Uničov

Řídeč

Újezd

Mladějovice

Červenka Bílá Lhota Bouzov

Pňovice

Norberčany

2 Lipina

3

Mladeč

Horní Loděnice

11

1

Babice Žerotín

Domašov nad Hraničné Petrovice Bystřicí

Hnojice Lužice

4 Slavětín

Luká

Litovel

5

Domašov u Šternberka

Liboš

Střeň

Štarnov

Loučka

Bělkovice-Lašťany

Štěpánov

Cholina

Jívová

Náklo Bílsko

6 Senička

Náměšť na Hané

Bohuňovice Horka nad Moravou

Příkazy Senice na Hané

7

Město Libavá

Dolany Skrbeň

Vilémov

Hlubočky Hlušovice

Tovéř 12

Křelov-Břuchotín

Loučany Těšetice

Olomouc

Ústín

Drahanovice

9 Slatinice

Mrsklesy

8 13

Hněvotín

Velká Bystřice

1 - Želechovice Přáslavice

Velký Újezd

10

Lutín

Doloplazy

Tršice

Blatec Grygov Charváty

Krčmaň

2 - Hlásnice 3 - Strukov 4 - Měrotín 5 - Haňovice

Velký Týnec

Bystročice Kožušany-Tážaly

Daskabát

14

6 - Dubčany 7 - Olbramice 8 - Bukovany 9 - Luběnice

Majetín Dub nad Moravou

10 - Svésedlice 11 - Komárov 12 - Samotíšky

0

5

10

15 km

13 - Bystrovany Věrovany

14 - Suchonice

Příloha 5. Vývoj struktury půdy v letech 1989-2004 v ČR, Olomouckém kraji a okrese Olomouc Ukazatel (ha) Rok 1989 Rok 1992 ČR Olomoucký okres ČR Olomoucký okres kraj Olomouc kraj Olomouc 4 296 325 276 097 81 411 4 283 010 275 386 81 266 Zemědělská půda 3 232 229 220 050 70 844 3 175 204 217 600 69 738 - z toho orná půda 157 450 11 754 3 370 158 015 11 778 3 379 zahrady 51 083 2 617 636 50 409 2 686 712 ovocné sady 27 254 1 254 520 27 113 1 212 505 chmelnice X X X X X X vinice 828 309 40 422 6 041 872 269 42 110 6 932 trvale travnaté porosty 3 590 035 229 215 63 737 3 603 407 229 913 63 863 Nezemědělská půda 2 628 993 169 808 38 820 2 629 075 169 963 38 827 - z toho lesní pozemky 961 042 59 407 24 917 974 332 59 950 25 036 ostatní plochy Ukazatel (ha) ČR

Rok 1998 Olomoucký kraj 277 700 212 501 12 042 2 729 1 213 15 49 200

okres ČR Olomouc 81 095 4 277 435 68 119 3 075 178 3 430 160 710 719 48 803 522 11 236 2 15 626 8 303 965 882

4 284 302 Zemědělská půda 3 100 566 - z toho orná půda 160 165 zahrady 49 405 ovocné sady 11 328 chmelnice 15 507 vinice 947 332 trvale travnaté porosty 3 601 686 236 214 64 044 3 609 059 Nezemědělská půda 2 633 819 176 525 39 039 2 638 917 - z toho lesní pozemky 967 866 59 689 25 005 970 142 ostatní plochy (Zdroj: ČSÚ, 2006) X- údaj není k dispozici, kategorie vinice zahrnuta v kategorii chmelnice

4 279 823 3 142 643 158 698 50 091 11 425 15 632 901 333

Rok 1995 Olomoucký kraj 277 039 215 555 11 954 2 740 1 243 15 45 532

okres Olomouc 81 161 68 545 3 411 722 548 2 7 931

3 606 798 2 630 129 976 669

236 814 176 056 60 758

63 971 38 817 25 153

Rok 2001 Olomoucký kraj 277 187 211 097 12 061 2 760 1 154 17 50 098

okres ČR Olomouc 80 790 4 264 573 67 750 3 054 654 3 436 161 548 734 47 300 504 11 045 3 18 278 8 363 971 748

Rok 2004 Olomoucký kraj 276 081 208 298 12 055 2 847 1 060 17 51 804

okres Olomouc 81 145 66 128 3 441 896 409 3 10 268

236 764 176 698 60 066

64 363 3 622 265 39 228 2 645 737 25 135 976 528

239 811 179 176 60 635

69 831 44 633 25 198

ČR

Příloha 6. Potravinářské podniky a jejich provozovny v okrese Olomouc v roce 1989 Název podniku v roce 1989 Čokoládovny Praha MILO, k.p., Olomouc Mrazírny Praha NEALKO, k.p., Olomouc Obchodní sladovny, k.p., Prostějov

SELIKO, k.p., Olomouc SM cukrovary, k.p., Olomouc

SM drůbežářské závody, k.p., Přerov SM mlékárny, k.p., Ostrava

SM Mlýny, n.p. Olomouc SM pekárny a cukrárny, s.p. Ostrava SM pivovary, k.p., Přerov SM průmysl masný, k.p., Ostrava

Místo

Počet pracovníků

Provozovny podniku v roce 1989 S.p. ZORA, odštěpný závod (vlastní) Olomouc MILO Olomouc průmyslová provozovna MILO II. průmyslová provozovna S.p. mrazírny Olomouc Sirupárna Šternberk Sodovkárna Olomouc Provozovna 121, Litovel Provozovna 141, Olomouc - Bělidla Provozovna 142, Příkazy Provozovna 143, Olomouc - Holice Provozovna 144, Olomouc - Nová ulice Provozovna 145, Náměšť na Hané Závod 01, provoz Litovel Závod 01, provoz zelárna Olomouc Závod 06, provoz Dolany Lihovar Olomouc-Holice Drožďárna Olomouc-Holice Závod 02-Drahanovice Závod 04-Holice Závod 06-Litovel Závod 09-Uničov

Olomouc Olomouc Olomouc Olomouc Šternberk Olomouc Litovel Olomouc Příkazy Olomouc Olomouc Náměšť na Hané Litovel Olomouc Dolany Olomouc Olomouc Drahanovice Olomouc Litovel Uničov

Provoz Červenka Závod Olomouc, provoz Olomouc Mlýn Chválkovice Mlýn Litovel Mlýn Slatinice Mlýn Věrovany

Litovel Olomouc Olomouc Litovel Slatinice Dub nad Moravou

19 541 49 10 38 44

Pekárny a cukrárny Olomouc Závod 4 Olomouc Závod 5 Litovel

Olomouc Olomouc Litovel

626 114 127

Togliatiho ul. Olomouc

Olomouc

570

(zdroj: databáze průmyslu 1987 a doplnění informací z dostupných materiálů uvedených v použitých zdrojích)

1 241 730 87 153 37 179 56 57 21 36 49 17 49 25 150 45 39 165 206 164 231

Příloha 7. Potravinářské podniky a jejich provozovny v okrese Olomouc v roce 2005 Název podniku v roce 2005 Provozovny podniku v roce Vznik 2005 ADRIANA - výrobce těstovin s.r.o. Alibona. a.s. Delta pekárny, a.s., Brno FROL, a.s. Hanácký masokombinát Olomouc, a.s. Lesaffre Česko, a.s. Litovelská cukrovarna, a.s. LOLO s.r.o. Malitas s.r.o. MASONAVA s.r.o. MJM Litovel, a.s. NUTREND D.S., a.s. OLIMPEX s.r.o. OLMA, a.s. Orrero, a.s. Pivovar Litovel, a.s. Setuza a.s. Solné mlýny, a.s. TOKO, spol. s.r.o. YETTI - mrazené výrobky, a.s. ZO NOS PPP* Nestlé Česko s.r.o., závod ZORA ZO NOS PPP* PENAM, a.s.

Tři Dvory, Litovel Litovel Delta pekárny a.s., o.z. Uničov Olomouc Olomouc Olomouc Litovel Olomouc Slatinice Mlýn Věrovany Mlýn Slatinice Olomouc Litovel Mlýn Šternberk Olomouc Olomouc Olomouc Tři Dvory, Litovel Litovel Sladovna Olomouc-Holice Plnírna olejů, Olomouc Olomouc Olomouc Bouzov Olomouc Olomouc

Pozn. * Nezávislý odborový svaz pracovníků potravinářského průmyslu a příbuzných oborů Čech a Moravy ** Rok vzniku původního podniku/rok vzniku privatizovaného podniku (zdroj: www.hbi.cz, Evropská databanka Olomouc, 2005)

1994 1912/1992** 1956/1997** 1998 1913/1994** 1999/2005** 1871/1996** 1991 1999 1995 1992 2000 1992 1969/1994** 1996/2004** 1893/1994** 1848/1992** 1924/1992** 1991 1995 1988/1995** 1990

Příloha 8. Osevní plochy v okrese Olomouc v letech 1989-2001 Rok 1989 Rok 1992 Rok 1995 Plodina, Osevní plocha Podíl na Osevní plocha Podíl na Osevní plocha Podíl na skupina plodin v hektarech (ha) celkové osevní v hektarech (ha) celkové osevní v hektarech (ha) celkové osevní ploše v % ploše v % ploše v % Zrniny 35 397 50,8 33 638 49,2 32 355 46,5 - z toho pšenice 21 005 30,1 17 507 25,6 17 713 25,4 žito 790 1,1 483 0,7 410 0,6 ječmen 10 180 14,6 13 024 19,0 12 636 18,2 oves 903 1,3 642 0,9 476 0,7 kukuřice na zrno 236 0,3 256 0,4 107 0,2 ostatní obiloviny 651 0,9 315 0,5 150 0,2 obiloviny celkem 33 766 48,5 32 227 47,1 31 492 45,3 luštěniny celkem 1 632 2,3 1 411 2,1 863 1,2 Brambory celkem 1 213 1,7 1 040 1,5 1 995 2,9 Přadné rostliny 184 0,3 100 0,2 234 0,3 Krmné okopaniny 167 0,2 81 0,1 329 0,5 Pícniny celkem 17 756 25,5 17 396 25,4 14 501 20,8 Olejniny 2 462 3,5 4 593 6,7 8 553 12,3 Cukrovka 9 115 13,0 9 025 13,2 7 650 11,0 Zelenina 2 377 3,4 1 462 2,1 2 690 3,9 Ostatní plochy 967 1,4 1 034 1,6 1 288 1,8 Celková osevní plocha 69 637 100,0 68 369 100,0 69 595 100,0

Příloha 8. pokračování Plodina, skupina plodin

Rok 1998 Rok 2001 Osevní plocha Podíl na Osevní plocha Podíl na v hektarech (ha) celkové osevní v hektarech (ha) celkové osevní ploše v % ploše v % Zrniny 39 460 57,4 39 936 58,3 - z toho pšenice 21 938 31,9 20 979 30,6 žito 415 0,6 98 0,1 ječmen 13 761 20,0 14 842 21,7 oves 525 0,8 536 0,8 kukuřice na zrno 1 491 2,2 2 197 3,2 ostatní obiloviny 423 0,6 401 0,6 obiloviny celkem 38 553 56,1 39 053 57,0 luštěniny celkem 907 1,3 883 1,3 Brambory celkem 1 065 1,5 381 0,6 Přadné rostliny 67 0,1 78 0,1 Krmné okopaniny 46 0,1 73 0,1 Pícniny celkem 10 701 15,6 10 243 15,0 Olejniny 7 023 10,2 8 625 12,6 Cukrovka 7 612 11,1 7 346 10,7 Zelenina 1 917 2,8 1 305 1,9 Ostatní plochy 858 1,2 505 0,7 Celková osevní plocha 68 749 100,0 68 492 100,0 (zdroj: ČSÚ, 2006, Zemědělství hanáckých okresů Olomouc, Přerov, Prostějov, 1996)

Příloha 9. Soupis hospodářských zvířat v okrese Olomouc k 31. 12. k 1.1. k 1.3. Ukazatel 1989 1992 1995 1998 Skot celkem 68 056 55 341 42 619 32 780 -z toho krávy 24 957 20 638 15 509 12 507 Prasata celkem 122 334 130 780 124 285 124 511 -z toho prasnice 8 556 9 140 8 810 9 261 Drůbež celkem 597 320 788 766 532 482 568 944 -z toho slepice 226 838 374 568 301 929 277 049 Koně, hříbata X 369 144 490 Ovce, berani 4 278 4 911 576 535 Kozy, kozli X 858 1 678 1 170 X-údaj není k dispozici (zdroj: ČSÚ, 2006, Zemědělství hanáckých okresů Olomouc, Přerov, Prostějov, 1996)

2001 31 682 12 008 113 116 9 131 496 744 240 329 367 263 223

Příloha 10. Mapa rozmístění JZD v okrese Olomouc v roce 1989

N

JZD Dlouhá Loučka-Šumvald se sídlem v Dl. Loučce JZD "Vítězný říjen" Troubelice

JZD "1. máje" Paseka

JZD Červenka (část)- JZD Újezd -JZD Újezd u Uničova (část) u Uničova JZD Paseka (část)-Státní statek Šternberk (část) JZD "Doubrava" Haňovice Státní statek OlomoucJZD "Mír" v Bouzově JZD Červenka (část)- JZD "Zlatý klas" -Šternberk -JZD Haňovice(část) Štěpánov JZD Dolany se sídlem v Bohuňovicích

JZD "Obránců míru" Náklo v Unčovicích

JZD "Mírová cesta" Senice na Hané

Olomouc

JZD "Blata" Hněvotín

Vojenské lesy a statky Lipník nad Bečvou

JZD "Kolektiv míru" Velká Bystřice JZD "Tršicko" Tršice

JZD "Družba" Velký Týnec se sídlem v Holici

0

5

10 km

JZD "Rozkvět" Dub nad Moravou

Území rozdělena do okolních JZD Vojenské lesy a statky JZD

Příloha 11. Seznam transformovaných zemědělských družstev v okrese Olomouc v roce 1980, 1992 a 2006 Název v roce 1980

Název v roce 1992

Obchodní jméno v roce 2006

Město-obec

IČO

JZD „Mír“ v Bouzově

ZD Bouzov

Bouzovská zemědělská společnost, a.s.

Bouzov

60793341

JZD „9. května“

ZD Červenka

ZP Červenka, a.s.

Červenka

25860810

JZD Dlouhá Loučka-

ZD Dlouhá Loučka

Obchodní družstvo Dlouhá Loučka

Dlouhá Loučka

47677449

Šumvald

ZD Šumvald

ZP Agro s.r.o.

Šumvald

26850389

JZD Dolany se sídlem v

ZD Dolany

Hanácká zemědělská a.s.

Dolany

47676256

Bohuňovicích

ZD Bohuňovice

ZD Bohuňovice s.r.o.

Bohuňovice

60320818

JZD „Rozkvět“ Dub nad

ZD Dub nad Moravou

Zemědělské družstvo Dub nad Moravou

Dub nad Moravou

147338

ZD Haňovice

Zemědělské družstvo Haňovice

Haňovice

147346

ZD Hněvotín

Zemědělské družstvo Hněvotín

Hněvotín

147362

ZD Bystročice

Zatloukalová Dagmar

Bystročice

48774545

ZD Slavonín

Zemědělské družstvo Slavonín

Olomouc

14615274

JZD „1. máje“ Paseka

ZD Paseka

Paseka, zemědělská a.s.

Babice

25356411

JZD „Mírová cesta“

ZD Senice na Hané

Zemědělské družstvo Senice na Hané

Senice na Hané

Senice na Hané

ZD Těšetice

Zemědělské družstvo Těšetice

Těšetice

Červenka

Moravou JZD „Doubrava“ Haňovice JZD „Blata“ Hněvotín

147648 14615452

Příloha 11. pokračování JZD „Zlatý klas“ ZD Štěpánov

ZP Štěpánov, a.s.

Štěpánov

25363239

Zemědělské družstvo Hnojice Zemědělské družstvo ZD Horka nad Moravou Zemědělské družstvo Moravská Huzová Hospodářské družstvo Strukov Tagros a.s.

Hnojice Horka nad Moravou

14615223 47672111

JZD „Vítězný říjen“

ZD Hnojice ZD Horka nad Moravou ZD Moravská Huzová ZD Žerotín ZD Troubelice

Štěpánov Žerotín Troubelice

47672137 47672129 60793066

Troubelice

ZD Medlov

Mespol Medlov, a.s.

Medlov

25816403

JZD „Tršicko“ Tršice

ZD Tršice

Tršická zemědělská a.s.

Tršice

JZD Újezd u Uničova

ZD Doloplazy ZD Újezd u Uničova

Zemědělské družstvo Doloplazy Zemědělsko-obchodní družstvo vlastníků

Doloplazy Újezd

47672340 147630

Štěpánov

147931

Újezd u Uničova JZD „Obránců míru“

ZD Unčovice

Zemědělské družstvo Unčovice

Litovel

47674814

ZD Velká Bystřice

Agrospol Velká Bystřice s.r.o.

Velká Bystřice

49607812

ZD Velký Týnec

Agra Velký Týnec, a.s.

Velký Týnec

25855476

Zemědělské družstvo Bystrovany

Bystrovany

14615576

Náklo v Unčovicích JZD „Kolektiv míru“ Vleká Bystřice JZD „Družba“ Velký

Týnec se sídlem v Holici ZD Bystrovany (upraveno: zemědělská agentura Olomouc, 2006)

Příloha 12. Diagram struktury postupné integrace zemědělských družstev do JZD Mír se sídlem v Bouzově 1974

Bouzov 1974

Kozov 1960

Kozov 1956 Blažov 1957

Luká 1967

Luká 1966

Slavětín-Ješov 1960

Savín 1957

Slavětín 1957 Ješov 1958

Luká 1961

Luká 1955 Březina 1958

Střemeníčko 1958

(upraveno: Burget, 1989)

Bouzov 1966

Bouzov 1960

Kovářov 1957

Bouzov 1952 Hvozdečko 1955 Jeřmaň 1957 Bezděkov 1957

Podolí 1961

Podolí 1956 Obectov 1957 Olešnice 1958

Příloha 13. Diagram struktury postupné integrace zemědělských družstev do JZD Mírová cesta se sídlem v Senici na Hané 1976

Senice na Hané 1976

Náměšť se sídlem v Senici 1974

Senice 1973

Drahanovice 1963

Náměšť-Loučany 1962

Senice n. H. 1951

Ludéřov 1955

Senička 1961

Drahanovice 1960

Senička 1956 Odrlice 1952

(upraveno: Burget, 1989)

Těšetice 1974

Bílsko 1974

Náměšť n. H. 1950 Loučeny 1952

Drahanovice 1952 Lhota p. K. 1953

Bílsko 1963

Cakov 1956

Bílsko 1956 Loučka 1952

Cholina 1960

Vilemov- Olbramice 1963

Cholina 1951 Dubčany 1953

Vilémov 1956 Olbramice 1958

Tešetice 1962

Těšetice 1950 Rataje 1950 Vojnice 1952

Ústín 1952

Lutín-Luběnice 1962

Lutín 1950 Luběnice 1952

Slatinice 1952 Třebčín 1950

Příloha 14. Diagram struktury postupné integrace zemědělských družstev do JZD Obránců míru Náklo se sídlem v Unčovicích 1975

Náklo se sídlem v Unčovicích 1975

Unčovice 1963

Unčovice 1961

Náklo 1961

Chořelice 1956 Litovel (část) 1957

Střeň 1950 Mezice 1952

Náklo 1951 Lhota nad Moravou 1952

Rozvadovice 1951

Unčovice 1960

Unčovice 1950 Březové 1950

(upraveno: Burget, 1989)

Náklo 1957

Příkazy 1959

Křelov 1961

Příkazy 1950 Hynkov 1958

Křelov 1952 Řepčín-Hejčín 1952 Břuchotín 1953

Příloha 15. Vývoj rozmístění cukrovarů, pivovarů a sladoven v okrese Olomouc v letech 1950, 1968 a 2001

Vývoj rozmístění cukrovarů, pivovarů a sladoven v okrese Olomouc v letech 1950, 1968 a 2001 1950 1968

Uničov

# Y

V &

Uničov

#

V &

Litovel

# Y

U$ V% & T

Litovel

#

T V% & U$

Příkazy

# Y

T $

Příkazy

#

Náměšť na Hané Olomouc-Hejčín Olomouc-Bělidla # Těšetice Y # # Y Y Velká Bystřice # Y Olomouc-Nová ulice

$ T U % # Y& V Drahanovice

$ V T & # Y& # T #Y & Y$ TV V% U$ Olomouc-Holice

# Y

Doloplazy

Náměšť na Hané

Olomouc-Bělidla $ Těšetice T # #$ T Velká Bystřice #% U Olomouc-Nová ulice # V & #$ T Drahanovice #& T $ V U % Olomouc-Holice

#

#

2001

V &

T $

Olomouc-Hejčín

#

Doloplazy

Uničov

#

Litovel

#

V% & U$ T Příkazy

N

#

Náměšť na Hané Olomouc-Hejčín Olomouc-Bělidla # Těšetice # # # Olomouc-Nová ulice Velká Bystřice

V & Drahanovice #

#

#

T $

#

Olomouc-Holice

#

Doloplazy

0

5

10

15 km

Y #

sídla hranice katastru obce

Podnik V cukrovar & U pivovar % T sladovna $

Příloha 16. Fotodokumentace-areály potravinářských podniků Olomoucka autor L. Růžičková

Foto 1 Firma A.W., pravé olomoucké tvarůžky, Loštice, okres Šumperk (14. 3. 2006)

Foto 2 Areál bývalého pivovaru Olomouc-Holice (1. 4. 2006)

Foto 3 Hanácký masokombinát Olomouc a.s. (1. 4. 2006)

Foto 4 Olma Olomouc (1. 4. 2006)

Foto 5 Frol a.s. v areálu bývalých Mrazíren Olomouc (1. 4. 2006)

Foto 6 Areál bývalého Milo tuky a.s. Olomouc, Šantova ulice (1. 4. 2006)

Foto 7 Lolo s.r.o. Olomouc, výroba octa (1. 4. 2006)

Foto 8 Areál bývalého mlýny Olomouc-Chválkovice, dnes ve vlastnictví soukromníka (1. 4. 2006)

Foto 9 Areál Nestlé Česko, závod Zora (3. 4. 2006)

Foto 10 Bývalá sladovna Olomouc-Holice (1. 4. 2006)

Foto 11 Areál bývalé drožďárny Selika Olomouc-Hodolany (1. 4. 2006)

Foto 12 ZD Unčovice, Farma chovu prasat Náklo (15. 3. 2006)

Foto 13 Areál bývalého pivovaru Těšetice, dnes sídlo ZD Těšetice (1. 4. 2006)

Foto 14 Areál bývalého cukrovaru Olomouc-Holice (1. 4. 2006)