Historický ústav
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Lucie Durcová
Bakalářská diplomová práce VÁLEČNÝ ROK 1866 A JEHO VLIV NA ŽIVOT VE MĚSTECH IVANČICE A RAJHRAD
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny. V Brně 2
OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………………..4 1. PŘÍČINY VÁLKY PRUSKO-RAKOUSKÉ A PRUSOVÉ V ČECHÁCH….. 5 2. MOBILIZACE VOJÁKŮ V ZÁLOZE V ROCE 1866 ………………………. 7 3. POVINNOST PŘÍPŘEŽE ……………………………………………………. 9 4. PROBUZENÉ VLASTENECTVÍ ………………………………………....... 11 5. ZŘÍZENÍ KASÁREN V IVANČICÍCH …………………………………….. 14 6. PŘÍCHOD RAKOUSKÝCH A PRUSKÝCH VOJÁKŮ PO BITVE U HRADCE
KRÁLOVÉ ……………………………………………………………………… 16 7. STŘETY OBYVATEL S PRUSKÝMI VOJSKY ……………………………. 20 8. CHOLERA V IVANČICÍCH A RAJHRADĚ ……………………………….. 22 9. ZŘÍZENÍ VOJENSKÉ NEMOCNICE V RAJHRADĚ ……………………….. 24 10. ZÁSOBOVÁNÍ PRUSKÝCH VOJÁKŮ A ŠKODY ZPŮSOBENÉ POBYTEM
VOJSK ……………………………………………………………………………..26 11. PŘEDSTAVENÍ MĚST A JEJICH ÚLOHA V ROCE 1866 ………………… 30 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………………………32 ZÁVĚR……………………………………………………………………………...35 OBRAZOVÉ PŘÍLOHY ……………………......................................................... 37 3
ÚVOD
Konflikt prusko-rakouský a jeho vyvrcholení je na našem území nejčastěji spojován
s bitvou u Hradce Králové. Nesmíme ale zapomenout na to, že válečné události nepoznamenaly jen severovýchodní Čechy, ale zasáhly, i když třeba nepřímo, celé území českých zemí.
Celkové postavení Moravy před válkou i během ní bylo nezanedbatelné už jen z hlediska
důležité strategické polohy, protože byla jakousi vstupní branou do Vídně a tím tedy do jádra
monarchie. Poražená rakouská Severní armáda se shromažďovala právě na území Moravy a v těsném závěsu ji následovala vítězná vojska pruská, která pokračovala až k Vídni. Když
došlo k uzavření míru, vracely se pruské jednotky zpět do své vlasti a jejich cesta vedla opět přes válečnými útrapami zkoušenou Moravu. Nyní se situace poněkud obrátila a Prusové byli
následováni jednotkami rakouskými, které měly za úkol zajistit opouštěná území. Je tedy zřejmé, že tyto přesuny desetitisícových jednotek přivodily obyvatelům Moravy nepříjemnosti a značně vyčerpaly zemi po finanční i hmotné stránce.
mnohé
Cílem práce bude alespoň částečně popsat život obyvatel dvou měst jižně od Brna, Ivančic
a Rajhradu, ovlivněný válečnými událostmi roku 1866. Mělo by jít o zachycení toho jak probíhala mobilizace vojáků, problémy, které museli občané řešit s vyživováním vojska, či propuknutí cholery a opatření proti ní učiněná.
ubytováním a
Konkrétní výběr obou měst je daný tím, že Ivančice byly považovány za důležité město
kde sídlil c.k. okresní úřad, dále se zde nacházela kasárna, v nichž byly vždy na přechodnou dobu ubytovávány rakouské jednotky. Dalo se tedy předpokládat, že v pozdějším vývoji války by i toto město mělo pocítit její důsledky. Rajhrad se zase nabízel svým strategicky
výhodným umístěním na cestách do Brna, Vídně a Uher, existencí poštovní stanice a nádraží. U obou obcí je na toto téma možné čerpat z široké pramenné základny. Samotný problém prusko-rakouského konfliktu a na našem území zvláště pak bitva u Hradce Králové je podrobně popsán v mnoha publikacích.
4
1. PŘÍČINY VÁLKY PRUSKO-RAKOUSKÉ A JEJÍ PRŮBĚH
„Válka vedena na dvou stranách: v Itálii-totiž v území benátském, které v době této
k Rakousku přináleželo a na severu: totiž v sesterské zemi naší v Čechách proti Prusku.“1 Takto komentuje válečné dění roku 1866 pisatel rajhradské Pamětní knihy.
Jak už bylo výše poznamenáno, práce se bude věnovat tomu, jak válka mezi Rakouskem a
Pruskem zasáhla do dění obyvatel Ivančic a Rajhradu. Nejdříve bychom měli alespoň ve
zkratce popsat okolnosti, které k tomuto válečnému konfliktu vedly a jak se situace vyvíjela dále. Už od 50. let 19. století trvala napjatá situace mezi císařstvím rakouským a královstvím
pruským. Rakouské císařství se skládalo ze zemí Českého království, Uherského království, severní Itálie a náležela mu i území v Polsku. Co je ale hlavní, mělo navíc stále vedoucí
postavení v Německém spolku. Proti této důležité roli Rakouska se postavilo Království pruské, v jehož čele byl od roku 1858 král Vilém I.
Otto von Bismarck, který byl od roku 1862 ve funkci pruského ministerského předsedy,
měl představu vést politiku Pruska tak, aby bylo vytvořeno a sjednoceno nové Německo, ale
už bez účasti a vlivu Rakouska. Ještě v roce 1864 vedly Rakousko a Prusko společnou politiku proti Dánsku, kde se řešila otázka provincií Šlesvicka a Holštýnska. Dánsko bylo poraženo a Rakousko získalo Holštýnsko, zatímco Prusko Šlesvicko. Později byl ale Holštýn
obsazen pruskými vojsky jako reakce na rakouský záměr udělit tomuto vévodství samostatnost. Proti tomu se samozřejmě Rakousko ohradilo a vše směřovalo k vypuknutí
válečného konfliktu, který se ostatně Otto von Bismarck svou politikou snažil vyprovokovat. Ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bylo sídlo Spolkového sněmu, dne 14. června 1866 byl ze
strany pruské podán návrh na vyloučení Rakouska z Německého spolku. František Josef I. v reakci na to vydal 17. června Válečný manifest. Prusko nezůstávalo pozadu a válečný manifest byl hned druhý den vydán i králem Vilémem I., který byl navíc ve vzájemné obranné a útočné alianci s Itálií.
Prusové nejdříve vyhlásili válku spojeneckým státům Rakouska, což bylo Hannoversko,
Sasko, Kurhesensko, Bavorsko a Würtembersko–Hesensko. Celkem bez velkých potíží byly
tyto jmenované státy ve středním Německu pruskou stranou poraženy. Rakousku nenahrával ani ten fakt, že 20. června mu byla oficiálně vyhlášena válka Itálií. Na této frontě slavilo
Rakousko úspěch dne 24. června vítězstvím nad Italy v bitvě u Custozzy. Do toho už ale 1
Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě, fond C-108, i.č. 10a.
5
zasáhly události v Čechách a rakouská armáda se ze svých dobytých pozic musela stáhnout. Dne 12. srpna byl mezi oběma stranami uzavřen mír.
Nyní se dostáváme k událostem pro nás nejdůležitějším, kterými jsou válečné situace a
boje v Čechách. Hlavní složka rakouské armády 2 byla soustředěna kolem pevnosti
v Olomouci a v Čechách byly umístěny předsunuté jednotky. K prvním bojům mezi
rakouskou a pruskou stranou došlo 23. a 24. června u Chrastavy a Dlouhého mostu. Další
střety proběhly u Sychrova, Kuřích Vod, českého Dubu a velká bitva o most v Podolí. Rakušané utrpěli velké ztráty a ustupovali k Mnichovu Hradišti a k Jičínu, kde opět došlo k velkému střetnutí a měření obou sil. Obě strany utrpěly ztráty ve svých jednotkách, nicméně
Prusové získali převahu a upevnili svou pozici . Dne 26. června byl Prusy obsazen Náchod a až na pouhé jedno vítězství Rakušanů v bitvě u Trutnova jejich vítězný postup nebyl nijak
závažně narušen. Rakouský vrchní velitel armády rytíř Benedek navrhoval císaři Františku Josefovi uzavřít s Prusy mír, ale tento návrh byl zamítnut.
Válečné útrapy vyvrcholily přípravou k poslednímu velkému střetnutí obou stran v bitvě u
Hradce Králové dne 3. července 1866. Samotná bitva je dost podrobně popisována v literatuře, proto se jí nebudeme zabývat detailněji. Tato bitva, kde byla nejsilnější část
rakouské armády rozdrcena, znamenala faktické vítězství Prusů ve válce s Rakouskem.
Zbytky císařských jednotek ustupovaly k Olomouci, kam je pronásledovali Prusové a dále
táhli na Brno a Znojmo. Při ústupu byly ještě svedeny bitvy a v ohrožení se ocitla Vídeň. Do této napjaté situace zasáhl francouzský císař Napoleon III., který z obavy pruské síĺící moci pohrozil obsazením hranic a tím urychlil podepsání příměří.
Dne 22. července se o smíru jednalo v Mikulově a 23. srpna byla v Praze podepsána
mírová smlouva. Rakousko slíbilo vystoupení z Německého spolku, tolerování územních změn Německa, zřeknutí se Holštýnska, zaplacení válečných reparací ve výši 40 milionů tolarů a zřeknutí se Benátska ve prospěch Itálie. Tímto byl konflikt v roce 1866 mezi
velmocemi skončen, ale mnozí obyvatelé Čech již zakoušeli pozůstatky války v důsledku
přítomnosti okupačních vojsk.3 Jiná nebyla situace ve městě Ivančice a městečku Rajhrad, jak
se nyní pokusíme ve stručnosti ukázat.
Rakouská armáda se dělila na dvě hlavní části. Byla to Jižní armáda o síle 78 000 mužů, dalších 65 000 mužů se zajišťovacími funkcemi a 168 děl. K této armádě dále patřilo válečné loďstvo. Severní armádu vedlo vrchní velitel Benedek a celkový počet vojáků činil 265 000 mužů a 705 děl. 3 Viz obr. příloha 1. Mapka znázorňující pohyb pruské armády na našem území a oblast spadající pod její okupaci. Urban, O. Vzpomínka na Hradec Králové, Praha 1986.
2
6
2. MOBILIZACE VOJÁKŮ V ZÁLOZE V ROCE 1866
I přesto, že Brněnsko nebylo ve válečném roce 1866 místem kde se přímo bojovalo, jak
tomu bylo v Čechách, život zdejších obyvatel tyto události zasáhly také. Ať už se jednalo o
procházející vojska rakouská i pruská, nebo celkovou atmosféru v monarchii, narušila válka
stereotyp venkovského života. Nyní tedy zaměřme pozornost na vesnice Rajhrad a Ivančice na Brněnsku a na to jak probíhala příprava na válku
Podle historika Otty Urbana4 „Bylo zcela lhostejné, zda v únoru nebo březnu 1866 začali
jako první Prusové,nebo Rakušané, Prusko zbrojilo zcela plánovitě a na moderních zásadách od roku 1860“ a jak sám autor dále shrnuje „mělo nesporný předstih.“
Na začátku května roku 1866 se na stránkách tisku ve zvýšené míře objevují informace o
vrcholících válečných přípravách. Válečné námořnictvo nabírá lodní strojníky a jsou povoláváni dovolenci a rezervisti a dokonce i starší propuštěnci. V městě Rajhradě
vzpomínají na tyto události „…časně na jaře započalo u nás svolání všech i nejstarších dovolenců vojenských, odvádění nováčků a sice byl odsud jeden každoroční a jeden mimořádný - verbování dobrovolníků, přípravy pro zaopatřování vojska a koňstva hrozné a neobyčejně silné.“5
Obecní představenstvo v Ivančicích dostalo na konci dubna a v květnu od okresního
hejtmana Anderleho nařízení: „Totiž se vyzývá všem dovolencům a rezervistům vyjma těch
jízdeckých, by se neodkladně sem k cís. úřadu dostavili a sebou dovolní listy pod uvarováním násilného předvedení dostavili.“6
O den později v novinách Moravská Orlice se můžeme dočíst: „Na rozích bylo v sobotu
večer vyvěšeno prohlášení obecní rady brněnské tohož obsahu, že se veškeří v Brně žijící
dovolenci a rezervisti všech druhů vojska mimo jízdectvo bezodkladně v popisní kanceláři obecní rady ohlásiti mají, aby ihned k sborům svým přiraziti mohli. Kdož by rozkazu nedbal, podléhá přísné pokutě a zodpovědnosti.“7
Dne 15. června vydal c.k. moravský místodržitel Adolf svobodný pán Poche nařízení o
Vstoupení dobrovolníků do vojska za plat na ruku na čas potřeby! Za plat na ruku 10 až 25
Urban, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové, Praha 1986. Zápis v Pamětní knize městečka Rajhradu. OA v Rajhradě, fond C 108, i.č. 10a. 6 Nařízení městskému zastupitelstvu v Ivančicích ze 14. května 1866, týkající se mobilizace dovolenců. OA v Rajhradě, fond C 36, kart. č. 133, i. č. 910. 7 Periodikum Moravská Orlice, 15. 5. 1866.
4 5
7
zlatých byl do vojska přijat ten, „…kdo se vykáže potřebnou duševní a tělesnou schopností,
velikosti tělesnou nejméně 59 vídeňských palců a stářím od skončeného 15ho až do skončeného 36ho roku. Ti dobrovolníci, kteří již sloužili ve vojsku (kterým i se 40tým rokem
vstoupiti dovoleno jest) vstoupí toho dne, kterého asentováni byli, do té šarže (od šikovatele, strážmistra, a t. d. dolů) s kterou byli z armády propuštění.“8
Povoláváni byli také pekaři, mlynáři, sedláři, kováři a další řemeslníci s výučným listem. I
když by se díky těmto uvedeným nařízením mohlo zdát, že povolání do vojska bylo přikázáno jen strohou úřednickou cestou, projevilo se vlastenecké smýšlení obyvatel, cítících se být v ohrožení. To mělo za následek, že tato nařízení se setkávala s odezvou a velkou měrou se na
tom podíleli i starostové či představení moravských měst a obcí, mající v té době velkou autoritu.
Nařízení z c.k. moravského místodržitelství o Vstoupení dobrovolníků do vojska ze dne 15. června roku 1866. Dvojlist v němčině a češtině.. OA v Rajhradě, fond C 36, kart. Č.133. Viz příloha číslo 2.
8
8
3. POVINNOST PŘÍPŘEŽE Pro přesun velkého množství vojáků, ale hlavně vojenského materiálu byli nenahraditelní
koně a povozy. Proto byla vydávána nařízení obcím a ty měly zajistit poskytnutí vozů a koní
pro armádu. S vyhrocujícím se konfliktem mezi Rakouskem a Pruskem samozřejmě vzrůstala potřeba většího počtu přípřeží.
Okresní hejtman Anderle je podepsán pod vyhláškou ze dne 19. června 1866 vydaném c.
k. okresním úřadem, jež nejenom že nařizuje, ale i apeluje na vlastenecké cítění
představených Ivančic, které v té době bylo velmi silné. „Očekává se od vlastenecké lásky představenstva, že ono v této záležitosti s největší horlivostí oučinkovat bude, aby se tento rozkaz úplně vyplnil.“ Obec tedy měla zajistit a na cestu vybavit „…šest dovozů s dvouma
konima s plachtami a s košinami dostaviti, které na každý pád 19. července t. r. o 10 hodinách večer ve štaci Neslovic dostaviti mají. Představenstvu obce tímto se nařizuje hned po obdržení
tohoto rozkazu opatření učiniti, aby předepsaný počet dovozů v ustanovenou hodinu na štaci patřičně se dostavil.“ Jak už bylo výše zmíněno, poukazováno bylo na vlastenectví, ale jak moc nadšeně lidé tehdy vypravovali povozy s koňmi není jisté, protože v dalším
textu nařízení je rozpoznatelná výhružka „Kdyby se u představenstva trestu hodná chladnost zpozorovala, tak by se okresní úřad nemile viděl nucen, proti tomu samému s největší přísností pokračovati. Také se představenstvo obce, která ku shromáždění dovozu ustanovena
jest opravňuje za ty dovozy, které se v určité době nedostaví, na outratu váhavého přípřežníka za každou cenu dovoz najmout.“9 Každý přípřežník si také musel pro sebe a koně vzít vlastní
potraviny na několik dní a starosta měl obstarat seznam všech vozů, koňů a jejich majitelů.
V reakci na tento příkaz, byla představeným obce hned druhý den vydána vyhláška „Dnes
odpoledne se mají přípřežníci, kteří vozy v Brně stát mají, na určité místo o 6 hodinách s koňmi dostavit a s hojným krmem pro koně se zásobit.“10 Od obce byl navíc pronajat jeden
pár koní a vůz navíc, na který mělo být krmivo naloženo a odvezeno do Brna. Na začátku
července, v důsledku toho jak přibývalo více střetů bojujících stran, už bylo z Ivančic do Brna
vypraveno kolem stovky dovozů. Zpočátku nebyl vyřešen princip financování připřeží. Majitelé vozů a koní, kteří svůj majetek propůjčili na určitý čas armádě nevěděli, zda a od
koho dostanou peněžní náhradu. Proto se obraceli na městské představenstvo, jako na
zprostředkovatele problému. To si ale nevědělo rady s tím „…má se přípřežníkům, který za obec ivančickou k armadě jeli, denně z obecních důchodu 5 zl. platit, za to ale má ten 9 10
Nařízení okresního hejtmana Anderleho o přípřeži z 19. června 1866. OA v Rajhradě, fond C 36, i. č. 921. Nařízení představeného Ivančic o přípřeži z 20. června 1866. OA v Rajhradě, fond C 36, i.č. 922.
9
poplatek, který zemsky fond nahradi, do městských důchodů připadnouti.“11 Finanční
záležitosti se ohledně tohoto problému většinou řešily až dodatečně, ale hodně také záleželo na zastupitelích měst, jaký postup zvolí.
Totéž se odehrávalo i v Rajhradě. Jakmile mezi obyvatele pronikly informace o
propukající válce a následně začaly obcí procházet větší rakouské jednotky, znamenalo to, že i z Rajhradu musel být vypraven velký počet přípřeží k armádě na sever.
Své požadavky ale měla později i pruská vítězná strana. Proto z nařízení rakouské vlády
musely být opatřeny povozy pro pruské nepřátele. Podle vyhlášky z 26. srpna 1866 na základě
usnesení rakouského státního ministerstva „…mají místní úřadové král. pruskému vojsku potřebnou přípřež dáti, zachovávajíce předpis o zemské přípřeži, vydaný dne 30. června
1855.“ Jako náhrada za přípřež měla být majitelům okamžitě vyplacena částka šedesát
krejcarů rakouské měny za jednoho koně a míli.12
místodržitel Adolf Poche.
Pod vyhláškou je podepsán moravský
Na zdárný průběh těchto akcí měli samozřejmě obrovský vliv starostové obou měst. V
Ivančicích to byl Václav Hans a v Rajhradě Jan Hrůza, kteří zajišťovali potřebnou organizaci a nesli určitou odpovědnost za vypravení přípřeží.
OA v Rajhradě, C 36, i. č. 199. Vyhlášení týkající se ubytování a přípřeže pro král. pruské vojsko v času po potvrzení smlouvy o pokoj. OA v Rajhradě C 162, i. č. 334. Obrazová příloha 3. 11 12
10
4. PROBUZENÉ VLASTENECTVÍ Na jaře roku 1866 nejen na Brněnsku, ale v celé zemi málokdo pochyboval o tom, že by
Rakousko z válečného střetu s Pruskem nevyšlo vítězně. I přesto, že samotná válka u
obyvatelstva českých zemí neměla podporu, zvítězila všeobecná touha všech bránit zemi proti nepříteli, ve kterém spatřovali nebezpečí přinášející zkázu a utrpení. Obecně se
předpokládalo, že Rakousko válku vyhraje a tím se definitivně odpoutá od záležitostí týkajících se postavení v německých státech a nadále bude vést jen politiku vlastní. Dalším
důvodem vlasteneckého cítění byl pohled na Prusy jako na nepřátele rozvoje slovanských
národů. Proto se válka stala součástí všedního života obyvatel Moravy, kteří začali podnikat různá opatření v rámci vlasteneckých a občanských povinností. Většinou docházelo
k zakládání různých spolků, jak tomu bylo třeba koncem května roku 1866, kdy svou činnost zahajoval Moravský podporovací spolek. Jeho členy byla řada významných osobností z kruhů společenských, politických, nebo třeba církevních.13 Mezi nimi byl i opat kláštera v Rajhradě Guntíř Kalivoda.
Vedle tohoto spolku samozřejmě vznikala v podobném duchu další sdružení, jak tomu
bylo i v Ivančicích, což nám dokládá provolání Ivančického starosty Václava Hanse ze dne
12. června: „Velectěné občanstvo! Vlasti naší v okamžiku tomto opět hrozí velké pohromy
válečné. Zatím, co udatná vojska naše shromažďují se na hranicích říše, aby volána byvše
císařem odrazila útoky s kterékoliv strany činěné, vidí se podepsanými býti věcí příhodnou,
připravovati vše, aby, jestliže válka skutečně vypukne, statečným bojovníkům za práva a čest Rakouska poskytována byla všecka pomoc a podpora.“ Zde tedy máme důkaz o tom, že Rakousko a hlavně vojáci měli podporu i na Moravě.
Potvrzuje to i příklad starosty Ivančic Václava Hanse a dalších členů nově vzniklého
vlasteneckého spolku14 „…jehožto úlohou jest přijímati jak od zdejších obyvatel tak okolních příspěvky peněžné, prádlo, věci do nemocnice se hodící, cupaniny, podporovati dary oněmi
Jako starosta spolku působil zemský hejtman markrabství moravského, hrabě Emanuel Dubský, šlechtu zastupovala například hraběnka Kristina Belcredi, hraběnka Julie Mistrovská, nebo hrabě Vladimír Mistrovský. Dalšími členy byli moravský politik Alois Pražák s manželkou, nebo brněnský biskup Antonín Arnošt. Košťál, P. : Okupace Moravy pruskými vojsky v roce 1866. 14 Komitét na podporu vojáků, vdov a sirotků byl založený 12. června 1866 starostou Václavem Hansem, radními Drápalem a Antonínem Brodesserem, ředitelem školy Václavem Novotným. Mezi dalšími podepsanými zakladateli komitétu jsou jména Anderle a Dvořák.. 13
11
rodiny do války táhnoucích, ošetřovati raněné, napomáhati vdovám a sirotkům padlých Moravanů a vůbec používati příspěvků sbíraných ve prospěch bojujících vojsk.“ 15 Dalším
důkazem
o
podpoře
rakouských
vojáků
je
seznam:„…všech
v obci
Německých=Kinicích od obyvatelkyň složených potřeb, a od školních žákův rozcupovaného
třásla,kteréžto věci se od níže psaného na Slavný c.k. Okresní Úřad Ivančický k odevzdání na určité místo k upotřebení pro raněné c.k. vojíny odesílají…“16, pod nímž je dne 6. července
podepsán národní učitel Peregrin Hrdina. Obec Německé Kinice17 tedy dostala od c.k. Okresního Úřadu v Ivančicích nařízení, týkající se sbírky obinadel a dalších různě upravených
látek, určených pro raněné rakouské vojáky. Otázkou ovšem zůstává, nakolik se tato sbírka konala ve vlasteneckém duchu a nebo jak moc byla úřady, či válečnými okolnostmi vynucena. Ani Rajhrad ve vlasteneckých činech nezaostával za Ivančicemi. Na popud tehdejšího
starosty Jana Hrůzy byla založena sbírka pro raněné rakouské vojáky, která vynesla na tehdejší poměry vysokou částku přes sto zlatých. A samozřejmě i zde byly opatřovány různé druhy nemocničních potřeb.
Úlohou spolků tedy bylo snažit se pečovat o raněné vojáky, pokusit se zabezpečit jejich
rodiny, nebo pořádat sbírky na různé druhy obvazového materiálu. Tím byly nejčastěji cupaniny, plátno, obvazy, plachty, stužky, prostěradla, povlečení a další materiály používané
tehdy při ošetřování raněných. Zájem byl i o obnošené prádlo apod. Dary a příspěvky se odevzdávaly u okresních úřadů, na policejním ředitelství nebo se posílaly přímo Moravskému podporovacímu spolku.
V této těžké době se ale našli i tací, kteří neváhali zneužít nadcházejících obav
obyvatelstva z války ve svůj prospěch a zmínky o tom nalézáme v novinách Moravská Orlice.
Varování občanům, které vyšlo ve výtisku dne 16. května, upozorňuje na aktivity spořitelních
agentů hlavně na venkově „…kteří lid nutí, by vybrali své vklady z první moravské spořitelny v Brně, jelikož prý vláda v případu války hodlá sáhnouti na jmění spořitelen a záložen a
vkladatelé tudíž žádné jistoty nemají.“18 Noviny Moravská Orlice tedy upozorňují na činnost
těchto agentů, kterou hodnotí jako negativní vůči obyvatelům i spořitelně v Brně a podrývají
vlastenecké cítění té doby.
Provolání starosty Ivančic Václava Hanse ze dne 12. června 1866. OA v Rajhradě, fond C 36, kart.č. 133.,i.č. 915. 16 Seznam odesílaných potřeb pro rakouské vojáky: „91 kusů úzkých pásků na obvazování prstů, 18 kusů širších pásků, 20 čtyřhranných pásků náprsních s tkanicemi, 14 kompresů jednoduchých, 20 trojhranných šátků, 1 košile, 3 liber třásla neb šarpie.“ OA v Rajhradě, fond C 36, kart.č 922. Celý seznam je uveden jako obr. příloha 4. 15
18
Článek je z novin Moravská Orlice ze dne 16. května 1866.
12
Ovšem situace se rychle měnila a počáteční nadšení obyvatel a naděje na lepší budoucnost
českých zemí utržily těžkou ránu. Po řadě porážek Rakouska, které vyvrcholily v bitvě u Hradce Králové, byla solidarita obyvatelstva s císařstvím podryta a mnoho lidí oprávněně pociťovalo zklamání a opovržení.
13
5. ZŘÍZENÍ KASÁREN V IVANČICÍCH V situaci, kdy už dávno bylo oběma znepřáteleným stranám, rakouské i pruské jasné, že
válečný konflikt je neodvratitelný, byly na našem území podnikány různé druhy opatření. Zmínili jsme už, jak probíhala mobilizace vojáků v záloze, vznik vlasteneckých a jiných
podporovacích spolků a nyní se zaměřme na zřizování ubytovacích prostor pro vojáky a později i raněné.
Ivančice byly, hlavně po polovině 19. století městem, kam se vždy na určitou dobu
posílaly rakouské vojenské jednotky, které byly ubytovány v městských kasárnách na Velkém
náměstí.19 Ze dne 16. a 19. května pochází protokoly sepsané představenými obce Ivančice,
týkající se opravy městských kasáren pro účely ubytování vojska a v případě potřeby zřízení
vojenské nemocnice pro raněné. Toto rozhodnutí nevzešlo z hlav politických zástupců Ivančic, ale bylo vyhověno žádosti c.k. vojenského velitelství pro Moravu. Protokol z 16.
května je tedy reakcí na tento požadavek „ na dotaz c. k. komise vojenské, jestli by obec
náchylná byla ponechati kasárnu v pádu vypuknutí války pro raněné vojíny a pod pokyny výminkami by na ten čas ponechána byla, má se dnes usnést, co za oběť se přínésti má.“20
Nelze se divit tomu, že městští zastupitelé použili tak silného slova jako „oběť“. Tímto
požadavkem byla na obec uvalena určitá finanční zátěž, ale také to znamenalo trvalou přítomnost vojáků v Ivančicích a problémy s jejich pobytem zde spojené.
V následujícím protokolu z 19. května se píše „…všechny práce se v cestě licitační
pronajmou a při které by obec naznala, aneb za dobré uznala, ve své vlastní Regie (režie) tyto
práce provést nechala.“21 Tyto práce probíhaly až do 22. června, kdy byla kasárna opravena
a připravena i k účelu ubytování raněných, kterému také po dobu války sloužila „ 7. července
1866 Odbor pro nemocnici zdejší učinil návrh, aby do ní 12 raněných vojínů přijato a léčeno
bylo.“22 Raněným mělo být ošetření nebo i dlouhodobá léčba poskytnuta zdarma. Po odchodu
Prusů z Ivančic, což bylo podle historika Augustina Kratochvíla 4. září, sloužila kasárna opět rakouským jednotkám. „Na vysoké nařízení c. k. vojenského velitelství se městská kasárna
k ubytování vojska od 200 mužů tak dalece upravila, že vojsko k ležení každou chvíli přijmuto býti může.“23
Fotografie budovy bývalých městských kasáren je uvedena jako obr.příloha 5. OA v Rajhradě, fond C-36, i. č. 199. 21 OA v Rajhradě, fond C-36, kniha č. 149, i. č. 901. V tomto protokolu je také sepsán seznam všech řemeslníků, kteří se budou na opravě kasáren podílet a určeny podmínky, za jakých budou pracovat. Tedy doba, kdy by práce měly probíhat a samozřejmě platové podmínky. 22 OA v Rajhradě, fond C-36, i. č. 199. 23 Protokol byl sepsán opět představenými obce dne 15. října 1866. OA v Rajhradě C-36, k.č. 149. 19
20
14
Kasárna v Ivančicích tedy plnila důležitou úlohu při ubytování jednotek, poskytování
zázemí raněným a několik let po skončení rakousko-pruské války do nich byla na trvalo přemístěna rakouská posádka.
15
6. PŘÍCHOD RAKOUSKÝCH A PRUSKÝCH VOJÁKŮ PO BITVĚ U HRADCE KRÁLOVÉ
Dne 21. června roku 1866 předaly hlídky u Zlatých Hor listinu o vyhlášení války, což
znamenalo začátek válečných střetů, které se ale zpočátku neodehrály v Čechách, ale ve Slezsku a na severu Moravy. Postupně se tíže bojů přenesla do Čech a do Slezska byly nadále
podnikány vojenské výpady ze strany Prusů, kteří přepadali nádraží, ničili telegrafní zařízení a poškozovali železnici. Lidé před postupujícími jednotkami ukrývali majetek, který posílali
pryč na bezpečná místa. Opouštěli svá obydlí a nechávali je napospas přicházejícím vojákům.
Mladší muži utíkali ze strachu, že budou odvedeni do armády, ženy z obavy, že budou nuceny ošetřovat nemocné a raněné.
Zprávy o aktuálním stavu na bojišti lidé získávali nejen z novin, ale přinášeli je i uprchlíci,
kteří opouštěli oblasti v Čechách ohrožené vpádem Prusů. Tyto zprávy byly často zveličené a vyvolávaly znepokojení u obyvatel i na Moravě, zvláště po prohrané bitvě u Hradce Králové dne 3. července, která pro české obyvatelstvo znamenala ztrátu důvěry ve vlastní síly a vzrůstající obavy z příchodu nepřátelských jednotek. Někteří jednotlivci, ale dokonce i celé
rodiny opouštěli vlast a odjížděli hledat bezpečí do Vídně, Dolního Rakouska, Štýrska, nebo Uher.
V Ivančicích na tuto situaci reagoval starosta Václav Hans vydáním provolání ke
spoluobčanům, ve kterém upozorňuje obyvatele na možné nebezpečí, které by mohlo nastat, pokud by svým chováním jakkoli provokovali pruské vojáky. V provolání ze dne 10. července se tedy píše: „Milí spoluobčané. Hrozící nebezpečí před nepřítelem roste co den více a
příčinou neštěstí pro naše město mohlo by se státi nevlídné, aneb odporné chování obyvatelů,
proti nepříteli. Místní představenstvo Vás tímto milé občany žádá, v pádu, kdyby měl nepřítel do našeho města vtrhnouti, se vší přívětivostí, tichostí a vlídností se zachovati k požadavkům
nepřítelem snad jen přiměřeně vyžadovaným volně se podvoliti, úlohou představenstva místního bude, o to se všemožně zasaditi, aby s spoluobčany mírně jednáno a město od přílišného nátlaku uchováno bylo“.24
Zanedlouho po provolání starosty do Ivančic opravdu přišli Prusové. Než však vstoupili do
města, šířil se už mezi obyvateli zmatek. Mladí muži se obávali, že budou nepřátelským Provolání starosty Hanse k obyvatelům Ivančic ze dne 10. července 1866. OA v Rajhradě fond C 36, kart.č. 133, i. č. 918. 24
16
vojskem odvedeni, jiní schovávali cennosti či narychlo odstraňovali symboly monarchie-
císařské orly. Dějepisec Augustin Kratochvíl ve své knize o Ivančicích píše, jak na počátku
války v čase od 9. května do 13. června táhlo Ivančicemi rakouské vojsko. Ovšem zatímco v květnu byli procházející rakouští vojáci připraveni bojovat proti nepříteli, v červenci, kdy se
v Ivančicích objevili opět, před svým nepřítelem prchali poraženi. Kratochvíl píše:
„11.července 1866 v poledne městem táhla rakouská vojska, utíkající před nepřítelem. Občané snesli jim, kdo co měl: pokrmy, pivo a víno. Prchající hltavě pojídali pokrmy, byliť vyhladověni úplně.“25
Prusové se ve městě objevili 12. července v šestnáct hodin a padesát minut v rolích
okupantů po pro ně úspěšné bitvě u Hradce Králové. Při pochodu si prý zpívali: „Wo ist
Deutschen Vaterland, Osterreich muss zerrisen sein.“26 Abychom si udělali představu o počtu příchozích, použijeme čísla uvedená Kratochvílem. V tomto čase se ve městě nacházel
plukovník, 28 důstojníků, 819 mužů a 849 koňů. Mezi příchozími figuroval pruský princ
Albrecht. Městské zastupitelstvo se shromáždilo na náměstí a žádalo příchozí Prusy o
shovívavé jednání s občany Ivančic. Následující den, 13. července, dorazila pruská pěchota a prapory 14. pomořanského pěšího pluku 2. armádního sboru, štáb 3. lehké jízdní brigády a 8.
jízdní brigáda druhého armádního sboru. Počet mužů byl mnohonásobně vyšší než předchozího dne. Do Ivančic přibylo 5 velitelů, 256 důstojníků, 12 077 mužů a 2 521 koní. Tato tažení trvala do 23.července. Pokud bychom měli uvést počet pruských vojáků a koní,
kteří Ivančicemi prošli ve dnech od 12. července do 4. září, bylo to 13 plukovníků, 1 601 důstojníků, 57 125 vojáků a 14 324 koní. Při tomto počtu je jasné, že obyvatelé města museli být nesmírně zatíženi po hospodářské, materiální i finanční stránce.
Obdobná situace nastala i v Rajhradě. Dosti podrobný popis probíhajících událostí
nalezneme v Pamětní knize městyse Rajhradu. „V roce 1866 vypukla válka s Prusy. Dne 12.
července se ukázal první Prušák v Rajhradě. Za dvě hodiny se to hemžilo v Rajhradě pruským dělostřelectvem a pěchotou.“27
Opět se šířily panika a strach mezi obyvateli z následků prohrané bitvy u Hradce Králové a
příchodu pruských vojáků a proto byla narychlo podnikána různá opatření: „…koleje v tratích železných se vytrhaly,kdežto vozy a postroje před odvezením byly úřadovány ve všech
kancelářích. Očekávaný vpád Prusů vnesl obavy o vlastní existenci: „Mladý lid ustrašen
zprávami znepokojujícími o stíhání do vojska prchal před blížícím se nepřítelem. Kde kdo Kratochvíl, A. : Ivančice, bývalé královské město na Moravě. Popis dějepisný, místopisný a statistický, Ivančice 1906. 26 Kde je německá vlast, Rakousko musí být roztrháno. 27 Pamětní kniha městyse Rajhradu. OA v Rajhradě fond C-108, kart. č. 10 b. 25
17
něco vzácnějšího a lepšího v domě měl, počal schovávati, zazdívati a zakopávati a se takto na příchod nezvaných nepřátelů připravovati.“28
Dále se dozvídáme, že dne 12. července
kolem druhé hodiny odpolední bylo Brno
obsazeno pruskými vojsky. První zprávu o této události rajhradským sdělili kočí povozů,
kteří: „…na cestě o obsazení Brna se dozvěděvše kvapem na silnici obrátili a domu
uháněli.“29 Protože Rajhrad je od Brna vzdálen pouze dvanáct kilometrů, mohli občané právem příchod nezvaných hostů očekávat co nejdříve. Tak se také stalo, ale nejdříve se jako
předvoj ukázaly ustupující rakouské jednotky „…v noci na 12. července o jedné hodině dojel
k tehdejšímu starostovi panu Janu Hrůzovi jeden důstojník c. k. dragounu a žádal aby s ním došel na císařskou silnici, tam, že jest eskadra dragonů, kteří žádají snídani. Snídaně má
pozůstávati z polévky, kávy a guláše. Pan starosta to nechal u tehdejšího nájemce obecního
hostince Ondřeje Metelky zhotoviti a asi k šesté hodině ráno dodati. Ten samý den o 9 hodině ráno dojely dvě eskadrony Valmaden currassierre a žádali též snídani a sice pro muže půl
ždl:30kořalky a chléb.“31 Starosta Jan Hrůza naštěstí prozíravě zajistil dostatečnou zásobu chleba, masa a krmiva pro koně a tak byl připraven na příchod a požadavky nejdříve ustupujících Rakušanů a poté vpád okupačních Prusů.
Toho dne bylo ve městě opravdu rušno, protože jako další přijeli tři rakouští dragouni,
kteří se zde ale příliš dlouho nezdrželi z obavy že budou nemile překvapeni příchodem Prusů.
Ti na sebe nenechali dlouho čekat a k blížící se páté hodině odpolední: „přicválal jednotlivý
hulán pruský od cís. silnice a zůstal před kovárnou Jana Senka státi. Koně měl úplně bez
podkov a byl vůbec ve velmi sešlém stavu. Na otázku starosty pana Jana Hrůzy, co by si přál,
otázal se, zdali zde není pruské vojsko ubytováno. Odpověděno, že ne. Byl vlídně přijat a ubytován na čs. 9.“ Večer kolem sedmé hodiny dorazily do města první pruské jednotky. Byl
to první regiment dragounů, druhá jízdní gardebaterie, dále jednotka pod vedením generála Alvenslebena se štábem a Oberstem Barnerem. Počet příchozích byl přibližně devět set mužů
a dvě stě koní. „Nechali si předvolati starostu pana Jana Hrůzu a tázali se ho co jest to zde za
dvůr. Pan starosta odpověděl, že jest to dvůr panský. Žádali, aby jich tam zavedl, před vraty byl tázán, zdali tam není císařské vojsko ubytováno, odpověděl, že ne. Musel otevřít vrata a první vejít. Když dvůr prohlédli, žádali, aby jich pan starosta zavedl do kláštera. Pravil, že
sám nemůže, ale že jich tam zavede obecní strážník p. Josef Blumajer, což se též stalo. Mezi tím se vojsko samo po domech ubytovalo a neminulo ani 1/4hodiny a bylo vše mužstvo i koně Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C-108, kart. č. 10 a. Tamtéž 30 Dutá míra česká: žejdlík- 0, 484 litru. Dutá míra rakouská: žejdlík-0, 353 litru. 31 OA v Rajhradě, fond C-108, kart. č. 10 a. 28
29
18
ubytováni. Nehleděli na nic, jen na místo, takže sedlák, chalupník i podruh nezvané hosty přijmout museli.“32 V Rajhradě se zdrželi po dobu dvou dnů, což, jak se dovíme v následující
kapitole znamenalo pro obyvatele městečka nemalé starosti a přineslo mnohé materiální
škody. Zápis v pamětní knize vztahující se k 18. červenci nám říká, že počet Prusů se neustále zvyšoval. V této době bylo ve městě asi tři tisíce mužů, kteří byli ubytováni v různých
staveních. Dne 4. srpna po vyjednávání o míru mezi bojujícími stranami se vydalo pruské
vojsko na zpáteční tažení a 5. srpna byl v rajhradském klášteře ubytován princ Albrecht
pruský. Zajímavá je jistě poznámka: „Celkem mohlo přes Rajhrad táhnouti asi 20 000 pruského vojska.“33
32 33
Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C-108, kart. č. 10a. Tamtéž
19
7. STŘETY OBYVATEL S PRUSKÝMI VOJSKY
Stejně jako obyvatelé mnoha českých a moravských měst a obcí poznali i v Ivančicích a
Rajhradě následky prohry císařské armády ve válečném střetnutí s Prusy. Po bitvě u Hradce Králové se strach z příchodu pruských vojsk bohužel velmi brzy změnil v reálnou situaci, jak už jsme ostatně zmínili v předchozí kapitole.
Nastalo nejen období materiálních a finančních ztrát, ale děly se různé nepříjemnosti,
fyzické napadání a střety jednotlivců i celých skupin obyvatel s pruskými vojáky. Ti se
nerozpakovali použít vyhrožování či násilí i na osoby v obcích vysoce postavené a vážené,
což se v Ivančicích stalo v případě starosty Václava Hanse, v jehož domě byl ubytován pruský
vrchní velitel se štábem. Když se tam jednoho dne sešli vyšší důstojníci na válečnou poradu, byl starosta a jeho rodina z obavy, aby nebylo nic prozrazeno, vykázán z domu na dvůr.
Václav Hans se ale připlížil ke dveřím a zaslechl konec rozhovoru důstojníků: „…na tom
zůstane. Kolona 82. půjde Bránicemi, Trboušany a lesem k Bohuticům, kolona 84. půjde Němčicemi, Dobřinskem a Jamolicemi k lesu bohunickému, kde se spojí s kolonou 82. O půlnoci vytáhnou dělostřelci, kteří byli umístěni na Karlově. Ti přepadnou rakouské vojsko tábořící na Krumlově.“34 Starosta se zachoval velice duchapřítomně. Napsal zprávu
představenému města Krumlova a tento list nechal zašít do boty jistého Jakuba Tronce. Tomuto poslu se ale úkol nepodařilo splnit, protože nejdřív ho pruská stráž zadržela u
Němčic, podruhé u Rény a byl nucen vrátit se zpět. Proto vypravil starosta druhého, osmnáctiletého mladíka, který se oblékl tak, jako by se chystal jít do lesa sbírat dříví. I jeho
nechtěla pruská stráž pustit dále a zahnala ho do řeky. Mladík měl více štěstí než jeho předchůdce, řeku se mu podařilo přeplavat a dále se již bez potíží dostal do Krumlova. Díky
rychlému jednání starosty Hanse a odvaze všech zúčastněných se rakouské vojsko o počtu 7 000 mužů a s šedesáti děly stačilo včas stáhnout. Tato událost měla ovšem nepříjemnou dohru. Prusové zjistili, kdo stál za nezdarem jejich plánu a v Široké ulici vyhrožovali čtyři
vojáci starostovi zastřelením. Naštěstí zůstalo jen u výhružek a Václav Hans byl později od císaře Františka Josefa I. vyznamenán zlatým křížem s korunou.
Dalším incidentem byla krádež koňů pruskými vojáky. Opět se obraťme na historika
Kratochvíla, který nejenže popsal první střet s Prusy, ale zmiňuje se i o druhém. Jednoho dne
projíždělo kolem města asi padesát vozů vezoucích pruské zásoby. Na poli u Starohorské 34
Kratochvíl, A.: Ivančice, bývalé královské město na Moravě, Ivančice 1906.
20
kapličky byli ve voze zapřažení koně, náležející panu Zozulimu. Právě tyto koně Prusové zcizili a fyzicky napadli lidi pracující na poli. Měšťané se v odpověď na tento čin vyzbrojili35 a ukradené koně násilím získali zpět.
V Rajhradě zase došlo k úmrtí občana z Čeladic36 Matouše Beránka. Z pamětní knize je
záznam ze dne 18. července, kdy bylo Rajhradě asi 3 000 Prusů, kteří byli rozmístěni různě po
městečku. Počasí toho dne bylo špatné, neustále pršelo. „Vojsko se stravovalo samo a k tomu účelu udržovali pod širým nebem ohně. Jeden oheň před panským hostincem, jeden u stodoly pana Jana Hrůzy a jeden za Cesarovým skladem dříví. Potřebné dřevo musela dodati obec.“
A právě v této době došlo k úmrtí čeladického občana. „Jakýmsi nedorozuměním byl Matouš Beránek od pruského vojska spoután a do ležení za Cesarovým skladištěm odveden, zde musel
po celou noc v mokru ležet a udržovat oheň. Následkem toho se nastudil a druhý den na choleru zemřel.“
37
„Měšťané se sekerami, kopáči, vidlemi ozbrojili a na Buriance očekávali pruské vozy.“ Kratochvíl, A. : Ivančice, bývalé královské město, Ivančice 1936. 36 Čeladice byly osada založená v polovině 13. století. Občané měli za úkol sloužit z rajhradském klášteru. Čěladice existovaly od počátku jako malá osada, která neměla možnost růstu a dostatek polností a proto byly součástí Rajhradu. 37 Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C 108, kart. č. 10a
35
21
8. CHOLERA V IVANČICÍCH A RAJHRADĚ
V předchozí kapitole jsme se mohli dočíst o incidentu rajhradského občana Matouše Beránka s pruskými vojáky, který skončil 18. července 1866 jeho smrtí. Hlavní příčinou tohoto úmrtí
byla ale cholera38, které podchlazený občan podlehl. Její první případy se vyskytly ve dnech
17. a 18. července. Nemoc propukla na několika místech současně a rychle se šířila po většině území Moravy. Cholera, stejně jako jiné infekční choroby byla důsledkem válek a často na ni
zemřelo více lidí, než v samotných bitvách. Propukala tam, kde se nacházel velký počet lidí
za zcela nevhodných hygienických podmínek. „V roce 1865 pronikla do Evropy a roku 1866
již počtvrté do našich zemí epidemie asijském cholery. Pruská armáda k nám přišla
s některými částečně zamořenými jednotkami, infikovanými snad v západních částech
Německa.“39 Noviny vyzývaly k zachování čistoty a dodržování preventivních opatření
naučnou formou pomocí článků, nebo seznamovaly čtenáře s příznaky, průběhem a způsobem léčením této nemoci. Cholera si svou daň vybírala nejen mezi pruskými vojáky, ale dostala se
i mezi rakouské jednotky a válečnými útrapami zkoušené civilní obyvatelstvo. Po obsazení
Brna dne 12. července byl první případ cholery u civilisty zaznamenán již 18. července 1866.
Následovali další nemocní a tím pádem úmrtí až tisíce lidí.40 Podle výkazu o stavu
nemocných ze dne 4. října onemocnělo po vypuknutí epidemie v Brně a okolí 2 514 osob, z
nichž se 1 180 uzdravilo, 1 310 zemřelo a ostatní byli léčeni.41
Daleko více ale řádila cholera mezi pruskými vojáky, kteří plnili lazarety zřízené ve
školách, veřejné budovy, nebo kasárna. Podle Augustina Kratochvíla odešli z Ivančic poslední
pruští vojáci 4. srpna roku 1866 a tímto dnem, místo aby se ivančickým ulevilo, museli se vypořádat ještě s jednou hrozbou a tou byla právě cholera.42 Zřejmě první nemocí postižený
v Ivančicích byl svobodník 8. pomořanského pěšího pluku Josef Schilke. Dne 8. srpna zemřeli
Cholera je akutní střevní infekční onemocnění. Evropské epidemie byly přivlečeny z Indie. Toto onemocnění se projevuje zánětem střev, průjmy, zvracením a svalovými křečemi. Přenáší se znečištěnou vodou, potravou, rukama, což znamená, že zdrojem nákazy je člověk. 39 Celý článek o choleře a přítomnosti Prusů na území mezi Brnem a Vyškove napsal Kopecký, F.: Vlastivědný věstník moravský: Cholera mezi Brnem a Vyškovem 1866, s. 285-287. 40 Tamtéž. Údaje o počtu nemocných a zemřelých jsou různé. V sedmnácti okresech brněnského správního území z celkového počtu asi 335 tisíc obyvatel onemocnělo 33 tisíc a zemřelo skoro 13 tisíc lidí. 41 Košťál, P. : Okupace Moravy pruskými vojsky v roce 1866. 42 Od 4. srpna do 10. září roku 1866 bylo v Ivančicích 54 Prusů nakažených cholerou. Z toho 19 jich zemřelo a bylo pochováno na městském hřbitově. Kratochvíl, A.: Ivančice, bývalé královské město na Moravě, Ivančice 1906. 38
22
další dva vojáci, z nichž jeden byl Heinrich Beune a druhý pětadvacetiletý Štěpán Breyer43,
který byl vojákem 6. praporu 54. pomořanského pěšího pluku. V plné síle propukla epidemie ve městě 18. srpna a denně umíralo kolem devíti až sedmnácti lidí. Tento stav trval nejspíš
s podobnou intenzitou až do 15. října, kdy se podařilo zákeřnou nemoc zastavit. Ivančická kasárna byla proto už v polovině srpna částečně přeměněna na vojenský lazaret.
Cholera se nevyhnula ani Rajhradu a jak už víme, měla i zde 18. července svou první oběť.
Řádila mezi vojáky i obyvateli. „První na choleru nemocný voják pruský, zemřel zde dne 22.
července 1866-a sice Robert Stelze. Ten samý den byl hned odevzdán obci druhý na choleru nemocný vojín Petr Pelka. Zemřelých na choleru Prusů jest v Rajhradě celkem 28
pochováno, a sice 23 na hřibově a poněvadž na hřbitově již více místa nebylo, tedy 5 před
hřbitovní zdí . Pro velký počet nemocných přijmuto ještě více ošetřovatelů, kterým se platilo 40 k denně.“44 Celkem zemřelo v Rajhradě na choleru třicet šest pruských vojáků.
Úmrtí ve vlastních řadách Prusy samozřejmě znepokojila. Vždyť jen v Brně zemřelo 4000
vojáků a proto se mezi obyvatelstvem říkalo, že pruská strana sama usiluje o příměří, protože její vojsko napadá nepřítel velmi nelítostný a tím byla právě cholera. Po odchodu Prusů se už
tak těžce zkoušení obyvatelé Ivančic a Rajhradu museli vypořádat ještě s touto pohromou, kterou jim tu vojáci zanechali jako tečku za všemi útrapami dosud prožitými.
Po smrti Štěpána Breyera se nám v Ivančicích zachovala jeho vojenská knížka, jejíž strany jsou prosáklé dezinfekcí proti choleře. Pro názornost je dvoulist této knížky uveden jako obr. příloha 6. OA v Rajhradě, fond C 36, kart.č.133, i. č. 919. 44 Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C-108, kart.č. 10a 43
23
9. ZŘÍZENÍ VOJENSKÉ NEMOCNICE V RAJHRADĚ
Ještě před příchodem Prusů bylo v Rajhradě starostou Janem Hrůzou přijato šest raněných
rakouských vojáků, kteří byli ošetřováni na obecní náklady. Podpora byla poskytována všem raněným vojákům ustupujících rakouských jednotek.
Později, dne 28. července, bylo rozhodnuto v důsledku řádící cholery, ale i nutné
hospitalizace raněných vojáků, o zřízení lazaretu v Rajhradě. Ten byl umístěn v národní škole,
kde v té době jako řídící učitel působil pan František Zavadil a zakusil s jeho zřízením, stejně jako starosta Jan Hrůza, mnoho nepříjemností. Nejdříve musel vytrpět obsazení školy
pruskými vojáky pro účely zřízení kasáren, která byla po propuknutí cholery přeměněna na lazaret.
V majetku nemocnice byli dva koně s o chod se měli starat tři lékaři, dva sluhové, jeden
důstojník, šest mužů. Tím byla na město uvalena další materiální zátěž. „Do 24 hodin byl
starosta pan Jan Hrůza nucen následující potřeby obstarati: 30 kusů postelí 6 str. dlouhých,
30-slamníků, 30 podhlavců, 30 dek, 30 lžíc -30 talířů, 15 nočníků, 2 bečky s příklopem, 30 plachet, 9 ručníků, potřebné mýdlo, světlo, 2 knihy papíru, sůl, krupici, kroupy, víno, máslo,
vůbec vše, co pro takový lazareth zapotřebí jest. “45 Všechny tyto věci byly podle rozkazu obstarány a odevzdány lazaretu.
Dne 2. srpna kolem půl sedmé večer přišel ke starostovi Hrůzovi lékař Regenbrecht a
žádal, aby byly všechny věci, které jsou uvedeny v seznamu výše, ještě jednou opatřeny a poskytnuty nemocnici. Protože Rajhrad byl přeplněn pruskými vojáky, kteří sami své
nedobrovolné hostitele značně materiálně vyčerpali, nebylo možné požadované věci sehnat. Starosta proto žádal, aby mu bylo povoleno zajet druhý den do Brna a nakoupit vše potřebné, ale proti tomu se ohradil Dr. Regenbrecht : „Das muss find und noch Heute, sonst gehe ich zum General!“46 Ani po této výhružce starosta ze svého stanoviska neustoupil. V rajhradském
klášteře byl v tuto dobu komandující generál princ Hohenlohe ubytován a právě k němu si šel
Regenbrecht na chování Jana Hrůzy stěžovat. Docílil získání generálova příkazu47, kde se
psalo, že pokud nebude do večera odevzdán materiál na vybavení nemocnice, bude starosta
Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C-108, kart. č. 10 a Tamtéž. „To musíš najít, jinak půjdu ke generálovi! “ 47 Tamtéž. Celé znění příkazu určeného starostovi Janu Hrůzovi:„ Wenn bis Heute Abend nicht seitens der Gemeinde Gr. Raigern den Rekvisitionen des stadsarztes Dr. Regenbrecht zur Nahrug und Pflege der Kranken in Lazareth Hierselbst Folge geleistet wird so wird der Burgermeister heute Abend noch aretiert und Morgen fruh gebunden an der Gouverneur noch Brunn gebracht. C.K. Gr.Raigern den 3/8 1866. K Prinz zu Hohenlohe. Oberst und Regimentscomandant.“ 45
46
24
ještě ten den zatčen a brzy ráno poslán ke guvernérovi Rajhradu a poté do Brna. Jan Hrůza
tedy nechal povolat obecního strážníka Blumajera a jednoho radního, kteří chodili dům od domu a brali od občanů vše, co se mohlo hodit jako zařízení nemocnice. „ Pan starosta sám vydělal ze svých postelí 3 deky, 2 plachty, 1 nočník a 4 slamníky.“48 Nebyl samozřejmě
jediný, kdo musel odevzdat část svého majetku. Chtě nechtě museli přispět i další obyvatelé Rajhradu.
49
O splnění příkazu se z kláštera přišel po deváté hodině večer přesvědčit samotný
princ Hohenlohe. Nechal si zavolat starostu a ptal se, jestli bylo jeho příkazu vyhověno, na
což Jan Hrůza odpověděl že ano. Princ si ale všiml, že ne všechen požadovaný materiál je
odevzdán a také na to starostu důrazně upozornil. Ten si však neodpustil námitku, že ve městě plném vojáků je těžké ještě něco navíc obstarat.
Starosta se tedy postaral o vybavení lazaretu, což bylo kvůli přítomnosti velkého počtu
Prusů v Rajhradě a jejich nárokům takřka nemožné. Škola, nyní tedy nemocnice, zůstala pruskými vojáku obsazena až do jejich odchodu.
Tamtéž. „Pan Frant. Hrůza č.25 přispěl 1 plachtu, Josef Chládek 1 plachtu, cukrovar 12 slamníků, 8 dek,zdejší železniční stanice 8 kusů jednoduchých dek, Stell č.54 jednu plachtu a jednu hnědou deku.“ Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C-108, kart.č. 10 a.
48 49
25
10. ZÁSOBOVÁNÍ PRUSKÝCH VOJÁKŮ A ŠKODY UTRPĚNÉ POBYTEM VOJSK
Na základě uzavřeného příměří mezi oběma nepřátelskými stranami byla stanovena
povinnost pro obyvatele okupovaných měst i vsí poskytovat pruským vojákům ubytování, ale
nyní vůči nim měli i vyživovací povinnost. Ovšem cokoli nebylo Prusům poskytnuto dobrovolně, vzali, nebo přesněji řečeno, nakradli si sami, protože ve venkovských městech a obcích nebrali nejmenší ohledy na soukromé vlastnictví. Veliký údiv mezi obyvatelstvem
vyvolávaly neuvěřitelné stravovací návyky Prusů. Dokázali sníst obrovské množství potravin, čímž se samozřejmě rychle vyčerpávaly zásoby a potravinové zdroje.
Dalo by se říct, že
nejpočetnější a nejhorší ve svých nárocích byla první vlna okupačních jednotek, která pro své potřeby zabavovala téměř vše, co se jí nějakým způsobem hodilo. Byly to v první řadě potraviny, tabák, sláma, oděvní součásti, kůže, kancelářský papír apod.
Po příchodu devíti set pruských vojáků a s nimi dvou set koní do Rajhradu pod velením
Obersta Barnera dne 12. července a jejich ubytování „…nastaly nám strasti a starosti nevýslovné. Když byl učiněn pořádek, dal si Oberst Barner předvolati pana starostu do svého
bytu v panském hostinci a nařídil, že jeho lidé jsou hladoví a unavení, aby se jim dalo, co si přáti budou. Každý aby dostal 1 libru masa a přívar porůstající z luštěnin, pak pivo atd. V
poledne a večer zase maso, pivo, víno, neb kořalku, k snídani a svačině kávu a chléb s máslem. Tady se můžeme přesvědčit, že jídelníček pruského vojáka nebyl zrovna skromný a
jistě málokterý občan Rajhradu si mohl sám dopřát maso dvakrát denně. „…Jak ráno takový
Prušák vstal nepřestal jísti až pozdě v noci a snědl za jeden den tolik, že až hrůza člověka obcházela. Co bylo vybádání! Brzy chléb s máslem a když toho nebylo se sádlem, tu zase to,
tam něco jiného museli jim hospodáři dávati a co jim nedali na vzdor danému brali, co jim pod ruce přišlo. Neb jak pravili, bylo všechno jejich.“50 Z dobového záznamu tedy vidíme,
jak se místní právem hrozili nad nenasytností51 a drzostí Prusů, kteří neváhali sáhnout na soukromý majetek rajhradských občanů. Nerozpakovali si vzít, nebo ukrást cokoli, co se jim
jen trochu zalíbilo. „ V hospodách jedli a pili, některý platil, většinou ale ne. Do sklepa vlezli
za dne a pobrali plné sudy-co nevypili, vypustili. V kupeckých krámech to samé. Bránění Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C-108, kart.č. 10a „ Špek například v Rajhradě požívali tak, že ho nejprve nechali rozpustit na ohni a potom ho jedli lžícemi jen tak bez chleba.“ Historie a Vojenství: Košťál , Petr.: Okupace Moravy pruskými vojsky v roce 1866, 4/2002. 50
51
26
nebylo možné a žaloba u vyšších důstojníků nebyla nic platná.“52 Druhý den, tedy 13. července ráno si nechal plukovník Barner znovu zavolat starostu a požadoval po něm 100
měřic ovsa pro koně. V obci ale v té době tak velké zásoby nebyly a proto musel starosta požadovaných sto měřic vyprosit v klášteře.
Toto vojsko se v Rajhradě zdrželo do 15. července a na dobu jeho pobytu zde bylo vydáno
nařízení ohledně stravování. Denní dávka pro každého vojáka se měla skládat z jedné libry
čerstvého nebo soleného masa a jako příloha byla určena zelenina, rýže, luštěniny, brambory
se solí a samozřejmě chleba. Dále měl každý jednotlivec dostat určitý příděl kafe, tabáku, který mohl být nahrazen deseti cigaretami a láhev piva. Je vidět, že pruští velitelé nejen že svým mužům zajistili docela pestrý denní jídelníček, ale vojáci nebyli ochuzení ani o takové
neřesti jako tabák, či alkohol. V Rajhradě byla z iniciativy starosty zřízena společná kuchyně pro pohodlí vojska, ale hlavním důvodem bylo spíše to, že tak uchránil obyvatele obce před dalšími nepříjemnostmi, protože tímto se vyvařování pro vojáky přesunulo mimo obydlí
občanů. Nařízení o stravování se vztahovalo i na denní dávky pro koně, odevzdáván byl oves,
seno a sláma. Tedy kromě oněch sta měřic, které městečko už jednou získalo od kláštera, muselo ještě vydat dalších šedesát a ušetřen nebyl ani klášter, který odevzdal dvacet jedna měřic.
Dalším požadavkem Obersta Barnera bylo obstarání koní, proto starosta navrhl, že pověří
prvního radního, Barner zase svého seržanta a ti, „…že mohou jíti od domu k domu a co koně
najdou, mohou si vybrati, mnoho že toho nenajdou.“53 V klášteře zabavili pár koní
samotnému prelátovi, v cukrovaru čtyři koně a celoláníkovi Sosnarovi jednoho koně, ale ten
na rozdíl od ostatních dostal okamžitě jako náhradu jiného.54 Zabavení koně byli majetkem
pruského vojska až do ukončení války.
Po opadnutí náporu první vlny pruských vojáků nepřišla úleva, ale strádání obyvatelstva
pokračovalo dál. Přesuny menších skupin Prusů stále pokračovaly přes zchudlá území a problémem se stávalo, že už vesnice neměly těmto vojákům co nabídnout. Za situace, kdy už
mnoho oblastí bylo vyčerpáno předchozím průchodem c.k. armády a pruských vojsk, bylo
velmi těžké vyhovět novým požadavkům na zásobování. V tomto případě hodně záleželo na
výmluvnosti a odvaze obecních reprezentantů, kteří, jak tomu bylo i v případě starosty Rajhradu dokázali některé požadavky alespoň trochu zmírnit.
Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C-108, kart.č. 10a Tamtéž. 54 Tamtéž. Sosnarovi byla zabavena hnědá klisna a jako náhradu dostal jednoho bělouše, pak černého koně a navíc poukázku na sto tolarů. 52
53
27
V Ivančicích tomu samozřejmě nebylo jinak. Ke dni 7. srpna je datováno oznámení,
vztahující se právě k uzavření příměří a nařizující občanům Ivančic kromě povinnosti
ubytování vojáků také poskytnutí určitých dávek. Konkrétně jde v tomto nařízení o vyživování důstojníků, poddůstojníků a vojenských úředníků. Jejich jídelníček měl být
takovýto: „pro důstojníky a úředníku k snídani kávu s pečivem. K obědu polévka, při vaření
s masem, pečeně přídavkem a žejdlík vína. Pro poddůstojníky a mužstvo 1 libra a 26 lotů
chleba, 6 lotů rýže aneb 7 ½ lotů krup, aneb 15 lotů luštěnin, 1 lot kávy, 1 ½ lotu kávy, půl libry masa, pak žejdlík vína, nebo ¼ žejdlíku kořalky. Dle tohoto oznámení se každý ubytovatel řídí.“55
Jako celkovou částku za škody způsobené pruským tažením 56 Ivančicemi uvádí Augustin
Kratochvíl sumu 108 208 zlatých a 12 krejcarů. Tato částka byla utracena za 23 014 liber57 chleba, 7043 liber masa, 303 liber soli, 71 liber rýže, 87 liber kávy, 190 liber slaniny, 100
liber sádla, 20 postranků na koně, nebo 14 citronů. Do velmi obsáhlého výčtu dále patřilo 29
krav a dva koně. Nemohl chybět ani alkohol, kterého bylo za dobu pruského pobytu vypito 27 věder58 vína, 78 věder piva, 18 věder a 18 mázu59 spiritusu a 15 věder kořalky. Už jen
z těchto uvedených položek je patrné, že se pruští vojáci během svého pobytu v Ivančicích neměli vůbec špatně a to seznam ve svém výčtu ještě pokračuje a zahrnuje suroviny jako
krmivo pro koně, nebo kuřivo pro vojáky.60 Celková škoda tedy činila oněch 108 208
zlatých a 12 krejcarů a stát po válce jen velmi částečně uhradil 27 860 zlatých a 77 krejcarů, ale zničená pole a újma na soukromém majetku obyvatel Ivančic nahrazena nebyla. Jiný údaj o vyčíslení všech dávek Prusům pochází od městského pokladníka Filipa Guldy. Podle něj tehdy celková škoda dosáhla částky „pouze“ 68 118 zlatých.61
Nakonec se za šťastného mohl považovat ten, komu byla za zabavené potraviny, ale i
koně, či jiné zboží vystavena řádná rekviziční poukázka, použitelná jako doklad a možnost pozdějšího nárokování na úhradu škody.
OA v Rajhradě, fond C-36, kart. č. 133, i.č. 922. Toto tažení trvalo podle Kratochvíla od 12. července do 4.září a za tu dobu projelo Ivančicemi 13. pruských plukovníků, 1601 důstojníků, 57 125 mužů a 14 324 koní. Kratochvíl, A.: Ivančice, bývalé královské město na Moravě, Ivančice 1906. 57 Česká libra- 514, 37 gramů, rakouská libra-560, 01gramů. 58 Česká jednotka- vědro- 62 litrů. Rakouská jednotka-vědro-56, 605 litrů. 59 Rakouská jednotka-máz- 1, 415 litrů. 60 Odevzdáno dále bylo 25 liber koudele, 2 páry řemení na koně, 254 měřic žita, 1960měřic ovsa, 1040 centů sena, 50centů slámy, 1444 liber tabáku, 150 paklí malých tabáků, 7 liber šňupavého tabáku, 4500 doutníků, 2 chomouty, 48 liber kůže na řemeny, 29 liber kůže na podešve, 10 skopovin, 50 liber mazadla, 40 liber rybího tuku, 1 libra svíček, 62 obilných pytlů a dříví. Kratochvíl, A. :Ivančice, bývalé královské město na Moravě, Ivančice 1906. 61 Čejka, J. : Ivančice: dějiny města, Ivančice 2002, s. 319. 55 56
28
Dne 28. srpna 1866 došlo ke změně v dosavadním způsobu ubytování a živení pruských
vojáků. Císařským královským místodržitelstvem bylo vydáno Vyhlášení, v němž „…uvádí
se u všeobecnou známost, že ode dne, jenž po potvrzení uzavřené smlouvy o pokoj následuje král. pruská vláda převezme všechny náklady na opatřování pruského vojska, které však v krajinách, od něho obsazených, svobodný byt bez opatřování dostane.“62
Vyživování a ubytování nepřátelského vojska v roce 1866 přineslo obyvatelstvu
okupovaných zemí velké materiální škody, došlo k mnoho nenahraditelným ztrátám, nepohodlí a útrapám.
Ale děly se i případy, jak už bylo ostatně uvedeno na začátku práce,
třeba s nepravými pojišťovacími agenty a jiné podvody. Vždy se našel někdo, kdo se rozhodl z nastalé situace pro sebe vytěžit co nejvíce a stávalo se to jak na úkor úřadů, tak i svých spoluobčanů.
Konkrétní případ je znám z Rajhradu. V době války spotřebovala obec celkem sedm krav a
dvacet tři volů, které dodával místní cukrovar. Když bylo potřeba obstarat maso, odevzdala
se do cukrovaru poukázka na potřebný dobytek a Ondřej Metelka, nájemce obecního hostince
ho s pomocníkem Jakobem Schnáblem porazili. „Váhu masa, kostí, vnitřností museli udat taktéž když v obci někdo maso potřeboval, obdržel poukázku a Metelka neb Schnábl jemu maso vydal. Poukázkami těmi se pak museli ukázat.“ Po skončení války žádal Metelka na
obci peněžní náhradu za maso, kterého vydal více, protože počet dobytka, který od obce obdržel k tomuto účelu, nedostačoval. „Starosta pan Jan Hrůza se proti požadavku tomu ohradil, načež podal Metelka proti obci na obnos ten žalobu. Obec si vzala za zástupce pana
Dr. Pražáka v Brně a dokázala, že požadavek jest nepravý, načež Metelka se žalobou propadl.
Zachránil tedy pan starosta Jan Hrůza obci obnos 800 zl, o kteréž Metelka ji nepoctivým způsobem připraviti chtěl.“63 Starosta díky své prozřetelnosti podvod odhalil a znovu
potvrdil, že svůj úřad v těžkém roce 1866 zvládal výborně.
Vyhlášení týkající se ubytování a přípřeže pro král. pruské vojsko v času po potvrzení smlouvy o pokoj. Celé znění je uvedeno jako příloha. OA v Rajhradě C 162, i. č. 334. 63 Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C 108, kart.č. 10a 62
29
11. PŘEDSTAVENÍ MĚST A JEJICH ÚLOHA V ROCE 1866 Po prohrané válce došlo kromě již zmíněných nepříjemností, dotýkajících se hlavně
obyvatelstva okupovaných zemí, ještě k jedné důležité věci. Na začátku července, po nešťastné bitvě u Hradce Králové, opouštěla řada vysokých rakouských úředníků své posty a ústřední politická sídla se přemisťovala do měst, která nebyla okupovaná pruskými vojsky.
Tato politická změna se neděla chaoticky, protože možnost přesídlit důležité úřady zvažovala
vídeňská vláda již před vypuknutím samotných bojů.64 Proces přeměny státní správy se ale
netýkal pouze vysokých úřadů. Řešila se i otázka obecních a okresních zastupitelstev.
Neoficiální cestou došlo k určitému posílení pravomocí měst, městeček, obcí a jejich
představených. Převážně na nich v době války a pozdějším vývoji, kdy následovala okupace
pruskými vojsky, záleželo jak zvládnou nastalou situaci a zajistí, aby útrapy občanů byly co nejmenší.
V předchozích kapitolách již bylo několikrát zmíněno, že představitelé obcí a měst se těšili
velké vážnosti mezi svými spoluobčany. To samozřejmě neplatilo jen pro rok 1866, ale tehdy
působili jako prostředníci mezi okupačními vojsky pruskými a prostými občany. Na počátku války to byli právě oni, kteří podporovali, nebo sami dávali podnět k zakládání vlasteneckých
spolků, či pořádali sbírky pro raněné rakouské vojáky apod. S příchodem pruských okupačních jednotek připadla právě starostům úloha toho, kdo se bude pokoušet mírnit
požadavky vojáků na různé suroviny, chránit alespoň do určité míry soukromý majetek a bezpečí občanů a snažit se, aby v obci i v této těžké situaci nedocházelo k vážným konfliktům.
Ze zápisu v rajhradské pamětní knize, kde jsou vzpomínány převážně špatné okamžiky
pruské okupace, je zřetelně patrný neskrývaný obdiv ke starostovi Janu Hrůzovi: „Bylo-li utrpení obyvatelstva za těch dob neslýchané, doznal jste Vy velevážený pane starosto náš, útrap a starostí v míře ohromné. Strašné doby tyto poskytly nám příležitost seznati vaši statečnost a opatrnost, jíž jste společné naše neštěstí mírnil. Vám, pane starosto, co děkovati
jest, že jste malé i velké statky naše, které pod tíží dávek, jimž se ubrániti nikterak lze nebylo, klesaly, odhodlanou výmluvností svou, od hrozících četných a velkých rekvisicí uhájil a nás takto od veškerého pobrání majetku našeho opatrně ochránil.“ Těchto slov chvály, uznání a
Dne 6. července bylo rozhodnuto o přemístění českého zemského úřádu z Prahy do Plzně. Dále se zvažovala možnost o umístění českého místodržitelství do Českých Budějovic, moravské místodržitelství do Vídně a prezidiální zemský úřad slezský z Opavy do Bílka. Urban, O. : Vzpomínka na Hradec Králové, Praha 1986. 64
30
obdivu je v zápise ze dne 4. listopadu 1866 daleko více. „Zapsali jsme jméno Vaše písmem nehynoucích citů ve vděčnou hruď svou.“65
V Ivančicích zase připomeňme odvahu starosty Václava Hanse, kdy riskoval svůj život,
poté co se rozhodl zorganizovat akci na vyzrazení pruského plánu, jímž měl být přepad rakouské jednotky u Krumlova. Protože ale cítil, že jeho vlasteneckou povinností je zabránit přepadové akci, neváhal a vystavil se jistému nebezpečí, kdy na něj poté pruští vojáci mířili zbraní.
Jistě tedy nebude přehnané tvrzení, že úřad starosty v této době a to nejen Rajhradu a
Ivančic, byl všeobecně uznávaným a oceňovaným postem a jeho představitelé se ve většině případů zasloužili o zmírnění válečných útrap svých spoluobčanů.
Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě fond C 108, kart. č. 10a. Část této děkovné adresy je uvedena jako příloha 7. 65
31
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. PRAMENY RAJHRAD Pamětní kniha městečka Rajhradu. OA v Rajhradě, fond C-108, i.č. 10a. Pamětní kniha městyse Rajhradu.OA v Rajhradě fond C-108, i.č.10b. IVANČICE Nařízení městskému zastupitelstvu v Ivančicích ze 14. května 1866, týkající se mobilizace dovolenců.
OA v Rajhradě, fond C 36, kart. č. 133, i. č. 910. Nařízení z c.k. moravského místodržitelství o Vstoupení dobrovolníků do vojska ze dne 15. června roku 1866.
OA v Rajhradě, fond C 36, kart. i.č.133.
Nařízení okresního hejtmana Anderleho o přípřeži z 19. června 1866. OA v Rajhradě, fond C-36, i. č. 921.
Nařízení představeného Ivančic o přípřeži z 20. června 1866. OA v Rajhradě, fond C-36, i.č. 922.
Vyhlášení týkající se ubytování a přípřeže pro král. pruské vojsko v času po potvrzení smlouvy o pokoj.
OA v Rajhradě C 162, i. č. 334. Provolání starosty Ivančic Václava Hanse ze dne 12. června 1866 k založení podporovacího spolku.
OA v Rajhradě, fond C 36, kart.č. 133.,i.č. 915. 32
Seznam potřeb odesílaných pro rakouské vojáky. OA v Rajhradě, fond C 36, kart. č 922.
Protokol z 16. května, týkající se otázky zřízení kasáren. OA v Rajhradě, fond C-36, i. č. 199.
Protokol o financování opravy kasáren.
OA v Rajhradě, fond C-36, kniha č. 149, i. č. 901. Protokol z 15. října 1866 o dalším ponechání kasáren pro vojáky. OA v Rajhradě C-36, k.č. 149.
Provolání starosty Hanse k obyvatelům Ivančic ze dne 10.července 1866 o příchodu Prusů. OA v Rajhradě fond C 36, kart. č.133, i.č. 918.
Vojenská knížka na choleru zemřelého pruského vojáka. OA v Rajhradě, fond C 36, kart. č.133, i. č. 919. Dávky odevzdávané pruským vojákům.
OA v Rajhradě, fond C-36, kart. č. 133, i. č. 922. 2. LITERATURA Hájek,V. : Pohled do minulosti Rajhradu, Rajhrad 1966. Chvojka, M. a Skála, J. : Malý slovník jednotek měření, Praha 1982. Jedlička, O. : Boje v Čechách a na Moravě za války roku 1866, Pardubice 1883. Kratochvíl, A.: Ivančice, Bývalé královské město na Moravě, Ivančice 1906. Kudr, K. : Válka rakousko-pruská 1866 v Čechách a na Moravě, Praha 1936. 33
Urban, O. : Vzpomínka na Hradec Králové, Praha 1986. Čejka, J. : Ivančice: dějiny města, Ivančice 2002. 3. PERIODIKA Moravská Orlice, 15. 5. 1866. Moravská Orlice, 16. 5. 1866. Košťál, P. : Okupace Moravy pruskými vojsky v roce 1866. Historie a vojenství, 2002, č. 4, s. 823-859.
Kopecký, F.: Cholera mezi Brnem a Vyškovem v roce 1866.Vlastivědný věstník moravský, 1996, roč. XLVIII, s. 285-287.
34
ZÁVĚR Válka v roce 1866 byla vyvrcholením politického a mocenského soupeření císařství
rakouského a království pruského. Za dobu třiceti pěti dnů od 22. června do 28. července, kdy došlo k definitivnímu rozhodnutí o prohře Rakouska, padly za oběť této válce tisíce vojáků. Na straně rakouské činil počet mrtvých 10 404 a Prusko ztratilo 3 473 mužů. Další vysoká čísla se týkají počtu raněných, či pohřešovaných. Ztráty ale nebyly jen mezi vojáky a netýkaly
se pouze životů. Tíhu války pocítili především obyvatelé českých zemí a to i v místech
vzdálených od samotných bojišť. Po skončení válečných střetů a odchodu pruských okupantů zůstala v českých zemích jako hrozivá připomínka všech útrap smrtící cholera.
V mnoha městech, městečkách, či obcích byla situace v roce 1866 dost podobná a ani
v Ivančicích a Rajhradě tomu nebylo jinak. I zde panoval všeobecný nesouhlas s válkou, ale zároveň zpočátku jakási solidarita s Rakouskem, která se projevovala zakládáním
vlasteneckých spolků, nebo dobrovolným vstupováním do vojska. To bylo ale hlavně vyvoláno touhou a odhodláním chránit svou zem.
Situace se změnila po prohrané bitvě u Hradce Králové a víra ve vítězství byla vystřídána
zklamáním a strachem z nadcházející situace. Rajhrad i Ivančice brzy zakusily úděl okupovaných měst. Nejdříve se přes ně přehnala ustupující rakouská vojska a později musela
„přivítat“ nechtěné pruské hosty. Historik Augustin Kratochvíl uvádí jako celkový počet
okupantů v Ivančicích číslo 58 199 mužů, zatímco Rajhradem prošlo kolem 20 000 Prusů. To samozřejmě přineslo velké problémy s jejich ubytováním, vysoké materiální či finanční škody a nevyhnutelné byly i vzájemné konflikty mezi Prusy a obyvateli měst, vedoucí mnohdy až
k násilí. Válka Prusko-rakouská způsobila obyvatelům mnoho nepohodlí, škod a útrap. Ne všude se ale pruští vojáci chovali hrubě a násilně. Často záleželo na jejich veliteli, co svým
mužům na okupovaném území dovolí. V případě Rajhradu a Ivančic nejspíš nechali pruští nadřízení svým vojákům v počínání s majetkem obyvatel docela volnou ruku. Obě města ale
měla štěstí, že v jejich čele stáli schopní starostové, kteří v mnoha případech obratným
vyjednáváním a statečným vystupováním zmírnili a předešli mnohým útrapám ze strany Prusů.
V této válce, stejně jako v těch předchozích a těch co následovaly poté platilo, že zatímco
si znepřátelené velmoci ujasňovaly mocenské ambice, umírali na bitevních polích ti, kteří byli
do kolotoče těchto událostí vtaženi proti své vůli. Ostatní tíhu války nesli obyvatelé
35
okupovaných zemí a museli se vypořádat s tvrdým zásahem do svých každodenních životů, jak jsme se o tom částečně mohli přesvědčit i v případě Rajhradu a Ivančic.
36
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY
Příloha 1
Mapka znázorňující pohyb pruské armády na našem území a oblast spadající pod její okupaci.
37
Příloha 2
Nařízení o vstoupení dobrovolníků do vojska vydané v Brně 15. června roku 1866.
38
Příloha 3
Vyhláška z 28. srpna 1866 o poskytnutí ubytování a přípřeže pruským vojákům.
39
Příloha 4
Seznam obvazového materiálu pro raněné rakouské vojáky, odevzdaný občany v obci Německých Kinicích na žádost c. k. okresního úřadu v Ivančicích.
40
Příloha 5
Budova bývalých kasáren v Ivančicích na Velkém náměstí.
41
Příloha 6
Dvoulist vojenské knížky pruského vojáka Štěpána Breyera, který v Ivančicích dne 8. srpna 1866 podlehl choleře. Skvrna na stránkách je od desinfekčního přípravku.
42
Příloha 7
Ukázka ze zápisu v Pamětní knize městečka Rajhradu. Text je adresován starostovi Rajhradu panu Janu Hrůzovi
43
44
