Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
FILOSOFICKÝ SEMINÁŘ KATEDRA TEORIE
PSYCHOLINGVISTIKA DVĚ STUDIE O VÝZNAMU JAZYKA V HISTORII, FILOSOFII A PSYCHOTERAPII
Jiří Adamec
Brno 2009
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
PSYCHOLINGVISTIKA Dvě studie o významu jazyka v historii, filosofii a psychoterapii
Jiří Adamec
Filosofický Brno
seminář
2009 3
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
© Jiří Adamec ISBN 978-80-87234-06-8
4
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
ÚVOD
V
současnosti
jsme
svědky
patrně
jednoho
z
nejdynamičtějších období stran působení jazyka na člověka. A je docela možné, že by tato úvodní věta mohla být změněna do tvaru: v současnosti se patrně nacházíme
v
období
nejdynamičtějšího
způsobu
využívání jazyka člověkem v dějinách. Obě varianty jsou v zásadě správné. Jazyk dnes vskutku představuje základní
dorozumívací
prostředek
uplatňovaný
v
širokých možnostech jeho aplikací. Kultura jazyka je ovšem věc jiná. Vedle uvedených tezí je to s naším jazykem, na druhé straně, poněkud nahnuté. Využívají se nejrůznější zjednodušení a formy zkratek. Jazyk není přednostně rozvíjen pro jeho bohatost, ale jako nástroj sloužící ekonomickému zvládání života. Stal se pouhopouhým prostředkem dorozumívání. Jazyk je proto něčím,
co
nemusí
být
opečováváno,
neboť
stačí
zvládnout jen základní výrazy, aby jím bylo dosaženo potřebného účelu. 5
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Ovšem vedle jazyka je to i písmo a četba, které jej dělají obsažným na pojmy. Jen tak se prohlubuje a rozšiřuje jejich význam, až do sféry literárních krás, po nichž nejednou prahneme, když nás obklopující svět utahá plochostí významů a nic neříkajících slov. Dějiny myšlení se nejednou chtěly problému jazyka věnovat, aby se prokázala přímá vazba mezi tím, co říká řeč a skutečností samou. Otázka důkazu nějaké reality z pouhé
řeči,
konečně
představuje
tajemství
dorozumívání, mnohdy založeném na argumentaci, kde se
vzájemně
prolínají
předpokládaná
zkušenost
posluchače, logická vytříbenost mluvčího a práce s emotivními
složkami
ve
způsobech
vyjadřování
expresivních výrazů. Tudíž jazyk může, vedle pouhého dorozumívání představovat podporovatele směrem k motivovatelnosti a pohnutkám, které následně vedou k jednání. Složitost vztahu myšlení a jazyka studují dnes
neurovědy
výzkumu.
na
Dřívější
konstatování o
vysoké
poznatky
úrovni omezující
vlivu mozkových
medicínského se
hemisfér
jen
na
výrazně
pokročily. Také další zjištění o dvou nejdůležitějších 6
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
mozkových centrech, pro tvorbu řeči: Brockovo a Wernickeovo, ukazují na komplexní uplatňování mozku, jako
celku,
jakmile
se
dostaví
potřeba
vyjádřit
myšlenku nějakými lingvistickými prostředky. Uplatňování jazyka v historii dávných a dnes také již mnohdy zaniklých kultur je pro nás neocenitelným přínosem informací, jimiž lze projít tajemnou stěnou prvotního nepochopení ve věcech každodennosti, kde se ukrývá odpověď na otázky: 1. Jakou blízkost k sobě lidé dané společnosti pojímali? 2. Co představovalo jejich vymezenou oblast uvažování? 3. Jak pečovali o své myšlenky? Toto
krátké
problematikách Východu
pojednání jazyků
starověku,
o
kultur zařazené
psycholingvistických Blízkého jako
a
Dálného
první
část
předkládaného pojednání nechce ani tak na dané otázky odpovídat, jako spíše nové formulovat a vybízet tím k úvaze o důležitosti, tyto okruhy bádání vést v patrnosti jako součást rozsahu psychologického vědění obecně.
7
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Podporou při zpracování předkládaného textu mi byly
zejména
knihy
jako:
N.
Ostler,
Říše
slova
(Jazykové dějiny světa), Praha 2007; R. D. Woodard ed.,
The
Cambridge
Encyclopedia
of the
World´s
Ancient Languages, Cambridge University Press, 2004. V
části
praktickými námětů
textu,
kde
otázkami
se
zabývám
psycholingvistiky
uveřejněných
v
J.
-
P.
některými vycházím
Sartre,
z
Œuvres
romanesques, (Gallimard – Bibliotheque de la Pléiade), Paris 1981, a taktéž Albert Camus, Essais, Paris 1965. Rozhovory s klienty během poradenského sezení se mohou ubírat různými a mnohdy nečekanými krajinami myšlení. Pro takovou schůdnost, často nesnadným terénem je dobré mít slovní a zejména znalostní výbavu. Sama technika úvodního interview, rozbory snů
nebo relaxační nácviky představují, v dalším
pokračování terapeutických kontaktů s klienty, pouze technické zvládání oboru. Mimo to je třeba racionálně reagovat na nejrůzněji projevované pochybnosti, jimiž během společné práce procházíme a svým protějškům předkládat takovou kvalitu informací, které je vskutku 8
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
nesou. Tudíž, vedle psychologie a její „technologie“ ovlivňování
(zmírňování
nebo
i
odstraňování)
konfliktních pozic klienta, musí tuto oblast významů doplňovat také proud myšlenkových pozic. Tím však nechce být, na tomto místě projikován záměr, že je snad
nutné
klienta
zahrnovat
přemírou
dobře
myšlených rad, filosofickými zákrutami, nebo něco podobného.
Právě
naopak.
Čím
širší
filosofickou
výbavou disponujeme, tím jednodušším způsobem ji můžeme
použít.
Nehledáme
slova
pro
vyjádření
klientových okolností stran jeho vědomí, ale obráceně, slova již máme a tak je použijeme pouze tam, kde je to vhodné. Jako doplněk k psychologické technice práce s klientem je taková vybavenost posléze neocenitelná. Tam, kde by snad klient zaváhal, stran srozumitelnosti psychologického působení, myšlenka vhodně dosadí chybějící pokladnice
článek.
Jelikož
evropské
mohu
moudrosti
vybírat
z
bohaté
(upřednostňuji toto
regionální využití), často se obracím k francouzským novodobým klasikům. Snad předkládaná práce bude svojí
trochou,
napomáhat 9
dalšímu
zpřístupnění
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
praktických účelů, dosahovaných v psychologii také prostřednictvím filosofie a lingvistických námětů v ní. • Jelikož bylo hlavním záměrem, pro sepsání daného materiálu
promyslet
lingvistické
náležitosti
do
psychologických přesahů a dále je, zejména v první části výkladu konfrontovat s dobou svého vzniku a působení, představuje uváděný text, prozatím jen souhrn promýšlených námětů, které by se měly, časem stát podporou souvislejšímu výkladu.
Adamec Jiří v Brně, únor 2009
10
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
TEORETICKÁ ČÁST Otázky psycholingvistiky v hodnocení vybraných jazyků nejstarších kultur Blízkého a Dálného Východu.
§ 1. Proč jazyky starověkých kultur?
Charakteristickým znakem jazyků nejstarších kultur Blízkého
a
Dálného
Východu
je
jejich
fonetická
vybavenost. Sama o sobě mnohdy představuje zásadní oblast rozdílů, podle kterých je možné jeden a tentýž výraz
klasifikovat.
Tato
skutečnost
je
s
největší
pravděpodobností pozůstatkem původní zvukové řeči, kde nejvýznamnější roli sehrály různě dlouhé melodické barvy, které byly postupně zkracovány a nahrazovány slovy a jejich gramatickými vazbami. Fragmenty těchto způsobů dorozumívání se do současnosti udržují v nejrůzněji uzpůsobených předo- a zado- patrových názvucích slov. Pokud se dnes učíme cizí jazyky, můžeme dokonalosti svého zvládnutí, takového studia dosáhnout pouze za předpokladu, že fonetická část bude, co nejvíce odpovídat originálu. Přirozeně jsme 11
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
k tomuto způsobu vnímání řeči vybaveni. Melodiku cizího jazyka zvládáme dříve než znalost obsahové stránky slov a nejednou, aniž bychom měli povědomí o obsahu
terminologie,
pobavíme
okolí
humornou
ukázkou, která nepostrádá základní barevnost daného jazyka, i když v zásadě nic nesdělujeme a pouze napodobením
vyžvatláváme
jakési
nesrozumitelné
patvary. Z těchto poznatků jsme blíže tomu, co v původním významu charakterisovalo druh komunikace mezi lidskými živočichy. Byla to zejména expresivní oblast významů. Ta, v mnohém představovala součást sběru a lovu a navazovala svým obsahem na kontrolu situace v jinak nebezpečném prostředí živočichů, kteří spadali do okruhu přirozených nepřátel člověka. S vývojem sociálních nároků se člověk dále vyvíjel rovněž
po
stránce
jazykové.
Nejdříve
se
jazyky
odlišovaly podle rodin a vesnic, dále podle kmenů a kultur, až se utvořily jazyky národní. Ruku v ruce s tímto vývojem šel i vývoj v oblasti písma a teprve potom
literatury.
Mytologie,
náboženství,
filosofie,
právo a umění představují jen další stupně vývoje řeči 12
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
a písma, uchovávaných tímto ve svých zvláštních podobách a technikách výrazu. Pokud vezmeme za původní zdroj prvotních jazyků dnešní oblast Íránu, tak můžeme jmenovat snad nejstarší jazyk pocházející ze čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, jakým je elamština. Tento jazyk byl utvořen také písmem, které mělo
všechny
prvky
klínové
techniky,
mnohdy
s dodatečnými vyobrazeními. Tím se dá považovat za poměrně
vyzrálou
podobu
dorozumívání,
odrážející
ovšem nejen vnější oblasti každodenního života, ale také některé subjektivní obsahy, jako pocity, myšlenky či individuální imaginace; (vedle elamštiny sem spadá také:
sumerština,
hurrština,
urarština,
akkadština,
eblaitština, chetitština, luviánština, ugaritština, stará perština a jiné semitské jazyky, jejichž rozlišovacím znakem je zejména fonetika.) Ve třetím století, před naším letopočtem se jako další vyzrálá podoba jazyka a písma utvořily, vlivem tzv. harappské kultury v oblasti dnešní Indie propracované piktografické techniky. Ty ukazují na široce uplatňovaný jazyk a písma nejen v oblasti denního užívání, ale rovněž v oblasti duchovní 13
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
a hmotné kultury. Propojení obrazu a čar ukazuje na zvýraznění
a
důrazy,
což
jsou
neklamné
známky
pozdějších fonetických rozlišení, která zde nabývala svých
prvotních
ztvárnění.
Podobný
charakter
si
následně udržovala další písma a jazyky: krétské jazyky
(2000
–
1600
př.n.l.);
jejich
mínojské
a
mykénské varianty (1700 př.n.); kyperské a kypromínojské jazyky, často nacházené v pozůstatcích se znaky jazyků fénických (1500 př.n.l.). Samostatnou oblast
tvoří
složitost
jazyků,
které
jsou
dnes
označovány jako biblické: kannánština, aramejština, syro-palestinština. Mezi jazyky
severoafrické
náleží
především meroiština, egyptské hyeroglify, demotština, numidština
starověkých
synajština.
Z
lybijců
evropských
a
jazyků
řadu jsou
uzavírající to
potom:
iberština (Španělsko), keltiberiánské jazyky (hispanokeltské), picenské a sabellianské jazyky (Itálie), irská a britská keltština, písmo a styl ogham. Většina těchto jazyků se v průběhu historie evropské kultury vzájemně natolik
promísila,
že
dnes
představuje
jazykovou
kulturu, etymologicky často propojující oblast od Sicílie, 14
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
až po Island. Co se střední Evropy týče, tu zastupují původní
jazyky
makedonské,
jako:
ligurské,
messapické.
illyrské,
Střední
a
thrácké,
jižní
Ameriku
charakterisují: jazyky Zapotéků, Aztéků a Olméků. Toto vyjmenování však nelze považovat za vyčerpávající. Představuje v nekonečném množství základních jazyků pouze ty, které jsou následně prvotním zdrojem těch jazyků, jimiž dnes hovoří ostatní národy a pro než jsou jejich jazykové zvyklosti chápány jako zcela původní (národní) dědictví. Akkad, Summer, Babylon, tyto nejstarší oblasti Mezopotámie představují vlastní kolébku kulturních počátků lidstva zejména v tom, že se zde utvořily první státní celky, kde se rozvíjelo funkční právo, písmo, jazyk,
literatura
v
kontextu
s
tradičním
životem
každodenních aktivit. Král
a
státní
správa
tvořili
základní
prvek
mocenských vlivů, uplatňovaných na ostatní členy společnosti,
nebo
i
za
výbojných válek.
15
hranicmi
státu
v
podobě
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Summerský
dialekt
však
do
současnosti
představuje ne zcela jednoznačně probádanou oblast. Zřejmé
prozatím
je,
že
se
za
hlavní
výrazový
prostředek používaly, zvl. u jmen: „mi“, „ma“, „me“, „mu“ s předponou „e-“, nebo také písmena: „g“, „l“ a „š“ v různých obměnách využití. Summerské texty s liturgickou tematikou, pro toto studium představují dnes bohatý zdroj. Summerština proto mohla znít velmi měkce a uhlazeně. Např.: ka e-gal-la-še gub-a-gu-de: Kdy se vrátíme na toto místo?; /R.D. Woodard, str. 53/. Změkčování
je
výrazem,
mj.
také
zjemňování
výrazových prostředků v jazykovém podání. Svědčí o subjektivní
zainteresovanosti
mluvčího
na
obsahu
sdělení, které je plně vědomou součástí záměru. Tak např. zadopatrové: de, lah, tum (přinést); gin, er, du, su (jít); še (život); /tamtéž, str. 45/. Summerský jazyk do sebe pojal jak vnímanou realitu, tak stejně i obsah vnitřního světa mluvčího, který důrazem na měkké části slov a jejich jemnosti rozlišení může uplatnit širokou škálu sdělovaných záměrů. Melodiku slov tvořila písmena: i, u, e, a, ve vokálu od shora dolu (i a u se 16
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
nacházeli vždy na stejné tónině; viz R.D. Woodard, str. 29). Summerština byl jazyk, kde se také již objevují základní prvky skloňování. To dávalo možnost, aby v gramatických
propojeních
docházelo
k
hledání
takových výrazových prostředků, které by se co nejvíce shodovaly s myšlenkou, duchem obsahu, představou atp. Tím je založena významná možnost pro rozvoj jazykových
forem,
které
se
věnují
např.
opisu,
připodobnění, což bylo již v pravěku mistrně uplatněno na nástěnných malbách. Nyní však dochází k tomu, že se jazyk jako dorozumívací prostředek nachází ve stádiu hledání slov, jejich záměru vysvětlit jimi obsah sdělení a dokonce uplatnit osobní filosofii v postojích, pohnutkách, logice, atd. Nejbližší summerštině je elamština, která však tolik změkčování neobsahuje. Její dialekty (kchačikjan) jsou přeci jen neseny v poněkud tvrdším výrazu: sunkik (Já král); hutta-n-t (přicházím, jdu); katu-k-t (ty žiješ); muru-n (země) a další. Osobní jmenování má velmi jednoduché podání. Elamština je tedy, co do výrazu přímější. Zato však vychází patrně z toho, že 17
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
veškerou skutečnost interpretuje z identického vztahu se skutečností. Různé druhy opisů zde také nacházíme, ovšem v záporném podání: „Král je ten, který není jedním z nás“. Tím je možné chápat, že elamština na tomto negativním vymezování vyjadřuje poměr člověka ke
skutečnosti.
Odlišuje
jedinečnost
lidské
bytosti
(existence) od všeho vnějšího touto negací, aby lépe vyzněla celá složitost vztahu lidského subjektu ke světu jako takovému a při tom byla zachována určitá bázeň dopomáhající k poslušnosti (podřízenosti) králi, kněžím i božstvu. Jak z předchozího plyne, tyto i jiné jazyky pocházející
z
komentovaných
oblastí
zakládají
specifický způsob hledání a zdůvodňování místa člověka ve světě. Jazyk tak vskutku představuje vedle odrážení skutečnosti jak vnitřní odrážení
vnějšku,
tím
(subjektivní) jak
je
proces, tak vnímán,
i
nebo
přinejmenším tak, za jaký je považován. A vedle toho, jsou nacházeny možnosti jazykem rovněž konstruovat svět podle imaginací, dodávajících mytickým prvkům novou formu zvláštnosti, z nově vzniklé slovní zásoby.
18
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Je pravdou, že se při zhodnocování etymologických základů slov dále neptáme po tom, za jakých okolností vznikly právě tyto. Retrospektiva výzkumu je v tomto ohledu omezená. Můžeme však vycházet z toho, že vznik jednotlivých jmen a slov je nesen původním vyjádřením emotivního postoje. Jazyk obecně je nesen třemi hledisky, pro které, zdá se vůbec vznikl a rozvíjí se: a)
z důvodu
skutečnosti;
b)
(dorozumívání)
označování z
reálné
důvodu
jiným
–
fysické
praktického
subjektům;
c)
–
sdělení
z
důvodu
psychologického uspokojení při práci s informacemi, k němuž
má
člověk
k práceschopnosti vědomí.
V
jazyce
přirozený
nervových je
proto
sklon,
buněk ukryta
a
vzhledem rozvojem
spojnice
mezi
individuací a sociálními potřebami člověka. Díky této schopnosti je nám umožňováno tvůrčím způsobem pronikat do vztahů mezi sebou a okolním světem, stejně jako do vztahů mezi věcmi vzájemně, aniž bychom zde, vždy nutně museli dosazovat sebe samé. Jestliže
se
předmětem
našeho
uvažování
stávají
obsahové složky jmen, pojmů atp., znamená to, že 19
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
předměty vnímání mohou tvořit, jako objekty našich zájmů také tyto pojmy, což znamená zásadní bod obratu směrem k subjektivizaci jsoucna jako takového. Jazykem se člověk jednak obrací k sobě samému, uzavírá se do vlastního světa myšlení, ale stejně tak se otevírá vnímavosti věcí ve svém okolí, neboť slovem, pojmem a jazykem získává k odcizenému vnějšku vztah, blízkost. Jazykem se veškerý svět člověku zpřítomňuje tím, že si jej může díky sdělení nést ve svém vědomí (ve své hlavě) jako určitý celek toho, co je mu známé, blízké, přátelské a vůbec, vždy je tak po ruce a dostupné. Konečně se jazyk stal existenciálním východiskem z neznámého světa jevů do známého světa věcí. Jmenováním konkrétní reality člověk nabývá klidu ze známosti se světem. I to, že se v prvopočátcích jako hlavní dorozumívací prostředky užívají nástěnné malby zvířecích symbolů a následně se jazyky rozvíjí podle toho, jak určitým způsobem vyjmenovávají bohy a živly ukazuje na nutné pořadí vývojových možností. Ty
jsou
vždy
dány
20
momentálními
potřebami
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
odpovídajícími na aktuálně dosažený antropologický stupeň společenskosti. Prvotní jazyky kultur Blízkého Východu nám ukazují, že se základem našich sdělení ocitáme v labirintu emocí, které jsou stejně tak nositeli informace jako věta, že na stromě za domem právě dozrálo jablko. Co tímto chce být řečeno? Jazyk vývojově představuje svět vnímání
a
myšlení
v
soukolí
sebeaktualisace.
Prostřednictvím něj dospíváme k určení sebe sama. Ovšem k sebeurčení takového významu, kde je součástí i to, že se s tím vším přijímá také norma, zvyk, morálka. Například již tím, že jsou jména (třeba i zlých bohů, démonů), která není radno vyslovit. Do
historického
kontextu
s
výše
jmenovanými
jazyky spadá ještě hurriánština. Oblast, která pokrývá území, kde se tímto jazykem a následně i dialektem hovořilo zahrnuje široké pásmo od severního Iráku a Syrie po jihovýchodní Turecko, přelomu čtvrtého a třetího tisíciletí před naším letopočtem. Jejím nejbližším jazykovým vzorem je summerština. Typickým znakem tohoto jazyka byly dlouhé melodické pomlky mezi 21
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
souhláskami a samohláskami, které však tvořily spojení všech částí slova: „haž=i=en=illa=án“ („může být slyšen…“; R.D. Woodard, str. 100). Tento jazyk se vyznačoval bohatou strukturou synonymických pojmů. A dokonce v něm zaujímají své místo pojmy jako např.: sam=al („ něco míní z neznalosti “; tamtéž, str. 102). Vezmeme-li v úvahu tyto dva faktory, tj. melodiku a prohloubené pojmové určení, které jsme uvedli, potom nás neudiví, když se ze studijních materiálů dozvídáme, že
formy
sdělování
tímto
jazykem
byly
schopné
obsáhnout takové myšlenky jako např. zkoumání věku živočichů, což jsou termíny obsahující tvar „-arb“ nebo „vázat se k…“ („-bade“). Hurriánština potom obsahuje pojmy jako: stáří, zastaralý, věk nebo být spolu, společně,
dohromady
(tamtéž
str.
102
–
103).
Společenský život této kultury představoval mimořádně vyspělý komplex sociálních a meziosobních vztahů. Také zmíněné faktory ukazují na to, že lidé zde o sobě přemýšleli a jazyk, který užívali současně vyjadřoval vzájemnou
starost
myšlení
člověku.
o
a
péči, Jazyky, 22
které které
byli svojí
předmětem zpěvností
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
odkazují k jistým archaismům, zde ovšem poukazují také na fakt, že si lidé vážili jeden druhého a současně způsobem užívání jazyka dávali najevo obavu, aby nedošlo, nepatřičnou volbou slov k urážce toho, ke komu je řeč vedena. To, že byla již od počátku uvědomována odpovědnost za způsob slovního podání je v zásadě ryze psychologická tématika lingvistiky. Nejstaršími zdroji těchto způsobů zacházení s jazykem je
patrně
opět
ornamentalistika.
Původní
kresby
zvířecích symbolů měly způsobit trvalé propojení mezi člověkem a potravou. Tento význam nakonec došel takových
rozměrů,
že
se
jednotlivým
symbolům
přinášely oběti nebo později byly označovány jmény, která si lidé mohli, ve svých hlavách, „brát sebou“ na nová místa, loviště. Jazyk je vždy konfrontace s vlastní hostorií toho, kdo jej užívá. Vývoj k abstraktnosti způsobil, že se na předmětech každodenního užitku začínají objevovat zcela abstraktní vyobrazení: čáry, kruhy, vlnovky aj. Vcelku tato geometrizace symbolů způsobila pozdější rozvoj písma a tím i urychlení rozvoje
jazyků.
Jelikož 23
emotivní
stránka
v
takto
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
vyjádřené myšlence nebyla patrná jinak než ústním nebo pantomimickým podáním, dostavili se nejrůznější pomůcky, kterými se podobné deficity nahrazovaly: změkčování slov, prodlužování a zkracování vokálu písmen atd., jak bylo předesláno i výše. Co se vlastní hurriánštiny týče, je v tomto ohledu zajímavé to, že se jazyk stává odpovědností za jeho užívání, odpovědností za jeho prezentaci osobními znaky. Patrně jsme tak svědky
jakéhosi
předstupně
jazykové
diplomacie.
Sdělení muselo obsahovat jistý počet slov a zejména melodiku. Pokud tyto náležitosti nebyly dodržovány, kultura jazyka o jeho nositeli prozrazovala jisté deficity ve vzdělanostních záležitostech. Tím ovšem dospíváme k novému významu jazyka, jakým je jeho estetická a později i umělecká stránka. Možno říci, že přechod od melodiky k poesii byl patrně přímý a vyjadřoval tak novou kvalitu v jeho vysoké úrovni zacházení, když tím navíc umožňoval nahlížet složité oblasti lidského vědění způsobem takového chápání, které nakonec pootevírá dveře filosofii a základním otázkám vědění vůbec.
24
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Jestliže se způsob užívání jazyka stal předmětem odpovědnosti jedince za sebe sama, potom to rovněž mělo vliv na obsáhlejší sebereflexivní okruhy myšlení jedince. Prohloubení subjektivity, neboli nahlížení do vlastního nitra a chápání této reálné existence vlastního „já“ dovolovalo, z druhé strany, v jakési prvotní formě empatie chápat, že s podobnými okruhy témat se zabývají stejně tak i lidé kolem mne. Pouze tato schopnost vcítění dovolovala, aby se ten, kdo hovoří rovněž
odpovědně,
zabýval
otázkou
volby
slov,
přiměřenou melodikou výrazu a dostatečnou sdělností. Dalším jazykem je urarština, z přelomu osmého a sedmého
století
před
naším
letopočtem.
Opět
představuje, jako předešlé jazyky typ klínové techniky písma. Foneticky se identifikuje s hurriánštinou. Rozdíl zde spočívá v tom, že základem pro vytváření slov jsou spojení jako: -ld-, -lg-, -rb-, -šm-, -šz- atp. Z této ukázky můžeme vysledovat jistou pokročilost, oproti předcházejícím jazykům, spočívající v tom, že slova jsou zkracována. Pro použití dostačuje, když je daný výraz jednoduše vysloven. Fonetická příbuznost je 25
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
zachována
v
obecné
melodice,
ovšem
nikoliv
vtěsnávaných do slovních výrazů a jejich částí, ale do celých vět. Toto zkrácení umožnilo zrychlit tempo řeči. Jazyk se postupně stává součástí praktického života každého člena společnosti a to v rozsahu, který umožňuje všem, kdo takovou barevnosti
řeč poslouchají, zásadní
obsahy
vnímat bez okázalé sdělení,
postupně
přecházející, až do oblasti literatury, poesie, divadla, zábavy. Název, starověkých
této
kapitoly kultur?
zní
otázkou,
Demonstrace
Proč
jazyky
etymologií,
fonémických pravidel, stejně jako celková skladba vět nás mohou informovat o tom, v čem takový jazyk odrážel prostý život lidí, nebo jaké mohly být jejich osobní, povahové rysy. Nejstarší jazyky starověkých kultur svojí prostotou na jedné straně, avšak také svojí vyjímečností na straně druhé, odkazují na sám problém psychologie jazyka, který zkoumají současné směry od filosofie jazyka, přes logickou analýsu gramatiky, až po sám filologický zájem, ozřejmit jazyk jako důležitý 26
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
prostředek
„pouhého“
mluvení.
Naopak
jazyky
rozvinuté, jako je latina, francouzština, angličtina svým charakterem
užívání
dosahují
potom
již
takových
vzdáleností od svých původních základů, že jen obtížně hledáme, také vzhledem k současnému kulturnímu slévání jednotlivých států, kromě jejich jazykových barev takové vyjímečnosti, z nichž bychom se dozvěděli něco zásadně nového. Psycholingvistika nejstarších jazyků starověkých kultur nám může dát odpověď na otázku, jak byl v prvopočátcích sám jazyk vnímán a jaké základní přínosy byly od něj očekávány. Zacházení s jazykem
potom
představuje
rovněž
odpověď
na
otázku, jak člověk zacházel se sebou samým, se svým chápáním existence. Že se mnohdy v jazykových systémech a u těch, kdo je používají setkáváme také s dogmatisací, zneužívající jazyka pro účely náboženství není v dějinách lidstva žádnou vyjímkou. Mezi prostou výlučností některých slov, jež byla součástí každodenní mluvy a dogmatisacemi ze strany např. kněží, leží ostrá hranice.
Tento
pozůstatek
původního
šamanismu,
můžeme zaznamenávat u naprosté většiny kultur s již i 27
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
poměrně
rozvinutou
jazykovou
tolerancí.
Sociální
strukturace a jazyková oblast, vždy tvořily jeden celek.
§ 2. Psycholingvistické souvislosti u vybraných jazyků afro – asijských kultur starověku.
Pokud se budeme nyní věnovat z nadpisu oznámené problematice musíme zdůraznit, že jazyky o nichž bude řeč, do tohoto tématu geograficky a regionálně spadají z oblasti
jihozápadní
Asie
a
severoafrických
států.
Moderní učebnice jako základní uvádí: egyptštinu, semitské dialekty (eblaitština, ugaritština, hebrejština, fénické, kannánské a aramejské dialekty, sayhadština a
varianty
arabštiny),
berberština,
kušitština,
chaditština. Semitské dialekty dále ovšem obsahují etiopskou arabštinu, mahriánské dialekty, hadramitický jazyk a další /R.D. Woodard, str. 141 – 143/. Společným znakem semitských jazyků této oblasti je, oproti předcházejícímu výkladu, zaměřenému na fonetiku výslovnosti ze zado- a předo- patrových částí úst, zejména ten druh výslovnosti, kde hlavní roli hrají
28
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
zuby a oblast alveolárních tahů (dech pomocí bránice a hrudníku).
Tuto
okolnost
můžeme
přičíst
patrně
bližšímu osídlování přímořských oblastí, které z hlediska vlhčího životního prostředí dovolují fysiologicky větší otevřenost
dýchacích
cest.
Naopak
pouštní
(vnitrozemní) kultury se musely vyrovnávat s písčitým prostředím; to způsobovalo přirozený sklon k tomu, aby se organismus při vedení rozhovoru příliš neotevíral, což v anatomické oblasti otolaringa dávalo podněty k udržování uzavřenějšího schématu v praktické fysiologii realisování řeči. Dobře je tato okolnost patrná při vyslovování např. termínu „hlídač“ – yants´hur v akkadštině,
yis´s´or
v
hebrejštině,
yit´t´ar
v aramejštině. Slova tedy byla podávána výdechem. Dále např. ve slově „místo“ (správní oblast): mak:an, makwan, madi:nat, madyinat. Pro současného evropana, který může u arabů zaslechnout fonemisovaný
některý
z
způsob
uvedených mluvy
dialektů,
potom
dělá
takto dojem
vyrážených slov a tím i jistou podobu s podzníváním nesprávného vjemu, že se jedná o jazyk s agresivní 29
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
složkou vyjadřování. Věc se má však zcela jinak. Tyto jazyky představují velmi složitou strukturu při tvorbě slov. Hlavním podílníkem na dorozumívací složce je zejména emotivní stránka mluvčího a jeho schopnost své pocity opět, jako jsme měli výše, správným způsobem do zamýšleného záměru, něco sdělit, vložit a adekvátním způsobem projevit. Jenže v jazycích o kterých nyní hovoříme, se jedná zejména o dechové vázání slov což, jak jsme podotkli, způsobuje pro celkový dojem výrazu řeči charakteristické vyrážení znaků. Tato
technika
řeči
ukazuje
na
další
stupeň
subjektivizace a sebeuvědomování. Jazyk zde předně odráží vnější skutečnost. Mluvčí má za úkol svého posluchače informovat, ale současně mu také sděluje, jaké pocity zaujímá k jeho přítomnosti. Na první pohled jako
by
se
nejednalo
o
žádné
rozdíly
mezi
vnitrozemskými jazyky a jazyky přímořskými. Tím se však nedejme mýlit. Vnitrozemské jazyky se více orientují, svým způsobem podání na jedince, k němuž je
řeč
vedena.
Přímořské 30
jazyky
dávají
přednost
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
subjektivisaci, s níž si mluvčí, ve vztahu ke svému posluchači nedělá příliš starost. Buď pochopí jeho záměr sdělení, nebo, ať si jde svou vlastní cestou. Individuace
jazyků
přímořských
národů
tak
způsobovala, že se zde udržovalo více tradičních forem, což samozřejmě podporovala výraznější promísenost a řemeslná i jiná zdatnost v sociálních, kulturních nebo i uměleckých a vědeckých aktivitách. V zásdě teprve s arabskou migrací do Evropy, zvl. do Španělska, se jen velmi pozvolna arabové byli ochotni učit cizím jazykům. Je
obecně
známo,
že ještě
v
období
vrcholného
středověku, kdy se arabská filosofie asimilovala do evropských kulturních souvislostí a upřednostňovala studium Platóna a Aristotela, znala tyto myslitele ze syrských
překladů.
Řecky
nebo
latinsky
arabové
evropské písemnictví nebyli schopni nastudovat. I to nakonec způsobilo jisté pohrdání jejich filosofickými díly, když se neustále museli revidovat pojmoslovné náležitosti. To dávalo, konečně církvi také poukaz a jeden z „důvodů“, jak rozdmýchávat a udržovat mezi Západem a blízkovýchodní kulturou nepřátelství. Tato 31
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
okolnost tedy nakonec podporovala i to, aby se mezi evropskými klasickými jazyky (řečtinou, latinou) a arabštinou
vytvořila
poměrně
hluboká
jazyková
i
kulturní propast. Tu, samu o sobě nezpůsobovalo to, jaké rozdíli mezi nimi panovaly, co do podoby, nebo spíše odlišnosti syntaktické a fonetické, ale spíše, co do kontinuity vývoje a udržení jejich kulturního významu v živosti pro každodenní mluvu. Zatím, co řečtina byla ve středověku považována za jazyk pohanů a latina přešla na půdu církevní a panovnické diplomacie, arabština
si
neustále
sociálními
skupinami
podržovala a
se
vztah
všemi
se
všemi
oblastmi
lidské
činnosti. Tento fakt dost možná také nahrává v jistém smyslu oprávněným doměnkám, že latina nakonec přešla do rukou církve jako svého druhu „tajná mluva vzdělanců“, před „nebezpečným davem věřících“, aby umožnila komunikaci sice na úrovni jakési vzdělanosti, ale také na úrovni, beztak ještě větší uzavřenosti a odlišnosti.
Z
psychologického
hlediska
se
tak
dostáváme k problematice víry a odlišností v přístupu k výkladům svatých písem: Koránu a Bible. Zatím, co 32
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
se biblické zázraky mají tendenci v evropském prostředí spiritualisovat, naopak články Koránu zůstávají svým přijímáním
a
vlivem,
po
celá
staletí
bezezměny.
Intelektualisace je, co do svobody výkladu, Koránu naprosto cizí. Tato skutečnost je zapříčiněna zejména jazykovou jednostranností. Arabština, která představuje jediný jazyk, který s islámem a Koránem komunikuje po celé jedno tisíciletí a dále, neumožnila proniknout jiným národním specifikám do vlastního nitra. To, je zdá
se
také
jednou
z
příčin
tuhého
islámského
fundamentalismu. Na tomto příkladu můžeme proto vidět, jak důležitou se v oblasti religiosity má výměna názorů. Současné ekumenické hnutí v křesťanském světě
se
zaměřuje
informovanosti
na
věřících.
zcela
praktické
Tento
sociální
rozvíjení apel
v
křesťanství je naprosto cizí jen sporadicky uplatňované sociální
komunikaci
v
islámském
náboženství.
Převažuje důraz na jazykovou jednotu s odmítáním spolupráce na úrovni jazykové. Tyto přetrvávající vlivy proto nemohou zabránit, dnes celé řadě kulturních nedorozumění. 33
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
PRAKTICKÁ ČÁST Jean – Paul Sartre a Albert Camus jako zdroje psycholingvistické inspirace pro psychoanalytický rozhovor s klientem
§3. „Quelque chose m´est arrivé . . .“ 1)
Záleží to vždy jen na ochotě klienta, kdy přijme fakt, že bez návratu do vlastní minulosti se vlastně nikdy nesetká sám se sebou, čímž pomine možnost provázat všechno minulé a již pozapomenuté s přítomným a bolestivým. Všechna setkání s klienty, kteří přichází poprvé o radu, jak přijatelněji prožívat a řešit nastalé konflikty a osobní tíseň, vykazují jednu společnou vlastnost:
jednak
se
mají
tendenci
litovat,
dále
přehazují vinu svých obtíží ze strany na stranu a stejně tak mnohdy projevují zlost nad těmi, kdo se stali, podle nich, jejich úhlavními nepřáteli. Z hlediska přístupu k daným problémům ovšem jen málo který klient dokáže
1
) J. - P. Sartre, Œuvres romanesques, (Gallimard – Bibliotheque de la Pléiade), Paris 1981, p. 8.
Volný překlad nadpisu tohoto paragrafu zní: „Něco mi došlo…“ (přišlo na mysl… - A.J.). 34
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
v takové situaci vyjádřit sebehodnotící soud. A pokud jej pronese, je to spíše skrytá omluva (výmluva) pro to, proč vlasně věci řešit nejdou. Ani si neuvědomuje, že věta typu: „Víte, já měla otce, který mě vždycky ponižoval“ je například vzhledem k věku klientky (48 let) již dávno ovocem přešlým mrazem. Tato klišé nás uchovávají v kontaktu s našimi založenými konflikty a terapeut se může jen subjektivně dotázat na to, co naše klientka celý život vlastně se sebou dělala, když si i v tak zralém věku, v zásadě vystačí s tak banální větou. Mnohdy zjišťuji, že právě tady je onen zakopaný pes. Většina našich psychických problémů souvisí s tím, že jsme se sebou, až do jejich propuknutí nic nedělali, nebo určitěji vyjádřeno, nedělali jsme nic na sobě samých. Trvalá rekultivace osobních návyků, rolí, nebo dogmatické vytrvávání stále ve stejných sociálních pozicích nás dostává do falešné izolace. Jakmile se skutečný problém dostaví (partner, zaměstnání, zdraví atp.) jsme zaskočeni a neubráníme se psychickým nárokům prosté potřeby řešit vzniklou situaci. Proto jedním z komunikačních zdrojů s klientem moderní 35
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
psychoterapie
používá
také
rozestření
terapeutické
situace. Tj., podáváme klientovi informace o tom, jak s ním práci zahájíme, jakými cestičkami se s největší pravděpodobností budeme společně s ním ubírat a k jakému výsledku se budeme chtít dobrat. Zpravidla jde právě o danou větu z nadpisu: učit se za včasu rozpoznávat přicházející nebezpečí. Psychoanalytická metoda práce s klientem to dovoluje, neboť ta se zakládá zejména na dvou úrovních: jednak je to prostá sebereflexe klienta ze vzpomínkového materiálu a, za druhé vyjasňování svých obtíží vzhledem k aktuálním životním,
případně
existenčním
nárokům
z každodenních aktivit. Věta je vybrána ze Sartrova textu souboru kratších zamyšlení, která sám nazval: La „Nausée“. Jedná se o příměr, který je velmi trefný. Sartre ukazuje na to, jak může být někdy přílišné přemýšlení o jakékoliv tematice škodlivé, vedoucí až k naprostému
vyčerpání
nebo
dokonce
navození
jmenovaného efektu. Také Freud poukazoval nejednou k tomu, že vnitřní svět člověka, zasaženého psychickou strázní se z daného problému může dostat pouze za 36
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
předpokladu, že vpodstatě „ zvrátí “ všechen svůj vnitřní obsah. Máme ambice, myslíme na spousty důležitých věcí, chceme být aktivní, prospěšní atp., ale přesto nás právě tyto nároky nejčastěji vhání do velmi složitých soukolí problémů, špatných nálad a řady znepokojení.
2
)
A tak se dostavují pocity marnosti,
dokládané právě onou tříští osobních zkušeností, které se za život staly mnohdy osobními dogmaty z nichž nehodláme ustoupit. Tudíž, jakmile „ k nám něco přichází “ nejsme ani s to, to rozpoznat a, tak nenápadně upadáme do problému, až nás zcela pohltí. Vyhnout
se
tomuto
sebepohlcení
lze,
přijmeme: „je regardais“ chuť „navracet se“
3
pokud (tamtéž,
str. 15), kde osobní zájmeno „je“ („já“) je zde velmi důležité.
Ano,
přičiněním, seberozvíjení „navracení
navracet
vnímáním, na se“
se
o
že
takto
základě převládá
2
své
vůli, je
sebeutváření. pozastavování
vlastním umožněno Neboť se
v
nad
) „C´est venu á la façón d´une maladie, pas comme une certitude ordinaire, pas comme une evidance. Ça s´est installé sournoisement, peu à peu; je me sius senti un peu bizzare, un peu géné, voilá tout. Une fois dans la place ça n´a plus bougé, çe resté . . .“ (Cit. d., str. 8.) 3 ) Také „ohlížet se“; jinak „navracet se“ = „revenir“. 37
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
jednotlivostmi, pochybnost o tom, zda včerejšek byl vlastně pochopen správně a současnost žitá na jeho kořenech
je
nastavená
správným
směrem.
Rekonstrukce „včerejšího“ návratem sebe sama dodává jistotu budoucímu z přítomného. Těmito myšlenkami lze posílit argumentaci směrem ke klientům. Sartre byl v jistém smyslu obdivovatelem Freudovy psychoanalýsy a nejednou její teze užívá také ve svých textech. Jako student
se
Freudovy
věnoval,
což
nakonec
poznamenalo zejména jeho rané teoretické práce, ale stejně tak i charakteristické linie mnoha postav z jeho divadelních her nebo psaných příběhů. V jistém smyslu Sartrem se počíná nový druh spojení filosofie (zvláště fenomenologie
a
existencialismu)
s
myšlenkami
psychoanalýsy, dále divadelní dramaturgí a literaturou dvacátého století. Sartre konečně způsobem zacházení s psychologií, filosofií, dramaturgií a literaturou (všude tam byl neocenitelně činný) ukázal také na to, kudy budou moci pokračovat cesty vývoje sociálních teorií dál. Filsofie se už v třicátých letech dostávala do krize. Ovšem
byl
to
právě 38
Sartre,
který
jí,
společně
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
s Husserlem a Heideggerem dal mocný impuls pro to, aby mohla pokračovat a klást své otázky. To tedy znamená,
že
se
tu
dostáváme
k
novému
druhu
psycholingvistiky, jakým je sociální význam jazyka v nově se utvářející meziválečné a poválečné Západní kultuře ve dvacátém století. Tak jak se již zdálo, že do této oblasti nebude moci zasáhnout tvůrčím způsobem, když se Platón ujal „slova“ jako „dialogu“ a na příkladu Sókrata ukázal, že filosofovat lze jen tehdy, pokud je veden dialog, tak Sartre učinil totéž, jenže s tím rozsahem, že zdůraznil význam
jazyka
skutečnosti. Od
jako
sebeodrážení
v
sociální
vystoupení Sartra máme
možnost
hovořit jazykem, kterému rozumíme nikoliv proto, že je to mateřský jazyk, ale proto, že je to jazyk společný celému
sociokulturnímu
prostředí.
Filosofie
i
psychologie se přiblížily širokému obecentstvu, staly se dostupnými.
Proč?
Protože
ukazují,
díky
Sartrově
mistrovství, jak a co „přichází“ časově před tím, než to může působit, uškodit, nebo ještě více komplikovat; co je již v rozpuku či rozvinuté, přehlížené, tedy -- příběh. 39
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Vytvoření pozitivního komunikačního prostředí je zásadním
předpokladem
poradenské
praxe.
Zdroje
inspirace k tomu, aby takový proces probíhal v, co možná nejpřítomnějším kulturním duchu, můžeme brát vpodstatě odkudkoliv. Pramen z něhož zde čerpám má být pouze fragmentem k ukázce, kterou kdokoliv, vezme-li ji jako východisko, může proměnit ve zcela vlastní model, v němž bude podtrhávat jen a jen sobě nejbližší náměty. Jsou druhy filosofií, které jsou nám nejbližší a druhy, které vnímáme za sobě vzdálenější. Poctivostí přístupu k oběma stejnou měrou získáváme to, čemu se říká „rozhled“. Sartre jednak sám takový rozhled měl a stejně tak k rozhledům svými myšlenkami čtenáře či diváky podněcoval. Zamysleme se nad jednou jeho typikou v charakteru práce: Co dělá Sartra oslovujícím jeho dobu a v čem spočívají přesahy směřující odtud k naší přítomnosti - - čím a proč je Sartrova filosofie převoditelná
směrem
tázání
tedy
se
do
psychologie?
pokusme
psycholingvistického zaměření. 40
zpracovat
Toto v
trojí duchu
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
a) Co dělá Sartra oslovujícím jeho dobu?
Předně je Sartre myslitel, jehož volba témat je vybírána z protilehlých pólů: „Nausea“, „Cesty svobody“, „Smrt duše“ . . . Tato skutečnost není nahodilá. Sartre totiž tímto
způsobem,
tedy
nejen
obsahem
vyprávění,
poukazuje na vzdálenost, kterou k sobě pojímají naše životy. Je to cesta k praktické ukázce „odcizení“ světa, který
jsme
si
utvořili
za
účelem
zjednodušení
každodennosti, až nakonec nezbylo nic z její prostoty, kde musíme zápasit s těmito „protilehlými“ okolnostmi, a vlastně sami se sebou. Jenže tak jednoduché to samozřejmě není. Předešlé pochopení Sartrova výběru témat je neseno ještě dalším významem. Je to jazyk, který hledá možnosti označit skutečné problémy doby. Tedy vědět o úskalích přítomného každodenního života je jedna věc, avšak jinou věcí je, jak správně volit slova, aby svým zněním odrážela takovou skutečnost srozumitelným způsobem. Psycholingvisticky se Sartre dostává do těsné blízkosti k Platónově podobenství „jeskyně“
obsaženém
v 41
„Ústavě“.
Sartre
pochopil
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
problém, a tak už jen stačí vymyslet, jakými prostředky jej sdělit svému okolí. Riskuje, že nebude přijímán, dokonce, že bude společností, nebo některou její politickou
částí
i
pronásledován
(jak
tomu
také
skutečně bylo); tedy vcelku se Sartrovo vystoupení stalo klasickou ukázkou promyšlené psycholingvistické operace, zasahující v nějaké oblasti kulturní úrovně a ovlivňující myšlení generací, jejich motivy k politickým rozhodnutím, atd. To, co hýbalo Francií šedesátých let, byl Sartrův jazyk odrážející skutečnost v tak přesných vymezeních, že se tento jazyk stal součástí myšlení většiny. Jenže to, samo o sobě ještě nestačilo. Nezapomínejme, že Sartre byl také filosof a možná, že by bylo vůbec vhodnější zdůraznit, že byl předně myslitel. A zde se můžeme rovněž na chvíli zastavit. Druhá polovina dvacátého století začíná doslova chrlit filosofy se sociálním zaměřením, z nichž konečně vychází mnozí dnešní politologové a politologie vůbec, jako věda, která se studuje na snad všech světových universitách. Co je to politologie je ovšem otázkou. Protože určit předmět politiky je samo o sobě 42
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
velmi nesnadné. A dokonce určit tento obor vůbec jako vědní disciplínu, když vlastně žádný politik ve funkci ještě není vědec, ale pouze vykonavatel jakési zákonem dané činnosti, zastupující např. v demokracii své voliče. Politologie
je
věda
zabývající
se
analýsami
správního života společností jak na úrovni regionální tak na úrovní mezistátní. Ale, co je politika? Způsob zacházení s obecnou vůlí takovými prostředky, které většině
přináší
prospěch,
nebo
z
hlediska
životní
úrovně, strast. Tedy politika je jakási dovednost, kde převládá
komunikace
dopomáhající
společnosti
k přiblížení se svým cílům. Asi vždy při těchto pokusech o definice pociťujeme jistou nervozitu a sklamání z nevyřešených záhad. Jenže Sartre byl schopen takové záhady řešit, neboť nacházel slova, která naprosto přesně ukazovala na to, jaký je kulturní a politický stav jeho země, doby a vůbec celé dané epochy. Sartrovo podání nepostrádalo totiž jeden důležitý moment. Svým literárním jazykem obsáhl hned několik úrovní politiku
společenského a
jeji
života.
kulturu, 43
dále
Jednak potom
interpretoval i
filosofii
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
každodennosti a její neutěšený stav. To, samo o sobě nemusí ještě představovat žádnou velkou zvláštnost. Vždyť i jiní sociálně smýšlející jedinci byli schopni jít stejnou cestou. Jenže u Sartra celým jeho dílem podznívá základní patos („to sartrovské“); jedná se o to, že v jeho textech čteme jednak problém kultury a politiky,
ale
stejně
tak
i
problém
ontologie
a
metafysiky. A to, už je něco podstatně víc než pouhé odrážení doby slovy srozumitelnými. Tímto způsobem se rodí nová filosofie vůbec. Má za své kořeny problém bytí ve své původní danosti. Ano, původní v tom smyslu, že je navrhováno promýšlet jeho vztah k žité skutečnosti společensky uvažujícího člověka, který na toto bytí vlastně již dávno zapoměl. Neboť bytí není žádné toto politicky dané milieu, ale zcela intelektuálně vymezovaná entita, nijak se neshodující s tím, co člověk dělá a čemu dává své významy. Lidský svět totiž není žádné bytí, je to pouhá existence. Sartre tak naznačil, že tato zapomenutost na bytí vůbec, je zapomenutostí na to, že člověk svým dílem (dějinami, vědou,
technikou,
kulturou) 44
sebe
sama
obhodil
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
významy, jež mu jeho možnost, vidět bytí, zastínila. Sartre tím podtrhuje (podobně jako Heidegger v „Bytí a čase“), že je nutno se vrátit k novému tázání po bytí. Tato rekonstrukce uvědomování si hlubokých významů určení člověka, tedy jeho myslitelství, bylo Sartrem odhaleno, co by naléhavý úkol přítomnosti. Krize, jak ukázal autor, není v životě člověka způsobována tím, že se mu hroutí existence (krachují banky, zvyšuje se kriminalita, tendence k revolučním způsobům měnit běh dějin, atp.), ale že zapomíná na otázku bytí, kterou vskutku, mylně považuje za vyřešenou, neboť přeci (naivně) stačí si uvědomovat, že jsem a tím už není, co dále řešit, vyjma otázky existenčního naplnění. Tady někde nastává bod obratu; člověk ztracen v labirintu existenčních nároků a potřeb, zklamán ze své neschopnosti naplnit všechny její předpoklady selhává, neboť se stává zprostředkovaným (závislým) na všem, co nese pouze společenství. Spadá do této oblasti i náboženství, osobující si opět nároky na jakési sociální významy (ekumena), které pokud chybí, máme se cítit nedokonalými. 45
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
A tak Sartre ukazuje na zlovůli lidského údělu v sociálních klišé, zaopatřených jazykem politiky, módy, náboženských dogmat, kde jedinec propadá oněm existenciálně známým pocitům marnosti, zoufalství, pocitům viny, atd. Sartre vyvádí společnost z této bezútěšné situace jazykem, jenž právě do těchto oblastí nahlíží obecně srozumitelným způsobem.
b) V čem spočívají přesahy Sartrova sdělení?
Během sezení s klienty si rovněž uvědomuji, že nenesu odpovědnost pouze za to, co je sděleno v místnosti, ale stejně tak za to, co si klient odnáší sebou, popřípadě jak o našem setkání referuje někomu, komu se s důvěrou svěřuje. S tímto fenoménem je prostě třeba počítat. Je naprosto přirozené, že mnohé kontakty se svými terapeuty klienti konfrontují s dalšími lidmi a chtějí se tak ubezpečit, že je s nimi zacházeno šetrně, odpovědně. Toto jsou přesahy, které vnímám jako součást poradenské práce. Jak ovšem toto souvísí se Sartrem? Jde opět o jazykový úzus. V psychologii 46
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
komunikace je známo např., že pokud vejdete do vedlejší kanceláře svého spolupracovníka a chcete od něj nenápadně získat nějaké informace a přitom se neprozradit přílišnou zvědavostí, je taktické v závěru vašeho diplomatického rozhovoru požádat o prášek na bolavou
hlavu,
popřípadě
i
sklenici
vody.
Tato
skutečnost zapříčiní, že si váš kolega uchová napříště tento výjev jako zásadní důvod, proč jste jej navštívili. Předešlý rozhovor je uložen do pozadí a netvoří hlavní pozornost,
na
níž
byla
vaše
návšteva
zaměřena.
Všímám si, že Sartre pracuje stejnou metodou. Nesnaží se své posluchače, čtenáře i diváky hned od začátku bombardovat tzv. fakty nebo „jistými“ tezemi, ale postupně nechává nabalovat sněhovou kouli, kterou posléze předává tomu, kdo jeho dílu věnuje pozornost, jako výsledek jeho vlastního způsobu chápání obsahu sdělení (filosofického díla, románu, divadelní hry). Závěrečné teze nejsou překvapivým vyústěním příběhu, ale jen dotvořením cesty, k chápání celku – odkud a kam, co a jak, kdo a proč, kdy a kde . . . Tento druh srozumitelnosti, jako zvláštní působení příběhovosti, 47
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
kde mnohdy nevystupují ani žádné postavy, si v Sartrově
podání
uchovává
to,
co
nazýváme
„moudrostí“. Pravda je ukryta v posílení rozumové aktivity,
v
její
provokaci
k
přemýšlení,
sebereflexi, zájmu o uchování pro svoji čistotu, sebenalezení v myšlence, která je náhle vždy po ruce jako nástroj, jejímž působením lze měnit to, co se až doposud zdálo být nejisté či neskutečné a nyní je odhaleno, jako nad slunce jasný fenomén, doposud přehlížené pravdy o sobě samém. Nabízet
klientům
podobné
způsoby
sdělení
je
v zásadě úkolem poradenského pracovníka. Slovo a jazyk, kterým je obsah předán musí vytvářet celkový obraz o dané skutečnosti, tedy o aktuálním obsahu psychického
rozměru
klienta.
Je-li
poradenské
psychologii umožněno někde zapůsobit, potom to není manipulace (jak se mylně domnívá laická veřejnost), ale vedení klienta na cestě sebeodhalování, až k jeho emotivním hradbám, následně strhávaným postupnými racionálními sebereflexemi. Přesahem zde, je pochopení klienta, že se nalézá ve své vlastní realitě úkolů, řešení. 48
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
c) Převoditelnost Sartrovy filosofie do psychologie.
Jako poslední nezodpovězená otázka nám zde zůstává patrně nejobtížnější úkol. Pokusit se porozumět tomu, čím je Sartrova filosofie inspirativní pro psychologii, proč je vhodné se jí tímto způsobem zabývat, kde brát zdroj její skutečné inspirace pro vysvětlování duševních problematik? Nesmíme zapomínat, že se zásadním dílem
našeho
výkladu
řídíme
tématem
okolo
psycholingvistických otázek. Tedy získáváme pohled na důležitost
a
neoddiskutovatelný
význam
jazyka
v komunikaci s klienty v psychické tísni. Rané deníkové záznamy, mající charakter vyprávění z každodenního života Jea-Paul Sartra, „Le Journal“ (1932), připomínají svým charakterem Nietzscheho dílko z pozdního období, „Ecce homo“. Jenže Sartre netoliko polemisuje jako předkládá analytickou studii nejpřítomnějšího stavu „věcí“, které na něj působí, toto zachytávání detailu, okamžiku v jeho neopakovatelné významovosti,
každodennosti, 49
jedinečnosti,
kráse
i
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
patosu. Autor zde vypráví a filosofuje nad jemnostmi jinak
mnohdy
zdánlivou
přehlížených
banálnost.
okolností,
Vyzdvihuje
pro
maličkosti,
jejich jejichž
dosah se zdá být, na první pohled, naprosto nesmyslný. Sartre tak ovšem analysuje prožívanou skutečnost z toho úhlu pohledu, který Freud nazývá zakládáním konfliktů. Všímá si tak Sartre toho, co je nepovšimnuté, pro svoji nemorálnost, pýchu člověka, potřebu potlačit a jiné (zejména, sebe samé) povýšit.
4
4
) Pondělí, 25. ledna 1932
Něco se mi přihodilo (splnilo), už to nemohu zpochybnit. Přišlo to ve tvaru nemoci, ne jako všední (obvyklá) jistota, samozřejmost. Usazovalo se to potutelně, kousek po kousku. Cítil jsem se trochu divně, stísněně, v tom všem. Jednou, na místo toho, se to nehýbalo. Zůstalo to tiše a já se mohl přesvědčit že jsem neměl nic, než falešný poplach. A v tom se rozjasnilo. Nemyslím si, že historie ( jako věda) disponuje v rozboru psychologie. V naší jedinečnosti nemáme než celkové pocity, na které se položí rodová jména jako Ctižádost, Zájem (Prospěch). Přesto, že jsem měl zastíněné (zastřené) poznatky o sobě samém, je to nyní, jinak než by bylo zapotřebí. V mých rukou, například, je něco nového, jistý způsob braní mé fajfky nebo mé vidličky. Nebo je to vidlička, která má nyní jistý způsob „braní se“, nevím. Najednou, jako když vejdu do svého pokoje, zčista se zastavím, protože jsem cítil ve své ruce ledový předmět, který podrží moji pozornost skrze způsob (druh) osobnosti. Otevřel jsem ruku, podíval se: držel tak jednoduše zástrčku ode dveří. To ráno, v knihovně, záznamník, mi přišel říct dobrý den, vzal jsem si deset sekund na rozpoznání. Viděl jsem neznámou tvář, sotva tvář. A pak tam byla jeho ruka, jako velký bílý červ v mé ruce, hned jsem ji pustil a ruka ochable (měkce) spadla (se stáhla) dolů. Na ulicích, je také množství pochybného hluku, který se táhne (potlouká). Tak to je produkt proměny (změny), během minulých týdnů.Ale kde? Je to abstraktní změna, která není položená na ničem. Jsem to já, kdo se změnil. Jestli že to nejsem já, tak je to pokoj, město, tato přirozenost, je třeba si vybrat. Věřím, že jsem to já, co se změnilo. To je nejjednodušší řešení (rozluštění), také nejvíc nepříjemné. Ale nakonec mohu znovu poznat (být vděčný), že jsem předmětem náhlých proměn. To, že tam je, co je, že myslím, tak zřídka – tak se akumuluje hromada malých proměn ve mne, bez mého dohledu a pak, jeden (pěkný) den, se vytvoří opravdová revoluce. To je to, které dalo mému životu ostře kontrastní pohled, nesouvislý (neuspořádaný). 50
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Když jsem opustil Francii například, našli se takoví, co říkali, že jsem odešel „padlý na hlavičku“. A když jsem se tam vrátil, náhle, po šesti měsících na cestách, mohli si říkat ještě více, že jsem padlý na hlavu. Znovu jsem viděl, ještě s Mercierem (obchodníkem) v kanceláři francouzského (státního) úředníka, který odstoupil minulý rok následkem aféry Pétrou. Mercier se vrátil do Bengálska s jednou archeologickou misí. Také jsem si přál jet do Bengálska a on mne tlačil, abych se s ním spojil. Ptal jsem se proč, teď? Myslím, že nebyl jistý (bezpečný) a že počítal se mnou pro „držení očka“.Neviděl jsem žádný motiv odmítnutí. A dokonce jsem měl tušení, v době, této malé kombinace, v tématu „o Portal“, to byl důvod akceptovat to, více než jen s nadšením. Nu, byl jsem paralysovaný, nemohl jsem říci ani slovo. Postavil jsem malou khmérskou sošku na zelený koberec, vedle telefonu. Zdálo se mi, že jsem nasycený lymfou (mízou) nebo vlažným mlékem. Mercier mi říkal s andělskou trpělivostí, kterou zakrýval trochu podráždění. Není to tak, potřebuji být fixován oficielně. Vím, že budete končit vyslovením ano: lépe by bylo přijmout vše hned. Má černorezavou bradku, navoněnou. S každým pohybem jeho hlavy jsem vdechl závan vůně. A pak nejednou jsem se probudil ze spánku, jako šestiletý. Socha mi připadala nepříjemná a stupidní a cítil jsem, že mne hluboce nudí. Nedokázal jsem pochopit proč jsem byl v Indočíně. Co jsem tam dělal? Proč jsem mluvil s těmi lidmi? Proč jsem byl směšně oblečen? Má vášeň byla mrtvá. Ona mne potopila a válela léta. Nyní, cítil jsem se prázdný. Ale nebylo to horší: přede mnou, posazená s druhem lhostejnosti, byla myšlenka objemná a fádní. Nevěděl jsem příliš, co to bylo, ale nemohl jsem se vynadívat, dokud se mi nezošklivěla. To vše se smíchalo (ničilo se) s vůní bradky Merciera. Otřepal jsem se pobouřený zlostí vůči němu, odpověděl jsem suše: „Děkuji vám, ale věřím, že jsem cestoval už dost, nyní je čas vrátit se do Francie“. Pozítří odplouvám do Marseille. Nemýlím li se, tak všechny znaky, které se shrnuly, jsou předchůdci nového převratu mého života, nuže, mám strach. To není než buďto bohatství mého života, ani tíže, ani vzácnost. Ale mám strach o toho, kdo se narodí, kdo se mne zmocní a kam odvleče? Bude mít potřebu ještě než … abych nechal všechen plán, všechna hledání, knihu? Mé probuzení se v několika měsících, několika letech, zničený, zklamaným uprostřed nových ruin. Chtěl bych vidět před sebou světlo dříve, než bude příliš pozdě. Úterý, 26. ledna Nic nového. Pracoval jsme od devíti hodin do jedné v knihovně. Odložil jsem na nohu kapitolu XII. a vše co se týká pobytu Rollebon v Rusku, až do smrti Pavla I. A konec práce. Nebude tam více otázek, až do vyčerpání na čisto. Je půl druhé. Jsem v kavárně Mably, dávám si sendvič, vše je přibližně normální. Jinde v kavárnách, je vždy vše normální a zvláště v kavárně Mably díky vedoucímu, M. Fasquellemu, který na sobě nosí výraz rošťáka (gaunera), tak pozivního a spokojeného. Je krátce po poledním klidu a jeho oči jsou již růžové, ale jeho tempo (chůze) zůstává živé a rozhodné. Prochází se mezi stoly a přibližuje se důvěrně k zákazníkům. Je to tak dobře, pane? Usmívám se, když ho vidím tak živého (bujného): v čase, kdy se jeho zařízení vyprazdní, se jeho hlava taktéž vyprázdní. Od čtvrt na tři je kavárna opuštěná, tak M. Fasquell udělá několik otupělých kroků, čísníci zhasnou světla a on se plíží v bezvědomí: když je ten muž sám, nudí se (usíná). Zůstala ještě asi dvacítka klientů, mládenců, mladých inženýrů, zaměstnanců. V rychlosti obědvali v rodinném penzionu, než objednali své polévky (jídlo) a když potřebovali trochu
51
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Způsob, vnímanou
kterým
Sartre
skutečnost
je
jazykově
navlas
rekonstrukce
vzpomínkového
psychoanalýsy.
Toto
vidění
zpracovává
stejný,
jako
materiálu
skutečnosti,
je
během
pozorovací
luxusu, přišli sem, po jídle, dali si kafe a zahráli pokera, dělali trochu hluku, nestálého, který mne neobtěžoval. Jim také, aby existovali je zapotřebí shodnout se v mnohém. Žil jsem sám, úplně sám. Nemluvil jsem, s nikým, nic jsem nedostal (ani nezískal), nic jsem nedal. Záznamník se napočítá. Byla jedna Františka, patronka schůzek Modré armády. Ale, povídával jsem si s ní. Několikrát, po večeři, když mi donesla pivo, jsem se jí ptal: Máte čas dnes večer. Nikdy neřekla ne a já ji vzal do velkého pokoje v prvním patře, který si pronajala na hodinu nebo na den. Neplatil jsem jí, milovali jsme se rovnocenně. Brala to jako potěšení (chyběl jí muž a nebyl nikdo jiný než já) a tak jsem si vymazal jistou melancholii, jejíž příčinu dobře znám. Ale vyměnili jsme si v tom soužení několik slov. A co dobrého? Každý pro sebe: v jejich očích, ostatně jsem zůstal především zákazník z její kavárny. Říká mi, svlékajíce si šaty: „Řekněte, znáte to, le Bricot, aperitiv? Jsou dva klienti, kteří ho žádali, tento týden. Holčička neví, přišla mne varovat (upozornit). Byli to dva cestovatelé, pili to v Paříži. Nechci to koupit bez rozmyslu (aniž bych znala). Jestli vám to nic nedělá, ponechám si punčochy. Jindy – dlouho na to, co mne opustila, myslel jsem na Anny. Nyní nemyslím už na nikoho. Nyní mi ani nepůsobí starosti hledat slova. Pluje to ve mne, více nebo méně rychle. Nic neupevňuji, nechávám to jít. Většinu času, z nedostatku připoutání ve slovech, mé myšlenky zůstávají zamlžené. Kreslí mlžné a vtipné formy, pohlcující se: hned, je zapomínám. Ti mladí lidé mne nedchli. Vyprávějí si, popíjejíc kávu, čisté a pravděpodobné historky. Když se jich zeptáte, co že tu dělali, neznepokojují se. Odpoví vám v rychlosti dvěma slovy. Na jejich místě bych blábolil. Je pravda, že člověk, již dlohou dobu, se neznepokojuje rozvrhem svých hodin. Když žije sám, neumí víc než říct: pravděpodobnost zmizí ve stejném čase jako přátelé. Nechá je plynout, je vidět náhlé vynoření mladých, kteří mluví, jdou, noří se v příbězích bez hlavy a paty: to způsobí ohavné důkazy. Ale vše pravděpodobné, v náhradě, vše co nemůže být surové v kavárně, nemůže tomu chybět. Například sobota, ke čtvrté hodině odpoledne, na konci chodníku, za ohradou z prken, malá žena v modré obloze, běžela pozpátku, rozkošná (smějící se), se vzrušujícím šátkem. Ve stejném čase, černoch, s nepromokavým krémem, žluté boty, zelená čepice, otočil se na rohu ulice a zapískal. Žena do něj vrazila, pozpátku, pod lampou, která je zavěšená na dřevěné ohradě a která se večer rozsvítí. Tak tam byli, ve stejný čas, ta palisáda, která je cítit tak silně lesní vlhkostí, ta lampa, ta malá blondýna v rukou negram pod ohnivým nebem. Ve čtyři nebo v pět, doufám, že bychom zaznamenali srážku (šok), včechny barvy něhy (lásky), pěkný modrý plášť, který měl nádech peří, nepromokavě čistý, červené dlaždičky od lampy, byli bychom se smáli ohromení, které se zdálo na těch dvou dětských obličejích. Je vzácnost, aby samotný muž měl chuť se smát. Společnost se pro mne oživila z pocitu velmi silného, dokonce krutého (plachého), ale čistého. Potom se rozpadl, nezůstala než lampa, palisáda a nebe: bylo to ještě dost pěkné. Hodinu po té, lampa byla zažhnuta, vítr foukal a nebe bylo černé: ze všeho nezůstalo pak, už nic více. ( J. - P. Sartre, cit. dílo, str. 7 –10; pracovní překlad, Bc. Hana Žižková. ) 52
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
talent vyjímájící z obsahu žitého jeho přesné kontury, kde slova nejsou hledána, ale již dávno nalezena a pouze použita přesně tak, jak mají být, to je klíč k převoditelnosti Sartrovy filosofie do psychologie. Sartre oslovuje
skutečnost
na
základě
jejího
průběhu,
pozastavováním jednotlivých obrazů, uskutečňováním vnitřního „Já“, prostřednictvím vkládání sebe sama do celku děje a přesto s ponecháním osobní vyjímečnosti. Vedle toho, můžeme zde, a stále ještě v mladém autorovi, zaznamenat jistý díl revolučního nadšení, které mu po celý život umožňovalo nezbavit se základní dynamiky, s níž vcházel do společenských bojů o lepší kulturu. Ale, to už je jiná kapitola Sartrova životního rozměru. V případě toho, co jsem si dal za úkol vymezit, na pozadí způsobu zacházení s jazykem u Jeana – Paul Sartra, bylo řečeno vše podstatné. Jeho dílem proniká duch z nejvzdálenějších: „Bytí a nicota“ (L´Etre et le Néant), tedy vědomí o nějaké, vždy přítomné skutečnosti a jejím opaku, o něčem, co není součástí právě prožívané reality a přesto je s ní významově spojeno stejnou měrou - ratio a psyché. 53
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
§ 4. Albert Camus a člověk v sebevražedném kole příběhů.
Necháme stranou, proč a za jakých okolností se Sartre a Camus rozešli, jak po stránce profesní, tak po stránce osobní. Všimneme si pouze toho, co oba myslitele spojovalo a čím může být rovněž Camus prospěšný předkládanému tématu. Především je to stejný druh prozíravosti, jaký Camus uplatňuje při výběru témat, jejich zpracování a zejména lingvistické podání. Nic méně, volba názvů, jako „Le Mythe de Sisyphe“
nebo
„L´home
révolté“,
vychází
předně
z aktuálních pozic dané francouzské kultury, viděných ovšem v širších dějinných souvislostech. Tam kde Sartre
upřednostňuje
dokládá
širokou
maličkosti,
náručí
naopak
všeobjímajícího
Camus rozsahu.
Sisyfovské téma je vskutku tématem věčným. Ale v případě
Alberta
Camuse
to
není
téma
zcela
novátorské. Také Friedrich Nietzsche hovoří již o století dříve o „věčném návratu téhož“ o tzv. „přehodnocení všech hodnot“. I Camus vnímá potřebu přijmout danou 54
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
výzvu,
neboť
ta,
je
významu
ryze
filosofického
(„problème philosophique“). V jejím podkladu Camus nahlíží
základní
zdroj,
kterým
je
„absurdita“
(„l´absurde“). Ano, opět je to téma existenciální. Autor poukazuje k tomu, že touto absurditou, například v souvislosti se „sebevrždou“ („le suicide“) je vždy nějaký druh emoce, prožívání v čase, ideje, iluse, touha po pravdě, indiferentnost hodnot, ztráta smyslu myslet ve výhledech, aj. Člověku se, jinými slovy, vytrácí možnost evidence všeho se vším a zejména všeho se sebou samým, nebo-li vytrácí se smysl toho, proč být. Takto
vystavěno
představuje minulého,
pouze
je
sebevražda
ztrátu
přítomného
a
vnitřní
absurdní, jistoty
budoucího;
protože
ve
smysl
ovšem
jakou
ztrátu? Nejedná se přeci o úplné a nenávratné zmizení toho všeho, ale pouze o postrádání, které lze vhodnými kroky doplnit či znovuzískat a rozvinout. Tady je Camus velmi srozumitelný, když ukazuje na možnosti, jak se na problém sebevraždy dívat z toho úhlu pohledu, kde se vlastně nejedná o nic jiného než-li o správné doplnění a nastavení toho, co se jen dočasně vzdálilo. 55
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Východiskem z úmyslu sebevraždy je motivace. Jak jednoduše vyjádřeno - - jak složitě mnohdy zvládáno, je-li tu snaha od takového úmyslu upustit. Smyslem sebevraždy je vyvázat se z pocitu utrpení, jenž přináší neodejmutelná přítomnost všeho, co je pociťováno jako bolestná
přítomnost,
která
sama
od
sebe
nikdy
neskončí, je-li člověk naživu. Sebevrah se cítí ve svém vlastním těle jako „cizinec“ („étranger“). Odejmutím možnosti nadále v takovém těle pobývat získává pocit nového začátku. K tomu posilován nadějí, že i přes všechny pochybnosti, že za tímto životem neexistuje život nový, přesto zůstává i tak trochu té naděje, že „tam“ přeci jen bude možná cesta, jak dál. Absurdita takto chápané sebevraždy potom spočívá i v tom, že si sebevrah uchovává naději na vědomé pozůstání účasti na tom všem, co sebou přináší umírání a smrt. Tím ovšem dává najevo, že se stále domáhá kontroly nad celým průběhem sebevraždy a očekává úlevu od toho, že nebude pociťovat psychickou strast z nezvládnutého života v tomto „ slzavém údolí “; nároku zemřít i tak dostát se znaky evidence všeho, co dále přichází. 56
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Sisyfovský úkol každého z nás je, vzdalovat se pocitu marnosti života způsobem naplňování i těch okolností, které se zdají být převeliké našim schopnostem,
učit
se
vycházet
jim
vstříc
a
přijímat je jako součást dne. Žijeme v kole příběhů. Camus nadto odhaluje v samé podstatě absurdity také její velikost. Nebýt jí, nečinili bychom věcí rozumných. Ano, s tím lze než souhlasit. Návratem ke všemu, čím člověk prošel získává nad přítomností dohled, vzhledem k její platnosti, určení, smíření, přitakání, ale také vidiny východisek pro věci příští. Sisyfovské rovná se, předurčení lidské bytosti k návratům, bez nichž by ztratil vazbu, sounáležitost, kontinuitu, vědomí o sobě samém ve spojení s druhými. Nejsou právě toto, co bylo
jmenováno,
základní
stavidla
v
psychologii
osobnosti, nadto určené v tzv. normě, oproti patologii, která se mnohdy domáhá zničit sebe samu již zmíněnou sebevraždou?
Není
potom
sebevražda
odejmutí
možnosti tvořivého rozvoje proti zachování zdraví tam, kde
na
místo
„Já“
nastupuje
imaginární
„zprostředkovatel“, který takový úmysl sebevrahovi 57
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
pouze zdůvodňuje? Nejabsurdněji potom vyhlíží takový sebevrah ve chvíli, kdy uvažuje v úrovni „en core une fois . . .“ („ještě jednou . . .“), když jako rozloučení se životem chce realisovat nějaké poslední plány. Hodlá se svého života vzdát, odmítá přijímat nadále darů života, ale nepohrdá jimi, pohrdání zde, není na místě. Je to přeci vážná věc. Tak proč má, ale po vrahovi zůstat uklizeno,
dopis
na
rozloučenou,
jímž
dává
na
srozuměnou, co a jak, dokonce někdy i dokončené poslední dílo, atp. Sebevrah, stejně jako kdokoliv jiný žije ve svém příběhu. Ten, je vlastníkem jeho úmyslu život ukončit. V příběhu sebevrah rozvíjí své plány, stejně jako každý jiný člověk, který o něco víc, než-li je pouhé pobývání na světě, tak přemýšlý o svém bytí-vesvětě. To je zásada sebevraždy: plány už došly – nastalo zděšení. Sisyfos
se
musí
stále
dokola
smiřovat
nejen
s otázkou proč něco konat, když vrcholu dosáhnout nelze, ale také proč se navracet stále na stejné místo počátku,
odkud
jedině
ztracený plán. 58
lze
opakovat
již
dopředu
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Camus nám dává slova, kterými můžeme pronikat tam, kde si sebevrah umiňuje pozůstat osamotě. Tímto poznáním
se
mu
můžeme
přiblížit,
nabídnout
pochopení, stejně jako slovo útěchy jeho blízkým, pokud se veškeré naše snahy, odvrátit jej od úmyslu, setkaly s neúspěchem. Problém je, že se tak dostáváme do
mlýnských
(„raisonnement
kamenů absurde“).
„rozumové S
absurdity“
pozůstalými
sdílíme
sebevrahovu „absurdní svobodu“ („la liberté absurde“), stejně jako jeho „Don Juanismus“, tj. jeho samotu, smutek a zklamání, nad neuskutečněnými úmysly, „komedii“ života a jeho smyslu, tedy vlastně celou „absurditu člověka“ („L´homme absurde“). Jako jeden z prvních, v moderní době, se Albert Camus touto otázkou
zabýval
v
širokém
spektru
interpretací.
Absurdní na tom všem potom také zůstává, že jeho náhlá smrt, je spojena s automobilovou nehodou, kde dodnes nevíme zcela jistě, zda on sám, zklamán politickými a některými soukromými okolnostmi nezvolil stejný osud jako ti, o nichž psával ve svých dílech. Camusovi byla smrt blízkým tématem a průvodcem. 59
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
Při rozhovorech s klienty si všímám, že dojde-li na otázky úmyslu sebevraždy, sdělují mi takové okolnosti zpravidla bez vnitřních pohnutek vyjma jedné, projevují stud.
Je
to
zcela
pochopitelné.
Zůstává
v
jejich
povědomí určitá stísněnost z faktu, že se již přiblížili jistému limitu existence. Sebevražda je mez, mezní řešení, hraniční stav. Proč, ale ten stud? Přeci jen sebevrah cítí, že se dostal do propadu okolností, ale jinak
také
rozporuplně
akceptovatelných
kulturním
prostředím. Sebevražda je vnímána jako okolnost, která, pokud je účastníkem nedokonána, potom nese pozornost, poukaz, stigma . . . Avšak ve skutečnosti tomu tak není. Toto stigma se váže pouze k dané osobě a jejímu vědomí, takový úmysl spáchat. Okolí, pokud to ví, takové stigma jen informativním způsobem předává. Nestigmatisuje sebevraha, ale vlastní kulturní hodnoty, neslučující
se
s
takovým
jednáním.
Tepreve
až
v druhém pořadí, se toto stigma váže na konkrétní osobu. Ale, co je nám po jejím úmyslu vzít si život? Proč nás to, tak moc zajímá, znát důvody sebevraha? Není to, nakonec tak, že sebevrah je poslem smrti, 60
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
které se bojíme více než jeho úmyslu? Proč se obáváme smrti,
když
se
týká
sebevraždu?
Zmíněný
sebevrahovy
mysli
někoho stud jako
druhého, totiž
obrácený
jde-li
o
vychází
ze
zdroj
jím
očekávaného úžasu, který se má objevit v našich očích, našimi pootevřenými ústy, vydáním tichého hlasu a pokývnutí hlavy. Sebevrah nás studem ujišťuje, že za něj již nemusíme brát odpovědnost ve spoluúčasti nad jeho utrpením. On sám je již s intimitou svého problému srozuměn. Nestydí se kvůli sobě, ale kvůli nám. Jeho stud je totiž zároveň jeho omluvou za příkoří, která by nám mohl způsobit, pokud by svůj čin dokonal.
Proto
se
sebevrazi
ve
svých
dopisech
omlouvají, chtějí nás ujistit, že to, co vykonali, nebo chtěli vykonat je, už jednou pro vždy, pro ně hotovou věcí a mnohé z toho, co by chtělo být řečeno již postrádá svého smyslu. Sebevražda je tlustá čára, za ní se zračí, jen a jen budoucnost, ať už jakákoliv. Všechno toto je, tedy neseno v duchu oné absurdity. Camusovy postřehy, které si zde dovoluji rozvádět do širších souvislostí, mi pomohly nejednou k tomu, mít slova. A 61
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
věřte mi, i když se s některými sebevrahy smějeme nad tím, jak již svoji bolest dávno překonali, nemohu se i po těch letech ubránit smutku, jakmile se za nimi zavřou dveře pracovny. Každého života je škoda, i když na své zacházení se sebou máme výsadní právo jen my a nikdo nám jej nemá, co brát. Tady je každá rada drahá.
•
Nuže, vyjasnili jsme si problém psycholingvistiky na několika úrovních možného přijetí. Tím ovšem věc zdaleka nekončí. Základním úmyslem bylo ukázat, čeho si můžeme při studiu historie, jazykovědných výletů do starověké Asie, nebo moderní literatury a filosofie všímat. Jsou to, zejména různé úrovně vztahů k oboru. Byla poodhalena část mých osobních inspirací, jimiž přistupuji ke zvládání komunikace s klienty. Nelze se spolehnout
pouze
na
to,
co
nám
předkládají
psychologické knihy. Je nutno rozšířit jejich platnost i do dalších oblastí vědění. Bez nich se potácíme na vlnách širokého moře, bez kompasu a dokonce pod
62
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
zamračeným nebem, což znamená, že směr potom pouze tušíme, ale nevíme s jistotou vlastně nic. Jednu oblast psycholingvistiky jsme ovšem doposud ještě neotevřeli, jsou to sny našich klientů a jejich možné výklady. Zdálo se mi, nedávno, jak se procházím ulicí, kde jsem vyrůstal se svými rodiči. Byla to pouze letmá situace, kde vidím náš dům a můj pohled se jinak zaměstnává rušnou křižovatkou. Po procitnutí ze snu vnímám úzkost, která se záhy vytratila. Během dne si několikrát
připomínám
různé,
příjemné
situace,
vzpomínky na svoji předčasně zemřelou matku. Při té příležitosti se mi na mysl vkrádá obraz nedalekého tenisového
kurtu,
kde
právě
probíhá
hra
jinak
neidentifikovatelných dvojic. Po té, sen i s těmito denními
zbytky
úplně
mizí.
Co
je
to
za
druh
psycholingvistiky, jaký je toto jazyk a co mi chce sdělit? Po čase zjišťuji, že má zcela obrácený smysl! Ve snu, stejně jako v reálném životě, pokud možno, návštěvu rodné ulice omezuji pouze na nejnutnější potřeby. Jsem jen pozorovatelem vzpomínek. Rušná křižovatka si uchovává
svoji
dynamiku 63
naprosto
shodnou
se
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
skutečností. Tenisová hra mi připomíná život, radost, volnost,
bezstarostnost.
Přes
tyto
fenomény
se
dostávám k matce. Je mi poodhalena část vzpomínky ve zpětném zrcátku. Nic příliš konkrétního, aby srdce nebolelo. Sen mne chrání od potlačovaného smutku. Nechává přicházet jen tolik vzpomínek, které stačí na uvolnění takové energie, která dopomáhá k tomu, aby se vnitřní svět uvolnil a vše mohlo opět, vklidu pokračovat během dne, zase dál . . . Jazyk
našich
snů,
či
spíše
jazyky,
svojí
proměnlivostí předčí mnohé skutečné jazyky i těch nejskvělejších
kultur.
Ve
snu
mnohdy
mluvíme
cizokrajně a domníváme se, že je to možné pouze tím, že danou řeč vlastně ovládáme, jen o tom nevíme. O to více se domáháme přijít na to, „ čím se to, ve snu a kde spouští “, případně jak toho dosáhnout vědomně. Omyl! Sen nám sděluje nejrůznější šidítka, chce, abychom vládli doměle jinak nenaučeným jazykem, neboť nejde tu vůbec o to, že hovoříme způsobem, jimž jinak nevládneme, ale jaké fragmenty v tom, co říkáme vnímáme, ve smyslu toho, čemu rozumíme . . . 64
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
© Jiří Adamec
PSYCHOLINGVISTIKA Dvě studie o významu jazyka v historii, filosofii a psychoterapii Neprodejný výtisk. Filosofický seminář 2009 Lidická 79, 602 00 Brno A5, 100 výtisků
65
Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.
JIŘÍ ADAMEC (narozen 1957) původně vyučen pekařem, v letech 1979 – 1989 vyučuje filosofii na středních a vysokých školách a od roku 1990, až do současnosti, vede soukromý seminář a realisuje universitní semestrové cykly a jednotlivé přednášky, se zaměřením na psychologii, psychiatrii a filosofii, jako součást vysokoškolského učitelského praktika v Brně - MU, Praze - UK a Olomouci - UP. Současné externí pracovní pobyty: Universität Wien.
PUBLIKACE 1. Filosofické základy logiky, Brno PřF-MU 1999 (ISBN 80-210-2118-7). 2. Stát a právo v díle Tomáše Akvinského, Brno 2001 (ISBN 80-328-7645-7). 3. Filosofie - Biologie – Psychologie, Brno 2002 (ISBN 80-238-8235-X). 4. Filosofické otázky Feynmanovy fysiky, Brno 2002 (ISBN 80-238-8643-6). 5. Psychologická čítanka, Brno 2002 (ISBN 80-238-8642-8). 6. Psychologie pro stomatology, Brno 2003 (ISBN 80-238-9985-6). 7. Kleine philosophische Lesebuch, Brno 2003 (ISBN 80-239-2020-0). 8. Latinská čítanka středověkých textů I., Brno 2003 (ISBN 80-239-2018-9). 9. Čínská filosofie, Brno 2004 (ISBN 80-239-2017-0). Druhé vydání, 2005. 10. Vývojová a kognitivní psychologie, Brno 2004 (ISBN 80-239-2019-7). 11. Psychoanalytické studie, Brno 2004. (ISBN 80-239-4357-X). 12. Vesmír – jazyk – sen (Ontologie přítomného), Brno 2005 (ISBN 80-239-4355-3). 13. Latinská čítanka středověkých textů II., Brno 2005 (ISBN 80-239-4354-5). 14. Průvodce po sebraných spisech M. Heideggera, Brno 2005 (ISBN 80-239-4356-1). 15. Techniky výkladů snů, Brno 2005 (ISBN 80-239-4358-8). 16. Psychologie v Hegelově Fenomenologii ducha, Brno 2005 (ISBN 80-239-4359-6). 17. Psychoanalýsa dětí v díle Melanie Kleinové, Brno 2006. 18. Psychologie v dějinách filosofie, Brno 2006. 19. Fragmenty z filosofie a psychologie- I., Brno 2007. 20. A History of Philosophy (Students reader), Brno 2007. 21. Psychologie C. G. Junga. (Interpretace podle německých textů), Brno 2007. 22. Biologická neuropsychopatologie, Brno 2007 (ISBN 978-80-254-0199-6). 23. Indická filosofie, Brno 2007 (ISBN 978-80-254-0200-9). 24. Psychologie nesmrtelnosti duše, Brno 2008 (ISBN 978-80-254-1317-3). 25. Fragmenty z filosofie a psychologie – II., Brno 2008. 26. Průvodce dílem H.-G. Gadamera, Brno 2008, (ISBN 978-80-254-1318-0). 27. Přehled díla Sigmunda Freuda, Brno 2008, (ISBN 978-80-254-1319-7). 28. Psychiatrie a fenomenologie, Brno 2008, (ISBN 978-80-254-1320-3). 29. Narcismus. Psychologie budoucnosti, Brno 2008 (ISBN 978-80-87234-00-6). 30. Úvod do četby „Bytí a času“, Brno 2008 (ISBN 978-80-87234-01-3). 31. Psychologie logiky. (Princip. Mathem.), Brno 2008 (ISBN 978-80-87234-02-0). 32. Vnímání a myšlení. Psychologie I. Kanta, Brno 2008 (ISBN 978-80-87234-03-7). 33. Existenciální psychologie Karla Jasperse, Brno 2008 (ISBN 978-80-87234-04-4). 34. Úvod do studia Aristotelovy Metafysiky, Brno 2009 (ISBN 978-80-87234-05-1). 35. Psycholingvistika, Brno 2009 (ISBN 978-80-87234-06-8). V letech 1996 až 2001 publikoval dalších asi sto odborných a naučně populárních článků jako literární zpravodaj sobotní přílohy brněnského deníku ROVNOST a příležitostně i do dalších tisků v ČR a Kanadě.
ISBN 978-80-87234-06-8
66