Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta
Teze k diplomové práci
Právo na označení výrobků a služeb
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Eva Kadlecová Diplomant: Kateřina Martinková Praha 2003
Jako téma mé diplomové práce jsem si zvolila problematiku právní úpravy označování výrobků a služeb. Tato problematika je v dnešní době velmi aktuální, protože dochází k harmonizaci této právní oblasti s právem Evropské unie. Cílem mé práce se stalo podat aktuální obraz o celé oblasti tohoto typu duševního vlastnictví v České republice a v zemích Evropské unie. Součástí práce je také nastínění problémů vstupu České republiky do Evropské unie v oblasti legislativy - samozřejmě se zaměřením na označování výrobků a služeb. První a druhou kapitolu práce jsem věnovala obecnému úvodu a základnímu vstupu do celé problematiky právní úpravy označování výrobků a služeb. Třetí kapitola mé práce se věnuje historii vzniku právní úpravy duševního vlastnictví. Nejprve zde popisuji vývoj tohoto práva v českých zemích. Ochrana průmyslového vlastnictví vychází v České republice z kontinentálního systému ochrany nehmotných statků. Označovaní výrobků určitým znakem výrobce se začalo významněji rozšiřovat a dostávat určitý význam ve středověku a následně v novověku. Předpoklady pro vznik prvních ochranných známek vytváří druhá polovina 13. století, kdy se začínají rozvíjet výrobní síly a obchod, města i vědní obory. Nicméně o větším a rychlejším rozvoji, hlavně co se právní oblasti týče, můžeme hovořit až v druhé polovině 19. století. V roce 1921 také vzniká na uzemí Československa Patentní úřad a Patentní soud. Zákony, které jsou pro ochranu průmyslového vlastnictví platné v dnešní době, již plně harmonizují z právem Evropské unie. V další části této kapitoly pak popisuji mezinárodní vztahy určené právě této oblasti práva. Mnoho z těchto různých smluv, které byly uzavřeny ještě právními předchůdci České republiky, jsou dodnes platné a plní svou funkci. K jedním z významných důvodů prohlubování mezinárodních vztahů
bezesporu již od počátku patřil rozvoj mezinárodního obchodu. U mezinárodních smluv jsou dodržovány tyto tři zásady: zásada mnohostrannosti, asimilace a reciprocity a teritoriality. Zastřešující mezinárodní mezivládní organizací na úseku mezinárodních smluv uzavřených v tomto oboru je Světová organizace duševního vlastnictví v Ženevě (je zvláštní organizací OSN). Tato organizace plní administrativní funkce v rámci většiny mezinárodních smluv v oblasti duševního vlastnictví. Základní koncepce mezinárodních vztahů v oblasti právní ochrany průmyslového vlastnictví byla vytvořena v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 23. března 1883. Lze ji pokládat za nejvýraznější počátek systému průmyslově právní ochrany v Evropě.Tato úmluva je mnohostrannou mezinárodní smlouvou, ke které se postupně začaly připojovat i mimoevropské státy. Ve čtvrté kapitole podrobně popisuji všechny základní druhy označování výrobků a služeb, jejich použití, požadavky na jejich registraci apod. K těmto základním typům patří: patent, užitný vzor, průmyslový vzor, ochranná známka, kolektivní ochranné známky, označení původu výrobků a zeměpisné označení. Podrobněji se pak věnuji ochranným známkám. V závěru kapitoly také uvádím některé speciální druhy ochranným známek např. Ekologicky šetrný výrobek, produkt Bio, "Czech made", Cena České republiky za jakost, ale také ekologická ochranná známka v Evropské unii. Pro zajímavost se pak zabývám dnes velmi aktuálním problémem v této oblasti - doménové adresy versus ochranné známky. Pátá kapitola se zabývá právní ochranou práv na označování výrobků a služeb v současné České republice. Tuto kapitolu uvádí část věnovaná Úřadu průmyslového vlastnictví. Ten je ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví. Kromě jiného zabezpečuje plnění všech závazků, které se týkají ochrany práv vyplývajících z průmyslového
vlastnictví. Také spolupracuje se všemi světovými organizacemi zabývajícími se touto oblastí práva. Česká republika se v červenci roku 2002 stala členskou zemí Evropské patentové organizace. Členství v Evropské patentové organizaci přispívá k vytváření předvídatelného a transparentního právního prostředí příznivého pro podnikatelskou činnost, inovační procesy a transfer nových technologií. Bezpochyby také kladně ovlivní postavení České republiky v evropském hospodářském prostoru. Podstatou Úmluvy je překonání teritoriální omezenosti národních patentových systémů. Součástí této kapitoly je také výčet zákonů, které v České republice upravují oblast průmyslového vlastnictví. Šestou kapitolu jsem věnovala úpravě problematiky průmyslového vlastnictví v Evropské unii. Právo Evropského společenství nijak neruší tradiční ochranu průmyslového vlastnictví, která se za uplynulá desetiletí vyvinula na národní i mezinárodní úrovni. Zákonodárné orgány Evropské unie pouze usilují o zjednodušení registrace patentu a ochranné známky a to umožněním jednoho zápisu s platnosti pro celý jednotný trh. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu byl zřízen nařízením Rady ES číslo 40/94, o ochranné známce Společenství. Přijetí tohoto nařízení lze hodnotit jako revoluční krok na poli průmyslových práv v rámci Evropské unie. Pro Českou republiku se základem kooperace s tímto úřadem stal dokument podepsaný v roce 2000 Memorandum of Understanding (Memorandum o spolupráci), který definuje způsoby, formy a cíle vzájemné spolupráce. Pro Evropskou unii byla prozatím vytvořena Evropská ochranná známka a Evropský patent. Právní charakter evropské ochranné známky spočívá v oprávnění označovat zboží a služby na základě formálního registračního řízení nezávislého na národní ochraně a jednotné na celém
území Evropské unie, které je označováno za jediné ochranné území. Evropská ochranná známka je první společný evropský institut v oblasti průmyslových práv, který má působnost přesahující jednotlivá průmyslová odvětví. Evropský patent byl ustanoven teprve v březnu roku 2003. I on poskytuje žadatelům výhody podobné výhodám Evropské ochranné známky. Evropské společenství dále ustanovilo průmyslový vzor společenství a označení původu a zeměpisné označení. V podstatě můžeme říci, že zde platí stejné zásady jako u těchto označení v rámci České republiky. Sedmá kapitola hovoří o očekávaných problémech s označováním výrobků po vstupu České republiky do Evropské unie. Lze říci, že harmonizace a integrace práv v této oblasti již úspěšně proběhla. Zákony upravující průmyslové vlastnictví již v naší právní úpravě prošly řadou úprav a jsou tak připraveny na vstup České republiky mezi státy Evropské unie. Ve své práci popisuji jednotlivé etapy, kdy k těmto změnám v právní oblasti docházelo. Nedílnou součástí je i příprava nejširší veřejnosti, včetně konkrétních specifických skupin. Ke splnění tohoto nelehkého úkolu napomáhá vládní komunikační strategie před vstupem České republiky do Evropské unie, za jejíž realizaci a koordinaci je odpovědné na úrovni státní správy Ministerstvo zahraničních věcí. Zároveň je Ministerstvo zahraničních věcí odpovědné za vzdělávání úředníků státní správy v evropských záležitostech. V tomto předvstupním období také vznikly tři projekty, kterými se Evropská komise snaží pomoci úpravě oblasti duševního vlastnictví v České republice pro vstup do Evropské unie. V této kapitole jsou také uvedeny dva praktické příklady využívání ochranných známek. Příklad Budějovického Budvaru, n. p. je rozpracován poměrně podrobně. Druhý příklad se pak jen krátce zmiňuje o nutnosti přejmenování produktu Tuzemský Rum před vstupem do Evropské unie.
Kapitola osmá pak krátce shrnuje závěry vyplývající z celé mé práce. Celou svou prací jsem se snažila ukázat potřebu podrobně vypracovaných předpisů a zákonů upravujících oblast průmyslového vlastnictví. Zvláště v tuto chvíli, kdy české producenty čeká při vstupu do Evropské unie nárůst počtu kvalitních konkurentů.
