Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta
Katedra humanitních věd obor Veřejná správa a regionální rozvoj KS Cheb
Teze k diplomové práci Extremismus a jeho vnímání veřejností
Vedoucí diplomové práce:
Prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc.
Diplomant:
Petr Hrubý
______________________________________________________
2004
Teze Diplomová práce Extremismus a jeho vnímání veřejností přináší základní informace, které se týkají extremismu a subkultury spojené s extremismem. Pomocí úvodních výkladů a výkladu klíčových slov se snaží čtenáře – „běžného občana“ – zorientovat v problematice extremismu. Pro zjednodušení a lepší pochopení se práce výhradně zabývá projevy extremismu v české společnosti. Popisuje jednotlivé extremistické skupiny a dělí je na pravicovou a levicovou scénu. Cílem diplomové práce je poukázat na extremismus v České republice. Definovat jeho základní rysy, projevy a formy. Poskytnout přehled o extremistických skupinách v české společnosti. Svou pozornost obracím především k pravicovému extremismu, který je v České republice nejvíce vnímán veřejností, a to především v souvislosti s aktivitami hnutí skinheads. Přikláním se k názoru, že pravicový extremismus je nebezpečnější než levicový, především proto, že otevřeně a konkrétně označuje své nepřátele. Práce je rozdělena do dvou částí. První tvoří teoretická část, druhou část praktická. Teoretická část se zabývá pojmem extremismus a jeho definicemi. Skutečností však zůstává, že extremismus se rozšířil jako pojem, který se libovolně používá k označení vyhraněného a nebezpečného uvažování a jednání především v politice. Pod pojem extremismus
především
zahrnujeme
anarchismus,
antisemitismus,
fašismus,
nacionalismus, rasismus, terorismus a xenofobii. Tyto pojmy jsou brány za klíčové a jsou v teoretické části dále vysvětleny. Pozornost je věnována také pojmu terorismus, který úzce souvisí s extremismem. Dále pak zvláštním subkulturám, které jsou s extremismem spojeny. Obvykle se sem zařazuje squatting (životní filosofie spojená s řešením přechodné bytové situace), sprejerství – graffiti (novodobá forma vandalismu) a tzv. divácké násilí (většinou jako fotbalový „hooliganismus“, což je vzájemné napadání znepřátelených fanoušků jednotlivých klubů). Posouzení extremičnosti jednotlivých subjektů a jejich označení za extremistické není jednoduché. Samotná
2
skutečnost, že některá formace je označena za extremistickou nevypovídá ještě nic o její nebezpečnosti nebo zločinnosti. V práci je samostatně popisováno hnutí skinheads a jejich ideologie. Jedná se o výrazně zastoupenou skupinu v české společnosti, která je pravicového ražení. Práce popisuje jejich vznik a další vývoj, ideologii a členění do různých skupin (ultrapravicoví skini, nacionalističtí skini, skini proti rasismu). Dále pak sympatizanty hnutí skinheads. Ti se však neangažují v žádné skupině, přesto vyznávají nacionalistické a radikálně pravicové vzory. Poslední kapitola teoretické části se věnuje skupinám, které jsou v České republice považovány za extremistické. Extremistická scéna je v neustálém pohybu. V posledních letech je v České republice patrný nárůst jevů, které lze zahrnout pod pojem extremismus. Zvyšuje se nejen četnost takových jevů, ale dochází i k nárůstu počtu osob, které se na těchto negativních jevech podílejí. Nejaktivnější jsou na území České republiky pravicově extremistické skupiny, které jsou neonacisticky, fašisticky a nacionalisticky orientované a levicové extremistické skupiny a organizace, mezi něž je třeba zahrnout anarchoautonomní skupiny, neobolševické a s nimi sympatizující skupiny a organizace. Praktická část diplomové práce je věnována analýze tisku, prostřednictvím obsahové analýzy, s cílem zjistit do jaké míry může být extremismus vnímán českou veřejností, a jakým způsobem český tisk informuje o problematice extremismu v České republice. Obsahová analýza je definována jako kvantitativní metoda. Její součástí musí být definice kvantitativních jednotek. Obsahová analýza se může zabývat právě tak obsahem sdělení, jako jeho formou, autorem i adresátem takového sdělení.1 V zásadě se týká rozboru a využití údajů všech dokumentů (např. knih, novin, časopisů, reklam, 1
Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002. s. 168.
3
projevů, hesel, propagačních tiskovin atd.), v nichž jsou zafixovány informace o sociální realitě. Nejčastěji se používá v politologii, řidčeji v sociologii. Aplikovaná obsahová analýza byla rozdělena do několika fází a zkoumala novinové články (celkem 132) o extremismu. První fází byl výběr zdroje dokumentů (jednotlivých článků). Články byly vybrány na základě klíčového slova „extremismus“, a to pouze z novinových zdrojů, které se dají vyhledat počítačem, ve speciálních aplikacích k tomu určených. Druhou fází byla volba kategorií, kterou si zvolil zpracovatel (např. statistika, policejní informace, komentář k informacím státních orgánů, srovnání se zahraničím a další). Třetí fází byla volba záznamové jednotky (zvoleno bylo téma – námět, pro zjištění informací k hnutí skinheads i „slovo“). Čtvrtou fází byla volba kontextové jednotky (vyřazen byl především zahraniční prvek bez vazby na ČR a články nevěrohodného charakteru, např. bulvární tisk). Pátou fází bylo stanovení systému kvantifikace (zkoumání frekvence výskytu článků k určeným kategoriím a výskytu v jednotlivých zdrojích (novinách a časopisech). Dále pak přiřazení ilustrativních citací z daných jednotek, pod zvolené kategorie. A nakonec prezentace výsledků pomocí přehledových tabulek. Mám za to, že cíl diplomové práce, který jsem si na začátku určil, jsem dokázal naplnit. Výsledek nemusí být pro někoho ohromujícím zjištěním, ale pomocí obsahové analýzy tisku, jsem si ověřil, že pojem extremismus není doposud přesně vědecky vymezen a používá se, řečeno velmi obecně ve všech rovinách k označení něčeho negativního a nežádoucího. Veřejnost pak chápe extremismus jako něco neurčitého, ví, že existuje, je nebezpečný, ale má pocit, že se jí to netýká. To je umocněno především zprávami, které informují „běžného občana“ v duchu, že nebezpečí je „daleko“ v zahraničí. Chybějí odborné informace, které by upozorňovaly na to, jaká rizika u nás extremismus přináší. To postrádám především u českých politiků, kteří na otázky tisku, odpovídají frázovitě, bez znalosti věci a spokojí se s tím, že extremismus je projev nesnášenlivosti, který je spojen s agresivním jednáním (to ale většinou u anarchistů chybí) vůči zjevně odlišným jedincům nebo skupinám.
4
Jsem přesvědčen o tom, že extremismus je problematika, která by si do budoucna zasloužila hlubší výzkum, a to v podstatě z jakéhokoliv úhlu pohledu.
5
