Ekonomie manželství v komparaci s přístupem sociologie

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Obor: Ekonomie

Ekonomie manželství v komparaci s přístupem sociologie bakalářská práce

Autor: Kateřina Ventová Vedoucí práce: doc. Ing. Dagmar Brožová, CSc. Rok: 2010

Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Kateřina Ventová V Praze, dne 18. 5. 2010

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce doc. Ing. Dagmar Brožové, CSc. za její podnětné rady a připomínky a dále bych chtěla poděkovat svým rodičům za jejich vytrvalou podporu ve studiu, bez které by tato práce nikdy nevznikla.

-1-

Abstrakt Cílem této bakalářské práce je porovnat přístup ekonomie a sociologie k problematice manželství a rodiny. Při komparaci těchto rozdílných pohledů se práce zaměřuje nejdříve na metodologii a poté na tři oblasti rodinného života – vstup do manželství, založení rodiny a rozpad manželství. Ve všech případech se snaží odhalit rozdíly a shody v postupech a závěrech obou vědních disciplín. Ekonomický přístup k manželství a rodině vychází zejména z díla amerického ekonoma Garyho S. Beckera. Empirická část práce je zaměřena na prověření platnosti hypotéz vysvětlujících změny v manželském a rodinném chování, jenž vyplývají z teoretické části práce. Tyto hypotézy jsou ověřovány na datech, která se týkají populace žijící na území České republiky.

Klíčová slova ekonomie manželství, sociologie rodiny, Gary Becker, česká společnost

JEL Klasifikace A120, D190

-2-

Abstract The main goal of this bachelor thesis is a comparison of an economic and a sociological approach to a marriage and a family. The thesis is focused on the methodology and then it deals with the three parts of family life – entry to marriage, establishing of the family and break-up of marriage. The thesis is trying to find conflicts and agreements between the methods and the conlusions of both sciences. The economic approach to the marriage and the family is represented mainly by the American economist Gary S. Becker. The empirical part of the thesis is focused on the verification of the hypotheses explaining the changes in the marrital and family behaviour. These hypotheses are verified on the data which are related to the population living on the area of the Czech Republic.

Key words economics of marriage, sociology of family, Gary Becker, Czech society

JEL Classification A120, D190

-3-

Úvod

5

1

6

2

Manželství a rodina z pohledu ekonomické a sociologické teorie 1.1

Počátky ekonomie manželství a rodiny a sociologie rodiny

6

1.2

Komparace metod výzkumu ekonomie a sociologie

8

1.3 Uzavření manželství 1.3.1 Sňatkový trh 1.3.2 Přínosy manželství 1.3.3 Výběr partnera 1.3.3.1 Polygamie

11 11 13 17 19

1.4 Založení rodiny 1.4.1 Děti v rodině 1.4.2 Dítě, altruismus a investice do lidského kapitálu

21 21 24

1.5

Nestabilita manželství a rozvod

27

Manželství a rodina v České republice

33

2.1 Manželství 2.1.1 Hypotéza č.1: Sociální politika státu má vliv na sňatečnost 2.1.2 Hypotéza č.2: Vzrůstající vzdělanost žen způsobuje pokles sňatečnosti 2.1.3 Hypotéza č.3: Přibližování výše mezd žen ke mzdám mužů vede k poklesu sňatečnosti 2.1.4 Hypotéza č.4: Pokles sňatečnosti je způsoben substitucí sňatku kohabitací 2.2 Založení rodiny 2.2.1 Hypotéza č.1: Sociální politika státu má vliv na míru plodnosti 2.2.2 Hypotéza č.2: Dostupnost účinné antikoncepce má negativní vliv na míru plodnosti 2.2.3 Hypotéza č.3: Pokles míry plodnosti je způsoben upřednostňováním kvality dětí před jejich kvantitou 2.3 Nestabilita manželství a rozvod 2.3.1 Hypotéza č.1: Právní úprava rozvodu má vliv na nestabilitu manželství 2.3.2 Hypotéza č.2: Přítomnost dětí v manželství má pozitivní dopad na stabilitu manželství 2.3.3 Hypotéza č.3: Zvyšující se vzdělanost a příjmy žen negativně ovlivňují stabilitu manželství 2.3.4 Hypotéza č.4: Pravděpodobnost rozvodu závisí na délce trvání manželství

33 34 35 36 38 39 40 40 42 43 43 44 45 46

Závěr

48

Přehled použité literatury

50

-4-

Úvod Hlavním předmětem této práce je problematika manželství a rodiny. Tímto tématem se v minulosti zabývaly zejména dvě vědní disciplíny - psychologie a sociologie. V poměrně nedávné době se ale existence manželství a rodiny dostala i do povědomí ekonomů, nebo možná lépe řečeno do povědomí jednoho ekonoma a tím nebyl nikdo jiný než Gary S. Becker. Beckerův přístup k manželství a rodině přinesl zcela nový pohled na vztahy v rodině a stal se alternativním způsobem vysvětlení fungování rodiny k přístupům ostatních vědních disciplín. V této práci se zaměřuji na komparaci přístupu ekonomie a přístupu sociologie k problematice manželství a rodiny. Mým cílem je odhalit, v čem se tyto vědní disciplíny ve svých přístupech shodují nebo naopak v jakých oblastech výzkumu manželství a rodiny se jejich názory rozchází. Celá práce je rozdělena na dvě hlavní části. Podstatou první části práce je porovnat teoretické přístupy obou vědních disciplín ke vztahům v rámci rodiny. Ve druhé části práce se zaměřím na data naměřená na území České republiky a pokusím se ověřit platnost daných teorií na těchto reálných datech. V případě komparace přístupů ekonomie a sociologie k manželství a rodině se nejdříve podívám na metody výzkumu obou disciplín, zejména na získávání informací a jejich zpracování. V následujících kapitolách se budu věnovat třem oblastem manželského a rodinného života. Jedná se o výběr partnera a vstup do manželství, založení rodiny a rozpad manželství. Každý jednotlivý problém vysvětlím z pohledu ekonomie i z pohledu sociologie a zaměřím se na shody a rozpory, které se v daných přístupech vyskytnou jednak v samotném způsobu analýzy určitého problému, jednak v závěrech, ke kterým oba přístupy dochází. Druhá část práce se zabývá chováním populace žijící na území České republiky. Mým cílem je ověřit na reálných datech, zda se obyvatelé České republiky chovají v souladu s uvedenými teoriemi. Stejně jako první část je tato část práce rozdělena na tři kapitoly týkající se uzavření manželství, založení rodiny a rozpadu manželství. V případě vstupu do manželství budu sledovat vývoj sňatečnosti na našem území, založení rodiny budu hodnotit podle vývoje plodnosti a rozpad manželství podle vývoje rozvodovosti. Na základě teoretických přístupů zvolím faktory, které mají mít na jednotlivé ukazatele vliv a zhodnotím, zda uvedené kauzality skutečně platí. V případě neshody v přístupu ekonomie a sociologie k nějakému problému chci určit, zda je některý z přístupů vzhledem k naměřeným datům více relevantní.

-5-

1 Manželství a rodina z pohledu ekonomické a sociologické teorie 1.1 Počátky ekonomie manželství a rodiny a sociologie rodiny Manželství dosud figuruje v západních kulturách jako základ rodiny. I když se situace pomalu mění, v našem podvědomí stále zůstává představa, že lidé uzavírají sňatek zejména proto, aby založili rodinu. Rodinu lze definovat z různých pohledů. Velmi obecně je rodina popisována jako „institucionální zajištění lidské reprodukce, legitimní v dané společnosti“.

1

Z jiného úhlu pohledu je rodina definována jako „malá skupina osob, které jsou navzájem spojeny manželskými, příbuzenskými nebo jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života“ .2 Analýza vzniku partnerských a rodinných vztahů byla po dlouhou dobu dominantou psychologie. Dokonce i sociologové tuto problematiku léta přehlíželi. Převládal mezi nimi názor, že rozhodování o založení rodiny je do té míry individuální, že je nelze vysvětlovat pomocí žádné vědy.3 Zlom ale nastává v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy se na poli analýzy rodinného chování objevuje věda, která se tímto problémem doposud hlouběji nezabývala – ekonomie. Ekonomie, která se zaměřovala především na zkoumání a vysvětlování jevů ve finančním sektoru a jevů spojených s jednáním lidí na trzích, se v duchu „imperialistických tendencí“ přesouvá i do jiných oblastí. Jedná se o využití ekonomické teorie k vysvětlení rasové diskriminace, chování politiků, využití volného času, páchání zločinů, úrovně vzdělání a jiných problémů.4 Jedním z prvních ekonomů, kteří aplikovali ekonomický přístup na analýzu problémů, jenž byly do té doby považovány za doménu sociologů, je Američan Gary Stanley Becker (*1930).5 1 2 3 4 5

Becker se kromě jiného velmi

Možný, Ivo (2008, str. 116) Lovasová, Lenka (2006, str. 5) viz. Možný, Ivo (2008) viz. Becker, Gary S. (1973) Becker se ve své akademické činnosti se zaměřil na několik velkých témat – ekonomii zločinu a trestu, ekonomii narkomanie, ekonomii rodiny, teorii lidského kapitálu a ekonomii diskriminace. Patří mezi ekonomy, kteří se svým výzkumem snažili dokázat, že ekonomie je univerzální věda, jenž je schopná vysvětlit všechny druhy lidského chování, tedy i chování mimo trh nebo peněžní sektor. Jeho ekonomická analýza vychází z předpokladu, že jednotliví lidé se snaží maximalizovat svůj užitek bez ohledu na jejich preference. Dále předpokládá, že se jedinci snaží předvídat důsledky svého jednání, přičemž jednání je omezeno mnoha faktory, z nichž nejvýraznější je čas. Becker přijímá předpoklad ekonomické racionality. Vzhledem k tomu, že Becker využil ekonomickou analýzu na problémy, které byly považovány za součást sociologie, setkal se ze strany ekonomů s velkým nepochopením. Postupem času se ale jeho přístup z pohledu teorie racionální volby stává všeobecně respektovaným paradigmatem. V roce 1992 Gary S. Becker získává Nobelovu cenu za ekonomii „za rozšíření sféry mikroekonomické analýzy na nové oblasti lidského chování a lidských vztahů, včetně chování netržního“. (viz. Pressman, Steven 2005)

-6-

podrobně zabýval ekonomickou analýzou sňatku, rozvodu, altruismu mezi členy rodiny, investic rodičů do svých dětí a dalších jevů v rodině a stal se tak průkopníkem ekonomie v této oblasti. Jeho výzkum vyvrcholil v roce 1981 dílem „Pojednání o rodině“, které poté ještě zdokonaloval a v roce 1991 byla vydána rozšířená verze tohoto titulu.6 Beckerova ekonomie manželství a rodiny se stala základem pro některé další ekonomy, kteří tuto teorii dále rozvedli. Z těch nejvýznamnějších se jedná o ekonomku izraelského původu Shoshanu Grossbard-Schechtman, která v současnosti působí na univerzitě v San Diegu v USA. Grossbard-Schechtman se zaměřila na ekonomický pohled na polygamii, kterou zkoumala na datech z Guatemaly, dále na kohabitaci a na roli ženy v manželství. Ve své knize A Theory of Marriage, Labor and Divorce se pokusila o propojení ekonomického, sociologického, antropologického a demografického přístupu k manželství a rodině.7 Dalším Beckerovým následovníkem je kanadský profesor ekonomie Aloysius Siow z univerzity v Torontu. Ten aplikoval Beckerovu teorii manželství na současnou kanadskou populaci s cílem zjistit, zda je tato teorie stále platná. Zkoumal rozdílné chování mužů a žen na sňatkovém trhu nebo dosažené zisky nejen z manželství, ale i z kohabitace.8 Narozdíl od ekonomie sahají kořeny sociologie rodiny dále do minulosti. Prvopočátky lze nalézt už při vzniku sociologie jako samostatné vědní disciplíny v 19. století.9 Jedním z nejvýznamnějších sociologů této éry byl Herber Spencer, který vytvořil teorii evoluce rodiny. Podle něj bylo možné nejlépe pochopit lidskou rodinu zkoumáním rodinného chování primitivnějších tvorů. Vznik sociologie rodiny jako takové je spojen s Francouzem Frédéricem Le Playem a datuje se do druhé poloviny 19. století. Le Play se stal průkopníkem zvláště v oblasti metodologie, protože ke zkoumání rodiny využil empirických metod, zejména zúčastněného pozorování a případových studií. Rodinu analyzoval skrze její rozpočet, protože jej považoval za podstatný determinant rodinného života. Další výrazné osobnosti se objevují v 50. letech 20. století. Jednou z nich je sociolog Talcott Parsons, který kladl důraz zejména na dělbu mužských a ženských rolí v rodině. Muž představuje hlavu rodiny a udává její socioekonomický status prostřednictvím svého zaměstnání, zatímco žena má za úkol vytvářet emocionální zázemí. Dalším výrazným ekonomem tohoto období je William J. Goode. Ten vychází z předpokladu, že základem rodiny je manželský pár, přičemž podstatou fungování rodinných vztahů není dělba rolí mezi 6 7 8 9

viz. Pressman, Steven (2007) viz. Grossbard-Shechtman, Shoshana (1993) viz. Siow, Aloysius (2003) Sociologie se stejně jako většina ostatních společenských věd odloučila od filozofie, proto se sociologie v mnoha ohledech opírá o filozofické koncepce. (viz. Havlík, Radomír 2002)

-7-

mužem a ženou, ale spíše dosažení konsensu mezi partnery. Goode se také domníval, že vzorec západní rodiny bude postupně přejímán i méně vyspělými zeměmi. V druhé polovině 20. století dochází k expanzi mnoha sociologických směrů, které se zabývají rovněž sociologií rodiny. K těm nejvýraznějším patří teorie sociální směny, které přebírá původně ekonomický předpoklad racionality člověka a snaží se vysvětlit výběr partnera a vztahy v rodině prostřednictvím porovnávání nákladů a výnosů. Pro tuto školu je typický pohled na člověka jako na individuum, ale přesto berou v úvahu, že toto individuum je součástí nějaké skupiny. Důležité je, že každé individuum se snaží maximalizovat svůj zisk. Není možné si nepovšimnout podobnosti přístupu školy sociální směny a přístupu ekonomie. Hlavními představiteli tohoto směru jsou Harold H. Kelley, John W. Thibaut nebo David M. Klein. Mezi další školy, které se zabývají sociologií rodiny, patří např. teorie systému, podle které rodina představuje jakýsi komunikační systém (Gregory Bateson) nebo symbolický interakcionismus, který se zaměřil zejména na konfrontaci role pracující ženy a ženy jako matky (Elizabeth C. Menaghanová).10

1.2 Komparace metod výzkumu ekonomie a sociologie Ekonomie i sociologie se řadí mezi společenské vědy. Obě vědy se tedy zabývají výzkumem společnosti, ale jejich přístupy k této problematice jsou rozdílné. Ekonomie představuje empirickou i teoretickou vědní disciplínu zároveň. Velký ekonom 20. století Paul Samuelson definuje ekonomii jako vědu, která „zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi různé skupiny.“

11

Existuje ale

mnoho jiných definic ekonomie, které se liší na základě jednotlivých ekonomických škol. Lionel Robbins popsal ekonomii jako „vědu o optimální alokaci vzácných zdrojů mezi alternativní použití“.12 Ekonomie je považována za pozitivní vědu - ekonomové nevynáší hodnotové soudy, ale zaměřují se na popis a vysvětlení zkoumaných jevů. Dále je pro ekonomii hlavního proudu typický metodologický individualismus. To znamená, že ekonomové se při svém výzkumu zaměřují na principy chování jednotlivce.13 Jedinečný přístup k ekonomii mají představitelé rakouské školy. Jednou z výrazných postav tohoto směru byl Ludwig von Mises. Mises pojal ekonomii jako dílčí vědu, která je součástí praxeologie – vědě o lidském jednání. Vychází ze základního axiomu, na kterém je 10 11 12 13

viz. Možný, Ivo (2008) Samuelson, Paul A. – Nordhaus, William D. (1991, str. 5) Holman, Robert (1999, str.205) viz. Holman, Robert (1999)

-8-

postavena celá praxeologická ekonomie. Tímto axiomem je tvrzení, že člověk jedná a jedná účelně. To znamená, že veškeré jednání člověka vede k dosažení subjektivně lepší situace, než ve které se zrovna nachází. Jinak řečeno, člověk jedná racionálně. Z tohoto přístupu později vychází Gary Becker, který aplikuje princip lidské racionality na rozhodování člověka v různých oblastech života. Člověk se v každé situaci snaží maximalizovat svůj užitek na základě souboru preferencí.14 Ekonomie získává potřebné údaje pro svůj výzkum prostřednictvím různých kvantitativních metod. Základní metodu představuje pozorování, které spočívá zejména ve studiu historických dat a záznamů, což nám pomáhá pochopit a vysvětlit některé jevy (např. inflaci). Někdy pouze pozorování nestačí a je nutné podrobit získaná data ekonomické analýze, s jejíž pomocí jsme schopni za určitých podmínek předpovídat chování lidí v některých situacích. Mezi nástroje ekonomické analýzy patří např. poptávkové nebo nabídkové křivky. Dalším zdrojem dat pro ekonomy jsou statistická šetření. Takto získaná data jsou dále zpracovávána s využitím matematiky a ekonometrie. Dynamicky se rozvíjející techniku

ekonomického

výzkumu

představují

experimenty.

Provádění

experimentů

v ekonomii je z metodologického hlediska poměrně obtížné, přesto při nich lze dosáhnout velmi zajímavých výsledků. 15 Sociologie je věda, která studuje společenské jevy, vztahy a procesy. Může být například definována jako „samostatná vědecká disciplína, jež se pokouší pomocí analytických metod a empirických technik zkoumat struktury, funkce a souvislosti vývoje společnosti a navrhovat o nich teorie.“16 Z metodologického hlediska se tedy jedná o teoreticko-empirickou vědní disciplínu. Podobně jako ekonomie se sociologie řadí mezi pozitivní vědy. Nezaměřuje se narozdíl od ekonomie na specifickou oblast společnosti, ale snaží se zkoumat společnost komplexně. Další důležitá odlišnost je dána tím, že sociologie se zaměřuje především na dění ve skupině, zabývá se kolektivním chováním a jak jsem již zmiňovala, ekonomie se zabývá chováním jednotlivce. Mezi oběmi disciplínami tedy vzniká zásadní rozpor v metodologii – metodologický individualismus na straně ekonomie oproti metodologickému kolektivismu na straně sociologie. Stejně jako v ekonomii se v sociologii vyskytuje mnoho různých směrů a škol, které se svými přístupy v rámci sociologie odlišují.17 Metody sociologického výzkumu jsou zejména empirického charakteru, jehož kořeny můžeme najít v tzv. chicagské škole. Jedná se především o metody kvantitativní, ale v 14 15 16 17

viz. Volejníková, Jolana (2005) viz. Samuelson, Paul A. – Nordhaus, William D. (1991) Jandourek, Jan (2009, str. 14) viz. Jandourek, Jan (2009)

-9-

poslední době se objevuje potřeba rozvíjet i kvalitativní metody, které umožňují důkladnější výzkum společenských jevů. Mezi nejpoužívanější kvantitativní metody využívané v sociologii patří statistické procedury, kdy se potřebná data získávají od reprezentativního vzorku společnosti pomocí dotazníků a tato data se pak dále zpracovávají. Dále se jedná o proceduru monografickou., která spočívá v rozhovorech, v pozorování prostředí a lidských činností, v zúčastněném pozorování, v tvorbě případových studiích apod. Obvykle se využívá při zkoumání menšího společenství a její výsledky jsou velmi specifické. Experimentální procedura spočívá v umělém navození situace a následném pozorování a porovnávání nastalých jevů. V neposlední řadě využívá sociologie metody historické, která vychází ze studia minulých zkušeností a vývoje určitých jevů. Hlavním cílem této metody je poučit se nejen z minulých chyb, ale i z úspěchů. Jak jsem uvedla výše, sociologie se snaží využívat i kvalitativních metod. Mezi ně patří rozhovory a pozorování, studium kultury a umění, podrobné zkoumání životopisů, deníků, dopisů nebo audiovizuálních záznamů. Výstupy těchto metod jsou obtížněji uchopitelné, ale posouvají sociologický výzkum na novou, neprobádanou úroveň.18

Z výše uvedeného vyplývají dva zásadní rozdíly v metodologii ekonomie a sociologie. Za prvé se jedná o konfrontaci metodologického individualismu v případě ekonomie a metodologického kolektivismu v případě sociologie. Druhý rozdíl představují oblasti zájmu těchto disciplín – sociologie se snaží popsat společnost komplexně, zatímco ekonomie se zaměřuje na specifickou oblast společnosti, na chování a rozhodování člověka ve světě vzácnosti. Co se týká způsobů a metod výzkumu, nacházíme v obou přístupech mnoho podobných postupů, nicméně je zřejmé, že ekonomie klade větší důraz na matematiku a matematické modelování. Kromě toho se sociologie na rozdíl od ekonomie zabývá při svém výzkumu i kvalitativními veličinami. Na základě odlišnosti těchto věd lze očekávat, že ve svém zkoumání budou docházet k rozdílným závěrům. Na druhou stranu je možné i to, že navzdory různým východiskům se jejich závěry mohou podobat. V následujících kapitolách se zaměřím na analýzu rodinných vztahů z pohledu ekonomů a sociologů. Mým cílem bude odhalit rozdíly nebo naopak shody v přístupech či závěrech ekonomie a sociologie ohledně této problematiky.

18

viz. Havlík, Radovan (2002)

- 10 -

1.3 Uzavření manželství 1.3.1 Sňatkový trh Teorie manželství podle Beckera vychází ze dvou základních principů. Za předpokladu, že sňatek je v téměř vždy dobrovolný 19 a zúčastnění se chovají racionálně, lze očekávat, že užitek obou partnerů bude po svatbě vyšší než jejich užitek v případě, že by zůstali svobodní. Druhý princip spočívá v existenci sňatkového trhu, protože muži a ženy si při vybírání nejvhodnějšího partnera pro manželství vzájemně konkurují, přičemž pravidla jsou stejná jako pro jakýkoli jiný trh. Předpokládáme, že tento trh je v rovnováze.20 Graf 2.1.: Rovnováha na monogamním sňatkovém trhu Příjem ženy (Zf)

Sf

Df

e‘

Zmf - Zsm Zf Zmf – (Zsm+Zsf)

e

Sf Zsf

Df Počet žen (F) Zdroj: podle Becker, Gary: A Treatise on the Family, str. 83

Nm

Nf

N‘m

Sňatkový trh lze znázornit na grafu 1.1. při platnosti těchto podmínek:


všichni účastníci sňatkového trhu jsou identičtí
všichni uzavírají manželství se stejným očekávaným užitkem
výstup manželství je zahrnut do jediné homogenní komodity 19

20

Dobrovolným sňatkem rozumíme manželství uzavřené nejen z vůle obou snoubenců, ale také z vůle rodičů. (viz. Becker, Gary S. 1973) viz. Becker, Gary S. (1973)

- 11 -


výstupy všech manželství jsou s jistotou známy
výstup je rozdělen mezi manželi v podobě příjmu21 Za těchto předpokladů dojde k uzavření sňatku v případě, že: Zf > Zsf Přičemž platí:

a

Zm> Zsm,

Zmf = Zf + Zm

Zf – příjem vdané ženy Zsf – příjem svobodné ženy Zm – příjem ženatého muže Zf – příjem svobodného muže Zmf – společný příjem obou manželů Nabídka žen na sňatkovém trhu (Sf) je horizontální, tj. dokonale elastická v situaci, kdy příjem svobodné ženy je stejný jako příjem ženy vdané, a vertikální, tj.dokonale neelastická, pokud je počet žen na sňatkovém trhu stejný jako celkový počet všech žen (Nf = F) nebo je počet všech žen nulový (F=0). To samé by platilo v případě mužů. Poptávku po ženách (Df) lze určit jako poptávku odvozenou od nabídky mužů na sňatkovém trhu.22 Rovnováha na sňatkovém trhu nastává v okamžiku, kdy se počet mužů, kteří se chtějí oženit, rovná počtu žen, které se chtějí vdát a ti jedinci, kteří zůstanou svobodní, mají příjem alespoň takový, jako v případě, že by vstoupili do manželství. Z grafu 1.1. vyplývá, že pokud počet žen na sňatkovém trhu převyšuje počet mužů (Nf > Nm), nastává rovnováha na trhu v bodě e. Všichni muži, kteří chtějí, se ožení a (Nf -Nm) žen zůstane svobodných. Tyto ženy jsou ochotny zůstat neprovdané, protože jejich příjem je stejný, jako kdyby se vdaly. Výnos ze sňatku Zmf - (Zsm + Zsf) se celý přesune na stranu mužů. V případě, že počet mužů převýší počet žen na sňatkovém trhu (Nf < Nm), bude situace analogická a rovnováha nastane v bodě e‘, přičemž výnos ze sňatku se přesune na stranu žen.23 Sociologové rovněž předpokládají existenci sňatkového trhu, ale jeho definice není natolik konkrétní jako v případě ekonomie. Jedná se o „sociální prostor, v němž dochází k setkávání, vzájemnému oceňování, zvažování a vytřiďování párů, které potenciálně směřují

21 22 23

viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Becker, Gary S. (1991)

- 12 -

k manželství“.24 Nutno podotknout, že po dlouhá léta představoval pro sociology sňatkový trh prostor, kde se setkávají nejen potenciální manželé, ale zejména partneři pro rodičovství, což se s rozvojem moderní antikoncepce mění.25

Jaké konkrétní důvody vedou dva racionálně uvažující lidi k tom, aby dobrovolně vstoupili do svazku manželského?

1.3.2 Přínosy manželství Jádrem rozhodování o uzavření sňatku spočívá podle Beckera v porovnání nákladů a výnosů a snaze maximalizovat užitek.26 Tím se tedy neliší z pohledu ekonomů od jiných rozhodovacích procesů. Pokud dva lidé vstoupí do svazku manželského, dá se předpokládat, že spolu bydlí ve společné domácnosti. Tím pádem dochází k určitým úsporám z rozsahu produkce. Podstata vysvětlení, proč muž a žena uzavírají sňatek, ale spočívat v něčem jiném, protože úspory z rozsahu se týkají všech osob, které žijí ve společné domácnosti a nemusí se jednat pouze o manžele. Užitek domácnosti, ve které žije společně více osob, neplyne pouze z úspor z rozsahu. Každá domácnost produkuje specifické komodity. Tyto komodity jsou vytvářeny částečně pomocí tržních statků a služeb a zároveň prostřednictvím času různých členů domácnosti. Podstatné je, že tyto komodity nelze prodat nebo směňovat na trhu, ale jsou sdílené mezi členy dané domácnosti. Zájmem každé domácnosti a všech jejích členů je maximalizovat celkový výstup v podobě těchto komodit. Jedná se například o pocit bezpečí, kvalitu jídla, přátelské prostředí, lásku, zdravotní stav, ale také počet dětí a jejich vlastnosti. Právě děti podle Beckera rozlišují domácnosti manželů od těch ostatních. V moderní době lze velké množství komodit produkovaných domácností alespoň částečně nahradit prostřednictvím trhu, ale děti jsou jediným statkem, který si na legálním trhu nelze koupit.27 Nicméně hlavní zdroj zisku z manželství vidí Becker v komplementaritě mezi mužem a ženou. Zisk z manželství je tím větší, čím lépe se muž a žena svými schopnostmi doplňují. Z toho vyplývá, že čistě mužské nebo ženské domácnosti jsou méně efektivní, protože

24 25 26 27

Možný, Ivo (2008, str. 117) viz. Možný, Ivo (2008) viz. Ing. Jonáš, Jiří a kol. (1993) viz. Becker, Gary S. (1973)

- 13 -

nemohou z této výhody čerpat.28 Rozdíly v hodnotě času muže a ženy jsou ilustrovány na následujícím grafu.

Graf 1.2: Změny v hodnotě času muže a ženy v průběhu života

MP času ženy v případě, že veškerý čas stráví v domácnosti

Hodnota času muže a ženy

Mzdová sazba muže

Mzdová sazba ženy

t1

t3

t4

t2

Věk

Zdroj: podle Becker, Gary: A Treatise on the Family, str. 42

Na grafu je zobrazen typický průběh hodnot mzdových sazeb muže a ženy během života a průběh produktivity ženy, která veškerý čas stráví prací v domácnosti. Z grafu vyplývá, že pro ženu je výhodnější, aby v čase t< t1 a t> t2 chodila do zaměstnání, protože její mzdová sazba je vyšší než její produktivita práce v domácnosti. Naopak v čase mezi t1 a t2 je její produktivita práce v domácnosti vyšší než její mzdová sazba, proto žena zůstane v domácnosti. Důležité je si povšimnout, že v čase (t3;t4) je produktivita ženy pracující v domácnosti dokonce vyšší než mzdová sazba muže. Z toho plyne, že průměrná hodnota času ženy během života rozhodně nemusí být nižší než průměrná hodnota času muže.29

28 29

viz. Becker, Gary S. (1973) viz. Becker, Gary (1991)

- 14 -

Skutečnost, že čas muže a ženy představují spíše komplementy, je způsoben několika faktory: 1.

biologické rozdíly30

2.

rozdílné zkušenosti

3.

rozdílné investice do lidského kapitálu31

4.

diskriminace žen na trhu práce32

Rozlišení vlivu jednotlivých faktorů na dělbu práce v domácnosti mezi mužem a ženou je velmi obtížné. Podle tradičního pojetí se ženy specializují na práci v domácnosti a péči o děti a muži na zajištění živobytí a ochranu rodiny. Dělba práce mezi manželi vychází z teorie komparativních výhod, proto musí v tomto případě platit:

MPž wž

MPm wm

MP – mezní produkt práce v domácnosti w – mzda na trhu práce

Pokud by tento vztah platil opačně, je pro manžele výhodnější, aby práce v domácnosti zastával muž a žena vstoupila na trh práce. Z toho lze usoudit, že čím více se podobá nabídka, se kterou muži a ženy vstupují na trh, tím více dochází k poklesu sňatečnosti, protože se tak redukuje možnost dosažení zisku z dokonalé dělby práce. Ženy se orientují více na pracovní trh, jejich výdělky rostou a tradiční role ženy pouze jako hospodyně a matky pomalu mizí. I v případě, že oba manželé působí na pracovním trhu, se někdo musí starat o děti a domácnost. Stále zde existuje určitá dělba práce, ale je nedokonalá, protože jeden z partnerů se bude kromě svého zaměstnání více soustředit na péči o domácnost než druhý. Ať už je to muž nebo žena, kdo přebírá tuto zodpovědnost, osoba, která se stará o děti a domácnost bude mít vždy nižší výdělek ze zaměstnání než ten, který se může plně specializovat na jednu činnost. Zaměstnání bude věnovat více času ten z manželů, jehož mzdová sazba je relativně vyšší a k úplné specializaci dojde v případě, že je rozdíl v mzdových sazbách dostatečně velký. 30 31 32 33

33

Kromě toho závisí zisk z manželství i na

Becker jim nepřiznává velký význam. (viz. Gary, Becker 1991) viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Ing. Jonáš, Jiří a kol. (1993) viz. Becker, Gary S. (1991)

- 15 -

vlastnostech partnerů jako je krása, inteligence, vzdělání atd. Tyto vlastnosti totiž ovlivňují produktivitu práce a to jak v případě práce v domácnosti, tak i na pracovním trhu. Je to jedna z teorií, jak vysvětlit, proč lidé méně obdaření krásou nebo inteligencí mají nižší pravděpodobnost, že se ožení nebo vdají. 34 Sociologové rovněž uznávají, že manželství přináší oběma partnerům určité výnosy. V tomto pojetí se ale jedná pouze o abstraktní statky, jejichž hodnotu je nemožné kvantifikovat (např. citová podpora, společné vzpomínky, apod.). Význam dělby rodových rolí nespočívá v maximalizaci zisku díky specializaci práce, ale některými sociology je rozdílná role muže a ženy považována za nutnou podmínkou pro stabilitu manželství.

35

Takový názor zastávají např. strukturální funkcionalisté, mezi jejichž nejvýznamnější představitele patřil velký sociolog 20. století Talcott Parsons.36 V tomto ohledu se shoduje závěr ekonomů a sociologů, protože v obou případech pohlížejí na vzrůstající ekonomickou nezávislost žen jako na příčinu nestability manželství, stále vyššího věku novomanželů nebo dokonce rozhodnutí vůbec se neprovdat. Toto tvrzení se pokusila vyvrátit americká socioložka Valerie K. Oppenheimer. Podle ní se rozhodování ženy, zda vstoupí do manželství a kdy tak hodlá učinit, odvíjí od socioekonomického statusu muže. Většina současných změn týkajících se sňatků je proto dána změnami v ekonomické pozici mladých mužů, nikoliv mladých žen. Rostoucí nároky zaměstnavatelů na odbornost a znalosti mladých ambiciózních mužů vedou k prodlužování jejich studia a tím se posouvá ekonomická zralost mužů do vyššího věku, čímž se odsouvá na později i jejich touha vstoupit do manželství. A tak dostávají mladé ženy prostor k získání větší ekonomické nezávislosti, aniž by s jejich rostoucím věkem zásadně klesala nabídka potenciálních partnerů. 37 Alternativu k manželství představuje v současnosti kohabitace38, která je s klesajícím odporem společnosti vůči nesezdaným soužitím stále častější. Kohabitace má s manželstvím mnoho společných znaků, což lze doložit tím, že většina takových dvojic spolu zůstává dlouhodobě a velká část jich s postupem času vstupuje do manželství (pravděpodobnost uzavření sňatku se výrazně zvyšuje s narozením dítěte). Přesto si partneři v takovém vztahu ponechávají větší svobodu, např. mívají oddělené finance.39 Zajímavý je vliv kohabitace na 34 35 36 37 38

39

viz. Becker, Gary S. (1973) viz. Oppenheimer, Valerie K. (1988) viz. Možný, Ivo (2008) viz. Oppenheimer, Valerie K. (1988) „Jako kohabitace se označuje stav, kdy spolu dvojice partnerů žije v sexuálním vztahu, aniž jsou manželi.“ (Giddens, Anthony1999, str.179) viz. Giddens, Anthony (1999)

- 16 -

očekávané přínosy a náklady případného manželství. Z empirických studií vyplývá, že partneři dlouhodobě žijící ve společné domácnosti očekávají se vstupem do manželství nižší ztrátu než lidé, kteří se s někým jen pravidelně schází. Na druhou stranu ale očekávají z případného sňatku i nižší výnosy. Přesto výnosy obvykle převýší náklady a tím pádem je pravděpodobnost uzavření sňatku mezi partnery, kteří spolu delší dobu žijí v nemanželském soužití, velmi vysoká.40

1.3.3 Výběr partnera Klíčovým faktorem pro uzavření manželství je výběr partnera. Becker k tomuto problému přistupuje ze dvou pohledů. V prvním případě nebere v úvahu různé vlastnosti jedinců, kteří se nachází na sňatkovém trhu. V podstatě přirovnává výběr partnera k dvoučlenné firmě, kdy jeden najímá druhého s cílem maximalizovat zisk vzniklé domácnosti v podobě produkovaných komodit. Výsledkem rovnovážného sňatkového trhu je maximální suma výstupů všech manželských svazků. Důležité je poznamenat, že tento celkový výstup nelze ztotožnit s domácím produktem, protože zahrnuje i ty výstupy domácnosti, které nelze kvantifikovat (např. pocit bezpečí, vlastní děti apod.). 41 Tento přístup ale nebere v úvahu vliv rozdílných vlastností jednotlivých účastníků sňatkového trhu na konečný výběr. Výběrové párování (assortative mating) vychází z předpokladu, že si lidé vybírají partnera na základě shodných, ale také rozdílných vlastností. Každý účastník sňatkového trhu je dokonale informován a vlastnosti potenciálních partnerů jsou mu plně známy. Podobné vlastnosti a schopnosti jsou vyhledávané v případě výšky, inteligence, náboženského vyznání, rasy, věku atd. Obecně lze tyto znaky považovat za komplementy. V případě, že se dané znaky vzájemně doplňují, tedy že se jedná o substituty, lze očekávat volbu partnera, který se v daném znaku odlišuje. Podle Beckera je takovým znakem výše platu. Tím, že jeden z páru má výrazně vyšší plat než druhý, může dojít ke specializaci práce a ten, jehož výdělek je nižší, se více zaměří na práci v domácnosti. 42 Sociologický pohled na výběr partnera rovněž vychází z teorie výběrového párování. Právě v tomto případě se uplatňuje původně ekonomický předpoklad o racionalitě člověka, protože sociologové předpokládají, že jedinec se snaží prostřednictvím výběru partnera maximalizovat uspokojení svých potřeb. Bylo vytvořeno několik modelů výběru partnera od nejjednoduššího, jenž uvažoval výběr na základě opačných vlastností, až po několikastupňové 40 41 42

viz. McGinnis, Sandra L. (2003) viz. Becker, Gary (1973) viz. Becker, Gary (1973)

- 17 -

způsoby výběru, které již lépe odpovídaly skutečnosti.43 Na rozdíl od ekonomů sociologové předpokládají, že některé vlastnosti nejsou na první pohled zřetelné nebo se dokonce v případě mladých lidí mohou objevit až později, proto berou v úvahu existenci posňatkové socializace. To znamená, že v průběhu společného soužití se partneři sobě navzájem přizpůsobují a zdokonalují tím předchozí výběr partnera. Pokud je ale posňatková socializace nějakým způsobem omezena, stává se volba partnera mnohem významnější a to samé platí i naopak.44 Jiný způsob, jak objasnit proces výběru partnera, je jeho připodobnění k vyhledávání zaměstnání na trhu práce. V této teorii se silně prolíná sociologický přístup s ekonomickým. Východiskem je, že jak zaměstnanec tak zaměstnavatel mají nedostatek informací k tomu, aby dosáhli dokonalé kombinace mezi zaměstnancem a činností, kterou má vykonávat. Proto musí provádět nákladný vyhledávací proces. Náklady tohoto procesu mohou být přímé jako např. náklady na dopravu, tak i nepřímé v podobě ušlé mzdy. Proto člověk nepokračuje v hledání tak dlouho, dokud nenajde ideální zaměstnání, ale stanoví si určitou přijatelnou úroveň zaměstnání a přijme první nabídku, která alespoň takové úrovně dosáhne. Z toho plyne, že čím vyšší je úroveň požadovaného zaměstnání, tím delší je doba jeho hledání. Přijatelná úroveň zaměstnání je dána hraniční mzdovou sazbou (reservation wage). Při hraniční mzdové sazbě se mezní náklady z vyhledávání práce rovnají mezním výnosům.45 V hledání zaměstnání na pracovním trhu a ve výběru partnera na sňatkovém trhu je možné najít významnou paralelu. Každý má představu ideálního partnera, ale protože jeho hledání by bylo příliš nákladné, člověk si stanoví určitou úroveň partnera, kterou je ochoten akceptovat. Opět platí, že čím vyšší má jedinec nároky, tím déle bude hledání trvat. Ačkoliv se na první pohled zdá být podobnost mezi oběma trhy opravdu značná, existuje zde několik zásadních rozdílů. V první řadě jde o možnost oba tyto vyhledávací procesy pozorovat – je víceméně jednoznačné, pokud člověk hledá práci, ale mnohem obtížnější je definovat, zda někdo vstoupil na sňatkový trh. Za druhé jsou to nejasné a těžko kvantifikovatelné výnosy z manželství oproti zřejmým výnosům ze zaměstnání v podobě mzdy a dalších zaměstnaneckých benefitů.46 Kromě toho se dá říci, že sňatkový trh je mnohem více strnulý než ten pracovní. Ačkoliv v současné době není velký problém ukončit manželství a uzavřít jiné, přece jenom je to obtížnější než změna zaměstnání. Tím, že přijmeme určitého partnera, se přinejmenším 43 44 45 46

viz. Možný, Ivo (2008) viz. Možný, Ivo (2008) viz. Oppenheimer, Valerie K. (1988) viz. Oppenheimer, Valerie K. (1988)

- 18 -

výrazně komplikuje pozdější vyhledávání jiného partnera, který by mohl být vhodnější. Na druhou stranu pokud nějakou možnost nepřijmeme, riskujeme tím, že lepší nabídku už nedostaneme, což platí i pro pracovní trh.47

1.3.3.1

Polygamie

Doposud jsme uvažovali pouze manželství jednoho muže a jedné ženy. Jak tedy vysvětlit existenci polygamie? Rozlišují se dva typy polygamie – polygynie je manželství jednoho muže a dvou a více žen a polyandrie je manželství jedné ženy a dvou a více mužů. 48 Nejjednodušším vysvětlením pro existenci polygamie je výrazně nerovný poměr počtu žen a mužů v populaci. Proč ale dochází k uzavírání polygamních svazků i ve společnosti, kde je tento poměr vyrovnaný? Obecně se méně často vyskytuje polyandrie a to kvůli nejistotě otcovství. Jak jsem již uvedla výše, jedním z nejvýznamnějších „produktů“ manželství jsou vlastní děti a v případě mnohomužství nelze jednoznačně určit, kdo je otec. Proto dochází k uzavírání polyandrických svazků skutečně výjimečně a to pouze v případě, kdy počet mužů v populaci výrazně převýší počet žen.49 V případě mnohoženství nejistota otcovství přímo nehrozí a matka je vždy jistá, proto k němu dochází i v případě, kdy je poměr mužů a žen v populaci vyrovnaný. Podstata spočívá v rozdílné produktivitě mužů. V některých případech je možné, že mezní produkt ženy jako jediné manželky určitého muže je nižší, než by byl její mezní produkt v roli druhé manželky jiného muže, protože jeho domácnost je mnohem produktivnější. Polygamie je tedy častější u vysoce produktivních mužů a ve společnosti s velkými sociálními rozdíly. 50 Kromě velkých rozdílů v produktivitě mužů a rozdílném počtu mužů a žen v populaci přispívá k uzavírání polygamních manželství i stupeň substituce času mezi muži a ženami nebo výše úspor z rozsahu produkce. Z toho plyne závěr, že zákon, který zakazuje uzavírání polygamních svazků, může vést ke snížení celkového výstupu ze všech manželství a způsobuje neefektivnost sňatkového trhu.51 Rovnováhu na polygamním sňatkovém trhu zobrazuje následující graf.

47 48 49 50 51

viz. Oppenheimer, Valerie K. (1988) viz. Možný, Ivo (2008) viz. Becker, Gary (1973) viz. Becker, Gary (1974) viz. Becker, Gary (1991)

- 19 -

Graf 1.3.: Rovnováha na polygynním sňatkovém trhu Příjem ženy (Zf)

Sf Df

MPf (1) = Zmf(1) - Zsm

MPf(2) = Zmf(2) – Zmf(2)

ep MPf(3) = Zmf(3) – Zmf(2)

Sf

Zsf

em

MPf(4) = Zmf(4) – Zmf(3)

Df

Nm

Nf

2Nm

3Nm

Počet žen (F)

Zdroj: podle Becker, Gary: A Treatise on the Family, str. 85

MPf(1)

mezní produkt první manželky

MPf(2)

mezní produkt druhé manželky

Zmf(1)

výstup domácnosti s jednou manželkou

Zmf(2)

výstup domácnosti se dvěma manželkami

MPf (1) = Zmf(1) - Zsm

příjem, který muž nabízí ženě jako první manželce

MPf(2) = Zmf(2) – Zmf(2)

příjem, který muž nabízí ženě jako druhé manželce

Na grafu je znázorněn model sňatkového trhu, kde muži mohou poptávat více než jednu manželku. Nabídka žen (Sf) je shodná s nabídkou žen na monogamním sňatkovém trhu. To znamená, že nabídka je horizontální (dokonale elastická) v případě, že se příjem rovná příjmu svobodné ženy, a přechází ve vertikální nabídku (dokonale neelastická) v okamžiku, kdy jsou všechny ženy na trhu provdány. Poptávka po manželkách (Df) je ale na polygynním sňatkovém trhu odlišná. Tato poptávka se nezmění na vertikální ve chvíli, kdy jsou všichni muži ženatí, protože tito muži mohou poptávat druhou manželku. Pokud není sňatkový trh nijak omezen, nestane se poptávka vertikální ani v tomto případě, protože muži se dvěma manželkami mohou poptávat třetí atd. Zároveň platí, že s každou další manželkou se snižuje

- 20 -

přínos manželek k celkovému výstupu domácnosti a je tak vykazován klesající výnos z každé další manželky. 52 Polygynní sňatkový trh se nachází v rovnováze, pokud se počet žen na sňatkovém trhu rovná poptávce mužů po manželkách (nikoliv počtu mužů na sňatkovém trhu). Při počtu Nf žen nastává rovnováha v bodě ep, přičemž někteří muži budou mít jednu ženu a někteří dvě. Kdyby zákon zakazoval polygamní svazky, nastala by rovnováha v bodě em, což je méně efektivní, protože počet provdaných žen by byl nižší než počet žen, které se na sňatkovém trhu skutečně nachází. Snižuje se tak i příjem žen (Zsf < MPf(2)) a celkový výstup všech domácností.53

V případě výběru partnera a rozhodování o vstupu do manželství se přístup ekonomie a sociologie jeví velmi podobně. Důvodem pravděpodobně je, že hlavní sociologický směr, který se na tuto problematiku zaměřil, představuje teorie sociální směny. Právě tato škola přejala od ekonomů předpoklad racionality a vychází ve svém výzkumu z porovnávání nákladů a výnosů a tím pádem dochází k určité shodě v metodě analýzy. Samotný proces výběru partnera se v pojetí sociologie více přibližuje realitě, protože bere v potaz i posňatkovou adaptaci partnerů, zatímco základní ekonomický model klade důraz pouze na samotný výběr partnera a uvažuje dokonalou informovanost účastníků sňatkového trhu. Výraznou roli hraje v obou přístupech dělba mužských a ženských rolí v rámci rodiny. V tomto ohledu se rozchází samotní sociologové, z čehož vyplývá, že částečně je přístup ekonomů podobný s přístupem sociologů, ale naopak někteří sociologové s důležitostí dělby rodových rolí pro vznik a stabilitu manželství ostře nesouhlasí.

1.4 Založení rodiny 1.4.1 Děti v rodině Děti představují nejdůležitější produkt manželství. Jakým způsobem se ale manželé rozhodují kolik mít dětí, jak moc investovat do jejich výchovy nebo zda děti vůbec mít? Na tyto a další podobné otázky najdeme odpověď v této kapitole. Z ekonomického pohledu představují děti jeden ze statků, které vznikají jako produkt manželství a proto je možné na rozhodování manželů o tom, zda si pořídit děti, aplikovat

52 53

viz. Becker, Gary (1991) viz. Becker, Gary (1991)

- 21 -

ekonomickou analýzu nákladů a výnosů. Ze strany manželů vzniká poptávka po dětech stejně jako po jiných statcích. Tato poptávka je velmi neelastická, protože děti nemají žádné blízké substituty. Děti se od ostatních statků poptávaných domácností poněkud liší, protože vlastní děti není možné pořídit na trhu a tím pádem nemají ani tržní cenu. Poptávka po dětech se tak odvíjí od relativní ceny dětí a celkovém příjmu domácnosti. Relativní hodnota dítěte je určena poměrem nákladů na dítě a nákladů na ostatní statky poptávané domácností. Náklady na dítě závisí na nákladech na jeho péči a výchovu , které jsou dány cenou času pečujících rodičů a cenou dalších komodit produkovaných domácností, které dítě spotřebovává. Na základě relativní hodnoty dětí a hodnoty ostatních statků se rodiče rozhodují, zda děti mít či nemít.54 Rozpočtové omezení rodiny je dáno:

I = pnn + πZZ 55 I – celkový příjem rodiny n – počet dětí Z – ostatní statky pn – náklady na děti πZ – náklady na ostatní statky Optimální množství dětí n a ostatních statků Z určíme pomocí obecné optimalizační podmínky, kdy musí při daném příjmu I a cenách pn a πz platit:

MUn/MUZ = pn/π πZ 56 Z výše uvedeného vyplývá, že čím je relativní cena dítěte vyšší vůči ceně ostatních statků, tím manželé poptávají méně dětí ve prospěch jiných statků. Jakými faktory je tedy ovlivněna relativní cena dětí a tím pádem i celková poptávka manželů po dětech? Jedná se o ceny produktů, které jsou potřebné k péči o dítě a k jeho výchově, tzn. cena bydlení, potravin, oblečení, hygienických potřeb apod. S růstem těchto cen roste i relativní hodnota dětí a poptávka po nich klesá. Dalším faktorem je pravděpodobný přínos dítěte k celkovému výstupu domácnosti. Pokud se očekává, že dítě bude pomáhat v domácnosti nebo dokonce vydělávat na trhu práce (což je ve vyspělých zemích nepřípustné, ale v rozvojových zemích se 54 55 56

viz. Becker, Gary (1991) Becker, Gary (1991, str. 138) Becker, Gary (1991, str. 138)

- 22 -

nejedná o nic neobvyklého), snižují se tak náklady na dítě a klesá jeho relativní cena. S tím souvisí vzdělávání dětí, protože čím více času tráví dítě ve škole, tím méně může pracovat a jeho relativní cena opět roste. Mezi další faktory ovlivňující relativní cenu dítěte patří výše státní podpory pro rodiny s dětmi nebo hodnota času vdané ženy stráveného na pracovním trhu.57 I v případě dětí je důležité rozlišovat mezi jejich počtem a kvalitou, podobně jako u ostatních statků. Rozdíl je v tom, že se nelze rozhodnout mít jedno dítě méně kvalitní než druhé, což u jiných statků možné je. Kvalita dětí je představována mírou jejich vzdělávání, investicemi do mimoškolních aktivit apod. Vzájemná interakce počtu a kvality dětí není jednoznačná a nelze explicitně říci, že se jedná o blízké substituty. Přesto Becker dochází k závěru, že výrazný pokles v porodnosti ve 20.století je způsoben přesunem poptávky manželů k poptávce po kvalitě dětí na úkor jejich počtu. Výrazné hospodářské změny tohoto období vedly ke změnám příjmů a cen a i přesto, že neexistují žádné blízké substituty dětí, poptávka po dětech na změny těchto faktorů reaguje velmi citlivě.

58

Rozhodování o tom, zda se manželé stanou rodiči, je otázkou několika posledních desítek let. Do té doby neexistovala spolehlivá antikoncepce a rodičovství tak bylo samozřejmým důsledkem manželského života. V okamžiku, kdy antikoncepce umožnila rodičovství plánovat, vzbudila tato neprobádaná oblast i zájem sociologů. Jedna z nejvýraznějších změn spočívala v tom, že rozhodnutí mít děti se přesunulo z velké části do rukou žen. Zároveň v tomto období dochází k osamostatnění žen, které se zejména z ekonomického pohledu stávají často soběstačnými. Mnoho žen se začalo věnovat kariéře a odkládá mateřství do pozdějšího věku, což může dojít tak daleko, že některé ženy nakonec kvůli neustálému odkládání mateřství zůstanou bezdětné. Výrazně se také snížil tlak společnosti na neprovdané nebo bezdětné ženy, pro které takový status již neznamená společenské stigma. Sociologie tedy vidí hlavní příčiny výrazného poklesu porodnosti v posledních desetiletích ve vynálezu antikoncepce, díky které lze narození dítěte naplánovat a omezit počet narozených dětí a zároveň v emancipaci žen, protože mnoho žen vyměnilo radosti mateřství za úspěšnou pracovní kariéru.59

57 58 59

viz. Becker, Gary (1991) viz. Becker, Gary (1991) viz. Možný, Ivo (2008)

- 23 -

1.4.2 Dítě, altruismus a investice do lidského kapitálu Fungování rodiny je v některých aspektech podobné chodu firmy s tím rozdílem, že na způsob rozhodování rodiny má významný vliv altruismus mezi jejími členy. „Vzájemné vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi budou mnohem pravděpodobněji než úzce vykládaným zájmem motivovány láskou, závazky, vinou a smyslem pro povinnost.“

60

V konkrétním

případě altruistického rodiče to znamená, že jeho užitek nezávisí pouze na vlastní spotřebě, ale také na tom, kolik má dětí a na užitku každého z nich. Zabudování předpokladu altruistického chování vysvětluje z ekonomického pohledu, proč rodiče investují do svých dětí čas a peníze na péči o jejich zdraví, na vzdělání nebo na dárky – tím, že zvyšují užitek svých dětí zároveň zvyšují užitek vlastní.61 Graf 2.1.: Příspěvek altruisty vůči obdarovanému Spotřeba obdarovaného (Zw) S‘h

Sh

e‘

U2

e

E1

U1 U0

y E0

y

Sh

S‘h

Zdroj: podle Becker, hGary: A Treatise on the Family, str. 280 – altruista

w – obdarovaný U0, U1, U2 – indiferenční křivky h ShSh – rozpočtové omezení h se sklonem -1 y – spotřeba, které se h vzdá ve prospěch w 60 61

Ing. Jonáš, Jiří a kol. (1993, str. 737) viz. Becker, Gary S.– Murphy, Kevin M. (1988)

- 24 -

Spotřeba altruisty (Zh)

Graf 2.1. znázorňuje chování altruistické osoby. Na grafu je zobrazena mapa indiferenčních křivek osoby h, která se rozhoduje mezi vlastní spotřebou a spotřebou osoby w, vůči které se chová altruisticky (např. její dítě). Při rozpočtovém mezení ShSh se rovnováha nachází v bodě e, kde se sklon rozpočtového omezení rovná sklonu indiferenční křivky U0. Pokud altruista spotřebovává více, než je rovnovážné množství a nachází se například v bodě E0, bude se snažit posunout po rozpočtovém omezení do rovnovážného bodu e a sníží tak svou spotřebu o y. Tím zvýší svůj užitek (posune se na vyšší indiferenční křivku U1) a zároveň i užitek osoby w, jejíž spotřeba vzroste o y. Nyní je situace Pareto-optimální. Posun po rozpočtovém omezení dále za bod e (např. do bodu E1) by byl neefektivní – užitek obdarovaného by se sice dále zvyšoval, ale užitek altruisty by klesl a taková situace by byla Pareto-suboptimální.62 Jenže není možné pokládat za samozřejmé, že se všichni členové rodiny budou chovat vůči ostatním altruisticky. Mnozí se chovají ke svým blízkým sobecky, což je typické například pro rozmazlené děti. Znamená to, že takoví jedinci budou altruismu ostatních využívat? Podle Beckera nikoliv, což vysvětluje jeho Teorém rozmazleného dítěte (Rotten Kid Theorem).63 Ten říká, že „I ty sobecké osoby, které těží z altruismu,…,jsou přinuceny jednat, jako by byly vůči dobrodincům altruistické, protože to zvyšuje jejich vlastní sobecký blahobyt. Jednají tak z toho důvodu, protože by byly jinak dárky od jejich dobrodinců omezeny natolik, že by to jejich blahobyt zhoršilo.“64 Altruističtí rodiče se rozhodují, jak a kolik budou investovat do lidského kapitálu svých dětí. Musí určit, jakého množství své spotřeby jsou ochotni se vzdát, aby zvýšili úroveň lidského kapitálu dítěte. Jakým způsobem budou rodiče do dítěte investovat se odvíjí od vrozených vlastností dítěte – ať už se jedná o jeho inteligenci, pohlaví, zdravotní stav nebo vlohy k různým činnostem, a rovněž se odvíjí od celkového zázemí rodiny.65 Odpověď na otázku kolik investovat úzce souvisí s tím, zda rodiče plánují zanechat dítěti nějaké dědictví. V případě že ano, mohou využít toto dědictví na investice do lidského kapitálu dítěte, aniž by museli omezit svou spotřebu. Do dítěte budou investovat pokud bude míra výnosu z lidského kapitálu vyšší než míra výnosu z majetku a v investicích budou pokračovat tak dlouho, dokud se míry výnosu nevyrovnají.66 Někteří rodiče nechtějí nebo nemohou zanechat dětem žádné dědictví a raději si spoří na stáří. Protože neplánují zanechat dítěti dědictví, není možné, aby 62 63 64 65 66

viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Becker, Gary S. (1991) Ing. Jonáš, Jiří a kol. (1993, str. 737) viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Becker, Gary – Hannah, Michael T. (1988)

- 25 -

kompenzovali zvýšené výdaje na investice snížením daného dědictví.67 K tomu, aby investovali do lidského kapitálu svých dětí, by musela míra výnosu z lidského kapitálu převýšit míru výnosu z úspor. Pokud tomu tak není, mají takoví rodiče sklony k nedostatečným investicím do lidského kapitálu dětí.68 K nedostatečnému investování do lidského kapitálu dětí dochází především v chudých rodinách, resp. v rodinách s nižším socioekonomickým statusem.69 Teorii lidského kapitálu přejali od neoklasických ekonomů i sociologové, kteří tento pojem dále rozvinuli do podoby společenského kapitálu. Rozhodující význam pro budoucí úspěchy v dospělosti mají právě investice do společenského kapitálu v dětství, tedy schopnosti a dovednosti v tomto období získané. Investice do společenského kapitálu se odvíjí od vztahů a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Pokud je toto prostředí nějakým způsobem narušené, dítě není schopné čerpat společenský kapitál ze svého okolí na takové úrovni, jako kdyby vyrůstalo v prostředí bezproblémovém.70 Úroveň lidského a společenského kapitálu dítěte závisí na tom, jakým způsobem děti tráví svůj čas. Rodiče by měli děti vést k aktivitám, které jejich lidský a společenského kapitál rozvíjí. Podstatné také je, kolik času dětem věnují sami rodiče. Studie, které se zabývají touto problematikou, dokazují několik poznatků. Vysokoškolačky věnují dětem předškolního věku více času než méně vzdělané ženy a navíc se zaměřily na činnosti, které lépe rozvíjí schopnosti dítěte (např. děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů méně sledují televizi a více se věnují četbě). Zároveň se absolventi vysokých škol snaží, aby jejich děti trávily čas více různorodě. Z uvedeného vyplývá, že investice do společenského kapitálu dětí jsou intenzivnější v případě rodičů s vyšším vzděláním. Výrazný vliv na míru investic do lidského nebo společenského kapitálu dítěte má neúplnost rodiny. Děti, které vyrůstají pouze s jedním rodičem, mají často horší výsledky než děti z úplných rodin. Důvodem je méně času, který rodič může dítěti věnovat a také jeho omezená schopnost kontrolovat aktivity dítěte. Vliv rostoucí zaměstnanosti žen na nabyté dovednosti dítěte je nejasný – existuje možnost, že snížení času věnovaného zaměstnanou matkou dítěti je kompenzováno časem, který s dítětem tráví otec. Také se mění způsob trávení času s dítětem, který může být kvalitnější a lépe tak přispívat k rozvíjení společenského

67 68 69 70

viz. Ing. Jonáš, Jiří a kol. (1993) viz. Becker, Gary – Hannah, Michael T. (1988) viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Bianchi, Suzanne M.-Robinson, John (1997)

- 26 -

kapitálu dítěte. Studie se spíše přiklání k tomu, že investice do společenského kapitálu dítěte ze strany zaměstnané matky a matky v domácnosti se téměř neliší.71

Vysvětlení rozhodování rodičů o tom, zda mít děti a kolik, se u ekonomů a sociologů liší již z hlediska samotné metody. Zatímco ekonomie vychází tradičně z analýzy výnosů a nákladů a maximalizace užitku rodičů, sociologové hledá vysvětlení zejména ve společenském uspořádání, morálních zásadách, postavení žen a změnách, které v těchto oblastech probíhají. Za podstatný považují objev spolehlivé antikoncepce, která rozhodování o tom, zda mít či nemít děti, vůbec umožnila. K relativní shodě dochází oba přístupy v oblasti investic do dětí. Koncepty lidského a společenského kapitálu jsou si velmi blízké už proto, že jeden vychází z druhého. V tomto směru dochází sociologie i ekonomie k velmi podobným závěrům, zejména v tom smyslu, jaké skupiny lidí investují do lidského, resp. společenského kapitálu více a jaké méně.

1.5 Nestabilita manželství a rozvod Ve 20. století došlo ve vyspělých západních zemích k významnému nárůstu rozvodovosti. Tento fenomén se pokusila vysvětlit i ekonomická teorie. Becker při této analýze vychází z nedokonalé informovanosti účastníků sňatkového trhu. Ve skutečnosti není možné, aby měl každý účastník sňatkového trhu dokonalé informace o všech svých potenciálních partnerech. Některé vlastnosti jako výška, věk nebo vzdělání lze poznat poměrně snadno, ale velké množství vlastností je možné vysledovat jen s obtížemi anebo se dokonce mohou některé vlastnosti projevit až v pozdějším věku. Čím více trávíme s potenciálním manželem nebo manželkou času (schůzky, předmanželské soužití), tím dokonalejší informace získáváme , což vede k uzavření efektivnějšího sňatku a většímu zisku z manželství. V případě, že by všichni účastníci sňatkového trhu byly dokonale informováni, docházelo by k rozvodům zřídka. Zároveň by se rozváděli zejména manželé po dlouholetém soužití z důvodu změny některých jejich vlastností v průběhu let. Tento fakt ale neodpovídá skutečnosti.72 „Rozvod hrozí manželství zejména na jeho počátku a zejména v manželství mladých lidí. Ze sta vdaných žen ve věku 20-24 let se ročně rozvedou tři, ve věku 30-34 let jen 71 72

viz. Bianchi, Suzanne M.-Robinson, John (1997) viz. Becker, Gary S. (1991)

- 27 -

dvě a ve věku 40-44 už jen něco víc než jedna.“

73

Z toho vyplývá, že hlavním důvodem

rozpadu manželství je nedokonalá informovanost obou protějšků v době, kdy je sňatek uzavírán. V průběhu společně strávených let se jejich informovanost výrazně zdokonaluje a to může v některých případech vést k rozvodu.74 Na čem závisí rozhodnutí manželů, zda se rozvedou nebo zůstanou spolu? Z pohledu ekonomické analýzy se jedná o porovnání nákladů a výnosů rozvodu. Pokud oba partneři očekávají, že se rozvodem zvýší užitek každého z nich, řešení je jednoduché. V případě, že se chce rozvádět pouze jeden z partnerů (tzn. pouze jeden z partnerů očekává, že se rozvodem zvýší jeho užitek), dojde k rozvodu jen když druhého partnera odškodní, protože ten by si jinak rozvodem pohoršil.75 Pokud bude očekávané bohatství partnera A po rozvodu nižší než v manželství a zároveň platí, že součet očekávaných bohatství jednotlivých partnerů po rozvodu bude vyšší, než bylo jejich společné bohatství v době trvání manželství, převýší zisk partnera B ztrátu partnera A a partner B tak může ztrátu bohatství partnera A vykompenzovat. Na druhou stranu může nastat situace, kdy očekávané bohatství partnera A by se rozvodem zvýšilo a zároveň platí, že hodnota bohatství manželů v době trvání manželství převyšuje součet očekávaných bohatství obou partnerů po rozvodu, může partner B odškodnit partnera

A tak, aby v manželství setrval.76

Taková situace je příkladem

Coasova teorému.77 Ekonomická teorie uvádí několik faktorů, které ovlivňují pravděpodobnost rozvodu. Obecně platí, že čím vyšší zisky mají partneři z manželství, tím menší je pravděpodobnost, že se rozvedou. Úroveň zisku z manželství vyplývá z výběru partnera. Vyhledávání partnera je ale z důvodu nedokonalé informovanosti velmi nákladné a proto lidé nehledají „dokonalého“ partnera, ale spokojí se i s takovým, který jim neumožní dosáhnout maximálního zisku z manželství. Čím dříve k výběru dojde (tzn.v čím nižším věku), tím větší je pak rozdíl mezi skutečným ziskem z manželství a maximálním možným dosažitelným ziskem z manželství, což vede k vyšší nestabilitě sňatku. Zdrojem zisku z manželství je z pohledu ekonomické teorie zejména specializace muže a ženy na určité činnosti – předpokládá se, že ženy mají komparativní výhodu při péči o děti a domácnost a muži se lépe uplatní na trhu práce. Vzrůstající vzdělanost, zaměstnanost a výdělky žen vedou k redukci dělby práce mezi 73 74 75 76 77

Možný, Ivo (2002, str. 44) viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Becker, Gary S. – Landes, Elizabeth M. (1977) „Jsou-li vlastnická práva dobře vymezena a chráněna, soukromá vyjednávání povedou (za předpokladu nulových transakčních nákladů) k efektivnímu řešení, a to nezávisle na tom, jaké je předchozí vymezení vlastnických práv.“ (Holman 2007, str. 568)

- 28 -

manželi, čímž se snižují zisky z manželství a tím pádem dochází ke zvyšování pravděpodobnosti rozvodu.78 Větší ekonomická samostatnost žen je považována za nejvýznamnější příčinu stoupající míry rozvodovosti. Naopak manželství vzdělaných mužů s vysokým příjmem jsou velmi stabilní, protože mohou díky dělbě práce dosáhnout vysokého zisku z manželství a jejich tendence k rozvodu je tím pádem nízká. 79 Pravděpodobnost rozvodu dále významně ovlivňuje míra investic do kapitálu specifického pro dané manželství. Takový kapitál představují zejména děti, ale jedná se i o různé schopnosti nabyté během manželství. Kapitál specifický pro určité manželství se liší od jiného kapitálu tím, že rozvodem jeho hodnota klesá. Z toho vyplývá, že s rostoucí úrovní investic do tohoto specifického kapitálu klesá tendence manželů k rozvodu. Dále lze předpokládat, že množství kapitálu specifického pro manželství se bude zvyšovat s délkou trvání manželství a proto se pravděpodobnost rozvodu bude s délkou trvání manželství snižovat. V neposlední řadě přispívají k vyšší pravděpodobnosti rozvodu výrazné rozdíly v některých vlastnostech partnerů jako je rasa, etnická příslušnost, náboženství nebo prostředí, ze kterého pochází. Takové rozdíly opět snižují zisk z manželství a tím zvyšují tendenci k rozvodu. Kromě toho mohou snoubenci vstupovat do takového sňatku s vědomím, že je méně stabilní a proto raději příliš neinvestují do kapitálu specifického pro toto manželství, což také zvyšuje pravděpodobnost rozvodu. Náchylnější k rozvodu jsou i manželství, kde alespoň jeden ze snoubenců vstupuje do manželství opakovaně. Osoba, která uzavírá sňatek opakovaně, je zřejmě nositelem vlastností, které zvyšují pravděpodobnost rozvodu a kromě toho mohou specifické investice do předchozího manželství (např.děti) snižovat zisk z později uzavřeného manželství. 80 Významnou roli v otázce vzrůstající rozvodovosti hraje i stát a jeho právní řád. Rozvody byly po dlouhá staletí na našem území téměř nemožné, jelikož dominovaly sňatky církevní (zejména katolické) a ortodoxní církev nepřipouští rozvod ani dnes. Postupem času ale církev ztratila monopol na oddávání a lidem bylo umožněno uzavírat i civilní sňatky. Rozvod, jak ho známe dnes, byl na našem území povolen se vznikem Československé republiky v roce 1918 a od té doby rozvodovost vytrvale stoupá, i když v posledních letech se pomalu ustaluje na poměrně vysoké úrovni, která je ovšem velmi podobná jako ve všech vyspělých zemích.81 Společnost obecně přijímá tvrzení, že rozvodem nejvíce utrpí děti, proto je z právního hlediska jednodušší rozvést bezdětné manželství než manželství s dětmi. Za 78 79 80 81

viz. Becker, Gary S. – Landes, Elizabeth M. (1977) viz. Becker, Gary S. (1991) viz. Becker, Gary S. – Landes, Elizabeth M. (1977) viz. Možný, Ivo (2008)

- 29 -

předpokladu, že jsou oba rodiče vůči svému dítěti altruističtí, znamená to, že pravděpodobnost jejich rozvodu je nižší, pokud by se tím výrazně snížil užitek dítěte a tím pádem i užitek jejich. V případě, že se rodiče rozhodnou rozvést, budou se snažit ztrátu užitku dítěte kompenzovat např. dárky. Je nutné podotknout, že užitek dítěte se zmenšuje i kvůli nižší spotřebě neobchodovatelných statků, které v rodině vznikají a taková ztráta se kompenzuje obtížně. Problém postavení dítěte je, že nemá dostatečnou vyjednávací pozici. Pokud by ztráta užitku dítěte po rozvodu rodičů byla vyšší než součet zvýšení užitku rodičů po rozvodu, mohlo by dítě vykompenzovat ztrátu rodičů, ale z pozice dítěte je něco takového zřejmě nemožné.82 Důležitým poznatkem sociologie je souvislost mezi rozvodovostí a střední délkou života. V dřívějších dobách se lidé dožívali mnohem nižšího věku než dnes. Mnoho manželství tak bylo ukončeno po poměrně krátké době úmrtím jednoho z manželů. S rostoucí střední délkou života se logicky zvýšila poptávka po jiném způsobu ukončení manželství v podobě rozvodu.83 Podstatný vliv na úroveň rozvodovosti má jednoznačně míra sňatečnosti. S klesající mírou sňatečnosti se dá v budoucnosti očekávat i pokles rozvodovosti.84 Na úroveň sňatečnosti a rozvodovosti má významný vliv sociální politika, která může být zaměřena buď propopulačně (např. vysoké zdanění svobodných a bezdětných) nebo protipopulačně (např. podpora neprovdaných matek). Současná vysoká pravděpodobnost rozvodu odradila mnohé lidi od sňatku a raději zůstávají v nesezdaném soužití.85 „Vysoká rozvodovost se tak nejprve stala důvodem ještě vyšší rozvodovosti, aby se nakonec přičinila o kolaps vlastního růstu poklesem sňatečnosti.“ 86 Podle sociologů manželé při rozhodování o rozvodu porovnávají zisky a ztráty plynoucí z rozvodu (berou v potaz nejen ekonomické, ale i psychologické a sociální dopady rozvodu) a do svého rozhodování zahrnují i alternativy, které se jim po rozvodu zpřístupní.87 Tento pohled na problematiku rozvodu je velmi podobný přístupu ekonomů. Další znatelná shoda v obou přístupech panuje v případě faktorů, které ovlivňují pravděpodobnost rozvodu manželství. Podle sociologů se jedná zejména o socioekonomický status (ten zahrnuje tři

82 83

84

85 86 87

viz. Becker, Gary – Hannah, Michael T. (1977) V Anglii v 17. století byla průměrná délka trvání manželství 17-18 let, o století později 22 let. V sedmdesátých letech 20. století, kdy už byl rozvod běžný, trvalo v Anglii manželství průměrně 31 let. (viz.Možný 2008) „V sedmdesátých a osmdesátých letech jen tři ze sta žen a pět ze sta mužů zůstávalo celý život svobodných. Mezi lety 1989 a 2000 poklesl počet sňatků v České republice téměř na polovinu.“ (Možný 2000, str. 41) viz. Možný, Ivo (2008) Možný, Ivo (2008, str. 214) viz. Možný, Ivo (2008)

- 30 -

proměnné: vzdělání, povolání a příjem), věk vstupu do manželství, etnicita a rasa, přítomnost dětí v manželství, doba trvání manželství, náboženství nebo pořadí manželství. Sociologové dochází k závěru, že výše a stabilita příjmu muže a úroveň jeho vzdělání má pozitivní vliv na nižší náchylnost manželství k rozvodu. Na druhé straně ženy s vyšším než základním vzděláním se rozvádějí častěji. Také ženy s vysokým příjmem, který se přibližuje příjmu manžela nebo ho dokonce převyšuje, a významnou pozicí v zaměstnání mají větší náchylnost k rozvodu. Důvodem je z pohledu sociologie větší ekonomická nezávislost žen na mužích, která zvyšuje nestabilitu manželství. Zajímavé je, že manželství, ve kterých žena dosahuje vyššího příjmu, ale zdaleka ne tak vysokého, jako její manžel, se jeví stabilnější.88 Velmi nízký věk při uzavření sňatku má na stabilitu manželství negativní vliv. Zásadním problémem je, že většina dívek mladších 19 let vstupuje do manželství v těhotenství, což samo o sobě zvyšuje nestabilitu manželství. Důsledkem uzavření sňatku v nízkém

věku

spojeným

s raným

rodičovstvím

je

obtížnější

dosažení

vyššího

socioekonomického statusu, a to, jak jsem uvedla výše, způsobuje větší pravděpodobnost rozpadu manželství. Na pravděpodobnost rozvodu má vliv také přítomnost dětí v manželství. Obecně platí, že manželství s dětmi se rozvádějí méně často než manželství bezdětná. Důvodem je pravděpodobně větší ekonomická závislost ženy s dětmi na manželovi nebo fakt, že děti komplikují potenciální vyhledávání nového partnera na sňatkovém trhu. Podle sociologů platí, že s rostoucí délkou trvání manželství se náchylnost k rozvodu snižuje, ale kolem 11. roku od uzavření sňatku se lehce zvyšuje a potom opět klesá. V případě opakovaného manželství se ekonomové a sociologové shodují na tom, že jeho stabilita je nižší než u prvního sňatku. Tento jev vysvětlují sociologové mimo jiné tím, že jedinci, kteří již mají s rozvodem zkušenost, chovají vůči dalšímu rozvodu menší averzi.89

Podstata stoupající rozvodovosti spočívá z hlediska Beckerova přístupu v klesajícím zisku, kterého lze v manželství dosáhnout. To je způsobeno zejména snižující se komplementaritou mezi mužem a ženou, což je v první řadě považováno za důsledek rostoucí vzdělanosti žen a nárůstem jejich zaměstnanosti a mezd. Sociologie nebere jako důvod v úvahu pokles zisku z manželství, nicméně dochází ke stejnému závěru, že zvyšující se ekonomická samostatnost žen vede k vyšší nestabilitě manželství, protože ženy se tak stávají na mužích méně závislé. Oba přístupy uznávají vliv právního rámce a sociální politiky státu 88 89

viz. Možný, Ivo (2008) viz. Možný, Ivo (2008)

- 31 -

na úroveň rozvodovosti. V případě dalších determinantů, které mají dopad na stabilitu manželství, jako je věk snoubenců při vstupu do manželství, přítomnost dětí, pořadí manželství apod., nedochází mezi sociologií a ekonomií k žádným podstatným rozporům.

- 32 -

2

Manželství a rodina v České republice Cílem této části práce bude analýza dat, která se týkají obyvatel žijících na dnešním

území České republiky. V průběhu posledních desítek let došlo k významným změnám chování lidí v oblasti manželství, reprodukce, ale také vzdělání nebo zaměstnanosti. Pokusím se odhalit, zda jsou tyto změny konzistentní s výše uvedenými teoriemi nebo jim naopak odporují. Ke svému zkoumání využiji zejména grafickou analýzu. Pro každou oblast manželského života stanovím několik hypotéz, které by měly na základě uvedených teorií platit a následně je na datech otestuji.

2.1 Manželství Základní ukazatel, který nám dává informaci o intenzitě uzavírání sňatků na určitém území, představuje sňatečnost. Sňatečnost, nebo přesněji nazývána obecná míra sňatečnosti, měří výskyt sňatků v populaci a udává se na 1000 osob středního stavu (tj. průměrný stav za dané období).90 Na grafu 2.1.1. je znázorněn vývoj sňatečnosti na území České republiky od roku 1945 do roku 2008. Graf 2.1.1.: Míra sňatečnosti 1945-2008 12 10 8 6 4 2

19 45 19 49 19 53 19 57 19 61 19 65 19 69 19 73 19 77 19 81 19 85 19 89 19 93 19 97 20 01 20 05

0

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

Z grafu je patrné, že sňatečnost na našem území zaznamenala výraznější propad zejména od počátku 90. let, což je

následek uvolnění klimatu po sametové revoluci a

postupného přibližování České republiky západním zemím. Tento trend klesající sňatečnosti je typický pro všechny vyspělé západní země již od 70. let.91 Ještě znatelněji je tento jev patrný, pokud se podíváme na úhrnnou sňatečnost. Ta říká, jaký podíl mužů resp. žen by 90 91

viz. Roubíček, Vladimír (1997) viz. Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra (2008)

- 33 -

zůstal ve svých 50 letech svobodný za předpokladu zachování intenzit sňatečnosti svobodných daného roku.92 Graf 2.1.2. ukazuje trend úhrnné sňatečnosti českých žen od roku 1961. Do počátku 90. let dosahovala úhrnná sňatečnost žen bezmála 100%, ale v roce 2008 dosahovala pouze 66,1%.

Graf 2.1.2: Úhrnná sňatečnost žen 1961-2008 120 100 80 60 40 20

19 61 19 64 19 67 19 70 19 73 19 76 19 79 19 82 19 85 19 88 19 91 19 94 19 97 20 00 20 03 20 06

0

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

2.1.1

Hypotéza č.1: Sociální politika státu má vliv na sňatečnost Jak sociologové, tak ekonomové uznávají, že na rozhodování o sňatku, rozvodu nebo o

tom, kolik mít dětí, má vliv sociální politika státu. Pokud se stát zaměří na prorodinnou politiku a začne zvýhodňovat mladé manžele, sníží se tím náklady uzavření sňatku pro potenciální manžele a logickým důsledkem je pak růst sňatečnosti. Ukázkovým příkladem tohoto jevu je prudký nárůst sňatečnosti v 70. letech. V tomto období byly poskytovány výhodné půjčky pro mladé novomanžele (do 30 let), vysoké přídavky na děti a také intenzivní bytová výstavba usnadňovala hledání samostatného bydlení.93 Úhrnná sňatečnost žen dosáhla svého maxima v roce 1978, kdy se vyšplhala až na 98%. Prorodinná sociální politika státu v 70. letech tedy měla významný pozitivní vliv na míru sňatečnosti na našem území. Na základě těchto údajů

je možné potvrdit hypotézu, že sociální politika státu ovlivňuje

sňatečnost. S tímto zvěrem souhlasí jak ekonomie, tak sociologie.

92 93

viz. Roubíček, Vladimír (1997) viz. Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra (2008)

- 34 -

2.1.2

Hypotéza č.2: Vzrůstající vzdělanost žen způsobuje pokles sňatečnosti Ekonomická teorie vidí problém poklesu sňatečnosti zejména v růstu vzdělanosti žen,

čímž se snižuje komplementarita mezi mužem a ženou a tím pádem i výnosy, kterých je možno v manželství dosáhnout. Za růst vzdělanosti žen považuji rostoucí podíl absolventek středních a vysokých škol oproti podílu žen, které dosáhly pouze základního vzdělání. Z následujících dvou grafů je zřejmé, že od roku 1950 neustále klesá podíl žen i mužů, kteří dosáhli pouze základního vzdělání a naopak vzrůstá podíl středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. Za povšimnutí stojí, že růst vzdělání žen je mnohem pozvolnější než v případě mužů, kde došlo během 60. let k poměrně razantnímu skoku a poté začala růst vzdělanost mužů pozvolně stejně jako u žen. Graf 2.1.3.: Nejvyšší dosažené vzdělání - muži (%)

Graf 2.1.4: Nejvyšší dosažené vzdělání - ženy (%)

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1950

1961

1970 ZŠ

1980 SŠ

1991

1950

2001

1961

1970 ZŠ

VŠ

1980 SŠ

1991

2001

VŠ

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava (oba grafy)

Pokud se zaměříme pouze na vysokoškolské vzdělání, zjistíme, že se poměr počtu mužských a ženských absolventů vysokých škol neustále sbližuje a tento trend je patrný opět zejména od počátku 90. let. Na grafu 2.1.6. vidíme, že na začátku 90. let byl poměr vysokoškolsky vzdělaných mužů ku vysokoškolsky vzdělaným ženám přibližně 2:1, přičemž v současnosti se počet absolventek vysokých škol pomalu blíží polovině vysokoškolsky vzdělaných mužů. Tato fakta mluví ve prospěch myšlenky, že rostoucí vzdělanost žen přispívá k nižší míře sňatečnosti a odkládání sňatku do vyššího věku, což je v souladu jak s ekonomickou teorií tak s přístupem mnoha sociologů. Otázkou ovšem je, zda daná kauzalita skutečně působí tímto směrem. Jak jsem uvedla v teoretické části, s alternativním vysvětlením přišla socioložka Valerie K. Oppenheimer, která tvrdí, že primární impuls je na straně mužů. Ti se snaží dosáhnout vyššího socioekonomického statusu, čímž odkládají vstup do manželství na později - 35 -

a tak vzniká prostor pro mladé ženy, které rovněž nemusí s uzavřením sňatku tolik spěchat, aniž by ztrácely potenciální partnery.94 Vzhledem k tomu, že vzdělanost mužů také neustále stoupá, nelze na základě dostupných dat tuto alternativní teorii vyloučit. Graf 2.1.5.: Podíl mužů a žen VŠ vzděláním v populaci (%)

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08

24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Podíl mužů s VŠ vzděláním

Podíl žen s VŠ vzděláním

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

Nicméně v našich podmínkách skutečně platí, že klesá míra sňatečnosti a zároveň vzrůstá vzdělanost žen, resp. vzdělanost žen roste rychleji než vzdělanost mužů a tím pádem se úroveň vzdělanosti mužů a žen přibližuje. Proto není možné hypotézu, která tvrdí, že vzrůstající vzdělanost žen má negativní vliv na míru sňatečnosti, vyvrátit. Znovu opakuji, že s tímto závěrem souhlasí nejen ekonomové, ale i většina sociologů.

2.1.3 Hypotéza č.3: Přibližování výše mezd žen ke mzdám mužů vede k poklesu sňatečnosti Za další významnou příčinou klesající sňatečnosti jsou považovány rostoucí mzdy žen a zejména jejich přibližování mzdám mužů. Z hlediska ekonomie tím stejně jako s růstem vzdělanosti žen dochází k oslabování komplementarity mezi partnery a klesá tak zisk z manželství.95 Někteří sociologové považují dělbu rodových rolí za základní pilíř manželství. Rostoucí mzdy žen jsou tedy nejen příčinou nižší sňatečnosti, ale zároveň i vyšší rozvodovosti. Na následujících grafech jsem se pokusila porovnat změny v podílu průměrné

94 95

viz. Oppenheimer, Valerie K. (1988) Gary Becker prokázal, že v USA byla naměřena vyšší míra sňatečnosti v těch státech, kde rozdíly mezi platem ženy a muže dosahovaly vyšších hodnot, což výrazně podpořilo jeho teorii o komplementaritě času muže a ženy. (viz. Becker, Gary S. 1991)

- 36 -

hrubé měsíční mzdy ženy a muže v jednotlivých krajích České republiky mezi roky 2001 a 2008 a změny v míře sňatečnosti v daných krajích za stejné období. Pokud by výše uvedená teorie platila, mělo by dojít k tomu, že v krajích, kde vzrostl podíl průměrné hrubé měsíční mzdy ženy vůči průměrné hrubé měsíční mzdě muže, by měla poklesnout sňatečnost a naopak. Graf 2.1.6.: Podíl hrubé měsíční mzdy ženy a muže podle krajů (v %)

78 76 74 72 70 68 66 64 62 Moravskoslezský

Zlínský

Olomoucký

Jihomoravský

Vysočina

Pardubický

Královéhradecký

Liberecký

Ústecký

Karlovarský

Plzeňský

Jihočeský

Středočeský

Hl. m. Praha

2001 2008

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní výpočty a úprava Graf 2.1.7.: Sňatky na 1000 ob. podle krajů

7 6 5 4 3 2 1 0 Moravskoslezský

Zlínský

Olomoucký

Jihomoravský

Vysočina

Pardubický

Královéhradecký

Liberecký

Ústecký

Karlovarský

Plzeňský

Jihočeský

Středočeský

Hl. m. Praha

2001 2008

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

Z prvního grafu vidíme, že se rozdíl mezi průměrnou hrubou měsíční mzdou muže a ženy snížil ve všech krajích kromě Vysočiny a Jihomoravského kraje, kde se tento rozdíl naopak zvětšil, a Olomouckého kraje, kde se nezměnil. Z toho vyplývá, že v těchto třech krajích bychom podle zkoumaného předpokladu měli očekávat mezi roky 2001 a 2008 růst sňatečnosti a v ostatních krajích by měla sňatečnost poklesnout. Tomuto tvrzení neodpovídají

- 37 -

pouze dva kraje – Vysočina a Moravskoslezský kraj. Na Vysočině navzdory rostoucímu rozdílu ve mzdách žen a mužů došlo k poklesu sňatečnosti, v Moravskoslezském kraji se naopak tento rozdíl zmírnil, ale sňatečnost mezi danými roky stoupla. Ve většině případů daný předpoklad odpovídá skutečnosti, a tak nelze vyvrátit tvrzení, že sbližování úrovně mezd žen a mužů vede ke snižování sňatečnosti. Jak jsem již zmínila, s tímto tvrzením souhlasí jak ekonomové, tak sociologové. Nicméně Česká republika je poměrně malý stát a mezi jednotlivými kraji je umožněna vysoká mobilita obyvatelstva, což s velkou pravděpodobností může některá data zkreslovat.

2.1.4

Hypotéza č.4: Pokles sňatečnosti je způsoben substitucí sňatku kohabitací Další příčinou klesající sňatečnosti je částečná substituce tradičního manželského

soužití kohabitací bez právního podkladu. Kohabitace je nejčastější u mladých lidí do 30 let a obvykle představuje jakýsi mezistupeň před vstupem do manželství.96 Tím se zároveň může vysvětlovat i odkládání sňatku do vyššího věku, protože partneři spolu často delší dobu žijí ve společné domácnosti bez potřeby vstoupit do manželství a k tomuto přesvědčení dochází až ve vyšším věku. Důsledkem je poměrně výrazná změna ve složení obyvatel České republiky podle jejich rodinného stavu od počátku 90. let.

Graf 2.1.8.: Struktura žen v ČR podle rodinného stavu v roce 1991 Ovdovělé 16%

Graf 2.1.9.: Struktura žen podle rodinného stavu v roce 2008 Ovdovělé 12%

Svobodné 16%

Svobodné 35%

Rozvedené 11%

Rozvedené 8%

Vdané 42%

Vdané 60%

Zdroj: data ze Srb, Vladimír (2004), vlastní úprava

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

Na výše uvedených grafech vidíme, že od roku 1991 došlo k výraznému poklesu podílu vdaných žen zejména ve prospěch podílu žen svobodných. To svědčí o tom, že mnoho 96

viz. Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra (2008)

- 38 -

žen dává v současnosti přednost kohabitaci před sňatkem, protože není pravděpodobné, že by se vzdaly partnerského soužití. K obdobným změnám ve struktuře obyvatel podle rodinného stavu došlo i u mužů. Pokles sňatečnosti způsobený upřednostňováním kohabitace před sňatkem vysvětluje tento jev hlavně z pohledu sociologie, nicméně není v rozporu ani s přístupem ekonomie. Z ekonomického hlediska by se tento fenomén dal vysvětlit například tím, že náklady uzavření sňatku jsou pro partnery příliš vysoké (nejen finanční náklady, ale může se jednat i o nefinanční náklady, např. pocit ztráty svobody) a proto spolu partneři zůstávají v nesezdaném soužití, kde mohou i bez sňatku využívat téměř všech výhod manželství. Nicméně empirická data dokazují, že pokles sňatečnosti skutečně může být způsobený substituováním sňatku kohabitací.

2.2

Založení rodiny Stejně jako v případě uzavírání sňatků lze pozorovat významné změny na populaci

obývající území České republiky i v oblasti zakládání rodiny. Na základě teorie uvedené v první části práce budu na datech opět testovat několik hypotéz, které s problematikou založení rodiny souvisí. Jedním ze základních ukazatelů, který o této problematice vypovídá, je úhrnná míra plodnosti. Ta udává, kolik dětí připadá na jednu ženu ve věku 15 – 50 let za jinak nezměněných podmínek.97 Na grafu 2.2.1. je zobrazen vývoj úhrnné míry plodnosti na území České republiky od druhé světové války do současnosti. Graf 2.2.1.: Úhrnná míra plodnosti 1945 - 2008 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5

19 45 19 48 19 51 19 54 19 57 19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0,0

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

97

viz. Roubíček, Vladimír (1997)

- 39 -

2.2.1

Hypotéza č.1: Sociální politika státu má vliv na míru plodnosti Z grafu je zřejmé, že úhrnná plodnost má na našem území sestupnou tendenci již od

počátku 50. let. Výjimkou je období 70. let, kdy měla na úroveň plodnosti stejně jako na úroveň sňatečnosti vliv propopulační politika dané doby. Tento jev je plně v souladu s ekonomickou teorií. Becker říká, že poptávka po dětech je závislá na jejich relativní ceně. Relativní hodnota dětí klesá v případě, že se snižují náklady na péči o ně. V období 70. let byly rodiny s malými dětmi výrazně podporovány ze strany státu nejen finančně, ale například i stavbou nových mateřských škol, snadnějším přístupem k bydlení nebo prodloužením mateřské dovolené.98 Tím se tedy náklady na děti snížily, klesla jejich relativní hodnota a poptávka po dětech vzrostla. Razantní propad v plodnosti je zaznamenán opět na počátku 90. let. Česká republika se tak mírou plodnosti přiblížila západním zemím. Po roce 1989 bylo lidem umožněno více se orientovat na vzdělání, cestování a celkový osobní rozvoj. Také došlo v novém demokratickém uspořádání ke značnému oslabení podpory rodin ze strany státu. Hypotéza o vlivu sociální politiky státu na plodnost je konzistentní s přístupem ekonomie i sociologie a na základě sledovaných dat je možné ji potvrdit.

2.2.2 Hypotéza č.2: Dostupnost účinné antikoncepce má negativní vliv na míru plodnosti Sociologové mimo jiné zdůrazňují, že na pokles plodnosti má významný účinek spolehlivá antikoncepce. Podle výzkumů došlo během 90. let k výraznému nárůstu používání antikoncepce k zabránění nechtěného početí.99 To mělo na pokles plodnosti zajisté podstatný vliv. Důkazem tomu může být graf 2.2.2., který zobrazuje vývoj předmanželské koncepce po roce 1950. 100 Procento předmanželských koncepcí mělo vzrůstající tendenci až do počátku 90. let, kdy začalo klesat. Důvodem může být buď nárůst procenta dětí počatých a narozených až po svatbě, nebo naopak zvýšení podílu dětí narozených mimo manželství.

98 99 100

viz. Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra (2008) viz. Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra (2008) „Procento předmanželských koncepcí je podíl dětí narozených v prvním pořadí do 8 měsíců po sňatku na 100 narozených prvního pořadí v manželství.“ (Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra 2008, str. 18)

- 40 -

Graf 2.2.2.: Předmanželská koncepce (v %) 60 50 40 30 20 10

19 50 19 53 19 56 19 59 19 62 19 65 19 68 19 71 19 74 19 77 19 80 19 83 19 86 19 89 19 92 19 95 19 98 20 01 20 04 20 07

0

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

V předchozí kapitole jsem uvedla hypotézu, že stále častěji je sňatek nahrazován kohabitací. Pokud vezmu v potaz toto tvrzení, zdá se pravděpodobnější, že pokles předmanželských koncepcí je způsoben spíše rostoucím podílem dětí narozených mimo manželství. Tuto myšlenku potvrzuje graf 2.2.3. To, že roste podíl dětí narozených mimo manželství vypovídá o tom, že význam manželství již nemá pro založení rodiny takový význam jako dříve. Graf 2.2.3.: Podíl dětí narozených mimo manželství

19 45 19 48 19 51 19 54 19 57 19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

40 35 30 25 20 15 10 5 0

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

V každém případě vliv spolehlivé antikoncepce na klesající míru plodnosti se nedá popřít. Tento důvod je zmiňován zejména sociology. Ekonomové sice uznávají vliv antikoncepce na míru plodnosti, nicméně touto problematikou se příliš nezabývají a hledají příčiny poklesu plodnosti jinde.

- 41 -

2.2.3 Hypotéza č.3: Pokles míry plodnosti je způsoben upřednostňováním kvality dětí před jejich kvantitou Ekonomové vysvětlují pokles počtu narozených dětí tím, že rodiče dávají před počtem svých dětí přednost jejich kvalitě. Předpoklad toho, aby mohli rodiče efektivně investovat do lidského kapitálu svých dětí a zvyšovat tak jejich kvalitu, je dosažení vyššího socioekonomického statusu samotných rodičů. Muži i ženy se chtějí před založením rodiny věnovat studiu a kariéře a odkládají tak rodičovství do vyššího věku. Tím by se dalo vysvětlit, proč v posledních zhruba dvou desetiletích výrazně vzrostl věk prvorodiček, což zobrazuje graf 2.2.4. Mladí lidé více investují do vlastního lidského kapitálu, aby později mohli investovat do lidského kapitálu svých dětí. Jenže investice do lidského kapitálu dětí zvyšují náklady na děti a tím pádem roste jejich relativní hodnota vůči jiným statkům a poptávka po kvantitě dětí klesá. Graf 2.2.4.: Průměrný věk ženy při narození prvního dítěte 30 25 20 15 10 5

19 45 19 48 19 51 19 54 19 57 19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

0

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

Hypotéza o tom, zda je pokles plodnosti způsoben upřednostňováním kvality dětí před jejich kvantitou se dá jen obtížně verifikovat, protože narážíme na metodologický problém, jak zjistit „kvalitu“ dětí. Nicméně pokud budeme pro zjednodušení odvozovat kvalitu dětí od investic do jejich lidského kapitálu ze strany rodičů, dá se předpokládat, že rodiče, kteří chtějí do svých dětí investovat více, tj. zejména rodiče s vyšším socioekonomickým statusem, budou poptávat méně dětí. Vzhledem k tomu, že u nás roste vzdělanost i výše platů a tím pádem podíl lidí s vyšším socioekonomickým statusem, není možné vyloučit zkoumanou hypotézu jako příčinu poklesu plodnosti na našem území. Sociologové připisují vzrůstající věk prvorodiček na vrub zejména emancipaci žen, které se chtějí stejně jako muži vzdělávat a budovat svou kariéru. Díky dostupnosti spolehlivé antikoncepce je ženám umožněno odložit mateřství do vyššího věku a tak se mohou věnovat

- 42 -

svému osobnímu rozvoji. Substituce mezi kvantitou a kvalitou dětí je čistě ekonomický pohled na věc a sociologové takový případ neuvažují.

2.3 Nestabilita manželství a rozvod Dalším jevem, který platí nejen pro Českou republiku, ale pro všechny západní země, je vzrůstající nestabilita manželství. Tento trend se u nás projevuje již od doby, kdy byl povolen rozvod tak, jak ho známe dnes, tedy od vzniku Československa v roce 1918.101 Na grafu 2.3.1. je ilustrován vývoj obecné míry rozvodovosti, tj. počtu rozvodů na 1000 obyvatel středního stavu,102 od konce druhé světové války do současnosti. Stejně jako v případě uzavření manželství a založení rodiny budu zkoumat několik hypotéz týkajících se nestability manželství, které se pokusím buď potvrdit nebo vyvrátit. Graf 2.3.1.: Obecná míra rozvodovosti 1945 - 2008

8 19 51 19 54 19 57 19 60 19 63 19 66 19 69 19 72 19 75 19 78 19 81 19 84 19 87 19 90 19 93 19 96 19 99 20 02 20 05 20 08

19 4

19 4

5

3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní úprava

2.3.1

Hypotéza č.1: Právní úprava rozvodu má vliv na nestabilitu manželství Na grafu 2.3.1. je velmi zřetelný pokles míry rozvodovosti v 2. polovině 90. let. Tento

propad byl způsoben změnou v legislativě v roce 1998, kdy se stal rozvod manželů s nezletilými dětmi obtížnější než byl do té doby.103 Tato skutečnost je v souladu s přístupem ekonomie i sociologie, protože obě vědní disciplíny přiznávají, že právní rámec a legislativa mají na úroveň rozvodovosti významný dopad. Z pohledu ekonomie se díky změně legislativy 101 102 103

viz. Možný, Ivo (2008) viz. Roubíček, Vladimír (1997) viz. Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra (2008)

- 43 -

v roce 1998 zvýšily náklady na rozvod pro manžele s dětmi a tím pádem se očekávaný zisk z rozvodu pro některé páry snížil natolik, že k rozvodu nepřistoupily. Data potvrzují, že legislativa má na míru rozvodovost na našem území nesporný vliv.

2.3.2 Hypotéza č.2: Přítomnost dětí v manželství má pozitivní dopad na stabilitu manželství Přítomnost dětí v manželství má na stabilitu manželství podstatný vliv nejen z hlediska právní úpravy rozvodu, jak bylo uvedeno výše. Z ekonomického pohledu se jedná o specifickou investici do manželství. Případným rozvodem se její hodnota snižuje a navíc může negativně ovlivnit hledání nového partnera na sňatkovém trhu. Proto by s rostoucím počtem dětí v rodině měla pravděpodobnost rozvodu klesat. Struktura rozvodů podle počtu nezletilých dětí v rodině v České republice je znázorněna na následujícím grafu. Graf 2.3.2.: Struktura rozvodů podle počtu nezletilých dětí (v %) 50 40 30 20 10

19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06

0

0

1

2

3

4 a více

Zdroj: data ze Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra (2008), vlastní úprava

Navzdory očekávání poměrně dlouho platilo, že nejvyšší rozvodovost se vyskytovala v případě manželů, kteří mají jedno dítě a ne v případě manželů bezdětných. Tento jev vysvětluje přístup sociologie. Podle sociologů je mnoho rodin s jedním dítětem příkladem již zmiňované předmanželské koncepce. Nevěsta tedy vstupovala do manželství již těhotná a pravděpodobně i velmi mladá. Z hlediska sociologie je právě tato skutečnost zdrojem vysoké nestability manželství, protože přítomnost dítěte znesnadňuje mladým rodičům dosažení vyššího socioekonomického statusu, což dále zvyšuje nestabilitu manželství. Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost rozvodu manželů s jedním dítětem klesá stejně jako výskyt předmanželské koncepce, je toto vysvětlení v našich podmínkách přípustné.

- 44 -

V případě této hypotézy lze konstatovat, že data týkající se populace žijící na území České republiky ji nepotvrzují. Rodiny s více jak dvěma dětmi mají sice rozvodovost nízkou, nicméně rozvodovost manželství s jedním dítětem byla v průběhu minulých let vyšší nebo přibližně stejná jako rozvodovost bezdětných párů. Sociologie tento jev vysvětluje na základě předmanželské koncepce a toto vysvětlení je možno považovat za relevantní.

2.3.3 Hypotéza č.3: Zvyšující se vzdělanost a příjmy žen negativně ovlivňují stabilitu manželství Dalším významným faktorem, který ovlivňuje stabilitu manželství, je z hlediska obou vědních disciplín úroveň vzdělání partnerů. Ekonomie považuje za jednu z nejpodstatnějších příčin rostoucí míry rozvodovosti zvyšující se samostatnost žen. Vyšší vzdělanost a mzdy žen způsobují, že se snižuje komplementarita mezi časem muže a ženy, která je hlavním zdrojem zisku z manželství a důsledkem je klesající stabilita manželství. Sociologové obdobně tvrdí, že rozvodovost žen se základním vzděláním je nižší než u žen vzdělanějších. Tuto hypotézu ale popírá graf 2.3.3. Podle něj tento trend platil na našem území pouze v první polovině 20. století, ale poté začal platit přesný opak, tedy že ženy s vyšším vzděláním mají nižší pravděpodobnost rozvodu. Graf 2.3.3.: Podíl rozvedených v rámci jednotlivých vzdělanostních kategorií

Zdroj: Rychtaříková, Jitka – Kuchařová, Věra (2008), str. 33

Vysvětlením této skutečnosti může být například to, že ženy, které u nás získaly vysokoškolského vzdělání, si berou velmi často muže, kteří rovněž dosáhli tohoto stupně - 45 -

vzdělání. Oba tak dosahují na vyšší platy a patří mezi bohatší členy populace. Na základě empirických výzkumů bylo zjištěno, že bohatší lidé se rozvádí méně často, protože náklady jejich rozvodu jsou vysoké.104 Za rizikové je považováno, pokud se výše platu ženy přibližuje výši platu muže, ale v našich podmínkách je stále obvyklé, že i ženy ve vysokých pozicích nedosahují takové úrovně platu, jako muži na podobných postech. Vysoký příjem obou vysokoškolsky vzdělaných manželů, ale zároveň dostatečně vysoký rozdíl v úrovni jejich platů může být důvodem pro poměrně vysokou stabilitu takového manželství u nás.

2.3.4

Hypotéza č.4: Pravděpodobnost rozvodu závisí na délce trvání manželství Pravděpodobnost rozvodu manželství je determinována délkou trvání manželství.

Sociologové i ekonomové se shodují na tom, že čím déle manželství trvá, tím menší je pravděpodobnost, že se svazek rozpadne. Ekonomie tuto skutečnost vysvětluje tím, že s délkou trvání manželství se zvyšují investice specifické pro dané manželství a náklady případného rozvodu tak vzrůstají. Na grafu 2.3.4. je zakreslena struktura rozvodů podle délky trvání manželství pro rok 2008. Graf 2.3.4.: Rozvody podle délky trvání manželství v roce 2008 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% 0

3

6

9

12 15 18 21 24 27 30 33 36 39 42 45 48

Zdroj: data z ČSÚ, vlastní výpočty a úprava

Z grafu vyplývá, že pravděpodobnost rozvodu je skutečně nejvyšší na počátku manželství a po třetím roce manželství začíná tato pravděpodobnost klesat. Výjimkou je období kolem osmnáctého roku manželství, kdy se pravděpodobnost rozvodu opět mírně zvyšuje, ale poté už neustále klesá.

104

viz. Ing. Jonáš, Jiří a kol. (1993)

- 46 -

Otázkou zůstává, proč se pravděpodobnost rozvodu kolem osmnáctému roku manželství zvyšuje. Jedním z vysvětlení, které se nabízí je, že děti přítomné v manželství jsou v tomto období již dospělé a nepředstavují takovou překážku v rozvodu jako dříve a to jak z pohledu legislativy, tak z důvodu poklesu nákladů, které z případného rozvodu vyplynou. Pokud manželé toto období překonají, nestabilita jejich manželství se bude dále už jen snižovat. Mohu tedy konstatovat, že hypotéza o tom, že nestabilita manželství s délkou trvání svazku ceteris paribus klesá, v našich podmínkách skutečně platí.

- 47 -

Závěr Hlavním cílem mé práce bylo porovnat přístupy ekonomie a sociologie k vysvětlení vztahů a chování v rámci rodiny. V první části práce jsem se zaměřila na komparaci metodologických východisek, teoretických předpokladů a závěrů, ke kterým obě vědní disciplíny došly při zkoumání jednotlivých oblastí rodinného života. Nejdříve jsem se věnovala samotným metodám výzkumu. Došla jsem k závěru, že existuje podstatný rozdíl v metodologii

ekonomie

a

sociologie.

Pro

ekonomii

je

typický

metodologický

individualismus, naproti tomu sociologie je charakteristická metodologickým kolektivismem. Další rozdíl představuje fakt, že zatímco sociologie se zaměřuje na společnost komplexně, ekonomie zkoumá pouze její část. Obě vědní disciplíny se velmi podobají ve způsobu získávání informací a dat, ale odlišuje se v přístupu k jejich analýze a interpretaci. Ekonomie mnohem více využívá matematických metod a na rozdíl od sociologie se nezabývá kvalitativními veličinami. Navzdory odlišnostem v metodologii a ve způsobu nakládání s daty jsem došla k názoru, že závěry obou vědních disciplín vyplývající z výzkumu rodinného života, se v mnoha směrech velmi podobají. Obě vědní disciplíny se v některých případech doplňují a přinášejí alternativní vysvětlení, na druhou stranu ale dochází i k prolínání obou přístupů.Takovým příkladem je teorie sňatkového trhu, což byl původně ekonomický koncept, nicméně se posléze implementoval i do sociologické teorie. Sám Gary Becker byl považován za vědce, který při svém bádání stanul na pomezí ekonomie a sociologie a aplikoval postupy ekonomické analýza na původně převážně sociologická témata. Zajisté tedy existuje v některých oblastech výzkumu vzájemný vliv těchto disciplín. Ekonomický přístup k problematice manželství a rodiny, především v podání Garyho Beckera, je založen na porovnávání nákladů a výnosů při rozhodování člověka v různých situacích v této oblasti života. Cílem každého jednotlivce je vždy maximalizovat jeho užitek. Tento předpoklad je z pohledu ekonomie jasně určen. Sociologie je oproti tomu ve svém výzkumu velmi nejednoznačná, neexistuje žádné konkrétní a snadno definovatelné kritérium, kterým by se řídila. Přes všechny tyto odlišnosti jsem mezi ekonomií a sociologií rodiny nenalezla v žádné z oblastí rodinného chování, na které jsem se zaměřila, nějaký významný rozpor. V druhé části práce jsem definovala některé hypotézy vyplývající z teoretických poznatků a pokusila jsem se je ověřit na datech, která se týkají populace žijící na území České republiky. Většinu tvrzení jsem na základě sledovaných dat nemohla vyvrátit. Nicméně jsem

- 48 -

odhalila, že dvě hypotézy nejsou konzistentní s chováním české populace. V první řadě jsem neprokázala, že přítomnost dětí v manželství má

pozitivní vliv na stabilitu manželství.

Manželé, kteří mají více jak jedno dítě, se skutečně rozvádějí méně často než bezdětní. Jenže pravděpodobnost rozpadu manželství s jedním dítětem byla v minulosti vyšší nebo přibližně stejná jako pravděpodobnost rozvodu bezdětného páru. Důvodem může být, že manželství s jedním dítětem je často důsledkem předmanželské koncepce, což je faktor, který má významný negativní vliv na stabilitu manželství a tento vliv je zřejmě silnější než vliv přítomnosti dítěte v rodině. Česká data dále nepotvrdila hypotézu, že vysokoškolsky vzdělané ženy se rozvádějí častěji než ženy s nižším vzděláním, s čímž souhlasí jak ekonomové, tak sociologové. Tento jev můžeme vysvětlit tím, že vysokoškolačky si obvykle vybírají za partnery rovněž absolventy vysokých škol. Oba tím pádem dosahují na vyšší platové ohodnocení a z empirických šetření vyplývá, že bohatší páry se rozvádějí méně často. V našich podmínkách stále zůstává poměrně velký rozdíl mezi výší platu ženy a muže, a proto faktor sbližování mezd mužů a žen stabilitu manželství vysokoškoláků zatím příliš neohrožuje. Nicméně existuje mnoho dalších faktorů, které ovlivňují nejen nestabilitu manželství, ale i ostatní oblasti manželského a rodinného života a lze jen s obtížemi odhadnout, jak významný je jejich vliv právě v české společnosti.

- 49 -

Přehled použité literatury BECKER, Gary S.: A Theory of Marriage: Part I, The Journal of Political Economy, Vol. 81, No. 4 (Jul. - Aug., 1973), pp. 813-846 BECKER, Gary S.: A Theory of Marriage: Part II, The Journal of Political Economy, Vol. 82, No. 2, Part 2: Marriage, Family Human Capital, and Fertility (Mar. - Apr., 1974), pp. S11S26 BECKER, Gary S.: A Treatise on the Family, 1. vydání, Cambridge, Harvard University Press 1991, 424 str., ISBN 0-674-90698-3 BECKER, Gary S. – MURPHY, Kevin M.: The Family and the State, Journal of Law and Economics, Vol. 31, No. 1 (Apr., 1988), pp. 1-18 BECKER, Gary S. – LANDES, Elisabeth M. - MICHAEL, Robert T.: An Economic Analysis of Marital Instability, The Journal of Political Economy, Vol. 85, No. 6 (Dec., 1977), pp. 1141-1187 BIANCHI, Suzanne M. – ROBINSON, John: What Did You Do Today? Children's Use of Time, Family Composition, and the Acquisition of Social Capital, Journal of Marriage and Family, Vol. 59, No. 2 (May, 1997), pp. 332-344 GIDDENS, Anthony: Sociologie, 1. vydání, Praha, Argo 1999, 595 str.,ISBN 80-7203-124-4 GROSSBARD-SHECHTMAN, Shoshana: On the Economics of Marriage: A Theory of Marriage, Labor, and Divorce, 1. vydání, Boulder, Westview Press 1993, přístup z internetu: http://www-rohan.sdsu.edu/faculty/sgs/documents/on_the_economics_of_marriage/index.htm (staženo 18.4.2009) HAVLÍK, Radomír: Úvod do sociologie, 4. vydání, Praha, Nakladatelství Karolinum 2002, 128 str., ISBN 80-246-0381-0 HOLMAN, Robert: Dějiny ekonomického myšlení, 1. vydání, Praha, C.H.Beck 1999, 544 str., ISBN 80-7179-238-1 HOLMAN, Robert: Mikroekonomie, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 2007, 592 str., ISBN 97880-7179-862-0 JANDOUREK, Jan: Úvod do sociologie, 2. vydání, Praha, Portál 2009, 232 str., ISBN 97880-7367-644-5 JONÁŠ, Ing. Jiří a kol.: Nobelova cena za ekonomii, 1. vydání, Praha, Academia 1993, 753 str., ISBN 80-200-0362-2 LOVASOVÁ, Lenka: Rodinné vztahy, 1.vydání, Praha, Vzdělávací institut ochrany dětí 2006, 32 str., ISBN 80-86991-66-0

- 50 -

MCGINNIS, Sandra L.: Cohabiting, Dating, and Perceived Costs of Marriage: A Model of Marriage Entry, Journal of Marriage and Family, Vol. 65, No. 1 (Feb., 2003), pp. 105-116 MOŽNÝ, Ivo: Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života, 1. vydání, Praha, Portál 2002, 208 str., ISBN 80-7178-624-1 MOŽNÝ, Ivo: Rodina a společnost, 2. vydání, Praha, Sociologické nakladatelství 2006, 324 str., ISBN 978-80-86429-87-8 OPPENHEIMER, Valerie Kincade: A Theory of Marriage Timing, The American Journal of Sociology, Vol. 94, No. 3 (Nov., 1988), pp. 563-591 PERSSON, Torsten: Nobel Lectures – Economic Sciences 1991-1995, 1. vydání, Singapore, World Scientific Publishing Co. Pte. Ltd. 1997, 265 str., ISBN 981-02-3059-1 PRESSMAN, Steven: Encyklopedie nejvýznamnějších Barrister&Principal 2005, 248 str., ISBN 80-86598-57-8

ekonomů,

1.vydání,

Brno,

ROUBÍČEK, Vladimír: Úvod do demografie, 1. vydání, Praha, CODEX Bohemia s.r.o. 1997, 352 str., ISBN 80-85963-43-4 RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka – KUCHAŘOVÁ, Věra: Rodina, partnerství a demografické stárnutí, 1. vydání, Praha, Výzkumný ústav práce a socialních věcí, v.v.i. 2008, 169 str., ISBN 978-80-87007-75-4 SAMUELSON, Paul A. – NORDHAUS, William D.: Ekonomie, 1. vydání, Praha, Nakladatelství Svoboda 1992, 1011 str., ISBN 80-205-0192-4 SIOW, Aloysius: The Economics of Marriage 30 Years after Becker, University of Toronto, Department of Economics 2003, přístup z internetu: http://www.chass.utoronto.ca/cepa/Economics.pdf (staženo 18.4.2009) SRB, Vladimír: 1000 let obyvatelstva českých zemí, 1. vydání, Praha, Nakladatelství Karolinum 2004, 275 str., ISBN 80-246-0712-3 VOLEJNÍKOVÁ, Jolana: Moderní kompendium ekonomických teorií, 1. vydání, Praha, Profess Consulting s.r.o. 2005, 378 str., ISBN 80-7259-020-0

- 51 -

- 52 -