Evropský sociální fond v komparaci s politikou zaměstnanosti v české republice

ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE Provozně ekonomická fakulta

Evropský sociální fond v komparaci s politikou zaměstnanosti v české republice Diplomová práce

Vypracovala: Lucie Zilvarová Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc.

Praha 2004

12

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma: Evropský sociální fond v komparaci s politikou zaměstnanosti v České republice vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury.

…………………………... Lucie Zilvarová

V Praze dne 28.4.2004

13

Evropský sociální fond v komparaci s politikou zaměstnanosti v české republice

European Social Fund in comparation with employment policy of Czech Republic Diploma work

14

Souhrn Rostoucí nezaměstnanost ve většině zemích Evropské unie je stále větší problém. Plné využití práce jako výrobního faktoru je zdrojem ekonomického rozvoje společnosti. Umístění lidí v produktivní práci umožňuje jednak tvorba pracovních míst na straně poptávky a jednak zaměstnatelnost lidí na straně nabídky práce. Podle postupu EU při přerozdělování peněz prostřednictvím strukturálních fondů a zejména Evropského sociálního fondu lze usoudit, že ve společenství převládají Keynesiánské přístupy. Při komparační analýze dokumentů platných v ČR byl zjištěn obdobný přístup všech našich vlád od roku 1990. Pokud nedojde k mimořádnému přelomu, což se dá u členské země EU předpokládat, bude třeba národní plány zaměstnatelnosti ještě více přizpůsobovat zásadám a pravidlům Evropského sociálního fondu. Podobně jako pro ostatní strukturální fondy musí být pro projekty financované z ESF připraveny projekty a vlastní prostředky k doplnění podpor. Hlavní důraz musí být kladen na prevenci nezaměstnanosti, na přizpůsobení pracovní síly novým podmínkám vzniklým změnami ve struktuře poptávky zboží a služeb a vědecko-technickým pokrokem.

Klíčová slova zaměstnanost zaměstnatelnost veřejné výdaje trh práce Evropský sociální fond Politika zaměstnanosti 15

Summary: Increasing unemployment in most of the EU countries is still a great proglem. Full exploitation of work as a productive factor is the source of economical development of the comumity. Placing people in productive works makes possible creative working on the side of demands and on the other hand gives work to the people they don’t have. According to the procedure that EU follows in sharing money by means of structural fund and in the name of ESF, it can be concluded that Keynesian opinions dominate. From the comparison of established documents in Czech Republic, we came to the conclusion that there was analogous approach from our goverments since 1990. If it will be no great change in EU politics, and probably it won’t, it would be necessary to adjust the national plans of unemlpoyment according to the rules and principles of ESF. Alike the other structural funds, it should be prepared projects and proper means for the complete support form ESF. Emphasis should be given to the prevention of unemployment, to adjustment of working power under new conditions arised from changes in the structure demands of products, services and scientific-technical progress.

Key words Employment Ability to be employed Public expenses Labour marker Europian Social Fund Emlpoyment policy

16

Obsah Obsah……………………………………………………………………… Úvod………………………………………………………………………… Cíl a metoda práce……………………………………………………… 1. Veřejné finance……………………………………………………… 1.1 Analýza výdajové politiky státu………………………………… 1.2 Analýza nákladů a prospěchu……………………………………… 1.3 Sociální programy o přerozdělování příjmů…………………… 2. Trh práce……………………………………………………………… 2.1 Zvláštnosti trhu práce………………………………………… 2.2 Nabídka práce…………………………………………………… 2.3 Poptávka po práci……………………………………………… 2.4 Teoretické přístupy ekonomů k trhu práce…………………… 3. Politika zaměstnanosti……………………………………………… 3.1 Základní funkce politiky zaměstnanosti………………………… 4. Trh práce a politika zaměstnanosti v EU…………………………… 4.1 Evropský trh práce……………………………………………… 4.2 Politika zaměstnanosti EU………………………………………… 5. Evropský sociální fond………………………………………………… 5.1 Vznik a vývoj ESF……………………………………………… 5.2 Cíle ESF………………………………………………………… 5.3 Oblasti politiky ESF…………………………………………… 5.4 Činnosti mající nárok na podporu z ESF……………………… 5.5 Fungování ESF………………………………………………… 5.6 ESF v praxi……………………………………………………… 6. Vývoj nezaměstnanosti v ČR………………………………………… 7. Státní politika zaměstnanosti v ČR………………………………… 7.1 Cíle státní politiky zaměstnanosti……………………………… 7.2 Institucionální zabezpečení…………………………………… 7.3 Legislativní zabezpečení…………………………………………… 7.4 Nástroje politiky zaměstnanosti……………………………… 7.5 Vývoj státní politiky zaměstnanosti……………………… 7.6 Zdroje finančních prostředků a jejich rozdělování…………… 8. Komparace fungování ESF s politikou zaměstnanosti v ČR……… 8.1 Výsledky komparace podle jednotlivých okruhů problémů…… 8.2 Možnosti uplatnění získaných poznatků ve vybraném venkovském regionu……………………………………. 9. Závěr……………………………………………………………………… Seznam literatury……………………………………………………… Přílohy………………………………………………………………..

17

ÚVOD

Existence státní politiky zaměstnanosti má ekonomické i sociální odůvodnění. Působením na trhu práce vlády bojují o existující zmírňování nerovnováhy. Cílem je co nejnižší míra nezaměstnanosti. Státní politika zaměstnanosti se zaměřuje na to, aby bylo dosaženo dynamické rovnováhy na trhu práce a na efektivní využívání pracovních sil. Pro národní hospodářství je důležité, aby byly efektivně využívány všechny výrobní faktory, tedy i práce. Zaměstnanost úzce souvisí s ekonomickým růstem, proto se ji vlády snaží podporovat v rámci svých hospodářských politik. Cestou je rozvoj hospodářství, který přináší tvorbu pracovních příležitostí a zvyšování zaměstnatelnosti, která rozšiřuje prostor pro uplatnění pracovní síly. Nezaměstnanost není jen ekonomický jev, ale je to též závažný sociální problém. Vyloučení z práce pro člověka neznamená jen ztrátu peněz, ale ovlivní i jeho osobní identitu, sociální kontakty, změní strukturu denního režimu, omezí rozsah jeho činností. Konečné dopady mohou vést až k poškození zdraví. Náklady na podpory v nezaměstnanosti vytváří tlak na veřejné finanční zdroje. Pasivní politika zaměstnanosti, kde dominují výdaje na podpory v nezaměstnanosti spolu se státní sociální podporou dosahuje v ČR objemu cca 40 miliard Kč ročně a trvale roste. Řešením problému zaměstnanosti však pasivní politika není. Rozhodující je tvorba pracovních příležitostí a zvyšování zaměstnatelnosti populace. Tvorba pracovních míst se prolíná všemi aktivitami hospodářské politiky ve všech vyspělých zemích.

18

Evropská unie, ve které je ČR, od 1.5.2004 platným členem, přistupuje k členským státům zejména z pohledu regionů. Hlavním úkolem je odstranit výrazné regionální rozdíly v jejich ekonomice a celkové úrovni. K tomu byly zřízeny strukturální fondy. Evropský fond regionálního rozvoje pomáhá vyrovnávat hlavní diference mezi regiony. Fond podporuje produktivní investice k vytvoření nebo zachování pracovních míst, investice do infrastruktury a do malého a středního podnikání. Evropský sociální fond svou pomoc zaměřuje na podporu zaměstnanosti cestou rozvoje zaměstnatelnosti, podnikání a rovných příležitostí. Problematika tohoto fondu je podrobněji rozebírána ve vlastní diplomové práci. Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond je určen na financování společné zemědělské politiky a z jedné desetiny též pro podporu některých opatření regionální a strukturální politiky. Způsobem užití jsou výše uvedeným fondům podobné Finanční nástroj pro podporu rybolovu a Fond soudržnosti plošně působící iniciativy Společenství Interreg, URBAN, Leader a EQUAL. Posledně zmíněná iniciativa se rovněž dotýká předmětu této diplomové práce. Uplatnění strukturálních fondů je směrováno na plnění přesně vymezených cílů regionální a strukturální politiky EU. Z původních šesti cílů dnes jsou vytyčeny následující tři: Cíl 1 - pomoc regionům, jejichž rozvoj zaostává, tj. těm, které nedosahují 75% průměru HDP na jednoho obyvatele a pomoc řídce obydleným regionům. Cíl 2 - zahrnuje aktivity směřující k hospodářské a společenské konverzi oblastí, které čelí strukturálním obtížím. Jde o oblasti, kde dochází k hospodářským a sociálním změnám v průmyslu i ve službách. Dál jde o diverzifikaci činnosti venkovských

19

oblastech, které značně upadají. Cíl zahrnuje též městské oblasti, které se dostaly do potíží a rybářské oblasti. Cíl 3 - je ve vztahu k obsahu této práce nejvýznamnější. Funguje plošně a je zaměřen na adaptaci a modernizaci politiky a systémů vzdělávání, školení a zaměstnatelnosti. V příloze č.3 je vždy upozorněno, která z aktivit Evropského sociálního fondu má vazbu na příslušný cíl.

CÍL A METODIKA PRÁCE CÍL Cílem diplomové práce je posoudit kompatibilitu naší politiky zaměstnanosti s politikou zaměstnanosti Evropské unie, konkretizovanou v předmětu a zásadách činností Evropského sociálního fondu. Výstupem budou některé návrhy, jak řešit problém zaměstnatelnosti lidí ve venkovském regionu, kteří vlivem změn v zemědělské prvovýrobě přišli o práci a nebo jsou ztrátou zaměstnání ohroženi.

METODIKA Nutným vstupem pro diplomovou práci je stručné zpracování teorie veřejných výdajů, sociální politiky a trhu práce. Dalším metodickým krokem je zpracování přehledu politiky zaměstnanosti v EU a České republice. Z komparace přístupů budou nalezeny rozdíly. Pravděpodobně nejvýraznější budou ve vztazích k regionům.

20

Ve třetí etapě jsou

předloženy návrhy (náměty) k řešení, jak z pohledu státu, tak

zejména z pohledu vybraného mikroregionu.

21

1 VEŘEJNÉ FINANCE 1 ANALÝZA VÝDAJOVÉ POLITIKY STÁTU 1.1.1 Důvody vzniku programů státních intervencí Analýza všech veřejných programů by se měla začít nejen pohledem na jejich historii a souvislosti, za kterých vznikaly, ale i na to, jaké individuální či skupinové zájmy stály v pozadí jejich schválení a jaké problémy měly řešit. Např. Spojené státy se v roce 1935 nacházely uprostřed velké deprese. Lidé neměli přiměřené úspory na to, aby měli z čeho žít v období důchodu. Proto většina lidí pracovala až do velmi vysokého věku. Potřebovali pouze životní pojistku, která by zajistila rodinu v případě jejich úmrtí. Ale v době deprese se mnoho lidí ocitlo bez práce a bez sjednaného pojištění v nezaměstnanosti. Společnost cítila povinnost se o ně postarat, a tak místo krátkodobého řešení byla upřednostněna základní systémová změna, tj. zavedení důchodového pojištění. 1.1.2 Zohlednění selhání trhu Druhým krokem analýzy by mělo být hledání vztahů mezi zdrojem poptávky po programu a jedním či více druhy selhání trhu, které je způsobeno nedokonalou soutěží, existencí veřejných statků, externalit, nekompletních trhů a nedokonalými informacemi. I když je ekonomika paretovsky efektivní, neexistuje důvod předpokládat, že rozdělování příjmů v tržní ekonomice je sociálně spravedlivé. Existují statky, které jsou obecně prospěšné a tudíž by je vláda měla podporovat a statky, které jsou obecně škodlivé a vláda by měla občany od jejich spotřeby odrazovat či je přímo zakázat.

22

V určitých případech je podstata selhání trhu zřejmá (Národní obrana je čistě veřejným statkem). V jiných případech se názory ekonomů na selhání trhu mohou lišit. Většina ekonomů věří, že vzdělání je soukromý statek, ale někteří namítají, že je statkem veřejným. Zásadní krok v identifikaci přiměřeného rozsahu vládního opatření je určení, zda v daném případě dochází k selhání trhu či nikoli. 1.1.3 Posouzení možností využívat různé vládní intervence Po určení příčiny selhání trhu jsou na řešení problému k dispozici různorodá vládní opatření. Hlavní kategorie opatření jsou: veřejná produkce, soukromá produkce s daněmi a dotacemi a soukromá produkce s vládní regulací, která zajišťuje vhodné chování firem. Opatření jsou zaměřena na podporu nebo zamezení aktivit, které chce vláda povzbudit nebo od nich občany odradit. Na přesném vymezení charakteru vládního programu závisí jeho dopady. Pokud se vláda rozhodne nést odpovědnost za výrobky, musí se rozhodnout, jak bude produkce alokována. Za statek si může účtovat tržní cenu nebo cenu přibližně odpovídající nákladům výroby, nebo může poskytnout statek za cenu nižší, než jsou náklady spojené s jeho výrobou a nebo může poskytovat zboží zdarma. Pokud musí být statek vyráběn soukromě, vláda se musí rozhodnout zda: uzavře kontrakt na statek, ale zůstane odpovědná za jeho rozdělování nebo zda poskytne dotaci výrobci v naději, že z nižších cen budou mít nějaký užitek i zákazníci. 1.1.4 Posouzení přesnosti hlavních charakteristik programu Úspěch programu, dopad na efektivnost při přerozdělování veřejných prostředků je často ovlivněn jeho detailní přípravou. Například by se nemělo právo na státní dotaci definovat široce, aby nebyla nějaká část prostředků odčerpána těmi, kterým nebyly určeny. Ale definice by neměla být ani příliš úzká, protože by mohla mít za následek, že k mnoha potřebným se pomoc ani nedostane. Z toho vyplývá, že je nemožné přesně 23

definovat ty, kteří si zaslouží podporu. Proto je stanovení regulace vždy kompromisem mezi dvěma typy chyb: odepření pomoci těm, kteří si ji zaslouží a darování pomoci těm, kteří ji nepotřebují. 1.1.5 Analýza důsledků programu pro efektivnost Dalším krokem analýz je hodnocení programů. Mělo by se zjistit, jak je program efektivní a jaké jsou jeho důsledky na přerozdělování zdrojů. Jestliže má zákazník jen trochu možnost výběru, pak pravděpodobně konkurence mezi dodavateli zvýší efektivnost poskytovaného statku. V případě státních programů je možnost výběru silně omezena. a) Reakce soukromého sektoru na vládní programy Omezená možnost vládní kontroly je jedním z rysů smíšeného tržního hospodářství. Soukromý sektor může svou reakcí na vládní program úplně odstranit jeho zamýšlený užitek. Například jestliže vláda zvýší sociální dávky důchodcům, nemusí to znamenat, že se z dlouhodobého hlediska jejich situace zlepší i o státem investované množství prostředků. Lidé se mohou rozhodnout snížit své důchodové pojištění, děti mohou redukovat podporu svým rodičům. Veřejná podpora může vytlačit podporu soukromou. Jinou oblastí je zemědělství. Zde je pro vládní programy velice důležité vzít v úvahu odezvu soukromého sektoru. Vláda se v této oblasti zejména zabývá rozsahem kolísání cen zemědělských výrobků a snaží se o jejich stabilizaci. Proto farmářům byly vládou garantovány minimální nákupní ceny, aby redukovali skladování komodit na jejich vlastní náklady. Vláda se tak dostala do situace, kdy musela platit za skladování obrovského množství másla, sýrů, mléka, pšenice atd. Další vládní program je na omezení produkce (placení farmářům za nevyrábění). Proto je důležité věnovat pozornost nejenom okamžitým výsledkům vládního programu, ale i dlouhodobé perspektivě poté, co výrobci i zákazníci přizpůsobí své chování novým podmínkám. 24

b) Důchodový a substituční efekt U programů je dobré rozlišovat mezi substitučními a důchodovými efekty. O důchodovém efektu se hovoří tehdy, když poskytováním grantů se zlepšuje situace jedince, ale nemění se cena statku. O substitučním efektu hovoříme, pokud vládní program kdykoliv snižuje cenu produktu. Jedná se o nahrazení statků statkem levnějším. Substituční efekt má např. dotace školeného na univerzitě, když studenti upřednostňují vzdělání před jiným statkem. Substituční efekt je spojen s neefektivností. Je velmi důležité brát v úvahu všechny účinky vyvolané vládním programem, vč. jeho vlivů na tržní ceny. Jestliže z vládního programu nemají užitek ti, kterým měl pomoci, hovoří se o přesunu užitku (zisku, výhod) nebo o tom, že skutečný dopad (tj. na ty, kterým se dostane užitku) se liší od zamýšleného dopadu. O tom, komu je program skutečně užitečný, se vedou spory, které zapříčinily různé pohledy pozorovatelů na přerozdělovací efekty. Příkladem je vládní podpora vysokoškolského vzdělání, které je často chápáno jako snaha zpřístupnit vzdělání chudým. Obecně se tento vliv přerozdělování považuje za pozitivní. Ale děti ze střední a vyšší společenské vrstvy mají s největší pravděpodobností prospěch z vysokoškolského vzdělání nezávisle na tom, jakou vládní podporu mohou získat. Porovnáním přímé státní podpory univerzitám (umožňující účtování nižších poplatků za studium) s důsledky programu studentských půjček lze učinit tyto závěry. Lidé s vysokoškolským vzdělání mají v průměru vyšší příjmy než ti, kteří na univerzitě nestudovali. Program půjček se proto může zdát progresivnější než běžný systém, kdy lidé s nedokončeným středním vzděláním a nízkými příjmy musí přispívat na podporu vysokoškolského vzdělání.

25

Dalším příkladem je americký program Medicare, kde vláda financuje většinu zdravotní péče poskytované starým lidem, přináší zisk nejen starším občanům, ale i jejich rodinám, které by jinak musely na zdravotní péči svým rodičům přispívat. c) Spravedlnost a rozdělování Pojem spravedlnosti je těžko definovatelný, protože různí jedinci mají rozporné názory na to, co je spravedlivé. Např. rodina ze střední společenské vrstvy, která si z finančních důvodů nemůže dovolit víc jak dvě děti, může považovat za nespravedlivé, že by měla podporovat rodiny s více dětmi jen proto, že dotyčná rodina odmítá používat antikoncepci. 1.1.6 Zvážení substitučního vztahu mezi rovností a efektivností V analýze je důležité se zaměřit na určení následků programů. Často jde o kompromis mezi cíly efektivnosti a rovnosti. Např. nárůst sociálních dávek může být vhodný z pohledu určitých cílů přerozdělování, ale zvýšení dávek může vést k dřívějšímu odchodu do důchodu a k vyššímu daňovému zatížení, které může snížit zájem o zaměstnání. Vyšší podpora v nezaměstnanosti může poskytnout vyšší příjem nejpotřebnějším, ale může též odradit jedince od hledání zaměstnání.

1. 2 ANALÝZA NÁKLADŮ A PROSPĚCHU 1.2.1 Analýza nákladů a prospěchu v soukromém sektoru Soukromé firmy se stále rozhodují, zda se pustí do nějaké investice. Pozornost věnují těmto čtyřem krokům: určení souboru alternativních projektů, určení všech důsledků každé z alternativ, ocenění všech vstupů a výstupů a posouzení nákladů a zisku.

26

1.2.2 Analýza nákladů a prospěchu ve veřejném sektoru Při hodnocení vládních projektů je třeba vzít v úvahu dva důležité rozdíly mezi soukromou a společenskou analýzou. Hodnocení podle tržních cen vychází z toho, kolik se musí zaplatit za vstupy a kolik lze obdržet za produkci. a) Soukromá firma se zajímá jen o ty následky projektu, které mají vliv na její ziskovost. Zatímco vláda se musí zabývat daleko větším okruhem následků (např. v ekologii). b) Vláda nemůže vždy použít tržních cen protože: ♦ často žádné tržní ceny neexistují, protože vstupy a výstupy nejsou prodávány na žádném trhu ♦ v jiných případech tržní ceny nereprezentují mezní sociální náklady a výnosy Hlavní problém společenské analýzy nákladů a prospěchu je v tom, že mnohé z nich nelze tržně vyčíslit. Např. neexistují trhy s čistým vzduchem, znečištěnými řekami či zachráněnými lidskými životy. Většina ekonomů při hodnocení úspor času tvrdí, že „čas jsou peníze“. Např. rozšíření linek metra nebo silniční sítě by mělo vést k úspoře času cestujících. V potaz by se pak měla brát platová třída cestujících, protože za určitých ideálních podmínek velikost platu udává spotřebitelovo ohodnocení jeho vlastního času. Snahou ekonomů je např. též stanovit peněžní hodnotu života. Proto vymysleli dvě metody pro odhad ceny lidského života. Jsou to: ♦ konstruktivní metoda, která je postavena na odhadu, kolik by býval jedinec vydělal, pokud by zůstal naživu (až do jeho přirozené smrti). Tato metoda odráží ztrátu národního důchodu vlivem úmrtí. Nedokáže ale rozlišit mezi hodnotou života a s ním spojenou hodnotou životních prostředků. Z tohoto pohledu hodnota života důchodce je nulová, protože nedochází ke ztrátě příjmů. 27

♦ druhá metoda počítá hodnotu lidského života tím, že zkoumá, o kolik vyšší příjem jedinci potřebují, aby kompenzovali vyšší riziko úmrtí (např.u horníků je vyšší riziko úmrtí, než třeba u pracovníků v kanceláři). 1.2.3 Stanovení efektivnosti nákladů Analýza efektivnosti nákladů je alternativní postup, který se používá při složitějším ohodnocení efektů projektu. Zabývá se

otázkou, jaký je nejlepší způsob dosažení

efektivnosti nákladů. Tržní ceny při některých selháních trhu nemusí vždy odrážet skutečné mezní společenské náklady a prospěch. Ve většině méně rozvinutých zemích s vysokou nezaměstnaností může najmutí dělníka vyvolat migraci z venkova. Společenské náklady najmutí této pracovní síly budou potom zahrnovat též snížení produkce na venkově. Při rozhodování o spuštění nějakého projektu se bere v potaz ztráta hodnoty peněz v příštích letech. Proto musí být budoucí příjmy a výdaje diskontovány. Je třeba uvážit, jak projekt ovlivní ekonomiku a komu připadne prospěch a náklady. Ve většině případů nemají užitek z dlouhodobých projektů ti, kteří nesou jeho náklady, tj. budoucí generace sklidí prospěch, zatímco současná generace platí náklady. Užitek z veřejného projektu není rovnoměrně rozdělen v populaci státu. Např. projekt přehrady přináší užitek, který je limitován geograficky s ohledem na lokální závlahový systém.

1.3 SOCIÁLNÍ PROGRAMY A PŘEROZDĚLOVÁNÍ PŘÍJMŮ Se zaměstnaností, která je předmětem této práce souvisí též soustava sociálních podpor, které poskytují vlády moderních států.

28

V západních demokraciích panuje názor, že by nikdo neměl postrádat základní životní potřeby jako je např. netrpět hladem nebo nebýt bez střechy nad hlavou. Za to by měla být odpovědná vláda, ale úkolem vlády by neměla být jen starost o chudé občany, ale i odstraňování příčin chudoby. 1.3.1 Přerozdělování hotových peněz nebo naturální pomoc Některé programy sociální podpory s různými požadavky na jejich příjemce mají často obrácený efekt na stimulaci lidí k práci. Příliš vysoká podpora v nezaměstnanosti nebo vysoká úroveň státní sociální podpory odrazuje některé skupiny obyvatel od nástupu do zaměstnání, zejména při nízké minimální mzdě. Poskytování bydlení je jednou z forem naturální pomoci. Chudé rodiny si za dotované nájemné pronajímají byty, které byly postaveny za vysoké stavební náklady. Nájemné nestačí ani na adekvátní údržbu. Nabídka nájemného bydlení se sníží. 1.3.2 Kategorizovaná nebo široce poskytovaná pomoc Zde vyvstává otázka, zda by měla být pomoc poskytnuta všem chudým občanům nebo jen jejich vymezené části. Kategorizovaná pomoc U kategorizovaných na rozdíl od široce poskytovaných forem pomoci hrají roli nejen administrativní náklady, ale i problém efektivnosti a rovnosti. Výhoda kategorizované pomoci je v tom, že za určitých okolností je schopna efektivnějšího přerozdělování než široce poskytovaná pomoc. Nevýhodou je administrativní náročnost. Mezi velikostí přerozdělování a ztrátou ve výsledném výkonu pro dvě rozdílné skupiny populace platí vztah, že čím je přerozdělování větší, tím je větší i ztráta výkonu.

29

Diferenciací pomoci pro skupiny obyvatel s rozdílnými charakteristikami se může docílit efektivnějšího přerozdělování příjmů. Široce poskytovaná pomoc Většina ekonomů jsou zastánci změny z nynější kategorizované a naturální pomoci na jediný program sociální podpory. Ten by měl být založený na hotových penězích a měl by být integrován do daňového systému. Všichni občané by byli povinni oficiálně uvést zdanitelné výnosy a ti, jejichž příjem by přesahoval kritickou hranici, by z něho museli platit daň. Občané, kteří by se ocitli pod touto hranicí, by naopak dostali od vlády šek. Zavedení negativní daně z příjmu by u chudých lidí snížilo daňové zatížení, ale zvýšilo by daňovou sazbu pro občany se středním příjmem, což by nebylo politicky populární, protože by to mělo vliv na motivy chování lidí. 1.3.3 Jak efektivní jsou současné systémy sociálních podpor při snižování chudoby Vlády stanovují tzv. hranici chudoby, která je oficiální mírou chudoby lidí. Je to potřebný příjem k zajištění minimální přiměřené spotřeby. Na počátku vyhlášení války proti chudobě v USA v roce 1964 bylo 19% populace chudých. Po 6letech se snížila na 11%. Poté vlivem vysoké nezaměstnanosti a snižováním sociálních podpor se v roce 1983 míra chudoby zvýšila na 15%. Ekonomové tvrdí, že ke snížení chudoby přispěly programy sociálního zabezpečení více než programy peněžité sociální podpory. Kladou si otázku o efektivnosti přerozdělování podle vládních programů. V jaké míře nahrazují soukromé transfery.Většina zastává názor, že je třeba se zaměřit na nerovnost celoživotních příjmů. Příjem roste v průběhu středních let a klesá, když je občan v důchodu. Kromě příjmu je dalším indexem nerovnosti vztah stravy a zdravotní péče. Lepší strava a lepší zdravotní péče, které jsou dnes přístupny chudým lidem, mají vliv na jejich lepší zdravotní stav. Rostoucí nespokojenost se systémem sociální podpory vyústil v USA k třem doporučením: Dát větší roli státním a místním samosprávám při zavádění vlastních experimentálních programů sociální podpory, nahradit některé z naturálních podpor 30

peněžitou formou, trvat na tom, že by příjemci veřejné pomoci, kteří jsou schopni práce, měli pracovat (pokud jsou pracovní místa). Někteří jsou zastánci názoru, že jestliže občan nemůže najít zaměstnání v soukromém sektoru, pak by jim ho měla poskytnout vláda. O sociálních programech, které vyžadují práci se někdy mluví jako o programech veřejných prací (workfare). Požadavek práce bude pohnutkou pro občany, kteří jsou schopni vzdát se sociální podpory, aby tak učinili a našli si zaměstnání. Ti, kteří s tímto programem nesouhlasí poukazují na to, že pracovní požadavky jsou ponižující, protože jen málo příjemců sociální podpory může pracovat (např. chtít po matkách s malými dětmi, aby pracovaly, je sociálně nevhodné). Dále jsou otázkou i administrativní problémy spojené s fungováním systému veřejných prací. Jedná se o to, zda lidé najmutí veřejným programem, kteří selhali v hledání práce v soukromém sektoru, budou vytvářet nějaký zisk, zda se nenaučí zlozvykům nebo co bude dělat jejich veřejný zaměstnavatel při nesplnění jejich pracovních úkolů nebo pokud nepřijdou do práce. Zastánci veřejných prací navrhují ponechat těmto jedincům sociální podporu, ale dostatečně sníženou, tak aby byli stimulování k pracovním výkonům. Tvrdí, že všechny formy zaměstnání jsou lepší přípravou pro vstup mezi ekonomicky aktivní občany, než je závislost na podpoře. Provázanost výcvikových a vzdělávacích programů s veřejnými pracemi je základem úspěchu těchto programů. Vzdělávací a výcvikové programy se vyplatí, pokud přinesou to, že si alespoň 15% nezaměstnaných dokáže najít práci.

31

2 TRH PRÁCE Na trhu práce se setkává poptávka po práci s nabídkou práce. Poptávka po práci je určena množstvím pracovníků, které firma najímá za různou cenu práce, respektive při různých výších mzdové sazby. Nabídkou práce se rozumí, že člověk jako pracovní síla hledá na trhu práci. Trh práce je místo, kde si zaměstnavatel a potenciální zaměstnanec sjednávají konkrétní podmínky práce. Trh práce se liší od trhu zboží a služeb. Má svá specifika. Obchoduje se s prací jako s výrobním faktorem, a ta je spjata s člověkem a jeho osobností. Zaměstnanci i zaměstnavatelé se nerozhodují podle mzdy a mzdových nákladů, ale i podle dalších hledisek. Z toho vyplývají zvláštní znaky trhu práce. Jde o strnulost nabídky a poptávky, segmentaci trhu, asymetričnost a působení odborů.

2.1 ZVLÁŠTNOSTI TRHU PRÁCE Obecně lze konstatovat, že trh práce ve skutečnosti není konkurenčním trhem, ale trhem administrativně značně regulovaným.. Trh práce tedy svým fungováním inklinuje k nerovnováze a k nezaměstnanosti. Strnulost trhu Na straně poptávky po práci působí fakt, že firmy se snaží udržet své kvalifikované pracovníky a dokonce dále do jejich kvalifikace investovat, přestože v dané chvíli to pro ně není efektivní pracovníka zaměstnávat. Pracovníci při nabízení své práce volí pouze mezi několika kombinacemi mzdových sazeb a rozsahem (velikostí) nabídky práce (např. být zaměstnán plně nebo na částečný úvazek či být nezaměstnán).

32

Segmentace trhu práce Trh je segmentován nejen územně, což způsobuje mobilita lidí, ale též podle rozdílné profesní a kvalifikační úrovně pracovníků. Projevem segmentace je rozdílná profesní a regionální úroveň zaměstnanosti a mezd. Asymetričnost trhu Na straně nabídky je možnost volby pro pracovníky omezenější (má určitou profesi, žije v nějaké lokalitě). Důvodem je tedy specifická povaha pracovní síly. Firmy poptávající se po práci mohou rychleji své požadavky měnit. Působení odborů Odbory se vždy snaží o zvýšení mezd. Zároveň při kolektivním vyjednávání bojují o další nemzdové příjmy pracovníků. Díky jejich působení se zlepšují i vztahy mezi zaměstnavateli a pracovníky.

2.2 NABÍDKA PRÁCE Stanoví se jako počet pracovníků, který je ve společnosti k dispozici. Projevuje se jako volba občana, který porovnává užitek ze svého volného času s užitkem ze zboží, které si může koupit za mzdu. Nabídka je závislá na výši reálné mzdové sazby a na mezní újmě způsobené ztrátou volného času. S růstem mzdové sazby nabízí člověk více práce, protože každá hodina mu přináší více důchodu k získání užitku z výrobků a služeb.

33

Při vysoké mzdové sazbě a za předpokladu stability cen výrobků se zvyšují reálné důchody a volba pracovníka - spotřebitele se mění ve prospěch volného času. Nabídku práce determinuje: -

současná očekávaná výše reálných mezd

-

výše majetku

-

mimopracovní příjmy včetně vládních transferů

-

počet a věková struktura obyvatelstva

-

míra ekonomické aktivity obyvatel vypočtená ze vztahu pracující v produktivním věku ----------------------------------------- x 100 (%) obyvatelstvo v produktivním věku

-

úroková míra

-

společenská tradice

2.3 POPTÁVKA PO PRÁCI Je odvozená od poptávky po výrobcích, která firma produkuje. Firma v rovnováze maximalizující zisk zaměstnává pracovníky až po hranici, kdy příjem z mezního produktu práce je roven mezním nákladům na práci. Podle zákona klesajících výnosů (klesajícího marginálního produktu) přináší každá přidaná jednotka práce menší množství výstupu. Mezní produkt klesá. Firma zvyšuje poptávku po práci až do doby, kdy příjem z mezního produktu se vyrovná mzdové sazbě. Poptávka po práci je determinována: -

cenou práce - mzdovou sazbou

-

poptávkou po produkci vyráběné pomocí práce a cenou této produkce 34

- produktivitou práce, která je ovlivněna: a) znalostmi a dovednostmi ekonomicky aktivních obyvatel b) úrovní ostatních výrobních faktorů c) úrovní technologických znalostí d) cenou ostatních faktorů (kapitálu a půdy) e) očekávanou budoucí tržbou - disponibilní přebytečnou pracovní silou

2.4 ROVNOVÁHA NA TRHU PRÁCE Rovnováha na trhu práce vzniká při určité výši mzdové sazby a při určitém množství pracovních sil. Je průsečíkem křivky poptávky po práci a křivky nabídky práce.

W

S

mzdová sazba W2

B

C E

W1

D L1 množství pracovních sil

-

D poptávka po práci S nabídka práce

Z

L´

L

se snižující se mzdou může být zaměstnáno více pracovníků (křivka je klesající)

-

se zvyšující se mzdou nabídka pracovních sil stoupá až do množství L´

-

bod E je rovnovážným bodem při úrovni mezd W1 a množstvím pracovníků L1

-

rovnovážná mzda W1 je hranicí pod kterou nebudou mzdy klesat

-

jestliže pod tlakem odborů nebo zásahem státu (minimální mzda) se zvýší mzdy na W2 , pak vzniknou 3 segmenty: 35

y segment W2 B je počet pracovníků zaměstnaných y segment BC počet pracovníků nedobrovolně nezaměstnaných (kteří by ochotně nastoupili do práce) y segment CZ počet pracovníků dobrovolně nezaměstnaných

2.5 TEORETICKÉ PŘÍSTUPY EKONOMŮ K TRHU PRÁCE Liberální přístup Liberální a neoklasická ekonomie vychází z koncepce trhu a rovnováhy trhu zabezpečené: - veřejnou soutěží - cenami jako výsledkem vytváření tržní rovnováhy Pracovní síla je zbožím a nezaměstnanost je jen výsledkem působení tržního mechanismu. Je výrazem krátkodobé nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou práce, projevem krátkodobého a výjimečného narušení ekonomické rovnováhy, která bude odstraněna působením „neviditelné ruky trhu" po uplynutí období přizpůsobování poptávky a nabídky. Snížení nákladů produkce a růst mezní účinnosti kapitálu vedou k dalším investicím a tím ke zvýšení poptávky po práci. Nezaměstnanost je důsledkem nepružné nabídky práce, která je způsobena: - malou informovaností o volných místech - nízkou ochotou k mobilitě pracovníků - neochotou akceptovat zhoršené mzdové podmínky I v období hospodářského růstu existují státy, regiony, odvětví a firmy neschopné hospodářské soutěže. Nezaměstnanost bude trvat až do doby, kdy se objeví nové firmy,

36

uplatní se nová odvětví v území a nebo do doby, než se pracovníci přesunou mezi regiony nebo mezi odvětvími. Jistá míra nezaměstnanosti je neodstranitelná. Jde o přirozenou míru, která je ekvivalentní frikční nezaměstnaností. Kdo chce pracovat a souhlasí s podmínkami zaměstnavatelů (zejména mzdovými), má vždy možnost práci získat. . Příčinou nezaměstnanosti jsou vždy vysoké mzdové požadavky. Výše nezaměstnanosti závisí na úrovni mzdové sazby a na úrovni sociálních dávek. Snížení mezd umožní vyšší zisk použitelný ke zvýšení investic s následným zvýšením poptávky po práci. Řešení nezaměstnanosti je na straně nabídky práce a soustřeďuje se na boj proti inflaci, mzdové regulaci a na omezení sociálních funkcí státu. Působení státu je považováno za demoralizující, znemožňující fungování poptávky po práci a je zdrojem neochoty investovat a zároveň je zdrojem inflace. Inflace je spojena s růstem nabídky peněz, s velkými státními zakázkami, které jsou spojeny s vysokými udržovacími náklady sociálního státu. Přednost je dávána nízké inflaci před nízkou nezaměstnaností. Keynesiánský přístup V roce 1936 publikoval Keynes "Všeobecnou teorii zaměstnanosti, úroku a peněz". Hlavním východiskem uvedené teorie je uznání existence stálé nedobrovolné nezaměstnanosti. Podle Keynese existují tyto příčiny masové nezaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti: ♦ technický a technologický pokrok vytlačuje živou práci ♦ trvalý nedostatek poptávky (nedostatečná kupní síla obyvatel a neochota investovat), lépe řečeno nedostatečná agregátní (souhrnná) poptávka ♦ při nedostatku poptávky není k dispozici ani práce za nízké mzdy 37

♦ nízké mzdy snižují poptávku po spotřebním zboží a službách (negativní multiplikátor) ♦ technologický pokrok v dlouhodobé perspektivě (cca 100 let) směřuje ke společnosti racionálně využívající volný čas Liberálové chápou mzdu jako náklad, cenu práce. Keynesiánci uznávají mzdu jako firemní náklad, ale vedle toho též jako zdroj pro koupěschopnou poptávku. Platí, že na tvorbu zisku nemají vliv jen vynaložené náklady. Firma musí svůj produkt prodat a to bez poptávky nemůže. Ochota firem investovat je závislá na možnostech prodeje přírůstku produkce. V období recese nestačí snižovat mzdy, ale je třeba stimulovat poptávku. Nezaměstnanost způsobená technickým pokrokem a nedostatečnou spotřebou není regulovatelná jen tržním mechanismem. Ten nezaručuje, že přirozená míra nezaměstnanosti se bude rovnat nezaměstnaností dobrovolné, proto jsou nutné zásahy státu do ekonomiky. Vláda může řídit poptávku a tím celou ekonomiku: ♦ podporou ochoty investovat ♦ podporou sklonu ke spotřebě především formou veřejných výdajů ♦ nárůstem veřejných výdajů, který má prvotní iniciační efekt a též multiplikační efekt ♦ inflačním tlakem, který je přijatelnější než dlouhodobá masová nezaměstnanost ♦ sociální stát svými dávkami podporuje nárůst poptávky Monetaristický přístup Krize v 70. a 80. letech minulého století spojená s masovou nezaměstnaností vedla k odklonu od keynesiánských přístupů uplatňovaných od 2. světové války a k návratu k neoklasickým zásadám. Monetaristické vysvětlení vysoké míry nezaměstnanosti spočívá v podtržení chybné alokace zdrojů produkce jako výsledku státních zásahů do ekonomiky. 38

Inflace je chápána jako důsledek tendencí vlád umožňovat, aby nabídka peněz rostla rychleji jak produkce zboží a služeb. Vazba mezi množstvím peněz v oběhu a mírou růstu nominálního důchodu je pevnější (kauzální) více než podle Keynese vazba mezi důchodem a investicemi. Hayek(1992) zdůraznil nutnost redukovat peněžní nabídku i za cenu poklesu investic a zaměstnanosti. Marxistický přístup Nezaměstnanost je spjatá s kapitalismem. Tržní mechanismus je nestabilní v důsledku vnitřních rozporů. Nezaměstnaní tvoří rezervu pracovních sil regulující pohyb mezd v souladu s potřebami rentability kapitálu. Pokles poptávky po práci je dán růstem fixního kapitálu na úkor variabilního. Z práce jsou vytlačováni lidé nahrazovaní stroji. Tlak nezaměstnaných nutí zaměstnané zvýšit intenzitu práce.

3 POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI Cílem politiky zaměstnanosti je dosažení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Právem na zaměstnání rozumíme právo občanů na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání, na rekvalifikaci a na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání. Jde o právo na práci užitečnou, společensky účelnou, přispívající k celkové ekonomické efektivnosti a k rozvoji společnosti.

Cílovou populací politiky zaměstnanosti je veškeré obyvatelstvo v ekonomicky aktivním věku a děti a mládež připravující se na své povolání ve školách. Vymezení této 39

cílové populace se liší podle toho, od jakého věku povoluje zákon zaměstnávat pracovníky (např. ve vyspělých zemích je práce dětí zakázána), kdy vzniká nárok na odchod do důchodu. Stanovení cílové populace ovlivňují i kulturně a sociálně podmíněné vzory uplatnění mužů a žen na trhu práce.

Většina vlád zřizuje vzhledem k významu práce a pracovních vztahů pro jednotlivce i státy ministerstvo práce, které má hlavní odpovědnost za rozvíjení politiky zaměstnanosti. Velký vliv na celou oblast práce má také celková hospodářská politika vlády. Stát upravuje podmínky pracovních smluv pracovním zákonodárstvím, účastní se formulace a realizace cílů vzdělávací politiky a vytváří specializované instituce, jejichž cílem je pomáhat lidem přizpůsobit se nárokům trhu, nalézt pracovní uplatnění nebo jim finančně pomoci v době, kdy ho nemohou nalézt. Stát rovněž reguluje pohyb pracovních sil přes hranice a to podporou nebo naopak omezováním zaměstnávání občanů cizích států na svém území a vlastních občanů v zahraničí.

Mnoho zemí zřizuje specializované instituce – úřady práce. Tyto instituce vykonávají především informační, poradenskou a zprostředkovatelskou činnost, zabezpečují rekvalifikaci, iniciují vytváření nových pracovních míst včetně podpory drobného podnikání, organizaci veřejně prospěšných prací. Spolupracují také na tvorbě a realizaci oblastních programů řešení otázek zaměstnanosti zejména tam, kde dochází k útlumu výroby a hospodaří s finančními prostředky k usměrnění zaměstnanosti. Zodpovídají za uskutečňování státní politiky zaměstnanosti v příslušném regionu.

Téměř ve všech zemích světa existuje mimo oficiálního trhu práce také „černý trh“ pracovních sil. Zaměstnavatelé si tím snižují náklady na pracovní sílu, protože zaměstnaným zpravidla vyplácejí nižší mzdu a neodvádějí za ně daně a nebo příspěvky na sociální a zdravotní pojištění

40

Odbory a organizace zaměstnavatelů jsou významnými partnery vlády při formování a realizaci politiky zaměstnanosti. Tito partneři v některých zemích světa zřizují tzv. „tripartitní komise“. V jejich rámci se projednávají zásadní otázky politiky zaměstnanosti, včetně strukturálních opatření na podporu zaměstnanosti, regulace trhu práce, mzdové politiky, úpravy podmínek pro soukromé podnikání aj.

Mezinárodní organizace práce vysvětluje pojem „tripartita“ jako hospodářské a sociální partnerství mezi třemi stranami: -

státem (reprezentovaným vládními orgány)

-

zaměstnavateli (reprezentovanými podnikatelskými sdruženími a svazy)

-

zaměstnanci (zastoupenými nejčastěji odborovými organizacemi a svazy).

Toto partnerství se promítá do: -

procesu vzájemného vyjednávání, které vede k uzavření kolektivních smluv týkajících se především udržení zaměstnanosti, odměňování, pracovních podmínek a firemní sociální politiky;

-

spolupráce při prosazování a uskutečňování kolektivních smluv;

-

řešení vzniklých pracovních sporů v zájmu zachování sociálního smíru.

3.1 ZÁKLADNÍ FUNKCE

U politiky zaměstnanosti vymezujeme čtyři základní funkce: a) příprava pracovních sil pro uplatnění na trhu práce (kvalifikační a rekvalifikační funkce); Vzdělávací soustava zabezpečuje kvalifikační funkci. Posláním škol je (mimo výchovy) připravovat žáky a studenty na budoucí povolání zprostředkováním příslušných poznatků a rozvíjením specifických dovedností. Pružnost vzdělávací soustavy, její schopnost přizpůsobit se požadavkům trhu práce ovlivňuje pozitivně, ale i negativně zaměstnanost.

41

Během rekvalifikace získá uchazeč o zaměstnání nové znalosti a dovednosti nezbytné k výkonu nového zaměstnání. Rekvalifikační programy jsou zřizovány na různých úrovních a jsou zabezpečovány různými institucemi;

b) aktivní ovlivnění trhu práce s cílem zvýšit jeho absorpční schopnost (vytváření pracovních příležitostí); Toto ovlivnění se uskutečňuje přímo – vytvářením nových pracovních míst (např. organizováním veřejně prospěšných prací) nebo nepřímo (různými formami podpor zaměstnavatelům nabízejícím nová pracovní místa, pomocí nezaměstnanému při založení vlastního podniku);

c) zprostředkování informací o aktuální nabídce a poptávce na trhu práce (zprostředkovatelská funkce); Znamená to vyhledávání vhodného zaměstnání pro uchazeče o zaměstnání, tzn. občany, kteří nejsou v pracovním vztahu nebo nejsou jinak výdělečně činní. Zvláštní péče je věnována některým sociálním skupinám, jako jsou mladiství, absolventi škol, dlouhodobě nezaměstnaní, rodiče malých dětí. Speciální pozornost je také věnována občanům se změněnou pracovní schopností;

d) finanční podpora v nezaměstnanosti (paliativní funkce); Příspěvek v nezaměstnanosti je poskytován uchazečům o zaměstnání, kteří nemohou najít práci. Tento příspěvek je buď odvozen od výše posledního výdělku (ve většině evropských zemí) nebo stanoven v jednotné výši pro všechny nezaměstnané (ve Velké Británii).

Podle důrazu, který klademe na ty nebo ony funkce, rozlišujeme aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti.

42

4 TRH PRÁCE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI V EU 4.1 EVROPSKÝ TRH PRÁCE 4.1.1 Vývoj na trzích práce v EU Nárůst počtu nezaměstnaných v 90.letech a následný vznik koordinované strategie zaměstnanosti je potřeba vidět i jako důsledek plnění tzv. Maastrichtských kritérií, jejichž splnění bylo potřeba k přistoupení k měnové unii. Tato kritéria měla za úkol sblížit ekonomickou situaci v jednotlivých státech, a to prostřednictvím naplňování přísné restriktivní fiskální i monetární politiky. Tato politika pak vedla sice k vytvoření měnové unie, ale také přispěla k nárůstu nezaměstnanosti. Zejména Belgie, Itálie a Řecko byly co se týče zaměstnanosti značně postiženy, protože jejich míra vnitřního zadlužení byla vysoká, a proto musely zavést obzvláště silnou restriktivní hospodářskou politiku. Příčiny vysoké nezaměstnanosti v EU vystupňované v průběhu devadesátých let mají své základy již v období tzv. ropných krizí a následného ekonomického poklesu. Do té doby od skončení 2.sv.války vlastně ekonomika zemí ES bez vážných problémů rostla. Do krize v 70.letech byla míra nezaměstnanosti v západní Evropě přibližně 3% (rok 1973). Již tehdy existovaly předpoklady pro rostoucí nezaměstnanost (hlavně byl málo flexibilní pracovní trh), ale politici jim nevěnovali pozornost. Míra nezaměstnanosti se totiž v průběhu 70.let zvýšila pouze na 5,5%. Určitá snaha o překonání strukturálních problémů západoevropských ekonomik se objevil až v 80.letech. Tyto ekonomiky sice v 80.letech dosáhly hospodářského růstu, nezaměstnanost se však nesnižovala, naopak postupně rostla až na 8%. Na počátku 90.let se hospodářský růst změnil ve stagnaci (nebo dokonce v některých zemích pokles). Zaměstnanost v EU i v dalších vyspělých zemích je v 90.letech ovlivňována vyspělými technologiemi a globalizací světového trhu s růstem

43

mezinárodní konkurence. Průměrná míra nezaměstnanosti v EU se tak zvýšila až k 11% v roce 1995. Je třeba poznamenat, že existovaly mezi jednotlivými členskými státy v míře nezaměstnanosti značné rozdíly (např. Lucembursko 2,9% a oproti tomu Španělsko 22,9%). V roce 1996 míra nezaměstnanosti opět rostla, ale některé země dokázaly nezaměstnanost snížit. Byly to hlavně Velká Británie, Dánsko, Nizozemí a Irsko. Polovina 90.let byla tedy značně kritická a hrozily i sociální nepokoje. Formováním strategie boje s nezaměstnaností se snažila EU s tímto problémem něco udělat. První úspěchy boje s nezaměstnaností byly zaznamenány již v roce 1997, kdy se průměrná míra nezaměstnanosti EU snížila o 0,2%. Tendence

postupného,

pozvolného

snižování

nezaměstnanosti

pokračovala

i

v následujících dvou letech. Nejpozoruhodnějších úspěchů v boji s nezaměstnaností ze všech evropských zemí ve 2.polovině 90.let dosáhlo Irsko, kterému se podařilo snížit její míru z 12,3% v roce 1995 na pouhých 5,7% v roce 1999. Samozřejmě, že snižování nezaměstnanosti má co dělat především se zlepšením ekonomického klimatu, ale i se státní politikou zaměstnanosti. Oblast zaměstnanosti byla dlouhou dobu opomíjena a až na návrh Francie zařadit ji mezi komunitární politiky znamenal kvalitativní změnu v přístupu k politice zaměstnanosti na území EU. Např. Německo bylo zpočátku proti zavedení politiky zaměstnanosti mezi komunitární politiky, protože vidělo nezaměstnanost jako čistě národní problém, který má v každé zemi své specifické příčiny a souvislosti. Bylo tedy potřeba nalézt kompromis, proto je i nadále politika zaměstnanosti ve výlučné kompetenci jednotlivých členských států a orgány ES mají „pouze“ koordinační úlohu. EU dala začleněním boje s nezaměstnaností jasně najevo, že ji problémy obyvatel zajímají a že je to problém celé EU, který by měl být řešen ve vzájemné spolupráci. Politika zaměstnanosti však musí být v každém případě v souladu s hlavními směry hospodářských politik jednotlivých členských států. Cíl dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti by přitom měl být brán v úvahu rovněž v ostatních politikách ES. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že opatření ES v této sféře nezahrnují harmonizaci zákonů a ostatních právních předpisů členských států. 44

Velkých úspěchů evropské strategie zaměstnanosti bylo dosaženo především v roce 2000, kdy se podařilo vytvořit asi 3 milióny pracovních míst a zvýšit následně zaměstnanost na 63,3%. Ke struktuře nově vytvořených pracovních míst v letech 1995 až 2000 se dá uvést, že nejvíce nových pracovních míst vytvořili sektory náročné na vyspělé technologie (hightech) a sektory náročné na vzdělání a kvalifikaci (knowledgeintensive). Trhy práce EU mají stále strukturální slabiny. Míra nezaměstnanosti zůstává vysoká (ve srovnání s USA dvojnásobná) a velkým problémem je vysoká nezaměstnanost mládeže. Míra zaměstnanosti starších lidí je na úrovni asi 37,7%. Stockholmským cílem je ale 50% do roku 2010. Růst dlouhodobě nezaměstnaných je stále dost vysoký. Přetrvávají obrovské rozdíly v zaměstnanosti i nezaměstnanosti mezi muži a ženami. Přetrvává též určitá segregace mezi muži a ženami v zaměstnání i v odměňování. Během let 1997 až 2000 bylo vytvořeno 4 miliony nových pracovních míst. Hlavním sektorem, který se na jejich tvorbě podílel, byly služby. Největší prospěch z růstu zaměstnanosti měly ženy. Stále velmi malou zaměstnaností se vyznačuje skupina starších pracovníků (nad 55let). 4.1.2

Klíčové ukazatelé trhu práce EU

Z vývoje v 90.letech a na počátku 21.století je patrné, že míry nezaměstnanosti jednotlivých států nejsou tak rozdílné jako na počátku 90.let, přesto jsou země, které se vyznačují extrémně nízkou mírou nezaměstnanosti (Lucembursko, Nizozemí atd.) a ještě větší rozdíly v tomto ukazateli lze pozorovat mezi regiony. Míra nezaměstnanosti mládeže byla v roce 2001 14,8% a v roce 2002 15,1%. Skupina mládeže (15-24 let) patří na trhu práce mezi nejohroženější. Také dlouhodobě nezaměstnaní (tj. nad 1 rok) jsou skupinou, která patří na trhu práce mezi velmi rizikové, protože nezaměstnaní déle než rok ztrácejí kvalifikaci, motivaci k hledání práce a hrozí jim i sociální problémy. Je potřeba délku nezaměstnanosti snižovat a 45

nezaměstnaným nabídnout co nejrychleji nějaký program, když ne už pracovní místo, aby se nestali plně závislými na sociálních dávkách. Zajímavé je rovněž sledovat, jak se zemím EU daří snižovat podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkovém počtu nezaměstnaných osob. V roce 1995 to bylo asi 50%, v roce 2001 to bylo už jen 44%. Nejvyšších hodnot v míře zaměstnanosti dosahují státy Dánsko, Nizozemí a Švédsko, všechny okolo 75%. Naopak problémy s nízkou mírou zaměstnanosti mají Řecko, Itálie a Španělsko. Tyto země mají míru zaměstnanosti okolo 55%. Podívejme se na srovnání míry zaměstnanosti žen a mužů v jednotlivých zemích. Velmi špatně ze statistik vycházejí Řecko, Itálie a Španělsko, kde se míra zaměstnanosti žen pohybuje pouze něco přes 40%. V těchto zemích působí v tomto směru i kulturní zvyky, kdy v rodině pracuje muž a žena se stará o domácnost. Je ovšem potřeba zmínit úspěchy EU ve zvyšování zaměstnanosti žen (rok 2001 asi 55%), když v roce 1994 byla zaměstnanost žen pouze 49,3%. Zaměstnanost mužů je ovšem na úrovni 73% (v roce 2001). Kladení důrazu na adaptabilitu pracovní síly se týká také důležitosti celoživotního vzdělávání jako jednoho z faktorů jejího zvyšování. Co se týče průměrného věku odchodu z pracovního trhu, jsou na tom státy EU následovně. Průměrný věk odchodu z pracovního trhu byl v EU v roce 2001 59,1 let u mužů a 60,5 let u žen. Zajímavé je i porovnání platů žen a mužů. V roce 1999 byly mzdy žen v EU asi na úrovni 84% příjmu mužů. Největší rozdíly v mzdách mužů a žen pak byly ve Velké Británii a v Irsku (asi 78%). Uvědomme si ale, že údaje o mzdách jsou většinou tajné a samotní zaměstnanci se často již při podpisu pracovní smlouvy zavazují o mlčenlivosti o těchto údajích. Proto uvedená čísla nejsou zcela přesná. Celková daň a sociální pojištění z hrubé mzdy je v EU značně vyšší (asi 38% v roce 2001) než v USA (28%) a v Japonsku (23%). ČR má obdobný ukazatel na hodnotě asi 46

42%. Za pozornost stojí situace v Irsku, které zdaňuje hrubý příjem celkem asi 17% a podporuje tak velkou měrou zaměstnanost. 4.1.3

Volný pohyb osob

Společný evropský trh je charakteristický čtyřmi základními svobodami, a to volným pohybem, zboží, služeb, kapitálu a osob. Legislativní principy volného pohybu pracovních sil jsou formulovány v nařízení č.1612/68 EHS. Toto nařízení ukládá: Všichni práceschopní občané členských států mají právo vykonávat v jiných členských státech činnost v pracovním poměru, na jehož základě je jim vyplácena mzda, občané ostatních členských států mají nárok na stejný přístup ke státním institucím jako občané státu a na rovné zacházení v pracovním poměru. Omezení a diferenciace přístupu k zaměstnání a jeho výkonu podle státní příslušnosti, které se týká státní správy, se vztahují na činnosti, které zajišťují výsostné úkoly členských států anebo hájí všeobecné zájmy státu nebo jiných veřejných institucí. Dále ještě existují omezení věcná, tj. jazykové znalosti a platnost odborných osvědčení. Přechodná omezení platí i pro přistupující státy.

4.2 POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI EU 4.2.1 Sociální dimenze evropského integračního procesu Sjednocovací proces má své nesporné výhody, avšak od konce 80.let se začala objevovat i sociální rizika. Objevily se obavy ze ztráty pracovních míst (společný trh upřednostňuje oblasti s nižšími náklady a z toho vyplývá i restrukturalizace ekonomického prostoru) i z toho, že poklesnou sociální standardy (a také z toho, že se lidé ze zemí s nižšími sociálními standardy budou stěhovat do vyspělejších zemí). Proto jsou vyspělé země proti tzv. sociálnímu dumpingu, kdy chudé země světa udržují cenu práce na velmi nízké úrovni (porušováním norem ochrany zdraví pracovníků, využíváním dětské práce apod.). Prostřednictvím nižších sociálních standardů tedy 47

chudé země posilují svou konkurenceschopnost. To se přirozeně vyspělým zemím nelíbí, a proto se snaží směrem ven (z EU) o zahrnutí sociálních klauzulí do mezinárodních obchodních smluv a v rámci EU se snaží o uplatnění minimálních sociálních standardů všech členských zemích. Tyto minimální sociální standardy mají tedy jednak za úkol chránit občany EU a jednak vyrovnat podmínky konkurence mezi podniky v různých státech. Porušení takových standardů může být chápáno jako nekalá soutěž. Evropský integrační proces v ekonomické oblasti je tak rozvinutý, že je potřeba, aby existovaly společné postupy též při řešení sociálních otázek. Týká se to především oblastí volného pohybu pracovních sil, pracovní ochrany a postavením zaměstnanců v nadnárodních společnostech. Postupně se rozvinulo společné řešení otázek bezpečnosti práce, pracovních podmínek, informování a konzultace pracovníků, reintegrace osob vyloučených z trhu práce, rovnosti mezi muži a ženami, sociálního zabezpečení a ochrany zaměstnanců, ochrany při ukončení pracovní smlouvy a zastupování a kolektivní ochrany. Integrační proces v pracovní a sociální oblasti probíhá postupně. Probíhá na základě představy společného sociálního prostoru založeného na systému minimálních sociálních standardů platných jednotně ve všech státech EU. V 90.letech probíhala kodifikace sociální politiky, která vyvrcholila přijetím Amsterodamské smlouvy. Do Amsterodamské smlouvy byla též převzala Dohoda o sociální politice (tu přijaly všechny státy kromě Velké Británie již v roce 1991). Přijetí Amsterodamské smlouvy a též lisabonské strategie znamenalo nový směr sociální politiky a přijetí dodatečných opatření nejen pro členské státy, ale i pro země kandidátské. Nový směr sociální politiky je charakteristický především schopností plnit minimální sociální standardy, posílením kompatibility sociálních systémů a sociální politiky kandidátských zemí se státy EU. Přes tyto společné minimální sociální standardy nelze považovat tento systém jako univerzální evropský sociální model, kdy by všechny sociální systémy byly v plné harmonii. V oblasti sociální politiky je totiž prosazován princip subsidiarity. Realizaci sociální politiky má ve své pravomoci každý 48

jednotlivý stát. Společné normy nemohou příliš ztěžovat podmínky chudším zemím a na druhé straně by též neměly bránit vyspělejším zemím k prosazení vyšších norem. Existuje pouze poměrně malý okruh závazných legislativních norem komunitárního práva. Ty se soustřeďují na oblasti rovných příležitostí, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a na oblast pracovního práva. V oblasti sociální ochrany jsou součástí komunitárního práva pouze nařízení a směrnice1, které mají podpořit volný pohyb pracovní síly v rámci EU. Minimální standardy jsou dány též mezinárodními úmluvami Mezinárodní organizace práce a Evropskou sociální chartou. Společný postup v rámci sociální politiky (např. na trhu práce) pak mají spíše koordinační a konzultativní charakter. Některá společná opatření (např. v oblasti politiky zaměstnanosti či vyrovnávání sociálních rozdílů) jsou ale financována prostřednictvím strukturálních fondů a dalších nástrojů. Jsou to: Evropský regionální rozvojový fond, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond, Finanční nástroje na podporu rybolovu, Evropský investiční fond, Fond soudržnosti. Jejich užití podle jednotlivých pravidel však sociální politiku členských zemí postupně sjednocuje. 4.2.2

Vývoj politiky zaměstnanosti v EU

Je nesporné, že politika zaměstnanosti je v současné době na prvních místech politického programu EU. Důležitost politiky zaměstnanosti je dána především stále vysokou mírou nezaměstnanosti v EU jako celku (míry nezaměstnanosti se samozřejmě v jednotlivých zemích i regionech EU liší, a to dost podstatně). V roce 2002 byla průměrná míra nezaměstnanosti v EU na úrovni 7,6%. Míra zaměstnanosti (další důležité měřítko ekonomické aktivity) byla v roce 2001 na úrovni 64,1%. Počáteční nástroje Již v 50.letech byli dělníci podporováni prostřednictvím „Readaption Aid“ v rámci Evropského společenství uhlí a oceli. Pomoc byla ručena dělníkům v uhelném a 1

Směrnice zavazují členský státy k dosažení určitého výsledku, avšak ponechává v kompetenci národních orgánů, jakými formami a prostředky má být tohoto výsledku dosaženo.

49

ocelářském sektoru. Důvodem pro poskytnutí této pomoci bylo to, že jejich místa byla ohrožena restrukturalizací průmyslu. Ale je potřeba uvést, že politika zaměstnanosti byla v počátcích evropské integrace chápána pouze jako doplněk hospodářské politiky. Důraz byl kladen na hospodářský růst, který měl zajistit zvyšování zaměstnanosti. Evropský sociální fond byl vytvořen na začátku 60.let (1960) a stal se hlavní zbraní Společenství proti nezaměstnanosti. Nové iniciativy v 80.letech a na začátku 90.let Mezi tyto iniciativy patřily zejména: ♦ Akční programy zaměřené na nezaměstnanost specifických cílových skupin: ERGO (pro dlouhodobě nezaměstnané), LEDA (rozvoj regionální zaměstnanosti) a ELISE (pomáhal středním a malým podnikům) ♦ vznik monitorovacích a dokumentačních systémů: MISEP (systém na výměnu informací mezi členskými státy v oblasti politiky zaměstnanosti) a SYSTEM (dokumentační systém Společenství zaměřený na sběr a analýzu informací o zaměstnanosti) ♦ povzbuzení pohybu pracovních sil a pomoc s nalezením pracovního místa v jiné zemi: nejprve to byl SEDOC, který byl přejmenován na EURES (European Employment Service) Směřování k jednotné politice Summit v Essenu Ačkoliv bylo v 80. a 90.letech přijato několik rezolucí týkající se zaměstnanosti, až v roce 1993 začala EU přemýšlet a vést diskuzi o řešení problému nezaměstnanosti na úrovni Unie a ne pouze z hlediska jednotlivých států. Dokumentem, který byl výsledkem této diskuze, byla Bílá kniha o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti (White Paper on Growth, Competitiveness and Employment) též známá jako Delorsova 50

zpráva (Dolores report), která navrhovala konkrétní řešení zaměstnanosti od roku 1993. Zaměstnanosti věnovala 3 kapitoly, a to kapitoly věnované rozvoji

vzdělávacích

soustav, přenesení ekonomického růstu do intenzivnější tvorby pracovních míst a kapitola o nemzdových nákladech na pracovní sílu. Na summitu v Essenu (prosinec 1994) byly položeny základy společenské evropské strategie zaměstnanosti tím, že bylo členským státům uloženo, aby priority Essenského summitu přenesly do programů, které budou vyhodnocovány každoročně Evropskou radou. Prioritami, které stanovil summit v Essenu, bylo těchto 5 oblastí: ♦ investice do odborného vzdělávání zejména mladých lidí a podpora celoživotního vzdělávání ♦ zvýšení zaměstnanosti prostřednictvím větší flexibility, zkrácením pracovní doby, mzdovou zdrženlivostí a povzbuzováním tvorby pracovních míst v místních službách ♦ snížení nemzdových nákladů na pracovní sílu (na druhou stranu se ale vyžadují určité minimální standardy např. bezpečnost práce), které znamenají určité vyrovnávání nemzdových nákladů mezi zeměmi, které je již dodržují a těmi, které tak nečiní a mají tak oproti prvně zmíněným výhodu) ♦

zvýšení efektivnosti politiky pracovního trhu, omezení praktik vedoucích ke snižování zaměstnanosti

♦ zvýšená pomoc skupinám, které jsou zvláště tvrdě postiženy nezaměstnaností: mladým lidem, dlouhodobě nezaměstnaným, ženám a starším pracovníkům K dosažení těchto cílů Komise navrhla aktivity Společenství týkající se analýzy, výzkumu a spolupráce v oblasti zaměstnanosti a trhu práce (přijaty Radou Evropy v roce 1998). Aby byla strategie zaměstnanosti implementována co nejefektivněji, byla zahájena v červnu 1996 „Akce pro zaměstnanost v Evropě – pakt důvěry“. Cílem tohoto paktu bylo zahrnout veřejné organizace a sociální partnery do následné koordinované a uskutečněné strategie. Boj s nezaměstnaností by podle tohoto dokumentu měl být záležitostí dlouhodobou a tomu by se měly přizpůsobit i subjekty politiky zaměstnanosti 51

tím, že se budou vypracovávat střednědobé i dlouhodobé plány pro boj s nezaměstnaností. V prosinci 1996 Rada zřídila „Komisi zaměstnanosti a trhu“. Ta měla pomáhat s problémy týkající se zaměstnanosti. Amsterdamská smlouva Teprve s novou kapitolou o zaměstnanosti zahrnutou do Smluv prostřednictvím Amsterdamské smlouvy získalo Společenství nástroj na vytvoření koordinované strategie zaměstnanosti. Příslušné články smlouvy mají spíše deklaratorní charakter (tj. obsahují jen málo konkrétních a právně vynutitelných závazků). Je to dáno především tím, že jejich stávající podoba je výsledkem kompromisů mezi zastánci různých přístupů k této problematice. Členské státy, které si sice ponechaly výlučné pravomoci v oblasti politiky zaměstnanosti, musí uplatňovat své politiky zaměstnanosti v souladu se svými hospodářskými politikami i s hospodářskou politikou Společenství, kde je podpora zaměstnanosti pokládána za společný cíl. Na úrovni Společenství byly zavedeny následující koordinační mechanismy: ♦ na základě „Společné zprávy o zaměstnanosti“ (Joint Annual Report Employment) Rady a Komise, Evropská rada posoudí situaci v oblasti zaměstnanosti a přijme závěry ♦ na základě jejích závěrů pak Rada (kvalifikovanou většinou a na návrh Komise) přijme každý rok „směrnice zaměstnanosti“ (Employment Guidelines), které musejí být v souladu se širšími směrnicemi hospodářské politiky Unie ♦

každý členský stát poskytne Radě a Komisi spolu se zprávou o základních nástrojích určených k implementaci i svou politiku zaměstnanosti formou Národních akčních plánů (National Action Plans – NAPs)

♦ Rada každý rok prozkoumá Národní akční plány a kvalifikovanou většinou schválí doporučení pro jednotlivé státy na základě jejich specifik Součástí Amsterdamské smlouvy bylo též vytvoření poradních Výborů pro zaměstnanost v členských státech složených vždy ze dvou zástupců každého členského 52

státu a dvou zástupců komise, které budou monitorovat politiku zaměstnanosti a pracovního trhu členských států a podporovat jejich koordinaci. Výbor konzultuje svá doporučení se sociálními partnery. Spolupráce sociálních partnerů (sociální dialog) je též jedním z principů sociální politiky EU. Lucemburský proces Mimořádné setkání Evropské rady věnované otázce zaměstnanosti se konalo v listopadu 1997 v Lucemburku. Výsledkem bylo schválení programu, jehož cílem bylo snížení nezaměstnanosti a zvýšení zaměstnanosti. Nezaměstnanost byla vyhlášena společným evropským problémem. Boj s nezaměstnaností jednotlivých členských států byl založen na koordinované strategii, která spočívá na společné metodě a na společném akčním rámci (směrnice zaměstnanosti). Byl tak zahájen tzv. Lucemburský proces. Strategie zaměstnanosti byla postavena na 4 pilířích: ♦ Zlepšení zaměstnatelnosti spočívá v tom, že mladým lidem, předtím než budou 6měsíců nezaměstnaní, bude nabídnuta možnost vzdělávání, pracovní výcvik, nebo jiné opatření zaměstnatelnosti. Dospělým před dosažením 12 měsíce nezaměstnanosti bude nabídnuto totéž. Preventivní opatření by měla být kombinována

s opatřeními

pro

dlouhodobě

nezaměstnané.

Zlepšení

zaměstnatelnosti také znamená přechod od pasivních k aktivním opatřením a povzbuzení sociálního partnerství k rozvoji celoživotního vzdělávání. ♦ Rozvoj podnikatelských aktivit, což znamená zjednodušení podmínek pro začínající podnikatele, zvláště pak pro malé a střední podniky. Členské státy vytvoří daňový systém více „přátelský“ k zaměstnanosti a odvrátí dlouhodobý trend rostoucího zdanění práce. ♦ Posílení flexibility a adaptability zaměstnanců i zaměstnavatelů. Jde například o modernizaci organizace práce nabádáním sociálních partnerů, aby podporovali pružné pracovní smlouvy. ♦ Zajištění rovných příležitostí na trhu práce směřujících k podpoře a zvýšení zaměstnanosti žen a postižených lidí a k souladu mezi prací a rodinou.

53

Důležitým cílem je i kvalita pracovních míst, tento cíl se týká všech čtyřech výše zmíněných pilířů. Je to tzv. průřezový cíl. Pro každý zmíněný pilíř byly připraveny směrnice. Je důležité si uvědomit, že směrnice v EU zavazují členský stát k dosažení určitého výsledku, avšak ponechává v kompetenci národních orgánů, jakými formami a prostředky má být tohoto výsledku dosaženo. Směrnice tedy vyjmenovávají celou řadu cílů pro členské státy. Na začátku roku 1998 byla odsouhlasena společná struktura Národních akčních plánů. Zmíněné pilíře jednotlivé členské státy zabudovávají do těchto každoročních národních akčních plánů zaměstnanosti. Lucemburský summit podpořil kromě tohoto iniciativy pro tvorbu pracovních míst. ♦ Iniciativu Evropského parlamentu pro růst a zaměstnanost (European Parliament’s Growth and Employment Initiative), kterou se vytvořila nová položka rozpočtu (Pracovní trh a technologická inovace) s objemem 450mil ECU na roky 19982000. Tyto peníze směřovaly na financování inovací na trhu práce za účelem tvorby trvalých pracovních míst. ♦ Akční plán pro Evropskou investiční banku, jejímž cílem bylo poskytnout až 10mld ECU na nové půjčky malým a středním podnikům, na nové technologie a na transevropské sítě. Summit v Cardiffu a Kolíně nad Rýnem V roce 1998 se konal summit v Cardiffu ve Velké Británii. Týkal se zlepšování konkurenceschopnosti a fungování trhu zboží, služeb a kapitálu. Zlepšení by mělo být dosaženo prostřednictvím odstranění překážek volného pohybu těchto statků. Zdůraznila se zde i podpora malého a středního podnikání, rozvoj informačních technologií a infrastruktury vzdělávání. Na tento proces navazuje summit v Kolíně nad Rýnem v roce 1999, na kterém byl přijat tzv. Evropský pakt zaměstnanosti. Ten je velmi důležitým krokem ke koordinované a efektivní politice zaměstnanosti v EU. Jeho podstatou je propojení politiky orientované

54

na zvýšení zaměstnanosti a politiky orientované na hospodářský růst prostřednictvím dialogu mezi sociálními partnery. Evropský pakt zaměstnanosti spočívá na třech pilířích: ♦ Propojení politiky orientované na zvýšení zaměstnanosti a politiky orientované na hospodářský růst prostřednictvím dialogu mezi sociálními partnery tak, aby bylo dosaženo neinflačního růstu (Proces z Kolína nad Rýnem) ♦ Další rozvoj a lepší implementace koordinované strategie zaměstnanosti, která je založena na 4pilířích zmíněných v kapitole (Lucemburský proces) ♦ Úplná strukturální reforma, která povede k efektivnějším a inovacím otevřeným trhům a to nejen trhu práce (Cardiffský proces). Je známé, že s hospodářským růstem se zvyšuje i zaměstnanost. Proto je důležité politiku

zaměstnanosti

chápat

ne

jako

oddělenou,

ale

naopak

propojenou

s hospodářskou politikou. Výsledkem tohoto summitu bylo vytvoření jakési triády ekonomické politiky (tj. politika zaměstnanosti, politika ekonomického růstu a makroekonomický dialog). Zasedání v Lisabonu Březen 2000 byl pro politiku zaměstnanosti (vlastně pro celou sociální politiku) významný zasedáním Evropské rady v Lisabonu. Jeho cílem bylo určení strategických cílů pro EU za účelem posílení zaměstnanosti, ekonomické reformy a sociální soudržnosti jako součástí ekonomiky založené na znalostech. Lisabonský summit propojil politiku zaměstnanosti, sociální politiku a hospodářskou politiku v jeden celek, označovaný jako lisabonská strategie. Ta je zaměřena na: ♦ Přípravu přechodu k ekonomice a společnosti založené na znalostech, prostředky k jejímu dosažení budou podporovat rozvoj informační společnosti, výzkum a vývoj, realizaci strukturálních reforem pro konkurenceschopnost a inovace a dokončení tvorby vnitřního trhu. 55

♦ Modernizaci evropského sociálního modelu, investování do lidí a boj proti vyloučení ze společnosti ♦ Udržení zdravého ekonomického výhledu a příznivých vyhlídek růstu aplikací vhodné kombinace makroekonomických politik Této strategie má být dosaženo zlepšením existujících procesů, otevřenou metodou koordinace, silnější úlohou Evropské rady v oblasti určování strategického směru a efektivním monitorováním pokroku. Cílem se tedy pro Evropskou unii stávají: - konkurenceschopná ekonomika založená na znalostech - stálý ekonomický růst - větší počet a lepší pracovní místa - větší sociální soudržnost Aktivní politika zaměstnanosti nabývá stále na významu a i v Lisabonu se pro tuto část politiky zaměstnanosti vytyčily určité cíle. Úkoly aktivní politiky zaměstnanosti (zasedání Evropské rady v Lisabonu): ♦ Vybavit služby zaměstnanosti celoevropskými databázemi pracovních míst a učebních příležitostí (poslouží větší konkurenceschopnosti a koordinovatelnosti) ♦ Podporovat programy umožňující nezaměstnaným doplnit si kvalifikaci (rekvalifikace na obor, o nějž je na trhu práce zájem) ♦ Přiřadit největší prioritu celoživotnímu vzdělávání jako základní složce evropského sociálního modelu ♦ Povzbuzovat dohody mezi sociálními partnery o inovaci a celoživotním vzdělávání (i zaměstnavatelé by měli mít zájem na zvyšování kvalifikace a flexibilitě svých zaměstnanců) ♦ Využívat komplementarity mezi celoživotním vzděláváním a adaptabilitou na pracovním trhu prostřednictvím flexibilního řízení pracovní doby a rotaci pracovních míst (tj. i využívání zkrácené pracovní doby)

56

♦ Prosazovat všechny aspekty rovných příležitostí, vč. zmenšování profesní segregace (ta totiž vedle segregace místní způsobuje, že se pracovní trh „rozdrobuje“ na velké množství pracovních trhů mezi nimiž téměř neexistuje propustnost, např. zedník nemůže nahradit automechanika, protože nemá potřebnou kvalifikaci) ♦ Zvýšit zaměstnanost ve službách s vhodným řešením pro nejméně favorizované kategorie (např. oblast sociálních služeb zaznamenala v poslední době vysoký nárůst zaměstnanosti) ♦ Konečným cílem v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti je zvýšit do roku 2010 míru zaměstnanosti na více než 60%. Zasedání v Nice ve Francii Summit EU přijal v roce 2000 v Nice tzv. Evropskou sociální agendu (ta je akčním programem pro období 2001-2005). Týká se například kvality zaměstnání, boje proti všem formám sociálního vyloučení a diskriminace, prosazování rovnosti pohlaví a sociální dimenze budoucího rozšíření EU. Summit ve Stockholmu Zasedání ve Stockholmu se konalo v březnu roku 20001. Výsledky summitu se dají shrnout do následujících bodu: ♦ V oblasti zaměstnanosti byl stanoven nový cíl. Do roku 2010 bude zaměstnáno nejméně 50% lidí starších 55let. V současné době má z této skupiny práci jenom 38% lidí. Byl přijat nový dílčí úkol. Do roku 2005 by měla vzrůst celková zaměstnanost na 67% u mužů, u žen pak 57%. ♦ Do roku 2002 budou zavedena společná kritéria, sloužící k porovnání dostupnosti péče o dítě mezi členskými zeměmi EU. Podobná kritéria budou zavedena, i pokud jde o péči o starší osoby. ♦ V oblasti rovných příležitostí pro muže a ženy bylo rozhodnuto zvýšit tlak na odbourání platových rozdílů. Za tímto účelem měla být rovněž zavedena společná kritéria pro členské státy. Bylo též rozhodnuto zpřísnit směrnici o rovném 57

zacházení. Kvalita práce bude podporována prostřednictvím opatření týkajících se pracovního prostředí, zvyšování kvalifikace, zlepšování rovného postavení mužů a žen a organizace práce. ♦ Bude podporováno zapojování tělesně postižených do pracovního života. Summit v Barceloně ve Španělsku Další z řady summitů, kde se politika zaměstnanosti dostala mezi hlavní témata se konal v březnu 2002 v Barceloně. Politice zaměstnanosti je věnována značná pozornost na všech posledních zmíněných summitech. Summit v Barceloně měl jako hlavní téma modernizaci a sjednocování podmínek v EU. I zde byl stanoven kvantifikovatelný cíl, a to vytvoření 20 miliónů nových pracovních míst do roku 2010. Růst zaměstnanosti zůstává i nadále stěžejním úkolem, kterého má být dosaženo specifikovanými nástroji. Na summitu byla doporučena následující opatření: ♦ Zvýšení zaměstnanosti žen (prostřednictvím seznámení žen s internetem a tvorbou předškolních zařízení pro děti) ♦ Úprava daní a sociálních dávek ♦ Zavedení jednotné zdravotní karty ♦ Zvýšení průměrného odchodu do důchodu ♦ Příprava návrhu na přenos důchodových a sociálních práv po celé EU ♦ Podnícení hledání práce mimo vlastní zemi

4.3 SOUČASNÉ PRINCIPY POLITIKY ZAMĚSTNOSTI V EU 4.3.1 Principy Politika zaměstnanosti EU (Evropská strategie zaměstnanosti) byla založena na několika základních principech. Je to: ♦ Princip subsidiarity – realizace politiky zaměstnanosti je v kompetenci členských států;

58

♦ Princip konvergence – každý členský stát přispívá ke společnému cíli, tj. zvýšení zaměstnanosti v celé EU; ♦ Management podle cílů – dosažení jednotlivých cílů je snadno kontrolovatelné, neboť jsou stanoveny měřitelné cíle; ♦ Dohled nad státy – každoroční zprávy, které členské státy předkládají, vedou ke srovnání pokroků v oblasti politiky zaměstnanosti jednotlivých členských států a je pak možno nejlepší praxi realizovat prostřednictvím výměny zkušeností i v ostatních státech; ♦ Integrovaný přístup – politika zaměstnanosti (směrnice zaměstnanosti) se týká i sociální, daňové, vzdělávací a regionální politiky apod. Je potřeba, aby hospodářská politika a zmíněné politiky směřovaly k podpoře zaměstnanosti. 4.3.2 Koordinační mechanismy politiky zaměstnanosti EU Společné zprávy Rady a Komise o situaci zaměstnanosti Velmi důležitou součástí politiky AS v oblasti podpory zaměstnanosti představuje každoroční vypracování společné výroční zprávy Rady a Komise o aktuální situaci v oblasti zaměstnanosti a jejích hlavních vývojových trendech, která jsou projednávána v Evropské radě, jež na jejím základě jsou přijímány určité závěry, kvalifikovanou většinou jsou schvalovány orientační směry – směrnice zaměstnanosti. Tato shrnující zpráva je vypracovávána mj. na základě zpráv o důležitých opatřeních v oblasti politiky zaměstnanosti

předkládaných

každý

rok

členskými

státy.

Na

základě

jimi

předkládaných zpráv o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a v souladu se závěry společné zprávy může Rada na návrh Komise adresovat některým členským státům doporučení. Opatření přijatá na základě výše uvedených postupů sice nejsou právně závazná, avšak na druhé straně mají určitou nepopiratelnou politickou váhu, a členské státy si je tudíž nemohou dovolit ignorovat. Na základě rozhodnutí amsterodamského zasedání Evropské rady z června 1997 uvádět ustanovení týkající se politiky zaměstnanosti ihned do života bez ohledu na to, kdy Amsterodamská smlouva vstoupí formálně v platnost, byla první společná zpráva Rady 59

a Komise o situaci v oblasti zaměstnanosti předložena již v roce 1998. Zpráva obsahuje hlavní směry politiky zaměstnanosti pro následující rok a doporučení jednotlivým státům, na která hlavní opatření by se měly ve svém úsilí o zlepšení situace na trhu práce v příštím období zejména zaměřit. Společnou zprávu připravuje Komise v souladu s článkem č128 smlouvy. Přináší přehled o situaci v oblasti zaměstnanosti a pokroku, který členské státy udělaly implementací doporučení schválených Radou v předchozím období. Obsahuje nejen tuto analýzu, ale i vodítka a přehled o každé členské zemi. 4.3.3 Vydávání směrnic zaměstnanosti Na základě návrhu Komise schvaluje Evropská rada každoročně směrnice zaměstnanosti. Směrnice obsahují společné priority politiky zaměstnanosti pro členské státy. Např. pro rok 2002 byl zdůrazněn průřezový cíl kvalita pracovního místa. Byla posílena část týkající se rovnosti mužů a žen v odměňování, byla upravena směrnice týkající se podpory mobility pracovní síly na nových, otevřených trzích práce. Do směrnic byly rovněž zařazeny cíle politiky zaměstnanosti, jenž byly dohodnuty na summitu ve Stockholmu. 4.3.4 Tvorba národních akčních plánů Každý členský stát vypracovává roční národní akční plán, ve kterém se uvádí, jak budou směrnice převedeny do národní praxe. Národní akční plány by měly: ♦ Stanovit národní cíle pro zvýšení míry zaměstnanosti, rozšíření pracovních příležitostí a poskytování poradenských služeb ♦ Zvyšovat kvalitu práce (sociálním dialogem, vyloučení diskriminace atd.) ♦ Prosazovat strategii celoživotního zaměstnání ♦ Rozšiřovat sociální partnerství ♦ Určovat vlastní priority a opatření 60

♦ Zintenzivnit práci na stanovení společných ukazatelů pro adekvátní hodnocení postupů ve všech čtyřech pilířích politiky zaměstnanosti (zaměstnatelnost, rozvoj podnikání, adaptabilita, rovné příležitosti). 4.3.5 Pilíře politiky zaměstnanosti EU Politika zaměstnanosti je postavena na následujících čtyřech pilířích: ♦ zaměstnatelnost ♦ rozvoj podnikání ♦ adaptabilita ♦ rovné příležitosti

5. EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND ESF je finanční nástroj Evropské Unie (dále EU) určený pro investice do lidí. Využívá principu financování, ze kterého podporuje zlepšení perspektiv lidí při hledání práce a získávání požadovaných kvalifikací v členských zemích EU. Jeho účelem je nejen předcházet nezaměstnanosti a bojovat s ní, ale i umožnit takové zázemí, které umožní evropským podnikům a pracovní síle využít nových příležitostí a také je ochraňovat před problémy na trhu práce. ESF pomáhá rozvíjet schopnosti jednotlivých lidí, kteří mají zvláštní problémy s udržením zaměstnání či s hledáním práce. Dále v členských zemích podporuje zavádění nových aktivních politik a systémů bojujících proti nezaměstnanosti a systémů pro zvýšení kvalifikace. Tyto problémy řeší na základě konkrétních požadavků regionů čelících mimořádným problémům.

61

ESF je jedním ze čtyř strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond a Finanční nástroje na podporu rybolovu a samotný ESF) jejichž posláním je snižovat rozdíly v životní úrovni lidí ve státech a regionech EU.

5.1 VZNIK A VÝVOJ ESF Evropský sociální fond (dále ESF) byl zřízen již při vzniku Evropského hospodářského společenství a začal fungovat od roku 1961. Původně byl zaměřen na usnadnění hledání zaměstnání pro pracovníky a na zvýšení jejich pracovní mobility na území Společenství. V prvních letech 1961-1971 byl zaměřen především na podporu rekvalifikace a podporu pracovníků, kteří se museli kvůli hledání práce přestěhovat do jiné členské země. Prostředky z fondu byly uvolňovány na základě žádostí jednotlivých vlád jako příspěvek na financování projektů připravených těmito vládami. Do 70.let byl samostatným fondem financovaným ze zvláštních příspěvků vlád členských zemí. Poté se poslání i rozsah prostředků poskytovaných ESF změnilo a stal se integrální součástí rozpočtu Evropského společenství. V období 1978-1983 se již působnost fondu rozšířila a jeho finanční prostředky byly rozděleny na dvě poloviny. Jedna část byla soustředěna na řešení problémů zaměstnanosti v zaostalých oblastech a ta druhá část byla věnována na financování rekvalifikací a přesídlování pracujících, zejména ze zemědělství a textilního průmyslu. V polovině 80.let byla velká část prostředků ESF věnována na řešení nezaměstnanosti mladých lidí (do 25 let věku), především na jejich rekvalifikaci. Další prioritou byly podpory pro lidi, kteří nepracují ve své zemi, ale v ostatních zemích EU. V rámci přechodu k jednotnému trhu byly vytýčeny nové cíle ESF, které měly především podporovat přípravu mladistvých na povolání a vytvářet pro ně nová stálá pracovní místa. Fond kryl až 50% potřebných nákladů. 62

V období devadesátých let ESF podporoval integraci dlouhodobě nezaměstnaných do pracovního procesu, podporoval rovné příležitosti pro muže a ženy na trhu práce a pomáhal mladým lidem při hledání pracovních příležitostí při vstupu na trh práce. ESF od té doby zaměřen je zejména na pracovní přípravu, poradenství a rekvalifikaci pracujících. Nepřímo mohl také přispět k rozvoji služeb zajišťujících péči o děti, staré nebo nemocné občany. Dále pomáhal svými finančními prostředky při adaptaci pracovníků na změny a na nové výrobní systémy, a to zejména v rámci malých a středních podniků. ESF také financoval studie o trendech na trhu práce v průmyslově vyspělých zemích a programy na zlepšení a rozvoj vědeckých výcvikových systémů, ale i zakládání výcvikových center na podporu dálkového studia pracujících. Dalšími činnostmi ESF byly tyto iniciativy společenství: ♦ Now pomáhal zlepšit příležitosti zaměstnanosti a školení pro ženy. Zlepšoval tak přístup k vyšším řídícím pozicím a podporoval podnikatelskou tvořivost (tvořivost v podnikání). Projekty pomáhaly ženám navracejícím se na trh práce, svobodným matkám a ženám, které potřebovaly potřebná vzdělání. Dále pomáhal ve sladění práce a rodinného života a v podpoře rozvíjení kariéry. ♦ Horizon obsahoval projekty, které se soustřeďovaly na rozvoj a provedení kvalitativních školení pro lidi s fyzickým, smyslovým nebo duševním znevýhodněním

(poškozením).

Prostřednictvím

těchto

projektů

se

spoolufinancovaly změnové projekty, které podporovaly pracovní příležitosti a sociální integraci; podporovaly rovněž rádce, poradce, školitele a sociální pracovníky. V podstatě se jednalo o zlepšení obecných a odborných dovedností a vytvoření zaměstnání založených na inovačních formách zaměstnanosti. ♦ Integra pomáhala zlepšit pracovní vyhlídky pro skupiny, kterým hrozilo riziko vyloučení z možnosti získat zaměstnání. Šlo o dlouhodobě nezaměstnané, imigranty, etnické menšiny a navrátilce z vězení. Program umožňoval rozvoj odborných znalostí a dovedností prostřednictvím dálkových studijních programů a kurzů. 63

♦ Youthstart spolufinancoval školící a integrační postupy pro mladé lidi, kteří postrádali základní kvalifikaci nebo byli neschopni se učit. Dále pomáhal těm, kteří byli z ekonomicky znevýhodněných oblastí nebo byli ohroženi sociálním vyloučením z pracovního trhu. ♦ Adapt se soustředil na součinnost projektů majících za úkol zlepšit pozici nezaměstnaných, kteří byli postiženi průmyslovými

změnami. Plán se

soustřeďoval na místa, na která měly vliv mezinárodní vztahy jako např. terorismus, migrace lidí. Tato iniciativa podporovala rozvoj vzdělávací systémů pro méně kvalifikované dělníky.

5.2 CÍLE ESF Jde o následující cíle: ♦ Cíl 1: Pomoc regionům, jejichž rozvoj zaostává (nejchudší regiony EU) – regiony, kde HDP na obyvatele je nižší než 75% průměru Evropských společenství. Z tohoto fondu lze čerpat max. 75% a min. 50% celkových nákladů na přijatá opatření. Ve výjimečných případech může účast EU pokrýt 80% nákladů (u zemí, které čerpají prostředky z Kohezního fondu) a až 85% v nejodlehlejších regionech. Investice do podniků nesmí být vyšší než 35% spolufinancování z EU. ♦ Cíl 2: Hospodářská a sociální přeměna oblastí, které čelí strukturálním obtížím – zaměřuje se na podporu čtyř typů regionů čelících konkrétním problémům při vyrovnávání s hospodářskými a sociálními změnami. Jedná se o průmyslové oblasti (10% obyvatelstva), venkovské oblasti (5% obyvatelstva), městské oblasti (2% obyvatelstva) a oblasti závislé na rybaření (1% obyvatelstva).

64

Strukturální fondy mohou v těchto regionech pokrýt max. 50% a min. 25% celkových nákladů na přijatá opatření. Investice z EU do podniků nesmí být vyšší než 15%. ♦ Cíl 3: Rozvoj politiky a systémů pro vzdělání, školení a zvýšení zaměstnatelnosti. Členské země jsou povinny vypracovat „Rámec politiky zaměstnanosti“ a v tomto rámci stanovit směrnice pro podporu lidských zdrojů na celém svém území. ESF poskytuje prostředky v rámci všech tří cílů. Rozdělování financí na strukturální fondy závisí na prioritách uplatňovaných při stanovení programů členských států.

5.3 OBLASTI POLITIKY ESF V souvislosti s výše uvedenými cíly se ESF zaměřuje na pět oblastí politiky: 1. Rozvoj a podpora aktivní politiky na trhu práce, která má za cíl pomáhat těm, kterým hrozí nezaměstnanost nebo pomáhat nezaměstnaným vrátit se do zaměstnání dříve, než se ocitnou v dlouhodobé nezaměstnanosti. Snaží se již předem rozpoznat potenciální lidi ohrožené nezaměstnaností a těm pomoci dle individuální situace a dle jejich individuálních potřeb. Do aktivní politiky patří boj proti nezaměstnanosti a její prevence, prevence dlouhodobé nezaměstnanosti, usnadnění zpětné integrace dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce, podpora profesního začlenění mladých lidí a lidí vracejících se na trh práce po období nepřítomnosti. Příkladem práce příslušného úřadu státní správy jsou diagnostické pohovory, profesní poradenství, pomoc při hledání pracovního místa.

65

2. Podpora rovných příležitostí pro všechny v přístupu na trh práce s důrazem na lidi, kterým hrozí vyloučení ze společnosti. Týká se to etnických menšin, zdravotně postižených a dalších skupin čelících zvláštním obtížím. Projekty by měly být cíleny na ty skupiny obyvatel, které se bez jejich pomoci neobejdou. 3. Podpora a zlepšování školení, vzdělávání a poradenství, které jsou součástí politiky celoživotního vzdělávání. Výsledkem by mělo být umožnění a zlepšení přístupu a začlenění se do trhu práce, zlepšení a udržení zaměstnatelnosti a podpora profesní mobility. Dále i posílení spojení mezi vzdělávacími nebo školícími institucemi a trhy práce. Vzdělávací a školící systémy musí lidi lépe připravit na zapojení se do trhu práce. Každému musí poskytnout základní kvalifikaci (v řadě zemí EU i gramotnost ve psaní a počítání) a věnovat zvláštní pozornost mladým lidem majícím problémy s učením. 4. Podpora kvalifikované, vzdělané a přizpůsobivé pracovní síly, inovací a flexibilní organizace práce, rozvoje podnikání a podmínek umožňujících vytváření pracovních míst a podpora dovedností a rozvoj lidského potenciálu ve výzkumu, vědě a technologii. ESF může pomáhat zaměstnavatelům s modernizací způsobů, kterými pracují zaměstnanci a zaměstnancům pomáhat se lépe adaptovat na změny. 5. Konkrétní opatření na zlepšení přístupu žen na trh práce a jejich účasti na něm včetně rozvoje jejich pracovní kariéry, přístupu žen k novým pracovním příležitostem a zahájení vlastního podnikání. Rovnost příležitostí pro muže a ženy by měla být jednou z nejdůležitějších činností ESF, proto je důležité realizovat konkrétní kroky, které mají být založeny na jasné analýze situace s cílem odstranit nerovnováhu.

66

Podpora ženy by se neměla omezovat jen na školící opatření, ale měla by zahrnovat celý rozsah aktivních politik na trhu práce a věnovat pozornost konkrétním překážkám. Těchto pět oblastí politiky ESF bere v úvahu tyto záměry: ♦ podpora místních iniciativ v oblasti zaměstnanosti, a to zejména místní a regionální úmluvy řešící zaměstnanost ♦ zajištění rovných příležitostí pro muže a ženy ♦ sociální aspekty a situace na trhu práce ovlivňující rozvoj informační společnosti, rozvoj jejího pracovního potenciálu a umožnění jejích možností a výhod pro všechny

5.4 ČINNOSTI MAJÍCÍ NÁROK NA PODPORU ESF V návaznosti na výše uvedené politiky mají nárok na podporu z ESF následující činnosti: Rozvoj lidských zdrojů a především: ♦ vzděláváním a odborným školením, poradenstvím, odborným vedením ke zvýšení zaměstnatelnosti na trhu práce, pracovní rehabilitace ♦ podporou při získávání zaměstnání či zahájení samostatně výdělečné činnosti ♦ výzkumem, rozvojem vědy a technologií (postgraduální studium, školení manažerů a techniků ve výzkumných zařízeních a v podnicích) ♦ rozvojem nových pracovních příležitostí zejména v sektoru služeb

Vytváření struktur a systémů řízení, což znamená: ♦ rozvoj zdokonalování vzdělávání a získávání kvalifikace, vč. školení učitelů, lektorů a personálu, zlepšování přístupu pracujících ke vzdělání a kvalifikaci 67

♦ modernizace a zlepšení účinnosti služeb zaměstnanosti ♦ rozvoj vzájemných vazeb mezi trhem práce a vzdělávacími, školícími a výzkumnými institucemi ♦ rozvoj nástrojů k předpovídání budoucích změn v pracovním procesu a ve struktuře potřeb trhu práce, zejména v oblasti nových pracovních postupů a organizace práce

Realizace doprovodných opatření y pomoc při poskytování služeb osobám majícím na ně nárok, vč. pečovatelských služeb a zařízení pro osoby neschopné samostatného života y podpora sociálně-vzdělávacího systému, který má úzkou souvislost s trhem práce y zvyšování informovanosti a publicity

5.5 FUNGOVÁNÍ ESF Peníze z ESF jsou přidělovány, stejně jako u všech strukturálních fondů, každému členskému státu na základě potřeb dané země podle jednotlivých cílů. Komise vždy odsouhlasí pro každý členský stát způsob, jak budou peníze rozděleny mezi různé priority v rámci tohoto státu. Členský stát musí vytvořit seznam, který musí být v souladu s dohodou uzavřenou s Evropskou komisí, a ten rozdělit na jednotlivé položky a konkrétní projekty. ESF pracuje na základě partnerství mezi Evropskou komisí a členským státem na všech úrovních. Rozhodnutí se provádějí na úrovni, která je pro takové rozhodování nejvhodnější. Partnerství stanoví priority a rozpočty přidělené pro programy ESF. V rámci členského státu musí existovat širší partnerství zahrnující regionální a místní samosprávy, hospodářské a sociální partnery a další významné orgány a jeho úkolem je dohlížet na způsob tvorby navrhovaných programů, jejich uvádění do života a řízení.

68

5.5.1 Příprava programových dokumentů EU uznává tři úrovně regionů pro správu programů spadajících do strukturálních fondů. Obecně platí, že plány podle Cíle 1 se vztahují na jediný typ regionu - NUTS II. Přesto členské státy mohou předložit plán pokrývající některé nebo i všechny jejich regiony spadající pod Cíl 1 tj. i regiony NUTS III. Na jednáních Evropské komise a členských států se předkládají různé návrhy, které přetvářejí plány do schválených programů 5.5.2 Monitorovací výbor Monitorovací výbor je sestavován pro každý Rámec podpory společenství a pro každý operační program. Úkolem monitorovacího výboru je schvalování kritérií pro výběr operací (projektů), periodické prověřování poskytované pomoci, prověřování výsledků realizace, schvalování závěrečné realizační zprávy a schvalování všech návrhů na změnu smluv. Přijímá pravidelné zprávy o plnění cílů a ukazatelů, dále o každoroční realizaci úkolů a kontroluje finanční výkazy a zprávy o výročních zasedáních. 5.5.3 Řídící orgán Řídící orgán (zpravidla příslušné ministerstvo) odpovídá za účinnost a správnost řízení a realizace. Mezi jeho povinnosti patří vytvoření systému poskytujícího spolehlivé finanční a statistické informace, změny v dodatcích k programům, sestavení roční zprávy o realizaci, organizace střednědobého hodnocení, zajištění účetních systémů ke sledování pomoci EU, zajištění správnosti operací při příjmu prostředku EU, zajištění souladu příslušné dotace s pravidly EU (např. pravidla pro hospodářskou soutěž, pravidla pro zadávání veřejných zakázek), zajištění uspokojivé informovanosti a publicity.

69

Každý rok Evropská komise kontroluje s řídícím orgánem činnosti vykonané v roce předchozím. Tato kontrola může tvořit základ pro úpravu programu. 5.5.4 Hodnocení Hodnocení před spuštěním programu (ex-ante) se provádí hned po odsouhlasení naplňování programů. Zabývá se situací konkrétní země a jejích regionech, úkoly, jejichž splnění si země přeje, cíli, které si stanoví pro splnění uvedených úkolů a činnostmi, které pro dosažení vytýčených cílů podnikne. Průběžné posuzování (interim) programů po jejich spuštění provádí Řídící orgán a Evropská komise. Zkoumají se první výsledky a dopad činnosti, jejich soulad s hodnocením stavu ex-ante, významnost stanovených cílů a správnost finančního řízení. Nezávislý hodnotitel provede zvláštní hodnocení v polovině období (midterm). Evropská komise, členský stát a Řídící orgán odpovídají za hodnocení po ukončení programu (ex-post), které slouží k posouzení využití zdrojů, dopadu, efektivnosti a účinnosti operací a jejich souladu s ex-ante. Nezávislý hodnotitelé mají na jeho vypracování tři roky od skončení programů. 5.5.5 Finanční řízení První finanční částka se vyčlení, jakmile Evropská komise schválí poskytnutí pomoci. Výsledné dotace jsou vypláceny do 30.4. každého roku. Platba ve prospěch členského státu se uskuteční ve výši 7% příspěvku z fondů, což je první splátka. Ta se musí vrátit, pokud do 18 měsíců od rozhodnutí o poskytnutí pomoci nebude předložena žádost o přidělení prostředků. Další platby nad rámec prvních 7% se vyplácejí po předložení výkazů o vynaložených nákladech. 5.5.6 ESF v praxi

70

Uchazečské země, které vstoupí do EU, budou pravděpodobně spadat celé s výjimkou aglomerací hlavních měst do Cíle 1. Strukturální fondy vyčleněné pro cíl 1 jsou důležité pro rozvoj nejméně rozvinutých regionů Evropy. Vedle investic do infrastruktury a rozvoje podnikání, akcentují zejména investice do lidí. Pokud je úroveň hospodářského rozvoje nízká, tj. není dostatek investic na rozvoj regionu, je důležité zatím investovat do vzdělávání a školení, což jsou předpoklady pro rozvoj regionu. Podpora sociálního fondu pro oblasti spadající pod Cíl 1 bere v úvahu konkrétní problémy, s nimiž se musí každá země vypořádat. Jednalo se tyto podpory: ♦ posílení vzdělávací soustavy ♦ školení personálu existujících organizací ♦ vybudování spojení mezi financemi, školícími středisky a vzdělávacími institucemi ♦ podpora školení v rámci celostátního středního a vyššího školství, kde je jasná provázanost s trhem práce, novými technologiemi či hospodářským rozvojem ♦ školení pracovníků veřejné správy Podpora těchto typů činností se ukázala jako zásadní a mimořádně přínosná, protože pomohla uvedeným regionům dohnat zbytek EU. Od roku 2000 mohou členské státy využívat pomoci ESF na podporu výše uvedených typů činností v rámci celé EU a ne pouze v oblastech spadajících pod Cíl 1.

Tabulka č.1

CELKOVÝ ROZPOČET EU NA OBDOBÍ 2000-2006 (ceny 1999 v mld.euro) Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Zemědělství

40,9

42,8

43,9

43,8

42,8

41,9

41,7

Strukturální operace

32,1

31,5

30,9

30,3

29,6

29,6

29,2

Vnitřní politiky

509

5,95

6

6,05

6,1

6,15

6,2

71

Zahraniční akce

4,55

4,56

4,57

4,58

4,59

4,6

4,61

Administrativa

4,56

4,6

4,7

4,8

4,9

5

5,1

Rezervy

0,9

0,9

0,65

0,4

0,4

0,4

0,4

Předvstupní pomoc

3,12

3,12

3,12

3,12

3,12

3,12

3,12

Rozšíření

0

0

6,45

9,03

11,61

14,2

16,78

0 0 0 0

0 0 0 0

1,6 3,75 0,73 0,37

2,03 5,83 0,76 0,41

2,45 7,92 0,79 0,45

2,93 10 0,82 0,45

3,4 12,08 0,85 0,45

• zemědělství • strukturální operace • vnitřní politiky • administativa

CELKEM 91,99 93,38 100,25 102,03 103,07 14,99 107,04 Zdroj: European Communities, 2000

Tabulka č.2

ČERPÁNÍ ESF A STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ V OBDOBÍ 2000-2006 (v mld.€)

Určení

ERDF

ESF

EAGGF

FIFG

CELKEM (€)

%

Cíl 1

+

34,95

+

+

135,95

67,7

Cíl 2

+

2,05

+

+

22,45

11,5

Cíl 3

-

24,05

-

-

24,05

12,3

Iniciativy Společenství

+

2.85

+

+

10,44

5,35

Technická pomoc

+

0,02

+

+

1,00

0,65

FIFG nad rámec cíle 1

-

-

-

+

1,11

0,5

CELKEM

+

64,37

+

+

195,01

100

Zdroj: European Communities,2000 + na plnění daného cíle se může podílet i označený fond - na plnění daného cíle se nepodílí označený fond

6. VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI V ČR Nezaměstnanost se u nás postupně projevila až po změně politického systému. Předchozí plná zaměstnanost byla výsledkem prosazování tehdejší ideologie i za cenu neefektivního využívání práce.

72

Na vzniku nezaměstnanosti se podílely: -

restrukturalizace státních podniků

-

změny vlastnických vztahů

-

technické a technologické inovace

-

konverze zbrojního průmyslu

V letech 90 - 92 byla míra nezaměstnanosti ještě jedna z nejnižších v Evropě (3 %). K tomu přispěl bouřlivý rozvoj malého a středního podnikání, pomalý průběh strukturálních změn, pokračující přezaměstnanost ve státních podnicích (kde tehdy pracovalo cca 50 % pracujících). Výrazný nárůst počtu nezaměstnaných začal v roce 1997 a pokračuje dodnes. Klesá zaměstnanost v tradičních oborech. Nezaměstnanost postihuje především absolventy škol, mladistvé, občany se ZPS, uchazeče bez vzdělání nebo s nízkou kvalifikací V počtech nezaměstnaných převyšují ženy, přibývá lidí opakovaně či dlouhodobě nezaměstnaných. Tento vývoj je doprovázen poklesem počtu volných míst. Vývoj nezaměstnanosti v % (stav k 31. 12.) 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2001 2002 2003 Pramen: MSPV

0,7 2,6 3,2 3,5 7,5 8,8 8,9 8,8 10

Vývoj počtu registrovaných volných míst (k 31. 12.) v tis.

73

1990 1992 1994 1996 1998 2000 2001 2002 2003 Pramen: MSPV

57,6 79,4 75,9 83,9 37,6 52 52 40,6 41,6

7. STÁTNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI V ČR Pod zabezpečováním státní politiky zaměstnanosti se v ČR rozumí podle zákona o zaměstnanosti 2 zejména: ♦ Soustavné sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracování prognóz a koncepcí zaměstnanosti a programů pro další uplatnění občanů ♦ Uplatňování APZ ♦ Koordinace opatření v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti s evropskou strategií zaměstnanosti ♦ Tvorba a zapojení do mezinárodních a dvoustranných programů souvisejících s rozvojem lidských zdrojů, zaměstnanosti a trhem práce ♦ Hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti ♦ Poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce ♦ Poskytování hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti ♦ Opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s občany se ZPS a s dalšími skupinami občanů, kteří mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravě k práci a ke specializovaným kursům

2

Zákon č.1/1991 Sb. o zaměstnanosti (§3)

74

♦ Usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území ČR a z území ČR do zahraničí

7.1 CÍLE STÁTNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČR Státní politika zaměstnanosti má za cíl jednak dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, dále produktivní využití zdrojů pracovních sil a zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Každému občanovi je totiž ústavou zaručeno právo na zaměstnání bez ohledu na rasu, náboženství, politické smýšlení, věk, majetek apod.3 Současná politika zaměstnanosti směřuje v ČR od pouhého hmotného zabezpečení nezaměstnaného občana k aktivnímu přístupu, jehož cílem je návrat na trh práce popř. prevence nezaměstnanosti (především pak dlouhodobé). V souladu s těmito změnami v přístupu k politice zaměstnanosti jsou cíle současné politiky zaměstnanosti v ČR velice náročné. Mezi základní patří podpora vytváření nových pracovních míst, adaptabilita a flexibilita pracovní síly a mobilita pracovníků.

7.2 INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ STÁTNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČR Státní politiku zaměstnanosti v ČR zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) a územní orgány práce, tj. úřady práce. Sídla a územní obvody úřadů práce jsou totožné s obvody okresů a na území hlavního města Prahy je to Úřad práce hlavního města Prahy. V současné době působí v České republice celkem 77 úřadů práce. Úřady práce (ÚP) jsou územním orgánem státní správy na úseku zaměstnanosti s právní subjektivitou, jehož nadřízeným orgánem je MPSV – Správa služeb zaměstnanosti (SSZ MPSV). SSZ MPSV sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce a

3

Viz zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti (§1) a Listina základních práv a svobod, hlava čtvrtá (Ústavní zákon č.2/1993 Sb.).

75

přijímá opatření k ovlivnění nabídky a poptávky na trhu práce. Zpracovává též koncepce SPZ a je jí svěřena správa nad prostředky na zabezpečování SPZ a rozhoduje rovněž o jejich využití. Je ale důležité si uvědomit, že politika zaměstnanosti není záležitostí pouze Ministerstva práce a sociálních věcí, ale je propojena se sociální, regionální a ekonomickou politikou a se vzdělávací politikou vlády. Na realizaci SPZ na území krajů se rovněž podílí krajští koordinátoři a pro lepší posouzení potřeb a úkolů jednotlivých krajů v oblasti zaměstnanosti jsou zřízeny tzv. Rady ředitelů.

7.3 LEGISLATIVNÍ ZABEZPEČENÍ STÁTNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČR Základními právními předpisy v oblasti politiky zaměstnanosti jsou federální zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti.Těmito právními předpisy jsou určeny postupy k dosažení cílů státní politiky zaměstnanosti. Jedná se o následující právní normy: ♦ Zákon č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. ♦ Zákon ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. ♦ Vyhláška MPSV ČR č.21/1991 Sb., o bližších podmínkách zabezpečování rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. ♦ Nařízení vlády ČR č. 384/1991 Sb., o stanovení povinného podílu občanů se změněnou pracovní schopností na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. ♦ Vyhláška MPSV ČR č.115/1992 Sb., o provádění pracovní rehabilitace občanů se změněnou pracovní schopností, ve znění vyhlášky č.232/1997 Sb.

76

♦ Vyhláška MPSV ČR č.399/1992 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky postupu při sjednávání dohod mezi zaměstnavateli a úřady práce při omezení provozní činnosti v souvislosti s přechodem na nový podnikatelský program. ♦ Vyhláška MPSV ČR č. 35/1997 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.

7.4 NÁSTROJE POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČR 7.4.1 Pasivní politika zaměstnanosti Pasivní politika je vývojově starší a zaměřuje se hlavně na finanční pomoc nezaměstnaným osobám. Jde o vyplácení podpor v nezaměstnanosti, případně o využití možnosti dřívějšího odchodu do důchodu. Do oblasti pasivní politiky patří též evidence uchazečů a evidence volných pracovních míst. Nezbytnou součástí je též oblast zprostředkování zaměstnání. Poskytování hmotného zabezpečení Nárok na hmotné zabezpečení má uchazeč, který v posledních třech letech před podáním žádosti o zprostředkování zaměstnání pracoval alespoň 12 měsíců nebo studoval, plnil vojenskou službu, pečoval o dítě do tří let nebo pobírat plný invalidní důchod. Výše podpory dosahuje v prvních třech měsících 50 % průměrného dřívějšího výdělku. V dalších třech měsících je to 40 %. V době rekvalifikace se výše hmotného zabezpečení zvyšuje na 60 % průměrného čistého výdělku. Výše hmotného zabezpečení je limitována částkou 2,5 násobku a v rekvalifikaci 2,8 násobku životního minima.

77

Částky se vyplácejí měsíčně pozadu. Evidence uchazečů o zaměstnání a evidence volných míst Evidence uchazečů obsahuje: osobní údaje, údaje o kvalifikaci a praxi, zaměření zájmu o určitá zaměstnání a údaje o zdravotních omezeních. Uchazeč je z evidence vyřazen, pokud bez vážných důvodů odmítal nabízenou práci nebo úmyslně mařil součinnost s úřadem práce. Existenci volných pracovních míst oznamují zaměstnavatelé do 5-ti dnů úřadu práce a zároveň oznamují obsazení těchto míst. Zprostředkování zaměstnání Je to činnost zaměřená na vyhledávání vhodného zaměstnání pro občana, který se o práci uchází, a na vyhledávání pracovníků pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly. Součástí zprostředkování je též činnost informační a poradenská, jak na straně nabídky tak i poptávky. Zprostředkování úřadem práce je bezplatné pro občana s trvalým pobytem v obvodu úřadu. Vedle toho mohou za úplatu a na základě povolení MPSV tuto činnost provádět právnické a fyzické osoby. I při zprostředkování musí uchazeč projevit potřebnou součinnost. 7.4.2 Aktivní politika zaměstnanosti

78

Aktivní politika zaměstnanosti klade důraz na vytváření nových pracovních příležitostí a na přípravu pracovních sil pro uplatnění na trhu práce.

Vývoj aktivní politiky nezaměstnanosti V ČR vznikla potřeba aktivní politiky zaměstnanosti v souvislosti s politickými změnami po roce 1989. Cíle aktivní politiky nezaměstnanosti Cílem aktivní politiky jsou skupiny lidí, které mají problém najít si práci. Většinou se týká skupin jako jsou např. osoby s nízkou kvalifikací, zdravotně hendikepovaní, absolventi, mladiství, etnické menšiny apod., pro které se vytvářejí speciální programy. Snaží se mírnit sociální nerovnosti a na druhé straně přispívat k hospodářskému růstu. Nástroje aktivní politiky nezaměstnanosti Pozornost se věnuje podpoře nabídky a zvýšení její flexibility. Společensky účelná pracovní místa (dále SÚPM) Jsou to nová pracovní místa, která jsou určena pro uchazeče evidovaného Úřadem práce nebo pro uchazeče, který začne samostatně podnikat. Jsou zřízena na dobu minimálně 2 let. Státní podpora slouží k rozvoji podnikání v území se strukturálními problémy, pro zaměstnání mladých lidí a osob, kterým musí úřad práce věnovat zvýšenou pozornost. Příspěvek může být poskytnut ve formě: a) nenávratné finanční výpomoci maximálně 80 000 Kč na 1 SÚPM b) dotace na úhradu mzdy včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění po dobu 24 měsíců

79

c) dotace na úhradu úroků z úvěru maximálně 80 000 Kč na 1 SÚPM Poskytnuté prostředky kompenzují zaměstnavatelům ztráty způsobené delším zapracováním, nižší výkonností. Stimulují zaměstnavatele k přijímání handicapovaných pracovníků a dávají prostor pro umístění obzvlášť specifických uchazečů. Podmínkou uzavření dohody je předložení podnikatelského záměru s předpokládanými náklady na vytvoření nových míst. Veřejně prospěšné práce (dále VPP) VPP vytváří obce nebo výjimečně i soukromé subjekty ke krátkodobému pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání nejdéle na dobu 12 měsíců. Finanční příspěvek může být poskytnut až do výše skutečně vyplacených mzdových nákladů. Dohoda s Úřadem práce obsahuje počet míst, druhy prací, dobu trvání a výši úhrady nákladů. Vytváření VVP je významnou součásti aktivní politiky zaměstnanosti, protože umožňuje krátkodobé pracovní uplatnění zejména obtížně umístitelných občanů, kteří nejsou z různých důvodů schopni vykonávat trvalé zaměstnání a zároveň dává obcím možnost zajistit práce, které je obtížné realizovat jiným způsobem.

Rekvalifikace Řeší nesoulad mezi kvalifikační strukturou uchazečů o zaměstnání a požadavky zaměstnavatelů. Působí na straně nabídky práce změnou kvalifikačních parametrů uchazeče a mají dlouhodobou působnost. Zákon o zaměstnanosti definuje rekvalifikaci jako změnu dosavadní kvalifikace uchazeče o zaměstnání, kterou je potřebné zajistit získáním nových znalostí a 80

dovedností teoretickou nebo praktickou přípravou, umožňující pracovní uplatnění ve vhodném zaměstnání. Přitom platí zásada, že za rekvalifikaci se nepovažuje zvýšení kvalifikace, tj. vyučení či studium na střední škole, pokud má uchazeč základní vzdělání, středoškolské studium pro vyučence, či vysokoškolské pro maturanta. Rozeznáváme dva druhy rekvalifikací: ♦ specifické, zaměřené na konkrétní profese s příslibem zaměstnání od zaměstnavatele ♦ nespecifické, kdy bez příslibu zaměstnání je účastník školen s cílem zvýšit jeho platnitelnost na trhu práce Rekvalifikace poskytuje úřad práce bezplatně. Kromě kursovného poskytuje dále: a) ochranné pracovní pomůcky b) potřebnou výbavu až do výše 1000 Kč c) náhrady cestovních výdajů d) úrazové pojištění po dobu trvání rekvalifikace e) hmotné zabezpečení pro nezaměstnané ve výši 60 % průměrného čistého výdělku Odborná praxe absolventů škol a mladistvých Poměrně nízká uplatnitelnost mladých lidí na trhu práce má řadu příčin: - nevhodné profesní zaměření absolventů způsobené pomalými změnami nabídky vzdělání, špatnou volbou směru díky absenci informací - absence základních pracovních návyků - nesamostatnost absolventů a mladistvých - neochota k migraci - vysoké mzdové nároky - přeceňování nebo nedoceňování vlastních znalostí - nízká minimální mzda - trvalý nezájem zaměstnavatelů zaměstnávat absolventy a mladistvé Finanční příspěvek zaměstnaného absolventa do pracovního poměru usnadňuje mladým lidem nástup do prvního zaměstnání. 81

Poskytnutí dotace je vázáno následujícími podmínkami: - uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou. Pokud absolvent požádá o dobu určitou, nesmí být kratší než 1 rok - týdenní pracovní doba musí být 40 hod - zaměstnavatel se zaváže, že sjedná s absolventem program odborné praxe - zaměstnavatel se zavazuje, že vrátí dotaci, když nedodrží sjednané podmínky nebo ukončí-

li předčasně pracovní poměr z důvodu organizačních změn nebo zruší-li

pracovník pracovní poměr, když nebyl převeden na jinou, pro něho vhodnou práci. Chráněné dílny a chráněná pracoviště pro občany se změněnou pracovní schopností Osoby se zdravotním postižením jsou nejvíce ohroženy nezaměstnaností. Občan se změněnou pracovní schopností (ZPS) má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, způsobující omezenou možnost pracovního uplatnění, případně možnost přípravy na práci. Občan se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením (ZPS s TZP) je občan, který má mimořádně omezenou možnost pracovního uplatnění včetně přípravy k němu a může se uplatnit jen v zcela úzkém okruhu zaměstnání, popřípadě v zaměstnání s mimořádně upravenými pracovními podmínkami. Zaměstnavatelé jsou povinni pro tyto občany vytvářet vhodná pracovní místa a hlásit je úřadu práce a přednostně je obsazovat uchazeči úřadem doporučenými. Zaměstnavatel s více než 20 zaměstnanci musí zaměstnat 4,5 % občanů se ZPS a 0,5 % občanů se ZPS a TZP. Tuto povinnost lze nahradit odběrem produkce od družstev invalidů, hospodářských

zařízení

sdružení

občanů

se

ZPS

a

jiných

zaměstnavatelů

zaměstnávajících více než 60 % lidí se ZPS. Zaměstnávání osob se ZPS je dále podporován následujícími úlevami na dani z příjmů: - snížení daně o 9 000,- Kč za každého pracovníka - snížení daně o 32 000,- Kč za každého pracovníka se ZPS a TZP - u právnických osob zaměstnávajících nejméně 20 lidí a při podílu osob se ZPS větším než 50 % je daň snížena na polovinu 82

Chráněné dílny a chráněná pracoviště jsou provozována fyzickými nebo právnickými osobami. Podmínkou je, aby v nich pracovalo minimálně 60 % osob se ZPS. Úřad práce poskytuje zaměstnavatelům i osobám samostatně výdělečně činným příspěvek na zřízení jednoho pracovního místa dotací až do výše 100 000,- Kč. Dále může poskytovat ročně příspěvky k úhradě provozních nákladů 40 000,- Kč na jednoho pracovníka. Podmínkou je minimálně dvouleté fungování těchto míst. Dotace na zkrácenou pracovní dobu Při přechodu podniku na nový perspektivní program může úřad poskytnout částečnou dotaci mzdových nákladů těch zaměstnanců, kterých se přechod dotkne.

7.5 VÝVOJ STÁTNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI Cílem politiky zaměstnanosti v prvních letech transformace bylo: ♦ zajištění podmínek pro nové pracovní umístění rostoucího počtu uchazečů ♦ přesun pracovních sil z útlumových odvětví do malého a středního podnikání ♦ začátek uplatňování AZP

Vývoj v jednotlivých letech byl následující: 1990-1991 - vznik Správy služeb zaměstnanosti MPSV - ustavení Úřadů práce v každém okrese - přijetí zákonů o zaměstnanosti (1/91 Sb.) a o působnosti orgánů na úseku zaměstnanosti (9/91 Sb.)

83

1992-1993 - platil předpoklad, že dosavadní přezaměstnanost ve státních podnicích bude vlivem restrukturalizace hospodářství odstraněna a dostaví se vysoká vlna nezaměstnanosti - zvýšily se objemy peněz na aktivní politiku zaměstnanosti - v roce 1992 byla maximální doba pobírání příspěvku zkrácena z 12 měsíců na 6, byl zakázán souběh jakéhokoliv i nízkého výdělku. Procento příspěvku bylo sníženo ze 70 % na 60 %. 1994 - získaly prioritu specifické i nespecifické rekvalifikace a byly prosazovány veřejně pospěšné práce pro osoby s nízkou kvalifikací - začala být zřizována společensky účelná pracovní místa - věnovala se pozornost problémovým regionům (okresům) podle usnesení vlády 148/1994, kde cílem bylo zvýšit zájem podnikatelů o tyto okresy 1995 - Správa služeb zaměstnanosti prosazuje projekty k řešení hlavních problémů regionálních trhů práce. Jednalo se o vhodné kombinace akci aktivní politiky zaměstnanosti. 1996 - zaměření na regionální trh práce absolventů a mladistvých a na dlouhodobě a opakovaně nezaměstnané - prosazování dotací na odborné praxe 1997-1998 - zaměstnávání obtížně umístitelných lidí v regionech zejména žen s malými dětmi - v 1. pololetí snížení prostředků na APL k získání peněz na řešení povodní (ke zřizování veřejně prospěšných prací) - byl snížen příspěvek v nezaměstnanosti ze 60 % na 50% v prvních třech měsících a z 50 na 40 % v dalších 3 měsících. V září 1997 byla opatření zrušena počátkem roku 1998 zpracovalo MPSV Program politiky zaměstnanosti do roku 2000 84

- bylo přijato usnesení vlády 235/98 Zásady regionální politiky vlády ČR s přístupy k zaostalým regionů 1999 - Národní plán zaměstnanosti na základě směrnic EU přijatých na summitu v Lucemburku v r. 1999. - investiční pobídky pro investory - revitalizace firem - rozvoj průmyslových zón - podpory malým a středním podnikům - konec r. 1999 novelizace zákonů 1/91 Sb. a 9/91Sb. (zamezení diskriminace, upřesnění zaměstnávání cizinců)

7.6 ZROJE FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ A JEJICH ROZDĚLOVÁNÍ K financování státní politiky zaměstnanosti se podílí zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné i zaměstnanci podle následujícího klíče: z vyměřeného základu, což je hrubá mzda zaměstnanců, hradí: a) zaměstnanec

0,4 %

b) zaměstnavatel

3,2 %

U osoby samostatně výdělečně činných je stanoven odvod 3,6 % ze základu představujícího minimálně 35 % zisku. Prostředky takto získané přiděluje MPSV úřadům práce podle počtu evidovaných uchazečů o zaměstnání, počtu volných pracovních míst, míry nezaměstnanosti, struktury a délky nezaměstnanosti, počtu uchazečů se ZPS, základním vzděláním, mládeže do 19 let, počtu absolventů škol a žen v evidenci úřadů práce. Důležité je, aby podíl prostředků věnovaných na aktivní politiku zaměstnanosti trvale rostl. 85

7.7 UŽITÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ Rozhodující hledisko při posuzování finanční politiky zaměstnanosti je podíl aktivní politiky. Ta vytváří předpoklady pro zastavení růstu výdajů na pasivní politiku. Tabulka č.3 Vývoj financování státní politiky zaměstnanosti v ČR Z toho na politiku Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Výdaje (mld. Kč) 2,45 3,15 2,17 2,56 2,42 2,66 3,97 5,1 7,63 9,1 9,29 9,69

Aktivní mld. Kč 0,77 1,73 0,75 0,72 0,64 0,55 0,55 0,91 1,93 3,41 4,06 3,48

% 31,4 54,9 34,6 28,1 26,4 20,7 13,9 17,8 25,3 37,5 43,7 35,9

Pasivní mld. Kč 1,68 1,42 1,43 1,84 1,78 2,11 3,42 4,19 5,7 5,68 5,23 6,21

% 68,6 45,1 65,4 81,9 73,6 79,3 86,1 82,2 74,7 62,5 56,3 64,1

Zdroj: MPSV a vlastní výpočet

Použití prostředků na APZ Použití finančních prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti (APZ) se přizpůsobuje aktuálnímu potřebám. V roce 1998 byla struktura výdajů následující: - společensky účelná pracovní místa

22 %

- veřejné prospěšné práce

31 %

86

- rekvalifikace

16 %

- odborná praxe absolventů škol

13 %

- zřízení chráněných dílen

6%

- provoz chráněných dílen

8%

- ostatní výdaje

5%

V roce 2002 se výdaje přizpůsobily vývoji hospodářství a byly následující

Tabulka č.3

Struktura výdajů na APZ v roce 2002

CÍL AM SUPM VPP R ZPS zřízení pracoviště ZPS provoz pracovišť SVČ příspěvek Zaměstnávání nad 50% ZPS Investiční pobídky na zřízení míst Ostatní (propagační materiály apod.)

mld. Kč 0,347 0,616 0,714 0,37 0,042 0,131 0,038 0,528 0,685 0,012

% 10 17,7 20,5 10,6 1,2 3,7 1,1 15,2 19,7 0,3

Zdroj: MPSV a vlastní výpočet AM SUMP VPP R ZPS SVČ

absolventská místa společensky účelná pracovní místa veřejně prospěšné práce rekvalifikace osoby se změněnou pracní schopností samostatně výdělečná činnost

8. KOMPARACE FUNKCÍ ESF S POLITIKOU ZAMĚSTNANOSTI V ČR Z analýzy údajů, shromážděných a uspořádaných v předchozích kapitolách lze konstatovat, že v posledním období nelze rozpoznat výrazné rozdíly v institucionálním zabezpečení i v principech pasivní a aktivní politiky zaměstnanosti.

87

a) Institucionální zabezpečení Kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí a jeho orgánů tj. správy služeb zaměstnanosti a úřadů práce se neliší od podobných orgánů v členských zemích EU. Problém je posoudit účinnost jejich práce, pokud nezaměstnanost roste. To by bylo předmětem samostatného výzkumu. b) Pasivní politika zaměstnanosti Úroveň zabezpečení uchazečů o zaměstnání je věcí jednotlivých vlád. Jde jednak o dobu, po kterou jsou podpory vypláceny a jednak o výši těchto podpor, respektive o způsob výpočtu. Nepodařilo se zjistit, jak je v členských zemích EU prováděna kontrola výdělečné činnosti lidí pobírajících státní podporu. Lze pouze konstatovat, že kontrola v ČR je zcela nedostatečná. Výše vyplácených podpor je závislá na možnostech státního rozpočtu. Přesto by měla být stanovena tak, aby neodrazovala od rychlého přijetí nového zaměstnání. Zde se zdá být vše v pořádku. Jinou věcí je doba, po kterou V ČR nezaměstnaný podporu pobírá. V regionech s vysokou nezaměstnaností by měla být delší než na úkor regionů, kde je vykazován dostatečný počet volných míst.

c) Aktivní politika zaměstnanosti Služby zaměstnanosti z hlediska jejich struktury nevykazují v současnosti už žádné rozdíly. Na druhé straně v jejich kvalitě, tj. v účinnosti je co dohánět. Je třeba vzít v úvahu krátkou dobu fungování úřadů práce a z toho vyplývající nedostatky ve zkušenostech a mnohdy i ve specielní přípravě pro vykonávání tohoto mimořádně náročného povolání.

88

8.1 VÝSLEDKY KOMPARACE PODLE JEDNOTLIVÝCH OKRUHŮ PROBLÉMŮ

8.1.1 Poradenství Ukazuje se, že mělo již dříve fungovat pracovně-profesní poradenství. Na úseku poradenství pro volbu povolání dosud chybí spolupráce se školami 2. stupně, které by mělo vyústit do pružných změn studijních a učebních programů tak, aby školy neprodukovaly budoucí nezaměstnané. Zkvalitnit je též třeba spolupráci úřadů práce se základními školami na úseku poradenství pro volbu povolání. Nic nebrání tomu, aby budoucí zaměstnavatelé, dlouhodobě plánující rozvoj svého oboru, se vrátili k dříve osvědčenému náboru mládeže. Dalším problémem je nevýrazná činnost soukromých zprostředkovatelen práce. Zřejmě zatím existuje určitá nedůvěra klientů a i to, že zájemci, kteří po ztrátě zaměstnání jsou ve finanční tísni nechtějí do nejisté služby investovat. Zde se nabízí zvážit, zda by nebylo dobré, na takovou službu poskytovat částečný státní příspěvek.

8.1.2 Podpora málo prosperujících regionů Tento úsek regionálně selektivní aktivní politiky zaměstnanosti je z pohledu zásad EU uplatňovaných pro určení zaostalosti pro ČR poněkud neselektivní. Mimo Prahu všechny NUTS II nedosahují 75% průměru HDP na obyvatele.

89

Předem je nutné vyslovit obavu, zda pro takto plošně působící program bude pochopení. Na druhou stranu je pravděpodobné, že kriterium 75% bude změněno s ohledem na změnu srovnávací základny po zvětšení EU. Aktivity na tomto úseku jsou v zemích EU 15 podobné. Z ESF je podporován vznik SME spojený s tvorbou pracovních míst. Existují též přímé investice k tvorbě míst ve stávajících podnicích. Podporuje se zahájení podnikání dosud nezaměstnaných. Využívají se různá školení, dlouhodobé učební programy, je zlepšována úroveň technologických inovací a vytvářeny inovační sítě. Z pohledu uplatnění těchto akcí v ČR lze doporučit dosud u nás zanedbávané školení školitelů a dále vytváření inovačních sítí k rozvoji technologických inovací. Rozhodující pro málo prosperující regiony však bude výrazné uplatnění ostatních strukturálních fondů. Poté bude prostor pro efektivní využívání ESF.

8.1.3 Podpora oblastí postižených průmyslových poklesem a rozvoj venkovských oblastí V této skupině programů dominují podpory k rozvoji informatizace společnosti, tvorbě informačních sítí, zejména ke spojení výzkumu a vývoje s výrobou. Na tomto úseku mají naše regiony co dohánět. Uplatnění internetu ve venkovských oblastech a v malém podnikání je mizivé. Uplatnění telepráce zatím v ČR téměř není. Některé země do této skupiny zařazují školení začínajících podnikatelů. V programech k zajištění dostupné kvalifikované síly je patrná obdoba našich rekvalifikací. Poměrně výrazná pozornost je věnována zemědělství a venkovu. Jsou podporovány aktivity vedoucí k diverzifikaci zdrojů příjmů, dotují se školení začínajících farmářů,

90

příprava na výrobu biopotravin. Zde je opět prostor k rozšíření naší aktivní politiky zaměstnanosti.

8.1.4 Školení pro nová zaměstnání Tento úsek činnosti FSF je co do rozmanitosti nejrozsáhlejší. Lze ho věcně rozdělit do čtyř skupin akcí. ♦ Příprava k opětnému získání pracovního místa zahrnuje rekvalifikace, jazykové kurzy. Důraz je kladen na certifikaci. Významně se zde účastní regionální technické vysoké školy. V ČR je zapojení vysokých škol zatím nevýrazné. ♦ Zvyšování kvalifikace při průběhu zaměstnání je považováno za účinný prostředek ke zlepšení konkurenceschopnosti podniků a k odstranění hrozby nadbytečnosti pracovníků. Bohužel tyto akce jsou v českých podnicích spíše výjimečné. ♦ Podpory pro organizace zajišťující změny v kvalifikaci při kterých jsou dotovány tvorby učebních programů, školení pro budoucí školitele. Na tomto úseku postupuje ČR shodně. ♦ Výcvik úředníků řídících regionální rozvoj a správu zaměstnanosti u nás funguje. Naši úředníci jsou povinně připravováni a průběžně školeni až po získání certifikátu o zvláštní odborné způsobilosti. Náklady však nesou příslušné úřady. Tady je možnost využít možnosti financování z FSF. 8.1.5 Řešení problémů dlouhodobě nezaměstnaných Země EU organizují pro tuto skupinu odborná školení, kombinují teoretickou a praktickou výuku. Potřebná by asi byla skupinová psychoterapie. Tou se žádná z členských zemí nezaobírá. Významné pro dlouhodobě nezaměstnané je začít opět pracovat. V ČR tomu pomáhá využívání veřejně prospěšných prací. 8.1.6 Péče o zaměstnanost mladých

91

Programy pro mladé nemají přesně vymezenou cílovou skupinu. Věkový interval je v EU v rozmezí 16 – 25 let. V podstatě jde o získání kvalifikace pro nevystudované, o další vzdělávání určené jen této skupině. Za pozornost a následování stojí fungování dotovaných informačních služeb ve všech typech škol. 8.1.7 Znevýhodněné menšiny ESF pečuje o zařazení přistěhovalců do pracovního procesu, o zdravotně postižené, bezdomovce, propuštěné vězně, drogově závislé občany. Za pozornost stojí, že v žádné zemi není zmínka o menšinách sociálně nepřizpůsobivých. Je jisté, že tam existují, ale pravděpodobně nejsou tito lidé považováni za znevýhodněné. S výjimkou zdravotně postižených není ze strany úřadů práce věnována těmto skupinám dostatečná pozornost. 8.1.8 Zajištění stejných příležitostí Státy EU v posledních letech intenzivně prosazují stejné příležitosti pro ženy jaké existují pro muže. ESF financuje získávání praktických dovednosti pro ženy vracející se do zaměstnání, školí ženy – budoucí podnikatelky, rekvalifikuje ženy pro povolání dříve vyhrazená mužům. Navenek se zdá, že tyto problémy naše politika zaměstnanosti zvládá.

9. MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ ZÍSKANÝCH POZNATKŮ VE VYBRANÉM, VENKOVSKÉM REGIONU

92

Ze závěrů komparace funkcí ESF s českou politikou zaměstnanosti, v které jsou uvedeny v osmé kapitole této práce vyplynulo, že extremní rozdíly v programech a cílech z celostátního pohledu nejsou. Výzkum předpokladů realizace těchto programů na mikroregioální úrovni však ukázal, že k dosažení vytýčených cílů bude třeba zintenzivnit úsilí a to zejména na úseku lokální politiky. Byl analyzován venkovský mikroregion Černilovsko o celkové rozloze 5 570 ha s 30600 obyvateli žijícími v 7 obcích. Region svými hranicemi sousedí s Hradcem Králové, městem se 100 000 obyvateli. V území mikroregionu není žádný významný průmyslový podnik. V minulosti převažovala zaměstnanost v zemědělství. Zaměstnání v průmyslu a službách lidé nacházeli a dodnes nacházejí v Hradci Králové, krajském městě, které je dobře dopravně přístupné zvláště z Černilova, Librantic, Libřic a Divce. Počet obyvatel je podstatě stabilizován. Dokonce díky blízkosti krajského města a nízkým cenám stavebních parcel, mírně roste. Přesto nárůst v největší obci o 6% zapět let není nikterak výrazný. Největší nárůst je v malé obci Divec o 20%, ale absolutně jen o 22 lidí. Nejnižší přírůstek je ve Výravě o 0,3% a v Libřicích o 3,2%. Průměr mikroregionu je 6,2%. Je prokazatelné, že vývoj osídlení je v přímé závislosti na dopravní obslužnosti a na předpokladech zaměstnanosti v samotné obci. Pokud se podíváme na mikroregion z pohledů problémů popsaných v kapitole 8, je možné konstatovat k jednotlivým subkapitolám následující:

9.1 PORADENSTVÍ PRO ZAMĚSTNÁNÍ

93

Místní základní škola prostřednictvím svého výchovného poradce nezasahuje do volby povolání. Nemá od Úřadu práce relevantní informace o potřebné profesní skladbě pro budoucí zaměstnání ani na 5 let dopředu, natož pro dlouhodobý výhled.

9.2 PODPORA MÁLO PROSPERUJÍCÍCH REGIONŮ Přesně stanovit, zda mikroregion dosahuje 75% průměrné úrovně HDP na obyvatele nelze. Statistika tak malé území nesleduje. Podle odhadu je možné prohlásit, že nedosahuje. To znamená, že zde bude možné uplatnit podpory pro vznik malých podniků do 50 zaměstnanců. Je však zajímavé, že pouze obec Libřice má ve svém územním plánu vyhrazený prostor průmyslové zóny, kterou podle svých strategických záměrů chce vybavit sítěmi a nabídnout k investování.

9.3 PODPORA OBLASTÍ POSTIŽENÝCH PRŮMYSLOVÝM ÚPADKEM A ROZVOJ VENSKOVSKÝCH OBLASTÍ Mikroregionu se dotýká úsek rozvojE venkovských oblastí. Diverzifikace příjmů zemědělců zde neexistuje. Po revoluci byl přímo opačný vývoj. Zemědělská družstva zrušila veškeré své přidružené výroby. Dokonce před 5 lety byl uzavřen provoz malé porážky zvířat ve Výravě. Nabízí se prostor pro přípravu zemědělců na výrobu biopotravin a nepotravinářských surovin. Zemědělské podniky mají dosud předpoklady pro provádění zemních prací a pro služby místním obyvatelům v zámečnictví, truhlářství a pro stavební práce. Ty však nevyužívají.

9.4 ŠKOLENÍ PRO NOVÁ ZAMĚSTNÁNÍ

94

Kovozpracující podnik SV Metal je schopen dále rozšířit výrobu, ale je limitován nedostatkem lidí vyškolených na práci s kovy. Rovněž tak výrobci piezokeramiky postrádají kvalifikované ženy. Proto je nezbytné zorganizovat dva specifické rekvalifikační kurzy. Potřebné bude i jazykové školení řidičů dálkové nákladní dopravy pro dva fungující místní dopravce.

9.5 ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ DLOUHODOBĚ NEZAMĚSTNANÝCH Dlouhodobě nezaměstnaní jsou zde lidé přes 50 let. Když jejich počet je nízký a obce některé z nich využívají formou veřejně prospěšných prací, s ohledem na časově limitovanou dobu VPP je třeba hledat dlouhodobé řešení. Tento problém by mohla řešit diverzifikace činností zemědělců v ZD Librantice a ZDV Výrava.

9.6 PÉČE O ZAMĚSTNANOST MLADÝCH V regionu je třeba zlepšit práci s mladými před volbou zaměstnání. Zatím významné problémy s nezaměstnaností mladých v regionu nejsou.

9.7 ZNEVÝHODNĚNÉ MENŠINY V mikroregionu tuto otázku není třeba řešit.

9.8 ZAJIŠTĚNÍ STEJNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ Při průzkumu nebyla v regionu zjištěna potřeba nějakého zásahu.

95

ZÁVĚR Evropský sociální fond stejně jako ostatní strukturální fondy EU postupně začne působit též na našem území. K uplatnění prostředků EU na financování programů zahrnovaných do cílů strukturální a regionální politiky je však nezbytné vytvořit podmínky. Toto politika vychází z několika principů, které je třeba dodržet. Jde o princip koncentrace úsilí na předem vymezené cíle, princip partnerství mezi Komisí, národními regionálními a místními orgány včetně příjemců podpory. Důležitý je pro příjemce princip adicionality, protože k financování projektů je nezbytné zajistit též vlastní zdroje. Dále je uplatňován princip monitorování a vyhodnocování. Z výše uvedeného vyplývá, že každá regionální iniciativa, vedoucí k řešení problémů pro které je zřízen Evropský sociální fond, musí být dokonale připravena. Obávám se, že hlavní překážkou bude nedostatek vlastních zdrojů nutných k doplnění celkového objemu prostředků. Významné bude též dodržet zásady principu partnerství. Nepůjde jen o vztahy podnikatelů a dalších organizací k místním samosprávám, ale hlavně o vztahy samospráv ke státní správě, která v našem systému veřejné správy je jednak na úrovni pověřených městských úřadů a jednak na úrovni krajů a ministerstev. Když ještě zvážíme, že partnerem pro EU jsou vedle států hlavně regiony soudržnosti ( NUTS II), mohou při našem smíšeném modelu veřejné správy vznikat nečekané komplikace. Vztahy nadřízenosti a podřízenosti v samosprávě neexistují. V pověřených městských úřadech je starosta či primátor závislý na voličích v příslušném městě a jeho první, přirozený zájem je být znovu zvolen. Může nastat situace, že státní zájem, který musí prosadit, bude v rozporu se zájmy občanů příslušné lokality. Jak bude tento konflikt řešen?

96

Rovněž si nedokáži představit, jak orgán regionu soudržnosti, t.j. regionální rada, byť zvolená z řad poslanců členských krajů, zvládne případné rozpory

zájmech

jednotlivých krajů, zvláště když předsednictví je vždy po roce pověřen jiný z členských hejtmanů. Dá se pokládat za štěstí, že v případě uplatňování Evropského sociálního fondu pravděpodobně závažné komplikace tohoto typu nenastanou jako v případě ostatních fondů. Aplikace ESF v mikroregionech bude poněkud složitější, protože dosud neexistuje potřebná mikrostatistika, rady mikroregionů plně nefungují a zájmy členských obcí nejsou koordinovány. Lze předpokládat, že by mohlo nastat zlepšení až kooperace obcí vyústí do demokraticky formalizovaných vazeb center regionu a jejich okolí.

97

Seznam literatury: 1. ESF in the Member States. Luxemburg: Ofice for Oficial Publications, 1998 2. Evropská strategie zaměstnanosti a Česká republika. Praha: MPSV, 2003 3. FASSMANN, M. Sociální a ekonomické souvislosti integrace ČR do EUekonomická konvergence, konkurenceschopnost a sociální soudržnost, Praha: Rada vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii, 2002 4. JÍROVÁ, H. Trh a politika zaměstnanosti . Praha: VŠE, 1999 5. MACH, M. Makroekonomie II. Praha: Melandrium, 1998 6. MAREŠ, M. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: SLON, 2003 7. PITNER, J. Srovnání vývoje nezaměstnanosti v ČR a v zemích EU po roce 1989. Sociální politika, měsíčník MPSV. Praha: 2003 č.3 8. SAMUELSON, P.A., NORDHAUS, W.D. Ekonomics. New York: McGraw-Hill Book Co., 1989 9. STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. Veřejná ekonomie. Brno: Computer Press, 1998 10. STIGLITZ, J.E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada, 1997 11. WOKOUN, R. Česká regionální politika. Praha: Oeconomica, 2003 12. Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v ČR ve vývojových řadách. Praha: MPSV, 2003 13. Zaměstnanost a Evropský sociální fond. Luxembourg: European Social Fund, 2000 14. http://www.europa.int.eu 15. http.//www. Europa.eu.int/comm/eurostat 16. http://www.mpsv.cz

Seznam příloh: 1. Strukturální fondy EU – mapa 2. Nezaměstnanost – srovnání zemí EU, USA a Japonska 3. Komplexní pojetí uplatňování ESF v jednotlivých zemích EU v členění podle cílů strukturální a regionální politiky 4. Struktura výdajů na APZ v roce 2002 v ČR 98

ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE Provozně ekonomická fakulta

Evropský sociální fond v komparaci s politikou zaměstnanosti v české republice Teze k diplomové práci

Vypracovala: Lucie Zilvarová Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc.

99

1. Úvod Existence státní politiky zaměstnanosti má ekonomické i sociální odůvodnění. Svým působením na trhu práce se vlády snaží o zmírňování jeho nerovnováhy. Cílem je co nejnižší nezaměstnanost. Pro národní hospodářství je důležité, aby byly efektivně využívány všechny výrobní faktory, tedy i práce. Cestou k tomuto cíli je takové národní hospodářství, které vytváří nové pracovní příležitosti a rozšiřuje prostor pro moderní uplatnění pracovní síly.

2. Cíl práce a metodika Cílem práce bylo zjistit, jak bude fungovat Evropský sociální fond (ESF) v České Republice po jejím plném začlenění do evropských struktur. Přesněji řečeno, co bude nezbytné upravit, doplnit v systému dosavadní aktivní politiky zaměstnanosti v naší zemi. Vedle toho byly zkoumány možnosti uplatnění (ESF) v mikroregionální politice. Byl zvolen následující metodický postup. S ohledem na to, že ESF pracuje s veřejnými financemi, bylo nutné uspořádat názory ekonomů na užití veřejných prostředků k sociálním účelům a přitom zdůraznit existující nedostatky a možnosti chyb. Protože ESF řeší problematiku nezaměstnanosti, bylo třeba se velice stručně zabývat teorií pracovního trhu, aby poznatky z této části umožnily racionální pohled na dotace směrované jednak zaměstnavatelům a jednak pro zvýšení zaměstnatelnosti i pracovníkům. Podrobnější analýza aktivit ESF a komparace s aktivní politikou zaměstnanosti v ČR pak umožní identifikovat rozdíly a odhadnout či doporučit pravděpodobné změny.

3. Teoretická východiska Z teorie ekonomie veřejného sektoru (některými autory nazývané veřejná ekonomie) byla pozornost věnována problematice veřejných výdajů. S ohledem na rychlý vývoj globalizace světové ekonomiky a tím nutnosti se přiblížit ekonomice USA byly využity teoretické poznatky, které publikoval STIGLITZ (1997) a z našich autorů STRECKOVÁ (1998). Analýza výdajové politiky vychází z nutnosti zohledňovat selhání trhu a z identifikace možností využívat různé vládní intervence. Jsou posouzeny důsledky vládních programů pro efektivnost na základě analýzy nákladů a prospěchu ve veřejném sektoru a názory ekonomů na sociální programy o přerozdělování příjmů. 100

Teorie pracovního trhu vysvětlující příčiny nerovnosti a tím i nezaměstnanosti vysvětluje základní vztahy a přístupy ekonomů k trhu práce. Z dalších analýz je zřejmé, že ESF preferuje Keynesiánský přístup.

4. Vlastní zpracování Zpracování problému spočívá v analýze činností ESF ve vztahu k cílům strukturální a regionální politiky EU. Dále jsou posouzeny přístupy ČR k řešení zaměstnanosti v etapě restrukturalizace hospodářství. Z komparace funkcí ESF se stávající politikou nezaměstnanosti byly vyvozeny následující závěry: ♦ institucionální zabezpečení se neliší ♦ pasivní politika zaměstnatelnosti vychází z možností a přístupu členských států EU, avšak s hledem na enormní rozdíly v nezaměstnanosti v okresech i krajích ČR vy stála na zvážení na zvážení. Možnost územní diferenciace doby pobírání podpory v závislosti na předpokladech tvorby pracovních míst. Ukazuje se i nutnost intenzivnější kontroly chování nezaměstnaných. ♦ aktivní politika už ukazuje některé nedostatky. Chybí účinná prevence nezaměstnatelnosti lidí počínaje do zaměření přípravy na zaměstnání, přes zvyšování kvalifikace v průběhu práce až po přípravu školitelů. Nejsou využívány moderní způsoby výuky (e – learning). Stále je zanedbávána problematika venkova. ♦ uplatnění EAF v mikroregionech si vyžádá racionalizaci jejich řízení

5. Závěr Evropský sociální fond začne postupně působit po celém našem území. K jeho uplatnění však je třeba vytvořit podmínky a to nejen organizační ale též věcné i finanční. Z nich rozhodující je konečně dořešit reformu veřejné správy, připravit kvalitní projekty a zabezpečit prostředky ke spolufinancování.

101

Seznam literatury: 17. ESF in the Member States. Luxemburg: Ofice for Oficial Publications, 1998 18. Evropská strategie zaměstnanosti a Česká republika. Praha: MPSV, 2003 19. FASSMANN, M. Sociální a ekonomické souvislosti integrace ČR do EUekonomická konvergence, konkurenceschopnost a sociální soudržnost, Praha: Rada vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii, 2002 20. JÍROVÁ, H. Trh a politika zaměstnanosti . Praha: VŠE, 1999 21. MACH, M. Makroekonomie II. Praha: Melandrium, 1998 22. MAREŠ, M. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: SLON, 2003 23. PITNER, J. Srovnání vývoje nezaměstnanosti v ČR a v zemích EU po roce 1989. Sociální politika, měsíčník MPSV. Praha: 2003 č.3 24. SAMUELSON, P.A., NORDHAUS, W.D. Ekonomics. New York: McGraw-Hill Book Co., 1989 25. STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. Veřejná ekonomie. Brno: Computer Press, 1998 26. STIGLITZ, J.E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada, 1997 27. WOKOUN, R. Česká regionální politika. Praha: Oeconomica, 2003 28. Základní ukazatele z oblasti práce a sociálního zabezpečení v ČR ve vývojových řadách. Praha: MPSV, 2003 29. Zaměstnanost a Evropský sociální fond. Luxembourg: European Social Fund, 2000 30. http://www.europa.int.eu 31. http.//www. Europa.eu.int/comm/eurostat 32. http://www.mpsv.cz

102

103