ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku
Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci. prosinec 2009
Vzácné fresky díky dotaci města opraví Prostějov - Pro letošní rok odsouhlasila Rada města Prostějova příspěvek dvě stě tisíc korun na opravy fresek v kostele sv. Jana Nepomuckého, který patří k areálu kláštera Milosrdných bratří. Pokud tedy tuto částku schválí zastupitelstvo, bude moci řád pokročit s obnovou jedné z nejvýznamnějších prostějovských památek. „Je to vzácný původní rokokový interiér včetně dochovaného mobiliáře. Fresky jsou dílem prostějovského rodáka Františka Antonína Sebastiniho, o to je tato památka pro město důležitější,“ konstatovala Kamila Davidová, specialistka pro restaurování z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Olomouci. Letos restaurátoři žádné opravy dělat nemohli, protože se řádovým bratřím nepodařilo sehnat dostatek peněz, aby mohly práce začít. „Žádali jsme o tři sta šedesát tisíc. Radnice nám nabídla sto tisíc. To jsme však museli odmítnout, protože doplacení čtvrt milionu už by bylo nad naše finanční možnosti. Jsme rádi, že nám město takto vyšlo vstříc,“ řekl provinciál řádu Martin Macek. Obnovením fresek pověřili řeholníci pražskou restaurátorku Yvonu Ďuranovou. K jejím dílům patří například oprava freskové výzdoby pražského Klementina nebo refektáře benediktinského kláštera na Břevnově. Pracovala také v Martinické kapli chrámu sv. Víta a v malostranském chrámu sv. Mikuláše. V Prostějově začala s opravami Sebastiniho fresek už v roce 1998. „Zdejší fresky jsou prvním Sebastiniho dílem v oblasti nástěnné malby. Je v nich patrná ještě určitá nejistota. Rozměry některých figur neodpovídají zcela proporcím stavby a umístění v interiéru. Velkou plochu pokrývá také dekorativní malba. Na té je však zároveň vidět, že si zde malíř hrál. Například na vázách s květinami jsou vymalovány profily ďáblíků viditelné ovšem pouze zblízka a z určitého úhlu,“ popsala výzdobu kostela restaurátorka. Nyní by měla začít na levé straně spodní části kostelní lodi právě s opravou těchto dekorativních ploch a výzdoby pilastrů. Z nich bude třeba sejmout nátěr v khaki barvě nanesený v devatenáctém stoletíPod nátěrem ním se ukrývá růžové a světle modré mramorování Sebastiniho výzdoby. Návštěvníci mohou obdivovat fresky v kostele nejen během pravidelných bohoslužeb, ale také při koncertech, které zde správa kostela pravidelně pořádá. Na nejbližší z nich mohou přijít v sobotu 12. prosince. Od osmnácti hodin zde bude hrát na housle Bohuslav Matoušek a na varhany jej bude doprovázet Karel Hiner. (Pavel Moš) PvD 7. 12. 2009
1
Sv. Augustin na Hradisku dostává chybějící hlavu a ruce Olomouc – Novou podobu dostává barokní socha svatého Augustina v jednom ze sálů na Klášterním Hradisku v Olomouci. Už čtyři měsíce tam na její obnově intenzivně pracuje akademický sochař René Tikal. Basreliéf vytvořil v první polovině osmnáctého století italský sochař a štukatér Baltazar Fontana. Tento umělec vrcholného baroka zásadně ovlivnil podobu významných památek na Moravě, ale i v Polsku nebo Itálii. Podílel se například na výzdobě Velehradu, baziliky na Svatém Kopečku či Arcibiskupského paláce v Olomouci. Sochu svatého Augustina, významného raně středověkého učence, zhotovil Ital v první polovině osmnáctého století pro premonstrátský řád. Fontana v Hradisku pracoval na výzdobě sálů, schodiště i dalších míst. Reliéf svatého Augustina je součástí oltáře z umělého mramoru, z něhož se ovšem dochovala pouze část. Restaurátor Tikal v uplynulých čtyřech měsících modeloval hlavu a ruce světce, které na reliéfu chybějí. „K soše se nedochovala žádná fotodokumentace. Čerpal jsem z ostatního Fontanova díla. Vycházel jsem z výzdoby v sálech Hradiska, podobné oltáře se ovšem vyskytují i jinde, například v Krakově,“ vysvětlil Tikal. Restaurátor tak významně promluví do vzhledu celé sochy i do jejího výrazu. Augustina umělci obvykle ztvárňují v několika variantách – většinou v ruce drží knihu s psacím brkem, srdce nebo berli. Podobu opravovaného reliéfu, který je národní kulturní památkou, sochař konzultoval s odbornou komisí. Jak tedy bude výsledek vypadat? „V pravé ruce bude Augustin držet planoucí srdce a v levé ruce bude mít knihu,“ prozradil restaurátor. Hlava, tělo a chybějící atributy už tedy mají svou podobu. „Zbývá vymodelované partie odlít a osadit na chybějící místa. Když vše dobře půjde, mohly by být koncem ledna práce u konce,“ dodal Tikal. (Karel Páral) OD 10. 12. 2009 (MFD 9.12.)
V zámeckém parku půjdou k zemi desítky stromů Čechy pod Kosířem – Zámecký park v Čechách pod Kosířem čekají už brzy výrazné změny. Odborná firma zde během zimy pokácí několik desítek suchých a nemocných stromů. Místo nich plánuje olomoucké muzeum novou výsadbu. Řada stromů je ve stavu, kdy ohrožuje zdraví a dokonce i život návštěvníků parku. Některé z nich už tu neměly stát nejméně tři roky. V minulých letech byly vypracovány dva plány na obnovu parku, podle jednoho se mělo vykácet sto deset, podle druhého až sto třicet čtyři stromů. „K tomuto postupu vydalo před třemi lety souhlasné stanovisko olomoucké pracoviště Národního památkového ústavu i oddělení památkové péče Městského úřadu v Prostějově. Záměr byl ovšem realizován pouze v nepatrném rozsahu. Bylo vykáceno pouze sedmnáct stromů. Během následujících let navíc ke stromům určeným k likvidaci přibyly další, které buď uschly, dožily nebo u nich hrozí nebezpečí pádu či rozlámání kvůli špatnému zdravotnímu stavu,“ popsala stav parku zahradní architektka Ivana Erlecová z Vlastivědného muzea v Olomouci, které zámek i s parkem spravuje. První vlna přinese kácení 56 stromů V první vlně by mělo padnout padesát šest stromů. „Pětadvacet stromů se bude kácet hned, u ostatních ještě čekáme na povolení. Další etapa by pak měla přijít na řadu na konci roku 2010, ale pokud budou chybět finance, tak až v roce 2011,“ naznačila postup prací Ivana Erlecová. Většina stromů určených k pokácení patří mezi naše domácí a zdomácnělé druhy. „Jsou to buky, duby, lípy, habr, javory – babyky, kleny i mléče, břízy, olše, topoly, vrby a jilmy. Kromě nich je nutné odstranit i čtyři severoamerické douglasky tisolisté, které jsou ve velmi špatném stavu. Ze šlechtěných dřevin je navržen ke kácení pouze sloupovitý topol a usychající smrk pichlavý, takzvaný stříbrný smrk. Tento druh má ovšem v areálu parku ještě další exempláře, takže k ochuzení dendrologické sbírky nedojde,“ ujistila olomoucká architektka. Akát se do parku nehodí V rámci sanace parku má správce v úmyslu vypořádat se definitivně i s akáty. „Akát je skvělá dřevina do města, protože snese znečištění i zasolení. Do zámeckého parku se ovšem nehodí, protože obráží i z kořenů a pak rychle zapleveluje velké plochy. Navíc ovlivňuje chemické složení půdy, které pak špatně snáší ostatní rostliny,“ vysvětlila Ivana Erlecová. Pokácené stromy nezůstanou bez náhrady. „Během příštího roku počítáme se zpracováním plánu dosadeb a na podzim se začne s výsadbou nových dřevin. Vlastivědné muzeum v Olomouci by v
2
tomto směru chtělo pokračovat ve spolupráci s Výzkumným ústavem Silva-Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích,“ prozradila zahradní architektka Počátky zámeckého parku sahají do třicátých let devatenáctého století, kdy hrabě František Josef I. Lothar Silva-Tarouca přeměnil původní barokní zahradu na anglický park. V současnosti se na ploše jedenadvaceti hektarů nachází osm set padesát osm stromů. V dalším Taroucovském arboretu v Průhonicích mají srovnatelný počet stromů „natlačený“ na ploše tří hektarů. (Pavel Moš) PvD 11. 12. 2009
Arcibiskupský palác má miliony na zpřístupnění, rok se bude opravovat Olomouc – Zpřístupnění Arcibiskupského paláce se o významný kus přiblížilo. V pondělí na půdě arcibiskupství podpisy potvrdily pětadvacetimilionovou dotaci z peněz EU na rekonstrukci paláce. Po opravě by se měla památka, kde mimo jiné usedl na trůn císař František Josef I., otevřít turistům a veřejnosti. Podpisy pod smlouvy o poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu připojili arcibiskup Jan Graubner a předseda Regionální rady, hejtman Martin Tesařík. Evropské peníze pokryjí bezmála dvacet pět z celkové částky devětadvaceti milionů korun. Zpřístupnění paláce by se měla veřejnost dočkat na jaře 2011. Návštěvníci během prohlídky uvidí osm reprezentačních sálů. „Jedná se o nejhodnotnější interiéry palácového typu v Olomouci,“ míní památkář arcibiskupství Štěpán Sittek. Lidé si budou moci na vlastní oči prohlédnout místa, kde se odehrál nejeden zlomový okamžik evropských dějin. Roku 1805 tam vedl ruský car Alexandr rozhodující jednání s rakouským císařem Františkem před bitvou u Slavkova, v Zeleném pokoji zase došlo k podpisu významné mezinárodní smlouvy známé jako Olomoucká punktace. V trůnním sále byl uveden na trůn nejdéle sloužící evropský panovník, císař František Josef I. Vstupní prostor a bezbariérový přístup Opravy se dočká fasáda i vnitřní prostory sálů. „Na konci trasy přibude nová místnost, která bude sloužit výstavám. Současnou vrátnici rozšíříme o sousední místnosti, takže vznikne vstupní návštěvnické centrum s potřebným sociálním zázemím, pokladnou a prodejnou upomínkových předmětů,“ nastínil Sittek záměr arcibiskupství. V plánu je také zbudování bezbariérového přístupu včetně rekonstrukce stávajícího výtahu. Za třičtvrtěhodinovou prohlídku by návštěvníci měli zaplatit padesát korun, snížené vstupné bude za polovic. Čeho se opravy konkrétně týkají? „Jedná se o restaurování štukové výzdoby a také dřevěných a zlacených prvků v sálech. Na vnějším plášti budeme renovovat kamenné a kovářské prvky a opravovat okna,“ upřesnil památkář. Pro veřejnost na jaře 2011 Právě kvůli výměně oken stanovilo v létě oddělení památkové péče olomouckého magistrátu sedmnáct podmínek, které musí arcibiskupství splnit, takže muselo některé původní plány přehodnotit. „Odborné vyjádření Národního památkového ústavu k poslední variantě našeho návrhu je už souhlasné. Předpokládám, že rozhodnutí magistrátu je otázkou několika málo dní,“ poznamenal Sittek Ještě v prosinci vyhlásí arcibiskupství výběrová řízení na dodavatelské firmy. Rekonstrukce zabere celý příští a částečně i přespříští rok. Definitivní zpřístupnění paláce připadá na duben roku 2011. (Karel Páral) OD 7. 12. 2009
3
Obnovují vzácné fresky ZPRÁVY Z MĚST KRAJE - Litovel, Šternberk, Moravský Beroun, Uničov, Zábřeh, Mohelnice Šternberk - Dvacet dva týdnů. Přesně tak dlouho trvalo, než v chrámové lodi šternberského kostela postavili dvaadvacet metrů vysoké lešení z celkem dvaadvaceti kilometrů trubek, tisíců spojek a podlážek a dvaadvaceti kubických metrů dřevěných trámů a desek. A restaurátoři se v kostele Zvěstování Panny Marie v areálu bývalého augustiniánského kláštera ve Šternberku mohli pustit do obnovy vzácných fresek prostějovského malíře Františka Antonína Šebesty-Sebastiniho z konce 18. století. Největší oprava interiéru kostela v novodobé historii areálu bývalé augustiniánské kanonie přijde na pětadvacet milionů korun. Dějiny historické památky i její malířskou a sochařskou výzdobu zachycuje nová publikace, která je zároveň jedinou knihou sepsanou o šternberském klášteru vůbec. Zájemci si ji mohou koupit ve farním úřadě přímo v klášteře či ve šternberském informačním centru nebo objednat přes email
[email protected]. „Kniha o klášteru řeholních lateránských kanovníků má 176 stran a byla vydaná v nákladu 700 výtisků v české verzi a 300 výtisků v angličtině. Lidé si v ní přečtou o kanonii v průběhu čtyř století, o odkazu šternberských augustiniánů i pohnutém osudu kláštera. Autoři se rovněž zaměřili na barokní architekturu, sochařskou výzdobu chrámu či malby nejvýznamnějších malířů Jana Kryštofa Handkeho a Františka Antonína Šebesty-Sebastiniho,“ představuje publikaci manažer projektu Marian Marghold z římskokatolické farnosti ve Šternberku. Farní kostel Zvěstování Panny Marie dominuje společně s goticko-renesančním hradem celému Šternberku, které získalo titul Historické město roku 2009. „Objekt bývalé lateránské kanonie patří k nejlépe dochovaným řádovým domům augustiniánských kanovníků na území Čech aMoravy a také umělecká výzdoba se i přes nepřízeň osudu velmi dobře zachovala,“ vysvětluje Marghold, proč se v bývalém augustiniánském klášteře pustili do obnovy sazemi zatemnělých fresek. Po dvaaosmdesáti letech od zničujícího požáru chrámových varhan v roce 1927 na jejich záchraně od července pracuje desítka restaurátorů s více jak deseti dalšími pomocníky. „Díky přijatelným teplotním podmínkám a pozvolnému chladnutí kostela s dvoumetrovými obvodovými stěnami mohly restaurátorské práce pokračovat až do minulého úterý. Restaurátoři se do kostela vrátí až po zimní přestávce v dubnu příštího roku,“ dodal Marghold. Do konce října chtějí odborníci postupně stihnout další čištění a fixaci maleb, vytmelení poškozených míst a finální retuše fresek. Během čištění v letošním roce už museli odstraňovat přemalby z 19. století a injektovat uvolněné omítky. „Složitost konstrukce lešení si vynutila demontáž čtyřiceti kostelních lavic i chrámových varhan s více jak třemi tisíci píšťalami. Obě tyto části interiéru chceme podobně jako dřevěná a kovová okna restaurovat,“ podotkl Marghold. S pracemi začnou firmy, které budou během zimy vybrány z dalších veřejných soutěží, na jaře příštího roku. Hlavní část peněz na obnovu interiérů chrámu Zvěstování Panny Marie ve Šternberku, více než jednadvacet milionů korun, bude z grantu od Islandu, Lichtenštejnska a Norska, dvěma a půl miliony korun přispěl Olomoucký kraj a částku o milion nižší uvolnila šternberská radnice. (Lenka Strnadová) MFD 28. 12. 2009
Místo podloubí bude jen stříška Olomouc - Olomoučané se mohou začít loučit s podloubím obchodního domu Prior, který příští rok čeká rekonstrukce. Zastupitelé města včera ustoupili od požadavku na zachování předsunutého patra budovy v ulici 8. května a odsouhlasili, že pro pohodlí lidí čekajících na tramvajové zastávce v podloubí stačí skleněná stříška zavěšená na fasádě Prioru. Zrušit podloubí chtěla firma CL Trade, které Prior patří a jejíž majitelé chtějí příští rok třicet let starou a veřejností kritizovanou budovu přestavět na moderní nákupní centrum. Stavba se však neobejde bez změny regulačního plánu městské památkové zóny, kterou musí schválit město. Ačkoliv radní nejprve trvali na podloubí, nyní jsou pro mírnější variantu, se kterou dodatečně přišli architekti nové podoby Prioru. „Podloubí lokalitě sice funkčně pomáhá, ale esteticky škodí. Využívá se i k jiným účelům, než je čekání na tramvaj, a podle toho to tam také ,voní‘. Nový, vzdušnější návrh je voňavější. Je to rozumný kompromis,“ řekl primátor Olomouce Martin Novotný. Ani ne dva metry široká a pětadvacet metrů dlouhá skleněná stříška bude zavěšená přímo na fasádě. „Bude doplněná o vyhřívání, tak aby sníh nenarušoval její statiku,“ popsal vedoucí odboru koncepce a rozvoje Radek Dosoudil.
4
Proti novému návrhu byl jediný zastupitel, František Mezihorák z ČSSD: „Nový návrh podstatně omezuje nástupní plochu i její bezpečnost. Je to provizorní řešení, které navíc neudělá z Prioru estetičtější budovu.“ Město plánuje, že rekonstrukci Prioru spojí s opravou ulice 8. května, tak aby se vyhnulo dvojímu omezení v lokalitě. Kdy však obě stavby začnou, není jisté. Majitelé Prioru odsunuli březnový termín kvůli množícím se připomínkám k nové podobě obchodního domu. „Platí, že původní termín nestihneme. Budeme ale pracovat na tom, abychom obě stavby s městem sladili,“ slíbil Jan Tlačbaba z firmy CL Trade. (pk) MFD 22. 12. 2009
Zámek v Loučné právě prodali: přesně za 6 520 000 Loučná nad Desnou - Ruina zámku v Loučné nad Desnou má nového majitele! A s ním naději na vzkříšení! Za 6 520 000 korun ji 8. prosince v dražbě koupila firma, která se podle dostupných informací zabývá správou a pronájmem nemovitostí. Vydražitel nechtěl komunikovat s novináři, takže jeho záměry se zatím nepodařilo zjistit. Vlastníkem památky se stal úderem licitátorova kladívka, pokud ovšem do 45 dnů uhradí kupní cenu. „Dopadlo to dobře. Já jsem firmu na dražbu přivedl, takže mohu prohlásit, že nejde o žádného spekulanta s nemovitostmi, ale o seriózní firmu, která chce opravdu zámek spravit. A to je i v našem zájmu, proto jsem ji oslovil,“ řekl majitel jedné z loučenských restaurací, který ale nechtěl být jmenován. Při předchozích dvou dražbách nikdo ruk u nezvedl, všichni zřejmě čekali na snížení vyvolávací ceny. V červencové dražbě to bylo 9,8 milionu, v říjnu 6,5 milionu a včera pět milionů korun. Dražba se konala v Šumperku. Jistotu složilo šest zájemců, ale ve skutečnosti se o památku přetahovali jen tři. Licitátor z firmy Moravolen Holding podal zdatný řečnický výkon. Většinou se totiž přihazovalo po deseti tisících a licitátor musel neustále opakovat složitou a zákonem danou formuli pro jednotlivé příhozy. Než se dostal na konečnou částku, uplynulo skoro půldruhé hodiny. Jedním z dražitelů byla i obec Loučná nad Desnou, kterou zastupoval místostarosta Bohumil Kadlec. Přihazoval do šesti milionů, což byl limit, jaký si obec dala. Důvodem, proč se rozhodla do věci vstoupit, byla obava ze spekulantů a z toho, že by farnost mohla přijít o zámeckou kapli. „Je to jediný kostel v obci, a tedy jediné místo, kde se dají pořádat církevní svatby, pohřby a křty. Chtěli jsme předejít situaci, kdy by budoucí majitel na příklad nechal kapli odsvětit nebo dát církvi vysoké nájemné. Nehledě na to, že obec do opravy kaple dala jeden a půl milionu korun,“ řekl starosta Loučné Pavel Martínek po dražbě. Pokud by obec zámek získala, chtěla z něj vyjmout kapli jako samostatné parcelní číslo a zbytek zámku pak buď prodat, anebo ho postupně s pomocí dotací opravovat. S výsledkem jsou přesto zástupci obce spokojeni. „Zámek má po letech devastace zase naději. Doufejme, že vydražitel je opravdu seriózní a že se konečně začne něco dít,“ řekl Kadlec. Spokojen byl i potomek bývalých majitelů zámku baron Franz Klein von Wiesenberg, který jako divák opět na dražbě nechyběl. „Jsem rád, že tahanice kolem zámku skončily a že se o něj někdo začne starat,“ řekl Klein. Rodina Kleinů figurovala společně s obcí ve společnosti Wisenberg, která zámek získala začátkem 90. let s cílem přeměnit ho na hotel, hotelovou školu a kanceláře. Opravila střechu a zahájila práce v interiérech, pak ale došly peníze a úvěr se dlouho nedařilo získat. Když už byl na dobré cestě, společnost v loňském roce zkrachovala. Hřebíkem do rakve byly rodinné spory mezi dvěma generacemi Kleinů. Do konkurzu šla firma Wisenberg loni na podzim s dluhem přes deset milionů korun. Hlavní část dluhů vznikla v souvislosti s projekčními pracemi. Rodina Kleinů zámek opustila před koncem druhé světové války a stát jí majetek konfiskoval. Po válce byl v zámku postupně dětský domov a výchovný ústav a devastace nezadržitelně pokračovala. Dražba vynesla necelou polovinu ceny, jakou má zámek podle znaleckého posudku. Ten ji odhadl na patnáct milionů korun. (Stanislava Rybičková) ŠaJD 8. 12. 2009
5
Přivedli jsme vám kulturu. Po dvaceti letech Loučná nad Desnou - Dvacet let byli lidé v Loučné nad Desnou na Šumpersku bez kulturního domu. Teď mají nový kulturák v rekonstruované bývalé zámecké oranžerii. „Dřív byla oranžerie jen narychlo předělaná, abychom se měli kde bavit. Teď je nádherně opravená. Takový kulturák nemají ani ve městech. Jenom to nemuselo trvat tak dlouho,“ řekla Ludmila Štenclová z Loučné nad Desnou. Oranžerii nechal v devatenáctém století postavit bohatý podnikatelský rod Kleinů, který vlastnil i loučenský zámek. Vesnice ji nechala přestavět tak, aby se její vzhled přiblížil co nejvíc původní podobě a zároveň sloužila pro zábavu. „Zrekonstruovat historickou budovu, tak aby sloužila jiným účelům, je vždycky velká výzva. Navíc jde o památkově chráněný objekt, takže každou úpravu museli odsouhlasit památkáři,“ sdělil architekt Ivo Skoumal, který přestavbu navrhl. Podle něj bylo nejtěžší obnovit prosklenou stěnu, kterou zedníci před desítkami let necitlivě zazdili. Kvůli lepší tepelné izolaci navrhl postavit stěnu ze speciálních izolačních skel až před původní kovové sloupy, mezi kterými bylo původní zasklení. „Objekt bude vytápěný a obnova skleněné plochy v původním duchu by způsobovala velké ztráty tepla,“ vysvětlil Skoumal. Práce na studii a projektech byla o to těžší, že nikdo přesně neví, jak oranžerie přesně vypadala. V archivech nebo muzeích se totiž zachovalo jen několik nekvalitních fotek. „Podobné stavby ale tehdy vyrostly například u zámku ve Velkých Losinách nebo v Bludově, takže tam byl materiál pro srovnání,“ řekl architekt. Památkáři si rekonstrukci pochvalují. „Veškeré úpravy jsou velmi citlivé. Podařilo se nádherné dílo,“ řekla Jitka Štáblová z památkového ústavu. Přestavba oranžerie na moderní kulturák přišla na pětadvacet milionů korun, z toho dvaadvacet milionů pokryla dotace od Evropské unie. „Byla to trnitá cesta. Hodně komplikované bylo zajistit převod budovy z majetku státu na obec. Zaplatili jsme sice jenom symbolickou korunu, ale proces trval řadu let,“ řekl Martínek. Oprava budovy je dalším krokem vesnice za připomenutím historie spjatou s Kleiny. Radnice už nechala obnovit zámeckou kapli, bývalý dům správce slouží nyní jako turistická ubytovna. Nedávno skončila obnova zámeckého parku. Samotný zámek však dál chátrá. Před několika dny ale dostal ve dražbě nového majitele, který jej chce využít pro turistický ruch. „Věřím, že se mu to podaří. Mít vedle opravených staveb ruinu nás určitě netěší,“ řekl Martínek. (Rostislav Hányš) MFD 14. 12. 2009
Šternberk má Expozici času Unikátní muzeum je hotové. Město teď shání 21 milionů korun na jeho vybavení a exponáty Šternberk - Jak to bylo před patnácti miliardami let s Velkým třeskem, na jakém principu fungují atomové hodiny a který je nejstarší způsob měření času na světě? Na atraktivní procházku od vzniku vesmíru až po ukázky nejmodernějších způsobů měření času se již brzy budou moci vydat návštěvníci ve Šternberku. Přestavba bývalého Domu osvěty na unikátní muzeum s Expozicí času, díky níž Šternberk obnoví svou dlouholetou tradici a stane se opět „městem hodin“, totiž skončila. Muzeum času za 70 milionů korun, ve kterém nebude chybět ani replika pražského orloje či Stonehenge, se lidem otevře v září či říjnu příštího roku. Projít si výstavní sály ale mohou zájemci již nyní, v sobotu se totiž v prostorách budoucí exkluzivní expozice koná den otevřených dveří. Ačkoliv nejnáročnější část celého projektu - rekonstrukci objektu bývalého Domu osvěty - mají radní již za sebou, musí ještě vybavit prostory stovkami vzácných hodin a časoměrných přístrojů, které do Šternberka doputují z Národního technického muzea v Praze a Vlastivědného muzea v Olomouci. Jedinečné exponáty, které město získá z depozitářů nebo je odborníci vyrobí přímo na zakázku, přijdou na 21 milionů korun. „Šternberské muzeum s Expozicí času je součástí projektu Cestování časem zaměřeného na českopolskou turistickou výměnu. Díky Olomouckému kraji se tak společně s Opolským vojvodstvím, Městskou knihovnou v Nyse a dalšími partnery můžeme ucházet o peníze z Evropské unie v celkové výši 40,5 milionu korun,“ vysvětlil starosta města Šternberka Jaromír Sedlák. Jestli potřebných jednadvacet milionů korun z Evropské unie na vybavení muzea Šternberk dostane, bude jasné v dubnu. Po schválení dotace by se tak do Expozice času mohly začít stěhovat první exponáty. „Dokud nemáme podepsanou smlouvu, nechci být prorokem. Ale na devadesát procent projektu věřím a jsem přesvědčen, že potřebné miliony z Evropské unie na vybavení Expozice času nakonec získáme,“ svěřuje se Sedlák. Na otevření unikátní Expozice času, která nebude mít v Evropě obdoby, lidé ale nemusí čekat až do září. Rekonstruované prostory bývalého Domu osvěty mohou navštívit již od soboty. Namísto hodin zatím prostory muzea ozdobí několik desítek starobylých kočárků.
6
„Nechceme lidem ukazovat prázdnou budovu, takže jsme pro ně připravili několik doprovodných výstav. Kočárky později vystřídá trojgenerační výtvarná expozice rodiny Zlámalových, uvažujeme i o obrazech šternberského malíře Libora Vojkůvky. Lidé se aspoň naučí již nyní do expozice chodit,“ dodává Sedlák, který se o záchranu jedné z nejstarších budov ve městě snaží několik let. Opravovat památkově chráněnou budovu, ve které v roce 1805 posnídal rakouský císař František I. a ruský car Alexandr I., zatímco jejich vojska táhla ke Slavkovu, ale nebylo snadné. Kromě sporů s památkáři z Národního památkového ústavu, kteří nepovolili vystavět v horním patře muzea věžičku, ze které by se mohli návštěvníci rozhlédnout po městě, stavbařům komplikovaly práce i atypicky zalomené klenby, křivé stěny a vlhkost. Exkluzivní výstava naláká dvacet tisíc lidí ročně Celkové náklady na opravu zchátralých interiérů budovy se vyšplhaly na 44 milionů korun. 37 milionů korun dostal Šternberk z Regionálního operačního programu Střední Morava a zbytek město pokrylo ze svého rozpočtu. Jen 13 milionů korun stála nová fasáda, oprava oken a střechy. Muzeum hodin s Expozicí času, které bývalo kdysi chloubou Šternberka, by podle architektky a autorky myšlenky projektu Blanky Zlámalové mělo nalákat odborníky i rodiče s dětmi. Ročně by si exkluzivní expozici podle odhadů mělo projít až dvacet tisíc návštěvníků. Na výstavu bude už z dálky poutat nasvětlená a tři metry vysoká replika kamenného obelisku - gnómonu. Podobné sluneční hodiny používali k měření času již staří Egypťané v 15. století př. n. l. Tradici hodinářství ve Šternberku dokládají dochované sbírky šternberského augustiniánského kláštera, které vyrobil v roce 1773 Ital Faselli či Franz Flanke Sternberk. Muzeum hodin jako pobočka Vlastivědného muzea v Olomouci ve městě existovalo od počátku 60. do konce 90. let 20. století a právě na jeho tradici chce Expozice času navázat. * Muzeum hodin Z historie - Dům osvěty patří k nejstarším památkám ve Šternberku, sloužil jako tržnice či hostinec. Od roku 2000 se tu plánuje Expozice času. Expozice času v datech 1949 - výroba mech. časomíry, 1964 - otevřena expozice hodin, v roce 1973 se přesouvá na hrad, 2000 - sbírky hodin vráceny Vlastivědnému muzeu v Olomouci, 2004-2005 příprava unikátní Expozice času. (Lenka Strnadová) MFD 17. 12. 2009
Mohelnice opraví výzdobu kostela díky dotaci Mohelnice - Jednu z nejvýznamnějších historických památek vMohelnici, kostel svatého Tomáše z Canterbury, čekají ještě během letošního roku úpravy nástěnných maleb a dalších částí jeho interiéru. Umožní to třistapadesátitisícová dotace z peněz ministerstva kultury, kterou se zdejší římskokatolické farnosti podařilo získat. Farnost peníze od státu obdržela z programu na regeneraci městských památkových rezervací a zón. „V rámci této dotace by se měly provést restaurátorské práce na výzdobě kostela,“ řekl starosta Mohelnice Zdeněk Jirásko. Restaurátoři by podle něj měli opravit nástěnné malby památkově chráněného kostela, některé plastiky, mříže či kamenné prvky. Podle Jiráska se odborníci pustí do práce ještě letos. Majitelem památky je římskokatolická církev. Radnice se na její obnově sama podílet nebude. Středověký kostel svatého Tomáše z Canterbury je zřejmě nejvýznamnější historickou památkou na území desetitisícového města. Gotická stavba s románským jádrem je poprvé doložena v první polovině 13. století a úpravami prošla i v době renesance a baroka. Z renesančních časů pochází například vzácná figurální výzdoba na zdech kostela i v jeho interiéru. Nynější novogotickou podobu získal při přestavbě na konci devatenáctého století. Peníze z ministerstva pomáhají i s opravou domu v centru Peníze z programu na obnovu městských památkových zón letos čerpala i mohelnická radnice. Získala dotaci jeden milion korun, kterou využila k rekonstrukci další z cenných památek - domu na Kostelním náměstí, spojovaného s osobou děkana Kryštofa Aloise Lautnera obviněného před více než třemi sty lety z čarodějnictví. „V rámci této dotace dělníci zajistili statiku památného domu a odvodnění základů. Teď se bude muset pokračovat v rekonstrukci vlastního objektu,“ popsal starosta Mohelnice. (ČTK) MFD 7. 12. 2009
Pamětníci vzpomínají na poslední zámeckou paní Loučná nad Desnou - Osmdesát sedm let bylo nejstarší obyvatelce loučenského zámku, když rodina Kleinů v roce 1945 prchala před blížící se ruskou armádou. Baronka Emma Kleinová von Wisenberg, rozená Ringhofferová, jako jediná z rodiny odmítla Loučnou opustit a neodešla se svým synem Franzem a vnuky do Rakouska.
7
Nějakou dobu bydlela baronka v zahradním domku na okraji parku, z něhož je dnes turistická ubytovna, pak ji prý přestěhovali do chudobince v Šumperku, kde zemřela. Datum jejího hořkého konce historická literatura nezmiňuje. Na starou dámu, která byla od roku 1930 vdovou, si ale mnozí ještě pamatují. „Potkávala jsem ji, když jsem šla na procházku se svou babičkou. Babička mě posílala, ať staré paní políbím šaty. Baronka mě pokaždé pohladila,“ vzpomíná Olga Třísková. Její maminka jako patnáctiletá pracovala v zámecké žehlírně, kde žehlila krajky. „Vyprávěla mi, jak sloužícím dívkám dávala stará baronka v sobotu peníze s tím, že je mají utratit v hospodě naproti zámku, kde se tancovalo. Hospoda patřila Kleinům, takže by se jí obloukem peníze zase vrátily. Holky ale chodily tancovat do levnějšího Dělnického domu v Rejhoticích a baronka jim pak dělala kázání, že nemají chodit tak daleko,“ pokračuje ve vzpomínce Olga Třísková. Maminka jí vyprávěla také o zámecké kuchyni, kde dívkám kuchařka pokaždé schovávala dobroty. Mlsný lokaj Alfréd ale její skrýše znal, prošmejdil kuchyni a dobroty dívkám často snědl. Ty mu jednou za trest zašily rukávy livreje. „Do zámeckého parku jsme nesměli, ale mezi voňavými keři azalek, které lemovaly plot, bylo do parku místy vidět. V paměti mi utkvěla krásná mladá dáma v puntíkovaných šatech. Jednou jsem se dostala i na Františkovu myslivnu, kam panstvo jezdívalo kočárem a trávilo tam i čtrnáct dnů,“ říká Olga Třísková. Vzpomíná i na opuštěné zámecké interiéry, kam ji vzal po válce tatínek, který pracoval na obecním úřadu. Místnosti působily tajemně, všude bylo vzorně uklizeno, sněhobílé dveře zářily, nádvoří zdobily stovky paroží. Jako kluk se po válce dostal do zámku i další obyvatel Loučné Vilém Menšík. Uchvátily ho zejména obrovské krby; později na něj zapůsobila smutná scéna, kdy na traktoru někdo odvážel hromady knih ze zámecké knihovny. Staré baronce Emmě možná jeho otec vděčil za záchranu života. Pracoval v Rejhoticích ve firmě, proti níž byl zajatecký tábor s Poláky. „Bylo mu jich líto, a tak jim hodil přes plot jídlo a někdo ho udal. Stará paní baronka se za něj údajně přimluvila u Němců, a zachránila ho tak před nejistým osudem,“ vzpomíná Vilém Menšík na poslední obyvatelku zámku, který už brzy bude mít nového zámeckého pána - podnikatele, který zchátralou památku koupil v dražbě. ŠaJD 28. 12. 2009
SEZNAM SLEDOVANÝCH LISTŮ MFD OK ŠaJD PVT HT
Mladá fronta dnes Olomoucký kraj Šumperský a Jesenický deník Prostějovský deník Hranický deník
P PřD ŽUP OD TnS
Právo Přerovský deník Žurnál UP Olomoucký deník Týden na severu
ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku ROČNÍK XVIII. 2009 Vychází měsíčně pouze jako elektronické noviny Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci Adresa redakce: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, Petrášův palác, Horní náměstí 25, P.O. BOX 97, 771 11 Olomouc 585 204 111, e-mail:
[email protected], www.npu.cz
8