ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku
Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci. červenec 2009
Kostelní spis našli v granátu Prostějov - Historičtí badatelé jsou zvyklí na ledacos. Objev, který však čekal na Karla Kavičku v prostějovském kostele svatého Cyrila a Metoděje, patří určitě k těm nejoriginálnějším. V podstavci sochy svaté Barbory našel listinu. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ta neležela v dělostřeleckém granátu. Do něj dal dokument tehdejší páter František Starý, protože svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, stavebních dělníků, kovářů, kameníků a také dělostřelců. Při jeho vyzvedávání tak musela asistovat i pyrotechnická služba. „Socha stávala ve starém špitále, pak v kostele svaté Barbory. Po jeho zrušení byla na chodbě staré radnice, kde k ní chodily babky zapalovat svíčky. Po obnově kostela ji přenesli na dvůr ke kostelu a umístili ji do výklenku na jižní straně lodi,“ popisuje historii Karel Kavička. Na počátku dvacátého století socha svaté Barbory stávala u severního vchodu do kostela a nakonec od roku 1926 pod kůrem. „O tomto napsal záznam páter Starý, pamětní spis vložil do dělostřeleckého granátu a nechal ho zazdít do betonového podstavce sochy. Při studiu archiválií pro publikaci o kostele svatého Cyrila a Metoděje jsem o tom našel zápis,“ vysvětluje Kavička. Když v letošním roce začali dělníci v kostele budovat novou zpovědní místnost, Kavička je upozornil, že v podstavci sochy by měla být historická listina. „I tak nás nález překvapil. Spis totiž nebyl v prázdné nábojnici, ale šlo o skutečný, kompletní granát i s hlavicí z první světové války. Protože nález vypadal hrozivě a k jeho otevření se nikdo neměl, museli jsme povolat policii a pyrotechnickou službu,“ vypráví Kavička. Specialisty požádal, aby granát nezlikvidovali standardním způsobem - tedy odstřelem - což by znamenalo ztrátu spisu. „Policie granát nejprve zrentgenovala. Když snímek potvrdil, že je uvnitř pamětní spis, pyrotechnici šrapnel demontovali a dokument mi předali. Spis je napsaný na tři sta let starém papíru z urbáře,“ popsal Karel Kavička. Pyrotechnici se ke svaté Barboře hlásí jako ke své patronce. Je ochránkyní všech, kteří se dostanou do nebezpečí či ohrožení života. Socha svaté Barbory vznikla na návrh akademického malíře Jano Köhlera. Barokní pískovcová socha je dílem neznámého umělce z roku 1720. Světice je v životní velikosti, má svatozář kolem hlavy, v rukou drží kalich s hostií a u nohou má věž. Sochu nechali zhotovit dědici zednického mistra Matěje Klingeise, jak o tom svědčí nápis na podstavci sochy: „In… et S. / CVRARVNT FIERI / HAER: KLINGEIS / MDCCXX“ tj. Ke cti svaté Barbory dali udělat dědicové Klingeisovi L. P. 1720.„ Historie kostela svatého Cyrila a Metoděj je plná zvratů a dramatických okamžiků. Kostel byl postaven v polovině osmnáctého století nejprve jako kaple u hospice. V roce 1784 císař Josef II. však klášter zrušil. Kostel s pozemky a klášterem tehdy vydražila rakouská armáda. „Armáda v kostele zřídila skladiště a v boční kapli kovárnu. V budově hospice založila nižší důstojnickou školu, základ pozdější hranické vojenské školy. Teprve koncem devatenáctého století přešel kostel i s pozemky do majetku města,“ uvedl Karel Kavička. O záchranu kostela na konci osmdesátých let minulého století se proti vůli tehdejší totalitní moci zasloužili místní věřící. V kostele svatého Cyrila a Metoděje v Prostějově bude o nadcházejícím víkendu v neděli 5. července 2009 mše svaté na svátek národních světců a věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V kostele bude také výstava dokumentů a fotografií o jeho historii. Zájemci se budou moci mimo jiné podívat na novou publikaci o historii této památky. „Přítomným představíme i další unikátní objev. Vzácný relikviář s ostatkem svatého Václava ze Svatovítského pokladu v Praze, který byl v inventáři kostela a až dosud byl pokládán za ztracený,“ uvedl Karel Kavička. (Michal Šverdík) MFD 1. 7. 2009
1
Dóm opouštějí rakve biskupů V Olomouci zrestaurují barokní sarkofágy olomouckých biskupů z krypty chrámu sv. Václava Olomouc - Po více než třech stoletích opustí spodní kryptu dómu svatého Václava v Olomouci tři barokní cínové rakve slavných biskupů minulosti. Na jejich opravách totiž začnou pracovat restaurátoři, zpět se rakve vrátí nejpozději příští rok na podzim, kdy chce zdejší římskokatolická farnost otevřít v kryptě mauzoleum. Kromě krypty nechá opravit i další části kostela a některé historicky cenné předměty. Na rekonstrukci interiéru získala přibližně pětadvacetimilionový grant z Norských fondů, částečně jí přispěl i Olomoucký kraj. Sarkofágy váží kolem 300 kilo a jsou ve špatném stavu „Začínáme s rakví Františka Ditrichštejna, která je nejstarší ze všech zde uložených,“ řekl včera při vyzdvihování rakve koordinátor projektu Jindřich Suchánek. Kardinál František Ditrichštejn zemřel v roce 1636 a stal se prvním mužem pochovaným v kryptě, dnes tam ale už jeho ostatky nejsou. Následovali pak biskupové Karel II. z Lichtenštejna a Vilém Jan Vojtěch z Kolovratu. „Všichni mají zdobené barokní sarkofágy, které jsou dnes už hodně poničené,“ popsal Štěpán Sittek, který má nad rekonstrukcí památkový dozor. „Dobře je dochovaná plastická výzdoba, cínové pláty jsou ale rozpadlé. Po očištění koroze se ukáže, kolik materiálu vlastně chybí.“ Barokní kovové rakve váží kolem tří set kilogramů. Ta Ditrichštejnova, kterou včera vyzdvihl ze spodní krypty tým restaurátora Ivana Housky, je z nich největší. „Museli jsme z rakve odříznout víko a stěhovat ji ve dvou kusech,“ popsal Houska. Sarkofág je ve velmi špatném stavu, zcela mu například chybí dno a v boku má otvor vzniklý korozí. Také rakev Karla Lichtenštejnského bude potřebovat velkou opravu. „Je z tenkého cínu, s dobře propracovanými detaily. Po řemeslné stránce je ze všech nejlíp provedená, jenže právě kvůli tenkému materiálu se promáčkla,“ popsal restaurátor. Nejmladší barokní sarkofág, v němž jsou ostatky biskupa Kolovrata, je naopak ze silných plátů s masivní výzdobou. „Odhaduji, že ten bude nejtěžší,“ poznamenal Houska. Do Olomouce jedou archeologové Ty dva z kovových sarkofágů, které ukrývají ostatky biskupů, mají uvnitř ještě dřevěné schránky. Běžní účastníci pohřbu jiné než dřevěné rakve možná ani neviděli. „Je pravděpodobné, že při pohřbu biskupů v kostele byla jejich těla v dřevěných rakvích, teprve uvnitř krypty se ukládala do připravených cínových sarkofágů,“ vysvětluje Sittek. Dnes do Olomouce přijedou archeologové z Archeologického ústavu při Akademii věd. „Budou u otvírání rakví s ostatky, prohlédnou je a zdokumentují. Teprve pak si restaurátor smí rakve odnést,“ řekl Suchánek. Archeologové také navrhnou způsob, jak ostatky zakonzervovat. „Je také možné, že v rakvích budou i nějaké další předměty, třeba prsten či berla,“ dodal Suchánek. Restaurátor Ivan Houska nepracuje v Olomouci poprvé. Podílel se třeba na obnově kovových prvků na sloupu Nejsvětější Trojice nebo Schrattenbachovy monstrance. „Dělal jsem věci pro Arcidiecézní muzeum, kromě monstrance a drobnějších předmětů i kočár,“ říká. Obnovovat cínové rakve bude ale poprvé. Na mauzoleum i další opravy uvnitř dómu získala farnost 994 600 eur z Norských fondů, na nákladech se podílí i Olomoucký kraj. Kromě mauzolea se budou opravovat fresky v kaplích, mobiliář i drobnější předměty. (Pavla Kubištová) MFD 9. 7. 2009
Krypta skrývá řadu tajemství. Další je zatím stále zazděná Podzemí dómu svatého Václava v Olomouci si dodnes uchovává svá tajemství. Ve spodní kryptě, která slouží jako místo odpočinku několika dávných olomouckých biskupů, je například jedna rakev prázdná. Hrobka, do které budou mít lidé přístup od příštího roku, není ale jediným prostorem pod podlahou dómu. Další krypta, zřejmě ještě větší, zůstává zazděná. Lidé zatím znají jinou kryptu – pod presbytářem. Ta slouží jako výstavní síň a lidé se do ní mohou běžně dostat. Do jejího spodního patra se ale dosud nechodilo. Slouží jako hrobka čtyř olomouckých biskupů, ve skutečnosti jsou tu ale jen ostatky tří z nich. Kde skončilo tělo Františka Ditrichštejna, nikdo neví. „Byl to první biskup, který se tu nechal pohřbít. Proč odtud jeho ostatky zmizely, to je dosud nevyjasněná epizoda v historii kostela,“ říká farář Bohumír Vitásek. Jedna z verzí říká, že tělo biskupa, který zemřel roku 1636, doplatilo na rabování Švédů za třicetileté války. „Mně se ale tohle vysvětlení moc nezdá. Spíš je možné, že se ostatky ztratily až později, za josefínských reforem, kdy je někdo přenesl na hřbitov v Hodolanech,“ domnívá se památkář Štěpán Sittek. Dnes už neexistující hřbitov byl v místě hlavního nádraží. Není ale vyloučené ani to, že ostatky biskupova těla kryptu vůbec neopustily. „Dno rakve úplně zkorodovalo, mohly prostě vypadnout,“ doplňuje Vitásek. Druhý z pochovaných biskupů, Karel z Lichtenštejna, měl v rakvi zřejmě skleněná okénka, takže i nějakou dobu po smrti si ho lidé mohli prohlédnout. A Trauttmansdorff, pohřbený v hrobce po více než
2
stoleté pauze, se zase nechal nabalzamovat. „Vedle jeho měděné rakve stojí kanopa, což je uzavřená nádoba, do které se při balzamování vkládaly vnitřní orgány,“ vysvětluje Sittek. Poblíž hrobky je ještě další krypta, do té se ale ještě nikdo nepodíval. „Pravděpodobně je už z doby románské. Nevíme přesně, k čemu původně sloužila, a nevede do ní žádný vchod,“ říká vedoucí restaurátorského projektu Jindřich Suchánek. „Snad se nám ji podaří jednou otevřít, zatím na to ale nemáme peníze.“ (pak) MFD 9. 7. 2009 (P 14. 7. )
Národní dům: banka může zahájit provoz Olomouc - Problémy nepřestávají provázet rekonstrukci kdysi vyhledávaného kulturního a společenského stánku – Národního domu v Olomouci. Při poslední kontrole zjistili památkáři další nesrovnalosti. Za jiné prohřešky už vlastník dostal pokuty. Jeho vyjádření k rekonstrukci a dalších plánech s objektem se včera nepodařilo získat. „Z našeho pohledu jsme objevili další nesrovnalosti, včetně instalace klimatizačního zařízení, údajně provizorně, avšak potrubí je zasekáno do dvorní fasády a do Slovenské – v okně ústí klimatizace,“ popisovala Vlasta Kauerová, vedoucí odboru památkové péče olomouckého magistrátu. Památkáři už dříve vyslovili výhrady například k výměně oken a dveří v prvním patře. Použité prvky jsou podle nich v rozporu se schválenou dokumentací a překračují památkový zákon. Podle úředníků není vyřešen ani bezbariérový přístup. Dosud neskončil archeologický průzkum, kolem kterého je od objevu cenných nálezů značně složitá situace. „Práce ve dvoře neprobíhají, avšak terén je odkrytý a stojí zde při srážkách často voda. Proto dáme podnět stavebnímu úřadu, ať věc z hlediska stavebního zákona řeší,“ uvedla Kauerová. Archeologové našli v podzemí více než pětadvacet hrobů z 11. a 12. století. Tři pravěké stavby zase odborníci předběžně datovali na druhé tisíciletí před Kristem do období lužických popelnicových polí. Vlastník již dostal v souvislosti s nepovolenými pracemi pokuty. „Ze strany vlastníka nebyly učiněny žádné kroky, které by vedly k nápravě, ani ve věci archeologického průzkumu dvora. Zastavilo se řízení ve věci zařízení interiéru a stavebních úprav prostor banky, protože nebyly nám v termínu žadatelem na výzvu dodány požadované doplňující podklady nutné pro posouzení záměru ze strany památkového ústavu,“ popisovala situaci Kauerová s tím, že výši pokuty zveřejnit nelze. „Byla udělena v první polovině maxima, které umožňuje zákon,“ uvedla. Hranicí jsou dva miliony korun. Majitelé, společnost Národní dům, jsou stále skoupí na slovo a o rekonstrukci a plánech s objektem nechtějí hovořit. Včera se je na mobilu nepodařilo zastihnout. Správce Národního domu Karel Masař již dříve sdělil, že majitel s úřady jedná a problémy řeší. „Vše je v jednání,“ reagoval. Na situaci doplácí banka, která se koncem května chtěla stěhovat do části objektu. Stavební úřad již povolil její zkušební provoz v části Národního domu do konce roku. „Ano, povolili jsme,“ reagovala vedoucí stavebního odboru Věra Hyravá. Jak komentuje postup rekonstrukce? „Každý Olomoučan, kdo jde kolem, bude jistě rád, když se Národní dům uvede do provozuschopného stavu a situace se zlepší. Je to však věc soukromého vlastníka,“ poznamenala. Banka už netrpělivě čeká, až se bude moci přemístit. Stávající prostory na třídě Svobody jsou podle ředitelky olomoucké pobočky Raiffeisen bank Zdenky Baťkové pro klienty nevyhovující. „V tuto chvíli nevím, kdy přesně se budeme stěhovat. Stávající stav je však pro klienty velmi nekomfortní,“ sdělila. (Daniela Tauberová) OD 29. 7. 209
Ve Veselíčku kompletně opraví zámecký park VESELÍČKO – Kompletní obnovou projde památkově chráněný zámecký park ve Veselíčku na Přerovsku. Obec na ni získá zhruba 14 miliónů korun z evropských zdrojů. „V parku dojde k rekonstrukci všech komunikací, k vykácení některých starých stromů a dosadbě nové zeleně. Nejnákladnější bude náhrada původních vzácných druhů dřevin. Předpokládám, že práce začnou někdy v listopadu nebo prosinci a ukončeny budou v příštím roce,“ uvedl starosta obce Jiří Gogela. Součástí projektu je i oprava kašny, bazénu, schodiště a dalších prvků kromě zídek, na něž bude obec žádat peníze z jiného dotačního titulu. V parku bude rovněž rozmístěn nový mobiliář. Revitalizace čtyřhektarového areálu si podle veselíčského starosty vyžádá kolem 17 miliónů korun. Převážnou část této sumy pokryje příspěvek z Regionálního operačního programu. Vesnice ale bude muset nejdříve celou investici sama uhradit z úvěru, a teprve potom jí bude většina nákladů proplacena. (bed) P 7. 7. 2009
3
Hledá se majitel barokní sochy Vrahovice - Majitele barokní sochy z roku 1747 hledá v současné době město Prostějov. „Socha stávala ve Vrahovicích nad cihelnou. Pak ji někdo odstranil, pravděpodobně proto, že byla poničena. Nedávno po ní začali pátrat členové osadního výboru ve Vrahovicích a nalezli ji v areálu kostela Povýšení sv. Kříže v Prostějově,“ řekl Daniel Zádrapa, vedoucí oddělení památkové péče Městského úřadu Prostějov. Socha má představovat Jana Sarkandra. Podle záznamů v evidenci památkového ústavu stála ještě v roce 1969 na původním místě uprostřed skupiny stromů. Sarkandr držel v pravé ruce knihu a levou rukou ukazoval do nebe. Již tehdy však byla socha poškozena. Měla rozbitý obličej, uraženou bradu, chyběla jí levá ruka až po zápěstí. Navíc byla potlučená a měla, podle názoru památkářů, zcela nevhodný olejový nátěr. Světec přišel o hlavu Během dalších čtyřiceti let přišel světec o hlavu a pravou ruku i s knihou. V tomto stavu jej odvezli na rajský dvůr u kostela Povýšení svatého Kříže. Na jeho původním místě ho v roce 2007 hledali památkáři marně. Vrahovičtí by se dnes rádi pokusili o obnovení sochy. O dotaci na ministerstvu však může žádat pouze majitel památky. Proto město Prostějov vyzvalo případného vlastníka aby se přihlásil. Je však téměř jisté, že se tak nestane a socha připadne městu. To pak bude moci získat peníze na opravu. „Je to standardní úřední postup. O většinu takovýchto památek se stará církev nebo obce. O mnoho z nich pečují i soukromé osoby,“ uvedla Lucie Drábková z oddělení evidence Národního památkového ústavu v Olomouci. Na zahradě je i podstavec Na farní zahradě je uložen i podstavec sochy s latinským nápisem SUPREMUS DUX NOSTER EST CRUCIFIXUS. Písmena, která jsou zároveň římskými číslovkami jsou zvýrazněna a dávají po sečtení letopočet zhotovení sochy 1747. Sám nápis, který v překladu znamená „Náš nejvyšší kněz je ukřižován“ srovnává utrpení Jana Sarkandra při jeho mučednické smrti s Kristovým utrpením na kříži. Socha vznikla více než sto let před tím, než církev uznala Jana Sarkandra za blahoslaveného, což je první stupeň svatořečení. (Pavel Moš) PvD 18. 7. 2009
Podlaha ukrývala krejcar Lipník nad Bečvou - Vzácnou, dvě stě let starou měděnou minci se podařilo najít archeologům pod dlažbou bývalých zámeckých koníren v Lipníku nad Bečvou. Budova, kterou právě dělníci opravují, téměř dvě století skrývala krejcar panovníka Františka II. (1768 až 1835). Nalezenou minci o průměru třicet milimetrů a váze osm a tři čtvrtě gramu vyrazili z mědi roku 1800 v mincovně v Kremnici. „Mince z tohoto kovu archeologové nacházejí často ve velmi špatném stavu. To ovšem není případ krejcaru ze zámeckých koníren, který je pokrytý ušlechtilou patinou. Lze tak zřetelně vidět, že na přední straně je portrét panovníka, jehož hlavu zdobí vavřínový věnec. Pod portrétem se nachází písmeno B, které označovalo po Vídni druhou nejdůležitější habsburskou mincovnu, jež se nacházela v Kremnici,“ popisuje Zdeněk Schenk ze společnosti Archaia Olomouc, která místo zkoumá. Dobře čitelný je podle něj i nápis, na kterém stojí FRANC-II-D-G-R-I-S-A-G-E-HVB-O-R-E-X-A-A. „Jde o latinskou zkratku. V překladu znamená František II., z boží milosti římský císař, velkovévoda německý, uherský a český král, arcivévoda rakouský,“ dodává další archeolog Jan Mikulík.
4
Ten upozorňuje také na zadní stranu mince, kde je uprostřed zobrazený korunovaný dvouhlavý orel, držící v pařátech meč a žezlo. „V prsním štítku se pak nachází číslice tři, která vyjadřuje hodnotu mince,“ dodává. Oba archeologové se shodují na tom, že objevená mince představuje z hlediska historických souvislostí velmi důležitý zdroj informací. „Pro nás je to vždy vítaný nález. Umožňuje poměrně přesně datovat lidské aktivity, které v minulosti v daném místě probíhaly. Tak tomu je i v případě krejcaru z lipnických zámeckých koníren,“ vysvětluje Mikulík. Lipnickou konírnu už několik let opravují. Před třemi lety na ní skončila obnova unikátní střešní zahrady. Na místě, kde se dříve chovali koně, nyní vzniká jedinečný společenský prostor. Kromě toho, že do něj radnice hodlá přesunout obřadní síň, najdou v něm lidé také kavárnu nebo městskou galerii. (Roman Helcl) MFD 7. 7. 2009 (P 4. 7. 2009)
Dům od architekta Navrátila mění podobu Prostějov - Na ploché střeše domu na rohu Netušilovy ulice v Prostějově roste další patro. Památkářům se sice moc nelíbí, ale vzhledem k tomu, že dům není památkově chráněný, ani neleží v památkové zóně nemohou nic dělat. Dům je první realizací architekta Antonína Navrátila, který byl ve své době hybatelem prostějovské architektury. „Stavební povolení bylo vydáno na nájemní dům manželů Kozlových. Dům byl postaven v roce 1937. V prvním podzemním podlaží byly projektovány sklady a sklepy. Přízemí zabíraly vždy obchody. V prvním patře měl doktor Kozel zubařskou ordinaci,“ vylíčil původní podobu domu historik architektury Miroslav Chytil. Památkou se dům už zřejmě nestane Dům byl na přelomu století citlivě rekonstruován, takže nebyla porušena jeho památková hodnota. Nynější nástavba podobu domu mění. „Je to jako by na starý obraz někdo domaloval novou postavu. Alespoň je však zachováno členění hmoty stejnou rytmizací oken,“ komentoval Chytil. Podle památkářů je také dobře, že nástavba je dřevotřísková a tedy snadno odstranitelná. Ve své nové podobě však stavba zřejmě ztrácí možnost stát se kulturní památkou. (Pavel Moš) PvD 23. 7. 2009
Hrdibořice: Přibudou po změně plánu rybníky? Hrdibořice - Nový územní plán připravují v Hrdibořicích. Protože tam leží vzácné rybníky, bude respektovat ochranu životního prostředí.„Na péči o přírodu nejsme odborníci. Proto budeme v této oblasti spolupracovat s odborníky z Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví,“ přiznala Vlasta Macenauerová, starosta Hrdibořic. Specialisté z Litovelského Pomoraví nyní o hrdibořičské rybníky, kterou jsou Národní přírodní památkou, pečují. „K územnímu plánu Hrdibořic se teprve budeme vyjadřovat,“ konstatoval Petr Zifčák, krajinář a stavař Správy CHKO Litovelské Pomoraví. V dokumentech připravených v rámci změny plánu Hrdiboříce uvažují o nových vodní plochách a výsadbách, které pomůžou proti erozi. Zásahy přitom budou respektovat plochy chráněných území přírody a to zejména Národní přírodní památky Hrdibořické rybníky, která je součástí Natury 2000. Vykytuje se tam i Matizna bahenní Michal Krátký, hospodář Sagittaria, Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, popsal v čem jsou Hrdibořice ojedinělé. „Jsou tam rozsáhlé slatinné louky se vzácnými druhy rostlin a živočichů obklopené rybníky, jež vznikly těžbou slatiny pro lázeňské účely,“ přiblížil. Dodal, že lokalita je výjimečná výskytem vzácných květin Potočnice drobnolisté a Matizny bahenní. V rybnících pak vzplývají rdesty, lakušníky či stolístky. Na březích rostou lesíky s topoly, vrbami, olšemi a jasany. „Tyto různorodé stanoviště využívá velké množství ptačích druhů, například bukáček malý, chřástal vodní, čírka modrá, nebo drobný moudivláček lužní, který si staví na koncích větví neobvyklá hnízda,“ poznamenal Krátký. (Radim Havlík) PvD 20. 7. 2009
5
Baron sledoval, jak nikdo nechce jeho zámek Šumperk/Loučná nad Desnou - Necelá minuta stačila během úterního dopoledne licitátorovi ze společnosti Moravolen Holding na dražbu zámku v Loučné nad Desnou. Žádný dražitel se totiž o ruinu s vyvolávací cenou 9,8 milionu korun neucházel. V sálku seděli jen diváci včetně starosty Loučné Pavla Martínka (ČSSD) a bývalého starosty Josefa Zugara. Přijel i baron von Wiesenberg Z Německa se přijel na dražbu podívat také baron Franz Klein von Wiesenberg, nejstarší ze tří bratrů, jejichž předkům zámek do konce války patřil. On sám v něm ještě v mládí bydlel. Spolu s bratry se po roce 1989 pokusil rodinné sídlo znovu získat a vzkřísit prostřednictvím společnosti Wisenberg. V ní měli Kleinové tři čtvrtiny a obec čtvrtinu akcií. Do oprav zámku vložili Kleinové během let jeden milion eur, obec Loučná asi devět milionů korun. Úpadek společnosti Na společnost Wisenberg byl loni na podzim vyhlášen úpadek, letos v lednu ji věřitelé poslali do konkurzu. Správce konkurzní podstaty se teď pokouší zdevastovanou památku prodat a získat finance na vyplacení věřitelů. Hlavní část dluhů ve výši přes deset milionů korun vznikla v polovině roku 2006 v souvislosti s projekčními pracemi. Návrh na konkurz podala šumperská firma Promos. Krach Wisenbergu zavinily rodinné spory a rozdílné názory na to, jak se zámkem naložit. Vše zhatil synovec Lorenz „Od roku 1991 jsem se snažil zámek zachránit. V roce 2007 bylo vše nastartované, měli jsme objednány stavební firmy a schválený úvěr u České spořitelny, její rizikový poradce záměru požehnal. Návratnost investice byla spočítána na dvacet let. Našli jsme investiční společnost Labbartt Investment podnikající v hotelovém průmyslu, která by do projektu šla. Celý záměr ale bohužel zhatil můj synovec Lorenz, kterému se postup nelíbil,“ řekl čerstvý osmdesátník Franz Klein. Majitelé nového investora obsadili na valné hromadě posty předsedy a místopředsedy představenstva Wisenbergu a z dozorčí rady byl odvolán syn prostředního z bratří Kleinů Lorenz Klein. Ten podal žalobu a pro formální nedostatky dosáhl zrušení převodu nových akcií na Labbartt Investment. Česká spořitelna dala za těchto okolností od projektu ruce pryč. Mladá generace proti staré „Bohužel se mladá generace v rodině postavila proti té staré. Můj bratr Hans Georg se z toho nervově zhroutil, žije v ústraní, nejmladší Christian už o celé věci nechce ani slyšet,“ dodal Franz Klein. Je přesvědčen, že jeho synovec se bude snažit zámek přes prostředníka získat. Na dražbu přijel, aby osobně viděl, jak to dopadne. Idea byla podle jeho názoru dobrá: změnit zámek v hotel a kancelářské prostory. Podle znaleckého posudku je dnešní cena zámku patnáct milionů korun, do oprav ruiny ale bude muset nový majitel vložit stamiliony. Dražební firma zorganizovala před dražbou dvě prohlídky. Zájem projevili dva podnikatelé z oboru stavebnictví a obchodu s nemovitostmi. Na dražbu ale nepřišel nikdo, což ovšem nic neznamená. Zájemci možná čekají na snížení ceny. Nová cena, nová dražba Co bude se zámkem dál? „Uspořádáme druhé kolo dražby. S ohledem na složitost procedury to asi nebude dřív než za dva měsíce. Novou cenu dohodnu s insolventním správcem a musí ji také schválit soud,“ řekl právní zástupce věřitelů Jaroslav Němeček. Osud zchátralé památky velmi zajímá vedení obce Loučná. „Mrzí nás, že zámek nemá majitele, který by ho dokázal uvést do přijatelného stavu. Už proto, že všechny naše investiční projekty se dotýkají jeho okolí. Brzy bude všechno kolem dokonale upravené a zbědovaný stav zámku tím víc vynikne,“ řekl starosta Loučné Pavel Martínek. Do finiše teď spěje obří rekonstrukce zámeckého parku, oranžérie se mění na kulturní dům a připravuje se úprava severního přístupu k zámku s novým parkovištěm, zámkovou dlažbou cesty a obnovou aleje. „V podstatě se pořád točíme kolem zámku, který je středobodem, ale bohužel také největší ostudou obce,“ dodal Martínek. ŠaJD 14. 7. 2009
6
Po padesáti letech vládne Loučné opět Neptun Loučná nad Desnou - Do zámeckého parku v Loučné nad Desnou se v pátek 17. července vrátil vládce moří Neptun s delfínem u nohou. Přijel neokázale na valníku traktoru a rozložený na dva kusy. Kráčející bagr ho potom na několik etap přesunul z břehu jezírka a po jeho bahnitém dně až na umělý ostrůvek, kde téměř stejná plastika ještě před půlstoletím stávala. Její návrat je součástí rekonstrukce památkově chráněného parku, která si vyžádá 23 milionů korun a skončit má v září. „Rozhodli jsme se obnovit některé zajímavé prvky, které by mohly být lákadlem pro turisty. Vedle Neptuna je to zejména umělá jeskyně grotta s vodopádem v dolní části parku. Do budoucna uvažujeme i o vydání brožury a také o prohlídkách s průvodcem,“ řekl starosta Loučné Pavel Martínek (ČSSD). Socha Neptuna byla součástí osové kompozice parku s kašnou u jižního průčelí zámku na jedné straně a brankou v rohu parku na straně druhé. Po válce, s postupující devastací památky, o jejíž údržbu se nikdo nestaral, došlo brzy i na Neptuna. Plastika se v 50. letech zřítila do vody, kde se postupně rozpadla. „Při čištění jezírka jsme nacházeli její úlomky, ale hlavu Neptuna jsme neobjevili,“ uvedl starosta. O repliku se postaral sochař a restaurátor Jaroslav Jelínek. Pracoval podle nepříliš kvalitní fotografie ze třicátých let, kdy park ještě zažíval zlaté časy. „Nejasnost snímku jsem vítal, protože dokonalá fotografie by mě příliš svazovala. Takhle jsem mohl detaily udělat po svém a postavu dotvořit s využitím vlastních výrazových prostředků. Dva dny jsem tady proseděl na břehu a přemýšlel, jaký výraz soše dát a co vlastně by měl Neptun s tím delfínem dělat,“ řekl Jaroslav Jelínek. Jako velký oříšek se ukázalo řešení, jak dostat tři tuny vážící sochu z hořického pískovce na ostrůvek. Úvahy o jeřábu skončily na vysoké ceně za přepravu. Jen vybudování speciální štěrkové cesty z okraje parku k jezírku, po níž měl jeřáb jet, by stálo až dvě stě tisíc korun. Navíc by to zdrželo rekonstrukci parku. „Pak jsme uvažovali o vrtulníku, což by také nebylo levné, až nakonec přišel s geniálně jednoduchým nápadem člen zastupitelstva Pavel Tříska, který pracuje jako bagrista. Nikoho předtím nenapadlo, že by se kráčející bagr mohl dostat z břehu na dno jezírka,“ řekl Martínek. Replika sochy a její osazení si vyžádá devět set tisíc korun. Sochař se k dílu ještě vrátí, aby zvýraznil rysy obličeje, protože zblízka se na Neptuna nikdo dívat nebude. Voda se ovšem do jezírka vrátí teprve po dobudování umělé jeskyně grotty pod svahem, s níž bude jezírko propojené přívodem vody. „Mám trochu obavy, aby sochu do té doby nepoškodili vandalové. Naštěstí je na zámku už umístěná kamera bezpečnostního systému a v jejím zorném poli je celá střední část parku i s jezírkem,“ uzavřel starosta Martínek. (Stanislava Rybičková) ŠaJD 17. 7. 2009
Loučná obnovuje grottu, svou umělou jeskyni Loučná nad Desnou - Dalším místem střední Moravy, kde budou mít jeskyni, je Loučná nad Desnou na Šumpersku. Na rozdíl od Mladečských jeskyní na Olomoucku nebo jeskyně Na Pomezí na Jesenicku však nejde o výtvor přírody, ale o dílo lidských rukou. Loučná totiž obnovuje umělou jeskyni, takzvanou grottu, kterou před sto sedmdesáti lety nechal vybudovat v zámeckém parku tehdejší majitel zámku Antonín Bedřich hrabě Mitrovský z Nemyšle. Stavitel tehdy využil přirozeného spádu a postavil umělou jeskyni pod hrází rybníka. Z něj voda vytékala několika otvory a ze střechy jeskyně tekla dolů jako vodopád. Návštěvníci stojící uvnitř tak měli téměř dokonalou iluzi. „Umělá jeskyně bude zlatým hřebem kompletní obnovy zámeckého parku, kterou hradíme z Norských fondů Evropské unie. Naší snahou je vrátit parku jeho krásu se vším, co k němu patřilo, tedy i s umělou jeskyní. Vždyť ještě na přelomu 19. a 20. století patřil park k nejkrásnějším na Moravě,“ sdělil starosta Loučné nad Desnou Pavel Martínek. Hrabě Mitrovský nechal upravit zámecký park do anglického stylu a stavbami jej chtěl zpestřit. Duší okrašlovacích staveb byl Franz Klein, stavební a železniční podnikatel, který později se svým bratrem zámek koupil a odtud řídil jednu z nejvýkonnějších firem Rakousko - Uherska. Bratři Kleinové park dál zvelebovali. „Vlastně náš motiv je tentýž, jaký měli tehdejší majitelé. Dodat parku umělými stavbami na zajímavosti,“ vysvětlil starosta. Park včetně jeskyně nebyly jen pro šlechtu. Kleinové je už v 19. století zpřístupnili veřejnosti. Po druhé světové válce začala jeskyně chátrat, stejně jako park i zámek, protože stát se o památku jednoduše nestaral. Dílo zkázy dokonala povodeň v roce 1997. Z původní jeskyně tak do dneška zbylo jen torzo: jeden kamenný oblouk, a i ten je značně narušený. (Rostislav Hányš) MFD 16. 7. 2009
7
Oranžérie vrátí obci kulturu Loučná nad Desnou – Kulturní fajnšmekři v Loučné nad Desnou mohou jásat. Do jejich obce se totiž po dlouhých dvaceti letech vrátí zázemí pro společenské a kulturní akce. Chátrající budova oranžérie v areálu zámeckého parku v centru Loučné nad Desnou se do konce roku promění v moderní kulturní dům za desítky milionů korun, do kterého se budou moci za zábavou vydat místní i turisté z okolí. První diváci by do sálu o kapacitě téměř dvě stě míst, s novým sociálním i divadelním zázemím, jevištěm, šatnou či klubovnou, mohli usednout již v listopadu. „Na znovu otevření oranžérie se všichni moc těší, podobné zařízení pro pořádání kulturních a společenských akcí totiž v obci od roku 1991, kdy byla budova v zámeckém parku uzavřena, citelně chybí,“ vysvětluje starosta Dlouhé Loučky Pavel Martínek. „Dění v obci tak znovu ožije a místní obyvatelé budou moci navázat na svou téměř ztracenou tradici kulturních vystoupení,“ dodává Jan Závěšický z organizace Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu, který se podílí na organizaci rozvoje území v oblasti cestovního ruchu. Na celých dvacet let byli obyvatelé Loučné nad Desnou odkázáni na jeden malý kulturní dům s restaurací a biografem, který kapacitně nevyhovoval. Teď tomu bude jinak. Rekonstrukce zámecké oranžérie, která přijde na pětadvacet milionů korun, ale není jednoduchá. „Budovu musíme podle nařízení památkářů vrátit do stavu před rokem 1950, takže jsme nechali prosklít celou jižní stěnu a udělat pískovcové podezdívky. Do původního stavu musíme vrátit i fasádu budovy, což bude velmi komplikované,“ posteskl si starosta. Míst pro návštěvníky ale i přes vybudování většího sociálního zázemí, občerstvení, jeviště, šaten, ručního skladu a klubovny se zvláštním vstupem neubude. „Celková kapacita sálu v prvním nadzemním podlaží zůstane stejná, za kulturou sem bude moci stejně jako dřív přijít až dvě stě diváků. Míst k sezení bude přitom sto třicet sedm,“ vypočítává starosta. V druhém patře se pak bude nacházet galerie s výhledem do sálu a sklady, přes které se bude dát projít až na horní lávku lemující jeviště. To umožní instalaci a ovládání divadelní techniky. Vstup do objektu bude bezbariérový. „Modernizací chátrající budovy vzniknou nová pracovní místa a kulturní zařízení budou moci využívat i senioři. Sedmdesát členů klubu se totiž dnes nemá kde scházet,“ dodává starosta. Zázemí pro své zkoušení a festivaly získají i dětské pěvecké sbory, které se na soustředění do Loučné nad Desnou sjíždějí z celé republiky. Rekonstrukci oranžérie uhradí téměř dvacetimilionová dotace z Regionálního operačního programu, zbylých více než pět milionů zaplatí obec ze svého rozpočtu. Společně s kulturním domem v obci v listopadu otevřou i zámecký park, který právě prochází obnovou. Za pětadvacet milionů korun se dočkal například nových pískových komunikací, bran a plotů, sochy Neptuna či umělé jeskyně neboli grotty. V nejbližších letech by pak zámecký park měla protnout nová žulová cesta a návštěvníkům bude přímo v areálu k dispozici parkoviště. (Lenka Strnadová) MFD 30. 7. 2009
Stavba na třídě Svobody. Dvojče spořitelny, či secese? Olomouc - Dvojče prosklené spořitelny, nebo objekty s historičtější vizáží? Co na třídě Svobody nahradí budovu ze třicátých let dvacátého století, před pár dny zbouranou? Neví to památkáři, veřejnost a zcela jisti si tím zatím nejsou ani vlastníci příslušné parcely. Majiteli pozemku jsou podnikatelé Josef Endl a Antonín Kučerka. Podle nich se plány ještě dotvářejí. „Může zde například vyrůst dvojče k budově spořitelny, může tady také být objekt, který by odpovídal svou hmotou secesnímu objektu na druhé straně spořitelny,“ popisuje Antonín Kučerka. Zajímavé je, že existuje projekt z 90. let, kdy chtěla na stejném místě stavět Česká spořitelna. Ten počítal s odstupňovanou terasovitou stavbou. Jak spoluvlastník pozemku dodal, stavebníci mají na dohodě s památkáři zájem a chtějí, aby byla nová zástavba kvalitní. „Rád bych inicioval setkání všech dotčených stran přímo na místě, abychom společně posoudili, jaká stavba by se sem hodila,“ říká Kučerka. V jeho plánech figuruje mimo jiné i pasáž do Riegrovy ulice s kavárnami, restauracemi a třeba bankou. Vzhledem k tomu, na jak exponovaném místě v těsné blízkosti středu města parcela leží, bude stavba ostře sledována. K projektu se tak vedle stavebního úřadu bude vyjadřovat i oddělení památkové péče odboru koncepce a rozvoje magistrátu a také Národní památkový ústav v Olomouci. Podle vedoucí oddělení památkové péče Vlasty Kauerové stavebník předloží projekt na magistrát a její oddělení jej pak dále postoupí k posouzení odbornému orgánu, tedy Národnímu památkovému ústavu. „Další podmínky zase plynou z regulačního plánu městské památkové rezervace,“ dodala Kauerová. A jaká přání budou mít památkáři? „Zásadními požadavky je zachování uliční čáry, zachování dvora bez jeho zástavby a zachování výšky původní stavby. Na zvážení je návaznost na členění fasád okolních domů,“ říká Jan Kubeš z
8
oddělení konzervace a obnovy nemovitých kulturních památek národního památkového ústavu. „Nový objekt by měl být spíše tradičním domem s okny než typickou prosklenou krabicí,“ dodává Kubeš. „Na místě volné parcely, kde byl vjezd na stavbu, máme doložen jednopatrový dům s valbovou střechou. V tomto místě by měl být postaven identický objekt, nebo objekt menší než zdemolovaná stavba,“ doplnil památkář. (Michal Folta) MFD 24. 7. 2009
Rekonstrukce radnice přijde na desítky milionů Prostějov - Radnici čeká velká rekonstrukce. Její sítě jsou zastaralé, omítky a ozdobné prvky leckde poškozené. Ač bude akce velmi nákladná, měli by ji řemeslníci stihnout dokončit ještě do roku 2014. Tehdy uplyne sto let od vybudování této secesní památky. „Projektové práce začaly s dostatečným předstihem. Díky tomu se rekonstrukce do uvedeného data zdaří,“ prohlásil Antonín Zajíček, vedoucí odboru rozvoje a investic města Prostějova. Rekonstrukce bude probíhat na etapy Jak doplnil prostějovský místostarosta Miroslav Pišťák, cenu rekonstrukce lze odhadnout na desítky milionů korun. „Je to vysoká částka, proto se budeme snažit práce rozložit do jednotlivých etap a pokusíme se je zčásti uhradit i z evropských zdrojů,“ podotkl k tomu. Projekt rekonstrukce budov zpracuje místní společnost CAD projekt plus. „Za tyto dokumenty zaplatíme z obecního rozpočtu více než milion tři sta tisíc korun,“ zmínil se místostarosta. Projekt si vzal na starost architekt Zdeněk Beran Projektu se ujme mladý prostějovský architekt Zdeněk Beran. Ten pracoval kupříkladu na projektu rekonstrukce Národního domu, řešil obnovu východního křídla prostějovského zámku, kde se nyní činí zedníci, či připravuje materiály k zamýšlenému polyfunkčnímu domu, který má stát v historických Židovských uličkách. Deníku se Berana nepodařilo zastihnout, protože byl na dovolené. Co bude potřeba modernizovat, tak přiblížil Miroslav Pišťák. „Projekt musí v první řadě řešit modernizaci rozvodů tepla, vody a elektřiny,“ sdělil. Dodal, že bude nutná i obnova omítek ve dvorním traktu radnice. „Budeme se snažit, aby stavební práce co nejméně poznamenaly fungování úřadu a nijak neomezovaly ani jeho návštěvníky,“ ubezpečil místostarosta. PvD 11. 7. 2009
Tvrz v Nemili je památkou OLOMOUC - Chráněnou kulturní památkou se stala nově bývalá tvrz v Nemili u Zábřeha. Podle olomouckých památkářů, kteří její zapsání na seznam nemovitých památek navrhli, jde o v regionu ojediněle velmi dobře dochovaný příklad renesanční tvrze, obydlí drobné šlechty z přelomu 16. a 17. století s řadou původních architektonických konstrukcí a prvků. Obdélníková tvrz, kterou nechal v roce 1620 přestavět z původní středověké podoby vladyka rytíř Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu (dnešního Jindřichova u Osoblahy), byla v 19. století přestavěna na hospodářskou usedlost. Zachovala si renesanční jádro a také například štukovou ornamentální výzdobu nebo zbytky renesančních omítek. Erb Hubercka z Belnsdorfu zdobí štít budovy. (mhr) P 11. 7. 2009
9
Losinský zámek už zve i do ložnice Velké Losiny - Prohlídková trasa na zámku Velké Losiny je od prvního červencového víkendu delší o dvě místnosti v prvním patře vysokého zámku. Jednu z nich vidí návštěvníci památky dokonce poprvé od roku 1945. Je to ložnice vybavená nábytkem a koženými tapetami z konce 19. století. Místnost sloužila desítky let jako depozitář a její dveře zůstávaly uzavřeny. „Původní podoba pokoje se naštěstí dochovala na pohlednici. Podle ní jsme nábytek postupně objevili na různých místech zámku, židle s ulomenými nožkami dokonce na hromadě mobiliáře odepsaného komisí v 70. letech. Kastelán ho naštěstí nevyhodil,“ řekla při závěrečné instalaci pokoje Lenka Vaňková, která má na starosti mobiliář na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu v Olomouci. V ložnici je postel nezvyklých rozměrů - dlouhá přes 230 centimetrů, dřevěný strop, starodávné elektrické zásuvky a vypínače a také dveře vedoucí do bývalého prévetu. V 19. století ho Lichtenštejnové nechali vybavit moderním splachovacím zařízením a dokonce i ozdobnou krabičkou na toaletní papír, která se dala zamknout. „Tato ložnice a sousední místnost, která později sloužila jako zbrojnice, byla totiž jako jediná ze starého zámku uzpůsobena k modernímu bydlení. Proto tu byla zavedena elektřina,“ řekla Vaňková. Zbrojnice zůstala pro návštěvníky uzavřená od roku 2005, kdy část žerotínských sbírek zbraní získali v restituci potomci Žerotínů z Bludova. Správci zámku teď vystavenou kolekci doplnili z depozitářů. Návštěvníci si mohou prohlédnout skutečné rarity včetně kuší z doby renesance. Místnost zdobí také obrazy s loveckými výjevy a nově restaurovaný portrét Františky z Žerotína vyobrazené jako bohyně lovu Diana. (Stanislava Rybičková) ŠaJD 13. 7. 2009
Olomouc chce masivně investovat do parků Do mobiliáře, cestní sítě, osvětlení a zeleně má jít celkem přes 133 miliónů * Začne i obnova Rudolfovy aleje Vlastní zpráva Bezmála 115 miliónů korun chce olomoucká radnice investovat do obnovy cestní sítě, veřejného osvětlení a mobiliáře ve Smetanových, Bezručových a Čechových sadech. Investice by měla být z větší části hotova do konce roku 2012. Dalších více než 11,6 miliónu korun si vyžádá postupná obnova historické Rudolfovy aleje, která tvoří výraznou dominantu památkově chráněných Smetanových sadů. Ta má začít letos na podzim. Bude rozdělena do dvou etap a ukončena by mohla být někdy kolem roku 2015. Zhruba 6,7 miliónu korun pak bude stát od letošního podzimu až do konce příštího roku ošetření dřevin, které je plánováno na jiných místech Smetanových sadů a v dalších dvou historických parcích. Odborníci tu budou postupně provádět ořezy a vazby stromů, jejichž koruny by těmito zásahy měly získat větší stabilitu. „Cílem je posílení vitality dřevin, zvýšení statiky stromů a tím i provozní bezpečnosti parků a prodloužení existence dřevin,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí olomouckého magistrátu Petr Loyka. Až 85 procent nákladů by mohly pokrýt dotace z evropských zdrojů. „Investice do parků je nezbytná, protože stav zdejší zeleně, cestní sítě a mobiliáře je špatný. Pokud bychom do akcí nešli v následujících letech, unikla by nám navíc šance získat na ně evropské peníze,“ řekl náměstek primátora Martin Major (ODS). Rudolfova alej začne výrazně měnit svou tvář letos na podzim, kdy bude v její části od fontány po Wolkerovu ulici vykáceno na úseku dlouhém zhruba 450 metrů 146 stromů. Příští rok na podzim jich tu bude vysázeno 142. Z nově vytvořené aleje zmizí lípy, tvořit ji budou zřejmě pouze jírovce. Obnova druhé části aleje od fontány k Polské ulici začne nejdříve po pěti letech. Lze předpokládat, že radikální rekonstrukce aleje vyvolá i negativní reakce. O tom, jak k ní přistoupit, se ve městě diskutuje už od 70. let minulého století. Radnice se nakonec přiklonila k řešení, které navrhla loni zpracovaná odborná studie i tři její oponentní posudky. „Žádná politická reprezentace až dosud nenašla dost odvahy k tomu, aby se s danou situací vypořádala. Z odborných posudků ale vyplývá, že dál již čekat nemůžeme. Obnova je potřebná a je nejvyšší čas s ní začít i přes možné negativní reakce,“ uvedl olomoucký primátor Martin Novotný (ODS). Po celou dobu obnovy aleje bude třeba zajistit mj. biologický monitoring, aby nedošlo k ohrožení či likvidaci zvláště chráněných druhů živočichů, kteří se zde vyskytují. „Jedná se o tři druhy netopýrů – rezavého, hvízdavého a vodního, dva druhy brouků – tesaříka drsnorohého a kovaříka a ptáka lejska šedého,“ uvedl Miroslav Kutal z Hnutí Duha. Kvůli brouku
10
tesaříku drsnorohému bude také dočasně odloženo kácení jednoho stromu, v němž se zabydlel. V průběhu obnovy bude i nadále probíhat tzv. záchovná údržba dosud stojících starých stromů. „Neradi bychom, aby i u nás došlo k podobnému neštěstí, jako nedávno ve Zlíně,“ poznamenal náměstek primátora Svatopluk Ščudlík (ČSSD). Alej, kterou nechal vysázet olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský, je nejstarší částí Smetanových sadů, které se začaly budovat v roce 1820. Některé jírovce mohou podle odborníků pocházet již z roku 1866, kdy byly sázeny po pruskorakouské válce. (mhr, VH) P 22. 7. 2009
Lesníci obnovili vápenku z roku 1833 Javorník - Kruhová kamenná stavba, kterou obnovily v lesích u silnice mezi Javorníkem a Travnou na Jesenicku Lesy České republiky, není pozůstatek hradní věže. Jde o technickou památku, nejstarší šachtovou vápenku na území Olomouckého kraje a jednu z nejstarších tohoto druhu v republice. „Stavbu se nám podařilo zachránit opravdu v hodině dvanácté. Je to cenný doklad technické historie, který jsme obnovili s využitím fondu Program 2000, který je mimo jiné určen na opravy nebo obnovu podobných staveb, a pomáhá tak naplňovat rekreační funkci lesa,“ sdělil lesní správce Jakub Matuška. „Každá taková zajímavost je lákadlem pro turisty. Myslím, že vhodně doplní nabídku atrakcí ve městě a jeho okolí,“ sdělil starosta Javorníku Jiří Jura. Vápenku postavil v roce 1833 na místě bývalé vápenné zděné pece Josef Meigsner. Surovinu na pálení bral z vápencového lomu přístupného po zpevněné cestě vinoucí se po úbočí svahu směrem nahoru do kopce. Později převzalo vápenku město. Fungovala do roku 1900, kdy podobné stavby nahradily výkonnější továrny. Maigsner postavil vápenku ve svahu, který rozčlenil terasami z lomového kamene, vyskládanými na sucho nebo na suchou maltu. „Díky umístění ve svahu mohla obsluha vcelku pohodlně plnit jícen vápenky nalámaným vápencem, přiváženým shora po lesní cestě,“ vysvětlil Matuška. Plán na zrestaurování technické památky se podle Matušky rodil postupně od roku 2000. „Nejprve jsme vyřezali všechny náletové dřeviny včetně dvou vzrostlých stromů kořenících přímo ve zdivu stavby. Potom následovalo chemické odplevelení a čištění pecní dutiny šachetní pece, která byla zcela zasypána zeminou, sutí a částečně i odpadky,“ řekl Matuška. Poté začala samotná oprava. „Celá stavba byla staticky narušena, v kamenném zdivu vápenky byly značné trhliny, znásobené kořeny dvou mohutných stromů, které prorůstaly celou stavbou. Původní vnitřní cihelná vyzdívka byla úplně zničená vlhkostí,“ doplnil Matuška. (rš) MFD 9. 7. 2009
Sýpka na prodej. Zn: 1 milion korun Zábřeh - Bývalá kontribuční sýpka v zábřežském Krumpachu je opět na prodej. Město Zábřeh vypsalo nové nabídkové řízení, protože původní zájemci, skupina sběratelů veteránů, od koupě odstoupili. Spolek pro záchranu dědictví historie chtěl objekt proměnit v muzeum veteránů, na záměr se ale nepodařilo sehnat dotace. Rekonstrukci odhadoval spolek na pět až šest milionů. Čtyřpatrová sýpka pochází z18. století a od března je zapsaná do seznamu kulturních památek. Město ji koupilo v roce 2005 za půl milionu korun od Agrodružstva Zábřeh s cílem stavbu s impozantními interiéry zachránit. Teď za ni žádá jeden milion korun. Uzávěrka přihlášek je 31. srpna. (Stanislava Rybičková) ŠaJD 23. 7. 2009
Město opraví morový sloup ŠUMPERK - Morový sloup na náměstí Míru v Šumperku čeká zásah restaurátorů. Ti opraví praskliny v kameni, z něhož je morový sloup postaven, a zakonzervují jej. Restaurování památky z roku 1720 navazuje na opravy před několika lety. Práce přijdou na půl milionu korun. (rš) MFD 10. 7. 2009
11
Přerov přispěje na opravu budov PŘEROV – Na opravy exteriérů budov, které se nacházejí v městské památkové zóně nebo jsou architektonicky významné, přispěje letos radnice v Přerově. Radní rozdělili mezi šest majitelů těchto objektů celkem 350 tisíc korun. Podle náměstkyně přerovského primátora Eleny Grambličkové (ODS) je většina peněz určena na obnovu nemovitostí v historickém centru Přerova, ale výjimečně se podpory dočká i Knejzlíkova vila v místní části Předmostí. Návrh radních musí ještě schválit městské zastupitelstvo. (bed) P 4. 7. 2009
Kříž je památkou Pískovcový kříž z roku 1808 v Dolním Bohdíkově na Šumpersku se stal rozhodnutím ministerstva kultury nemovitou kulturní památkou. Podle Pavla Konečného, ředitele olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu, které kříž k zapsání na seznam památek navrhlo, se jedná o emotivně působivou lidovou sochařskou práci s bohatou výzdobou, dotvářející prostředí obce. Zhruba 3,5 metru vysoký kříž stojí na okraji obce při cestě do Temenice. (mhr) P 4. 7. 2009
Uničov nevznikl na místě předchozího osídlení Ukázal to archeologický průzkum na náměstí T. G. Masaryka v centru města * Středověké nálezy byly bohaté O tom, že důležité může být pro archeology, i když něco neobjeví, svědčí případ Uničova, kde v těchto dnech skončila hlavní fáze průzkumu zdejšího centrálního náměstí T. G. Masaryka v souvislosti s jeho rozsáhlou rekonstrukcí. Odborníci při něm k jejich překvapení zjistili, že zde obyvatelé žili zřejmě až po založení středověkého města v roce 1213 a tzv. předlokační osídlení tedy bylo na jiném, dosud neznámém místě. Nálezy, které by potvrdily osídlení této lokality před vznikem města, se nepodařilo objevit. Bohaté však byly podle koordinátora vykopávek Pavla Šlézara z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu nálezy pocházející ze středověku. Patří k nim například základy pranýře ze 14. až 15. století, které ležely pod dlažbou mezi radnicí a mariánským sloupem. Objev je o to zajímavější, že součástí revitalizace středu města má být i postavení pranýře. „Toto středověké místo hanby a výkonu tělesných trestů tak bude možné obnovit tam, kde se skutečně přinejmenším do třicetileté války nacházelo,“ uvedl Šlézar. Zbytky pranýře byly nalezeny také při nedávné rekonstrukci Horního náměstí v Olomouci. Olomoucký pranýř byl ovšem větší, jeho základy měly průměr 4,5 metru, zatímco kamenný kruh prolévaný maltou vysoký 1,1 metru, který byl objeven v Uničově, má průměr 2,5 metru. „Jedná se o výjimečné nálezy. Něco podobného bylo zaznamenáno zatím jen ve městě Barthu v německém Meklenbursku,“ podotkl archeolog. K dalším zajímavým nálezům v Uničově patří například zbytky vyhořelých stánků trhovců a řada předmětů, například mince, klíče, nože, úlomky keramiky, dřevených misek a zvířecích kostí nebo zbytky kožených bot. Našlo se také několik úrovní primitivního zpevnění oblými kameny, tedy raně středověké městské dlažby. „Pod zpevněnými vrstvami ze 13. a 14. století se dobře zakonzervovaly právě například zbytky kůží nebo dřeva,“ vysvětlil archeolog. Další poznatky by mělo podle něj přinést podrobnější zkoumání těchto nálezů, ale také tzv. archeobotanické rozbory semen, zbytků rostlin a pylů. To všechno pomůže archeologům získat co nejúplnější obraz života ve středověkém Uničově. Mimořádný význam vykopávek podle Šlézara spočívá v tom, že Uničov je společně s Bruntálem nejstarším tzv. institucionálním městem čili městem moderního typu na území celé České republiky. Jejich vznik v roce 1213 je doložen o deset let pozdější listinou Přemysla Otakara I. „Vznik středověkých měst souvisel s rozvojem hornictví, které do našich zemí přicházelo ze západu, zejména z Německa. Dolování drahých kovů stálo i u založení Uničova a Bruntálu,“ připomněl archeolog. Vykopávky na uničovském centrálním náměstí probíhaly od 1. dubna. Jejich hlavní etapa již skončila. Zbývá dokončit pouze menší práce na jižní straně náměstí. „Lidé mají zkreslenou představu, že archeologové chtějí co nejvíc vykopat a prozkoumat. Naší prioritou však je zanechat co nejvíc památek, i těch pod zemí, příštím generacím. A to se v Uničově podařilo,“ zdůraznil archeolog. Rozsáhlá rekonstrukce náměstí T. G. Masaryka by měla skončit na konci října. Celkové náklady mají činit zhruba 65 miliónů korun, přičemž většinu z nich uhradí právě Evropská unie. (Miloslav Hradil) P 30. 7. 2009
12
Oprava kostela v Přerově potrvá do října Přerov - Už na podzim letošního roku by se měla zaskvět v novotě fasáda farního kostela svaté Marie Magdaleny v Přerově-Předmostí. Stavební úpravy zahájily loni, kdy prošla rekonstrukcí věž této významné památky. V současnosti se spravuje fasáda a provádějí úpravy okolí. „Letošní práce si vyžádaly náklady přes milion korun, loni to pak bylo zhruba půl milionu,“ uvedl farář Římskokatolické církve v Přerově Pavel Hofírek. Podle něj byla rekonstrukce kostela nutná, protože už se nacházel ve špatném technickém stavu a měl poškozenou a navlhlou omítku. „Kostel opravujeme díky dotaci Olomouckého kraje a v jednání je i finanční příspěvek od ministerstva kultury,“ doplnil Hofírek. Pokud se podaří získat další prostředky, budou se v kostele restaurovat i kamenné prvky. „Chtěli bychom opravit portály dveří, sochy Cyrila a Metoděje u vchodu, dále pak zazděný náhrobek a kříž u kostela,“ vyjmenoval přerovský farář. Kostel svaté Marie Magdaleny v Předmostí je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek a první zmínka o něm pochází z poloviny čtrnáctého století. „Původně gotický kostel prošel v období baroka přestavbou,“ přiblížil Jiří Lapáček ze Státního okresního archivu v Henčlově. (Petra Poláková-Uvírová) PřD 20. 7 . 2009
Muzeum ukazuje, jak restaurovalo obraz OLOMOUC - Zrestaurovaný obraz Panny Marie Zašovské z 50. let 15. století si zájemci mohou prohlédnout v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Dílo z kostela Navštívení Panny Marie ze Zašové se dočkalo obnovy v letech 2007 až 2008. Jak se odborníkům restaurování památky povedlo, se mohou návštěvníci na výstavě Milostný obraz Panny Marie Zašovské přesvědčit až do 30. září. Arcidiecézní muzeum otevírá denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin, každou středu a neděli mají návštěvníci vstup zdarma. (Is) MFD 13. 7. 2009
SEZNAM SLEDOVANÝCH LISTŮ MFD OK ŠaJD PvD
Mladá fronta dnes Olomoucký kraj Šumperský a Jesenický deník Prostějovský deník
P PřD OD HD
Právo Přerovský deník Olomoucký deník Hranický deník
ZRCADLO PAMÁTEK Výběr článků z tisku ROČNÍK XVIII. 2009 Vychází měsíčně pouze jako elektronické noviny Vydává Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Olomouci Adresa redakce: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, Petrášův palác, Horní náměstí 25, P.O. BOX 97, 771 11 Olomouc 585 204 111, e-mail:
[email protected], www.npu.cz
13
