Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky

Bankovní institut vysoká škola Praha

Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky Diplomová práce

Lenka Šolcová

Březen, 2010

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky Diplomová práce

Autor:

Lenka Šolcová Finance

Vedoucí práce:

PhDr. František Jirásek, CSc.

Odborný konzultant:

Filip Vavruška Vedoucí oddělení firemní klientela Praha a Střední Čechy

Praha

Březen, 2010 2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 25.3.2010 Lenka Šolcová

3

Poděkování V první řadě bych ráda poděkovala panu PhDr. Františkovi Jiráskovi za konzultace a cenné připomínky, které se staly přínosem pro mou diplomovou práci. Touto

cestou

bych

také

chtěla

poděkovat

mému

odbornému

konzultantovi

panu

Filipu Vavruškovi za jeho odborné znalosti v oblasti firemního bankovnictví a pomoc při zpracování diplomové práce. Mé poslední poděkování patří jednateli společnosti Salamander ČR, spol. s r.o. panu Ing. Janu Novákovi za poskytnutí doplňujících interních informací k hospodaření společnosti, což přispělo k detailnějšímu zpracování finanční analýzy a celkově ucelenějšímu pohledu na společnost.

4

Anotace: Diplomová práce popisuje, jak banky hodnotí bonitu žadatele před poskytnutím úvěru. Cílem této práce je dokázat nutnost a oprávněnost hodnocení bonity klienta bankovní institucí před poskytnutím úvěru. První kapitola se soustředí na jednotlivé přístupy k posuzování bonity. Rozebírám zde pojem bonita a popisuji hlediska jednotlivých uživatelů finanční analýzy. Druhá kapitola se zabývá nefinančními aspekty, které mají svůj opodstatněný význam při hodnocení bonity klientů, resp. podniků. Třetí kapitola hovoří o vypovídací schopnosti účetních výkazů. Tato kapitola nabízí detailní přehled a informace, co jednotlivé výkazy obsahují a co je důležité pro jejich komplexní vnímání, abychom se o společnosti dozvěděli, co nejvíce užitečných informací. Čtvrtá kapitola popisuje finanční aspekty a jejich členění. V poslední, páté kapitole, se detailně věnuji finanční analýze vybrané společnosti. V úvodu kapitoly zmiňuji základní data týkající se analyzované společnosti, pokračuji přes vertikální a horizontální analýzu a finanční analýzu ukončuji analýzou vybraných poměrových ukazatelů.

5

Annotation: The dissertation describes the process through which banks rate the value of an applicant before a loan is provided. The objective of this dissertation is to prove that rating of an applicant´s value constitutes a valid and necessary prerequisite for the bank’s decision to grant a loan. The first chapter concentrates on the specific approaches towards value rating. Firstly, I characterize the meaning of the term value, and then I describe the standpoints of particular users of financial analysis. The second chapter outlines the non-financial aspects, which also represent a significant step in the rating of a client´s value, i.e. companies. The third chapter describes the predicative capability of financial statements. This chapter offers a detailed view and information about what each individual statement includes and what is important in their complex perception. This is necessary in order to find out as much information about a company as possible. The fourth chapter describes the financial aspects and their segmentation. In the fifth, and the last, chapter, I illustrate a detailed financial analysis through the example of one particular company. Firstly, I summarize some basic information about the chosen company. Then I continue with the vertical and horizontal analysis and the financial analysis. I conclude with the analysis of the selected ratio indicators.

6

Obsah

Úvod ............................................................................................................................................. 9

1. Přístupy k posuzování bonity ........................................................................... 11 1.1 Bonita podniku .......................................................................................................... 11 1.2 Finanční analýza podle hlediska uživatelů ................................................. 12 1.2.1 Hledisko vedení podniku (managementu) ....................................................... 13 1.2.2 Hledisko vlastníků (akcionářů, investorů) ....................................................... 14 1.2.3 Hledisko věřitele (banky) ..................................................................................... 14

1.3 Metody hodnocení podniků ................................................................................ 15 1.3.1 Ohodnocení bonity – rating ................................................................................. 15 1.3.2 Uživatelé ratingu .................................................................................................... 16 1.3.2.1 Obchodní rating.................................................................................................. 17

1.4 Metody hodnocení bonity podniků z hlediska banky ............................ 17 1.4.1 Bankovní rating ...................................................................................................... 17 1.4.2 Posouzení bonity firemních klientů bankou .................................................... 18

2. Nefinanční aspekty .................................................................................................. 22 2.1 Charakteristika nefinančních ukazatelů a jejich historie ..................... 22 2.2 Přehled jednotlivých okruhů nefinančních ukazatelů............................ 24

3. Vypovídací schopnost účetních výkazů ................................................... 29 3.1 Rozdělení účetních výkazů ................................................................................. 29 3.1.1 Rozvaha .................................................................................................................... 30 3.1.1.1 Aktiva .................................................................................................................. 31 3.1.1.2 Pasiva................................................................................................................... 33

3.1.2 Výkaz zisku a ztrát (výsledovka) ....................................................................... 36 3.1.3 Výkaz o tvorbě a použití peněžních prostředků (výkaz cash flow) .......... 38

4. Vybrané finanční ukazatele ............................................................................... 41 4.1 Analýza absolutních ukazatelů ......................................................................... 41 4.1.1 Horizontální analýza ............................................................................................. 41 4.1.2 Vertikální analýza .................................................................................................. 42

4.2 Analýza poměrovými ukazateli ........................................................................ 43 4.2.1 Vymezení a cíle základní poměrové finanční analýzy ................................. 43 4.2.2 Ukazatele likvidity ................................................................................................. 44 4.2.3 Ukazatele rentability ............................................................................................. 46 4.2.4 Ukazatele zadluženosti ......................................................................................... 48 4.2.5 Ukazatele aktivity .................................................................................................. 50

4.3 Soustavy účelově vybraných ukazatelů ........................................................ 52 4.3.1 Bankrotní modely................................................................................................... 52 4.3.2 Bonitní modely ....................................................................................................... 54

5. Finanční analýza vybrané společnosti ....................................................... 56 5.1 Charakteristika vybrané společnosti .............................................................. 56 7

5.1.1 Základní údaje......................................................................................................... 56 5.1.2 Historie společnosti ............................................................................................... 56 5.1.3 Předmět činnosti ..................................................................................................... 58 5.1.4 Řídící struktura ....................................................................................................... 58 5.1.5 Konkurence.............................................................................................................. 58 5.1.6 Další specifika a zajímavosti............................................................................... 59 5.1.7 Charakteristika odvětví obuvi ............................................................................. 59

5.2 Analýza absolutních ukazatelů ......................................................................... 60 5.2.1 Horizontální analýza společnosti Salamander ................................................ 60 5.2.2 Vertikální analýza společnosti Salamander ..................................................... 68 5.2.3 Analýza společnosti pomocí vybraných poměrových ukazatelů ............... 71 5.2.3.1 Rozbor jednotlivých ukazatelů likvidity společnosti Salamander ............... 71 5.2.3.2 Rozbor jednotlivých ukazatelů rentability společnosti Salamander ............ 73 5.2.3.3 Rozbor jednotlivých ukazatelů zadluženosti společnosti Salamander ........ 75 5.2.3.4 Rozbor jednotlivých ukazatelů aktivity společnosti Salamander ................ 76

5.2.4 Soustavy účelově vybraných ukazatelů ............................................................ 79 5.2.4.1 Bankrotní modely .............................................................................................. 79 5.2.4.2 Bonitní modely ................................................................................................... 81

5.2.5 Hodnocení společnosti z hlediska nefinančních ukazatelů ......................... 82

Závěr ......................................................................................................................................... 85

8

Úvod Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila stále aktuální téma „Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky“ a vytyčeným cílem této práce je dokázat nutnost a oprávněnost hodnocení bonity klienta bankovní institucí před poskytnutím úvěru. Diplomovou práci jsem rozdělila do pěti kapitol. V první kapitole popisuji přístupy, které se v jednotlivých bankách používají pro ohodnocení bonity klienta. Zaměřuji se na vyhodnocování bonity firemních klientů, zejména z hlediska banky. Nastiňuji také rozdílná hlediska jednotlivých uživatelů finanční analýzy. Zmiňuji i nejznámější a nejrozšířenější metodu hodnocení podniků, kterou je rating. Druhou kapitolu jsem věnovala nefinančním aspektům, které jsou neméně důležité při celkovém hodnocení bonity žadatele o úvěr. Nefinanční aspekty jsou nedílnou součástí komplexního pohledu na celkové „zdraví“ každé firmy. Třetí kapitola nabízí ucelený přehled o vypovídacích schopnostech účetních výkazů. Zde se čtenář seznamuje se základním členěním účetních výkazů na rozvahu, výkaz zisku a ztrát a výkaz cash flow. Zjišťujeme, co je pro nás při čtení výkazů z analytického pohledu nejdůležitější, a na co se při samostatné analýze a následném hodnocení bonity žadatele musíme zaměřit. Čtvrtá kapitola charakterizuje jednotlivé zvolené metody analyzování, které jsou pak v další kapitole aplikovány na konkrétním příkladu analyzované společnosti. Popisuji také charakter a vypovídací schopnost vybraných bonitních a bankrotních modelů. Pátá kapitola nejprve představuje na českém trhu již několik let úspěšně etablovaného obchodníka s obuví a doplňky, společnost Salamander ČR, spol. s r.o. Nedílnou součástí této kapitoly je provedená finanční analýza zvolené společnosti. Nejprve vždy aplikuji jednotlivé metody analyzování popsané v předchozí kapitole. Dále pak hodnotím celkovou bonitu konkrétního žadatele o úvěr, kde se opírám o provedenou finanční analýzu, avšak neopomenu využít a zahrnout do svého konečného stanoviska i nefinanční aspekty. Ve své práci se zabývám způsoby hodnocení společnosti z pohledu banky. Na hodnotu společnosti lze vždy nahlížet několika pohledy. V první řadě je to její účetní hodnota, která je snadno dostupná z účetních výkazů, dále jde o tržní hodnotu, kterou lze získat při prodeji

9

podniku a v neposlední řadě hodnota, která je přikládána dané společnosti jejími věřiteli, hovoříme o tzv. bonitě společnosti. Hodnocením bonity klienta nazýváme takové hodnocení, při kterém banka zjišťuje, zda žadatel v okamžiku rozhodování v rámci úvěrového procesu splňuje podmínky banky pro poskytnutí úvěru a zda bude následně schopen dostát svým budoucím závazkům vůči bance. Hlavním důvodem volby tématu, kde hodnotím bonitu žadatele o úvěr z pohledu banky, a to konkrétně firemního klienta, je mé několikaleté působení v oddělení firemní klientely Praha a Střední Čechy ve Volksbank CZ, a.s. a dále pak detailní znalost analyzovaného klienta – společnosti Salamander ČR, spol. s r.o. V neposlední řadě však mohu v této práci uplatnit i informace, které jsem získala na svém předchozím pracovišti, kterým bylo oddělení zabývající se úvěrovými riziky a komplexním hodnocením bonity žadatelů o úvěr. Mou snahou je, pokusit se podat ucelený pohled z hlediska obchodníka beroucího v potaz veškerá možná rizika plynoucí z poskytnutého úvěrového zatížení zvolené společnosti.

10

1. Přístupy k posuzování bonity V této kapitole se soustředím na jednotlivé přístupy k posuzování bonity. Rozebírám zde pojem bonita a popisuji hlediska jednotlivých uživatelů finanční analýzy. Zmiňuji všeobecné metody hodnocení podniků a v závěru kapitoly se zaměřuji na metody hodnocení podniků z hlediska banky.

1.1 Bonita podniku Definice: Bonita podniku (rating) vypovídá o kvalitě podniku a současně poskytuje obraz o jeho silných a slabých stránkách v závislosti na úhlu pohledu hodnotitele (uživatele finanční analýzy, resp. banky).1 Obsah pojmu bonita podniku vymezují určité charakteristiky, které jsou rovněž určující pro odhad míry rizikovosti podniku z hlediska bankovních obchodů. Pro bližší určení struktury bonity je důležité pečlivě rozlišit a vybrat její finanční a nefinanční aspekty. O tzv. podnikatelském riziku vypovídají hlavně nefinanční aspekty hodnocení bonity podniku a o tzv. finančním riziku vypovídá zejména analýza struktury finančních aspektů. Konečný výstup budoucího poskytovatele úvěru (banky) je tedy podložen zejména informacemi o vyhodnoceném podnikatelském a finančním riziku budoucího dlužníka (klienta banky). Uvedená rizika jsou totiž stěžejní charakteristikou pro rozhodování o poskytnutí úvěru. Stanovení bonity podniku pro potřeby banky se tedy zakládá na výsledcích rozboru: podnikatelského rizika, které se vztahuje k podnikatelské činnosti podniku a ovlivňuje míru rizika samotného zákazníka, neboť pramení z vlastní povahy (typu, oboru) podnikatelské aktivity finančního rizika podniku (klienta banky), které se vztahuje ke způsobu jeho financování, toto riziko je spojeno především se specifickou kapitálovou strukturou podniku. Základem pro posuzování bonity podniku je především finanční analýza minulého vývoje společnosti až do období, kdy se provádí odhad rizikovosti podniku před poskytnutím úvěru. Pro stanovení bonity podniku je neodmyslitelné použití ověřených, správných a pravdivých vstupních údajů a následná kontrola výstupních údajů, neboť konečné zhodnocení bonity 1

ČERNÁ, Alena; DOSTÁL, Jiří; SŮVOVÁ, Helena; ŠPAČEK Edvard; HUBÁLEK, Karel. Finanční analýza. 1.vydání. Bankovní institut, a.s., 1997. 294 stran.

11

podniku na základě neúplných nebo neověřených informací by mohlo být přinejmenším zavádějící a při nepravdivé interpretaci konečně stanovené bonity by mohl být podnik i poškozen. Při posuzování dvou hlavních výše uvedených rizik, by měl zaměstnanec banky provádějící analýzu brát také v potaz druh klienta, jehož podnikatelskou činnost podrobuje pečlivému zkoumání, a to na základě předložených podkladů. Klientem banky totiž mohou být: občané fyzické osoby, podnikatelé (fyzické i právnické osoby) a ostatní subjekty, jako např. stát, municipality, rozpočtové organizace a další. Banky obsahují ve svém vnitřním členění odborná pracoviště zaměřená vždy na obsluhu konkrétní klientely, tím je pak zajištěn ten pravý proklientsky orientovaný přístup a poskytnutí odborných informací každému žadateli o úvěr. Nelze všechny klienty paušalizovat a nabízet jim totožné produkty. Bankéř by se měl vždy zaměřit na konkrétní potřeby klienta. Na základě získaných informací by se pak měl plně zaměřit na výslednou individuální nabídku služeb. Základní členění v bankách je nasnadě. Jedná se o retail (zahrnuje soukromé osoby – zaměstnance) a corporate, který se pak dále dělí na obsluhu malých a středních podniků a obsluhu velkých národních a nadnárodních společností. Klienti z každé skupiny se vyznačují svými specifickými vlastnostmi a vyžadují odlišný způsob jednání. Jiný přístup zvolí bankéř při hodnocení bonity běžného občana pro poskytnutí spotřebitelského úvěru a samozřejmě jiný přístup zvolí bankéř při hodnocení bonity velké národní společnosti pro poskytnutí investičního úvěru na výstavbu provozní haly a pořízení technologie. Hodnocení bonity je v neposlední řadě důležité pro zajištění oprávněnosti požadované výše úvěru, dobu poskytnutí úvěru, stanovení odpovídající marže a formy zajištění.

1.2 Finanční analýza podle hlediska uživatelů Existuje celá řada analytických metod, které mohou být teoreticky všechny využity pro ocenění výkonnosti či hospodářské a finanční situace podniku. Vhodnost použití jednotlivých metod se však liší jednak podle cíle finanční analýzy, který je dán podnikatelským záměrem a okolnostmi, za jakých byl zpracován, ale také úhlem pohledu (hlediska a potřeb) toho, komu mají výsledky finanční analýzy sloužit. Skutečná užitečnost analytických metod je určována cíli finanční analýzy. Je nezbytné poznamenat, že žádná metoda neposkytuje výsledky, které by představovaly nějaká absolutní kritéria. Jejich význam je především v tom, že mají ukázat změny ve finančních

12

podmínkách nebo provozní výkonnosti podniku a naznačit trendy změn, které pomáhají analytikovi odhadnout možná rizika nebo výhody (příležitosti) podnikání, které právě posuzuje. Další důležitou věcí, kterou bychom měli mít neustále na paměti je skutečnost, že oceňování podniku podle dat z finančních výkazů je založeno na minulých datech a podmínkách, z nichž lze jen obtížně odhadovat budoucí očekávání. Výběr analytických metod se řídí hlediskem potřeb uživatelů a konkrétních cílů finanční analýzy. Za hlavní uživatele finanční analýzy jsou považováni: vedení podniku (management) vlastníci (akcionáři, investoři) věřitelé (banky)

1.2.1 Hledisko vedení podniku (managementu) Manažeři podniku potřebují analýzu pro krátkodobé, zejména však pro dlouhodobé finanční řízení podniku. Podle finanční situace společnosti se rozhodují při získávání finančních zdrojů, při volbě finanční struktury, při alokaci volných peněžních prostředků, poskytování obchodních úvěrů, rozdělování zisku nebo při volbě dividendové politiky. Management má dvojí hlavní zájem na analýze finančního postavení podniku. Zejména potřebuje znát především efektivnost a ziskovost provozu společnosti, ale také zjistit, jak efektivně byly využity její zdroje. Hodnocení provozu je většinou založeno na analýze výkazu zisku a ztrát. Efektivnost užití zdrojů je obyčejně poměřována nejen podle údajů z již zmíněného výkazu zisku a ztrát, ale i podle rozvahy. Finanční analýza pro potřeby vedení podniku, tzv. vnitřní finanční analýza, je však též zaměřena na zjištění likvidity podniku. Management potřebuje vědět, zda si společnost může dovolit realizovat půjčku a zda zatížení dodatečnými finančními náklady bude únosné. Z praxe však mohu potvrdit, že ne všechny společnosti žádající v bance o úvěr, si vnitřní finanční analýzu podniku zpracovávají. Některé společnosti, žádající v bance o úvěr, nejsou schopny budoucí úvěrové zatížení unést, ale tuto skutečnost nechtějí přijmout a plně si neuvědomují konečné důsledky zvýšeného rizika, jak pro společnost, tak pro banku, pakliže by jim při jejich, díky provedené finanční analýze, neoprávněné žádosti bankovní úvěr poskytla a sama tak vědomě přijala jasné úvěrové riziko, protože finanční výsledky neodpovídají požadovanému úvěrovému zatížení společnosti.

13

1.2.2 Hledisko vlastníků (akcionářů, investorů) Akcionáři a investoři (potenciální vlastníci) jako externí uživatelé výsledků finanční analýzy potřebují znát finanční situaci podniku, aby se přesvědčili, jak dobře své peníze uložili (vlastníci) a zda bude jejich investiční rozhodnutí správné (potenciální investoři). Klíčovým zájmem vlastníka podniku (akcionáře v případě společnosti) je ziskovost. V tomto smyslu ziskovost znamená dosažení výnosnosti zdrojů (prostřednictvím úsilí managementu), které vlastník do podniku (nákupem akcií) investoval. Vlastník je tedy zcela logicky zainteresován na výnosech, které patří jemu, tj. chce znát, jaký podíl z výnosů bude vložen zpět do provozu a jaký bude vyplacen jemu ve formě dividend. Zároveň se bude stejně intenzivně zajímat o tržní hodnotu a likviditu své investice na kapitálovém trhu (v případě veřejně obchodovatelných akcií), jakož i o stabilitu a rozvoj společnosti.

1.2.3 Hledisko věřitele (banky) Zatímco hlavní orientace managementu a vlastníků směřuje k chodu podniku, věřitel by si měl v první řadě všímat dvou věcí. Banka, jakožto věřitel, je zainteresována na financování potřeb úspěšného podniku tak, aby podnik dosáhl předpokládanou výkonnost, a současně musí zvažovat možné negativní důsledky nezaplacení dluhu (závazku) a případné likvidace podniku. Věřitel musí pečlivě ocenit (stanovit) riziko návratnosti původních zdrojů, které byly poskytnuty, zvláště pokud jsou zapůjčeny na delší období. Banka pak hledá zajištění svých pohledávek buď v majetkové hodnotě, pak mají zpravidla podobu zastavených budov (nemovitostí), a nebo jak to bývá zpravidla u provozních úvěrů, v tzv. postoupení pohledávek z obchodního styku, které jsou cíleně směrovány na účet klienta u banky, která úvěr poskytla a zároveň jsou pohledávky, poukázané na tento účet zastaveny ve prospěch banky, aby se banka mohla kdykoliv, v případě neplnění úvěrových podmínek klientem, uspokojit a zmírnit tak dopady případného nesplnění závazku dlužníkem. Banka se tedy při provádění finanční analýzy podniku zaměřuje především na řadu poměrových ukazatelů, při kterých testuje likviditu společnosti nebo testuje stupeň rizika dluhu, nebo-li zadluženost, a zvažuje pozici věřitele k vlastníkům. Rovněž se také analyzují tzv. ukazatele krytí, které mají ukázat, zda je společnost dlužníků schopna obstarávat dluhovou službu2 ze zdrojů vytvořených z běžného provozu.

2

Dluhová služba zahrnuje operace spojené s umořováním dluhu, především vlastní splácení dluhu a úhradu úroků.

14

Finanční analýza podniku však nezajímá jen tři výše zmíněné skupiny. Další zájmovou skupinou o finanční výsledky společností jsou i konkurenční podniky, podnikající ve stejném odvětví. Je tedy potřebné pravidelně analyzovat jejich postavení na trhu, ceny, segmentaci zákazníků, obrat, ziskovost apod. Být stejně dobrý nebo lepší nežli konkurenční podnik, znamená získat si podíl na trhu. Podnik se též nesmí vystavovat riziku ztráty pověsti, tedy poskytovat externím subjektům správné a včasné informace. V dnešní době snadno dostupných informací, zejména v elektronické podobě, je získání potřebných údajů o konkurenci podstatně snadnější než bylo dříve. I přesto, že se ve valné většině jedná, o např. o oficiální server českého soudnictví Justice.cz nebo webové stránky jednotlivých společnostní, kde jsou zveřejňovány finanční výsledky a výsledky minulých událostí. I z těchto informací dokáže zkušený finanční analytik pracující u konkurenční společnosti zjistit podstatné skutečnosti o vývoji konkurence, které mohou posloužit ku prospěchu.

1.3 Metody hodnocení podniků 1.3.1 Ohodnocení bonity – rating Rating je nezávislé hodnocení, jehož cílem je zjistit, a to na základě komplexního rozboru veškerých známých rizik hodnoceného subjektu, jak je tento subjekt schopen a ochoten dostát včas a v plné výši svým splatným závazkům.3 Jedná se o hodnocení stability, důvěryhodnosti a záruk návratnosti investic daného státu, banky nebo firmy. Při ratingovém hodnocení musí být brány v úvahu jak faktory působící uvnitř hodnoceného subjektu, tak i faktory vnější. Pro klasifikaci je dále členíme na faktory kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní faktory posuzují především hospodářské podmínky a jsou obvykle výsledkem nějaké matematicko-statistické metody. Můžeme sem zařadit hodnocení na základě ukazatelů z účetnictví, jako jsou například zisk, kapitálová struktura, likvidita, vývoj peněžních prostředků a podobně. Kvalitativní faktory jsou naopak ty, které lze jen velmi těžko objektivizovat. Patří sem například řízení společnosti, vztahy s obchodními partnery, řízení rizik, strategie společnosti, vládní politika nebo konkurenční prostředí.

3

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rating (25.01.2010)

15

Ratingové agentury jsou společnosti, které přidělují ratingová hodnocení jak emitentům, tak i jednotlivým emisím určitých instrumentů. Za nejvýznamnější ratingové agentury můžeme v současné době považovat Moody's, Standard & Poor's a Fitch Ratings, které jsou označovány jako „velká trojka“. Jde o agentury z USA, které působí na celém světě, a jejich hodnocení je mezinárodně uznáváno. Pro činnost těchto agentur jsou nejdůležitější nezávislost a důvěryhodnost. Nezaměřují se pouze na soukromé společnosti, ale provádí i hodnocení jiných subjektů – například států. Důležitým kritériem, podle kterého dělíme rating je časové hledisko. Z tohoto hlediska dělíme rating na krátkodobý (hodnocení závazků do 1 roku splatnosti) a dlouhodobý (závazky se splatností nad 1 rok).

1.3.2 Uživatelé ratingu Rating používají především investoři, emitenti, investiční banky, makléři a státní instituce. Investorům rozšiřují ratingové agentury množství investičních možností a poskytují nezávislé a snadno použitelné hodnocení relativního úvěrového rizika. Rating také umožňuje snadnější přístup na kapitálové trhy pro ty, kteří by jinak mohli být vyloučeni – malé vlády, začínající společnosti a podobně. Emitenti spoléhají na rating, jako na nezávislé ověření jejich schopností dostát svým závazkům. Emise musí mít většinou alespoň jedno ratingové hodnocení, aby byla úspěšná (bez takového hodnocení může být cena nabízená investory příliš nízká). Institucionální investoři obvykle preferují emise, které mají alespoň tři ratingová hodnocení. Investiční banky a makléři používají ratingová hodnocení při výpočtu rizika svého portfolia. I v případě vlastního hodnocení srovnávají své výsledky s hodnocením ratingových agentur. Regulatorní orgány používají a kontrolují používání pouze vybraných ratingů od určitých ratingových agentur. Například v rámci dohody Basel II4 umožňuje bankovní dohled bankám používat při výpočtu kapitálových rezerv (odpovídajících riziku, které banka podstupuje) pouze ratingová hodnocení od schválených ratingových agentur.

4

Basilejský výbor pro bankovní dohled zveřejnil 26. června 2004 nová pravidla kapitálové přiměřenosti, která jsou známá jako Basel II. Tato pravidla mají za cíl posílení stability a bezpečnosti bank a finančních institucí. Pravidla se nově zabývají provozními riziky (selhání interních procesů, systémů, lidí) a zavádějí nové postupy pro výpočet velikosti rizik a z toho vyplývajících požadavků na alokaci kapitálu. Nová basilejská pravidla vstoupila v platnost v roce 2007. Pravidla kapitálové přiměřenosti BASEL II jsou založena na třech základních pilířích: Pilíř 1 – Požadavek na minimální kapitál. Pravidla pro výpočet požadovaného kapitálu. Stanovuje metody pro měření rizik, pokrývá úvěrové, tržní a provozní riziko. Pilíř 2 – Proces dozorného posouzení. Na základě posouzení rizikového profilu stanovuje regulátor limit kapitálové přiměřenosti jednotlivých bank. Pilíř 3 – Požadavky na tržní disciplínu. Posiluje požadavky na poskytování informací tak, aby měla veřejnost dostatek informací o rizikovosti bank a finančních institucí. (Zdroj: http://www.rac.cz/rac/homepage.nsf/CZ/BASELII, 12.3.2010)

16

1.3.2.1 Obchodní rating V předchozím textu byl specifikován zejména investiční rating. Vedle tohoto ratingu rozlišujeme také obchodní rating, který informuje o tom, jak bezpečné je uzavřít s prověřovanou firmou obchod. Jeho význam je tedy v dodavatelsko - odběratelských vztazích. Obchodní rating slouží k analýze obchodního partnera, vyjadřuje míru rizika při obchodování s tímto partnerem, případně indikuje možnost jeho bankrotu. Příznivý obchodní rating je určitým výrazem finanční stability a důvěryhodnosti. Obchodní rating mimo jiné poskytuje obchodním partnerům objektivní pohled na hodnocený subjekt, díky čemuž jim šetří spoustu času i nákladů potřebných na získání ekvivalentních informací. V případě, že podnik zná obchodní rating svých partnerů, může se potom vyvarovat možných ztrát vzniklých v důsledku nezaplacení pohledávek těmito partnery. Také na druhé straně - případ, kdy samotný podnik má příznivý rating, je pozitivní signál pro jeho obchodní partnery.5

1.4 Metody hodnocení bonity podniků z hlediska banky 1.4.1 Bankovní rating Pro každou bankovní instituci je zásadní správná metodika hodnocení klientů. Proces při kterém banka zkoumá bonitu potenciálního úvěrového dlužníka se nazývá úvěrová analýza. Tento proces zkoumá, zda a případně za jakých podmínek lze klientovi finanční prostředky poskytnout. Hlavním cílem je komplexní posouzení schopnosti klienta v budoucnu peníze vrátit. Při hodnocení bonity klienta se banka zabývá všemi známými faktory z minulosti, současnosti i předpokládané budoucnosti, které jsou ve vztahu ke klientovi relevantní. Jedná se o úvěruschopnost, neboli o právní subjektivitu žadatele a jeho právní způsobilost ručit a úvěruhodnost, která je základem pro úvěrovou analýzu a jedná se zde o ekonomickou schopnost a ochotu splácet poskytnutý úvěr. Banka přistupuje ke klientovi rozdílně na základě typu úvěru, o který klient žádá. V současnosti jsou v praxi využívány následující metodiky přístupu k hodnocení klientů. Jsou jimi: programový přístup (scoring, rating) a individuální přístup. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že při zpracovávání úvěrového případu je vždy základním kritériem rating (scoring) klienta, získaný na základě jeho finančních výsledků. Následně je dále

5

Zdroj: http://www.podnikinfo.eu/podnikinfo/rating/obchodni_rating.aspx?sekce=5&menu=344 (25.01.2010)

17

zpracováván celý úvěrový případ včetně prvotního stanoviska k danému obchodnímu případu za obchodní část a v další řadě je pak nezbytné doplnění stanoviska oddělení úvěrových rizik. Tímto komplexním a individuálním přístupem při zpracovávání úvěrového případu se tak spíše předejde jakémusi paušalizování a odvolávání se pouze na čísla. Každý klient, zejména pak ten firemní, na které se ve své práci zaměřuji, má na trhu své specifické postavení a vyznačuje se celou řadou konkrétních charakteristik. V zájmu obou stran je schvalování úvěrových obchodů, a to jak z pohledu banky, které poskytování úvěrů přináší zajímavé úrokové výnosy, tak z pohledu klienta, který má potřebu najít financování za adekvátní cenu. Nespornou výhodou individuálního přístupu ke klientovi je analýza jeho specifických potřeb. Nevýhodou pak může být možná zdlouhavost procesu, pro banku pak může být nákladný z hlediska lidských zdrojů, je proto dobré zahrnout do úvěrového procesu i propočet očekávaných výnosů z klienta v případě poskytnutí úvěru, abychom měli jasno, zda se nám individuální přístup k danému klientovi skutečně vyplatí.

1.4.2 Posouzení bonity firemních klientů bankou Při posuzování firemních klientů pro potřeby banky se klade důraz na stanovení bonity a vnitřní hodnoty podniku, které má minimalizovat rizika při uzavírání a realizaci úvěrových obchodů, tzv. úvěrové riziko. Úvěrové riziko spočívá v tom, že klient nesplatí bance úvěr nebo část úvěru, který mu poskytla a neuhradí smluvené úroky a další bance v souvislosti s poskytnutým úvěrem vzniklé výlohy. Povinností banky je toto úvěrové riziko minimalizovat. Zejména posoudit úvěrovou způsobilost klienta před uzavřením smlouvy a následně provádět pravidelnou úvěrovou kontrolu dlužníka během trvání úvěrové smlouvy. Další pravidelná kontrola dlužníka by měla včas rozpoznat příznaky budoucích potíží klienta a řešit problémy dříve, než se splácení úvěru z důvodu platební neschopnosti zastaví. Součástí posuzování bonity klienta není tedy jen výše zmíněný rating (scoring), který bance pomáhají stanovit různé bankovní systémy za pomoci stále dokonalejších a specializovaných softwarů, ale také již na začátku kapitoly zmíněná analýza podnikatelského rizika. Podnikatelské riziko se obvykle definuje jako nebezpečí, že dosažené výsledky podnikání se budou odchylovat od výsledků očekávaných. Podnikatelské riziko se samozřejmě liší podle odvětví, uvnitř odvětví pak dále např. podle velikosti podniku, tradice, jména firmy apod. Očekávané podnikatelské riziko se navíc mění v čase.

18

Podnikatelské riziko ovlivňuje celá řada faktorů, které můžeme uspořádat podle různých hledisek. V následujících řádcích popisuji vybrané faktory, které mohou a mají vliv na rizikovost bankovních obchodů. Prvním důležitým faktorem při posuzování bonity klienta je typ podnikatelské činnosti a další ekonomické a právní charakteristiky včetně právní subjektivity podniku. Dále je potřeba předložit bance popis podnikatelského záměru (projektu), který má být financován, a který musí v první řadě obsahovat základní specifika, jako je doba trvání projektu, schopnost přizpůsobení tržeb i nákladů změnám makroekonomických veličin, jako je míra inflace a devizový kurz, dále pak schopnost diverzifikace, pokud by původní předpoklady nebyly splněny a bylo by potřeba řešení pozměnit, provázanost s dalšími podnikatelskými záměry podniku nebo izolovanosti záměru, podmínky nezbytné pro realizaci projektu a nezbytná je také návaznost záměru na předcházející činnost podniku a velikosti podílů hlavních finančních zdrojů podniku a o jejich časovém souladu s potřebami projektu. Dalšími faktory jsou vlivy a souvislosti vnějšího prostředí, které berou v potaz stav a výhled ekonomiky a celkové geografické postavení země, dále výsledky sektorových analýz, trendy v dodavatelských odvětvích v tuzemsku i v zahraničí, volbu plánovaných zdrojů pro podnikatelský záměr vzhledem k vývoji makroekonomických faktorů. V poslední řadě jsou také důležité vlivy a souvislosti vnitřního podniku zahrnující otázky kvality managementu, jeho účasti na jmění podniku, vlastnické struktury podniku včetně kapitálové provázanosti podniku s jinými firmami; technické, technologické, licenční a patentové pozice podniku a organizace výroby, marketingu a odbytu. Po zjištění všech výše zmíněných informací, kdy jsou zjištěny poznatky vypovídající o specifických přednostech či slabinách podniku a jeho podnikatelském záměru, se pracovník banky dostává k sepsání úvěrového návrhu. Úvěrový návrh lze rozdělit na dvě části, respektive etapy. První etapou je posouzení obchodu a možných rizik s obchodem spjatých zejména z pohledu nefinančních podnikatelských aspektů bonity podniku. V této části se pracovník, pracující v obchodním oddělení banky, zabývá zejména hlavní činností firmy a srovnáváním dané firmy s ostatními společnostmi podnikající ve stejném odvětví za relativně stejných podmínek. Důležitá je také informovanost o hlavních dodavatelích a odběratelích analyzované společnosti, a to, jaký podíl tvoří tyto firmy na celkovém obratu společnosti. Zde platí, více než kdy jindy, hlavní pravidlo obezřetnosti - nespolupracovat pouze s jediným odběratelem či dodavatelem, na kterém je podnik nekontrolovatelně závislý. Zejména je na místě diverzifikovat riziko dodavatelsko - odběratelských vztahů v co nejrozsáhlejší možné míře a včas.

19

Obchodník zpracovávající tuto, na nefinanční aspekty zaměřenou část úvěrového návrhu, se zabývá také možnou expanzí společnosti do budoucna, kurzovými riziky, pokud jim společnost podléhá a mírou aplikovaných ošetření těchto rizik, sezónností či cyklickými dopady, které mohou mít na činnost společnosti ať už pozitivní či negativní vliv. V první řadě jde především o realistický pohled na činnost podniku a jeho podnikatelské okolí a případné vyloučení možných negativních dopadů a návrhu jejich řešení. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že obchodník se nezabývá pouze zmiňovanými nefinančními aspekty, kterým se podrobně věnuji ve druhé kapitole své diplomové práce, ale pro sepsání úvěrového návrhu a správné posouzení možnosti úvěrování daného podniku potřebuje celou řadu dalších informací a dat pomocí nichž připraví kompaktní celek, který je následně předložen do oddělení risku, respektive oddělení specializující se na rozbor finančních aspektů bonity podniku a je schopné ocenit a pojmenovat veškerá možná finanční rizika spjatá s daným úvěrovým případem. Obchodník má povinnost se na začátku zkoumání daného úvěrového případu také zabývat finančními výkazy, aby věděl, zda má příprava úvěrového návrhu význam, a zda mu má věnovat svůj čas. Většina bank má dnes k dispozici rozličné scoringové/ratingové systémy, které jsou schopny, na základě údajů uvedených ve finančních výkazech, během krátké chvíle zpracovat a následně vytvořit ratingové ohodnocení daného podniku, které obchodníkovi napoví, nakolik je pro něj zajímavé, se daným podnikem a jeho žádostí o úvěr zabývat. Jde o jakousi prvotní selekci, nebo-li lidově řečeno - oddělení zrna od plev. Obchodník dále nahlédne do Centrálního registru úvěrů (CRÚ)6 a prověří tak celkovou úvěrovou angažovanost žadatele o úvěr u ostatních bank na území České republiky. V bankách se zahraniční majetkovou účastí a sítí poboček v dalších zemích, se také běžně využívá registr, podobný CRÚ, s tím rozdílem, že díky němu lze zjistit další úvěrovou angažovanost žadatele o úvěr v rámci celého koncernu. Nedílnou součástí úvěrových návrhů v dnešní době je také zjištění rizikových vah a výnosnosti daného potenciálního obchodu. Za pomoci ratingu, základních finančních údajů o společnosti a základních parametrů zvažovaného obchodu (výše úvěru, měna, zajištění, marže, délka splatnosti obchodu atd.) lze snadno zjistit, jaký výnos daný obchod bance

6

Centrální registr úvěrů (CRÚ) je informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a umožňuje operativní výměnu těchto informací mezi účastníky CRÚ. Vzhledem k uvedenému zaměření nejsou v databázi CRÚ evidovány spotřebitelské úvěry fyzických osob, hypoteční úvěry fyzických osob, ručitelské závazky klientů, údaje o depozitních účtech (běžné účty bez povoleného debetu, spořící, termínové účty). Účastníkem CRÚ jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank, působící na území České republiky a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon. Povinností účastníka CRÚ je provádění pravidelné měsíční aktualizace databáze CRÚ. Přístup k informacím je umožněn jednotlivým účastníkům a České národní bance v rozsahu potřebném pro zajištění provozu CRÚ. (Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/centralni_registr_uveru/ 12.3.2010)

20

přinese a za jakou cenu, respektive jak vysokou míru rizika banka při uzavření tohoto obchodu podstupuje. Posouzení realizace daného obchodu ze strany obchodníka je jakousi vstupní branou do celého úvěrového procesu, na jehož konci čeká schválení a následné poskytnutí úvěru jeho žadateli. Po části úvěrového návrhu zpracované obchodníkem je celý návrh postoupen do oddělení zabývajícího se výhradně finančními aspekty hodnoceného podniku. Finančním aspektům a v podstatě provedením konkrétní finanční analýzy se věnuji ve čtvrté a páté kapitole své diplomové práce, na jejímž konci je předloženo shrnutí, respektive stanovisko, zda je vybraná analyzovaná společnost vhodná pro vyhovění žádosti o úvěr či nikoliv. Kvalifikované posouzení bonity žadatele o úvěr z hlediska banky je nutnou záležitostí. Při hodnocení žadatele o úvěr, respektive podniku, nesmí být opomenuta ani celková analýza daného odvětví, ve kterém konkrétní podnik vykonává svoji podnikatelskou činnost. Při hodnocení bonity žadatele se nelze orientovat pouze na rating nebo finanční analýzu. Vždy musí být všechny dostupné informace pojaty jako jeden celek. Pokud nám nějaké informace chybí, nebo máme pocit nejistoty, musíme se za všech okolností snažit si informace z ověřitelných zdrojů doplnit a neprodleně je zahrnout do našeho uvažování při hodnocení bonity podniku. Jedině tak se lze vyvarovat např. cílených úvěrových podvodů, ale také defaultu (ztráty) poskytnutých úvěru z důvodu nedostatku informací a následně špatného a nedostatečného posouzení bonity příjemce úvěru. V dnešní době opatrnosti není nazbyt, a pro bankovní sektor platí toto tvrzení dvojnásobně. Úvěrové riziko patří k těm nejvýznamnějším ze všech bankovních rizik vůbec. Při posuzování bonity jednotlivých klientů platí zvýšená obezřetnost bank při posuzování úvěrových žádostí. Chybné posouzení bonity klienta, kterému je poskytnut úvěr, může vést nejprve ke kategorizaci dané pohledávky dle jednotlivých tříd ČNB, jedná se o pohledávky vyžadující zvýšenou pozornost a dále začne banka tvořit opravné položky k poskytnutému úvěru. V případě nelepšení situace, či restrukturalizace dané úvěrové pohledávky, je banka poskytnuvší defaultní úvěr, nucena ze svého portfolia tuto pohledávku odepsat, což může mít velmi negativní dopad na část nebo dokonce celé portfolio banky, pokud se jedná o úvěr s vysokou angažovaností. Banka se může nakonec buď svépomocí, nebo ve spolupráci s agenturami specializující se na vymáhání pohledávek, pokusit se svou úvěrovou pohledávku vymoci, ne vždy je však v tomto směru banka úspěšná a málokdy v je uspokojena v plné výši. Tímto se dostáváme k otázce hodnoty zajištění každého úvěru, které pak působí jako tzv. polštář a jde jen o to, jak dostačující tento „polštář zajištění“ je. Není tedy cílem posuzovat jen samotnou bonitu klienta jako takového, ale i jeho případné ručitele či další poskytované nebo vyžadované formy zajištění úvěru. 21

2. Nefinanční aspekty Následující kapitola se zabývá nefinančními aspekty, které mají svůj opodstatněný význam při hodnocení bonity klientů, resp. podniků. V první části kapitoly se zabývám charakteristikou a historií nefinančních aspektů. Ve druhé části pak nabízím ucelený přehled jednotlivých okruhů nefinančních ukazatelů.

2.1 Charakteristika nefinančních ukazatelů a jejich historie Mezi nefinanční ukazatele zahrnujeme např. ukazatele postihující postavení podniku na trhu (růst trhu, růst podílu na trhu, ceny výrobků a ceny konkurence), zákazníci (spokojenost a věrnost zákazníků, rychlost vyřizování objednávek, případně i reklamací), inovace (nové výrobky a služby, kvalita výrobků a služeb, technologické vybavení, produktivita výzkumu a vývoje, procento neúspěšných projektů), produktivita (nové technologie, životní prostředí) a zaměstnanci (spokojenost nebo fluktuace zaměstnanců, vzdělávání a trénink, firemní kultura, pracovní prostředí, procento vykázané práce přesčas). Musíme si však uvědomit, že zdaleka ne všechny výše zmíněné nefinanční ukazatele, můžeme bez rozmyšlení paušalizovat na všechny podniky. Nefinančním ukazatelům bývá v poslední době věnována stále větší pozornost a jistě si ji zaslouží. Vznik nefinančních ukazatelů úzce souvisí s pokusy o určení faktorů úspěšnosti podniků. Tak zvanými průkopníky nefinančních ukazatelů byly v 80. letech 20. století američtí autoři Peters a Watermann s jejich osmi faktory vedoucími k úspěšnosti firem, a dále pak Chung, Daniel a Rockart s kritickými faktory úspěchu. Jako souborná koncepce hodnocení společností následovala koncepce autorů Roberta Kaplana a Davida Nortona – Balanced Scorecard (BSC).7 Systém Balanced Scorecard sleduje výkonnost v perspektivě finanční, zákaznické, interních podnikových procesů, učení a růstu. Autoři zdůraznili důležitost sledování podniku z pohledu zákazníka (co mu konkrétně přináší) a z pohledu vlastníků (tedy jakých finančních výsledků jsme dosáhli), jaké procesy musí být prováděny, aby byli uspokojeni jak zákazníci, tak vlastníci a samozřejmě nesmí být zapomenuto i na zaměstnance a jejich schopnost měnit se a zlepšovat se v souvislosti s poskytováním výrobků a služeb zákazníkům. Systém BSC lze tedy shrnout jako celistvý pohled na podnik a jeho okolí, tj. vnitřní i vnější okolnosti ovlivňující jeho další existenci.

7

NĚMČÍK, Petr – Konkurenceschopnost podniků a Balanced Scorecard (Zdroj: www.moodle.vsb.cz/moodle/mod/resource/view.php?id=57747, 21.11.2009)

22

v kontextu

evropské

integrace,

Při použití systému BSC však neznamená, že jsou vyloučeny hodnotové neboli finanční ukazatele. Jde právě o kombinaci finančních i nefinančních ukazatelů. Jak uvádějí Kaplan a Norton, manažeři si musí při svém řízení uvědomit tzv. hybné síly, které je třeba přizpůsobit odvětví, ve kterém podnikáme, a konkurenčnímu prostředí. Je však důležité je také zohlednit v podnikové strategii. V 90. letech pak byla i v Evropě formulována doporučení pro vytvoření excelentní organizace a zavedeno udělování Evropské ceny za kvalitu, kterou uděluje Evropská nadace pro management jakosti. Model excelentní organizace vyšel z koncepce BSC a posuzuje a hodnotí podniky tím, že odhaluje jejich slabé a silné stránky s cílem zlepšit jejich postavení v globální konkurenci. Při interpretaci nefinančních ukazatelů hodnocení podniků se sluší zmínit i Metody hodnocení vitality podniků podle J. Pollaka, kde základem hodnocení vitality je bodování deseti význačných charakteristik podniku, podle kterých má zdravý podnik následující ukazatele: 

má dostatečný finanční výnos (8)



uspokojuje zákazníky, akcionáře, věřitele, zaměstnance (11)



má ustálený okruh spokojených zákazníků (11)



jeho výrobky a služby odpovídají požadavkům trhu (12)



věnuje se nepřetržitě výzkumu trhu (13)



má kvalifikované a dále se školící motivované zaměstnance (8)



pracuje s optimální kapitálovou strukturou (10)



má výkonné a spolehlivé dodavatele surovin, polotovarů a služeb (7)



nalézá se na výhodném stanovišti (9)



má dobrý poměr k životnímu prostředí (11)

V závorkách jsou uvedeny cílové body zmíněných hodnotících kritérií. Součet bodů vyjádřený v procentech je pak ukazatelem životaschopnosti podniku. Ukazatel vitality v %

Hodnocení

0 – 20 21 – 40 41 – 60 61 – 80 81 – 100

podnik je v krizi podnik je nemocný vitalita bez zásahu není zajištěna vitalita je velmi pravděpodobná vitalita je zaručena

Tabulka 1: Hodnocení vitality podniku8 8

Zdroj: HUMLOVÁ, Vlasta, Ing., Ph.D; NĚMČÍK, Petr, Ing., Ukazatelové soustavy, predikční a jiné modely (prezentace), Katedra podnikohospodářská, EkF, VŠB – Technická Univerzita Ostrava, 2006, dostupný na: moodle.vsb.cz/archiv/mod/resource/view.php?inpopup=true, 4.4.2010

23

Metoda hodnocení vitality podniku funguje tak, že ke každému kritériu jsou určeny (většinou nefinanční) ukazatele, podle jejichž plnění se přidělují body. U kritéria 2, uspokojení zákazníků, se jedná o nepřetržitý růst obratu, kvalita a služby odpovídající očekávání, žádné reklamace, intenzivní činnost marketingu, nepřetržitý styk se zákazníkem. Zákazník je naopak citlivý na reklamu, nedostatečný styk se zákazníkem, publicita, ustrnulý prodejní program nebo časté reklamace. U nefinančních ukazatelů je tedy na místě zdůraznit jejich stále se zvyšující se důležitost, protože bylo prokázáno, že i ony mají vliv na dlouhodobou ziskovost podniků. Při finanční analýze bychom se měli zaměřit jak na finanční, tak ale i na nefinanční ukazatele a přijmout zkoumání jednotlivých částí jako provázaný celek. Jedině tak mohou společnosti obstát v konkurenčním boji a budou schopny včas reagovat na další negativní dopady okolí, kterým jsou vystaveny. Největší díl zodpovědnosti, jak rychle a dostatečně bude podnik schopný reagovat na aktuální situace, které mohou na trhu nastat ze dne na den, nesou manažeři (ředitelé) podniku. V současné době stále se zdokonalujících informačních systémů se do popředí nutnosti řízení v podniku, dostávají právě tzv. nehmotná aktiva, kterým se věnuje právě oblast nefinančních ukazatelů. Jedná se hlavně o stálý vztah se zákazníkem, inovaci výrobků a služeb požadovaných cílovými segmenty zákazníků, mobilizaci schopnosti a motivaci zaměstnanců a v neposlední řadě také implementaci nových informačních technologií, databází a systémů.

2.2 Přehled jednotlivých okruhů nefinančních ukazatelů Posouzení nefinančních ukazatelů není důležité jen pro společnosti jako takové, ale hrají také významnou roli v rámci úvěrového procesu, respektive posuzování bonity klienta, v bance. Při posuzování zda je společnost úvěrově schopná, pakliže ji banka vyhodnotí jako dostatečně bonitní a poskytne jí úvěr, se v každém případě kromě předložených finančních výkazů a daňových přiznání minimálně za poslední dvě zdaňovací období, přihlíží i na tzv. soft facts (nehmatatelné nefinanční ukazatele). Měřitelné finanční ukazatele, s jejichž měřením nejsou velké problémy, jsou označovány jako tzv. hard facts. Nyní se v praxi snadno přesvědčíme, jak je důležité při vyhodnocování podniku, kterému chce banka poskytnout úvěr, posuzovat rovnoměrně obě výše zmíněné oblasti a poté je interpretovat prostřednictvím úvěrového návrhu schvalovatelům jako ucelený výsledek.

24

Jednotlivé okruhy, kterých se tzv. soft facts mohou týkat dle interní metodiky Volksbank CZ: Osobní vlastnosti - Jak hodnotíte kvalitu managementu? - Existuje jednoznačný majitel podniku? - Existuje jasně definovaná a realistická strategie podniku? - Došlo během posledních 3 let k významným změnám v managementu? - Jaká je fluktuace zaměstnanců? - Závislost na jednotlivých pracovnících? - Jak hodnotíte historickou výkonnost managementu? - Lze v blízké době očekávat obtížnou výměnu managementu (hledání nástupce)? - V rámci managementu podniku existují spory - Finanční a likvidní plán v posledních 3 letech často selhal Podnikatelské prostředí - Jak hodnotíte tržní prostředí podniku v relaci na výsledek hard facts ratingu? - Jak stabilní a předvídatelný je vývoj v odvětví? - Jaká je míra závislosti podniku na hospodářských cyklech? - Míra intenzity konkurence na trhu - Existují silné bariéry pro vstup konkurence na trh? - Jak hodnotíte postavení podniku na trhu? - Jsou produkty/služby podniku průběžně inovovány, resp. jsou zaváděny produkty nové? - Nebezpečí náhrady produktů - Síla obchodní značky - Existuje závislost na určitých dodavatelích? - Existuje závislost na určitých klientech (odběratelích)? - Struktura odběratelů dle jejich bonity - Podnik čelí silnému kursovému riziku - Existují další podstatná rizika (např. závislost na cenách surovin)? - Lokalita podniku - Politická stabilita relevantních zemí - Vliv regulatorního prostředí na vývoj podniku

25

Výroba/Technologie - Technologická úroveň podniku - Stav technické kvality strojů a zařízení - Vývoj vlastních technologií ve srovnání s konkurencí - Ochrana know-how společnosti pomocí patentů, licencí nebo obdobných práv Informační politika podniku - Jak hodnotíte kvalitu informační politiky podniku? Sestavování finančních výkazů podniku - Charakteristika finančních výkazu - Jsou výkazy opatřeny výrokem auditora „bez výhrad“? - Lze rozpoznat snahu o vylepšení - „přikrášlení“ výkazů? - Uvedená hodnota firemního majetku je nadhodnocená - Software je vytvářen v dceřiné společnosti, avšak evidován v rozvaze mateřské společnosti - Zpětný leasing - Přesun držených cenných papíru z oběžných aktiv do stálých aktiv - Ekonomicky neopodstatněné rozpouštění / tvorba rezerv - Neopodstatněný posun hospodářského roku v účetnictví - Aktivace nákladu - Prodloužení odpisové doby aktiv - Významné a ekonomicky neopodstatněné snížení opravných položek k pohledávkám Podpora majitele podniku - Lze očekávat podporu ze strany majitele podniku? - Jak hodnotíte významnost, stabilitu a hospodářskou situaci mateřské společnosti? - Připravenost/vůle vlastníka podniku finančně vypomoci - Je název hodnoceného podniku shodný s názvem jeho mateřské společnosti? - Existují záruky mateřské společnosti za dceřinou firmu? - Představuje hodnocený podnik podstatnou část celkové produkce skupiny? - Využívá podnik prodejní kanály mateřské společnosti? - Lze vlastnický podíl na hodnoceném podniku považovat za čistě finanční investici?

26

Varovné signály a rizikové faktory Varovné signály - Nebezpečně rychlý růst firmy (např. roční růst tržeb o více než 20 %) - Současný hospodářský vývoj v podniku (např. dle obratové předvahy) je negativní - Netransparentně propojená skupina, rizika nelze vyhodnotit - Existuje negativní hodnocení klienta ze strany některé z agentur zabývajících se poskytováním informací o platební schopnosti firem - Podnik žádal o odklad splátek jistiny nebo úroku - Směnečné protesty během posledních 3 let - Opakovaně nemohly být provedeny platby z úctu klienta kvůli nedostatečnému krytí - Jsou známy dlouhodobé významné nedoplatky podniku u institucí nebo zaměstnanců - Došlo k opatřením, která značně podlomila důvěryhodnost klienta - Během posledního roku došlo k exekucím/dražbám majetku klienta (podniku/podnikatele) - Podnik byl během posledních 3 let zapojen do podvodných machinací se šeky - Pohledávky za klientem byly v posledních 3 letech vymáhány Rizikové faktory - Došlo ke zpoždění (> 90 dní) ve splácení jistiny a příslušenství úvěru - K pohledávkám za klientem byly z důvodu finanční situace vytvořeny opravné položky - Opravná položka nebyla tvořena jen díky silnému zajištění, klient je však (mimo důvod nedodání finančních výkazů) klasifikován jako nestandardní (třída 2) a horší - Z důvodu zhoršené finanční situace klienta došlo k restrukturalizaci pohledávek za klientem nebo k jeho převedení pod správu právního oddělení - Banka s výraznou ztrátou odprodala problematickou úvěrovou pohledávku za klientem - Na podnik byl podán návrh na konkurz - Banka plně odepsala úvěrové pohledávky za klientem9 Na závěr této kapitoly bych ráda zdůraznila, proč je tak důležité využívat k posuzování finančních výkazů i nefinanční ukazatele. Proč si při hodnocení výkonnosti podniku nevystačíme pouze s horizontální a vertikální analýzou a doplněnou poměrovými ukazateli analyzovaného podniku?

9

Zdroj: Interní databáze rozčlenění nefinančních ukazatelů Volksbank CZ, a.s., která je součástí scoringového programu ARZ rating, (4.4.2010)

27

Proč je zapotřebí zjištěný stav a vývoj společnosti v jednotlivých obdobích nějakým způsobem porovnat s prostředím, ve kterém se podnik nachází? V první řadě je dobré mít na paměti neoddiskutovatelnou skutečnost, kterou je u finančních výkazů to, že většinu absolutních i poměrových ukazatelů můžeme vyčíslit až po skončení účetního období, mají totiž historický charakter. Pokud bychom se orientovali pouze na výše zmíněné ukazatele, znamenalo by to při zpracování a interpretaci finančních výsledků koncentraci pouze na krátkodobé cíle a opomíjení cílů dlouhodobých. Kdybychom takto postupovali při hodnocení výkonnosti podniku, dalo by se to nazvat velmi nebezpečným krátkozrakým jednáním. Při striktní orientaci pouze na absolutní a poměrové ukazatele riskujeme absenci zjevné spojitosti finančních ukazatelů se strategií podniku, která je pro nás neméně důležitá. Při posuzování společnosti je důležité najít jakousi rovnováhu či kompromis, tak abychom se dobrali komplexního závěru, kde nebude o svůj díl pozornosti ochuzeni, jak finanční ředitel společnosti či analytik banky, kteří při své práci berou hlavní zřetel právě na finanční ukazatele, tak ani obchodní ředitel společnosti či pracovník obchodního oddělení banky, kteří jsou blíže provozu a samotné činnosti společnosti, a tím spíše upřednostňují při svých jednáních nefinanční ukazatele. Jak jsem již výše zmínila finanční ukazatele jsou tedy spojeny převážně s krátkodobými cíly, protože jsou založeny na účetních historických datech, které nepostihují žádné strategicky důležité oblasti, které by bylo možné těmito ukazateli hodnotit. Jejich striktní využití pro předpověď budoucího vývoje podniku či tvorbu podnikové strategie je nevhodné, protože v tomto případě jejich využití se jedná o zpožděné ukazatele, které nejsou vhodné pro nastavení budoucího vývoje podniku. Určitě je vhodné a nutné k jejich historickému vývoji při budování další strategie podniku přihlédnout, musíme však mít neustále na paměti, že finanční ukazatele ukazují až konečné důsledky dříve nastavené strategie, nikoliv však jejich příčiny a určité aspekty činnosti podniku v nich nikdy nenalezneme. Tím se dostávám k odpovědi na druhou otázku, kterou je důležitost porovnání zjištěných finančních ukazatelů za každé sledované období s prostředím, resp. odvětvím, ve kterém se podnik nachází. Zde zkoumáme především jednotlivá kritéria, ve kterých se daná strategie podniku odlišuje od příslušného odvětví. Pro získání informace o celkovém postavení podniku z hlediska více kritérií, je nutné aplikovat současně několik různých metod mezipodnikového srovnání. Jedná se hlavně o porovnání pracovního kapitálu v kontextu odvětví, vytvoření poměrové analýzy v kontextu odvětví a také provedení horizontální a vertikální analýzy podniku v kontextu odvětví. Vybrané okruhy nefinančních ukazatelů aplikuji také v praktické části své diplomové práce – finanční analýze společnosti Salamander. 28

3. Vypovídací schopnost účetních výkazů Třetí kapitola seznamuje čtenáře s vypovídací schopnosti účetních výkazů. Tato kapitola nabízí detailní přehled a informace, co jednotlivé výkazy obsahují a co je důležité při jejich komplexních vnímání, abychom se o společnosti dozvěděli co nejvíce užitečných informací.

3.1 Rozdělení účetních výkazů Základní účetní výkazy sestavované účetní jednotkou jsou: Rozvaha (bilance) Výkaz zisku a ztrát (výsledovka) Výkaz o tvorbě a použití peněžních prostředků (výkaz cash flow) Výše zmíněné výkazy podávají informace o stavových veličinách (k určitému datu), z čehož vyplývá určité omezení vypovídacích schopností výkazů. Výkazy poskytují informace o zůstatcích konkrétních rozvahových a výsledkových účtů k určitému datu sestavení výkazů. Účetní výkazy poskytují informace celé řadě uživatelů a lze je rozdělit do dvou základních částí: účetní výkazy finanční a účetní výkazy vnitropodnikové. Jak je již z názvů patrné, finanční účetní výkazy jsou externími výkazy, neboť poskytují informace zejména externím uživatelům. Dávají přehled o stavu a struktuře majetku, zdrojích krytí, tvorbě a užití výsledku hospodaření a také o peněžních tocích. Je možné je označit jako základ všech informací pro firemní finanční analýzu a to i vzhledem k faktu, že jde o veřejně dostupné informace, které je každá firma povinna zveřejňovat nejméně jedenkrát ročně. Vnitropodnikové účetní výkazy nemají právně závaznou úpravu a vycházejí z vnitřních potřeb každé firmy, avšak právě využití vnitropodnikových informací vede ke zpřesnění výsledků finanční analýzy a umožní eliminovat riziko odchylky od skutečnosti, neboť se jedná o výkazy, které mají častější frekvenci sestavování a umožňují vytváření podrobnějších časových řad, což je z hlediska finanční analýzy velmi důležité. Rozvaha a výkaz zisku a ztráty jsou účetní výkazy, jejichž struktura je závazně stanovena Ministerstvem financí a jsou závaznou součástí účetní závěrky v soustavě podvojného účetnictví. K účetním výkazům se v rámci účetní závěrky připojuje ještě příloha, která musí obsahovat údaje o příslušné účetní jednotce, informace o účetních metodách, obecných účetních zásadách a způsobech oceňování, dále musí obsahovat doplňující informace k rozvaze a výkazu zisku a ztráty a také přehled o peněžních tocích. Výkaz o tvorbě a použití peněžních prostředků (výkaz 29

cash flow) není standardizován, což však neznamená, že by měl nižší informační hodnotu než předchozí dva výkazy.

3.1.1 Rozvaha Definice: Rozvaha (bilance) je účetní výkaz, který zachycuje stav dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku (aktiva) a zdrojů jejich financování (pasiva) vždy k určitému datu.10 Rozvaha se zpravidla sestavuje k poslednímu dni každého roku, respektive kratších období. Představuje základní přehled o majetku podniku ve statické podobě (v okamžiku účetní závěrky). Podává věrný obraz ve třech základních oblastech a to: majetkové situaci podniku, zdrojích financování a finanční situaci podniku. Majetková situace podniku nám dává přehled o konkrétním druhu majetku, jak je tento majetek vázán a jak je oceněn, nakolik je opotřeben a jak rychle se obrací atd. Zdroje financování vypovídají o tom z čeho, z jakých zdrojů, byl majetek pořízen; přičemž se primárně zajímáme o výši vlastních a cizích zdrojů financování a jejich strukturu. O finanční situaci podniku vypovídá zejména informace týkající se zisku, kterého podnik dosáhl a jak byl rozdělen, ale také informace, zda je podnik schopen dostát svým závazkům. Z výše uvedených informací tedy jasně vyplývá, že při analýze rozvahy sledujeme následující: 

stav a vývoj bilanční sumy;



strukturu aktiv, její vývoj a přiměřenost velikosti jednotlivých položek;



strukturu pasiv, její vývoj s důrazem na podíl vlastního kapitálu, bankovních a dodavatelských úvěrů;



relaci mezi složkami aktiv a pasiv, tj. velikost stálých aktiv a dlouhodobých pasiv, velikost stálých aktiv a vlastního kapitálu, velikost oběžných aktiv a krátkodobých cizích pasiv, finanční majetek a krátkodobé pohledávky ke krátkodobým pasivům.

Rozvahu dělíme na levou stranu, která zobrazuje aktiva společnosti, uvádí přehled toho, co podnik vlastní (např. hotovost, zásoby) a co mu dluží jiné ekonomické subjekty (pohledávky, majetkové účasti). Pravá strana pak zobrazuje, jakým způsobem jsou aktiva podniku financována, jedná se tedy o pasiva společnosti, která zobrazují, co podnik dluží jiným ekonomickým subjektům (bankovní 10

RŮČKOVÁ Petra, Finanční analýza, metody, ukazatele, využití v praxi, 1. vydání, GRADA Publishing, a.s., 2007, 120 stran, ISBN 978-80-247-1386-1

30

půjčky, obligace, závazky vůči dodavatelům) a vlastní jmění společnosti (majetek akcionářů, akcionářský kapitál).

3.1.1.1 Aktiva Definice: Aktiva představují majetkovou strukturu podniku, jedná se o vložené prostředky, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává, že podniku přinesou budoucí ekonomický prospěch.11 V širším pojetí rozumíme aktivy celkovou výši ekonomických zdrojů, jimiž podnik disponuje v určitém časovém okamžiku. Tyto zdroje bývají označovány jako majetek společnosti, nebo také kapitál, který je pro další úspěšný ekonomický vývoj podniku rozhodující, tak aby přinesl v budoucnu ekonomický prospěch podniku. Schopnost přinést ekonomický prospěch podniku se může projevit dvěma způsoby a to buď přímo, tím rozumíme schopnost cenných papírů přeměnit je okamžitě na hotovost a nebo nepřímo, když se položky aktiv zapojí do výrobní činnosti podniku, postupně se přeměňují na hotové výrobky a prostřednictvím pohledávek se změní na peníze. Základním hlediskem členění aktiv je především jejich doba upotřebitelnosti, neboli členění podle jejich likvidity, a to od položek nejméně likvidních (fixní, stálá aktiva) po položky nejlikvidnější (hotovost, oběžná aktiva). V USA je to přesně naopak, od položek nejlikvidnějších po položky nejméně likvidní. Z hlediska výkaznictví se aktiva v rozvaze člení do tří základních skupin, a to na: dlouhodobá (stálá) aktiva oběžná aktiva ostatní aktiva - Dlouhodobá (stálá) aktiva Stálými aktivy rozumíme ta aktiva, u nichž je doba přeměny na hotové prostředky delší než jeden rok a také to znamená, že se nespotřebovávají najedou, ale postupně, nejčastěji ve formě odpisů a svou hodnotu přenáší nepřímo úměrně tomuto upotřebení do nákladů společnosti. Stálá aktiva lze rozdělit do tří následujících skupin. První jsou nehmotná aktiva – neboli dlouhodobý nehmotný majetek, který nemá fyzickou podstatu a z nich plynoucí ekonomický prospěch je odvozen od různých práv, která jsou s nimi 11

LANDA Martin, Jak číst finanční výkazy, 1. vydání, Computer Press, a.s., 2008, 176 stran, ISBN 978-80-251-1994-5

31

spojena (patenty, licence, ochranné známky, software). Za dlouhodobý nehmotný majetek je považován také goodwill, který představuje kladný či záporný rozdíl mezi oceněním podniku nebo jeho části nabyté koupí, vkladem nebo oceněním majetku a závazků v rámci přeměn společností. Goodwill se odpisuje rovnoměrně, takže přítomnost této položky pro analytika mimo jiné signalizuje již provedené změny ve společnosti. Druhou skupinou, která je nedílnou součástí stálých aktiv jsou hmotná aktiva nebo též dlouhodobý hmotný majetek. Tato aktiva obsahují položky majetku dlouhodobé povahy, které jsou pořizovány z hlediska zajištění běžné činnosti podniku. Hmotný majetek přechází do nákladů společnosti prostřednictvím odpisů, neodpisujeme však např. pozemky, umělecká díla či sbírky (zde se jedná o aktiva, u kterých se předpokládá, že se v čase zhodnocují). Poslední skupinou stálých aktiv jsou tzv. finanční investice neboli finanční majetek. Zde se jedná o položky majetku dlouhodobé povahy, které jsou pořizovány nikoliv pro hospodářskou činnost, ale pro získání dlouhodobě přiměřeného výnosům významného vlivu v jiném podniku či případné získání výnosu vyplývajícího z růstu tržní hodnoty určitých komodit. Ani finanční investice neodpisujeme. - Oběžná aktiva Oběžná aktiva jsou, na rozdíl od dlouhodobých aktiv, určena k okamžité spotřebě. Jedná se o peněžní prostředky a věcné položky majetku (suroviny, materiál, rozpracovaná výroba, hotové výrobky a polotovary), u nichž lze předpokládat, že se přemění na peněžní prostředky během jednoho roku. Struktura oběžných aktiv je obvykle tvořena zásobami, dlouhodobými a krátkodobými pohledávkami a finančním majetkem. Analýza oběžných aktiv musí posoudit musí posoudit velikost, strukturu této majetkové složky vhledem k potřebám a zabezpečení plynulého výrobního procesu. Oběžná aktiva jsou součástí hodnocení likvidity společnosti. - Ostatní aktiva Tato aktiva zachycují zejména zůstatek účtů časového rozlišení nákladů příštích období (předem placené nájemné, příjmy příštích období – práce provedené a dosud nevyúčtované, aktivní kurzové rozdíly apod.). Z analytického hlediska představují z hlediska jejich podílu na celkových aktivech zpravidla tak malou část, že jejich změny se většinou neprojeví na chodu společnosti.

32

Majetková struktura

↓ Stálá aktiva

Oběžná aktiva

Ostatní aktiva

↓

↓

↓

Nehmotný majetek

Zásoby

Časové rozlišení

↓

↓

Hmotný majetek

Pohledávky

↓

↓

Finanční majetek

Finanční majetek

Tabulka 2: Schéma majetkové struktury podniku

3.1.1.2 Pasiva Definice: Pasiva představují zdroje financování společnosti nebo také kapitálové zdroje.12 Na straně pasiv hodnotíme finanční strukturu analyzované společnosti. Finanční struktura podniku představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován majetek podniku. Strana pasiv není prioritně členěna podle hlediska času jako tomu bylo u aktiv, ale z hlediska vlastnictví zdrojů financování. Z tohoto pohledu rozlišujeme zejména zdroje vlastní a cizí zdroje. Kapitálovou strukturu podniku tedy tvoří tři základní složky: vlastní kapitál cizí kapitál (závazky a rezervy) ostatní pasiva - Vlastní kapitál Vlastní kapitál (equity) neboli čistá aktiva je zbytková část pasiv vyplývající z rozdílu mezi aktiv a cizím kapitálem. Struktura vlastního kapitálu musí odpovědět minimálně na dvě základní otázky. První otázkou je kolik bylo do podniku k rozvahovému dni celkově vlastníky vloženo a k jakým změnám došlo za poslední účetní období. Druhou otázkou je pak to, kolik z celkových zisků/ztrát, které podnik vydělal za dobu své existence, si zadržel pro své vlastní potřeby a k jakým změnám došlo od posledního období, případně i na jaké účely je zisk určen. Vzhledem k výše uvedeným požadavkům se vlastní kapitál v rozvaze dále člení na základní kapitál, který představuje peněžní vyjádření vkladů vlastníků (podnikatele, společníků, akcionářů) do podniku; přičemž tato základní složka pasiv se navíc ještě zpravidla člení na základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku a položku změn vlastního kapitálu. 12

LANDA Martin, Jak číst finanční výkazy, 1. vydání, Computer Press, a.s., 2008, 176 stran, ISBN 978-80-251-1994-5

33

Další složkou vlastního kapitálu jsou kapitálové fondy, které vznikají jako důsledek specifických operací vyjadřující určité oceňovací rozdíly. Fondy ze zisku tvoří zákonný rezervní fond a další fondy, které se tvoří, resp. používají, v rámci procesu rozhodování o použití hospodářského výsledku běžného období nebo minulých let. Poslední nedílnou součástí vlastního kapitálu jsou výsledky hospodaření, přičemž tato položka se vnitřně člení na hospodaření minulých let a výsledek hospodaření běžného (aktuálního) účetního období. - Cizí kapitál Cizí kapitál představuje dluh společnosti, který musí být v různě dlouhém časovém horizontu uhrazen. Tento kapitál si společnost zapůjčuje, a tak za něj musí platit úroky a ostatní výdaje spojené se získáváním tohoto kapitálu. Cizí kapitál se skládá z rezerv, které je možno rozdělit na zákonné (rezervy podle zvláštních právních předpisů, rezerva na daň z příjmu, rezerva na důchody a podobné závazky) a ostatní rezervy (zejména rezerva na garanční opravy a rezerva na restrukturalizaci), dále pak dlouhodobé závazky, které mají v okamžiku sestavení účetní závěrky splatnost delší než jeden rok. Do cizího kapitálu patří samozřejmě také krátkodobé závazky (se splatností do jednoho roku) a bankovní úvěry a výpomoci. - Ostatní pasiva Ostatní pasiva tvoří různé typy časového rozlišení nákladů a výnosů a pasovní kurzové rozdíly. Mívají velmi malý podíl z absolutního hlediska na celkových pasivech, a proto většinou ani ostatní pasiva nemají z analytického hlediska velký význam. Kapitálová struktura

↓ Vlastní kapitál

Cizí kapitál

Ostatní pasiva

↓

↓

↓

Základní kapitál

Rezervy

Časové rozlišení

↓

↓

Kapitálové fondy

Závazky

↓

↓

Fondy ze zisku

Bankovní úvěry a výpomoci

↓ VH minulých let

↓ VH běžného období

Tabulka 3: Schéma kapitálové struktury podniku

34

Na závěr podkapitoly týkající se pasivní části rozvahy bych ráda ještě vytkla pojem kapitálová struktura. Z dynamického hlediska nám finanční struktura ukazuje strukturu přírůstku podnikového kapitálu, ze kterého je financování přírůstek majetku. Vedle pojmu finanční struktura existuje ještě pojem kapitálová struktura, která zachycuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financování fixní majetek a trvalá část oběžného majetku. Jde tedy o strukturu dlouhodobého kapitálu. Kapitálovou strukturu můžeme hodnotit jak horizontálně, tak vertikálně. Horizontální hodnocení kapitálové struktury bývá v literatuře označováno jako „zlaté bilanční pravidlo“, říká, že investiční majetek by měl být pokryt vlastním kapitálem firmy, respektive dlouhodobý vázaný kapitál by měl být z dlouhodobých zdrojů financován. V případě, že k financování dlouhodobého majetku dochází prostřednictvím krátkodobých zdrojů, musí firma během své životnosti žádat o nové úvěry nebo emitovat nové krátkodobé obligace. Důvodem pro toto jednání je fakt, že přeměna dlouhodobého majetku na peníze přesahuje splatnost krátkodobých zdrojů. V této situaci je firma podkapitalizována a k této situaci dochází zejména v době expanze podniku. Vertikální analýza kapitálové struktury se týká klasické skladby kapitálu. Čím vyšší je podíl dluhového financování, tím větší potenciální riziko představuje firma pro věřitele, což v konečném důsledku může vést k problémům při získávání dodatečných zdrojů. Při řízení kapitálové struktury platí určité zásady, které lze zobecnit. První zásadou je diverzifikace zdrojů, která je pro společnost nutná z hlediska optimalizace kapitálové struktury. Je tedy nutné dbát při výběru způsobu financování na cenu, dobu splatnosti a riziko daného zdroje financování. Další zásadou je zohlednění daňových hledisek, neboť daňové zatížení firmy negativně působí na její ekonomickou aktivitu, a proto je vhodná snaha o eliminaci tohoto problému. Nejčastějším důvodem pro rozdílnou kapitálovou strukturu jsou bezesporu náklady, které souvisejí s využíváním jednotlivých forem kapitálu. Obecně platí, že využívání vlastního kapitálu je dražší než využívání kapitálu cizího. Také je možné říct, že využití cizího kapitálu za určitých podmínek zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu. Výhodou využití cizího kapitálu může být rovněž fakt, že úroky z cizího kapitálu snižují daňové zatížení podniku, protože úrok představuje součást nákladů snižující daňový základ. Naopak nevýhodou využívání cizího kapitálu může být fakt, že každý dluh je dražší a je obtížnější ho získat z důvodu zvyšování věřitelského rizika pro investory. V praxi je zřejmé, že existuje celá řada možností, jak financovat firmu, nicméně se dá říct, že zdaleka ne všechny firmy se zabývají optimalizací kapitálové struktury. Nejpodstatnějším 35

důvodem zřejmě bude fakt, že v našich podmínkách se firmy snaží o získání jakéhokoliv zdroje financování. Z toho vyplývá, že je-li věnována pozornost kapitálové struktuře, tak většinou pouze ve firmách, které patří k firmám prosperujícím, pro něž nebývá problém získávání financí.

3.1.2 Výkaz zisku a ztrát (výsledovka) Definice: Výkaz zisku a ztrát je písemný přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření za určité období. Jde o zachycení pohybu výnosů a nákladů (nikoliv pohybu příjmů a výdajů). - Výnosy Výnosy představují zvýšení ekonomického prospěchu během účetního období, a to jednak v formě zvýšení aktiv, jednak ve formě určitých případů snížení závazků. Výnos je spojen: s přírůstkem peněz, s přírůstkem jiného, nepeněžního aktiva a spíše výjimečně vznikne snížením či zánikem závazku. Výnos je možné uznat jako položku patřící do výsledovky tehdy, jestliže zvýšení budoucího ekonomického prospěchu, vznikající v souvislosti se zvýšením aktiv nebo snížením závazků, lze spolehlivě ocenit (změřit). Současně je uznání výnosu jako položky výsledovky v praxi regulováno určitými omezeními, jež v sobě zahrnují zejména podmínku spolehlivosti a dostatečného stupně jistoty. - Náklady Náklady jsou snížením ekonomického prospěchu během účetního období, a to jednak ve formě snížení (úbytku, spotřeby) aktiv, jednak ve formě zvýšení závazků. Náklad je spojen: s úbytkem peněz, se vznikem závazku či s úbytkem nepeněžního aktiva. Náklad je uznán jako položka patřící do výsledovky tehdy, jestliže snížení budoucího ekonomického prospěchu, vznikající v souvislosti se snížením aktiv nebo zvýšením závazků, lze spolehlivě ocenit. Znamená to, že uznání nákladu vyvolá souběžně uznání buď vznikajícího závazku, nebo snížení aktiv. Náklad jako snížení ekonomického prospěchu je možné vykázat ve výkazu zisku a ztrát pouze za splnění dvou základních předpokladů: - náklad je věcně spojen s výnosem v tomto období dosaženém (věcná souvislost nákladů a výnosů), - náklad je spojen se samotnou časovou periodou, tj. vykazovaným účetním obdobím.

36

S účinností od 1. ledna 2003 je možné sestavovat výsledovku jako účetní výkaz (výkaz zisku a ztrát) ve dvojí formě v závislosti na typu sledování výnosů a nákladů, a to podle: druhového třídění dle výnosů a nákladů nebo účelového třídění výnosů a nákladů. Druhové třídění výnosů a nákladů bylo v dosavadní praxi finančního účetnictví považováno za prioritní a účelové třídění výnosů a nákladů (resp. zejména nákladů) se používalo jen v rámci manažerského účetnictví. V rámci harmonizace českého účetnictví jsou nyní oba tyto typy třídění postaveny na stejnou úroveň a je možné na jejich základě sestavovat výkazy zisku a ztrát. Hlavní význam druhového členění nákladů spočívá v tom, že je východiskem regulace kvantitativních proporcí mezi potřebou určité struktury a výší zdrojů a jejich pohotovou dispozicí. Účelové členění nákladů sleduje jejich vztah k vlastní příčině vzniku nákladů, jejich objektům a nositelům; z hlediska využití tohoto typu třídění se pak uplatňuje zejména členění na náklady jedincové a režijní. Příkladem účelového členění nákladů jsou tyto náklady: náklady prodeje, odbytové náklady a správní režie. - Výsledek hospodaření (zisk / ztráta) Výsledek hospodaření (zisk nebo ztráta) vzniká jako rozdíl mezi výnosy a náklady. V účetní praxi je možné provést výpočet několika typů výsledků hospodaření. Výsledek hospodaření

↓ VH provozní

↓ VH z finančních operací

↓ VH za běžnou činnost

↓ VH mimořádný

↓ VH za účetní období

↓ VH před zdaněním

Tabulka 4: Schéma výkazu zisku a ztát

V rámci analýzy výkazu zisku a ztráty obvykle hledáme odpověď na otázku, jak jednotlivé položky výkazu zisku a ztráty ovlivňují nebo spíš ovlivňovaly výsledek hospodaření. Informace z výkazu zisku a ztráty jsou tedy významným podkladem pro hodnocení firemní ziskovosti. Výsledek hospodaření plní v podnikání čtyři základní funkce:

37

- je kritériem pro rozhodování o všech základních otázkách ekonomiky podniku – o objemu produkce, nových produktech, investicích (kriteriální funkce), - je hlavním zdrojem akumulace, tj. tvorby finančních zdrojů pro další rozvoj podniku (rozvojová funkce zisku), - je základem rozdělování důchodů mezi vlastníky (dividendy, podíly na zisku), investory (úroky) a stát (daně); to je funkce rozdělovací, - je základním motivem veškerého podnikání a může být základem hmotné zainteresovanosti pracovníků (motivační funkce).

3.1.3 Výkaz o tvorbě a použití peněžních prostředků (výkaz cash flow) Definice: Přehled o peněžních tocích (označovaný rovněž jako výkaz o cash flow) podává podrobnější informace o určité položce rozvahy, a to o přírůstcích a úbytcích peněžních prostředků. 13 Předmětem zobrazení v přehledu o peněžních tocích jsou kromě peněžních prostředků,14 rovněž peněžní ekvivalenty.15 Sledování peněžních toků je poměrně mladou metodou finanční analýzy. Pochází z USA a výrazně se do ekonomik různých zemí rozšířila v 70. letech minulého století. V podmínkách české republiky je tento výkaz označován jako výkaz a tvorbě a použití peněžních prostředků či výkaz cash flow. V ostatních ekonomikách se nejčastěji setkáváme s výkazem o změnách ve finanční situaci (Statement of Changes in Financial Situation) nebo také s výkazem o tvorbě a užití fondů (Statement od Sources and Applications of Funds). Z hlediska obsahu se v přehledu uvádějí peněžní toky z: - provozní činnosti, - investiční činnosti, - finanční činnosti.

13

LANDA Martin, Jak číst finanční výkazy, 1. vydání, Computer Press, a.s., 2008, 176 stran, ISBN 978-80-251-1994-5 Za peněžní prostředky se považují peníze v hotovosti včetně cenin, peněžní prostředky na účtu, včetně přečerpání běžného účtu. 15 Peněžními ekvivalenty se rozumí krátkodobý likvidní finanční majetek, který je snadno a pohotově směnitelný za předem známou částku peněžních prostředků a u tohoto majetku se nepředpokládají významné změny hodnoty v čase. Za peněžní ekvivalenty se považují např. dlouhodobé peněžní úložky s nejvýše tříměsíční výpovědní lhůtou a likvidní cenné papíry k obchodování na veřejném trhu. 14

38

Nejdůležitější částí zmiňovaného výkazu je část týkající se provozní činnosti. Tato část nám umožňuje zjistit, do jaké míry výsledek hospodaření za běžnou činnost odpovídá skutečně vydělaným penězům a jak je produkce peněz ovlivněna změnami pracovního kapitálu a jeho složkami. Jde nám tedy o výsledky provozní činnosti, ale také změny pohledávek u odběratelů, změny závazků u dodavatelů, změny zásob apod. Neméně důležité jsou však i druhé dvě části. Investiční činností se rozumí pořízení a prodej dlouhodobého majetku, popřípadě činnost související s poskytováním úvěrů, půjček a výpomocí, které nejsou považovány za provozní činnost. Poslední oblastí je oblast finanční činnosti, ve které hodnotíme vnější financování, zejména tedy pohyb dlouhodobého kapitálu – splácení a přijímání dalších úvěrů, peněžní toky související s pohybem vlastního jmění (výplata dividend, zvyšování vlastního jmění apod.). Obecně lze říci, že výkaz cash flow poskytuje informace o struktuře finančních zdrojů získaných podnikem v daném období, o finančně hospodářské politice podniku v daném období, neboť ukazuje výsledek rozhodování podniku a číselné účinky rozhodovacích procesů – umožňuje posoudit schopnost dosáhnout stanovených cílů. Kromě toho poskytuje informace o struktuře užití finančních prostředků v daném období, přičemž jednotlivé formy užití mají různé důsledky na finanční pozici podniku. Cash flow se v zásadě kvantifikuje dvěma způsoby: přímo – pomocí sledování příjmů a výdajů podniku za dané období nebo nepřímo – pomocí transformace zisku do pohybu peněžních prostředků. Nejčastěji se cash flow kvantifikuje nepřímým způsobem.

Zisk po úhradě úroků a zdanění odpisy jiné náklady výnosy, které nevyvolávají pohyb peněz Cash flow ze samofinancování

+ + + + + +

-

změna pohledávek (+úbytek, -přírůstek) změna krátkodobých cenných papírů (+úbytek) změna zásob (+úbytek) změna krátkodobých závazků (+přírůstek) Cash flow z provozní činnosti

+ +

-

změna fixního majetku (+úbytek) změna nakoupených obligací a akcií (+úbytek) Cash flow z investiční činnosti

+

-

změna dlouhodobých závazků (+přírůstek) přírůstek vlastního jmění z titulu emise akcií výplata dividend Cash flow z finanční činnosti

+ -

Tabulka 5: Struktura výkazu o tvorbě a použití peněžních prostředků

39

I když by se mohlo zdát, že finanční výkazy poskytují analytikovi, výhradně ten nejpřesnější obraz o finanční situaci podniku, nelze opominout některé skutečnosti, které tuto myšlenku tak docela nepodporují. K nejzávažnějším úskalím patří zejména orientace na historické účetnictví, vliv inflace, srovnatelnost údajů v časové řadě a vliv nepeněžních faktorů. Co se týká orientace na historické účetnictví je problém zřejmý a výše již několikrát zmíněný. Jde o oceňování majetku a závazků na principu historických cen, tj. cen za něž byl majetek pořízen. Problém je v tom, že takový způsob oceňování nebere v úvahu změny tržních cen majetku, ignoruje změny kupní síly peněžní jednotky a zkresluje výsledek hospodaření běžného roku. Inflace se naopak dotýká vyjadřování hodnoty dlouhodobého hmotného majetku. Inflace postihuje zejména podniky se starším vybavením, u nichž je velká část investičního majetku již odepsána, což posléze vede k vykazování obzvláště vysokého avšak nereálného zisku. Pokud není část zisku držena na potřeby budoucí obnovy, manažeři rozpouštějí majetkovou podstatu firmy a omezují její reprodukční schopnost. Podobná situace je i u zásob, protože materiál je skladován v pořizovací ceně a v této ceně se také vydává do spotřeby. Materiál na skladě je tak podhodnocen, z toho plyne v konečném důsledku je podhodnoceno i ocenění nedokončené výroby a výrobků. Vliv inflace se v neposlední řadě projevuje také ve výkazu zisku a ztráty, kde se prolínají náklady odvozené z historických cen s výnosy, které odpovídají běžným cenám platným v momentu realizace. Východiskem pro správné provedení analýzy je práce s přepočtem historických cen všeobecným indexem maloobchodních cen u všech položek majetku nebo propočet jednotlivých položek majetku individuálními cenovými pohyby, což je však velmi obtížné a obtížně zjistitelné. Pokud se dotkneme srovnatelnosti údajů v časové řadě a s ostatními podniky, hovoříme o analýze časových řad a o průřezových analýzách. Problém zde nastává s odlišnostmi vyplývajícími z rozdílné účetní politiky podniků a odlišné aplikaci uznávaných účetních zásad a metodických odlišností. Na závěr je to vliv nepeněžních faktorů, nebo-li nefinančních aspektů, kterým jsem věnovala druhou kapitolu své diplomové práce. Jde o faktory, které se neobjevují ve finančních výkazech přímo, přesto je ale nutné vzít je v úvahu. Jako možné a nejsnazší východisko, jak si zajistit co nejpřesnější vypovídací schopnost finančních výkazů, je porovnání dvou a více různých časových období, tak jako to provádím v praktické části své práce, kde pracuji dokonce se třemi účetními obdobími. Zcela logicky by měla být

tato období na stejné datové bázi a měla by být zpracována ke konci stejných,

srovnatelných, časových období. 40

4. Vybrané finanční ukazatele Následující kapitola má za úkol představit a popsat jednotlivé hodnotící ukazatele. Nejprve se soustředím na metodiku absolutních ukazatelů, mezi které bezpochyby patří horizontální a vertikální analýza. V druhé části kapitoly se pak věnuji poměrovým ukazatelům jako např. ukazatele likvidity, rentability, zadluženosti či aktivity. V závěru kapitoly se ještě věnuji soustavě účelově vybraných ukazatelů, kam patří bonitní a bankrotní modely.

4.1 Analýza absolutních ukazatelů 4.1.1 Horizontální analýza Horizontální analýza se zabývá časovými změnami absolutních ukazatelů v rámci jednoho řádku rozvahy nebo výsledovky. Zjišťujeme o kolik se absolutně změnila konkrétní položka a dále kolik tato změna činí v procentech. Při interpretaci je třeba posuzovat absolutní i procentní změny současně. Interpretace musí být komplexní, změny jednotlivých položek výkazů navzájem souvisejí. Horizontální analýza nám dává informace o základních pohybech v jednotlivých položkách účetních výkazů a o intenzitě tohoto pohybu. absolutní změna = hodnota v běžném období – hodnota v předchozím období běžné období – předchozí období procentuální změna = ----------------------------------------------- x 100 předchozí období Při interpretaci horizontální analýzy bychom si měli nejprve v rámci vypočítaných výsledků zvýraznit ty hodnoty, které se změnily nejvýraznějším způsobem. Jsou nejdůležitější proto, že jejich změna pravděpodobně nejzásadněji zasáhla do výsledků společnosti. Interpretace výsledků společnosti může mít celou řadu variant a každý názor je nutné podložit jasným argumentem. Při interpretaci je také neméně důležité brát v potaz, kdo bude příjemcem konečné analýzy. Základním principem je logický postup od širších souvislostí k jednotlivým částem, takže by celková interpretace měla vyústit do zcela logického, argumenty podloženého, jasného závěru.

41

4.1.2 Vertikální analýza Navazuje na horizontální analýzu a jedná se o rozbor struktury vyjádřené v procentech. Zabývá se vždy jen jedním obdobím a jde o souměření jednotlivých položek základních účetních výkazů k celkové sumě aktiv či pasiv. Při rozboru rozvahy se považuje za základ (100 %) částka aktiv nebo pasiv celkem a ostatní položky rozvahy se vyjádři ve vztahu k této základně. Při rozboru výkazu zisků a ztrát je brána za základ velikost celkových výkonů. Aplikace této metody usnadňuje srovnatelnost účetních výkazů předchozím obdobím a ve své podstatě také usnadňuje komparaci analyzovaného podniku s jinými firmami v tomtéž oboru podnikání. Umožňuje srovnávat podniky různé velikosti. Jde nám o rozbor kapitálové (strana pasiv) a majetkové struktury podniku (strana aktiv). Struktura aktiv má za úkol informovat o tom, do čeho firma investovala svěřený kapitál a do jaké míry byla při investičním procesu zohledňována výnosnost (zde platí, že dlouhodobější položky představují výnosnější aktivum než položky krátkodobé). Zajištění vhodného poměru mezi stálými aktivy a aktivy oběžnými by mělo být dáno předmětem podnikání dané společnosti a také nutností zajistit potřebnou likviditu (vertikální analýza je základem pro další podrobnější analýzu jednotlivých položek). Struktura pasiv ukazuje z jakých zdrojů byl majetek pořízen. S tím souvisí obecně známá skutečnost, že obecně je levnější financování cizí a krátkodobé. Platí zde, že čím delší je doba splatnosti zdroje, tím je dražší. Mezi poměrně drahý způsob financování patří financování z vlastních zdrojů. Podnik by měl proto vhodným způsobem diverzifikovat finanční zdroje. Optimální nastavení kapitálové struktury je spojeno s růstem ukazatelů rentability. Je pro nás důležitá cílová skupina. Pro věřitele bude přirozeně výhodnější kapitálová struktura s menším podílem cizích zdrojů financování, neboť z ní neplyne tak velké riziko spojené se zapůjčením a pozdější návratností finančních prostředků. Pro akcionáře, respektive vlastníky firmy, bude nejvýhodnější taková kapitálová struktura, která povede k růstu rentability vlastního kapitálu. Z hlediska majetkového je pro firmu obecně výnosnější, má-li investovány prostředky do dlouhodobějších aktiv, protože pomocí nich může dosáhnout vyšší výnosnosti. Důležité však je, aby firma zajistila svou likviditu, takže jsou nezbytně nutné i položky oběžného majetku. S umístěním zdrojů financování také souvisí otázka rizika. Zde platí, že čím méně rizikové bude aktivum, tím méně bude zároveň výnosné. V souvislosti s majetkovou strukturou tedy nejčastěji sledujeme likviditu, neboť budeme-li dbát o likviditu, musíme určitou část prostředků držet v likvidních aktivech, která však budou málo výnosná. Z toho také vyplývá, že budeme-li

42

prezentovat výsledky věřitelům, pak je výhodnější majetková struktura přikloněná oběžným aktivům. Budeme-li prezentovat výsledky vlastníkům, pak bude výhodnější, když nebude příliš mnoho prostředků drženo v aktivech, která nepřinášejí patřičný efekt. Musí jich být však alespoň tolik, aby se ukazatele likvidity pohybovaly v doporučených rozmezích. I zde však platí, že tuto skutečnost je nutno ověřit zároveň v ukazatelích rentability. Vertikální analýza umožňuje tedy srovnávat podniky různé velikosti, zde je však nutné zdůraznit, že každá firma je jedinečná a ne vždy přináší komparace s oborovými hodnotami dokonalé srovnání. Vertikální analýza je nezávislá na meziroční inflaci, mohou se tedy srovnávat výsledky analýzy z různých let. Na druhé straně však neukazuje příčiny změn, absolutní základna pro výpočet se mění, vykazované údaje mohou být obsahově nesrovnatelné.

4.2 Analýza poměrovými ukazateli Ve své diplomové práci se zabývám analýzou čtyř základních poměrových ukazatelů, kterými jsou likvidita, rentabilita, aktivita a zadluženost. V této části své práce vymezuji teorii zmiňovaných ukazatelů a v poslední kapitole, respektive praktické části své práce je aplikuji na společnost Salamander, kterou jsem si zvolila pro část finanční analýzy.

4.2.1 Vymezení a cíle základní poměrové finanční analýzy Definice: Finanční poměrová analýza zkoumá strukturu podnikových aktiv, kvalitu a intenzitu jejich využívání, způsob jejich financování, ziskovost firmy, její solventnost, likviditu a další rysy jejího finančního života na základě finančních poměrových ukazatelů.16 Poměrové ukazatele jsou nejčastěji používaným rozborovým postupem k účetním výkazům z hlediska využitelnosti. Analýza poměrovými ukazateli vychází výhradně z údajů základních účetních výkazů. Poměrový ukazatel se vypočítá jako poměr jedné nebo několika účetních položek základních účetních výkazů k jiné položce nebo k jejich skupině. Lze rozlišovat různé skupiny poměrových ukazatelů. Jednou ze skupin může být členění podle tří základních účetních výkazů, které máme k dispozici pro finanční analýzu. Členění je následující. Ukazatele struktury majetku a kapitálu jsou konstruovány na základě rozvahy a nejčastěji se vztahují k ukazatelům likvidity, neboť zkoumají vzájemný vztah rozvahových položek, které

16

ČERNÁ, Alena; DOSTÁL, Jiří; SŮVOVÁ, Helena; ŠPAČEK Edvard; HUBÁLEK, Karel. Finanční analýza. 1.vydání. Bankovní institut, a.s., 1997. 294 stran.

43

svědčí o vázanosti zdrojů financování v různých položkách majetku. Velmi podstatné jsou také ukazatele zadluženosti, které hodnotí kapitálovou strukturu společnosti. Ukazatele tvorby výsledku hospodaření vycházejí primárně z výkazu zisku a ztráty a zabývají se strukturou nákladů a výnosů (které ovlivňují velikost účetního zisku) a strukturou výsledku hospodaření podle oblasti, ve které byl tento výsledek generován. Ukazatele na bázi peněžních toků analyzují faktický pohyb finančních prostředků a bývají velmi často součástí analýzy úvěrové způsobilosti. Tento výčet je možno ještě rozšířit o skupinu ukazatelů kapitálového trhu a ukazatele na bázi cash flow, přičemž tyto ukazatele vycházejí z jiných údajů než jsou rozvaha a výkaz zisku a ztráty. Konstrukce poměrových ukazatelů se může v některých případech rozcházet, což je však přirozené, neboť změnou zaměření analýz se změní i požadavky na vstupní informace – jedná se tedy o změnu z hlediska vstupního parametru. Většinou záleží na subjektivním hodnocení analytika, který z údajů bude či nebude zařazen do vzorce, a také účelu, ke kterému bude analýza sloužit. Vzhledem k tomu, že konstruovat lze celou řadu ukazatelů, já se zaměřím na ty nejpoužívanější, které jsou zároveň ukazateli s nejširší vypovídací schopností.

4.2.2 Ukazatele likvidity Ukazatele likvidity odhalují schopnost podniku splácet krátkodobé závazky, neboť trvalá platební schopnost je jednou ze základních podmínek úspěšné existence podniku. Z okamžitých hodnot ukazatelů nelze sestavit prognózu likvidity do budoucna. Přínosnější pro analyzovaný podnik je tedy pouze detailní analýza vývoje likvidity daného podniku v kratších časových intervalech. Mezi potřebné údaje pro výpočet likvidity patří: stav hotovosti v pokladně, stav běžného účtu, faktury splatné k danému dni, pohledávky k danému dni apod. Likviditu lze obecně vyjádřit poměrem, kdy v čitateli jsou prostředky, jimiž je možno platit a ve jmenovateli co je nutno platit. Rozlišujeme tři základní ukazatele likvidity. 

Okamžitá likvidita (peněžní likvidita)

Jedná se o tzv. likviditu 1. stupně nebo také „cash ratio“. Počítá se jako poměr pohotových platebních prostředků a krátkodobých dluhů s okamžitou splatností. Pohotovými platebními prostředky se rozumí peníze v hotovosti, na běžných účtech či jiných účtech, nebo také volně

44

obchodovatelné cenné papíry. Krátkodobými dluhy se rozumí nejen krátkodobé závazky, ale také krátkodobé finanční výpomoci a krátkodobé bankovní úvěry. Doporučená hodnota se mnohdy liší podle různých autorů. Podle Petry Růčkové se hodnota pro ČR pohybuje cca v rozmezí 0,6 - 1,1 s tím, že by výše neměla klesnout pod 0,2. Avšak u okamžité likvidity je nutno zmínit, že její vypovídací schopnost není velká, protože v současné době mnoho podniků využívá kontokorentní rámce, které nejsou z údajů z rozvahy použitých u tohoto ukazatele patrné, a tedy relativně špatný výsledek nemusí znamenat finanční problémy. Je tedy doporučováno hlouběji zanalyzovat krátkodobé zdroje financování. pohotové platební prostředky Okamžitá likvidita = -------------------------------------------dluhy s okamžitou splatností 

Pohotová likvidita

O tomto typu likvidity se mluví také jako o likviditě 2. stupně neboli rychlé likviditě, z anglického jazyka jsou známy pojmy jako „quick ratio“ či „acid test“. Pro pohotovou likviditu platí, že čitatel by měl být stejný jako jmenovatel, tedy poměr 1:1. Z doporučených hodnot pro tento ukazatel je patrné, že pokud by byl poměr 1:1, podnik by byl schopen se vyrovnat se svými závazky, aniž by musel prodávat své zásoby. Vyšší hodnota ukazatele bude příznivější pro věřitele, nebude však příznivá z hlediska akcionářů a vedení podniku. (oběžná aktiva – zásoby) Pohotová likvidita = --------------------------------------krátkodobé dluhy 

Běžná likvidita

Tato likvidita je zcela logicky nazývána též likviditou 3. stupně nebo také „current ratio“. Běžná likvidita ukazuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku, nebo také kolika jednotkami oběžných aktiv je kryta jednotka krátkodobých závazků. Stručně řečeno tedy vypovídá o tom, jak by byl podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku na hotovost. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. Pro běžnou likviditu platí, že hodnoty čitatele jsou k hodnotě jmenovatele v rozmezí 1,5 – 2,5. oběžná aktiva Běžná likvidita = ------------------------------------------krátkodobé dluhy 45

4.2.3 Ukazatele rentability Rentabilita (též výnosnost vloženého kapitálu) je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Ukazatele rentability jsou ukazatele, kde se v čitateli vyskytuje nějaká položka odpovídající výsledku hospodaření (obvykle se jedná o tokovou veličinu) a ve jmenovateli nějaký druh kapitálu (což je stavová veličina), respektive tržby (což je veličina toková). Ukazatele rentability slouží k hodnocení celkové efektivnosti dané činnosti. Jedná se o ukazatele, které nejvíce zajímají akcionáře a potenciální investory. Ukazatele rentability by v časové řadě měly mít obecně rostoucí tendenci, oproti ukazatelům likvidity tedy nejsou u ukazatelů rentability uváděny žádné doporučené hodnoty. Ke zjišťování rentability jsou v praxi nejvíce používány tyto následující ukazatele. 

Ukazatel rentability celkového vloženého kapitálu (ROA)

Měřením rentability celkového vloženého kapitálu ROA (return on assets) nebo také ROI (return on investments) je vyjádřena celková efektivnost firmy, její výdělková schopnost, ale také produkční síla. zisk ROA = -------------------------------celkový vložený kapitál Tento ukazatel odráží celkovou výnosnost kapitálu bez ohledu na to, z jakých zdrojů byly podnikatelské činnosti financovány. Ukazatel hodnotí výnosnost celkového vloženého kapitálu a je použitelný pro měření souhrnné efektivnosti. Lze o něm hovořit také jako o ukazateli hodnocení minulé výkonnosti řídících pracovníků. Finanční struktura je v tomto případě irelevantní, hodnotí se schopnost reprodukce kapitálu. Pod pojmem celkový vložený kapitál rozumíme celková aktiva. Položka celkového vloženého kapitálu je tedy víceméně jednoznačná. Méně jednoznačná, respektive nejednoznačná je položka zisku. Podle toho, jaký zisk bude vstupovat do vzorce, budeme interpretovat i jeho výsledek. Bude-li do vzorce vstupovat zisk před zdaněním zvýšený o úroky (EBIT – odpovídá provoznímu výsledku hospodaření), pak má takto konstruovaný ukazatel své opodstatnění v případě, že nám jde o komparaci podniků s rozdílným daňovým prostředím a rovněž rozdílným úrokovým zatížením, přičemž rozdílné úrokové zatížení je velmi běžné, neboť každá firma vykazuje jinou věřitelskou bonitu, na základě níž je stanovována velikost úrokové sazby z úvěru. Bude-li vstupovat do vzorce čistý zisk (EAT), ale před vyplacením dividend, pak jde o klasickou interpretaci rentability a jedná se o ukazatel, který je nezávislý na charakteru zdrojů financování; 46

čistý zisk zvýšený o zdaněné úroky, kde od ukazatele požadujeme, aby poměřoval vložené prostředky nejen se ziskem (jako efektem z podnikatelské činnosti), ale také se zhodnocením cizího kapitálu (úkolem firmy je nejen vydělat zisk, ale také na úroky placené z cizího kapitálu). Z ukazatele rentability celkového vloženého kapitálu, lze odvodit, ještě ukazatel rentability celkového investovaného kapitálu (ROCE – return on capital employed). Zisk se zde poměřuje s dlouhodobými dluhy (emitované obligace a dlouhodobé bankovní úvěry) a vlastním kapitálem. Vyjadřuje míru zhodnocení všech aktiv financovaných vlastním i cizím dlouhodobým kapitálem. 

Ukazatel rentability vlastního kapitálu (ROE)

Měřením rentability vlastního kapitálu (ROE – return on equity) vyjadřujeme výnosnost kapitálu vloženého akcionáři či vlastníky podniku. zisk ROE = ----------------------------vlastní kapitál Jde o ukazatel, pomocí kterého mohou investoři zjistit, zda je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice. Růst tohoto ukazatele může znamenat např. zlepšení výsledku hospodaření, zmenšení podílu vlastního kapitálu ve firmě nebo také pokles úročení cizího kapitálu. Co se týče vstupních údajů, pak vlastní kapitál je položkou zcela jednoznačnou a pro kategorii zisku platí stejná pravidla použití, respektive interpretace jako u rentability celkového vloženého kapitálu. V některých případech se tak může stát, že pokud zisk značně kolísá a společnost má nízký vlastní kapitál, může být výsledná hodnota ROE vysoká a vypovídací schopnost ukazatele se ztrácí. Pro tento ukazatel platí zásada, že rentabilita vlastního kapitálu by měla být vyšší než rentabilita celkového kapitálu. 

Rentabilita tržeb (ROS)

Dalším ukazatelem, který je běžně mezi ukazateli rentability využíván, je rentabilita tržeb. Rentabilita tržeb (ROS – return on sales) představuje poměry, které v čitateli zahrnují výsledek hospodaření v různých podobách a ve jmenovateli obsahují tržby, opět různým způsobem upravované podle účelu analýzy. zisk ROS = ---------------------------tržby

47

Pro tento ukazatel je možno použít synonym rentabilita odbytu nebo také ziskové rozpětí. V praxi se uplatňuje dvojí podoba výpočtu a tím je poměr zisku k tržbám, kdy v jednom případě se užije provozní zisk neboli EBIT a v druhém případě čistý zisk neboli EAT. Tomuto ukazateli se v praxi někdy také říká ziskové rozpětí a slouží k vyjádření ziskové marže. Z rentability tržeb lze zjistit, v jaké míře je podnik ziskový neboli kolik korun zisku lze vytvořit z jedné koruny tržeb. Obecně lze vyvodit, že čím vyšší bude výsledná hodnota, tím lepší bude situace podniku z hlediska produkce. Neexistují konkrétní hodnoty, jež by musel podnik vykazovat, lze je však porovnávat s odvětvovými průměry. Pokud by nastala situace, kdy by podnik vykazoval ROS pod oborovým průměrem, znamená to, že náklady mohou být příliš vysoké nebo ceny produktů příliš nízké či obojí. 

Rentabilita nákladů (ROC)

Rentabilita nákladů (ROC – return on costs) bývá považována za doplňkový ukazatel k ukazateli rentability tržeb. Jedná se o poměr celkových nákladů k tržbám podniku. Je možné ho počítat jako poměr nákladů k tržbám či jako dopočet do hodnoty jedna s rentabilitou tržeb. Obecně platí, čím je výsledná hodnota nižší, resp. ROS vyšší, tím lépe podnik hospodaří. Je potřeba, aby analytik uměl rozlišit, zda nižší hodnota ukazatele byla vyvolána poklesem nákladů nebo zvýšením obratu, což je pro interpretaci stěžejní informace.

4.2.4 Ukazatele zadluženosti Pojem zadluženost vyjadřuje skutečnost, že podnik používá k financování svých aktiv ve své činnosti cizí zdroje, tedy dluh. Zcela logicky v reálné ekonomice u velkých podniků nepřichází v úvahu, že by podnik financoval veškerá svá aktiva z vlastního nebo naopak jen z cizího kapitálu. Použití výhradně vlastního kapitálu totiž jednoznačně s sebou přináší snížení celkové výnosnosti vloženého kapitálu. Naopak financování výhradně z cizích zdrojů by bylo pravděpodobně spojeno s obtížemi při jeho získávání. Faktem také zůstává, že i ze zákonného hlediska je vyžadována určitá výše vlastního kapitálu. Podstatou analýzy zadluženosti je hledání optimálního vztahu mezi vlastním a cizím kapitálem – hovoříme tedy i kapitálové struktuře. Při hodnocení kapitálové struktury je nejpodstatnější hodnocení poměru mezi vlastními a cizími zdroji financování. Kapitálová struktura má také zásadní význam pro kvalitní rozvoj podniku a rovněž podmiňuje jeho zdravý finanční rozvoj. Na kapitálovou strukturu existují různé pohledy, přičemž si opět připomínáme ty dva nejdůležitější a to jsou pohledy věřitelů a akcionářů. U věřitelů platí že riziko věřitele je tím vyšší, čím vyšší je podíl cizího kapitálu na celkovém kapitálu. Avšak také pohled akcionářů je 48

důležitý, neboť i oni nesou riziko v závislosti na rozsahu dluhového financování. Čím větší je podíl dluhového financování, tím rizikovější jsou akcie. V neposlední řadě je také nutné poznamenat, že při vhodném poměru cizího a vlastního kapitálu je možné dosáhnout vyšší výnosnosti. Při analýze finanční struktury firem se používá celá řada ukazatelů zadluženosti, které jsou odvozeny především z údajů v rozvaze. Analýza zadluženosti porovnává rozvahové položky a na jejich základě zjistí, v jakém rozsahu jsou aktiva podniku financována cizími zdroji. 

Ukazatel věřitelského rizika (debt ratio)

Celková zadluženost se počítá jako poměr cizího kapitálu k celkovým aktivům. Z tohoto ukazatele zjistíme, v jakém rozsahu jsou aktiva společnosti kryta cizími zdroji. Čím je vyšší hodnota celkové zadluženosti, tím vyšší je riziko věřitelů, proto věřitelé budou preferovat nízkou hodnotu ukazatele. Naopak akcionáři chtějí dosáhnout vyšší hodnoty a to tehdy, když je podnik schopen dosáhnout vyšší rentability než jsou úroky placené z cizích zdrojů, aby znásobili své výnosy. cizí kapitál Debt ratio = -----------------------------celková aktiva 

Koeficient samofinancování (equity ratio)

Jak již bylo zmíněno výše, kapitálová struktura podniku se skládá z vlastních a cizích zdrojů a poměrových vztahů mezi jednotlivými zdroji. Proto i koeficient samofinancování je doplňkem k celkové zadluženosti podniku, neboť poměřuje vlastní kapitál k celkovým aktivům. Součet obou ukazatelů by měl být roven přibližně jedné. Ukazatel prakticky vyjadřuje financování aktiv penězi akcionářů. Jedná se o nejdůležitější poměrový ukazatel v souvislosti hodnocení celkové finanční situace. vlastní kapitál Equity ratio = ----------------------------celková aktiva 

Dluhy na vlastní kapitál (debt/equity ratio) a míra finanční samostatnosti

Tyto dva ukazatele zadluženosti bezprostředně souvisí s výše uvedenými poměrovými ukazateli. Počítá s podílem cizího kapitálu na vlastní kapitál u debt-equity ratio a s podílem vlastního kapitálu na cizích zdrojích u míry finanční samostatnosti. Důležitějším z nich je míra finanční samostatnosti, která je převrácenou hodnotou podílu cizích zdrojů na vlastním kapitálu. U obou je nutné zohlednit fakt, že existuje zdroj financování, který není zahrnut v rozvaze, ale ve výkazu 49

zisku a ztráty, a tím je leasing, který je nutno k cizímu kapitálu u těchto dvou ukazatelů připočítat. 

Ukazatel úrokového krytí (interest coverage)

Ukazatel úrokového krytí udává, zda je pro podnik další dluhové zatížení únosné, neboli kolikrát je zisk (EBIT) vyšší než úroky a tedy kolikrát by se mohl snížit, než se podnik dostane na úroveň, kdy by nebyl schopen zaplatit své úrokové povinnosti. Dle Růčkové je za doporučenou hodnotu úrokového krytí považován minimálně trojnásobek a více, avšak je vhodné dosahovat vyšší hodnoty, zejména pokud by společnost chtěla využít a následně splácet další úvěry. Pokud je hodnota ukazatele úrokového krytí rovna jedné, pak podnik hradí úroky veškerým svým výdělkem. Je-li dokonce menší než jedna, pak firma nemůže dostát svým úrokovým povinnostem a může se dostat do úpadku. EBIT Ukazatel úrokového krytí = ------------------------------nákladové úroky

4.2.5 Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří schopnost společnosti využívat investované finanční prostředky a měří vázanost jednotlivých složek kapitálu v jednotlivých druzích aktiv a pasiv. Tyto ukazatele nejčastěji vyjadřují počet obrátek jednotlivých složek zdrojů nebo aktiv nebo dobu obratu. Jejich rozbor slouží především k hledání odpovědi na otázku, jak hospodaříme s aktivy, jejich jednotlivými složkami a také jaký má toto hospodaření vliv na výnosnost a likviditu. 

Ukazatel obratovosti zásob a doba obratu zásob

Obrat zásob udává, kolikrát za rok se přemění zásoby v jinou formu oběžného majetku až po prodej hotových výrobků a opětovný nákup zásob a počítá se jako poměr tržeb a průměrného stavu zásob. Nízké hodnoty znamenají přebytečné zásoby, které představují investici s mizivým výnosem. Doplňujícím ukazatelem je doba obratu zásob, která udává počet dnů, po kterou jsou zásoby v podniku vázány. Tento ukazatel se počítá jako poměr 365 dní ku obratovosti zásob. Tento ukazatel udává, jak dlouho jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Obecně platí, že čím je vyšší obratovost zásob a kratší doba obratu zásob, tím lepší je situace nebo-li za pozitivní je považován klesající trend počtu dnů.

50



Průměrná doba splatnosti pohledávek

Tento ukazatel se vypočítá tak, že se pohledávky vydělí průměrnými denními tržbami. Charakterizuje, jak je kapitál vázán ve formě pohledávek. Vyjadřuje tedy počet dní, které uplynou, než dostane podnik od svých odběratelů zaplaceno. V současné době firmy prodávají své zboží buď za hotové, nebo na úvěr. Dle těchto dvou možností se tržby rozlišují analogicky na tržby za hotové a tržby na úvěr, tj. na fakturu. Aby nedocházelo k chybám, musí se v ukazateli počítat pouze s tržbami z prodeje na fakturu, protože jinak dochází k určitému zkreslení výsledku. Je-li doba obratu pohledávek delší než běžná platební podmínka, pak obchodní partneři nedodržují dobu splatnosti faktury. V případě dlouhodobější záležitosti by měl podnik uvažovat o určitých opatřeních, aby se sám neuvedl do platební neschopnosti. 

Doba splatnosti krátkodobých závazků

Obdobně jako doba splatnosti pohledávek i tento ukazatel udává, za jak dlouho je firma schopna dostát svých závazků. Vypočte se tedy jako podíl závazků a průměrných denních tržeb. Z hlediska finanční situace podniku je nutné, aby doba obratu závazků byla vždy delší než doba obratu pohledávek. Tento ukazatel je důležitý pro budoucí obchodní vztahy, kdy potenciální dodavatel (věřitel) může vyčíst, jak je podnik schopen dodržovat obchodně úvěrovou politiku. 

Obrat fixních aktiv

Z obratu fixních aktiv se zjišťuje, jak efektivně podnik využívá svá dlouhodobá aktiva, tedy budovy, zařízení apod. (jedná se o poměr tržeb a fixních aktiv). Problémem je podhodnocení aktiv, protože v účetních výkazech se jedná o pořizovací ceny, kde již však mohla zapůsobit inflace a jejich hodnota stoupnout. Na základě tohoto je tedy obtížná mezipodniková komparace, kdy podniky mohly své majetky pořídit v odlišnou dobu. Analytik většinou nemá dostatečné údaje k tomu, aby to při výpočtu zohlednil, a tak bere tento fakt v úvahu až při interpretaci výsledků. 

Obrat celkových aktiv

Jde o stejný princip jako u obratu fixních aktiv, s tím rozdílem, že tento dílčí ukazatel měří intenzitu využití všech aktiv podniku. Je-li výsledek ve srovnání s oborovými hodnotami dlouhodobě nízký, měl by podnik uvažovat o změnách, a to buď se pokusit o zvýšení tržeb anebo přistoupit k odprodeji některých aktiv. U tohoto ukazatele dochází k řešení stejného problému podhodnocení aktiv jako u ukazatele obratu fixních aktiv.

51

Obecně lze dojít k závěru, že čím jsou vyšší hodnoty obratů, ať už fixních či celkových aktiv, tím více je podnik považován za efektivní a dobře fungující.

4.3 Soustavy účelově vybraných ukazatelů Do kategorie soustav účelově vybraných ukazatelů patří bonitní a bankrotní modely. Nelze říci, že by mezi těmito dvěma skupinami existovala striktně vymezená hranice, neboť obě skupiny modelů si kladou za cíl přiřadit firmě jednu jedinou číselnou charakteristiku, na základě níž posuzují finanční zdraví firmy, Rozdíl mezi nimi spočívá především v tom, k jakému účelu byly vytvořeny.

4.3.1 Bankrotní modely Bankrotní modely mají uživatele informovat o tom, zda je v dohledné době podnik ohrožen bankrotem. Vychází totiž z faktu, že každá firma, která je ohrožena bankrotem, již určitý čas před touto událostí, vykazuje symptomy, které jsou pro bankrot typické. K těm nejčastějším patří symptomům patří problémy s běžnou likviditou, výší čistého pracovního kapitálu či problémy s rentabilitou celkového vloženého kapitálu. Do skupiny bankrotních modelů patří např. tyto následující modely: -

Altmanovo Z-skóre

-

Tafflerův model

-

model „IN“ Index důvěryhodnosti

Problémem jak bankrotních modelů, tak bonitních, které teprve zmíním, je fakt, že většina takto vytvořených soustav pracuje s výzkumy ekonomických podmínek, které nejsou identické s českým ekonomickým prostředním. Je tedy důležité být při využití těchto modelů a jejich interpretaci opatrný. Je důležité podotknout, že i pro podmínky České republiky byly vytvořeny specifické soustavy, a to jak u bankrotních, tak i u bonitních modelů. - Altmanův model Z-skóre Je jedním z nejstarších modelů a stal se východiskem pro další výzkum v této oblasti. Tento model je typických příkladem souhrnného hodnocení. Vychází z propočtu globálních indexů, respektive indexů celkového hodnocení. V České republice je mimořádně oblíbený, což můžeme pravděpodobně přičíst jednoduchosti jeho výpočtu. Tento výpočet je totiž stanoven jako

52

součet hodnot pěti běžných poměrových ukazatelů, jimž je přiřazena různá váha, z nichž největší váhu má rentabilita celkového kapitálu. Altman použil k předpovědi podnikatelského rizika diskriminační metodu, což je přímá statistická metoda spočívající v třídění pozorovaných objektů do dvou nebo více definovaných skupin podle určitých charakteristik. Původní vzorec platil pro firmy, s jejichž akciemi se obchoduje na veřejné burze a vypadal takto: Z = 1,2 X1 + 1,4 X2 + 3,3 X3 + 0,6 X4 + 1 X5 V roce 1983 byla rovnice upravena pro použití predikce bankrotu u společností, jejichž akcie se na burze neobchodují a vypadá následovně: Z = 0,717 X1 + 0,847 X2 + 3,107 X3 + 0,420 X4 + 0,998 X5 Pro obě rovnice platí: X1 = podíl pracovního kapitálu17 k celkovým aktivům X2 = rentabilita čistých aktiv X3 = EBIT/celková aktiva X4 = vlastní kapitál/účetní hodnota celkových dluhů (cizí kapitál v rozvaze) X5 = tržby/celková aktiva Hodnocení výsledků lze interpretovat následovně. Podniky s minimální pravděpodobností bankrotu mají Z-skóre vyšší než 2,90. Podniky s vysokou pravděpodobností bankrotu mají Z-skóre nižší než 1,20. Pásmo tzv. šedé zóny se nachází v rozmezí hodnot 1,20 – 2,90 a představuje takovou oblast, kde nelze zcela s jistotou určit, zda dojde k bankrotu společnosti či nikoliv. Protože jsem analyzovala společnost, jejíž akcie nejsou veřejně obchodovány na burze, jedná se totiž o společnost s ručením omezeným, uchýlím v praktické části své diplomové práce ke vzorci upravenému Edwardem Altmanem v r. 1983 a za tržní hodnotu kapitálu firmy budu považovat hodnotu účetní, i když tato hodnota zcela přirozeně nebude striktně kopírovat hodnotu tržní. - Tafflerův model

17

Čistý pracovní kapitál = celková oběžná aktiva – celkové krátkodobé zdroje

53

Tento model byl poprvé publikován v r. 1977 a existuje v základním a modifikovaném tvaru a podle toho se interpretují vypočtené hodnoty ukazatelů a celkové bodové hodnocení. Obě verze využívají čtyři poměrové ukazatele. Základní verze Tafflerova modelu: ZT = 0,53xR1 + 0,13xR2 + 0,18xR3 + 0,16xR4 Kde R1 = zisk před zdaněním EBT/krátkodobé dluhy18 R2 = oběžná aktiva/cizí kapitál R3 = krátkodobé závazky/celková aktiva R4 = (finanční majetek – krátkodobé dluhy)/provozní náklady Hodnocení Tafflerova modelu: 

je-li výsledek nižší než nula znamená to velkou pravděpodobnost bankrotu;



je-li výsledek vyšší než nula znamená to malou pravděpodobnost bankrotu.

Modifikovaná verze Tafflerova modelu: ZT = 0,53xR1 + 0,13xR2 + 0,18xR3 + 0,16xR4 kde R4 = tržby/celková aktiva Hodnocení Tafflerova modifikovaného modelu: 

je-li výsledek menší než 0,2 znamená to velkou pravděpodobnost bankrotu;



je-li výsledek větší než 0,3 znamená to malou pravděpodobnost bankrotu.

4.3.2 Bonitní modely Bonitní modely jsou založeny na diagnostice finančního zdraví firmy, což znamená, že si kladou za cíl stanovit, zda se firma řadí mezi dobré či špatné firmy. Je proto zřejmé, že musí umožňovat srovnatelnost s jinými firmami. Jde o komparaci firem v rámci jednoho oboru podnikání. Bonitní modely se snaží bodovým ohodnocením stanovit bonitu hodnoceného podniku. Jsou velmi silně závislé na kvalitě zpracování databáze poměrových ukazatelů v odvětvové skupině srovnávaných firem.

18

Krátkodobými dluhy myslím krátkodobé závazky, krátkodobé bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci

54

Do skupiny bonitních modelů patří např. tyto následující modely: -

Soustava bilančních analýz podle Rudolfa Douchy

-

Tamariho model

-

Kralickův Quicktest

-

Modifikovaný Quicktest

- Kralickův Quicktest Podobně jako Douchova analýza se Kralickův Quicktest skládá ze soustavy 4 rovnic, na základě nichž je pak hodnocena situace v podniku. První dvě rovnice hodnotí finanční stabilitu firmy, druhé dvě rovnice hodnotí výnosovou situaci firmy. R1 = vlastní kapitál/celková aktiva R2 = (cizí zdroje – peníze – účty u bank)/provozní cash flow19 R3 = EBIT/celková aktiva R4 = provozní cash flow/tržby Výsledkům, které jsou vypočteny, je pak přiřazena bodová hodnota podle následující tabulky: 0 bodů

1 bod

2 body

3 body

4 body

‹0 ‹3 ‹0 ‹0

0 - 0,1

0,1 - 0,2

0,2 - 0,3

3-5

5 - 12

12 - 30

›0,3 ›30 ›0,15 ›0,1

R1 R2 R3 R4

0 - 0,08

0,08 - 0,12 0,12 - 0,15

0 - 0,05

0,05 - 0,08 0,08 - 0,1

Tabulka 9: Bodování výsledků Kralickova Quicktestu

Hodnocení firmy je prováděno ve třech krocích. Hodnocení finanční stability – součet bodové hodnoty R1 a R2 vydělený 2; Hodnocení výnosové situace – součet bodové R3 a R4 vydělený 2; Hodnocení celkové situace – součet bodové hodnoty finanční stability a výnosové situace vydělený 2. Interpretace bodového hodnocení se pak podobá předchozím soustavám. V tomto případě hodnoty pohybující se nad úrovní 3 prezentují firmu, která je bonitní, hodnoty v intervalu 3 – 1 prezentují šedou zónu a hodnoty nižší než 1 signalizují potíže ve finančním hospodaření firmy. 19

EAT + odpisy dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku + změna stavu rezerv a opravných položek v provozní oblasti a komplexních nákladů příštích období

55

5. Finanční analýza vybrané společnosti V poslední čtvrté kapitole se detailně věnuji finanční analýze vybrané společnosti. V úvodu kapitoly zmiňuji základní data týkající se analyzované společnosti, pokračuji přes vertikální a horizontální analýzu a finanční analýzu ukončuji analýzou vybraných poměrových ukazatelů.

5.1 Charakteristika vybrané společnosti 5.1.1 Základní údaje

Obchodní společnost: Salamander ČR, spol. s r.o. Sídlo: Praha 1, Národní 41/973, PSČ 110 00 IČ: 457 99 709 Datum vzniku: 18. června 1992

5.1.2 Historie společnosti Počátky samotné značky sahají až do roku 1885, kdy se v německém městečku Kornwestheim, nedaleko Stuttgartu, nejprve osamostatnil Jakob Sigle, mladý výrobce obuvi. O šest let později přibral do své rostoucí firmy i obchodního cestujícího s kůžemi, Maxe Leviho. Vznikla tedy společnost s názvem „Jakob Sigle und Cie“, který již v r. 1897 zaměstnával na 125 zaměstnanců ve čtyřpatrové budově. Roku 1904 pak byla patentována značka „SALAMANDER“ včetně známého loga a krátce potom byla původní výroba v Kornwestheimu podstatně rozšířena.20 Již tehdy vznikla myšlenka vybudovat vedle samostatných obchodníků obuví i vlastní síť prodejen. V roce 1906 tak už existuje 26 vlastních prodejen Salamander. Roku 1914 vyrábí 2 880 zaměstnanců již více než dva miliony párů obuvi. V roce 1925 umírá Max Levi, jeden ze zakladatelů značky Salamander. Ta ale neztrácí tempo a v roce 1927 je značka patentována ve 123 státech celého světa. Zároveň s tím probíhají i akvizice nových společností, které se v roce 1930 slučují do akciové společnosti SALAMANDER AG. Jedním z důležitých kroků byl start výroby dětské obuvi v roce 1949. Brzy poté činí celková roční výroba 7,90 milionu párů, o což se stará 9 900 zaměstnanců. Aby se růst stabilizoval, věnuje se po druhé světové válce společnost Salamander AG i expanzi do zahraničí. Otevírají se nová zastoupení, jako např. v roce 1960 Salamander France a v r. 1969 Salamander in Austria. 20

Zdroj: http://www.salamander.cz/cz/unternehmen,00,historie_gruendung.html, 28.11.2009

56

V 70. letech 20. století zaútočili na německý trh zahraniční výrobci, což vedlo po roce 1971 k velké krizi obuvního průmyslu. Prodejní síť však zcela neporušena krizí rostla dál a v roce 1981 se může pochlubit 248 prodejnami po celé Evropě. V roce 1983 překračuje poprvé v historii obrat společnosti Salamander hranici jedné miliardy marek. Značku zná více než 90 % populace v Německu a její rozvoj je díky novému designu prodejen stále více patrný. Posílen je také rozvoj firmy za hranicemi Německa. Nové dceřiné společnosti v Polsku, Maďarsku a České republice byly založeny v r. 1992, brzy poté následovaly společnosti v Rusku a Spojených arabských emirátech. Na konci března 2005 byla společnost Salamander převzata skupinou Egana Goldpfeil, společností registrovanou na burze v Hong-Kongu a s evropským sídlem v Offenbachu u Frankfurtu nad Mohanem. Tímto spojením bylo firmě Salamander umožněno využít dlouholeté zkušenosti skupiny Egana Goldpfeil při výrobě hodnotných výrobků z kůže, tím byla také zajištěna výroba kabelek a kožené galanterie ve vlastních výrobních závodech. Od roku 2005 přináší firma Salamander na trh nová měřítka při výstavbě svých specifických prodejen. Architektonický koncept, který je důsledně používán, bere vždy ohled na místo, ve kterém nová prodejna vzniká. Podle tohoto konceptu byly v roce 2005 otevřeny tři nové prodejny v České republice, v březnu 2007 k nim přibyla i první prodejna na Slovensku v Shopping Parku Avion Bratislava. V únoru 2009 mění SALAMANDER opět svého majitele, kdy se Holding ara AG stává výlučným majitelem jak společnosti SALAMANDER Německo, tak i všech dceřiných společností. Převzata byla i veškerá práva ke značkám SALAMANDER a Lurchi. Vzhledem k tomu, že do Holdingu ara AG jsou zapojeni především výrobci obuvi (Ara Shoes, Lloyd Shoes, Legero Österreich a další), byl tak učiněn významný krok pro stabilizaci společnosti Salamander na evropském trhu s obuví.

Garant Shuh (do r. 2006)

↓ EganaGoldpfeil (Holdings) Ltd. (do r. 2009)

↓ ara AG (02/2009)

Tabulka 6: Schéma jednotlivých vlastníků společnosti Salamander ČR

57

5.1.3 Předmět činnosti Hlavním předmětem podnikání firmy Salamander ČR, spol. s r.o. je koupě zboží za účelem dalšího prodeje - konkrétně se jedná o maloobchodní prodej obuvi a souvisejícího zboží. Společnost je exkluzivním zástupcem mnoha dalších významných značek obuvi a jiných výrobků z kůže, jako např. Converse, Hugo Boss, Geox, Joop!, LaCoste, Tommy Hilfiger a další.

5.1.4 Řídící struktura Ředitelem a zároveň jednatelem společnosti je od roku 2003 pan Ing. Jan Novák, který vede také organizační složku na Slovensku. Dále má společnost svého obchodního ředitele a vedoucí účetního oddělení, kteří jsou přímo podřízeni řediteli společnosti. Do konce letošního roku plánuje společnost další expanzi, a sice otevření nové prodejny v nákupním centru Olympia v Brně a nové prodejny v Bratislavě.

5.1.5 Konkurence Společnost registruje několik konkurentů na českém a slovenském trhu. V první řadě se jedná o významnou českou společnost s několikaletou tradicí působení nejen na českém, ale i světovém obuvnickém trhu, společnost Baťa. Další, v tabulce uvedené, společnosti jsou specializovanými obchodními řetězci, které běžný zákazník nalezne v kterémkoliv větším obchodním centru či městě. Společnost Salamander však uplatňuje poněkud odlišnou politiku prodeje svého zboží od ostatních „masových“ prodejců obuvi. Tím je především kombinace kvality, módy a služeb, tak aby měl zákazník při nákupu pocit, že jeho volba již nemohla být lepší. Dalším obdobným řetězcem, pomalu se usídlujícím na českém obuvnickém trhu, je společnost BELTISSIMO, s.r.o., která má zhruba poloviční počet prodejen, ale díky svojí image a produkty by se dala co nejvěrněji přirovnat ke společnosti Salamander. Pořadí Název firmy

Počet obchodů

Tržby v mil. Kč Meziroční změna tržeb v %

1. 2. 3. 4. 5.

Baťa Deichmann Humanic Reno John Garfield

92 63 36 35 17

2 244 1 634 1 048 600 327

-7 40 -3 0 0

6.

Salamander ČR

12

255

11

7. 8.

CCC Boty Czech Term (KCS)

25 26

253 190

98 -11

21

Tabulka 7: Největší tuzemské obchody s obuví v roce 2008 21

Zdroj: http://www.ceskenoviny.cz/tema/zpravy/nejvetsi-prodejci-obuvi-loni-utrzili-rekordnich-6-7-mld/380073&id_seznam=1061, 17.11.2009

58

5.1.6 Další specifika a zajímavosti Společnost Salamander ČR, spol. s r.o. působí na českém trhu od roku 1992 a průměrný počet zaměstnanců v uplynulém roce činil 104. Společnost účtuje v hospodářském roce, který trvá od 1. června do 31. května. Společnost Salamander ČR, spol. s r.o. provozuje v České republice a na Slovensku 14 prodejen. Společnost není závislá na cizích patentech a licencích, které by měly zásadní význam pro podnikatelskou činnost. Od 1.6.2009 společnost přešla zpět na hospodářský rok odpovídající období klasického kalendářního roku. Výsledky obdržené od společnosti ke konci roku jsou tak za 7 měsíců a od 1.1.2010 již běží klasický dvanáctiměsíční hospodářský rok. Na podzim r. 2009 proběhla změna v prostorech suterénu již známé prodejny na Václavském náměstí, kde byla vybudována prodejna „Tamaris mono brand store“, která chce vyjít vstříc těm zákazníkům, kteří si oblíbili určitý typ obuvi či přímo konkrétní značky a tato prodejna jim tak nabízí kompletní sortiment tohoto druhu. Společnost na podzim r. 2009 také otevřela již svou třináctou prodejnu v České republice, a to v Brně - v nákupním centru Olympia. Pro r. 2010 společnost nechystá žádnou masivnější expanzi, bude se soustředit na udržení a rozvoj stávajících prodejních míst.

5.1.7 Charakteristika odvětví obuvi Obuvnictví je diverzifikovaným odvětvím, které zahrnuje pestrou paletu materiálů (textil, umělé hmoty, pryž a kůže) a výrobků od různých druhů pánské, dámské a dětské obuvi až po specializovanějších výrobky jako boty na snowboard či ochrannou obuv. Tato rozmanitost koncových výrobků odpovídá velkému množství průmyslových procesů, podniků a tržních struktur. Cílem EU je propagovat inovaci, konkurenceschopnost a hospodářskou soutěž mezi společnostmi působícími v tomto sektoru, bojovat proti padělkům a falšování a chránit zdraví spotřebitelů a životní prostředí.22 Společnost je z hlediska oborové klasifikace NACE charakterizována jako nespecializovaný velkoobchod (4690). Z hlediska oboru činnosti podle mezinárodní klasifikace se jedná o Usně a textilie, plastové a pryžové materiály (19000000-6 ) a Obuv (18800000-7).

22

Zdroj: http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/footwear/index_cs.htm (24.4.2010)

59

5.2 Analýza absolutních ukazatelů 5.2.1 Horizontální analýza společnosti Salamander V rozvaze je nashromážděno největší množství informací, které nám dávají možnost dovědět se o společnosti celou řadu informací. Jde nám především o získání věrného obrazu ve třech základních oblastech – o majetkové situaci podniku, o zdrojích financování a o finanční situaci podniku. 

Horizontální analýza aktiv

90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 S tálá ak tiva

O běž ná ak tiva

2007 Stálá aktiva Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Oběžná aktiva Zásoby Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Finanční majetek Ostatní aktiva

O s tatní ak tiva

2008

61 214 920 60 294 52 838 39 364 5 991 3 265 4 218 2 923

61 330 1 277 60 053 78 217 62 466 6 629 5 015 4 107 3 063

2009 59 553 1 988 57 565 85 567 58 720 6 824 14 097 5 926 3 658

Graf 1: Vývoj položek strany aktiv spol. Salamander v letech 2007 - 2009

Z hlediska horizontální analýzy je patrné, že v meziročním porovnání let 2007 a 2008 došlo zejména k výraznému nárůstu oběžných aktiv, přičemž nejvíce je tato skutečnost patrná v položce krátkodobých pohledávek, konkrétně v položce krátkodobých poskytnutých záloh, kdy v r. 2008 došlo k nárůstu o více než 962%. Dále je patrný výrazný nárůst v položce zásob v r. 2008 – necelých 59%, což lze interpretovat tak, že se společnosti v tomto meziročním srovnání nepodařilo dostatečně efektivně využít své finanční prostředky a nebyl tak prokázán dostatečný odbyt zboží. Spíše se však vzhledem k pozitivnímu nárůstu tržeb za zboží v r. 2008, bude jednat

60

o cílené předzásobení a využití neustálého posilování koruny vůči euru, které bylo pro toto období charakteristické.23 Vzhledem k tomu, že spol. Salamander ze 100 % své zboží dováží, mohl být tento pozitivní trend posilování v r. 2008 promítnut do prodejních cen. Co se týká finančního majetku, je v prvním sledovaném období 2007 – 2008 patrný drobný meziroční pokles této položky, a to o necelá 3 %. Dlouhodobé pohledávky v prvním sledovaném období vzrostly o cca. 11 % a to díky jediné položce, kterou je doložená daňová pohledávka. V dalším analyzovaném období 2008 – 2009 je další nárůst této položky také patrný, jedná se však již jen o necelá 3 % meziročního růstu. V letech 2008 – 2009 je pak znatelný nárůst dané položky o celých 44 %, což je však relativní a nemá příliš vypovídací hodnotu, protože je možné, že byly ke konci tohoto sledovaného období pouze uhrazeny některé pohledávky společnosti, což přineslo nárůst jak v oblasti hotovostních finančních prostředků, téměř trojnásobně oproti předchozímu období a také v oblasti bezhotovostních peněz uložených na účtu v bance. V absolutních číslech se však nejedná o nikterak zásadní nárůst, jedná se v prvním případě o přírůstek peněz ve výši cca. 500.000 Kč a ve druhém případě o cca. 1,4 milionu Kč. Jak je z grafu patrné stálá aktiva se drží po všechny tři sledovaná období na stejné úrovni, jedná se zde pouze o zanedbatelné minimální odchylky u jednotlivých položek. Je viditelný konstantní pokles v položce samostatného movitého majetku, a to nejprve v letech 2007 – 2008 o cca. 7 % a v dalším sledovaném období pak o dalších 11 %. Struktura uvedeného majetku plně odpovídá podnikatelské činnosti, takže nemusíme mít obavy z nedostatečné flexibility modernizace majetku. V letech 2007 - 2008 došlo také k nárůstu celé bilanční sumy téměř o 22 %, přičemž největší podíl na tomto nárůstu je zřejmý u oběžných aktiv, které v tomto období celkově narostly o 48 %. Tento nárůst je způsoben zejména růstem položek zásob a zejména krátkodobých pohledávek, konkrétně položky krátkodobých poskytnutých záloh, jak jsem již výše uvedla. V letech 2008 – 2009 je také patrný nárůst celkové bilanční sumy a to o pouhá 4 % ve srovnání s předchozím obdobím. V tomto období byl zaznamenán nepatrný pokles součtu všech hodnot u stálých aktiv, nebo-li dlouhodobého majetku a to o necelá 3 %, naopak oběžná aktiva i v tomto období mírně rostla a to o cca. 9 %.

23

Zejména v druhé polovině r. 2007 byl znatelný jasný posilující trend české koruny. Toto bylo způsobeno zejména pozitivním vývojem české ekonomiky, nejistotou na světových trzích a růstem úrokových sazeb ČNB. Koruna tak posilovala meziročním tempem v rozsahu 9-10%. Z nastávajících obav z recese americké ekonomiky se neustále zvyšovala atraktivita korunových aktiv. V r. 2008 posilování koruny vůči ostatním světovým měnám pokračovalo, obrat nastal až ke konci r. 2008 v důsledku dopadů celosvětové hospodářské a finanční krize, kdy ČNB začala snižovat úrokové sazby a koruna začala opět oslabovat.

61



Horizontální analýza pasiv

100 000 90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 V la s tn í k a p itá l

C izí zd ro je

O s ta tn í p a s iva

2007 Vlastní kapitál Základní kapitál Kapitálové fondy Fondy ze zisku Výsledek hospodaření minulých let Výsledek hospodaření běžného období Cizí zdroje Rezervy Krátkodobé závazky Bankovní úvěry a výpomoci Ostatní pasiva

2008

2009

75 868

93 580

89 142

18 222

18 222

18 222

0 1 823 39 490 16 333 41 071 47 24 689 16 335

0 1 823 55 816 17 719 48 311 0 21 948 26 363 719

0 1 839 69 246 -165 58 607 1 783 21 577 35 247 639

Graf 2: Vývoj položek strany pasiv spol. Salamander v letech 2007 – 2009

Za analyzované období nedošlo k žádné změně v základním kapitálu společnosti. Hlavní položkou, která ovlivnila vlastní kapitál, tak byl výsledek hospodaření minulých let. Tato položka v jednotlivých letech stoupala, a to v účetním období 2007 – 2008 nejprve o cca. 41 % a v následujícím období pak o 24 %. Pokud bychom se zaměřili pouze na tento ukazatel, mohl by se předpokládat velmi pozitivní výhled společnosti do dalších období. Strukturu vlastního kapitálu však musíme posuzovat komplexně, což znamená zaměření se především na výsledek hospodaření běžného období, které přímo souvisí s daným účetním obdobím. Jak vidíme z tabulky i grafu, ovlivňuje položka výsledku hospodaření běžného účetního období konečnou strukturu vlastního kapitálu. Na konci účetního období v r. 2009 se položka výsledku hospodaření za běžné účetní období dostala dokonce těsně pod nulovou hranici. Právě tato položka tedy v celkovém porovnání ovlivnila vlastní kapitál společnosti tak, že v r. 2009 sledujeme mírný pokles celkové struktury vlastního kapitálu. Obrazně řečeno byl tak „smazán“ celý výsledek hospodaření za běžné účetní období v předcházejícím roce 2008, pro společnost velmi úspěšném roce. Díky kumulování nerozděleného zisku z minulých let, však tato 62

jednoroční ztráta strukturu vlastního kapitálu příliš neovlivnila. Společnost stabilně disponuje vysokým poměrem vlastního a cizího kapitálu (equity), jehož hodnoty byly v analyzovaných letech následující: 2007 – 64,9 %; 2008 – 65,6 % a 2009 – 60,1 %. Z právě uvedených hodnot equity lze tedy znovu potvrdit, že společnost je standardně velmi dobře vybavena vlastním kapitálem a jeden „špatný“ rok ji v celkovém pohledu ohrozil pouze minimálně. Bližší rozebrání jednotlivých výsledků hospodaření je rozebráno v další podkapitole – horizontální analýza výsledovky společnosti Salamander. Při analýze cizích zdrojů je znatelný jejich růst, což bylo zapříčiněno pozvolně se zvyšující potřebou čerpání krátkodobého provozního úvěru, který může společnost čerpat až do výše 50.000.000 Kč. Společnost tento úvěr nikdy nečerpala v plné výši. Společnosti byl v r. 2005 poskytnut investiční úvěr ve výši 15.000.000 Kč na vybudování další prodejny na Václavském náměstí. Banka se tak podílela na dalším rozšiřování obchodní činnosti společnosti. Společnost tento úvěr bezproblémově splácí pravidelnými měsíčními splátkami ve stanovené výši 275.000 Kč. Tento investiční úvěr bude v srpnu r. 2010 plně splacen. Při detailnějším pohledu do pasivní strany rozvahy společnosti zjistíme, že struktura financování je víceméně poměrová. I když společnost zcela jasně v jednotlivých letech postupně navyšovala čerpání provozního úvěru, zároveň je znatelný pravidelný pokles u investičního úvěru. Zatím nejvyšší čerpání krátkodobého provozního úvěru v historii společnosti bylo zapříčiněno nutnými vyššími výdaji na nákup zboží pro letní sezónu 2009, které muselo být financováno při oslabující koruně ke konci r. 2008. Ostatní položky cizích zdrojů zůstávají po celá tři období prakticky nezměněny, jen je možné zaznamenat v r. 2008 pozitivní pokles krátkodobých závazků, a to cca. o 11 %, což je mimo jiné způsobeno vysokým poklesem rozvahové položky závazky ke společníkům, členům družstva a účastníkům sdružení, a to o celých 90 %. Jednalo se o závazky vůči společníkovi z titulu výplaty dividend dle auditované výroční zprávy společnosti k 31.5.2009. Závazky z obchodních vztahů zůstávají prakticky nezměněny, i to poukazuje na určitou stabilitu společnosti, kterou si je schopna, i přes nepříznivý vývoj v r. 2009, udržet. Na konci účetního období r. 2009 je tento závazek již zcela uhrazen. V r. 2009 pak společnost ještě vytvořila rezervu na daň z příjmů ve výši 1.783.000 Kč. Co se týká výrazného nárůstu v položce dohadných účtů pasivních a nárůstu ve stejném období v položce výnosy příštích období je vysvětlení dle výroční zprávy společnosti k 30.5.2009 následující. Jednalo se o časově rozlišený příspěvek na stavbu prodejny Outlet Štěrboholy, který byl vykázán na rozvahovém řádku 112 z důvodu podání věrnějšího a poctivějšího obrazu 63

finanční pozice předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Tento příspěvek byl v běžném i minulém účetním období (upraveno minulé období) vykázán na ř. 120 – výnosy příštích období. 

Horizontální analýza výsledovky

V rámci analýzy výkazu zisku a ztráty obvykle hledáme odpověď na otázku, jak jednotlivé položky výkazu zisku a ztráty ovlivňují nebo spíše ovlivňovaly výsledek hospodaření. Informace z výkazu zisku a ztráty jsou tedy významným podkladem pro hodnocení firemní ziskovosti. V praxi se u výkazu zisku a ztráty a u výkazu cash flow zpracovává často pouze horizontální analýza, neboť vertikální analýza (tedy procentní rozložení nákladů, výnosů, příjmů a výdajů) má zpravidla význam jako zpřesňování zejména u interní analýzy. Co se týče výkazu zisku a ztráty, tak bychom měli svou pozornost zaměřit jednak na všechny kategorie hospodářského výsledku a také na souměření tržeb z prodeje vlastních výrobků a služeb s výkonovou spotřebou. Je to první krok k analýze rentability tržeb. Právě zde by mělo být patrné, jak je na tom dynamika změny tržeb v porovnání s dynamikou změn výkonové spotřeby. 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 -5 0 0 0 P ro vo zn í V H

VH z fin a n č n íc h

V H za b ě žn o u č in n o s t

V H za ú č e tn í období

V H p ře d zd a n ě n ím

2007

22 926

-2 2 7 9

16 333

16 333

20 647

2008

22 614

360

17 719

17 719

22 974

2009

3 833

-1 8 9 6

-1 6 5

-1 6 5

1 937

Graf 3: Vývoj jednotlivých položek výsledku hospodaření spol. Salamander v letech 2007 – 2009

Z grafu je patrný významný pokles provozního výsledku hospodaření na konci hospodářského roku 2009. To bylo způsobeno jednak zvýšenými náklady vynaložené na prodané zboží v letech 2008 – 2009, a to o 10 %, ale také sníženou obchodní marží, která ve zmiňovaném období klesla o 10,5 %. Došlo k prodeji zboží s velmi nízkou, v některých případech i zápornou marží, což bylo způsobeno tím, že spol. své veškeré zboží dováží ze zahraničí a nakupuje za cizí měnu (EUR). Koruna vůči euru od poloviny r. 2008 výrazně oslabovala, což se logicky promítlo do

64

nákupních cen. Spol. Salamander, jako jakákoliv jiná společnost orientující se na prodej svého zboží ve dvou hlavních sezónách (letní a zimní), nakupuje zboží u svých dodavatelů s necelým půlročním předstihem. Společnost zboží nakoupí a doveze a zároveň připraví katalogy s pevnými cenami, za které je zboží pak prodáváno. Při této kalkulaci spol. počítá s určitým kurzem koruny vůči euru, za které nakupuje, snaží se o promítnutí určité „kurzové rezervy“ do konečné ceny. Pakliže jsou připraveny veškeré kalkulace a natištěny propagační materiály s nutným půlročním předstihem, lze se pak jen velmi těžko přizpůsobovat aktuálním kurzovým výkyvům. Přitom kalendářní rok 2008 začal pro českou korunu velmi pozitivně, celý půlrok koruna výrazně posilovala, téměř až o 14 % od začátku roku. Takto silná koruna však začínala mít výrazný vliv na české exportéry a byl očekáván negativní dopad na českou ekonomiku. Po zásahu ČNB, kdy v červenci 2008 snížila mezibankovní úrokové sazby o 25 bodů na 3,50 %, začala koruna do konce r. 2008 opět pozvolna oslabovat, což bylo zapříčiněno dalším postupným snižováním úrokových sazeb centrální bankou. S takto výrazným oslabením koruny společnost nepočítala, nákup na zimní sezónu r. 2008 proběhl ještě při velmi silné koruně. Zboží na letní sezónu 2009 však muselo být nakoupeno na podzim r. 2008 - při oslabené koruně vůči euru, což se promítlo do zvýšených nákladů vynaložených na nákup zboží, jak jsem již výše uvedla, a také musela být tato kurzová komplikace v rámci možností promítnuta do prodejních cen a marží. Registrujeme i zvýšené tržby za toto analyzované období, což je kromě maximální snahy reálně upravit ceny tak, aby byla zmírněna ztráta z oslabující koruny, výsledek výprodeje staršího zboží ze skaldových zásob. Jak lze z grafu snadno vyčíst byl v hospodaření společnosti mimořádně úspěšný rok 2008. Provozní hospodářský výsledek se podařilo udržet na téměř totožné hodnotě jako v roce přecházejícím. Výrazný posun nastal v položce hospodářského výsledku z finančních operací, kdy za tři analyzovaná období se pouze v tomto roce, podařilo společnosti vykázat kladnou hodnotu. U tohoto ukazatele je však obvyklé, že se pohybuje v záporných číslech. Kladný výsledek hospodaření obvykle bývá pouze v případě, že firma disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků, které může výhodně investovat. Tato situace je však méně obvyklá. Zpravidla firmy využívají cizí zdroje financování, nejinak je tomu u společnosti Salamander, ze kterých je nutno platit nákladové úroky. Dle absolutních hodnot nákladových úroků za jednotlivá sledovaná období, sledujeme jasný každoroční postupný nárůst této položky. Je tedy zřetelné, že pozitivní vývoj ve výsledku hospodaření z finanční činnosti za r. 2008, ještě více vylepšil celkovou situaci v konečném důsledku u výsledku hospodaření za běžné účetní období. Za negativní lze považovat stále stoupající výkonovou spotřebu, která představuje nejpodstatnější položku nákladů. Za tři po sobě jdoucí sledovaná období celkem až o 33 %. Tento trend je 65

zapříčiněn konstantně se zvyšujícími osobními náklady, které lze vysvětlit přijetím nových pracovníků do dvou nově otevřených prodejen v hospodářském roce končícím k 30.5.2009. Výsledek hospodaření za běžnou činnost se v letech 2007 a 2008 konstantně udržel na velmi uspokojivé hodnotě, kolem 17 milionů. Bohužel ke konci účetního období v r. 2009 sledujeme strmý pád, jak hospodářského výsledku za běžnou činnost, tak výsledku hospodaření za účetní období, těsně pod nulovou hranici. I sem se promítla v neprospěch společnosti oslabující koruna na podzim r. 2008, kdy se společnost nacházela v polovině svého hospodářského roku končícího v květnu 2009. Promítl se sem také výprodej staršího zboží ze skladu v hodnotě za cca. čtyři miliony korun za prodejní ceny nižší než bylo žádoucí. I to se přidalo jako další negativní faktor do celkového ne příliš uspokojivého výsledku hospodaření. Podle aktuálních výsledků společnosti, které mám jako pracovník banky k dispozici, je ke konci r. 2009 bohužel vidět pokračování v prohlubování negativního trendu poklesu hospodářského výsledku společnosti, který se na konci tohoto účetního období propadl až na zápornou hodnotu cca. 4,4 milionu korun. Ztráta k 31.12.2009 je vysvětlitelná následovně. Jednak finanční rok od 1.6.2009 do 31.12.2009 zahrnoval dvě netradiční výprodejová období: červen – srpen, které v sobě zahrnovalo výprodej letní sezóny, započatý už před prázdninami a prosinec, kdy nastal dřívější začátek zimních výprodejů. Druhá polovina roku 2009, do které spadl také nový hospodářský rok, byla obratově výrazně za očekáváním, výnosy za posledních sedm měsíců r. 2009 byly o 11.000.000 nižší než plánované výnosy. Toto snížení tržeb bylo ovlivněno dvěma hlavními faktory: finanční krizí a následným snížením koupěschopné poptávky obyvatelstva a také počasím, dlouhý teplý podzim způsobil, že zvýšený zájem o podzimní a zimní zboží se začal projevovat až při ochlazení na počátku října, načež s oteplením v listopadu zájem o toto zboží opět poklesl. Z toho důvodu bylo přistoupeno od prosince k hromadné výprodejové akci, během níž bylo veškeré zboží nabízeno se slevou 20 %. Navýšení tržeb v prosinci však už nezvládlo vykrýt výpadek z října a listopadu. Prosincovou akcí byla bohužel snížena i celkově dosažená marže, jakkoliv na snížení zásob a z toho vyplývající tvorbu opravných položek mělo toto opatření pozitivní vliv. Dále vzrostly celkové režijní náklady zejména v oblasti nájmů a ostatních nákladů placených v souvislosti se správou nákupních center. Tyto zvýšené náklady nebyly plně pokryty tržbami. Posledním komentář k neuspokojivým výsledkům hospodaření společnosti ke konci r. 2009 je nárůst ostatních režijních nákladů, kdy se v druhé polovině roku 2009 otevíraly dvě nové prodejny. Každé otevření s sebou nese zvýšené náklady, které jsou pokryty výnosy až po stabilizaci zájmu nakupujících přibližně v druhé polovině prvního roku po otevření prodejny.

66

Vzhledem k tomu, že se však nejedná o finanční výsledky za klasické dvanáctiměsíční období hospodaření společnosti, jedná se o sedmiměsíční výsledky, protože společnost přešla na klasický hospodářský rok odpovídající kalendářnímu roku, neměli bychom těmto výsledkům přikládat majoritní význam, je však důležité vzít při další analýze tento výsledek v potaz. 

Horizontální analýza výkazu cash flow společnosti Salamander

40 000 30 000 20 000 10 000 0 -1 0 0 0 0 -2 0 0 0 0 -3 0 0 0 0

N C F z p ro vo zn í č in n o s ti

N C F z in ve s tič n í č in n o s ti

N C F z fin a n č n í č in n o s ti

2007

36 047

-1 5 1 8 6

-1 8 3 6 4

2008

3 156

-1 3 2 9 5

10 028

2009

9 319

-1 2 1 1 1

4 611

Graf 4: Vývoj peněžních toků v jednotlivých oblastech činnosti spol. Salamander v letech 2007 - 2009

Při hodnocení výkazu cash flow je na místě velká obezřetnost a to zejména z důvodu rychlého stárnutí výkazu cash flow. Hodnocení tohoto výkazu má smysl převážně tehdy, jsou-li nám dostupné interní informace a máme-li k dispozici výkaz cash flow častěji než jedenkrát za půl roku. Což bohužel není náš případ, přesto se pokusím alespoň rámcově předložený výkaz cash flow zanalyzovat. Co se týče pozornosti, která by měla být věnována jednotlivým položkám, ta by měla být zaměřena především na oblast provozního cash flow, neboť je-li společnost schopna v této oblasti zajistit převahu příjmů nad výdaji, pak je způsob hospodaření rozhodně nastaven uspokojivým způsobem. Tuto myšlenku dokazuje i výše uvedený graf výkazu cash flow společnosti Salamander, ze kterého je patrné, že po všechna tři sledovaná období se společnosti, více či méně úspěšně, daří zajistit, již zmiňovanou, převahu příjmů nad výdaji. Výsledky po všechna tři sledovaná období jsou kladná. Pokud budeme tento výsledek posuzovat procentuální změnou, jedná se o tyto hodnoty. V letech 2007 – 2008 došlo k výraznému poklesu čistého cash flow z provozní činnosti a to o celých 91 %, naproti tomu v letech 2008 – 2009 výsledky v provozní oblasti rostly a to o 195 % v meziročním srovnání.

67

Výkaz cash flow sestavovaný jedenkrát za rok příliš nevypovídá o skutečném hospodaření společnosti s penězi. Navíc se jedná o uzávěrku peněz k jedinému datu, takže již následující den může být situace zcela odlišná. Investice potvrzují peněžní toky z investiční činnosti, které se po všechna sledovaná období drží v záporných hodnotách, ale dosahují postupného zlepšování. Dle výsledků nastal také zlom u hospodaření s dlouhodobými finančními prostředky a to zejména v r. 2008, kdy se hodnoty cash flow z finanční činnosti dostaly do kladných hodnot, meziroční změna tak činila téměř jeden a půl násobek předchozí hodnoty, přičemž ale v r. 2009 tento ukazatel opět klesá o více než polovinu v meziročním srovnání s r. 2008.

5.2.2 Vertikální analýza společnosti Salamander 

Vertikální analýza aktiv společnosti Salamander 2007

2%

44% 54%

2008

2% 43%

55%

2009

2% 40%

58%

2007 Stálá aktiva Oběžná aktiva Ostatní aktiva

53,37% 44,18% 2,45%

2008 43,01% 54,85% 2,14%

2009 40,13% 57,66% 2,21%

68

Graf 5: Vertikální analýza aktiv v rozvaze společnosti Salamander v letech 2007 – 2009

Na uvedených grafech vidíme, jak se postupně v průběhu posledních tří analyzovaných období měnila majetková struktura společnosti. Uvedený vývoj aktiv lze hodnotit jako pozitivní. Vzhledem k tomu, že se jedná o obchodní společnost, měl by být podíl oběžných aktiv, což znamená zejména zásob a krátkodobých pohledávek, vyšší než podíl stálých aktiv. Uložení finančních prostředků do stálých aktiv je preferováno spíše u výrobních společností, což není případ spol. Salamander. Podíl stálých aktiv v čase klesá, a to zejména díky zásadnímu poklesu u položky Samostatných movitých věcí a souborů movitých věcí. Tento pokles je logicky způsoben pravidelnými odpisy. Největší podíl na stálých aktivech má dlouhodobý hmotný majetek, konkrétně stavby, které se pohybují v posledních dvou analyzovaných letech v rozmezí 29 – 31 % s mírně klesající tendencí. Vývoj oběžných aktiv lze hodnotit jako postupně narůstající, což je u obchodní společnosti vítáno. Za poslední tři analyzovaná období je znatelný pravidelný nárůst oběžných aktiv, a to postupně až o 13 %. Tento nárůst je nejvíce patrný v krátkodobých pohledávkách a také nepatrně v krátkodobém finančním majetku. Oběžná aktiva představují v postupně jednotlivých letech 44 – 57 % podíl na celkových aktivech, což je z hlediska vertikální analýzy hodnoceno pozitivně, protože takto vysoká úroveň oběžných aktiv poukazuje na vysoký stupeň likvidity společnosti. Oběžná aktiva představují tu část majetku podniku, kterou je možno platit za závazky společnosti. Největší podíl na oběžných aktivech mají stabilně zásoby, pohybují se v rozmezí 34 – 44 % z celkových aktiv. Dále stojí za zmínku dlouhodobé a krátkodobé pohledávky. V dlouhodobých pohledávkách je stabilně evidována odložená daňová pohledávka.24 A ve všech třech analyzovaných obdobích je v krátkodobých pohledávkách evidována daňová pohledávka za státem, jejíž hodnota je v r. 2009 nejvyšší, jedná se o 4,42 % z celkových aktiv.

24

Odložená daň vzniká z rozdílného přístupu k účetnímu a daňovému výsledku hospodaření. Nejedná se tedy jen o jakýsi odklad v placení daně z příjmu. Odložená daň je ryze účetní termín a rozdíl v časové uznatelnosti účetních nákladů a výnosů z pohledu daně z příjmu vytváří základ pro vyčíslení odložené daně. Ta pak ve své podstatě ovlivňuje samotnou velikost disponibilního výsledku hospodaření, jehož konečným použitím může být investice zpět do podnikání či spotřeb vlastníků podniku.

69



Vertikální analýza pasiv společnosti Salamander 2007

0% 35%

65%

2008

1% 34%

65%

2009

0% 40%

60%

Vlastní kapitál Cizí kapitál Ostatní pasiva

2007

2008

2009

64,88% 35,12% 0,00%

65,62% 33,88% 0,50%

60,07% 39,50% 0,43%

Graf 6: Vertikální analýza pasiv v rozvaze společnosti Salamander v letech 2007 – 2009

Struktura pasiv zásadně ovlivňují základní kapitál, krátkodobé závazky a bankovní úvěry. Podíl a stejně tak výše základního kapitálu společnosti zůstává za všechna tři analyzovaná období nezměněna. Základní kapitál tvoří necelých 13 % z celkových pasiv. Minoritní podíl na struktuře vlastního kapitálu mají rezervní fondy, které pravidelně kolísají okolo hodnoty 1,5 % z celkových pasiv. Významný podíl na struktuře vlastního kapitálu má hospodářský výsledek minulých let, který je tvořen součtem kladné položky nerozděleného zisku a záporné položky neuhrazené ztráty minulých let. Finanční výkazy společnosti vykazují hodnoty pouze v kolonce nerozděleného zisku minulých let s postupně narůstajícím trendem, což můžeme hodnotit více než pozitivně, i

70

když se v posledním analyzovaném období z hlediska hospodářského výsledku společnosti příliš nevedlo. Stabilně tedy společnost drží svou equity, neboli podíl vlastního kapitálu k cizím zdrojům, v rozmezí hodnot 60 – 65 % z celkových pasiv, i když je zde patrný mírně klesající trend této hodnoty. Co se týká cizích zdrojů, je zde patrný postupný nárůst v jednotlivých sledovaných letech a to cca. o 5 %. Cizí zdroje se pohybují v rozmezí 35 – 40 % z celkových pasiv. Největší podíl zde vykazují hodnoty krátkodobých závazků, které však postupně klesají, což svědčí o poklesu finančního rizika věřitelů. Společnosti však postupně roste poměr krátkodobého provozního financování. Postupně však klesá podíl dlouhodobého bankovního (investičního) úvěru, který byl poskytnut pro vybudování jedné z prodejen společnosti a který bude v srpnu r. 2010 zcela doplacen. Společnost tak využívá hlavně krátkodobého provozního financování, přičemž rámec může být čerpán až do výše CZK 50.000.000, ale nebyl nikdy plně čerpán. Nepatrný nárůst čerpání cizích zdrojů lze vnímat i pozitivně, protože přednostní využívání vlastního kapitálu zpravidla představuje dražší formu financování než kapitál cizí. Celkově lze tedy strukturu pasiv hodnotit jako uspokojující.

5.2.3 Analýza společnosti pomocí vybraných poměrových ukazatelů 5.2.3.1 Rozbor jednotlivých ukazatelů likvidity společnosti Salamander 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00

O k am ž itá lik vidita

P ohotová lik vidita

B ěž ná lik vidita

2007

0,12

0,22

1,38

2008

0,09

0,21

1,62

2009

0,11

0,36

1,41

Graf 7: Poměrová analýza likvidity spol. Salamander v letech 2007 – 2009

Společnost Salamander nemůže být v analyzovaném období 2007 – 2009 příliš spokojena s vývojem jednotlivých ukazatelů likvidity. U okamžité neboli peněžní likvidity nebylo 71

doporučované hodnoty dosaženo ani na dolní hranici. Těchto podúrovňových hodnot je dosahováno poměrně vyšším stavem krátkodobých bankovních úvěrů. Za pozitivní také nelze označit fakt, že společnost uchovává větší množství zásob, které tvoří nejméně likvidní složku oběžných aktiv. Celkový vývoj ukazatelů zaznamenává v časové řadě poměrně vyrovnanou tendenci, což při podprůměrných hodnotách nelze ohodnotit kladně z důvodu následné schopnosti dostát svým závazkům nebo se též podnik může dostat do situace, kdy pro něj bude obtížné získat finanční prostředky od věřitelů, pro které by bylo poskytnutí financí příliš rizikové z hlediska návratnosti. Hodnoty ukazatele pohotové likvidity také nedosahují požadovaných hodnot, přičemž je ale patrné v r. 2009 viditelné zlepšení tohoto ukazatele, přesto však pohotová likvidita stabilně kolísá pod požadovanými hodnotami. Tyto hodnoty jsou ale pozitivní z hlediska akcionářů a vedení podniku. Nadměrná výše oběžných aktiv totiž vede k neproduktivnímu využívání do podniku vložených prostředků a tak nepříznivě ovlivňuje celkovou výnosnost vložených prostředků, což je pro akcionáře, resp. vlastníky, nežádoucí. Jediná z likvidit, která se alespoň blíží požadovaným hodnotám, je běžná likvidita, která v r. 2008 dokonce odpovídá požadovaným hodnotám. V ostatních analyzovaných letech se nachází těsně pod úrovní požadovaných hodnot. Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím je pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. Vypovídací schopnost tohoto ukazatele má však některá omezení, jde např. o to, že se nepřihlíží ke struktuře oběžných aktiv z hlediska jejich likvidnosti a dále se nebere v úvahu struktura krátkodobých závazků z hlediska jejich splatnosti. Celkově lze tedy hodnoty všech druhů likvidity označit za nepříliš uspokojivé. Je jasné, že společnost váže velké množství finančních prostředků v zásobách. I když v posledním analyzovaném roce zásoby znatelně poklesly, což pozitivně ovlivnilo provozní cash flow. Nicméně do budoucna by se společnost měla zamyslet nad uvedenými hodnotami a pokusit se o jejich zlepšení. Případné snižování jednotlivých hodnot ukazatele v dalších letech by mohlo vést ke zhoršení platební situace podniku.

72

5.2.3.2 Rozbor jednotlivých ukazatelů rentability společnosti Salamander 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 -0,2

E B IT RO A

E B IT RO CE

EAT

E B IT

RO E

EAT RO S

E B IT RO C

2007 0,196050933 0,276296761 0,215281805 0,100242232 0,07141483 0,899757768 2008

0,15857233 0,231454188 0,189346014 0,08865315 0,069463392 0,91134685

2009

0,02583093 0,042448808 -0,00185098 0,014595233 -0,00062828 0,985404767

Graf 8: Poměrová analýza rentability spol. Salamander v letech 2007 – 2009

Ukazatel rentability celkového vloženého kapitálu (ROA) Tento ukazatel vyjadřuje výkonnost veškerého kapitálu podniku neboli efektivnost firmy. Z výsledků ROA je zřetelná negativní tendence ve sledovaném období 2007 – 2009. Pokles rentability celkového vloženého kapitálu v letech 2007 – 2008 není nutné vnímat jako tragický, jedná se o cca. 4 % meziroční pokles, což lze stále považovat za stabilní kolísání tohoto ukazatele v jednotlivých letech. Bohužel změnu, která se projevila u tohoto ukazatele rentability v letech 2008 – 2009, nelze považovat za bezvýznamnou. Takto markantní pokles ukazatele ROA je ovlivněn výrazným poklesem provozního výsledku hospodaření spol. v r. 2009 (meziroční pokles provozního výsledku hospodaření je v inkriminovaném roce cca. 83 %), a zároveň mu nepomáhá nepatrný nárůst celkových aktiv společnosti, cca. o 4 %. Celkově pokles tento ukazatel v meziročním srovnání o více než 13 %. Pro následující účetní období se bude muset společnost zaměřit na znovunalezení své finanční stability. Ukazatel rentability vlastního kapitálu (ROE) Rentabilitou vlastního kapitálu se vyjadřuje výnosnost kapitálu vloženého vlastníky podniku. Z těchto výpočtů lze vyčíst, že v časové řadě má spol. Salamander u tohoto ukazatele rentability opět klesající tendenci, a to nejprve mírnou a poté razantní.

73

Vypovídací schopnost tohoto ukazatele nemusí být úplná, protože stejně jako u ROA, je zde konečný výsledek zkreslen vysokou dynamikou poklesu zisku, přičemž se spol. dostala v r. 2009 ve výsledku hospodaření za účetní období do mírné ztráty. Je zde patrný také mírný pokles vlastního kapitálu, o cca. 4 %, což se také promítá do negativních hodnot tohoto ukazatele za r. 2009. Tyto faktory ovlivňují ROE natolik, že v letech 2008 – 2009 dosahuje tento ukazatel dokonce nereálné záporné hodnoty a celkově poklesl o cca. 19 %, tedy meziroční snížení o celkovou hodnotu tohoto ukazatele v r. 2008. Rentabilita tržeb (ROS) Z časové řady je zřejmý pokles ukazatele rentability tržeb, ať už je použit EAT či EBIT. V konečném důsledku to znamená, že podnik vytváří stále méně zisku na 1 Kč tržeb, takže produkce podniku je rok od roku ztrátovější. Tento negativní trend je způsoben, jak jsem již uvedla u výše popsaných ukazatelích rentability, výrazným poklesem hospodářského výsledku oproti minulým letům (při použití EBIT) a dokonce nepatrnou ztrátou ve výsledku hospodaření za účetní období (při použití EAT). Co lze vnímat pozitivně je nárůst tržeb v posledním analyzovaném období, i přes vykázanou ztrátu. Ztráta v běžném období byla způsobena snížením stavu zásob a také významným poklesem hospodářského výsledku společnosti. Rentabilita nákladů (ROC) Dle výše uvedené časové řady lze rozpoznat stoupající trend tohoto ukazatele během tří analyzovaných období. U rentability nákladů platí základní pravidlo, že čím nižší je hodnota tohoto ukazatele, tím lepší výsledky hospodaření společnost dosahuje, neboť 1 Kč tržeb dokázala vytvořit s menšími náklady. Je jasné, že v posledním roce došlo k vyššímu nárůstu tohoto ukazatele zejména díky nepatrnému nárůstu obratu. Obrat rostl v období 2008 – 2009 o cca. 3 %. Ale je také znatelný růst nákladů, což vypovídá o tom, že se v následujícím období bude muset společnost zaměřit na efektivnější řízení svých nákladů.

74

5.2.3.3 Rozbor jednotlivých ukazatelů zadluženosti společnosti Salamander 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

D ebt ratio

E quity ratio

D ebt-E quity ratio

2007

35,12%

64,87%

54,13%

2008

33,87%

65,61%

51,62%

2009

39,49%

60,07%

65,74%

Graf 9: Rozbor jednotlivých ukazatelů zadluženosti spol. Salamander v letech 2007 - 2009

Ukazatel věřitelského rizika (debt ratio) Z výsledků ukazatele lze vyčíst, že společnost Salamander má ve struktuře pasiv menšinový podíl cizího kapitálu a kapitálová struktura se v čase nijak drasticky nemění. Cizí zdroje v analyzovaných letech dosahují hodnot v rozmezí 33 – 39 % celkových zdrojů. Ukazatel celkové zadluženosti se v letech 2008 – 2009 zvýšil o cca. 5 % a to v důsledku zvýšeného čerpání krátkodobého provozního úvěru. Zlaté pravidlo říká, že podíl obou hodnot u tohoto ukazatele by měl být 50 % : 50 %. Vzhledem k tomu, že se jedná o obchodní společnost lze uvedenou kapitálovou strukturu považovat za vyváženou s příklonem k vlastním zdrojům. Celkový poměr cizích a vlastních zdrojů za tři analyzovaná období je průměrně 36,16 % : 63,84 %. Koeficient samofinancování (equity ratio) Tento ukazatel se doplňuje s celkovou zadlužeností a to tak, že k celkovým zdrojům se poměřuje vlastní kapitál. Výsledné hodnoty se stabilně pohybují okolo 60 – 65 %, což je velmi pozitivní výsledek. Dluhy na vlastní kapitál (debt-equity ratio) a míra finanční samostatnosti Tento ukazatel sám o sobě příliš velkou vypovídací schopnost nemá, charakterizuje vzájemný vztah obou druhů kapitálu. Míra zadluženosti říká, kolik cizích zdrojů připadá na jednotku vlastního kapitálu. Z uvedených hodnot vyplývá optimální zadluženost. Ve všech sledovaných

75

obdobích není ani v jednom dosahováno celého násobku hodnoty vlastního kapitálu, všechny zobrazené hodnoty jsou menší než 1. Jen v r. 2009 můžeme zaznamenat lehký nárůst celkové hodnoty zadlužení, ale stále je v normě. Míra finanční samostatnosti je převrácenou hodnotou podílu cizích zdrojů na vlastním kapitálu. Vypovídá o tom, kolik korun vlastního kapitálu připadá na jednu korunu použitých cizích zdrojů. Hodnoty by se měly pohybovat, při respektování zjednodušených doporučení, kolem 1 (100 %), doporučené hodnoty však vyžadují hlubší analýzu konkrétních podmínek. Míra finanční samostatnosti se u společnosti Salamander pohybuje v hodnotách nad 1 a to konkrétně v jednotlivých obdobích následovně: 2007 – 1,85; 2008 – 1,94 a 2009 – 1,52. Tyto hodnoty jsou uspokojivé, protože čím vyšší hodnota, tím je podnik finančně schopnější a soběstačnější. Ukazatel úrokového krytí (interest coverage) Ukazatel úrokového krytí ukazuje, kolikrát zisk převyšuje placené úroky. V r. 2009 došlo k významnému poklesu tohoto ukazatele oproti období 2007 – 2008 a to, z již zmiňovaného důvodu, kterým je výrazný pokles zisku společnosti ve sledovaném období r. 2009. I při tomto nepříjemném faktu se společnosti podařilo v r. 2009 udržet tento ukazatel na hodnotě 2,53 což lze stále považovat za dostatečné krytí dluhové služby, nicméně je nejvyšší čas vzít tento fakt na zřetel a v dalším roce se na něj zaměřit. Nejlépe na tom byla společnost v r. 2007, hodnota tohoto ukazatele byla necelých 26. Je jasné, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím větší je schopnost podniku splácet úvěry. Pokud porovnáme maximální úrokovou míru s rentabilitou vypočtenou poměrem mezi EBIT a celkovými aktivy, zjistíme, že pro spol. Salamander existují podmínky pro další zadlužování. Ve všech třech po sobě jdoucích analyzovaných letech vykazuje rentabilita vyšší hodnoty než maximální úroková míra, i v poslední ne příliš vydařeném r. 2009.

5.2.3.4 Rozbor jednotlivých ukazatelů aktivity společnosti Salamander Ukazatel obratovosti zásob a doba obratu zásob 2007 Obrátka zásob Doba obratu zásob

5,81 62,82

2008

2009

4,08 88,16

4,47 80,49

Tabulka 8: Vývoj ukazatelů obrátka zásob a doba obratu zásob

Protože se doporučuje vyšší hodnota obrátky zásob, a co nejnižší doba obratu zásob, tedy čím rychleji se zásoby za rok obrátí, tím kratší dobu je majetek podniku vázán v zásobách a tím je 76

situace lepší. Z těchto výsledků je zřejmé, že doba obratu zásob je poměrně vysoká, přičemž za nejhorší lze považovat situaci v r. 2008, kdy doba obratu zásob činila celých 88 dní, tedy necelé tři měsíce. Vzhledem k tomu, že se jedná o obchodní společnost prodávající sezónní zboží nelze považovat tyto hodnoty za nijak tragické, ale jde spíše o normu. Doba obratu pohledávek a závazků 100 80 60 40 20 0

O b rá tk a zá s o b (ve dnech)

O b rá tk a p o h le d á ve k (ve dnech)

O b rá tk a zá va zk ů (ve dnech)

2007

6 2 ,8 2 2 4

1 4 ,7 7 2 0

3 9 ,4 0 2 0

2008

8 8 ,1 5 8 3

1 6 ,6 2 0 9

3 1 ,4 0 5 4

2009

8 0 ,4 9 3 5

2 9 ,0 7 6 9

2 9 ,9 8 8 6

Graf 10: Doba obratu zásob, pohledávek a závazků spol. Salamander v letech 2007 - 2009

Nepříznivým jevem by mohlo být prodlužování doby splatnosti pohledávek, jak by se na první pohled, z uvedené tabulky mohlo zdát. Doba splatnosti pohledávek je nadále příznivá, i když jsou viditelné tendence k jejímu růstu, zejména v r. 2009. Toto je způsobeno tím, že jsem do uvedeného vzorce zahrnula jak pohledávky dlouhodobé, tak krátkodobé. Krátkodobé pohledávky z obchodního styku jsou převážně z titulu platebních karet a jejich výše je vzhledem k celkovému obratu zanedbatelná. Většinou se jedná o pohledávky ve výši mezi 2 – 3 miliony korun a jejich splatnost je maximálně 5 dní, pokud bych počítala pouze s krátkodobými pohledávkami. Jinak je zboží hrazeno v hotovosti přímo na jednotlivých prodejnách. V podmínkách České republiky je považována za standard doba obratu pohledávek kolem 60 dnů. Doba splatnosti závazků, které Salamander hradil svým dodavatelům, se v uplynulých letech pozitivně snižovala, což poukazuje na zlepšující se platební morálku společnosti vůči svým dodavatelům. Za doporučenou hodnotu obou ukazatelů se považuje delší doba splatnosti závazků než pohledávek, aby nebyla narušena finanční rovnováha podniku. Na základě dat uvedených v grafu lze konstatovat, že je toto pravidlo plněno, až na r. 2009 kdy je doba splatnosti pohledávek i závazků téměř stoprocentně vyrovnaná.

77

Z hlediska doby obratu zásob, jak lze vyčíst z grafu, je patrná snaha společnosti snižovat neefektivní položku zásob z pohledu zhodnocování finančních prostředků. Výjimkou je r. 2008, kdy je doba obratu zásob nejvyšší ze všech sledovaných období. Doba obratu fixních a celkových aktiv 5 4 3 2 1 0

O brat fix níc h ak tiv

O brat c elk ový c h ak tiv

2007

3,7362

1,9558

2008

4,1592

1,7887

2009

4,4113

1,7698

Graf 11: Vývoj doby obratu fixních a celkových aktiv společnosti Salamander v letech 2007 - 2009

Jelikož lze obecně dojít k závěru, že čím jsou vyšší hodnoty obratů, ať už fixních či celkových aktiv, tím více je podnik považován za efektivní a dobře fungující, můžeme dle hodnot uvedených v grafu konstatovat následující. Doba obratu fixních aktiv mírně stoupá, což můžeme považovat za pozitivní jev. Toto však posuzuji z pohledu externího analytika, který bohužel nemá dostatečné interní údaje od společnosti, aby mohl uvedené hodnoty lépe okomentovat. Naproti tomu obrat celkových aktiv v průběhu sledovaných období klesá, ale nijak výrazně, a v posledních dvou sledovaných letech se drží na stejné úrovni. Vypovídací schopnosti poměrových ukazatelů lze po provedené analýze společnosti shrnout do několika následujících bodů. Předně je téměř vyloučené, aby byl podnik mimořádně dobrý ve všech ukazatelích. Nejčastěji jsou různým způsobem kombinovány dobré a horší výsledky v různých oblastech. Dalším bodem je, že určitá hodnota ukazatele nevypovídá nic o tom, zda je situace v podniku v dané chvíli dobrá či nikoliv. Za třetí je otázkou, zda má smysl počítat všechny poměrové ukazatele také pro velké společnosti. Je velmi obtížné získat srovnávací hodnoty, neboť struktura činnosti každé společnosti je

78

jedinečná a nelze ji tak do detailu porovnávat s ostatními společnostmi a na základě těchto srovnání dojít k nějakému zcela odpovídajícímu a smysluplnému závěru, respektive hodnocení. Dalším důležitým bodem je i obezřetnost při posuzování a hodnocení poměrových ukazatelů, protože poměrové ukazatele lze účelově vylepšovat.

5.2.4 Soustavy účelově vybraných ukazatelů Do kategorie soustav účelově vybraných ukazatelů patří bonitní a bankrotní modely. Nelze říci, že by mezi těmito dvěma skupinami existovala striktně vymezená hranice, neboť obě skupiny modelů si kladou za cíl přiřadit firmě jednu jedinou číselnou charakteristiku, na základě níž posuzují finanční zdraví firmy, Rozdíl mezi nimi spočívá především v tom, k jakému účelu byly vytvořeny.

5.2.4.1 Bankrotní modely Aplikace Altmanova Z-skóre na společnost Salamander Protože jsem analyzovala společnost, jejíž akcie nejsou veřejně obchodovány na burze, jedná se totiž o společnost s ručením omezeným, uchýlím v praktické části své diplomové práce ke vzorci upravenému Edwardem Altmanem v r. 1983 a za tržní hodnotu kapitálu firmy budu považovat hodnotu účetní, i když tato hodnota zcela přirozeně nebude striktně kopírovat hodnotu tržní. Altmanův index je převzat z podmínek americké tržní ekonomiky velmi silně reagující na efektivní kapitálový trh, což však v žádném případě nekopíruje podmínky v České republice. I přes uvedený fakt je zmiňovaný model velmi oblíben a to zejména v bankovním sektoru. Lze o něm také říci, že se jedná o jeden z prvních implementovaných modelů do českého systému finančního hodnocení. I proto jsem si jej zvolila pro analýzu společnosti Salamander.

79

4,00 3,50 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00 C elk ový A ltm anův index

2007

2008

2009

3,6590

3,5107

2,8056

Graf 12: Altmanův index aplikovaný na společnost Salamander v letech 2007 - 2009

Dle uvedeného grafu registrujeme, že v prvních dvou sledovaných letech se společnost dle Altmanova indexu nachází v hodnotách vyšších než 2,9 a tak se společnost nachází v pásmu prosperity. V posledním sledovaném období se společnost propadá, z nám již dobře známých důvodů, výrazného poklesu hospodářského výsledku za běžné účetní období, pod hodnotu 2,9 tudíž se společnost pro toto období nachází v pásmu šedé zóny. Z čehož však nelze jednoznačně učinit kategorický závěr, stejně jako u ostatních modelů, které budou následovat. Doporučuji nadále pečlivě sledovat celkovou finanční situaci společnosti v dalších letech, jedině tak získá analýza společnosti pomocí Altmanova indexu na větší smysluplnosti a vyjádří tak efektivněji celkovou finanční situaci společnosti v dalších letech a její trend. Aplikace modifikovaného Tafflerova modelu na společnost Salamander 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 2007

2008

2009

Graf 13: Modifikovaná verze Tafflerova modelu společnosti Salamander v letech 2007 - 2009

80

Při praktické aplikaci jsem použila modifikovanou verzi Tafflerova modelu tak, aby podával co nejobjektivnější informace. I zde však musíme mít na paměti, že se jedná o model, který vznikl v jiných ekonomických podmínkách a je nutné k tomu tak při interpretaci přihlížet. Tento model nabízí velmi omezený výstup, buď je podle něj firma finančně v pořádku nebo v zóně bankrotu, což ne zcela přesně kopíruje reálnou situaci. Z uvedeného grafu je patrné, že ve všech třech sledovaných letech se dle Tafflerova modelu společnost nachází v malé pravděpodobnosti bankrotu, protože po všechna tři období se společnost nachází v zóně prosperity, ačkoliv meziročně v období 2007 – 2008 došlo k výraznějšímu poklesu hodnoty celkového ukazatele. Pokud je analýza dle Tafflerova modelu prováděna v kratších časových intervalech, má nezpochybnitelně vyšší vypovídací hodnotu, ostatně jako jakékoliv další bonitní a bankrotní modely, jsou-li konstruovány častěji.

5.2.4.2 Bonitní modely Bonitní modely jsou založeny na diagnostice finančního zdraví firmy, což znamená, že si kladou za cíl stanovit, zda se firma řadí mezi dobré či špatné firmy. Je proto zřejmé, že musí umožňovat srovnatelnost s jinými firmami. Jde o komparaci firem v rámci jednoho oboru podnikání. Bonitní modely se snaží bodovým ohodnocením stanovit bonitu hodnoceného podniku. Jsou velmi silně závislé na kvalitě zpracování databáze poměrových ukazatelů v odvětvové skupině srovnávaných firem. Aplikace Kralickova Quicktestu na společnost Salamander 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00

F inanč ní s ituac e

V ý nos ová s ituac e

C elk ová s ituac e

2007

1,0457

0,1538

0,5997

2008

0,9361

0,1441

0,5401

2009

2,2160

0,0390

1,1276

Graf 14: Kralickův Quicktest aplikovaný na společnost Salamander v letech 2007 – 2009

81

Jak je z uvedeného grafu patrné, společnost se nachází spíše v pásmu šedé zóny, v případě výnosové situace vykazuje hodnoty nižší než 1, které signalizují potíže s finančním hospodařením společnosti. Lze však konstatovat, že situace je v rámci společnosti nejednoznačná a nevyhraněná a není proto možné striktně konstatovat celkovou situaci. Bonitním a bankrotním modelům se ve své práci věnuji pouze okrajově, protože většina z používaných modelů není aplikována na české podmínky, ale zejména by měly být zmiňované modely aplikovány spíše na výrobní společnosti, kde mají jednoznačně vyšší vypovídací schopnost než u obchodní společnosti, kterou jsem si pro svou analýzu vybrala já.

5.2.5 Hodnocení společnosti z hlediska nefinančních ukazatelů Pro hodnocení nefinančních ukazatelů společnosti Salamander jsem si jako opěrný bod zvolila jednotlivé okruhy nefinančních aspektů - tzv. soft facts ukazatele, dle interní metodiky Volksbank, které jsem komplexně představila ve druhé kapitole své diplomové práce. Pokud se zaměřím na kvalitu managementu, a to i z historického hlediska, lze ji ohodnotit jako velmi kvalitní. Jednatel společnosti, Ing. Jan Novák, působí ve vedení společnosti více než sedm let. Za tu dobu se mu podařilo vybudovat stabilní a profitující společnost, která má aktuálně silné zázemí v německém vlastníkovi spol. Holding Ara AG, tím je splněna další podmínka nefinančního ukazatele osobní vlastnosti, a tím je existence jednoznačného majitele podniku. Pozitivním faktorem je také nízká fluktuace zaměstnanců a nikterak zásadní závislost na jednotlivých řadových zaměstnancích. Dalším podstatným nefinančním ukazatelem je podnikatelské prostředí. Na hodnocení podnikatelského prostředí má v první řadě vliv tržní prostředí podniku a stabilita a míra předvídatelnosti vývoje v daném odvětví. Odvětví ve kterém společnost Salamander podniká lze nazvat poměrně stabilním, protože společnost prodává spotřební zboží, které bude kupováno i v hospodářství nepřejících cyklech. Je na místě, abych zdůraznila, že zboží společnosti Salamander se řadí spíše do dražší kategorie, což se v r. 2009, v době pokračující celosvětové hospodářské krize a útlumu poptávky, projevilo na hospodářském výsledku společnosti. Jsem však přesvědčena, že právě kvalita nabízeného zboží, jakož i celkový koncept a síla obchodní značky dokáže i v ekonomicky těžších dobách přispět k podpoře prodeje. Lokality jednotlivých prodejen hodnotím jako velmi dobré. Ve valné většině případů se jedná o frekventovaná místa, a to i s důrazem na možnost nabídky zahraničním zákazníkům. Závislost na odběratelích společnosti prakticky nevzniká, protože se jedná o jednotlivé spotřebitele – fyzické 82

osoby , které zboží platí v hotovosti nebo platební kartou. Veškeré zboží společnost objednává výhradně u své rakouské mateřské společnosti Salamander GmbH. Platby za zboží však Salamander ČR platí přímo jednotlivým dodavatelům, u kterých rakouská mateřská společnost zboží objednala. Závislost na jednom dodavateli tak prakticky nevzniká., protože mateřská společnost nakupuje zboží mnoha různých značek. Do této oblasti nefinančního hodnocení spadá také postavení podniku na trhu a míra intenzity konkurence na trhu. V případě společnosti Salamander lze její postavení na trhu hodnotit jako stabilní a za konkurenci můžeme považovat pouze, již na počátku této kapitoly zmiňovanou, společnost Beltissimo. Jediným vyloženě negativním nefinančním aspektem, v této části soft facts ukazatelů, je fakt, že společnost zejména v posledním roce a půl čelila silnému kursovému riziku, což se bohužel také, jak jsem již uvedla ve finanční části analýzy společnosti, promítlo do hospodářských výsledků na konci účetního období v květnu 2009 a tento trend dále pokračoval ve finančních výsledcích společnosti k 31.12.2009. Další nefinanční ukazatel se prolíná s finančními ukazateli, protože se jedná o informace k sestavování finančních výkazů podniku. Společnost Salamander patří mezi auditované společnosti a historicky hodnoceno byly všechny účetní závěrky společnosti opatřeny výrokem auditora „bez výhrad“. Tento výrok si lze do řeči nefinančních aspektů „přeložit“, tak že finanční výsledky společnosti neobsahují žádné chyby a veškeré výsledky hospodaření společnosti prošly nezávislou odbornou kontrolou. Posledním nefinančním ukazatelem, který koresponduje s jednotlivými okruhy nefinančních ukazatelů dle metodiky Volksbank je podpora majitele podniku. Zde se zamýšlíme např. nad tím zda lze očekávat podporu ze strany majitele podniku. U společnosti Salamander je podpora ze strany majitele podniku zcela logická a jasná. Dokazuje to také vydání slabého patronátního prohlášení mateřské společnosti Salamander GmbH, která poskytla toto prohlášení jako jednu z forem zajištění u provozního financování společnosti. Výše uvedené odpovídá i na otázku připravenosti a vůle vlastníka podniku finančně pomoci, která je bezpochyby velká. Slabé patronátní prohlášení od rakouské mateřské společnosti Salamander GmbH bude nahrazeno silným patronátním prohlášením jakmile hospodářský výsledek klienta bude záporný nebo podíl vlastního jmění klienta klesne pod 40 % a nebo výše celkových závazků (očištěno o závazky ke koncernu) bude 3,5 násobně vyšší než výše provozního hospodářského výsledku včetně odpisů majetku (EBITDA). Bance jsou také pravidelně poskytovány finanční výsledky, jak rakouské mateřské společnosti Salamander GmbH, tak německého vlastníka koncernu ara AG. Banka má tak jedinečnou možnost mít přehled i o „zákulisí“ české společnosti, kam by jinak měla problém nahlédnout. 83

Doplňující informací ukazatele podpory majitele podniku je např. i to, že analyzovaná společnost má shodný název s mateřskou společností. Rizikové a varovné signály společnost, dle uvedených ukazatelů v teoretické části mé diplomové práce, nevykazuje. Ve výše uvedeném jsem nastínila pouze zlomek rozsáhlé kapitoly týkající se nefinančních aspektů hodnocení firem. Jak jsem již uvedla v závěru druhé kapitoly, která se věnuje problematice nefinančních ukazatelů při hodnocení firem, jsou nefinanční aspekty neméně důležitou součástí finanční analýzy a je potřeba je brát v potaz. Pouze tak může pracovník banky dosáhnout komplexního a jednotného posouzení dané společnosti z hlediska její bonity.

84

Závěr Závěrem shrnuji veškeré poznatky, které jsem zjistila v průběhu psaní své diplomové práce, jejímž cílem bylo dokázat nutnost a oprávněnost hodnocení bonity klienta bankovní institucí před poskytnutím úvěru. Zvláště v dnešní době, kdy se plně projevily dopady proběhnuvší celosvětové hospodářské krize, která ještě není zdaleka za námi a která měla v neposlední řadě dopad do všech světových bankovních systémů, je více než nutné si uvědomit, jak je pro banky důležité ohodnocení bonity každého klienta, který přichází s žádostí o poskytnutí úvěru. Špatná kategorizace rizikovosti klienta může vést až k úpadku úvěrového portfolia a ohrozit tak solventnost banky. Při výhradně černém scénáři pak může bát dána v šanc i důvěra v celý finanční systém země. Abych dokázala plně vystihnout a obhájit poznatky, ke kterým jsem při psaní své diplomové práce došla, bylo nutné postupovat zcela systematicky a od základů. Má práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část popisuje možnosti různých přístupů k posuzování bonity, se kterými se převážná většina lidí každodenně setkává. Nemusí se totiž vždy jednat pouze o bankéře, pro které je správné ohodnocení bonity klientů samozřejmě stěžejní. Postihuje to všechny občany beze zbytku, protože všichni jsme klienty nějaké bankovní instituce a většina z nás se alespoň jednou za život setká s nějakým tím „hodnocením své vlastní bonity“ a zjištěním zda je osobou pro přidělení úvěru z hlediska bankovního věřitele vhodná či nikoliv. Nemám však na mysli pouze občany, jako fyzické osoby, ale zejména manažery a ředitele různých podniků, a v neposlední řadě také akcionáře či vlastníky těchto podniků. Pro všechny tyto potenciální účastníky možného navázání úvěrového vztahu s bankovní institucí je důležité mít jasno, kde jsou silné stránky podniku, kde naopak slabé, a při vzájemné spolupráci s bankéři, kteří nejprve sbírají veškeré možné podklady pro následné hodnocení bonity klienta tak, aby se při hodnocení bonity podniku či jednotlivce nic neopomnělo, dospět k přidělení úvěru, pokud tomu parametry a bonita podniku odpovídá. Víme, že žádná z bank nemá zájem financovat podniky těsně nad propastí insolvence či bankrotu. Vše je však velmi individuální. Z vlastní zkušenosti vím, že leckdy i podniky, jejichž finanční výsledky nevypadají na první pohled právě ukázkově, lze při dobré spolupráci s úvěrovým žadatelem a kvalitním zajištěním, také úvěrovat. Ve druhé kapitole jsem se podrobně věnovala nefinančním aspektům, které je potřeba neméně zohlednit, při analýze bonity úvěrového žadatele. Dle mého názoru a zkušeností nelze společnost

85

posuzovat pouze podle čísel, respektive jejích finančních výsledků. Vždy je potřeba propojit pozadí nefinančních aspektů, týkající se hodnocené společnosti s jejími finančními výsledky, a vytvořit tak jeden kompaktní celek – úvěrový návrh, který je pak posuzován. Význam nefinančních aspektů je zcela neoddiskutovatelný, což mohu potvrdit ze své pozice obchodníka pracujícího ve firemním oddělení, občas také vedoucí, s trochou nadsázky lze říci, „boj“ s kolegy finančními analytiky, kteří na rozdíl ode mě před sebou vidí pouze předložená čísla vyjadřující hospodaření společnosti za jednotlivá období. Při hodnocení bonity žadatele o úvěr je nutné, aby obchodník a finanční analytik dokázali společně najít určitý kompromis, podívat se na daný úvěrový případ s nadhledem a podařilo se jim dojít k jednotnému stanovisku, zda úvěr žadateli poskytnout či nikoliv. Banky musí dodržovat určitá pravidla obezřetného podnikání a to z hlavního důvodu, kterým je půjčování peněžních prostředků bankovních vkladatelů. Oba musí mít na paměti především zájmy banky, a pak až potenciálního klienta. Jiné je to však u dlouholetého klienta banky, jehož vývoj podnikatelské činnosti se v určitém období nemusí vyvíjet právě tím, pro banku i klienta, požadovaným směrem. Pak je potřeba znovu zvážit další spolupráci s klientem, znovu ohodnotit jeho bonitu. Jsou společnosti, respektive klienti, u kterým bance stojí za to jim pomoci, a pak jsou klienti, se kterými se banka ráda, ve svém vlastním zájmu a pro zachování určité kvality a stability bankovního portfolia, pokud možno včas, rozloučí. Je také důležité zdůraznit, že banka se nezabývá hodnocením bonity klienta pouze na začátku úvěrového vztahu, když je potenciální klient v roli žadatele o úvěr. Jsou prováděna pravidelná přehodnocování a sledování úvěrovaných klientů tak aby se, pokud možno včas, předešlo finančním ztrátám banky a narušení stability jejího úvěrového portfolia. Třetí kapitola se zabývá vypovídací schopností účetních výkazů a měla za úkol blíže specifikovat jednotlivé druhy finančních výkazů a poukázat na některá z jejich úskalí. V poslední praktické části své diplomové práce jsem se věnovala finanční analýze vybrané společnosti, kterou byla společnost Salamander ČR, spol. s r.o. Jedná se o společnost, která úspěšně působí na českém trhu již řadu let a hlavním oborem její podnikatelské činnosti je prodej obuvi a kožených výrobku ve svých vlastních prodejnách. Z provedené analýzy vyplývá stabilně velmi uspokojivé hospodaření společnosti s nepatrnou výjimkou posledního analyzovaného období, tedy 1.6.2008 – 30.5.2009, kdy se společnost potýkala s razantně posilující korunou a v položce finančního výsledku hospodaření se dostala do necelé dvoumilionové ztráty. Celkový hospodářský výsledek za běžnou činnost pak skončil v minusové hodnotě 165.000 Kč, což nemusíme považovat za nijak tragický výsledek.

86

I tak se společnosti podařilo, dle interní metodiky ratingu Volksbank, udržet v inkriminovaném roce na velmi dobré ratingové hodnotě. Zde se odráží zejména velmi úspěšné hospodaření společnosti ve dvou předchozích sledovaných období, kdy se společnosti obzvláště dařilo a vykazovala několikamilionové roční zisky. Ve většině sledovaných ukazatelích společnost zcela vyhověla požadavkům, zejména v oblasti vysokého podílu vlastního kapitálu (stabilně se pohybující na hodnotě kolem 65 %), což v dnešní době u spousty společností nebývá pravidlem a najdou se i úvěrované společnosti vykazující záporný vlastní kapitál, ale to už by bylo námětem jiné diplomové práce. Pozitivní je také splatnost pohledávek a to z toho důvodu, že platby za prodávané zboží jsou prováděny jednotlivými zákazníky přímo na prodejnách, ve většině případech v hotovosti a nebo formou bezhotovostních transakcí, které mají maximální dobu splatnosti, nebo-li připsání úhrady obchodníkovi, do týdne. Společnost se výrazněji negativně vymykala pouze v analýze poměrového ukazatele likvidity. Toto je způsobeno poměrně vysokou hodnotou zásob, které společnost drží a také vyšším čerpáním krátkodobého provozního financování. Ostatní sledované údaje jsou však minimálně na uspokojivých, někdy i nadprůměrně uspokojivých hodnotách. Společnost pravidelně splácí poskytnutý investiční úvěr, který jí byl poskytnut v původní výši 15.000.000 Kč v r. 2005, jehož účelem bylo vybudování nové prodejny obuvi na Václavském náměstí v Praze. Roční splátky u tohoto úvěru tvoří cca. 3.300.000 Kč. V srpnu 2010 bude tento úvěr zcela doplacen. Dalším úvěrem, který je dán společnosti k dispozici, je krátkodobé provozní financování, neboli kontokorent, který je možné čerpat až do maximální schválené výše 50.000.000 Kč, nicméně je zcela korektní podotknout, že spol. rámec nikdy plně nečerpala a pohybuje se v pravidelném čerpání okolo poloviny poskytnutého limitu. Výjimkou bylo již zmiňované, hospodářsky náročnější období 1.6.2008 – 30.5.2009, kdy společnost své provozní financování využívala v hodnotě kolem 35 milionů korun. Do třetice má společnost od banky k dispozici linku na vystavování bankovních záruk za nájemné v maximální výši 15.000.000 Kč, a tuto linku společnost také pravidelně využívá. Aktuálně jsou vystaveny záruky v celkové hodnotě kolem 8.000.000 Kč. Hodnocení bonity úvěrového žadatele před poskytnutím úvěru není právě lehkou disciplínou a vyžaduje patřičné úsilí. Leckdy je zapotřebí mnoho trpělivosti. Jako výchozí bod, bych v rámci procesu hodnocení bonity žadatele před poskytnutím úvěru z hlediska banky, volila kompletní finanční výsledky hospodaření společnosti minimálně za dobu tří srovnatelných časových období 87

a zjištění co nejvíce relevantních informací o společnosti a jejím fungování, zde mám na mysli nefinanční aspekty. S těmito prvotními podklady se dá, myslím, již velmi dobře a fundovaně pracovat, aby mohlo být hned rozhodnuto, zda má smysl se společností dále podrobněji zabývat v rámci úvěrového procesu schvalování či nikoliv. Ke dvěma výše uvedeným základním pramenům počátečního zkoumání bonity úvěrového žadatele z hlediska banky je zapotřebí ještě jedné, pro obchod a práci v bance důležité, lidské vlastnosti. Touto vlastností je intuice, která jde ruku v ruce s osobními zkušenostmi každého obchodníka či pracovníka risku. Každého z nás ovlivňují určité subjektivní faktory každý den a nejinak je tomu i v obchodě, respektive při posuzování bonity klienta. Pro jednoho je úvěrový případ právě na hranici schvalitelnosti a pro druhého může být až daleko za touto hranicí. I proto existují v bance právě ona dvě odlišná oddělení – obchodní oddělení a oddělení risku, každé z nich zaměřené na určitou část zhodnocení bonity určeného klienta. Každé z nich má svoji pravdu a nic není jen bílé nebo černé. Proto si myslím, že základem a nutností pro kvalitní ohodnocení bonity žadatele před poskytnutím úvěru je, aby spolu obě zmiňovaná oddělení, poněkud nadneseně řečeno, maximálně souzněla. Jedině tak lze dojít k úspěšnému posuzování bonity úvěrových žadatelů z hlediska banky a zabránit tak potenciálním nežádoucím finančním ztrátám při poskytování úvěrů.

88

Seznam použité literatury 1. Webové stránky společnosti Salamander, 2009 a 2010, [online], dostupný na: http://www.salamander.cz/ a http://www.salamanderclub.cz/ 2. Webové stránky České národní banky, 2009 a 2010, [online], dostupný na: http://www.cnb.cz/ 3. RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza (metody, ukazatele, využit v praxi), 1. vydání, GRADA Publishing, 2007, 120 stran, ISBN 978-80-247-1386-1 4. ČERNÁ, Alena. DOSTÁL, Jiří. SŮVOVÁ, Helena. ŠPAČEK, Edvard. HUBÁLEK, Karel. Finanční analýza (skripta), 1. vydání, Bankovní institut, a.s., 1997, 294 stran 5. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví, 1. vydání, Management Press, Praha, 1999, 741 stran, ISBN 80-85943-89-1 6. LANDA Martin. Jak číst finanční výkazy, 1. vydání, Computer Press, a.s., 2008, 176 stran, ISBN 978-80-251-1994-5 7. KISLINGEROVÁ, Eva. HNILICA, Jiří. Finanční analýza krok za krokem, 1. vydání, C.H. Beck Praha, 2005, 137 stran, ISBN 80-7179-321-3 8. ŠTĚPÁNÍK, Lubomír. Malá exkurze do banky pro všechny bankovní klienty. 2. vydání, vydavatelství SAGIT, Ostrava, 1993, 140 stran, ISBN 80-901215-3-5 9. HOLEČKOVÁ, Jaroslava. Finanční analýza firmy, 1. vydání, ASPI, Praha, 2008, 208 stran, ISBN 978-80-7357-392-8 10. RUBBERT,

Thomas.

Das

Bonitätsrisiko:

Ein

integriertes

Konzept

für

das

Riskomanagement, 1. vydání, Service-Fachverlag, Rakousko, 1993, 193 stran, ISBN 3-85428-266-4 11. GRÜNWALD, Rolf. HOLEČKOVÁ, Jaroslava. Finanční analýza a plánování podniku, 1. vydání, EKOPRESS, s.r.o., Praha, 2007, 197 stran, ISBN 978-80-86929-26-2 12. SCHOLLEOVÁ, Hana. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy, GRADA publishing, a.s., Praha, 2008, 256 stran, ISBN 978-80-247-2424-9 13. Výroční zpráva společnosti Salamander k 31.5.2007, 31.5. 2008 a 31.5.2009, [online] dostupné na: www.justice.cz 14. DLUHOŠOVÁ, Dana. Finanční řízení a rozhodování podniku., 1. vydání, EKOPRESS, s.r.o., Praha, 2006, 191 stran, ISBN 80-86119-58-0

Seznam použitých tabulek a grafů Tabulka 1: Hodnocení vitality podniku

89

Tabulka 2: Schéma majetkové struktury podniku Tabulka 3: Schéma kapitálové struktury podniku Tabulka 4: Schéma výkazu zisku a ztát Tabulka 5: Struktura výkazu o tvorbě a použití peněžních prostředků Tabulka 6: Schéma jednotlivých vlastníků společnosti Salamander ČR Tabulka 7: Největší tuzemské obchody s obuví v roce 2008 Tabulka 8: Vývoj ukazatelů obrátka zásob a doba obratu zásob Tabulka 9: Bodování výsledků Kralickova Quicktestu Graf 1: Vývoj položek strany aktiv spol. Salamander Graf 2: Vývoj položek strany pasiv spol. Salamander Graf 3: Vývoj jednotlivých položek výsledku hospodaření spol. Salamander Graf 4: Vývoj peněžních toků v jednotlivých oblastech činnosti spol. Salamander Graf 5: Vertikální analýza aktiv v rozvaze společnosti Salamander v Graf 6: Vertikální analýza pasiv v rozvaze společnosti Salamander Graf 7: Poměrová analýza likvidity spol. Salamander Graf 8: Poměrová analýza rentability spol. Salamander Graf 9: Rozbor jednotlivých ukazatelů zadluženosti spol. Salamander Graf 10: Doba obratu zásob, pohledávek a závazků spol. Salamander Graf 11: Vývoj doby obratu fixních a celkových aktiv spol. Salamander Graf 12: Altmanův index aplikovaný na společnost Salamander Graf 13: Modifikovaná verze Tafflerova modelu společnosti Salamander Graf 14: Kralickův Quicktest aplikovaný na společnost Salamander

Seznam příloh Příloha č. 1 Souhrnná ratingová stupnice Příloha č. 2 Stupnice pro dlouhodobý rating Příloha č. 3 Stupnice pro krátkodobý rating Příloha č. 4 Rozvaha společnosti Salamander (Horizontální analýza – část I. Aktiva) Příloha č. 5 Rozvaha společnosti Salamander (Horizontální analýza – část II. Pasiva) Příloha č. 6 Výkaz zisku a ztráty společnosti Salamander (Horizontální analýza – část III.) Příloha č. 7 Výkaz cash flow společnosti Salamander (Horizontální analýza – část IV.) Příloha č. 8 Rozvaha společnosti Salamander (Vertikální analýza – část I. Aktiva) Příloha č. 9 Rozvaha společnosti Salamander (Vertikální analýza – část II. Pasiva)

90

Příloha č. 1 Souhrnná ratingová stupnice25 Moody's S&P Fitch Hodnocení Stupeň Dlouhé Krátké Dlouhé Krátké Dlouhé Krátké období období období období období období Aaa AAA AAA Nejvyšší kvalita Aa1 AA+ AA+ A-1+ F1+ Aa2 AA AA Velmi kvalitní P-1 Aa3 AAAAA1 A+ A+ A-1 F1 Investiční stupně A2 A A Střední kvalita - vyšší A3 AAP-2 A-2 F2 Baa1 BBB+ BBB+ Baa2 BBB BBB Střední kvalita - nižší P-3 A-3 F3 Baa3 BBBBBBBa1 BB+ BB+ Ba2 BB BB Spekulativní Ba3 BBBBB B B1 B+ B+ B2 B B Vysoce spekulativní B3 BBCaa1 Not Prime CCC+ CCC+ Značná rizika Spekulativní stupně Caa2 CCC CCC Extrémně spekulativní C C Caa3 CCCCCCS velmi nízkou perspektivou Ca CC CC C C Velmi vysoká C CI D D pravděpodobnost D úpadku D

Příloha č. 2 Stupnice pro dlouhodobý rating26 25

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rating (25.1.2010)

91

Standard & Poor's; Fitch

Moody's Aaa

AAA

Aa1 Aa2 Aa3 A1 A2 A3 Baa1 Baa2

AA+ AA AAA+ A ABBB+ BBB

Baa3

BBB-

Ba1 Ba2 Ba3 B1 B2 B3 Caa Ca C

BB+ BB BBB+ B BCCC CC C

Téměř žádné úvěrové riziko. Vynikající schopnost splnění finančních závazků. Bezpečná investice s nízkým rizikem.

Bezpečná investice, náchylná na ekonomické události a negativní vlivy v daném oboru podnikání. Středně bezpečná investice vyskytující se často při zhoršených podmínkách v ekonomice. Stále dostatečná schopnost dostát svým závazkům, ale situace se může zhoršit. Spekulativní investice - dlužník čelí nepříznivým podmínkám a je problematické předpovídat budoucí vývoj. Spekulativní investice - dlužník čelí nepříznivým podmínkám a očekává se zhoršení situace. Pravděpodobnost úpadku nebo jiné přerušení činnosti - závazky nejspíše nebudou splaceny. Velmi vysoká pravděpodobnost úpadku. Trvalá neschopnost dlužníka dostát svým závazkům.

D WR NR

Zhodnocení

NR

Hodnocení staženo. Subjekt bez ratingu.

Příloha č. 3 Stupnice pro krátkodobý rating27 Moody's 26 27

Standard & Fitch

Zhodnocení (v rámci krátkého období)

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rating (25.1.2010) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rating (25.1.2010)

92

P-1 P-2 P-3

NP (not prime)

Poor's A-1+ A-1 A-2

F1+ Vynikající schopnost plnit své finanční závazky. F1 Velmi dobrá schopnost plnit své finanční závazky. F2 Uspokojivá schopnost plnit své finanční závazky.

A-3

F3

B

B

C

C

D

D

Nepříznivé ekonomické podmínky by mohly oslabit schopnost dlužníka plnit své finanční závazky. Spekulativní charakter - náchylnost k negativním změnám. Vysoké riziko neschopnosti dlužníka plnit své finanční závazky. Závislost na ekonomické situaci a podmínkách v daném odvětví podnikání. Dlužník je v prodlení, neplní své finanční závazky.

Příloha č. 4 Rozvaha společnosti Salamander za období 2007 – 2009 (Horizontální analýza – část I. Aktiva)

93

Příloha č. 5 Rozvaha společnosti Salamander za období 2007 – 2009 (Horizontální analýza – část II. Pasiva)

94

Příloha č. 6 Výkaz zisku a ztráty společnosti Salamander za období 2007 – 2009 (Horizontální analýza – část III.)

95

Příloha č. 7 Výkaz cash flow společnosti Salamander za období 2007 – 2009 (Horizontální analýza – část IV.)

96

Příloha č. 8 Rozvaha společnosti Salamander za období 2007 – 2009 (Vertikální analýza – část I. Aktiva)

97

Příloha č. 9 Rozvaha společnosti Salamander za období 2007 – 2009 (Vertikální analýza – část II. Pasiva)

98

99