Rozvodové řízení z pohledu zákona o rodině

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Rozvodové řízení z pohledu zákona o rodině Proces při rozvodovém řízení, který musí rozvádějící se manželé podstoupit a vliv rozvodu manželů na jejich děti.

Bakalářská práce

Autor:

Jana Košutová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Lubomír Málek

Duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

Havlíčkův Brod, dne 20. 4. 2010

………………………… Jana Košutová

2

Poděkování: Děkuji za odbornou a konzultační pomoc při psaní mé bakalářské práce svému vedoucímu práce JUDr. Lubomíru Málkovi a především JUDr. Marcele Málkové, za poskytnutí odborných rad.

3

Anotace Cílem práce je poukázat na důleţitost zákona o rodině, který je součástí kaţdodenního ţivota v naší společnosti a zároveň i právním podkladem k rozvodovému řízení. Práce poukazuje na sloţitý proces při rozvodovém řízení, který musí rozvádějící se manţelé podstoupit a vliv rozvodu manţelů na jejich děti.

Annotation The objective of bachelor's thesis is to refer to importance of family law, which is part of daily life in our society and at the same time the legal ground for divorce trial. The thesis refers to a complicated process during divorce trial, which divorcing couple must undergo and an effect of married couple´s divorce on their children.

4

Obsah 1 . Úvod ................................................................................................................................. 6 2. Řízení o rozvod manţelství ............................................................................................... 8 2.1. Řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manţelství ....... 11 2.2. Důvod zahájení řízení ............................................................................................... 11 2.3. Moţnosti rozhodnutí soudu ...................................................................................... 13 2.3.1. Svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů ......................................................... 17 2.3.2. Svěření dítěte do společné výchovy rodičů ........................................................... 18 2.3.3. Svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů ............................................................ 19 2.4. Určení výţivného...................................................................................................... 22 2.5. Současný návrh způsobu určení výţivného .............................................................. 28 2.6. Styk rodičů s dítětem ................................................................................................ 30 2.7. Role kolizního opatrovníka u rozvodového řízení ................................................... 32 3. Rozvodové řízení ............................................................................................................. 33 3.1. Rozvod podle § 24 zákona o rodině (tzv. sporný) .................................................... 36 3.2. Rozvod podle § 24 a zákona o rodině ( tzv. nesporný) .......................................... 37 3.3.1. Písemná smlouva upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a případnou vyţivovací povinnost. ........................................................................................................................ 39 3.4. Odvolání proti rozsudku soudu ................................................................................ 41 4. Důvody,pro které soud ţalobě na rozvod manţelství nevyhoví ...................................... 41 4.1. Nesouhlas manţela ................................................................................................... 42 4.2. Zvlášť závaţná újma ................................................................................................. 43 4.3. Mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch manţelství ........................................... 44 4.4. Změna příjmení podle § 29 zákona o rodině ............................................................ 44 5. Závěr ................................................................................................................................ 46 Seznam pouţité literatury a dalších pramenů ...................................................................... 48 Seznam příloh ...................................................................................................................... 49

5

1 . Úvod Manţelství doprovází lidstvo jiţ po celé dějiny. Je chápáno jako právní a společenská forma souţití muţe a ţeny. Ovšem práva ţen a muţů byla z hlediska historie velmi rozdílná. Velkou roli sehrálo v minulosti náboţenství, morálka a veřejné mínění. Vţdy bylo manţelství zaloţeno za účelem výchovy dětí, nebo za účelem získání, či udrţení majetku. Právní formu rozpadu manţelství upravil v našem právním řádu zákon č. 320/1919 Sb., kdy rozlišoval tzv. „ rozvod od stolu a loţe“, který znamenal rozpad manţelství na základě oboustranného souhlasu, ale i rozvod manţelství i přes nesouhlas jednoho z účastníků tzv. „rozluku“, která umoţňovala uzavření dalšího manţelství. Zákon o právu rodinném č. 265/1949 jiţ nepouţíval termín „ rozvod od stolu a loţe“, ale definoval rozpad manţelství jako „ trvalý a hluboký rozvrat“. Novela zákona o právu rodinném č. 61/1955 Sb. zaručovala rozpad manţelství i proti vůli nevinného manţela, jelikoţ manţelství jiţ neplnilo svůj účel. Původní zákon o rodině ukládal soudu zjistit příčiny rozpadu manţelství a uvést je v rozhodnutí. Smírčí řízení bylo zakotveno v zákoně č. 49/1973 Sb. Aţ zákon č. 91/1998 Sb. zjednodušil dokazování viny na rozpadu manţelství. Teprve novelizace zákona o rodině č. 91/1998 Sb. oddělila řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem od řízení o rozvodu manţelství jejich rodičů. Rozvod doprovází lidstvo jiţ staletí a v dnešní době se však stal běţnou součástí našeho ţivota. Má vţdy dopad na oba účastníky řízení, tj. rozvádějící se manţele. Bohuţel se dotýká i dalšího ţivota dětí obou manţelů, jejichţ poměry jsou v rozvodovém řízení upravovány. Kaţdé dítě má totiţ právo dle Listiny základních práv a svobod na oba rodiče a je samozřejmé, ţe má vyrůstat ve šťastné a spokojené rodině. V dnešní uspěchané době si však rodiče toto dosti často neuvědomují a konflikty, které jsou pro někoho z nás běţnou součástí ţivota, řeší rozvodem manţelství. Jelikoţ je toto téma velice obsáhlé, v úvodu jsem nahlédla do historie zákonů , které upravovaly rozpady manţelství. V první části mé práce se zaměřuji na úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu, zejména je zde vyzdviţen zájem dítěte a moţný vliv rozpadu manţelství na jejich chování a jak ho chápou, dle věku dítěte. Ve druhé části popisuji právní úpravu moţnosti svěření dítěte do výchovy po rozvodu, určení výţivného a styku rodičů s dítětem po rozvodu manţelství. Je dobré, ţe

6

naše právní úprava má na výběr více moţností, aby dítě co nejméně utrpělo rozvodem svých rodičů. Samotné rozvodové řízení a vypořádání majetkových vztahů popisuji ve třetí části mé bakalářské práce. Sloţité podmínky pro naplnění skutkové podstaty rozvodu, jakoţ i vyţivovací povinnosti, která s rozvodem neoddělitelně souvisí. Důvody, pro které soud ţalobě na rozvod manţelství nevyhoví, popisuji ve čtvrté části. Toto téma jsem si vybrala, neboť mě mrzí, jak je chápán rozvod v dnešní společnosti. Dnes je rozvod běţnou součástí našeho ţivota, svoje manţelské problémy řešíme rozvodem. Tak se stává, ţe ve školních třídách začínají převaţovat děti z rozvedených manţelství. V 9. třídě ZŠ, kam dochází můj syn je 22 ţáků a z toho 13 pochází z rozvedených rodin. Tato informace pro mě byla natolik fatální, ţe jsem se rozhodla sepsat bakalářskou práci o právním postupu při rozvodu manţelství. Chci poukázat na Zákon o rodině č. 91/1998, který upravuje mimo jiné právě rozvod manţelství v ustanovení § 24 aţ 29, ať sporný nebo nesporný a upravuje také vztahy rodičů k dětem po rozvodu.

7

2. Řízení o rozvod manţelství V současné době se v rozvodovém řízení postupuje podle zákona o rodině č. 94/1963 Sb. v platném znění. Rozvod manţelství je upraven v hlavě páté, ustanovení § 24 aţ § 29. U řízení můţe být kaţdý účastník zastoupen advokátem. Rozvodové řízení u manţelů, kteří mají nezletilé ději, se skládá ze dvou částí. V prvé řadě je nutné upravit poměry k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manţelství. Poté, co rozsudek nabude právní moci je moţné projednat ţalobu o rozvod manţelství. U manţelů, kteří nemají nezletilé děti, soud rozhoduje pouze o ţalobě o rozvod manţelství. Řízení u soudu upravuje zákon č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád. Řízení ve věcech nezletilých dětí i samotné rozvodové řízení se řídí částí třetí občanského soudního řádu, kde je uvedeno řízení v prvním stupni. Opravným prostředkem je zde odvolání, které je upravené v části čtvrté občanského soudního řádu. Řízení se zahajuje na návrh, který musí v souladu s § 79 odst.1 o.s.ř. obsahovat tyto náleţitosti: -

z podání musí být patrno, kterému soudu je určeno

-

kdo je činí

-

které věci se týká

-

co sleduje

-

musí být podepsáno a dotováno

-

musí obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popř. jejich rodné číslo

-

musí v něm být vylíčeny rozhodující skutečnosti

-

označeny důkazy, jichţ se navrhovatel dovolává

-

musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá

Ţalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o osobním stavu – rozvodu manţelství (§80, písm. a) o.s.ř. Řízení ve věcech péče o nezletilé, můţe soud zahájit i bez návrhu, jak vyplývá z § 81, odst.1 o.s.ř.. Péče soudu o nezletilé uvedena v § 176 o.s.ř., je zařazena do hlavy páté o.s.ř., spolu s ostatním řízením, které lze také zahájit bez návrhu. Občanský soudní řád také upravuje otázku, který soud řeší rozvodové řízení.

8

Z ust. § 9 odst.1 vyplývá, ţe pokud zákon nestanoví jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.Občanský soudní řád jinak nestanoví, takţe rozvodové řízení probíhá u okresních (obvodních) soudů. V § 88 písm. a) o.s.ř. je uvedeno, ţe k řízení o rozvodu manţelství je příslušný soud, v jehoţ obvodu měli manţelé poslední společné bydliště v České republice, jde-li o rozvod, neplatnost manţelství nebo o určení, zda tu manţelství je či není, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manţelů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud ţalovaného, a není-li ani takového soudu, obecný soud ţalobce. Dále je v § 88 písm.c) uvedeno, ţe k řízení ve věcech péče o nezletilé je příslušný soud, v jehoţ obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště, jde-li o věc péče o nezletilé, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o osvojení nebo o povolení uzavřít manţelství nezletilému. Při rozvodovém řízení se podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, stanovují i poplatky za rozvodové řízení: - návrh na podání ţaloby na rozvod manţelství je zpoplatněn 1000 Kč kolkem, - za návrh na zahájení řízení o určení výţivného, včetně jeho zvýšení, jakoţ i o sníţení nebo zrušení výţivného, jehoţ předmětem je peněţité plnění: do částky 30 000 Kč včetně – 300 Kč v částce vyšší neţ 30 000 Kč – 1 % z této částky, nejvýše 10 000 Kč V souvislosti s rozvodovým řízením se tento poplatek týká řízení ve věci výţivného zletilých dětí, výţivného manţelky a rozvedeného manţela. Navrhovatel v řízení o určení výţivného, včetně jeho zvýšení, je od poplatku osvobozen. Od poplatku jsou osvobozena řízení ve věcech péče soudu o nezletilé děti. Se vstupem České republiky do Evropské unie a zvýšenou migrací občanů se mnoţí případy rozvodů manţelství, kdy oba manţelé nemají stejné občanství. Tato potřeba řešení příslušnosti soudu vedla Radu EU v roce 2000 k vydání Nařízení Rady EU č. 1347/2000, které bylo později nahrazeno Nařízením Rady ES č. 2202/2003 o „Příslušnosti a uznávání

9

výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem, které platí v současné době―. Toto Nařízení dovoluje manţelům, aby si vybrali z několika různých skutečností rozhodných pro určení soudní příslušnosti v případě jejich rozvodu. Článek 3 Nařízení říká, ţe „K řízení o rozvodu jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území — mají manželé (oba) obvyklé bydliště, nebo — měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo — má odpůrce bydliště, nebo — v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo — má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo — má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé. Není-li žádný soud některého členského státu příslušný na základě článků 3, 4 a 5 Nařízení, určí se příslušnost v každém členském státě v souladu s právem tohoto státu―. Toto Nařízení pouze určuje příslušnost soudu, který bude o rozvodu rozhodovat, v ţádném případě neurčuje, jaké hmotné právo bude na rozvod aplikováno. Nevýhodou je, ţe pokud spolu manţelé nekomunikují, můţe dojít k situaci, ţe oba podají návrh na rozvod i v jiném státě. Poté je třeba zjistit, na který soud byl návrh podán jako první a tomu je zapotřebí věc předat. Tuto informaci uvádím pouze pro zajímavost, rozvodové řízení, kterým se zabývám se týká pouze manţelství rozvádějících se v České republice.

10

2.1. Řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manţelství Řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem je zahájeno u soudu v jehoţ obvodu mají nezletilé děti bydliště, podáním návrhu na zahájení řízení. Tento návrh se podává ve trojím vyhotovení, neboť účastníkem řízení se zároveň stává i ustanovený opatrovník, tedy orgán sociálně-právní ochrany dětí. Podávaný návrh musí mít náleţitosti podání, které upravuje občanský soudní řád. Společně s návrhem na úpravu poměrů pro dobu po rozvodu manţelství se k soudu podává i ţaloba o rozvod manţelství.

2.2. Důvod zahájení řízení V ustanovení §25 zákona o rodině je uvedeno: Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu. 1 Při rozhodování o úpravě poměrů k nezletilým dětem v České republice pro dobu po rozvodu manţelství vychází z kritérií uvedených v § 26 zákona o rodině. 1) „Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. 2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. 3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodu rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu. 4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové 1

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

11

možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. 5) Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. 6) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní. „2

Rozhodnutí o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu manţelství je zásadním rozhodnutím, neboť pokud nedojde k dohodě mezi účastníky soudu, musí soud rozhodnout, komu bude nezletilé dítě svěřeno do výchovy a jak a kolik bude druhý z rodičů přispívat na jeho výţivu. Soud nemá jednoduché rozhodování o tom, komu svěří dítě do péče. Při rozhodování bere soud v úvahu i názor opatrovníka nezletilých dětí, popř. názor nezletilých dětí, jejichţ názory v rámci jejich výslechu u soudu zjišťuje. Někdy je zapotřebí přihlédnout k výsledkům zkoumání soudních znalců z oboru dětské psychologie. Problémem při rozhodování o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu můţe být skutečnost, ţe rodiče nezletilých dětí mohou být poznamenány negativními emocemi a někdy aţ nepřátelstvím. Proto soud postupuje při rozhodování podle výše popsaných kritérií. Po rozvodu mohou tyto emoce ustoupit a situace můţe být úplně jiná. Zajímavě na toto téma přistupuje např. německá právní úprava, která volí zcela opačný postup. Soud v prvé řadě manţelství rozvede a teprve po zklidnění emocí a vzájemných vztahů rozhoduje o úpravě poměrů k nezletilým dětem. Teprve aţ nabude právní moci rozsudek o rozvodu manţelství, nabude účinnosti rozsudek o právní úpravě poměrů pro dobu po rozvodu, kterým byla soudem schválena dohoda mezi rodiči o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manţelství, eventuelně bylo soudem v této věci rozhodnuto. 2

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

12

Pokud dítě v době jednání o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu nabude zletilosti, soud toto řízení zastaví.

2.3. Moţnosti rozhodnutí soudu Na základě výslechu rodičů, jako účastníků řízení, popř. znaleckého posudku z oboru dětské psychologie a s přihlédnutím k zájmům nezletilých dětí, můţe soud rozhodnout o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu manţelství takto: -

svěření nezletilých dětí do výchovy jednoho z rodičů

-

svěření nezletilých dětí do společné výchovy rodičů

-

svěření nezletilých dětí do střídavé výchovy rodičů

Pokud soud zjistí, ţe ţádný z rodičů není schopen zajistit řádnou výchovu dítěte, nebo se vyskytnou jiné závaţné důvody, např. závaţná nemoc na straně rodičů, nástup trestu odnětí svobody na straně rodičů, můţe rozhodnout například o umístění dítěte do pěstounské péče, do výchovy jiné fyzické osoby, nebo v krajním případě o umístění dítěte do ústavní výchovy. Jedná se však o vyjímečné případy a soud by rozhodoval podle § 45 zákona o rodině. Ustanovení § 45 Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče 1 ) “Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte. 2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte. Do rozhodnutí soudu společná výchova trvá. 3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

13

4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti.― 3

Pokud je na straně rozvádějících se rodičů dítěte problém dlouhodobějšího charakteru, je vhodné uvaţovat právě o některém z jiných typů náhradní výchovy. Jde například o případ, kdy jeden z rozvádějících se manţelů má nastoupit výkon trestu a rodič, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy utrpěl při autonehodě úraz, pro který bude několik měsíců hospitalizován v nemocnici. Pak bude nejčastěji vhodné svěřit dítě do výchovy jeho nejbliţšímu příbuznému např.babičce, která se o něj dočasně postará.

Kritéria, ke kterým opatrovnický soud přihlíţí, popsal ve své knize „Kritéria pro posuzování kvality výchovných schopností rodičů“ PhDr. E.Bakalář. Kaţdé z nich je v knize popsáno a uspořádáno podle závaţnosti. Při rozhodování o umístění dětí do péče na dobu po rozvodu se soud rozhoduje právě na základě zjištěných skutečností, podle např. těchto kritérií: „Kritéria svěření nezletilého dítěte či dětí do výchovy - osobnost rodiče – rodič by měl být slušný a mít schopnost vidět svět reálně a především své dítě, s jeho schopnostmi i nedostatky, umět dávat i brát. Do tohoto kritéria patří pojmy jako dobře fungující kvalita osobnosti a citová a psychosociální zralost dává rodiči záruky ke kvalitní výchově dítěte. Osobnost rodiče může určit znalec z odvětví psychologie. Nejčastěji se psychologické vyšetření znalcem provádí ambulantní formou na pracovišti znalce. Po vyšetření každého z rodičů přichází samotné vyšetření nezletilých, s pozdější interakcí s rodiči. - vztah rodiče k dítěti – nutností je rozpoznat lásku zdravou, zaměřenou na rozvoj a štěstí dítěte a lásku sobeckou, zaměřenou na uspokojení svých potřeb, kdy výsledkem takové lásky bývá opožděný samostatný citový rozvoj. Účast rodiče na základních aktivitách dítěte a péči o dítě dává zvýhodnění spíše matkám, které bývají více doma. 3

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

14

Matky jsou rovněž otevřenější a mají menší zábrany o svých citech hovořit. Otcové naopak svůj do jisté míry nedostatek citlivosti vyrovnávají schopností vidět klady a zápory dítěte realisticky. Spíše jde o schopnost rodičů projevovat vůči dítěti lásku a emoční vřelost, které jsou podmínkou pro jeho další bezproblémový fyzický a duševní život. - charakter, morálka, struktura mravních norem rodiče – jedná se o případné trestné činy, přestupky nebo disciplinární řízení rodičů, které soud zjišťuje zejména z rozvodového spisu – ze samotných podání a výslechů rodičů v průběhu opatrovnického řízení i ze zpráv o pověsti , kterou si vyžaduje z místa bydliště. Konkrétním projevem charakteru rodičů je jejich chování v průběhu rozpadu rodiny a rozvodu manželství. - respekt k právu dítěte stýkat se s druhým rodičem – v případě, že se zpřetrhají vazby k jednomu z rodičů, vede to k narušení základní životní jistoty. Pokud některý z rodičů chce bránit ve styku druhému rodiči, je to závažný faktor, který výrazně snižuje výchovné schopnosti rodiče. Pokud má rodič zdravou osobnost, pak dítěti nebrání ve styku s druhým rodičem a dobrá vůle rodiče je brána také velmi pozitivně. Uvedené kritérium je dle mého názoru velmi důležité, protože popouzení a pomlouvání druhého rodiče vede u dětí k vážným poruchám. - vztah dítěte k rodiči – hodnotí se kvalita a intenzita vztahu, koho má dítě rádo, koho více akceptuje a který z rodičů umí lépe uspokojovat dětské potřeby, což je většinou součástí hodnocení znaleckého posudku. Utváření tohoto vztahu je samozřejmě ovlivněno charakterem rodiče. Nesmí se jednat o manipulaci a podněcování dítěte. - vzor pro vytvoření sociální role a identity – od útlého věku dítěte po celou dobu vývoje si člověk vytváří společenskou roli také podle sexuální identity, chlapci mužskou, dívky ženskou. K přijmutí své role musí mít dítě vhodný vzor. Pomocí procesu identifikace s matkou dívka dospívá do pocitu, že je správnou ženou a analogicky chlapec stejného pocitu dospěje identifikací s otcem. Aby dítě mohlo přijmout svou roli zdravě, vyspěle a uspokojivě, musí mít vhodný model. Děti žijící s jedním rodičem se přizpůsobují situaci lépe, pokud jde o rodiče stejného pohlaví.

15

- úroveň vzdělání a inteligence rodiče – rodič, který má výrazně vyšší vzdělání a inteligenci bude dítě více stimulovat v jeho rozumovém vývoji a předá mu více zkušeností a poznatků. Toto kritérium je velmi snadné k posouzení dle dosaženého vzdělání či inteligenčními testy v průběhu znaleckého posudku. Především záleží na rodinném prostředí rodiny, na jejich stimulaci a podpoře vzdělávání. Úroveň vzdělání ještě nemusí plně vypovídat o výchovné způsobilosti. - šíře rodinného zázemí – do tohoto kritéria spadají prarodiče dítěte, sourozenci rodiče a jejich děti, zejména, jsou –li srovnatelného věku. Důležité je také, jak daleko od sebe tito příbuzní bydlí, jak často se vídají a zejména jaká je kvalita vztahu s ohledem na ochotu pomoci, např. v případě, že rodič nemůže své povinnosti dočasně vykonávat. Lze zjistit v průběhu účastnických výslechů v opatrovnickém řízení. - kontinuita prostředí – dítě by, pokud možno, nemělo zpřetrhat vazby s osobami a prostředím, na které si zvyklo. Prostředí je bráno nejen jako dům, byt, pokoj, ale i hřiště, a třeba osoby jako kamarádi, sousedé, učitelé. I přesto, že se dítě obvykle rychle zadaptuje na nové prostředí, neměla by změna být častá a zcela radikální. - hmotné zabezpečení – má-li rodič více finančních prostředků, může dítěti zajistit lepší životní podmínky. Dostatek finančních prostředků znamená lepší úroveň a často je považován za lepší životní styl. - věk dítěte – obecně lze říci, že děti útlého věku potřebují zpravidla více péči matky, u dětí starších je potom třeba brát zřetel na jejich přání. Většinou se provádějí pohovory s dětmi na orgánu sociálně právní ochrany dětí a nově je novelou občanského soudního řádu zdůrazněno, že děti mohou projevit svůj názor v rámci opatrovnického řízení přímo u samotného soudního řízení. - sourozenci – pro rozhodování o výchově více dětí týchž rodičů platí zásada svěřování nezletilých sourozenců do výchovy témuž rodiči. Smyslem této zásady je nezbytná ochrana sourozeneckých vztahů tam, kde již byly narušeny vzájemné vztahy mezi rodiči a v důsledku toho i vztahy mezi rodiči a dětmi. Tuto zásadu nelze uplatňovat mechanickým způsobem, jsou –li výjimečně vzhledem k okolnostem konkrétního

16

případu důvody pro oddělenou výchovu sourozenců.― 4 Je zcela zřejmé, ţe rodiče nemohou stoprocentně splňovat všechna kritéria. Kritéria jsou jakýmsi vodítkem pro rozhodnutí soudu. „V neúplných českých rodinách žije 580 tisíc dětí, celkem 480 tisíc z jich je nezletilých. 85 procent dětí je v péči matky, 6 procent v péči otce a kolem 3 procent dětí má střídavou péči―. 5

2.3.1. Svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů Pokud soud rozhodne o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů, výţivné stanoví druhému z rodičů. Toto svěření do výchovy jednoho z rodičů je nejčastějším rozhodnutím soudu. Dítě má právo na výchovu obou rodičů, na pravidelný osobní styk s nimi. Zákon o rodině také zdůrazňuje, ţe rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy má nárok na pravidelné informace o dítěti. Dnešní moderní doba přináší daleko více moţností komunikací s dítětem, např. formou SMS, emailových zpráv atd. Pro dítě je vhodné, pokud se rodiče dokáţou domluvit, nenechají se ovlivnit momentálními emocemi, kterými prochází a v zájmu dítěte spolu stále komunikují. Rodič, jemuţ není dítě svěřeno do výchovy se i nadále podílí na důleţitých rozhodnutích např. ve výběru střední školy, v důleţitých lékařských zákrocích. V případě, ţe oba rodiče mají zájem o svěření dítěte do své výchovy, opírá soud rozhodnutí ve věci nejen o to, co rodiče vypovědí, ale také často o závěry znaleckých posudků z oboru dětské psychologie. V tomto posudku znalec obvykle posuzuje vztahy dětí k rodičům a naopak, osobnosti dětí a rodičů a to, kdo z rodičů má lepší výchovné předpoklady.

4

Saiverová Iveta – Bakalářská práce – Dítě v rozvodových vztazích UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE

ZLÍNĚ – Institut mezioborových studií Brno - 2009 5

MF Dnes - článek ze dne 25.3.2010 Wallerová Radka, redaktorka MF Dnes

17

2.3.2. Svěření dítěte do společné výchovy rodičů Ustanovení §26 odst. 2 zákona o rodině uvádí, ţe pokud rodiče mají zájem vychovávat dítě a jsou k tomu způsobilí, můţe být soudně dítě svěřeno do společné , případně střídavé výchovy, pokud budou takto lépe zajištěny potřeby dítěte. Je samozřejmostí, ţe tento návrh rodiče jiţ zváţí předem, soudu ho navrhnou a ten jenom přezkoumá podmínky, které je nutné pro tuto variantu splnit. Pro svěření dítěte do společné a střídavé výchovy rodičů , musí soud přezkoumat následující podmínky: -

„oba rodiče jsou způsobilí dítě vychovávat

-

oba rodiče mají o výchovu zájem

-

svěření dítěte do společné nebo střídavé výchovy je v zájmu dítěte

-

potřeby dítěte budou svěřením do společné nebo střídavé výchovy lépe zajištěny―6 Soud musí brát vţdy v úvahu zájem dítěte, před zájmem rodičů, kteří se dohodli na

společné výchově dítěte. Zákonem stanovená společná výchova dětí znamená, ţe rozhodnutí o konkrétním svěřením dítěte do výchovy jednoho z rodičů zde není. Soud rozhodne, ţe se dítě svěřuje do společné výchovy. Není upravena ani vyţivovací povinnost. Dítě vyrůstá nadále s matkou i otcem, takţe soud vlastně potvrdí dosavadní stav. Rodiče zůstávají v jednom bytě a podílí se na společné výchově. Zemře-li jeden z rodičů, zůstává dítě ve výchově druhého rodiče. Společná výchova znamená, ţe druhý rodič neztrácí po rozvodu právo rozhodovat o svém dítěti. V soudní praxi to znamená, ţe soud nerozhodne o svěření dítěte do výchovy jednomu z rodičů, ale poměry dítěte zůstávají stejné, jako před rozvodem. Takové rozhodnutí musí být v zájmu dítěte. Soud nerozhoduje o společné výchově, ale schvaluje dohodu rodičů o společné výchově dítěte. Rozhodnutí o svěření dítěte do společné výchovy přichází v úvahu zejména tam, kde manţelé nadále dokáţí plnit svoji rodičovskou roli, pouze nejsou schopni spolu nadále ţít jako partneři.

6

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

18

2.3.3. Svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů Střídavá výchova znamená pro dítě zásadní změnu v dosavadních návycích, opakující se změnu prostředí, ve kterém vyrůstá. Je však opět na rozhodnutí soudu, zda se k této výchově přikloní. Tato záleţitost můţe být pro dítě je velmi zatěţující a náročná. I kdyţ ze zákona nevyplývá ţádný časový interval, který by se musel dodrţovat, zpravidla se rodiče dohodnou na týdenním, dvoutýdenním, nebo měsíčním cyklu, kdy se o dítě stará jeden z rodičů. Nevyplývá však z toho, ţe druhý z rodičů by neměl právo na informace o dítěti, nebo o jeho zdravotním stavu za období, které bydlel u druhého z rodičů. Soud musí přihlíţet k tomu, aby dítě navštěvovalo stejné předškolní nebo školní zařízení, na které je zvyklé, aby mu zůstal okruh jeho kamarádů a mohlo provozovat mimoškolní aktivitu, jako doposud. Soud obvykle nedá souhlas se svěřením dítěte do střídavé výchovy, pokud se rodiče nedohodnou na trvalém bydlišti dítěte, na které se váţou i sociální dávky, které rodina můţe pobírat. S tím souvisí i dohoda , který z rodičů bude na dítě uplatňovat daňové zvýhodnění na vyţivované dítě ţijící s ním v domácnosti ( nyní dle § 35c zákona č 45/2006 Sb. o daních z příjmu). Pokud soud svěří dítě do střídavé výchovy, musí být zajištěna vzájemná komunikace mezi rodiči a vůle všech zúčastněných. Mnohokrát se totiţ nejedná jen o souţití rodiče a dítěte. Je velice pravděpodobné, ţe rodiče, kteří se rozvedli znovu vstoupí do jiného svazku. Někdy přijdou i další děti a právě zde nastupuje otázka, jak se dítě z prvního manţelství vyrovnává s tak těţkou ţivotní zkouškou. Je také velice důleţité, jaký vztah dítě naváţe s novými partnery svých rodičů a jejich dětmi. Kaţdý rodič se snaţí vychovávat dítě podle svého nejlepšího svědomí, ale výchova není v kaţdé rodině stejná. Na co jsou děti zvyklé s matkou, u nové rodiny otce to nemusí vţdy tolerovat, nebo naopak. Podmínky pro svěření dítěte do střídavé a společné výchovy jsou totoţné. Oba rodiče tedy musí být výchovně způsobilí, musí mít o střídavou výchovu zájem, svěření dítěte do střídavé výchovy musí být v zájmu dítěte a střídavou výchovou musí být lépe zajištěny jeho potřeby. Rodiče se musí dohodnout na mnoha podrobnostech, které se týkají kaţdodenního ţivota dítěte, především na tom, zda bude mít dítě u kaţdého rodiče své věci, nebo zda se bude kaţdý měsíc kompletně stěhovat, kdo bude dítěti zajišťovat praní prádla, nakupovat mu nákladnější vybavení apod. Současně musí být jiţ od počátku jasné, kdo bude jednotlivé potřeby dítěte hradit. 19

Pokud dítě staršího věku se společnou či střídavou výchovou nesouhlasí, potom by soud tento názor dítěte měl akceptovat. V České republice je střídavá výchova dětí méně pouţívaná, neţ svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů. Je samozřejmé, ţe toto uspořádání není vhodné pro kaţdé dítě a klade zvýšené nároky jak na dítě, tak na rodiče, kteří musí svoje ţivoty tomuto uspořádání přizpůsobit a vycházet dítěti maximálně vstříc. Ne kaţdá rodina si můţe dovolit mít potřebné zařízení dvakrát. Střídavá výchova vyţaduje takové řešení bytové situace, aby dítě mělo u obou rodičů svůj pokoj, nebo alespoň vlastní prostor. Reakce dětí na rozpad manţelství jejich rodičů dle věku, rozumové a citové vyspělosti. „Děti do 2 let Formuje se specifický citový vztah k matce a u více než 50 % dětí se vytváří také citový vztah k přítomnému a přiměřeně angažovanému otci. Kojenci rozvod nechápou, ale spolehlivě reagují na změny nálady a energetické hladiny rodičů. Batolata vnímají, že se jeden rodič odstěhoval, ale nevědí proč. Děti potřebují vidět druhého rodiče kratší dobu, ale často. Také potřebují stálost prostředí, důsledné opakování stejných rituálů, co nejvíce věcí a situací, na které byly zvyklé (hračky, nábytek). Varovné signály: zvýšená plačtivost, podrážděnost, potíže s jídlem či nadměrné ublinkávání u kojenců, potíže se spánkem, regrese ve vývoji. 2–4 roky Dítě vrůstá do své rodiny a vytváří si vědomí rodinné sounáležitosti. Formuje se u něj vědomí samostatného já a k tomu dítě potřebuje vztah nejen s matkou, ale i s otcem. Kolem tří let se chování k rodičům diferencuje. Dítě nechápe, co je rozvod, ale dobře vnímá, že jeden rodič je méně zapojený nebo zmizel, může mít představu, že to zavinilo ono, potřebuje vidět rodiče, s kterým nežije častěji. Potřebuje důslednost v péči s co nejmenším počtem změn. Varovné signály: regrese – ztráta již naučených dovedností, cucání prstů, pomočování, problémy se spánkem, noční děsy, strach z opuštění, podrážděnost nebo zlost, plačtivost nebo záchvaty zlosti, k jednomu nebo oběma rodičům. 4–6 roky Mnohé je společné s předchozím obdobím, do popředí mohou vystoupit různé úzkostné fantazie, pocity odpovědnosti či viny za odchod rodiče, pocity, že samy zaslouží trest.

20

Z náhlé nepřítomnosti jednoho rodiče mohou prožívat pocity zoufalství. V jejich chování se mohou objevit tendence k provokování, bitkám s dětmi, plačtivost nebo záchvaty zlosti, náchylnost k úrazům. Varovné signály: podobné jako u předešlého či následujících období.

Mladší školní věk Mezi šesti a osmi lety potřebuje dítě trávit čas s každým rodičem zvlášť. Tím se ujišťuje, že je mají oba stále rádi, a tím jim rodiče zároveň umožňují pochopit a vyrovnat se s faktem, že se k sobě nevrátí. Může se začít ptát, kdo je zodpovědný. Prožívá pocit ztráty, podvedení, cítí se odmítnutý rodičem, který odchází, má pocity viny, může se snažit dát rodiče znovu dohromady, obává se budoucnosti (kdo jej bude vyzvedávat ze školy, kdo mu bude pomáhat s úkoly). Jeho nespokojenost může mít podobu smutku, hněvu, zlosti, agrese, může ignorovat školu a přátele nebo mít konflikty v kolektivu. Varovné signály: např. bolesti hlavy, břicha, zvracení, nespavost, špatné usínání. Střední školní věk Děti ve věku zhruba devíti až dvanácti let chápou rozvod, ale neakceptují jej. Začínají je bavit aktivity bez rodičů, zájmy, kroužky, kamarádi se dostávají do popředí – mohou odmítnout trávit čas s rodiči. Mohou též stranit jednomu z rodičů, více potřebují hledat a označit viníka, což neznamená nutně odmítnutí jednoho z rodičů, ale spíše věku odpovídající reakci. Prožívají ztrátu iluzí, hněv, cítí se, jako když rodič neopouští druhého, ale je samotné. Využívají toho, že rodiče mají méně energie, snaží se získat nad rodiči kontrolu, manipulovat s nimi. Mohou cítit povinnost pečovat nebo podporovat citově nevyrovnaného rodiče na úkor svých vlastních zdrojů rovnováhy a energie (obrácení rolí). Mívají pocit, že musí být co nejdříve dospělí, pocit, že nebudou schopni dlouhodobého vztahu. Mohou se obracet k extrémním aktivitám a riskantnímu chování. Období puberty Ve věku 12–15 let mohou děti obviňovat jednoho nebo oba rodiče za rozvod. Mohou se chovat ovládavě, prosazovat svoji vůli, požadovat, aby zůstaly u jednoho, nebo se přestěhovaly k druhému rodiči. Potřebují stále důslednou podporu rodičů, ale odmítají s nimi trávit stejné množství času jako dříve. Problémy se projeví náladovostí, depresí, předváděním se, zhoršením prospěchu i chování ve škole, tíhnutím k alkoholu, drogám, sexuálním aktivitám nebo trvale opozičnímu chování. Vidí-li rodičovský konflikt a jejich vzájemné napadání, ztrácejí respekt k autoritě rodičů a přeneseně ke všem autoritám, podle jejich vzoru překračují hranice, dělají si, co chtějí, rychlá deziluze. Starší adolescence Mezi patnáctým a osmnáctým rokem se dospívající děti obracejí k vlastnímu životu, nezávislosti, zájmovým aktivitám, k problémům rodičů projevují malou toleranci. Potřebují péči a podporu, ale starosti rodičů je znechucují a unavují. Potřebují hovořit o tom, co cítí a prožívají ony samy, nikoliv rodiče. Jsou rády, když jsou rodiče spokojeni a šťastni, z

21

přítomnosti nového partnera rodičů mají ale smíšené pocity – pokud by ho přijaly vřele, mohou to cítit jako zradu a neloajalitu k druhému rodiči. Známkou problémů jsou problémy s chováním a učením, útěky z domova, problémy se zákonem. Totéž platí částečně i pro předchozí věkovou kategorii. „7

2.4. Určení výţivného Určení výţivného dítěte je součástí řízení o úpravu poměrů pro dobu po rozvodu manţelství, tudíţ vţdy přechází řízení o rozvodu manţelství. Platit výţivné určí soud vţdy tomu rodiči, kterému nebylo svěřeno dítě do péče. Soud musí vţdy zjistit výdělkové poměry obou rodičů a jejich majetkové poměry. Výţivné určí po předloţení veškerých potřebných dokladů. Povinností rodičů je řádně přispívat na výţivu svých dětí podle majetkových a výdělkových poměrů a podle svých moţností a schopností. Dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Soud zároveň přihlíţí k celkové ţivotní úrovni obou rodičů, včetně celkové hodnoty jejich majetku. K posouzení majetkové a výdělečné situace obou rodičů je soud oprávněn vyţádat si od různých institucí (např. banka, finanční úřad, zaměstnavatel, úřad práce) údaje, ze kterých lze zjistit příjmy rodičů. Při stanovení výţivného je třeba přihlédnout k tomu, ţe: „Povinnosti rodičů k dětem trvá až do doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit.Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností , možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Při určení rozsahu vyživovací povinnosti rodičů se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči o společnou domácnost.― 8 Je rozdíl mezi dítětem nezletilým a zletilým. U obou lze uplatnit nárok na výţivné (případně jeho zvýšení, nebo sníţení), zpětně za období tří let. Zletilé dítě si návrh musí 7

Ryšánková. Jak proţívají rozvodovou situaci děti v různém věku, citováno 10. 2. 2010. Dostupné na: http://www.rodina.cz/clanek2860.htm

8

Francová, M., Dvořáková Záborská,J. – Rozvody, rozchody a zánik partnerství. PRAHA: ASPI , Wolters

Kluwer, 2008, 256s. ISBN 978-80-7357-350-8

22

podat samo, za nezletilé dítě podává návrh rodič, který má dítě ve výchově. Povinností rodičů je platit výţivné aţ do doby, dokud se dítě není schopno samo ţivit. Nesmí to však být v rozporu s tzv. „dobrými mravy“, kdy je na rozhodnutí soudu posuzovat, zda dítě řádně studuje, nebo se jiným způsobem připravuje na budoucí povolání. Soud např. posuzuje, zda je rodič povinen platit výţivné na dítě, které jiţ potřetí ukončilo studium na vysoké škole a podalo si přihlášku na další vysokou školu. Soud při rozhodování o výši přiznaného výţivného bere v úvahu nejen jiţ výše zmiňované výdělkové a majetkové poměry rodičů, ale i potřeby nezletilých dětí. Soudu se k důkazu předkládají doklady o nákupu různých školních pomůcek, které dítě pouţívá. Dále doklady, které dokládají úhradu nákladů na dětskou rekreaci, sportovní, či školní nebo mimoškolní kurzy, úhradu za zájmové krouţky, které dítě navštěvuje a úhradu výdajů spojených se zdravotním stavem dítěte. Pokud soud zjistí, ţe rodič, který je povinný platit výţivné se bude delší dobu pohybovat mimo území České republiky, je mu umoţněno zaplatit výţivné na tuto dobu dopředu. Neplacení výţivného je podle § 196 trestního zákona trestným činem, zanedbání povinné výţivy. Na rodiče, který neplní vyţivovací povinnost tedy můţe druhý z rodičů podat trestní oznámení u Policie České republiky, nebo na místně příslušném státním zastupitelství. Citace ustanovení § 196 trestního zákona č.40/2009 Sb.: 1 ) Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyţivovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší neţ čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. 2 ) Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyţivovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší neţ čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta. 3 ) Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let bude pachatel potrestán, a) vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze, nebo b) by-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

23

Výţivné je částka, vyjádřená v penězích, kterou mají oba rodiče za povinnost hradit dítěti veškeré materiální, sociální a kulturní potřeby, aby byl zachován jeho řádný rozvoj. Takto určená částka se však nevztahuje pouze na pravidelné výdaje, které jsou nutné k zajištění potřeb dítěte. Jedná se i o úhradu nepravidelných potřeb dítěte např. úhrada účasti na lyţařském kurzu, letním táboře. I k těmto výdajům soud při stanovení částky výţivného přihlíţí. Při stanovení výše výţivného soud významnou měrou přihlíţí k nákladům spojeným se zhoršeným zdravotním stavem dítěte. Zánik povinnosti platit výţivné nastává pokud rodič, který byl oprávněným toto výţivné platit zemře, nebo pokud dítě získá schopnost se samo ţivit. Jde nejen o případy, kdy dítě ukončí školu a nastupuje do zaměstnání, ale i případy, kdy dítě ukončí střední školu, nenajde zaměstnání a stane se uchazečem o zaměstnání vedeným na Úřadě práce. Dle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním platí, ţe úpravu poměrů mezi rodiči vţdy rozhoduje soud toho státu, ve kterém má dítě trvalý pobyt. Ustanovení § 96 – kritéria výţivného 1 . „ Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 2. Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.― 9 Definice pojmu „výživné“ v zákoně není přesně stanovena. Soudní praxe nahlíţí na výţivné jako na nástroj „zabezpečování potřeb mezi subjekty rodniněprávního vztahu“. Znamená nejen hrazení výţivy ve vlastním slova smyslu, ale i uspokojování hmotných potřeb např. ošacení, obuv a kulturních potřeb. To jsou potřeby na rozvoj vzdělání, zájmů a zálib oprávněného. Pokud určuje soud výţivné, vţdy musí stanovit, odkdy bude výţivné placeno. Jedná se o pravidelnou peněţní dávku. Pokud je výţivné přiznáno zpětně, musí soud řešit i 9

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

24

otázku úhrady dluhu na výţivném. V závislosti na výše dluhu, je rodiči stanovena povinnost dluh uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku event. splácet ve splátkách s běţným výţivným. Zákonná úprava uvádí zásady vyţivovací povinnosti takto: „Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá až do doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Při určení rozsahu vyživovací povinnosti rodičů se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost. Výživné pro nezletilé děti,případně zvýšení nebo snížení tohoto výživného, je možno uplatnit před soudem za období tří let zpětně. U osob zletilých je možno požadovat výživné pouze ode dne podání návrhu k soudu. (Oproti citaci je dnes změna, i u zletilých dětí lze přiznat výţivné tři roky zpětně). Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá až do doby, dokud se děti nejsou schopny samy živit. Není tedy zákonem stanovena žádná hranice. Soud ovšem zkoumá zejména u zletilých dětí a ostatních zletilých osob, zda přiznání výživného by nebylo v rozporu „s dobrými mravy― . Zkoumá tedy, zda dítě například řádně studuje nebo se jinak připravuje na své povolání, či zda dítě má tak závažné zdravotní potíže, že se nemůže samo živit. Započtení vzájemných pohledávek proti pohledávkám na výživném nezletilých dětí není přípustné. Na výživném zletilých dětí započtení pohledávek je možné, ovšem pouze dohodou, tj. se souhlasem oprávněného. Soud při rozhodování o výši výživného k dětem zkoumá nejen majetkové poměry rodičů, ale i potřeby dětí, ať již s ohledem na jejich zdravotní stav nebo na jejich vzdělání nebo sportovní či kulturní zájmy. Proto je soudu třeba předložit doklady o zdravotním stavu dítěte, např. náklady spojené s nákupem brýlí, zubařských rovnátek, dietou, případnou lázeňskou péčí, ortopedickými pomůckami atd. Stejně tak soud vyžaduje a zvažuje doklady o nákladech na úhradu jazykového vzdělání dítěte, jeho sportovního vyžití, např. náklady spojené s lyžařskými kurzy, školou v přírodě, zájmovými kroužky, členstvím ve sportovních klubech atd.

25

Pokud rodič povinný placením výživného má nebo hodlá strávit delší dobu v cizině, je možné požadovat, aby mu soud uložil složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Soud pak učiní opatření zaručující pravidelnou výplatu výživného z tohoto depozita. Změní-li se poměry rodičů, ze kterých soud vyházel při stanovení vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, může soud i bez návrhu změnit předchozí rozhodnutí o výživném, a to jak již bylo řečeno, i zpětně. Spotřebované výživné se však nevrací. U zletilých dětí a v ostatních případech soud může k návrhu účastníků změnit svůj výrok o výživném, buď jej zvážit, nebo snížit, ale vždy pouze ode dne podání návrhu a na návrh účastníků. Neplnění vyživovací povinnosti je trestným činem, na který pamatuje ustanovení § 196 trestního zákona. Za pachatele tohoto trestního činu se považuje ten, kdo byť i z nedbalosti neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, anebo ten, kdo se této povinnosti úmyslně vyhýbá. Na neplatiče výživného, který neplatí výživné vůbec po dobu delší několika měsíců, je tedy možno podat trestní oznámení buď orgánu policie, nebo státnímu zastupitelství místně příslušnému. Trestní zákon obsahuje v tomto případě důležité ustanovení „o účinné lítosti―, a to v ustanovení § 214 trestního zákona. Následek této účinné lítosti spočívá v zániku trestnosti tohoto jednání, pokud pachatel uhradí dluh na výživné dříve, než soud začal vyhlašovat odsuzující rozsudek. To platí ovšem pouze v případě, že jednání pachatele nemělo za následek trvale nepříznivé následky. Rozsudek, kterým je uloženo plnění výživného, je ze zákona předběžně vykonatelné, tzn. že je přípustný návrh na výkon rozhodnutí bez ohledu na probíhající odvolací řízení, pokud marně uplynula lhůta plnění tímto rozsudkem stanovená.― 10 Při stanovení výţivného soud zkoumá, zda se povinný dobrovolně nevzdal výhodnějšího zaměstnání, nebo jiné výdělečné činnosti. Soud především zkoumá, zda ke změně pracovního poměru došlo z oprávněných důvodů, např. změna zdravotního stavu, změna bydliště. Pokud tomu tak není, soud vychází při stanovení výţivného z příjmů povinného před takovouto změnou poměrů.

10

Francová, M., Dvořáková Záborská,J. – rozvody, rozchody a zánik partnerství. PRAHA: ASPI , Wolters Kluwer, 2008, 256s. ISBN 978-80-7357-350-8.

26

Poskytování výţivného by mělo být vţdy v souladu s dobrými mravy. Pokud by bylo výţivné přiznáno a bylo by v rozporu s dobrými mravy, jednalo by se například o: „Manželka opustila manžela, který se převážně na rozvratu manželství nepodílel, kvůli jinému muži a následně žádala výživné manželky, popř. rozvedené manželky. Rodič neplnil vyživovací povinnost ke svému nezletilému dítěti, dítě zanedbával, popř. týral, a ve stáří by požadoval na svém dítěti výživné apod.― 11 Ustanovení § 97 Splatnost a započtení výţivného „Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, s výjimkou případů § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu. U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému. Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není však takové započtení přípustné.― 12 Pravidelné měsíční plnění výţivného, je vţdy hrazeno na měsíc dopředu. Měsíční splátky musí být stanoveny v takové výši, aby uhradily i nahodilé situace, které mohou vzniknout, např. úhrada školního výletu, prázdninová rekreace dítěte, zdravotní pomůcky apod. Pokud vznikne povinnému nedoplatek, měl by být uhrazen zpravidla jednorázově. Pokud by měl povinný prokazatelné finanční problémy s uhrazením nedoplatku, soud umoţní jeho uhrazení pomocí splátek, které by platil společně s měsíčním plněním

11

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4. 12

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

27

výţivného. Pokud by však jednu splátku neuhradil ztrácí zpravidla výhodu moţnosti splátek. Ustanovení § 95 odst. 2 umoţňuje soudu nařídit pravděpodobnému otci poskytnout těhotné ţeně potřebnou částku jednorázově předem. Tím by měly být pokryty náklady na výţivné pro těhotnou ţenu a dítě, náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím. Tuto částku můţe ţena vyuţít ve prospěch nenarozeného dítěte např. pořízením výbavičky apod. Opět můţe soud s přihlédnutím k majetkovým poměrům potencionálního otce povolit část úhrady plnění předem a zbytek ve splátkách.

2.5. Současný návrh způsobu určení výţivného V dnešní době neexistují v České republice ţádná pravidla pro určení výţivného, v tom smyslu, ţe by byly nějaké tabulky event. jiné pomůcky. V současnosti je čistě na rozhodnutí konkrétního soudce, který o výţivném rozhoduje, jaké výţivné a v jaké výši bude stanoveno. Okolnosti při stanovení výše výţivného bere kaţdý soudce v úvahu, zejména je to příjem rodiče, který má výţivné platit, včetně jeho majetkových poměrů a jeho ţivotní úroveň. Důleţitou roli hraje věk dítěte, jeho potřeba a zájmy. Obecně platí, ţe čím starší je dítě, tím vyšší má potřeby a tím pádem je logické přiznat i vyšší výţivné. Samozřejmě záleţí na konkrétním případu a na konkrétním soudci, jak rozhodne. Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová svolala na 5. ledna 2010 pracovní skupinu sloţenou z odborníků v této oblasti, právě z důvodu řešení problematiky výţivného. Cílem této schůzky bylo připravit soudcům kvalitní podklady, které budou pomocným vodítkem při stanovování výše výţivného. Na webových stránkách Vlády České republiky paní ministryně cituje „Chtěla bych, aby justice i veřejnost měla k dispozici jasný nástroj umožňující jednoduchý výpočet výživného. Chci dát soudcům, ale i advokátům do ruky moudrý nástroj v podobě dobře připravených tabulek. " Velkou inspirací pro takto připravované podklady jsou zkušenosti Německa, Rakouska a Slovenska, kde jiţ tyto pomocné tabulky při výpočtu výţivného existují a soudcům velice usnadňují práci.

28

Jednalo by se zřejmě o stejný nebo podobný postup, jaký funguje od roku 2002 v Rakousku, kde je výţivné stanoveno procentem z přijmu povinného a to: - do šesti let věku dítěte ……………. .16 % přijmu povinného - šest až deset let věku dítěte …………18 % - deset až patnáct let věku dítěte …….. 20 % - nad patnáct let věku dítěte …………. 22 %13 A právě 16.3.2010 zveřejnilo hlavní zpravodajství TV NOVA informaci, ţe pracovní skupina Ministerstva spravedlnosti vypracovala návrh na stanovení výţivného pro nezletilé dítě. Následný den o tom informovaly veškeré celostátní deníky, s tím, ţe navrhovaná úprava by měla být pro soudce vţdy jen orientační, která nebude určovat minimální ani maximální výši výţivného. Přesto by měla pomoci doposud nejednotnému systému v rozhodování soudců po celé České republice. Navrhovaná výše výţivného pro dítě v České republice

Věk dítěte

Díl z platu povinného

0 – 5 let

9 – 13 %

6 – 9 let

11 – 15 %

10 – 14 let

14 – 18 %

15 – 17 let

17 – 21 %

18 a více let

20 – 24 %

Navrhovaná procenta vycházejí z údajů Českého statistického úřadu o průměrných nákladech na dítě. Od května 2010 bude tento projekt přibliţně na rok zahájen a odborná i laická veřejnost se k němu můţe vyjadřovat prostřednictvím internetových stránek Ministerstva spravedlnosti, kde bude tabulka umístěna.

13

BULLETIN ADVOKACIE 1 – 2 /2008 autorka článku JUDr. Hana Nová

29

2.6. Styk rodičů s dítětem Zákon o rodině ve věcech styku rodičů s nezletilými dětmi upřednostňuje dohodu rodičů. Z ustanovení § 27 zákona o rodině vyplývá, ţe „dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu. Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině.― 14 Pokud však jeden z rodičů podá návrh, soud o návrhu na úpravu styku s nezletilým dítětem rozhodne.Frekvenci a délku styku poté upraví co nejpřesněji, protoţe tento výrok soudu musí být „vymahatelný― . Soud při rozhodování přihlédne k věku i zájmům nezletilých dětí, upravuje styk tak, aby nezletilé dítě mohlo trávit svůj volný čas s oběma rodiči. V praxi je styk obvykle stanoven tak, aby dítě po týdnech trávilo víkend vţdy s jedním z rodičů. Styk se upravuje podle návrhu rodičů i na prázdniny a to tak, aby rodič s dítětem strávil buď polovinu prázdnin, nebo u kratších prázdnin např. jarních, se rodiče střídají po roce. Pokud jsou děti jiţ schopné sdělit svůj názor na úpravu styku, soud jim umoţní se k němu vyjádřit. V ţádném případě soud nesmí dopustit psychickou újmu u dítěte, která by mohla vzniknout při nuceném styku s druhým rodičem. Rozhodnutí soudu je na místě, pokud se rodiče nedokáţou dohodnout na pravidelném styku. Při jednání se soud snaţí vést rodiče k tomu, aby uzavřeli o styku s dítětem dohodu. Pokud se to nepodaří, soud rozhodne. Při stanovování rozsahu styku hraje velkou roli věk dítěte. Pokud je matka s dítětem na rodičovské dovolené, čili dítě je maximálně do čtyř let věku, soud zpravidla určuje styk tak, aby se konal pouze v průběhu dne, nikoliv přes noc. Aţ dítě začne navštěvovat předškolní zařízení, otevírá se prostor i pro větší osamostatnění dítěte od matky i v rámci styku. V případě, ţe je dítě předškolního věku, nebo se otec s dítětem delší dobu nestýkal, soud můţe upravit styk za účasti matky. Tento styk bývá časově omezen, např. po dobu tří měsíců. Kdyţ si dítě na otce zvykne, probíhá 14

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

30

další styk jiţ bez matčiny přítomnosti. Matka je při předávání dítěte otci povinna dítě na styk s otcem nejen připravit, ale i vybavit ho patřičným oblečením, obutím, školními potřebami, léky apod. Dále by měla matka otce informovat o tom, jakou má s dítětem udělat přípravu do školy a jaké léky v jakých frekvencích dítě musí uţívat. Otec dítě vrací matce zpravidla v jejím bydlišti. Pokud se během styku stalo něco mimořádného, zejména došlo k události týkající se zdravotního stavu dítěte, měl by matku informovat. V praxi nastává situace, kdy rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče brání styku s druhým rodičem. Takové jednání je povaţováno za porušování rozhodnutí soudu a rodič, který brání styku s dítětem druhému rodiči by mohl nést škodu , která by vznikla v důsledku maření styku s dítětem a to i tehdy, pokud by rodič druhého rodiče neinformoval např., ţe je dítě nemocné, ţe muselo odjet na mimoškolní aktivitu a podobně. V případě, ţe styk s dítětem neprobíhá v souladu s rozsudkem, který soud vydal a který nabyl právní moci, je moţné poţádat soud o výkon rozhodnutí. Výkon rozhodnutí probíhá ukládáním pokut, aţ do částky 50 000,- Kč. Neţ soud k ukládání pokut přistoupí, pozve si nejprve rodiče, který měl styk znemoţnit, zpravidla matku, k výslechu, který by měl objasnit důvody, proč ke styku nedošlo. Výkon rozhodnutí je však pouze jednostranný. Rodič , u kterého je dítě ve výchově, nemůţe poţádat soud, aby přinutil otce, aby se s dětmi stýkal. Toto povaţuji za nedostatek našeho právního řádu. Pokud se však prokáţe, ţe rodič, kterému byl umoţněn styk s dítětem, na dítě negativně působí, nebo mu hrozí nějaká újma, je moţné poţádat o omezení, nebo o zákaz styku. O omezení, nebo zákazu styku s dítětem rozhoduje vţdy soud. Ten má právo omezit, nebo zakázat styk s dítětem na dobu určitou, nebo neurčitou. V případě, ţe dojde ke změně poměrů, je moţné vţdy poţádat soud o vydání nového rozhodnutí o úpravě styku. Bránění ve styku můţe být i podkladem pro rozhodnutí soudu na změnu výchovných poměrů.Zákonem č. 91/1998 Sb. byl také upraven styk se sourozenci ( pokud byli při rozvodovém řízení rodičů rozděleni) a prarodiči. Pro dítě je důleţité, aby se zachoval styk s prarodiči a obzvlášť se sourozenci. Soud v tomto případě nerozlišuje, zda se jedná o sourozence plnorodé nebo polorodé. Pokud spolu děti ţily v jedné domácnosti, jsou na sebe vzájemně fixované, je třeba, aby se stýkaly v co největší míře. . To samé je u prarodičů. Prarodiče nezletilé děti obohacují, proto je styk s nimi pro děti vhodný. V některých rodinách dojde díky rozvodu ke zhoršení 31

vztahů mezi rodiči, které se promítne i do vztahu k prarodičům. V takovém případě musí prarodiče ( pokud mají zájem) sami najít cestu ke svým vnoučatům. Zákon o rodině umoţňuje i jim poţádat o úpravu styku s vnoučaty. Soudy obvykle upravují styk s prarodiči na odpoledne v týdnu. V současné době se v České republice rozvádí 49% manţelství, coţ je velice alarmující informace. Statistický úřad v České republice eviduje rozvodová řízení a dle jeho sdělení zaujímá Česká republika přední místo v rozvodovosti v rámci Evropské unie. „Během prvních šesti měsíců roku 2009 bylo rozvedeno 14,9 tisíce manželství, což bylo o 900 méně než ve stejném období v roce 2008. Pětinu rozvodů tvořily rozvody manželství, která netrvala ani 5 let, čtvrtinu naopak rozvody po více jak 20 letech uplynulých od sňatku. Manželství rozvedené v 1. pololetí 2009 průměrně trvalo 13,6 roku. Rozvodů manželství s nezletilými dětmi bylo celkem 8,7 tisíce (58,3 % všech rozvodů). O úplnou rodinu tak přišlo v 1. pololetí roku 2009 12,9 tisíce dětí.― 15

2.7. Role kolizního opatrovníka u rozvodového řízení Jak jiţ bylo uvedeno, samotnému řízení o rozvod manţelství musí předcházet řízení komu se svěří péče nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Zájmy nezletilého dítěte u soudu chrání kolizní opatrovník. Jedná se o pracovníka sociálního odboru pověřeného obecního úřadu. Nezletilé děti totiţ nemají právní způsobilost k jednání u soudu. U takového řízení jejich rodiče nemohou být jejich zákonnými zástupci, neboť jejich zájmy mohou být v rozporu. Hlavní úlohou přiděleného opatrovníka je navrhnout soudu takovou úpravu rodičovské zodpovědnosti, která bude v zájmu a ku prospěchu dětí. Názor dítěte je zjišťován kolizním opatrovníkem jiţ před jednáním a během jednání je soudci opatrovníkem sdělen. Kolizní opatrovník před nařízeným jednáním hovoří s oběma rodiči, o jejich představách o další výchově a výţivě nezletilých dětí. Opatrovník je oprávněn prověřit prostředí, ve kterém dítě ţije, nebo je předpoklad, ţe bude ţít v budoucnu. Pokud rodiče

15

Jareš. Počet sňatků v Česku začal opět klesat, citováno 14. 1. 2010. Dostupné na:

http://www.mediafax.cz/domaci/2926141-Pocet-snatku-v-Cesku-zacal-opet-klesat

32

předem sdělují, ţe druhý z rodičů dosud o dítě nejevil zájem, nenavštěvoval školu, školku, lékaře, opatrovník pro soud zjišťuje u jednotlivých institucí, se kterým z rodičů se setkávají. S nezletilými dětmi se opatrovník setkává buď ve školním, nebo předškolním zařízení, v kanceláři městského úřadu, nebo u dítěte doma. Pohovor probíhá bez účasti rodičů.

3. Rozvodové řízení „Počet rozvedených manželství se už od roku 1990 drží přibližně na 30 000 ročně. Například v roce 2008 přišlo o úplnou rodinu kvůli rozvodům 27 034 dětí, 18 tisíc z nich bylo nezletilých. K tomuto číslu je třeba připočíst dalších až několik tisíc dětí z rozpadlých párů, které se nikdy nevzaly. Návrh na rozvod v 65 procentech případů podávají ženy. Soudy pouze v 10 procentech považují za nutné stanovit, že rozpad vztahu zavinil výhradně jeden z páru―. 16 Manţelství přináší do naší společnosti a ţivota určitou jistotu, jistotu v souţití dvou partnerů, jistotu správné výchovy našich dětí. V současné době však část populace preferuje volné souţití, bez uzavření manţelství. Samotné manţelství se v dnešní době dostává někam do pozadí a stále častěji slyšíme slovo rozvod. V dobách našich babiček byl rozvod něčím, co se dnes nechá přirovnat k něčemu, co je pro společnost tabu. Velkou roli zde sehrával majetek a mínění ostatních spoluobčanů, pro které byl rozvod doslova nepřijatelný a rozvedený člověk byl v minulých dobách něco jako zločinec. V kaţdém manţelství a v kaţdé době se určitě objeví krize, ale záleţí na obou partnerech, jak se s touto krizí dokáţí vyrovnat. Jak dokáţí jeden druhému naslouchat, jak si navzájem pomáhají a jak na sebe spoléhají. Dříve si asi lidé více uvědomovali, jaké následky by jejich rozchod způsobil, jaký by měl vliv na jejich děti a více působil společenský tlak. Údaje statistického úřadu o procentu rozvodu manţelství jsou alarmující. Je to zaráţející, ţe právě v dnešní době je toto procento tak vysoké, v době kdy je volný přístup ke všem informacím, k různým moţnostem, jak překlenout manţelské krize, jsou k dispozici manţelské poradny, mediátoři apod. Statistický úřad uvádí, ţe průměr trvání manţelství s dětmi je 13,6 roku a 3 roky pokud se jednalo o bezdětné manţelství. Vţdyť pro kaţdého 16

MF Dnes - článek ze dne 25.3.2010 Wallerová Radka, redaktorka MF Dnes

33

rozvádějícího partnera je toto období velkou psychickou zátěţí, která se musí podepsat i na jeho změně chování, na jeho pracovních výkonech a jeho přístupu náklonnosti k druhému pohlaví. Někteří lidé jiţ nedokáţou navázat po zkušenostech z předchozího manţelství další vztah, z obavy opakujících se zklamání. Manţelství se rozpadá, pokud manţelé porušují manţelské povinnosti uvedené v § 18 zákona o rodině. Z ustanovení citovaného paragrafu vyplývá: „Povinnost manželů žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí při zachování stejných práv a povinností pro oba manžele.― 17 Před zahájením soudního řízení o rozvodu manţelství se soud pokusí o smír, informuje o institutu přerušení řízení. Je na obou účastnících řízení, aby zváţili, zda je právě rozvod jediným východiskem v jejich sporech. Oba partneři mají moţnost v průběhu přerušení řízení se obrátit na odborníky v této oblasti, ať jiţ se jedná o psychology, manţelské poradny apod. Pokud však jeden z manţelů moţnost přerušení řízení odmítne, soud zahájí rozvodové řízení. Tomu však musí předcházet řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manţelství. Mezi nejčastějšími důvody rozpadu manţelství jsou uváděny rozdíl povah a zájmů, odlišné názory, finanční hospodaření, manţelská nevěra, fyzické násilí, odlišné názory na výchovu dětí, nepřekonatelný odpor jednoho partnera k druhému, celková nuda a stereotyp v manţelství, odlišné zájmy a koníčky, alkoholismus, závislost na hracích automatech apod. Údaje Českého statistického úřadu - rozvody podle příčiny rozvratu manţelství v roce 2007 v České republice18 2007

C.10.01 Rozvody podle příčiny rozvratu manželství Divorces: by cause of marriage breakdown Příčina rozvratu manželství na straně ženy (kód)

Kód - příčina rozvratu manželství na straně muže

Cause of marriage breakdown on the part of female (code) Celkem Total

1

2

3

17

4

5

6

7

8

Francová, M., Dvořáková Záborská,J. – rozvody, rozchody a zánik partnerství. PRAHA: ASPI , Wolters Kluwer, 2008, 256s. ISBN 978-80-7357-350-8. 18 ČSU. C.10.01 Rozvody podle příčiny rozvratu manţelství, citováno 15. 1. 2010. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/EA00270E5D/$File/401908rc10.xls

34

9

0

Celkem 1 neuvážený sňatek 2 alkoholismus 3 nevěra 4 nezájem o rodinu, (vč. opuštění rod.) 5 zlé nakládání, odsouzení pro tr. čin 6 rozdíl povah, názorů a zájmů 7 zdravotní důvody 8 sexuální neshody 9 ostatní příčiny 0 soud nezjistil zavinění Manželé ve věku do 30 let celkem 1 neuvážený sňatek 2 alkoholismus 3 nevěra 4 nezájem o rodinu, (vč. opuštění rod.) 5 zlé nakládání, odsouzení pro tr. čin 6 rozdíl povah, názorů a zájmů 7 zdravotní důvody 8 sexuální neshody 9 ostatní příčiny 0 soud nezjistil zavinění Rozvody do 5 let trvání manželství celkem

1 neuvážený sňatek 2 alkoholismus 3 nevěra 4 nezájem o rodinu, (vč. opuštění rod.) 5 zlé nakládání, odsouzení pro tr. čin 6 rozdíl povah, názorů a zájmů 7 zdravotní důvody 8 sexuální neshody 9 ostatní příčiny 0 soud nezjistil zavinění

31129

200

171

1051

393

37

20074

53

79

6149

2922

186 982 1621 858

166 2 3 4

61 9 3

2 41 264 18

3 8 19 130

3 1 -

7 137 272 199

4 3

2 5 4

1 162 271 121

7 566 773 376

294

2

2

14

4

16

31

1

-

53

171

20534

14

29

215

100

9

19239

7

2

282

637

61 74 5685 834

3 6

22 45

4 2 171 320

1 46 82

5 3

12 4 107 66

16 1 6 15

62 3 1

10 3 4950 296

18 2 372 -

2479

46

2

83

30

2

1607

4

7

489

209

41 41 113 82

39 2

-

3 22 2

1 2 14

-

1 7 18 23

-

-

1 8 9 9

22 62 32

19

-

-

1

1

-

2

-

-

3

12

1654

3

1

19

7

2

1542

1

1

23

55

4 7 456 62

1 1

1

14 22

1 4

-

1 9 4

3 -

6 -

1 405 30

26 -

5665

131

15

160

67

10

3684

6

14

1108

470

123 115 204 165

116 3

6 1

1 3 38 2

1 1 5 25

-

2 21 36 35

-

-

24 27 25

3 60 98 74

63

1

-

2

-

4

5

-

-

17

34

3794

4

5

35

18

4

3545

1

-

44

138

12 13 1018 158

2 5

1 2

1 22 56

1 5 11

2

3 22 15

3 2

13 1 -

1 905 65

3 60 -

Je však plně v kompetenci soudu, aby zhodnotil, zda je manţelství nenávratně rozvrácené a zda není moţné manţelství obnovit. Ke zjištění objektivního stavu věci vyslechne soud oba manţele, jako účastníky řízení. Na návrh účastníků řízení je moţné doplnit dokazování o další důkazy, např. listiny, výslechy svědků.

35

Ţalobce popíše v ţalobě průběh manţelství, jeho současný stav a příčiny rozvratu manţelství. Na závěr ţalobce navrhne, jak by měl soud rozhodnout. Ţaloba je podávána ve dvojím vyhotovení opatřena kolkem v hodnotě 1000,- Kč na úhradu soudního poplatku a musí být datována a vlastnoručně podepsána. Jako příloha je připojen oddací list. Ţaloba je soudem zaslána druhému z manţelů, ţalovanému s tím, aby se k ţalobě vyjádřil v určeném termínu. Poté, co vyjádření soud obdrţí, event. uplyne doba soudem stanovená k podání vyjádření, soud jednání nařídí. Někdy se ţalovaný nevyjádří k ţalobě písemně, ale aţ u jednání ústně. Zákon o rodině řeší dva druhy rozvodu dle § 24 tzv.sporný rozvod a dle § 24a tzv. nesporný, smluvený rozvod.

3.1. Rozvod podle § 24 zákona o rodině (tzv. sporný) 1.“ Soud může na návrh některého z manželů manželství rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití: bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. 2. Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody. „19 O sporný rozvod se jedná, pokud se manţelé nedokáţou dohodnout, vzájemně se obviňují a spolu nekomunikují. Jedná se o tzv. klasický rozvod, neboli rozvod bez dohody. Pokud soud dojde k závěru, ţe je manţelství trvale a hluboce rozvráceno, můţe ho rozvést i proti vůli jednoho z manţelů. Příčiny rozvratu manţelství, pro které má být manţelství ukončeno, soud pečlivě přezkoumá. Pokud hovoříme o příčinách rozvratu manţelství, současná právní úprava zkoumá, zda došlo k porušení manţelských povinností a jakých. Zákon o rodině uvádí, ţe manţel, který nezapříčinil rozvrat manţelství, můţe po rozvodu uplatňovat nárok na výţivu rozvedeného manţela v rozsahu stejné vyţivovací povinnosti mezi manţeli.

19

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

36

Na rozvodové řízení v České republice se vztahují ustanovení občanského soudního řádu. Manţelství zanikne v okamţiku, kdy rozsudek nabude právní moci. Existuje ještě případ tzv. ztíţeného rozvodu (§24b), kde je obsaţena tzv. tvrdostní klauzule. §24b stanoví, ţe „návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.― Jedná se však o velice ojedinělé případy, kdy by jeden manţel byl tzv. „nevinný“ (o vinu v pravém slova smyslu, ale při rozvodu v ţádném případě nejde) a nesouhlasil s rozvodem, protoţe by se ocitl ve obtíţné situaci. Jedná se většinou o osoby odkázané na pomoc druhých, které by manţel lehkomyslně svévolně opustil a jim hrozily ţivotní obtíţe. I za těchto podmínek však soud manţelství rozvede, neţijí-li spolu manţelé déle neţ tři roky. Právě tři roky je doba, za kterou se jiţ oba dokázali adaptovat na ţivot jeden bez druhého a takové manţelství je moţné rozvést podle podmínek uvedených v § 24.

3.2. Rozvod podle § 24 a zákona o rodině ( tzv. nesporný) Výhodou nesporného rozvodu je moţnost rozchodu manţelů na základě vzájemné dohody, dohody o vzájemném vypořádání majetku i dohody o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Aby manţelé mohli postupovat podle § 24a zákona o rodině , musí manţelství trvat déle neţ jeden rok, manţelé spolu jiţ šest měsíců neţijí a druhý manţel se k návrhu připojí. To, ţe druhý manţel souhlasí s ukončením manţelství, se zpravidla napíše jiţ do ţaloby na rozvod manţelství. Můţe však být prohlášeno kdykoliv během jednání. Na rozdíl od sporného rozvodu § 24 zákona se soud jiţ nezabývá otázkou příčin rozvratu manţelství. Je prokázáno, ţe manţelé, kteří se rozvedou tímto způsobem, spolu nadále komunikují i po rozvodu manţelství. Je to velmi důleţité, obzvlášť pokud mají nezletilé děti. Tito rodiče, kteří se na podstatných věcech dohodnou, nezatěţují děti tolik rozvodovým řízením, jako ti, kteří se po rozvodu nenávidí a nekomunikují spolu. Jak jiţ bylo výše uvedeno, předpokladem nesporného rozvodu jsou následující podmínky:

37

1) Manţelství muselo trvat nejméně jeden rok - tato doba byla stanovena, aby se k rozchodu manţelství nepřistupovalo neuváţeně. Pokud tato podmínka není splněna, soud bude rozhodovat podle § 24 a bude zkoumat příčiny rozvodu manţelství. 2) Nejméně šest měsíců manţelé spolu neţijí - rovněţ tato podmínka musí být k tomuto typu rozvodu splněna. Její splnění soud prokazuje prohlášením účastníků řízení. 3) Druhý manţel se k návrhu připojí – souhlasí s rozvodem. 4)Dále manţelé musí doloţit smlouvu o vypořádání svých majetkových vztahů, bydlení po rozvodu manţelství, popřípadě úpravu vyţivovací povinnosti k jednomu z manţelů. Soud nezkoumá obsah smlouvy, pouze její formu a to, zda jsou podpisy účastníků úředně ověřeny. 5) Manţelé se musí dohodnout na výchově a výţivě nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Podmínka 1 ) Oddací list, který je nutné doloţit, slouţí mimo jiné jako doklad o tom, ţe manţelství trvalo nejméně 1 rok. Podmínka 2 ) Uvedená podmínka se nesmí zaměňovat se společným bydlištěm. Někteří manţelé spolu např. z důvodu pracovních míst neţijí ve stejném bydlišti. Společné ţití zahrnuje společné trávení volného času, společné hospodaření s financemi, řešení společných problémů a současně i intimní souţití. Toto manţelé dokládají soudu společným prohlášením. Podmínka 3 ) Jakou formou se druhý manţel vyjádří, zákon nestanoví. Soud ţalovaného vyzve, aby se k ţalobě na rozvod manţelství vyjádřil, coţ on udělá písemně, nebo ústně při jednání. Podmínka 4 ) Smlouva musí být předloţena písemně, sepsaná bývá advokátem event. notářem. Podpisy účastníků musí být ověřené. Smlouva se předkládá nejpozději v den soudního jednání o rozvod manţelství. Ve smlouvě musí být jasně uvedeno vypořádání společného 38

jmění manţelů a úprava bydlení po rozvodu manţelů. Soud dohodu o vzájemném vypořádání majetkových vztahů, případně dohodu o vyţivovací povinnosti k jednomu z manţelů neschvaluje, ale pouze konstatuje, ţe byla předloţena. Podmínka 5 ) K rozvodovému řízení je předloţen pravomocný rozsudek, kterým byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manţelství.

3.3.1. Písemná smlouva upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a případnou vyţivovací povinnost. Ve smlouvě manţelé vypořádají společné jmění manţelů, určí si, kdo se stane výlučným vlastníkem věcí movitých, nemovitých, kdo převezme společné dluhy a bude je nadále sám splácet. Jestliţe je ve společném jmění manţelů i nemovitost, je třeba smlouvu vloţit do katastru nemovitostí. Dále musí manţelé upravit právo a povinnosti k bydlení na dobu po rozvodu manţelství. Ze smlouvy vyplyne, kdo z manţelů se stane výlučným nájemcem bytu, nebo vlastníkem nemovitosti a manţelé si stanoví lhůtu, do které se musí druhý manţel vystěhovat. Ve smlouvě si manţelé zpravidla vyřeší i otázku náhradního bydlení. Ve smlouvě mají manţelé moţnost dohodnout se i na výţivném rozvedeného manţela. Výţivné rozvedeného manţela Ustanovení § 92 a § 94 zákona o rodině upravuje výţivné rozvedeného manţela. Pokud rozvedený manţel chce uplatnit toto právo, musí splňovat následující podmínky: a) „ Neschopnost rozvedeného manžela se sám živit. b) Povinnost bývalého manžela přispívat potřebnému bývalému partnerovi na přiměřenou obživu podle svých schopností a majetkových poměrů.

39

c) Tato vyživovací povinnost bývalého partnera není časově omezena a předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům. d) Je možno, aby bývalí partneři uzavřeli písemnou dohodu o poskytnutí jednorázové částky, kterou by nárok na přiměřenou výživu byl vyrovnán jednou provždy. Právě nárok na výživné z tohoto titulu zanikl okamžikem, kdy dohodnutá částka bude vyplacena oprávněnému. e) Nárok na toto výživné zaniká, pokud oprávněný uzavře nový sňatek a samozřejmě smrtí povinného―. 20 Dřívější úprava zákona o rodině zahrnovala pouze příspěvek na „nutnou obţivu“ , coţ bylo často vykládáno jako příspěvek na stravování a další nezbytné potřeby. Teprve zákon č. 91/1998 Sb., který nabyl účinnosti 1. 8. 1998, upravuje vyţivovací povinnost rozvedeného manţela. Novela zákona o rodině přinesla pojem „přiměřená obživa“, který zahrnuje nejen náklady na stravování, ale také náklady na uspokojování dalších potřeb, který nezbytně potřebuje rozvedený manţel, vyplývající z jeho zdravotního stavu, věku a způsobu, jaký vede ţivot. Je ovšem logické, ţe vyţivovací povinnost je dána a zohledněna moţnostmi bývalého manţela, zejména majetkovými a finančními. Je třeba prokázat rozsah potřeb, na které by povinný manţel výţivné potřeboval. Pokud by návrh na výţivné odporoval dobrým mravům dle § 96 odst. 2 zákona o rodině, můţe dojít k zamítnutí ţádosti o výţivné. Tato vyţivovací povinnost není časově omezena, uplatnit ji oprávněný manţel můţe, pokud k rozvodu došlo po platnosti novely zákona o rodině tedy po 1. 8. 1998. Je samozřejmostí, ţe soud přihlíţí k majetkovým poměrům bývalého manţela a ţádost o poskytnutí výţivného bývalému manţelovi nesmí odporovat dobrým mravům. Manţelovi, kterému byla rozvodem manţelství způsobena závaţná újma a který se na rozpadu manţelství nepodílel, soud můţe stanovit vyţivovací povinnost druhého manţela ve výši stejné ţivotní úrovně, jako za trvání manţelství. Toto výţivné je však stanoveno pouze po dobu tří let od právní moci rozsudku o rozvodu jejich manţelství, coţ vyplývá z ustanovení § 93 zákona o rodině. Jiţ při rozvodovém řízení musí být jasné, 20

Francová, M., Dvořáková Záborská,J. – Rozvody, rozchody a zánik partnerství. PRAHA: ASPI , Wolters Kluwer, 2008, 256s. ISBN 978-80-7357-350-8.

40

který z manţelů způsobil rozvrat manţelství a do jaké míry utrpěl újmu druhý manţel. Pokud však rozvod probíhá podle § 24a zákona o rodině, tedy rozvod nesporný, musí být sepsána dohoda o vyplácení výţivného druhému manţelovi ještě před zahájením rozvodového řízení.

3.4. Odvolání proti rozsudku soudu Odvolání je moţné podat proti rozsudku o rozvodu manţelství i proti rozsudku o úpravě poměrů k nezletilým dětem, jestliţe odvolatel s rozsudkem soudu prvního stupně nesouhlasí. Odvolání se řídí ustanoveními § 201 a násl. zákona č. 99/1963 Sb ., občanského soudního řádu. Kaţdý účastník řízení má aţ na výjimky, které se ale netýkají rodinného práva, právo podat proti rozsudku odvolání. Toto právo je i v řízení o rozvod manţelství. Odvolání účastník nemůţe podat jen tehdy, pokud by se ho po vyhlášení rozsudku výslovně vzdal. Odvolání se můţe týkat jak výroku o rozvodu manţelství, tak i výroku o nákladech řízení nebo jen některého z těchto výroků. U úpravy poměrů k nezletilým dětem je moţné se odvolat, jak proti výroku o výchově nezletilých dětí, tak i proti výroku o výši výţivného event. o výši dluţného výţivného. U úpravy poměrů se náklady řízení zpravidla nepřiznávají.

4. Důvody,pro které soud ţalobě na rozvod manţelství nevyhoví Zamítnutí ţaloby na rozvod manţelství je definováno jako: „V ustanovení § 24 odst. 2 zákona o rodině: „Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem nezletilých dětí daných zvláštními důvody―. V ustanovení § 24b zákona o rodině : „Návrhu na rozvod manželství, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud

41

nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Ovšem tyto důvody k zamítnutí žaloby o rozvod může soud aplikovat s ohledem na ustanovení § 24b zákona o rodině pouze tehdy, pokud manželé spolu nežijí ve společné domácnosti po dobu delší než tři léta. S ohledem na ustanovení § 25 zákona o rodině ovšem nelze žádné manželství rozvést, pokud nenabude právní moci rozhodnutí soudu o úpravě poměrů nezletilých dětí na dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.―21 V ustanovení § 24 odst. 2 zákona o rodině je uvedeno, ţe zájmy nezletilých dětí jsou postaveny nad zájmy jejich rodičů. Zákon zde přímo zakazuje rozvod manţelství, jestliţe by rozvod byl v rozporu se zájmy těchto dětí, danými zvláštními důvody. Takovými důvody pro zamítnutí ţaloby na rozvod je zdravotní stav dítěte, zejména jeho invalidita, psychické nebo fyzické postiţení apod. s tím, ţe k péči potřebuje oba rodiče. Toto ustanovení je však vyuţíváno zřídka. Manţelství také nelze rozvést , podle ustanovení § 25, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.Toto rozhodnutí musí vţdy předcházet samotnému jednání o rozvodu manţelství.

4.1. Nesouhlas manţela Ustanovení § 24b tvrdostní klauzule zákona rodině uvádí „Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.

21

Francová, M., Dvořáková Záborská,J. – rozvody, rozchody a zánik partnerství. PRAHA: ASPI , Wolters Kluwer, 2008, 256s. ISBN 978-80-7357-350-8.

42

Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.― 22 Teprve zákonem č. 91/1998 Sb. byla tvrdostní klauzule zavedena jako ztíţení rozvodu v situaci, kdy se jedná rozvod pro jednoho z manţelů jako nespravedlivá tvrdost. Aby tato nespravedlivá tvrdost byla soudem potvrzena, musí být podmínky ve výše uvedeném odstavci naplněny kumulativně a musí být prokázány tzv. mimořádné okolnosti, které svědčí pro zachování manţelství. Tyto okolnosti spočívají zejména v délce trvání manţelství, nebo zdravotním stavu druhého manţela. Ten manţel, který se brání rozvodu, poukazuje, ţe právě on neporušoval manţelské povinnosti a ţe se tak nepodílí na rozpadu manţelství. Např. poukazuje na fakt, ţe manţelství bylo funkční do té doby, neţ druhý z manţelů navázal mimomanţelský vztah a poukazuje na skutečnost, ţe podle jeho názoru lze manţelské souţití obnovit.

4.2. Zvlášť závaţná újma Zvlášť závaţná újma je skutečnost, která by byla způsobena při rozvodu manţelství druhému manţelovi , který se rozvodu brání. Jedná se především o osobní újmu, která spočívá především v tom, ţe bránící se manţel je upoután na invalidní vozík, na pomoc druhých, nebo se u něj během rozvodu projevila závaţná nemoc, která se u člověka pod vlivem velkého stresu obtíţně léčí. To, ţe manţel, který se brání rozvodu, přijde rozvodem o část, nebo polovinu společného majetku, není povaţováno za zvlášť závaţnou újmu, protoţe tento následek lze očekávat při kaţdém rozpadu manţelství. Moţné způsobení zvlášť závaţné újmy musí být soudu nejen tvrzeno, ale i prokázáno.

22

Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha:

C.H.Beck. ISBN 978-80-7400-061-4.

43

4.3. Mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch manţelství V tomto případě se jedná o zvýšení ochrany manţela, který s rozvodem nesouhlasí a který se na rozvodu manţelství převáţně nepodílel, byla by mu rozvodem způsobena zvlášť závaţná újma a pokud mimořádné okolnosti svědčí v zachování manţelství. Cílem této právní úpravy byla zvýšená potřeba ochránit ekonomicky slabšího manţela a ţeny v dlouholetých manţelstvích, pečující o malé děti, jejichţ moţnosti uplatnění se na trhu práce se razantně zhoršily. Aby platila tvrdostní klauzule, musí být splněny tyto podmínky: 1. Existence kvalifikovaného rozvratu mezi manţeli, který by jinak soudu umoţňoval vyslovení rozvodu manţelství. 2. Jeden z manţelů se brání rozvést se. 3. Jedná se o manţela, kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závaţná újma – např. rozvod dlouholetého manţelství a druhý manţel je invalidní, odkázaný na pomoc druhé osoby atd. 4. Manţel, který se rozvodu brání nesmí být ten, který zapříčinil převáţně rozvrat vztahů – ţe by porušoval povinnosti manţelů, tzn. povinnost ţít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat, pečovat společně o děti. 5. Existence mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manţelství (např. pokud by si manţel našel mladou milenku, podal návrh na rozvod v situaci, kdy manţelce byla zjištěna zhoubná nemoc apod.). Ochrana manţela, který se brání rozvodu nemůţe být absolutní (nelze donutit druhého z manţelů, aby zůstal v manţelském svazku proti své vůli). Jestliţe manţelé spolu neţijí po dobu delší neţ 3 roky, soud manţelství rozvede, ale musí být splněny podmínky pro rozvod manţelství.

4.4. Změna příjmení podle § 29 zákona o rodině Z ustanovení § 29 zákona o rodině vyplývá, ţe manţel, který přijal příjmení druhého manţela, můţe do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit 44

matričnímu úřadu, ţe přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě ţe upouští od uţívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího. Přijetí dřívějšího příjmení se povaţuje za právo rozvedeného manţela, nikoliv za povinnost, přičemţ nezáleţí na důvodu rozvodu manţelství. Rozvedený manţel nesmí bránit druhému manţelovi, aby přijal své dřívější příjmení, ani se domáhat, aby přijal dřívější příjmení. Dřívějším příjmením se rozumí příjmení, které rozvedený manţel uţíval před uzavřením manţelství. Přijetí dřívějšího manţelství si zapisuje matriční úřad do tzv. knihy manţelství podle § 71 zák. č. 301/200 Sb. na příslušném úřadu, kde bylo manţelství zapsáno. Pokud některý z rozvedených manţelů přijme dřívější příjmení, nemá to vliv na příjmení dětí.

45

5. Závěr Rozvod manţelství v České republice je jediný právní prostředek k ukončení manţelství. Cílem mé práce bylo popsat nejen sloţitý právní proces při rozvodu manţelství, zaměření se na právní úpravu nejen samotného rozvodu, ale i právní úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu a moţnosti vypořádání majetkových a jiných závazků mezi manţeli. Takto sloţitým procesem u soudu prochází všechna manţelství, u kterých jeden, nebo oba manţelé po dohodě podali ţádost o rozvod. Protoţe je rozvod sám o sobě velmi zatěţující a traumatizující záleţitostí nejen pro samotné účastníky, ale i pro jejich děti, rodiče, kamarády, určitě by dle mého názoru prospěla kaţdému rozvádějícímu se manţelství dočasná odluka před podáním samotné ţádosti o rozvod. V této nařízené odluce by měl kaţdý z manţelů dost času zapřemýšlet o kroku, který by mu nenávratně způsobil ztrátu rodiny, příbuzných, přátel a kamarádů. Určitě by kaţdý zapřemýšlel nad chybami, kterých se dopustil a nad problémy, které se v rodině vyskytly a byly příčinou podání ţádosti o rozvod. Nenávist a emoce, které většinou na počátcích rozvodového řízení gradují by určitě klesly a věřím, ţe v zájmu zachování rodiny pro děti a k pochopení jednoho druhému by nařízená několikatýdenní odluka jen prospěla. Věřím, ţe by procento rozvodovosti v naší republice kleslo a tím by přineslo mnoha dětem jistotu v úplnou rodinu. Institut přerušení řízení má podle mého názoru skutečně smysl a účastníci by jej měli vyuţívat. Vţdyť právě děti jsou ti, kteří jsou rozvodem nejvíce poznamenáni a tuto zkušenost svých rodičů si nesou nadále do svého ţivota. V dnešní uspěchané době se stal rozvod kaţdodenním součástí našeho ţivota a právě proto jsem se zaměřila na proces, kterým kaţdý rozvádějící se manţelský pár a jejich děti musí procházet po podání ţádosti o rozvod. Ať uţ se jedná o rozvod sporný, nebo nesporný, je dobře, ţe náš stát má platný zákon o rodině, který mimo jiné stanoví přesný postup, od samotného podání ţádosti o rozvod, aţ po samotné ukončení procesu a pamatuje zejména na zájem nezletilých dětí. Je výhodné, ţe se soud můţe při rozhodování opřít o zkušenosti a práci sociálních pracovnic, které mají patřičné vzdělání a praxi a se soudem spolupracují, zejména při rozhodování o svěření dítěte do výchovy. Dle mého názoru jsou v dnešní době málo vyuţívány manţelské poradny a mediátoři, kde by se manţelé před rozvodem radili s odborníky a řešili s ním problémy, které v manţelství nastaly a vedou k manţele k rozhodnutí o ukončení manţelství. 46

Po návštěvě soudních jednání, kterých jsem se jako veřejnost účastnila době zpracování mé bakalářské práce se svým vedoucím práce si člověk uvědomí, ţe manţelství je v dnešní době dar a ţe si musíme váţit jeden druhého. Při soudním řízení se např. projednával spor o zvýšení výţivného jiţ dříve rozvedených manţelů, a emoce a nenávist manţelů, kteří byli jiţ asi dva roky rozvedení zde byla cítit v kaţdém slovu. Nedokázala jsem pochopit, ţe se člověk můţe takto chovat k člověku, kterého miloval a se kterým má děti. Moţná, ţe by i tato krátká zkušenost ze soudního řízení mnoho párů vrátila ke společnému souţití a společnému zachování rodiny. Zúčastnila jsem se i řízení o rozvod manţelství a úpravu poměrů pro dobu po rozvodu manţelství. Je škoda, ţe v dnešní době se na rozvod manţelství jiţ nenahlíţí jako v dobách našich babiček, pro které byl rozvod ostudou pro společnost. V dnešní době lidem uniká ta zodpovědnost za rodinu, za své děti, za jejich výchovu a málo si uvědomují důleţitost úplné rodiny a její blahodárný vliv na rozvoj našich dětí a celé naší společnosti.

47

Seznam pouţité literatury a dalších pramenů Tištěné monografie  Francová, M., Dvořáková Záborská,J. – Rozvody, rozchody a zánik partnerství. PRAHA: ASPI , Wolters Kluwer, 2008, 256s. ISBN 978-80-7357-350-8.  JUDr. Holub Milan, JUDr. Nová Hana, JUDr. Jana Sladká Hyklová – Zákon o rodině – komentář a předpisy souvisící – Linde Praha, a.s. 2007. ISBN 978-80-7201668-6.

 Hrušáková M. a kolektiv – Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. 4. vydání 2009 Praha: C.H.BeckW. . ISBN 978-80-7400-061-4.  Saiverová Iveta – Bakalářská práce – Dítě v rozvodových vztazích UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ – Institut mezioborových studií Brno – 2009  BULLETIN ADVOKACIE 1 – 2 /2008 autorka článku JUDr. Hana Nová

 MF Dnes - článek ze dne 25.3.2010 Wallerová Radka, redaktorka MF Dnes Elektronické monografie, webovská sídla  ČSU. C.10.01 Rozvody podle příčiny rozvratu manţelství, citováno 15. 1. 2010. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/EA00270E5D/$File/401908rc10.xls  Jareš. Počet sňatků v Česku začal opět klesat, citováno 14. 1. 2010. Dostupné na: http://www.mediafax.cz/domaci/2926141-Pocet-snatku-v-Cesku-zacal-opet-klesat  Ryšánková. Jak proţívají rozvodovou situaci děti v různém věku, citováno 10. 2. 2010. Dostupné na: http://www.rodina.cz/clanek2860.htm

48

Seznam příloh VZORY SMLUV A PODÁNÍ ve věcech práva rodinného, 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008, Linde Praha, akciová společnost, Opletalova 35, 115 51 Praha 1, 2008, Milan Holub, Josef Vaněk, Marta Škárová a kol., 2008 ISBN 978–80–7201–742–3 Příloha č. 1: NÁVRH NA ROZVOD MANŢELSTVÍ (§ 24 a § 25 zák. o rod.) Příloha č. 2 NÁVRH NA ROZVOD MANŢELSTVÍ – NESPORNÝ, SMLUVENÝ ROZVOD (§ 24a zák. o rod.) Příloha č. 3 ŢALOBA O VÝŢIVNÉ ROZVEDENÉHO MANŢELA (§ 92 zák. o rod.) Příloha č. 4 NÁVRH NA SVĚŘENÍ NEZLETILÉHO DÍTĚTE DO SPOLEČNÉ VÝCHOVY RODIČŮ (§ 26 odst. 2 zák. o rod.) Příloha č. 5 NÁVRH RODIČE NA ZMĚNU ÚPRAVY VÝCHOVY NEZLETILÉHO DÍTĚTE – STŘÍDAVÁ VÝCHOVA (§ 28, § 26 odst. 2 zák. o rodině, § 163 odst. 2 o. s. ř.) Příloha č. 6 NÁVRH NA ÚPRAVU PRÁV A POVINNOSTÍ RODIČŮ K NEZLETILÝM DĚTEM (§ 50 zák. o rod.) Příloha č. 7 NÁVRH NA ÚPRAVU STYKU S NEZLETILÝM DÍTĚTEM (§ 27 odst. 2 zák. o rod.) Příloha č. 8 NÁVRH NA ZÁKAZ STYKU NEZLETILÉHO S OTCEM(§ 27 odst 3 zák. o rod.) Příloha č. 9 NÁVRH NA ZVÝŠENÍ VÝŢIVNÉHO PRO NEZLETILÉ DÍTĚ (§ 99 odst. 1 zák. o rod., § 163 odst. 1 o. s. ř.) Příloha č. 10 SMLOUVA O VYPOŘÁDÁNÍ VZÁJEMNÝCH MAJETKOVÝCH VZTAHŮ A PRÁV A POVINNOSTÍ SPOLEČNÉHO BYDLENÍ PRO DOBU PO ROZVODU [§ 24a odst. 1 písm. a) zákona č. 94/196 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů] 49

Příloha č. 1 NÁVRH NA ROZVOD MANŢELSTVÍ (§ 24 a § 25 zák. o rod.) Okresnímu soudu v Berouně Ţalobkyně: Marie Kosová, bytem Beroun, Slezská 14 Ţalovaný: Jan Kos, bytem Beroun, Slezská 14 návrh na rozvod manţelství I. Naše manţelství bylo uzavřeno dne 9. 4. 2001 před Městským úřadem v Berouně. Oba jsme občané České republiky. U ţalobkyně jde o manţelství první, u ţalovaného o manţelství druhé, předchozí bylo rozvedeno. Z manţelství se narodil dne 19. 7. 2002 nezl. Jiří. Poslední společné bydliště je na adrese shora. Důkaz: oddací list výslech účastníků II. Se ţalovaným jsme se poznali na společném pracovišti. Náš přátelský vztah se během doby změnil v důvěrnou známost, která trvala asi půl roku, neţ jsme uzavřeli sňatek. Přestěhovala jsem se k ţalovanému do jeho bytu. Zpočátku bylo naše souţití spokojené, avšak po narození syna se chování ţalovaného změnilo. Začal chodit z práce pozdě domů nebo večer odcházel za sportem nebo s kamarády a na mne a na našeho syna neměl čas. V domácnosti mi nechtěl pomoci, péče o syna spočívala výhradně na mně. Začalo docházet ke stále častějším hádkám. K tomu se přidruţily i finanční neshody, zejména v době, kdy jsem byla na neplacené mateřské dovolené. To vše vedlo ke ztrátě citového vztahu mezi námi. V srpnu 2007 jsem opětovně nastoupila do práce a od té doby mi ţalovaný přestal dávat peníze na domácnost. Intimně se nestýkáme od podzimu 2007. Důkaz: výslech účastníků III. Návrh na úpravu poměrů nezletilého Jiřího pro dobu po rozvodu byl podán současně u Okresního soudu v Berouně. Kopii podání přikládám. IV. Naše manţelství je hluboce a trvale rozvrácené, stalo se jen formálním svazkem a nelze očekávat obnovení manţelského souţití. Tento stav nepřináší nic ani našemu synovi. V. Navrhuji proto, aby soud vydal tento rozsudek: Manţelství ţalobkyně Marie Kosové, roz. Svobodové a ţalovaného Jana Kosa, uzavřené dne 9. 4. 2001 před Městským úřadem v Berouně, se rozvádí. V Berouně dne 1. října 2008 Marie Kosová

50

Příloha č. 2 NÁVRH NA ROZVOD MANŢELSTVÍ – NESPORNÝ, SMLUVENÝ ROZVOD (§ 24a zák. o rod.) Okresnímu souduv Berouně Ţalobce: Jan Kos, bytem Beroun, Slezská 14 Ţalovaná: Marie Kosová, bytem Beroun, Praţské nám. 5 Návrh na rozvod manţelství I. Naše manţelství bylo uzavřeno dne 15. 2. 1997 před Městským úřadem v Berouně. Oba jsme občany České republiky. U obou jde o první manţelství. Z manţelství se narodila dne 15. 1. 1997 nezl. dcera Zuzana. Poslední společné bydliště je na adrese Beroun, Praţské nám. 5. Důkaz: oddací list výslech účastníků II. Sňatek jsme uzavřeli po krátké známosti. Zpočátku manţelství jsme bydleli spolu, po narození dcery začala ţalovaná pobývat s dítětem více u svých rodičů. Náš manţelský ţivot se omezil na občasné vzájemné návštěvy, které postupně ustaly. Od podzimu 2007 spolu nebydlíme, intimně se nestýkáme od září 2007. III. Ţalovaná s rozvodem souhlasí a k návrhu na rozvod se připojuje. O úpravě poměrů nezl. Zuzany pro dobu po rozvodu jsme uzavřeli dohodu, která byla rozsudkem Okresního soudu v Berouně schválena. Rozsudek s doloţkou právní moci přikládám. Dále přikládám smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a dohodu o dalším nájmu dříve společně uţívaného bytu. Důkaz: dohoda o úpravě poměrů k nezl. Zuzaně smlouva o vypořádání majetkových vztahů a bydlení IV. Jsem přesvědčen, ţe podmínky ustanovení § 24a zákona o rodině jsou v našem případě splněny, a navrhuji proto, aby soud vydal tento rozsudek: Manţelství Jana Kosa a Marie Kosové, roz. Svobodové, uzavřené dne 15. 2. 1997 před Městským úřadem v Berouně, se rozvádí. V Berouně dne 1. října 2008 Jan Kos

51

Příloha č. 3 ŢALOBA O VÝŢIVNÉ ROZVEDENÉHO MANŢELA (§ 92 zák. o rod.) Okresnímu souduv Berouně Ţalobkyně: Marie Kosová, bytem Beroun, Slezská 14 Ţalovaný: Jan Kos, bytem tamtéţ o výţivné rozvedené manţelky I. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 6. 2008, č. j. 5 C 202/2006–48, bylo rozvedeno moje manţelství se ţalovaným, uzavřené dne 16. 10. 1998. Obě nezl. děti narozené z tohoto manţelství – syn Jiří, nar. 10. 1. 2002 a dcera Jana, nar. 15. 1. 2004 – byly rozsudkem téhoţ soudu ze dne 5. 12. 2007, č. j. P 108/2006–24, svěřeny pro dobu po rozvodu do mé výchovy a ţalovanému bylo uloţeno platit výţivné ve výši 1 200 Kč na nezl. Jiřího a 800 Kč na nezl. Janu. Důkaz: oba uvedené rozsudky II. Jsem vyučená prodavačka, v současné době jsem na neplacené mateřské dovolené, pečuji o obě děti. V době trvání manţelství bylo výţivné pro mne určeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 2. 2007, č. j. 6 C 65/2005–18. Důkaz: shora uvedený rozsudek potvrzení mého zaměstnavatele III. Ţalovaný po rozvodu odmítá přispívat na moji výţivu, ačkoliv ví, ţe vzhledem k útlému věku dětí nejsem zaměstnána. Ţalovaný pracuje u soukromé firmy Areco, a.s. se sídlem v Berouně, Nádraţní 28, jako kvalifikovaný dělník a jeho příjem činí cca 21 500 Kč. Důkaz: zpráva zaměstnavatele ţalovaného IV. Vzhledem k tomu, ţe v současné době nejsem schopna sama se ţivit, je povinností ţalovaného přispívat mi na přiměřenou výţivu. Důkaz: výslech účastníků V. Navrhuji proto, aby byl vydán tento rozsudek: Ţalovaný je povinen přispívat ţalobkyni na výţivu měsíčně částkou 5 500 Kč, splatnou vţdy do 10. dne v měsíci předem, počínaje dnem podání této ţaloby. Ţalovaný je povinen nahradit ţalobkyni náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku. V Berouně dne 1. října 2008 Marie Kosová

52

Příloha č. 4 NÁVRH NA SVĚŘENÍ NEZLETILÉHO DÍTĚTE DO SPOLEČNÉ VÝCHOVY RODIČŮ (§ 26 odst. 2 zák. o rod.) Okresnímu souduv Berouně Matka: Marie Kosová, nar. 1. 5. 1963, bytem Beroun, Slezská 14 Otec: Jan Kos, nar. 23. 6. 1961, bytem Beroun, Slezská 14 návrh matky na úpravu výchovy a výţivy nezletilých dětíJiřího Kosa, nar. 15. 9. 1997 a Jany Kosové, nar. 26. 11. 1999 pro dobu po rozvodu I. V r. 1995 jsem uzavřela manţelství s Janem Kosem. Během manţelství se nám narodily dvě děti, Jiří a Jana. Zároveň s tímto návrhem jsem podala u zdejšího soudu návrh na rozvod manţelství. Důkaz: rodné listy dětí stejnopis návrhu na rozvod II. Dosud jsme se starali o děti oba. Vaření, praní a nákupy pro ně jsem obstarávala já, manţel jim pomáhal s přípravou do školy a zejména s jejich sportovními aktivitami. Ohledně výchovy dětí a finančního zajištění jejich potřeb jsme byli vţdy schopni se dohodnout. Vzhledem k tomu, ţe i po rozvodu budeme nadále bydlet s dětmi ve vlastním domku jako dosud, jeví se optimálním řešením svěřit obě děti pro dobu po rozvodu do naší společné výchovy. Důkaz: výslech účastníků III. Navrhuji proto, aby soud rozhodl takto: Nezletilý Jiří Kos, nar. 15. 9. 1997 a nezletilá Jana Kosová, nar. 26. 11. 1999 se pro dobu po rozvodu svěřují do společné výchovy svých rodičů. Vyţivovací povinnost rodičům se nestanoví. V Berouně dne 1. října 2008 Marie Kosová

53

Příloha č. 5 NÁVRH RODIČE NA ZMĚNU ÚPRAVY VÝCHOVY NEZLETILÉHO DÍTĚTE – STŘÍDAVÁ VÝCHOVA (§ 28, § 26 odst. 2 zák. o rodině, § 163 odst. 2 o. s. ř.) Okresnímu souduv Lounech ke sp. zn. P 56/94 Věc: Péče o nezl. Zuzanu Novou, nar. 14. 8. 1992 Matka: Jarmila Nová, bytem Louny, nám. Míru 9 Otec: Petr Nový, bytem Louny, Krátká 6 Návrh otce na změnu výchovy nezl. Zuzany Nové I. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 4. 1998, č. j. 8 C 29/97–58, bylo naše manţelství rozvedeno a dcera byla svěřena do výchovy matce. Výţivné na dceru platím ve výši 2 000 Kč. Důkaz: uvedený rozsudek II. S dcerou udrţuji pravidelný kontakt, tráví se mnou a s mojí novou manţelkou řadu víkendů a ráda pobývá u nás doma. Je studentkou gymnázia v ulici Na vyhlídce, které je v blízkosti mého bydliště. Jsem schopen, a to i za pomoci mé rodiny, plně zajistit veškeré materiální potřeby dcery (stravu, praní prádla atd.) a mám zájem podílet se větší měrou na její výchově. V rámci dosavadní právní úpravy mi to bylo umoţněno. Dceru a její matku jsem informoval o moţnosti svěření dcery do střídavé výchovy a obě můj návrh přijaly pozitivně. III. Navrhuji proto, aby soud vydal tento rozsudek: Nezletilá Zuzana Nová se svěřuje v kaţdém lichém měsíci v kalendářním roce do výchovy otce a v kaţdém sudém měsíci do výchovy matky. Matka je povinna platit na výţivu nezletilé v kaţdém lichém měsíci částku 1 000 Kč do 10. dne v měsíci předem k rukám otce počínaje nabytím právní moci rozsudku. Otec je povinen platit na výţivu nezletilé v kaţdém sudém měsíci částku 2 000 Kč do 10. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje dnem právní moci rozsudku. Tím se mění úprava výchovy a výţivy nezletilé, provedená rozsudkem zdejšího soudu z 9. 4. 1998, č. j. 8 C 29/97–58. V Lounech dne 1. října 2008 Petr Nový

54

Příloha č. 6 NÁVRH NA ÚPRAVU PRÁV A POVINNOSTÍ RODIČŮ K NEZLETILÝM DĚTEM (§ 50 zák. o rod.) Okresnímu souduv Berouně Matka: Marie Kosová, r. č. 695211/1242, bytem Beroun, Slezská 14 Otec: Jan Kos, r. č. 650329/0511, bytem Beroun, Slezská 14 Návrh matky na úpravu výchovy a výţivynezl. Jiřího Kosa, nar. 15. 9. 1997 I. V r. 1995 jsem uzavřela manţelství s Janem Kosem. Dne 15. 9. 1997 se nám narodil syn Jiří. Naše manţelství dosud trvá, avšak neţijeme spolu. O výţivném na syna nebylo dosud soudem rozhodováno. Důkaz: oddací list rodičů rodný list dítěte II. Přestali jsme společně hospodařit v březnu 2008, kdy mi manţel odmítl dát peníze na domácnost. Od té doby se manţel stravuje odděleně a zajišťuje si své potřeby. Já se starám o našeho syna a veškeré náklady s tím spojené hradím ze svého příjmu, který činí 10 200 Kč měsíčně. Manţel mi předává pouze přídavek na dítě a platí pro syna obědy ve školní jídelně. Kromě příjmu ve výši 18 500 Kč od svého zaměstnavatele má příjem z pronájmu nebytových prostor v domku, jehoţ je manţel vlastníkem. Ţádný z nás nemá jinou vyţivovací povinnost. Důkaz: výslech rodičů zpráva o výdělku otce od druţstva Stavba se sídlem v Berouně, Zahradní ul. 1 dotaz na finanční úřad ohledně příjmu otce za poslední rok z pronájmu nemovitosti zpráva o mém výdělku od a. s. Prior, Beroun III. S manţelem společně neţijeme a o úpravě výchovy a výţivy syna jsme se nedohodli. Protoţe manţelův příspěvek na zajištění výţivy syna je zcela nedostatečný, navrhuji, aby soud vydal tento rozsudek: Nezl. Jiří Kos, nar. 15. 9. 1997, se svěřuje do výchovy matky. Otec je povinen platit na výţivu nezletilého částku 3 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám matky vţdy do 10. dne v měsíci předem, počínaje dnem 1. 11. 2008. V Berouně dne 1. října 2008 Marie Kosová

55

Příloha č. 7 NÁVRH NA ÚPRAVU STYKU S NEZLETILÝM DÍTĚTEM (§ 27 odst. 2 zák. o rod.) Okresnímu souduv Berouně ke sp. zn. Nc 231/2005 Věc: Péče o nezl. Jiřího Kosa, nar. 5. 2. 1998 Matka: Marie Kosová, bytem Beroun, Slezská 14 Otec: Jan Kos, bytem Beroun, Slezská 14 Návrh otce na úpravu styku s nezl. Jiřím Kosem, nar. 15. 2. 1998 I. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 9. 2006, č. j. Nc 231/2005–25, byl nezl. Jiří svěřen do výchovy matce a mně bylo uloţeno přispívat na jeho výţivu měsíčně částkou 1 500 Kč. Důkaz: shora uvedený rozsudek II. Od srpna 2007, kdy jsem podal návrh na rozvod našeho manţelství, mi matka znemoţňuje se stýkat se synem. Do té doby jsem 1 – 2x měsíčně trávil víkend se synem u svých rodičů. Matka nyní pod různými záminkami odmítá pustit syna se mnou. Snaţil jsem se s ní dohodnout i o moţnosti být část letošní dovolené se synem, ale marně. Důkaz: výslech rodičů nezletilého III. Se synem si dobře rozumíme a na návštěvy u mých rodičů se vţdycky těšil. Nechtěl bych, aby se náš vztah změnil, a mám zájem i nadále se podílet na jeho výchově. IV. Navrhuji proto, aby styk byl upraven soudem a aby byl vydán tento rozsudek: Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým Jiřím kaţdou sobotu a neděli v lichém týdnu v roce od 9 hod. v sobotu do 18 hod. následné neděle a první týden v srpnu o letních školních prázdninách od 9 hod. v sobotu do 18 hod. v neděli za týden. Otec nezletilého převezme a odevzdá v místě bydliště matky. Matka je povinna nezletilého ke styku s otcem řádně připravit. V Berouně 1. října 2008 Jan Kos

56

Příloha č. 8 NÁVRH NA ZÁKAZ STYKU NEZLETILÉHO S OTCEM (§ 27 odst 3 zák. o rod.) Okresnímu souduv Berouně ke sp. zn. 15 P 26/2001 Věc: Péče o nezl. Martina Kosa, nar. 1. 12. 1998 Matka: Marie Kosová, r. č. 755211/1242, bytem Beroun, Slezská 14 Otec: Jan Kos, r. č. 740329/0511, bytem Beroun, Praţská 25 Návrh matky na zákaz styku nezl. Martina Kosa, nar. 1. 12. 1998 s otcem I. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně, č. j. 15 P 26/2001–26, ze dne 5. 3. 2001, byl nezletilý svěřen pro dobu po rozvodu do výchovy matky a otci stanoveno výţivné částkou 2 000 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byl současně upraven styk nezletilého s otcem. Důkaz: shora uvedený rozsudek II. Otec nezletilého měl vţdy kladný vztah k alkoholu, coţ bylo i příčinou rozvratu našeho manţelství. V minulosti se několikrát léčil z alkoholismu, avšak léčbu nikdy nedokončil. Důkaz: zpráva z Psychiatrické léčebny Bohnice o léčbách otce nezletilého III. Mám za to, ţe v poslední době poţívá otec nezletilého alkohol ještě intenzivněji. Jeho zájem o syna se v poslední době značně sníţil, otec vynechává víkendy trávené se synem, a kdyţ má syna na víkend, nutí jej chodit s ním do restauračních zařízení, kde se opíjí a hraje „automaty“. Často se i stává, ţe syna nechá přes noc u své sousedky, paní Sovákové a vyzvedne jej aţ druhý den k poledni. Kdyţ syn odmítá trávit s otcem takto čas, je na syna agresivní. Nezletilý se otce bojí a styk s ním odmítá, dokonce se mi svěřil, ţe ho otec pod vlivem alkoholu udeřil. Otec mi často vrací nezletilého aţ v pozdních hodinách, několikrát měl syn na těle modřiny. Chování otce povaţuji za mimořádně nezodpovědné a ohroţující ţivot, zdraví a duševní zdraví nezletilého. Důkaz: výslech otce, matky výslech nezletilého výslech Jarmily Sovákové, bytem Beroun, Praţská 25 IV. S ohledem na to, ţe styk nezletilého s otcem můţe váţně ohrozit zdraví, zájmy a vývoj dítěte, ţádám, aby soud vydal tento rozsudek: Soud zakazuje styk nezl. Martina Kosa, nar. 1. 12. 1998, s otcem Janem Kosem, nar. 29. 3. 1974, bytem Beroun, Praţská 25. V Berouně dne 1. října 2008 Marie Kosová

57

Příloha č. 9 NÁVRH NA ZVÝŠENÍ VÝŢIVNÉHO PRO NEZLETILÉ DÍTĚ (§ 99 odst. 1 zák. o rod., § 163 odst. 1 o. s. ř.) Okresnímu souduv Berouně Věc: Péče o nezl. Jiřího Kosa, nar. 8. 9. 1998, bytem Beroun, Slezská 14 Matka: Marie Kosová, bytem Beroun, Slezská 14 Otec: Jan Kos, bytem Beroun, Slezská 14 Návrh matky na zvýšení výţivného I. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 2. 2003, č. j. P 124/2000–45, bylo naposledy upraveno výţivné pro nezl. Jiřího tak, ţe otci bylo uloţeno přispívat na výţivu nezletilého částkou 850 Kč měsíčně. Důkaz: shora uvedený rozsudek II. Výţivné bylo stanoveno v době, kdy nezletilý byl v předškolním věku. Nyní je ţákem 3. třídy základní školy a rozsah jeho potřeb značně stoupl, a to nejen v souvislosti s přibývajícím věkem, ale i s jeho mimoškolní a sportovní činností. Otec před rokem změnil zaměstnání, pracuje nyní u soukromé firmy a předpokládám, ţe jeho příjem se oproti době předchozího rozhodování o výţivném zvýšil. Já pracuji stále u stejného zaměstnavatele, můj příjem se v podstatě nezměnil. Důkaz: výslech rodičů nezletilého zprávy o příjmech rodičů potvrzení jazykové školy a plaveckého oddílu o zaplacení kurzů pro nezletilého v r. 2007 – 2008 III. Vzhledem ke změně poměrů na straně nezletilého i jeho rodičů navrhuji, aby soud vydal tento rozsudek: Výţivné stanovené otci na nezl. Jiřího rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 2. 2003, č. j. P 124/2000–45, částkou 850 Kč měsíčně se počínaje dnem 1. 7. 2008 zvyšuje na částku 1 500 Kč měsíčně, kterou je otec povinen platit k rukám matky vţdy do 10. dne v měsíci předem. Nedoplatek na zvýšeném výţivném za dobu od 1. 7. 2008 do 30. 9. 2008 ve výši 1 950 Kč je otec povinen zaplatit do 30 dnů od právní moci rozsudku. V Berouně dne 1. října 2008 Marie Kosová

58

Příloha č. 10 SMLOUVA O VYPOŘÁDÁNÍ VZÁJEMNÝCH MAJETKOVÝCH VZTAHŮ A PRÁV A POVINNOSTÍ SPOLEČNÉHO BYDLENÍ PRO DOBU PO ROZVODU [§ 24a odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů] Manţelé Jan Kos, r. č. 500205/0123, bytem Beroun, Slezská 14, a Hana Kosová, r. č. 515618/0245, bytem Beroun, Slezská 14, t.č. Beroun, Rovná 27, uzavřeli dnešního dne tuto smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu: I. Z movitých věcí, které patří do společného jmění účastníků této smlouvy, se dnem právní moci rozvodu jejich manţelství stane: 1. Výlučným vlastnictvím Hany Kosové: − kuchyňská linka Koryna − fritovací hrnec Eta − ţehlička Eta − kuchyňský sporák Fagor − lednice Calex − mrazák Gorenje − mikrovlnná trouba AEG − koberec − zařízení a vybavení loţnice − sada nádobí Zepter 2. Výlučným vlastnictvím Jana Kosa: − barevný televizor Sony − Hi-fi věţ Sony − obývací stěna − sedací souprava − odšťavňovač Eta − robot Eta − vysavač Eta − fotoaparát FUJI − automobil Škoda Fabia RZ 1S34700 II. Pokud do společného jmění účastníků této dohody budou patřit v den právní moci jejich rozvodu i jiné movité věci a hodnoty, neţ jsou uvedeny v čl. I této dohody, stanou se výlučným vlastnictvím toho z účastníků, který je bude mít v den právní moci rozvodu manţelství účastníků ve svém drţení. III. Manţelé Kosovi převzali za trvání manţelství tyto půjčky: v roce 2003 půjčku č. 542361 od Komerční banky, a.s., ve výši 100 000,– Kč a v roce 2004 stavební spoření od České spořitelny, a.s., pod č. 023569801 ve výši 300 000,– Kč. Z těchto půjček (včetně jejich příslušenství) zbývá ještě doplatit celkem 180 000,– Kč. 59

Dále si účastníci této smlouvy půjčili od svých přátel finanční prostředky přibliţně ve výši 100 000,– Kč, z nichţ zbývá doplatit 44 000,– Kč. Všechny shora uvedené půjčky v celkové výši 224 000,– Kč (zbývajících 180 000,– Kč a 44 000,– Kč) přebírá a doplatí pan Jan Kos. IV. Účastníci dohodli téţ vypořádání práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu tak, ţe Jan Kos zůstane bydlet ve společném bytě účastníků v rodinném domě č.p. 14 ve Slezské ulici v Berouně, který je v jeho výlučném vlastnictví, a Hana Kosová, jeţ byt v tomto domě dobrovolně definitivně vyklidila, bude bydlet v pronajatém bytě v Rovné ulici č.p. 27 v Berouně, kde bydlí jiţ v současné době. V. Jiţ provedeným rozdělením věcí, jak je uvedeno v článcích I a II shora, doplacením půjček podle čl. III shora a řešením dříve společného bydlení, jak je uvedeno v čl. IV shora, budou účastníci této smlouvy zcela vyrovnáni a nebudou mít vůči sobě ţádné nároky z titulu zaniklého společného jmění manţelů a ukončeného společného bydlení v domě Jana Kosa. Ţádný z účastníků nepoţaduje pro dobu po rozvodu výţivné. VI. Tato smlouva nabývá účinnosti dnem právní moci rozsudku o rozvodu manţelství jejich účastníků. VII. Účastníci této smlouvy prohlašují, ţe byla sepsána podle jejich skutečné a svobodné vůle. Dohodu přečetli, s jejím obsahem souhlasí, coţ stvrzují vlastnoručními podpisy. V Berouně dne 1. října 2008 Hana Kosová Jan Kos

60