Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky

Diplomová práce

Autor:

Bc. Marcela Čečrdlová Finance

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. František Jirásek, Csc.

duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 20. dubna 2013

Bc. Marcela Čečrdlová

Poděkování: Děkuji vedoucímu své diplomové práce panu PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za všestrannou pomoc, poskytnutí informací, cenných rad, podnětů a připomínek ke zpracování diplomové práce.

Anotace Diplomová práce „Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky“ je zaměřená na průběh hodnocení bonity retailového žadatele o úvěr se zaměřením na nefinanční aspekty žadatele. Seznamuje s celým úvěrovým procesem v bance a analyzuje posuzování bonity klienta z pohledu banky. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zaměřuje na popis a parametry spotřebitelského úvěru. Druhá kapitola pojednává o průběhu úvěrového procesu v bance. Třetí kapitola je o samotném hodnocení bonity žadatele o úvěr. Poslední čtvrtá kapitola ukazuje hodnocení bonity na praktických příkladech žádostí o úvěr v bance. Závěr práce shrnuje důležitost nefinančních aspektů žadatele o úvěr při hodnocení bonity z pohledu banky. V praktické části jsou posouzeny tři úvěrové případy s rozdílným výsledkem hodnocení bonity. Klíčová slova: spotřebitelský úvěr, úvěrový proces, bonita žadatele, credit scoring.

Annotation The aim of the thesis "Methods of bank evaluation of the loan applicant" is scoring of the creditworthiness of retail loan applicants with a focus on non-financial aspects of the applicant. It acquaints a reader with the whole credit process in the bank and analyse an assessment in the bank. The thesis is divided into four chapters. The first focuses on the description and characteristics of consumer credit. The second chapter deals with the course of the credit process at the bank. The third chapter is about the actual evaluation of the creditworthiness of loan applicants and the last chapter shows credit ratings on a practical examples of a loan applications in the bank. The conclusion summarizes the importance of non-financial aspects in the credit assessment from the perspective of the bank. In the practical part are assessed three credit cases with different credit ratings result. Keywords: consumer credit, credit process, applicant credit profile, scoring card.

OBSAH: ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 1.

SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR ....................................................................................................................... 9

1.1

Právní úprava spotřebitelského úvěru ........................................................................ 11

1.2

Zajištění úvěru ........................................................................................................... 14

1.3

Smlouva o úvěru ........................................................................................................ 14

1.4

Úročení úvěru ............................................................................................................ 16

1.4.1 1.4.2

Výpočet úrokové sazby ...................................................................................... 19 Roční procentní sazba nákladů ........................................................................... 20

1.4.3 Úrok z prodlení ................................................................................................... 21 1.5 Splácení úvěru............................................................................................................ 22 1.6 Úvěrové riziko ........................................................................................................... 23 2.

ÚVĚROVÝ PROCES V BANCE ............................................................................................................. 25

2.1

Zahájení jednání s klientem ....................................................................................... 27

2.2 Identifikace žadatele o úvěr ....................................................................................... 28 2.3 Žádost o úvěr.............................................................................................................. 29 2.4 Vyhodnocení žádosti a určení bonity žadatele........................................................... 31 2.5 Stanovení podmínek čerpání úvěru............................................................................ 33 2.6 Podpis smluvní dokumentace .................................................................................... 34 2.6.1 Předsmluvní informace ....................................................................................... 35 2.6.2 Odstoupení od smlouvy ...................................................................................... 36 2.7 Čerpání úvěru ............................................................................................................. 37 2.8 Sledování a monitoring úvěru .................................................................................... 38 2.9 Podvodné jednání ze strany klienta............................................................................ 39 3.

HODNOCENÍ BONITY ŽADATELE O ÚVĚR..................................................................................... 41

3.1 Finanční aspekty žadatele .......................................................................................... 42 3.1.1 Úvěrové registry ................................................................................................. 44 3.2 Nefinanční aspekty žadatele ...................................................................................... 47 3.3 Systém úvěrových analýz .......................................................................................... 49 3.3.1 Metoda credit scoring ......................................................................................... 51 4.

HODNOCENÍ BONITY V PRAXI .......................................................................................................... 58

4.1 4.2 4.3 4.4

Úvěr schválen ............................................................................................................ 64 Úvěr schválen s podmínkou ....................................................................................... 65 Úvěr zamítnutý .......................................................................................................... 66 Srovnání bodovacích systémů ................................................................................... 67

ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 69 SEZNAM LITERATURY .................................................................................................................................. 71

5

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 – Hlavní znaky odlišující smlouvu o úvěru a smlouvu o půjčce ......................... 12 Tabulka č. 2 – Klasifikace pohledávek..................................................................................... 24 Tabulka č. 3 – Příklad credit scoringu systému – charakteristiky a váhy ................................ 54 Tabulka č. 4 – Příklad bodovacího systému ............................................................................. 56 Tabulka č. 5 – Návrh bodovacího systému .............................................................................. 61 Tabulka č. 6 – Intervaly bodového hodnocení žádosti ............................................................. 63 Tabulka č. 7 – Nefinanční aspekty žadatele - žádost č. 1 ......................................................... 64 Tabulka č. 8 – Nefinanční aspekty žadatele - žádost č. 2 ......................................................... 65 Tabulka č. 9 – Nefinanční aspekty žadatele - žádost č. 3 ......................................................... 66 Tabulka č. 10 – Srovnání bodovacích systémů nefinančních aspektů žádosti č. 2 .................. 67 SEZNAM SCHÉMAT Schéma č. 1 – Struktura standardní úrokové sazby .................................................................. 17 Schéma č. 3 – Úvěrový proces v bance .................................................................................... 27 Schéma č. 4 – Posouzení úvěrovatelnosti žadatele................................................................... 32 SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 – Rozdíl mezi anuitním a lineárním splácením ......................................................... 22 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1

Povinné informace ve smlouvě

Příloha č. 2

Žádost o poskytnutí úvěru

Příloha č. 3

Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru

Příloha č.4

Informační memorandum

6

ÚVOD Ve své dlouholeté bankovní praxi se již několik let věnuji problematice spotřebitelských úvěrů. Vzhledem ke svým zkušenostem při poskytování a schvalování úvěrů jsem si zvolila téma diplomové práce „Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky.“ Cíl mé práce je analyzovat průběh hodnocení bonity retailového žadatele o úvěr v bance, se zaměřením na nefinanční aspekty. Díky svému dlouholetému působení v bance jsem prošla celým schvalovacím procesem. Setkala jsem se s posuzováním žádostí o spotřebitelský úvěr a následně pak s celým úvěrovým procesem. Vycházím z osobní zkušenosti s prvotním jednáním s klienty, přípravou a podpisem žádosti o úvěr, následným sběrem podkladů od klientů a také se schvalovacím procesem. Ve své diplomové práci se věnuji schvalovacímu procesu v bance, který vymezuji pouze na žádosti o spotřebitelský úvěr pro nepodnikatelské subjekty. Při psaní své práce jsem vycházela především z poznatků získaných z vlastní dlouholeté praxe. Informace jsem čerpala z dostupných publikací a internetových stránek, které uvádím na konci své práce. Využila jsem také konzultací s pracovníky banky, kteří schvalují spotřebitelské úvěry. V úvodní části práce popisuji výklad pojmů spotřebitelský úvěr, úroková sazba a výpočet roční procentní sazby nákladů, které souvisejí s poskytnutím spotřebitelského úvěru. Dále popisuji pojmy a parametry, související s úvěrovým procesem v bance. Zmiňuji také právní úpravu spotřebitelského úvěru, zejména pak náležitosti smlouvy o úvěru. Tyto náležitosti jsou jednotné pro všechny poskytovatele spotřebitelských úvěrů, kterými jsou jak banky, tak i nebankovní instituce. Zaměřuji se také na úvěrové riziko, klasifikaci pohledávek a důležitost vyhodnocení úvěrového rizika ještě před poskytnutím úvěru v rámci hodnocení bonity žadatele o úvěr. V rámci schvalovacího procesu popisuji finanční i nefinanční aspekty žadatele o úvěr, které jsou nedílnou součástí celého schvalovacího procesu. Při analýze schvalovacího procesu vycházím především z vlastní praxe a dostupné literatury. V praktické části, která je zaměřena pouze na nefinanční aspekty žadatele o úvěr v bance jsem použila jednu z metod hodnocení bonity v rámci úvěrové analýzy. Jedná se o Empirickou úvěrovou analýzu - úvěrové bodovací systémy (credit scoring). Bodovací systém, který používám na praktických příkladech žádostí o úvěr, je zaměřen pouze na nefinanční aspekty žadatele, které jsou pro banku velmi důležité při posuzování bonity klientů. 7

Závěrem práce upozorňuji na skutečnost, že problematika hodnocení klientů je pro banku velmi citlivou záležitostí, kterou si drží v utajení. Každá banka postupuje při hodnocení bonity žadatele o úvěr podle jiné metriky, využívá svůj systém, který podléhá obchodnímu tajemství. Banky si své know – how týkající se své úvěrové politiky chrání, a tak získání některých informací není vůbec jednoduché a některé získané informace a poznatky pak není možné veřejně publikovat. Zvolené metody zpracování: Analýza úvěrového procesu nepodnikatelských subjektů v bance se základním vymezením pojmů a parametrů spotřebitelského úvěru. Charakteristiky finančních a nefinančních aspektů žadatele o úvěr, analýza schvalovacího procesu, komparativní analýza nefinančních ukazatelů žadatele. Zhodnocení jejich bonity v praktických příkladech žádostí o úvěr, pomocí matematicko-statistické metody „Credit scoring“. Použité metody: analýza, deskripce, komparace, matematicko-statistické metody.

8

1.

SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR

„Úvěrové obchody jsou nejvýznamnější částí bankovních aktivních obchodů, tj. obchodů, které jsou účetně zobrazeny na straně aktiv rozvahy (bilance) obchodní banky. Úvěr je možné definovat jako časově omezené, úplatné zapůjčení peněz k volnému nebo smluvně vázanému použití.“ 1 O úvěrové produkty mohou žádat fyzické osoby, fyzické osoby podnikatelé, ale i právnické osoby. Svou práci jsem zaměřila pouze na spotřebitelský úvěr, který je jednou z nejrozšířenějších forem úvěrů pro nepodnikající fyzické osoby. Spotřebitelský úvěr je poskytován žadatelům (fyzickým osobám), které jsou starší 18 let, jsou způsobilé k právním úkonům a jsou spolehlivě identifikované. Spotřebitelské úvěry jsou bankami poskytovány: •

občanům České republiky (dále jen ČR), občanům Evropské unie a občanům zemí Evropského hospodářského prostoru, kteří mají pravidelný příjem pocházející z ČR nebo mají příjem z podnikání na základě oprávnění, vydaného na území ČR,

•

občanům jiných zemí než zemí Evropské unie a zemí Evropského hospodářského prostoru, kteří mají trvalý nebo dlouhodobý pobyt na území ČR a současně mají pravidelný příjem pocházející z České republiky nebo mají příjem z podnikání, na základě oprávnění vydaného v ČR,

•

ostatním žadatelům – cizincům je úvěr poskytován individuálně s přihlédnutím k bonitě a ostatním aspektům žadatele, případně spolužadatelů o úvěr.

Spotřebitelským úvěrem můžeme zjednodušeně označit úvěry fyzickým osobám, které slouží primárně k nákupu spotřebního zboží, k zaplacení za služby, tedy k financování nepodnikatelských potřeb občanů. Spotřebitelské úvěry používají klienti banky k nákupu vybavení a zařízení domácnosti, ke koupi spotřební elektroniky, na pořízení, rekonstrukci nebo modernizaci bytové jednotky nebo rodinného domu. Dále je využívají na nákup automobilu, na náklady spojené se studiem v tuzemsku či zahraničí, na vypořádání závazků mezi občany, jako např. vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, vypořádání v rámci dědického řízení, či k úhradě členského podílu v bytovém družstvu.

1

KALABIS, Zbyněk. Základy bankovnictví. Brno: BizBooks, 2012. ISBN 978-80-265-0001-8.

9

Základní pojmy, se kterými se klienti i banky setkávají při žádosti o úvěr a v rámci celého schvalovacího procesu jsou: •

bonita – je schopnost klienta dostát svým závazkům. Můžeme je také označit jako úvěruschopnost žadatele o úvěr,

•

dlužník (žadatel o úvěr) – fyzická osoba, které finanční instituce poskytla úvěr. Tato je na základě smlouvy o úvěru povinna splatit věřiteli celou částku včetně příslušenství úroků, případně úroků z prodlení a všech poplatků, spojených s úvěrem,

•

jistina úvěru - je celkový objem poskytnutých prostředků, které si dlužník půjčil od věřitele. Nesplacenou jistinou je zbývající dlužná částka úvěru,

•

měsíční splátka – spotřebitelské úvěry se většinou splácejí formou pravidelných měsíčních splátek, které se nazývají anuity. Anuita je pravidelná měsíční splátka, která se skládá ze dvou částí. První část je jistina - půjčené finanční částky bez úroků a úroku - vypůjčené částky. Při splácení úvěru formou anuitních splátek postupně klesá výše spláceného úroku a stoupá výše úmoru,

•

RPSN (roční procentní sazba nákladů) – jedná se o součet všech nákladů spojených s úvěrem, vyjádřených jako procento celkové výše úvěru. Účelem RPSN je možnost adekvátního srovnání několika úvěrových produktů od různých poskytovatelů,2

•

ručitel - je osoba, která poskytuje ručení úvěru formou „Prohlášení ručitele“. Tak na sebe bere závazek uhradit pohledávku, pokud tak neučiní dlužník,

•

spoludlužník (spolužadatel) – je osoba, která podle smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinna splnit dluh z této smlouvy společně a nerozdílně s dalším dlužníkem (s dalšími dlužníky). Věřitel je oprávněn požadovat plnění ze smlouvy na kterémkoliv ze spoludlužníků,

•

úrok – je odměna, kterou platí dlužník věřiteli za půjčení peněžních prostředků. Velikost úroku je závislá mimo jiné na výši poskytnutého objemu peněz (jistiny), na výši úrokové sazby a na délce splatnosti úvěru,

2

ČLFA.

Spotřebitelské

úvěry.

CLFA.

CZ.

[online].

http://www.clfa.cz/index.php?textID=48.

10

©2009

[cit.

2013-01-29].

Dostupné

z:

•

úvěr – je poskytnutí peněžních prostředků za úplatu. Odměnou za poskytnutí prostředků je pro věřitele úrok,

•

úvěrová smlouva - je písemná dohoda mezi věřitelem a dlužníkem. Věřitel se zavazuje poskytnout ve prospěch dlužníka peněžní prostředky a dlužník se zavazuje poskytnuté peníze vrátit a zaplatit věřiteli úroky na základě smluvního ujednání,

•

věřitel - právnická nebo fyzická osoba, která nabízí nebo poskytuje spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. V případě úvěru, který poskytne komerční banka klientovi je věřitelem banka.

1.1

Právní úprava spotřebitelského úvěru

Vymezení pojmů souvisejících se spotřebitelským úvěrem stanovuje zákon č. 145/2010 Sb. ze dne 21. dubna 2010 o spotřebitelském úvěru, který nahradil zákon č. 321/001 Sb. o některých podmínkách spotřebitelského úvěru, který již neodpovídal současnému vývoji úvěrových produktů nabízených spotřebitelům na trhu. Tento zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách a o spotřebitelském úvěru. Cílem právní úpravy je dosažení harmonizace spotřebitelského trhu v rámci Evropského společenství a tím i posílení důvěry a právní jistoty spotřebitelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Zákon o spotřebitelském úvěru se však nevztahuje na žádné úvěry s částkou nižší než 5 000,- Kč a vyšší než 1 880 000,- Kč. Dále se zákon nevztahuje na úvěry, jejichž splatnost nepřesahuje 3 měsíce, nebo jsou splatné nejvýše ve 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců. Spotřebitelský úvěr se řídí obecným ustanovením Občanského zákoníku, zejména §52 – 57 týkajících se spotřebitelských smluv. Dále je smlouva o úvěru uvedena i v Obchodním zákoníku v §497 – 507. Obchodním zákoníkem se však neřídí vztahy mezi spotřebiteli a podnikateli. Právní úprava spotřebitelského úvěru se uplatňuje pouze ve vztazích mezi spotřebiteli a podnikateli, kdy podnikatel je poskytovatelem úvěru. Pojmy „Smlouva o úvěru“ a „Smlouva o půjčce“ je pro mnohé velmi obtížné rozlišit. Obecně platí, že pokud bude klient uzavírat smlouvu o poskytnutí peněžních prostředků s podnikatelem, bude se tato smlouva řídit podle Obchodního zákoníku. V tabulce č. 1 11

uvádím základní rozdíly mezi smlouvou o úvěru a smlouvou o půjčce. Vzhledem ke skutečnosti, že banky poskytují v rámci smlouvy peněžní prostředky za úplatu, bude se vždy jednat o smlouvu o úvěru. Tabulka č. 1 – Hlavní znaky odlišující smlouvu o úvěru a smlouvu o půjčce Smlouva o úvěru

Smlouva o půjčce

Předmětem smlouvy jsou vždy peněžní prostředky

Předmětem smlouvy jsou i jiné druhově určené věci (peníze, mouka, mléko, uhlí atd.)

Sjednaná vždy za úplatu (úrok je nezbytnou náležitostí smlouvy)

Může být i bezúplatná (bez úroku nebo jiného dodatečného plnění)

Smlouva o úvěru vznikne i v případě, že Ke vzniku smlouvy musí být peníze nebo peněžní prostředky nebyly věřitelem zatím věci, které jsou předmětem smlouvy, poskytnuty skutečně předány Smlouvu o úvěru upravuje Obchodní zákoník (§ 497 až 507)

Smlouvu o půjčce upravuje Občanský zákoník (§ 657 a § 658) 3

Zdroj: Slabikář finanční gramotnosti, vlastní úprava.

Smlouva o úvěru patří mezi takzvané absolutní obchody, které se výhradně řídí Obchodním zákoníkem, protože Občanský zákoník danou úpravu nemá. Smlouva o půjčce se řadí mezi takzvané reálné kontrakty. To znamená, že vznikají až v okamžiku, kdy dojde ke skutečnému plnění (například v okamžiku, kdy věřitel poskytne peníze dlužníkovi). Ve smlouvě o úvěru musí být na rozdíl od smlouvy o půjčce sjednán závazek zaplatit úroky z poskytnutého úvěru. Významným rozdílem oproti smlouvě o půjčce je také fakt, že ze smlouvy o úvěru lze plnit ve prospěch dlužníka i třetím osobám. Věřitel tak může se souhlasem dlužníka například uhradit fakturu třetí osobě. U úvěru toto nelze, jelikož předmětem půjčky je poskytnutí prostředků dlužníkovi nebo jeho zástupci. Dělení spotřebitelských úvěrů Spotřebitelské úvěry dělíme z několika hledisek. Pro svou práci jsem shrnula jen rozdělení úvěru fyzických osob, které mají vliv na hodnocení bonity žadatele o úvěr. Nejčastěji je

3

VIBÍHAL, Václav a kolektiv. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: Cofet, 2011. ISBN 978-80-9043-96-1-0,

s. 337.

12

členění podle účelu použití finančních prostředků z poskytnutého úvěru. Toto kritérium je také rozhodující pro výši úrokové sazby poskytovaného úvěru. Neúčelové úvěry mají většinou vyšší úrokovou sazbu než úvěry účelové. Úvěry můžeme z tohoto hlediska dělit na úvěry: •

účelové – u těchto úvěrů banky požadují doložení účelovosti použití prostředků, např. pořízení bydlení, modernizace / rekonstrukce nemovitosti nebo nákup motorového vozidla. Čerpání úvěru probíhá většinou bezhotovostně přímo na účet prodejce po předložení faktury či jiného dokladu, kterým klient prokazuje účel použití prostředků z úvěru. Pokud klient není schopen doložit účelovost, jedná se o porušení smlouvy, které může mít za následek sankci ze strany poskytovatele,

•

neúčelové – se vyznačují vyšší úrokovou sazbou a klient může použít prostředky z úvěru na koupi jakéhokoli zboží či služby, aniž by musel dokládat bance účel. Peníze mohou být vyplaceny klientovi v hotovosti, nebo jsou převedeny bezhotovostně na účet klienta.

Z vlastní praxe vím, že důležitou informací při posuzování žádosti o úvěr může být sdělení klienta, na jaký účel případné prostředky použije, bude-li mu úvěr poskytnut. Touto informací lze částečně eliminovat budoucí riziko nesplácení úvěru. Například dlouhodobý spotřebitelský úvěr na pořízení motorového vozidla je výrazně rizikovější, a to především z důvodu možné doby použitelnosti vozidla. Velmi neuvážené a rizikové je poskytování spotřebitelského úvěru na zboží, které má kratší životnost než délka spláceného úvěru. Spotřebitelské úvěry také rozlišujeme podle délky jejich splácení a to následovně: •

krátkodobé úvěry – se splatností do jednoho roku,

•

střednědobé úvěry – se splatností od jednoho do pěti let,

•

dlouhodobé úvěry – se splatností nad pět let.

Doba splatnosti spotřebitelského úvěru je spojena s mírou rizika úvěru. Čím je delší doba splatnosti úvěru, tím je vyšší riziko jeho návratnosti. S délkou doby splácení se zvyšuje míra neurčitosti budoucích ekonomických podmínek dlužníka.

13

Z hlediska zajištění dělíme spotřebitelské úvěry na úvěry: •

nezajištěné,

•

zajištěné – jejich splácení je zajištěno zárukami, které umožňují věřiteli získat poskytnuté prostředky náhradní cestou v případě, kdy není dlužník schopen splácet.

1.2

Zajištění úvěru

Zajištěním úvěru si banka minimalizuje riziko spojené s poskytnutím úvěru a jeho řádným a včasným splacením včetně úroků. Úvěrové zajištění u spotřebitelských úvěrů členíme z hlediska povahy (formy) zajištění, a to na : •

osobní zajištění – úhrada pohledávky je zajištěna příjmy dlužníka (dohoda o srážkách ze mzdy), přistoupení spoludlužníka k úvěru nebo aval směnky. Jedná se například o ručitelský závazek třetí osoby (právnické nebo fyzické), která se smluvně zavazuje, že bude v případě nesplácení úvěru dlužníkem plnit za dlužníka. Ručitel v takovém případě podepisuje ručitelské prohlášení,

•

věcné zajištění – věřitel poskytne bance dočasné právo na majetkové hodnoty formou zástavního práva k movité, případně nemovité věci (např. zástavní právo k nemovitosti, dále pak zástavní právo k pohledávce nebo zástavní právo k depozitu).

Pro věřitele jsou zajištěné úvěry méně rizikové než úvěry nezajištěné. Banky nejčastěji využívají zajištění spotřebitelských úvěrů formou přistoupení spolužadatele, ručitelského závazku, případně vinkulaci životního pojištění dlužníka ve prospěch úvěru. Pokud selžou všechny prostředky jak dostát splnění závazku dlužníka vůči věřiteli, snaží se banka uspokojit svoji pohledávku z výtěžku realizace zajišťovacího instrumentu.

1.3

Smlouva o úvěru

Smlouva o úvěru je uzavírána mezi věřitelem (v této práci je myšleno bankou) a dlužníkem (klientem banky) jako příjemcem úvěru. Podstatou smlouvy je závazek věřitele, že na požádání dlužníka mu poskytne peněžní prostředky na straně jedné, a závazek dlužníka tyto poskytnuté prostředky zaplatit včetně úroků na straně druhé. Smlouva je vždy uzavírána 14

písemně a každá ze zúčastněných stran obdrží vždy jeden originál této podepsané smlouvy. Ve své práci zmiňuji i změny, které přinesl nový zákon o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2011. Důvodem pro vznik tohoto nového zákona byly mimo jiné také problémy s nesplácením úvěrů a smluvní zavázání se k často nevýhodným podmínkám, což nebylo v České republice ničím výjimečným. Lidé často smlouvu o úvěru, kterou podepisují, řádně nečtou, a tak se mnohdy dostanou do problému se splácením. Nový zákon vymezuje na straně věřitelů několik důležitých povinností, které jsou pro dlužníky vítanou změnou a zpřehledněním smlouvy o úvěru. Mezi povinnosti, které musí věřitel na základě změny zákona respektovat, patří níže uvedené. •

Věřitel

musí

nyní

poskytnout

dlužníkovi

všechny

důležité

informace

o poskytovaném úvěru pod hrozbou vysoké sankce. Při nedodržení má poskytovatel následnou povinnost úvěr úročit pouze diskontní sazbou ČNB, která je ke dni účinnosti zákona 0,25% p. a. Poskytovatel musí dát dlužníkovi dostatečný čas na seznámení se smlouvou a také je povinen zkoumat situaci klienta, především to, zda je schopen úvěr splácet. Před 1. lednem 2011 bylo běžnou praxí některých firem poskytujících úvěr půjčovat peníze problémovým a nebonitním klientům a následně inkasovat penále za opožděné splátky. •

Klient má také právo odstoupit od smlouvy o úvěru ve lhůtě 14 kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Odstoupení od smlouvy musí být podáno písemnou formou. Úvěr je možné předčasně splatit celý nebo částečně kdykoliv během trvání smluvního vztahu. U půjčky delší než jeden rok může věřitel požadovat náhradu nákladů maximálně 1% z předčasně splacené částky. U kratších úvěrů a v případě, že doba mezi předčasným splacením a sjednanou splatností úvěru je kratší než jeden rok, nesmí výše nákladů přesáhnout 0,5% z předčasně splacené výše úvěru.

•

Další změna v zákoně se týká roční procentní sazby nákladů (RPSN). Mimo sjednocení metodiky této sazby ukládá zákon věřitelům povinnost upozornit na všechny potenciální platby, které nejsou ve výši RPSN zahrnuty, ale mohou v průběhu splácení úvěru nastat.

•

Nový zákon také ukládá všem subjektům, poskytujícím úvěry povinnost uvádět veškeré potřebné náležitosti ve smlouvě o úvěru tak, aby smlouva byla pro spotřebitele jasná a přehledná. 15

Věřitel je také v souladu se změnou zákona povinen ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vždy uvádět základní náležitosti, které stanovuje zákon. Jednotlivé banky mohou mít u různých druhů úvěru specifické náležitosti, které jsou uvedeny ve smlouvě. Může se např. jednat o podmínky čerpání úvěru, případně následné smluvní ujednání. Mezi základní náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru patří4: a)

vymezení druhu spotřebitelského úvěru,

b)

kontaktní údaje smluvních stran, zejména korespondenční adresa,

c)

doba trvání spotřebitelského úvěru, celková výše a podmínky čerpání úvěru,

d)

výpůjční úroková sazba a roční procentní sazba nákladů vyjádřená v procentech,

e)

výše, počet a četnost splátek, jež má spotřebitel provést,

f)

informace o právu obdržet kdykoliv bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření dluhu,

g)

případné poplatky za vedení účtů, transakce a čerpání,

h)

úroková sazba použitá v případě opožděných plateb (úrok z prodlení),

i)

informace o právu na odstoupení od smlouvy, lhůtě a dalších podmínkách,

j)

informace o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru,

k)

informace

o

možnosti

mimosoudního

řešení

spotřebitelských

sporů

prostřednictvím finančního arbitra. Všechny povinné informace v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, uváděné ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uvádím podrobně v příloze č. 1.

1.4

Úročení úvěru

Úrok je cena za půjčení peněz, kterou dlužník zaplatí věřiteli nad rámec půjčené částky. Výše

4

Příloha č. 5 k zákonu č.145/2010 Sb. ze dne 21. 4. 2010 O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_spotr_uver_legCR_57573.html [cit. 2013-02-02].

16

úroku se vyjadřuje pomocí úrokové míry (úrokové sazby), která je vyjádřena v procentech. Výsledný úrok závisí z na výši dlužné částky (jistiny), výši úrokové sazby vyjádřené v procentech z dlužné jistiny a také na délce splácení dlužné částky. Úroková sazba je ve smlouvě o úvěru vždy stanovena v %, % a to na roční bázi Per annum ((p. a.). Pokud smlouva nestanovuje režim splácení úroků, jsou úroky spláceny splá spolu se splacením dlužné částky. Je-li li jee lhůta pro vrácení peněžních peněžních prostředků delší než 1 rok, jsou úroky z dlužné částky splatné vždy koncem každého kalendářního roku. Pokud je úvěr splácen v pravideln pravidelných, ých, například měsíčních splátkách, splátkách, je úrok splácen spolu s jistinou. Úrok můžeme také chápat jako projev časové preference5. Strukturu standardní úrokové úrokové sazby ukazuje následující sch schéma: éma: Schéma č. 1 ukazuje, jakým způsobem je strukturovaná úroková sazba a dále pak vysvětlení jejích jednotlivých položek. Schéma č. 1 – Struktura standardní úrokové sazby

Úroková sazba

Inflační složka

Nákladová složka

Riziková složka

Zdroj: Úvěrové obchody, skripta BIVŠ, vlastní úprava. úprava 6

Jednotlivé složky úrokové sazby pak můžeme definovat následovně: • inflační ní složka – pokrývá ztrátu plynoucí plynoucí z vývoje inflace a růstu cen, • nákladová ákladová složka – pokrývá náklady nák věřitele tele spojené s opatřením zdrojů, • riziková ziková složka – pokrývá možné ztráty z případně neúspěšného úvěrového obchodu.

5

Preference současných statků před statky budoucími.

6

PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody obchody.. 1. vyd. Praha: Bankovní Bankovní

institut vysoká škola, a.s., 2001. ISBN 80-7265 7265-037-8.

17

Důležitou charakteristikou každého úvěrového vztahu je úroková sazba. Pro banku se jedná o vazbu na úrokové riziko, pro klienta pak vyjádření výše úrokových nákladů. Ve smlouvě o úvěru se může klient setkat s různou úrokovou sazbou. Úrokovou sazbu rozlišujeme na: •

fixní (pevnou) sazbou, která je stejná po celou dobu splatnosti úvěru a

•

pohyblivou sazbou, ta se může měnit v průběhu trvání úvěrového vztahu, rozlišujeme dva typy pohyblivé sazby: o

variable rate – vazba na určitou tržní referenční úrokovou sazbu (s předem stanovenými termíny přizpůsobování např. tržní úrokové sazbě LIBOR) 7,

o

floating rate – bezprostřední vazba na určitou úrokovou sazbu (termín přizpůsobování sazby z úvěru vyplývá ze změn podkladové sazby).8

Výše úrokové míry závisí na celé řadě faktorů, zmiňuji ty, které považuji za nejdůležitější. •

Rizikovost klienta – poskytovatel spotřebitelského úvěru často stanovuje vyšší úrok pro vysoce rizikového klienta než úrok u méně rizikového klienta. Vyšší sazbou pak kompenzují riziko, které podstupují při poskytnutí úvěru. Banky si vytvářejí různé systémy pro hodnocení rizikovosti klientů a mají tak často různé výše úrokových sazeb, za které poskytují úvěry.

•

Délka úvěru – delší doba splácení úvěrů přináší výrazně vyšší riziko nesplácení, které se pak promítá ve výši úrokové míry. Vztah mezi výší úroku a dobou splatnosti úvěru, ukazuje výnosová křivka.

•

Inflace - úroková míra roste vlivem očekávané inflace. Pokud věřitel předpokládá, že v uvažovaném období klesne kupní síla peněz, bude požadovat od dlužníka vyšší částku, aby si tuto ztrátu nahradil. Naopak, má-li dlužník úvěr na pevně stanovenou úrokovou sazbu, je pro něj případné zvýšení inflace výhodnější.

7

LIBOR - London interbank offered rate (referenční hodnota úrokových sazeb na trhu mezibankovních depozit

v Londýně. 8

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. 3. vyd. Praha: VŠE v Praze, 1998. ISBN 80-7079-585-9, s. 113.

18

•

Strategie banky – banky s výší úrokových sazeb manipulují také proto, aby dosáhly vyššího zisku, případně rozšířily své služby na trhu. Oddělení řízení rizik banky se snaží najít optimální hranici mezi rizikem z nesplácení úvěrů a vyhledáváním obchodních příležitostí. Tato strategie se promítá do výše úrokové míry. Aby si banka udržela své klienty a obstála v konkurenčním prostředí, musí při stanovení úrokové míry sledovat úrokové sazby ostatních bank.

•

Regulační zásahy – jsou prováděny finančními a měnovými institucemi státu, prostřednictvím centrální banky. Sazby České národní banky (ČNB) mají jen zprostředkovaný vliv přes cenu peněz na mezibankovním trhu.

•

Výše nákladů banky – nízké náklady na získání depozit tak umožní nižší úrokové sazby u úvěrových produktů. Vyšší pružnost při stanovování sazeb si může dovolit banka, která má nižší náklady oproti bance s náklady vyššími.

•

Právní prostředí – každá banka respektuje při stanovování úrokových sazeb právní předpisy (např. Centrální banka může stanovit maximální odchylku od diskontní sazby u úrokových sazeb).

•

Daňová politika státu – podle současné daňové úpravy jsou úroky z úvěru pro banku (věřitele) zdanitelnou položkou a pro dlužníka v rámci některých vymezených úvěrů (hypoteční úvěr a úvěr ze stavebního spoření) daňově odečitatelnou položkou.

1.4.1

Výpočet úrokové sazby

Výše úrokové sazby závisí na typu úvěrů, na době jeho splatnosti, případně na jiných okolnostech, které banka zohledňuje při stanovení výše úrokové sazby. Banky si tak zvyšují marži, aby pokryly případná rizika a náklady v případě, že úvěr nebude dlužníkem řádně splácen. Vyjádříme-li úrok v procentech z hodnoty vypůjčené částky, dostaneme úrokovou sazbu: •

nominální – která je sjednaná v úvěrové smlouvě. Je poměřována k různě dlouhému období. Rozlišujeme nominální úrokovou sazbu denní (p. d.), měsíční (p. m.), čtvrtletní (p. q.), pololetní (p. s.) a roční (p. a.),

•

efektivní – odpovídá skutečně zaplaceným úrokům, které jsou díky častějšímu připisování úroků vyšší než nominální. 19

Rozlišujeme dva základní způsoby úročení úvěrů: •

jednoduché – vychází z filozofie preference likvidity. Vyplácené úroky se dále neúročí, k původnímu kapitálu se nepřičítají,

•

složené – vychází z preference investování, které znamená dát přednost dalšímu zhodnocování. K peněžní částce se připisují úroky a spolu s ní se dále úročí.9

Úročení dále dělíme podle toho, kdy dochází k placení úroků: •

předlhůtním – k placení úroků dochází na začátku úrokového období,

•

polhůtním – úroky se platí na konci úrokového období.10

V bankovnictví se většinou používá připisování úroku polhůtně (tak jako i přidaná hodnota u zboží a služeb, která je zdrojem pro výplatu úroků, se realizuje až na konci výroby). Výše celkové splátky se tak může lišit právě v závislosti na typu úročení.

1.4.2

Roční procentní sazba nákladů

Roční procentní sazba nákladů (RPSN) spotřebitelského úvěru se rovná současné hodnotě všech nákladů spotřebitele sjednaných mezi věřitelem a spotřebitelem ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Počítá se podle vzorce, který je pro všechny poskytovatele úvěrů stejný. Výpočet RPSN ke spotřebitelskému úvěru je založen na předpokladu, že spotřebitelský úvěr bude trvat po celou dohodnutou dobu a věřitel i spotřebitel splní včas a řádně všechny své povinnosti. Základní rovnice, kterou se stanoví roční procentní sazba nákladů, odpovídá na ročním základě celkové současné hodnotě čerpání na jedné straně a celkové současné hodnotě splátek na straně druhé.11

9

PAVELKA, F.; D. BARDOVÁ a R. OPLTOVÁ. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká

škola, a.s., 2001. ISBN 80-7265-037-8, s. 171-174. 10

RADOVÁ, J.; P. DVOŘÁK a J. MÁLEK. Finanční matematika pro každého. 5. vyd. Praha: Grada Publishing,

2005. ISBN 80-247-1230-X, s. 24-27. 11

Příloha č. 5 k zákonu č.145/2010 Sb. ze dne 21. 4. 2010 O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_spotr_uver_legCR_57573.html [cit. 2013-02-02].

20

Výpočet roční procentní sazby nákladů:12 m

∑C (1+ X ) k =1

−tk

k

m'

= ∑Dl (1+ X )

−sl

l =1

kde: X

je RPSN

m

je číslo posledního čerpání

k

je číslo čerpání, proto 1 ≤ k ≤.m

Ck

je částka čerpání k

tk

je interval vyjádřený v letech a zlomcích roku mezi datem prvního čerpání a datem každého následujícího čerpání, proto tk = 0

m´

je číslo poslední splátky nebo platby poplatků

1

je číslo splátky nebo platby poplatků

D1

je výše splátky nebo platby poplatků

sl

je interval vyjádřený v letech a zlomcích roku mezi datem prvního čerpání a datem každé splátky nebo platby poplatků.

1.4.3

Úrok z prodlení

Úrok z prodlení je sankční platba za porušení povinnosti dlužníka řádně a včas splnit svůj závazek (týká se pouze peněžitých prostředků). Nárok věřiteli vzniká bez ohledu na skutečnost, která prodlení způsobila. Znamená, že jakékoli zdůvodňování vzniku prodlení je v tomto případě bezpředmětné. Od 1. července 2010 vstoupila v platnost změna ve výpočtu úroku z prodlení, který je po tomto datu již neměnný po celou dobu prodlení splátek. Roční výše úroků z prodlení nově odpovídá výši repo sazby ČNB. Ta si se stanovuje podle posledního dne kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení a zvyšuje se o 7%. Právo na úroky z prodlení nebo poplatky z prodlení má věřitel přímo ze zákona a představují zákonnou sankci. Právo na plnění této sankce vzniká automaticky ze zákona tím, že dlužník neuhradí včas příslušnou částku. Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli od prvního dne 12

Příloha č. 5 k zákonu č.145/2010 Sb. ze dne 21. 4. 2010 O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_spotr_uver_legCR_57573.html [cit. 2013-02-02].

21

prodlení dlužníka do uspokojení pohledávky. Smlouva o úvěru tedy musí obsahovat ujednání o povinnosti platit platit úrok z prodlení pro případ, že věřitel bude v prodlení s plněním dluhu.

1.5

Splácení úvěru

„Termín splácení, respektive splátkový kalendář, kalendář patří k základním parametrům, na kterých se musí banka s klientem při jednání o úvěru dohodnout. Klient musí prokázat schopnost vypořádat se včas se všemi svými závazky buď z prostředků získaných zhodnocením poskytnutých úvěrových zdrojů, nebo z jiných zdrojů.“ zdrojů 13 Způsob splácení je vždy sjednán v úvěrové smlouvě a je je přizpůsoben potřebám klienta v souladu s podmínkami banky, banky, která úvěr poskytuje. U spotřebitelských úvěrů, které poskytuje banka, se jedná o splácení v pravidelných měsíčních splátkách splátkách, a to buď v pravidelných konstantních anuitních splátkách, nebo formou pravidelných splátek lineárním způsobem. V následujících následujících grafech je ukázán rozdíl mezi anuitním způsobem splácení a lineárním způsobem splácení splác úvěru. Graf č. 1 – Rozdíl mezi anuitním a lineárním splácením

Zdroj: Interní materiál Československé obchodní banky, a.s., (dále jen ČSOB, a.s.), a.s. , vlastní úprava úprava.

13

WATERHOUSE, Price, Price, Navrátil Vlastislav. Zásady řízení úvěrů. Praha: Management Press, 1999. ISBN 8080-

85943 85943-91-3.

22

U lineárního způsobu splácení je měsíční splátka jistiny stále stejná a mění se výše splátky úroků, takže se celková částka splátky během splácení neustále mění. Lineární způsob splácení je pro klienta výhodnější, rychleji umořuje jistinu, a tak na úrocích zaplatí méně. Banky většinou nabízejí anuitní způsob splácení spotřebitelských úvěrů. Klienti mají ve smlouvě o úvěru sjednanou pravidelnou měsíční splátku, formou anuity, která je po celou dobu trvání úvěrového vztahu stejná. Anuitní splátka se skládá ze dvou částí, z jistiny a z úroku.

1.6

Úvěrové riziko

Úvěrové riziko14 je historicky staré jako úvěrování samotné, je to riziko ztráty ze selhání dlužníka, když nedostojí svým závazkům podle podmínek stanovených v úvěrové smlouvě. Tím dlužník způsobí věřiteli ztrátu. Úvěr můžeme také chápat jako očekávání přijetí peněžních prostředků, přičemž úvěrové riziko je pravděpodobnost, že očekávání nebude naplněno. Riziko představuje možnost ztráty nebo nižšího výnosu, než je očekávání. Pro banku to znamená, že utrpí ztrátu tím, že dlužník nedostojí svým závazkům včas a v plné výši. Pokud klient nedodrží sjednané podmínky finanční transakce, bance tím vznikne finanční ztráta. Úvěrové riziko banky vyplývá z platební neschopnosti či platební nevůli dlužníků splatit úvěr včetně úroků. Pro minimalizaci rizika má značný význam systém řízení úvěrového rizika. Pomocí stanovení kompetencí jednotlivých zaměstnanců, metodických předpisů a pravidel komunikace banka snadněji vytvoří optimální strukturu portfolia úvěrových obchodů. Jde o vyvážení bezpečnosti a výnosnosti bankovních obchodů. „Z hlediska bezpečnosti úvěrových obchodů má velký význam úvěrová smlouva, která jednoznačně identifikuje dlužníka nebo spoludlužníky, pohledávku, práva a povinnosti obou stran a zejména postup banky v případě, kdy klient přestane plnit své povinnosti. Dalším prvkem, který zabezpečuje účinnost systému řízení úvěrového rizika, je jeho monitorování, sledování a vyhodnocování.“15 Opatření ČNB č. 9/2002 stanovuje pravidla pro posuzování pohledávek. Banky mají povinnost klasifikovat pohledávky, které zahrnují jistinu úvěru, úroky a poplatky. Z hlediska 14

Riziko a nejistota představují náhodnost a neurčitost.

15

PAVELKA, František; BARDOVÁ; Dana. OPLTOVÁ; Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní

institut vysoká škola, a.s., 2001. ISBN 80-7265-037-8, s. 171-174.

23

jejich kvality (rizikovosti) a perspektivy návratnosti musí banka vytvářet opravné položky. Klasifikována je celá pohledávka, i když po splatnosti jsou jen některé splátky úvěru. Vzniká tak srovnatelný pohled na kvalitu celého portfolia. Pohledávky vůči jednomu dlužníkovi mají vždy stejnou klasifikaci, která odpovídá pohledávce s nejhorší kategorií. Klasifikace pohledávek se provádí alespoň čtyřikrát do roka. V tabulce č. 3 uvádím přehled klasifikace pohledávek na základě časové prodlevy splácení a koeficient pro tvorbu opravných položek. Tabulka č. 2 – Klasifikace pohledávek

Pohledávky Standardní Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové

Časová prodleva splácení

Koeficient pro tvorbu opravných položek

méně než 30 dní více než 30 dní a méně než 90 dní více než 90 dní a méně než 180 dní více než 180 dní a méně než 360 dní 360 a více dní

0,01 0,2 0,5 1

Zdroj: Opatření ČNB č. 9, ze dne 6. listopadu 2002, vlastní úprava.

Vždy je lépe předcházet situaci, kdy se úvěry stanou klasifikované. Myslím, že poskytovatelé úvěrů by měli klást větší důraz na vyhodnocení úvěrového rizika ještě před poskytnutím úvěru. Důležité je důkladně zkoumat nejen bonitu klienta, případně celé rodiny, ale i nefinanční aspekty celého úvěrového případu. Pokud nesplní žadatel, případě spolužadatelé o spotřebitelský úvěr stanovená kritéria, neměl by být úvěr poskytnut. Přestože existuje mnoho databází a rejstříků, důležitým zdrojem informací je také klient sám. Ten je povinen uvádět veškeré údaje přesně a pravdivě. Nefinanční aspekty žadatele jsou velmi důležité pro samotného schvalovatele při zhodnocení bonity v rámci úvěrového procesu v bance.

24

2.

ÚVĚROVÝ PROCES V BANCE

Úvěrový proces je soubor různých činností v rámci banky, které jsou vzájemně propojeny. Jedná se o postup od úvodního jednání, zjištění potřeb klienta, přes podání žádosti o úvěr, až k samotnému posouzení bonity žadatele o úvěr. Výsledkem celého úvěrového procesu je pak stanovení bonity klienta a konečné rozhodnutí schvalovatele s příslušnou schvalovací pravomocí o poskytnutí, případně zamítnutí úvěrového produktu. Každá žádost o úvěr je bankou posuzována individuálně s přihlédnutím k bonitě klienta a celému úvěrovému případu. Do úvěrového procesu je přeneseno řízení úvěrového rizika na konkrétního klienta a jeho produkt. Jednotlivé bankovní domy mají svůj předem stanovený proces poskytnutí úvěru a mají také svoji úvěrovou politiku, která zohledňuje řízení úvěrového rizika. Příklad řízení úvěrového rizika může být komplexní řešení podle Price Waterhouse.16 Řízení úvěrového rizika dělí tato publikace na níže uvedené části. Každá z následujících částí spadá pod jiný útvar v bance a má svůj specifický cíl. •

Úvěrová strategie a politika – definuje úvěrové riziko a formuluje strategii banky ve vztahu k trhu, produktu a ke klientům, určuje postup úvěrové politiky banky.

•

Organizace úvěrového úseku – vymezuje pravomoci a zodpovědnost jednotlivých organizačních jednotek, rozhoduje o organizační struktuře úvěrového úseku.

•

Stanovení úvěrových limitů – není v možnostech vedení banky posuzovat každý úvěrový obchod, proto vedení stanoví maximální úvěrové limity na klienta, případně na produkt, kterými se pak pracovníci banky řídí ve standardním procesu.

•

Hodnocení úvěrových návrhů – určuje typ klienta a vypracování metodologie pro zhodnocení výsledků analýzy klientů.

•

Stanovení ceny úvěru – je základním prvkem řízení banky a důležitým činitelem zvyšování rizikovosti. Ke stanovení ceny banka využívá existující metody stanovení ceny úvěru.

16

WATERHOUSE, Price, Navrátil Vlastislav. Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press,

1994. ISBN 80-85603-49-7.

25

•

Schvalování úvěrů – vymezuje všechny schvalovací pravomoci v bance, jejich delegování, přidělování a stanovení případných omezení.

•

Sledování úvěrového rizika – vyhodnocuje výsledky sledování a navrhuje potřebná opatření a doporučení a trendy v úvěrovém portfoliu banky.

•

Vymáhání úvěrů – identifikuje problémové úvěry a následné vypracovává strategie vymáhání pohledávek.

Bankovní domy rozlišují následující typy klientů podle jejich právní subjektivity: •

retailový klient – klient fyzická osoba (nepodnikatel), která prostředky z úvěru použije pouze k soukromým nepodnikatelským účelům,

•

malé a střední podniky – živnostníci, podnikající na základě živnostenského oprávnění, případně koncesní listiny (fyzické osoby podnikatelé). Dále pak malé a střední firmy, podnikající na základě výpisu z obchodního rejstříku, tzn. právnické osoby.

•

korporátní klientela – jedná se o právnickou osobu (velké firmy) která má vyšší roční obrat. Jednotlivé banky mají odlišnou definice korporátního klienta.

Tato práce je zaměřena na úvěrový proces a hodnocení bonity retailového klienta, který v bance žádá o spotřebitelský úvěr. Schvalovací proces může být v širokém rozmezí: od jednoduchých činností, jako je kontrola a prověření žadatele o úvěr a stanovení parametrů a podmínek schválení úvěru, až po rozsáhlou analýzu finančních a nefinančních dat o klientovi. Výsledkem celého procesu je pak schválení nebo zamítnutí úvěrového návrhu. Smyslem schvalování úvěru je poskytnutí kvalitních úvěrů a zabezpečení kvalitního úvěrového portfolia banky.17 Při schvalování úvěru je také stanovena cena (úroková sazba), která odráží stupeň přijímaného rizika. Dále pak schvalovací proces usnadňuje komunikaci a informační toky v rámci banky. Jsou do něj zapojeni pracovníci všech úrovní, poradci na pobočkách, kteří jednají s klientem, pracovníci úvěrových úseků, schvalovatelé a potažmo i členové představenstva banky. Mezi jednotlivými útvary a pracovníky je nutná komunikace,

17

Portfolio – v bance se jedná o určitou sestavu klientů, kteří vlastní produkty banky. V tomto případě se jedná

o bankou úvěrované klienty.

26

která je následně účelná pro další vzdělávání a výcvik jednotlivých pracovníků zapojených do schvalovacího procesu. Následující schéma č. 3 znázorňuje, znázorňuje jak by měl vypadat úvěrový proces v obchodní obcho bance. Jednotlivé kroky úvěrového procesu jsou seřazeny chronologicky a vycházejí z praxe a z použité literatury v této práci. Vycházela jsem z předpokladu, že banky mají podobný postup při posuzování a schvalování úvěru. Schéma č. 3 – Úvěrový proces v bance

Zahájení jednání s klientem

Identifikace žadatele o úvěr

Podpis žádosti o úvěr

Podpis smluvní dokumentace

Stanovení podmínek úvěru

Vyhodnocení žádosti o úvěr a stanovení bonity

Čerpání úvěru

Sledování a monitoring úvěru

Zdroj: Schvalovací proces dle vlastní úpravy. úpravy.

V následujících kapitolách jsem se pak zaměřila podrobněji na jednotlivé fáze úvěrového schvalovacího procesu v bance.

2.1

Zahájení jednání s klientem

Žádná banka nezná detailně každého svého klienta, ale je v jejím zájmu si před poskytnutím úvěru zjistit o klientovi co nejvíce informací, informací a to jak z interních, tak i externích zdrojů. Mezi interní zdroje patří jednotlivé databáze bank, kde jsou informace o produktech, které klient využívá. Interní databáze mohou mohou mít různou škálu informací o svých klientech. Externími databázemi myslím živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, evidenci zcizených dokladů apod. Dnes je možné vyhledat na internetu internetu velkou škálu informací o klientech klientech. To o může být 27

pak vodítkem schvalovatele v případě rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí úvěru. Sama jsem ve své bankovní praxi využívala všech dostupných interních i externích databází k posouzení úvěrového případu. Prvotní jednání s klientem je velmi důležité pro správný výběr produktu. Klient bance sdělí svůj investiční záměr a poradce v bance pak následně vybere nejvhodnější produkt vzhledem k požadovaným parametrům, které klient sdělí. Žadatel o úvěr je předem seznámen s parametry jednotlivých bankou nabízených produktů a s podmínkami pro jejich získání. Vždy je nutné, aby informace, které bankovní poradce klientovi předá, byly srozumitelné a jasně podané. V souladu se zákonem O Spotřebitelském úvěru je banka povinna sdělit výši všech poplatků a nákladů spojených s realizací a správou úvěrového produktu. Pravidla úvěrové angažovanosti jednotlivých bank se mohou lišit s ohledem na rozdílnou úvěrovou politiku bank. Celkovou úvěrovou angažovaností v rámci jedné banky se myslí maximální možný nezajištěný úvěrový limit, který může banka nabídnout jednomu žadateli o úvěr, přičemž přistoupením dalšího spolužadatele nebo spolužadatelů je možné tuto celkovou úvěrovou angažovanost navýšit.

2.2

Identifikace žadatele o úvěr

Identifikací klienta se rozumí zjištění a ověření zákonem stanovených údajů klientovi (potenciálním majiteli úvěrového produktu a s tím spojených produktů v bance). Identifikace se provádí při jakémkoliv požadavku o bankovní produkt, tzn. i při žádosti o spotřebitelský úvěr. Podle zákona 253/2008 Sb. O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se identifikačními údaji u fyzické osoby rozumí: všechna jména a příjmení, rodné číslo a nebylo-li přiděleno, tak datum narození, dále místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství. Každý s žadatelů o úvěr je bance povinen předložit při podání žádosti o úvěr platný doklad totožnosti. Bez platného dokladu není možné poskytnout žádný úvěrový produkt. Průkazem totožnosti se rozumí doklad vydaný orgánem veřejné správy, ve kterém je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a je z něj patrná podoba. U občana České republiky je primárním dokladem platný a nepoškozený občanský průkaz, který také vypovídá o adrese trvalého pobytu žadatele. U cizích státních příslušníků je dokladem prokazujícím totožnost nejčastěji cestovní doklad (pas), případně Průkaz o povolení k trvalému pobytu nebo Potvrzení

28

o přechodném pobytu. První identifikaci klienta, který je fyzickou osobou, provede povinná osoba (bankovní poradce) za fyzické přítomnosti identifikovaného.18 Pokud se jedná o sezdaného klienta, od určité částky požaduje banka přistoupení druhého z manželů k úvěrové smlouvě, případně jeho souhlas s tím, že bude úvěr poskytnut. Občanské průkazy vydávané před datem 2. ledna 2011, obsahovaly stav klienta. U nově vydávaných občanských průkazů již není patrné, zda je klient ženatý/vdaná. Banka takto podstupuje určité riziko, pokud nezná všechny potřebné informace o klientovi během vyhodnocování bonity. Společné jmění manželů (SJM) vzniká uzavřením manželství. Jedná se o specifickou formu spoluvlastnictví, která může vzniknout jen mezi manžely. Do společného jmění manželů patří majetek, který získá jeden nebo oba po dobu trvání manželství. Tento majetek se vztahuje i na dluhy, které ve stejné době vznikly jednomu nebo oběma.

2.3

Žádost o úvěr

Prvním krokem úvěrového vztahu mezi klientem a bankou, který předchází uzavření úvěrové smlouvy, je žádost o úvěr. Pokud se klient rozhodne požádat v bance o úvěr, je s ním vždy sepsána písemná žádost o úvěr. Každá banka má svůj formulář žádosti o úvěr, který obsahuje jednak údaje o žadateli, tak i parametry úvěru o který klient žádá. Žádost obsahuje všechny potřebné údaje, které banka požaduje, aby mohla zhodnotit bonitu klienta. Požadované informace o klientovi se mohou v jednotlivých bankách lišit. Mezi základní náležitosti žádosti o úvěr patří zejména19: •

Osobní údaje o žadateli – jméno a příjemní, případně titul a pohlaví. U tuzemců rodné číslo, v případě cizinců pak datum narození; dále také státní občanství a stát místa narození. Pokud se jedná o žadatele, který má příjmy z podnikatelské činnosti, tak identifikační číslo, obchodní název podnikatele a typ účetnictví20.

•

Údaje o spotřebitelském úvěru – výše úvěru, účel úvěru, případně celkový investiční záměr a výše vlastních zdrojů, datum čerpání úvěru a způsob čerpání (jednorázově

18

Zákon č. 253/2008 Sb., O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování

terorismu. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/ [cit. 2013-02-20]. 19

Zdroj: Žádost o poskytnutí úvěru (návrh na uzavření smlouvy) u ČSOB, a.s., dostupné z www.csob.cz.

[cit. 2013-02-20]. 20

Typem účetnictví se rozumí daňová evidence, účetnictví, případně výdaje uplatňované procentem z příjmu.

29

nebo postupně), splatnost úvěru a datum první splátky, v případě pojištění úvěru varianta tohoto pojištění. •

Osobní dokumenty klienta – číslo občanského průkazu u občana České republiky, v případě cizince pak číslo jeho pasu. ČSOB, a.s. také požaduje druhý doklad totožnosti, který může být rodný list, řidičský průkaz, cestovní pas, u cizinců pak povolení k pobytu. Důležitá je především adresa trvalého pobytu, korespondenční adresa, telefonický kontakt a e-mailová adresa klienta.

•

Sociodemografická data – společenský status (zaměstnanec, podnikatel, důchodce apod.), rodinný stav - svobodný(-á), druh/družka, manželství, registrované partnerství, rozvedený (-á), vdovec/vdova. Existence společného jmění manželů (SJM), v případě, že SJM není, tak doložení této skutečnosti. Dále pak počet členů v domácnost, z toho počet členů bez příjmu, nejvyšší dosažené vzdělání žadatele a způsob jeho bydlení, délka pobytu na korespondenční adrese.

•

Zaměstnání žadatele – název zaměstnavatele a jeho identifikační číslo, typ zaměstnavatele (veřejná/státní instituce, finanční sektor, osoba samostatně výdělečně činná, soukromá společnost). Podstatnou informací o klientovi je pracovní pozice, zda je klient zaměstnán na dobu určitou nebo neurčitou, dále pak obor zaměstnavatele a délka současného zaměstnaneckého poměru, sídlo firmy a telefonický kontakt na zaměstnavatele.

•

Měsíční příjmy a výdaje nesouvisející s podnikáním v Kč – čistý měsíční příjem, měsíční splátky a všechny ostatní výdaje žadatele. Dále také celkové limity u všech povolených přečerpání a kreditních karet u všech bank.

•

Finanční data v případě, že žadatel je podnikatel – příjmy z podnikání, výdaje související s podnikáním, celkové závazky z podnikání, ztráta za předcházející zdaňovací období, výše majetku spojeného s podnikáním, počet odběratelů, výše splátek podnikatelských úvěrů, limity na podnikatelských kreditních kartách a povolených přečerpáních.

•

Způsob doložení příjmů žadatele – příjem poukazován na účet - potvrzení o výši příjmu a výpis z bankovního účtu, pokud je příjem vyplácen v hotovosti - výplatní pásky a potvrzení o výši příjmu. Pokud je klient důchodce, jeho příjem je dokládán 30

dokladem o přiznání důchodu. V případě příjmů z podnikání nebo příjmů z pronájmu nemovitosti je dokládáno kompletní daňové přiznání za poslední zdaňovací období. Klient v žádosti podepisuje, že nemá nesplacené závazky vůči kterémukoli finančnímu úřadu ani vůči České správě sociálního zabezpečení. Svým podpisem stvrzuje, že všechny uvedené údaje jsou pravdivé a přesně sdělené. V příloze číslo 2 je vzor žádosti o poskytnutí úvěru (návrh na uzavření smlouvy) u Československé obchodní banky, a.s. Podpisem žádosti také souhlasí se zpracováním svých osobních údajů, že o svém úmyslu požádat o úvěr informoval svou manželku/manžela a má její/jeho souhlas. Předmětem souhlasu se zpracováním osobních údajů je také seznámení s “Informačním memorandem banky“21, které pojednává o účasti bank v projektu Bankovního registru klientských informací (dále jen „BRKI“). Účelem tohoto projektu je snížit riziko a zvýšit kvalitu nabízených produktů. Shromažďuje informace vypovídající o bonitě a důvěryhodnosti klientů. Více se věnuji Bankovnímu registru klientských informací ve 3. kapitole této práce. Celé znění „Informačního memoranda“ uvádím v příloze č. 3.

2.4

Vyhodnocení žádosti a určení bonity žadatele

Významným momentem, který rozhoduje o poskytnutí úvěru žadateli, je objektivní posouzení schvalovatele, který se zaměřuje především na žadatelovu: •

důvěryhodnost – úvěruhodnost,

•

bonitu - úvěruschopnost.

Úvěruhodnost klienta je zhodnocení, nakolik je klient pro banku důvěryhodný, aby mu mohla poskytnout úvěr. Žadatel o úvěr, který je již klientem banky, u které následně žádá o úvěr, je pro banku důvěryhodnější než klient, o kterém banka nic neví. Klient je identifikován na základě přeložení platného dokladu totožnosti. Je také prověřena jeho způsobilost k právním úkonům, tzn. jeho zletilost. Banka je ochotna uzavírat úvěrové obchody pouze s klienty, které považuje za důvěryhodné jak v soukromém, tak i profesním životě. Banka také očekává, že

21

Informační memorandum bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských

informací (pro klienty bank), dostupné na stránce: http://www.cbcb.cz/download/inf_mem_brki_nrki.pdf , [cit. 2013-03-09].

31

klient bude bance důvěřovat a bude otevřený v otázkách a odpovědích, které jsou mu pokládány při vyplňování žádosti o úvěr. Úvěruschopnost žadatele je posouzení pravděpodobnosti, že poskytnutý úvěr bude řádně splacen. V rámci analýzy banka posuzuje finanční situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje na měsíční bázi. Dále také posuzuje nefinanční aspekty žadatele o úvěr. Nefinanční aspekty jsou zejména údaje o klientovi, jeho vzdělání, zaměstnání, informace o rodině a další sociodemografická data žadatele o úvěr. Následující schéma zobrazuje průnik množiny úvěruhodných a úvěruschopných žadatelů o úvěr. Výsledkem je množina klientů, kterým banka úvěr poskytne. Schéma č. 4 – Posouzení úvěrovatelnosti žadatele

Zdroj: Úvěrové obchody, skripta BIVŠ, vlastní úprava.22

„Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.“23 Podrobněji popisuji celý proces hodnocení bonity žadatele o úvěr v kapitole č. 3.

22

PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní

institut vysoká škola, a.s., 2001. ISBN 80-7265-037-8. 23

. Zákon č.145/2010 Sb. ze dne 21.4.2010 O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Dostupné z:

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_spotr_uver_legCR_57573.html [cit. 2013-02-02].

32

2.5

Stanovení podmínek čerpání úvěru

Pokud je rozhodnutí schvalovatele poskytnout úvěr klientovi kladné, může být toto rozhodnutí spojeno se splněním určitých podmínek ještě před samotným čerpáním úvěru. Těmito podmínkami, bez kterých nedojde k čerpání úvěru, mohou být ošetřena možná rizika daného úvěrového obchodu. Podmínky uvolnění peněžních prostředků z poskytnutého úvěru jsou uvedeny v komentáři schvalovacího protokolu. Tyto podmínky jsou následně přeneseny pracovníkem banky do úvěrové smlouvy, a jsou pro klienty vždy závazné. Může se jednat např. o přesměrování mzdy dlužníka na účet určený ke splácení úvěru. Banka si tak ošetřuje riziko případného nesplácení úvěru. Bude-li klient mít ve smlouvě stanoveno přesměrování své mzdy, je pravděpodobnější, že úvěr bude následně řádně splácen. Klient pak musí bance před čerpáním doložit potvrzení ze mzdové účtárny zaměstnávající firmy a tento dokument je pak uložen v úvěrové složce klienta. Pojištění schopnosti splácet úvěr je další možná podmínka čerpání úvěru. Banky pojištěním úvěru ošetřují riziko u spotřebitelských úvěrů, které jsou poskytovány nezajištěné. Klient může využít tzv. „Bankopojištění“24, kdy je pojistná částka sjednána na výši úvěru. Pojistná doba je shodná s délkou splácení úvěru. Jakmile je úvěr řádně nebo mimořádně splacen v plné výši, tato pojistka automaticky zaniká. Další možností je individuálně sjednané životní pojištění u bankou akceptovaných pojišťoven. Výše pojistné částky musí minimálně odpovídat výši úvěru, může však být i vyšší. Toto pojištění je pak vždy vinkulováno ve prospěch úvěrové smlouvy, a to po celou dobu splácení. Klient podepisuje žádost o vinkulaci, kterou doručí do své pojišťovny a ta mu následně vystaví potvrzení o vinkulaci pojistného plnění. Pokud se jedná o účelový úvěr, může být tato účelovost doložena ještě před čerpáním úvěru. Zpravidla se jedná o fakturu – daňový doklad. V případně, kdy se jedná o koupi nemovitosti, je podmínka splněna předložením podepsané kupní smlouvy. Pokud se jedná o úvěr určený na bydlení a klient nechce využít Hypoteční úvěr25, může být u vyšších částek bankou stanovena podmínka čerpání – zřízení zástavního práva k nemovitosti. Podmínkou čerpání je pak

24

Bankopojištění – životní nebo neživotní pojištění uzavírané přímo v bance, bez zprostředkovatele. Banka

nabízí většinou standardizovaný produkt, který má předem stanovené podmínky. 25

Hypoteční úvěr – jedná se o úvěr, který je vždy zajištěn zástavním právem k nemovitosti

33

předložení listu vlastnictví z katastru nemovitostí, ze kterého je zřejmé zapsané zástavní právo ve prospěch úvěrující banky. Další podmínkou čerpání úvěru může schvalovatel dát zřízení zástavního práva k pohledávce klienta za bankou, a to formou blokace peněžních prostředků na účtu klienta. Často se jedná o depozitní produkt, který má výpovědní lhůtu a klient raději využije úvěr banky, než aby tento depozitní produkt ručil předčasně se sankcí. Tuto možnost klienti využívají také v případě, že chtějí dát přednost úvěru od banky a prostředky si tak ponechat jako rezervu do budoucna.

2.6

Podpis smluvní dokumentace

Jakmile jsou věřitelem a dlužníkem odsouhlaseny parametry produktu, podmínky poskytnutí úvěru a podmínky, za kterých bude úvěr vyčerpán, dochází k podpisu samotné smluvní dokumentace. Smluvní dokumentace je zpravidla tvořena následujícími dokumenty, které banka uchovává ve složce klienta. •

Smlouva o úvěru,

•

Obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry,

•

Vinkulace pojistného plnění (jeli podmínkou čerpání úvěru),

•

Pojistné podmínky pro pojištění úvěrů poskytovaných bankou (pouze v případě sjednání bankopojištění),

•

Smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávce klienta za bankou (je-li podmínkou poskytnutí úvěru zajištění depozitem, a to formou blokace peněžních prostředků na účtu klienta),

•

Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem (v případě úvěru na bydlení s podmínkou zástavy nemovitosti),

•

Předsmluvní informace.

Smlouva o úvěru je podepisována za přítomnosti všech spolužadatelů na pobočce banky. Banka vždy musí ověřit před podpisem smlouvy totožnost klienta a tuto skutečnost potvrzuje pracovník banky svým podpisem ve smlouvě. Pokud se z nějakého důvodu klient nedostaví 34

k podpisu smluvní dokumentace, není úvěr poskytnutý a úvěrový proces tímto krokem končí. Před samotným podpisem smlouvy o úvěru může ještě dojít ke změnám parametru produktu, jako např. změna data splátky úvěru. Před podpisem smluvní dokumentace je nezbytné předat klientovi tzv. Předsmluvní informace včetně náležitého vysvětlení jednotlivých informací. Tyto dokumentace musí klient obdržet před podpisem smluvní dokumentace a převzetí předsmluvních informací následně stvrzuje svým podpisem ve smlouvě o úvěru.

2.6.1

Předsmluvní informace

V souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru dlužník obdrží před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru od věřitele vždy Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Tento dokument je klientovi předán v papírové podobě a pracovník banky musí klientovi vysvětlit, co která část znamená tak, aby věřitel měl před poskytnutím úvěru veškeré potřebné informace o parametrech úvěru, jeho ceně a poplatcích s tím souvisejících. Předsmluvní informace obsahují nejen základní vlastnosti a náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené číselně, ale i vysvětlení všech pojmů jako jsou například: •

druh spotřebitelského úvěru,

•

celková výše spotřebitelského úvěru,

•

podmínky čerpání úvěru,

•

doba trvání spotřebitelského úvěru,

•

výzva ke splacení plné výše spotřebitelského úvěru,

•

splátka a případný způsob rozdělení splátek,

•

celková částka, kterou je třeba zaplatit,

•

požadované zajištění,

•

úroková sazba,

•

roční procentní sazba nákladů (RPSN),

•

pojištění úvěru,

•

související náklady,

•

vedení účtu, zaznamenávajícího platební operace a čerpání, 35

•

výše nákladů, za nichž lze výše uvedené náklady měnit,

•

povinnost zaplatit notářské poplatky,

•

náklady v případě opožděných plateb

•

REPO sazba České národní banky (ČNB)26,

•

právo na odstoupení od smlouvy,

•

předčasné splacení,

•

vyhledávání v databázích,

•

právo na návrh smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr,

•

ukončení platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru

•

platnost těchto informací (omezená platnost po předložení klientům).

Vysvětlení jednotlivých pojmů, které obsahují předsmluvní informace, uvádím v příloze č. 3, kde je celé znění Předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru – ČSOB Spotřebitelský úvěr, které ČSOB, a.s. předává klientovi před podpisem Smlouvy o úvěru.

2.6.2

Odstoupení od smlouvy

V předsmluvních informacích je také uvedeno, že klient má právo na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru. „Spotřebitel může od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odstoupit bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. Věřitel nemůže uplatnit vůči spotřebiteli žádné sankce. Odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí mít písemnou formu a lze je provést v souladu s informací uvedenou v této smlouvě o právu na odstoupení.“27 Došlo-li k odstoupení od smlouvy, je spotřebitel povinný bez zbytečných odkladů nejpozději však do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení uhradit dlužnou jistinu a úrok naběhlý za období od poskytnutí prostředků do doby, kdy bude jistina splacena. Toto odstoupení od smlouvy již není možné vzít zpět a je tedy nutné, aby klient uhradil veškeré prostředky zpět věřiteli.

26

REPO sazby – jedna ze tří sazeb ČNB, používána na tzv. repo operace, kterými ČNB reguluje množství peněz

v oběhu. 27

VIBÍHAL, Václav a kolektiv. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: Cofet, 2011. ISBN 978-80-9043-96-1-0,

s. 339.

36

Pokud by takto neučinil v souladu s obchodními podmínkami banky, bude mu úvěr zesplatněn bankou. Zesplatnění úvěru je právní úkon, kdy banka prohlásí celý úvěr za splatný. Znamená to, že písemně vyzve klienta k úhradě celé pohledávky včetně úroků a poplatků.

2.7

Čerpání úvěru

Spotřebitelský úvěr může být čerpán jednorázově nebo postupně. Jednorázové čerpání je prováděno zpravidla na účet klienta určený ke splácení úvěru, případně na účet, který klient uvede v žádosti o čerpání. Postupné čerpání úvěru je prováděno na základě doložení různých dokumentů (např. doložení faktur u účelového úvěru), a to průběžně, vždy když klient doloží potřebné dokumenty v souladu s podmínkami čerpání úběru, které jsou uvedené ve smlouvě. Postup při čerpání úvěrů může být odlišný u různých bankovních domů. Čerpání úvěru je provedeno až po splnění všech podmínek čerpání uvedených ve smlouvě o úvěru. Vždy je podmínkou čerpání peněžních prostředků z úvěru podpis veškeré smluvní dokumentace. Další podmínkou čerpání je uhrazení poplatku za poskytnutí úvěru, pokud je bankou účtován. Před čerpáním úvěru banky provádějí kontrolu splnění všech podmínek čerpání uvedených ve smlouvě o úvěru. V případě zajištění úvěru pak kontrolují hodnotu poskytnutého zajištění. Dále pak banka kontroluje před čerpáním úvěru, zda nemá dlužník, případně zástavce záznam v Insolvenčním rejstříku.28 Před samotným čerpáním je také provedena kontrola, zda nemá klient aktuální exekuci na svém běžném účtu vedeném u banky. V případě, že je podmínkou čerpání doložení účelovosti poskytnutého úvěru, dokládá klient bance potřebné dokumenty. Další podmínkou čerpání může být pojištění úvěru a jeho případná vinkulace ve prospěch banky. V takovém případě klient dokládá pojistnou smlouvu a potvrzení vinkulace pojistného plnění od pojišťovny. Pokud nejsou splněny všechny podmínky čerpání v souladu se smlouvou, případně má klient exekuci nebo záznam v insolvenčním rejstříku, banka čerpání úvěru neprovede a může tak využít oprávnění banky v souladu s obchodními podmínkami. Oprávnění banky může být omezení nebo pozastavení čerpání úvěru v případě, že by bylo ohroženo včasné a úplné splnění závazků klienta.

28

Insolvenční rejstřík je veřejně přístupná databáze uvedená na stránkách www.justice.cz .

37

2.8

Sledování a monitoring úvěru

Poskytnutím a načerpáním úvěru celý úvěrový proces nekončí. V některých případech mohou být nastaveny následné podmínky, které je klient povinen na základě smluvního ujednání plnit i po vyčerpání úvěru. Může se jednat například o přesměrování mzdy na účet určený ve smlouvě na splácení úvěru. Další podmínkou může být doložení účelového poskytnutí prostředků po čerpání úvěru. Příkladem je doložení účelovosti u spotřebitelského úvěru na bydlení. Například u produktu poskytovaného ČSOB, a.s. – ČSOB Půjčka na lepší bydlení klient vyčerpá úvěr určený na bytové potřeby jednorázově na svůj běžný účet a účelovost dokládá zpravidla do šesti měsíců po vyčerpání úvěru. U koupě nemovitosti je to následné doložení originálu podepsané Kupní smlouvy a výpisu z listu vlastnictví u katastru nemovitostí, že nemovitost klient skutečně nabyl. U rekonstrukce a modernizace nemovitosti je to pak uhrazená faktura klientem, případně Smlouva o dílo s dodavatelem. V průběhu splácení je třeba úvěr průběžně sledovat a kontrolovat tak řádné splácení na bázi pravidelného monitoringu. Monitoring úvěru představuje z pravidelné a průběžné kontrolní činnosti během celého úvěrového vztahu v pravidelných (měsíčních, čtvrtletních, půlročních nebo ročních) intervalech. Cílem celého monitorování je průběžné vyhodnocování chování klienta při splácení úvěru a potažmo pak eliminování rizika nesplácení úvěru. O provedené kontrole si banka vede záznamy a v případě zjištěných nedostatků požaduje banka nápravu zjištěné skutečnosti v návaznosti na podmínky sjednané ve smlouvě o úvěru. Mezi opatření banky patří také předání pohledávky do oddělení sledovaných pohledávek, kde je úvěr následně častěji a podrobněji monitorován. V závažných případech může banka přistoupit k uplatnění sankce, případně může požadovat okamžité splacení celého úvěru. Pokud klient dlouhodobě nesplácí svůj úvěr, banka přistoupí k realizaci záruk, zajišťujících spotřebitelský úvěr. Může dojít k odstoupení od smlouvy, ze strany věřitele, vymáhání pohledávky, trestnímu stíhání nebo insolvenčnímu řízení. Nejúčinnější způsobem, jak zamezit nárůst problémových úvěrů je jejich předcházení a to především v rámci hodnocení bonity žadatele o úvěr před poskytnutím úvěru. Banky se často potýkají v rámci schvalovacího procesu s podvodným jednáním ze strany klienta.

38

2.9

Podvodné jednání ze strany klienta

Někteří žadatelé o úvěr za vidinou získání prostředků z úvěru neposkytnou věřiteli všechny informace nebo záměrně poskytnou nepravdivé informace. Svým jednáním se tak dopouštějí trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 221 trestního zákoníku. Nepravdivými informacemi se myslí informace, které neodpovídají skutečnému stavu, jsou zkreslené a mylně informují o klientovi. V případě žádosti o úvěr se jedná o informace o ekonomické stránce klienta, např. doklady prokazující výši příjmu žadatele o úvěr. Příkladem podvodného jednání ze strany klienta je např.: •

pokud klient uvedl v žádosti o úvěr nepravdivé údaje o zaměstnavateli a finanční situaci klienta (následuje kontrola u České správy sociálního zabezpečení nebo kontrola u zaměstnavatele klienta),

•

pokud klient předložil bance falešné nebo pozměněné potvrzení o výši příjmu, případně falešné/pozměněné daňového přiznání (podezřelý je vysoký příjem klienta vyplácený v hotovosti),

•

pokud bylo použito odcizených dokladů či dokladů příbuzných/známých při žádosti o poskytnutí úvěru jinou osobou bez jejich vědomí. Poškozená osoba prohlásila, že úvěrovou smlouvu nepodepsala, a to včetně kopie trestního oznámení,

•

pokud osoba s uvedenými identifikačními údaji neexistuje (žadatel předložil falešné doklady totožnosti a nelze ho na uvedené adrese kontaktovat),

•

specifickým podvodným jednáním je nastavení tzv. „bílého koně“, kdy skutečný klient podepisuje žádost o úvěr a ten je mu následně i poskytnutý - prostředky z úvěru však získává obratem třetí strana. Klient často ani neví, že má splácet nějakou pohledávku nebo tuto pohledávku nemůže díky finanční tísni splácet. Většinou se jedná o nebezpečnou organizovanou kriminální aktivitu, kterou následně vyšetřuje policie.

V některých případech může být do úvěrového podvodu zapojen i zaměstnanec banky, jedná se pak o případ selhání lidského faktoru. Další specifickou skupinou jsou pak zprostředkovatelé úvěrů, kteří dobře znají proces schvalování a ví, jak zajistit získání úvěru. K jejich odhalení se ukáže až po delší době, kdy jejich podvody přerostou určitou mez. Banky pravidelně sledují portfolio poskytnutých úvěrů přes zprostředkovatele a skutečnost, že jsou 39

pak ve větší míře nespláceny, bývá indicií k větší obezřetnosti při posuzování žádostí o úvěr. Každá banka má svoji typologii možných podvodných jednání a její pracovníci jsou pravidelně proškolováni, aby mohli předcházet případným úvěrovým podvodům. Banky poskytují úvěry a snaží se eliminovat případné riziko nesplácení úvěrů. Během schvalovacího procesu dochází také v rámci předcházení úvěrových podvodů k ověřování informací např. u zaměstnavatele. Dalším preventivním opatřením, které předchází možnosti úvěrového podvodu je nahlížení do databáze neplatných dokladů, která se nachází na veřejně přístupném serveru Ministerstva vnitra České republiky.

40

3.

HODNOCENÍ BONITY ŽADATELE O ÚVĚR

Hodnocení bonity žadatele se z mého pohledu jeví jako nejdůležitější část celého úvěrového procesu. Na výsledku ohodnocení bonity žadatele závisí, zda k úvěrování klienta dojde nebo nikoli. Od správného hodnocení bonity žadatele se odvíjí i riziko banky, se kterým do úvěrového obchodu vstupuje. Hodnocení bonity žadatele o úvěr je významnou součástí schvalovacího procesu v bance. Následuje po podpisu žádosti o úvěr a doložení potřebných dokumentů k posouzení finančních aspektů. Bonita žadatele je jedním z nejdůležitějších kritérií, které rozhodují o schválení, či zamítnutí úvěru. Každá žádost o úvěr je bankou vždy posuzována individuálně s přihlédnutím k celému případu. Výše poskytnutého úvěru by měla být vždy přiměřená příjmové situace klienta. Jsou také žadatelé o úvěr, kterým by úvěr neměl být poskytnut, a to zejména, jedná-li se o rozpor s úvěrovou politikou jednotlivé banky a rozpor s legislativou státu. Příkladem je financování klientů, kteří svou činností legalizují výnosy z trestné činnosti. Dále by banka neměla poskytovat úvěr u eticky pochybných žádostí, aby nepodstupovala riziko ztráty dobré pověsti. Je na rozhodnutí jednotlivého schvalovatele úvěru, zda podstoupí riziko a úvěr schválí. Pokud není při posuzování žádosti o úvěr jisté, zda bude klient schopen dostát svým závazkům, měl by schvalovatel vždy zvážit, zda snížit případné riziko nesplácení například zajištěním úvěru. Může také doporučit klientovi snížení limitu nebo prodloužení splatnosti úvěru a snížení měsíčního zatížení. Při hodnocení bonity žadatele o úvěr banka potřebuje informace, které získává z různých informačních zdrojů. Mezi základní zdroje získávání informací patří níže uvedené.29 •

Informace získané od klienta – klient sdělí informace sám při vyplňování žádosti o úvěr v bance. Banky mají svůj standardizovaný formulář, ze kterého získají potřebné informace o klientovi. Žádost o úvěr obsahuje jak finanční, tak i nefinanční aspekty klienta. Finanční aspekty si banky ověřují např. pomocí výpisů z účtu, potvrzením o výši příjmu a v případě výdajů splátek úvěrů výpisem

29

DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 1999. ISBN 80-7201-141-3.

41

z úvěrových registrů. U nefinančních aspektů může být problémem věrohodnost získaných informací. Klienti v žádosti o úvěr stvrzují svým podpisem pravdivost všech uvedených údajů. •

Interní informace banky – tyto informace má banka k dispozici, pokud se jedná o stávajícího klienta banky, případně o klienta, který měl v minulosti nějaký kontrakt s bankou. Jedná se o dosavadní zkušenosti banky s klientem v oblasti různých bankovních produktů, zejména pak chovaní klienta na běžném účtu nebo u dříve poskytnutých úvěrových produktů průběh splácení.

•

Informace od úvěrových agentur – v případě prověřování bonity žadatele o úvěr se jedná o úvěrové registry, které shromažďují informace o klientech a tyto informace pak bankám zpětně poskytují. Cílem těchto registrů je zabránit, aby se klienti přespříliš zadlužovali u více bank a nebankovních institucí. Banky mohou v registrech získat informace o klientech ohledně výše současných pohledávek a platební morálce u již splacených úvěrů. Podrobněji o úvěrových registrech v kapitole 3.1.1.

•

Informace od jiných bank – banky se mohou přímo obrátit na jinou banku, aby získaly podrobnější informace o zkušenostech s některými klienty. Tato však není běžný postup a banky jej zpravidla k získání informací o klientovi nevyužívají.

Při posuzování bonity žadatele o úvěr banky prověřují finanční situaci klienta. Pro každého věřitele je důležitým faktorem, aby měl dlužník dostatek finančních prostředků, aby mohl splácet poskytnutý úvěr a dostát tak svým závazkům.

3.1

Finanční aspekty žadatele

Výraznou roli při výpočtu bonity žadatele hrají finanční aspekty, a to zejména příjmy žadatele. Dalším faktorem ovlivňujícím bonitu žadatele jsou jeho výdaje a také jaké má klient disponibilní zdroje po odečtení výdajů od příjmů. Znamená to, že každý žadatel o úvěr musí mít dostatek zdrojů ke splácení úvěru. Tuto skutečnost bance dokládá při podání žádosti o úvěr. Jedná se především o doložení příjmů žadatele i spolužadatele o úvěr. Banky mají různé požadavky na doložení příjmů žadatele o úvěr. Například pokud si klient směřuje mzdu na účet v bance, kde následně žádá o úvěr, nemusí po něm banky vyžadovat potvrzení příjmů případně výplatní pásky. V ostatních případech banky požadují doložení příjmu žadatele 42

o úvěr v souvislosti s úvěrovou politikou a strategií jednotlivých bankovních domů. Primárním zdrojem pro splácení spotřebitelských úvěrů je příjem plynoucí ze zaměstnání, nebo příjem ze samostatně výdělečné činnosti. Banky také mohou akceptovat ostatní příjmy jako např. příjem z pronájmu nemovitosti nebo příjem plynoucí ze sociálních transferů. Příkladem příjmů ze sociálních transferů, které banka akceptuje ke splácení úvěrů, může být: •

starobní důchod – nárok na starobní důchod má občan, který dosáhl důchodového věku a splnil potřebnou dobu pojištění,

•

invalidní důchod - nárok na tento důchod má občan, který nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním následkem úrazu nebo dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Vypláceny jsou tři formy invalidních důchodů podle stupně poklesu pracovní schopnosti. Banky nemusí akceptovat jako příjem pro splácení úvěru všechny formy invalidního důchodu,

•

výsluhová renta – náleží občanům, kteří v minulosti pracovali v ozbrojených nebo záchranných složkách. Nárok na ni mají především vojáci z povolání, hasiči a policisté.

Banky při hodnocení bonity žadatele posuzují stabilitu příjmů. Přihlížejí také ke skutečnosti, že splácení úvěru by nemělo být postaveno výhradně na sociálních dávkách, ale na pravidelném příjmu žadatele nebo na kombinaci příjmů a sociálních transferů. Všechny příjmy žadatele o úvěr musí být následně sníženy o nutné platby, které jsou pravidelně měsíčně hrazeny. Od doložených příjmů klienta odečítá banka výdaje spojené s životním minimem a náklady spojené s výdaji na bydlení. Mezi další výdaje, které je nutno odečíst od doložených příjmů žadatele, jsou především: •

výdaje všech dříve poskytnutých úvěrů, leasingů a splátkových prodejů,

•

výdaje na pojistné a penzijní připojištění,

•

výdaje na spoření (např. stavební spoření, životní pojištění),

•

ostatní měsíční výdaje (soudně nařízené výdaje, výživné).

43

K posouzení dostatečnosti příjmů používají některé banky také ukazatele podílů všech závazků na celkových příjmech žadatele (debt-to-income ratio, DIR), které můžeme definovat jako:

DIR =


é  é á  ě í
ý ě íč í ří

„Celkové splatné závazky za měsíc v čitateli zlomku obsahují již platby vyplývající z předpokládaného úvěru, nejsou zde však zahrnuty výdaje na běžnou denní spotřebu. Podle Hemlet, Simpel, Simonson, Coleman, 1994, str. 470 je standardní požadavek mnoha bank, že ukazatel nesmí převyšovat 40%.“30 V současné době je právě tomu ukazateli podílu všech závazků na celkovém příjmu žadatele věnována velká pozornost. Důvodem je narůstající zadluženost klientů a banky se tak snaží sledováním ukazatelů DIR předcházet předlužování. V rámci vyhodnocení žádosti o úvěr se banka snaží eliminovat možné podvodné jednání ze strany klienta. Schvalovatel se může telefonicky dotázat zaměstnavatele, aby ověřil skutečnou výši příjmu klienta, zda není ve zkušební době, případně s ním není jednáno o ukončení pracovního poměru. Pokud je klientovi vyplácena mzda hotově, může se často jednat o situaci, kdy zaměstnavatel vyplácí svým zaměstnancům oficiálně minimální mzdu a zbývající část je vyplacena na ruku. V takovém případě se jedná o protiprávní jednání a stát tak přichází o nemalé částky na daních. Banka by se v případě poskytnutí úvěru dostala do rozporu daňovou politikou státu. V případě posuzování finančních aspektů žadatele o úvěr je bankou prověřována a zkoumána nejen příjmová, ale i výdajová stránka. Důležitou roli v posuzování bonity žadatele o úvěr hrají úvěrové registry, které pomáhají bankám i nebankovním institucím určit bonitu klienta a na základě výstupů z registrů pak rozhodnout, zda klientovi schválit nebo zamítnou žádost o úvěr.

3.1.1 Úvěrové registry Pro stanovení bonity žadatele o úvěr banka posuzuje také úvěrovou historii klienta a jeho platební morálku. K těmto účelům banky využívají úvěrové registry, ze kterých lze zjistit informace o všech úvěrových případně splátkových kontraktech klienta. V těchto registrech

30

DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 1999. ISBN 80-7201-141-3,

str. 429.

44

lze zjistit mimo jiné také výši splátek poskytnutých úvěrů, případně informace o prodlení se splátkami úvěrů a leasingů. Výdaje splátek, které klient uvedl, v žádosti o úvěr by měly být v souladu s dotazem do bankovních registrů. V rámci posouzení bonity žadatele o úvěr se banky dotazují do níže uvedených registrů, kde prověřují existenci úvěrových a splátkových kontraktů a platební morálku žadatele o úvěr. „Uvěrové registry (tzv. Credit Bureau) jsou celosvětově standardním nástrojem pro posuzování bonity a rizika nesplácení úvěrových produktů klienty z řad fyzických i právnických osob hojně využívaným finančními institucemi v bankovní i nebankovní sféře. Tyto registry standardně obsahují pozitivní i negativní informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů – tedy nejen informace o nesplácení úvěrových či jiných produktů – tak, aby jejich uživatelé mohli objektivně a v plném kontextu posoudit žadatele a v případě dobré kreditní historie mu získání úvěru usnadnit a zvýhodnit.“31 V České republice existuje pouze jeden veřejný úvěrový registr – Centrální registr úvěrů (dále CRÚ). Do soukromých registrů zahrnujeme Bankovní registr klientských informací (dále jen BRKI), Nebankovní registr klientských informací (dále jen NRKI) a SOLUS – zájmové sdružení právnických osob. Od roku 2006 se uskutečňuje vzájemná výměna informací o klientech a jejich platební morálce mezi bankami, které se účastní projektu BRKI a nebankovními subjekty, které se účastní projektu NRKI. Základním účelem BRKI a NRKI je usnadnění vzájemné výměny údajů o klientech mezi bankami a nebankovními subjekty, jako jsou leasingové společnosti poskytující úvěry. Centrální registr úvěrů (CRÚ) •

Spravuje Česká národní banka (ČNB). Účastníky systému CRÚ jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank, které působí na území České republiky.

•

V tomto registru jsou registrovány současné i potenciální úvěrové závazky právnických osob (s výjimkou bank a poboček zahraničních bank) a fyzických osob podnikatelů. V databázi jsou registrovány jednotlivé úvěrové pohledávky, které jsou měsíčně aktualizovány. Při hodnocení bonity retailového žadatele o úvěr se banky do tohoto registru dotazují v případě, že klient má příjmy z podnikatelské činnosti.

31

CRIF.

Úvěrové

registry.

CRIF.

CZ

[online].

http://www.crif.cz/Řešení/Pages/Úvěrové-registry.aspx

45

©2013

[cit.

2013-03-03]

Dostupné

z:

Bankovní registr klientských informací (BRKI) •

Provozovatelem je Czech Banking Credit Bureau (dále jen CBCB), která je vlastněna pěti zakládajícími bankami - Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s., GE Money Bank, a.s., Komerční banka, a.s. a UniCredit Bank Czech Republic, a.s.

•

Uživateli BRKI jsou jednotlivé banky, které mají uzavřenou s CBCB smlouvu o zpracování údajů v BRKI. Seznam všech uživatelů BRKI je uveden v Informačním memorandu, které uvádím v příloze č. 4. BRKI je databáze údajů o úvěrových vztazích mezi bankami a jejich klienty.

•

Jedná se o registr pouze pro fyzické osoby – nepodnikatele. Databáze obsahuje pozitivní i negativní informace, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti klientů bank. Obsahuje informace o smluvních úvěrových vztazích mezi klienty a bankou. Informace jsou aktualizovány jednotlivými bankami na měsíční bázi a jsou uchovávány v databázi po dobu trvání úvěrového vztahu a po dobu dalších 4 let po jeho ukončení.

Nebankovní registr klientských informací (NRKI) •

Provozovatelem je firma LLCB, z.s.p.o. (dále jen LLCB). Uživatelé NRKI jsou nebankovní věřitelské subjekty, které mají s firmou LLCB smlouvu o zpracování údajů v NRKI. Seznam všech uživatelů NRKI je uveden v Informačním memorandu, které je v příloze č. 4. Jedná se o databázi údajů o úvěrových vztazích mezi nebankovními věřitelskými subjekty a jejich klienty.

Služby související se vzájemným informováním o bonitě a platební morálce klientů v BRKI a NRKI zajišťuje společnost Czech Credit Bureau, a.s. (dále jen CCB). Společnost CCB pouze zajišťuje služby, sama však nemá přístup k informacím a údajům o klientech bank ani nebankovních subjektů. Zájmové sdružení právnických osob (SOLUS) •

Název sdružení vznikl složením počátečních písmen z původního názvu – Sdružení na Ochranu Leasingu a Úvěrů Spotřebitelům. Členy sdružení jsou nebankovní finanční instituce, banky, telekomunikační operátoři, distributoři energií a další společnosti.

46

Všechny členové sdružení SOLUS32 mohou prostřednictvím registrů SOLUS využívat informací o klientech k posouzení bonity žadatele o úvěr. •

Sdružení SOLUS provozuje dvě databáze, registr fyzických osob a registr právnických osob. V registru jsou pouze negativní informace o klientech, tzn., že do registru se klient dostane pouze v případě, že se dostane do prodlení se splácením pohledávky vůči členu SOLUSu. Informace o existenci dluhu případně jeho úhradě je uchovávána po dobu 3 let.

Banka pozitivně ohodnotí žadatele o úvěr, pokud má dobrou platební morálku u dříve poskytnutých úvěrů, tzn., že řádně splácí všechny své závazky. V případě, že má žadatel špatnou platební morálku, případně má negativní záznam v registrech, je úvěr většinou poskytovatelem zamítnut. Důvodem k zamítnutí úvěru může být také skutečnost, že klient má v Bankovním registru klientských informací více zamítnutých žádostí o úvěrový produkt v různých bankách.

3.2

Nefinanční aspekty žadatele

Pro posouzení bonity žadatele o úvěr jsou nepostradatelnou informací nefinanční aspekty žadatele o úvěr, a to především sociodemografická data. Většina klientů ani netuší, jak důležité jsou pro banku v rámci hodnocení bonity nefinanční aspekty žadatele o úvěr. Z vlastní praxe vím, že tyto informace o klientovi mohou být často rozhodující pro schvalovatele, zda úvěr bude poskytnut či zamítnut. Nefinančními aspekty mohou být různé charakteristiky, tzn. informace o nefinančních datech klienta, které banka pro potřeby scoringu získá od klienta při vyplňování žádosti o úvěr. Každá banka v rámci své úvěrové politiky může mít různá hodnotící kritéria. Vybrala jsem aspekty žadatele o úvěr, které považuji za podstatné při hodnocení bonity. Jedná se především o sociodemografická data o klientovi a jeho domácnosti a informace o zaměstnání žadatele. Z mého pohledu za nejdůležitější sledovaná sociodemografická data žadatele o úvěr považuji následující. • 32

Společenský status žadatele – v případě žadatele o úvěr se jedná o status, který

Členové sdružení SOLUS jsou uvedeni na webových stránkách sdružení https://www.solus.cz/cs/solus-

clenske-spolecnosti/clenske-spolecnosti [cit. 2013-03-08]

47

vypovídá o druhu vyplácení příjmů, které slouží k posouzení bonity. Může se jednat o zaměstnance, kterému jeho zaměstnávající firma vyplácí pravidelně mzdu. V případě podnikatele je příjem z jeho samostatné výdělečné činnosti na základě předloženého daňového přiznání. Jedná-li se o důchodce, jsou jeho příjmem přiznané důchodové dávky. Společenský status nezaměstnaný je pro banku neakceptovatelný. •

Rodinný stav klienta – žadatel uvádí, zda je svobodný, v manželství, ovdověl nebo je rozvedený. V případě, že není z předloženého občanského průkazu jasné, zda je klient svobodný nebo ženatý, může si banka vyžádat doložení stavu potvrzením z matriky.

•

Existence Společného jmění manželů (SJM) – žadatel o úvěr by měl vždy informovat druhého z manželů o úmyslu vzít si v bance úvěr. Pokud není zúžené SJM, poskytnutý úvěr vždy spadá celý do SJM. Banka může u vyšších částek úvěru požadovat podpis druhého manžela na žádosti o úvěr, případně požadovat přistoupení manžela/manželky k úvěrové smlouvě.

•

Počet osob v domácnosti – uvádí se vždy celkový počet osob ve společné domácnosti. Banku také zajímá celkový počet členů domácnosti, kteří jsou bez příjmů.

•

Nejvyšší dosažené vzdělání - klient uvádí pravdivě své nejvyšší dosažené vzdělání (např. základní, střední s maturitou, vysokoškolské). Tuto skutečnost bance nemusí dokládat. Dosažené vyšší vzdělání umožňuje zastávat lépe placenou pracovní pozici.

•

Způsob bydlení - jedná se o současné bydlení žadatele. V případě vlastního bydlení je bonita vyšší než u nájemního bydlení. Předpokládá se, že si klient bude chtít pořídit vlastní bydlení a s tím může být spojen další výdaj na pokrytí splátky hypotečního úvěru.

•

Délka pobytu žadatele na trvalé adrese – trvalý pobyt je adresa dle platného občanského průkazu a může být odlišná od korespondenční adresy, případně od adresy přechodného pobytu.

•

Délka pobytu na korespondenční adrese – korespondenční adresu žadatel uvádí v žádosti. U cizinců je zpravidla dokládána potvrzením o přechodném pobytu.

Informace o zaměstnavateli jsou nedílnou součástí žádosti o úvěr. Za podstatné považuji následující údaje o zaměstnání žadatele o úvěr v případě, že je klient zaměstnancem, který 48

pobírá pravidelnou měsíční mzdu od firmy, která ho zaměstnává na základě podepsané pracovní smlouvy. •

Název a sídlo zaměstnavatele – banka si tuto informaci může ověřit na veřejně dostupných serverech na internetu. V žádosti se také uvádí Identifikační číslo organizace (IČO).

•

Typ zaměstnavatele - (např. státní instituce, finanční sektor, soukromý sektor, apod.). Pokud je klient zaměstnán ve státní instituci, je jeho bonita vyšší než v případě zaměstnání u živnostníka.

•

Pracovní pozice - (duševně pracující, manuálně pracující). Je-li klient vedoucí pracovník, který pracuje duševně, je statisticky menší pravděpodobnost, že přijde o zaměstnání.

•

Druh pracovní smlouvy – smlouva na dobu určitou a smlouva na dobu neurčitou. U pracovní smlouvy na dobu určitou je riziko, že pokud nebude obnovena, klient ztratí pravidelný příjem a splácení úvěru pak bude ohrožené.

•

Délka zaměstnání u současného zaměstnavatele – pro banku je tento aspekt velmi důležitý. Vypovídá o pracovní historii klienta a stabilitě jeho současného zaměstnání. Krátce zaměstnaný klient je pro banku více rizikový než žadatel, který je zaměstnaný delší dobu u jednoho zaměstnavatele.

Na základě všech získaných dat a informací o klientovi banka vyhodnotí bonitu klienta a následně určí, zda klientovi úvěr schválí, nebo zamítne. Finanční i nefinanční aspekty žadatele o úvěr jsou bankou v rámci schvalovacího procesu vyhodnocovány různými hodnotícími metodami – systémovými analýzami. Cílem těchto analýz je komplexně posoudit schopnost klienta v budoucnu splácet své závazky vyplývající z poskytnutého úvěru a eliminovat tak případné chybné rozhodnutí při poskytování spotřebitelských úvěrů.

3.3

Systém úvěrových analýz

Model hodnotící bonitu žadatele by měl být jednoduchý, rychlý a nenáročný na množství dat, aby bylo možno vyhodnotit bonitu efektivně. Ke zpracování hodnotících modelů slouží různé systémy úvěrových analýz. V bankách se můžeme setkat se dvěma základními systémy úvěrových analýz: „Posuzovací úvěrová analýza“ a „Empirická úvěrová analýza.“ 49

Posuzovací úvěrová analýza (judgmental credit analysis) •

Je založena především na schopnostech a zkušenostech úvěrového pracovníka posoudit na základě získaných informací a dat o žadateli jeho úvěruschopnost. Na základě získaných informací o klientovi, jeho osobním životě, profesním životě a jeho morálních vlastnostech posoudí pracovník banky bonitu žadatele. Dále pak schvalovatel musí zhodnotit celkové majetkové poměry žadatele a schopnost klienta ovlivnit svoji ekonomickou situaci v budoucnu.

•

Hlavní výhodou této analýzy je, že bankovní pracovník banky může do hodnocení bonity žadatele zahrnout širší vnější okolnosti. Může tak využít osobního názoru na klienta, případně osobní znalost jeho poměrů Toto hodnocení je ve značné míře založeno na subjektivním hodnocení schvalovatele, což nemusí být vždy výhodou.

•

Nevýhodou je časová náročnost a potřebný počet posuzujících schvalovatelů, kteří musí být kompetenčně vybaveni a mít praxi se schvalováním úvěrů. Je vhodnou metodou pro malé banky, které působí lokálně. Příkladem jsou Spojené státy americké, kde je mnoho malých bank, působících pouze v určité oblasti státu. Pracovníci banky znají dobře své klienty, případně jejich profesní historii a na malých městech také jejich rodinné poměry.

Empirická úvěrová analýza (empirical credit analysis) •

Vychází z exaktního hodnocení údajů o klientovi na základě matematickostatistických metod. Tento systém bývá označován jako credit scoring – úvěrový bodovací systém. Tento systém se snaží eliminovat subjektivní pohled schvalovatele a zjednodušit tak celý úvěrový proces. Podstatou credit scoringu je posouzení bonity žadatele o úvěr na základě standardizovaného bodování předem stanovených charakteristik. Jednotlivé charakteristiky mají různé bodové ohodnocení a při posuzování žádosti o úvěr pak dopad na výpočet bonity žadatele o úvěr.

•

Výhodou empirické metody je její jednoduchost a časová nenáročnost. Pracovník banky tyto údaje získá od klienta a zadá je do systému banky. Další výhodou pro banku při použití této metody je jednodušší monitorování a kontrolování 50

úvěrového procesu a možné změny úvěrové politiky prostřednictvím hodnotícího modelu. Výsledkem analýzy je určení vhodných kritérií, jejich vah a vliv na ostatní kritéria. Následně se pak sestavuje bodová stupnice, na které jsou odděleni klienti bonitní a nebonitní. Empirická úvěrová analýza je vhodná pro velké banky a pro banky s velkým počtem klientů. V této své diplomové používám „Empirickou úvěrovou analýzu“, nazývanou také „Credit scoring“, která je využívána velkými bankami v České republice při hodnocení bonity žadatele o spotřebitelský úvěr. Metodu Credit scoring jsem si vybrala, díky jejímu širokému využití při hodnocení bonity žadatele v bankách. Tímto modelem hodnocení bonity žadatelů je možné ve velmi krátkém časovém období vyhodnotit velký počet žádostí o úvěr a zohlednit tak především nefinanční aspekty žadatele o úvěr. Vzhledem ke špatné dostupnosti a citlivosti informací souvisejících se scoringovými metodami, vycházím pouze z použité dostupné literatury a poznatků z vlastní praxe.

3.3.1 Metoda credit scoring Banky k určení bonity retailového klienta používají různé hodnotící modely nazývané též scoringové modely, které jsou tvořeny soustavou pravidel pro hodnocení žadatelů o úvěr. Výstupem těchto modelů je stanovení bonity klienta, která určuje pravděpodobnost selhání klienta při splácení úvěru během trvání úvěrového vztahu. Vychází z předpokladu, že určitá skupina klientů je schopna splácet poskytnutý úvěr a určitá skupina žadatelů je rizikovější. Při tvorbě scoringových modelů se z dostupných historických dat vybírají jen některé charakteristiky, které mají na kreditní riziko podstatný vliv. Scoringová karta je tabulka obsahující seznam otázek a všech možných odpovědí. Každé odpovědi je přidělen určitý počet bodů. Celkový součet bodů slouží k hodnocení bonity žadatele o úvěr během schvalovacího procesu. Publikované credit scoringové tabulky obsahují různá kritéria, která mají různé bodové ohodnocení. Pokud celkové skóre žadatele překročí stanovený limit, je doporučeno systémem žádost akceptovat a úvěr žadateli schválit. Scoringový model vychází z předpokladu, že úvěr bude schvalován automaticky prostřednictvím bankovního programu po zadání potřebných informací o klientovi. Scoringové metody hodnocení žadatelů o úvěr je možné použít v různých fázích úvěrového procesu. Banky pomocí těchto modelů získávají nové klienty a řídí si rizikovost svého úvěrového portfolia. Níže popisuji metodu credit scoringu, která je bankami využívána pro 51

hodnocení bonity žadatele o úvěr v rámci schvalovacího procesu. Metoda hodnocení – „Credit scoring“: •

zahrnuje proces vytvoření, hodnocení a následného monitorování statistických modelů,

•

je tvořena nejen pravidly úvěrové politiky jednotlivých bank, ale také scoringovými kartami uplatňovanými pro vyhodnocení pravděpodobnosti selhání dlužníka,

•

je založena na objektivních statistických metodách a opírá se o empirickou evidenci, která je zakotvena v historických datech o klientech. Podpůrnými argumenty pro sestavování scoringových karet jsou zkušenosti bankovních expertů,

•

je pravidelně za nějaké období přehodnocována a znovu nastavena tzv. Scoringová karta. V rámci procesu přehodnocování dochází k přehodnocení vypovídací schopnosti všech použitých faktorů a k jejich náhradě případně změně vah jednotlivých ukazatelů,

•

pomáhá bankám oddělit od sebe vhodné klienty k poskytnutí úvěru od těch nevhodných, kterým úvěr poskytnut nebude. Vhodným klientem k poskytnutí úvěru je klient, který řádně splácí dříve poskytnutý úvěr. Na druhé straně pak nevhodný klient je ten, který např. nesplácí pravidelně své závazky u dříve poskytnutých úvěrů.

Banky využívají různé programy, na základě kterých je klient v první fázi prověřen v automatizovaném rozhodovacím sytému, který se nazývá scoring. Do bankovních systémů se zadávají finanční i nefinanční data o klientech a systém provede na základě scoringu prvotní vyhodnocení žádosti o úvěr. V některých případech je automatickým schvalovacím systémem úvěr schválen a není pak potřeba manuální posouzení žádosti o úvěr osobně pracovníkem banky. Jednotlivé scoringové modely používané bankami se liší, mají však mnoho společného. Celý proces připomíná tzv. „černou skřínku“, do které pracovník banky zadá předem specifikované informace o klientovi, v počítači je pak na základě algoritmu proveden výpočet bonity 52

žadatele o úvěr a zobrazí se výsledek. Pracovník banky ani klient však neví, jak se program k výsledku dopracoval. Scoringové modely můžeme rozlišit podle jejich použití: •

aplikační scoring – vychází z údajů uvedených v žádosti o úvěr, z údajů uvedených v úvěrových registrech a z dalších údajů, jako jsou např. sociodemografická data o klientovi,

•

behaviorální scoring – využívá informace o klientovi z vlastní databáze, kde je hodnoceno finanční chování klienta na jeho bankovním účtu.

V rámci behaviorálního scoringu mohou banky vyhodnocovat své stávající klienty a získat tak skupinu klientů vhodných pro nabídku předschválených úvěrových limitů. Předschválené úvěrové limity Hodnocení bonity žadatele o úvěr prochází vývojem tak jako každý bankovní systém. Snahou bankovních domů je úvěrový proces zjednodušit a získat tak více obchodních příležitostí za postoupení minimálního rizika. Na základě chování svých klientů na bankovních účtech banky nabízejí svým stávajícím klientům tzv. „Předschválené úvěrové limity“. Tyto limity jsou zpravidla generovány po několika měsících pravidelného zasílání mzdy případně jiné pravidelné platby na účet klienta. Výhodou těchto předschválených limitů pro klienta je, že nemusí bance prokazovat svůj příjem. Pro banku je tento zjednodušený proces poskytování úvěru rychlejší a nevyžaduje manuální posouzení schvalovatelem. V rámci automatizovaného schvalovacího procesu banka vychází z chování klienta na bankovním účtu. Podstatným kritériem jsou příchozí položky na běžný účet klienta.V následující tabulce je příklad výsledku Empirické úvěrové analýzy historických dat, kdy je hodnoceno deset relevantních kritérií v rámci credit scoringu. Jedná se o příklad publikovaného credit scoringu, který obsahuje finanční i nefinanční aspekty žadatele o úvěr. Jednotlivým charakteristikám jsou přiděleny body podle váhy jejich důležitosti při hodnocení bonity žadatele o úvěr. Podle těchto kritérií a jejich možného bodového ohodnocení je banka schopna identifikovat s velkou pravděpodobností bonitního a nebonitního klienta. Čím více bodů lze přidělit danému kritériu, tím vyšší váhu má na výsledné hodnocení.

53

Tabulka č. 3 – Příklad credit scoringu systému – charakteristiky a váhy body 1. Druh bydlení - vlastní bydlení - nájem - bez odpovědi - jiné 2. Pobyt na současné adrese - do 6 měsíců - 6 měsíců - 2 roky - 2 - 6,5 roku - nad 5 let - bez odpovědi 3. Délka současného zaměstnání - méně než 1,5 roku - 1,5 - 3 roky - 3 - 5,5 let - nad 5,5 let - důchodce - výživné/mateřská - v domácnosti - nezaměstnaný - bez odpovědi 4. Věk žadatele - do 45 let - 45 a více - bez odpovědi 5. Bankovní reference - běžný a vkladový účet - běžný účet - vkladový účet - úvěr; běžný nebo vkladový účet

40 8 8 25 12 15 22 35 12 12 15 25 48 48 25 25 12 12 4 20 4 60 40 40 30

- jen úvěr - žádné z uvedených - bez odpovědi 6. Druh Kreditní karty (KK) - hlavní KK a KK od obchodníka - jen hlavní KK - jen KK od obchodníka - žádné 7. Reference finančních firem - jedna - dvě a více - žádné - bez odpovědi 8. Příjem žadatele - $0 - 15,000 - $15,000 - 25,000 - $25,000 - 40,000 - nad $40,000 9. Měsíční platby - výdaje - $10 - 200 - $200 - 500 - nad $500 - žádné platby - bez odpovědi 10. Špatné hodnocení - nezkoumáno - žádný záznam - dvě a více hodnocení negativních - jedno hodnocení negativní - všechna hodnocení pozitivní

body 10 10 10 40 40 30 10 15 10 5 10 5 15 30 30 35 25 10 45 10 0 0 -20 0 15

Zdroj: DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 1999. 475 s. ISBN 807201-141-3. Str. 432, vlastní překlad a úprava

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že nejvyšší vliv na bonitu žadatele o úvěr má kritérium č. 5 bankovní reference, které vypovídá o bankovní historii klienta. Pokud má klient u banky, kde žádá o úvěr, již nějakou historii, je hodnocen lépe než klient, kterého banka vůbec nezná. Toto kritérium je i v současné době pro banku nejdůležitější při rozhodování o poskytnutí úvěru. Dalším významným nefinančním kritériem je také délka současného zaměstnání žadatele. Banka preferuje žadatele, který má stabilní zaměstnání a pracovní smlouvu na dobu neurčitou. V praxi jsou charakteristiky současného zaměstnání hodnoceny odlišně, např. v případě 54

důchodce jsou banky obezřetnější a bodové ohodnocení je tak nižší než u žadatelů v produktivním věku. Pokud se jedná o klienta nezaměstnaného případně bez pravidelného příjmu, je v praxi žádost o úvěr automaticky zamítnuta. Důležitým kritériem je také způsob bydlení a délka pobytu na trvalé, případně korespondenční adrese. Pokud má klient vlastní bydlení, jeho náklady spojené s bydlením jsou většinou nižší než v případě, kdy žadatel žije v nájemním bytě. Kritérium č. 10 vypovídá o referencích na klienta od jiných subjektů, což můžou být v České republice bankovní registry. Pokud klient řádně splácí pohledávky na základě dotazů do registrů v rámci credit scoringu, získá tak kladné bodové ohodnocení. Naopak pokud má negativní záznam v registrech, výrazně mu to sníží jeho bonitu a jsou mu body naopak odečteny. U některých kritérií je možné, aby klient uvedl - bez odpovědi. V takovémto případě je v tabulce přidělen počet bodů stejný jako u nejméně vyhovující odpovědi. Ve své praxi jsem se dosud nesetkala se situací, že by v žádosti o úvěr byla možnost neodpovědět na některou z uvedených otázek. Možné odpovědi na otázky týkající se nefinančních aspektů žadatele o úvěr jsou předem bankami nadefinovány tak, aby byla vždy jasná odpověď na požadovanou otázku. V následující tabulce jsou uvedeny vybrané charakteristiky nefinančních aspektů a jejich váha vyjádřená v procentech. Tato váha jednotlivých kritérií ukazuje jejich důležitost při scoringu klientů. Výsledné vážené body pak jsou kritériem pro hodnocení bonity žadatele o úvěr. V rámci níže uvedeného vzoru bodovacího systému se sečtou jednotlivá vážená kritéria a následně je stanoven výsledný číselný ukazatel, který stanoví bonitu žadatele o úvěr. Jednotlivé bodové ohodnocení a váhy jednotlivých kritérií v rámci scoringu bývají stanoveny různě pro dané úvěrové nástroje, jako např. kreditní karty, spotřebitelské úvěry a kontokorenty. Bodová ohodnocení se mohou také lišit v jednotlivých bankách s přihlédnutím k různým regionům v České republice. Vliv na bodové ohodnocení mají také různé parametry poskytovaných úvěrových produktů v bankách.

55

Tabulka č. 4 – Příklad bodovacího systému Kritérium Věk

Pohlaví Rodinný stav

Počet dětí

Doba zaměstnání u stávajícího zaměstnavatele Doba klientského vztahu

18 - 21 22 - 29 30 - 39 nad 40 muž žena svobodný/á ženatý/vdaná rozvedený/á ovdovělý/á 0 1-2 3 a více více než 0.5 roku 0.5 - 1 rok 1 - 3 roky více než 3 roky více než 1 rok 1 - 3 roky více než 3 roky

Konečný počet bodů

Body

Váha, %

Vážené body

0 5 20 25 0 10 12 40 0 15 10 15 0 0 8 15 35 3 18 30

10

…

20

…

25

…

15

…

8

…

22

…

100

Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-1653-4, str. 235.

Z tabulky č. 4 vyplývá, že pro banku v případě tohoto bodového ohodnocení jsou nejspolehlivější žadatelé v produktivním věku nad 40 let, kteří již mají rodinu a 1-2 děti a pracují u stejného zaměstnavatele více jak tři roky. Naopak nejméně bonitní je podle této tabulky mladý rozvedený muž s dětmi, na které má vyživovací povinnost. Tato skutečnost jsme si ověřila v praxi při poskytování úvěrů v bance. Zajímavé je, že ve výše uvedeném příkladu hodnocení je ženám přisuzována větší důvěryhodnost než mužům. V rámci srovnání bodovacích systémů v různých zemích uvádím systém hodnocení bonity žadatele o úvěr, který se používá ve Spojených státech amerických, a je zcela rozdílný od používaného způsobu vyhodnocování bonity v České republice. Tento způsob jsem si ověřila osobně u své kamarádky, která dlouhodobě žije v USA a využívá úvěrové produkty tamních poskytovatelů úvěrových produktů. Tento způsob hodnocení bonity žadatelů o úvěr je 56

v České republice neaplikovatelný. V ČR naopak platí, pokud má klient více úvěrových produktů, je pro banku méně bonitní než klient bez úvěrové historie. „V USA nejrozšířenějšími bodovacími systémy jsou: FICO, NextGen, VantageScore a CE Store. FICO systém společnosti Fair Isaac Corporation používá tyto váhy: •

prodlení ve splátkách delší než 30 dnů (35%),

•

objem dluhu jako poměr stávajícího revolvingového dluhu (například dluhu z úvěrových karet) a revolvingového limitu (30%),

•

délka úvěrové historie (15%),

•

druhy úvěrů jako je splátkový, revolvingový či spotřební úvěr (10%),

•

objem poskytnutých úvěrů v poslední době (10%).“33

V následující praktické části této práce jsem se zaměřila pouze na nefinanční aspekty žadatele o spotřebitelský úvěr, a to především na informace o zaměstnavateli klienta a na sociodemografická data o žadatelích o úvěr.

33

JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-1653-4, s. 234.

57

4.

HODNOCENÍ BONITY V PRAXI

V bankovní praxi hodnocení bonity žadatele o úvěr probíhá dvěma způsoby. První způsob je schvalování v rámci automatického systému – credit scoring. Jedná se především o tzv. bezproblémové a bonitní žadatele. Druhý způsob je manuální posouzení žádosti schvalovatelem vyšší schvalovací úrovně. Tato situace nastává v případě, kdy credit scoring žádost neschválí automaticky, ale je možnost ji předat na manuální posouzení. Schvalovatel přihlíží ke všem údajům, které jsou uvedeny v žádosti o úvěr, a snaží se objektivně vyhodnotit všechna možná rizika, vyplývající z finančních i nefinančních údajů o všech žadatelích. Každý schvalovatel, který posuzuje manuálně žádost o úvěr, má svůj postup při hodnocení bonity žadatele, ale vždy musí být tento postup v souladu s danými předpisy a úvěrovou politikou banky. Při schvalování je hodnocen každý úvěrový případ individuálně s přihlédnutím na celý investiční záměr klienta. Údaje uvedené v žádosti jsou následně prověřovány schvalovatelem v dostupných databázích. V první fázi prověřování klienta v rámci hodnocení bonity jsou schvalovatelem kontrolovány veřejně dostupné databáze, a to především: •

Rejstřík ekonomických subjektů ARES, který je přístupný na stránkách Ministerstva financí České republiky, který obsahuje informace o vydaném živnostenském oprávnění a majetkových podílech ve společnostech,

•

Insolvenční rejstřík, veřejně přístupný na stránkách www.justice.cz, kde je možné najít informaci o insolvenčním řízení vůči žadateli či jeho zaměstnavateli,

•

Databázi neplatných dokladů, která je přístupná na stránkách Ministerstva vnitra České republiky, kde je možné ověřit, zda předložený doklad totožnosti není hlášený jako zcizený.

V další fázi se posuzuje schopnost žadatele/žadatelů splácet úvěr. Zda má klient dostatečné disponibilní zdroje na splácení úvěru. Příjmové stránce klienta je vždy věnována velká pozornost. Podrobnosti prověřování příjmů žadatele o úvěr se mohou v různých bankách lišit. Vždy je důležitá stabilita a kontinuita vyplácených příjmů žadatele o úvěr. Pokud je nějaká pochybnost o reálnosti vyplácených příjmů, dochází k ověření přímo u zaměstnavatele, například telefonátem ze strany banky. 58

Pokud žadatel o úvěr pracuje u nějaké firmy na základě pracovní smlouvy, předkládá většinou žadatel o úvěr bance potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti, kde může schvalovatel vyčíst následující údaje: •

údaje o zaměstnavateli klienta (název a sídlo firmy),

•

údaje o zaměstnanci (jméno a příjmení, datum narození, současná pracovní pozice a datum zahájení pracovního poměru),

•

čistý měsíční příjem, včetně případných dávek v nemoci v minulém roce,

•

čistý měsíční příjem, včetně dávek v nemoci za poslední 3 měsíce,

•

výši aktuální vyplácené hrubé mzdy,

•

zda je mzda vyplácena v hotovosti, případně zasílána na účet,

•

výše srážek ze mzdy, pokud jsou zaměstnanci prováděny,

•

potvrzení, že se zaměstnancem není vedeno jednání o ukončení pracovního procesu,

•

existence zkušební doby, byla-li zaměstnavatelem stanovena.

Pravdivost všech údajů, které zaměstnavatel uvádí v potvrzení o výši příjmu, stvrzuje svým podpisem a razítkem výstavce. Má-li klient např. pracovní smlouvu na dobu určitou, je velké riziko ukončení pracovního poměru a banka je v takovém případě velmi obezřetná při poskytování úvěrů. Riziko poskytnutí úvěru může být v takovém případě sníženo přistoupením spolužadatele, který bance také doloží své příjmy. Při posuzování disponibilních zdrojů pro splácení úvěru jsou od příjmů odečteny všechny výdaje klienta. Schvalovatel může k posouzení výdajů použít především úvěrové registry, kde jsou všechny splátky již poskytnutých úvěrových produktů. Důkladnou analýzou výstupu z úvěrových registrů porovnává schvalovatel výdaje splátek uvedené v žádosti se skutečnými výdaji žadatele. K porovnání ostatních výdajů uvedených v žádosti se skutečností může schvalovatel využít např. výpisu z běžného účtu klienta, kde jsou všechny příchozí i odchozí platby.

59

V další fázi schvalovatel posuzuje nefinanční aspekty žadatele a je na jeho individuálním posouzení, zda se rozhodne úvěr poskytnout nebo žádost o úvěr zamítnout. V této fázi manuálního posuzování žádosti o úvěr můžou mít schvalovatelé různé subjektivní důvody ke svému rozhodnutí. Důležitost nefinančních aspektů žadatele ukazuji na praktickém příkladu žádosti o úvěr. Pro srovnání jsem zvolila tři různé žádosti o spotřebitelský úvěr. Všechny tři žádosti o spotřebitelský úvěr mají stejné parametry produktu: •

neúčelový spotřebitelský úvěr poskytovaný bankou ve výši 100 000,- Kč,

•

splatnost požadovaného úvěru 5 let,

•

splátka úvěru je jednou měsíčně k 15. dni v měsíci.

Úroková sazba úvěru při posuzování nefinančních aspektů v tomto případě není podstatná, proto ji neuvádím. Při posuzování bonity nejsou hodnoceny příjmy ani výdaje žadatele a předpokládá se, že jsou u všech třech žádostí dostačující. Vycházím z předpokladu, že se jedná o žadatele, který je zaměstnán na základě pracovní smlouvy a pobírá pravidelnou měsíční mzdu. V žádostech o úvěr jsou různá sociodemografická data a také různé informace o zaměstnání klienta, které vychází z historicky sledovaných a vyhodnocovaných empirických dat. Pomocí metody „Empirická úvěrová analýza“ označované jako credit scoring – úvěrový bodovací systém, posuzuji vliv nefinančních aspektů na hodnocení bonity žadatele o úvěr v bance. Pro praktické příklady vypracovávám vlastní návrh bodovacího systému. Vycházím z tabulky uvedené v publikaci Finanční trhy a investování.34 Tuto tabulku jsem upravila na základě praxe a vlastních získaných poznatků při poskytování spotřebitelských úvěrů v bance. Scoringové karty jsou bankami pravidelně aktualizovány na základě vývoje populace a chování dlužníků během splácení úvěru. Aktualizace je zpravidla prováděna jednou ročně, na základě sledovaného vzorku dlužníků. Banky sledují svoje úvěrové portfolio a vyhodnocují chování dlužníků, na základě kterého pak upravují jednotlivé charakteristiky bodového systému. Modely scoringových karet jsou v bankách velmi pečlivě utajované a není možné se k těmto informacím dostat. Z tohoto důvodu se opírám pouze o vlastní dlouholetou

34

JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-1653-4, str. 235.

60

zkušenost. V následující tabulce je srovnání publikovaných nefinančních kritérií a vlastní návrh hodnotící tabulky a to včetně bodového ohodnocení jednotlivých kritérií. Tabulka č. 5 – Návrh bodovacího systému Původní tabulka hodnocení Kritérium Věk

Pohlaví Rodinný stav

Počet dětí

18 - 21 22 - 29 30 - 39 nad 40 muž žena svobodný/á ženatý/vdaná rozvedený/á ovdovělý/á 0 1-2 3 a více

Doba zaměstnání u více než 0, 5 stávajícího roku zaměstnavatele 0.5 - 1 rok 1 - 3 roky

Doba klientského vztahu

Navrhovaná tabulka hodnocení

Bodové hodnocení Věk

0 5 20 25 0 10 12 40 0 15 10 15 0

Pohlaví Rodinný stav

Počet osob bez příjmů Doba současného zaměstnání

0 8 15

více než 3 roky více než 1 rok 1 - 3- roky

35 3 18

více než 3 roky

30

Kritérium

Doba klientského vztahu

18 - 24 25 - 34 35 - 50 nad 50 muž žena svobodný/á ženatý/vdaná rozvedený/á Ovdovělý/á 0 1-2 3 a více

0 10 25 5 5 10 15 40 5 12 15 10 5

méně než 1 rok 1 - 3 roky více než 3 roky

5 10 30

neklient méně než 1 rok

0 5

více než 1 rok základní středoškolské vysokoškolské Maximální počet bodů

Vzdělání

Maximální počet bodů

155

Bodové hodnocení

30 0 15 30 180

Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-1653-4, str. 235 a vlastní návrh bodovací tabulky pro hodnocení bonity žadatele o úvěr.

Zdůvodnění vlastního návrhu jednotlivých kategorií a bodového ohodnocení: Věk - demografický vývoj populace vede banky k přehodnocení těchto sledovaných kritérii. Věková hranice odchodu do důchodu se zvyšuje a tak produktivní věk obyvatelstva se 61

posunuje nad hranici 65 let. Avšak žadatelé o úvěr, kteří jsou ve věkové kategorii nad 50 let, jsou více rizikoví z důvodu horšího uplatnění na trhu práce. Z tohoto důvodu jsem přidala další věkovou kategorii žadatelů – nad 50, která má nižší bodové ohodnocení než žadatelé ve věku do 50 let. Pohlaví a Rodinný stav - na základě vyhodnocení empirických dat jsou ženy více odpovědné při splácení závazků než muži. Rodinný stav- pokud je žadatel ve svazku manželském, je pro banku více bonitní než žadatel svobodný nebo rozvedený. Předpokládá se, že v případě manželství je počítán příjem za celou domácnost, tedy příjem obou manželů. V případě společného jmění manželů má banka větší jistotu návratnosti dlužné částky, jelikož dluh spadá do SJM. U rozvedených žadatelů je naopak pravděpodobnější, že mají další závazky vyplývající z vyživování svých dětí. Pokud nemají bývalí manželé vyřešené vypořádání SJM po rozvodu, může tato skutečnost v budoucnu negativně ovlivnit splácení úvěru. Počet osob bez příjmů - v rámci hodnocení bonity žadatele o úvěr je důležitým kritériem nejen počet vyživovaných dětí, ale také celkový počet osob bez příjmů ve společné domácnosti. Pokud má rodina děti a jeden z rodičů je na mateřské dovolené, stojí chod celé domácnosti pouze na jednom z partnerů. Je vždy důležité při schvalování úvěru brát v potaz celou ekonomickou situaci společné domácnosti s ohledem na celou dobu splácení úvěru. Doba zaměstnání – tzn. délka současného pracovního poměru, je pro banku velmi podstatným kritériem při hodnocení bonity žadatele o úvěr. Dnešní trend na trhu práce vede zaměstnavatele stále častěji k uzavírání pracovního poměru na dobu určitou. Smlouva je zpravidla uzavírána nejprve na dobu určitou po dobu jednoho roku, pak je obnovována nebo uzavírána na dobu neurčitou. V případě pracovní smlouvy na dobu určitou vyplývá pro banku riziko, že nebude pracovní smlouva znovu obnovena po uplynutí sjednaného termínu a žadatel pak bude bez příjmů. V rozmezí několika let praxe jsem dospěla k poznatku, že vzhledem k situaci na trhu práce je pro banku podstatné, trvá-li pracovní poměr u jednoho zaměstnavatele alespoň jeden rok v kuse. Délka klientského vztahu – je dalším velmi podstatným nefinančním aspektem žadatele. Více bonitní je vždy žadatel, který žádá u své banky, kam si pravidelně přeposílá svoji mzdu případně jiný druh příjmu. U neklientů nezná banka jejich historii a je tak obezřetnější při poskytování úvěrů. Dosažené vzdělání žadatele – je nově navrhovaným kritériem pro hodnocení bonity. 62

Nejvyšší dokončené vzdělání žadatele má vliv na případné uplatnění na trhu práce. Předpokládá se, že vysokoškolsky vzdělaný člověk má větší přehled o finančních produktech a více si uvědomuje možné riziko spojené se zadlužováním se a splácením závazku z poskytnutého úvěru. Na základě výše uvedených sledovaných nefinančních aspektů lze z bodové klasifikace jednotlivých charakteristik stanovit intervaly celkového bodového ohodnocení žádosti o úvěr. V následující tabulce uvádím vlastní návrh intervalů celkového bodového ohodnocení sledovaných nefinančních dat, které stanovují vyhodnocení bonity žadatele o úvěr. Jedná se o celkový součet získaných bodů v rámci navrhované scoringové tabulky, která obsahuje pouze nefinanční aspekty klienta. Vycházím z vlastní dlouholeté zkušenosti s poskytováním úvěrů v bance. Tabulka č. 6 – Intervaly bodového hodnocení žádosti interval bodů

klasifikace schválit individuální posouzení žádosti zamítnout

původní tabulka

návrh

<120; 155> <90; 120) <0; 90)

<140; 180> <110; 140) <0; 110)

Zdroj: Vlastní návrh intervalů bodového hodnocení žádosti o úvěr.

Tabulka č. 6 ukazuje, v kterých případech je možné žádost automaticky systémem schválit nebo zamítnout. Pokud je celkový součet získaných bodů v rámci credit scoringu v intervalu 110 až 140 bodů, je možné žádost postoupit na manuální posouzení schvalovatelem vyšší schvalovací úrovně. Je na rozhodnutí schvalovatele, zda úvěr za určitých podmínek schválit nebo žádost zamítnout. Na následujících praktických příkladech uvádím sledované nefinanční aspekty ve třech různých žádostech o spotřebitelský úvěr. Tyto žádosti mají naprosto stejné parametry požadovaného produktu a je žadatelem doložen dostatečný příjem na splácení požadovaného úvěru. Ve všech modelových případech se jedná o zaměstnance, který pracuje pro nejmenovanou společnost na základě pracovní smlouvy a nepodniká na základě živnostenského oprávnění. Rozdílnost sledovaných sociodemografických dat a údajů o zaměstnavateli ukazuje na důležitost nefinančních aspektů při zhodnocení bonity žadatele o úvěr v bance. 63

4.1

Úvěr schválen

V první modelové žádosti o úvěr se jedná z pohledu banky o nejméně rizikového žadatele. Klientka při žádosti o úvěr uvedla následující sledovaná nefinanční data, která budou posuzována v rámci navrhovaného credit scoringu. Jedná se o ženu vysokoškolsky vzdělanou, ve věku 39 let, která je vdaná, žije s manželem ve společné domácnosti a mají spolu dvě děti. Pracuje již pět let ve velké společnosti jako vedoucí účetní a u banky, kde žádá o neúčelový spotřebitelský úvěr, má čtyři roky vedený svůj účet, kam si pravidelně nechává posílat svou mzdu od zaměstnavatele. Tabulka č. 7 – Nefinanční aspekty žadatele - žádost č. 1 Kritérium Věk Pohlaví Vzdělání Rodinný stav Počet osob bez příjmů Délka současného zaměstnání Doba klientského vztahu Konečný počet bodů

35 - 50 žena vysokoškolské ženatý/vdaná 1-2 více než 3 roky více než 1 rok

Přidělené body 25 10 30 40 10 30 30 175

Zdroj: Vlastní návrh bodovací tabulky pro hodnocení bonity žadatele o úvěr – nefinanční aspekty.

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že žádost o úvěr je automaticky schválena na základě uvedených nefinančních dat a úvěr může být klientce poskytnut po podpisu úvěrové smlouvy. Nejvyšší bodové ohodnocení má charakteristika rodinný stav. Pro banku je více bonitní žadatel o úvěr, který je ve svazku manželském, proto je tato charakteristika ohodnocena vyšším počtem bodů. Banka předpokládá, že pokud nebude úvěr splácen, je možné jej vymáhat na druhém z manželů z titulu SJM. Z důvodu existence společného jmění manželů je klientka povinna informovat o poskytnutém úvěru svého manžela. Závazek vyplývající z poskytnutého úvěru spadá do SJM a v případě nesplácení dlužné částky je pak dluh následně vymáhán i na manželovi žadatelky o úvěr. Pokud by se jednalo o vyšší částku, požadují banky zpravidla přistoupení druhého z manželů do úvěrové smlouvy. Dalším významným kritériem je dosažené vzdělání, které má velmi vysokou váhu při hodnocení bonity žadatele o úvěr. Toto jsem si ověřila i při své praxi při poskytování úvěrů.

Banka předpokládá, že klient s vyšším vzděláním bude méně rizikový a to především díky 64

lepšímu uplatnění na trhu práci.

4.2

Úvěr schválen s podmínkou

Druhý sledovaný modelový případ posuzuje žadatele o úvěr, který je rizikovější, avšak poskytnutí úvěru je za určitých podmínek možné. Žadatelka je svobodná, vysokoškolsky vzdělaná ve věku 27 let. Žije ve společné domácnosti s přítelem a jedním malým dítětem. Pracuje jako učitelka na Základní škole po dobu dvou let, má pracovní smlouvu na dobu určitou a jedná se zaměstnavatelem o možnosti prodloužení smlouvy na dobu neurčitou. V době podání žádosti o úvěr má u své banky vedený účet dva roky. Rizikovým faktorem žadatelky o úvěr je v tomto případě pracovní smlouva na dobu určitou a délka pracovního poměru u stávajícího zaměstnavatele. Dalším rizikovým faktorem je povinnost vyživovat nezletilé dítě. V následující tabulce je celkový součet bodů u sledovaných nefinančních kritérií žadatelky, který je v intervalu 110 až 140 bodů. Je tedy možné žádost postoupit schvalovateli vyšší schvalovací úrovně. Schvalovatel žádost manuálně posoudí a může za určitých podmínek poskytnutí úvěru schválit. Tabulka č. 8 – Nefinanční aspekty žadatele - žádost č. 2 Kritérium Věk Pohlaví Vzdělání Rodinný stav Počet osob bez příjmů Délka současného zaměstnání Doba klientského vztahu Konečný počet bodů

25 - 34 žena vysokoškolské svobodná 1-2 1 - 3 roky více než 1 rok

Přidělené body 10 10 30 15 10 10 30 115

Zdroj: Vlastní návrh bodovací tabulky pro hodnocení bonity žadatele o úvěr – nefinanční aspekty

Z tabulky č. 8 je patrné, že se jedná o rizikovějšího klienta, kde je možné ještě na základě posouzení schvalovatele žádost o úvěr schválit. Schvalovatel se může rozhodnout žádost schválit na základě posouzení a ošetření možných rizik. Žadatelka uvedla, že žije s přítelem ve společné domácnosti a schvalovatel ošetří riziko vyplývající z pracovní smlouvy na dobu určitou přistoupením přítele jako spolužadatele s doložením příjmů. Pokud žadatelka zůstane na nějakou chvíli bez práce, bude povinností přítele splácet závazky vyplývající z poskytnutí úvěru. Dalším možným řešením ošetření rizika může být například schvalovatelem stanovená 65

podmínka čerpání spotřebitelského úvěru – doložení obnovené pracovní smlouvy žadatelky o úvěr a to na dobu neurčitou.

4.3

Úvěr zamítnutý

Ve třetím modelovém případě se jedná z pohledu banky o nejrizikovějšího žadatele o úvěr. Klient v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bezdětný, ve věku 21 let. Nedokončil střední školu a žije sám v pronajatém bytě. Je zaměstnaný po dobu patnácti měsíců u prodejce osobních vozů. Svou mzdu si nechává zasílat na účet, který vede jiná banka, než kde žádá o spotřebitelský úvěr. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se jedná o velmi rizikového žadatele a pro banku je v podstatě žádost o úvěr neakceptovatelná. Klient je krátce zaměstnán a nemá ještě vyřešené vlastní bydlení. Dalším velmi rizikovým faktorem je, že v době podání žádosti o úvěr nemá klient u dané banky žádnou historii. Ani v případě, že by klient měl středoškolské vzdělání a délka zaměstnání by byla u stejné firmy minimálně 3 roky, nedostal by se za potřebnou hranici 90 bodů, aby jeho žádost mohla být manuálně posouzena schvalovatelem. V následující tabulce č. 9 je celkové bodové ohodnocení nefinančních aspektů na základě předložené žádosti klienta o úvěr. Tabulka č. 9 – Nefinanční aspekty žadatele - žádost č. 3 Kritérium Věk Pohlaví Vzdělání Rodinný stav Počet osob bez příjmů Délka současného zaměstnání Doba klientského vztahu Konečný počet bodů

18 - 24 muž základní svobodný/á 0 1 - 3 roky neklient

Přidělené body 0 5 0 15 15 10 0 45

Zdroj: Vlastní návrh bodovací tabulky pro hodnocení bonity žadatele o úvěr – nefinanční aspekty.

U všech třech modelových žádostí jsem vycházela z vlastní navrhované bodové tabulky, kterou jsem navrhla na základě svých zkušeností při zpracování žádostí o úvěry v bance.

66

Celkové výsledky na základě bodovacího systému – credit scoring korespondují s jednotlivými skupinami žadatelů o úvěr v bance.

4.4

Srovnání bodovacích systémů

Srovnáním vybraných sledovaných charakteristik prokazuji, jak důležité jsou nefinanční aspekty klienta pro posouzení bonity žadatele o úvěr v rámci schvalovacího procesu v bance. Úpravou vstupních parametrů mnou navrhovaného bodovacího systému, se úvěr, který by byl zamítnutý rázem stal schvalitelný, samozřejmě za splnění dodatečných podmínek daných schvalovatelem. V rámci vyhodnocování jednotlivých modelových žádostí o úvěr jsem žádost č. 2 porovnala s publikovaným příkladem bodovacího systému. 35 Jedná se o mezní příklad žádosti o úvěr, který je ještě možné manuálně posoudit schvalovatelem a za určitých podmínek schválit. V navrhovaném bodovacím systému by tato žádost mohla být schválena na základě individuálního posouzení. Následující tabulka ukazuje srovnání celkového bodového ohodnocení sledovaných aspektů modelového případu žádosti o úvěr č. 2 podle původní publikované tabulky bodového ohodnocení klientů a mnou navrženého bodovacího systému. Tabulka č. 10 – Srovnání bodovacích systémů nefinančních aspektů žádosti č. 2 původní hodnocení Kritérium Věk Pohlaví vzdělání Rodinný stav Počet dětí Doba zaměstnání u stávajícího zaměstnavatele Doba klientského vztahu Konečný počet bodů

kritérium 22 - 29 žena

Přidělené body 5 10

svobodná 1-2

12 15

1 - 3 roky 1 - 3- roky

15 18 75

navrhované hodnocení kritérium 25 - 34 žena vysokoškolské svobodná 1-2 1 - 3 roky více než 1 rok

Přidělené body 10 10 30 15 10 10 30 115

Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-1653-4, str. 235.

35

JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-1653-4, str. 235.

67

Nefinanční aspekty žádosti o úvěr byly v mém návrhu bodovacího systému v prostředním intervalu 110 až 140 z celkově možných 180 bodů a bylo tak možné úvěr při splnění dodatečných podmínek schválit. Dále pak z výše uvedené tabulky vyplývá, že z celkového počtu získaných bodů v rámci scoringu, je bankou žádost o úvěr v rámci publikovaného bodovacího systému zamítnutá. Původní bodové ohodnocení nefinančních aspektů je v intervalu 0 až 90 bodů z celkového možného počtu 155 bodů. Přesto, že se jedná o stejné nefinanční ukazatele, je výsledek v rámci credit scoringu v těchto dvou modelech schvalovacího systému odlišný. Rozdílnost srovnání nefinančních aspektů žadatele o úvěr mě dovedla k závěru, že jednotlivé banky mohou díky přehodnocování jednotlivých sledovaných kritérií ovlivnit výsledky credit scoringu v rámci schvalovacího procesu. Důvodem těchto změn ve scorovacích kartách je sledování případné delikvence vlastního portfolia banky a jejího předcházení. Dalším výrazným důvodem mých úprav modelu credit scoringu jsou změny struktury populace a ekonomické situace obyvatelstva daného regionu.

68

ZÁVĚR Cílem mé diplomové práce je analyzovat bonitu retailového žadatele o úvěr v bance se zaměřením na nefinanční aspekty žadatele. Práce podrobně popisuje celý úvěrový proces v bance, který předchází poskytnutí úvěru žadateli a v jehož průběhu banka hodnotí bonitu žadatele. Použitá metoda při hodnocení bonity žadatele o úvěr Empirická úvěrová analýza – úvěrový bodovací systém, tzv. „Credit scoring“ hraje jednu z nejdůležitějších úloh v celém procesu poskytování úvěrů klientům bank. Jedná se o vysoce propracovaný algoritmus, který na základě získaných finančních i nefinančních informací o klientovi dokáže posoudit a vyhodnotit bonitu žadatele o úvěr. Použitím Credit scoringu se banka snaží úvěrový proces standardizovat a automatizovat. Tím zajistí pro poradce na pobočkách jednoduchý nástroj, podle kterého postupují při poskytování úvěrů klientům banky. Výhodou tohoto bodovacího systému je objektivní hodnocení zadaných žádostí o úvěr. Na druhé straně není uplatňován subjektivní pohled na celý úvěrový případ. V některých případech je tento subjektivní pohled nepostradatelný, jak jsme prokázala na praktickém příkladu žádosti o úvěr, kdy bylo možné žádost o spotřebitelský úvěr manuálně posoudit a schválit s podmínkou. Celý bodovací systém v jednotlivých bankách podléhá přísnému utajení, a proto jsem vycházela pouze z publikovaných informací a vlastní zkušenosti z dlouholeté praxe při poskytování úvěrů v bance. Pravidelnou úpravou bodovacího systému si banky sami regulují průchodnost zadaných žádostí do systému, který je posuzuje automaticky, v rámci zjednodušeného schvalovacího procesu. Jednotlivé úpravy jsou vždy v souladu s úvěrovou politikou banky a vnitřními metodickými pravidly pro poskytování spotřebitelských úvěrů. Záleží čistě na každé bance, jak tvrdý nebo měkký bodovací systém zvolí, aby tím mohla regulovat počet schválených žádostí. Výsledkem srovnání publikovaného bodovacího systému a mnou navržené úpravy této bodovací tabulky je, že žádost o úvěr se stejnými parametry produktu a stejnými nefinančními aspekty žadatele o úvěr má různé výsledky v rámci zhodnocení bonity žadatele o úvěr. Upozorňuji na skutečnost, že v rámci schvalovacího procesu má schvalovatel vždy právo využít osobní názor na klienta a úvěr i přes kladný výsledek scoringu zamítnout. Pokud dojde 69

ze strany schvalovatele k pochybnostem, že dlužník v budoucnu nedostojí svým závazkům a návratnost pohledávky je tak ohrožená, může být žádost ukončena, případně zamítnuta. Toto se může dít již během schvalovacího procesu, aniž by došlo k samotnému vyhodnocení bonity žadatele o úvěr. Jak jsem se již zmínila výše ve své práci, právě tyto informace o bodovacím systému – Credit scoringu si banky hlídají a zde může být odpověď, proč některé banky mají větší problém se zadlužeností svých klientů oproti jiným.

70

SEZNAM LITERATURY Publikace: [1] DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. 3. vyd. Praha: VŠE v Praze, 1998. ISBN 80-7079-585-9. [2] DVOŘÁK, Petr. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 1999. ISBN 80-7201-141-3. [3] JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80247-1653-4. [4] KALABIS, Zbyněk. Základy bankovnictví. Brno: BizBooks, 2012. ISBN 978-80-2650001-8. [5] PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2001. ISBN 80-7265-037-8. [6] RADOVÁ, Jarmila. – Dvořák, Petr. – Málek, Jiří. Finanční matematika pro každého. 5. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1230-X. [7] WATERHOUSE, Price, Navrátil Vlastislav. Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, 1994. ISBN 80-85603-49-7. [8] SEKERKA, Bohuslav. Řízení bankovních rizik. Praha: Profess, 1998. ISBN 80-8523556-0. [9] VIBÍHAL, Václav a kolektiv. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: Cofet, 2011. ISBN 978-80-9043-96-1-0.

Periodika: [10] BALÁŽI, Peter. Riskují banky, když neznají své klienty? BANKOVNICTVÍ. IHNED. CZ, [online] 20.8.2010, [cit. 2013-03-18]. Dostupný z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c145767790-riskuji-banky-kdyz-neznaji-sve-klienty.

71

[11] CHUCHVALCOVÁ, Jana. Ochrana bank i klientů. BANKOVNICTVÍ. IHNED. CZ, [online] 25.5.2012, [cit. 2013-03-09]. Dostupný z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c155894010-ochrana-bank-i-klientu. [12]

KUČERA,

Petr.

Nové

principy

odpovědného

přístupu

k půjčování

peněz.

BANKOVNICTVÍ. IHNED. CZ, [online] 19.6.2009, [cit. 2013-03-25]. Dostupný z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-37477310-nove-principy-odpovedneho-pristupu-kpujcovani-penez. [13] SOUKUP, Radek. Skóre napoví, kdo přestane splácet. BANKOVNICTVÍ. IHNED. CZ, [online] 19.3.2010, [cit. 2013-03-29]. Dostupný z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c141401310-skore-predpovi-kdo-prestane-splacet. [14] SOUKUP, Radek. Vítězem je ten, kdo umí správně vyhodnotit kvalitní data. BANKOVNICTVÍ. IHNED. CZ, [online] 24.6.2011, [cit. 2013-03-21]. Dostupný z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-52138990-vitezem-je-ten-kdo-umi-spravne-vyhodnotitkvalitni-data.

Zákony, opatření a vyhlášky: [15] Zákon č. 40/1963 Sb., Občanský zákoník [16] Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník [17] Zákon č. 21/1992 Sb., O bankách [18] Zákon č.145/2010 Sb., O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů [19] Zákon č. 253/2008 Sb., O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu [20] Opatření ČNB č. 9 ze dne 6. listopadu 2002, kterým se stanoví pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných položek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv Internet: [21] BUSINESS CENTER. Zákony. BUSINESS. CENTER.CZ. [online]. ©1998-2013 [cit. 2013-03-01]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/. 72

[22] CBCB- CZECH BANKING CREDIT BUREAU. Otázky a odpovědi. CBCB.CZ [online]. ©2013 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.cbcb.cz/cz/otazky-a-odpovedi1404041403.html. [23] CCB - CZECH CREDIT BUREAU. Úvěrové registry. CRIF. CZ [online]. ©2013 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.crif.cz/Řešení/Pages/Úvěrové-registry.aspx [24] ČESKÁ LEASINGOVÁ A FINANČNÍ ASOCIACE. Spotřebitelské úvěry. CLFA. CZ [online].

©2003-2012

[cit.

2013-01-29].

Dostupné

z:

http://www.clfa.cz/index.php?textID=48. [25] ČNB - ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Česká národní banka. CNB.CZ [online]. ©20032013 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/. [26] ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ BANKA. Půjčky, hypotéky a úvěr. CSOB.CZ [online].

©2013

[cit.

2013-02-02].

Dostupné

z:

http://www.csob.cz/cz/HP/Stranky/Pujcky-hypoteky-a-uvery.aspx. [27] SOLUS - ZÁJMOVÉ SDRUŽENÍ PRÁVNICKÝCH OSOB. OBECNÉ INFORMACE O REGISTRECH.

SOLUS.CZ

[online].

©2011

[cit.

2013-02-20].

Dostupné

z:

https://www.solus.cz/cs/solus-lide/obecne-informace-o-registrech.

Kvalifikační práce: [28] ČEČRDLOVÁ, Marcela. Analýza vybraného bankovního produktu. Praha, 2011. Bakalářská práce. Bankovní institut vysoká škola, a.s., Katedra ekonomie a sociálních věcí. [29] ČERVENKOVÁ, Petra. Analýza úvěrového procesu obchodní banky. Brno, 2006. Diplomová práce. Masarykova universita, Ekonomicko – správní fakulta. [30] KLUSÁKOVÁ, Pavla. Hodnocení bonity klientů. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova universita, Ekonomicko – správní fakulta.

73

Příloha č. 4 Příloha č. 1

Povinné informace ve smlouvě

POVINNÉ INFORMACE VE SMLOUVĚ, VE KTERÉ SE SJEDNÁVÁ SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR Příloha č. 3 k zákonu č. 145/2010 Sb. (1)

Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí vždy obsahovat a)

druh spotřebitelského úvěru,

b)

kontaktní údaje smluvních stran, zejména poštovní adresu pro doručování,

c) d)

e)

f)

g)

h)

i)

j)

k)

telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické pošty, dobu trvání spotřebitelského úvěru, celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smluv o vázaném spotřebitelském úvěru, výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech úrokových sazbách, roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku splatnou spotřebitelem, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení, informace o právu obdržet kdykoliv bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření, je-li zahrnuto umoření jistiny spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou dobou trvání, soupis uvádějící lhůty a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové poplatky, mají-li být poplatky a úroky splaceny bez umoření jistiny, případné poplatky za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání a podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, poplatky za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a veškeré další poplatky vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku 1

Příloha č. 4 uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a podmínky pro její úpravu a veškeré další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, l) m) n)

náklady na služby notáře či jiné obdobné náklady, požadavek na případné zajištění nebo pojištění, informaci o právu na odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínek pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou

o) p) q) r) s)

(2)

jistinu a příslušný úrok podle § 11 odst. 3, jakož i o částce úroku splatné za den, informaci o právech vyplývajících z § 14 odst. 3 a 4 a podmínkách jejich uplatnění, informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu věřitele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, informaci o postupu v případě ukončení smluvního vztahu, informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, označení příslušného orgánu dozoru, a informaci o tom, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

V případě možnosti přečerpání, kde spotřebitelský úvěr musí být splacen na požádání nebo do tří měsíců, musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat a) b) c) d)

informace stanovené v odst. 1 písm. a) až c) a e), informace o právu na odstoupení od této smlouvy, lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínek pro výkon tohoto práva, upozornění, že spotřebitel může být kdykoliv vyzván ke splacení plné výše spotřebitelského úvěru, vyplývá-li tato možnost z této smlouvy, informace o poplatcích platných od okamžiku uzavření této smlouvy a o podmínkách, za nichž lze tyto poplatky změnit.

(3)

Dohoda, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, musí obsahovat informace stanovené v odstavci 1 písm. a) až h), k) a p).

2