Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví
Analýza bonity SME klientely Diplomová práce
Autor:
Bc. Tereza Hájková Finance / Finance a hospodaření územní samosprávy
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Olga Šeflová
Duben, 2012
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Kralupech nad Vltavou dne 26. dubna 2012
………………........ Bc. Tereza Hájková
Poděkování: Chci poděkovat paní Ing. Olze Šeflové, vedoucí své diplomové práce, za všestrannou pomoc a řadu užitečných podnětů a připomínek. Ing. Tomáši Valešovi – kolegovi (úvěrový analytik korporátních klientů) za laskavé poskytnutí literatury a cenných rad k vytvoření diplomové práce.
Anotace Předmětem této diplomové práce je analýza bonity středních a malých podniků, které jsou nedílnou a důležitou součástí národních hospodářství a ekonomické stability. Přístup k financím a odpovídajícím zdrojům je jak pro začínající podnikatelské subjekty, tak pro rozvíjející se malé a střední podniky zásadním faktorem. Hlavními formami pro překonání omezených kapitálových zdrojů jsou bankovní úvěry a veřejná podpora. Cílem práce je vyhodnotit možnosti úvěrového financování pro SME klientelu a na základě analýzy bonity konkrétního klienta vytvořit návrh nejvhodnější struktury jeho financování. První část se zaměřuje na teoretické vymezení SME klientely, možné formy jejich financování, klasifikace rizika a postupy bank při jeho zjišťování. Druhá část se zabývá již samotnou analýzou bonity SME klienta. Obsahuje teorii finanční analýzy až po její implementaci na danou obchodní společnost, která je ukončena hodnocením bonity společnosti a úvěrovým návrhem s nejvhodnější formou financování. Závěrečná část shrnuje výsledky a možné alternativy přístupu UniCredit Bank Czech Republic a.s. v oblasti obsluhy SME klientely.
Klíčová slova: malé a střední podniky, faktoring, rating, finanční analýza
Annotaiton The subject of this thesis is to analyse the creditworthiness of SMEs, which are an integral and important part of the national economy and economic stability. Access to finance and adequate resources is essential for starting businesses, and for developing small and medium-sized enterprises. Bank loans and public support are the main tools to overcome limited capital resources. The aim of this thesis is to evaluate the possibility of credit financing for SMEs by analyzing the creditworthiness of a particular client and to design the best structure of its financing. Its first part focuses on the theoretical definition of SME clients, possible forms of financing, and risk classification practices applied by banks. The second part is focused on the creditworthiness analysis of SME clients as such. Beginning
with the
theory of
financial analysis
through its
implementation
for
specific company to complete assessments of creditworthiness and credit proposal of the most appropriate form of financing. The final section summarizes the results and possible alternative approaches by UniCredit Bank in the frame of SME clientele.
Key words: small and medium enterprises, factoring, rating, financial analysis
ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 1
Teoretické vymezení SME klientely................................................................................ 8 1.1 1.2
2
Definice malých a středních podniků ......................................................................... 8 Význam a vývoj SME podniků v ČR ....................................................................... 12
Charakteristika typů úvěrového a neúvěrového financování pro SME .................... 16 2.1 Formy financování.................................................................................................... 16 2.1.1 Vlastní zdroje financování ....................................................................................... 17 2.1.2 Cizí zdroje financování............................................................................................ 19 2.1.3 Alternativní zdroje financování ............................................................................... 22 2.2 Klasifikace rizika z hlediska podniku....................................................................... 28 2.3 Metodické postupy bank při zjišťování úvěrového rizika ........................................ 30
3
Metodika diplomové práce ............................................................................................ 35
4
Analýza bonity SME klienta .......................................................................................... 37 4.1 Teorie finanční analýzy ............................................................................................ 37 4.1.1 Zdroje dat pro vytvoření finanční analýzy ....................................................... 38 4.1.2 Způsoby přístupu ke zpracování finanční analýzy podniku ............................. 39 4.1.3 Klasifikace ukazatelů........................................................................................ 40 4.1.4 Bonitní / bankrotní modely ............................................................................... 45 4.1.5 Peněžní cyklus (Cash conversion cycle) .......................................................... 48 4.1.6 Čistý pracovní kapitál ....................................................................................... 48 4.2 Charakteristika analyzované společnosti .................................................................. 49 4.3 Finanční analýza ....................................................................................................... 53 4.4 Vhodná struktura bankovního financování............................................................... 64 4.5 Shrnutí a stanovení bonity podnikatelského subjektu .............................................. 65
5
Výsledky a možné alternativy přístupu UCB v oblasti obsluhy SME klientely ....... 67
ZÁVĚR .................................................................................................................................... 73 SEZNAM LITERATURY ..................................................................................................... 75 SEZNAM TABULEK, OBRÁZKŮ, GRAFŮ ...................................................................... 77
ÚVOD Středem zájmu banky je uspokojování požadavků a potřeb klientů. Pokud chce banka tyto potřeby svých nových nebo stávajících klientů uspokojovat, musí o nich vědět co nejvíce. Ke zjištění finančního stavu klienta vedle dalších metod patří bezesporu finanční analýza, se kterou se v různých částech banky setkáváme téměř všude. Hodnocením bonity klienta se tak stalo velmi důležitým tématem a významným zdrojem informací pro každého bankéře. Malé a střední podniky tvoří důležitou součást každé ekonomiky, přispívají k ekonomické stabilitě a hrají významnou roli pro vznik nových inovací a zvyšování efektivnosti. Nevýhodou však zůstává jejich omezené kapitálové zázemí a obtížnější přístup k cizím finančním zdrojům. Hlavními formami pro překonání omezených kapitálových zdrojů jsou tak bankovní úvěry a veřejná podpora. Cílem diplomové práce je definovat malé a střední podnikání a zpřehlednit možnosti jejich financování, charakterizovat základní finanční pojmy a klasifikace rizik z pohledu podniku a uvést metodické postupy bank při zjišťování úvěrového rizika. Dílčím cílem práce je poté, na základě analýzy (pomocí vybraných poměrových ukazatelů) bonity konkrétního klienta, vyhodnotit možnosti jeho úvěrového financování a vytvořit návrh nejvhodnější struktury financování.
7
1 Teoretické vymezení SME klientely Malé a střední podniky (Small and Medium Enterprises, SME) hrají nezastupitelnou roli v české ekonomice, neboť představují 99,84 % všech podnikatelských subjektů. Jejich pozici podtrhují statistická data, která uvádějí, že 2/3 pracovníků zaměstnávají právě malé a střední podniky.1 SME hrají významnou úlohu při vytváření nových pracovních příležitostí a všeobecně působí jako faktor sociální stability a ekonomického rozvoje. Evropská unie považuje tento sektor za páteř evropské ekonomiky a hybnou sílu inovací, zaměstnanosti a sociální integrace. Česká republika se již stala zemí, ve které má další charakter vývoje sektoru malého a středního podnikání, vzhledem k jeho významu v ekonomice, podstatný dopad na celkový ekonomický a tím i sociální vývoj země a jednotlivých jejich regionů.2 Rozvoj podnikání SME je značně ovlivněn kvalitou podnikatelského prostředí, proto je nutné a žádoucí vytvořit takové podmínky, které jim ulehčí a umožní vznik a rozvoj jednak na domácích, ale i zahraničních trzích. Stát se to snaží podporovat tím, že odbourává administrativní překážky, komplikovanou legislativu a snaží se vybudovat jasné a přehledné právní a daňové prostředí.
1.1 Definice malých a středních podniků Podnikem se rozumí každý subjekt vykonávající hospodářskou činnost, bez ohledu na jeho právní formu. K těmto subjektům patří zejména osoby samostatně výdělečně činné a rodinné podniky vykonávající řemeslné či jiné činnosti a obchodní společnosti nebo sdružení, která běžně vykonávají hospodářskou činnost. Podle Komise Evropského společenství, která se usnesla na Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků, jsou považovány ty subjekty, které zaměstnávají méně než 250 zaměstnanců, jejich aktiva nebo majetek 1
Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2010. [online]. 17.8.2011 [cit. 30.11.2011]. MPO/Malé a střední podnikání .Dostupné z WWW:
. 2 SOKOLT, Ladislav. Koncepce podpory MSP na období 2007 – 2013 [online]. 24.5.2006 [cit. 30.11.2011]. MPO/Malé a střední podnikání. Dostupné z WWW: .
8
nepřesahují korunový ekvivalent částky 43 mil. EUR, resp. jejich obrat nebo příjmy nepřesahují korunový ekvivalent 50 mil. EUR. V této kategorii jsou malé podniky definovány jako podniky zaměstnávající méně než padesát zaměstnanců a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů eur. Dále jsou v této kategorii definovány mikropodniky, což jsou podniky zaměstnávající méně než deset zaměstnanců a jejichž roční obrat, nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony eur. Dodržování počtu zaměstnanců je povinné, podnik si ale může vybrat limit obratu nebo bilanční sumy. Nemusí plnit oba limity a může jeden z nich překročit, aniž by ztratil statut SME.3 Tabulka 1 - Kritéria pro zařazení podniku mezi SME
Zdroj: Kategorie podniku.PGN [online]. 16.8.2007 [cit. 6.12.2011]. Wikipedia. Dostupné z WWW: .
Pozornost věnovaná právě sektoru SME má své racionální důvody, které spočívají především ve specifických přednostech SME, ale i v jejich zranitelnosti. A Česká republika je právě tou
3
Malé a střední podniky [online]. 16.8.2007 [cit. 6.12.2011]. Wikipedia. Dostupné z WWW: .
9
zemí, ve které má další vývoj SME podstatný dopad na ekonomický i sociální vývoj země a jednotlivých regionů, kde působí. Díky spjatosti s regionem reprezentují místní kapitál a dotvářejí jeho celkový charakter. Hrají také významnou roli při vytváření pracovních příležitostí. Každá banka si však stanovuje svá vlastní segmentační kritéria na základě zvolené strategie a cílů, která jsou uvedena v následujícím obrázku č. 1, který porovnává segmentační kritéria největších vybraných bank na českém trhu se stanovenými kritérii EU.
Obrázek 1 - Porovnání segmentačních kritérií (tržby v mil.Kč) TOP
TOP
TOP TOP
TOP
TOP
TOP
TOP
Prague 3 > 1 800
> 1 500 > 250
> 1 500
> 1 500
ME
LE
ME
> 300 > 50
ME
> 60 > 10
> 60
Podniky působící více než 3 roky na trhu
ME > 100
ME > 100 > 75 > 50
SE
SE > 25
> 500 > 300
> 300
SE
> 1800 (60)
> 30 > 10
Micro Enterprise
EU
Small business
KB
SE
Micro Enterprises
ČS
ČSOB
SE
SE
UCB
Citibank
SE
RB
Zdroj: Komerční banka: Vztahy s investory [on-line]. 28.6. 2007 [cit. 6.12.2010]. Komerční banka, a.s. Dostupné z WWW: .
Vysvětlivky: - počet zaměstnanců - TOP – Velké podniky - ME – Střední podniky (middle enterprises)
-
10
SE – Malé podniky (small enterprises) Micro Enterprise – Mikro podniky Small business – Mikro podniky
Z uvedeného obrázku č. 1 je patrné, že každá banka si stanovuje různá segmentační kritéria členění svých klientů v souladu se svojí strategií. Nejen že používají různá segmentační kritéria, ale i různé názvy pro jednotlivé segmenty.
Segmentační kritéria největších bank na českém bankovním trhu jsou si vcelku podobné a blíží se segmentačním kritériím stanovených EU. Všechny uvedené banky mají vytvořený segment pro malé a střední podniky, které jsou hybnou silou české ekonomiky a tvoří majoritu všech podniků v ČR. Žádná z uvedených bank nezohledňuje počet zaměstnanců jako kritérium. Všechny banky se řídí obratem společnosti.
Rozdělení podniků (segmentační kritéria) největších českých bank: Banka
Malý podnik
Střední podnik
Velký podnik
Česká spořitelna a.s.
< 30 mil. Kč
30 – 1000 mil. Kč
> 1000 mil. Kč
ČSOB a.s.
< 40 mil. Kč
40 – 300 mil. Kč
> 300 mil. Kč
GE Money Bank a.s.
< 60 mil. Kč
60 – 200 mil. Kč
> 200 mil. Kč
Raiffeisen Bank a.s.
< 30 mil. Kč
30 – 100 mil. Kč
> 100 mil. Kč
Komerční banka a.s.
< 60 mil. Kč
60 – 1500 mil. Kč
> 1500 mil. Kč
UniCredit Bank a.s.
< 50 mil. Kč
50 – 1800 mil. Kč*
> 1800 mil. Kč
* v rámci firemní klientely je dále rozděleno na 1) SME: 50 – 150 mil. Kč; 2) MIDCAP 150 – 1800 mil.Kč Výhody SME •
Pružné reagování na změny (díky své flexibilitě mohou rychleji a citlivěji reagovat na změny než velké korporace, mají větší schopnost improvizace);
•
jednoduchá organizační struktura – nižší náklady na řízení firmy a nižší míra byrokracie; dále je také výhodou centralizace řídících rozhodnutí v rukou podnikatele, což umožňuje větší rychlost reagování, podporuje podnikavost i vysokou flexibilitu řízení podniku, méně vnitropodnikových zájmových skupin; lepší přístup v implementaci nových přístupů managementu před velkými podniky. Základními jednotkami organizace se stávají sebeřídící, multifunkční procesní týmy. Každý se podílí na vzdělávání, zlepšování, rozhodování a různými formami i na výsledcích organizace;
3.
vytváření nových pracovních příležitostí (finanční náročnost na jedno pracovní místo je nižší než ve velké společnosti); 11
•
inovativnost;
•
menší náročnost na suroviny a energii;
•
nižší kapitálová náročnost při založení firmy.
Nevýhody SME •
omezené možnosti přístupu k finančním zdrojům;
•
omezené možnosti zaměstnávání odborníků ve správě a řídících činnostech;
•
vyšší intenzita práce a méně příznivé pracovní podmínky;
•
omezené možnosti získávání výhod z rozsahu produkce,
•
omezené prostředky na propagaci a reklamu
•
časté legislativní změny kladou velké nároky na podnikatele;
•
nižší stupeň technologického rozvoje;
•
slabší pozice ve veřejných soutěžích o státní zakázky a další.
1.2 Význam a vývoj SME podniků v ČR Pozice SME podniků na českém trhu má významné a výrazné postavení. Avšak jejich celková síla je rozdrobena do velkého množství malých podnikatelských subjektů, které tak nemohou svou vyjednávací pozicí konkurovat velkým společnostem. Přestože SME podniky jsou těmito velkými společnostmi existenčně ohrožovány, nezřídka se stává, že žijí ve společné symbióze a využívají přednosti svých partnerů. Menší podniky se často stávají subdodavatelem velkých podniků, jelikož se specializují na úzký sortiment výroby a mohou se tak věnovat svému poměrně úzkému oboru činnosti. Pro velké společnosti to obvykle bývá nákladově efektivnější cesta, než veškeré komponenty vstupující do výrobního procesu pořizovat vlastními silami. Česká republika je zemí, ve které má další charakter vývoje sektoru SME, vzhledem k jeho významu v ekonomice, podstatný dopad na celkový ekonomický a tím i sociální vývoj země a jednotlivých jejich regionů. Z toho důvodu je podpora malého a středního podnikání jedním z opatření, kterým se snaží vyspělé světové ekonomiky zajistit hospodářskou a politickou stabilitu. I Česká republika ve svém zájmu věnuje značnou pozornost a podporu těmto podnikům a snaží se o usnadnění jejich vstupu na trhy a co nejvíce snížit počet bariér bránících jejich rozvoji. 12
V grafu č. 1 jsou znázorněny údaje Ministerstva průmyslu a obchodu o počtu podnikatelských subjektů spadajících do segmentu SME. V posledních osmi letech se drží počet SME podniků v ČR na konstantní úrovni. Podle údajů ČSÚ vykazovalo podnikatelskou činnost k 31. prosinci 2010 v ČR celkem 1 021 280 právnických a fyzických osob, z toho bylo 1 019 595 malých a středních podniků. Oproti roku 2009 je to pokles o 56 400 malých a středních podniků, tj. 5,24 %. U právnických osob spadajících dle definice pod malé a střední podniky došlo k poklesu o 25 203 subjektů tj. o 10,56 %. U fyzických osob došlo k poklesu o 31 197 subjektů (o 3,73 %) na celkových 806 083 podnikajících fyzických osob. Podíl malých a středních podniků na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů v roce 2010 byl 99,84 %.4 Graf 1 – Vývoj počtu SME podniků v ČR v letech 2000 - 2010
800 000 700 000
806 083
1 019 595
1 075 995 837 280
826 931
1 043 520
1 034 479 839 120
820 612 999 472
839 118 995 701
988 697
858 051 1 002 045
823 974
900 000
635 735 744 133
1 000 000
634 829 746 127
1 100 000
844 386
971 210
Vývoj počtu aktivních subjektů SME v ČR v letech 2000-2010
Počet MSP právnické osoby
600 000
144 311
143 994
156 583
178 860
195 359
216 589
238 715
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
200 000
111 298
300 000
108 398
400 000
2000
2001
213 512
147 236
500 000
Počet MSP-fyzické osoby Počet MSP celkem
100 000 0
2010
Zdroj: Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2010. [online]. 17.8.2011 [cit. 30.11.2011]. MPO/Malé a střední podnikání .Dostupné z WWW: .
Z dosaženého stavu a vývojových tendencí vyplývají tyto hlavní závěry: •
malí a střední podnikatelé představují stabilizující prvek zejména z pohledu zaměstnanosti, kde si trvale udržují podíl těsně nad 60 % celkové zaměstnanosti s mírnou tendencí k růstu,
4
SOKOLT, Ladislav. Koncepce podpory MSP na období 2007 – 2013 [online]. 24.5.2006 [cit. 30.11.2011]. MPO/Malé a střední podnikání. Dostupné z WWW: .
13
•
malí a střední podnikatelé byli doposud schopni držet krok s vývojem efektivnosti a výkonnosti ve velkých podnicích. To prokazuje zachování jejich podílu na HDP a vývozu (okolo 35 %), výkonech i vyprodukované přidané hodnotě (nad 50 %),
•
malí a střední podnikatelé výrazně převažují z hlediska podílu na zaměstnanosti i přidané hodnotě v pohostinství, ve službách, v obchodě a ve stavebnictví, a to s podílem 80 % a více,
•
v průmyslu a dopravě mají malí a střední podnikatelé přibližně třetinový podíl na zaměstnanosti a tvorbě přidané hodnoty,
•
rostoucí a relativně vysoký je podíl malých a středních podnikatelů na celkových investicích realizovaných v ČR, který v roce 2004 již přesáhl 50 % a tento trend pokračuje,
•
z hlediska struktury samotného sektoru malých a středních podnikatelů mají nejvýznamnější podíl podnikatelé působící v některých odvětvích zpracovatelského průmyslu, obchodu a služeb,
•
přetrvávající technologické zaostávaní v řadě odvětví je k dosažení potřebné konkurenceschopnosti dosud kompenzováno levnější pracovní silou a relativně dlouhou reálnou pracovní dobou.5
SWOT analýza malých a středních podniků v České republice Tabulka 2 - SWOT analýza SME v ČR
Silné stránky
Slabé stránky
Pružnost reakce na vývoj na trhu,
Nedostatečná kapitálová vybavenost,
znalost lokálních trhů či potřeby
zejména malých a drobných
zákazníků;
podnikatelů a samostatně
Přizpůsobivost pracovní síly;
podnikajících fyzických osob;
Vysoká motivace k výkonu u vlastníků
omezených financí;
firem;
Kvalitní produkty;
Inovační potenciál;
Vytváření pracovních míst.
Slabý důraz na marketing z důvodů
Omezené finanční prostředky na technické vybavení podniků;
5
Ochrana práv duševního vlastnictví;
SOKOLT, Ladislav. Koncepce podpory MSP na období 2007 – 2013 [online]. 24.5.2006 [cit. 30.11.2011]. MPO/Malé a střední podnikání. Dostupné z WWW: .
14
Převaha výroby s malou přidanou hodnotou;
Nedostatečný důraz na rozvoj lidských zdrojů (další profesní vzdělávání);
Nedostatečná spolupráce mezi MSP.
Příležitosti
Hrozby
Rozvoj obchodu - expanze na zahraniční trhy;
Nedostatek kvalifikovaných pracovních sil v technických oborech;
Benefity vyplývající ze síťování
Vysoká konkurence;
podniků (klastry);
Administrativní zátěž podnikání;
Široká nabídka dotačních programů
Legislativní omezení;
pro MSP;
Technické a technologické zaostávání
Rozvoj výzkumu a vývoje ve prospěch
podniků.
MSP;
Spolupráce MSP a výzkumných institucí;
Zvýšení podílu MSP na veřejných zakázkách.
Zdroj: SOKOLT, Ladislav. Koncepce podpory MSP na období 2007 – 2013 [online]. 24.5.2006 [cit. 30.11.2011]. MPO/Malé a střední podnikání. Dostupné z WWW: .
15
2 Charakteristika typů úvěrového a neúvěrového financování pro SME 2.1 Formy financování Opatřování finančních zdrojů je jedním ze základních úkolů podnikatele bez ohledu na velikost či právní formu podniku. To, jakou si zvolí právní formu podnikatelské činnosti, má vliv na počáteční výši kapitálového vkladu. Z tohoto pohledu je jednodušší založení podniku, kde je neomezené ručení. Také oborové zaměření podniku a rozsah jeho produkce ovlivňují velkost potřebného kapitálu. Firma zaměřená na výrobu či obchodní činnost má jiné nároky na kapitál než firma poskytující servisní služby. Každý podnikatel musí akceptovat bilanční princip – veškerý majetek společnosti (aktivum), který je zapojován do podnikatelské činnosti ve své konkrétní formě, musí mít určitý původ či zdroj (pasivum). Z pohledu finančního řízení podniku můžeme rozdělovat finanční zdroje podniku dle několika hledisek, přičemž každý způsob diferenciace je vhodný pro různé náhledy na finanční situaci podniku a na možná rizika pramenící z konkrétní struktury pasivní strany rozvahy.6 Mezi nejčastěji používané členění finančních zdrojů podniku je z hlediska vlastnictví, které je navázáno na poskytovatele resp. původce kapitálu. Z tohoto pohledu se rozlišuje kapitál vlastní, jehož poskytovatelem je sám podnikatel, či je výsledkem hospodaření podniku, a kapitál cizí, který je reprezentován závazky k různým skupinám věřitelů. Poměr mezi vlastními a cizími zdroji do jisté míry výrazně ovlivňuje hospodaření podniku. Dalším často používaným členěním finančních zdrojů je časové měřítko, a to zdroje krátkodobé a dlouhodobé, kde hraniční dobu je jeden rok. Nejčastějšími krátkodobými zdroji jsou zpravidla cizí zdroje, které mají formu krátkodobých úvěrů a závazků k obchodním partnerům, zaměstnancům či jiným institucím a jejich splatnost je očekávána v horizontu kratším 12 měsíců. Mezi dlouhodobé zdroje řadíme všechny zdroje vlastní a také zdroje, jejichž doba splatnosti je delší než 5 let (z hlediska účetního pohledu se rozdělení dle časového hlediska omezuje pouze na zdroje krátkodobé se splatností do 12 měsíců a zdroje dlouhodobé se splatností za více než 1 rok).7
6
MARE3, Stanislav. Zdroje financování podniku. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2003. 107 s. ISBN 80-86754-12-X. s. 8-11. 7 SEDLÁČEK, Jaroslav. Základy finančního účetnictví. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2005. 331 s. ISBN 80-8611995-5. s. 34.
16
Z tohoto pohledu je velmi důležité při plánování klást důraz na to, aby dlouhodobý majetek byl kryt dlouhodobými zdroji a naopak oběžný majetek krátkodobými zdroji. V návaznosti na předchozí je další kategorií členění finanční zdrojů podle účelu použití, a to pro financování provozních potřeb podniku a na ty, jejich využití spočívá v investiční činnosti.
2.1.1 Vlastní zdroje financování Mezi vlastní kapitál podniku řadíme ty zdroje, které byly do podniku vloženy jeho vlastníky, případně je podnik vytvořil svojí úspěšnou hospodářskou činností. Vlastní kapitál je u kapitálových společností výhradním nositelem podnikatelského rizika, u podniku jednotlivce je nositelem rizika i osobní majetek podnikatele.8
Vklady vlastníků Základní kapitál je pasivem, která je tvořena souhrnem upsaných peněžitých i nepeněžitých vkladů společníků do společnosti. Počáteční vklad se liší v závislosti na tom, zda je stanoven zákonem a je určena jeho výše či nikoliv. V případě jiných forem podnikání např. komanditní společnost, je povinnosti upisovat základní kapitál z části omezena, případně úplně potlačena např. veřejná obchodní společnost. Jinou náročnou formou získání počátečního vkladu je emise akcií, která může být vedena ve formě listinné či zaknihované. Tyto vklady představují hlavní zdroj krytí podnikatelského rizika. Tím, že je podnikatel ochoten investovat své peníze, vyjadřuje svůj zájem podílet se na tomto riziku. Pokud by došlo k likvidaci podniku, budou nároky vlastníků uspokojovány jako poslední.
Zisk Zisk nepatří mezi stabilní zdroje financování, jelikož podnik musí nejprve nějaký zisk vytvořit v patřičné míře a pak je teprve schopen financovat své investiční projekty. V případě užití zisku se jedná o tzv. sebefinancování. Pokud je zisk vytvořen, jedná se o nejvýznamnější vlastní zdroj financování. Při užití zisku se nevytváří náklady na cizí zdroje, zisk nezvyšuje podstupované riziko ze strany podnikatele, zisk je hlavním ukazatelem efektivnosti podnikatelské činnosti a ziskově hospodařící podniky vytvářejí lepší podmínky pro možnost v budoucnosti získat jiné formy finančních zdrojů.
8
SYNEK, Miroslav. Podniková ekonomika. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. 475 s. ISBN 8071798-92-4. s. 123.
17
Samotný ukazatel zisku však v sobě nezahrnuje pouze prostředky, které by bylo možné využít pro financování růstu podniku. V hospodaření společnosti totiž neplatí nutně rovnost mezi výnosy a příjmy, stejně tak jako mezi náklady a výdaji. Kromě peněžních prostředků se do zisku promítají také další ukazatele hospodaření, např. změna stavu dokončené a nedokončené výroby, která je ke zpeněžení teprve připravena, a časově rozlišení nákladových a výnosových položek, např. ve formě pohledávek a závazků, či předplacených služeb a záloh.9 Pokud chceme znát skutečnou výši peněžních prostředků, které podnik v souvislosti se svojí hospodářskou činností získal, musíme zisk přetransformovat v ukazatel cash-flow (peněžní tok). Ten nám teprve udává aktuální a správný údaj o přílivu a odlivu finančních prostředků, které má podnik skutečně k dispozici. Schematicky lze úpravu zisku na cash-flow znázornit následujícím způsobem:10 Disponibilní zisk / ztráta + odpisy + ostatní náklady, které nejsou výdaji např. závazky k obchodním partnerům či zaměstnancům - výdaje, které nejsou příjmy, např. změna stavu nedokončené výroby či pohledávky - výdaje, které nejsou náklady, např. zaplacení zálohy či předplatného + příjmy, které nejsou výnosy, např. příjem nájemného na další rok = CASH – FLOW Zjednodušeně se dá cash-flow označit jako rozdíl mezi stavem peněžních prostředků na konci daného období a stavem na počátku. Teprve tyto prostředky jsou k dispozici a mohou být následně využity k financování investičních potřeb.
Odpisy Odpisy vyjadřují postupné opotřebování majetku za dané období. Hlavní poslání odpisů spočívá v tom, že cena majetku je postupně vnesena do nákladů, čímž dochází k poklesu výše majetku a tím je zajištěna jeho obnova, ve smyslu jeho reinvestice. Můžeme říci, že odpisy jsou stabilním zdrojem financí pro podnik. Společnost může sama stanovit, na co budou odpisy použity, zda například ke splácení dluhů či k úhradě běžných provozních potřeb. To, jaká bude velkost odpisů, je ovlivněno velikostí investičního majetku, jeho oceněním,
9
WAWROSZ, Petr. Zdroje financování podnikatelské činnosti. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 1999. 335 s. ISBN 807208-106-3. s. 135. 10 WAWROSZ, Petr. Zdroje financování podnikatelské činnosti. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 1999. 335 s. ISBN 807208-106-3. s. 140.
18
použitou metodou odpisování a také opisovými sazbami.11 Odpisy rozlišujeme na účetní a daňové, z nichž každé mají jinou formu, jiná pravidla a účel. Legislativně jsou upraveny ve dvou rozlišných zákonech – v zákonu o daních z příjmů a v zákonu o účetnictví. Funkce účetních odpisů je převážně v rovině informační, odpisy daňové jsou důležité pro téma financování (vstupují do hospodářského výsledku jako daňově uznatelný náklad). Díky této skutečnosti lze tedy daňové odpisy chápat jako jednu z forem finančních zdrojů, ačkoliv se svojí podstavou značně liší od jiných zdrojů financování. Přestože jejich důsledkem není získání žádných nových peněžních prostředků, jejich přínos lze vyjádřit následujícím dvěma způsoby:12 •
daňové odpisy snižují základ daně a tím tedy i výši samotné daňové povinnosti – rozdíly ve splatné dani lze chápat jako finanční zdroje resp. úspory vytvoření díky daňovým odpisům;
•
daňové odpisy jsou nákladem, který v průběhu let není (pokud odhlédneme do okamžiku pořízení a zaplacení dlouhodobého majetku) spojen s žádným peněžním výdajem – tyto peněžní prostředky je tak teoreticky možno „odkládat bokem“ a použít je později jako zdroj pořízení dalšího dlouhodobého majetku.
2.1.2 Cizí zdroje financování Velmi důležitými zdroji financování růstu podniku jsou cizí zdroje, bez nichž se neobejde velká část společností. Cizí zdroje jsou závazkem, který musí podnik jimi disponující v určené době splatit věřiteli. Tento kapitál pochopitelně není poskytován zadarmo – nákladem za užívání cizího kapitálu je úrok, který plyne poskytovateli zdrojů ( v případě závazků z obchodních a dalších vztahů je tento úrok odložen, či podmíněn dobou splatnosti). Sledování a řízení poměru cizího a vlastního kapitálu je proto jedním ze základních ukazatelů při finančním řízení společnosti. Z pohledu celkového množství kapitálu se může podnik nacházet v jednom ze dvou stavů:13 •
překapitalizovanost – stav, kdy podnik disponuje příliš velkým množstvím kapitálu, který není schopen dostatečně efektivně zužitkovat – tato situace může nastat například u akciových společností, které emitují akcie ve vyšší jmenovité hodnotě, než
11
VEBER, J., SRPOV8, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 304s. ISBN 80-247-1069-2, s.108 12 VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přeprac. vyd. Praha: Ekopress, 2005. ISBN 80-7208-106-3. s. 169. 13 SYNEK, Miloslav. Podniková ekonomika. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. 475 s. ISBN 8071798-92-4. s. 122.
19
by bylo vhodné. V případě, že tato překapitalizovanost je důsledkem opatření cizího kapitálu, je tato situace ještě horší, neboť přímo ovlivňuje výsledek hospodaření této společnosti – úroky placené z poskytnutého kapitálu jsou pro společnost příliš vysoké; •
podkapitalizovanost – opačný stav, kdy podnik má vyšší potenciál, než na který má finanční zdroje. Přestože přímé náklady na kapitál v tomto případě neohrožují finanční výsledky hospodaření podniku, musí vedení společnosti brát v potaz náklady ve formě ušlých zisků (náklady obětované příležitosti) – v takovýchto případech by podnik naopak měl uvažovat o zajištění dostatečných kapitálových zdrojů na zužitkování těchto příležitostí.
Každý podnik se pohybuje mezi těmito hranicemi, a pokud je to možno, tak se chce nacházet v bodě rovnováhy tj. nedisponovat nevyužitým kapitálem (obzvlášť pokud jde o cizí kapitál), ale v případě možnosti dosahování lepších výsledků podniku pomocí dodatečného kapitálu, tuto příležitost využít.
Bankovní úvěry Zdroje dlouhodobější povahy podniky využívají právě na zajištění zdrojů pro financování dlouhodobého majetku a rozvoje činnosti společnosti, a jsou poskytovány zpravidla v peněžní formě. Mezi nejznámější a nejvíce využívané bankovní úvěry patří provozní, investiční, kontokorentní či revolvingové úvěry. Provozní úvěr Provozní úvěr je hlavně určen k financování běžných provozních potřeb podniku, jako jsou např. nákup zboží, materiálu, menšího investičního majetku, k financování pohledávek. Představuje pro podnik finanční rezervu v případech, které firma nemůže sama ovlivnit. Chrání tak firmu před neočekávanými náklady, či před zpožděním na straně příjmů, resp. překlenutí časového nesouladu mezi tvorbou a potřebou finančních prostředků na provozní kapitál. U toho typu úvěru obvykle není nutné udávat účel úvěru (neúčelový úvěr) a bývá poskytován jako krátkodobý a střednědobý, výjimečně i dlouhodobý. Obvykle je provozní úvěr čerpán až v případě potřeby, takže jde spíše o nastavení rámce, tedy maximální hodnotu, kterou je možné od banky získat. Čerpání úvěru může být buď jednorázové anebo postupné. Jeho splácení probíhá podle dohodnutého splátkového kalendáře. Nejčastějším způsobem zajištění je avalovaná směnka nebo postoupení svých obchodních pohledávek bance. Minimální výše provozního úvěru se pohybuje v řádu statisíců až desítek milionů korun.
20
Nabídka provozních úvěrů českých bank je značně rozdílná a některé banky ho dokonce nerozlišují od kontokorentního úvěru. Za zřízení úvěru si banky obvykle účtují částku v řádu několika tisíců korun (někdy je nabízejí i zdarma), v závislosti na bonitě firmy. Od té se odvíjí i úročení provozního úvěru, a proto je ve většině případů individuální. Investiční úvěr Investiční úvěr je určen k financování pořízení investičního majetku – hmotného i nehmotného. Zpravidla slouží k rozšiřování kapacit, vývoji firmy a k dynamickému růstu. Investiční úvěr je poskytován jako úvěr účelový, střednědobý či dlouhodobý. Tento typ úvěru má pevně stanovený plán čerpání a splácení, možnost čerpání i v cizích měnách či možnost volby pohyblivé nebo fixní úrokové sazby po dobu čerpání. K zajištění slouží nejčastěji nemovitost, směnka, nebo ručení třetí osobou. Přístup bank při poskytování investičního úvěru je velmi individuální a důležité úvěrové parametry, jako jsou výše úrokové sazby, poplatek za vyřízení úvěru, ovlivňuje kromě bonity firmy i kvalita podnikatelského záměru, způsob zajištění a řada dalších kriterií. Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr je poskytován k běžnému podnikatelskému účtu a slouží k pokrytí přechodného nedostatku finančních prostředků, představuje finanční rezervu podniku. Jedná se o krátkodobý a neúčelový úvěr se splatností do 1 roku s možností obnovy na další období. V případě potřeby, umožňuje majiteli účtu čerpat prostředky na běžném účtu do záporných hodnot až do výše sjednaného limitu úvěru. Úvěr může být čerpán jak v korunách, tak ve vybrané zahraniční měně. Maximální výše se zpravidla stanovuje individuálně, a to dle výše ročního obratu peněz na účtu. Stanovení úrokové sazby závisí na firemním riziku klienta, a to na základě finančních a nefinančních informací, které jsou bance předloženy. Nejčastějším způsobem zajištění je avalovaná směnka. Revolvingový úvěr Revolvingový úvěr je krátkodobý úvěr s možností obnovování. Z hlediska čerpání úvěru funguje podobně jako úvěr z kontokorentního účtu, na rozdíl od něho je ovšem účelový a nezávislý na konkrétním běžném účtu a jeho hlavní výhodou je možnost opakovaného čerpání, a to i v době splácení úvěru. Předmětem financování bývají oběžná aktiva, především bonitní pohledávky, zřídkakdy i zásoby. Pokud zákazník splatí část své dlužné částky (za předpokladu dodržení podmínek úvěrové smlouvy), může si pak znovu půjčit až
21
do výše úvěrového rámce. Úroková sazba bývá zpravidla nižší (díky účelovosti) než u kontokorentního úvěru. Dluhopisy Dluhopis je cenným papírem, který znamená závazek dlužníka ve stanovené době splatit nominální hodnotu a ve sjednaných lhůtách splácet úroky či další výplaty daným věřitelům. Používání dluhopisů (neboli obligací) jako nástroje získávání prostředků k financování potřeb podniku je ve vyspělých zemích jedním z běžně používaných způsobů. Prodej dluhopisů se odehrává na finančním trhu, kde emitent těchto cenných papírů vystupuje jako poptávající po volných peněžních prostředcích. Kupující (majitel) dluhopisu má poté právo po emitentovi v určeném termínu požadovat splacení dlužné částky ve jmenovité hodnotě. Emise dluhopisů je možná pouze za předpokladu, že ji schválí Česká národní banka (tato podmínka se nevztahuje na státní dluhopisy a dluhopisy emitované ČNB).14 Pro emitenta dluhopisu je nákladem a pro kupujícího výnosem cena za poskytnutí peněžních prostředků, která může být stanovena několika způsoby, z nichž nejběžnější jsou: •
výnos s pevnou úrokovou sazbou, která je majiteli dluhopisu každoročně vyplácena až do data splatnosti dluhopisu (výnos podléhá zdanění a tuto daň odvádí přímo emitent, majitel dostává již zdaněný čistý výnos);
•
výnos jako rozdíl mezi nominální hodnotou dluhopisu a nižším emisním kurzem, tzn. dluhopisy jsou při emisi prodávány za nižší hodnotu než jakou se emitent zavazuje v daném okamžiku splatit (prodej „pod pari“);
•
výnos s pohyblivou úrokovou sazbou, kdy v době emise není známa výše úroku a úroková sazba se odvíjí od úrokové sazby na finančním trhu např. 3M PRIBID15 a plus je navýšena o určitou fixní procentní částku. V případě takto stanoveného výnosu je emitent, tak kupující vystaveni kurzovému riziku.
2.1.3 Alternativní zdroje financování Rizikový a rozvojový kapitál Poskytování rizikového a rozvojového kapitálu se ve většině případů zabývají specializované společnosti a fondy, jejichž investice do společnosti je plánovaná ve středně až dlouhodobém horizontu a jejíž cílem je rozvoj společnosti, do které bylo investováno a následné plánované 14
Zákon 190/2004 Sb., o dluhopisech. §25. Prague Interbank Bid Rate - průměrná úroková sazba, za kterou si české banky mohou ukládat peníze u jiných českých bank. Stanovuje ji ČNB každý den jako průměr referenčních bank, její hodnoty jsou vázány na dobu vkladu, např. 3M PRIBID je průměrná úroková sazba pro tříměsíční vklady. 15
22
odprodání podílu v ní. Jedná se o alternativní zdroj financování, který se nachází mezi vlastními a cizími zdroji. Princip rizikového a rozvojového kapitálu (venture capital) spočívá v dlouhodobějším, avšak předem časově definovaném majetkovém vstupu investora do společnosti s účelem jeho finančního posílení. Tímto způsobem investor zvyšuje základní kapitál společnosti s vidinou rozvoje společnosti a budoucích vyšších zisků.16 Investor přináší do podniku své odborné znalosti a zkušenosti. Vedení společnosti je ponecháno podnikatelskému subjektu a investor se účastní pouze při přijímaní důležitých rozhodnutí firmy. Základním účelem je investovat a zhodnotit danou investici v daném investičním období, které bývá zpravidla tříleté, ale může být i delší. Zvláštní skupinou mezi subjekty, věnujícími se poskytování rizikového a rozvojového kapitálu, jsou takzvaní „business angels“. Tento pojem označuje individuálního investora – soukromou osobu, které poskytuje prostředky ze svého vlastního kapitálu a zaměřuje se často na rizikové investice do malých a středních podniků se značnými růstovými schopnostmi a na jejich nadějné investiční podnikatelské plány.
Leasing Leasing se řadí mezi alternativní formy financování, neboť jeho prostřednictvím lze získat finanční prostředky na pořízení dlouhodobého majetku bez nutnosti uhradit okamžitě plnou výši ceny pořízené věci. Této operace se zpravidla účastní tři hlavní subjekty: dodavatel, nájemce a pronajímatel (nejčastěji leasingová společnost). Průběh leasingové operace se odvíjí od konkrétního typu leasingu. Mezi hlavní možnosti, které leasingové společnosti nabízejí, jsou leasing provozní (operativní) a leasing finanční (kapitálový). Základní charakteristikou provozního leasingu je pronájem krátkodobé povahy (v dnešní době jsou to velice často střednědobé povahy) a vrácení předmětu leasingu zpět pronajímateli, který nese veškerá rizika plynoucí z jeho vlastnictví např. mezi obvyklé komodity tohoto leasingu patří především automobily i počítače, telefony, kopírky. Zatímco finanční leasing je z hlediska financování růstu podniku významnější možností. Doba leasingu se zpravidla kryje s ekonomickou životností pronajímaného majetku a souhrn splátek kryje pořizovací hodnotu předmětu leasingu a ziskovou marži pro leasingovou společnost. Po uplynutí doby pronájmu přechází předmět do vlastnictví nájemce.
16
DVOŘÁK, Ivan; PROCHÁZKA, Pavel. Rizkový a rozvojový kapitál: venture capital. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1998. 169 s. ISBN 80-85943-74-3. s. 18.
23
Leasing je podnikateli v dnešní době hojně využíván jako prostředek při investiční činnosti. Nejčastěji zmiňované výhody plynoucí z použití leasingu (oproti jiným formám externího financování) jsou následující: 17 •
ovlivňuje kapitálovou a majetkovou strukturu společnosti – leasing ve výkazech nevystupuje jako cizí zdroj a tím formálně nezvyšuje zadluženost podniku; majetek podléhající leasingu v době jeho trvání nevstupuje do majetku společnosti a nezvyšuje podíl dlouhodobého majetku,
•
leasingové splátky jsou daňově uznatelným nákladem (vstupují v obdobní pozici jako daňové odpisy a úroky z úvěru),
•
snižuje ze strany nájemce podstupované riziko při pořizování a využívání věci.
Využitelnost leasingu narůstá zejména v období omezeného přístupu k úvěrům.
Faktoring Faktoring patří mezi krátkodobé formy financování, jehož podstatou je předem smluvně sjednaný odkup krátkodobých pohledávek z obchodního styku před dobou jejich splatnosti. V tomto smluvním vztahu figurují dvě strany – dodavatel, kterému vznikají pohledávky za prodané zboží či služby (poskytuje odběrateli obchodní úvěr) a faktor, kterému je takto vzniklá pohledávka postoupena. Princip spočívá v tom, že faktoringová společnost odkoupí tyto pohledávky a poskytne tak dodavateli finanční prostředky dříve, než by je dodavatel získal až po jejich splatnosti. Výhodou faktoringu je tak jeho pružnost a absence složitých schvalovacích procesů. Faktoringová společnost na základě ohodnocení bonity zúčastněných stran a kvality obchodního vztahu financuje pohledávky, které splňují zejména tyto vlastnosti18: •
doba splatnosti pohledávek nesmí být delší než 180 dní;
•
pohledávka vznikla na základě nezajištěného dodavatelského úvěru;
•
existence možnosti postoupení pohledávky;
•
nesmí být spojena s právem třetích osob;
•
pohledávka je za subjektem s akceptovatelnou bonitou a z přijatelné země.
17
VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přeprac. vyd. Praha: Ekopress, 2005. 465 s. ISBN 80-86929-01-9. s. 401-402. 18 DVOŘÁK, P. Bankovnictví. 1. vyd. Praha:Ekopress, 1997. ISBN 80-7079-584-0. s.145.
24
Faktoring plní 3 základní funkce:19 •
garanční funkce – faktoringová společnost přebírá riziko nesplacení pohledávky, pokud dlužník nebude schopen své pohledávky splatit, pak zaplatí smluvenou částku faktor. Splácení probíhá ve formě garanční platby, která následuje většinou ve lhůtě 90 – 120 dní po datu splatnosti pohledávky;
•
funkce předfinancování – faktoringová společnost proplácí sjednanou výši odkupovaných pohledávek v okamžiku jejich odkupu (zpravidla 80 – 90% částky), zbývající část slouží jako záruka pro případ skonta20, reklamací nebo pro vyúčtování provizí;
•
správa pohledávek a jiné služby pro dodavatele – snaha zajistit pohledávku dříve, než se stane pohledávkou nedobytnou, tzn. 30 (60, 90) dnů po splatnosti.
Faktoring lze tudíž chápat jako velmi vhodný prostředek chránící podnikatele před druhotnou platební neschopností, jelikož umožní uvolnit finanční prostředky vázané v oběžných aktivech, které může společnost použít pro krytí provozních potřeb. Díky této skutečnosti je faktoring hojně využíván hlavně menšími a středními podniky. Druhy faktoringu21 Faktoring můžeme rozdělit z různých hledisek: •
Dle zpětného postihu: o Pravý faktoring (bezregresivní faktoring) – faktoringová společnost přebírá ručení za případné nesplnění ze strany kupujícího v případě, že není schopen nebo nechce uhradit své platební závazky. o Nepravý faktoring (regresivní faktoring) – v tomto případě riziko nese nadále dodavatel, protože faktoringová společnost má právo pohledávku postoupit zpět věřiteli (nepřebírá riziko nesplacení pohledávky), pokud ji dlužník neuhradí.
•
Dle přechodu zboží: o Tuzemský faktoring – jedná se o financování a odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly na základě dodávek zboží či služeb tuzemským odběratelům. o Mezinárodní faktoring – v tomto případě se jedná o odkup pohledávek vůči zahraničním odběratelům. Tento způsob faktoringu umožňuje dodavateli překonat
19
DVOŘÁK, P. Bankovnictví. 1. vyd. Praha:Ekopress, 1997. ISBN 80-7079-584-0. s.226. Skonto je sleva, se kterou jsou pohledávky prodávány. 21 Kapitola zpracována z literatury: POLOUČEK, S. Bankovnictví. 2006. ISBN 80-7179-462-7 str. 228 BARTOŠEK, K. - Felsbergová, D. - Jaro., P. Bankovnictví v České republice. 1998. str. 286 20
25
neznalost podmínek na zahraničních trzích a zároveň omezuje rizika pro něj plynoucí z devizových kurzů, které tak přecházejí na faktora. Takto poskytnuté úvěry jsou obvykle plně pojištěny. U mezinárodního faktoringu se uplatňuje systém dvou faktorů. Průběh je podobný jako u tuzemského faktoringu, jen s tím rozdílem, že do něj vstupují dvě faktoringové společnosti : export faktor a import faktor. Tento systém dvou faktorů je výhodný zejména pro export faktora, neboť platbu garantuje import faktor a ten má mnohem větší znalosti prostředí a legislativy v zemi odběratele. •
Dle zveřejnění: o Zjevný faktoring – odběratel je seznámen s tím, že je pohledávka postoupena a hradí ji tak přímo faktorovi. o Skrytý faktoring (tichý faktoring) – odběratel neví o postoupení pohledávky.
•
Dle dalších služeb: o Úplný faktoring – jedná se o nejvšestrannější a nejrozšířenější formu faktoringu, který zahrnuje nejen odkup pohledávek, ale také i všechny operace spojené s prodejem zboží, např. vede výkaznictví o pohledávkách, zajišťuje pojištění, provádí inkaso pohledávek, placení poplatků, upomínání či vymáhání pohledávek. o Důvěrný faktoring – tento typ faktoringu je omezen pouze na odkup „dobrých“ pohledávek, odmítá nedobytné pohledávky, které jsou často zatíženy reklamacemi nebo pohledávky, které jsou vůči neplatícím odběratelům.
•
Další druhy faktoringu: o Jednorázový faktoring – odkoupena je jen jedna pohledávka. Tato forma faktoringu je spíše výjimečná. o Revolvingový faktoring – odkupovány jsou všechny pohledávky postupně tak, jak vznikají za sebou až do určité limitní výše (ta může být stanovena absolutní částkou nebo relativně, tzn. určitou částí pohledávek danou procentním podílem), která je stanovena na základě rámcové dohody. Limit se uvolňuje podle potřeby, tak jak se uskutečňují úhrady splatných pohledávek a klient může předkládat k odkupu další pohledávky. o eFaktoring – jedná se o doplňkovou službu, která umožňuje klientovi postupovat své pohledávky prostřednictvím internetu na základě elektronického podpisu a také online přístup k informacím o správě jeho pohledávek.
26
Cena faktoringu Náklady na služby rozděluje většina faktorů na dvě položky: •
úroková sazby - dosahuje podobné úrovně jako běžné sazby, které účtují banky u kontokorentních úvěrů,
•
faktoringový poplatek – je stanoven jako procento z nominální hodnoty pohledávky (obvykle do 1,5 %), které si faktor účtuje za zpracování faktoringu. Tento poplatek v sobě zahrnuje náklady spojené s převzetím rizika, administrativní náklady, správa a popř. pojištění pohledávek atd.
Výhody a nevýhody Mezi hlavní výhody faktoringu patří: •
rychlé získání finančních prostředků na základě promptního inkasa pohledávek;
•
omezení úvěrového rizika (faktoringová společnost má vyšší schopnost ocenit bonitu odběratele) či úplně eliminace úvěrového rizika (v případě, že se jedná o pravý faktoring);
•
usnadnění náročné administrativy spojené s řízením pohledávek (snížení provozních nákladů);
•
možnost poskytnutí dodavatelského úvěru s delší splatností bez negativních dopadů na inkaso příjmů z pohledávek.
Mezi hlavní nevýhody faktoringu patří: •
vysoké náklady faktoringu (relativně velké provize a poplatky faktorů), které se posléze promítnou do cen výrobků;
•
smlouva s faktorem bývá sjednávána na dobu určitou, a proto je obtížné kdykoliv přerušit spolupráci a může se tedy stát, že klient bude muset postupovat pohledávky faktoru i když už to pro něj nebude výhodné;
•
při faktoringu je nutno mít dobré a stabilní odběratelsko dodavatelské vztahy, neboť odběratel musí souhlasit s postoupením pohledávky faktoringové společnosti22. Někteří odběratelé raději upřednostňují spolupráci přímo s dodavatelem a nikoli s faktoringovou společností.
22
Neplatí u skrytého faktoringu, kdy odběratel o postoupení pohledávky neví.
27
Forfaiting Pro účely financování investičních projektů podniku má oproti faktoringu výrazně větší přínos forfaiting. Princip forfaitingu je velice podobný faktoringu, jelikož je také založen na odkupu pohledávek třetí stranou. To, co tyto dvě formy financování od sebe odlišuje, je právě charakter odkupovaných pohledávek, který se u forfaitingu vyznačuje následujícími znaky:23 •
pohledávky mají dlouhodobý charakter – splatnost nebývá obvykle kratší než 90 dnů a může dosahovat až 5 či 8 let,
•
odkupovány jsou jednotlivé pohledávky zvlášť,
•
odkupovány převážně pohledávky plynoucí ze zahraničního obchodu,
•
odkupovány jsou většinou zajištěné pohledávky (bankou avalované směnky, akreditivy, bankovní záruky).
Pohledávky, které jsou předmětem forfaitingu, dosahují daleko vyšších částek než je tomu u faktoringu, a dají se tak využít pro financování růstu podniku. Využívají ho zejména společnosti, které dodávají zboží a služby o větších hodnotách např. dodávek strojního zařízení či investičního majetku.
2.2 Klasifikace rizika z hlediska podniku Pojem finanční riziko obecně znamená potenciální finanční ztrátu subjektu, což neznamená již existující finanční ztrátu, ale ztrátu v budoucnosti, vyplývající z určitého finančního či komoditního nástroje nebo finančního či komoditního portfolia. Již existující ztráta je označována jako očekávaná, zatímco pod pojmem potenciální ztráta rozumíme ztrátu neočekávanou. Každá ztráta však představuje snížení hodnoty daného subjektu, a proto je ve vlastním zájmu každé instituce, aby byla na existenci potenciálních i skutečných ztrát připravena a v případě jejich vzniku, je byla schopna operativně řešit a minimalizovat.
Klasifikace rizika Mezi základní druhy rizik patří riziko podnikatelské a riziko čisté. Podnikatelské (spekulativní) riziko je již charakterizováno jako riziko spojující nebezpečí neúspěchu s nadějí na úspěch. Mezi faktory, které podmiňují vznik ztrát a které jsou základem spekulativního rizika, patří manažerská rozhodnutí v rámci firmy. Management každé organizace přijímá 23
DVOŔÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-X. s. 574.
28
rozhodnutí o tom, co a jak se bude vyrábět, jak bude financována výroba a jak firma bude obchodovat s výrobky. Pokud bude trh akceptovat cenu výrobků či služeb, firma zaznamená zisk a pokud ne, může firma utrpět ztrátu. Podnikatel čelí při úsilí o vytvoření zisku spekulativním rizikům, avšak toto riziko je vyvažováno možným ziskem. Naproti tomu pojem čisté riziko se používá k označení těch situací, které znamenají pouze možnost ztráty nebo ztráty žádné. Čistá rizika jsou tak rizika, u kterých existuje pouze nebezpečí vzniku nepříznivých odchylek od žádoucího stavu. Čistá rizika se obvykle vztahují ke ztrátám a škodám na majetku podniků či jednotlivců nebo ke ztrátám na životech, vyvolané přírodními jevy (povodně, zemětřesení, požáry aj.), technickými systémy a jejich selháním (havárie výrobních zařízení, selhání bezpečnostních zařízení aj.) a jednáním lidí (krádeže, zpronevěry, stávky aj.). Důsledky ztráty ve firmě mohou (více či méně) ovlivnit jak jednotlivé činnosti firmy – rizika výrobní, technická, ekonomická, tržní či finanční, tak i vlastní řízení firmy (průběh jednotlivých manažerských funkcí) – rizika politická. Ve spojení s manažerskými funkcemi ve firmě nejčastěji patří rizika, která vyplývají z investičního rozhodování. Výrobní riziko – riziko, které má často charakter omezenosti resp. nedostatku zdrojů různé povahy, např. surovin a materiálů, polotovarů, energií, pracovních sil aj. a může ohrozit průběh výrobního procesu a výsledky. Technické riziko (technicko-technologické) – riziko spojené především s uplatňováním výsledků vědeckotechnického rozvoje (výzkum a vývoj nových výrobků a technologií) nebo se může projevovat také jako porucha výrobních zařízení aj. Ekonomické riziko - obsahuje širokou oblast rizik nákladových, jež jsou vyvolány růstem cen jednotlivých nákladových položek a dále zahrnuje inflaci a rizika spojená s peněžní a rozpočtovou politikou. Významnou složku těchto rizik tvoří rizika spojená se zahraničněobchodními činnostmi, např. kursovní rizika, rizika návratnosti pohledávek, aj. s podnikáním v zahraničí. Tržní riziko - riziko spojené s úspěšností výrobků na domácích i zahraničních trzích, které mají ve vztahu k výši prodejů převážně povahu rizik prodejních (poptávkových) a rizik cenových z hlediska dosahovaných prodejních cen. Zdrojem tržních rizik je často chování konkurence (zavádění nových výrobků, cenová politika), změny spotřebitelských preferencí aj. Finanční riziko – souvisí např. s dostupností bankovních úvěrů, se změnami úrokových sazeb a projevuje se finanční nestabilitou podniku a neschopností hradit své závazky. 29
Riziko likvidity – představuje stav, kdy hospodařící subjekt nebude mít dostatek likvidních prostředků v čase, kdy má plnit své finanční závazky, tj. není v souladu objem splatných závazků a objem splatných pohledávek v určitém čase.
Operační riziko – riziko vzniklé ztráty, způsobené selháním lidského nebo technického faktoru, selháním vnitřních procesů, systémů, působením vnějších událostí a porušením či nenaplněním platných právních norem. Operační riziko je jedno z nejhůře definovatelných a zachytitelných rizik, představující např. chybné zaúčtování, odeslání peněz na jiný účet, apod. Jde o možnost chyby ve všech fázích transakce od počátečního kontaktu až po zapsání do účetní knihy.
2.3 Metodické postupy bank při zjišťování úvěrového rizika Kvantifikace a kvalifikace úvěrového rizika je hlavním důvodem pro zpracování analýzy (účelově zaměřená finanční a nefinanční analýza) tohoto rizika. Na základě ohodnocení dílčích úvěrových rizik jednotlivých obchodů může banka tvořit rezervy na pokrytí budoucích ztrát. Takový proces pak zpravidla bývá součástí systému řízení úvěrových rizik, který lze postavit na třech základních úrovních: 1) úvěrové riziko jednotlivého podniku; 2) úvěrové riziko ekonomicky spjaté skupiny subjektů; 3) úvěrové riziko odvětví.
Proces řízení úvěrového rizika na každé úrovni lze rozepsat do čtyř fází: •
Identifikace úvěrového rizika
•
Kvantifikace úvěrového rizika
•
Krytí úvěrového rizika
•
Sledování úvěrového rizika
Identifikace úvěrového rizika Identifikace úvěrového rizika znamená hledání jednotlivých komponent úvěrového rizika, specifikaci a sílu vazeb mezi nimi. Prověřování podniku se provádí ze dvou základních úhlů pohledu:
30
-
ekonomická (kvantitativní) dimenze, kdy se klade důraz především na aktuální a plánovanou finanční situaci jako důsledek finanční situace minulé – tzn. schopnost dlužníka platit;
-
kvalitativní dimenze, kdy se hodnotí vliv nefinančních aspektů na schopnost a ochotu dlužníka platit (vnitřní a vnější nefinanční aspekty firmy).
Kvantitativní dimenze je označována za účelově zaměřenou finanční analýzu (FA) a kvalitativní dimenze za účelově zaměřenou nefinanční analýzu (NFA). Bonita podniku je tak vyjádřena jako funkce těchto dvou dimenzí. Bonita = f{FA;NFA} → bonita je výslednicí sloučení rozborů obou dimenzí Kvantifikace úvěrového rizika Pro řízení úvěrového rizika je nutné znát peněžní vyjádření rizika vyplývající z konkrétního kreditního obchodu. V zásadě banky používají dvojího přístupu k řízení rizika: •
metoda měření rizika založená na absolutní pozici k úvěrovému riziku – banka před prodejem kreditního produktu klientovi zjišťuje velikost možné ztráty hlavně s ohledem na zajištění, banka se nezabývá pravděpodobností potenciální ztráty, pokud jsou obchody uzavřené s klientem považovány za bezrizikové, pak tvoří standardní opravné položky na základě opatření České národní banky, ve kterém jsou určeny zásady klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorby opravných položek k těmto pohledávkám;
•
metody založené na potencionální míře rizika kreditního obchodu – banka nejdříve provede analýzu úvěrového rizika společnosti, jejímž výstupem je určitá třída bonity (rating) klienta, která odráží určitou míru pravděpodobnosti rizika insolventnosti. Banka stanoví objem potenciální ztráty, která ovlivňuje tvorbu rezerv a její výnos. Princip stanovení výše rizikové přirážky k úrokové sazbě je tedy ovlivněn interním ratingem a výpočet je následující
→ nezajištěná část pohledávky bez příslušenství (neboli nezajištěný objem zdrojů) je násobena mírou pravděpodobnosti rizika insolventnosti, jejímž výsledkem vznikne ohrožený objem zdrojů (čitatel ve vzorci níže). Ohrožený objem zdrojů je poté dělen celkovou pohledávkou bez příslušenství. Výsledné číslo násobené 100 je požadovanou rizikovou přirážkou v procentním vyjádření, čili:
31
n
RP =
( POZ − ∑ COi ) * MPRD i =1
POZ
*100
RP - riziková přirážka POZ - požadovaný objem zdrojů (popř. celková aktuální pohledávka bez příslušenství) CO - cena obvyklá zajišťovacího instrumentu v daném místě a čase n - počet zajišťovacích instrumentů MPRD - míra pravděpodobnosti insolventnosti (delikvence).
Úroková sazba se na základě této konkrétní metodiky skládá z ceny zdrojů (odvíjí se většinou od úrokových sazeb platných na mezibankovním trhu), z požadované minimální ziskové marže banky (obvykle od 1 do 3%) a z rizikové přirážky. Pokud je klient schopen a ochoten zaplatit úrokovou sazbu minimálně ve výši součtu ceny zdrojů a rizikové přirážky, jsou pokryty přímé náklady na obchod a riziko s ním spojené. Když klient zaplatí rizikovou přirážku zakomponovanou v úrokové sazbě, tak pokryje obchodnímu úseku náklady na tvorbu rezerv (placení „pojistného“ úseku řízení rizik). Krytí úvěrového rizika Krytí úvěrového rizika lze v zásadě provádět třemi způsoby: •
přenos rizika na jiný subjekt – např. pojištění;
•
tvorba interních zdrojů určených na financování případných ztrát (rezervy);
•
krytí rizika různými druhy aktiv.
Dva poslední způsoby používá ve své konstrukci výše uvedená riziková přirážka, tzn., že úvěrové riziko je kryto rezervami (interní zdroje) s přihlédnutím k zajištění (aktiva). Sledování úvěrového rizika Sledování vývoje úvěrového rizika je poslední fází procesu systému řízení úvěrového rizika. Sledování klienta banka provádí formou porovnávání účetních výkazů za určité období za rok s finančním plánem (např. měsíční, čtvrtletní výkazy s celoročním plánem). Je-li to možné, porovnávají se data s přihlédnutím k sezónnosti (porovnávat lze absolutní i poměrové ukazatele často obsažené v úvěrové smlouvě – tzv. kovenanty24). Dále se sleduje plnění smluvních podmínek, vývoj okolí podniku a stav uvnitř podniku. Dobře organizovaný a
24
Z angl. „covenants“ = úmluvy, dohody, smluvní ujednání.
32
zavedený monitoring klientů vede ke včasnému odhalení rizikových faktorů. Tato část v celém procesu řízení úvěrového rizika funguje jako zpětná vazba a umožňuje revizi zařazení a klasifikace klienta a následně upravuje tvorbu rezerv banky.
Systém řízení úvěrového rizika v případě ekonomicky spjatých skupin subjektů Ekonomicky spjatá skupina (dále jen ESS) je definována jako skupina právnických a fyzických (popř. jen fyzických) osob, mezi nimiž existují vazby, na základě kterých může jeden či několik subjektů významně ovlivňovat další subjekt či subjekty. V ESS existují v zásadě vazby majetkové (jedná se o vlastnický podíl jednoho subjektu v druhém, je nutné navíc rozlišovat výši hlasovacích práv25, tyto vazby se dají poměrně dobře vysledovat z výpisů z obchodního rejstříku, zveřejňovaném na Internetu), vazby personální (jedna a tatáž osoba může být členem statutárních orgánů více právnických osob, popř. její příbuzní či jinak svázané osoby mohou být členy statutárních orgánů) a vazby hospodářské (nejhůře postižitelné a přitom zpravidla nejdůležitější - zdrojem informací může být tisk). Podle o patření ČNB č. 3 ze dne 28.6.1999 s účinností od 1.4.2000 je banka povinna sestavovat seznamy ESS a stanovovat dílčí úvěrové limity (bývají zpravidla vyšší než minimální požadavky ČNB). Hlavní odlišnost v hodnocení a následně v řízení rizika v ESS spočívá v ohodnocení rizika vůdčích firem (zpravidla mateřské společnosti a největší dcery) a následného sloučení úvěrových rizik v jednu výslednou třídu bonity.
Systém řízení úvěrového rizika v případě odvětví Odhad rizika v případě odvětví je dalším důležitým procesem v systému řízení úvěrového rizika. Odvětvím rozumíme skupinu podniků zabývající se podobnou činností. V praxi se ujalo členění odvětví dle Burzy cenných papírů v Praze (19 odvětví) a dle OKEČ (Odvětvová klasifikace ekonomických činností → desítky odvětví), kde každé odvětví má svá specifika, která je nutné brát v úvahu. Firma působící v jednom odvětví a patřící v něm mezi špičku může mít ekonomické výsledky velmi podobné podprůměrnému podniku patřícímu do odvětví jiného. Při analýze rizika v odvětví se bere v úvahu stav ekonomiky jako celku, povaha činnosti v odvětví, zda se jedná o odvětví imunní vůči hospodářským cyklům, jsou-li komodity produkované odvětvím nezbytným či luxusním zbožím (elasticita nabídky), jaká je struktura produkčních aktiv v odvětví (zastaralost, specializace strojního zařízení apod. – elasticita nabídky), jaké dotace ze státního rozpočtu do odvětví plynou, jakou tvoří odvětví
25
Existují např. podniky, ve kterých má někdo majoritní vlastnický podíl, ale minoritní hlasovací práva.
33
přidanou hodnotu, podíl exportu na tržbách, vazby na jiná odvětví hospodářství, závislost na importu včetně ekonomické situace exportérů, hodnotí se potenciál odvětví atd. Po takovém komplexním pohledu na odvětví dojde k separaci nejvýznamnějších podniků z odvětví a jejich finančnímu rozboru zpravidla na základě veřejně dostupných informací. Veškeré poznatky o odvětví se shrnou a stanoví se maximální celkový úvěrový limit v odvětví (včetně leasingu). Poté se odečte stav skutečné míry zadluženosti a výsledný rozdíl představuje prostor pro poskytování dalších kreditních produktů.
34
3 Metodika diplomové práce Pro účely zpracování diplomové práce byl stanoven určitý postup, jak chronologicky postupovat. Jedná se o návaznost jednotlivých kroků, které na sebe účelně navazují a jsou mezi sebou vzájemně propojeny. Začátek a první nezbytný krok bylo nashromáždění potřebných dat a informací, bez kterých by nebylo možné tuto práci zpracovat. Tyto informace byly použity jak v teoretické části, kde je definováno vymezení malých a středních podniků, zdroje jejich financování, metodika úvěrového rizika a další, tak i v praktické části při samotné analýze vybraného podniku. Mezi tyto podklady patří především odborná literatura, kterou jsem získala hlavně ze školní knihovny či veřejných publikach a uvedených internetových zdrojů, mezi něž patří hlavně stránky Ministerstva průmyslu a obchodu. Není cílem této diplomové práce popsat všechny podpory malého a středního podnikání (příležitosti), mezi které bezesporu patří mnoho zajímavých pobídek ze strany státu, jako jsou např. rozvoj úvěrových a záručních programů Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMRZB), a.s. či České exportní banky (ČEB) nebo Exportní garanční pojišťovací společnosti (EGAP) v oblasti financování a pojišťování exportu se státní podporou. Veškeré údaje o přímých podporách SME jsou uvedeny ve zprávě Ministerstva průmyslu a obchodu, které jsou dostupné na internetových stránkách – Koncepce podpory MSP na období 2007 – 2013. Z těchto podkladů jsem získala velké množství informací o problematice chápání malého a středního podniku a díky nim jsem pak mohla poskytnout kvalitní přehled a definici analyzované problematiky. Ze zmíněných pokladů jsem zpracovala ty nejdůležitější a relevantní informace ve formě výtahu a po té provedla příslušnou rešerši. Metody stanovení třídy bonity musí ctít určitá pravidla, která budou rozebrána v praktické části práce a následně aplikována na reálné údaje společnosti ELM. Potřebné informace o společnosti jsem získala osobní návštěvou, kde jsem zjistila důležité informace o historii podniku, jeho vývoji, o podobě odběratelsko dodavatelských vztahů, podnikatelský a výrobní plán. Toto maximální množství informací mi poskytlo první náhled na postavení podniku ve svém odvětví a jeho konkurenci, které je nezbytné pro prvotní nefinanční analýzu, následné zpracování finanční analýzy klienta
až po vytvoření úvěrového návrhu a konečného
relevantního závěru. Pro finanční analýzu jsem použila veřejně dostupné finanční čísla podniku, tj. rozvaha a výkaz zisku a ztrát za následující období.
35
Dalším krokem bylo stanovení a definování základních hodnotících kritérií pro analýzu bonity podniku, které jsou běžně používány různými softwarovými bankovními modely. Analýza byla provedena na základě vybraných poměrových ukazatelů a výstupem byl stručný finanční popis o stavu a vývoji sledovaného podniku. Na základě jejího posouzení a hodnocení také z pohledu úvěrového analytika byla stanovena výsledná koncepce možného financování UniCredit Bank Czech Republic a.s. (dále jen „UCB“) a vypracování úvěrového návrhu. Cílem předloženého úvěrového návrhu bylo stanovení nejvhodnější struktury financování podniku a zlepšení jeho konkurenceschopnosti a výoji na trhu. V závěru mé práce jsem chtěla popsat možné alternativy financování malých a středních podniků formou zrychleného úvěrového procesu. Informace pro tuto možnost financování jsem získala z interních zdrojů banky a také z veřejně dostupných internetových stránek UniCredit banky. Za určitých okolností a podmínek může firma získat krátkodobý provozní úvěr, který většina malých a středních podniků potřebuje pro svoji existenci a rozvoj. Cíle diplomové práce bylo dosaženo popsaným postupem a výstupem je detailní návrh možného financování analyzovaného podniku. Cílovou skupinou pro kterou může být tento výstup zajímavý jsou primárně členové managentu analyzovaného či podobně orientovaného podniku, kteří zvažují financování svého podnikání a jeho možný rozvoj. Dalšími skupinami, kteří můžou použít tento výstup mohou být pracovníci jiných malých a středních podniku, kteří analyzují svoji konkurenci a mají snahu o zvýšení konkurenceschopnosti vlastního podniku. Při zpracování této práce byla použita metoda analýzy, a to při zkoumání financování a hospodaření společnosti, dále metoda komparace a metoda popisu při popisu činnosti podniku.
36
4 Analýza bonity SME klienta Určení bonity klienta slouží bance především jako obraz míry rizika insolvence a vstupuje tak do systému řízení úvěrového rizika.
4.1 Teorie finanční analýzy Finanční analýza podniku je pojímána jako metoda hodnocení finančního hospodaření podniku, při které se získaná data třídí, agregují, poměřují mezi sebou navzájem, kvantifikují se vztahy mezi nimi, hledají kauzální souvislosti mezi daty a určuje se jejich vývoj. Tím se zvyšuje vypovídací schopnost zpracovávaných dat, zvyšuje se jejich informační hodnota. Finanční analýza je zaměřena na identifikaci problémů, silných a slabých stránek především hodnotových procesů podniku. Informace získané pomocí finanční analýzy umožňují dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku.26
Základní teoretické okruhy finanční analýzy: •
příprava na provedení finanční analýzy – rozbor zdrojů informací pro finanční analýzu, popis jejich úskalí, ověření získaných dat;
•
hlavní způsoby přístupu k finanční analýze – vlastní hodnocení včetně zdůvodnění použití vybrané poměrové analýzy jako vhodného nástroje pro provádění finanční analýzy;
•
sumarizace a popis hlavních principů – klasifikace ukazatelů a popis jejich charakteru a souvstažností.
Finanční analýza je využívána ve dvou rovinách v závislosti na typu dostupných vstupních dat a to: •
Externí finanční analýza: je provedena pouze na základě zveřejněných a jinak dostupných firemních finančních dat a informací, především účetních informací.
•
Interní finanční analýza: je provedena na základě vnitřních firemních dat, které jsou k dispozici přímo z informačního systému podniku.
26
SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. Vydání první. Brno: Computer Press, a.s., 2007. ISBN 978-80251-1830-6. Str. 3
37
Externí finanční analýzy využívají externí uživatelé, mezi které patří obchodní partneři, banky a jiní věřitelé, konkurenční firmy, burzovní makléři, držitelé dluhopisů podniku, investoři. V neposlední řadě také stát a jeho orgány, daňoví poradci podniku, účetní a auditoři. Interní finanční analýza slouží hlavně pro majitele a hlavní řídící manažery a zaměstnance podniku. Při provádění rozboru finanční analýzy je nutno brát v potaz některé slabé stránky jednotlivých částí účetních výkazů. Např. v rozvaze to mohou být: •
Účetní standardy používají pro ohodnocení aktiv původní pořizovací cenu, která, i když je upravována položkou odpisů, skutečně nevykazuje hodnotu majetku.
•
Odpisy, které hodnotu majetku účetně snižují, je nutné posuzovat velmi obecně a přihlédnout k tomu, že se to nemusí rovnat reálnému opotřebení.
•
Ojediněle se může hodnota majetku v závislosti na čase zvyšovat.
•
Hodnota zásob může být zkreslená, jelikož podnik si při volbě způsobu ocenění může zvolit metodu ocenění cenami pořizovacími nikoliv aktuálními.
Při rozboru účetních výkazů Zisků a ztrát mohou být zavádějící následující položky: •
výkaz je pouze matematickým rozdílem mezi položkami výnosů a nákladů, nicméně nevykazuje skutečnou výši hotovostního příjmu.
•
Výkaz je sestavován z aktuálních dat. Tržby zahrnují prodej odběratelským firmám na úvěr v aktuálním sledovaném období. Nezahrnují ovšem inkasa plateb z prodejů realizovaných stejným způsobem v období předchozím.
•
Obdobná situace je v položce nákladů běžného období, kam jsou započteny položky, které v tomto období nebyly skutečně uhrazeny a zároveň zde figurují položky, které ve skutečnosti nesouvisí s úbytkem hotovostní peněžních prostředků (odpisy, rezervy, apod.)
•
Mimořádné položky mohou velmi pozměnit pohled na vývojové trendy podniku.
4.1.1 Zdroje dat pro vytvoření finanční analýzy Zdroji dat pro vytvoření jakékoliv finanční analýzy jsou primárně účetní výkazy. Veškeré informace od klienta by měly být předkládány v plném znění, spolu s výroky auditora za jednotlivé roky v minulosti, výroční zprávy společnosti, podnikatelský plán a komentáře k němu. Pro detailnější interní finanční analýzu lze použít další zdroje informací o společnosti, např. cenové a nákladové kalkulace, marketingové studie, evidence zaměstnanců 38
či přehled o podrozvahových účtech, které mají relevantní vztah k dluhové službě. Dále jsou to informace získané z veřejně dostupných zdrojů (úplatné i zdarma) např. Internet nebo databáze Albertina, Adriana, registry dlužníků, informační katalogy, monitoring médií či hospodářské komory. Získané informace jsou posléze prověřovány v souvislosti s logickými principy ekonomické reality. Ve srovnání s oborem může být celkový obraz výsledné analýzy úplně jiný, a proto je nutné zkoumat i další vlivy v jeho okolí a trendy v daném oboru. Dále musí být splněny podmínky vnitřní konzistence účetních výkazů, a to i v časové řadě. Základním předpokladem je rovnost aktiv a pasiv, rovnost hospodářského výsledku v rozvaze a ve výkazu zisků a ztrát nebo časová návaznost hospodářského výsledku let minulých s ohledem na rozdělení zisku. Poměr finančního majetku na aktivech by měl odpovídat charakteru činnosti podniku a další. Mezi největší úskalí účetních dat patří např. historické účetnictví (historické ceny tj. ceny, za které byl majetek společnosti pořízen), inflace, chybějící údaje (chybějící informace o situaci před více lety, o odvětví), změny v legislativě či změny v ekonomickém prostředí.
4.1.2 Způsoby přístupu ke zpracování finanční analýzy podniku Existuje mnoho metod a technik finanční analýzy, které jsou popsány v mnoha publikacích a knihách. Není účelem této práce všechny tyto metody detailně rozepisovat, jelikož jednotlivé metody se užívají dle předem vytyčeného cíle finančním analytikem. Mezi základní přístupy k finanční analýze v souhrnu můžeme zařadit: •
klasický přístup k finanční analýze
•
emipirický, pokročilý přístup;
•
moderní, vědecký přístup.
Klasický přístup k finanční analýze je výrazně zjednodušeným (často záměrným) předstupněm pokročilého přístupu, který vychází z poměrové analýzy (analýza poměrů účetních dat). Základem je výpočet ukazatelů a ekonomických veličin, které jsou porovnávány s hodnotami ukazatelů finanční analýzy. Toto srovnání s doporučenými či optimálními normami bývá však mnohdy prováděno bezmyšlenkovitě a nikoli účelně. K závěrům vyplývajícím z této analýzy, která je rychlá a velmi jednoduchá, je třeba přistupovat obezřetně. Takovéto výstupy mohou být nepřesné či dokonce zavádějící, neboť 39
ekonomická realita tvoří velmi různorodé systémy prvků a vazeb, které díky zjednodušování skutečnosti vedou k velkému nárůstu omylů a nepřesností. Výhodou klasického přístupu k finanční analýze však bezesporu patří její přehlednost a poměrně rychlý náhled pro analytika, který je tak obeznámen s možnostmi klienta a umožňuje oddělit tak nevhodného, pro banku nepřijatelného klienta, a tím zrychlit a zlevnit schvalovací proces v bance. Pokročilý přístup k finanční analýze spočívá v ucelené analýze poměrových a absolutních ukazatelů finančního zdraví firmy. Rozdílná je forma tvorby poměrových ukazatelů, které jsou tvořeny účelově tak, aby byly zaměřeny na zkoumaný problém a jsou modifikovány za pomoci dalších podnikových údajů, které se z účetní závěrky zjistit nedají. Nejsou zde hodnoceny dílčí ukazatele, ale jejich vzájemné vazby a míry jejich ovlivnění. Pokročilý přístup pohlíží na finanční analýzu jako na systém hodnocení souboru dat, ze kterého se snaží vytěžit kvalitní informace. Neomezuje se pouze na poměrové ukazatele, ale také používá pro ocenění podniku metody založené na diskontovaných peněžních tocích či ekonomické přidané hodnotě. Výsledky pokročilého přístupu mají poměrně velkou vypovídací schopnost, pokud jsou analytikem srozumitelně a účelně prezentovány. Moderní přístup patří mezi vyšší metody finanční analýzy – metody statické. Narozdíl od předchozích dvou metod, které jsou založeny na prosté komparaci poměrových ukazatelů s ukazateli za odvětví, je tato metoda vedoucí k podstatě kvalitnějším výsledkům nazývána gnostická teorie neurčitých dat a je částečně nadstavbou statistiky. Používané metody jsou většinou teoreticky velmi obtížné a kladou vysoké požadavky na znalosti analytika a za předpokladu správného využití a interpretace výsledků vedou k přesnějšímu popisu bonity klienta banky. Výhodou jsou mnohem kvalitnější podklady pro rozhodování.
4.1.3 Klasifikace ukazatelů Poměrové ukazatele tvoří jednu z nejdůležitějších částí finanční analýzy, jelikož charakterizují vzájemný vztah mezi dvěma položkami účetních výkazů pomocí jejích poměrů. Má-li mít poměrový ukazatel smysluplnou interpretaci, musí pochopitelně existovat vzájemná souvislost. Analýza účetních výkazů pomocí poměrových ukazatelů je velice oblíbená metoda, avšak skrývá v sobě několik úskalí v podobě omezujících podmínek, jež značně snižují její univerzální použitelnost. V rozvaze jsou k dispozici stavové ukazatelé, kdežto ve výkazu zisku a ztrát pak ukazatele tokové. Stavové ukazatele se vztahují k určitému časovému okamžiku a tokové k určitému časovém období. Z rozdílu stavových ukazatelů se získávají 40
ukazatele rozdílové, jejímž představiteli jsou hlavně fondy finančních prostředků. Jestliže je dán do poměru jeden údaj k druhému, vznikají ukazatele intenzivní čili poměrové. Kombinací tokových a stavových ukazatelů (jejich poměrem) vznikají např. ukazatele rychlosti obratu či doby obratu.
Mezi hlavní přednosti patří: •
možnost provádět analýzu časového vývoje finanční situace
•
vhodný nástroj průřezové analýzy, tj. porovnávání finanční situace firmy s obdobnými subjekty
•
ukazatele lze využít jako vstupní údaje různých matematických modelů.
Ukazatele likvidity Likvidita je obvykle chápána jako momentální schopnost hradit splatné závazky. Je měřítkem krátkodobé či okamžité solventnosti, což představuje připravenost podniku hradit své splatné dluhy. Schopnost podniku hradit své krátkodobé závazky je jednou ze základních podmínek jeho existence. Plně likvidní je podnik tehdy, jestliže má dostatečnou výši peněžních prostředků nebo jiného majetku rychle směnitelného v peníze. Likvidita určitého aktiva je tím větší, čím kratší je doba jeho transformace na peněžní prostředky Ukazatele likvidity v podstatě poměřují to, čím je možno platit (čitatel), tím, co je nutno zaplatit (jmenovatel).
Běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky Běžná likvidita představuje poměr oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Na první pohled by se mohlo zdát, že čím vyšší hodnota ukazatele, tím jistější likvidita. Potíž je v tom, že ne všechna oběžná aktiva jsou stejně likvidní a některá jsou dokonce na peníze nepřeměnitelná. Kupříkladu podnik, jež má nadměrné zásoby, k tomu těžko vymahatelný balík pohledávek a nepatrný stav peněžních prostředků se nachází ve velice obtížné situaci. Přestože vykazuje uspokojivou míru běžné likvidity. Doporučená hodnota je 2, tedy taková, kdy na každou korunu krátkodobých závazků připadají 2 koruny oběžných aktiv.
Pohotová likvidita = (oběžná aktiva - zásoby) / krátkodobé závazky Ve snaze odstranit nevýhody vypovídající schopnosti předchozího ukazatele se konstruuje ukazatel zvaný pohotová likvidita, jež z oběžných aktiv vylučuje zásoby a ponechává v čitateli jen peněžní prostředky, krátkodobé cenné papíry a krátkodobé pohledávky. Spíše než 41
porovnávat hodnotu ukazatele s jinými podniky, je zajímavé sledovat její vývoj v čase. Ve srovnání s předchozím ukazatelem se všeobecně považuje za mnohem praktičtější. Na rozdíl od běžné likvidity neexistuje dané bezpečnostní kritérium, přesto se někdy uvádí, že pohotovou likviditu podniku lze považovat za dobrou, je-li hodnota ukazatele alespoň 1.
Okamžitá likvidita = finanční majetek / krátkodobé závazky V případě peněžní likvidity uvažujeme pouze finanční majetek tvořený penězi, bankovními účty a krátkodobým finančním majetkem. Tento ukazatel měří schopnost podniku uhradit právě splatné závazky naprosto nekompromisně.
Cash flow likvidita = cash flow z provozní činnosti / krátkodobé závazky Nedostatkem předchozích ukazatelů je skutečnost, že jsou odvozovány z údajů rozvahy sestavené vždy k určitému časovému okamžiku a mají proto statický charakter. K překonání tohoto nedostatku se
často používá ukazatel odvozený z tokové veličiny
cash flow,
konstruovaný jako poměr cash flow z provozní činnosti ke stavu krátkodobých závazků. V případě finančně zdravé firmy by měl tento ukazatel nabývat hodnoty vyšší než 40%.
Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří vázanost jednotlivých složek majetku v jednotlivých druzích aktiv a měří schopnost podniku využívat vložených prostředků. Ukazatele říkají, kolikrát se obrátí určitý druh majetku za stanovený časový interval např. počet obrátek nebo naopak doba obratu, tj. doba, po kterou je majetek v určité formě vázán. Hodnota těchto ukazatelů se tedy vyjadřuje v jednotkách času. Obrat celkových aktiv = tržby/ průměrná celková aktiva Tento ukazatel bývá též označován jako produktivnost vloženého kapitálu, měří efektivnost využití veškerých aktiv v podniku a ukazuje jak jsou stálá a oběžná aktiva zhodnocena bez ohledu na zdroje jejich krytí. Obrat zásob = tržby / průměrné zásoby Výsledkem výpočtu ukazatele obratu je absolutní číslo, který udává počet obrátek, za které se přemění zásoby v ostatní formy oběžného majetku až po prodej hotových výrobků a opětovný nákup zásob.
42
Doba obratu zásob = 365 dnů / obrat zásob Tento ukazatel je poměrem stavu zásob a průměrných denních nákladů a jeho výsledkem je počet dnů, za jaké jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Zvýšení počtu obrátek však nemusí na první pohled znamenat větší efektivitu využití, ale také může být znakem podkapitalizování podniku. Obrat pohledávek = tržby / průměrné pohledávky Ukazatel udává, jak rychle jsou pohledávky přeměňovány v peněžní prostředky v počtu obrátek. Doba obratu pohledávek = 365 dnů / obrat pohledávek Obdobně jako u zásob lze i u pohledávek stanovit dobu jejich obratu jako poměr počtu dní v roce (365) a obratovosti pohledávek. Ukazatel značí, za jak dlouho jsou pohledávky v průměru spláceny (tzv. průměrné inkasní období) resp. jak dlouho trvá připsání fakturované ceny prodeje na účet podniku. Z hodnoty tohoto ukazatele můžeme usoudit, zda inkaso probíhá v souladu se stanovenou podnikovou platební podmínkou nebo je lepší či horší. Ukazatele rentability Ukazatel rentability patří k nejdůležitějším poměrovým ukazatelům vůbec, jelikož hodnotí samotnou podnikatelskou činnost tím, že celkový zisk poměřuje s výší podnikových zdrojů, jichž bylo užito k jejich dosažení tzn. poměr zisku a vloženého kapitálu (výnosnost daných investic do podniku). Ukazatelé rentability jsou důležité jak pro investory, tak pro management.
Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA) = EBIT / průměrná celková aktiva (*100) Ukazatel rentability úhrnných vložených prostředků bývá považován za klíčové měřítko rentability, protože poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání bez ohledu na to, z jakých zdrojů jsou financovány. Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) = čistý zisk / vlastní kapitál (*100) Tento ukazatel je důležitý zejména pro akcionáře, neboť ukazuje jak dobře management podniku zhodnocuje kapitál, který do podniku vložili akcionáři či vlastníci. Zhodnocení vlastního kapitálu by mělo být takové, aby pokrývalo obvyklou výnosovou míru a rizikovou prémii.
43
Finanční rentabilita vloženého kapitálu = cash flow z provozní činnosti / vlastní kapitál Důvod možné platební neschopnosti může být pro podnik příčinou nedostateční rentability jejich činnosti. Z tohoto důvodu je důležitý i tento ukazatel, který vyjadřuje vnitřní finanční potenciál podniku. Finanční rentabilita vloženého kapitálu představuje poměr cash flow a celkového vloženého kapitálu resp. vyjadřuje kolik peněžních prostředků je podnik schopen vytvořit na jednotku vloženého kapitálu. Rentabilita tržeb (ROS) = čistý zisk / tržby (*100) Tento ukazatel nám udává, kolik jednotek čistého zisku připadá na jednu jednotku vygenerovaných tržeb. Ukazatele zadluženosti Ukazatel zadluženosti je dán vztahem mezi cizími a vlastními zdroji, vyjadřuje kolik používá podnik ke svému financování cizích zdrojů a jak jím ovlivňuje výnosnost kapitálu akcionářů i riziko podnikání. Čím je firma zadluženější, tím je i ukazatel vyšší. Vysoká míra zadlužení podniku škodí z důvodu možného přetížení splácením velkých úroků a v možnosti získávání nových půjček, které jsou v podmínkách finanční nestability prakticky nulové. Avšak zadluženost sama o sobě není pouze negativní charakteristikou podniku, neboť přispívá k celkové rentabilitě a tím i k tržní hodnotě firmy. Celková zadluženost = cizí zdroje / celková aktiva (*100) Celkovou zadluženost získáme jako procentuální poměr celkových závazků a celkových aktiv. Doporučená hodnota je 50% tzn. že při této úrovni bychom museli prodat polovinu celkových aktiv, abychom uhradili všechny závazky. Ve skutečnosti však nelze prodat všechna aktiva (některá vůbec nebo také se značnou časovou prodlevou). Analytickými ukazateli celkové zadluženosti jsou dlouhodobá a krátkodobá zadluženost (ukazatel je závislý na výši dlouhodobých resp. krátkodobých závazků). Míra samofinancování = vlastní zdroje krytí / celková aktiva Doplňkovým ukazatelem je míra samofinancování tvořená jako procentuální poměr vlastního jmění a celkových aktiv. Tento ukazatel vyjadřuje proporci, v níž jsou aktiva podniku financována penězi akcionářů. Společně s ukazatelem solventnosti bývá považován za nejvýznamnější ukazatel pro hodnocení celkové finanční situace podniku.
44
Úrokové krytí = zisk před zdaněním a úroky (EBIT) / nákladové úroky Tento ukazatel porovnává provozní zisk podniku neboli hospodářský výsledek před odečtením úroků a daně celkovým ročním úrokovým zatížením. Informuje nás o tom, kolikrát celkový efekt reprodukce převyšuje úrokové platby. Hodnota, pod níž by neměl ukazatel klesnout, je 3, avšak doporučená hodnota je 8 (hodnota = 1 znamená, co podnik vydělá, jde na úhradu nákladových úroků).
4.1.4 Bonitní / bankrotní modely Pomocí značného množství rozdílových a poměrových ukazatelů je možné dobře analyzovat finančně ekonomickou situaci firmy. Avšak jejich nevýhodou je, že mají omezenou vypovídací schopnost, protože charakterizují jen daný úsek činnosti firmy. Proto se vytváří soustavy (výběrové soubory) ukazatelů k posouzení celkové finanční situace, označované též jako analytické systémy nebo modely finanční analýzy. Vyšší počet ukazatelů v souboru (modelu) umožňuje detailnější zobrazení situace firmy, ale také ztíží orientaci a výsledné hodnocení firmy. Mezi nejznámější modely s účelově vybranými ukazateli patří bonitní a bankrotní modely. Bonitní modely by měly diagnostikovat finanční zdraví firmy. Bankrotní modely informují o tom, zda není firma v blízké době ohrožena bankrotem.
Bonitní modely Bonitní modely používají především uživatelé finanční analýzy – nejvíce banky, kterým nestačí včasné varování před bankrotem a finanční tísní, ale zajímají se také o platební schopnost podniku. Svá rozhodnutí půjčit peníze a za jakých podmínek vážou na různou míru výkonnosti podniku a finančního rizika, kterou je třeba rozlišit i u podniků neohrožených bankrotem. Výstupem bonitních modelů (z několika vybraných ukazatelů) je jediný indikátor finanční situace. Modely se snaží bodovým ohodnocením stanovit finanční zdraví hodnoceného podniku. Jsou velmi závislé na kvalitě zpracování databáze poměrových ukazatelů v odvětvové skupině srovnávaných firem.27 Mezi nejznámější bonitní modely patří Tamariho model, Index bonity či Argentiho model.
Index bonity
Index bonity, nazývaný někdy indikátor bonity, pracuje s následujícími šesti ukazateli a vznikl na základě multivariační diskriminační analýzy podle zjednodušené metody:
27
RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza. 2. vyd. Praha: GRADA, 2008. 120s. ISBN 978-80-247-2481-2, s. 81
45
Index bonity pak můžeme vypočítat z rovnice:
B = 1,5 x1 + 0,08 x2 + 10 x3 + 5 x4 + 0,3 x5 + 0,1 x6
x1 = cash flow/cizí zdroje x2 = celková aktiva/cizí zdroje x3 = zisk před zdaněním/celková aktiva x4 = zisk před zdaněním/celkové výkony x5 = zásoby/celkové výkony x6 = celkové výkony/celková aktiva
Čím větší hodnotu B dostaneme, tím je finančně-ekonomická situace hodnocené firmy lepší. Přesnější závěry můžeme vyslovit s využitím stupnice, znázornění ve schématu č. 2 :
Schéma 1 - Index bonity (stupnice hodnocení) extrémně špatná
-3
velmi špatná špatná určité problémy
-2
-1
0
dobrá
1
velmi dobrá
2
extrémně dobrá
3
Zdroj: SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vydání. Brno:Computer Press, a.s., 2007, 154s. ISBN 978-80-251-1830-6
Bankrotní modely Bankrotní modely vznikají pomocí diskriminační analýzy, která zpracovává široké spektrum poměrových ukazatelů, jimž jsou přiřazeny různé váhy. Jejich vážený součet pak udává skóre, podle kterého se usuzuje, jestli je podnik náchylný k finanční tísni a úpadku nebo je-li bankrot nepravděpodobný (výsledné skóre se nachází v šedé zóně, tj. v intervalu, kde nelze jednoznačně rozhodnout o pravděpodobnosti bankrotu). Bankrotních modelů jsou desítky, mezi nejznámější v ČR patří Altmanovo Z-Skóre nebo Index důvěryhodnosti IN podle manželů Neumaierových.
Altmanův model (Z-Scóre) Mezi nejznámější modely bankrotu patří jistě Altmanova formule bankrotu, též nazývána jako Z-Scóre. Profesor Altman na základě vlastních poznatků z praxe sestavil model, jehož výsledkem
46
jsou rovnice jak pro firmy s veřejně obchodovatelnými akciemi, tak i pro neobchodovatelné na burze.
Z-skóre pro firmy s veřejně obchodovatelnými akciemi je možné vyjádřit: Z = 1,2 x1 + 1,4 x2 + 3,3 x3 + 0,6 x4 + 0,999 x5
x1= pracovní kapitál/celková aktiva x2= zisk po zdanění/celková aktiva x3= zisk před zděním a úroky/celková aktiva x4 = tržní hodnota vlastního kapitálu/celkové dluhy x5= celkové tržby/celková aktiva
Výsledek rovnice (Z-Scóre) ukazuje finanční situaci firmy. Uspokojivou situaci firmy indikuje hodnota ukazatele větší než 2,99, v intervalu od 1,81 do 2,99 se podnik vyskytuje v tzv. nevyhraněné finanční situaci (šedá zóna). Hodnota menší než 1,81 signalizuje poměrně významné finanční problémy a tedy i možnost bankrotu firmy.
V případě, že společnost není veřejně obchodovatelná na burze, má Altmanův index tvar odlišný jen v hodnotách vah jednotlivých poměrových ukazatelů z původní rovnice. Vyjádřen je následující funkcí:
Z = 0,717 x1 + 0,847 x2 + 3,107 x3 + 0,42 x4 + 0,998 x5 Pozn. V praktické části práce bude u analyzované společnosti použita tato rovnice, neboť podnik nemá veřejně obchodovatelné akcie.
Interpretace výsledků takto upravené rovnice je odlišná, jelikož hraniční hodnoty jsou zde posunuty o něco níže. Hodnoty nižší než 1,2 indikují bankrot, hodnoty od 1,2 do 2,9 tzv. šedá zóna a hodnoty nad 2,9 signalizují prosperitu.
Schopnost Altmanova modelu přesně rozpoznat podniky, u kterých existuje silná pravděpodobnost, že u nich dojde k finančním potížím, je relativně vysoká. Výhodou Altmanova modelu je, že vcelku věrohodně předpovídá bankrot asi dva roky před skutečným konkursem, ale pracuje s menší statistickou spolehlivostí do vzdálenější budoucnosti.
47
4.1.5 Peněžní cyklus (Cash conversion cycle) Jedná se o rozdíl provozního cyklu a počtu dnů průměrné splatnosti závazků z obchodního styku (provozní cyklus = doba obratu zásob + doba inkasa pohledávek z obchodního styku ve dnech viz. provozní cyklus). Vzorec pro výpočet peněžního cyklu: + doba obratu zásob + doba inkasa pohledávek - doba splatnosti závazků = peněžní cyklus Peněžní cyklus může být kladný, vyrovnaný, nebo záporný: •
Kladný peněžní cyklus (provozní cyklus > doba splatností závazků) vyjadřuje dobu ve dnech, po kterou musí firma financovat provozní činnost z jiných zdrojů než ze závazků z obchodního styku (pracovní kapitál, jiné krátkodobé závazky).
•
Vyrovnaný peněžní cyklus (provozní cyklus = doba splatnosti závazků) nastává v okamžiku kdy je doba splatnosti závazků rovna provoznímu cyklu.
•
Záporný peněžní cyklus (provozní cyklus < doba splatnosti závazků) vyjadřuje stav, kdy je doba splatnosti závazků delší než peněžní cyklus. Záporný peněžní cyklus nejčastěji vzniká pokud společnost financuje záporný pracovní kapitál, nebo problematická krátkodobá aktiva atp. ze závazků z obchodního styku.
4.1.6 Čistý pracovní kapitál Ukazatel čistého pracovního kapitálu (NWC – net working capital) vyjadřuje, kolik krátkodobého majetku je financováno dlouhodobými zdroji. Pokud je hodnota vyšší než nula, pak je strategie podniku považována za konzervativní, pokud je však hodnota záporná, znamená to, že část dlouhodobého majetku je financována krátkodobými zdroji.
Obrázek 2- Grafické znázornění čistého pracovního kapitálu
Zdroj: BAŘINOVÁ, D., VOZŃÁKOVÁ, I. Vyhodnocení a využití účetních výkazů pro manažery, společníky a akcionáře.
48
Výpočet hodnoty čistého pracovního kapitálu je poměrně jednoduchý a může být použito dvojího postupu: •
NWC = oběžná aktiva (- dlouhodobé pohledávky) – krátkodobé závazky
•
NWC = dlouhodobé závazky + vlastní kapitál – dlouhodobý majetek
4.2 Charakteristika analyzované společnosti Společnost ELM s.r.o. [název společnosti byl záměrně pozměněn z důvodu ochrany důvěrných informací] je ryze českou výrobní společností, zaměřující se od roku 1993 na subdodávky v oblasti výroby elektromotorů. ELM sídlí nedaleko Prahy, kde se nachází i její hlavní výrobní středisko. Další závody jsou v blízkosti Brna a ve Středočeském kraji. Společnost zaměstnává dlouhodobě přibližně 90 zaměstnanců a její obrat se pohybuje na úrovni 200 mil Kč. ELM se specializuje na navíjení a kompletní výrobu rotorů a statorů všech druhů elektromotorů. Společnost nabízí svým zákazníkům také široký sortiment služeb, který tvoří montáže, specializované technologické poradenství, projekční činnost a zakázková konstrukce prototypů. Díky špičkovému nejmodernějšímu technologickému vybavení a především vysoké odbornosti svých zaměstnanců může ELM GROUP splnit jakékoli požadavky svých zákazníků v oblasti navíjení v té nejvyšší kvalitě, krátkých termínech a za velmi výhodnou cenu. Největší devizou společnosti je vinutí tzv. segmentových statorů, do jehož vývoje byly v minulých letech investovány nemalé prostředky.
Historie ELM v bodech: •
1993
- založení obchodní společnosti s názvem ELM s.r.o., která se zabývá servisem
a prodejem elektromotorů, čerpadel a ručního nářadí •
1997
- rozhodnutí o tom, že se ELM s.r.o. pokusí prosadit na náročný evropský trh
jako výrobce komutátorových rotorů •
2000
- rozšíření výroby o statory elektromotorů
•
2003
- zavedení systému ISO 9001-2000, certifikováno firmou TÜV
•
2004
- rozšíření výroby o segmentové statory
•
2005
- zásadní rozšíření výrobní kapacity díky novým, moderním technologiím
•
2006
- otevření nové provozovny v blízkosti Brna
•
2007
- rozšíření výroby rotorů a statorů velkých stejnosměrných elektromotorů - rozšíření výroby rotorů s magnety
49
•
2008
- otevření nové provozovny (uzavření prostorově nedostačující provozovny - otevření nových výrobních a skladových prostor (1200m2) u Prahy - zahájení výroby segmentových statorů sdělenými segmenty
•
2009
- rozšíření nabídky o montáže statorů pomocí indukčního
•
2010
- zahájení projektu „navíjení statorů s dělenými segmenty“
•
2011
- dokončení vývoje projektu „navíjení statorů s dělenými segmenty“ - díky
zařízení,
tomuto může ELM renomovaným světovým zákazníkům nabídnout špičkové výrobky za velmi zajímavé ceny Organizační struktura ELM je vlastněna jednou fyzickou osobou (zakladatelem), která zároveň zastává funkci jednatele a ředitele společnosti. Na úrovni středního/výkonného managementu působí další 4 manažeři ve funkcích výrobního ředitele, výkonného ředitele, vedoucí nákupu a vedoucího kvality a IT.
Střednědobá strategie •
trvalé dodržování a zvyšování kvality produkce, což zajišťuje zavedení systému řízení jakosti na základě normy ČSN ISO 9001:2001, ELM zároveň plánuje dokončit certifikaci dle normy ISO 14 000:2009 – environmentální politika
•
budování a posilování pozice předního dodavatele cenově dostupných komponent elektromotorů na vysoké světové úrovni
•
ELM se neorientuje a nebude orientovat na výrobu elektromotorů jako finálních výrobků – tímto krokem by se stala konkurentem pro své stávající zákazníky
•
maximální spolupráce se zákazníky při realizaci zakázek a vývoji nových výrobků
•
posílení obchodních aktivity v okolních státech Evropy, USA, Africe, Japonsku
•
minimalizovat dopady podnikatelské aktivity na životní prostředí – viz dokončení certifikace ISO 14 000:2009.
Detailní popis jednotlivých produktů (rotory, statory, montáže, jejich aplikovatelnost), strategie společnost a cíle pro její dosažení jsou uvedeny v příloze č. 1. Odběratelé ELM disponuje portfoliem ca 30 zákazníků, které je prakticky možné rozdělit do tří skupin:
50
1) zákazníci, kteří od vlastní výroby přešli na ELM jako na výhradního dodavatele rotorů a statorů - např. Lenzuk, AMTI Schmidera, Engelastug, Mole 2) zákazníci, kteří nikdy sami nevyráběli - Schneider, Pernamic Motor 3) zákazníci, kteří část výroby zajišťují sami, část outsourcují od ELM, nižší třídu zajišťuje sama - např. společnost Protisl s.r.o. První dvě skupiny zákazníků, tedy těch, kde je ELM výhradním dodavatelem tvoří 80-90 % obratu společnosti. Tito zákazníci nemohou ELM prakticky opustit jednak z technologického, ale i časového hlediska. Tabulka 3 - Přehled největších odběratelů vč. podílu na tržbách
Dodavatel
Země
Lenzuk AMTI Shmidera Engalastug Mole Schneider Permanic Motor
Německo Rakousko Německo ČR Německo Itále
Protisl s.r.o.
ČR
Produkt
Roční nákupy v% Elektrotechnika 21 Motory s převodovkou 17 Pohonná technika 10 Motory nízkého napětí 7 Elektrotechnika 5 Motory pro větrné 2 elektrárny, elektromobily Pohonná technika, motory 2
Zdroj: vlastní zpracování
Dodavatelé Výhradním komponentem při výrobě vinutí je měděný drát, který ELM nakupuje od společnosti Lab s.r.o. S tímto partnerem spolupracuje již přes 8 let s nadstandardními obchodními vztahy.
Tabulka 4 - Přehled hlavních dodavatelů
Dodavatel
Země
Produkt
Lab s.r.o. Klienefelte Synflor Elektro Eurofaskelo
ČR Německo Rakousko Itálie
Měděný drát Elektroplechy Elektrotechnický materiál Elektroplechy
Roční nákupy v % 31 8 4 3
Zdroj: vlastní zpracování
Konkurence ELM V současné době je ELM v České republice a ve střední Evropě jedinou ryze privátní firmou, se špičkovým technologickým vybavením, která vyrábí rotory a statory pro zákazníky pouze 51
na základě jejich nebo společné dokumentace a podílí se na vývoji rotorů a statorů společně se zákazníkem. Ve střední Evropě není firma, která by byla schopna, vyrábět statory se segmentovým vinutím s takovými parametry, kvalitě a značně příznivé ceně jako ELM a zejména s takovou variabilitou a pružnou reakcí na potřeby zákazníka. Další konkurenční výhodou ELM je, že nevyrábí a nikdy nebude vyrábět kompletní elektromotory, protože v takovém případě by se stala konkurencí vlastním zákazníkům. ELM v současné době nezaznamenala výraznější konkurenci. K tomuto názoru se přiklánějí i stávající a budoucí zákazníci. Jedná se o nadnárodní společnosti, jejichž oddělení nákupu provádějí tzv. global sourcing a marketingová oddělení mají daleko větší zdroje než celá společnost ELM.
Analýza poptávky ELM se podařilo vyvinout zcela nový technický proces výroby statorů se segmentovým vinutím. Inovovaný proces výroby výrazným způsobem napomáhá k získání nových trhů a segmentů zákazníků. Připravované projekty: •
V rámci realizace projektu segmentových statorů je tato technologii výroby již zaváděna od konce roku 2010 pro statory firmy Schneider Electric, zde je plánován v roce 2015 odběr až 177 000 ks ročně. Pokud by byl tento předpoklad firmy splněn, jedná se pro ELM o výši obratu cca 100 mil. Kč pouze na tomto projektu.
•
Proběhlo úspěšné jednání a dohoda o převzetí části výroby rotorů (27 000 ks ročně) ve firmě Protisl s.r.o.
•
V listopadu 2010 byla podepsána nová dohoda o dodávkách statorů pro závody v Itálii a v Německu. Požadovaný odběr 70 - 110 000 ks ročně.
•
V průběhu roku 2010 došlo k navázání spolupráce a výrobě vzorkových vinutí. Tato firma vyvíjí koncepčně zcela nový motor pro své výrobky, kterými jsou odstředivky používané ve zdravotnictví na celém světě. ELM na tomto projektu velmi úzce spolupracovalo a v průběhu února 2011 byl sestaven první kompletní prototyp.
•
Od roku 2009 se postupně vzorkuje a testuje výroba statorů pro firmu Pfr Vacuum. Jedná se o předního světového výrobce vakuových čerpadel. V roce 2011 předpokládá firma Pfr Vacuum odebrat od ELM prvních 7-10 000 statorů.
•
Společnost usiluje o jednání s partnery z USA a Japonska. 52
•
Aktuálně se daří navazovat kontrakty se společnostmi, které jsou světovými špičkami v oboru.
Určení statusu SME klienta ELM je typickou SME společností v kategorii střední podnik. Klíčové charakteristiky identifikace SME klienta jsou uvedeny v tabulce č. 5.
Tabulka 5 - Určení statusu SME klienta
2010
2009
2008
2007
223 119
137 772
154 914
151 574
bilanční suma (CZK tis) 95 449
67 174
65 457
60 201
počet zaměstnanců
79
91
83
obrat (CZK tis)
88
Zdroj: Vlastní výpočty
4.3 Finanční analýza V rámci finanční analýzy je postup rozdělen do následujících ucelených částí: -
tržby
-
hrubá marže a EBITDA (provozní zisk před odpisy, úroky a zdaněním = „nejhrubší“ cash flow společnosti)
-
čistý zisk (výsledek hospodaření)
-
cash flow
-
bilanční struktura
-
dluh vs. vlastní kapitál
-
bankovní úvěry
V jednotlivých krocích je použita horizontální i vertikální analýza, která umožní získat kompletní obraz o daném celku a zároveň se v rámci této práce detailně zaměřuje pouze na roky 2009 a 2010 a na průběžnou výkonnost na základě výkazů 09/2011.
Tržby •
v letech 2007 a 2008 tržby společnosti relativně stagnovaly, v roce 2009 pak v důsledku ekonomické recese došlo k propadu tržeb o 11 %
53
•
díky dokončení vývoje segmentových rotorů a statorů se společnosti podařilo významně rozšířit spolupráci s některými odběrateli a tím v 2010 dosáhnout meziročního růstu tržeb téměř 62 %
•
tento trend pokračuje i v 2011, kdy výkazy za tři čtvrtletí indikují nárůst 20,5 %
•
do růstu tržeb se částečně promítá i pominutí hospodářské recese a nárůst cen mědi, který společnost díky rámcovým smlouvám přenáší dále na své zákazníky
•
z celkových tržeb je 21 % realizováno na domácím trhu a 79 % je export (98 % do Německa, čili v EUR)
•
ELM má se všemi zákazníky uzavřeny dlouhodobé smlouvy na odběr finálních výrobků – vzhledem k vysoké závislosti na ELM je zájmem samotných zákazníků tyto smlouvy uzavírat – obsahem takových kontraktů jsou samozřejmě i cenové doložky pro případ růstu cen vstupních materiálů apod.
•
pro většinu svých zákazníků je navíc ELM monopolním dodavatel vzhledem k technologickému know-how
•
každý zákazník navíc s ELM spolupracuje již při vývoji finálního produktu, takže každý rotor nebo stator v portfoliu ELM je prakticky unikátem a jeho dodávky nelze na trhu nahradit od jiného subjektu
•
díky třem posledním bodům má ELM zajištěn dlouhodobý odběr svých produktů a tím relativně zastabilizovaný vývoj tržeb.
EBITDA •
hrubá marže společnosti má v intervalu 2008-2010 sestupnou tendenci (z 25,5 % na 15,9 %), což má několik příčin: 1) nákladný vývoj segmentových statorů (během vývoje bez přidané hodnoty) 2) převzorkování produktů pro zákazníky (odladění nových produktů) a přenastavování výroby 3) přechod od výroby některých komponent k jejich nákupu a specializace 4) pouze na vinutí statoru nebo rotoru – pevné části svých produktů jsou standardní a pro ELM je výhodnější je nakoupit a zaměřit se pouze na technologicky unikátní vinutí jednotlivých statorů a rotorů – tím zároveň dochází sice k realizaci nižší marže, ale na druhé straně k relativní úspoře personálních nákladů 5) volné prostředky jsou reinvestovány do dalšího vývoje 54
•
EBITDA společnosti dosahuje na výrobní podnik v relaci k celkovému obratu relativně malých hodnot – zde se promítá zejména fakt, že ELM je v rozvojové fázi, kdy jednotlivé investice do technologie a zejména vývoje zatím představují náklady bez přidané hodnoty
•
nicméně klesající trend EBITDA marže se pravděpodobně v 2011 podařilo zastavit, resp. mírně otočit
•
v relativně nízké EBITDĚ se navíc promítají leasingové splátky (účtované do služeb), které za 2010 (a průměrně i v minulých letech) činily 4 mil. Kč
•
podstatné je, že pro ELM v této fázi rozvoje firmy není podstatný zisk, ale získat maximální podíl na trhu a vytvořit závislost svých zákazníků na společnosti – jednatel a vlastník ELM otevřeně deklaruje, že tržby společnosti sice porostou, ale v horizontu 2-3 let se profitabilita společnosti významně nezvýší
Čistý zisk •
čistý zisk ELM se pohybuje v rozmezí od 0,5-1 % obratu společnosti
•
nicméně se jedná spíše o čistě účetní ukazatel, který významně nevypovídá o výkonnosti společnosti a její schopnosti splácet své závazky
Cash flow •
ELM generuje dostatek zdrojů na splátky svých dlouhodobých úvěrů (viz dále)
•
pracovní kapitál je financován provozními úvěry (viz dále) – jedná se převážně o financování pohledávek a zásob – díky profinancování pracovního kapitálu / oběžných aktiv nemá společnost likviditní problémy
Graf 2 - Vývoj vybraných hodnot z výkazu zisku a ztrát
55
200 180 160 140 120 100 80 60 40 20
000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 0 2007
2008
2009
2010
2011
přidaná hodnota
EBITDA
tržby za prodej vl.výrobků a služeb
výkonová spotřeba
osobní náklady
výsledek hospodaření za běž.čin.
Aktiva •
obchodní pohledávky o časová struktura pohledávek je bezproblémová, drtivá většina do max. 30 dní po splatnosti – odběratelé společnosti si nemohou dovolit nezaplatit, protože by ELM přerušilo dodávky a vzhledem k nemožnosti nahradit ELM jako dodavatele by to pro ně znamenalo významné ohrožení vlastní výroby.
Tabulka 6 - Časová struktura pohledávek
Obchodní pohledávky (CZK tis) celkem - ve splatnosti celkem - po splatnosti celkem - do 30 dnů - 30-90 dnů - 90-180 dnů - nad 180 dnů
06/2011 03/2011 12/2010 09/2010 53 549 100% 42 100 100% 36 956 100% 52 203 100% 49 832 93% 39 124 93% 34 756 94% 50 438 97% 3 717 7% 2 976 7% 2 200 6% 1 765 3% 3 592 7% 2 904 7% 2 104 6% 1 411 3% 53 0% 0% 24 0% 316 1% 0% 0% 0% 0% 72
0%
72
0%
72
0%
38
0%
Zdroj: Vlastní výpočty
•
soubory SMV – technologické vybavení společnosti
•
jiný dlouhodobý majetek – zaúčtované technické zhodnocení budov, které má ELM pronajaté (se souhlasem vlastníků je toto účtováno a odepisováno v ELM) – vzhledem k tomu, že ELM sídlí v pronajatých prostorách, nejsou v bilanci žádné pozemky ani budovy 56
•
zásoby převážně měděného drátu na vinutí, příp. dalších komponent rotorů a statorů, složení: o nedokončená výroba o zásoby zboží, které ELM nakupuje a dále předprodává (servisní díly)
Graf 3 - Horizontální analýza aktiv (v tis.Kč) 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 2007
2008
2009
2010
celková aktiva
stálá aktiva
zásoby
kr.pohledávky
2011
oběžná aktiva
Graf 4 - Vertikální analýza aktiv (v tis.Kč) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
2007
2008
2009
2010
2011
časové rozlišení
1 144
766
665
539
890
dlouhodobý majetek
13 665
10 963
7 838
9 132
8 002
oběžná aktiva
45 392
53 728
58 671
85 778
101 365
oběžná aktiva
dlouhodobý majetek
Equita
57
časové rozlišení
•
equita společnosti je relativně nízká vzhledem k tomu, že ELM doposud volné prostředky reinvestovalo do výzkumu, nedocházelo tedy ke tvorbě a kumulaci zisků společnosti
•
ZK byl navýšen na současných 12 mil. Kč během r. 2007
•
vzhledem k nárůstu obratu a korespondujícího nárůstu bilanční sumy došlo ke snížení equity ratia pod 20 %
Cizí zdroje •
bezúročná půjčka od vlastníka, aktuální splatnost 09/2012 – ale bývá prodlužována
•
provozní úvěry od financujících bank
•
dlouhodobé leasingové úvěry na nákup výrobní technologie
•
leasingové (mimobilanční) závazky na nákup technologií a skladové techniky ve výši 2,3 mil. Kč
Graf 5 - Vertikální analýza pasiv (v tis. Kč)
120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 2007
2008
2009
2010
2011
celková pasiva
vlastní kapitál
hospodářský výsledek
dl.závazky
kr.závazky
dl.bankovní úvěry
Graf 6 - Vertikální rozbor pasiv (v tis.Kč)
58
100% 80% 60% 40% 20% 0%
2007
2008
2009
2010
2011
vlastní kapitál
8 031
13 919
15 022
17 117
19 397
cizí zdroje
52 065
50 384
51 318
77 662
90 124
cizí zdroje
•
vlastní kapitál
obchodní závazky o časová struktura bezproblémová stejně jako u pohledávek
Tabulka 7 - Časová struktura závazků
Obchodní závazky (CZK tis) celkem - ve splatnosti celkem - po splatnosti celkem - do 30 dnů - 30-90 dnů
06/2011 03/2011 12/2010 09/2010 49 730 100% 40 277 100% 36 895 100% 45 478 100% 47 525 96% 38 308 95% 34 815 94% 44 573 98% 2 205 4% 1 969 5% 2 080 6% 905 2% 2 205 4% 1 969 5% 2 080 6% 905 2% 0 0% 0 0% 0 0% 0 0%
Zdroj: Vlastní zpracování
Bankovní úvěry •
ELM k 06/2011 využívá 2 rámce provozního financování u 2 bank
•
u první banky má dva úvěry:
1) ve výši 17 mil. Kč (kontokorent na zásoby) a 2) 11 mil. Kč (financování pohledávek) •
u druhé banky se jedná o
1) faktoringový limit ve výši 12 mil. Kč a 2) kontokorent ve výši 3 mil. Kč •
dlouhodobé úvěry (celkem 10 úvěrů) jsou převážně od leasingové společnosti třetí banky na nákup technologie (svářečky, navíječky, vysokozdvižné vozíky) a většina z nich je splatná v průběhu roku 2013
59
•
leasingové závazky (13 leasingů) mají splatnost rozloženou zejména do období 20132015
Zadluženost •
ELM potřebuje provozní linky pro financování výrobní cyklu a následně pohledávek
•
všechny linky ELM jsou provozního charakteru a jsou plně kryty oběžnými aktivy
•
vzhledem k tomu, že společnost čerpá minimum dlouhodobých úvěrů, není zadluženost z pohledu ukazatele NFD28/EBITDA klíčová
Analýza poměrových ukazatelů Tabulka 8 - Ukazatelé zadluženosti v jednotlivých letech
2007 86%
Celková zadluženost Dl.zadluženost 0% Kr.zadluženost 86% Úrokové krytí 1,80
2008 77%
2009 76%
2010 81%
2011 82%
0% 77% 2,96
7% 69% 2,20
4% 75% 2,61
3% 78% 3,98
Zdroj: Vlastní výpočty
Celková zadluženost je ve sledovaném období v letech 2007 – 2011 nad 50%, což je způsobeno tím, že společnost doposud své volné prostředky reinvestovala do výzkumu (nedocházelo tedy ke tvorbě a kumulaci zisků společnosti) a také byl v r. 2007 navýšen základní kapitál. Krytí úroků je vždy větší než 1 tzn. (=100% krytí), což vypovídá o dobré solventnosti společnosti. Úroky jsou pokryty téměř 4krát.
Tabulka 9 - Ukazatelé likvidity v jednotlivých letech
Běžná likvidita Pohotová likvidita Peněžní likvidita Cash flow likvidita
2007 0,89 0,43 0,04 0,07
2008 1,09 0,57 0,02 0,09
2009 1,26 0,67 0,05 0,06
2010 1,19 0,60 0,04 0,07
2011 1,19 0,72 0,05 0,06
Zdroj: Vlastní výpočty
Běžná likvidita a pohotová likvidita vykazují v jednotlivých letech pozitivní růst, což odpovídá právě krátkodobému provoznímu financování obchodních pohledávek a zásob. Společnost zrovna nedosahuje doporučených hodnot (jak vyplývá z tabulky), avšak tento stav
28
NFD = net financial debt
60
je dán hlavně charakterem podnikání společnosti, kde aktiva tvoří krátkodobé obchodní pohledávky, výrobní suroviny a zboží. Tabulka 10 - Ukazatelé aktivity v jednotlivých letech
Obrat celkových aktiv Obrat pohledávek Obrat zásob Doba obratu zásob Doba obratu pohl.
2007 2,12 6,39 5,44 67 57
2008 2,02 4,88 5,14 71 75
2009 1,69 3,90 4,16 78 94
2010 1,95 4,62 4,36 74 79
2011 1,55 2,97 4,26 67 61
Zdroj: Vlastní výpočty
Obrat celkových aktiv pohybující se mezi 1,55 až 2,12 znamená, že se celková aktiva otočí v tržbách přibližně 2 x za rok. Je to způsobeno tím, že firma nemá tak vysoký podíl fixního majetku a podstatnou část aktiv tvoří oběžná aktiva (nejvíce ve formě krátkodobých pohledávek). Obrat pohledávek klesá, což je způsobeno nárůstem krátkodobých pohledávek (především v obchodním styku) při relativně stejné výši tržeb. Obrat zásob kolísá mezi stejné úrovni a udává, že se běžně používané zásoby k výrobě finálních produktů „obmění“ tak 5 x do roka. Doba obratu pohledávek v jednotlivých letech klesá, což nasvědčuje o dobré platební morálce svých odběratelů. Tabulka 11 - Ukazatelé rentability v jednotlivých letech
% ROA ROE ROS
2007 1,63 9,05 0,47
2008 5,75 8,10 0,57
2009 2,50 7,63 0,79
2010 2,71 13,04 0,94
2011 4,32 16,65 1,11
Zdroj: Vlastní výpočty
Všechny ukazatelé rentability společnosti vykazují celkově pozitivní růstový trend. V letech 2009 – 2010 došlo k poklesu ukazatelů ROA a ROE z důvodu vyšších investic společnost na koupi nové technologie a know-how. V posledních dvou letech je patrný růst všech ukazatelů, což vypovídá o dobrém vývoji společnosti a zvolené dobré strategii managementu do budoucna.
Čistý pracovní kapitál Výpočet hodnoty čistého pracovního kapitálu je poměrně jednoduchý a může být použito dvojího postupu: 61
•
NWC = oběžná aktiva (- dlouhodobé pohledávky) – krátkodobé závazky
•
NWC = dlouhodobé závazky + vlastní kapitál – dlouhodobý majetek
Tabulka 12 - Čistý pracovní kapitál
Oběžná aktiva Dl.pohledávky Kr.závazky NWC (tis.Kč) NWC (% z bilanční sumy
2007 45.392 0 50.905 - 5.513
2008 53.728 0 49.342 4.386 6,7%
2009 58.671 0 46.605 12.066 18%
2010 85.778 0 71.842 13.936 15%
2011 101.365 0 85.149 16.216 15%
Zdroj: vlastní výpočet dle fin. výkazů společnosti uvedené v příloze
Graf 7 - Vývoj čistého pracovního kapitálu
120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 -20 000
2007
2008
2009
oběžné aktiva kr.závazky
2010
2011
dlouhodobé pohledávky kr.bankovní úvěry
NWC
Ukazatel čistého pracovního kapitálu má ve sledovaném období rostoucí trend, což je způsobeno zejména rostoucími oběžnými aktivy. Největší podíl na oběžných aktivech mají zásoby a krátkodobé pohledávky. Zásoby během posledních pěti let vzrostly o 120% (23 476 tis. Kč v roce 2007, 101 365 tis. Kč v roce 2011), přičemž jejich nejvýznamnější složkou je materiál, který tvořil v průměru 78% celkových zásob. Ostatními složkami byly pouze nedokončená výroba a zboží, ty však jednotlivě dosahovaly hodnot nejvýše 15 % celkových zásob. Růst krátkodobých pohledávek svědčí o postupné expanzi společnosti, v průběhu let zvýšila firma též počet svých odběratelů. Vývoj čistého pracovního kapitálu lze z manažerského hlediska hodnotit jako pozitivní, jelikož čím vyšší je NWC, tím je podnik 62
schopnější pokračovat ve své činnosti i v případě, kdy dostojí veškerým svým závazkům. Nicméně ve společnosti ELM tvořil čistý pracovní kapitál nejvýše 25% krátkodobých závazků (v roce 2009), což nasvědčuje více konzervativní strategii firmy
Bankrotní / bonitní modely Altmanův model bankrotu Společnost nemá veřejně obchodovatelné akcie, a proto použijeme upravenou rovnici Z = 0,717 x1 + 0,847 x2 + 3,107 x3 + 0,42 x4 + 0,998 x5
Tabulka 13 - Altmanovo Z-Scóre
prac.kapitál / celk.aktiva (x1) zisk po zdanění / celk.aktiva (x2) EBIT / celk.aktiva (x3) Základní kap. / celk.dluhy (x4) Celk.tržby / celk.aktiva (x5) Z-Scóre
2007 -0,0916
2008 0,0670
2009 0,1796
2010 0,1460
2011 0,1471
0,0121
0,0136
0,0164
0,0220
0,0207
0,0180 0,1345
0,0171 0,2382
0,0182 0,2338
0,0253 0,1545
0,0207 0,1331
2,5569
2,3918
2,0716
2,3694
1,8559
2,6088
2,5998
2,3650
2,6316
2,0953
Zdroj: Vlastní výpočty
Hodnoty Z-skóre se u společnosti ELM pohybují celé sledované období 2007 – 2011 v oblasti tzv. šedé zóny, což nám neukazuje žádnou statisticky průkaznou prognózu. Tento model není vhodný pro určení pravděpodobnosti bankrotu.
Index bonity Rovnice pro výpočet bonitního modelu B = 1,5 x1 + 0,08 x2 + 10 x3 + 5 x4 + 0,3 x5 + 0,1 x6
Tabulka 14 - Index bonity
Cash flow / cizí zdroje (x1)
2007 0,0380
2008 -0,0199
2009 0,0254
2010 0,0079
2011 0,0114
Celk.aktiva / cizí zdroje (x2) Zisk před zdan./ celk.aktiva (x3)
1,1563 0,0180
1,2992 0,0171
1,3090 0,0182
1,2290 0,0253
1,2234 0,0207
63
Zisk před zdan. / celk. tržby (x4) 0,0087
0,0088
0,0112
0,0134
0,0136
Zásoby / celk.tržby (x5)
0,1877
0,2019
0,2511
0,2357
0,2388
Celk.tržby / celk.aktiva (x6)
2,5569
2,3918
2,0716
2,3694
1,8559
Index bonity
0,6850
0,5891
0,6636
0,7380
0,6470
Zdroj: Vlastní výpočty
Index bonity shodně ukazuje za sledované období na nepříliš dobrou situaci. Postupně je patrné určité zlepšení, dle hodnotící stupnice, určité problémy. Index bonity nám tedy jasně říká, že společnost by mohla být ohrožena bankrotem.
4.4 Vhodná struktura bankovního financování Cash conversion cycle (CCC) kalkulace k 09/2011 – výpočet potřeby provozního financování: - obrátka pohledávek: 61 dní - obrátka zásob: 67 dní - obrátka závazků: 68 dní gap (prostor) na provozní financování = 61 + 67 - 68 = 60 dní - náklady na služby a materiál: 168.136 tis. Kč - personální náklady: 26.758 tis. Kč - ostatní provozní náklady (daně): 145 tis. Kč - počet dní v období: 274 průměrné jednodenní náklady = (168.136 + 26.758 + 145) / 274 = 195.039 / 274 = 711,8 tis. Kč potřeba provozního financování dle CCC metody = 60 * 711,8 = 42,708 mil. Kč 1) revolvingová linka pro financování zásob - výše: 20 mil. Kč - čerpání v Kč - splatnost 1 rok s možností prodloužení - linka určená pro financování zásob materiálu a rozpracované výroby - čerpání ve výši 50 % celkových zásob společnosti 2) víceúčelová linka pro financování pohledávek formou kontokorentu a doplňkové bankovní produkty 64
- výše 25 mil. Kč - splatnost 1 rok s možností prodloužení - linka pro financování 90 % hodnoty obchodních pohledávek klienta (akceptované pohledávky: splatnost max. 90 dní, max. 30 dní po splatnosti) - vzhledem k vysokému objemu exportu čerpání v CZK i v EUR - dále je pod linkou možné čerpat tzv. treasury limit pro zajištění kurzového rizika 3) investiční linka na předfinancování EU dotačních projektů - společnost ELM připravuje projekty pro rozvoj svých technologií, na které má v rámci programů EU a ČR schváleny dotace ve výši 50 % - 80% celkové investice - objem projektů se předpokládá ve výši ca 10-15 mil. Kč - výše: 10 mil. Kč – linka určena pro předfinancování přislíbených dotací - financování formou separátních tranší vždy zvlášť pro každý projekt / dotaci - lineární kvartální splácení úvěru nekrytého dotací z free cash flow, dotační část splatná bulletově při obdržení dotace - linku možno čerpat do 31.12.2012, splatnost jednotlivých tranší max. 31.12.2014 (vazba na dotační programy + rezerva pro výplatu dotace) - zajištění společné / křížové pro všechny úvěry: vlastní směnka společnosti s avalem jednatele, zástava zásob notářským zápisem, zástava obchodních pohledávek, zástava soukromé nemovitosti jednatele – rodinné vily (sama společnost nevlastní žádné nemovitosti)
4.5 Shrnutí a stanovení bonity podnikatelského subjektu Společnost ELM s.r.o. se zabývá výrobou vinutí do statorů a rotorů pro elektromotory. Na trhu funguje již přes dvacet let a v současnosti stojí na prahu velkého úspěchu nebo naopak stagnace až selhání. Společnost si velmi citlivě uvědomuje pozici, ve které se právě nachází a hledá adekvátní řešení ve všech oblastech svého provozu, tzn. od zdokonalování IT systémů, přes zpřesňování manažerského účetnictví a akvizici nových obchodních partnerů, až po volbu vhodné struktury bankovního financování. Vzhledem k nastavené strategii stát se monopolním dodavatel svých zákazníků a přitom jim nevytvářet přímou konkurenci, nově vyvinuté unikátní technologii, diversifikaci portfolia klientů a nastavení vhodné struktury financování má společnost ELM vysoký potenciál a dle mého soudu do 5 let vyroste v obchodně i finančně společnost s unikátním know-how, která bude mít na svém trhu neotřesitelné postavení. 65
66
5 Výsledky a možné alternativy přístupu UCB v oblasti obsluhy SME klientely Výsledkem finanční analýzy dle předchozího rozboru jednotlivých fází analýzy je navrhnutý a schválený úvěrový návrh. Společnost ELM může čerpat krátkodobý revolvingový úvěr, který bude sloužit ke krátkodobému profinancování zásob; dále kontokorentní úvěr, jehož výše bude odvozena na základě výše předložených postoupených pohledávek s diskontem 10% či treasury linkou. Možná alternativa dalšího čerpání je investiční linka na předfinancování EU dotačních projektů s možností čerpání do konce roku 2012. Hodnocení bonity společnosti bylo provedeno v jednotlivých fázích analýzy, což byly sběr podkladů (finanční výkazy), jejich vyhodnocení pomocí softwarového modelu banky, následná finanční i nefinanční analýza klienta, ohodnocení rizika a rozhodnutí o možnostech a výši jeho financování. Z uvedeného vyplývá, že jedním ze základních kritérií pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru je úvěruschopnost (bonita) příjemce úvěru, příp. dalších účastníků úvěrového vztahu (ručitel, spoludlužník apod.), vyjádřená hodnotou ratingu pomocí softwarového modelu banky a dále pak dále neméně důležitým podrobnějším hodnocením, prováděným příslušným analytikem. Účastník úvěrového vztahu je zařazen do určité bonitní třídy, která může být jedním z parametrů pro určení příslušné úrovně úvěrové (schvalovací) kompetence. Do jeho hodnocení vstupuje celá řada ukazatelů, jejichž váhy či hodnoty se mění s aktuální ekonomickou situací změní či vývojem jednotlivých odvětví či jiných událostí. Výstupem softwarového hodnocení pro určení bonity klienta je mnoho ukazatelů, které jsou vyvinuty přímo pro potřeby bankovních analýz a jsou tudíž jedinečné. Někdy mohou být tyto hodnotící modely neznámé i pro vlastní zaměstnance banky, aby nedocházelo k možnému ovlivňování vstupních klientských dat. Hlavním faktorem ovlivňující hodnocení bonity klienta však nezůstávají pouze ukazatelé vycházející z finanční analýzy, ale z velké části jsou závěry ovlivněny hlavně intuicí a zkušeností úvěrových analytiků. Banka se touto důkladnou analýzou svých klientů a stanovení úrovní jeho rizikovosti může vyvarovat špatných obchodních rozhodnutí a tím tak snížit své rizikové náklady.
67
QUICKIE – nový zjednodušený přístup k financování SME29 QUICKIE je produkt UCB, který je zjednodušenou alternativou pro možné financování SME klientů. Jedná se o produkt se zrychleným úvěrovým procesem jak potenciálním či současným klientům firemní klientely, kde jsou definovány zvláštní pravidla a postupy. Tento produkt je cílen primárně na segment SME klientely, kteří jsou: •
tuzemská právnická osoba (vyjma bytových družstev a společenství vlastníků
jednotek) nebo •
fyzická osoba podnikatel (tj. podnikatel vedoucí účetnictví).
Formy čerpání Quickie lze poskytnout v různých formách čerpání, přičemž úvěrové linky mohou být poskytnuty jako závazné nebo nezávazné (jednoznačně preferovanou variantou je sjednání nezávazné (nekomitované) linky) se splatností maximálně 1 rok. Jedná se o tyto formy čerpání: a) víceúčelová linka - revolvingově využitelná víceúčelová linka ve formě kontokorentního úvěru, tranší, bankovních záruk, linky pro treasury obchody, akreditivů; b) kontokorentní úvěr - úvěr určený k financování provozních potřeb; c) úvěrová linka pro krátkodobé úvěry - úvěry čerpané v tranších (revolving) se splatností několika týdnů nebo měsíců, maximálně však 1 roku - dle volby klienta; d) krátkodobé bankovní záruky - na základě příkazů k vystavení záruky lze poskytnout především následující druhy záruk: •
platební záruky
•
záruky za nabídku
•
akontační záruky
•
záruky za dobré provedení díla
Formou Quickie rámce lze rovněž poskytnout přísliby bankovních záruk uvedených druhů. e) linka
pro
treasury
obchody
v rámci
Quickie
může
zahrnovat
krátkodobé
obchody/deriváty, pokud nejsou sjednané za účelem spekulace. Produkt může být sjednán za účelem zajištění (hedging) formou FX Forwards, FX Option, FX Swap, IR Option, IR Swap, pokud existuje podkladové aktivum, které je doprovázeno (zajišťováno) 29
Interní zdroj banky, jedná se o důvěrné informace.
68
derivátovým obchodem, a to v maximálním poměru 1 : 1, tj. objem derivátového obchodu nesmí převýšit objem podkladového instrumentu (např. úvěru, pohledávek). Rovněž může být sjednán investiční produkt, jehož součástí je Treasury derivát např. vázané depozitum pro klienty obchodující v cizí měně. Zajištění Preferovanými formami zajištění Quickie jsou: •
avalovaná firemní/osobní bianco směnka - čímž se rozumí směnka s avalem všech vlastníků společnosti, nebo alespoň většinových vlastníků (ovládajících osob). Většinovým vlastníkem (ovládající osobou) rozumíme osobu, jejichž celkový obchodní podíl představuje více než 60% vlastnické struktury žadatele, popř. mají rozhodující vliv na řízení společnosti např. na základě dohody uzavřené s ostatními vlastníky;
•
zajištění s materiální hodnotou
- typicky nemovitost nebo termínovaný vklad
(materiální hodnota zajištění musí být alespoň 80 % výše Quickie rámce). Quickie rámec je možno poskytnout ve výši max. 10.000.000 Kč. Maximální výše rámce je dále omezena v souladu s parametry uvedenými v následující tabulce: Tabulka 15 - Parametry pro stanovení výše QUICKIE rámce Celkový rating
Zajištění
Omezení A: kombinace ratingu a zajištění
Omezení B: dle výše účetního obratu
1 + až 5 -
Avalovaná bianco směnka nebo zajištění s materiální hodnotou Jiné zajištění nebo bez zajištění
10.000.000,- Kč
Avalovaná bianco směnka nebo zajištění s materiální hodnotou Jiné zajištění nebo bez zajištění
6.000.000,- Kč
15 % obratu 5 % obratu 15 % obratu 5 % obratu
6+ až 6-
7+ až 10
4.000.000,- Kč
2.000.000,-Kč
ročního účetního ročního účetního ročního účetního ročního účetního
Quickie se neposkytuje
Zdroj: Vlastní úprava
Pro stanovení maximální výše Quickie je relevantní hodnota ratingu. Quickie je poskytován pro financování oběžných aktiv, proto je výše rámce limitována stavem krátkodobých pohledávek z obchodních vztahů a jednotlivých položek zásob dle průběžných účetních výkazů společnosti. Do rámců provozního financování se započítávají pouze ty rámce, které nejsou refinancovány Quickie. 69
Dále je poskytovaná výše Quickie rámce omezena výší kreditního obratu klienta u UCB. Podmínky čerpání Podmínkou čerpání je požadovaná výše platebního styku na běžných účtech klienta u UCB, která musí být zakotvena i ve smluvní dokumentaci. Klient musí v každém kalendářním měsíci dosáhnout kreditního obratu na účtech v minimální výši 5/12 Quickie rámce. Plnění je požadováno standardně od třetího kalendářního měsíce, jenž následuje po datu uzavření úvěrové smlouvy. V případě nového klienta, kteří nemají v UCB žádnou platební historii s požadovanou výší kreditního obratu, se za účelem ověření schopnosti splácet, požaduje předložení výpisů z běžného účtu u jiné banky za poslední tři měsíce a převedení platebního styku na účty v UCB. Čerpání Quickie rámce, který neslouží k refinancování úvěru klienta u jiné banky, je povoleno čerpání dvoufázově tzn. může čerpat úvěr, aniž by dosáhl požadovaných obratů ve výši max. 5.000.000,-Kč a jakmile dosáhne kreditní obrat na běžných účtech klienta v UCB alespoň 5/24 Quickie rámce, je mu povoleno dočerpat celý úvěr v následujícím kalendářním měsíce. Quickie rámec poskytnutý za účelem refinancování úvěru klienta u jiné banky nepodléhá výše uvedenému omezení, ale je vyžadováno předložení písemného potvrzení banky o zůstatku úvěru a také o tom, že po jeho splacení bude úvěrový vztah s klientem ukončen. Při hodnocení bonity klienta a rizikovosti transakce se úvěrový analytik zaměří zejména na: •
předmět podnikání a vývoj tržeb klienta, jeho podíl na trhu a situaci na trhu sektoru klienta,
•
míru ziskovosti a její přiměřenost vůči celkové zadluženosti po případném poskytnutí úvěru se zohledněním případných leasingových závazků klienta,
•
stav likvidity klienta se zohledněním kvality jeho pohledávek a závazků,
•
přiměřenost podílu vlastního jmění klienta na celkové bilanční sumě klienta,
•
obsah významných a skokových položek účetních výkazů a riziko-relevatní hodnocení jejich možného dopadu v dalším účetním období,
•
míru plnění závazků klienta vůči bance za minulé období,
•
výše a struktura aktiv klienta a míra jejich souladu s předmětem podnikání a konkurencí na trhu,
•
případné jiné riziko-relevantní informace o klientovi, které mají, či by mohly mít, přímý nebo nepřímý dopad na bonitu klienta.
70
Podmínky pro poskytnutí Quickie Podmínkou pro poskytnutí Quickie je posouzení klienta, které se skládá z níže uvedených činností. Posouzení klienta pro poskytnutí úvěru Quickie je zodpovědností příslušného bankovního poradce či úvěrového specialisty. Pro vyhodnocení, zda je klientovi možné poskytnout Quickie, je třeba provézt subratingový test a vyhodnotit KO kritéria. V případě pozitivního výsledku obou testů je možné pokračovat ve zpracování úvěru zrychleným procesem. V opačném případě musí být úvěrový návrh zpracován standardním způsobem. Subratingový test spočívá ve vyhodnocení pěti základních finančních ukazatelů (patří mezi chráněné informace banky). Smyslem tohoto testu je odfiltrovat takové klienty, u nichž je nejvyšší pravděpodobnost defaultu (testováno na historických případech selhání v portfóliu banky). Vyhodnocení KO kritérií Ve zrychleném procesu lze pokračovat po splnění všech následujících podmínek: •
klient je tuzemská právnická osoba (vyjma bytových družstev a společenství vlastníků jednotek) či fyzická osoba podnikatel vedoucí účetnictví a jeho rating byl stanoven max. 6-;
•
tržby klienta nepochází z financování/realizace projektů;
•
žádné negativní informace o klientovi v Centálním registru úvěrů (tj. závazek nad 10.000 Kč po splatnosti více než 30 dní za období posledních 12 měsíců);
•
konsolidovaná expozice vůči všem členům ESS je menší nebo rovna 10.000.000 Kč;
•
úvěrová expozice vůči každému členu ESS je zpracovávána tímto úvěrovým procesem;
•
žádný z členů ESS vč. klienta nebyl za poslední 2 roky a není v současné době v insolvenčním řízení;
•
účty klienta vedené u UCB ani u jiné banky nebyly za poslední 2 roky stižené exekucí (na základě prohlášení v úvěrové smlouvě);
•
klient má uzavřené minimálně dvě 12měsíční účetní období plného provozu, účetní závěrky jsou opatřeny razítkem FÚ nebo ověřeny auditorem (podléhají-li ověření); dále klient předložil aktuální (= ne starší 3 měsíců) účetní výkazy;
•
klient nemá závazky po splatnosti u daňových orgánů a orgánů soc. pojištění, zdravotních pojišťoven zaměstnanců společnosti a finančních institucí (leasingové a splátkové společnosti); 71
•
ověřena fyzická existence klienta (na místě podnikání a v sídle) před schválením a každým review obchodu.
Quickie je poskytován se splatností maximálně 1 rok (365 dnů) ode dne, kdy vstupuje v účinnost úvěrová smlouva. Platnost poskytnutých záruk a akreditivů smí být maximálně 1 rok, avšak může překročit datum splatnosti Quickie maximálně o 1 rok; platnost vydaných příslibů bankovních záruk nesmí překročit datum splatnosti celého rámce. Splatnost jednotlivých treasury produktů je maximálně 1 rok a smí překročit celkový limit maximálně o 12 měsíců. Shrnutí a vyhodnocení Quickie proces nebo jeho obdobu využívá většina bank působících na českém bankovním trhu. Cílem je podle přesně stanovených pravidel systémově rozhodnout o bonitě společnosti a možnosti poskytnutí úvěru nebo naopak jeho odmítnutí. Pro všechny tyto procesy je typický důraz na vedení platebního styku, dostatečnou výši obratu a oběžných aktiv a také na celkovou bankovní zadluženost. Úvěry poskytované na základě těchto procesů jsou v korporátním bankovnictví možné právě jen SME segmentu, kde kvůli nedostatku dat není možná detailní analýza a kde je maximální úvěrový limit dostačujícím financováním. U větší společností je již nezbytně nutná individuální detailní finanční analýza a objem poskytovaných úvěrů je řádově větší. Přes zrychlené úvěrové procesy se tak banky snaží vyjít vstříc SME klientele a nabídnout produkt, díky kterému tito klienti mohou získat prakticky libovolný druh bankovního financování a to bez náročné přípravy podkladů.
72
ZÁVĚR Postavení malých a středních podniků hraje důležitou roli ve většině států a představují tak klíčovou oblast tržních ekonomik, jež dokládají jejich vysoké podíly na celé řadě podstatných ekonomických ukazatelů. V první části diplomové práce byl vymezen pojem pro malé a střední podniky - SME, jejich výhody a nevýhody. Mezi přednosti SME patří zaměření jejich činností a produkce na lokální trhy, pružně reagují na vzniklé situace na trhu či zaměstnávají značné množství pracovní síly. Mezi slabé stránky patří jejich omezený a mnohdy nákladný přístup ke kapitálu či politická nejistota, která pro ně znamená zdroj možných rizik. Vznik a rozvoj malých a středních podniků je důležitý a žádoucí, a proto se problematice SME věnují vlády většiny zemí. Formou různých programů se snaží přispívat k tvorbě příznivého hospodářského prostředí a podporovat jejich fungování a rozvoj. Druhá kapitola práce byla věnována formám a zdrojům financování, které mohou malé a střední podnikatelské subjekty na počátku či v průběhu činnosti využít. Zejména v počátečních fázích jejich vývoje jsou kladeny požadavky na financování z vlastních zdrojů, zejména do doby, než se jim podaří vytvořit či vydobýt určité ekonomické postavení, které by jim umožnilo přístup k dalším formám kapitálu, zejména pak bankovním úvěrům. Nejvyužívanější metodou alternativní formy financování je prostřednictvím leasingu, a to díky své snadné dostupnosti, ale i faktoringové financování se stává čím dál víc oblíbenější a využívanější. Velký význam v zachování a posílení konkurenceschopnosti SME hraje podpora malých a středních podniků, ať už z úrovně národní či od EU. Hlavní kompetence v systému podpory na centrální úrovni má Ministerstvo průmyslu a obchodu, kterému je podřízena celá řada institucí. Jejich hlavním a společným cílem je podporovat SME, ať už zvýhodněním jejich přístupu ke kapitálu nebo formou různých dotací či zvýhodněných úvěrů, např. prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky jsou poskytovány úvěry za zvýhodněných podmínek či bankovní záruky k získání úvěrů od komerčních bank.Velkým problémem však zůstává špatná orientace v celém systému státních podpor a značná administrativní náročnost, která mnoho podnikatelských subjektů odradí od jejich využívání. V další části práce jsem se zaměřila na konkrétní společnost ELM, která působí v oblasti výroby elektromotorů. Jedná se o kvalitní a rostoucí společnost, která neustále rozvíjí svoji 73
činnost, podporuje vývoj a výrobu vlastních specifických komponentů, tak aby se jí dařilo obstát v konkurenčním prostředí a v budoucnu patřit mezi „špičku“ v tomto oboru. Pomocí vybraných finančních ukazatelů byla provedena analýza společnosti z hlediska hospodaření a zdrojů jeho financování. Za sledované období společnost ELM nevykázala ztrátu a hodnoty obratu a výkonů dosahují plánovaných a uspokojivých výsledků. K financování svojí činnosti společnost využívá kombinaci zdrojů vlastních a cizích. Jedná se zejména o klasické formy financování prostřednictvím bankovních úvěrů a z alternativních zdrojů se jedná o leasing a faktoring. Rozhodujícím zdrojem financování společnosti ELM jsou tak cizí zdroje. U vývoje vybraných poměrových ukazatelů stojí za zmínku vysoké hodnoty ukazatelů zadluženosti, kde celková zadluženost dosahuje ve sledovaném období hodnoty okolo 80%, což je způsobeno reinvesticí volných prostředků do výzkumu a k navýšení základního kapitálu. I přesto společnost neměla v minulosti problém se získáním úvěrů od bankovních institucí a je považována za spolehlivého klienta. Poslední kapitola byla zaměřena na „zjednodušené“ bankovní procesy pro poskytnutí financování SME podnikům (konkrétní příklad UCB). Zjednodušené úvěrové procesy jsou na jedné straně nástrojem bank, jak snížit své jednotkové náklady, získat rychle větší podíl na trhu a zároveň vyjít vstříc SME klientele, která není připravena (zejm. administrativně) na standardní detailní úvěrový proces. Na druhou stranu pro banku nesou i nemalá rizika, kdy díky „povrchní“ analýze je výrazně větší část (v porovnání s úvěry poskytnutými na základě standardního procesu) takto poskytnutých úvěrů problémová – a to ať už díky špatné finanční situaci jednotlivých dlužníků nebo díky tomu, že se od počátku celého obchodu jednalo o podvod. Pro SME klienty znamenají zrychlené a zjednodušené úvěrové procesy šanci na získání bankovního financování, na které by v případě běžného úvěrového procesu nedosáhly. Tím se jim otvírají možnosti dalšího rozvoje a růstu společnosti. I SME podniky však musí dobře zvážit, zda jsou již připravené na úvěrové financování a zda budou do budoucna schopné poskytnuté úvěry řádně a včas splácet. V mnoha případech společnosti přecení své síly a přijatý úvěr prakticky vede pouze k přehřátí společnosti, které v případě SME často nakonec vede k jejímu úpadku. Opět tedy platí, že jak na straně banky, tak na straně klienta je při poskytování/přijetí úvěru potřebná obezřetnost. Každopádně zrychlené úvěrové procesy se již zabydleli v produktech významných českých bank a pokud ty chtějí být v segmentu SME úspěšné, musí v jejich nabízení a inovací pokračovat i nadále.
74
SEZNAM LITERATURY Monografie 1.
BARTOŠEK, K. - Felsbergová, D. - Jaro., P. Bankovnictví v České republice. 1998.
2.
BAŘINOVÁ, D., VOZŇÁKOVÁ, I. Vyhodnocení a využití účetních výkazů pro manažery, společníky a akcionáře.
3.
DVOŘÁK, Ivan; PROCHÁZKA, Pavel. Rizikový a rozvojový kapitál: venture capital. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1998. 169 s. ISBN 80-85943-74-3.
4.
DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-X.
5.
MAREŠ, Stanislav. Zdroje financování podniku. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2003. 107 s. ISBN 80-86754-12-X.
6.
RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza. 2. vyd. Praha: GRADA, 2008. 120s. ISBN 978-80247-2481-2.
7.
SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vydání. Brno:Computer Press, a.s., 2007, 154s. ISBN 978-80-251-1830-6.
8.
SEDLÁČEK, Jaroslav. Základy finančního účetnictví. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2005. 331 s. ISBN 80-86119-95-5.
9.
SYNEK, Miroslav. Podniková ekonomika. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. 475 s. ISBN 80-71798-92-4.
10.
VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přeprac. vyd. Praha: Ekopress, 2005. ISBN 80-7208-106-3.
11.
VEBER, J., SRPOV8, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 304s. ISBN 80-247-1069-2.
12.
WAWROSZ, Petr. Zdroje financování podnikatelské činnosti. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 1999. 335 s. ISBN 80-7208-106-3.
Internetové zdroje 13.
SOKOLT, Ladislav. Koncepce podpory MSP na období 2007 – 2013 [online]. 24.5.2006 [cit. 30.11.2011]. MPO/Malé a střední podnikání. Dostupné z WWW: .
14.
Kategorie podniku.PGN [online]. 16.8.2007 [cit. 6.12.2011]. Wikipedia. Dostupné z WWW:. 75
15.
Malé a střední podniky [online]. 16.8.2007 [cit. 6.12.2011]. Wikipedia. Dostupné z WWW: .
16.
Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2010. [online]. 17.8.2011 [cit. 30.11.2011]. MPO/Malé a střední podnikání .Dostupné z WWW: .
Zákony 17.
Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy české republiky, ve znění pozdějších předpisů, v platném znění.
Další zdroje 18.
Výroční zprávy společnosti ELM 2007 – 2011.
19.
Internetové stránky společnosti ELM.
76
SEZNAM TABULEK, OBRÁZKŮ, GRAFŮ PŘEHLED TABULEK Tabulka 1 - Kritéria pro zařazení podniku mezi SME................................................................ 9 Tabulka 2 - SWOT analýza SME v ČR.................................................................................... 14 Tabulka 3 - Přehled největších odběratelů vč. podílu na tržbách ............................................. 51 Tabulka 4 - Přehled hlavních dodavatelů ................................................................................. 51 Tabulka 5 - Určení statusu SME klienta................................................................................... 53 Tabulka 6 - Časová struktura pohledávek ................................................................................ 56 Tabulka 7 - Časová struktura závazků...................................................................................... 59 Tabulka 8 - Ukazatelé zadluženosti v jednotlivých letech ....................................................... 60 Tabulka 9 - Ukazatelé likvidity v jednotlivých letech.............................................................. 60 Tabulka 10 - Ukazatelé aktivity v jednotlivých letech ............................................................. 61 Tabulka 11 - Ukazatelé rentability v jednotlivých letech ......................................................... 61 Tabulka 12 - Čistý pracovní kapitál ......................................................................................... 62 Tabulka 13 - Altmanovo Z-Scóre ............................................................................................. 63 Tabulka 14 - Index bonity ........................................................................................................ 63 Tabulka 15 - Parametry pro stanovení výše QUICKIE rámce ............................................... 69
PŘEHLED GRAFŮ Graf 1 – Vývoj počtu SME podniků v ČR v letech 2000 - 2010 ............................................. 13 Graf 2 - Vývoj vybraných hodnot z výkazu zisku a ztrát ......................................................... 55 Graf 3 - Horizontální analýza aktiv (v tis.Kč) .......................................................................... 57 Graf 4 - Vertikální analýza aktiv (v tis.Kč) .............................................................................. 57 Graf 5 - Vertikální analýza pasiv (v tis. Kč)............................................................................. 58 Graf 6 - Vertikální rozbor pasiv (v tis.Kč) ............................................................................... 58 Graf 7 - Vývoj čistého pracovního kapitálu ............................................................................. 62 PŘEHLED SCHÉMAT Schéma 2 - Index bonity (stupnice hodnocení) ........................................................................ 46 PŘEHLED OBRÁZKŮ Obrázek 1 - Porovnání segmentačních kritérií (tržby v mil.Kč) .............................................. 10 Obrázek 2- Grafické znázornění čistého pracovního kapitálu.................................................. 48
77
Příloha č. 1 – Produkty ELM
Cíle pro dosažení této strategie •
aktivní obchodní a marketingové politiky
•
inovace výrobků, pružná reakce na aktuální příležitosti trhu
•
budování IT zázemí firmy
Rotory •
vinuté rotory
o pro běžné použití
78
o pro speciální použití o pro práci ve velice extrémních podmínkách s drážkovými i háčkovými komutátory, bez komutátoru o 2pólové, 4pólové, vícepólové, segmentové o průměr želez od 20 mm do 150 mm o navíjení kruhovými vodiči od průměru 0,09 mm do 2,5 mm o navíjení paralelními dráty o použití technologie dle požadavku na výrobek, velikosti série a dohody se zákazníkem o použití moderních strojních zařízení a technologií o použití moderních měřících zařízení •
rotory s magnety
Statory •
vinuté statory
o pro běžné použití o pro speciální použití o pro práci ve velice extrémních podmínkách o 2pólové, 4pólové, vícepólové, víceotáčkové, speciálnírovné drážky, šikmé drážky o segmentové
s
kompaktním
paketem,
segmentové se samostatnými segmenty o průměr želez od 50 mm do 200 mm o navíjení kruhovými vodiči od průměru 0,09 do 1,4 mm o navíjení paralelními dráty o použití technologie dle požadavku na výrobek, velikosti série a dohody se zákazníkem o použití moderních strojních zařízení a technologií o použití moderních měřících zařízení
Montáže •
montáž svorkovnic
•
lisování ložisek a ventilátorů
•
zapojování svorkovnic
•
montáž motorových jednotek
79
•
montáže příslušenství
Dále ELM nabízí kompletní servis elektromotorů, spolupráce na vývoji a technologické poradenství.
Aplikovatelnost produktů
Produkty ELM jsou aplikovatelné prakticky ve všech výrobcích, které pohánějí elektromotory všech rozměrů. Finálními zákazníky jsou tedy subjekty z oboru energetiky, automotive, potravinářství, zdravotnictví, spotřebního zboží, apod. Konkrétně se elektromotory používají např. pro: •
balící stroje
•
scootery, elektrokola
•
jeřábní systémy
•
myčky
•
tiskařské stroje
•
vrtačky
•
přepravníky
•
hoblíky
•
textilní stroje
•
brusky
•
obráběcí stroje
•
scootery, elektrokola
•
lisy
•
elektrokolečka s nástavnýmimoduly
•
klimatizační zařízení
•
nákladní automobily
•
odstředivky
•
vratové systémy
•
čerpadla
•
bazénové systémy.
•
invalidní vozíky
80
Příloha č. 2 – finanční výkazy ELM
ELEKTROMOTORY s.r.o. BALANCE SHEET - ASSETS
201 TOTAL ASSETS 202 A. Receivables for subscriptions 203 B. FIXED ASSETS 204 B.I. Intangible fixed assets 205 B.I.1. Incorporation expenses 206 B.I.2. Research and development 207 B.I.3. Software 208 B.I.4. Valuable rights 209 B.I.5. Goodwill (+) 210 B.I.5. Goodwill (-) 211 B.I.6. Other intangible fixed assets 212 B.I.7. Intangibles fixed assets under construction 213 B.I.8. Advance payments for intangible fixed assets 214 B.II. Tangible fixed assets 215 B.II.1. Land 216 B.II.2. Buildings, halls and structures 217 B.II.3. Machines, tools and equipment, transportation means 218 B.II.4. Perennial crops 219 B.II.5. Breeding and draught animals 220 B.II.6. Other tangible fixed assets 221 B.II.7. Tangible fixed assets under construction 222 B.II.8. Advance payments for tangible fixed assets 223 B.II.9. Adjustments to acquired assets (+) 224 B.II.9. Adjustments to acquired assets (-) 225 B.III. Financial investments 226 B.III.1. Shares and ownership interests with controlling influence 227 B.III.2. Shares and ownership interests with substantial influence 228 B.III.3. Other securities and ownership interests 229 B.III.4. Intercompany loans 230 B.III.5. Other financial investments 231 B.III.6. Financial investments under construction 232 B.III.7. Advance payments for financial investments 233 C. CURRENT ASSETS 234 C.I. Inventory 235 C.I.1. Materials
2011 30/09/2011 9 months (IN) CZK(Ths) 110 257 0 8 002 0 0 0 0 0 0 0 0
2010 2009 2008 2007 31/12/2010 31/12/2009 31/12/2008 31/12/2007 12 months 12 months 12 months 12 months (FI) (FI) (FI) (FI) CZK(Ths) CZK(Ths) CZK(Ths) CZK(Ths) 95 449 67 174 65 457 60 201 0 0 0 0 9 132 7 838 10 963 13 665 0 0 0 60 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 60 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
0
0
0
0
0
0 7 866 0 0
0 8 996 0 0
0 7 702 0 0
0 10 827 0 0
0 13 469 0 0
2 987 0 0 3 553
5 147 0 0 3 644
4 072 0 0 3 593
6 781 0 0 3 752
10 134 0 0 3 333
1 326
0
37
194
2
0 0 0 136
205 0 0 136
0 0 0 136
100 0 0 136
0 0 0 136
0
0
0
0
0
34
34
34
34
34
102 0 0
102 0 0
102 0 0
102 0 0
102 0 0
0
0
0
0
0
0 101 365 40 046 33 447
0 85 778 42 662 35 049
0 58 671 27 308 21 788
0 53 728 25 709 18 649
0 45 392 23 476 16 599
81
236 C.I.2. Work-in-progress and semi-finished products - A normal 237 C.I.2. Work-in-progress and semi-finished products - B construction 238 C.I.3. Finished products 239 C.I.4. Animals 240 C.I.5. Merchandise 241 C.I.6. Advance payments for inventory 242 C.II. Long term receivables 243 C.II.1. Trade receivables - A others 244 C.II.1. Trade receivables - B intragroup 245 C.II.1. Trade receivables - C advances paid 246 C.II.1. Trade receivables - D non collectible A/R 247 C.II.2. Receivables from companies with controlling influence 248 C.II.3. Receivables from companies with substantial influence 249 C.II.4. Receivables from partners and participants in an association 250 C.II.5. Long term advances paid 251 C.II.6. Estimated receivables 252 C.II.7. Other receivables 253 C.II.8. Deferred tax assets 254 C.III. Short-term receivables 255 C.III.1. Trade receivables - A others 25501 after allowances for doubtful account 256 C.III.1. Trade receivables - B intragroup 257 C.III.1. Trade receivables - C non collectible A/R 258 C.III.1. Trade receivables - D retention 259 C.III.2. Receivables from companies with controlling influence 260 C.III.3. Receivalbes from companies with substantial influence 261 C.III.4. Receivables from partners and participants in an association 262 C.III.5. Social security 263 C.III.6. Due from state-tax receivables 264 C.III.7. Other advanced paid - A normal 265 C.III.7. Other advanced paid - B advances on inventories 266 C.III.7. Other advanced paid - C advances to owners 267 C.III.8. Estimated receivables 268 C.III.9. Other receivables 26801 deffered tax assets (s/t) 269 C.IV. Short-term financial assets 270 C.IV.1. Cash 271 C.IV.2. Bank accounts (+) 272 C.IV.2. Bank accounts (-) 273 C.IV.3. Short-term financial assets 274 C.IV.4. Short-term financials assets under construction 275 D.I. ACCRUALS 276 D.I.1. Deferred expenses 277 D.I.2. Complex deferred expenses
4 943
4 943
3 835
3 865
3 870
0 0 0 1 653 3 0 0 0 0
0 0 0 2 639 31 0 0 0 0
0 0 0 1 685 0 0 0 0 0
0 0 0 3 195 0 0 0 0 0
0 0 0 2 999 8 0 0 0 0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0 0 0 0 0 57 455 52 238 0 0
0 0 0 0 0 40 283 36 956 0 0
0 0 0 0 0 29 140 27 495 0 0
0 0 0 0 0 27 101 25 763 0 0
0 0 0 0 0 19 994 17 605 0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0 0 3 638 313
0 0 2 287 929
0 0 695 863
0 0 163 1 046
0 0 1 176 691
0
0
0
0
0
0 0 1 266 0 3 864 1 978 1 886 0 0
0 30 81 0 2 833 933 1 900 0 0
0 7 80 0 2 223 955 1 268 0 0
0 15 114 0 918 344 574 0 0
0 431 91 0 1 922 621 1 301 0 0
0 890 890 0
0 539 527 0
0 665 646 0
0 766 766 0
0 1 144 1 144 0
82
278 D.I.3. Accrued revenue ELEKTROMOTORY s.r.o. BALANCE SHEET - LIABILITIES
301 TOTAL LIABILITIES 302 A. EQUITY 303 A.I. Registered capital 304 A.I.1. Registered capital 305 A.I.2. Own shares 306 A.I.3. Change of registered capital 307 A.II. Capital funds 308 A.II.1. Share premium 309 A.II.2. Other capital funds 310 A.II.3. Gains or losses from revaluation of assets and liabilities 311 A.II.4. Gains or losses from mergers 312 A.III. Funds created from net profit 313 A.III.1. Legal reserve fund 314 A.III.2. Statutory and other funds 315 A.IV. Profit (loss) of previous years 316 A.IV.1. Retained earnings from previous years 317 A.IV.2. Accumulated losses from previous years 318 A.V. Profit (loss) of current period (+/-) 319 B. LIABILITIES 320 B.I. Provisions 321 B.I.1. Statutory provisions 322 B.I.2. Pension and other benefits provisions 323 B.I.3. Provisions of income tax 324 B.I.4. Other provisions 325 B.II. Long-term payables 326 B.II.1. Trade payables - A others 327 B.II.1. Trade payables - B intragroup 328 B.II.2. Payables to companies with controlling influence 329 B.II.3. Payables to companies with substantial influence 330 B.II.4. Payables to partners and participants in an association - normal 331 B.II.4. Payables to partners and participants in an association - subordinated debt 332 B.II.5. Long-term advances received - A normal 333 B.II.5. Long-term advances received - B construction 334 B.II.6. Bonds issued 335 B.II.7. Long-term bills of exchange to be paid 336 B.II.8. Estimated payables 337 B.II.9. Other long- term payables 338 B.II.10 Deferred tax payables 339 B.III. Short-term payables
0
2011 30/09/2011 9 months (IN) CZK(Ths) 110 257 19 397 12 000 12 000 0 0 76 0 76
12
19
0
0
2010 2009 2008 2007 31/12/2010 31/12/2009 31/12/2008 31/12/2007 12 months 12 months 12 months 12 months (FI) (FI) (FI) (FI) CZK(Ths) CZK(Ths) CZK(Ths) CZK(Ths) 95 449 67 174 65 457 60 201 17 117 15 022 13 919 8 031 12 000 12 000 12 000 7 002 12 000 12 000 12 000 7 002 0 0 0 0 0 0 0 0 76 76 76 76 0 0 0 0 76 76 76 76
0 0 417 417 0 4 624
0 0 312 312 0 2 633
0 0 257 257 0 1 585
0 0 213 213 0 741
0 0 176 176 0 50
4 624
2 633
1 585
741
50
0 2 280 90 124 0 0 0 0 0 3 020 0 0
0 2 096 77 662 0 0 0 0 0 3 030 0 0
0 1 104 51 318 0 0 0 0 0 4 050 0 0
0 889 50 384 0 0 0 0 0 0 0 0
0 727 52 065 0 0 0 0 0 0 0 0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
3 020
3 030
4 050
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0 0 0 0 0 0 54 167
0 0 0 0 0 0 42 559
0 0 0 0 0 0 21 414
0 0 0 0 0 0 24 770
0 0 0 0 0 0 27 220
83
340 B.III.1. Trade payables - A others 341 B.III.1. Trade payables - B intragroup 342 B.III.2. Payables to companies with controlling influence 343 B.III.3. Payables to companies with substantial influence 344 B.III.4. Paybles to partners and participants in an association 345 B.III.5. Payables to employees 346 B.III.6. Payables to social security 347 B.III.7. Taxes and subsidies to state 348 B.III.8. Short-term advances received - A normal 349 B.III.8. Short-term advances received - B construction 350 B.III.9. Bonds issued 351 B.III.10. Estimated payables 352 B.III.11. Other payables 35201 deffered tax liabilities (short term) 353 B.IV. Bank loans 354 B.IV.1. Long-term bank loans - A normal 355 B.IV.1. Long-term bank loans - B residual part till one year 356 B.IV.2. Short-term bank loans 357 B.IV.3. Short-term financial assistance 358 C.I. ACCRUALS 359 C.I.1. Accrued expenses 360 C.I.2. Deferred revenues 361 Z.1. Guarantees granted 362 Z.2. Guarantees received 363 Z.3. Total operating lease obligations 364 Z.4. Operating lease liabilities for the next year 365 Z.5. Unfunded pension obligations 366 Z.6. Other contingencies (law suits)
46 769 0
36 895 0
14 873 0
13 433 0
18 961 0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
81 1 669 1 036 195
533 1 655 908 535
2 983 1 025 517 74
7 945 1 454 806 289
5 584 1 156 522 312
4 417
1 057
1 085
173
106
0 0 0 0 0 32 937 1 955
0 0 954 22 0 32 073 2 790
0 0 857 0 0 25 854 583
0 0 670 0 0 25 614 962
0 0 579 0 0 24 845 1 080
0 30 982 0 736 736 0 0 0 0 0 0 0
0 29 283 0 670 670 0 0 0 2 359 0 0 0
0 25 191 80 834 834 0 0 0 4 411 0 0 0
0 24 572 80 1 154 1 154 0 0 0 7 969 0 0 0
0 23 685 80 105 105 0 0 0 8 780 0 0 0
84
