Vymáhání nesplácených úvěrových produktŧ firemní klientely

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomie a sociálních věd

Vymáhání nesplácených úvěrových produktŧ firemní klientely Bakalářská práce

Autor:

Radek Ţilinský Bankovní management, Bankovní manaţer

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. František Jirásek, CSc.

Duben, 2012

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 26.4.2012 Radek Ţilinský

Poděkování: Rád bych poděkoval svému vedoucímu práce panu PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za podnětné připomínky a rady při zpracování bakalářské práce, dále svým kolegům z oddělení Workout a Late collection v mé organizaci za poskytnutí odborných informací a rad.

ANOTACE V této bakalářské práci se zabývám problematikou vymáhání pohledávek a prevencí vzniku problémových pohledávek. Jejím cílem je analyzovat moţné způsoby vymáhání, navrhnout moţná zlepšení a tím zvýšit efektivitu vymáhání. Práce je rozdělena do pěti částí. V úvodní teoretické části jsou popsány základní informace týkající se úvěrových obchodů a úvěrové produkty pro firemní klienty. Druhá kapitola popisuje řízení úvěrových obchodů spolu se základními typy rizik, moţnosti minimalizování úvěrových rizik, klasifikace pohledávek a metodu řízení a měření rizik dle Basel II. Třetí část práce obsahuje moţné typy zajišťovacích instrumentů a moţnosti zajištění úvěrů. Čtvrtá část popisuje prevenci vzniku a předcházení problematických pohledávek, jsou uvedeny moţnosti jak zkvalitňovat a kde čerpat důleţité informace o klientech. V páté praktické části jsou analyzovány moţnosti a způsoby, jak dluh vymáhat a jak banky řeší pohledávky za dluţníky. Vymáhání je rozděleno do čtyř fází spolu s procesy, které jsou její součástí. Na závěr navrhuji moţná zlepšení a řešení nedostatků během vymáhání.

KLÍČOVÁ SLOVA Banka, pohledávka, dluţník, vymáhání, dluh, prevence, zajišťovací instrument.

ANNOTATION This bachelor thesis deals with the problems of debt recovery and the prevention of problematic debt origin. Its aim is to analyse the possible ways of extortion, to propose likely improvement thereby to increase the extortion effectiveness. The paper is divided into five parts. The introductory theoretical part describes the basic information relating to credit transactions and credit products for corporate clients. Credit transaction management along with the basic risk types, possibilities of transaction risk minimizing, debt classification and the method of managing and measuring according to Basel II are recounted in the second part. The third one involves the possible ways of securing instruments and the possibilities of credit security. The prevention of origin and the preventing of problematic debts are described in the fourth part. The possibilities of enhancement and the sources of important information about clients are stated as well. The fifth part analyses options and ways of debt recovery. It also describes the approach of banks to solve debts. Extortion is divided into four phases along with the necessary processes. Possible improvement and solution of imperfection while extorting are proposed at the end of the bachelor thesis.

KEY WORDS Bank, claim, debtor, recovery, debt, prevention, hedging instrument.

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 7 ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ ................................................................... 8 1 ÚVĚROVÉ OBCHODY ......................................................................................... 9 1.1 Bankovní úvěrové produkty ................................................................................... 9 1.2 Provozní úvěry...................................................................................................... 13 1.2.1 Kontokorentní úvěr ........................................................................................ 14 1.2.2 Splátkový úvěr ............................................................................................... 14 1.2.3 Revolvingový úvěr.......................................................................................... 14 1.2.4 Úvěr na financování pohledávek ................................................................... 15 1.3 Investiční úvěry .................................................................................................... 15 1.3.1 Investiční splátkový úvěr ............................................................................... 15 1.3.2 Investiční nemovitostní financování .............................................................. 16 1.3.3 Projektové financování .................................................................................. 16 1.3.4 Vývozní (exportní) odběratelský úvěr ............................................................ 16 1.3.5 Úvěr na financování výroby .......................................................................... 17 1.4 Závazkové úvěry a záruky .................................................................................... 17 1.4.1 Dokumentární akreditiv ................................................................................. 17 1.4.2 Bankovní záruka ............................................................................................ 17 1.4.3 Factoring ....................................................................................................... 18 1.4.4 Forfaiting ....................................................................................................... 18 2 ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA ........................................................................ 19 2.1 Charakteristika úvěrového rizika .......................................................................... 19 2.2 Zdroje krytí úvěrového rizika ............................................................................... 20 2.2.1 Opravné položky ............................................................................................ 20 2.2.2 Rezervy .......................................................................................................... 21 2.2.3 Rezervní fond ................................................................................................. 21 2.3 Minimalizování úvěrového rizika......................................................................... 22 2.4 Basel II.................................................................................................................. 22 2.5 Klasifikace pohledávek......................................................................................... 23 2.5.1 Standardní pohledávka .................................................................................. 24 2.5.2 Sledovaná pohledávka ................................................................................... 24 2.5.3 Nestandardní pohledávka .............................................................................. 24 2.5.4 Pochybná pohledávka .................................................................................... 24 2.5.5 Ztrátová pohledávka ...................................................................................... 25 3 ZAJIŠŤOVÁNÍ ÚVĚROVÝCH OBCHODŦ ..................................................... 26 3.1. Osobní zajištění ................................................................................................... 26 3.1.1 Bankovní záruka ............................................................................................ 26 3.1.2 Aval směnky ................................................................................................... 27 3.1.3 Ručení ............................................................................................................ 27 3.1.4 Přistoupení k závazku .................................................................................... 27 3.2 Majetkové zajištění - zástavní právo .................................................................... 27 3.2.1 Zástavní právo k věcem nemovitým ............................................................... 28 3.2.2 Zástavní právo k věcem movitým ................................................................... 29 5

3.2.3 Zástavní právo k pohledávkám ...................................................................... 30 3.2.4 Zástavní právo k cenným papírům................................................................. 31 3.2.5 Zástavní právo k obchodnímu podílu ............................................................ 32 3.2.6 Zástavní právo k podniku .............................................................................. 32 3.2.7 Zástavní právo k předmětu průmyslového vlastnictví ................................... 33 3.3 Majetkové zajištění - zajišťovací převod práva .................................................... 33 3.3.1 Zajišťovací převod práva k věci movité ......................................................... 33 3.3.2 Zajišťovací převod práva k pohledávkám ..................................................... 33 3.3.3 Zajišťovací převod práva k cenným papírům ................................................ 34 3.4 Podpůrné zajištění ................................................................................................ 34 3.4.1 Vinkulace ....................................................................................................... 34 3.4.2 Podřízení pohledávek .................................................................................... 34 3.4.3 Patronátní prohlášení, dohody ...................................................................... 34 4 PREVENCE VZNIKU POHLEDÁVEK ............................................................. 35 4.1 Vnitřní informační zdroje ..................................................................................... 36 4.2 Vnější informační zdroje ...................................................................................... 36 4.2.1 Úvěrové registry v České republice ............................................................... 37 4.3 Rating ................................................................................................................... 38 4.4 Scoring .................................................................................................................. 39 5 VYMÁHACÍ PROCES ......................................................................................... 40 5.1 Pohledávky do 30 dnů po splatnosti ..................................................................... 42 5.1.1 První kontakt s klientem ................................................................................ 43 5.1.2 První telefonická upomínka ........................................................................... 44 5.1.3 První písemná upomínka ............................................................................... 45 5.1.4 Odklad splátek ............................................................................................... 45 5.2 Pohledávky od 30 do 90 dnů po splatnosti ........................................................... 46 5.2.1 Druhá telefonická upomínka ......................................................................... 47 5.2.2 Druhá a třetí písemná upomínka ................................................................... 47 5.2.3 Restrukturalizace pohledávky ........................................................................ 48 5.2.4 Vymáhání pohledávky inkasní kanceláří ....................................................... 50 5.2.5 Kontrola a příprava dokumentace................................................................. 51 5.3 Pohledávky do 180 dnů po splatnosti ................................................................... 51 5.3.1 Osobní vymáhání ........................................................................................... 52 5.3.2 Notářský (exekutorský) zápis s doložkou vykonavatelnosti ........................... 52 5.3.3 Realizace zajišťovacích instrumentů ............................................................. 53 5.3.4 Prodej (postoupení) pohledávky .................................................................... 55 5.4 Pohledávky nad 180 dnů po splatnosti ................................................................. 56 5.4.1 Soudní vymáhání (exekuce) ........................................................................... 56 5.4.2 Vymáhání pohledávky v rozhodčím řízení ..................................................... 58 5.4.3 Vymáhání pohledávky v insolvenčním řízení ................................................. 59 5.5 Dílčí shrnutí .......................................................................................................... 62 5.5 Navrhovaná zlepšení ............................................................................................ 63 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 66 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .................................................................... 68 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŦ ..................................................................... 71 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK A PŘÍLOHY ............................................. 71

6

ÚVOD Bakalářská práce se zabývá problematikou vymáhání pohledávek firemních klientů v České republice. Dané téma jsem si vybral, protoţe mě zajímá a v tomto oboru pracuji. Mým zájmem je rozšířit si informace týkající se daného oboru. Ústředním cílem této práce je analyzovat proces vymáhání pohledávek základních podnikatelských úvěrových produktů s důrazem na jeho efektivitu. Reaguji tímto na absenci literatury o této problematice a snaţím se najít komplexní a ucelený pohled na vymáhání standardních,

sledovaných

a

nestandardních

pohledávek

v bankách

vzniklých

z

podnikatelských úvěrů. Tato práce je rozdělena do pěti částí. V první teoretické části popisuji nejběţnější produkty, které banky nabízí svým firemním klientům v oblasti krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého financování. Následně v druhé části práce definuji nejběţnější rizika, které banka musí v důsledku své bankovní činnosti podstupovat a jak by měl fungovat systém řízení úvěrového rizika v bance. Dále se v uvedené kapitole zabývám minimalizováním úvěrového rizika a uvádím klasifikace pohledávek dle ČNB, které závisí na tvorbě opravných poloţek k těmto pohledávkám a zmiňuji Basel II, jako jednu z nejvýznamnějších změn v oblasti regulace finančních institucí. Třetí kapitola obsahuje způsoby zajišťování úvěrových obchodů, kde popisuji moţné způsoby zajištění tak, aby bylo moţné předejít do budoucna případným sporům, a zároveň banka minimalizovala riziko ztráty. Ve čtvrté kapitole jiţ zdůrazňuji dodrţování zásad prevence vzniku problematických pohledávek, a to kvalitním zjišťováním informací o klientech z interních či externích registrů, vedení scoringu a ratingu v bance. V páté praktické části práce se zabývám samotným vymáháním pohledávek počínaje prvotním kontaktem klienta po závěrečné vymáhání soudní cestou. V práci analyzuji a zabývám se řešením pohledávek ve čtyřech fázích vymáhání. Zaměřuji se především na vymáhání pohledávek do 180 dnů po splatnosti. Na závěr páté kapitoly identifikuji zjištěné nedostatky a navrhuji případná opatření pro zlepšení vymáhacího procesu. V práci jsou vyuţity informace z dostupné literatury a periodik, jelikoţ téma nesplácení úvěrů je v dnešní době poměrně aktuální. V samotné analýze vycházím z vlastních zkušeností. 7

ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ Během zpracování této práce jsem pouţil metody analýzy, syntézy a dedukce. Během analýzy zkoumám jednotlivé kroky vymáhání a vyvozuji ze zjištěných poznatků závěry a návrhy.

8

1 ÚVĚROVÉ OBCHODY Základním předmětem činnosti bank je přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů tzv. finanční zprostředkování. Finanční zprostředkování provádí banky na ziskovém principu a získaný kapitál se snaţí rozmisťovat tam, kde přináší při dané míře rizika nejvyšší zhodnocení. Tento princip zabezpečuje to, ţe kapitál se bude přelévat do těch oblastí, oborů a podniků, kde je jeho zhodnocení nejvyšší, a tudíţ nejefektivnější. Přijaté úroky z poskytnutých úvěrů jsou pro banku největším zdrojem výnosů. Dlouhodobý pokles úvěrů poskytnutých českým podnikům jiţ dosáhl v důsledku světové krize svého dna a nyní se podle všeho od něj odráţí. Dle předpovědí analytiků, se firemní úvěrový trh se dočká mírného oţivení, ale i tak je nadále potřeba, aby banky byly v úvěrování firemních klientů obezřetné a opatrné.1

1.1 Bankovní úvěrové produkty Za bankovní úvěrové produkty uvaţujeme ty produkty, které umoţňují klientům určitý způsob jejich financování a produkty s tím související. Z hlediska banky se tedy jedná o poskytování finančních prostředků svým klientům, ale i o takové formy, kdy banka pouze závaznou formou garantuje poskytování prostředků v případě, ţe budou splněny určité okolnosti.2 Úvěr můţeme chápat, jako určitý typ závazku, který vzniká na základě smlouvy o úvěru mezi bankou a klientem a dle § 497 aţ § 507 ObchZ. Na základě této smlouvy přenechá banka klientovi předem dohodnuté mnoţství finančních prostředků. Tímto vznikne bance pohledávka za dluţníkem a dluţníkovi dluh vůči bance. Závazek je dluţník povinen splácet v předem dohodnutých splátkách jistiny včetně příslušenství úvěru, tzn. včetně smluvních úroků, poplatků za úvěr příp. pojištění úvěru.

Příslušenství úvěru Příslušenství úvěru lze definovat jako cenu za poskytnutí finančních prostředků bankou, a to především úroků a poplatků, kde v předmětné věci existuje věc hlavní (jistina) a věc, která k

1 2

Ekonom. Banky zabojují o dobré firmy. Praha: Economia, 2011, týd. 17. - 23.3.2011, č. 11. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: LINDE, 2005. ISBN 80-7201-515-X.

9

hlavní věci přísluší. Příslušenství úvěru jsou věci, které náleţejí bance a jsou určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí - jistinou - uţívány. V případě úvěru to jsou: smluvené úroky; úroky z prodlení; poplatek z prodlení; náklady spojené s uplatněním pohledávky včetně nákladů případného soudního řízení a s ním spojené právního zastoupení.

Smluvené úroky Smluvené úroky tvořící příslušenství úvěru jsou úplata za uţívání půjčené jistiny. Výše úroků se obvykle stanoví jako určité procento z jistiny za stanovenou dobu, zpravidla za jeden rok. Splatnost smluvených úroků nastává v termínech dohodnutých mezi bankou a klientem, nejpozději však v termínu splatnosti jistiny. Smluvené úroky můţe banka poţadovat i tehdy, není-li dluţník v prodlení, neboť povinnost dluţníka zaplatit smluvené úroky vyplývá ze závazku ve smlouvě.

Úroky z prodlení Úroky z prodlení, jako příslušenství pohledávky, jsou sankcí za porušení splácení. Podle ObčZ je dluţník v prodlení, jestliţe svůj dluh nesplní řádně a včas. Prodlení dluţníka nastává uplynutím dne, kdy je pohledávka splatná. Úroky z prodlení představují ze zákona vyplývající nepříznivý právní důsledek prodlení dluţníka s plněním peněţitého závazku, proto jejich zaplacení můţe poţadovat banka i tehdy, pokud nebyly ve smlouvě sjednány. Nárok na úroky z prodlení nevznikají v případě prodlení po zesplatnění3 úvěru. Právo banky na úroky z prodlení a povinnost dluţníka platit úroky z prodlení trvá ode dne vzniku pohledávky a trvá aţ do splnění závazku. Úroky z prodlení mají donucovací funkci, neboť nutí dluţníka k včasnému splnění jeho závazku. Smluvené úroky a zákonné úroky mohou být placeny vedle sebe.

3

Zesplatnění - právní úkon, kdy banka prohlásí celý úvěr za splatný, coţ znamená, ţe vyzve dluţníka k úhradě celé zbývající částky úvěru včetně úroků a příslušenství

10

Poplatek z prodlení Poplatek z prodlení představuje příslušenství pohledávky a pouţívá se v případech, kdy dluţník nesplácí jistinu včetně úroků v řádném termínu.

Náklady spojené s uplatněním pohledávky Náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou příslušenstvím pohledávky a banka má vůči dluţníkovi nárok na jejich úhradu, v případě ţe byla v soudním řízení jejich náhrada úspěšně uplatněna. Totéţ se týká nákladů soudního řízení a s ním spojeného právního zastoupení advokátem upravené dle § 373 ObchZ.

Splacení úvěru Splacení úvěru nastává řádným a včasným splněním dluhu. Splněním dluhu, taktéţ splacením závazku je typickým, nejčastějším a optimálním způsobem zániku závazku klienta vůči bance nebo jinému věřiteli. Problematiku splacení dluhu upravuje souborným způsobem občanský zákoník a obchodní zákoník. Banky poskytují široké mnoţství úvěrových sluţeb pro své firemní klienty, které jsou přizpůsobovány určitým skupinám klientům. Banky poskytují tyto druhy úvěrů: provozní úvěry - jsou určeny podnikatelů, malým a středním firmám na financování provozních potřeb investiční úvěry - jsou určeny podnikatelům, malým a velkým firmám a vyuţívají se k financování investičních potřeb klienta; závazkové úvěry a záruky - jedná se o bankovní ručení za svého klienta a případné zaplacení jeho závazků. Finanční prostředky mohou být poskytnuty i v jiné neţ v české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy. Pokud se strany nedohodnou jinak, je dluţník povinen vrátit peněţní prostředky v měně, v níţ mu byly poskytnuty a v téţe měně platit příslušenství k úvěru.

11

Z časového hlediska dělíme úvěry na: krátkodobé - úvěry se splatností do 1 roku; střednědobé - úvěry se splatností do 5-ti let; dlouhodobé - úvěry s delší splatností. Z účelu pouţití úvěru dělíme na: účelové - klient tento druh úvěru můţe pouţít pouze na účel vymezený v úvěrové smlouvě; neúčelové - u těchto úvěrů není určen způsob pouţití. Měna úvěru: tuzemská; zahraniční - jedná se o tzv. devizový úvěr. Z hlediska příjemce úvěru je moţné rozlišovat subjekty: fyzické osoby; podnikatelské subjekty - patří zde podnikatelé (fyzické osoby podnikající) a právnické formy (společnost s ručením omezeným, akciová společnost aj.); veřejnoprávní subjekty, stát a municipality. Zpŧsob zajištění člení banka na: nezajištěné - úvěry jsou bankou poskytovány bez zajištění; zajištěné - úvěry, u kterých je sjednána určitá forma zajištění.4 Mezi úvěry poskytnutými podnikům v České republice, jejichţ objem dosáhl v únoru 2012 834 mld. Kč, mají v členění podle původní doby splatnosti nejvýznamnější podíl dlouhodobé úvěry. Jejich objem roste od podzimu roku 2008. Zároveň docházelo k postupnému poklesu objemu úvěrů krátkodobých, nicméně v posledních měsících se tento vývoj zastavil. Od poloviny roku 2008 také narůstal podíl úvěrů se selháním, který se v posledních měsících postupně stabilizoval. V relativním vyjádření úvěry se selháním podnikům v únoru

4

Viz kapitola 3. Zajišťování úvěrových obchodů

12

představovaly 8,1 % z celkového objemu úvěrů poskytnutých tomuto sektoru ekonomiky. Ve stejném období roku 2008 jejich podíl činil 3,2 %.5 Úvěry podnikům a podílu úvěrů v selhání6 zobrazuje následující graf: Graf 1: Úvěry podnikŧm a podíl úvěrŧ v selhání

Zdroj: ČNB

1.2 Provozní úvěry Za provozní úvěry povaţujeme všechny úvěry, které banka poskytla v hotovostní nebo obvykle bezhotovostní formě. Jak jsem jiţ výše uvedl, klient musí splácet přijatý úvěr v dohodnuté lhůtě a včetně všech příslušenství. Z hlediska banky se peněţní úvěry přímo odráţejí v aktivech její bilance, a tím přímo ovlivňují její likviditu. Provozní úvěry slouţí

5

ČNB, [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/bankovni_statistika/bank_stat_komentar.html 6 Úvěry v selhání jsou úvěry nesplácené více neţ 90 dní po termínu splatnosti

13

např. k pokrytí provozních potřeb klienta, refinancování úvěrů, nákup materiálu, výrobků nebo pořízení zásob apod.

1.2.1 Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr je úvěr určený k pokrytí provozních potřeb nebo refinancování úvěrů klienta. Jedná se o úvěr krátkodobý. V případě čerpání kontokorentního úvěru je nutné, aby klient měl v bance vedený podnikatelský účet, na který bude finanční prostředky čerpat a splácení úvěru je formou kaţdé došlé platby na účet klienta. Účel tohoto úvěru není bankou poţadován. Splatnost úvěru je zpravidla jeden rok s automatickým prodlouţením úvěru po splnění smluvních podmínek. Příslušenství k úvěru se platí pouze z vyčerpané částky. Zajišťovacím instrumentem k tomuto úvěru bývá nejvíce vyuţívána směnka nebo zástavní právo (záleţí na výši úvěru).7

1.2.2 Splátkový úvěr Splátkový úvěr je postupně splácený úvěr určený na provozní potřeby, pořízení zásob, refinancování zásob nebo refinancování vlastních zdrojů aj. Úvěr je čerpán na účet určený klientem nebo podnikatelský účet klienta a je splácen nejčastěji v měsíčních splátkách. Jedná se o úvěr krátkodobý aţ střednědobý závisející na dohodnuté výši úvěru a výši měsíčních splátek. Zajišťovacím prostředkem splátkových úvěrů jsou např. směnka nebo zástavní právo. Do smlouvy je moţné zařadit rozhodčí doloţku.

1.2.3 Revolvingový úvěr Tento typ úvěru je určený na profinancování potřeb klienta, refinancování úvěrů a pohledávek z obchodního styku nebo zásob. Úvěr je moţné čerpat opakovaně dle potřeb klienta a splatnosti svých pohledávek. Úvěr je moţné čerpat v cizí měně. Jedná se o krátkodobý aţ střednědobý úvěr, který má stanovenou dobu splatnosti, a to aţ do doby platnosti úvěrového rámce. Úvěr je zajištěn zpravidla pohledávkou z obchodního styku, nemovitostí, zásobami či bankovní zárukou.

7

Raiffeisenbank, a.s., [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.rb.cz/firemni-finance/velke-podniky/uvery-financovani-obchodu-a-zaruky/uvery/

14

1.2.4 Úvěr na financování pohledávek Jedná se o úvěr určený k účelovému financování provozních potřeb v kombinaci s časově odloţeným termínem splatnosti pohledávek, které vznikají z plnění kupní smlouvy s tuzemským nebo zahraničním odběratelem. Jedná se o krátkodobý či střednědobý úvěr. Banka poskytuje finanční prostředky ihned po vzniku pohledávky za odběratelem, tzn. po expedici dokončené zakázky. Úvěr je moţné zároveň vyuţít ke splácení úvěru na financování výroby, kterým byla financována výroba a kompletace zakázky. Klient můţe úvěr čerpat jednorázově nebo postupně. Podmínkou pro čerpání úvěru je předloţení dokladů spojených s pohledávkou - faktura, dopravní dokument, protokol o uvedení do provozu aj. Termíny a částky splácení úvěru musí být shodné s termíny a částkami splatnosti pohledávky dle kupní smlouvy8. Úvěr je zpravidla zajištěný pojištěním EGAP 9.

1.3 Investiční úvěry Jedná se většinou o účelový úvěr, který banka poskytne podnikajícímu subjektu za účelem nákupu nebo renovace dlouhodobého aktiva - např. rekonstrukce nebo nákup nemovitosti, která bude slouţit k podnikání či renovace strojového zařízení firmy. Splatnost investičních úvěrů můţe být dohodnuta na desítky let. Tento druh úvěru se na rozdíl od provozních úvěrů nehodí na pokrytí krátkodobého výpadku cash - flow firmy. Investiční úvěry bývají nejčastěji spláceny měsíčně či čtvrtletně, výjimečně i pololetně.

1.3.1 Investiční splátkový úvěr Tento typ úvěru je určen, jak jsem jiţ výše zmínil, k renovaci strojového zařízení či rekonstrukci výrobní haly, výdaje investičního charakteru, udrţování, nákup nebo výstavbu nemovitostí, refinancování úvěru či vlastních zdrojů. Jedná se o úvěr, který je zpravidla splácen spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Čerpání úvěru je moţné na účet klienta a splatnost úvěru je větší jak 10 let. Jedná se tedy o střednědobý aţ dlouhodobý úvěr. Úvěr bývá většinou zajištěný směnkou či avalem směnky nebo zástavním právem.

8

Raiffeisenbank, a.s., [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.rb.cz/firemni-finance/velke-podniky/uvery-financovani-obchodu-a-zaruky/uvery/ 9 EGAP - Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.

15

1.3.2 Investiční nemovitostní financování Jedná se o firemní hypoteční úvěr s dlouhodobou splatností. Úvěr slouţí ke koupi nemovitostí s následným prodejem či pronájmem včetně oprav, rekonstrukcí, renovací nebo výstavbě nové nemovitosti určené k prodeji či pronájmu. Úvěr bývá zpravidla financován bankou do 70 % hodnoty zastavované nemovitost, výjimečně i do 100 % hodnoty zastavované nemovitosti. Zajištění je moţné kombinovat i s jinými zajišťovacími instrumenty, např. směnka nebo věci movité. Banky také vyţadují, aby bylo sjednáno zajištění formou pojištění, zejména při poskytování vysokých částek. Firemní hypotéka bývá splácena ve stanovených měsíčních splátkách či formou splátkového plánu po individuální domluvě. Úroková sazba je většinou fixována standardně na dobu jednoho roku aţ patnácti let nebo postupně měněna dle trţních podmínek.10

1.3.3 Projektové financování Projektovým financováním je obdobný typ financování jako investiční nemovitostní financování, které je určeno ke koupi nebo stavbě nemovitosti, včetně oprav, rekonstrukcí nebo renovací a také investice do technologií formou zaloţení nové firmy či akviziční financování11. Čerpání úvěru je moţné jednorázově nebo postupné a je poskytnuto na základě kupní smlouvy nebo jiných dohodnutých faktur. Doba splatnosti bývá většinou kolem 15 let. Termíny a výše splátek kopírují průběh výnosů z projektu. Zajištění financování je v tomto případě individuální.

1.3.4 Vývozní (exportní) odběratelský úvěr Tento úvěr je určen klientů, kterým vznikají pohledávky z vývozu objemově významných dodávek, zejména investičního charakteru, strojírenských výrobků a navazujících sluţeb. Řídí se podmínkami Konsensu OECD12 a je poskytován maximálně do výše 85 % hodnoty smlouvy o vývozu (kontraktu) u střednědobého a dlouhodobého úvěru a aţ do výše 100 % její hodnoty u úvěru krátkodobého. Úvěr je poskytován v měně, na kterou zní financování pohledávky. Úvěr musí být zajištěn pojištěním EGAP.

10

Internet Info, s.r.o., [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/hypoteka-pro-podnikatele-drazsi-ale-vyssi/ 11 Akviziční financování - jedná se o externí dluhové financování nákupu jedné firmy jinou firmou 12 OECD z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

16

1.3.5 Úvěr na financování výroby Úvěr k účelnému financování provozních potřeb spojených s výrobou a kompletaci zakázky dle příslušné kupní smlouvy. Úvěr můţe být poskytnut ve formě stanovených úvěrových podmínek či kontokorentního úvěru. Čerpání probíhá obvykle postupně, a to v termínech odpovídajících harmonogramu náběhů nákladů výroby dle kontraktu a v limitech stanovených na základě rozpočítání nákladů výroby kontraktu. Zajištění je zpravidla pojištěním EGAP.

1.4 Závazkové úvěry a záruky Závazkové úvěry a záruky znamenají pro banku ručení za svého klienta a případné zaplacení jeho závazku, pokud tak klient neučiní sám. Do této kategorie lze zařadit všechny úvěry, které jsou úzce spjaté s existencí směnky.

1.4.1 Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv znamená pro banku neodvolatelný závazek poskytnout klientovi určité plnění exportéra, a to na základě předloţení poţadovaných dokumentů a splnění dalších akreditivních podmínek. Vystavující banka nese riziko svého klienta. Rozlišujeme základní typy dokumentárních akreditivů: Dovozní dokumentární akreditiv - jedná se o neodvolatelný písemný závazek banky kupujícího vůči dodavateli zboţí či sluţeb zaplatit určitou peněţitou částku podle akreditivních podmínek. Klient vystavující banky je v pozici kupujícího; Dovozní dokumentární akreditiv s importním financování - je provedena úhrada dokumentárního akreditivu bankou za svého klienta v částce dokladů předloţených dodavatelem dle akreditivních podmínek; Vývozní dokumentární akreditiv - jedná se o neodvolatelný písemný závazek banky kupujícího vůči dodavateli zboţí či sluţeb zaplatit peněţní částku určenou podle akreditivních podmínek. Klient vystavující banky je v pozici dodavatele; Akreditiv k úhradě ceny nemovitosti - produkt je dokumentárním akreditivem, kdy se vystavující banka neodvolatelně písemně zavazuje oprávněnému provést plnění.

1.4.2 Bankovní záruka Bankovní záruka je spolehlivý zajišťovací instrument v mezinárodním a tuzemském obchodu. Zajišťuje různé typy rizik, mezi které patří omezení rizik spojených s platební neschopností 17

nebo nevůlí obchodního partnera, neplnění obchodních závazků. Bankovní záruka slouţí i jako náhrada hotových peněz (soudní kauce, draţební jistoty apod). Bankovní záruku lze povaţovat taky jako zajišťovací instrument.13

1.4.3 Factoring Factoring znamená bankami odkupování, financování a správu krátkodobých pohledávek vzniklých klientům na základě uskutečněných dodávek zboţí a sluţeb. Banky odkupují pohledávky za tuzemskými i zahraničními odběrateli. Splatnost pohledávek bývá 14 dnů a pohledávky jsou odkupovány před splatností. Odkup pohledávek probíhá formou: s postihem - pokud odběratel nezaplatí do konce respektní doby (lhůty po splatnosti pohledávky bývají obvykle 60 dnů), je pohledávka postoupena zpět klientovi; bez postihu - banka přebírá riziko platební neschopnosti nebo platební nevůle dluţníka a pohledávky pojišťuje u úvěrové pojišťovny.14

1.4.4 Forfaiting Forfaiting znamená bankou odkupované krátkodobé a střednědobé tuzemské a zahraniční pohledávky před splatností vzniklé z dodávky zboţí a sluţeb, bez práva jejich zpětného postoupení (postihu) klienta. Součástí financování je správa a inkaso odkoupených pohledávek. Odkupovaná pohledávka je vţdy v plané výši vč. DPH u pohledávky za tuzemským dluţníkem. Zásadou forfaitingu je právní průkaznost dokumentace spojené s odkupovanou pohledávkou. Cenové podmínky si stanoví kaţdá banka individuálně dle typu transakce. Veškeré poplatky jsou účtovány v okamţiku odkupu pohledávky. Zajištění je prováděno zárukou nebo avalem pro bankou přijatelné instituce. Odkupovat lze: účetní pohledávky doloţené obvykle pouze fakturou a „uznáním dluhu“ dluţníka, vystavením ve prospěch banky; pohledávky doprovázené abstraktními dokumenty (směnky, dokumentární akreditivy s doloţenou splatností, příp. bankovní záruky); abstraktnost dokumentů je dána jednoznačným závazkem dluţníka zaplatit bez uplatnění námitky. 13

Viz. kapitola 3.1.1 Bankovní záruka Raiffeisenbank, a.s., [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.rb.cz/firemni-finance/velke-podniky/uvery-financovani-obchodu-a-zaruky/uvery/ 14

18

2 ŘÍZENÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA Banka je při provádění své činnosti vystavena různým rizikům, které mohou negativně ovlivnit jejich hospodářský výsledek jejich podnikání. Banky tyto riziko podstupují s cílem dosáhnutí zisku. Mezi nejdůleţitější a nejběţnější riziko, se kterým se banka při své činnosti setkává, patří riziko úvěrové. Řízení úvěrového rizika je záleţitostí vrcholového managementu banky, zejména z hlediska vytváření systému řízení úvěrového rizika. Nedílnou součástí řízení úvěrového rizika je i rozhodování o konkrétních úvěrových případech a dalších obchodech banky, ve kterých podstupuje úvěrové riziko. Banka zároveň podstupuje tyto druhy rizik: Úvěrové riziko; Úrokové riziko; Měnové riziko; Likvidní riziko; Kapitálové riziko; Operační riziko; Trţní riziko.

2.1 Charakteristika úvěrového rizika Úvěrové riziko spočívá ve své podstatě v tom, ţe klient vůči bance nedodrţí sjednané podmínky finanční transakce a bance tím vznikne finanční ztráta. Úvěrové riziko je závislé na struktuře a kvalitě bilančních aktiv banky a mimobilančních obchodů. Vyplývá pro banku z platební neschopnosti či platební nevůle dluţníků splatit své závazky vůči bance, které pocházejí ze splatných úvěrů včetně příslušenství, ale i cenných papírům které má banka ve svém portfoliu, poskytnutých záruk, devizových obchodů, z obchodů na peněţním a kapitálovém trhu atd.15 Příčiny úvěrového rizika - rozdělujeme do dvou hlavních skupin, a to: Interní příčiny - jsou závislé na vlastních rozhodnutích banky, vyplývající ze špatných rozhodnutích banky a alokaci aktiv; 15

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: LINDE, 2005. ISBN 80-7201-515-X.

19

Externí příčiny - jsou v zásadě oproti interním příčinám nezávislé na rozhodnutích banky a jsou dány celkovým vývojem ekonomiky, politickou situací, neschopností nebo nevůli klienta splácet úvěr. Z hlediska řízení úvěrového rizika se rozlišuje: Riziko nesplnění závazku druhou stranou - riziko vyplývá z pravděpodobnosti vzniku ztráty z dané transakce, které zároveň v sobě zahrnuje: 

riziko zákazníka;



riziko země;



riziko transferu;



riziko nedostatečné diverzifikace aktiv.

Riziko inherentní - riziko je dáno výší ztráty, která vznikne bance v důsledku nesplnění závazků klientem čí obchodním partnerem. Inherentní riziko neukazuje na pravděpodobnost, s jakou ztráta pro banku z daného obchodu nastane, ale vyčísluje, jaká bude výše této ztráty a z čeho bance vznikne. Obsahuje tyto typy rizik: 

riziko jistiny a úroků;



riziko náhradního obchodu;



riziko zajištění.

2.2 Zdroje krytí úvěrového rizika V případě, ţe pohledávky nejsou stoprocentně zajištěny, coţ znamená, ţe v případě nesplacení pohledávky dluţníkem nezíská banka celou dluţnou částku zpět ze zajišťovacího instrumentu, vyplývají bance z úvěrového rizika moţné finanční ztráty. Ke krytí těchto ztrát banka musí vytvářet zdroje, které jí umoţní odepsat nedobytné pohledávky. Tyto zdroje mohou být vytvářeny v následujících formách: opravné poloţky; rezervy; rezervní fond.

2.2.1 Opravné poloţky Banka posuzuje a tvoří opravné poloţky a rezervy v souladu s platnými zákony a předpisy, a to v především v souladu s opatřením ČNB č. 9/2002 ze dne 6. listopadu 2002. Banka vytváří 20

opravné poloţky na vrub svých nákladů, a to účelově k jednotlivým úvěrovým pohledávkám, u nichţ hrozí riziko jejich nesplacení. Opravné poloţky přímo opravují hodnotu aktiv, ke kterým jsou vytvářeny, a zreálňují tak jejich hodnotu o očekávané ztráty s nimi spojené. Jednotlivé pohledávky jsou tedy v rozvaze banky vykazovány jiţ upravené o k nim vytvořené opravné poloţky. Případný odpis takové pohledávky, v případě její nedobytnosti, se proto v rozsahu vytvořených opravných poloţek v rozvaze banky vůbec neprojeví.16 Tabulka 1: Koeficienty pro tvorbu opravných poloţek

Zdroj: Vlastní úprava

Banky stanovují opravné poloţky k úvěrům tak, ţe provedou rozdíl mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství a jejímţ zohledněným zajištěním dané pohledávky. Rozdíl je vynásoben koeficientem, který je daný uvedeným opatřením.

2.2.2 Rezervy Rezervy představují poloţku pasív banky. Jsou vytvářeny jako všeobecné rezervy k celkovému úvěrovému portfoliu banky a nelze je tedy vztahovat k jednotlivým pohledávkám. Banky je obvykle vytvářejí ve výši určitého procenta z celkových pohledávek. Výše tohoto procenta závisí zejména na kvalitě portfolia, zajištění úvěrových pohledávek, objemu vytvořených opravných poloţek atd. Tvorba těchto rezerv je součástí nákladů banky.

2.2.3 Rezervní fond Rezervní fond je vytvářen ze zdaněného zisku banky. Způsob pouţití rezervního fondu je obdobný jako u rezerv.

16

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: LINDE, 2005. ISBN 80-7201-515-X.

21

2.3 Minimalizování úvěrového rizika Minimalizováním úvěrového rizika se banky snaţí předcházet problematickým úvěrům, vymáhání úvěrů, likvidaci problémových úvěrů nebo realizaci zajišťovacích instrumentů. Ty vznikají z důsledku neplnění závazků dluţníka vůči bance. Banky k minimalizaci úvěrového rizika slouţí pravidla obezřetného bankovního postupu zejména: metody hodnocení bonity klienta; kvalita obchodních podmínek a úvěrových smluv; podmínky a pravidla čerpání úvěru; nástroje řízení rizika; pravidla tvorby opravných poloţek a rezerv k problémovým úvěrům. V případě, ţe se klient dostane do situace, kdy má problém se splácením, je důleţité, aby banku klient sám obeznámil. Banka tak můţe klientovi vyjít vstříc a nabídne mu moţná řešení situace. Moţnosti, jak minimalizovat úvěrové riziko a klientovi ulehčit splácení riziko, jsou například: odklad splátek - bývá zpravidla 3 - 6 měsíců; restrukturalizace úvěru - viz. kapitola 5.2.3 Restrukturalizace pohledávky; zesplatnění - právní úkon, kdy banka prohlásí celý úvěr za splatný, coţ znamená, ţe vyzve dluţníka k úhradě celé zbývající částky úvěru včetně úroků příslušenství; vymáhání úvěru - viz. kapitola 5.

2.4 Basel II Kaţdá banka má povinnost udrţovat minimální výši kapitálu vzhledem k objemu a rizikovosti svých aktiv, tzv. kapitálovou přiměřenost. S účinností od 1.1. 2007 vstoupila v platnost směrnice o kapitálové přiměřenosti pro peněţní ústavy, známé jako směrnice Basel II. Hlavním adresátem této směrnice jsou banky. V důsledku nové úpravy budou banky potřebnou míru kapitálové přiměřenosti pro úvěry vypočítávat v závislosti na bonitě příslušného příjemce úvěru. Místo povinných paušálních rezerv se tak do centra pozornosti

22

dostává jednotlivé konkrétní úvěrové riziko. Hlavním cílem směrnice Basel II je přimět banky k drţení kapitálových rezerv, které odpovídají jejich individuálnímu rizikovému profilu. 17 Basel II řeší povinnost regulátora při bankovním dohledu a rozsah zveřejňovaných informací bankami. Princip dohody Basel II společně vytvářejí tyto tři pilíře: Kapitálový poţadavek - při výpočtu kapitálového poţadavku je dle směrnice nutné vzít v potaz úvěrové riziko, trţní riziko a operační riziko; Aktivita bankovního dohledu - úprava definuje práva a povinnosti národních regulátorů. V České republice to je Česká národní banka, která je vybavena mnoţstvím informačních zpráv, regulačních a sankčních povinností. Jedním z nejdůleţitějších úkolů bankovního dohledu je kontrola spolehlivosti a prediktivní účinností interních bankovních metod měření rizika; Trţní disciplína - tím se rozumí zveřejňování relevantních úvěrových rizik. Kapitálový poţadavek lze vypočítat třemi rozdílnými přístupy - standardní přístup, základní přístup a pokročilý přístup, které jsou zaloţené na interním ratingu a samotné měření je vyvinuté samotnými bankami na základě statistických dat o rizicích.

2.5 Klasifikace pohledávek Cílem opatření je jednotná klasifikace úvěrových pohledávek bank, které stanoví opatření ČNB č. 6/2002 Sb., ze dne 6. listopadu 2002, podle jejich rizikovosti, která je hodnocena na základě délky prodlení ve splátkách jistiny a úroků, finanční situace a dřívější platební morálky dluţníka. Na základě klasifikace pohledávek je potom bankám stanovena i povinnost vytvářet alespoň ve stanovené minimální výši jednotlivým pohledávkám opravné poloţky, které slouţí k pokrytí rizik spojených s danou pohledávkou.

17

Česká spořitelna, a.s., [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/BaselII_final_cj.pdf

23

Kategorie pohledávek V přehledném obrázku jsou pohledávky jednotlivě zařazovány do následujících kategorií: Obrázek 1: Kategorizace pohledávek podle ČNB

Zdroj: www.csas.cz

2.5.1 Standardní pohledávka Pohledávka se povaţuje za standardní, pokud splátky jistiny a úroků jsou méně neţ 30 dnů po splatnosti a není důvod pochybovat o jejím splacení. Zároveň pohledávka za dluţníkem nebyla v posledních dvou letech restrukturalizována.

2.5.2 Sledovaná pohledávka Pohledávka se povaţuje za sledovanou, pokud splátky jistiny a úroků jsou méně neţ 90 dnů po splatnosti a její plné splacení je pravděpodobné. Zároveň pohledávka za dluţníkem nebyla v posledních šesti měsících restrukturalizována.

2.5.3 Nestandardní pohledávka Pohledávka se povaţuje za nestandardní, pokud splátky jistiny a úroků jsou méně neţ 180 dnů po splatnosti a její plné splacení je nejisté, ale částečné splacení vysoce pravděpodobné.

2.5.4 Pochybná pohledávka Pohledávka se povaţuje za pochybnou, pokud splátky jistiny a úroků jsou méně neţ 360 dnů po splatnosti, přitom její plné splacení je vysoce nepravděpodobné, ale částečné splacení pravděpodobné. 24

2.5.5 Ztrátová pohledávka Pohledávka se povaţuje za ztrátovou, pokud splátky jistiny a úroků jsou více jak neţ 360 dnů po splatnosti nebo je klient v konkurzu. Plné splacení pohledávky je nemoţné, částečné splacení pouze malé.

25

3 ZAJIŠŤOVÁNÍ ÚVĚROVÝCH OBCHODŦ Zajištěním rizika úvěrových obchodů se rozumí opatření, kterými banka omezuje nebezpečí rizika plynoucí z úvěru. Tedy omezení rizika, ţe dluţník nesplatí úvěr a příslušenství s ním spojené. Čím je delší doba splatnosti, tím více narůstá riziko banky. Při podpisu smluvních dokumentů mezi bankou a klientem jsou účastníci povinni provádět taková opatření, která směřují k tomu, aby bylo řádně zajištěno plnění závazků vyplývajících ze smlouvy. Banka a klient jsou povinni a dbát na to, aby bylo v maximální moţné míře zabráněno vzniku případných budoucích sporům. To platí v plné míře i o zajištění závazků z takto vzniklých smluvních vztahů. Při uzavírání smluv je proto nutné, aby jejich účastníci pamatovali na všechny okolnosti, které by v budoucnu mohly nastat při prodlení nebo nesplnění závazků vzniklých z uzavřených smluv. Zajištění úvěrů je jedním ze základních zájmů bank, aby závazky z bankovní činnosti byly splněny v rozsahu a čase, jak bylo s klientem dohodnuto. Je nezbytné přitom dbát na zajištění závazků ze smluv při prodlení nebo nesplnění závazků z nich vzniklých. Právní úprava zajištění závazků v obchodních závazkových vztazích je dána občanským zákoníkem a dále pak § 300 aţ § 323 ObchZ. Realizací zajišťovacích instrumentů se zabývám v samostatné kapitole 5.3.3 Realizace zajišťovacích instrumentů, kde zmiňuji nejčastější způsoby realizace prováděné bankami.

3.1. Osobní zajištění U osobního zajištění jde o nároky uplatňované přímo vůči hlavnímu dluţníku anebo vůči třetím osobám.

3.1.1 Bankovní záruka Bankovní zárukou se dle zákona č. 513/1991 Sb., ObchZ banka písemně zaváţe, ţe uspokojí věřitele do určené částky, pokud jeho klient nesplní určitý závazek. Bankovní záruka vzniká vystavení záruční listiny bankou. Pro banku je akceptovatelná taková záruka, kdy banka ve funkci ručitele prohlásí, ţe neplatí na první výzvu bez námitek. Záruka musí být nepodmíněná. Typem bankovní záruky je také tzv. bankovní protizáruka tj. závazek banky (opět v pozici zajistitele) plnit bance jako vystavovateli bankovní záruku tehdy, kdyţ banka prohlásí, ţe byla vyzvána k plnění ze záruky. 26

3.1.2 Aval směnky Avalem směnky se dle zákona 191/1950 Sb., Zákona směnečného a šekového avalista (směnečný rukojmí) zavazuje uhradit částku specifikovanou na směnce při prezentaci směnky. Avalista je povinen uhradit závazek místo dluţníka bez ohledu na to, zda dluţník dluţnou částku uhradil nebo zda dluţníkovi byla směnka předloţena k proplacení. Jako zajištění banka uţívá formu biancosměnky vlastní, kde je ke dni vystavení vyplněn vystavitel směnky, osoba, jíţ se má platit (tj. banka), místo placení, datum vystavení a podpisy. Biancosměnka je opatřena doloţkou bez protestu. Banka má oprávnění doplnit datum splatnosti a sumu tehdy, kdyţ dojde k případu porušení úvěrové smlouvy.

3.1.3 Ručení Ručením se ručitel dle zákona č. 513/1991 Sb., ObchZ zavazuje vyplatit určitou částku příjemci ručení (bance) v případě, ţe dluţník nezaplatí svůj peněţitý závazek. Předpokladem je, ţe banka nejprve vyzve dluţníka a poté, co dluţník nezaplatí, můţe vyzvat k plnění ručitele.

3.1.4 Přistoupení k závazku Přistoupením k závazku se dle zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ přistupitel zavazuje uhradit dluh vedle dluţníka. Přistupitel je solidárním dluţníkem a banka si můţe kdykoliv během trvání závazku vybrat, koho ze spoludluţníků vyzve k plnění závazku.

3.2 Majetkové zajištění - zástavní právo Zástavní právo je dle zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ a dále dle § 152 - § 170 takové zajištění majetku, které umoţňuje zástavnímu věřiteli v případě nesplácení zajišťovaného platebního závazku uspokojit se z prodeje zástavy. Zástava musí vţdy být prodána transparentním způsobem a rozdíl mezi výnosem z prodeje zástavy a dluţnou částkou musí být vyplacen dluţníkům. Český právní řád neumoţňuje tzv. propadnout zástavu, tedy přivlastnění se zástavy na úhradu dluhu. Jako věcné právo se zástavní právo váţe k zastavované věci a jeho povaha nemění změnou vlastníka zastavované věci. Vlastnické právo k zastavovanému majetku zůstává vlastníkovi (zástavci), včetně všech práv a povinností váţících se k tomuto majetku (např. udrţovat nemovitost nebo hlasovat na valných hromadách jako drţitel akcie). Zástavu můţe poskytnout 27

jak dluţník, tak osoba odlišná od dluţníka (třetí osoba). Jak dluţník, tak třetí osoba jsou v zajišťovacích vztazích označováni jako zástavce nebo zástavní dluţník.18 Podmínky pro vznik zástavního práva Musí vţdy dle zákona existovat písemná smlouva, která obsahuje: označení stran smlouvy, tedy zástavního věřitele a zástavního dluţníka (zástavce), včetně označení jejich evidence v obchodním rejstříku nebo jiném odpovídajícím; specifikaci zajištěné pohledávky - zajišťovanou pohledávkou mohou být i pohledávky, které vzniknou v budoucnu, takové pohledávky se specifikují typem pohledávky, dobou, po kterou budou vznikat a horním ohraničením výše zajišťovaných pohledávek, vyjádřeným číslem; specifikaci zástavy; registrace v příslušném registru u některých typů zástav; podpis stran - podepsat smlouvu musí osoby oprávněné za stranu uzavírat tento typ smluv, u nemovitostí musí být podpis ověřen. Zánik zástavního práva zánikem zajišťované pohledávky - zejména splacením; zánikem zástavy; vzdáním se zástavního práva; uplynutím doby, na niţ bylo zástavní právo zřízeno - zejména u zajištění budoucích pohledávek; sloţením ceny zástavy; písemnou smlouvou.

3.2.1 Zástavní právo k věcem nemovitým Zajištění nemovitostmi je bankami velmi často vyuţíváno, nemovitosti jsou preferovaným předmětem zajištění. Mezi výhody patří především dlouhá ţivotnost (u pozemků neomezená) a také hodnota nemovitosti není závislá na osobě dluţníka, ale nemovitost má hodnotu sama o sobě a zároveň je stálá hodnota v čase. Jako nevýhodu bych hodnotil proces vzniku 18

DRBOHLAV, J., POHL, T. Pohledávky z právního, účetního a daňového pohledu. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 978-80-7357-599-1.

28

zástavního práva jako relativně zdlouhavý (návaznost na správní úkony v katastru nemovitostí). Zástavní právo k nemovitosti vzniká podpisem smluv a následným zápisem tohoto práva jako práva věcného do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni podání návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. S ohledem na dobu trvání správního řízení o zápisu zástavního práva banka většinou umoţňuje čerpat úvěr jiţ v době, kdy klient prokáţe podání návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí.19

Typy nemovitých zástav  Stavby spojené se zemí pevným základem;  Pozemky;  Byty, garáţe, nebytové prostory, bytové jednotky ve vlastnictví fyzických osob se zastavují dle § 20 zákona č. 72/1994 Sb., zákona o vlastnictví bytu vţdy společně s podílem na nebytových prostorech. Podobně jako bytová jednotka můţe být vyčleněn i specifický nebytový prostor (např. obchod nebo kancelář). Pokud jsou v objektu bytového domu garáţe, obvykle se specifikují jako podíl na nebytovém prostoru s právem uţívání garáţového stání;  Stavby nezapsané v katastru nemovitostí - jedná se např. o skládky, tunely metra apod. Tyto stavby se zastavují smlouvou sepsanou ve formě notářského zápisu a zástavní právo vzniká zápisem v Rejstříku zástav.

3.2.2 Zástavní právo k věcem movitým Movitosti jsou pro většinu bank akceptovaným předmětem bankovním zajištěním. Mezi hlavní výhodou je to, ţe hodnota věci je relativně nezávislá na osobě vlastníka. Mezi nevýhody patří riziko ztráty nebo zcizení věci, riziko znehodnocení věci a riziko ztráty hodnoty v čase.Zástavní smlouva bývá zpravidla sepsána ve formě notářského zápisu a zástavní právo vzniká zápisem v Rejstříku zástav.

Typy movitých zástav  Technologie - výrobní prostředky;

19

DRBOHLAV, J., POHL, T. Pohledávky z právního, účetního a daňového pohledu. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 978-80-7357-599-1.

29

 Dopravní prostředky - zástavní právo musí být registrováno jak v Rejstříku zástav, tak evidováno v příslušné evidenci. Motorová vozidla se registrují v registru silničních motorových vozidel, letadla v leteckém rejstříku a lodě v plavebním rejstříku;  Soubor věcí movitých (sbírky, knihovny, zařízení hotelu) - soubor věcí movitých lze charakterizovat jako určitou mnoţinu jednotlivě určitelných věcí. Soubor věcí ztrácí a nabývá na hodnotě úbytkem/přidáním věcí v souboru;  Umělecké předměty a staroţitnosti - jedná-li se o zástavu kulturní památky dle § 13 č. 20/1987 Sb., zákona o státní památkové péči, je třeba mít na paměti její prodejnost, která je omezená na území České republiky. V případě zamýšleného prodeje (úplatného převodu vlastnictví) kulturní památky, jde-li o movitou kulturní památku, nebo jde-li o národní kulturní památku, je nutné ji přednostně nabídnout ministerstvu kultury ke koupi;  Šperky a drahé kameny;  Surové drahé kovy;  Věci hromadné (zásoby, sklad zboţí) - věc hromadná je mnoţina věcí určitelných druhově - typicky jde o zásoby.

3.2.3 Zástavní právo k pohledávkám Zástavní právo k pohledávkám je účinné vůči poddluţníkům20 doručením písemného oznámení zástavního dluţníka nebo tím, ţe zástavní věřitel zástavní právo prokáţe.

Typy zástavních práv k pohledávkám  Pohledávky z běţných účtů, termínovaných vkladů dle § 155 zákona 40/1964 ObčZzástava pohledávek z vkladů je zřizována způsoby: o k veškerým pohledávkám dluţníka vedeným na běţném účtu banky; o k termínovanému vkladu dluţníka vedeném na běţném účtu dluţníka; o k termínovanému vkladu dluţníka vedeném na vkladovém účtu u banky; o k vkladům u jiných bank;  Finanční zajištění - finančním zajištěním je dle § 323 zákona 513/1991 Sb., ObchZ takové zajištění, kdy zástavním dluţníkem jsou právnické osoby a zároveň je pouţit vzor zástavní smlouvy k pohledávkám z vkladů pro finanční zajištění. V takovém 20

Poddluţník - je třetí osoba, vůči níţ má dluţník sám pohledávku.

30

případě má banka oprávnění finanční zajištění, tj. finanční prostředky na zastaveném účtu, pouţít na úhradu své pohledávky a na zajištění se nepouţijí ustanovení insolvenčního zákona. Je preferováno finanční zajištění na účtu banky, zástava účtu vedeném u jiné instituce obecně není akceptovatelná;  Pohledávky z obchodního styku - z hlediska účinnosti zástavního práva banka dle § 155 zákona 40/1964 Sb., ObčZ rozlišuje zástavu: o otevřenou - zástavní právo kaţdé ze zastavených pohledávek je řádně oznámeno poddluţníkovi; o otevřenou potvrzenou - zástavní právo kaţdé ze zastavených pohledávek je řádně oznámeno poddluţníkovi a současně banka obdrţela potvrzení poddluţníka o tom, ţe oznámení obdrţel a je připraven uhradit dluţnou částku na účet uvedený v oznámení o zastavení pohledávky; o tichou - zástavní právo oznámeno není a dluţník je povinen oznámit zastavení pohledávky na výzvu banky. V případě, ţe tak neučiní, musí banka zástavní právo prokázat, tj. doloţit poddluţníkovi své zástavní právo (zpravidla kopii smlouvy).

3.2.4 Zástavní právo k cenným papírŧm Cenné papíry obecně dělíme na cenné papíry listinné a zaknihované. Listinné cenné papíry mohou být vystaveny na jméno (např. směnka) nebo na majitele/doručitele (např. obligace). U cenných papíru na jméno k platnosti zástavy je kromě základních náleţitostí vţdy nezbytné na příslušný cenný papír doplnit zástavní rubopis (indosament). Cenné papíry na doručitele musí být vţdy předány zástavnímu věřiteli. V případě, ţe se jedná o zaknihovaný kótovaný cenný papír, musí být zástavní právo vyznačeno v evidenci investičních nástrojů.21

Typy zástavních práv cenným papírŧm  Akcie - akcie je dle § 153 zákona 40/1964 Sb., ObčZ cenný papír, který v sobě inkorporuje vlastnické právo k akciové společnosti;  Obligace - obligace (dluhopis) je dle § 39 zákona č. 591/1992 o cenných papírech a zákona č. 190/2004 o dluhopisech cenný papír, který reprezentuje závazek vystavitele 21

DRBOHLAV, J., POHL, T. Pohledávky z právního, účetního a daňového pohledu. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 978-80-7357-599-1.

31

zaplatit majiteli dluhopisu v přesně určeném čase určitou částku (jistinu) a současně závazek vystavitele vyplácet úroky z jistiny;  Podílové listy - podílový list je dle § 153 zákona č. 40/1964 Sb., ObchZ a § 39 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech cenný papír, který představuje podíl podílníka na majetku v podílovém fondu, se kterými jsou spojena další práva plynoucí z tohoto zákona nebo statutu. Jako vhodné k zajištění by se mohly jevit podílové listy českých otevřených podílových fondů. Zástavní právo vzniká zápisem na účet zákazníka banky;  Zemědělské skladní listy - zemědělský skladní list je dle § 4 zákona č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladištních listech a zemědělských veřejných skladech a dle § 39 zákona č. 307/2000 Sb., o cenných papírech, cenný papír, který v sobě inkorporuje jak vlastnické právo, tak právo zástavní k určitým zemědělským komoditám, uloţeným v certifikovaném veřejném skladě. V praxi je toto právo obtíţně vyuţitelné zejména kvůli malému mnoţství certifikovaných skladovatelů. Tento typ zajištění není moc preferován;  Depozitní směnka - jako depozitní směnku označujeme dle § 153 zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ a § 39 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech směnku vlastní vystavenou bankou, na jejímţ základě se banka zavazuje osobě na směnce určené vyplatit v určené době určitou částku. Vlastník takové směnky můţe směnku zastavit bance.

3.2.5 Zástavní právo k obchodnímu podílu Obchodní podíl dle § 117a zákona č. 513/1991 Sb., ObchZ, reprezentuje majetkovou účast společníka na společnosti s ručením omezeným. K platnosti zástavního práva k obchodnímu podílu je nezbytná registrace zástavy (zástavní smlouvy) v obchodním rejstříku. Podpisy na smlouvě musí být úředně ověřeny - nelze nahradit podpisovým vzorem, jako např. u katastru nemovitostí.22

3.2.6 Zástavní právo k podniku Podnik reprezentuje dle § 158 zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ, veškerá práva a závazky spojené s provozováním firmy. Zastavit lze i část podniku. Ta musí být specifikována jako část 22

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol.. Vymáhání pohledávek. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 97880-7357-686-8.

32

podnikání, oddělitelná v účetnictví podnikatele, např. určitý provoz, tepelné hospodářství, odštěpný závod apod. Zástava k věcem v podniku zanikne vyskladněním nebo prodejem z podniku. Zástavní smlouva k podniku musí být sepsána ve formě notářského zápisu a zástava musí být registrována v Registru zástav.

3.2.7 Zástavní právo k předmětu prŧmyslového vlastnictví Z obchodní praxe přichází v úvahu dle § 153 zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ a § 17 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, zejména zástavní právo k ochranné známce. K platnosti zástavního práva dle zástavní smlouvy je nezbytná registrace v Rejstříku ochranných známek u Úřadu průmyslového vlastnictví.

3.3 Majetkové zajištění - zajišťovací převod práva Smlouvu o zajišťovacím převodu práva dle § 553 zákona č. 40/1964 ObčZ převede dluţník na dobu trvání závazku vůči bance svá aktiva. Smlouvu můţe uzavřít s bankou pouze příjemce úvěru. I v tomto případě, si (aţ na výjimky) nelze v případě prodlení dluţníka se splácením poskytnutý majetek přivlastnit, ale pouze se uspokojit z výtěţku prodeje majetku a kladný rozdíl vydat zpět dluţníkovi. K platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva není nutná ţádná registrace ani speciální forma smlouvy. Vzhledem k tomu, ţe tato forma majetkového zajištění není bankami preferována, nebudu tuto kapitolu detailněji rozvádět.

3.3.1 Zajišťovací převod práva k věci movité Zajišťovací převod vlastnictví práva banka pouţívá výjimečně. Vhodné spíš u bonitních klientů, kdy se klient rozhoduje o výběru financující banky a zohledňuje mimo jiné nákladnost zajištění (např. poplatky za notářský zápis).  Technologie (výrobní prostředky) - spolu se smlouvou o zajišťovacím převodu práva je nutné uzavřít smlouvu o výpůjčce, aby klient mohl majetek dále ve své rozvaze;  Věci hromadné (zásoby, sklad zboţí) - je nezbytné ověřit, zda skladové zásoby jsou skutečně ve vlastnictví dluţníka (zejména, jde-li o obchodní společnost).

3.3.2 Zajišťovací převod práva k pohledávkám Vyuţívá se pro zajištění pohledávkami z obchodního styku. Vzhledem k tomu, ţe pohledávky přejdou do vlastnictví banky, měly by být inkasovány na účtu banky. Banka však v případě, 33

ţe klient nemá závazky po splatnosti, je povinna takové pohledávky ihned převést na účet klienta.

3.3.3 Zajišťovací převod práva k cenným papírŧm Zajišťovací převod práva k cenným papírům se vyuţívá zejména u repo operací.

3.4 Podpŧrné zajištění 3.4.1 Vinkulace Vinkulací pojistného plnění postupuje pojistitel (klient) svoji případnou pohledávku vyplývající z pojistného plnění na banku. Banka se můţe rozhodnout, zda obdrţené pojistné krytí vydá klientovi nebo zda jej pouţije k částečné resp. plné úhradě své pohledávky.

3.4.2 Podřízení pohledávek Smlouvou o podřízení pohledávek se zaváţe věřitel dluţníka k tomu, ţe nebude vyţadovat splacení své pohledávky nebo její části (např. úroků), pokud nebude uhrazena pohledávka banky za dluţníkem.

3.4.3 Patronátní prohlášení, dohody Patronátní prohlášení dohodou nebo jednostranným prohlášením se zavazuje patron - majitel dluţníka (akcionář, společník) k určitým úkonům, které bude činit při výkonu svých vlastnických práv. Z hlediska rozsahu rozeznáváme:  tvrdé patronátní prohlášení - patron prohlásí, ţe pokud bude mít finanční dluţník obtíţe, poskytne mu finanční podporu, dále vystaví ručitelský závazek;  měkké patronátní prohlášení - neobsahuje některý ze závazků, uvedených v tvrdém prohlášení.

34

4 PREVENCE VZNIKU POHLEDÁVEK „Nejúčinnějším a nejlevnějším způsobem, jak zamezit problémovým úvěrům, je předcházet jejich vzniku.“23 Problematickou pohledávkou označujeme takovou pohledávku, která nebyla dluţníkem uhrazena ve lhůtě splatnosti, je obtíţně vymahatelná nebo její dobytnost je nejistá.24 Jedním ze základních předpokladů prevence problematické pohledávky je dostatek informací o případném klientovi, zejména pak o případném obchodním partnerovi. Potřeba kvalitních informací o obchodním partnerovi je nutná v tuzemském bankovním prostředí, avšak ještě více je nutná při zahraničním bankovním styku, kdy k obecně platným problémům spojených s vymáháním problematické pohledávky přistupují další komplikace vyplývající z cizích prvků vyskytujících se ve vztahu se zahraničním obchodním partnerem. Dostatek informací je zapotřebí mít k dispozici ještě předtím, neţ je s určitým klientem uzavřena smlouva, případně neţ je mu poskytnut úvěr či jiná bankovní sluţba. Získané informace jsou předpokladem pro moţnou analýzu rizik, jejich vyhodnocení a rozhodnutí, zda do vztahu s budoucím klientem vstoupit či nikoli, a předpokladem pro volbu vhodných platebních nástrojů, zabezpečovacích instrumentů apod. Jednotlivé informační zdroje mají různou vypovídací hodnotu, nicméně do získání informací o budoucím klientovi je vţdy vhodné investovat čas a případně i určité finanční prostředky, neboť tato investice má přinést uţitečné výsledky. Důleţitou metodou pro posouzení bonity klienta je stanovení ratingu a scoringu, které jsou rozhodujícím kritériem při poskytování úvěrů. Informační zdroje lze rozdělit na: vnitřní informační zdroje; vnější informační zdroje. Posuzování bonity klientů lze pomocí: ratingu - metody měření bonity klientů pomocí agentur; scoring - metody měření bonity vyvinuté samotnými bankami na základě historických dat o klientech. 23

PAVELKA, František a kol.. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2001, s. 191. ISBN 80-7265-037-8. 24 VONDRÁKOVÁ, Alena a kol.. Vymáhání pohledávek. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 97880-7357-686-8.

35

4.1 Vnitřní informační zdroje Informace z vnitřních informačních zdrojů jsou vlastní poznatky a zkušenosti s určitým obchodním partnerem získané v průběhu dřívější vzájemné bankovní činnosti, (např. poznatky a zkušenosti daného subjektu, obchodních zástupců atd.) týkající se respektování smluvních ujednání ze strany klienta a respektování termínů, jeho bonity25, jeho platební historie, monitorování jeho platební morálky (zjistíme-li, ţe klient neplatí jiným bankám nebo společnostem, je předpoklad, ţe nebude platit ani nám) apod. Je nutné, aby si banka uvědomila, ţe solvence určitého klienta je pouze předpokladem jeho dobré platební morálky, nikoli její zárukou, neboť klient musí mít nejenom schopnost platit, ale musí mít i vůli platit. Platební neschopnost je neschopnost dostát svým splatným závazkům a vztahuje se na dluţníka, který sice má vůli platit, ale není toho schopen. Monitorování platební morálky je důleţitým prvkem prevence problematických pohledávek, neboť i klient, který byl dříve spolehlivý, se můţe dostat do finančních problémů, ať jiţ zaviněné nebo nezaviněné, v některých případech se do platební neschopnosti přivede i úmyslně. Pokud jsou vlastní poznatky ohledně klienta negativní, jiţ samy o sobě zpravidla vedou k rozhodnutí daného subjektu o nevstoupení s nespolehlivým klientem do dalšího obchodního vztahu, aniţ by bylo zapotřebí získávat informace z vnějších zdrojů, případně vedou k rozhodnutí o úpravě dříve platných podmínek v úvěrové smlouvě (např. ke změně dosavadních způsobů placení nebo zvolení jiné vhodné formy zajištění).26

4.2 Vnější informační zdroje Informace z vnějších informačních zdrojů mohou být např. informace od jiných bank, z úředních registrů podnikatelských subjektů (Obchodních rejstříků, Registru ţivnostenského podnikání), hromadných sdělovacích prostředků, různých periodik (Konkursní noviny, různé katalogy atd.), informace získané ratingovými agenturami a scoringovými agenturami, kancelářské informace, kreditní neboli obchodní informace, informace z různých databází dluţníků a databází úpadců vedených na internetu apod. Banka v databázi zpracovává údaje o svých klientech v souladu se zákonem č. 21/1992 Sb., Zákon o bankách v platném znění a zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

25

schopnost řádně plnit své závazky VONDRÁKOVÁ, Alena a kol.. Vymáhání pohledávek. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 97880-7357-686-8. 26

36

4.2.1 Úvěrové registry v České republice Jiţ několik let v České republice existují úvěrové registry. Jsou v nich obsaţeny údaje nejen o fyzických a právnických osobách po splatnosti, ale i těch, kteří své závazky splácí v termínu nebo dokonce těch, kteří nikdy ţádný úvěr nezískali. Na první pohled to můţe vyvolávat rozpaky, jejich existence je však ku prospěchu jak věřitelům, tak samotným dluţníků.27 Níţe uvádím hlavní úvěrové registry v České republice.

ISIR - Insolvenční rejstřík Vznikl jako Informační systém veřejné správy 1.1.2008 v souvislosti s novým Insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb., a jeho správcem je Ministerstvo spravedlnosti. Jeho základní úlohou je zajistit maximální míru publicity o insolvenčních řízeních a umoţnit sledování jejich průběhu. Prostřednictvím insolvenčního rejstříku jsou zveřejňovány veškeré relevantní informace týkající se insolvenčních správců, dokumenty z insolvenčních spisů i zákonem stanovené informace týkající se dluţníků. Insolvenční rejstřík je veřejně dostupný.

SOLUS - Zájmové sdruţení právnických osob Sdruţení, jehoţ účelem je vzájemná pomoc a ochrana společných zájmů jeho členů, zejména v oblasti zajištění kvality pohledávek, vzniklých z činnosti řádných členů sdruţení a vytváření společné databáze subjektů, neplnící své povinnosti, s touto činností související. Je to databáze vytvářená řádnými členy sdruţení SOLUS na základě pevně stanovených pravidel. Databáze SOLUSu obsahuje kromě osobních dat klienta pouze negativní informace o kontraktech, a to v předepsané datové struktuře, tj. příznak zařazení do databáze, datum vzniku dluhu, produkt, počet splátek po splatnosti a skutečná výše dluhu.28

BRKI - Bankovní registr klientských informací Databáze vytvořená na základě informací z účastnických bank, jejímţ cílem je vzájemná výměna informací o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů - fyzických osob a fyzických osob podnikatelů. Obsahuje pozitivní i negativní informace o úvěrových produktech. Aktualizace probíhá měsíčně. Databázi spravuje CBCB. Registr obsahuje pozitivní i negativní informace 27

Finance media, a.s., [online]. [cit. 2012-04-14] Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/210471-k-cemu-slouzi-uverove-registry-/ 28 SOLUS, [online]. [cit. 2012-04-14] Dostupné z: https://www.solus.cz/cs/hlavni-strana/historie-sdruzeni

37

vytvářených na základě reportingu účastnických bank. Obsahuje podrobné informace o splátkových, nesplátkových kreditních kontraktech a nepovolených debetech na BÚ vyšších neţ 500,- Kč a trvajících déle neţ 30 dnů, včetně její historie. Předávání informací do bankovního registru probíhá na základě zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, proto není nutný souhlas klienta.29

CBCB - Czech Banking Credit Bureau Czech Banking Credit Bureau, a. s. je společnost s majetkovým podílem zakládajících bank, která zprostředkovává vzájemnou výměnu informací mezi bankami o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů - fyzických osob a fyzických osob podnikatelů. Za tímto účelem údaje shromaţďuje, zajišťuje jejich zpracování a spravuje registr klientských informací vytvořený na základě těchto údajů.

CRÚ - Centrální registr úvěrŧ Provozovatelem je Česká národní banka. Informační systém, který soustřeďuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob, podnikatelů a právnických osob. Registr umoţňuje operativní výměnu těchto informací mezi účastníky CRÚ. Aktualizace údajů probíhá na měsíční bázi. Účastníkem jsou všechny banky a pobočky cizích bank, působících na území České republiky.

4.3 Rating Rating představuje určité bodové ohodnocení rizik příjemce úvěru, mezinárodně ustálenou klasifikaci míry věrohodnosti určitého subjektu z hlediska jeho schopnosti dostát svým závazkům. Ratingové agentury podávají informace o finanční schopnosti určité firmy, o míře rizika jejího bankrotu, o její obchodní spolehlivosti, o investiční důvěryhodnosti atd. Ratingové agentury provádějí plošné hodnocení nejenom jednotlivých subjektů, ale i odvětví, případně států.

29

CBCB, a.s., [online]. [cit. 2012-04-14] Dostupné z: http://www.cbcb.cz/cz/cbcb-czech-banking-credit-bureau-a-s--1404041448.html

38

4.4 Scoring Scoring je oproti ratingu metoda sofistikovanější. Je to metoda pouţívaná bankami při posuzování úvěrové bonity klienta. Scoring kaţdému hodnocenému klientovi udělí podle předem určené metodiky určitý počet bodů. Body mohou být získávány z více hodnotících kritérií, přičemţ kritéria mohou být kvalitativní i kvantitativní. Výsledek (skóre) můţe být převeden pomocí určité stupnice na slovní interpretaci.

39

5 VYMÁHACÍ PROCES Kaţdá banka usiluje o maximalizaci návratnosti vypůjčené částky u dluţníků, kteří své závazky nemohou nebo mají problém je splácet. Tímto si kaţdá banka zvolí takový způsob vymáhání, který ji nejvíce vyhovuje. Vymáhání musí být v souladu s platným právním řádem České republiky. Banky mají svůj ucelený proces vymáhání nesplácených úvěrů rozdělený do určitých fází. Samotný proces vymáhání pohledávek lze chápat jako centralizovaný a standardizovaný postup. V této části práce se zaměřím detailněji na vymáhání pohledávek do 180 dnů po splatnosti především firem a podniků s úvěrovou angaţovaností do 50 mil. Kč. ČNB a bankéři letos očekávají nárůst podílu nesplácených úvěrů z pěti procent na 5,5 % u domácností a z osmi na na 8,5 % u firem.30 Právě z důvodu vysokého podílu nesplácení podnikatelských úvěrů se věnuji dané problematice. Graf 2: Vývoj nesplácených úvěrŧ v ČR (v mld. korunách) 160 140

137 129

120 100

101 Podniky

80

40 20

Domácnosti

61

60 49

55 50

44 30

22

0 2008

2009

2010

2011

2012 Zdroj: E15

Riziko, ţe dluţník pohledávku bance neuhradí řádně a včas, je v současných poměrech zejména v obchodních, ale i v soukromých poměrně vysoké. Vymáhání pohledávek za dluţníky bývá zpravidla komplikované, dlouhodobé a ne ve všech případech úspěšné. V následující kapitole popisuji, jakými způsoby lze dluţníka vymáhat a jakými způsoby předcházet nesplácení a jak vzniklou situaci řešit. 30

Mladá fronta E15. Problémové úvěry neklesají. Praha: Mladá fronta, a.s., 2012, roč. 2012, č. 1095.

40

Přes veškerou snahu o prevenci problematických pohledávek nelze ve všech případech vzniku pohledávky po splatnosti zabránit. Pohledávku, kterou dluţník neuhradil ve lhůtě splatnosti, je třeba se jí intenzívně zabývat, neboť i v takovém případě se často lze úhrady pohledávky domoci, i přes potřebné vynaloţení určitého úsilí a časového odstupu. Pro banku je vhodné zabývat se pohledávkami, které nejsou hrazeny ve lhůtě splatnosti, co nejdříve, zpravidla do jednoho týdne po uplynutí lhůty splatnosti úvěru, aby si dluţník uvědomil, ţe banka eviduje skutečnost neuhrazení pohledávky ve lhůtě splatnosti a má zájem vzniklou situaci řešit. Graf 3: Účinnost jednotlivých krokŧ vymáhání vŧči dluţníkovi 60% 50% 40% 30% Účinnost vymáhání 20% 10% 0% Telefonické urgence

Písemná urgence

Osobní jednání

Platební rozkaz

Právní vymáhání

Zdroj: http://www.onefinance.eu/cz/pohledavky-upominkova-korespondence

V úvodní části této kapitoly analyzuji moţné postupy vymáhání u pohledávky do 30-ti dnů po splatnosti, kde uvedu moţné aktivní postupy prvního kontaktu s klientem a identifikace dluţníka, která je důleţitá pro zvolení strategie pro vymáhání, přes telefonické a písemné upomínání a na závěr uvedu moţnosti dočasné úlevy bonitním klientům. V druhé části se bude jednat o pohledávky v rozmezí 30 - 90 dnů po splatnosti, kde je bankou dluţník opět kontaktování příslušným oddělením nejdřív telefonicky a poté písemně. Pohledávka za dluţníkem je poté předána k vymáhání inkasní kanceláří nebo je zahájena restrukturalizace. V případě stálého nehrazení pohledávek ve lhůtách splatnosti je nutné soustředit veškeré snahy a podklady týkající se úvěru (smlouvu o úvěru, podklady týkající se zajištění úvěru, příslušnou korespondenci apod.) a ověřit si údaje týkající dluţníka (jeho existenci, zda nevstoupil do 41

likvidace, zda neprobíhá ohledně jeho majetku konkursní řízení apod.). V případě, ţe se klient nachází v úpadku nebo je bankou zjištěno, ţe se jedná o úvěrový podvod, je nutné zahájit vymáhání soudní cestou, které řeší příslušné oddělení zabývající se právním vymáháním. Stručný postup soudního a insolvenčního vymáhání je také uveden v páté kapitole. V další části se jiţ jedná o poslední fázi řešení pohledávek bankou, a to v rozmezí 90 - 180 dnů po splatnosti, kde je dluţníkovi nabídnuta „poslední šance“ řešení svého dluhu mimosoudně. Popíši specifikace uzavření notářského zápisu a postoupení pohledávky třetí straně. Klient je většinou řešen konkrétním vymahačem a vymáhání probíhá u dluţníka nebo na schůzce v bance. Pokud banka pohledávku za dluţníkem nepostoupí třetí straně, následuje vymáhání pohledávek nad 180 dnů v prodlení soudní cestou. Stručně charakterizuji vymáhání právním oddělením, vymáhání v rozhodčím řízení a vymáhání v insolvenčním řízení. Pro přehlednost jsem vytvořil časovou osu postupu vymáhání v příloze této práce. Tabulka 2: Fáze vymáhání a oddělení zabývající se příslušným vymáháním

Zdroj: Vlastní úprava

5.1 Pohledávky do 30 dnŧ po splatnosti Není-li pohledávka uhrazena ve lhůtě splatnosti, činí kroky směřující k nápravě této skutečnosti zpravidla sama banka, a to níţe uvedenými úkony. Pro přehlednost jsem uvedl jednotlivé kroky vymáhání do tabulky. Tabulka 3: I. Fáze vymáhání

Zdroj: Vlastní úprava

42

5.1.1 První kontakt s klientem Prvním úkonem, jestliţe banka zjistí riziko, ţe dojde u dluţníka k hrozbě neuhrazení pravidelné měsíční splátky nebo dluţník nesplní pravidelné otočení peněz na svém účtu dle smluvních podmínek kontokorentu, je nejprve kontaktován svým obsluhujícím bankéřem, který s dluţníkem vzniklou situaci konzultuje a hledá moţná řešení jak předejít prodlení. Tento krok je generován automaticky systémem banky a obsluhujícího bankéře upozorní na případné nebezpečí. Mnohé banky tento způsob předcházení vzniku pohledávky jiţ vyuţívají a uplatňují ve své praxi, jelikoţ se jedná hlavně o způsob nenákladný a zároveň slouţí k udrţování dobrých partnerských vztahů s klientem a bankou. Tento způsob je vyuţíván především u klientů s dobrou platební morálkou a u významnějších klientů, kteří se dostanou do problému poprvé. Je zároveň vhodné, aby u klientů s vyšší angaţovaností a vyššími měsíčními splátkami, sama banka kontrolovala v systému, zda k převodu finančních prostředků z firemního účtu na úvěrový účet technicky skutečně došlo a v případě pochybení sjednat nápravu. Jedním z nejdůleţitějších úkolů vymáhání bankou je identifikovat typ dluţníka. Dluţníky můţeme rozdělit do dvou skupin, a to na dluţníky komunikující a nekomunikující. a) Dluţník komunikující - bonitní - většinou nemá se splácením svých závazků problém a jeví zájem dluh uhradit, komunikace je snadná avšak je nutné nezapomínat zvolení vhodné komunikační strategie. b) Dluţník komunikující - nebonitní - zpravidla není schopen uhradit dluh okamţitě, neboť má finanční problém (mnohdy sám čeká na peníze od svých dluţníků) a ţádá o schovívavost ve formě odloţení termínu platby nebo o vyrovnání ve formě splátek. c) Dluţník vymlouvající se - tento typ dluţníka reklamuje a stěţuje si na téměř vše (od špatné kvality aţ po pozdní dodávku zboţí). Zde musí být banka přesvědčena o neoprávněnosti těchto námitek. Běţné námitky jsou typu výmluvy na nedoručené faktury či upomínky. Častou námitkou jsou také nepřítomnost účetní, jednatele nebo jiné osoby, která jedině a bez výjimky rozhoduje o platbách. d) „Mrtvý brouk“ - jedná se o jednoznačně nejsloţitější skupinu dluţníků, která často pokládá telefon, zapírá se, nereaguje na ţádné výzvy atd.

43

5.1.2 První telefonická upomínka V případě, ţe ze strany banky je vše v pořádku, a přesto nedojde k uhrazení dluhu, následuje první telefonická nebo SMS upomínka. SMS upomínka - jedná se zpravidla o úplně první informování dluţníka o vzniku nedoplatku. SMS zpráva je odesílána automaticky systémem banky na mobilní telefon dluţníka. Výhodou SMS zprávy je, ţe klient se okamţitě dozví o svém nedoplatku a ve velké míře svůj dluh uhradí ještě před kontaktování banky. Telefonická upomínka - jedná se o nejuţívanější způsob vymáhání dluţníka, kdy je dluţník kontaktován pověřeným pracovníkem oddělením banky (Early Collection) a s dluţníkem je domluven termín, způsob a výše úhrady pohledávky v co nejkratším termínu. Komunikace s klientem je vedena „přátelsky“ a na klienta není vyvíjen psychický nátlak. Při komunikaci s klientem je však nutné dodrţovat tyto zásady: jasně stanovit termíny úhrady jistiny - nestačí klientův argument „zaplatím do 14 dnů“, je třeba určit pevné datum, aby byla moţná kontrola, případné připomenutí dluhu. Doporučuji proces vymáhání doplnit u upozornění klienta formou SMS zprávy o blíţící se domluvené splatnosti dluhu; přimět dluţníka, aby sám zavolal a sdělil informaci, ţe dluh je splacen; s dluţníkem je moţné vyjednat úhradu nejen jistiny, ale také například části příslušenství, především úroků - tím je klient motivován k další spolupráci s bankou, která tak ukazuje svůj postoj a rázný přístup. Telefonická komunikace slouţí ke dvojímu účelu, kde ze strany klienta jde o získávání informací či rad a ze strany banky o výzvu k hrazení svých povinností. Banka se zároveň snaţí zjistit důvod nehrazení. Není-li uhrazena pohledávka ani v předem dohodnutém termínu, pověřený pracovník opět kontaktuje telefonicky dluţníka, a jiţ důrazněji upozorňuje na případné další postupy vymáhání a upozorněním na zanesení dluţníka do registrů neplatičů. Výhodou tohoto způsobu je především rychlost a efektivnost.

44

5.1.3 První písemná upomínka Písemné upomínání mají na rozdíl od telefonického vymáhání, které je mnohem efektivnější a rychlejší, tu výhodu, ţe jsou pro případ dalšího řízení prokazatelná. Z tohoto důvodu je velmi důleţité věnovat velkou pozornost formě i obsahu upomínky. Banky volí nejčastěji způsob písemného upomínání, nově se zavádí také upomínání elektronickou formou. Písemná upomínka - jedná se o informování dluţníka o neuhrazení smluvní splátky pomocí dopisu. Neuhradí-li dluţník smluvní splátku do určité doby, je zpravidla do 5-ti pracovních dní upomínán dopisem, ve kterém je slušně upozorňován na neuhrazení dluţné splátky a na účtování úroků z prodlení. Upomínka obsahuje dluţnou částku, termín úhrady a další náleţitosti týkající se úvěrového účtu. První upomínky nejsou zpravidla odesílány doporučeně. Zde kladu důraz na vizuální stránku upomínky, protoţe i tento fakt působí na psychiku dluţníka. Je rozdíl, zda klient obdrţí stručnou upomínku o dluhu s výzvou k úhradě nebo upomínku s vizuálně a barevně upravenými částmi odstavců a zvýraznění dluţné částky. Je moţné například pouţít i vhodné obrázky. V případě první upomínky bych volil obrázek ve stylu „šátek s uzlíkem“, aby si dluţník uvědomil, ţe zapomněl uhradit smluvní částku. Elektronická upomínka - jde o nový a bankami ne moc vyuţívaný způsob informování klientů o neuhrazení dluţné částky. Spolu s písemnou upomínkou mají společné, ţe jsou prokazatelné. E-maily jsou zasílány klientům automaticky systémem na uvedené adresy klientů. Ne vţdy je tento způsob efektivní hlavně z důvodu, ţe klienti nemají stálý přístup k internetu nebo schránku nevyuţívají.

5.1.4 Odklad splátek Odkladem splátky rozumíme takový postup banky, aby klientovi vyšla vstříc aktivnímu řešení jeho dluhu. Je běţné, ţe klient volá do banky z vlastní vůle s přístupem aktivně řešit své závazky nebo informovat banku o pravděpodobném problému. Banky tento přístup oceňují a na základě vyhodnocené situace navrhují klientovi moţná řešení jeho dluhu s ohledem na okolnosti. Nejčastějším způsobem, jak dluţníkovi ulehčit splácení bývá odklad splátek, a to nejčastěji po dobu tří aţ šesti měsíců.

45

Nedoporučuji z vlastní zkušenosti poskytovat odklad splátek notorickým neplatičům i v případě, ţe svůj dluh s bankou řeší. Řešení dluhu neustálým odkladem splátek není pro banku vhodné řešení.

5.2 Pohledávky od 30 do 90 dnŧ po splatnosti Neuhradí-li dluţník svůj dluh na základě telefonické či písemné upomínky a zároveň není ochoten aktivně řešit vzniklou situaci, přechází banka k „tvrdším“ metodám vymáhání, které je prováděno pověřenými pracovníky z oddělení Late Collection. Dluţník je upomínán telefonicky a písemně, kde je důrazně ţádán k uhrazení dluhu příp. informován o moţnosti soudního vymáhání. Dluţník je nyní evidován v registru neplatičů a podstupuje riziko, ţe jiné finanční instituce nenabídnou klientovi ţádné úvěrové produkty. Pro přehlednost jsem jednotlivé kroky vymáhání uvedl do tabulky. Tabulka 4: II. Fáze vymáhání

Zdroj: Vlastní úprava

Doporučuji v této fázi vymáhání pohledávek zaměřit se na vymáhání s důrazem stanovení termínu uhrazení dluhu ze strany dluţníka a moţnosti upomínání. Při komunikaci s problémovým dluţníkem je nutné, aby banka poţadovala tato stanoviska: jednoznačně deklarovat oprávněnost pohledávky; je nutné pracovat s námitkami dluţníka a pokusit se prolomit jeho odmítavé stanoviska; apelovat na výhodnost mimosoudního vyrovnání, jelikoţ soudní vymáhání není v zájmu ani jedné strany;

46

je-li to nutné, zaslat dluţníkovi podklady o oprávněnosti pohledávky, další námitky dluţníka o chybějících dokumentech jsou pouze zdrţovací taktika a většinou hlavním signálem k neochotě k mimosoudnímu vyrovnání. Pokud klient odmítá komunikovat s bankou a nereaguje na ţádné výzvy je zapotřebí: udrţet jeho pozornost a přimět dluţníka k zahájení komunikace; přimět dluţníka k jednání, informovat ho o veškerých moţnostech, které dluţníkovi hrozí v případě prodlev - nárůst nákladů za soud či exekuci, informace do registrů atd.; pracovat s konkrétními příběhy např. „Takových dluţníku jsme tady měli a také nevěřili, ţe případ předáme exekutorovi...“ přimět dluţníka k tomu, aby začal dluh řešit.

5.2.1 Druhá telefonická upomínka Nehradí-li dluţník na základě předchozí telefonické či písemné upomínky, většinou následuje opětovné kontaktování dluţníka telefonicky, kde je dluţník seznámen s délkou prodlení a výší pohledávky. Zde je důleţité při komunikaci s dluţníkem zvolit vhodnou komunikační strategii. Banka vyţaduje informaci o tom, z jakého důvodu nebyl splněný příslib z předchozího vymáhání a na základě této informace postupuje v dalším vymáhání. S dluţníkem je domluvený nový termín a způsob úhrady dluhu. Dluţník je zároveň pověřeným pracovníkem banky upozorněn na sankční úroky a moţnost účtování pokuty. Doporučuji při komunikaci s dluţníkem vyjednávat takto: je třeba zdůraznit nutnost rychlé úhrady v maximální moţné výši; vynaloţit na dluţníka nátlak, aby sám navrhnul bankou akceptovatelné řešení; pohrozit dluţníkovi účtování sankčních úroků a důsledků, které sebou přináší další vymáhání formou inkasních agentur či soudního vymáhání; navrhnout vhodnou formu ústupků typu „něco za něco“ - např. pokud bude pokračovat ve spolupráci či se pokusí částečně uhradit dluh, banka odpustí úroky z prodlení nebo nenaúčtuje smluvní pokutu apod.

5.2.2 Druhá a třetí písemná upomínka Nereaguje-li dluţník na první upomínku nebo nesplnil příslib z opakovaného telefonického vymáhání, je zpravidla odeslána upomínka druhá a třetí (poslední). Ve druhé písemné 47

upomínce je dluţník upozorněn na skutečnost, ţe mu byla odeslána upomínka první a zároveň upozorněn na to, ţe kromě zaplacení smluvní ceny bude poţadováno také uhrazení úroků z prodlení. Druhá upomínka je jiţ zpoplatněna částkou, kterou si účtuje banka dle platného ceníku a dluţník je povinen uhradit toto penále spolu s dluţnou částkou. Taktéţ třetí upomínka upozorňuje na nesplnění povinností a upozorňuje na moţné zesplatnění úvěru a moţnosti soudního vymáhání. Stejně jako druhá upomínka, bývá třetí také zpoplatněna dle platného ceníku banky. Zde bych jako u první písemné upomínky klad důraz na vizuální stránku a detaily jako jsou: výrazné a barevné označení těch oblastí, které jsou pro klienta důleţité, tzn. výše dluhu, délka prodlení, dodatečně naběhlé sankční úroky vč. poplatku za upomínku a následné kroky vymáhání; doplnění obrázkem symbolizujícím závaţnost situace, v případě druhé upomínky „vztyčený prst“, u třetí upomínky například „hodiny ukazující za pět minut dvanáct“; uvedení kontaktu na příslušné oddělení banky s rozkazem, aby klient neprodleně kontaktoval banku. Z praxe mohu uvést, ţe je zapotřebí odesílat upomínky doporučeně, popř. s dodejkou neboť tyto podklady mohou později slouţit jako důkazy při případném soudním jednání.

5.2.3 Restrukturalizace pohledávky Dle vyhlášky ČNB 123/2007 Sb., která v § 49 definuje selhání dluţníka, banka posuzuje expozice z hlediska selhání dluţníka. Selháním dluţníka rozumíme také situaci, kdy lze předpokládat, ţe dluţník pravděpodobně nesplatí svůj závazek řádně a včas, aniţ by věřitel přistoupil k uspokojení své pohledávky ze zajištění. Indikátorem, ţe dluţník pravděpodobně nesplatí svůj závazek vůči bance řádně a včas, aniţ by banka přistoupila k uspokojení své pohledávky ze zajištění, můţe být také souhlas banky s vynucenou restrukturalizací expozice. Restrukturalizovanou pohledávkou se rozumí pohledávka, u níţ banka dluţníkovi poskytla úlevu, protoţe vyhodnotila, ţe by jí pravděpodobně vznikla ztráta, pokud by tak neučinila. Z ekonomických důvodů či právních důvodů spojených s finanční situací dluţníka mu tudíţ banka úlevu, kterou by jinak neposkytla, udělila.

48

Za restrukturalizovanou pohledávku se nepovaţuje pohledávka vzniklá obnovením krátkodobého úvěru na oběţná aktiva, pokud dluţník splnil veškeré své platební a neplatební povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy. Restrukturalizací pohledávky bankou se rozumí řízená změna parametrů úvěrového obchodu provedená v průběhu jeho ţivotnosti, která není předjímána platnou smlouvou o tomto obchodu uzavřenou mezi bankou a dluţníkem. Na základě poţadavků ČNB banka rozlišuje tyto základní typy restrukturalizace: 1. Restrukturalizace splátkového úvěrového obchodu při zachování typu produktu. Jedná se zejména o tyto změny parametrů obchodu: a. Změna splátkového kalendáře bez prodlouţení splatnosti úvěru, např. odklad splátek; b. Změna splátkového kalendáře s prodlouţením splatnosti úvěru, např. sníţení pravidelné splátky při prodlouţení doby splácení, přesunutí aktuální částky po splatnosti za plánovanou splatnost úvěru; c. Odpuštěním části jistiny, úroků nebo příslušenství; d. Sníţení úroků po dobu fixace, či jiná nestandardní změna úročení, kterou banka jinak neposkytla; e. Změna měny dluhu; f. Kombinace některých výše uvedených změn. 2. Restrukturalizace úvěrového obchodu kontokorentního typu na splácený úvěr. Současně můţe dojít k odpuštění části jistiny, úroků nebo příslušenství; 3. Restrukturalizace více úvěrových produktů spadajících do stejné nebo do různých produktových kategorií na jeden úvěr splátkového typu. Jeden úvěrový obchod můţe nahradit více problematických úvěrů dluţníka. Současně můţe i nemusí dojít k odpuštění části jistiny, úroku či příslušenství; 4. Poskytnutí úvěru na splácení předchozích úvěru, kdy je zřejmé, ţe ke splacené původního úvěru by neměl dluţník dostatečné prostředky. Změna individuálního parametru můţe, ale také nemusí znamenat restrukturalizaci. Dle účelu změny těchto parametrů banka rozlišuje vynucené a nevynucené restrukturalizace.

49

Nevynucená restrukturalizace - se rozumí taková změna parametrů úvěrového obchodu, ke které banka přistoupila z důvodu snahy o posílení svých obchodních vztahů s klientem, nikoli na základě individuálního zhoršení své pozice vůči klientovi, na základě kterého by bylo moţné předpokládat, ţe došlo nebo dojde k naplnění některého z indikátorů selhání klienta. Vynucená restrukturalizace - dle banky nastává, je-li dluţníkovi poskytnuta úleva, protoţe banka vyhodnotila, ţe by jí pravděpodobně vznikla ztráta, pokud by tak neučinila. Z ekonomických či právních důvodů spojených s finanční situací dluţníka mu tudíţ úlevu, kterou by jinak neposkytla, udělila.

5.2.4 Vymáhání pohledávky inkasní kanceláří Nemá-li banka zájem nebo moţnost zabývat se vymáháním svých splatných pohledávek za dluţníkem osobně, můţe dle § 566 - § 576 zákona 513/1991 Sb., ObchZ a dle § 724 aţ § 732 zákon č. 40/1964 Sb., ObčZ, vyuţít sluţeb inkasní kanceláře, resp. agentur zabývajících se touto činností. Banka se můţe obrátit na inkasní kancelář kdykoliv v průběhu trvání prodlení dluţníka, ovšem je v jejím zájmu, aby jí věc předala co nejdříve, neboť úspěšnost vymoţení pohledávky se stářím pohledávky výrazně klesá, naopak provize poţadovaná inkasní kanceláří se stářím pohledávky stoupá. Kritéria pro výběr inkasní kanceláře mají banky různá. Nejdůleţitějším kritériem pro výběr inkasní kanceláře bývá zpravidla cena poskytovaných sluţeb. Solidní inkasní kancelář by měla poţadovat zaplacení své sluţby aţ po vymoţení pohledávky. Spolupráce banky s inkasní kanceláří by měla být pro banku vţdy přínosem. Přínosem vymáhání pohledávky prostřednictvím inkasní kanceláře by pro banku měla být skutečnost, ţe inkasní kancelář je na tuto činnost z technického hlediska zpravidla podstatně lépe vybavena neţ banka. Větší inkasní kanceláře zpravidla disponují dostatečným personálem a technickým vybavením, sítí svých zaměstnanců, jsou schopné pokrýt celé území republiky, jsou schopné zjistit platební historii dluţníka a aktuální stav bonity dluţníka a tomu přizpůsobit způsob vymáhání pohledávky, jsou schopné prostřednictvím veřejných informačních zdrojů či prostřednictvím vlastních či partnerských detektivních sluţeb vyhledat dluţníka, o jehoţ pobytu banka nemá informace, apod. Kvalitní inkasní agentura téţ sleduje a bance poskytuje informace o případném vstupu dluţníka do likvidace, o prohlášení konkursu na majetek

50

dluţníka, o probíhajícím vyrovnacím řízení ohledně majetku dluţníka a v zastoupení banky uplatňuje pohledávky v těchto řízeních apod. Efekt při vymáhání pohledávky inkasní kanceláří zpravidla přináší i fakt, ţe třetí subjekt (vymahači) jsou pro dluţníky cizí osoby, které dluţník nezná a neví, jaké jednání od nich můţe očekávat, má z nich proto větší respekt neţ z banky. Inkasní agentuře by banka nikdy neměla předávat originály dokumentů slouţících k prokázání jeho pohledávky (smlouvy o úvěru, dodatky, směnky apod.). Inkasní kanceláři postačí pro její činnost kopie, příp. úředně ověřená kopie uvedených listin. Vztah mezi bankou a inkasní kanceláří se zpravidla uskutečňuje na základě mandátní smlouvy, případě příkazní smlouvy.

5.2.5 Kontrola a příprava dokumentace V případě, ţe pohledávka je nedobytná a těţko vymahatelná, banka provádí kontrolu veškeré dokumentace dluţníka. Jedná se především o úvěrovou smlouvu, zajišťovací instrumenty a dokumenty s tím spojené, kontrola veškeré odchozí dokumentace dluţníkovi. Tyto dokumenty jsou následně zakládány do sloţek a předávány k řešení na příslušné oddělení, které se zabývá osobním vymáháním dluţníka a dává mu poslední moţnost řešení svého dluhu vůči bance. Ve fázi upomínání se banka můţe snaţit i o dodatečné zajištění pohledávky zástavním právem, ručením, směnkou atd.

5.3 Pohledávky do 180 dnŧ po splatnosti Do poslední fáze vymáhání pohledávek bankou jsou pohledávky do 180 dnů po splatnosti, které nebyly vymoţeny v předchozích fázích. Pohledávky v tomto prodlení jsou řešeny speciálním oddělením banky, které jiţ pohledávky vymáhá osobně a připravuje dluţníky k soudnímu vymáhání. Výhodnější postavení získá banka v případě uznání formou notářského nebo exekutorského zápisu s doloţkou přímé vykonavatelnosti. O tomto typu zajištění se chci v této fázi vymáhání zmínit a zdůrazňuji důleţitost tohoto zajištění, jelikoţ, zajištění úvěru touto formou poskytuje bance právní jistotu vysokého stupně a je přímým exekučním titulem, tzn. bance odpadá potřeba absolvování zdlouhavého nalézacího soudního řízení, v němţ musí prokazovat existenci své pohledávky za dluţníkem a její výši. Notářský či exekutorský zápis s

51

doloţkou vykonavatelnosti dává bance šanci na dřívější uspokojení jejího nároku a bez potřeby vynakládat další finanční prostředky na nalézací soudní řízení. Pro přehlednost jsem uvedl jednotlivé postupy vymáhání do tabulky. Tabulka 5: III. Fáze vymáhání

Zdroj: Vlastní úprava

5.3.1 Osobní vymáhání Pokud to dovolí kapacita zaměstnanců zabývající se vymáháním úvěrů v bance, doporučuji u klientů s vyšší angaţovaností osobní vymáhání, a to buď v místě jeho podnikání, nebo v prostorách banky. Na tento způsob vymáhání doporučuji soustřeďovat pracovníky s dostatečným vzděláním, dobrými vyjednávacími schopnostmi a soustředěním se na maximalizaci vymoţení dluhu. Během schůzky s dluţníkem je nutné projednat jeho vzniklou situaci, seznámit dluţníka s moţnostmi následujícího vymáhání a říct dluţníkovi, jaký dopad to můţe mít na jeho podnikání či existenci. Ze strany vymahače je moţnost poskytnout dluţníkovi v závislosti na jeho platební morálce a výhledu do budoucna, exekutorský nebo notářský zápis.

5.3.2 Notářský (exekutorský) zápis s doloţkou vykonavatelnosti Notářský zápis s doloţkou přímé vykonavatelnosti sepsaná podle ustanovení § 71a, §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, podstatně zvyšuje věřitelovu právní jistotu v závazkovém vztahu. Banka, která má svoji pohledávku uznánu notářským zápisem s doloţkou přímé vykonavatelnosti, má v případě nezaplacení pohledávky dluţníkem oproti ostatním věřitelům při jejím vymáhání výrazně výhodnější postavení.

52

Stejné účinky jako notářský zápis má i exekutorský zápis sepsaný podle ustanovení § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekučních činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, v platném znění. Exekutorský zápis má formu dohody, v níţ se dluţník zaváţe splnit tuto pohledávku nebo jiný nárok banky a současně svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliţe svou povinnost nesplní řádně a včas. Exekutorský zápis je stejně jako notářský zápis vykonávacím titulem. V zápise je uvedena vţdy celá výše pohledávky banky za dluţníkem a náklady za sepsání exekutorského zápisu hradí vţdy dluţník. V případě selhání dluţníka splnit svoji pohledávku vůči bance, bude podle uvedeného zápisu nařízen a proveden výkon o rozhodnutí nebo exekuce.

5.3.3 Realizace zajišťovacích instrumentŧ Zajišťovací instrumenty jsou pouţity pouze tehdy, jestliţe dluţník nesplní svůj závazek splatit poskytnutý úvěr. Realizace zajišťovacích instrumentů probíhá podle druhu a systému záruky, které jsou uvedeny v kapitole 3. Zajišťování úvěrových obchodů. Vzhledem k relativní sloţitosti problematiky, uvedu pouze základní charakteristiku a způsoby realizace zajišťovacích instrumentů. Realizace osobních zajišťovacích instrumentŧ Banka, nastanou li v záruční listině, popř. v záruční smlouvě dohodnuté okolnosti, je poţádán ručitel, aby plnil závazky za dluţníka.31. Jedná se o plnění: podle výše úhrady pohledávky dělíme na: o úplné - kdy dojde k úhradě pohledávek věřitele ze strany ručitele; o částečné - kdy je uhrazena ručitelem předem dohodnutá část z pohledávky věřitele; o doplňkové - kdy ručitel uhradí jen tu část pohledávky věřitele, která zůstane neuhrazena po realizaci všech ostatních zajišťovacích instrumentů. podle zpŧsobu plnění dělíme na: o bezpodmínečné - plnění ze záruky není vázáno na zajištěnou pohledávku;

31

PAVELKA, František a kol.. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2001. ISBN 80-7265-037-8.

53

o podmíněné - je podmíněno vznikem důvodu k plnění vázaného na zajištěnou pohledávku. Realizace věcných zajišťovacích instrumentŧ V případě, ţe banka přistoupí k realizaci věcných zajišťovacích instrumentů, zejména zástav, tak jej uskutečňuje v zásadě jejich prodejem. Můţe jít o prodej: dobrovolný, který se uskutečňuje na základě dohody mezi vlastníkem zajišťovacího instrumentu a banky. Dobrovolný prodej má především smluvní charakter a zároveň tímto způsobem lze dosáhnou nejvyššího výtěţku při prodeji, coţ je výhodné pro obě strany. Dobrovolný prodej dělíme dále na: o přímý prodej - zástava se prodává na základě dohody s dluţníkem, a to kupci, kterého nalezne sám dluţník; o nepřímý prodej - zástava se prodává na základě plné moci mezi dluţníkem a realitní kanceláří, jde o tzv. zprostředkovaný prodej; o draţba - zástavu, s výjimkou cenných papírů, je moţné prodat ve veřejné dobrovolné draţbě, která je prováděna soukromou osobou; o změnou v osobě dluţníka - jedná se o tzv. převzetí dluhu, které je chápáno, jako přistoupení k dluhu na základě kterého jsou z úvěru nadále zavázáni původní dluţník a s ním společně i přistupitel. nedobrovolný, jedná se o prodej nebo realizace zajištění proti vůli jejich vlastníka. Jde o tzv. vyvlastňovací způsob, který je upravován zákonem. Banky při tomto způsobu nedobrovolné realizace musejí zvaţovat, zda mají dostatek zdrojů v podobě opravných poloţek a rezerv pro krytí ztrát z nízkého výnosu realizace pohledávky. Nedobrovolné prodeje se uskutečňují v zásadě jako: o soudní prodej zástavy - jedná se o klasický způsob nedobrovolného prodeje, který můţe mít podobu prodeje věci v draţbě nebo prodeje podniku; o konkurz, vyhlášení úpadku dluţníka - viz. kapitola 5.4.3 Vymáhání pohledávky v insolvenčním řízení; o mimosoudní veřejné nedobrovolné draţby - banky vzhledem k zdlouhavé soudní exekuci a vytíţenosti soudů hledají způsoby pro zapojení soukromých subjektů do této oblasti realizace, a to především pomocí soukromých soudních exekutorů a veřejných draţeb. 54

5.3.4 Prodej (postoupení) pohledávky Postoupením pohledávky (cese) se rozumí změna v osobě věřitele upravená dle § 524 aţ § 530 zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ. Postoupení pohledávky se uskutečňuje na základě písemné smlouvy, kterou banka (cedent), postupuje pohledávky, jeţ má vůči dluţníkovi, jinému subjektu - postupníkovi (cesionáři). K postoupení pohledávky není nutný souhlas dluţníka. Postoupením pohledávky spolu s její příslušenstvím je v praxi jedním ze způsobů řešením dobytné pohledávky. Postoupením pohledávky dochází k postoupení uvedenému věřiteli jinému subjektu, přičemţ totoţná zůstává osoba dluţníka, jeho právní postavení i obsah závazkového vztahu, tj. práva a povinnosti věřitele a dluţníka. Důvodem postoupení pohledávky v praxi bývá zájem banky problematicky vymahatelné pohledávky o alespoň částečné uspokojení, kdy banka postoupí (prodá) pohledávku za dluţníkem třetí osobě za cenu niţší, neţ kolik činí její nominální hodnota, s tím, ţe však uspokojení tohoto věřitele pohledávky je rychlé, jisté, bez potřeby dalších výdajů spojených s vymáháním pohledávky apod. Postupovat lze pohledávky, u kterých je právní existence pohledávky, tzn. nelze postoupit pohledávky zaniklou na základě zákona v důsledku uplynutí času a nevykonání poţadovaného právního úkonu, naproti tomu lze postoupit pohledávku promlčenou. Pokud jde o splatnost pohledávky, lze postoupit jak zesplatněnou, tak pohledávku nezesplatněnou. Banka můţe postoupit svoji pohledávku za dluţníkem bez souhlasu dluţníka a bez ohledu na jeho vůli, zcela svobodně, a to komukoliv, jedná se o: osoby fyzické, osoby právnické, příp. cizinci; dluţníka, čímţ se dluţník stane novým věřitelem pohledávky, dojde ke splynutí osoby dluţníka a věřitele, a tím i k zániku pohledávky a dluhu; i jiţ postoupená pohledávka můţe být novým věřitelem dále postoupena dalšímu subjektu, třeba i původnímu věřiteli; více subjektů současně, které jsou z pohledávky oprávněny solidárně, tj. společně nerozdílně; stejně tak můţe být postoupena i pohledávka, u níţ existuje více solidárně zavázaných dluţníků. Ačkoli k postoupení pohledávky můţe dojít bez ohledu na souhlas a vůli dluţníka, musí být dluţník o postoupení pohledávky vyrozuměn. Tuto povinnost má banka, a to bez zbytečného odkladu po postoupení pohledávky. Pokud je postoupená pohledávka zajištěna zástavním 55

právem k nemovitosti, je nutné po nabytí účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky zahájit u příslušného Katastrálního úřadu řízení o zápis zástavního práva záznamem ve prospěch nového zástavního věřitele. K postoupení pohledávky musí dojít písemnou smlouvou. Postupitel musí předat postupníkovi téţ veškeré potřebné doklady vztahující se k postoupené pohledávce a poskytnout mu veškeré informace týkající se postoupené pohledávky. V případě, ţe nedostatek informací byl důvodem vzniku škody na straně postupníka, má postupník právo doţadovat se náhrady škody vůči postupiteli

5.4 Pohledávky nad 180 dnŧ po splatnosti V této fázi pohledávky jiţ banka ukončila veškeré snahy ze strany vymáhacích oddělení o maximalizaci vymoţení částky z neuhrazeného dluhu a stále nedojde úhradě dluhu ze strany dluţníka nebo nemá snahu dohodnout se ani na restrukturalizaci, přistupuje banka k vymáhání soudnímu pomocí právního zástupce banky. Zároveň pokud je na dluţníka vyhlášen konkurz nebo je v úpadku, přihlašuje banka pohledávku za dluţníkem do insolvenčního řízení. Je-li v úvěrové smlouvě zanesena rozhodčí doloţka, je moţné řešit pohledávku v rozhodčím řízení. V této fázi vymáhání musí být pohledávka zesplatněna, tzn. je zastaveno navyšování dluhu, zastaveno úročení a zkapitalizování úroků. Pro přehlednost jsem jednotlivé kroky vymáhání doplnil do tabulky. Tabulka 6: IV. Fáze vymáhání

Zdroj: Vlastní úprava

5.4.1 Soudní vymáhání (exekuce) Základním předpisem upravujícím postup při vymáhání pohledávek prostřednictvím soudu je občanský soudní řád. Není-li dluţníkem dobrovolně splněna oprávněná pohledávka banky, 56

zpravidla se banka musí se svým nárokem obrátit na soud. Na základě návrhu, kterým se zahajuje řízení, pak soud projedná uplatněnou pohledávku, která je popsána v ţalobě. V návrhu o podání ţaloby je třeba uvést účastníky řízení. Těmi jsou ve většině případů ţalobce (banka) a ţalovaný (dluţník). V případě právnické osoby je třeba uvést označení názvu či obchodní firmu, pod kterou byla zřízena či zapsána do obchodního rejstříku, identifikační číslo a sídlo. Dále ţalobce překládá spolu s podáním ţaloby smlouvy, dodatky, upomínky, doručenky upomínek, případně další korespondence s odpůrcem. Soudní řízení je zahájeno dnem doručení ţaloby soudu a je vţdy ukončeno jedním ze tří rozhodnutí, a to rozsudkem, usnesením či platebním rozkazem. Platební rozkaz - je druh soudního rozhodnutí na zaplacení peněţité částky ve zkráceném řízení bez slyšení ţalovaného, kdy soud ve vydaném platebním rozkazu uloţí ţalovanému, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu ţalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téţe lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Opravným prostředkem, ale jen proti výroku platebního rozkazu o nákladech řízení, je odvolání. Odpor není opravným prostředkem proti platebnímu rozkazu. Mezi další formy platebního rozkazu patří: Elektronický platební rozkaz; Směnečný a šekový platební rozkaz; Evropský platební rozkaz; Rozsudek - je druh soudního rozhodnutí, ve kterém se rozhoduje stejně jako u platebního rozkazu ve věci samé. Rozsudek vyhotovený v písemné formě musí obsahovat úvodní část, výrok, odůvodnění a poučení. Dále musí být v rozsudku uvedeno den a místo vyhlášení. Rozsudkem soud zásadně rozhoduje vţdy o celém předmětu řízení, tedy o všem, čeho se ţalobce v ţalobě domáhal. Proti vydanému rozsudku se lze odvolat, příp. podat jiný opravný prostředek, pokud to zákon připouští. Pokud rozsudek nabude právní moci a ţalovaný svoji povinnost nesplní, lze podat návrh na exekuci. Usnesení - je druh soudního usnesení, kde soud nerozhoduje rozsudkem. Soud usnesením rozhoduje především v procesních záleţitostech, jako je zahájení řízení, odmítnutí, změna 57

nebo zpětvzetí návrhu účastníka řízení, přerušení i zastavení řízení, či náklady řízení. Proti vydanému usnesení je moţné podat opravný prostředek, pokud to zákon nevylučuje. Soudní vymáhání pohledávek je bankou pouţito v krajních případech, jelikoţ tímto vymáháním se zabývá příslušné oddělení banky. Výkon rozhodnutí (exekuce) - je stádium soudního řízení, ve kterém dochází k nucenému výkonu práva, které bylo přiznáno bance v nalézacím řízení k tomu příslušným orgánem. Exekuce je upravena dle zákoníku č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Exekutor vykonává exekuční titul nezávisle a za úplatu a předá návrh na nařízení exekuce společně s exekučním titulem příslušnému soudu. Poté soud nařídí na oprávněného exekuci, ale nestanoví, jakým způsobem bude exekuce provedena. Exekutor se o způsobu provedení rozhodne sám na základě způsobu jejího provedení. Poté je vydán exekuční příkaz.

5.4.2 Vymáhání pohledávky v rozhodčím řízení „Rozhodčí řízení, taktéž arbitráž, je definováno jako rozhodování sporů soukromými osobami nebo nestátními rozhodčími institucemi, které jsou oprávněny na základě právních předpisů takový spor projednat a rozhodnout.“32 Právní norma, která upravuje rozhodčí řízení, je zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který nabyl účinnosti dne 1.1.1995. Postavení arbitráţe v rámci českého právního pořádku není jednoduché definovat, protoţe existuje několik teoretických přístupů ke klasifikaci rozhodčího řízení: první z nich vychází z principu smluvních základů pravomoci rozhodců; druhý přístup, ţe rozhodčí řízení je řízení sporné a rozhodci řeší spor cestou nalézání práva na základě pravomoci delegované státem, a nikoliv na základě smlouvy se stranami. Rozhodčí doloţka - lze definovat jako projev vůle ve shodě na všech podmínkách obsaţených v tomto právním úkonu, o jehoţ právní povaze se dosud vedou teoretické diskuse.

32

VONDRÁKOVÁ, Alena a kol.. Vymáhání pohledávek. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 289. ISBN 978-80-7357-686-8.

58

V případě, ţe bude banka uplatňovat vymáhání pohledávky v rozhodčím řízení, tak smlouva musí obsahovat tyto rozhodčí náleţitosti: Rozhodčí doloţka, kterou se strany dobrovolně zavazují, ţe všechny jejich spory, které by v budoucnu mohly ze smlouvy vzniknout, budou rozhodovány v rozhodčím řízení (buď ad hoc, nebo před stálým rozhodčím soudem podle jeho řádu a pravidel); Smlouva o rozhodci, která se uzavírá v době, kdy jiţ spor mezi stranami existuje a strany se domluví, ţe spor předloţí k rozhodnutí rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu; Neomezený kompromis, ten přichází v úvahu tehdy, jestliţe strany mezi sebou uzavírají smlouvy, obchodují spolu, a aby v kaţdém tomto smluvním ujednání nemusela být rozhodčí doloţka, uzavřou strany jednu rozhodčí smlouvu, na základě které se všechny spory ze smluvních vztahů v určité době řeší v rozhodčím řízení. Mezi výhody rozhodčího řízení oproti soudnímu vymáhání patří hlavně rychlost, neformálnost, neveřejnost, výběr rozhodců aj. V rozhodčím řízení ad hoc strany většinou postupují podle Zákona o rozhodčím řízení. Problém lze moţná spatřovat v ustanovení rozhodce a způsobu jeho odměňování v návaznosti na ukončení rozhodčího řízení a vydání rozhodnutí.

5.4.3 Vymáhání pohledávky v insolvenčním řízení Insolvenční řízení je řízení vedené, podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, v platném znění, před insolvenčním soudem, jehoţ předmětem je úpadek nebo hrozící úpadek dluţníka a způsob jeho řešení. Insolvenční zákon nabyl platnost od 1.1.2008. Insolvenční zákon rozšiřuje moţnosti řešení úpadku dluţníka, kdyţ kromě likvidačního postupu dává dluţníkovi také moţnost postupu sanačního. Kromě dosavadního způsobu řešení úpadku konkursem tedy nyní mohou dluţníci (podnikatelé v úpadku) vyuţít moţnost reorganizace a dluţníci (nepodnikatelé) v úpadku moţnost oddluţnění. Dle právní úpravy obsaţené v zákonu o konkursu a vyrovnání čeká dluţníka, který je v úpadku, konkurs. Likvidace je moţná jen v případě, pokud je moţno vypořádat všechny pohledávky věřitelů za dluţníkem. Ukáţe-li účetnictví dluţníka, ţe to není moţné, je dluţník povinen podat na sebe návrh na prohlášení konkursu.

59

Obrázek 2: Prŧběh insolvenčního řízení

Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/insolvence-upadek-opu/1000818/47945/

Insolvenční rejstřík - je návrh na zahájení insolvenčního řízení. K jeho podání je oprávněn jak dluţník, tak kterýkoliv z věřitelů dluţníka. Návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem navrhovatele, a je-li podáván v elektronické podobě, pak zaručeným elektronickým podpisem. Insolvenční rejstřík - je informační systém veřejné správy spravovaný Ministerstvem spravedlnosti ČR, který je s výjimkou údajů stanovených zákonem veřejně přístupný, např. z internetových stránek www.justice.cz. Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam dluţníků a insolvenční spisy. Úpadek - neboli bankrot, znamená neschopnost dluţníka platit své závazky, které jsou po lhůtě splatnosti déle neţ 30 dnů, vůči více věřitelům (nejméně aspoň dva). Hrozící úpadek - nastává tehdy, pokud lze předpokládat ke všem okolnostem, ţe dluţník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněţitých závazků.

60

Moratorium - je období vyhlášené insolvenčním soudem (nejdéle na 3 měsíce, přičemţ v odůvodněných případech lze tuto lhůtu o 30 dnů prodlouţit), po které nelze vydat rozhodnutí o úpadku, nicméně účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení trvají. Rozhodnutí o úpadku - soud můţe o návrhu rozhodnout bez jednání nebo po jednání. Dluţníkovi musí být vţdy dána moţnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil. Soud je povinen do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu učinit úkony směřující k rozhodnutí věci. V případě podání insolvenčního návrhu ze strany dluţníka je tato doba 15 dnů.

Zpŧsoby řešení úpadku dluţníka Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dluţníka v insolvenčním řízení se rozumí: a) konkurs; b) reorganizace; c) oddluţnění; d) zvláštní způsoby řešení úpadku. Konkurs - je způsob řešení úpadku spočívající v tom, ţe na základě rozhodnutí o prohlášení konkurzu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosů zpeněţení majetkové podstaty s tím, ţe neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak. Pokud soud rozhodne o řešení úpadku konkursem, přerušují se soudní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo mají být uspokojena z majetkové podstaty, jejichţ účastníkem je dluţník. Pro věřitele to znamená, ţe se nemohou spoléhat na to, ţe o vymáhané pohledávce jiţ nějaké soudní řízení probíhá, nýbrţ vţdy musí svou pohledávku uplatnit přihláškou pohledávky. Východiskem konkursu je zpeněţení majetkové podstaty. V závěru zpeněţení majetkové podstaty předkládá insolvenční správce insolvenčnímu soudu konečnou zprávu, která kromě uvedení celkové charakteristiky činnosti insolvenčního správce vyúsťuje ve vyčíslení částky, jenţ má být rozdělena mezi věřitele. Věřitelé musí být v konečné zprávě jmenovitě uvedeni s údajem výše jejich podílu na této částce. Soud zprávu přezkoumá, zveřejní ji vyhláškou a nařídí o ní jednání.Insolvenční soud zároveň rozhoduje o zrušení konkurzu poté, co soud obdrţel zprávu insolvenčního správce o splnění rozvrhového řízení. 61

Reorganizace - je jiným způsobem řešení úpadku neţ konkurs a spočívá v postupném uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dluţníkova podniku. Tento způsob řešení je určen především pro větší podniky, jejichţ zánik by znamenal závaţnější narušení chodu firmy. Během reorganizace majetkem disponuje dluţník, insolvenční správce vykonává dohled nad jeho dispozicemi, dohlíţí i na sestavování soupisu majetkové podstaty, sepisuje a doplňuje seznam věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru. Reorganizaci je moţné provést pouze u podnikatelů, kteří nejsou v likvidaci, u obchodníků s cennými papíry, nebo osobami, kteří mají právo obchodovat na komoditní burze. Návrh na povolení reorganizace podává dluţník nebo věřitel, který je přihlášený v insolvenčním rejstříku. Soud o rozhodnutí reorganizaci zruší, zjistí-li zásadní nesprávnosti v jeho provádění. Můţe také ze závaţných důvodů změnit reorganizaci v konkurs. Splnění reorganizačního plánu vezme soud na vědomí rozhodnutím, kterým reorganizace končí. Oddluţnění - taktéţ osobní bankrot, je způsob řešení úpadku nebo hrozícího úpadku, který můţe navrhnout dluţník, jeţ není podnikatelem. Oddluţnění se provádí buď zpeněţením majetkové podstaty, nebo plněním pětiletého splátkového kalendáře.

5.5 Dílčí shrnutí Analýzou procesu vymáhání pohledávek jsem dospěl k těmto dílčím závěrům. Klasický proces vymáhání firemních úvěrů bankovní institucí hodnotím jako statický, málo proaktivní a nevyhovující vzhledem k zjištěnému trendu ve vývoji pohledávek. Pro přehlednost procesu jsem vytvořil časovou osu postupu vymáhání pohledávek, která je přílohou k této bakalářské práci. V rámci monitorovací fáze, tedy období, kdy klient řádně splácí úvěr, banka musí vynaloţit taková opatření, aby předcházela vzniku nesplácené pohledávky. Následující první fáze zahrnuje jiţ aktivní vymáhání vzniklých pohledávek, s vyuţitím různého spektra nástrojů a aktivit. Předpokládám, ţe během této fáze dojde k uhrazení dluţné pohledávky dluţníkem, odkladu splátky v závislosti na vyhodnocení finanční situace dluţníka nebo předání do další fáze vymáhání.

62

V rámci druhé fáze vymáhání vnímám jako klíčové zejména vyuţití aktivního a důrazného písemného či telefonického vymáhání se zaměřením na sjednání konkrétní dohody nebo úhrady pohledávky dluţníkem a zároveň uplatňování restrukturalizace úvěru a vyhledávání kontaktů. Vymáhat pohledávky lze také externí inkasní kanceláří, kde platí efekt třetí strany. Tyto vymáhací nástroje a aktivity kombinuji tak, aby bylo dosaţeno efektu, kterým je především úhrada dluţné pohledávky. V třetí fázi vymáhání jsem se zaměřil na osobní vymáhání pohledávek za dluţníkem, nutnost sepsání notářského či exekutorského zápisu, který zároveň dluţníkovi nabízí poslední moţnost splácení jeho závazku, a moţné případy řešení těţce dobytné pohledávky. Bankami nejběţnější způsoby řešení těţce vymahatelných pohledávek je realizace zajišťovacích instrumentů a v poslední řadě prodej čí postoupení pohledávky. Oproti předchozím fázím vymáhání banky přistupují k dluţníkům individuálně. Vymáháním nestandardních pohledávek se zabývá speciální pracoviště, které by mělo vyuţít veškeré nástroje a aktivity k maximalizaci vymoţení dluţné částky. Tím by měl být v závislosti na segmentu klientů zajištěn jednotný, proaktivní, ucelený a klientsky orientovaný přistup. V poslední fázi vymáhání jsou dluţníci řešení ve správě právního oddělení, popř. jejich vymáhání probíhá v rozhodčím, či insolvenčním řízení. Na základě této analýzy navrhuji případná zlepšení a opatření v procesu vymáhání pohledávek bankovní institucí.

5.5 Navrhovaná zlepšení  Průběţně shromaţďovat a prověřovat obchodní informace Jelikoţ banka s klientem spolupracuje určitou dobu a jsou spolu v kontaktu, je vhodné zjišťovat veškeré informace, kontrolovat solventnost a likviditu klienta. Zajišťování této kontroly bych pověřil pracovníky na obchodních místech, kteří jsou s klientem v kontaktu. Zároveň doporučuji zjišťování informací během procesu schvalování úvěrů, tj. ještě před poskytnutím úvěru, a to z externích a interních zdrojů, kde kladu důraz na evidenci údajů v interní databázi. Vhodné je získávat informace mezi bankami, které přišly do kontaktu s klientem, jelikoţ informace o platební morálce klienta paří mezi nejdůleţitější. Z těchto 63

informací je moţné provádět analýzy týkající se solventnosti a likvidity klienta. V aktivní části vymáhání pohledávek doporučuji zjišťovat důvody dluţníkova nesplácení.  Určit jasné a konkrétní postupy vymáhání pohledávek Je nutné, aby se banka řídila určitými postupy, které určují chod samotného oddělení a tedy stanovit jasná a konkrétní pravidla vymáhání. Zároveň povaţuji za důleţité, aby pracovníci vymáhání byli dostatečně zaškoleni v dané problematice, důrazně jednali s dluţníkem a pouţívali vhodné argumenty během vymáhání. Kaţdý zaměstnanec by měl být s těmito postupy seznámen a je zapotřebí, aby tyto postupy dodrţoval. V případě nedodrţení postupů by bylo moţné stanovit sankce.  Zvolit vhodné metody upomínání a vymáhání Je důleţité, aby banka dostatečně brzo vyhodnotila moţné riziko vzniku problematické pohledávky a vzhledem k těmto skutečnostem provedla náleţitá opatření. Proto předpokládám maximální vyuţití preventivních upozorňovacích zpráv, které budou klienty upozorňovat na blíţící se termíny jejich splátek. V aktivní části vymáhání apeluji na důraz během vymáhání a psychický nátlak na dluţníka. Vhodně navrţené by měla být také jednotlivé upomínky, které zároveň upozorňují a popisují moţné důsledky nesplácení.  Pravidelná kontrola portfolia pohledávek Kaţdé oddělení má ve své správě určité portfolio pohledávek v závislosti na délce prodlení. Tímto reaguji na kvalitu reportingového oddělní, které garantuje správnost údajů a pohledávek v konkrétním oddělení a zároveň doporučuji pravidelně aktualizovat vymáhací systém a dbát na jeho údrţbu.  Sestavení přehledného seznamu pohledávek V pokročilé části vymáhání doporučuji z důvodu evidence, zavedení formulářů, které by vyplňoval konkrétní pracovník, který klienta vymáhá osobně a jeho finanční situací se aktivně zabývá. Tyto formuláře by vymahač vyplňoval v případě řešení pohledávky za dluţníkem, který by byl schvalován jeho nadřízeným. Tyto formuláře by vedly k zlepšení vymáhání pohledávek a její přehlednosti, archivaci a reportování.

64

 Uzavírání notářských (exekutorských) zápisů Z důvodu snadnějšího a rychlejšího vymáhání pohledávek navrhuji, aby vymahači zakomponovali do zajištění formu notářského nebo exekutorského zápisu. Jak jsem jiţ uvedl dříve, zajištění úvěru touto formou poskytuje bance právní jistotu vysokého stupně a není potřeba absolvovat zdlouhavé soudní řízení. Z pohledu dluţníka je to další moţnost splácení pohledávky za podobných či ještě výhodnějších podmínek.

65

ZÁVĚR V bakalářské práci se zabývám problematikou vymáhání úvěrových pohledávek firemních klientů. Jako cíl práce jsem si stanovil analýzu moţných postupů během procesu vymáhání. V práci navrhuji moţná zlepšení zjištěných poznatků a kladu důraz na efektivitu vymáhání. Zároveň zmiňuji důleţitost prevence a dodrţování zásad před vznikem problematických pohledávek. V teoretické části práce definuji na základě uvedené literatury úvěrové obchody jako základní činnost bank, charakterizuji pojem úvěr, jeho příslušenství a uvádím nejběţnější úvěrové produkty pro podnikatelské klienty. Dále se zabývám na základě dostupné a prostudované literatury řízením úvěrového rizika v bankách, jeho měřením a zmiňuji se o dohodě Basel II, jejímţ cílem o kapitálovém poţadavku je přimět banky k drţení kapitálových rezerv, které odpovídají jejich individuálnímu rizikovému profilu. V další části se zabývám moţnostmi zajištění úvěrů s cílem maximální moţné míry zabránit vzniku případným budoucím sporů mezi bankou a klientem. Na závěr teoretické části vycházím z osobní zkušenosti, a zabývám se prevencí vzniku pohledávek, protoţe důleţitost tohoto předpokladu je v zamezení vzniku problematických pohledávek a následné vymáhání. Jsem přesvědčen, ţe samotná prevence vzniku problémových pohledávek můţe významně ovlivnit celkovou výši pohledávek po splatnosti. V praktické páté části se věnuji samotnému vymáhání nesplácených podnikatelských úvěrů v bankovní instituci. Dílčí části této kapitoly obsahují čtyři fáze vymáhání. Mým zájmem je v této práci analyzovat vymáhání pohledávek do 180 dnů po splatnosti. Na základě analýzy vymáhacího procesu navrhuji moţná zlepšení. V práci zahrnuji praktickou zkušenost, jelikoţ v oblasti rizik a oboru vymáhání pohledávek jiţ pracuji několik let a práce na tomto tématu mi byla velkým přínosem. Došel jsem k závěru, ţe je důleţité, aby banka zjistila moţné riziko problémové pohledávky ještě před nesplácením a s dluţníkem vzniklou situaci začala řešit. Zároveň je důleţité, aby dluţník byl ochoten s bankou komunikovat a jednat. V první fázi vymáhání standardních

66

pohledávek je důleţité soustřeďovat se na rychlost, efektivitu a kvalitu vymáhání. Toho lze dosáhnout kvalitně zaškoleným personálem s dobrými vyjednávacími schopnostmi. Ve druhé fázi vymáhání sledovaných pohledávek jsem zjistil, ţe během vymáhání dluţníka musí banka na základě zjištěných informací o finanční situaci dluţníka navrhnout taková opatření, která vedou ke sniţování rizika nesplacení pohledávky. Je-li to moţné, banka navrhne dluţníkovi restrukturalizaci úvěrů. Zjistí-li banka, ţe dluţníkovi v jeho splácení nepomůţe restrukturalizace úvěrů, navrhuji v co nejkratší době předat vymáhaní pohledávky do správy inkasní kanceláře. V třetí fázi vymáhání nestandardních pohledávek doporučuji zvolit vhodnou taktiku a moţnosti vymáhání. Především přimět dluţníka k sepsání a podpisu notářského či exekutorského zápisu. Hlavní výhodou tohoto zajišťovacího instrumentu je, ţe přináší pro banku mnohem výhodnější postavení v případě budoucích právních sporů. Nepřistoupí-li dluţník k sepsání notářského či exekutorského zápisu, tak nejlepším způsobem, jak se zbavit problematické pohledávky, je postoupit ji novému věřiteli i za cenu niţší neţ je riziko zdlouhavého soudního řízení nebo v krajním případě odepsáním pohledávky. Vzhledem k současné situaci na finančních trzích ve světě i České republice a trendu vývoje nesplácených pohledávek je zřejmé, ţe navyšování pohledávek po splatnosti v podnikatelském sektoru bude nadále růst. Na základě těchto předpovědí je banka povinna provést taková opatření, které povedou jak ke sniţování poskytování úvěrů, tak k přísnějšímu řízení úvěrových rizik a budou klást hlavně důraz na vymáhání pohledávek.

67

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Monografie [1] DRBOHLAV, J., POHL, T. Pohledávky z právního, účetního a daňového pohledu. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 978-80-7357-599-1. [2] DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3.vyd. Praha: LINDE, 2005. ISBN 80-7201-515-X. [3] GIESE, Ernst a kol.. Zajištění závazků v České republice. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, ISBN 80-7179-658-1. [4] PAVELKA, František a kol.. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2001. ISBN 80-7265-037-8. [5] POLOUČEK, Stanislav a kol.. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, ISBN 807179-462-7. [6] VAIGERT, Dalibor a kol.. Pohledávky - právní příručka věřitele. 1. vyd. Brno: Computer press, 2006. ISBN 80-251-0881-3. [7] VONDRÁKOVÁ, Alena a kol.. Vymáhání pohledávek. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. ISBN 978-80-7357-686-8.

Periodika [8] Ekonom. Banky zabojují o dobré firmy. Praha: Economia, 2011, týd. 17. -

23.3.2011, č. 11. [9] Ekonom. České firmy varují: To nejhorší teprve přijde. Praha: Economia, 2011,

týd. 16. - 22.6.2011, č. 24. [10] Ekonom. Léčba dluhové rakoviny. Praha: Economia, 2011, týd. 21. - 27.7., roč.

2011, č. 29. [11] Mladá fronta E15. Problémové úvěry neklesají. Praha: Mladá fronta, a.s., 2012, roč. 2012, č. 1095.

68

Internetové zdroje [12] AMPS ČR. Typologie dlužníků [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupný z WWW: [13] BusinessInfo.cz. Zajištění závazků [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupný z WWW: [14] CBCB, a.s.. Klíčové charakteristiky Bankovního registru klientských informací [online]. [cit. 2010-04-14]. Dostupný z WWW: [15] Česká spořitelna, a.s.. Basel II [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupný z WWW: [16] ČNB.

Bankovní

statistika.

[online].

[cit.

2010-04-14].

Dostupný

z WWW:

[17] EUROFINANCIAL korespondence

CAPITAL

[online].

SERVICE

[cit.

LTD.

Pohledávky

2012-04-14].

Dostupný

-

Upomínková z

WWW:

[18] Finance media, a.s.. K čemu slouží úvěrové registry? [online]. [cit. 2010-04-14]. Dostupný

z WWW:


uverove-registry-/> [19] Internet Info, s.r.o.. Hypotéka pro podnikatele [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupný z WWW: [20] Internet Info, s.r.o.. Podnikatelské úvěry [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupný z WWW: [21] Malé peníze. Případ - banka mi vyhrožuje klasifikováním mého úvěru (snížení ratingu) [online].

[cit.

2012-04-14].

Dostupný

z

WWW:

69

[22] Raiffeisenbank, a.s.. Financování obchodu a záruky [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupný z WWW: [23] SOLUS.

Historie

sdružení

[online].

[cit.

2010-04-14].

Dostupný

z WWW:



Legislativa [24] Občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb., § 152 - § 732. [25] Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., § 117 - § 576. [26] Opatření ČNB č. 9/2002 ze dne 6. listopadu 2002, pravidla pro posuzování pohledávek z finančních činností, tvorbu opravných poloţek a rezerv a pravidla pro nabývání některých druhů aktiv. [27] Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. [28] Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. [29] Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. [30] Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. [31] Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. [32] Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. [33] Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách v platném znění. [34] Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezců. [35] Zákon č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech. [36] Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činností. [37] Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. [38] Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. [39] Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytu.

70

SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŦ Seznam tabulek Tabulka 1: Koeficienty pro tvorbu opravných poloţek Tabulka 2: Vymáhání a oddělení zabývající se příslušným vymáhání Tabulka 3: I. Fáze vymáhání Tabulka 4: II. Fáze vymáhání Tabulka 5: III. Fáze vymáhání Tabulka 6: IV. Fáze vymáhání

Seznam obrázkŧ Obrázek 1: Kategorizace pohledávek podle ČNB Obrázek 2: Průběh insolvenčního řízení

Seznam grafŧ Graf 1: Úvěry podniků a podíl úvěrů v selhání Graf 2: Vývoj nesplácených úvěrů v ČR Graf 3: Účinnost jednotlivých kroků vymáhání vůči dluţníkovi

Seznam příloh Příloha 1: Vymáhací proces - časová osa Příloha 2: Vymáhací proces - doporučení

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK A PŘÍLOHY ObčZ Obchz Sb. ČNB EGAP OECD

Občanský zákoník Obchodní zákoník Sbírka Česká národní banka Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. Organisation for Economic Co-operation and Development

71

Vymáhání inkasní kanceláří

První kontakt s dlužníkem

Je dlužník kontaktní???

Prodej pohledávky

Realizace zajištění

Čas

I. Fáze vymáhání

II. Fáze vymáhání

III. Fáze vymáhání

Osobní jednání s klientem

Systém identifikuje možné příčiny vzniku problémové pohledávky

Začátek splácení úvěru

6

IV. Fáze vymáhání

Právní vymáhání

Jednat s klientem na obchodních místech, navrhovat moţná řešení, upozorňovat dluţníka na postupy a sankce během vymáhání.

Fáze monitorování splácení klienta tato fáze je důleţitá z hlediska analýzy solventnosti a likvidity klienta.

V těchto fázích vymáhání je důleţité zjišťovat důvody dluţníkova nesplácení, zvolit vhodné řešení (odklad, restrukturalizace), přimět dluţníka k jednání, popřípadě urychlit celý proces vymáhání.

ANO - pokračovat v procesu NE - předat dluţníka inkasní kanceláři, popř. dohledat kontakty na dluţníka.

Vymáhání inkasní kanceláří Je dlužník kontaktní???

První kontakt s dlužníkem

Kontrola dokumentace, zajištění, korespondence, veškeré podklady k úvěrům dluţníka.

Prodej pohledávky

Realizace zajištění

V této fázi doporučuji přistupovat ke klientům individuálně. V případě problémového dluţníka, dluţníka v insolvenci nebo není nalezeno řešení dluhu, doporučuji pohledávku odprodat, popř. předat k právnímu vymáhání společně se všemi náleţitostmi a informacemi.

Čas

I. Fáze vymáhání

Během osobního jednání navrhuji vymáhat dluţníka v místě podnikání, popř. bydliště nebo zástavy, jednat s klientem v kanceláři banky a jednat s ním o dalším postupu vymáhání. Je velmi důleţité, aby veškeré podklady k úvěrům měl vymahač k dispozici. Zde apeluji na důleţitost vést k dluţníkům formuláře a celkovou evidenci řešení pohledávek.

7

III. Fáze vymáhání

Osobní jednání s klientem

Systém identifikující možné příčiny vzniku problémové pohledávky

Začátek splácení úvěru

Základem prevence vzniku problémových pohledávek, je vyvinout takový systém, který by upozorňoval na hrozící nesplácení úvěru a pracoval s informacemi z jiných zdrojů.

II. Fáze vymáhání

Zdůrazňuji nutnost sepsání EZ/NZ jako zajišťovací instrument. Zajištění úvěru touto formou poskytuje bance jistotu vysokého stupně a není potřeba absolvovat zdlouhavé soudní řízení.

IV. Fáze vymáhání

Právní vymáhání Jedná se o vymáhání: Soudní V rozhodčím řízení V insolvenčním řízení. Před předáním na právní vymáhání jsou pohledávky zesplatněny.