XI øíjen 2004 Proti dobrovolnému daru. Kvìty pro Marii

Èíslo 10/XI

øíjen 2004

Proti dobrovolnému daru

Kvìty pro Marii Terezie z Lisieux jednou øekla své sestøe Jenovéfì: „Než zemøu musím ještì nìco vykonat. Vždycky jsem snila o tom, že v básni vyjádøím všechno, co si myslím o Pannì Marii. Kázání, která jsem o ní až dosud slyšela, mì èasto sklièovala. Pøisuzovaly se jí tak nebeské ctnosti, že se od nás nenávratnì vzdalovala. Jak ráda bych byla knìzem, abych kázala o Matce Boží. Pøedstavila bych ji jako ,napodobitelný vzor’. Víme, že je královna nebe i zemì, ale já bych øekla lidem: „Je víc matkou než královnou!“ Maria je skuteèným vzorem pro všechny køesany, kteøí mají žít celý svùj obyèejný, každodenní život v lásce k Bohu a bližnímu: Tvùj život, Královno vyvolených, nezkrášlují žádná uchvácení, zázraky èi vytržen텓 Kardinál Joachim Meisner v této souvislosti dodává: „Uctívání Marie není pro nás køesany otázkou vkusu soukromé zbožnosti, ale existenèní otázkou pro naší církev. Nauka o Marii je mostem od uèení o Ježíši Kristu k uèení o církvi. Pokud nevím, kdo je Maria, pak ani nevím, kdo je Kristus a co je to církev. Zeptejte se, øíká dále kardinál, osob nejrùznìjšího pùvodu a vìku, o kom hovoøí s nejvyšší úctou a vdìèností. Je jím skoro vždycky jejich vlastní matka. Pokud ještì máme maminku, ani si to neuvìdomujeme. Když jsem svoji matku ztratil, byl jsem tak smutný, že jsem byl vlastnì sám sebou zdìšen, dodává dále Meisner. V této pro mne tìžké hodinì mi napsal jeden faráø: „Pane kardinále, nestyïte se, že tak truchlíte pro svou matku. Matka je místem, na kterém nám Bùh daroval duši. Proto pro nás je a zùstane tak dùležitá po celý život.“

Mnohé ženy vùbec nevìdí, pokraèuje kardinál, co ztrácejí odmítnutím mateøství. Maria byla matka. Øíkají: byla to hodná, tichá, ale neaktivní žena. Ptám se: která žena musí být aktivnìjší a kreativnìjší než matka? Maria nás vede ruku v ruce k opravdové svobodì. Nikdo nikdy nebyl obdarován tak jako Maria. Žena z Nazaretu dary pokornì pøijímá. Ví, komu uvìøila, a proto v Magnificat nechválí sebe samu, ale velikost Boží. Svobodný není ten, kdo se osvobodil od svých vykoøisovatelù, nýbrž ten, kdo se osvobodil od svého egoismu. To se mùžeme a máme uèit od Marie“. Papež Jan Pavel II. nazývá Marii „pamì církve“, protože v evangeliu se vícekrát opakuje, že Maria všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom (srov. L 2, 19). Žijeme-li poctivý život víry, pøirozenì nám vyvstanou otázky. Pøijdou tìžkosti, nebudeme chápat. Nìkteré pravdy budou pro nás možná tìžce pøijatelné. V takové situaci „neházejme flintu do žita“. Nenechme se strhnout ukvapeností a nezavrhnìme to, co je nám zatím zahalené. Vyèkejme a uložme naše otazníky a nejasnosti víry ve svém srdci jako Maria, píše v jedné publikaci P. Halík. Neprozkoumané pravdy víry tam zrají, vedou svùj život a živí se našimi zkušenostmi. Rostou jak plod, který matka chová „pod srdcem“. Víra je podle Pascala „vìcí srdce“. Není to citová záležitost, ale záležitost lidské hloubky, pokraèuje Halík. Lidské srdce je podle bible hlubinou bez dna, protože sahá až k „srdci Božímu“. Je místem, završuje své rozjímání výše zmínìný knìz, kde rozum, pøestože je vzácným darem Božím „zùstává stát“. V tichosti, skrytosti a nejvšednìjších chvílích se rodí ta-

jemný vztah mezi mnou a Bohem. K tomu mne s elegancí a taktem vede Maria. Jo Croissant dodává: „Maria nás miluje, zná a chce, abychom se stali tím, èím jsme v Božím srdci. Proto nás pøivádí ke Kristovu Srdci. Maria nosila Ježíše pod srdcem, tam byl formován. I my se tam máme vracet a nechat se promìòovat, aby v nás rostl Kristus“. Kde Maria vidí jen malost, tam Bùh vidí jen pokoru, pøedkládá P. Cantalamessa. Luther ji oslavil chválami: „Aèkoli Maria pøijala do svého nitra velké Boží dílo, mìla a zachovala si o sobì takové mínìní, že se nevyvyšovala ani nad nejmenšího èlovìka na zemi… Zde musí být oslavován divukrásnì èistý duch Mariin, nebo pøes velikou úctu, která je jí vzdávána, nenechává se uvést v pokušení a zùstává na dobré cestì“. Maria se sklonila pøed Bohem do své nicotnosti a setrvala v ní po celý život, bez ohledu na bouøe, které se nad ní pøehnaly. Je to zøejmé i z jejího chování k Synovi. Vždy stojí tiše opodál, nežádá nic pro sebe. Ani o místo vpøedu, aby ho slyšela, když mluvil k zástupùm. Pøestože byla matkou Boží, uvádí dále Cantalamessa, nestøežila žárlivì svou blízkost Bohu a neprosazovala na ni svùj nárok. Vzdala se sebe samé, pøijala postavení služebnice, stala se podobnou všem ženám…“ Maria je veliká nikoli sama sebou, ale tím, co v ní dokonal Bùh. Je prostou, jednoduchou dívkou. Ustupuje do pozadí, protože dává pøednost Kristu. Její nenápadnost a prostota, nejsou nebetyènými ctnostmi, pro nás nedostižnými. Svým skrytým životem je pro nás pøitažlivá a v tom ji mùžeme následovat. P. Jan Mazur

2

Co s tím? Nìkteré z nás možná pøekvapila, nìkteøí naopak pøijali s povdìkem novou iniciativu O. Františka - do konce školního roku, každý poslední pátek v mìsíci vìnovat necelou hodinu modlitbì za dìti, mládež, studenty, uèitele, vychovatele, katechety pøed Svátostným Ježíšem. V tuto chvíli máme odložit svoje denní starosti, problémy a své myšlenky obrátit na ty, o kterých øíkáme, že jsou naší budoucností, budoucností národa a na ty, kteøí mají formovat jejich postoje, charaktery a morální vlastnosti. O tom, že toho je zapotøebí víc než dost nám ukazují události posledních mìsícù, kdy se setkáváme stále èastìji s èím dál vìtší brutalitou a bezcitností mládeže a nezletilých dìtí. A tak jsem v nadpisu toho zamyšlení parafrázoval èeského klasika: „Co s tím?” Nejsem kompetentní ani odbornì zpùsobilý pronášet fundované soudy ani pøedepisovat recepty k ozdravìní ducha našich dìtí a mládeže (mimochodem stále se do nich nalévá „pravda”, že vlastnì duch, duše to je nesmyslný výmysl církve a pánbièkáøù), je to spíše opravdu jenom osobní zamyšlení, porovnání faktù s tím, jak se k tomu staví ti, kterým jsme dali mandát vést naši spoleènost, dbát o její dobro, vytváøet smìrovky a mantinely (rozumìj zákony), o které bychom se mohli všichni opøít, které by nebyly v rozporu se svìdomím nikoho. Zatím marnì èekám, že nìkdo z nich ze zeptá, co dìlat, aby se tyto hrùzné èiny neopakovaly, jak tìmto skutkùm pøedejít, ale donekoneèna se diskutuje o snížení vìkové hranice pro trestní odpovìdnost mladistvých. A opìt stará písnièka: vždy i v Rakousku a tam a onde je vìková hranice nižší než u nás (dokonce to je 12 let). Jako bychom se museli donekoneèna „opièit” po jiných státech a nemìli svùj vlastní názor a vlastní hlavu. A radìji se volí jako „léèebný” prostøedek represe (nìjaké dìtské domovy, ovšem za vìzeòskou zdí a s pøísnou ostrahou - tady bych se ztotožnil s jedním politikem, který s takovýmto øešením nesouhlasí, protože dospìlí musí být nejdøíve odsouzení, aby pak sedìli ve vìzení, tady však by tyto dìti pravomocnì odsouzeny nebyly a byly by prakticky ve vìzení), tedy volí se represe, než aby se øeklo, že tento stav je dùsledek výchovných metod typu „vše je dovoleno”, „zachovej si svou image”, „buï svùj”… Stále se mluví o „týrání dìtí” (což sice existuje a je to další problém), ale mnohdy toto “týrání” spoèívá v tom, že dítì dostane výchovný pohlavek èi rodiè pouze

zvýší hlas a dítì už volá na „linku bezpeèí” a v podstatì udává svoje rodièe. Ona stará úsloví typu „ohýbaj mòa mamko…” nebo „škoda každé rány, která padne vedle” apod. stejnì jako mnoho dalších lidových moudrostí vyjadøují zkušenosti staletí a praxi mnoha milujících rodièù, podtrhují milujících - tj. tìch rodièù, kteøí si dokázali vždy najít na svoje dìti èas (a mnohdy jich mìli požehnanì), dokázali je pohladit, uèit se s nimi, promluvit si s nimi a každá „rána” byla kompenzována tím, že dìti vìdìly, proè dostaly nìjaký ten lepanec. Jako bych teï slyšel zastánce demokracie, cože si to dovoluji psát, kde se podìla práva dítìte. Ale trochu jsem odboèil. Zkrátka je tìžko mnohým lidem pøiznat, že jdeme smìrem, kam nechceme a že nám chybí tøeba výuka náboženství èi etiky ve školách (což mìly být povinnì volitelné pøedmìty). Ve své dobì se o tom hodnì mluvilo, nyní už ani „o tom pes neštìkne”. Naopak je snaha rušit i to dobré, co ještì zùstalo, o tom my, tøineètí, víme své. V poslední dobì v Americe mnoho mladých lidi slibuje a dodržuje pøedmanželskou èistotu. Je to velice sympatické (je zde vidìt, že ne všechno z Ameriky je zlé) a k tomuto trendu se pøidaly již tisíce mladých chlapcù a dìvèat. Ovšem je jasné, že v tak velkém množství ne každý toto dokáže vydržet a slib poruší. Ovšem pro naše média to je dùkaz, že celé toto hnutí je nesmysl a je to na úkor zdravého rozumu. Já naopak v tom vidím urèitou nadìji. Znova se zde stvrzuje pravda a zkušenost, že když už to nìkdy vypadá beznadìjnì (se spoleèností, s církví apod.), Bùh si najde cestu (tu nakonec nemusí hledat) a také si povolá lidi, kteøí si uši nezacpou a uposlechnou jeho hlasu. Jistì všichni na svoje dìti a mládež v každodenních modlitbách pamatujeme, ale je dobøe a jsem moc rád, že O. František, který je nakonec za nì také pøed Bohem odpovìdný, jakožto za své farníky, inicioval tyto svaté hodiny pøed Nejsvìtìjší Svátostí v poslední pátky každého mìsíce a doufám, že se k této výzvì modliteb za mladé a jejich vychovatele pøipojí co nejvíce farníkù, vždy situace je opravdu vážná. Moje maminka, když jsem jako dítì zlobil, øíkávala: „skonèí Komenský a zaène Frištenský”. Nìco na tom je a jsem pøesvìdèen, že takový pøístup by prospìl nám všem, farnosti, mìstu i celému národu. Stanislav Janczyk

Ptali se významného vìdce židovského pùvodu, proè konvertoval k pravoslaví. Energicky odpovìdìl: - Z pøesvìdèení! - Z pøesvìdèení? - kroutili hlavou pochybovaèi. - Samozøejmì. Byl jsem naprosto jistì pøe-svìdèen, že je výhodnìjší být profesorem v SanktPetìrburgu než melamedem (uèite-lem) v naší vsi. * * * Magistr Karpeta se rozhodl, že pøestoupí ke katolíkùm, a teï má trému ze køtu. Radí se s køesanským kolegou v úøadì: - Co si mám obléct? V èem chodíte ke køtu? - My? Nás obvykle nosí v povijanu a dávají nám plínky. * * * MUDr. Salzmann, øeditel psychiatrické léèebny, sedí s pøítelem v zahradì a upozoròuje ho na nìkteré pacienty. - Ten, co tak apaticky hrabe listí, se zamiloval do Rózy Tannenbaumové. Odmítla ho a on propadl chronické letargii. V tu chvíli proletìl kolem rozzuøený blázen stíhaný dvìma dozorci. - A kdo je tohle? - To je ten, co se s ní oženil! * * * Znana jest replika œw. Teresy z Avila, jak¹ da³a pewnemu cz³owiekowi, który zasta³ j¹ zajadaj¹c¹ smakowicie kuropatwê, przy-s³an¹ przez jakiegoœ dobroczyñcê. Goœæ by³ zgorszony. Œwiêta kobieta rozkoszuj¹ca siê jedzeniem! Co pomyœleliby o niej ludzie? - “Niech sobie myœl¹, co chc¹ odpowiedzia³a Teresa - Jest czas na kuro-patwê, jest czas na pokutê.” I to uciszy³o gorliwego manichejczyka. * * * - Jak zní 3. pøikázání? - Pohni, abys sváteèní den svìtil! * * * Rozmawiaj¹ dwaj katecheci: - WyobraŸ sobie, zapyta³em m³odzie¿, jak siê nazywali czterej Ewangeliœci i w odpowiedzi us³ysza³em: Piotr, Pawe³, … - Ciesz siê, ¿e wymienili przynajmniej dwóch… * * * Matka wprowadza córkê do gabinetu orto-pedycznego. - Marysiu, wstañ prosto, ¿eby pan doktor zobaczy³, jaka jesteœ krzywa! * * * Pewien niedowiarek zaprzecza³ istnieniu Boga, nieba i piek³a i ci¹gle powtarza³: - Czego nie widzê, w to nie wierzê! - Szkoda, ¿e pan nie ma rozumu powiedzia³ przys³uchuj¹cy mu siê ksi¹dz. - Jak to, nie mam? - Ja go nie widzê! * * *

3

Farní festyn 2004: podaøil se! Druhá polovina záøí v naší farnosti je již tradiènì obdobím, kdy slavíme dva významné dny v životì farnosti: farní pou a výroèí posvìcení kostela (letos již 119.). V letošním roce jsme farní pou slavili v nedìli 19. záøí 2004, po Slavnosti Panny Marie Bolestné, spolupatronky našeho farního kostela. Nedìlní slavnosti letos pøálo poèasí a témìø celý den bylo hezky sluneèno a dokonce i pøíjemnì teplo. Na tomto místì je potøeba se zmínit o krásné kvìtinové a vskutku netradièní výzdobì vnitøku našeho kostela, která nás pøíjemnì pøekvapila v den pouti. Slavnostní mše svaté v 7.50 a v 10.00 sloužil Mons. Mgr. Marcel Tesarèík, generální vikáø naší diecéze, nìco jako „první zástupce“ Otce biskupa. Pøekvapil nás krásnou polštinou, nebo – jak se nám svìøil – aè narozen v jižních Èechách, vyrostl a vysvìcen byl ve farnosti Orlová. Mezi dalšími hosty naší farnosti v den pouti byli kromì Otce Tesarèíka i jiné nám známé tváøe: Mons. Rudolf Sikora, biskupský vikáø a nᚠdìkan, P. Miros³aw Kazimierz, který u nás kaplanoval v letech 1995-1998, P. Radek Drobisz, nᚠkaplan v letech 2001-2004 èi P. Oswald Bugiel. Nìkteré z nich jsme mìli možnost potkat i odpoledne na farní zahradì, kde se konal 5. roèník Farního festynu, který organizuje farní sdružení Sanctus Albertus. A zde jsme se dostali k samotné zahradní slavnosti, jejíž cílem je zdùraznit výjimeènost nedìle, kdy slavíme pou a umožnit všem farníkùm sejít se „pod oblohou, na sluníèku, na lavièce, u stolu“ a vytvoøit neformální spoleèenství. Letos, jak již bylo øeèeno, nám poèasí pøálo a dlouhodobì je stav utkání „Farní festyn versus poèasí = 3:2“, kdy se nám po lijácích v letech 2001 a 2002

podaøilo v posledních dvou letech provést festyn na suché zahradì, v paprscích podzimního slunce. Možná i proto jsme v letošním roce dosáhli rekordní úèasti. Odhadem na zahradu pøišlo asi 400-450 osob všeho vìku, za což Vám, drazí návštìvníci Farního festynu 2004 patøí velký a srdeèný dík. Bez Vaší návštìvy a spokojenosti by akce nemìla žádný smysl. Pro dìti byla letos kromì bìžných atrakcí pøipravena i jedna nová: jízda na elektromotorce. Nìkteøí mìli tøeba štìstí i v tombole. Vìøíme, že vyhráli všichni, kteøí pøišli. Podìkování patøí všem dobrovolným dárcùm zákuskù a koláèù, kteøí je vìnovali do prodeje a

tento výtìžek pomohl pokrýt ne zcela malé náklady na organizaci akce. Podìkování dále patøí všem dobrovolníkùm, kteøí pomohli jak s pøípravou akce, se samotným prùbìhem a i následným úklidem a „uvedením do pùvodního stavu“. Nebudeme zde jmenovat, protože bychom urèitì na nìkoho neprávem zapomnìli, ale pro pøedstavu: do akce bylo zapojeno asi 30 dobrovolníkù. Jejich ochota byla pøíkladná a ještì jednou jim dìkujeme! Vìøíme, že tato akce má svùj smysl a místo v životì naší farnosti, a dá-li Bùh, sejdeme se opìt za rok na farní zahradì pøi 6. Farním festynu 2005. Sanctus Albertus

4

1 listopada: Wszystkich Œwiêtych

Uroczystość W pocz¹tkach chrzeœcijañstwa nie oddawano czci publicznej nikomu ze stworzeñ: ani ludziom, ani nawet anio³om. W obawie ba³wochwalstwa kierowano kult jedynie do Pana Boga w Trójcy Œwiêtej Jedynego: do Boga Ojca, Jego Syna i do Ducha Œwiêtego. Uderza to we wszystkich ksiêgach Nowego Testamentu. A jednak nawet ju¿ tam mo¿na dostrzec œlady czci œwiêtych Pañskich. Pochwa³a, jak¹ sam Pan Jezus daje œw. Janowi Chrzcicielowi (Mt 11,7–11), czeœæ, z jak¹ wyra¿a siê œw. Pawe³ o Abrahamie i Melchizedechu (Rz 4,18–22; Hbr 5,6: 7,1–4); Pochwa³a Maryi z ust œw. El¿biety (£k 1,39–54) i okrzyk pewnej niewiasty (£k 11,27); wreszcie prorocze s³owa, jakie Maryja wypowiedzia³a w Magnificat o chwale, jak¹ bêdzie odbieraæ (£k 1,48-49) – to wszystko mo¿na uwa¿aæ za zapo-wiedŸ kultu œwiêtych Pañskich. Najpierw przedmiotem kultu sta³a siê Najœwiêtsza Maryja Panna jako Matka Wcielonego S³owa. Jej wizerunki spotykamy ju¿ w katakumbach z wieku III, siedz¹c¹ na tronie i otoczon¹ aureol¹, co œwiadczy dowodowo o kulcie. Osobny sobór powszechny odby³ siê w obronie Boskiego Macierzyñstwa Maryi (431). Od tego to czasu ku Jej czci stawiano koœcio³y, urz¹dzano pielgrzymki do ³askami s³y-n¹cych obrazów; Koœció³ ustanawia³ œwiêta ku Jej czci i uk³ada³ liturgiczne modlitwy oraz pieœni. Wiek przedtem œwiêci Efrem († 373), œw. Atanazy († 373) i wielu innych wys³awia³o Matkê Bo¿¹ wierszem i proz¹. W tym samym czasie daje siê zauwa¿yæ w Koœciele kult anio³ów. Œw. Micha³ Archanio³ mia³ swoje sanktuaria ju¿ w pocz¹tkach chrzeœcijañstwa, do których licznie pod¹¿ali wierni. Krwawe przeœladowania Koœcio³a, którym pocz¹tek dali ¯ydzi palestyñscy, a w cesarstwie Neron (w. I), rozbudzi³y tak¿e kult do mêczenników. Rocznice ich mêczeñskiej œmierci obchodzono rokrocznie, a ich groby nawiedzali wierni. Dzieñ ich zgonu uwa¿ano za dzieñ ich narodzin w niebie. Dlatego jako przyjacio³om Boga oddawano kult liturgicny, który w wieku V z ruchu spontanicznego, prywatnego, przerodzi³ siê w kult aprobowany, urzêdowy. Od wieku IV datuje siê tak¿e kult wyznawców: Ojców Apostolskich,Ojców Koœcio³a, œwiêtych biskupów, pustelników, ascetów, œwiêtych dziewic i pokutnic. Poniewa¿ œwiêtych mêczenników by³o bardzo wielu – mo¿e wiêkszoœæ z nich stanowili bohaterowie bezimienni – dlatego w Koœciele

antiocheñskim ju¿ w wieku IV pierwsz¹ niedzielê po Zielonych Œwiêtach poœwiêcono ich czci i pamiêci. Na zachodzie papie¿ Bonifacy IV, 13 maja 608 roku, staro¿ytny panteon, rzymsk¹ œwi¹tyniê pogañsk¹ ku czci wszystkich, zw³aszcza nieznanych bóstw, poœwiêci³ czci Matce Bo¿ej i œwiêtym mêczennikom. W wieku VIII zmieniono tytu³, rozszerzaj¹c go: ku czci Matki Bo¿ej, mêczenników i wszystkich sprawiedliwych. Papie¿ Jan XI w roku 935 ustanowi³ osobne œwiêto ku czci Wszystkich Œwiêtych, wyznaczaj¹c je na dzieñ 1 listopada. Œwi¹tynia ta istnieje do dnia dzisiejszego w Rzymie, chocia¿ nie przypomina w niczym blaskiem œwi¹tyni pierwotnej. Tak wiêc tajemnica dnia dzisiejszego przypomina nam przede wszystkim tych Œwiêtych Pañskich, którzy nie maj¹ swoich osobnych dni w roku liturgicznym, rzeszê „nieznanych ¿o³nierzy” Bo¿ych. A musz¹ byæ ich niezliczone zastêpy, skoro œw. Jan Aposto³ pisze, ze nie móg³ ich nikt zliczyæ – „z ka¿dego narodu i wszystkich pokoleñ, ludów i jêzyków” (Ap 7,9). Z biegiem lat Koœció³ ubogaci³ kult œwiêtych: stawia³ im pos¹gi i malowa³ ich obrazy, fundowa³ ku ich czci œwi¹tynie i o³tarze, ich œmiertelne szcz¹tki, jak i wszelkie po nich pami¹tki otoczy³ szczególnym pietyzmem, u³o¿y³ szereg modlitw i pieœni ku ich czci, jak te¿ liturgiczne teksty do Mszy œwiêtej i pacierzy kap³añskich. Kult Œwiêtych Pañskich nie tylko nie sprzeciwia siê czci Bo¿ej, ale j¹ pomna¿a. Œwiêci bowiem s¹ przyjació³mi Pana Boga i wspó³dziedzicami w chwale Jezusa Chrystusa. Kto mi³uje Pana Boga, mi³uje równie¿ Jego przyjació³. Ta czeœæ nie jest wiêc najwy¿sza i bezpoœrednia, ale poœrednia i wzglêdna. Czcimy ich bowiem ze wzglêdu na Pana Boga, podobnie jak czci¹ otaczamy urzêdników królewskich w³aœnie ze wzglêdu na króla, którego oni reprezentuj¹. Tak wiêc poœrednio przez nich kult kierujemy ku Panu Bogu. Nadto i stopieñ czci im oddawanej jest zupe³nie inny od czci, jak¹ oddajemy Panu Bogu. Dlatego bracia od³¹czeni nie maj¹ racji, kiedy odrzucili kult œwiêtych, a nawet Najœw. Maryi Panny w obawie, by przez to nie umniejszyæ czci Bo¿ej. Pan Bóg w rz¹dach swoich nad œwiatem pos³uguje siê anio³ami i ludŸmi, podobnie jak panuj¹cy nie rz¹dzi sam pañstwem, ale przez swoich przedstawicieli. Dlatego to uciekamy siê do poœrednictwa œwiêtych i przez nich otrzymujemy ³aski. Sam fakt, ¿e je otrzymujemy, œwiadczy, ¿e taka jest ekonomia i wola Bo¿a. I jeszcze jeden powód, który nas sk³ania do oddawania czci Œwiêtym Pañskim. Ka¿dy naród swoich bohaterów otacza czci¹ szczególn¹, wystawia im pomniki, mauzolea, ich imionami zdobi place i ulice miast. Koœció³ ma

równie¿ swoich bohaterów. S¹ w³aœnie nimi Œwiêci. By³oby dziwnym, gdyby o nich nie pamiêta³, nie stawia³ ich za wzór potomnym. Dlatego wiêcej zas³u¿onym poœwiêcamy poszczególne dni w roku, a pamiêæ o wszystkich wyra¿amy w uroczystoœæ Wszystkich Œwiêtych. Tajemnica Œwiêtych Obcowania nale¿y do najpiêkniejszych. Przypomina bowiem, ¿e wszyscy jesteœmy jedn¹ rodzin¹ Bo¿¹, której nawet œmieræ nie mo¿e roz³¹czyæ. Bracia nasi, którzy przeszli ju¿ czas próby i ciesz¹ siê chwa³¹ wieczn¹, s¹ nam zachêt¹, byœmy mogli pokonaæ wielkie przeciwnoœci i znaleŸæ siê w ich gronie. Odrzucenie tej tajemnicy by³oby ogromnym zubo¿eniem religii, ch³odem i przepaœci¹ miêdzy niebem a ziemi¹, miêdzy dwoma œwiatami, które tak ma³a dzieli odleg³oœæ, po prostu jeden moment œmierci. Jeœli Chrystus Pan zapewni³ swoich Aposto³ów, ¿e bêd¹ zasiadaæ na 12 stolicach (Mt 19,29-29), to znaczy, ¿e bêd¹ mieli udzia³ w rz¹dach Bo¿ych nad œwiatem, ¿e kontakt nasz z nimi bêdzie istnia³ nadal. Koœció³ oddaje czeœæ swoim œwiêtym w ró¿nym stopniu. I tak, wyraŸnie na pierwszym miejscu stawia Najœw. Maryjê, na drugim miejscu œw. Józefa i œw. Jana Chrzciciela, nastêpnie Aposto³ów, wœród których œw. Piotr i œw. Pawe³ maj¹ uprzywilejowane miejsce. Dlatego mamy klasy, czyli stopnie œwi¹t: uroczystoœci, œwiêta, wspomnienie obowi¹zkowe i wspomnienie dowolne. Nawiêcej jest œwiêtych lokalnych, którzy odbieraj¹ szczególn¹ czeœæ: w zakonie, w pañstwie, w narodzie czy te¿ w diecezji, gdzie siê ws³awili mêczeñstwem za wiarê lub niezwyk³¹ cnot¹. Ostatnia reforma kalendarza liturgicznego Koœcio³a rzymskiego mia³a na celu podkreœliæ powszechny charakter Koœcio³a, dlatego przypomnia-no tak¿e œwiêtych z odleg³ych kontynentów œwiata, dot¹d ma³o znanych.

2 listopada: Dzieñ Zaduszny

Święto W Martyrologium Rzymskim na ten dzieñ jest umieszczona taka oto notatka w uwadze: „Dzisiaj wspomnienie wszystkich wiernych zmar³ych. Koœció³, wspólna i kochaj¹ca matka, oddawszy nale¿n¹ czeœæ wszystkim swoim dzieciom raduj¹cym siê ju¿ w niebie, stara siê teraz gor¹cymi mod³ami do Chrystusa, swego Pana i Oblubieñca, przyjœæ z pomoc¹ wszystkim jeszcze w czyœæcu cierpi¹cym, aby jak najrychlej mogli dojœæ do spo³ecznoœci z b³ogos³awionymi w radoœci wiekuistej”.

5 W tym jednym zdaniu mamy wyt³umaczony ca³y sens dzisiejszego œwiêta. Koœció³ przypomina nam tajemnicê czyœæca i mobilizuje swoje dzieci na ziemi do niesienia pomocy braciom, którzy jej od nas potrzebuj¹. Tak wiêc liturgia dzisiejsza jest uzupe³nieniem tajemnicy dnia wczorajszego, jest rozszerzeniem prawdy wiary o tajemnicy Œwiêtych Obcowania. Dzisiejsze œwiêto zapocz¹tkowa³ œw. Odilon, pi¹ty z kolei opat s³ynnego klasztoru benedyktyñskiego w Cluny, we Francji. Ustanowi³ on to œwiêto w roku 998 dla swojego klasztoru. Rych³o jednak tê szczêœliw¹ inicjatywê przejê³y inne klasztory benedyktyñskie. Od wieku XIII sta³o siê ono w Koœciele rzymskim zwyczajem powszechnym. Na dzieñ mod³ów za dusze zmar³ych – st¹d nazwa œwiêta „Zaduszki” – wyznaczy³ œw. Odilon pierwszy dzieñ po Wszystkich Œwiêtych. Koœció³ ten zwyczaj usankcjonowa³ przez wprowadzenie œwiêta Zaduszek do kalendarza powszechnego. Papie¿ Benedykt XV w roku 1915 zezwoli³, by ka¿dy kap³an tego dnia móg³ odprawiæ za zmar³ych trzy Msze œwiête. Przez czyœciec rozumiemy miejsce i stan, w którym dusze sprawiedliwych, które zesz³y z tego œwiata w grzechach powszednich lub nieodpokutowanych jeszcze kar¹ doczesn¹, cierpi¹ mêki, dopóki nie zostan¹ zupe³nie oczyszczone. Chodzi wiêc o dusze œwiête, które zesz³y z tego œwiata w ³asce uœwiêcaj¹cej i s¹ w przyjaŸni z Panem Bogiem. Nie mog¹ wszak¿e wejœæ do nieba, gdy¿ maj¹ jeszcze pewne d³ugi do sp³acenia Bo¿ej sprawiedliwoœci. Prawdê o istnieniu czyœæca Koœció³ og³osi³ jako dogmat na soborze w Lyonie w 1274 roku i na soborze w Trydencie (1545-1563), na sesji XXV w osobnym dekrecie o czyœæcu. Sobór trydencki orzek³ nie tylko istnienie czyœæca, ale tak¿e prawdê, ¿e mo¿emy duszom w czyœæcu pomagaæ. Ju¿ w Starym Testamencie czytamy, ¿e po bitwie pod miastem Odulla (dzisiaj Chirbet Id-el-Ma) znaleziono u wielu ¿o³nierzy izraelskich pod ich p³aszczami bo¿ki zabrane z Jamnii. Przekonanie by³o powszechne, ¿e w³aœnie za to ba³wochwalstwo spotka³a ich kara, i¿ polegli. Ale przecie¿ ponieœli oni œmieræ za religiê i ojczyznê. Co wiêc czyni Juda Machabeusz jako naczelny dowódca? „Mê¿ny Juda upomnia³ lud, aby strzegli samych siebie i byli bez grzechu, maj¹c przed oczyma to, co siê sta³o na skutek grzechu tych, którzy zginêli. Uczyniwszy zaœ sk³adkê miêdzy ludŸmi, pos³a³ do Jerozolimy oko³o 2000 srebrnych drachm, aby z³o¿ono ofiarê za grzech”. Autor ksiêgi chwali to postêpowanie i pisze: „Bardzo piêknie i szlachetnie uczyni³, myœla³ bowiem o zmartwychwstaniu. Gdyby bowiem nie by³ przekonany, ¿e ci zabici zmartwychwstan¹, to modlitwa za zmar³ych by³aby czymœ zbêdnym i nie-

dorzecznym; lecz jeœli uwa¿a³, ¿e dla tych, którzy pobo¿nie zasnêli, jest przygotowana najwspanialsza nagroda, by³aby to myœl œwiêta i zbo¿na. Dlatego w³aœnie sprawi³, ¿e z³o¿ono ofiarê przeb³agaln¹ za zabitych, aby zostali uwolnieni od grzechu” (2 Mch 12,42-45). Mamy wiêc dowód, ¿e przynajmniej w wieku II przed Chrystusem, kiedy rozgrywa³y siê te wypadki, w Izraelu panowa³o przekonanie, ¿e mo¿na, a nawet trzeba modliæ siê za zmar³ych i sk³adaæ za nich ofiary. Œwiêty Pawe³ w Liœcie do Koryntian umieœci³ tajemnicze zdanie, ¿e przyjœcie Chrystusa oka¿e siê w ogniu, przez który przejœæ bêd¹ musieli wierni (1 Kor 12,32). Przekonanie o ¿yciu pozagrobowym jest ¿ywe niemal we wszystkich religiach œwiata. Ju¿ pierwsi pisarze Koœcio³a pouczaj¹, ¿e nale¿y modliæ siê za zmar³ych. Tertulian (160–240) pisze: „W dzieñ rocznicy sk³adamy za naszych zmar³ych ofiary”. Na innym miejscu pisze o pewnej kobiecie, która modli³a siê za swojego zmar³ego mê¿a, by mu uprosiæ och³odê. Œw. Cyprian (ok. 210–258), biskup Kar-taginy, pisze tak¿e o duszach „zatrzymanych” przez sprawiedliwoœæ Bo¿¹: „Co innego jest byæ zatrzymanym, a co innego wejœæ do chwa³y; co innego jest byæ zes³anym do wiêzienia i nie wyjœæ z niego, a¿ nie bêdzie wyp³acony ostatni szel¹¿ek; co innego natychmiast otrzymaæ nagrodê wiary i cnoty, a co innego przez d³ugi czas oczyszczaæ siê w ogniu ze swoich grzechów”. Œw. Efrem poleci³ w testamencie swoim, ¿eby dnia 30 od jego œmierci odby³o siê za niego nabo¿eñstwo, „bowiem z³o¿one ofiary przez ¿ywych pomagaj¹ umar³ym”. O istnieniu czyœæca pisali tak¿e œw. Augustyn († 430), œw. Cezariusz z Arles († 543), œw. Grzegorz I Wielki († 604) i wielu innych. By³a to prawda powszechnie w Koœciele Rzymskim przyjêta. Ogó³, jednak prostych chrzeœcijan, Ÿle sobie wyobra¿a czyœciec: jako miejsce ogromnych m¹k fizycznych, które dusze czyœæcowe musz¹ znieœæ za najmniejsze przewinienie. Czyœciec to nie obóz koncentracyjny, ale to dar dobrego Ojca, który w ten sposób daje nam szansê do wyrównania wobec sprawiedliwoœci Bo¿ej nale¿nych d³ugów. Chrystus Pan napomina, ¿e nic nieczystego nie wnijdzie do królestwa niebieskiego (Mt 12,36). Na innym miejscu Pan Jezus ostrzega, ¿e z ka¿dego nawet s³owa, wypowiedzianego daremnie, trzeba bêdzie zdaæ rachunek przed Bogiem. W takiej sytuacji, kiedy tak bardzo wiele wypowiadamy s³ów nie tylko daremnych, ale nawet z³ych; kiedy tak wiele mamy myœli z³ych i po¿¹dañ; uczynków z³ych i zaniedbañ, jak¿e problematyczne by³oby nasze zba-wienie, gdyby nie by³o czyœæca. Nie mo¿na jednak wyobra¿aæ sobie m¹k czyœæcowych jako jedno pasmo zadawanych duszom tortur i m¹k. Naturê cierpieñ dusz czyœæcowych najlepiej wyjaœni³a œw. Katarzyna Genueñska, o czym napisaliœmy w jej ¿ywocie. Mêk¹ najwiêksz¹ czyœæca – to roz³¹ka.

Dusza na widok œwiêtoœci Pana Boga i tak wielu okazywanych jej dowodów mi³oœci, ujrzy nagle, jak bardzo by³a ich niegodna, jak by³a niewdziêczna. Bêdzie za wszelk¹ cenê szuka³a sama miejsca i sposobu, by siê oczyœciæ, ¿eby z³o naprawiæ. Nie œmia³aby splamiona chocia¿ jednym grzechem powszednim zjawiæ siê w gronie œwiêtych, nieskalanych. Dlatego odczuwa niezmiern¹ wdziêcznoœæ, ¿e mo¿e wyp³aciæ siê z d³ugów. Ogieñ ten pali boleœnie, niezmiernie, gdy¿ mi³oœæ d¹¿y nieprzeparcie ku zjednoczeniu, a roz³¹ka jest jedn¹ mêk¹. Jeœli mi³oœæ ziemska matki do dziecka, narzeczonej do narzeczonego, oblubieñca do oblubienicy potrafi dojœæ do gor¹czki i do sza³u, a zawiedziona doprowadziæ do rozpaczy, to có¿ dopiero mi³oœæ o wiele wiêksza, bo nadprzyrodzona! Dowodem niezmierzonej mi³oœci Pana Boga ku nam jest i to, ¿e w nasze rêce z³o¿y³ losy naszych zmar³ych sióstr i braci. Oni sobie pomóc nie mog¹, ale wed³ug powszechnie przyjêtego mniemania, mog¹ modliæ siê za swoich orêdowników aby wypraszaæ im u Boga ³aski. Jak¿e potê¿ne œrodki mamy do dyspozycji i jak rozliczne, by duszom czyœæcowym nieœæ pomoc skuteczn¹: Msze œwiête i Komunie œwiête, odpusty, umartwienia, pokuty i modlitwy. To wszystko mo¿e siê przyczyniæ do z³a-godzenia cierpieñ dusz czyœæcowych i ich skrócenia. Trzeba przyznaæ, ¿e wœród ludu katolickiego nabo¿eñstwo do dusz czyœæcowych by³o zawsze bardzo ¿ywe. Œwiadcz¹ o tym uroczyœcie urz¹dzane pogrzeby, czêsto zamawiane Msze œwiête w intencji zmar³ych, wypominki doraŸne i okresowe itp. W Polsce istnieje nawet zgromadzenie sióstr Wspomo¿ycielek Dusz Czyœæcowych, za³o¿one przez s³ugê Bo¿ego o. Honorata, kapucyna. Liczy ono obecnie (1981) 85 cz³onkiñ i 7 domów. W niektórych krajach, zw³aszcza we W³oszech, spotyka siê czêsto kaplice lub nawet koœcio³y wotywne, poœwiêcone specjalnie zmar³ym, przede wszystkim poleg³ym na wojnie. Czêsto ca³e œciany s¹ wy³o¿one imionami tych¿e ku pamiêci i modlitwie za nich. Codziennie odpra-wiaj¹ siê tam Msze œwiête, a w rocznice solenne nabo¿eñstwa, z udzia³em w³adz pañstwowych i koœcielnych. W Stanach Zjednoczonych Ameryki Pó³nocnej jest piêkny zwyczaj, ¿e zamiast kosztownych kwiatów sk³ada siê z okazji pogrzebu intencje odprawienia Mszy œwiêtych za zmar³ego. Bywa, ¿e liczba ich dochodzi do kilkudziesiêciu i wiêcej. Powszechne s¹ tak¿e w Koœciele Rzymskim Msze œwiête gregoriañskie. Istnieje bowiem przekonanie, ¿e po ich odprawieniu (30 Mszy œwiêtych po kolei przez 30 dni) Pan Bóg uwalnia duszê z czyœæca i wprowadza j¹ do chwa³y wiecznej. Ks. Wincenty Zaleski SDB

6

Co víme o modlitbì rùžence? Mnohým dnešním katolickým køesanùm se zdá být modlitba rùžence málo intelektuální, vyšlá z primitivního prostøedí, kdy lidé neumìli èíst žalmy. Unavuje je svou jednotvárností a popuzuje systémem poèítání Zdrávasù a Otèenášù. Také øada konvertitù má nemalé potíže s pochopením rùžence. Na druhé stranì jsou ti, kteøí se dennì modlí rùženec a to soukromì i veøejnì ve spoleèenství a mluví o jeho blahodárném pùsobení na jejich duchovní život. Joachim kardinál Meisner popisuje ve své knize úvah o Pannì Marii pøípad jednoho dìlníka, který se na poèátku nacistického režimu v Nìmecku dostal bez jakéhokoli výslechu do koncentraèního tábora v Dachau. Po jeho smrti poslali manželce zbylý oblek, což bylo na zaèátku nacistické hrùzovlády ještì obvyklé. Když s chvìjícíma se rukama prohlížela kapsy obleku, našla v jedné z nich ze zbytkù látky udìlanou šòùrku, na níž byly uzlíky. Po deseti malých uzlících následoval vždy dvojitý uzel a tak tomu bylo pìtkrát po sobì. Žena tak držela v rukou rùženec jednoho z muèedníkù našeho století, rùženec, který si vyrobil jeho majitel v dachauském pekle a který jej chránil pøed zoufalstvím. Ve vatikánském muzeu je možno vidìt rùženec zhotovený ve vojenském zajateckém táboøe z nejdrahocennìjšího materiálu, který tam mìli, totiž z kousíèkù chleba. Naskýtá se tak otázka: Co je v pozadí hodnoty rùžence, že zajatec obìtuje svùj pøídìl chleba, aby si jej zhotovil a mohl se modlit? Proè souèasní moderní køesané sahají k pohanským modlitebním metodám, když na dosah ruky jim leží tradièní modlitba rùžence? Pokusme se ohlédnout do minulosti této úchvatné modlitby a podívat se podrobnìji na její vznik a vývoj, snad to pøispìje i k jejímu hlubšímu pochopení a k odstranìní našich pøípadných rozpakù. Zvyk poèítat modlitby ve všech náboženstvích je velmi starý. Cestovatel Marco Polo píše o malaborském králi, který mìl na krku provaz se 104 drahokamy, aby mohl poèítat modlitby ráno a veèer. Nìco podobného se vyskytuje u budhistù a také muslimové nosí rùženec se 160 zrnky. Z køesanských dob se traduje o sv. Pavlu poustevníkovi, že nabral dennì do kapsy 300 kamínkù a jeden po druhém vyhazoval, když øekl stanovenou modlitbu. Poèátky opakující se modlitby najdeme jak v orientálním mnišství, tak i v latinské církvi raného støedovìku, kdy v ustavièné modlitbì se vytváøí podpora pro spojení s Bohem. Poèet modliteb 50 nebo 150 odpovídá 150 žalmùm žaltáøe. Mniši raného køesanství totiž recitovali dennì 150 žalmù, ti kteøí mìli mnoho práce, se modlívali jenom tøetinu tj. 50 žalmù. Irští mniši, kteøí se zasloužili na poèátku støedovìku nemalou mìrou o rozšíøení mnišského duchovního života mezi prostý lid prosazováním pravidelné ušní svaté zpovìdi, spojovali Otèenáš

s Ave Maria v øady po 3 x 50 za sebou, aby tìm, kdo nedovedou èíst, mohli uložit jako pokání rovnocennou hodnotu za žaltáø. Tímto zpùsobem se Ave Maria stalo vedle Otèe nᚠmodlitbou rozšíøenou i mezi prostým lidem. Tito mniši také používají k poèítání modliteb provaz se suky. Když se jeho oba konce spojily, vznikla „corona”, „otèenášový provaz”. Jeho otevøená, nespojená forma se nosila zavìšená u pasu a dlouho se udržela v Anglii. Suky byly brzy nahrazeny zrníèky, jádry, ale také perlami a drahokamy. Když se r. 1389 vdávala nevìsta z Milána za francouzského krále, vypoèítávají se drahokamy, které si vzala a je mezi nimi i „otèenášový provaz”. Výroba takových rùžencù patøila k umì-leckému øemeslu a mezi cechy velkých mìst se èasto jmenují i „paternostøíci” - výrobci tehdejších rùžencù. Již jméno tìchto cechù umìleckých øemesel naznaèuje, že se zpoèátku poèítaly modlitby Pater noster tj. Otèe-náše. Od 12. století se ale objevuje také i forma poèítání „zdrávasù”. Tak se modlívá dominikán Domenico di Levia dennì tisíc Ave a mùžeme se doèíst, že se svým rùžencem i zemøel. Jako pøed-bìžnou formu dnešního rùžence je možno uvést dále rozjímání života Ježíše Krista složené kolem r. 1300 cisterciáckou mniškou od sv. Tomáše v Trevíru. V nìm se projevuje již podstatný rys rùžence a tím je spojení øady Ave s meditací o Kristu. Sestry spojují stokrát opakovaný andìlský pozdrav se sto krátce vyjádøenými tajemstvími víry. Jde tedy o meditaci o Kristu s mariánskými prvky. Další vývojový krok nás pøivádí ke kartuziánùm do kláštera sv. Albána v Trevíru, kde se mniši modlí kolem r. 1400 rùženec s desátky ze života Ježíše Krista a šíøí jej. To je pøedevším zásluha dvou kartuziánù, Adolfa z Essenu a Dominika z Pruska. Za další šiøitele modlitby rùžence je tøeba jmenovat vedle kartuziánù pøedevším dominikány a také benediktiny. Sv. Dominik, zakladatel kazatelského øádu, který je považován podle legendy za autora rùžence, výraznì pøispìl k jeho systematizaci a k rozšíøení této modlitby. Definitivní forma rùžence, jak ji známe dnes, je známa z 15. století a to pøedevším zásluhou dominikána Alana de la Roche OP (+1475). Jeho Mariánský žaltáø, který se podobá dnešnímu dominikánskému rùženci, obsahuje 15 Otèenášù, 150 Ave Maria a 150 tajemství, která sahají od zvìstování až k druhému Kristovu pøíchodu. Zakládáním rùžencových bratrstev a kázáním tento dominikán výraznì pøispìl k rozšíøení Mariánského žaltáøe. Samotné jméno rosarium - rùženec, je dosti podivného pùvodu. Ve støedovìku se jím oznaèují traktáty morálky, sbírky kázání atd. Obraznì je tak rùženec pøíruèkou zbožného èlovìka. Modlitba rùžence v té podobì, jak ji známe dnes, byla schválena r. 1569 papežem-domi-

nikánem sv. Piem V. Velkou dobu rozkvìtu zaznamenala tato modlitba pøedevším v minulém století. Papež Lev XIII. vydal øadu listù, ve kterých rùženec doporuèuje. Rùženec se doporuèuje i ve zjeveních Panny Marie v Lurdech, v La Salettì a ve Fatimì. Vznikají rùžencová bratrstva a církev obdaøuje tuto modlitbu odpustky. Také dnes nám øíká církevní odpustkový øád, že plnomocné odpustky získáme, pokud se kromì obvyklých podmínek pomodlíme rùženec v kostele, ve veøejné oratoøi, v øeholním spoleèenství, v rodinì nebo v jiném spoleèenství. Pøi tom je tøeba se jej modlit nepøetržitì, bez pøerušení. Rùženec tak vystupuje pøed námi jako modlitba mnoha podob. Papež Pavel VI. jmenuje ve svém Apoštolském listu „Marialis Cultus” následující pohledy, které jsou typické pro tuto formu modlitby. Pøedevším je to její biblický charakter, protože tajemství a nosné modlitby jsou pøevzaty z Písma. Druhým znakem rùžence je jeho zachycení dìjin spásy, protože uvažuje o nejdùležitìjších spásonosných událostech ze života Ježíše Krista a jeho Matky Marie. V rùženci se nám zviditelòují stopy Ježíše ve svìtì. „Vyšel jsem od Otce a pøišel jsem na svìt a opouštím zase svìt a jdu opìt k Otci”. Pokud se zamyslíme nad formou modlitby rùžence, tak mùžeme øíci, že je to modlitba chvály a prosby, ale pøedevším je to meditace. Právì o tomto rozjímavém prvku øíká papež Pavel VI.: „Chybí-li prvek rozjímání, stane se rùženec tìlem bez duše a jeho modlení hrozí vyústit do mechanického opakování formulí.” Rùženec je rozjímáním s jasnou obsahovou formou jednotlivých tajemství a to jej øadí jednoznaènì mezi køesanskou formu modlitby. Tím se také odlišuje od nejrùznìjších asijských meditativních metod. Rùženec není jen meditativní technikou, která má vést ke klidu, harmonii a uvolnìní, ale jako køesanská modlitba je rozhovorem s osobním Bohem. Nᚠsvìt je plný bloudìní, plný køižovatek našich životních cest, na kterých nevíme, jak se máme rozhodnout a kterým smìrem se vydat. Potøebujeme orientaci, sáhnìme po rùženci, s nímž stojíme na cestì, která má perspektivu. Na závìr snad ještì jeden pøíbìh, který uvádí kardinál Meisner. Vojenský král pruský, Bedøich Vilém I. si potrpìl na vysoké vojáky ve své armádì. Dal je vyhledávat snad po celé Evropì a nezùstala toho ušetøena ani katolická území. Mimo jiné také naøídil, aby dominikánský knìz otec Raymund Bruns, jako katolický polní duchovní, opatøil pro každého katolického husara rùženec, aby jeho husaøi nezemøeli touhou po domovì. Matèina ruka musí být vždy na blízku, aby bylo možno se jí chopit. To již vìdìl i tento jinak drsný váleèník. Pavel Rafael Konzul

7 Ladislav Simajchl: Naše role pøi nedìlní bohoslužbì (6)

LITURGIE JAKO POSVÁTNÁ HRA Ruce mluví. Ne tak, že by linkami v dlani vypovídaly o budoucnosti. Ale pøesto mluví. Jak výmluvný je každý pohyb ruky! Jen pozoruj, kolik rùzných gest dìlá rukama knìz. Pøi „Pán s vámi” rozpíná ruce, jak když hospodáø na zápraží domu vítá z dáli milé hosty. Jindy spíná ruce dlanìmi k sobì. Pøi svìcení je tak vkládal biskupovi do rukou na znamení, že se odevzdává jeho vedení, že ho bude poslouchat. I teï je spíná, aby tak vyjádøil svou odevzdanost do vùle Otce. Jindy natáhne ruce dopøedu k lidem dlanìmi dolù. To je prastaré gesto žehnání. Otec tak klade ruku na hlavu nemocného dítìte, jako výraz toho, že je chce chránit. Liturgie bez znamení, bez gest, by byla bezruká, nelidská, nìmá. O herci Rudolfu Hrušínském je známo, že mnoho gest nedìlá, ale když nìjaké udìlá, že mluví za mnoho slov. Èlovìk nemluví jen slovem. Pøi mešní liturgii je tomu také tak. Úvod do nového misálu øíká, že tyto liturgické postoje mají zachovávat všichni, protože jsou znamením vzájemného spoleèenství a jednoty celého shromáždìní. Že vyjadøují city úèastníkù a podporují je (èl. 20). Nìkdo si možná øekne, že na tom pøece nemùže záležet, jestli vstávám pøi mši zároveò s ostatními, nebo zùstanu sedìt. Hlavnì, že jsem srdcem u oltáøe, jinak a si každý dìlá co chce. Jenže ono na tom záleží - a hned z více dùvodù: - Dìlat si co chceš, to mùžeš, když jsi sám. Ale kde je víc lidí pohromadì a každý si dìlá co chce, tam vzniká chaos, zmatek. Tam se musí vytvoøit a respektovat provozní pravidla. Tak to platí venku v silnièní dopravì i v kostele pøi spoleèné boho-službì. - V úvodu do misálu se zdùrazòuje jiný, hlubší dùvod: spoleèné jednání je výrazem jednoty a pomáhá vytvoøit z masy lidí spoleèenství, komunitu. - Postoje - to je naše modlitba tìlem. Nejen duchem, i tìlem se zapojujeme do služby Bohu. Podílíme se tak na posvátné høe pøed Boží tváøí. Tou hrou je naše liturgie. - Když se úèastníme bohoslužebných úkonù, dáváme dobrý pøíklad, aby i ostatní se probudili z pasivity a hráli spolu. Když pøi pozdravení pokoje s pøátelským úsmìvem napøáhneš ruku k sousedovi, on ti jistì také podá ruku, udìlá krok ke sblížení. Všechna tato gesta jsou bohoslužbou samozøejmì jen tenkrát, když je konáme s vì-domím, co znamenají. - Když povstáváš, pøipojuješ se tím k modlitbì knìze. Pøi evangeliu tak vzdávᚠúctu pøicházejícímu Pánu. Projevuješ ochotu k plnìní Kréda ve svém životì. Dávᚠnajevo, že chceš stát pevnì ve víøe, jak øíká svatý Pavel. - Když usedáš, pøipojuješ se k Marii sedící u nohou Ježíšových a soustøeïuješ se k pozornému naslouchání. - Když poklekáš, uznávᚠsvou høíšnost a vyznávᚠStvoøitele za svého Pána. Malomocný padl pøed Pánem pokornì na kolena. - Úklonou vzdávᚠBohu úctu. - Sepnutím rukou projevuješ Bohu dùvìru, svìøuješ se do jeho ochrany.

- Bitím v prsa se pøipojuješ k pokornému celníkovi. - Podáním ruky nabízíš bratrství v Kristu všem kolem sebe. - Úèast na prùvodu pøi pøinášení obìtních darù a pøi svatém pøijímání je úkon slavnostní. To vycházíme ze svého pevnì ní a vydáváme se na cestu s putujícím Božím lidem do zaslíbeného Kristova království. Dáváme najevo, že známe svùj cíl a víme kam jdeme. Krásná je naše liturgie. Je to hra Božích dìtí pøed Boží tváøí, když se na ni chutì podílíme, když hrajeme spolu. Pasivní diváci odcházejí znudìnì. Ti, kdo se nauèí dobøe hrát a zpívat svou roli, odcházejí domù oživenì, naplnìni svìtlem Boží milosti a teplem Boží lásky.

Liturgická poznámka Jak už to tak je, že doba pøináší stále nìjaké nové módy, i v liturgii se obèas obnovují jakési obrazoborecké tendence, snaha odstranit všechnu pompu, parádu, zbyteènosti. A zùstat jen pøi slovu a modlitbì: Pryè s parádními rouchy - staèí štola. Pryè s kadidlem - je to zbyteèné: Pryè se vstáváním a klekáním, je to tìlocvik v kostele.Tyhle vnìjší vìci jsou druhoøadé, leda ruší. A ostatnì - dnešní èlovìk už ani nemá v složitých obøadech, prùvodech a rituálech zálibu. Je mu to cizí. Ale pak nám televizor pøiblížil až do našich domù zahájení olympijských her, spartakiády, veøejné slavnosti. A popíraèi rituálù žasli, jak pøièinlivì

ti lidé svìta odkoukávali z našich kostelù všechny liturgické prvky: procesí, korouhve, obrazy, svíce, kadidlo, vìèné svìtlo, obleky, litanie, kázání ... a s jakým okouzleným nadšením jim celý svìt pøihlížel. Teï už nikdo nepopírá, že i dnešní èlovìk je schopen prožívat liturgii, rituální úkony, jen když je to živé, jen když v tom vidí, jaký to má smysl, co to symbolizuje. Tento extrém tedy naší generaci už snad nehrozí: víme, že živá bohoslužba není v odmítání liturgických úkonù a gest, ale v jejich oživování, živém a srozumitelném konání. Hrozí nám však ještì druhý extrém: pøehnaná horlivost pøi sjednocování liturgických postojù. Kde se spoleèné vstávání a klekání zdùrazòuje pøespøíliš, kde se jednota netrpìlivì a hartusivì vymáhá, tam to vypadá, že liturgický život spoèívá jen ve vnìjších úkonech a v kostele to zavání execírákem místo kadidlem. Mají pravdu Všeobecné pokyny k Øímskému misálu, v art.20: „Spoleèné postoje, které všichni úèastníci zachovávají, jsou znamením vzájemného spoleèenství a jednoty shromáždìných.” Ale pøesto platí, že v praxi není možné dosáhnout úplné jednoty jako na vojnì. Jsou tu mladí vedle starých s neohebnými koleny, jsou tu èiperní vedle pomalých. Jsou tu dìti, které potøebují stále nìco dìlat, hýbat se, ale jsou tu i lidé, kteøí potøebují klid a vstávání pociují jako rušení ze soustøedìní. (Pokraèování pøíštì)

Kniha o našem kostele Milí farníci, jelikož v pøíštím roce bude nᚠkostel slavit kulatiny a sice 120 let své existence, rozhodli jsme se ve spolupráci s farním úøadem v Tøinci pøipravit publikaci, která by zmapovala historii kostela až do dnešních èasù. Za celou dobu existence byla vydaná jenom malá brožovaná knížeèka v roce 1935 u pøíležitosti 50 let kostela. V roce 1985, kdy mìl kostel 100 let nebyla z politických dùvodù možnost na nìco takového ani pomyslet, zdá se tedy že nastala vhodná doba. Z technického a hlavnì finanèního hlediska pøicházely v úvahu vlastnì tøi možnosti. Varianta první, pøejít celou událost a poèkat na lepší èasy, varianta druhá, jednoduchá èernobílá èi snad i barevná nìkolika stránková brožura, tedy varianta laciná jak finanènì tak i obsahovì. Možnost tøetí, tedy ta zvolená vypadá asi takto: celobarevná publikace formátu B5 (240x165), cca 96 stran, køídový papír, pevná vazba, veškeré texty dvojjazyènì, tedy èesky a polsky. Obsah scénáøe v hrubém nástinu jde rozdìlit cca na dvì èásti: a) historie od zaèátku stavby do dnešní doby s maximálním využitím fotodokumentace a jiných dobových materiálu atd. b) život farnosti, spolkový život, zmapování knìží, rùzné zajímavosti, trochu statistiky atd. A to je hlavní dùvod proè se na

Vás všechny obracím, a žádám Vás o spolupráci. Vyzývám všechny pamìtníky rùzných událostí za všech èasù a všechny majitelé jakýchkoliv fotografií, písemností èi jiných tiskovin, prostì všeho co má nìjaký vztah ke kostelu èi osob a události s ním spojených o kontakt a zapùjèení tìchto materiálu za úèelem vydání publikace našeho kostela. Zaruèuji Všem že zapùjèené materiály budou v poøádku vráceny. Co se týèe financování celého projektu, musím za svou osobu prohlásit, že se vzdávám svého honoráøe a kniha se bude prodávat za výrobní cenu (tiskárna, grafické studio, další režie) a cena pøi nákladu 1000 ks (menší náklad by podstatnì prodražil výrobu) bude maximálnì do 200 Kè. Závìrem chci podotknout, že nᚠkostel neplní jenom funkci církevního významu, ale v našem pomìrnì mladém a prùmyslovém mìstì má i významnou roli z kulturního a historického hlediska. Jde tedy i o to, aby i pøipravovaná publikace byla jeho dùstojným svìdkem a památkou pro generace, které pøijdou po nás. Henryk Wawreczka – nakladatelství Wart Kontaktní adresa: tel. a fax.: 558 346 086, mobil: 602 749 070, e-mail: [email protected]

8

Nedìlní liturgie v øíjnu 27. nedìle v mezidobí (3.10.) 1. ètení: Hab 1,2-3;2,2-4; 2. ètení: 2 Tim 1,6-8.13-14; Evangelium: Lk 17,5-10 Žalm: odp. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! ref. S³ysz¹c g³os Pana, serc nie zatwardzajcie. 28. nedìle v mezidobí (10.10.) 1. ètení: 2 Král 5,14-17; 2. ètení: 2 Tim 2,8-13; Evangelium: Lk 17,11-19 Žalm: odp. Hospodin zjevil svou spásu pøed zraky pohanù. ref. Pan Bóg okaza³ ludom swe zbawienie. 29. nedìle v mezidobí (17.10.) 1. ètení: Ex 17,8-13; 2. ètení: 2 Tim 3,14-4,2; Evangelium: Lk 18,1-8 Žalm: odp. Pomoc nám pøijde od Hospodina, který uèinil nebe i zemi. ref. Nasz¹ pomoc¹ jest nasz Pan i Stwórca. 30. nedìle v mezidobí (24.10.) 1. ètení: Sir 35,15b-17.20-22a; 2. ètení: 2 Tim 4,6-8.16-18; Evangelium: Lk 18,9-14 Žalm: odp. Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel. ref. Biedak zawo³a³ i Pan go wys³ucha³. 31. nedìle v mezidobí (31.10.) 1. ètení: Mdr 11,22-12,2; 2. ètení: 2 Sol 1,11-2,2; Evangelium: Lk 19,1-10 Žalm: odp. Budu velebit tvé jméno, mùj Bože, Králi. ref. Bêdê Ciê wielbi³, Bo¿e mój i Królu. 32. nedìle v mezidobí (7.11.) 1. ètení: 2 Mak 7,1-2.9-14; 2. ètení: 2 Sol 2,16-3,5; Evangelium: Lk 20,27-38 Žalm: odp. Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe. ref. Gdy zmartwychwstanê, bêdê widzia³ Boga.

Rok Eucharystii

Od paŸdziernika 2004 r. do paŸdziernika 2005 r. trwaæ bêdzie w Koœciele katolickim Rok Eucha-rystii. Zapowiedzia³ go Jan Pawe³ II w homilii podczas Mszy œw. odprawionej w uroczystoœæ Bo¿ego Cia³a na placu przed bazylik¹ œw. Jana na Lateranie. Rok Eucharystii rozpocznie siê podczas Miêdzynarodowego Kongresu Eucharystycznego, który odbêdzie siê w meksykañskiej Guadalajarze w dniach 10-17 paŸdziernika 2004 r. Zakoñczy go Synod Biskupów, które zbierze siê w Watykanie w dniach 2-29 paŸdziernika 2005 r. na temat „Eucharystia Ÿród³em i szczytem ¿ycia i misji Koœcio³a”.

Pøíští èíslo MOSTu vyjde 7. listopadu 2004. Pøíspìvky mùžete zasílat do 26.10.2004.

most

Pořad bohoslužeb v říjnu 1. Nedìle 3.10.2004 - 27. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 2. Nedìle 10.10.2004 - 28. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky; zahájení Roku Eucharistie, vyhlášeného papežem Janem Pavlem II. 3. Sobota 16.10.2004 - svátek s. Hedviky, øeholnice, hlavní patronky Slezska; výroèní den zvolení papeže Jana Pavla II. 4. Nedìle 17.10.2004 - 29. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 5. Pondìlí 18.10.2004 - svátek sv. Lukáše, evangelisty. 6. Nedìle 24.10.2004 - 30. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky; den modliteb za misie. 7. Ètvrtek 28.10.2004 - svátek sv. Šimona a Judy, apoštolù. 8. Nedìle 31.10.2004 - 31. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky; zaèínají farní rekolekce. 9. Pondìlí 1.11.2004 - Slavnost Všech svatých. Odpustky pro duše v oèistci: Dnes odpoledne a zítra po celý den je možno pøi návštìvì kterého-koli kostela získat plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí obvyklých podmínek (sv. zpovìï, sv. pøijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) je podmínkou pomodlit se pøi návštìvì kostela Modlitbu Pánì a Vyznání víry. Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnìní tøí obvyklých podmínek dennì plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li nìkdo høbitov a pomodlí se tam tøeba jen v duchu za zemøelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky èásteèné. 10. Úterý 2.11.2004 - vzpomínka na všechny vìrné zemøelé. 11. Pátek 5.11.2004 - první pátek v mìsíci. 12. Nedìle 7.11.2004 - 32. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky; den

Farní rekolekce 2004 Ve dnech 31.10. - 4.11.2004 probìhnou v naší farnosti rekolekce pod vedením O. Czes³awa Blocha. Využijme toho, že Bùh se k nám ve své dobrotì sklání skrze své služebníky a nabízí nám možnost prohloubit svùj osobní duchovní život.

Upozornìní pro žáky II. stupnì Bezruèovy 2. ZŠ:

Výuka náboženství bude místo ve støedu probíhat v pondìlí v pøe-dem dohodnutém èase a místì, tedy v 13,45 - 14,30 v 9. tøídì! Katechetka Katka Cubrová

13. Mìsíc øíjen je zasvìcen modlitbì svatého rùžence, který však není dovoleno modlit se bìhem mše svaté. 14. Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. Poslední nedìli v mìsíci - Mariánské veèeøadlo. 15. V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu ranní polsky, veèerní èesky. 16. Každý ètvrtek od 16.00 a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. 17. Každý pátek po ranní i veèerní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. Každý poslední pátek v mìsíci v prùbìhu celého školního roku se budeme modlit za dìti, mládež, žáky, studenty, katechety, uèitele a vychovatele pøi veèerní adorací Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 18.45 hodin. 18. Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele!

Úmysly Apoštolátu modlitby - øíjen 2004 Denní modlitba Apoštolátu: Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové pro tento mìsíc: 1. Úmysl všeobecný: Aby køesané, sami pevní ve víøe, toužili po výmìnì názorù se zastánci jiných náboženských tradic. 2. Úmysl misijní: Aby se zviditelnila pøítomnost katolíkù ve veøejném životì a sdìlovacích prostøedcích národù Latinské Ameriky. 3. Úmysl národní: Abychom se s pochopením pøibližovali k tìm, kdo se Bohu vzdálili.

Vydává Øímskokatolický farní úøad v Tøinci pro svou vlastní potøebu. Redakci tvoøí: Stanislav Janczyk, Hana a Evžen Workovi, Iveta a Marian Kozokovi • e-mail: [email protected] •Internetová adresa: http://sweb.cz/most • Vychází na poèátku mìsíce. Registraèní znaèka MK ÈR E 14453. K dostání v prostorách farního kostela. Grafická úprava a tisk: T-PRINT, s.r.o., Tøinec