XIII únor 2006 Proti dobrovolnému daru

Číslo 2/XIII

únor 2006

Proti dobrovolnému daru

Bůh je láska První encyklika Svatého Otce Benedikta XVI. je na svìtì a její titul tvoøí nejkrásnìjší a nejplnìjší pravda, èi definice Boha, jak ji napsal sv. apoštol Jan“ Deus caritas est - Bùh je láska“. Svatý Otec ji podepsal na Hod Boží vánoèní a tak ji dal celému køesanstvu jakoby pod stromeèek. Už jsme o ní mohli leccos èíst v našich mediích, - ale víme, jak media dost èasto pøedstavují Boží vìci, èi nauku církve. Èetl jsem dokonce, že papež pouèuje èi dokonce usmìròuje v encyklice lidskou sexualitu. Inu, èím srdce plné, tím ústa pøetékají. Mám právì pøed sebou celý text encykliky a ètu si úvod do celého textu, - nevím, jestli to z polštiny správnì pøeložím, ale praví se tu hned na úvod: „Bùh je láska, kdo zùstává v Bohu, zùstává v lásce, zùstává v Bohu a Bùh zùstává v nìm. (1 Jan 4,16). Slova z 1. listu svatého Jana vyjadøují s mimoøádnou jasností podstatu køesanské víry: køesanský obraz Boha a z nìho vycházející obraz èlovìka a jeho cesty. Kromì toho v tom samém verši nám Jan dává jakoby struènou zásadu køesanského života: My jsme poznali a uvìøili v lásku, jakou má Bùh k nám.“ Takže Svatý Otec na poèátku jakoby bere do rukou Boha jako zrcadlo, které nastavuje èlovìku, aby se v nìm vidìl a poznal. To je velice dùležitý moment, protože neví-li èlovìk nic o své podstatì, pak jistì neporozumí správnì ani svému vybavení a tím pádem ani svému poslání. Na poèátku 1. Knihy Mojžíšovy èteme o tom, že Bùh lidem požehnal a dal jim pøíkaz: „Ploïte a množte se, a naplòte zemi. Podmaòte ji a panujte nad moøskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (Gen 1,28) Mají se tedy rozmnožovat a naplnit zemi. Až po prvním høíchu ale teprve poznali, že jsou nazí a ukryli se. (Gen 3,10) Tìžko si mùžeme pøedstavit èlovìka v jeho pùvodní svatosti a nevinnosti, ale jisté je, že

jedním z prvních následkù vzpoury proti Bohu byla právì pozornost na svou nahotu, kterou si jako takovou pøedtím neuvìdomoval a nevadila mu, - pøed nikým se neskrýval. Lidská sexualita není tedy vynález zkázy, ale Boží dar, který se stal ovšem hrozbou tehdy, kdy byl narušen Boží øád jednoty a svatosti v èlovìku. Není snad tøeba pøipomínat, že tento øád nenarušil Bùh, ale èlovìk. Narušený øád má svoje pokraèování v tom, že mnoho dalších Božích kvalit v èlovìku se obrátilo jakoby vzhùru nohama. Prakticky: o ctnosti se mnoho neví, je èasto považována jako pøežitek, zatímco høích je po stránce teoretické vysmíván a jeho praktické páchání je oslavováno jako projev svobody, èi dokonce vyspìlosti èlovìka.. V našem tisku se objevila zpráva o tom, že v Rakousku bylo obvinìno z krádeže v kostele nìkolik Èechù, kterým za to hrozí až pìt let vìzení. Jednalo se o krádež 250 euro z kostelní pokladnièky. Kdyby se této krádeže dopustili jinde než v kostele, byl by trest mnohem mírnìjší, ale podle rakouských zákonù je krádež v kostele tìžším zloèinem, než kdekoliv jinde. Kostel je totiž brán jako místo posvátné. Autor èlánku dodává, že u nás, pokud by byli trestáni, tak mnohem mírnìji, protože u nás je jedno, zda nìkdo krade v kostele, èi na nádraží. Z jedné strany je pravdou, že krádež je vždycky krádež, ale tu druhou èást my u nás moc nechápeme: jaký je rozdíl mezi kostelem a nádražím? Kostel je posvátné místo, místo pøebývání Boha s lidmi, místo bohoslužby, což nádraží není a èlovìk kulturní a inteligentní tento rozdíl jistì pocítí a pochopí. Jenže tu jde právì o tu kulturu a inteligenci. Není to tedy jen lidská sexualita, která jakoby dnes nerozeznává, ale i obsah ducha. Tu a tam slyšíme o našem naøíkání na to, že se v Evropské unii cítíme jako ménìcenní, že tam nemáme ani žádný velký

hlas a tak dále, a tak dále. Podívejme se, co ale Evropské unii pøedstavujeme. Dnes nežijeme zdaleka za železnou oponou, pøes kterou není nic vidìt a mùžeme tedy dìlat co chceme a èím více si dovolujeme - etika neetika, zákon nezákon, - tím více se cítíme málem mistry svìta. Ty ostatní státy jistì taky nejsou spoleèenstvím andìlù, ale jak vidìt: pro leccos mají vìtší cit a leccos by si tøeba nedovolili ne proto, že to není nìjak lidským zákonem zakázáno, ale prostì proto, že to k èlovìku nepatøí. Po listopadových zmìnách se mluvilo o pøedmìtu „etika“ ve škole. Dodnes o nièem podobném slechu ani dechu. Do náboženství je pøihlášena hrstka žákù v porovnání z celkovým poètem. Je ale zase otázka, kolik z nich do náboženství taky opravdu chodí. A kde jinde by se mìl èlovìk dozvìdìt o své podstatì, o koøenech, ze kterých vyrùstá? Uèit jej, že musí být slušný, dobrý, poctivý a spravedlivý ale neøíci mu proè, to je naprosto zbyteèná námaha. Konstatovat, že jsme nejateistiètìjší zemí v Evropì a být na to málem hrdý je svým zpùsobem hlášením se ke komunistickému dìdictví, protože pøed nástupem komunismu jsme nejateistiètìjší zdaleka nebyli. Budeme mít tedy odvahu i chu poznat své základy a svou lidskou výbavu? Na tom záleží, co bude s èlovìkem, rodinou, církví i spoleèností do budoucna. Svatý Otec v encyklice pokraèuje:“ Vìøící Izraelita se skuteènì dennì modlí slovy Páté Knihy Mojžíšovy“ Slyš Izraeli, Hospodin náš Bùh je jediný Pán. Miluj svého Boha z celého srdce, z celé duše, ze všech svých sil… Protože Bùh si nás zamiloval jako první, pak naše láska už není jen pøikázáním, ale odpovìdí na dar lásky Boží, s jakou Bùh k nám pøichází.“ Pøemýšlejme o tom èasto, zvláštì když jsme tváøí v tváø Bohu v kostele a tím spíš pøi adoraci Nejsvìtìjší Svátosti. P. František

2

Co øíká Výroèní zpráva øímskokatolické církve v ÈR? Praha. Na zaèátku roku vydala biskupská konference tzv. Výroèní zprávu øímskokatolické církve za rok 2004. Co znamená a co obsahuje nám pøiblíží tiskový mluvèí ÈBK, Martin Horálek: Výroèní zpráva øímsko-katolické církve za rok 2004 je splnìním zákonné povinnosti, kterou zadává katolické církvi stát, protože církev èerpá finanèní prostøedky ze státního rozpoètu. V této zprávì je shrnuto to nejdùležitìjší, èím se øímsko-katolická církev prezentovala vùèi Èeskému státu. Mimo jiné je zde uvedeno napøíklad, že církev øímsko-katolická zajišuje výuku náboženství a tento pøedmìt, jako nepovinný pøedmìt, ve školách navštìvovalo zhruba 51 500 žákù, dále 11 vojenských kaplanù pùsobilo v armádì Èeské republiky. Øímsko-katolická církev zajišuje duchovenskou službu v témìø 35 vìzeòských zaøízeních a to nepoèítám dalších zhruba 50 dobrovolníkù duchovních i laikù, kteøí dochází do vìznic ke službì duchovní a pastoraèní. Je zde také uvedeno, že øímskokatolická církev je oprávnìna konat manželské obøady, pøièemž za rok 2004 uzavøelo v rámci katolické církve celkem 6 516 párù sòatek podle pøedepsaných zákonných církevních úprav. Katolická církev spravuje také školy a školská zaøízení, kterých je celkem 96, z èehož 21 je škol základních, støedních škol je 32, z nichž 18 gymnázií. Školská zaøízení, pro vysvìtlení, zahrnují 7 internátù, jednu pedagogicko-psychologickou poradnu a jeden teologický konvikt. Celkem se jedná zhruba o 20 tisíc dìtí, žákù a studentù, kteøí navštìvují tato školská zaøízení. V žádné výroèní zprávì nemùže chybìt ani zmínka o financích. Jsou zde rozepsány položky, které stát vynakládá každoroènì na platy duchovních, na platy administrativy. Celkem se za rok 2004 jednalo o 644 milionù korun. Jenom pro pøedstavu posluchaèù jsem si našel pro zajímavost, že stát na provoz Národního divadla za stejné období, tedy rok 2004, vynaložil 453 milionù korun. Takže peníze, které byly vynaloženy za rok 2004 na provoz øímsko-katolické církve jsou v podstatì jen o málo vìtší než položka, kterou na stejné období dostalo Národní divadlo od Èeského státu. www.radiovaticana.cz, 05.01.2006

Hromnice 2. února, ètyøicet dní po slavnosti Narození Pánì, slaví církev svátek Uvedení Pánì do chrámu, lidovì oznaèovaný Hromnice. Je pøipomínkou a oslavou událostí ze života Svaté rodiny popsaných v Lukášovì evangeliu (Lk 2, 22-40). Maria s Josefem pøinášejí malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby splnili pøíkazy Mojžíšova zákona. Ježíš je jako prvorozenec zasvìcen (obìtován) Bohu a musí být tedy vykoupen; Maria má obìtí v chrámu uzavøít své ètyøicetidenní oèiš•ování po porodu. V chrámì se setkávají se Simeonem a prorokyní Annou, kteøí v Ježíšovi poznávají slíbeného a oèekávaného Mesiáše. Tyto tøi události, vykoupení Ježíše, Mariino oèiš•ování a setkání Simeona s Mesiášem, jsou podkladem tøí rùzných názvù, pod kterými byl svátek v církvi slaven. Pùvodnì se nazýval hypapanté, tj. setkání (Simeona s Pánem) nebo také pøijetí, pozdìjší názvy Obìtování (Zasvìcení) Pánì èi Oèiš•ování Panny Marie zdùrazòovaly buï kristologický anebo mariánský charakter svátku. Dnešní název, Uvedení Pánì do chrámu, byl zaveden pøi reformì kalendáøe v roce 1969. Svátek se zaèal slavit v Jeruzalémì ve 4. století, v 5. století se souèástí zdejších bohoslužeb stalo procesí se svícemi. Patøil k nejvìtším jeruzalémským svátkùm a odtud se rozšíøil do celého svìta. V Øímì se zaèal slavit v 6. nebo 7. století; ve stejný den se zde konalo také procesí zavedené syrsko-sicilským

papežem Sergiem I. (687-701). Mezi procesím a vlastním svátkem nebyla v øímském obøadu pùvodnì žádná souvislost, procesí mìlo kající ráz a pravdìpodobnì bylo zavedeno jako protiváha k pohanskému oèistnému prùvodu, který se konal zaèátkem února. Ještì v roce 1000 mìl papež podle tehdejších liturgických pøedpisù kráèet v prùvodu bos, a až do roku 1960 byl pro prùvod pøedepsán èerný nebo fialový liturgický odìv. Žehnání svící a zpìv èi recitace Simeonova kantika "Nyní mùžeš, Pane, propustit svého služebníka..." (Lk 2, 29-32) byly zavedeny kolem 10. století. Teprve pak došlo k vytvoøení souvislosti mezi žehnáním svící, prùvodem a mší svatou. Døíve byl svátek Uvedení Pánì do chrámu posledním dnem vánoèního období. Hromnièky, svíce žehnané v tento den, se zapalovaly pøi bouøce na vyjádøení prosby o Boží ochranu, dávaly se také do ruky umírajícímu nebo se stavìly vedle jeho lože. Souèasná liturgie pojímá obøady 2. února jako jeden celek. Žehnání svíèek a prùvod mají - stejnì jako mše svatá - radostný ráz a rozvíjejí stejné myšlenky: pøinesení Ježíše do chrámu a setkání se Simeonem. Prùvod s rozsvícenými svícemi pøipomíná Pána, který je svìtlem národù a slávou svého lidu. Je pøípravou na eucharistickou slavnost, v níž se setkáme se svým Pánem, a je také znamením našeho oèekávání Kristova pøíchodu na konci vìkù.

První encyklika Benedikta XVI. byla pøedstavena Vatikán. “Deus caritas est” – Bùh je láska, tak nazval Benedikt XVI. svou první encykliku. Papežský dokument pøedstavil v tiskovém støedisku Svatého Stolce prefekt Kongregace pro nauku víry, arcibiskup William Levada, kardinál Renato Martino – z titulu pøedsedy Papežské rady Iustitia et Pax - a arcibiskup Paul Josef Cordes, šéf Papežské rady Cor unum, která má na starosti charitativní èinnost Svatého otce. Programový dokument pontifikátu se dotýká samotných základù køesanské víry. Skládá se ze dvou èástí – “spekulativní” a “aplikované”. Obsah encykliky Deus caritas est struènì charakterizoval arcibiskup Levada: “Encyklika ukazuje lásku k bližnímu a církevní angažovanost v charitativních dílech jako naplnìní pøikázání lásky, zakoøenìného v samotné podstatì Boha, který je láskou. Encyklika vyzývá církev, aby se vìnovala dílùm milosrdenství – diakonii – které jsou podstatnou èástí její existence a poslání.” Vedoucí Papežské rady Iustitia et Pax, kardinál Martino, si všímá souvislosti mezi spravedlností a láskou. Mimo jiné jde o sociální uèení církve. Více než sto let církev pøedkládá lidstvu zásady k øešení problémù, s nimiž se bezúspìšnì potýkaly rùzné

ideologie, napøíklad v dokumentu zmínìný – marxismus. “Tìm, kdo obviòovali církev, že nestihla naskoèit do vlaku dìjin, dìjiny samotné ukázaly, že církev èekala na tentýž vlak na pøíští stanici. V tomto tvrzení není ani stín triumfalismu. To je výsledek historické hermeneutiky.” Charitativní služba køesanù vyplývá z víry. Není tedy pouhou filantropií – uvedl pøi prezentaci encykliky arcibiskup Cordes. Pøedseda Papežské rady Cor Unum zdùraznil, že vìøící velkoryse odpovídají na prosby o pomoc. Jako konkrétní pøíklad uvedl sumu 400 milionù dolarù, kterou katolická Charita vybrala na pomoc obìtem tsunami. Vzhledem k výzvám souèasného svìta pøišel èas definovat, èím je pro církev služba pro dobro lidstva. “Sociální nauka církve a teologie lásky jsou si blízko, ale nejsou totožné. První upozoròuje na etické ukazatele v hledání spoleèného dobra, vztahuje se tedy k politické a sociální oblasti. Na druhou stranu individuální nebo organizovaný zájem o utrpení bližního nevyžaduje rozvinuté uèení. Vyplývá totiž bezprostøednì z víry.” – øíká arcibiskup Cordes. www.radiovaticana.cz; 25.01.2006

3

Setkání farnosti 2005: Ve znamení folklóru V úterý 27. prosince 2005, v týdnu pøed svátkem Svaté Rodiny, se naše farnost již tradiènì sešla na svém Setkání, které bylo 12. od svého vzniku v roce 1994. To letošní bylo trochu jiné než ta pøedchozí, jelikož jsme se rozhodli pøenechat vìtší prostor tzv. hlavnímu programu a rovnìž vìtší prostor dát neformální pøátelské debatì po ukonèení oficiální èásti. Na 12. Setkání farnosti 2005 se nás tentokrát sešlo kolem 350 osob, vèetnì dìtí a zaplnili jsme velký spoleèenský sál a pøilehlé balkóny Kulturního domu Trisia v Tøinci na Terase. Pìkná úèast nás potìšila a utvrdila v pøesvìdèení, že i taková forma farního života má zde své pevné místo, a jak øekl ve svém vystoupení i O. František, je potøebná a vhodná. Setkání i v letošním roce moderovala dvojice Barbara Bocková – Jiøí Kuchaø. Po jejich úvodním pøivítání se slova ujal O. František a vysvìtlil nám smysl a potøebnost setkávání se farníkù i mimo bohoslužebné prostory, na právì takových setkáních. Po jeho vystoupení své vánoènìnovoroèní pøání pøednesl pan Pavol Lukša, statutární zástupce hejtmana Moravskoslezského kraje, celorepublikový místopøedseda KDU-ÈSL, který byl hostem našeho setkání, a jak jistì víte, mezi našimi farníky a i mezi organizátory farních setkání máme øadù èlenù a sympatizantù této politické strany, která èasto jako jediná na parlamentní pùdì hájí køesanské hodnoty proti vìtšinové záplavì návrhù, které odporují køesanskému uèení, myšlení, hodnotám. Po nìm na jevištì pøišel Zdenìk Gibiec, toho èasu zase na chvíli doma v Tøinci. Zdenìk nám povyprávìl své zážitky z poslední doby a navrch pøidal i pár úsmìvných historek z knìžského života. Zvláštì tato byla dobrá: „

Ve středu 1. února 2006 oslavil své 51. narozeniny náš pan farář, P. František Vrubel. U této příležitosti mu přejeme „STO LAT“.

Poté jsme si všichni spoleènì zazpívali koledy a následovalo losování tomboly. Tombola ukonèila první èást Setkání a byla pøestávka. Po pøestávce už následovala druhá, takøíkajíc hlavní èást Setkání. Jeho obsahem bylo vystoupení spojených folklórních souborù „Zaolzie“ a „Zaolzioczek“, kteøí nám pøedvedli svou verzi „Jase³ek“. Toto vánoèní téma dobøe zapadlo do atmosféry této doby a výkony malých i velkých èlenù tìchto souborù byly opravdu velmi pìkné, vystihovalo ráz vánoc „našeho, gorolského kraje“. Po zasloužených ovacích následovalo tradièní ukonèení Setkání,

pøání všeho dobrého mezi jednotlivými úèastníky, neboli dìlení se oplatkem. Pak už mìli jednotliví úèastníci Setkání možnost si posedìt a popovídat o všem možném. Nìkteøí toho využili a zùstali, jiní už zase šli do svých domovù, ale to nic nemìní na tom, že 12. Setkání farnosti 2005 pøešlo do historie. Vìøíme, že se vám líbilo a pøijdete znovu. Další roèník setkání je naplánován na støedu 27. prosince 2006. Dìkujeme všem sponzorùm a dárcùm za dary, bez nich by nebylo možné takovou akci uspoøádat. mk

4

NIEZAPOMNIANE WRAŻENIA Z JASEŁEK TRADYCYJNYCH W CIESZYNIE „Gdy siê rodzi³eœ Panie, w Marii skromnej, cichej, ¿³óbek Ci by³ pos³aniem, w szopie nêdznej i lichej. W niegoœcinnym Betlejem, miejsce w domie nie by³o, abyœ by³ Zbawicielem i nam przynios³eœ mi³oœæ. A na dudkach Ci grali pastuszkowie zdziwieni, anio³owie œpiewali pokój ludziom na ziemi. Dzieci¹teczko maleñkie, w cudzie z nieba nam dany, kolibeczkê, piosenkê chcê dziœ Tobie zaœpiewaæ.” To s³owa jednej z wielu piêknych pieœni, które nas tak bardzo wzrusza³y w wspania³ym widowisku muzycznym „Jase³ka Tradycyjne” w wykonaniu Zespo³u Teatralnego parafii œw. El¿biety w Cieszynie. W tym roku z Trzyñca i Wêdryni wyjecha³y z parafianami w niedzielê 22 stycznia dwa pe³ne autokary do Teatru Adama Mickiewicza, by wspólnie prze¿ywaæ jeszcze raz dzieñ Narodzin Pañskich oraz oddaæ Panu Bogu chwa³ê i czeœæ. Charakterystyczny dla cieszyñskich Jase³ek jest niepowtarzalny urok scenariusza wykorzystuj¹cy wiele scen biblijnych, regionalnych tradycji beskidzkiego œwiêtowania Bo¿ego Narodzenia oraz czerpi¹cy z twórczoœci artystycznej samych aktorów. Siostra Jadwiga Wyrozumska, która jest re¿yserem tego tak radosnego i piêknego widowiska, podkreœla pe³ne zaanga¿owanie wszystkich aktorów, którzy chc¹, ¿eby ca³oœæ wypad³a jak najlepiej, poniewa¿ wiedz¹ ¿e wystêpuj¹ dla Jezusa. Coraz liczniejszy jest te¿ udzia³ doros³ych i dzieci w przedstawieniu. Siostra Jadwiga stara siê nikomu nie odmawiaæ, poniewa¿ dla ka¿dego to ogromne prze¿ycie i tak bardzo potrzebne dla scalania rodzin, które nie tylko przychodz¹ na próbê pilnie œledz¹c kolejne sceny, ale tak¿e ca³e pokolenia bior¹ aktywny udzia³ w widowisku. W salce parafialnej odbywa³y siê próby ju¿ od pocz¹tku grudnia. Aktorzy, którzy s¹ zwi¹zani z zespo³em teatralnym od wielu lat, zgodnie potwierdzaj¹, ¿e przez ca³y rok myœli siê stale o Jase³kach. Uroku dodaje piêkna scenografia, fantastyczne kostiumy oraz przeœliczna muzyka. Co roku parê tysiêcy widzów ogl¹da to wspania³e widowisko. Niektórzy przychodz¹ nawet kilkakrotnie, by uczestniczyæ w tym niezwyk³ym kolêdowaniu. Zespó³ Teatralny od pocz¹tku swego istnienia dzia³a pod patronatem cieszyñskiej parafii œw. El¿biety i pod duszpastersk¹ opiek¹ Ks. Proboszcza Andrzeja Rdesta. Równie¿ w tym roku telewizja TRWAM transmitowa³a przebieg widowiska na ca³y œwiat. Jeszcze jeden fragment piêknej pieœni, któr¹ sobie powtarzamy: „Stale p³ynie ciep³y ton, ko³ysanki dla Jezusa. S³ychaæ wdziêczny Marii g³os – œpij maleñki ca³¹ noc. Chór anio³ów w³¹czy³ siê – niechaj dobrze Ci siê œpi, zanim zaznasz gorzkich dni. I ja ko³ysankê mam, teraz w³aœnie Ci j¹ gram ... ... Niech oddali zimny wiatr, wszystkie grzechy w œwiecie tym, Ty mi mi³oœæ swoj¹ dasz i zamieszkasz w sercu mym...” W niedzielê 22 stycznia odby³o siê równie¿ Regionalne Spotkanie dzieci z Madzi¹ Buczek, za³o¿ycielk¹ PKRDz oraz O. Piotrem Dettlaffem CSsR, opiekunem kó³ek ró¿añcowych z ramienia Radio Maryja. Spotkanie rozpoczê³o siê uroczyst¹ Eucharysti¹ sprawowan¹ w koœciele œw. El¿biety, póŸniej wspólne prze¿ywanie Jase³ek w Teatrze Adama Mickiewicza.

Madzia dziêkowa³a Panu Bogu i Maryji za to, ¿e mog³a byæ tutaj z wszystkimi, którzy przybyli na to spotkanie. Przed modlitw¹ ró¿añcow¹ wymienia³a ró¿ne intencje, miêdzy innymi za: Koœció³ œwiêty, biskupów, kap³anów, siostry zakonne, za misje, za dzieci nienarodzone, za rodziny, pokój na ca³ym œwiecie oraz o rozwój podwórkowych kó³ ró¿añcowych dzieci. Stale podkreœla³a, by w ten Nowy Rok chcieliœmy wkroczyæ z Jezusem i Maryj¹. Ka¿dy nowy dzieñ jest nam dany przez Boga, dlatego musi byæ dobrze zaplanowany i wykorzystany. Przypomina, byœmy jak najczêœciej uczestniczyli w Mszy œw., spe³niali dobre uczynki, nieustannie odczuwali mi³oœæ Jezusa i Maryji oraz potrafili dzieliæ siê t¹ mi³oœci¹ z innymi ludŸmi. Prosi, byœmy zastanowili siê, co powinniœmy zmieniæ w naszym ¿yciu i postêpowaniu, byœmy mogli umocniæ sw¹ wiarê i wzrastaæ w œwiêtoœci. Dziêki przekazanym przez Ks. Mazura darom od parafian dla PKRDz mog³y wszystkie dzieci z naszej parafii wyje¿d¿aj¹ce na Jase³ka otrzymaæ zni¿kê na bilet. Wszystkim ofiarodawcom Pan Bóg zap³aæ za ten wielki dar. Bêdziemy pamiêtaæ o Was w naszych modlitwach. Halince Sadowskiej wielkie dziêki za wspania³e piernikowe cudeñka, które bêd¹ wszystkim obdarowanym przypominaæ nasz¹ obecnoœæ.

Jeszcze kilka s³ów, które skierowa³a do wszystkich Siostra Jadwiga: „Scena ostatnia w³¹cza nas i zaprasza do wspólnego kolêdowania, wówczas teatr zabrzmi piêkn¹ wspania³¹ kolêd¹ i tutaj oka¿e siê nasze serce jakim obdzieli³ nas Chrystus a równoczeœnie odezwie siê ca³a rodzina, jedna wielka rodzina – ta na scenie i wy tutaj, Pañstwo. Nie dzielimy siê, ale jednoczymy siê w jedn¹ wielk¹ rodzinê, w tak¹ w jakiej przyszed³ Chrystus na œwiat. £ami¹c siê wiêc op³atkiem przyjmijcie ¿yczenia obfitoœci, ³askê Bo¿ej Dzieciny. Niech blask nocy Betlejemskiej opromienia ca³e wasze ¿ycie. Niech ka¿dy dzieñ bêdzie okazj¹ do wyra¿ania wzajemnej mi³oœci, przyniesie nowe nadzieje i radoœæ.” „Ka¿dym razem, gdy dwoje ludzi sobie przebacza - jest Bo¿e Narodzenie. Ka¿dym razem, kiedy popatrzycie na siebie nawzajem oczami waszego serca z uœmiechem na ustach - jest Bo¿e Narodzenie.” Irena Szymonikowa

5

Komu patří budoucnost? Jestliže neznáme své vlastní dìjiny, nemùžeme si sami sebe vážit Koncem uplynulého roku jsem mìl možnost prožít zajímavou zkušenost. Díky nabídce paní poslankynì Zuzany Roithové jsem mohl absolvovat stáž v Evropském parlamentu. Mìl jsem tak možnost zblízka poznat, jak tato bruselská instituce skuteènì funguje a osobnì se setkat s celou øadou zajímavých osobností. Shodou okolností zde v dobì mé pøítomnosti probíhal projekt s názvem "Komu patøí budoucnost - Evropì nebo Asii?". Byla to výjimeèná akce i v tom ohledu, že si nekladla za cíl oslovit pouze politiky a zamìstnance evropských institucí, ale pøizváni byli také studenti oboru žurnalistiky Fakulty sociálních vìd UK v Praze. Mìli možnost strávit nìkolik dní v Bruselu a natáèet v Evropském parlamentu. Vyvrcholením celého projektu bylo diskusní fórum u kulatého stolu. Nad hodnotovým støetem Evropy a Asie a nad možnostmi budoucího vývoje vztahù obou kontinentù se zamýšleli teolog a sociolog prof. Tomáš Halík, astronom RNDr. Jiøí Grygar, orientalista PhDr. Martin Hála a odbornice v oboru molekulární biologie a bioetiky RNDr. Scarlett Vasiluková Rešlová. V následné diskusi se jedna ze studentek žurnalistiky zeptala, co vlastnì køesanské církve moderní spoleènosti nabízejí a èím jsou užiteèné. Vím, že na tuto otázku neexistuje jednoznaèná a už vùbec ne jednoduchá odpovìï. Jsem dokonce pøesvìdèen o tom, že každý bude mít na podobnou otázku trochu rozdílnou odpovìï, ovlivnìnou vzdìláním, zájmy, názory a životními zkušenostmi konkrétního èlovìka. Myslím si, že èas od èasu by si mìl každý z nás na takovou otázku zkusit sám sobì odpovìdìt. Pøinutí nás to reflektovat vlastní víru a uvìdomit si, èemu a proè vlastnì vìøíme a jakým zpùsobem se naše víra promítá v praktickém životì. Jednu z možných odpovìdí na položenou otázku, co vlastnì v dnešní dobì mùže køesanství lidem nabídnout a èím je obohatit, jsem objevil hned následující den. Vyjeli jsme na prohlídku Lovanì a pøi té pøíležitosti jsme nemohli minout zdejší nádhernou katedrálu. A právì tehdy mi došlo, že pro èlovìka, který nemá alespoò minimální znalosti o køesanství a obsahu Bible, je lovaòská katedrála jen budovou s pozoruhodnou architekturou a zajímavou umìleckou výzdobou. Pøed známým deskovým oltáøem s motivem poslední veèeøe, který je v chrámu umístìn, jsme strávili témìø pùl hodiny a naslouchali výkladu prùvodce o symbolice tohoto umìleckého díla. Jak ale vysvìtlit symboliku Boží Trojice

a Starozákonních pøedobrazù Krista nìkomu, kdo v životì nedržel Bibli v ruce, natož aby se do ní zaèetl? Protože žijeme uprostøed Evropy, tedy kontinentu, který byl dva tisíce let formován a ovlivòován køesanskou vírou, nemùže nikdo bez alespoò základních znalostí toho, oè v køesanství jde, pochopit ani své vlastní dìjiny a kulturu. Ostentativní nezájem o vše, co s køesanstvím souvisí, se sice mùže pod pláštíkem lidské svobodomyslnosti pøedkládat dokonce jako vlastnost hodná obdivu. Potíž je však v tom, že tato finta funguje pouze u lidí se stejnì omezeným obzorem. Ve spoleènosti lidí vzdìlaných a kultivovaných se podobné neznalosti pokládají pøi nejmenším za ignorantství. Obecná nevzdìlanost v náboženské oblasti v našem státì má však ještì mnohem hlubší dopady. Stále totiž pøibývá tìch, kteøí díky své peèlivì pìstované imunitì vùèi všemu duchovnímu, ani nemohou pochopit myšlení a èiny minulých generací a vývoj dìjin svého vlastního národa. Snad až ukázkovým pøíkladem je v této souvislosti osobnost Mistra Jana Husa. Jeho osud a dílo bylo ideologicky využito snad každým politickým režimem. Byl oznaèována za vzor opravdového èešství a ikonu národa. Ale kolik Èechù si ve skuteènosti pøeèetlo by i jen jediný spis tohoto muže? Jestliže ale neznáme své vlastní dìjiny, nemùžeme si pak vážit sami sebe. A když nemáme úctu ani sami pøed sebou, nelze oèekávat od druhých, že si oni budou vážit nás. Možná právì odtud pramení nízké národní sebevìdomí, ten vìèný mindrák malého "èecháèkovství". Možná proto si stále potøebujeme dodávat sebevìdomí - a už povýšením hokejového týmu na národní hrdiny nebo kosmetickými úpravami svých vlastních dìjin "Jiráskovského støihu". A možná i proto se èást národa cítí být tolik pobouøena rozhodnutím soudu, že sídelní chrám pražského arcibiskupa by mìl náležet církvi... A ještì jedna malá poznámka na závìr. I 15 let po pádu komunismu si mnozí lidé v našem státì stále myslí, že katolická církev je nìco na zpùsob politické strany, èi jiné mocenské struktury. Neuvìdomují si pøi tom, že poslání církve a politické strany je zcela odlišné. Primárním úkolem politika je získat ve volbách co možná nejvíce hlasù a tím i co možná nejvìtší mocenský vliv. Politická strana je tu tudíž od toho, aby její èlenové øíkali vìci populární a dìlali to, s èím bude souhlasit pokud možno co nejvíce obèanù

urèité názorové orientace. To ovšem nemá nic spoleèného s tím, co je skuteèným posláním církve. Latinské ecclesia z øeckého ek-kalein znamená "svolání", "shromáždìní" lidu. V øeckém pøekladu Starého zákona je pak tento výraz použit pro shromáždìní vyvoleného národa, který se sešel pøed Bohem. Jedná se zde pøedevším o shromáždìní u Sinaje, kde Izrael dostal Zákon a kde byl Bohem ustanoven jako jeho "svatý lid". Tím, že se první spoleèenství následovníkù Krista nazvalo církví, vyjádøilo, že se cítí být pokraèovatelem tohoto shromáždìní Božího lidu. O tom, co všechno je církev a co znamená "být církví", už byly popsány stohy knih. Èlovìk však nemusí být teolog a prostudovat mnoho stran uèených textù, aby pochopil, že úkolem církve je nìco naprosto odlišného, než se po vzoru politikù snažit o popularitu. Podle katechismu je posláním církve uchovávat poklad víry. A to v praxi èasto znamená øíkat a dìlat vìci nepopulární, vìci, které jsou v oèích tohoto svìta pošetilé a "ne-rozumné". To však nemusí být pouze zdrojem obav a deprese, že budeme pro své nepopulární postoje neoblíbeni. Možná právì naopak, mìlo by to být zdrojem zdravého sebevìdomí a sebeúcty nás køesanù. Svìt kolem nás pøekypuje rùznými elitními a elitáøskými kluby, kastováním na VIP a na ty ostatní "obyèejné". A tak mì napadá, není to, že jsme vyvoleným Božím lidem vlastnì tím nejelitnìjším klubem mezi všemi? A nejsme my, Boží dìti, tìmi nejvíc VIP mezi všemi celebritami tohoto svìta? A pokud jste si v tuto chvíli spolu se mnou odpovìdìli ano, pøeji Vám, aby Vás tohle vìdomí neopustilo minimálnì po celý právì zaèínající rok. Martin Horálek pøevzato z www.radiovaticana.cz * * *

Poděkování za dárky pod Vánoční strom Milí farníci, chceme Vám touto cestou podìkovat za vaši štìdrost a velkou radost, kterou jste nám udìlali. Vánoce r. 2005 nám zùstanou dlouho v pamìti, tolik dárkù pohromadì snad nikdo z nás ještì nevidìl, pøedèili jste veškerá naše oèekávání. Chceme Vám touto cestou ještì jednou podìkovat a popøát v Novém roce 2006 hojnost Božího požehnání, radosti a lásky a pøejeme Vám, aby Hospodin mnohonásobnì odmìnil Vaši štìdrost. Za kolektiv klientù a zamìstnancù Centra denních služeb Eden – Slezské diakonie Renata Sniegoòová vedoucí støediska

6

KÁZÁNÍ

Święty, to nie ciamajda Spyta³em kiedyœ dzieci: kto z was chcia³by byæ œwiêtym? Rozgl¹dam siê na wszystkie strony, pe³ny koœció³ dzieci, podniesienie siê pewnie las r¹k … Gdzie tam. Dwie – dos³ownie tylko dwie r¹czki w górze. Gdzie reszta? Drugie pytanie: dlaczego ty nie chcesz byæ œwiêtym? – pytam pokazuj¹c palcem na pierwszego z brzegu ch³opca. - Bo ja lubiê przygody – odpowiedzia³. Dzieci w œmiech. Jak tym dzieciom wyt³umaczyæ, ¿e oto jest najwiêksza z wszelkich przygód: œwiêtoœæ. ¯e œwiêci to prawdziwi ludzie z krwi i koœci, a nie lalusie z przekrzywionymi pod odpowiednim k¹tem g³owami! ¯e opowieœci o najprawdziwszych ludziach to ¿yciorysy œwiêtych! ¯e nikt tak bujnego ¿ycia nie prowadzi³ jak ci, którzy zaufali Bogu na ca³ego, byli szaleñcami mi³oœci, pe³nymi ognia … Jak? Andrzej Madej OMI

Recepta na œwiêtoœæ w rêkach Boga byæ jak glina w rêkach garncarza i jak ciep³y wosk poddaæ siê Jego palcom

* * *

(Pokraèování ze str. 7)

CHLEBA NASZEGO POWSZEDNIEGO DAJ NAM DZISIAJ Ju¿ prawie zapominam – sk¹d siê to bierze, co mama codziennie k³adzie na talerze … Wiem, ¿e to z pracy ró¿nych ludzi i ¿e ka¿dy inaczej nad tym siê trudzi³. Ale bez Twojego cudu w ziarnie zbo¿a, bez s³oñca i deszczu -co urosn¹æ mo¿e?! Dziêkujê wiêc i proszê o pokarm dla cz³owieka: o chleb, mas³o, owoce i okubek mleka … i byœmy umieli siê tym podzieliæ z tymi, co dzisiaj tego nie mieli. T. Ruciñski

* * *

Køíž dobrých skutkù Opìt po roce pomalu, ale jistì nastává postní doba. I letos bude v boèní kapli Køíž dobrých skutkù. Døevìný køíž, který je pøipomínkou Kristova umuèení a jeho obìti za naše høíchy, mohou i letos dìti pomoci ozdobit. Vyzývám proto všechny dìti: „Za každý dobrý skutek, který vykonáte právì v nadcházející postní dobì, mùžete nalepit jedno barevné srdíèko nebo kytièku na tento køíž. Pak do symbolického srdce Pána Ježíše, které je uprostøed køíže, mùžete vložit své jméno s adresou. Ten staèí jeden za každého. Konáním dobrých skutkù nejenomže plníme Boží vùli, ale pomáháme Pánu Ježíši zahlazovat naše høíchy.“ Nalepování srdíèek a kytièek sice probíhá jenom v dobì postní, ale Køíž dobrých skutkù bude v kostele vystaven i v dobì velikonoèní, aby nám po celou tuto slavnostní dobu pøipomínal, jak se naše dìti podílejí na plnìní Boží vùle. Katka Cubrová

posluchače osloví, pohne je k akci. Proto má být konkrétní a adresné. Všeobecné zbožné průpovídky nikým nepohnou. Má být dialogické odpovídat na otázky a problémy, které se rodí v mysli posluchačů. Pozor na stálé podněcování k lepším 'výkonům, větší svatosti. Známý pastoralista prof. Arens varuje: „Takové celoživotní horolezectví vychová bud' farizeje nebo lidi unavené, s trvale špatným svědomím.“ Nehovořme moc o minulosti. Pán Ježíš mluvil v přítomnosti zaměřené na budoucnost. Dělej to také tak. Jak kážeme? „Aby zvěst evangelia byla stále živá, časová, musí se stále regenerovat. Jinak zkamení do odborné teologické mluvy, stane se ,sakrálním gestem'.“ (Kamphans) - „Nic tak neuškodilo hlásání víry jako používání současníkům nesrozumitelných náboženských pojmů.“ (Ratzinger) Kdo používá oficielně kolaudované odborné výrazy; má ovšem výhodu, že je spolehlivě ortodoxní, nepropadá podezření z hereze. Ale podává ztvrdlé kameny místo chleba. Ne že bychom měli slovník odborných teologických termínů zavrhnout. Ty jsou nepostradatelné, ale patří do interního provozu teologických diskusí. Zacházejme opatrně s velkými slovy, pojmy. Kdo mluví o zmrtvýchvstání jako o té nejběžnější věci, stává se nevěrohodným. Při vší řeči o Bohu a jeho setkání s člověkem je třeba v úctě respektovat opar nevýslovna (milost, vykoupení, ospravedlnění, znovuzrození, proměnění). Pozor na emfatickou - nadnesenou řeč. Mnohé zvlažnění je následkem květnatých příslibů kazatelů, které pak posluchači nezažili („Proudy Boží milosti; zahrnutí Boží láskou ...“). Jak jen možno, kažme nejen sluchu, ale i zraku - řečí znamení. Tabule pod kazatelnou s nápisem, nákresem, různé symboly, věci, světlo, socha, vše může posloužit k probuzení pozornosti. Po dopsání kázání proveïme kontrolu: - Navazuje závěr na úvod? - Jsou zodpovězeny položené otázky? - Je to jedno kázání - o jednom tématu? - Je dost vypíchnuta závěrečná myšlenka? - Je toto heslo na týden konkrétní; realizovatelné? - Kontrola cizích slov, zbytečných přídavných jmen, superlativů. - Vedlejší věty převed' raději na krátké věty přímé řeči. - Občas si chy kázání na magnetofon, abys měl kontrolu jako posluchač. Pokračování příště

7

Ladislav Simajchl: Naše role při nedělní bohoslužbě (19)

KÁZÁNÍ Umíš mluvit o své víře? „Když naše slovo by mělo heřmánkem vonět, když je pošleme na cestu k lidem. Každé naše slovo by mělo jako heřmánek léčit ty, kteří nám naslouchají. Každé naše slovo by mělo přivádět na svět to, co mu k plnosti lásky chybí. „ Tak mluví o mluvení básník (Fr. Lazecký). A takto mluví o našem mluvení biskup: „Máme mnoho zbožných a věřících lidí v našich farnostech. Ale máme málo takových, kteří umějí o své víře dobře mluvit.“ (Mohučský biskup K Lehmann) Zde v kostele mluví o víře jen kněz - vy mlčíte. Dojde na slovo jak heřmánek voňavé a léčivé venku - doma, mezi lidmi? Ale teï se pojïme zabývat otázkou, co máme dělat při kázání? Nic nemůžeme dělat, leda se cvičit v trpělivosti, když kázání je nezáživné. Znal to i tak znamenitý kazatel, jako biskup Augustin. Píše: „Stane se, že při kázání začnou posluchači otevírat ústa - ne aby chválili, ale aby zívali, a tak bezhlase volali, aby už kazatel skončil.“ A apoštolu národů Pavlovi se stalo, že mu posluchač dokonce usnul a vypadl z okna. Není to tedy žádná světová premiéra, když se ti někdy otevřou ústa, když ti hlava zaklinká. Není to ani hřích, ale je to škoda - mineš se tak s hlasem evangelia, zmeškáš schůzku s Pánem. Myslíš si teï jistě: tak a se neopakují pořád znovu čtení, která už znám! Na to odpověděl už kdysi Goethe: „Dokud se budou stále znovu opakovat stejné lži, musí se stále znovu opakovat věčné pravdy!“ Dobrá, říkáš v duchu: tak a aspoň kněz ty pravdy káže nově, aktuálně, zajímavě! Máš pravdu, kterýpak kněz by nechtěl kázat tak, jak to uměl Pán Ježíš. Poslechněte, jak se za toto kazatelské umění modlil švýcarský profesor pastorálky (Lothar Zenetti): „Trochu vody ze studny; chléb; sedlák, který zasévá; svatba; vinný keř; ovečka; ztracená mince; kousek kvásku. - Pane, tys nepotřeboval víc, aby ti tvoji posluchači porozuměli. Ale kde má vzít tvůj učedník ve dvacátém století na sídlišti, tak prostá slova, aby mu současníci porozuměli? Mluv k nám, Pane, ty! Volej své slovo do hluku fonů a wattů. Učiň svou pravdu poznatelnou i našemu světu! Dej nám nalézt pravé slovo v pravou chvíli!“ Ano, to je starost kněze, když si připravuje kázání: aby našel pravé slovo v pravou chvíli. Ovšem, výsledek kázání nezávisí jen na knězi. Záleží i na posluchači. Jak soustředěně naslouchá, jak se snaží slyšené pochopit a domyslet osobně pro sebe. Na roli posluchače kázání upozornil Pán Ježíš v podobenství o rozsévači a půdě, do které se zrno slova Božího zasévá. Sebelepším kázáním

nemůže kněz posluchači ušetřit tuto osobní námahu, osobní přemýšlení a rozhodování. Není to jednoduché, překonat vzdálenost mezi drsnou realitou událostí za onoho času“ - a naší přítomností. Pán Ježíš se nenarodil v romantickém Betlému, ale ve smrduté dobytčí stáji. Na Golgotě neklečel ve zlaceném ornátu mezi dvěma ministranty, ale visel nahý a špinavý na mučidle mezi dvěma lupiči. Kázání nám pomáhá, abychom o svém životě uvažovali ve světle Písma svatého. Abychom se učili svůj život chápat ve světle Písma a naslouchali evangeliu z pozice svého života. Taková má být naše aktivita, naše spolumyšlení při kázání. Druhá a neméně důležitá, ale často zanedbávaná část naší aktivní účasti na kázání, má následovat po kázání, po bohoslužbě. O slyšeném máme dál uvažovat a mluvit. Mluvit doma - hned v poledne při nedělním obědě. Tam se má probírat, co bylo v kázání zajímavé, důležité, jak tomu kdo rozuměl. Tam má těm, co nebyli v kostele, zaznít slovo Boží. Ale ne tak, jako v oné známé anekdotě: Přišel muž z kostela a žena, kterou nemoc zdržela doma, se ptá: „Tak co kázal pan farář?“ „O hříchu,“ odpoví muž. - „Ale co o tom povídal?“ - „Byl proti,“ řekl muž. O slyšeném kázání mají lidé mluvit mezi sebou. Má to být východisko rozhovorů o víře, jak požadoval biskup Lehmann. Musíme se učit o věcech víry debatovat, naslouchat mínění druhých, nebýt příliš brzo hotovi s vlastním úsudkem. O slyšeném kázání se má mluvit také s knězem. My kněží máme často pocit, že mluvíme do prázdna, protože od vás neslyšíme žádnou odezvu. Ještě tak kritiku někdy řeknete - a to často ještě v nepřítomnosti kněze, takže mu to nepomůže. Je to důležité, abyste knězi řekli, co vám pomohlo - a co jste nepochopili. A nakonec si povězme, zda je možné poslouchat s užitkem i vysloveně špatná kázání? Možné to je. Napřed si shrneme kritiku - to nám půjde snadno: byla to samá teorie, nic pro dnešek, ve kterém žiji. A pak se ptám: jak vlastně mělo být to slovo Boží přeneseno do dnešní doby? Co to říká dnešnímu člověku, co osobně mně? Rozumíš, co ti radím: po špatném kázání si udělej kázání sám, pro sebe, sám sobě. A po dobrém kázání to udělej také tak. Náš život se vlastně skládá ze samých výzev Pána a z našich odpovědí, které na ně dáváme. „Nejlepší komentář evangelia nalezneme v uvažování nad vlastní minulostí,“ - říká L. Evely. To je naše aktivní účast na kázání: učíme se o věcech víry hovořit. Učíme se uvažovat o svém životě ve světle Písma. Poznámka pro kazatele

Nedá se říct, že kážeme málo. Kážeme hodně, jenže s malým efektem. Většinou posluchače naše slova jaksi nedostihnou, odcházejí, jak přišli mluvíme mimo ně.' Vina může být na posluchačích (podobenství o rozsévači a půdě), může být na nás kazatelích, může být v tom, co a jak kážeme. Posluchače respektujeme hned na začátku tím, že klidně počkáme, až se usadí, uklidní, zahledí na kazatele. Respektujeme je i tím, že jim dopřáváme čas na domýšlení a uložení slyšeného. Děláme patřičné pauzy. Pohlédneme na ně po důležitém výroku. Kážeme spíš pozitivně než negativně: neplýtváme časem na ekologické katastrofy, na špatné mravy mládeže. Raději ukazujeme krásu dobra. Vyzvedáme světlo, ne stín. Snažme se o zrnko humoru. Toho vzácného, který nevyvolává řehot, ale obveselený úsměv. Pamatujme, že mezi posluchači máme také děti - a oslovme je. Ne školáckým vyvoláváním a zkoušením, ale radostným slovem. Nejen děti, ale i rodiče to s potěšením berou na vědomí. Pamatujme, že forum našich posluchačů je daleko větší, než ti, co sedí před námi. Dobrý příklad si budou opakovat doma při obědě, zítra v práci, babičky vnoučatům. Kazatel nemá za úkol předvést brilantní přednášku, ale vydat osobní svědectví. Všelijakých přednášek různých funkcionářů mají lidé dost venku. My nejsme odříkávači hesel a citátů z bible, ale máme Písmo interpretovat z hloubi osobního zaujetí. Proto kaž jen to, co tě osobně zaujalo, přesvědčilo, nadchlo. Bez této jiskry novosti přednášíme jen zbytečné sermony. Kazatel si nemá dovolit hřímat, projevovat tvrdost. Působí to falešně, agresivně, jako vybíjení zlosti. Zatrpklost také nepatří na kazatelnu. Spíš úsměvný humor, laskavost. Kazatel je posel, který vyřizuje pozvání. Proto při kázání nemyslí na sebe, neupozorňuje na sebe. Co kážem? Boha skrytého, nevypověditelného. Není naším úkolem dopovědět vše až do posledního, máme nechat místo k domýšlení a úvaze posluchači. Posluchač je myslící spolupracovník, ne pasivní pytel, který nacpáváme. Ale posluchač by si sám neporadil se světem biblických obrazů, s orientálním prostředím, smýšlením a představami (zákon, zázrak, démoni, Boží Syn, panenské početí, nanebevstoupení). Musíme je aktualizovat. To je podstatný úkol kazatele. Ale pozor: aktualizace není přemílání aktuálních událostí, o kterých se právě venku mluví. Aktuální je naše kázání tehdy, když (Pokraèování na str. 6)

8

Nedìlní a sváteèní liturgie v únoru 5. nedìle v mezidobí (5.2.) 1. ètení: Job 7,1-4.6-7; 2. ètení: 1 Kor 9,1619.22-23; Evangelium: Mk 1.29-39 Žalm: odp. Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. ref. Panie, Ty leczysz z³amanych na duchu. 6. nedìle v mezidobí (12.2.) 1. ètení: Lv 13,1-2.45-46; 2. ètení: 1 Kor 10,31-11,1; Evangelium: Mk 1,40-45 Žalm: odp. Tys mé útoèištì, zahrneš mì radostí ze záchrany. ref. Daruj mi, Panie, winê mego grzechu. 7. nedìle v mezidobí (19.2.) 1. ètení: Iz 43,18-19.21-22.24b-25; 2. ètení: 2 Kor 1,18-22; Evangelium: Mk 2,112 Žalm: odp. Uzdrav mì, Pane, zhøešil jsem proti tobì. ref. Uzdrów mnie, Panie, bo bardzo zgrzeszy³em. 8. nedìle v mezidobí (26.3.) 1. ètení: Oz 2,16b.17b.21-22; 2. ètení: 2 Kor 3,1b-6; Evangelium: Mk 2,18-22 Žalm: odp. Hospodin je milosrdný a milostivý. ref. Pan jest ³askawy, pe³en mi³osierdzia. 1. nedìle postní (5.3.) 1. ètení: Gn 9,8-15; 2. ètení: 1 Petr 3,18-22; Evangelium: Mk 1,12-15 Žalm: odp. Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a vìrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu. ref. Drogi Twe, Panie, to ³aska i wiernoœæ.

Pøíští èíslo MOSTu vyjde 5. bøezna 2006. Pøíspìvky mùžete zasílat do 22.2.2006.

most

Poøad bohoslužeb v únoru 1. Nedìle 5.2.2006 – 5. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 2. Nedìle 12.2.2006 – 6. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 3. Nedìle 19.2.2006 – 7. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 4. Støeda 22.2.2006 svátek Stolce sv. Petra. 5. Nedìle 26.2.2006 – 8. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 6. Støeda 1.3.2006 – Popeleèní støeda, den pøísného postu; zaèíná doba postní. 7. Pátek 3.3.2006 – první pátek v mìsíci. 8. Nedìle 5.3.2006 – 1. nedìle postní; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 9. Po celou dobu postní se bude každý pátek a nedìli konat pobožnost Køížové cesty v tom jazyce, v jakém bude sloužena nedìlní vyèerní mše svatá. Ve stejném jazyce bude sloužena i páteèní veèerní mše svatá, ranní pak bude v opaèném jazyce. V nedìli pak po Køížové cestì bude svátostné požehnání. 10. Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou (mimo dobu postní) je adorace Nejvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. Poslední nedìle v mìsíci – Mariánské veèeøadlo. 11. V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky.

sobota 18.2.2006, godz. 14:00 – Spotkanie Sympatyków Radia Maryja w salce parafialnej. W programie film wideo. Serdecznie zapraszamy wszystkich parafian.

Den modliteb za naše bohoslovce

poniedzia³ek 20.2.2006, godz. 15:00 – Spotkanie z Pismem Œwiêtym w salce parafialnej.

Bohoslovci a pøedstavení knìžského semináøe pøišli už pøed èasem s pìknou a zajímavou iniciativou: Prosit a modlit se za knìžský dorost je jistì stále aktuální vìc a tak aby tyto modlitby byly stálé, prosí o modlitbu každou farnost v urèitý den roku. Naše tøinecká farnost obdržela jako den modlitby za bohoslovce a nová povolání 11. únor. Toho dne bude letos (v sobotu) ranní mše svatá v 6.35 za bohoslovce a nová povolání a odpoledne od 16.00 výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní k adoraci a modlitbám na tento úmysl.

V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. 12. Každý ètvrtek od 16.00 a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. 13. Každý pátek po ranní i veèerní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. První pátek v mìsíci litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. Každý poslední pátek v mìsíci v prùbìhu celého školního roku se modlíme za dìti, mládež, žáky, studenty, katechety, uèitele a vychovatele pøi veèerní adorací Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní od 16.00 hodin. 14. Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší sv. pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele!

Program spotkañ

sobota 25.2.2006, godz. 15:00 – Spotkanie dzieci z kó³ka ró¿añcowego w salce parafialnej.

Proœba do parafian Je¿eli macie w domu w³óczkê znaczki „Snìhurka” (bia³y lub kremowy kolor) to proszê przynieœæ do zakrystii. Jest du¿o osób, które chêtnie zrobi³y by z niej banda¿e. Z naszej parafii oddaliœmy ju¿ przesz³o 700 banda¿y dla trêdowatych. Wszystkim parafianom Pan Bóg zap³aæ!