Èíslo 10/XVI
øíjen 2009
Proti dobrovolnému daru
P r v n í o h l é d n u t í Je slavnost svatého Václava, muèedníka, hlavního patrona Èeské zemì, krátce po poledni. V televizi skonèil pøímý pøenos papežské mše svaté ze Staré Boleslavi a já odzvonil všemi zvony poledne, protože je slavnost a k ní všechny zvony patøí. No a nyní sedám k mašince, abych zviditelnil svoje první ohlédnutí za papežskou návštìvou. Tøeba je ještì brzo, protože Svatý Otec opustí naši vlast a vrátí se do Øíma ve veèerních hodinách, ale je na co vzpomínat už nyní. Mìl jsem štìstí dostat se na nešpory se Svatým Otcem Benediktem XVI. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtìcha v Praze. Cesta autem O. Mirka z Albrechtic ve spoleènosti O. Radka a ještì jednoho spolubratra z Ostravy byla velice pøíjemná. První, co mì v Praze potìšilo, byla taková normální, lehce radostná atmosféra. V metru a tramvajích se sjíždìlo do blízkosti katedrály velké množství knìží a øeholních osob a nebylo vidìt žádné posmìšky, žádné hloupé vtipy èi nìco podobného. U budovy pražského arcibiskupství šlo vše jako na drátku. Usmìvaví policisté každého pøátelsky pozdravili a po nezbytné kontrole místenky s obèanským prùkazem ukazovali cestu smìrem k bezpeènostním rámùm, kterými bylo nutno projít. Ani tam nebyl žádný zádrhel. Potkal jsem jednoho spolubratra, který byl v Praze už od èasného rána a s radostí mi vyprávìl o cestì papeže z letištì na Hradèany. S velikým pøekvapením øekl, že tak plné ulice lidí nebyly ani pøi jedné z návštìv Jana Pavla II. U kostela Pražského Jezulátka èekaly zástupy lidí od èasných ranních hodin, tedy v dobì, kdy byl papež ještì ve Vatikánu. Vstoupil jsem tedy na nádvoøí pøed katedrálu a do oèí mi padly èeské a vatikánské státní vlajky. Vzpomnìl jsem si na první návštìvu Jana Pavla II. u nás, když jej tehdejší pan prezident Václav Havel vítal slovy: „Nevím, zda vím, co je
to zázrak“. Prošlo mi hlavou nìkolik vzpomínek s jednou spoleènou otázkou: bylo by možné pøed pìtadvaceti lety myslet, že pøed sídlem hlavy státu se objeví vatikánská státní vlajka? Vždy v roce 1974 pøed a pøi pohøbu litomìøického biskupa kardinála Dr. Štìpána Trochty se konaly neuvìøitelné manévry policie a StB. Nìkolikrát bylo mìnìno parte, rùzní tehdejší lidé strhávali vyvìšená parte, v novinách nesmìlo být nic, bylo zakázáno vyvìsit v litomìøické diecézi èerné prapory na církevní budovy, nesmìlo se zvonit a pøed tichým pohøbem, který se mìl odehrát do tøí dnù po smrti pana kardinála zachránil situaci jeho lékaø, který jeho tìlo hned po smrti odeslal k balzamování do Prahy a teprve potom oznámil jeho úmrtí. Zahranièní biskupové, pokud se na pohøeb dostali, nesmìli koncelebrovat mši svatou a sedìli jen v boèních lavicích, nesmìl se konat prùvod na høbitov a kardinálùm mohl podat jáhen svaté pøijímání. Z vìnce nìmeckých spoluvìzòù knìží byla do rána po pohøbu ustøižena stuha s nápisem. O osm let pozdìji, když konèili svá studia moji o rok mladší kolegové, dovolili si umístit své tablo do malé výkladní skøínì prodejny Charity na námìstí v Litomìøicích. Vydrželo tam asi dvì hodiny, pak muselo být odstranìno a paní vedoucí prodejny byla za jeho vystavení potrestána finanèní pokutou. Na dotaz, proè nemùže být vystaveno, když bohoslovecká fakulta je pøece oficiální a státem uznanou školou, bylo øeèeno, že na tablu je fotografie cizího státního pøíslušníka (papeže Jana Pavla II.), což bylo nepøípustné. Bylo by ještì mnoho podobných vzpomínek…- a nyní zde vlají vatikánské státní vlajky! Ano, návštìva papeže je znamením toho, že naše vlast je svobodná a mùže si pozvat k návštìvì koho chce bez diktátu odnìkud z východu. (pokraèování na str. 2)
2
M O S T 1 0 / X V I
(pokraèování ze str. 1)
Pøed šestou se rozeznìly z vìží mohutné a majestátné tóny katedrálních zvonù a vyzvánìly dlouho. Nešpory se o nìco opozdily, ale když do naprosto naplnìné katedrály vstoupil se svým doprovodem Svatý Otec, ozval se bouølivý, dlouho trvající potlesk, který pak ustal, když Svatý Otec vstoupil do Svatováclavské kaple k modlitbì. V té chvíli znìly jen tiché a velebné tóny varhan, které se opìt rozeznìly naplno, když Svatý Otec vyšel v zeleném pluviálu s mitrou na hlavì smìrem k hlavnímu oltáøi, doprovázen opìt bouølivým potleskem. Nešpory byly latinské, Svatý Otec pak promlouval italsky a jeho promluva byla pøekládána do èeštiny. Vzpomínal na veliké dìdictví svatých, pocházejících z naší zemì i dobu komunismu a ateismu, který se snažil znièit vše duchovní. Vzpomnìl i velikány nedávných dob, pražských arcibiskupù kardinála Josefa Berana a Františka Tomáška. Vyzýval k vìrnosti evangeliu, k praktikování víry a k veliké péèi o køesanskou výchovu mládeže. Po závìreèném požehnání, pak opìt doprovázen potleskem, odešel do kaple sv. Václava a pak po modlitbì za mohutného zpìvu Svatováclavského chorálu, doprovázen bouølivým potleskem a opìt hlasy katedrálních zvonù, pomalu prošel katedrálou a hlavním vchodem vyšel. Rozcházeli jsme se šastni, bez zmatkù, bez šouchání a pøedbíhání, prostì až neuvìøitelnì disciplinováni, radostni, plni dobrého pocitu z toho, že o èem se našim pøedkùm ani nezdálo, je pro nás skuteèností. I mše svatá v Brnì, které se øada lidí z naší farnosti úèastnila, stejnì jako ve Staré Boleslavi, vše probíhalo s radostí,
v naprostém poøádku a klidu. Dokonce policejní mluvèí z Brna prohlásila, že celá akce probìhla naprosto hladce a bez problémù. My jsme se pak vraceli autem z Prahy zase v noci, to už byl uzavøen úsek dálnice pøed Brnem a kousek za Brnem, ale objížïka centrem mìsta byla dokonale oznaèena, že by snad nemohl zabloudit ani amatér. Porovnejme v duchu s jinými událostmi, kdy jsou demolovány stadiony, øinèí sklo výkladních skøíní a policie málem nestaèí odvážet výtržníky. Øíká se: hloupému napovìz… Tato návštìva kromì všeho jiného a mnohem podstatnìjšího ukázala, že evangelium má co dát, køesané se umí setkat v pohodì, ukáznìnosti a radosti a to tady nebyli jen naši, ale taky øada zahranièních hostù. Zdá se, že ani jazyková bariéra nehrála velikou roli, Svatý Otec mluvil italsky, jeho øeè byla pøekládána do èeštiny a vlídný úsmìv na tváøi Kristova námìstka jakoby to vše dolaïovala k plné spokojenosti. Urèitì budou publikovány všechny projevy Svatého Otce a tady bych prosil - ètìme je znovu a znovu, vždy je to slovo na naši adresu, do našeho èasu, do našich radostí i problémù. Hezky se vyjádøil jeden jinovìrec: „Já vám katolíkùm tohoto èlovìka závidím. Jen poslouchejte pozornì, co mluví: - co slovo, to perla…“ Ano, jistì, vždy Pán Ježíš svou pomoc slíbil a jistì ji neodmítne i tìm, kteøí toto jeho slovo chtìjí vzít vážnì, vždy proto bylo vysloveno. Hlavnì to nìkde neodložme, nebo dokonce nenechme si to vzít! P. František
F a r n í f e s t y n b e z j e l í t e k ! Jak nás informoval náš dlouhodobý tøinecký zpravodaj, 20. záøí probìhla v tøinecké øímskokatolické farnosti pou. Pøi dopoledních mších kázal P. Radek Drobisz, faráø v nedaleké Skalici a Bašce. V odpoledních hodinách zorganizoval nejmenovaný E.W. s týmem dalších spolupracovníkù setkání vìøících na farní zahradì. Farnice I.K., která se této akce nezúèastnila, nám sdìlila, že podobné setkání bylo zorganizováno již po nìkolikáté. Již zmínìný E.W. nás ujistil, že vše probìhlo v souladu s platnými zákony, pøedevším se odvolával na zákon o sdružování obèanù. Nìkterým farníkùm se nelíbilo, že letos chybìla v nabídce obèerstvení jelítka, avšak organizátoøi nás ujistili, že tuto variantu zvolili s ohledem na blížící se návštìvu významného církevního pøedstavitele, avšak chybìjící jelítka vykompenzovali skákací trampolínou pro mladší úèastníky akce. Chtìli jsem získat vyjádøení tøineckého faráøe, zda souhlasí s organizováním podobných akcí ve své farnosti, ale do uzávìrky tohoto èísla se nám jej nepodaøilo zastihnout, nezvedá ani mobilní telefon. ALE TEÏ VÁŽNÌ, ètenáøi MOSTu... Toto byl pokus o to, jak bychom asi psali své èlánky, kdybychom byli bulvárním èasopisem. Tato myšlenka mì napadla dnes, když v televizi informovali o zorganizovaném protestu na Václavském námìstí proti uèení
papeže ohlednì úèinností kondomù pøi ochranì proti AIDS a HIV a také ohlednì homosexuálních vztahù. Sešlo se jich asi ètyøicet. No což, právo na svùj názor jistì mají, jsou ponìkud hlasití a netolerantní, ale co je to ètyøicítka lidí oproti více než stodvaceti tisícùm v Brnì, asi padesátce tisíc ve Staré Boleslavi, nepoèítaje poutníky u svatého Víta, Vojtìcha a Václava, u Pražského Jezulátka, úèastníky pøi setkáních na Pražském hradì. Když tato skupinka na Václavském námìstí zaèala nafukovat kondomy jako „dárek papeži“, tak mì napadlo, že stejnì tak lidé podobného ražení nafukují své argumenty a vnucují své názory tìm, kteøí o nì vùbec nestojí. Zpìt k našemu letošnímu festynu. Poèasí bylo optimální když nejen že nepršelo, ale ani nepražilo slunce. Jelítka sice nebyla, ale mohli jsme si pochutnat na tradièních klobáskách a grilovaných kuøecích køidýlkách. Všem, kteøí pøiložili ruku k dílu, moc dìkujeme a stejnì dìkujeme i všem dárcùm (ceny do tomboly, zákusky apod.) jakož i sponzorùm, díky kterým zapùjèení zahradních lavic a stolù bylo levnìjší. A samozøejmì dìkujeme vám všem za to, že jste nejenom na festyn pøišli, ale i s uspokojením odešli a podle úsmìvù na vašich tváøích soudíme, že se už tìšíte na další roèník naší spoleèné farní akce. Organizátoøi
M O S T 1 0 / X V I
3
S v a t ý O t č e B e n e d i k t e – i m y z T ři n c e T ě m á m e r á d i ! Jsou chvíle, které každý øímský katolík považuje a prožívá jako chvíle zcela mimoøádné. A bezesporu mezi nì patøí okamžiky, kdy takøíkajíc mùže „na vlastní oèi“ vidìt a „na vlastní uši“ slyšet svého nejvyššího knìze, Svatého Otce, papeže. Po dlouhá staletí byla myšlenka vidìt papeže pro bìžné lidi z našich zemí zcela nereálná. Papežové cestovali navíc mimo Øím jen zcela výjimeènì a tak pro bìžného katolíka ještì do zaèátku 80. let minulého století, než zaèaly cesty Jana Pavla II., bylo vidìt papeže nemožné. Pamatuji si jako malý kluk, že mùj dìdeèek mìl jeden jediný obrázek papeže (tehdy Pavla VI.) ve své modlitební knížce a s úctou mi vyprávìl, že toto je Kristùv námìstek na zemi a že žije nìkde daleko v Øímì, navíc v té dobì pro nás tehdy podle komunistù v zapovìzeném svìtì svobodného západu... Doba se zmìnila, komunismus zmizel, doufejme v nenávratnu a zmìnila se i forma výkonu papežské služby. Po tøech setkáních s Petrovým nástupcem (s Janem Pavlem II. v roce 1997 v Praze na Strahovì, s Benediktem XVI. v èervnu 2006 bìhem nedìlního Angelus v Øímì a letos v kvìtnu ve Svatopetrské bazilice pøi svìcení P. Zdeòka Gibiece) jsem mìl to velké štìstí a Boží dar být pøítomen se svou rodinou a další asi stovkou bratøí a sester z naší tøinecké farnosti setkání s Benediktem XVI. na letišti v Brnì Tuøanech. I když ráno bylo chladné, celá naše skupina s radostí upalovala dolù od fary pod kostel k autobusùm vstøíc krásnému sluneènému dni, nedìli 27. záøí AD 2009. Byl to sluneèný den nejen z pohledu nádherného teplého podzimního poèasí (krásnìji už ani snad být nemohlo...), ale i z pohledu slunce, tepla, které vstoupilo do mého nitra bìhem celé nedìlní pouti, ale zejména bìhem pobytu na letišti. Dorazili jsme na improvizované parkovištì na dálnici kolem 7.30 a nutno øíct, že tolik autobusù jsem ještì pohromadì nikdy nevidìl. Autobus kam se podíváš.. Když jsem toto vidìl, tak jsem pochopil, že dálnici D1 mezi 163. a 203. kilometrem prostì uzavøít museli a udìlat na ní v obou smìrech obøí parkovištì, protože nikam jinam by se tolik autobusù asi prostì nevešlo. Nevešlo na zpevnìnou plochu, pøi parkování nìkde v polích a pøi zapršení by nastalo parkování na dlouhý èas. Naše farnost obdržela místenky do sektoru B5, což bylo vlastnì témìø úplnì vzadu. Nejprve jsem si øíkal, že trochu daleko, ale nakonec to v té skvìlé
atmosféøe bylo úplnì jedno. Vepøedu vzadu – všude panovala nádherná atmosféra spoleèné radosti, spoleèné modlitby, soustøedìní a pocitu sounáležitosti. Musím øíct, že jsem si tam, ve „slunci a prachu tuøanského letištì“ opìt uvìdomil a prožil nejvìtší radost a štìstí svého života: radost z toho, že jsem øímským katolíkem, že jsem vìøícím, že jsem køesanem. Toto není samozøejmost, toto je velký Boží dar. Darem je to, že jsem se narodil do katolické rodiny. Velkým darem od Boha je to, že mám vìøící manželku, která se mnou a dcerou spoleènì sdílely ony nádherné chvíle na brnìnském letišti. Možná pocit radosti a hrdosti z pøíslušnosti k naší jednotné katolické církvi jsem si bìhem onìch chvil v Brnì neuvìdomil jen já, ale i mnoho jiných, kteøí jsou našimi bratry a sestrami ve víøe. Byla vidìt naše obrovská jednota, kde národnost èi jazyk není až tak dùležitý. Ono být vzadu v sektoru B5 mìlo i velké nesporné plus: po skonèení právì nás organizátoøi „vypustili“ nejdøív a tak jsme byli brzy u svého autobusu (125) a velmi brzy byli doma v Tøinci (kolem 17 hodin a to jsme ještì 20 minut stáli v motorestu U Èendy za Olomoucí). Samozøejmì uznání zaslouží i naši dva øidièi: umìli se protlaèit, návrat mìli docela „vychytaný“ a zatímco nìkteøí ještì šli v rámci nekoneèné lidské øeky z letištì na dálnici k autobusùm, my už frèeli smìr Tøinec..! Milé bylo rovnìž setkání u autobusù a øízkù s P. Františkem Cincialou, tøineckým rodákem a nyní faráøem v Holešovì. Další emocionálnì silný byl okamžik pøíletu vládního letadla s papežem v cca 9.20 na sousedící pøistávací dráhu letištì, pøenášený skrze velkoplošné obrazovky. Když jsem se otoèil smìrem k letišti, uvidìl jsem právì pøistávající letadlo s papežem, které za pár vteøin už rolovalo po sousedící dráze. V tu chvíli bylo snad všech 120 tisíc lidí otoèeno smìr dráha a všichni za dojímavých zvukù varhan mávali smìrem k vládnímu speciálu Airbus s Benediktem XVI. na palubì. Mráz šel po zádech... To jsou ony chvíle, pro které stojí za to jet na takovou akci, chvíle, které se nezapomínají! Další chvíle radosti propukly jen o pár minut pozdìji, kdy mezi nás, moøe vìrných, pøijel ve svém bílém papamobilu Svatý Otec. Já jsem se sice na rozdíl od mé dcery nedostal až tak blízko k ulièce, ale o to více jsem mìl možnost mezi focením a máváním sledovat nadšení kolem shromáždìných zástupù. Zahlídl jsem na okamžik
tváø papeže: vlídnou, usmìvavou - prostì Otec. Byl jsem dojat, opravdu. A asi nás bylo dojatých tak 100 tisíc. Ptáte se – tøeba ti ménì vìøící - proè? Protože je papež? Protože je hlavou asi miliardy katolíkù na celém svìte? Protože jeho úøad má dlouhou historickou tradici? Protože tøeba chytøe mluví? Možná taky. Ale! Protože On a nikdo jiný je Kristovým námìstkem a nástupcem apoštola Petra. Protože právì jemu a nikomu jinému (a to by si mìli uvìdomit leckteøí „odborníci“) Pán Ježíš øekl: „Ty jsi Petr, skála, na které zbuduji svou církev“ nebo „Pas ovce moje“. On je nositelem onoho uèitelského úøadu, on je nositelem té nejvyšší autority, která byla zde na zemi svìøena èlovìkovi. Protože jen Petrùv nástupce a øímský biskup má právo dané Pánem Ježíšem hlásat Boží slovo tím správným, pravdivým a nepøekrouceným zpùsobem až do konce tohoto svìta. Proto požívá mezi námi takové jedineèné a nezpochybnitelné autority, která se nezmìní. My máme svého papeže rádi! A i ona láska k nìmu byla všude v onu nedìli cítit na každém kroku. To byl další krásný vjem onoho dne: my Tì Benedikte máme lidsky rádi, vážíme si chvil, kdy jsme s Tebou, kdy slyšíme Tvé uèitelské slovo. Skrze Tebe promlouvá Duch svatý. Za zmínku stojí skvìlá organizace celé akce. Navíc poutníci byli slušní, ohleduplní, laskaví. Nestala se žádná škoda, žádné výtržnosti. I pøedstavitelé policie museli pøiznat, že akce se 120 tisíci úèastníky probìhla nadmíru klidnì a disciplinovanì, bez problémù. Pro srovnání: jeden fotbalový nebo hokejový zápas èi leckterý rockový koncert dá policajtùm obvykle víc zabrat... Buïme rádi, že vše dopadlo tak dobøe. Je to naše vizitka. Na závìr si dovolím ještì dva postøehy: za prvé si myslím, že nás z Tøince (kde nás chodí v nedìli kolem 2 tisíc do kostela) mohlo jet více než jen 2 autobusy (100 lidí = 5%). Takových akcí moc není a netroufám si øíct, kdy zase pøijede Svatý Otec do Èeska. Je jasné, že to nebyla pou pro starší a nemocné lidi, ale je ještì v naší farnosti mnoho dalších mladých a zdravých lidí, kteøí z nìjakého dùvodu zùstali doma. Škoda. Jejich škoda. Za druhé: slova podìkování a uznání paní Silvii Krêželokové za pøípravu a vedení celého zájezdu. Zájezd byl dobøe pøipraven, všechno klapalo, dobøe dopadlo. Ještì jednou dìkujeme. Svùj „horký“ pøíspìvek konèím slovy: „By³o to fajne“. Marian Kozok
4
M O S T 1 0 / X V I
Mše svatá se Svatým Otcem Benediktem XVI.: „Dìkuji Ti Pane!“ Vytoužený den je tady, kdy po dvanácti letech navštívil naši zem souèasný papež Benedikt XVI. Museli jsme si ráno trošku pøivstat, jelikož odjezd od kostela byl již v 4:55 a v pøedchozích nástupních místech ještì o nìco døíve. U fary nás oèekával jak Otec František (který se právì ve tøi v noci vrátil z pražského setkání s papežem v katedrále sv. Víta) a popøál nám šastnou cestu a samozøejmì i Otec Roman, který nás na nedìlní pouti osobnì doprovázel. Koneènì nasedáme do autobusù a asi za 2,5 hodiny jsme v cíli. Vrcholem poutì byla mše svatá v 10 hodin, kterou sloužil papež Benedikt XVI. v areálu letištì Brno - Tuøany za úèasti 120 tisíc poutníkù. Po pøivítání Svatého Otce, který ve svém speciálnì upraveném papamobilu projíždìl mezi úèastníky bohoslužby a žehnal vìøícím, zaèaly vstupní obøady a následnì bohoslužba mše svaté. Bìhem mše jsme mohli slyšet nádherný liturgický zpìv v podání Svatomichalské gregoriánské scholy Brno. V závìru bohoslužby udìlil Svatý Otec všem úèastníkùm apoštolské požehnání a na konci liturgické slavnosti následovala promluva papeže v rùzných jazycích. Ve 12:45 hodin Svatý Otec odletìl zpìt do Prahy. Následuje louèení, mávání a návrat k autobusùm. Kolem 14 hodiny odjíždíme z Brna smìr Tøinec. Zpáteèní cestou jsme se vùbec nenudili, jelikož paní Silvie Krê¿eloková mìla pøipravený biblický kviz, bìhem nìhož získávali ceny úèastníci, kteøí správnì odpovídali na pøipravené otázky. Ceny obsahovaly sladkosti, záložky a dokonce i jeden øízek. Dìkuji Otci Romanovi a všem tøineckým farníkùm za skvìlou atmosféru, která provázela celý tento významný den. ¢ Zážitek spojený s návštìvou Svatého Otce v Brnì mi zùstane nadlouho v pamìti. DÌKUJI TI PANE ! Beata Szczerbowská
* * *
Nastalo dlouho oèekávané nedìlní ráno a èást našeho spoleèenství se spolu s ostatními farníky vydala na pou za Svatým Otcem Benediktem XVI. do Brna. Poté, co jsme dorazili na místo setkání – brnìnské letištì, jsme èekali na pøílet papeže. První velký zážitek byl, když Svatý Otec pøijíždìl k oltáøi v papamobilu, žehnal
S t ř í p k y
vìøícím a my mohli spatøit jeho tváø na vlastní oèi a úplnì z blízka. Už jen samotný pohled na tváø Kristova námìstka nás naplnil dojetím. A když si èlovìk uvìdomí kolik mu je let, tak musí žasnout nad Boží láskou k nám lidem. Následovala mše svatá, kde se nám dostalo spoustu povzbuzení. Po závìreèném požehnání jsme se ubírali pomalu domù. Chtìla bych podìkovat všem organizátorùm, díky nímž jsme mohli tuto cestu absolvovat, zvláštì paní Krêželokové, která se starala i o naši zábavu v autobuse. Pán Bùh zapla. Spoleèenství MM
Jak jste to prožili? To byla snad první otázka ode všech, kteøí mìli povìdomí o tom, jak jsme strávili nedìli 27.9. 2009. Nuže, bylo to fajn. To brzké vstávání se pøekonat dalo, ani hororové scénáøe o pøeplnìných ucpaných dálnicích se nekonaly. A samotná mše svatá? Manželka vyjádøila vše, když øekla, že jednotlivé dojmy jí budou docházet ještì tak ètrnáct dní ... Od krásné povznášející liturgické hudby, pøes trefná, výstižná a pøesto láskyplná slova Svatého Otce až po krásný a sluneèný den, který snad i ty nejtemnìjší chmury prozáøil svým svìtlem a jasem stejnì jako Pán Ježíš v eucharistii, když naplnil srdce nás všech poutníkù. -fp-
M O S T 1 0 / X V I
5
Ú s m ě v S v a t é h o O t c e
z B r n a ( 1 )
„Pojïte ke mnì, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás obèerstvím“ Každé osobní setkání se Svatým Otcem je požehnáním a mimoøádným prožitkem pro každého katolíka. Nikdy nevíme, zdali nebude posledním na dlouhou dobu nebo i posledním vùbec... Ve vzpomínkách se vracím témìø 20 let zpátky... Bylo jaro roku 1990, kvetly pampelišky, spadlo pár kapek deštì a nad velehradskou bazilikou byla duha ... A nezapomenutelné setkání s Janem Pavlem II. Pak druhé setkání v Praze na Letné koncem dubna 1997. Ubìhlo dlouhých 12 let, život mùj i všech nás prošel za tu doby rùznými okamžiky, však zavzpomínejte každý sám. A nyní pøišla krásná, sluneèná, poslední záøijová nedìle a mé tøetí setkání s nástupcem sv. Petra v naší vlasti, tentokrát s Benediktem XVI. a mše svatá na letišti v Brnì - Tuøanech. Moøe lidí a také obrovská radost – to jsou mé první vzpomínky na toto nezapomenutelné setkání, které se snažím zachytit do tohoto krátkého èlánku jen pár hodin po návratu domù. Po skoro (jen) dvou hodinách èekání nás Tøineckých, krátce po pùl desáté pøijíždí Svatý Otec mezi nás a vítá ho záplava žluto-bílých mávajících vlajeèek. Naplòuje mne vzrušení a nepopsatelná radost. Radost, že jsem tady, že jsem dostala tu milost setkat se s papežem. Papež se s námi pøivítal èesky, což je moc milé. Svou homilii zaèíná slovy z evangelia sv. Matouše: „Pojïte ke mnì všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás obèerstvím“. Vidím sice Svatého Otce z dálky, ale každé jeho slovo vstupuje do
mého srdce. Svatý Otec nám øíká, že jak víra v Boha, tak i nadìje byly totiž v moderní dobì „pøemístìny“, byly odsunuty na rovinu pouze soukromou a pozemskou, zatímco v bìžném a veøejném životì se prosadila víra ve vìdecký a ekonomický pokrok. Papež ale upozoròuje, že tento pokrok je dvojznaèný: otevírá možnosti pro dobro, zároveò má však i negativní dopady. Technické vynálezy a zdokonalení spoleèenských struktur jsou dùležité a jistì potøebné, leè nestaèí k tomu, aby zaruèily morální blaho spoleènosti. Nakonec Svatý Otec zdùrazòuje, že èlovìk sice potøebuje být osvobozen od materiální tísnì, ale mnohem podstatnìjší však je, aby se zachránil pøed zlem, které postihuje ducha. Jediným, kdo jej mùže zachránit, je Bùh, který je Láska. Naší pevnou nadìjí a je tedy Kristus! Tuto myšlenku si odnáším sebou. V tom obrovském shromáždìní vìøících na brnìnském letišti intenzívnì prožívám radost, že jsem èlenem jedné apoštolské katolické církve. Dìkuji Panu Ježíši, že nám zde zanechal svého námìstka v osobì sv. Petra a jeho nástupcù. Dìkuji za dar souèasného papeže Benedikta XVI., který je zde s námi a ukazuje nám cestu, utvrzuje ve víøe. Je symbolem skály, která trvá. Všechna slova, která nám øekl bìhem sluneèného dopoledne v Brnì, budu dlouho nosit ve svém srdci a urèitì nebudu sama. Naopak, vìøím, že slova z tohoto setkání budeme rozdávat kolem sebe v dalších týdnech a mìsících. Iveta Kozoková
Na setkání se Svatým Otcem jsem chtìla jet. Chtìla jsem osobnì slyšet, co mnì nám, chce papež øíct. Chtìla jsem tam být a nelituji. V dnešní dobì se èasto setkáváme s názory, že v Boha vìøí jen staré babièky a dìdeèkové, že dodržovat desatero znamená ze života nic nemít. Ale v tom se tito lidé mýlí. Když jsme v nedìli ráno dojíždìli s naším autobusem na dálnici, ze které se stalo provizorní parkovištì, vidìli jsme kolem sebe tisíce vìøících poutníkù. Lidé z celého Èeska a dokonce i jiných zemí jeli do Brna, aby zažili setkání se Svatým Otcem. Spousty mladých lidí, lidí støedního vìku a také nespoèet dìtí. Bylo krásné vidìt ty davy na tuøanském letišti, vidìt tu velkou køesanskou rodinu. Ještì krásnìjší pocit byl ten, že do této rodiny patøím. Podaøilo se mi dostat až k ulièce, když kolem nás projíždìl papamobil s usmìvavým, rukou kynoucím Svatým Otcem. Ze vzdálenosti dvou metrù jsem vidìla jeho milý úsmìv, jeho bílé vlasy. Projel mnou zvláštní pocit, pocit vzrušení a pokoje v srdci. Uprostøed statisícového davu jsem mohla prožít vroucí, nelíèenou zbožnost, jak tìch mladých, tak starších lidí. Všichni jsme tleskali a mávali vlajeèkami a v našich oèích byla vidìt obrovská radost. Mši svatou jsme sledovali z velkoplošných obrazovek, jelikož náš sektor B5 byl trochu dál. Poèasí bylo opravdu jako vymodlené – slunce svítilo a høálo, chvílemi pofukoval èerstvý vìtøík. Slova Svatého Otce, nezvykle jednoduchá, ale nesoucí obrovský význam, že Bùh nás neopustí a nic nelze konat bez nìj, zùstanou dlouho v mé pamìti. Po svatém pøijímání se s námi Svatý Otec pomodlil Andìl Pánì a pak nastal èas ubírat se zpìt k autobusu. Všichni jsme se posíleni nadìjí a vírou dostali k autobusu a vydali na cestu do Tøince. Vìøím, že setkání se Svatým Otcem je pro vìtšinu z nás zážitek na celý život. Veronika Kozoková
6
M O S T 1 0 / X V I
V e č e r c h v a l v J a b l u n k o v ě Jak V podveèer dne 11.9. se rozjela poèetnìjší skupina z naší farnosti do Jablunkova. Jedna èást z nás jela autobusem a druhá auty. K pøíchodu ke kostelu nám zbývá jen pár minut, ale nás už neviditelnýma rukama chytá ten pocit klidu, zároveò plnosti a také zvìdavosti. U kostela èekáme na opozdilce a rozmlouváme s ostatníma. Po chvíli jsme v plném poètu a vcházíme boèními dveømi dovnitø kostela. Už po pøekroèení prahu mé oèi zajiskøily, protože spatøily hudební instrumenty. Pìknì jsme se usadili, ale já své oèi stále upøené na tøi kytary, bubny, a keyboard. Uvítala nás mladá sleèna, jenž hrála na kytaru a byla pøitom èlenkou skupiny Come on, která nás hudebnì doprovázela celými chválami. Mezi písnìmi jsme se modlili a Otec z Jablunkova èetl úryvky z Bible, to vše bylo podloženo jemným a pomalým doprovodem keyboardu. Nìkteré písnì byly tak uchvacující, že se nedalo odolat postavit se a zaèít tleskat. Chvály se pomalu a jistì pøibližují ke konci. Dostali jsme pozvání na obèerstvení. Požádali jsme teda o pøídavek ještì nìkolika písní a mezitím nám Otec z Jablunkova udìloval jednotlivì požehnání. Už doznívají poslední tóny a my se pøesouváme na faru. Uvítaly nás hromady druhù koláèkù a teplý èaj. Vùbec nemáme strach zapojit se do komunikace. Vládne mezi námi pøátelská atmosféra, vždy taky ano, všichni jsme pøece jedna velká rodina ani jsme si neuvìdomili, jak èas letí. Ještì chvíli hovoøíme o dnešním dni, jak se vydaøil, ale zároveò z našich úst zaznívají slova: „Už je pozdì, opravdu musíme jít.“ A tak se tedy louèíme. Jedeme autem domù a poøád nadšenì podotýkáme, jak úžasné to bylo. VŽDY KDO ZPÍVÁ, DVAKRÁT SE MODLÍ!!! K. Kyvalská
DOLOMITY 2009
je již u nás ve farnosti tradicí, každým rokem se koná zájezd do Dolomitù, do pøekrásné vesnièky jménem San Martin. Letos se rovnìž domluvila parta nadšencù, vyznavaèù skalního lezení do italských Dolomit pod záštitou pana Franka a letos poprvé pod vedením Pavlíny Gajdošové. Samozøejmì nesmím zapomenout na to, že pøáním p. Franka je, vytvoøit vždy spoleèenství mladých, kteøí i v tìch horách se umí pozastavit, ztišit a vìnovat svùj èas Pánu. Právì v tìch duchovních chvílích nás vedl O. Roman Macura. Tak dne 7. srpna jsme naložili proviant a vyrazili smìrem na bývalý hranièní pøechod v Mikulovì, kde jsme se malinko posilnili a pokraèovali noèní jízdou pøes Rakousko do Itálie. Kolem pùl desáté dopoledne se pøijelo k jezeru Dürrensee pod Monte Pianou (2285 m. n m.), kde zaèal náš první tzv. aklimatizaèní výstup. Cesta nahoru vedla klikatou stezkou, pak kosodøevinou a k samotnému vrcholu pokraèovala skalnatým terénem. Na vrcholu M. Piany nás obklopilo pøekrásné panorama. Malinko jsme se posilnili a vyrazili smìrem k Misurinì, kde nás mìl vyzvednout autobus. Kolem 16. hodiny jsme pøijeli do krásného penziónku jménem Velehrad, ubytovali se a oddechli po nároèné cestì. V nedìli bylo na programu Èerné jezero. Pìšky se šlo do vedlejší vesnice Sv. Magdaleny, a z ní strmou lesní cestou, jsme pøes louky došli do sedla nad Èerné jezero. Tam nás poèasí trochu pøekvapilo, ale pøi sestupu se zas umoudøilo. V pondìlí z dùvodu promìnlivého poèasí se program pozmìnil a jeli jsme na výlet do Cortiny d´Ampezzo, procházeli jsme se hlavní magistrálou a kochali se krásou mìsta, navštívili místní kostel, obchùdky, kavárny a památky. Pøi zpáteèní cestì nás èekaly ještì vodopády. Je to pøekrásný feratový okruh podél vodopádu, kde mùžeme pozorovat nádheru pøírody. V úterý nás autobus vyvezl k chatì Rifugio Auronzo (2320m), kde jsme se rozdìlili do tøí skupin: první vyrazili kluci, kteøí chtìli zvládnout dva výstupy: Toblinger Knoten (2617m.n. m.), který se lezl po žebøících ve skalním komínì až na samotný vrchol. Klukùm se to moc líbilo a byl to opravdu adrenalinový zážitek. V tom èase druhá skupina lezla feratou na Monte Paterno (2746m. n. m.), kde nástup byl pomìrnì jednoduchý, ale pøecházel pøes strmý skalní tunel do sedla a pokraèoval krásnou feratou na vrchol. Z Monte Paterna se sešlo do sedla a poté scházelo kamenitou stezkou na druhou stranu zpìt k autobusu. Tøetí skupina obcházela celé pohoøí Tre Cime
a Paterna. Ve støedu byl budíèek posunut už na pátou ráno, èekala nás dvou a pùlhodinová jízda autobusem pod Sasso Piato (2954 m.n.m.). Lanovkou jsme vyjeli do sedla pak sutiskem dolù na druhou stranu k chatì, od které byl nástup na strmìjší stezku k feratì. Obtížnost feraty byla støednì tìžká a nástup byl celkem málo zajištìn. Nìkteøí z nás konstatovali, že mnohdy byla ferata hodnì vzdušná, ale i pøesto všichni vylezli. Odmìnou bylo nádherné panorama okolních hor. Ve ètvrtek byla další velice nároèná osmihodinová tura od chaty Rif. Lorenzi (3000 m.n.m) po feratì Di Bona. U chaty se O. Roman rozhodl, že vylezou s klukama i na samotný vrchol Monte Cristala (3221m.n.m.) a pak pùjdou za námi po Di Bonì. Ferata vedla pøes místa, kde vojáci kdysi mìli své budovy a úkryty, je nároèná jak na lezení, tak i na chùzi o èem se všichni z nás pøesvìdèili. Patek byl volným a odpoèinkovým dnem, proto si každý z nás program urèil sám, kluci hráli fotbal, dìvèata zas volejbal, jiní se jeli projet na kole, nìkdo ještì vyšel na protìjší kopec a nìkdo prostì ležel na lehátku a užíval sluníèka. Veèer byl plný zábavy, jelikož byl poslední a nikdo z nás nemusel brzo do postele, slouèily se stoly, pøichystalo se dobré jídlo, dìkovalo se a zpívalo. První den se pozapomnìlo na vzájemné seznámení a tak velice humorným zpùsobem to pojala p. Pavlíková, která o každém z nás nìco vypovìdìla. Všichni jsme se opravdu dobøe bavili a tímto završili naši spoleènou dovolenou. V sobotu ráno po snídani jsme se rozlouèili, udìlali spoleèné foto a jeli domù. Daniel Jaœ
Setkání na evangeliem sv. Marka Od minulého roku až do prázdnin jsme se setkávali nad jednotlivými listy apoštola Pavla. V tomto našem setkávání nad Božím slovem bychom pokraèovali i nadále, tentokrát se budeme vìnovat evangeliu sv. Marka. Prùbìžnì se budeme vìnovat jednotlivým úryvkùm, podíváme se na jejich výklad a pozastavíme se nad jejich pøínosem pro náš duchovní život. Nebude chybìt ani spoleèná modlitba. První setkání se uskuteèní v pátek 9. øíjna v 18.15 hodin v „sálce“ na faøe. Srdeènì se tìší kaplan.
M O S T 1 0 / X V I
7
Spotkanie seniorów w Czeskim Cieszynie „„Nasze ¿ycie up³ywa wœród ludzi. W ka¿dym sercu zostawiasz swój œlad. Po tym pozna œwiat uczniów Chrystusa, ¿e chc¹ zawsze w mi³oœci trwaæ.” W siedzibie biskupa w Ostrawie dzia³a „Centrum pro rodinu a sociální péèi“, które organizuje ró¿ne akcje dla ca³ej diecezji ostrawsko-opawskiej. Jedn¹ z g³ównych organizatorek spotkañ jest koordynatorka wspólnoty „La vie Montante” pani Mgr. Mária Tvrdá. Co roku przebiegaj¹ spotkania rekolekcyjne dla seniorów. Spotkania te maj¹ zawsze bogaty program, który pomaga w duchowym wzrastaniu uczestników. W tym roku takie spotkanie odby³o siê 22. i 23.9. w Domu Rekolekcyjnym w Czeskim Cieszynie. W pierwszym dniu w programie by³o równie¿ zwiedzanie koœcio³ów w Cieszynie – œw. Marii Magdaleny oraz Koœcio³a Jezusowego, który w tym roku obchodzi³ jubileusz 300lecia swego istnienia. Po po³udniu dowiedzieliœmy siê du¿o ciekawych informacji o ¿yciu i pracy Ojca Œwiêtego Benedykta XVI. W drugim dniu g³ównym punktem programu by³y rekolekcje na temat dzia³ania Ducha Œwiêtego, prowadzone przez ks. Adama Ruckiego. Jak zawsze, jego s³owa sk³aniaj¹ nas do g³êbokich refleksji i zastanowienia siê nad naszym stosunkiem do Pana Boga. Mamy siê dzieliæ Dobr¹ Nowin¹, dlatego warto zapoznaæ siê z niektórymi rekolekcyjnymi rozwa¿aniami ks. Adama na temat „Co dìlat, abychom dostali milosti Ducha svatého“. „Cílem køesanského života je pøijmout Ducha svatého – Ducha Ježíšova. Nebo ten duch umožòuje milovat Boha i bližního. Dává vztah k Bohu a rozpaluje srdce. První cestièkou je modlitba – proste a dostanete. Pán Ježíš mluvil k apoštolùm: Èekejte, až na vás vstoupí Duch svatý. Dnes je plno neuróz a nemocných, protože není modlitba. U Boha jsme jediní a neopakovatelní. Modlitba je kyslík svìta. Adorace je snoubenectví. Pak se budu odevzdávat Ježíši ve svatém pøijímání. Hlavnì být s Bohem. V modlitbì dovolujeme Bohu, aby vstoupil do našeho života a nìco s ním udìlal. U Boha je nejcennìjší vìrnost. Odevzdávám se tak, jak se umím odevzdávat. Nejvìtší pokušení je únava a zanechaní modlitby. Dnes prosme Ducha svatého, a cítíme hluboký vztah k Bohu,
jako vztah dítìte k otci. Otevøme se na Jeho pùsobení. Dùležitý je postoj našeho srdce. Sv. Teriezie z Lisieux øíká: „Já se hodím do náruèe Ježíše Krista a On mì vytáhne do nebe. Jsem malá a køehká, ale bezmeznì dùvìøuji Jeho milosti.“ Podle vzoru sv. Terezie máme mít na prvním místì Pána Boha, pøijímat svoji slabost a ponechat Bohu volný prostor k pùsobení. Pane Bože, polib mì – slabého, vem mì do své náruèe a zmìò mì. Dùvìra k Pánu Bohu a k Jeho milosrdenství. To co nejvíce zraòuje srdce našeho Pána, to nejsou naše høíchy, ale nedùvìra. Dostáváme od Boha tolik, kolik toho od Nìho oèekáváme. Proto nedivte se, že sv. Terezka øekla, že chce od Nìho všechno… Vdìènost a velebení pùsobí, že Bùh naplòuje èlovìka Duchem svatým. Velmi èasto nedostatek vdìènosti zavírá naše srdce na pùsobení Ducha svatého. Jsme uzavøeni v sobì mezi tìžkostmi a naøíkáním, místo abychom øekli: Pane Bože, velebíme Tì, i když je nám tìžko a jsme smutní. Proto velebte Boha, dìkujte Mu, chvalte Ho, a uvidíte, že pøijde Boží pokoj…Velebení oživuje srdce. Sv. Terezka øíká, že láska ohromnì pøitahuje Ducha svatého. Když nemùžeme dìlat velké vìci, tak dìlejme malièké, ale s velkou láskou, což zpùsobí radost Ježíšovi. Úsmìv je nejkrásnìjší forma lásky. Tak málo stojí, a tolik dává, tolik obohacuje. A proè jím tak šetøíme? Sv. Terezka se snaží vždycky usmívat. Dokonce i tehdy, když její srdce krvácelo, když trpìla v samotì a opuštìnosti, aby dìlala radost Ježíšovi. „Musela jsem zapomenout na sebe, abych pùsobila pøíjemnost druhým, a najednou byla jsem šastná už na zemi.“ Naše bratrská láska je jedním z urèitých prostøedkù, aby nás mohl obnovit Duch svatý, ještì více nás naplnit, protože láska pøitahuje lásku. Pokora srdce; vìdomí, že jsme jako dìtí, které mnoho èekají od Boha; velká dùvìra; pøijetí sebe a také láska - to jsou cesty, skrze které vstupuje Duch svatý a promìòuje náš život, abychom opravdu získali to, k èemu jsme byli stvoøeni.“ Organizatorka, p. Mgr. Mária Tvrdá, w ten sposób oceni³a spotkanie: „Mìla jsem ohromnou radost, nebo úèastníci obohatili setkání svými myšlenkami. Otec Adam Rucki dál nám takovou krásnou myšlenku, abychom my všichni s Duchem božím a tím, co jsme tady získali, šli mezi své bližní, do rodin, spoleèenství a aby-
chom to pøedávali dál. Aby naše jednání s lidmi bylo naplnìno milostí Boží. Buïme takovými laickými apoštoly pro tento svìt.“ Cz³onkowie wspólnoty Sympatyków Radio Maryja, którzy brali udzia³ w rekolekcjach zgodnie wyra¿ali wielk¹ radoœæ, któr¹ wzbudzi³y w nich s³owa ojca Adama dotycz¹ce uœwiadomienia sobie, i¿ Bóg, pomimo naszych s³aboœci, wszystkich nas kocha i ma dla nas wci¹¿ otwarte swoje serce. „Dìkujeme Ti, Pane, že nám nabízíš své pøátelství. Dìkujeme Ti, že nám nabízíš opravdové pouto s Tebou, vztah, od kterého bude záležet každé naše setkání s bližním. Zjev nám, Pane, a øekni nám, kdo jsme, abychom se mohli radovat z Tvého radostného evangelia. Zachraò nás a dej nám ducha Pravdy, který žiješ a kraluješ v jednotì Ducha svatého po všechny vìky vìkù. Amen.“ Irena Szymonikowa
C h a r i t n í o k é n k o : podìkování za finanèní dary pouové sbírky Dìkujeme všem dárcùm, kteøí pøispìli na potøeby Charity Tøinec bìhem „pouové sbírky“ a zakoupili si perníkové srdce. Výtìžek z této sbírky èiní 31.741,- Kè a bude použit na provoz pùjèovny zdravotních a kompenzaèních pomùcek a také asistenèní služby. Zároveò dìkujeme dobrovolníkùm, kteøí srdíèka pekli, zdobili a balili do sáèkù a také pøed kostelem rozdávali (bylo jich nìco pøes 700). V neposlední øadì bychom rádi podìkovali èlenùm kapely Oldøichovice, kteøí sbírku hudebnì doprovázeli. Chcete-li se o naší Charitì dozvìdìt nìco více, mùžete se podívat na naše webové stránky www.charitatrinec.cz nebo nás navštívit i osobnì každé pondìlí od 8.00 do 16.00 hodin nebo novì od mìsíce øíjna také ve støedu od 8.00 do 12.00 hodin v prostorách Charity Tøinec za Hotelem Steel u garáží. Marta Bezecná, øeditelka Charity Tøinec
8
Nedìlní a sváteèní liturgie v øíjnu 27. nedìle v mezidobí (4.10.) 1. ètení: Gn 2,18-24; 2. ètení: Žid 2,9-11; Evangelium: Mk 10,2-16 Žalm: odp. A nás, Hospodin žehná po všechny dny našeho života. Ref. Niechaj nas zawsze Pan Bóg b³ogos³awi. 28. nedìle v mezidobí (11.10.) 1. ètení: Mdr 7,7-11; 2. ètení: Žid 4,12-13; Evangelium: Mk 10,17-30 Žalm: odp. Nasy nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali. Ref. Nasyæ nas, Panie, Twoim mi³osierdziem. 29. nedìle v mezidobí (18.10.) 1. ètení: Iz 53,10-11; 2. ètení: Žid 4,14-16; Evangelium: Mk 10,35-45 Žalm: odp. A spoèine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe. Ref. Oka¿ sw¹ ³askê ufaj¹cym Tobie. Slavnost Výroèí posvìcení farního kostela (25.10.) 1. ètení: Iz 56,1.6-7; 2. ètení: Ef 2,19-22; Evangelium: Lk 19,1-10 Žalm: odp. Do domu Hospodinova s radostí pùjdeme. Ref. Jak mi³a, Panie, jest œwi¹tynia Twoja. Slavnost Všech svatých (1.11.) 1. ètení: Zj 7,2-4.9-14; 2. ètení: 1 Jan 3,13; Evangelium: Mt 5,1-12a Žalm: odp. To je pokolení tìch, kdo hledají tváø tvou, Hospodine. Ref. Oto lud wierny szukaj¹cy Boga. Pøíští èíslo MOSTu vyjde 1. listopadu 2009. Pøíspìvky mùžete zasílat do 21.10.2009.
Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz
most
M O S T 1 0 / X V I
Poøad bohoslužeb v øíjnu § Nedìle 4.10.2009 – 27. nedìle v mezi-
dobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Sobota 10.10.2009 – v 10.00 hodin bude celebrována mše svatá, pøi níž bude udìlována svátost nemocných. § Nedìle 11.10.2009 – 28. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Pátek 16.10.2009 – svátek sv. Hedviky, øeholnice, hlavní patronky Slezska. § -Nedìle 18.10.2009 – 29. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Nedìle 25.10.2009 – Slavnost Výroèí posvìcení farního kostela; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Støeda 28.10.2009 – svátek Šimona a Judy, apoštolù. § Nedìle 1.11.2009 – Slavnost Všech svatých; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pondìlí 2.11.2009 – Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé, v 16.30 bude celebrována mše svatá na novém høbitovì. § Mìsíc øíjen je zasvìcen modlitbì a rozjímání tajemství svatého rùžence. § Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. § Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské veèeøadlo. § V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. § Každý ètvrtek po veèerní mši svaté je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 19.00 hodin. § Každý první pátek je po ranní mši svaté výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. § Každý pátek vyjma prvního pátku je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. § První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. § Každý poslední pátek v mìsíci v prùbìhu celého školního roku se modlíme za dìti, mládež, žáky, studenty, kate-
chety, uèitele a vychovatele pøi veèerní adoraci Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní od 16.00 hodin. § Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší svatou pøíležitost ke svátosti smíøení. § Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele!
Úmysly Apoštolátu modlitby – øíjen 2009 Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mne silou ke svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý Otec a naši biskupové na tento mìsíc, aby … 1. Všeobecný úmysl (Nedìle a eucharistie) Aby nedìle mohla být prožívána jako den, kdy se køesané shromažïují k slavení eucharistie a k posílení jednoty se vzkøíšeným Pánem. 2. Misijní úmysl (Za misijního ducha) Aby všechen Boží lid, kterému Kristus svìøil poslání jít a hlásat evangelium všemu stvoøení, obìtavì pøijal svoji vlastní misionáøskou zodpovìdnost a považoval ji za nejvyšší službu, kterou mùže lidstvu nabídnout. 3. Národní úmysl (Církev a stát – vznik èeskoslovenského státu) Aby církev a stát spolupracovali v úsilí o rozkvìt našeho národa na úèinném øešení problémù každého èlovìka. Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítìte Ježíše, oroduj za nás!
