roèník XIX. srpen 2012 Proti dobrovolnému daru

Èíslo 224/roèník XIX.

srpen 2012

Proti dobrovolnému daru

Wie¿a Babel

A Pan zst¹pi³ z nieba, by zobaczyæ to miasto i wie¿ê, które budowali ludzie, i rzek³: S¹ oni jednym ludem i wszyscy maj¹ jedn¹ mowê, i to jest przyczyn¹, ¿e zaczêli budowaæ. A zatem w przysz³oœci nic nie bêdzie dla nich niemo¿liwe, cokolwiek zamierz¹ uczyniæ. ZejdŸmy wiêc i pomieszajmy tam ich jêzyk, aby jeden nie rozumia³ drugiego! W ten sposób Pan rozproszy³ ich stamt¹d po ca³ej powierzchni ziemi, i tak nie dokoñczyli budowy tego miasta. Dlatego to nazwano je Babel, tam bowiem Pan pomiesza³ mowê mieszkañców ca³ej ziemi. Stamt¹d te¿ Pan rozproszy³ ich po ca³ej powierzchni ziemi. Rdz 11, 5-9

v

2

M O S T 2 2 4 / X I X

„Léto s bohoslovcem”: Jan Gajdušek Po dva týdny v naší farnosti vykonával svou bohosloveckou praxi Jan Gajdušek, student Cyrilometodìjské bohoslovecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a seminarista Arcibiskupského knìžského semináøe v Olomouci, jenž se pøipravuje na svou knìžskou službu. U této pøíležitosti jsem sympatickému a usmìvavému Valachovi položil nìkolik, takøíkajíc „tradièních“ otázek. MOST: Honzo, øeknìte nám své „cévéèko“, neboli životopis… Jan Gajdušek: Narodil jsem se ve Valašském Meziøíèí, v roce 1986. Mám starší sestru, o sedm let, a v roce 1993 se narodil ještì mladší bratr. Bydleli jsme na sídlišti, v panelákovém bytì, ale na ten èas vzpomínám rád, protože kolem bylo spousta kamarádù, hltal jsem množství knih, kde mì asi nejvíce oslovil Foglar, a tak jsem zaèal i s kamarády chodit do skautského oddílu, což bylo urèité vyplnìní pøedstav nabytých právì èetbou dobrodružné literatury. Kostel jsem ve "ValMezu" neznal. Má rodina byla (a je) nevìøící, pouze maminka byla na žádost své babièky pokøtìna, ale nikdy sama do kostela nechodila. V roce 1997 jsme se pøestìhovali do Frenštátu, kde jsem ale zrovna nadšen nebyl. Malé mìsto je malé mìsto, takže až do konce základní školy jsem byl pro kolektiv "naplavenina", a ani ve skautingu jsem nemohl pokraèovat, nebo žádný oddíl zde neexistoval. V rozhodování, kam po základní škole, jsem já mìl jasno: Støední dopravní, v podstatì libovolný obor. Železnice mì totiž velice zajímaly, a táhne se to se mnou dodnes. Avšak otec byl jiného názoru, a tak jsem nastoupil na støední zemìdìlskou školu, obor agropodnikání - péèe o krajinu, a zaèal dojíždìt do Rožnova pod Radhoštìm. Autobus využívali i jiní studenti a studentky, a tak jsem se velice brzo spøátelil se skupinou spolužaèek ze stejné tøídy, která dojíždìla z Kopøivnice. Tyto dívky velice pìknì mluvily o Církvi, o tom, jak ministrují, pomáhají knìzi na faøe, a já jsem byl zmaten: Vždy z domova jsem byl pøipraven pouze na to, že církev je špatná a jen vysává z lidí peníze! Tento rozpor jsem musel vyøešit. V literatuøe jsme právì probírali K. V. Raise, a já si øekl, že od každého autora, kterého jsme probrali, si nìco pøeètu. Zaujala mì kniha "Západ", tak jsem si ji vypùjèil - a byl v šoku: Vždy pøece románový knìz dal celý svùj život farnosti, ale proè? Najednou jsem zaèal mít zmatek, zda žiji skuteènì jen proto, abych si já užil, nebo mám schopnosti, které mohou pomoci druhým. Zaèal jsem chodit do kostela. V tomto mi velice pomohl jeden nejmenovaný uèitel, který nás kdysi na základní škole do nìj vzal, a já zhruba vìdìl, do èeho jdu. Musím øíci ještì jeden zážitek z první mše svaté, na které jsem byl: Byl pro mì šok, když pøi pozdravení pokoje najednou babièky sedící v lavicích

nabízely své ruce, mì, který jsem tam byl poprvé a vìdìl houby. Pøipadal jsem si, jakoby mì pøijaly mezi sebe. Vìdìl jsem, že nejsem, tak jako mí sourozenci, pokøtìn, a snažil jsem se najít nìkoho, kdo by mì pokøtít mohl. Spolužaèka mi nabídla, že knìz v jejich farnosti by byl možná pro, a já se zaèal pøipravovat na køest. Tento knìz byl øeholník, a bylo pro nìj automatické, že mi nabídl možnost stát se souèástí jeho øádu. V té dobì jsem nebyl proti, na rozdíl od mých rodièù. Že se pøipravuji na køest, pøežili, ale vstup do kláštera? Otec se mnou dva mìsíce nepromluvil pìkného slova. Ale je nutno pøiznat, že chodit do kostela mi rodièe nijak nezakazovali. Byl jsem pokøtìn a vydal jsem se do kláštera do Prahy, kde bych mìl jednou strávit svùj život. Seznámil jsem se tam s jáhnem, který se stal mým velkým dùvìrníkem. Jednoho dne jsme šli do nemocnice se svatým pøijímáním a pro mì to byl velmi silný zážitek: Když jsem vidìl, jak lidé touží pøijmout svého Spasitele, došlo mi, co mohu nejlépe pro druhé dìlat: Stát se knìzem. Tu chvíli, kdy mì tato souvislost napadla, nezapomenu do smrti. Dostudoval jsem støední školu a uvažoval, kudy dál. Jistìže mì fascinoval život v klášteøe, ale cítil jsem v tom jakýsi dualismus: Knìz má správu farnosti, klidnì nìkde na Moravì, ale pøitom svou "rodinu" v klášteøe v Praze. Co když nìkdo pøijde na faru zrovna ve chvíli, kdy se budu chystat za svými bratry? Pøipadalo mi to jako "sezení na dvou židlích". Do kláštera jsem se vydal na týdenní pobyt pro ty, kteøí uvažují o vstupu do noviciátu. Výše zmínìná myšlenka tam nenašla vyøešení, naopak z rozhovorù s bratry jsem se ještì více utvrdil ve svém názoru. Øešil jsem to s oním jáhnem, který mi øekl prostì "však nemusíš chodit do kláštera. Diecéze také potøebují knìze". A zpátky na Moravu jsem jel, jako bych v Praze nechal pùltunový balvan. Pøes svého faráøe jsem si podal pøihlášku do semináøe. Byl

jsem pøijat, ale s následným pøerušením, nebo u novì pokøtìných je to jistì moudré, vyzkoušet si, zda obstojí jejich víra i v bìžném životì. Zároveò bylo výborné, že jsem v nultém roèníku - teologickém konviktu - mohl být, nebo jsem již vìdìl, do èeho jdu. Pøerušil jsem tedy po konviktu a nastoupil jako skladník do supermarketu. Aè byl souèástí mezinárodní spoleènosti, bylo zajímavé, že jsem si vyzkoušel veškeré typy práce: Celou smìnu sedìt (èi hùøe - stát) na pokladnì, vybalování zboží, objednávky na sortiment, který jsem mìl urèen a podobnì. Mimochodem, mùj regál byl alkohol. Bylo to výborné, víte proè? Alkoholu nikdy neprojdou záruèní lhùty! Po roce jsem nastoupil do prvního roèníku semináøe, a zároveò také fakulty, a zapoèal svá studia. Nìkteré vìci mi šly lépe, jiné byly slabší. Ale na konec ètvrtého roèníku jsem se protloukl a po prázdninách mne èeká poslední, pátý roèník. MOST: Máte nìjaký obor studia, který je Vám „blíže“? Jan Gajdušek: Nejsem si jist, zda na toto umím odpovìdìt, ale na fakultì se mi velice líbily pøednášky psychologie a mám jisté zalíbení v církevním právu. MOST: Byl jste nìkdy v Tøinci? Jaké pocity máte zde, v naší farnosti? Jan Gajdušek: V Tøinci jsem již byl kdysi navštívit Otce Adriana, ale to bych asi nepoèítal. Hlubší kontakt s touto zajímavou oblastí mám tedy poprvé. Mìsto se mi jeví jako vcelku hezké, mé pøedstavy proti realitì byly úplnì mimo. Zejména považuji za netradièní vzdálenost kostela a fary od centra mìsta. Ale rozumím tomu, že to pøišlo vývojem. Toto je má první zkušenost s farností ve velkém mìstì, která je navíc plná tradiènì vìøících rodin. Líbí se mi množství dobrovolníkù, kteøí se podílejí na chodu rùzných vìcí. MOST: Jak trávíte svùj volný èas, jinak øeèeno, máte nìjaké koníèky nebo záliby? Jan Gajdušek: Rád poslouchám hudbu a již dva roky coby samouk zkouším hrát na kytaru. Zajímá mì technika, rád fotografuji, sbírám staré mobily a kapesní poèítaèe. Rád vìnuji èas èetbì dobré knihy, ale nejvíce volného èasu mi asi "spotøebuje" mùj zájem o železnici; skuteènou, virtuální i modelovou. MOST: Dìkuji Vám za zajímavé odpovìdi. Zároveò Vám pøejeme hojnost darù Ducha Svatého do nadcházejícího životného období, jak studia, tak i období jáhenství. Pøejeme Vám, aby Vás Pán Bùh vedl po cestì, kterou jste si zvolil a dosáhl cíle, k nìmuž smìøujete – knìžství v naší katolické církvi, která tak nutnì potøebuje mladé knìze, aby v budoucnu mìl kdo hlásat slovo Boží!

3

M O S T 2 2 4 / X I X

m e m

O rùzných problémech Slùvko "problém" je dnes jedním z nejpoužívanìjších slov. Slyšíme ho mnohokrát za den. Jsou problémy v životì, v práci, ve spoleènosti. Lidé mají problémy se zdravím i s tím, jak nejednou unést rùzné nepøíjemné záležitosti života. Problém ale vždy nastává tam, kdy chci nìco øešit nesprávným zpùsobem. "Mnì se zdá... mnì se zdálo že..." Zdát se mi mùže akorát ve spánku. Sny jsou všelijaké, nìkdy se jim zasmìjeme, nebo se taky mùžeme probudit øádnì zpocení a vydechnout si: díky, že se mi to jen zdálo. V životì se musí bdít a taky vìdìt. Papež bl. Jan Pavel II. celou jednu encykliku zasvìtil tématu - víra a rozum- tento titul encyklika taky nese. Papež hned v úvodu píše, že víra a rozum jsou dvì køídla, na kterých se lidský duch vznáší ke svému Stvoøiteli, aby jej poznával. Nakonec uvìøit pøedpokládá rozumem pøijmout. Pokud rozumem nepøijmu, mohu dojít k povìrám, snìní, strachu a pak s koneènou platností k problémùm. Naše souèasnost o rozumu dnes moc nemluví - slýcháme jen o názorech, o tom, co se komu zdálo, co si kdo myslel. Právì proto jakoby problémù pøibývalo. Snad to nepøeženu, ale poslední dobou hýbe naší spoleèností otázka církevního majetku a jeho restitucí. Nebojte se, nebudu tady nic rozvádìt. Kdo se chce dobøe informovat, staèí si otevøít internetovou stránku www.cirkevnimajetek.cz a tam se dozví témìø vše. Mì spíše zajímá jedna drobnost. Nejednou slyšíme èi èteme o tom, kdo že se hlásí k církvi, èi kolik lidí se hlásí k církvi. Toto samo o sobì je nesmysl. Èlovìk se stal souèástí církve pøijetím svátosti køtu. To není zábavný èi jiný spolek, strana èi bratrstvo, ke kterému se hlásím. Já se mohu a nemusím hlásit ke své rodinì v tom smyslu, že se s nimi setkávám, èi nesetkávám. To samo ale nemùže zrušit skuteènost, že prostì k té rodinì patøím. Kdybych byl už na vrcholu ignorace a aby mì s nimi nic nespojovalo, mohu si zmìnit pøíjmení. Ale staèilo by provést vyšetøení DNA a to potvrdí, že do této rodiny, konkrétním rodièùm patøím nezrušitelnì a nezmìnitelnì. Papež Benedikt XVI. pøi jedné

pøíležitosti potvrdil a zároveò upozornil na skuteènost, že i ti, kteøí jakoby odešli ze spoleèenství církve veøejným prohlášením, zùstávají s ní fakticky spojeni svátostí køtu, která je nezrušitelná. To bychom mìli znát z katechismu. Nejde tedy o to, kdo se k èemu hlásí, èi nehlásí, ale èím kdo ve skuteènosti je anebo není. Vyprávìl kdysi Pán Ježíš podobenství o vinném keøi a o svém Otci, kterého pøedstavil jako vinaøe. A urèitì si docela dobøe pamatujeme na to, jak mluví o tom, že ratolest, která nese ovoce, je Otcem èištìna, aby ho nesla ještì víc. Ta, která je suchá, bude odøezána a spálena. Jiné podobenství vypráví o zlomyslném èlovìku, který pøišel v noci, aby na oseté pole rozházel koukol. Když služebníci vidìli, že mezi zbožím je i koukol, navrhli hospodáøi, že jej vytrhají. Pán øíká ne, pošlapali byste i pšenici. O žních se vše oddìlí. Pšenice pùjde do sýpky a koukol bude usušen a spálen. Èlovìk má rozum a svìdomí a tak mùže hodnotit stav svého spojení s Pánem, nemùže ale zrušit svátostné pouto. Nejde tedy o to "hlásit se"- ale být si vìdom, že jsem souèástí církve na základì køestního znovuzrození z vody a Ducha Svatého. Všímejme si velmi dobøe toho, zda dobøe poznáváme a pak taky správnì mluvíme, Jinak se neshodneme nikdy ani s Bohem, ani s lidmi. A to je zøejmì koøen vìtšiny problémù. Církev se buduje tím, jak jsou k ní

pøivtìlováni lidé køtem, nikoliv pøihláškou nebo tím, že se k ní, nebo k nìèemu jinému pouze hlásí. Souèasnost nás alarmujícím zpùsobem informuje, jak málo o tìchto základních vìcech víme. No a kde nejsou znalosti, jsou zase jen a jen problémy. Pán seslal Ducha Svatého, aby nám pøipomnìl vše, co zde ze strany Boží bylo vykonáno a aby nás uvedl do celé pravdy. Využívejme toho bohatì, abychom se nestali výrobci problémù, ale šastnými dìtmi Božími. P. František

* * *

Trpké plody Na rukou mísa zlatá a na ní hlava satá svatého Jana Køtitele Božího pøítele od poèetí i beze slov, výstraha pro Herodiadininy dìti. Jsou zde a tady potomci její zrady mají se strašnì rády. Bezhlavì touží po marnostech se Salomé tanèí na Køtitelových kostech vìøí, že zvítìzili a jeho hlas v sobì zahlušili. Obelhané sytostí živené podlostí touží po radostech svìta. Kup a zapla jejich písnièka, které uèili se od malièka.

P o u t n í z á j e z d n a S v a t ý H o s t ý nMají jen jeden cíl, Vážení farníci, v sobotu dne 18.8.2012 jedeme na pou na Svatý Hostýn - 100 leté výroèí korunovace Panny Marie.

urvat ten svùj díl, jež rozdává souèasnost a nemají nikdy dost.

Odjezd od Slovanu v 7.00, z autobusového stanovištì v 7.10 hod. Cena zájezdu je 220 Kè, platba v autobuse.

Prázdní, klaní se až k zemi dílu té nevìrnice proradné, kdo ví, co je spolu napadne? Nebo Køtitel je jim málo… Krista se jim zažádalo!

Zápis v sakristii. Informace na tel. 558 996 282 a 558 993 528 K. Hotaøová, D. Paduchová S pozdravem a díky Drahomíra Paduchová

Ave vìnováno hlasatelùm prázdnoty Rudinec Stanislav

M T R

4

M O S T 2 2 4 / X I X

P ě š í p o u d o S a n t i a g a d e C o m p o s t e l a Jelikož letos slavíme malé výroèí svátosti manželství a rozmýšleli jsme se pro spoleèný dárek, rozhodli jsme se k pìší pouti k hrobu sv. Jakuba do Santiaga de Compostela ve Španìlsku. K tomu, abychom svou pou absolvovali, jsme využili nabídku cestovní kanceláøe Miklas Tour z Prostìjova. V sobotu 30. èervna, kdy zaèaly dìtem prázdniny, odjíždíme s manželkou do Olomouce, kde s menší skupinkou dalších úèastníkù nastupujeme v pravé poledne do klimatizovaného autobusu, jenž je tou pravou oázou proti horku, které venku panuje. Cestou nastupují v Brnì poslední poutníci spoleènì se tøemi knìžími: Mons. ThLic. Václav Slouk, brnìnský dìkan a faráø u kostela sv. Jakuba, P. Josef Havelka, spirituál církevního studentského domova Petrinum a P. Pavel Fatìna, kaplan u kostela sv. Janù v Brnì – Bystrci. Noèním pøejezdem s povinnými bezpeènostními pøestávkami, v nedìli pøijíždíme do Cannes, tady je povinná devítihodinová pauza. Mše svatá, francouzsky, je slavena na blízkém ostrovì sv. Honorata, v kostele øádu cisterciákù, kteøí zde v klášteøe žijí a spravují okolí. Po prohlídce se vracíme výletní lodí zpìt a pak dle libosti následuje prohlídka mìsta, nákupy, koupání v moøi a slunìní na písèité pláži. K veèeru odjezd do hotelu typu Formule 1, mírnì, ale vytrvale prší. Brzké vstávání za deštì pøed šestou hodinou ranní a odjezd k poutnímu místu Lurdy. V basilice, v pøilehlé kapli sv. Anny, je slavena našimi otci mše svatá a v èeštinì. Sem tam nahlédnou zvìdavci, jelikož nám ale asi nerozumí, tak potichu odcházejí. Následnì se odchází k místu zjevení, kde se tvoøí špalír zájemcù, kteøí se osobnì chtìjí dotknout míst v jeskyni. Odjíždíme se ubytovat do charitního centra nad mìstem, abychom stihli veèerní „prùvod svìtla“. V devìt hodin je ještì pomìrnì dostatek svìtla a na cestu pøes námìstí pøed basilikou se vydává nespoèet vozíèkáøù v doprovodu jejich dobrovolných prùvodcù se zapálenými svíèkami, aby vzdali hold naší nebeské matce Pannì Marii. Jak èas plyne, zaèíná být svit z tisícù svíèek nepøehlédnutelný a pùsobí zvláštním pocitem štìstí. Je pøed jedenáctou veèerní, kdy slavnost konèí a za velmi melodických písní španìlských pìvcù se ubíráme noèní scenérií k ubytovnì, abychom plni dnešních zážitkù ulehli k zaslouženému a klidnému spánku. V úterý opìt brzký odjezd a èasovì dlouhá cesta po vynikající dálnièní síti. Míjíme pøedlouhé lány obilných a kukuøièných polí, místy již druhou sadbu, sluneènicí a také rýžová pole. Po 16. hodinì pøijíždíme ke klášteru Samos, v nìmž jsme ubytováni, v celách pro dvì osoby. Jedná se o živý klášter, tak je tøeba dodržovat klid – silencio – mlèení. Poutnická veèeøe, kterou pro nás pøipravují páni øidièi, byla na cestovní podmínky výborná. Prohlídka mìsteèka a veèerní mše byla vyvrcholením dnešního dne. Pøi nešporech zpívaných bratry mnichy, ovšem jsme nerozumìli

španìlštinì, až mrazilo, jak se kostelem rozléhalo jejich pìvecké nasazení. Nakonec požehnání poutníkùm na cestu a na samotný závìr poutnická Mariánská píseò, to bylo nìco. Støeda byla tím dnem, kterým zaèala naše pìší pou, více než 100 kilometrová. Mohlo se odcházet už ze Samosu, ale vìtšina se nás nechala pøevézt o 11 km do Sarrie. Byl to první den a radši nepøepálit zaèátek. Sluníèko lehce høálo, nebylo horko, èehož jsme se všichni nejvíc obávali. Vykroèili jsme na prvních 22 kilometrù chùze. Okolí bylo kouzelné, vesnièky s vùní chlévù, stájí a stodol, políèka s kukuøicí a obilím, krásnì zarostlé háje obrostlé bøeèanem, které poskytovaly dostatek stínu, pøed pøípadným ostrým sluneèním svitem. Toho jsme si moc neužili, zastihla nás i vydatná sprška deštì. Cílem byl Portomarin, kde až k veèeru pøed mší svatou zaèalo svítit sluníèko. Ubytování již bylo spoleèné cca pro 25 osob v pokoji, samí Èeši. Ètvrtek opìt brzo ráno, teplý èaj pøed odchodem a pak již 24 kilometrù pøed námi do Palas de Rey. Po necelé hodinì chùze zaèíná mrholit a tak to trvá až do cíle dnešního putování, teplota taky šla dolù, kolem 18°C, znaènì se ochladilo, na rozdíl od teplot, které panovaly u nás doma, jak nás naše dcery informovaly prostøednictvím SMS zpráv. Je svátek Cyrila a Metodìje a my vzpomínáme na poutníky, kteøí míøili na Velehrad. V tomto duchu se taky uskuteènila mše svatá, kterou otcové sloužili v místní tìlocviènì, jelikož naveèer již pršelo vydatnì a do místního kostela to bylo zhruba 30 minut. V turistické ubytovnì – albergue, jsme již dosti národnostnì namícháni, Italové, Španìlé, Francouzi, Poláci. Pøi veèeøi taky poprvé vidíme poutníky, kteøí jedou na koních, je to nádherné. Cyklisty – poutníky, ty jsme již potkávali od zaèátku našeho putování, ale koòáky poprvé. V pátek je pøed námi nejdelší úsek – 28 km. Je velice chladno, pouhých 15°C, mlha a mží. Cesta je kvùli poèasí nezajímavá, nic moc

nevidíme, nechceme se zastavovat cestou na obèerstvení, kterých je zde okolo dost. Stále odkládat vìci v suchém prostøedí je sice výborné, ale pak zase vycházet do chladu se nikomu zrovna dvakrát nechce, radìji pomalu stále jít. Je ovšem potøeba cestou sbírat do poutnického prùkazu – credencialu razítka, tak stejnì se zastavit aspoò pro nì musíme. Po tøetí hodinì docházíme do mìsta Arzua a míøíme do albergue, velice moderního s výtahem, praèkami a sušièkami, možností televize a pøipojení na internet. My využíváme pouze kuchyòku na uvaøení polévky ze sáèku a pak zastøešené sušárny na sušení promoklých vìcí a tìch, které si zde ruènì propereme. Mši slavíme v místním kostele a je koncelebrována za úèasti našich otcù, ve španìlštinì. Je sobota a tím pádem pøedposlední den našeho putování. Všechny pøedchozí dny jsme pøicházeli na daná místa mezi prvními, takže jsme se rozhodli, že vyrazíme o hodinku pozdìji, než všichni ostatní. Toho využily i další tøi poutnice. Prší, prší a prší, dalo by se øíct, že lije jako z konve. V takovém neèase se velice dobøe osvìdèí dobrá a kvalitní pláštìnka, která by mìla zakrývat i kolena, nejlépe ponèo, pod nìž se vleze i batoh, fotoaparát apod. Mìli jsme ji a slavila u nás v tomto neèase nejvìtší úspìch. Jednorázové pláštìnky jsou zcela nevhodné, o èemž se pøesvìdèili nejedni poutníci. Jemné otøení o keø nebo vìtvièku a je roztrhaná. Je s podivem jak se krásnì a voòavì dýchalo, když jsme procházeli eukalyptovými háji, d隝 ještì více umocòoval opojnou vùni tìchto stromù. Cílem dnešní cca 26 km trasy byl silnièní kruhový objezd s kamenným ukazatelem a na nìm poutní atributy sv. Jakuba, hùl, láhev a mušle – høebenatka. Odtud nás naši øidièi odvezli zpátky do Arzua k pøespání. Veèerní mše je spoleèná s italskými dìtmi, které rovnìž putují do Santiaga, je v italštinì. Jejich zpìv, místy i ètyøi hlasy, nás nadchl, že jsme je museli po

5

M O S T 2 2 4 / X I X závìreèném požehnání odmìnit potleskem a oni nezaháleli a pøidali nìco navíc. Nedìle je ten den, kdy dorazíme ke katedrále sv. Jakuba a bránou smíøení pøedstoupíme s našimi vinami, které zde máme zanechat a pokusit se zaèít nový život, takto nás na to pøipravil otec Josef. Vydáváme se na 13 km cestu, z místa z kterého nás vèera páni øidièi odvezli. Kráèíme ranním rozbøeskem s myšlenkami upøenými do vlastního nitra a bilancujeme náš dosavadní život. Pøed jedenáctou hodinou stojíme pøed katedrálou a spoleènì s ostatními se vydáváme k „cestì smíøení“ a hrobu sv. Jakuba. V pravé poledne je slavná mše svatá, pøi níž jsou taky èetné skupiny poutníkù, které došly na toto poutní místo. Na závìr je slavnostnì rozhoupána obøí kadidelnice – Botafumeiro. Plni nevšedního zážitku a nespoutané radosti, která nás obklopuje, si tiskneme ruce se všemi našimi poutníky. Odcházíme se ubytovat do „Seminario Menor“ a pak až do veèeøe mùžeme relaxovat nebo rozjímat, každý dle svého gusta. Pondìlní ráno nás pøivítalo zataženou oblohou, celé dopoledne pøed polední mší svatou v katedrále jsme strávili bloudìním po mìstì, navštívili jsme tržištì, poštu, stánky a také jsme si udìlali èas na rozjímání v „Kostele duše“, v nìmž byl klid a pokoj. Odpoledne byl výlet na „konec svìta“ – mys Finisterre, nejzápadnìjší místo evropského kontinentu u atlantického oceánu, cca 60 km vzdáleného od Santiaga. Zde konèí nìkteøí poutníci cestu a zbavují se nepotøebných vìcí, pomalu se toto skalnaté místo stává smetištìm. Kousek odtud, na písèité pláži, byla možnost koupání a odpoèinku. Naveèer v „seminariu“ nastalo balení všech vìcí a pøíprava pro klidný a tichý úterní brzký odchod, a nerušíme ostatní poutníky následujícího dne, kterým jsme se již vydávali na zpáteèní cestu k domovùm. Èeká nás dlouhá cesta k mìstu Zaragoza, do nìhož pøijíždíme po 16. hodinì, kdy zde konèí siesta a otvírají se obchody. Nejdøíve je sloužena v boèní kapli sv. Antonína baziliky Santa María del Pilar - Panny Marie na Sloupu mše svatá a pak krátká pøestávka na prohlídku mìsta. Odjíždíme po šesté veèer, je horko a cestou na místo našeho noclehu v mìstì Lleida, míjíme nultý poledník, tudíž už jsme na východní stranì

é m

polokoule. Hotel je zcela nový a klimatizovaný, tak si do následující rána mùžeme navolit požadovanou teplotu v pokoji, podle sebe. Vèasný odjezd dvanáctého dne ke klášteru Montserrat bylo dle programu našeho pana prùvodce správné øešení. Pøijeli jsme jako první a tak jsme v bazilice s Èernou Madonou mohli slavit v kapli za oltáøem mši svatou v poklidu. Poté nás pøekvapily davy návštìvníkù, kteøí se hrnuli k prohlídce samotného kláštera. Zvuk zvonù, jež se rozeznìly, byl impozantní, nesl se mezi skálami a rozléhal se do dalekého okolí. Cesta pokraèovala do Arles, už Francie. Velmi historické mìsto z mnohých památek zaøazených do svìtového dìdictví UNESCO: antické divadlo, láznì, nekropole a románský klášter sv. Trophima. Vše se nedalo shlédnout, pøesto velká èást zùstane v pamìti. Odjíždìli jsme za sluneèného teplého veèerního dne s úžasnými pocity z oslnivé krásy tohoto mìsta. Poslední usínání v posteli bylo nedaleko opìt v hotelové síti Formule 1. Ètvrteèní hotelová snídanì byla tou poslední, která byla zajištìna cestovní kanceláøí. Již bez pøespání na lùžku cestujeme do Monaka, kde je povinná devítihodinová pøestávka. V kapli katedrály sv. Mikuláše jsme slavili mši svatou, v èeštinì, následovala prohlídka výmìny stráže u knížecího paláce, možnost návštìvy oceánografického muzea, kasina a koupání na pláži. Každý si mohl vybrat, ale vìtšina se rozhodla pro pláž a relaxaci pøed nároènou zpáteèní noèní jízdou. O pùl osmé veèer opouštíme mìsto oplývající bohatstvím a jedeme už nonstop domù. Cesta probíhala náramnì dobøe, plánovaná èasová doba 18 hodin byla zkrácena o hodinu. Dobrý prùjezd mýtnými bránami, žádné kolony nebo havárie. Páteèní ráno již v Rakousku nás pøivítalo deštìm a chladem. Pøíjezd do Brna nebyl o nic ménì jiný. Osobní rozlouèení se všemi vystupujícími úèastníky a zároveò poutníky zájezdu a pak se zbytkem do Olomouce. Vyhledáváme si vlakové spojení a kolem pùl páté nás již z dálky vítají komíny a na nádraží naše dcery. Dalo by se povídat celé hodiny a psát dlouhé èlánky, a pøesto by ještì nebylo vše øeèeno, pokud to sami osobnì neprožijete. Naplnìni

láskou, mírem a klidem jsme se navrátili zpìt. Velkou mìrou k tomu pøispìli všichni poutníci jak naši, tak ti, které jsme cestou potkávali. V neposlední øadì a po právu patøí velké podìkování našim otcùm, jež nás doprovázeli a byli tím pravým svìžím duchovním vedením po celý èas zájezdu. V katedrále v Santiagu jsme obìtovali a zanechali vše, co jsme mìli v mysli bìhem pouti, tak jak jsme k tomu byli vybídnuti. S lehkostí se vrátili, což se na váze dárkù ale nedá poznat, a pak se teprve divili, co máme za sebou. Místy jsme vidìli, že èlovìk skoro šahal na dno, ale víra jej znovu postavila a s dùvìrou se vydal dál a nakonec vùbec nelitoval. Na závìr nìkolik údajù o pouti: • Páni øidièi s námi najeli 6564 km • Pìší poutníci musí ujít nejménì 100 km, my ušli 113 km; to platí i pro „koòáky“ • Cyklisté musí ujet aspoò 200 km • 113 km bylo celkem 163 116 krokù • Nejstarší úèastník byl 80letý pán a nejmladší 9letá holèina • Cestovalo 46 poutníkù z Èech, Moravy, Slezska až po Slovensko Chcete poznat za 14 dnù nesèetnì památek a jít s poutníky od Japonska až po Brazilce, Mexièany, Kanaïany a mnoho dalších? Pak neváhejte a jdìte do toho, my osobnì jsme nejeli a nešli naposledy. Máte obavy s dorozumíváním? Bez problémù, ruce jsou nejlepší øeè. A pár slovíèek, které budete slýchat nesèetnìkrát, se nauèíte velmi jednoduše. Takže Buen camino, Hola ATK

* * *

P o r a d n a p r o ž e n y a d í v k y v n o v ý c h p r o s t o r á c h a s n o v ý m n á z v e m Již tøi mìsíce ubìhly od ukonèení èinnosti Poradny pro ženy a dívky v Tøinci. Èinnost poradny byla ukonèena po sedmnácti letech z nedostatku financí. Paní Pavlíková, pastoraèní asistent Ostravskoopavského biskupství, která v poradnì pracovala jako dobrovolník, se obrátila s prosbou na paní Bezecnou, zda by mohla v prostorách Charity poskytovat služby bývalé poradny. Po posouzení a následném schválení mìstem Tøinec mùže poradna, která je zaøízením Centra pro rodinu a sociální péèe o.s., poskytovat vztahové poradenství a to každé úterý a ètvrtek v dobì od 10.00 do 16.00 hodin. Do poradny jsou zvány snoubenecké páry se zájmem o konzultaci v oblasti pøirozeného plánování rodièovství. Poradna Tøinec bude dále pokraèovat v pøednáškové èinnosti na základních školách, kde se bude snažit orientovat mládež k zodpovìdnému pøístupu, sexualitì, rodièovství a vztahùm mezi lidmi vùbec. Za poradnu Libuše Pavlíková Kontakt: Kamionka, ul. Pøátelství 1009 (bývalá pošta) Tel.: 605 410 705 Email: [email protected]

6

M O S T 2 2 4 / X I X

Panna Maria Královna Prázdniny se pøehouply do druhé poloviny, je tady srpen. Zaèátek školy se sice nenápadnì blíží, ale èeká nás ještì celkem dost volných dnù. Jistì aspoò nìkteré z nich budou ještì plné sluníèka i prázdninových dobrodružství. Mùžete se taky pøihlásit na farní minitáborek nebo se vydat do Vendrynì za indiány. Uprostøed léta nás taky èeká jedna oslava. Chcete vìdìt jaká? 15. srpna slavíme svátek Nanebevzetí Panny Marie. Nanebevzetí znamená, že Panna Maria byla po smrti vzata s tìlem i duší rovnou do nebe a Pán ji vyvýšil jako královnu všeho tvorstva. Ona je Královnou moudrou a laskavou a moc ji zajímá to, jak se nám žije tady na zemi. Ráda nám pomáhá najít cestu do nebe. Mùžeme jí svìøit všechno, co prožíváme. A taky jí nezapomeòme podìkovat.

C z ę s t o c h o w a 2 0 1 2 Jak už je v naší farnosti zvykem, vyrážíme každoroènì s dìtmi z naší farnosti na pou do polské Czêstochowe. Musím øíct, že v letošním roce byl docela problém naplnit autobus. Nejprve se zdálo, že bude autobus plný, ale v týdnu pøed odjezdem se zaèaly dìti odhlašovat, a to z rùzných dùvodù: pøesunutí termínu školních radovánek, rodinné oslavy, na které se rodièe náhle rozhodli jít a tak podobnì. Nakonec jsme ale pøece jenom odjeli, by v menším poètu. Trochu mi ale bylo líto, že z dìtí, které letos byly u prvního svatého pøijímání se moc nových tváøí poutì nezúèastnilo a jely pøedevším ty, které už tam byly. Ale pøesto se všechny dìti tìšily, jejich oèi záøily a to je dùležité. Pevnì vìøím, že v pøíštím roce se pøidají nové mladé rodiny! Zejména bych si moc pøála, aby tato pou byla více obsazena dìtmi od prvních svatých pøijímání a jejich rodièi! Ale zpìt k zájezdu. Celou cestu z Tøince do Czêstochowe jsme v autobuse hráli biblický kviz, zpívali písnièky, modlili se a hlavnì radovali z toho, že jedeme vstøíc náruèi Pannì Marie. Tam nás èekal pøipravený program, kdy dìti zpívaly a tanèily s P. D³ugoszem. Dìti veøejnì

Úkoly 1. Jak se jmenoval tatínek Panny Marie? Zjistíš to, když do prázdných políèek doplníš poèáteèní písmena vìcí, které jsou na obrázcích. 2. V písnièce doplò chybìjící písmena a slož z nich slovo (podle èísel) - vyjde název, kterým se Panna Maria oznaèila, když ji pøi zvìstování navštívil andìl.

Mini táborek Kdy: 22. 8. 2012 støeda Sraz: 8 hod. ráno u kostela Návrat: 20 hod. ke kostelu Sebou: nìco na psaní, malé kapesné, plavky a ruèník, svaèinku, pití, párek Program: podle poètu pøihlášených dìtí a poèasí Cena: zdarma Prosba: Obracím se na všechny, kdo by chtìli jakkoliv pomoci (finanènì, koupením sladkostí, upeèením nìèeho), a se ozve telefonicky nebo elektronicky. Velký Pán Bùh zapla. Už se moc na všechny tìším. Silva

605 325 749, [email protected]

sdìlovaly, jak a kde vznikají jejich modlitební spoleèenství, zejména rùžencové kroužky. Poté následovala mše svatá. Pøekvapilo mne, že bìhem mše svaté nebylo ètené ètení a evangelium, ale v obrázkové formì. Tato forma byla moc hezká a líbila se mi moc. Navíc se dìti aktivnì zapojovaly do mše svaté moc pìkným zpùsobem, byl to pro všechny krásný duchovní zážitek. Naše dìti napøíklad nesly jako dary k obìtování chléb, oplatky a bramborové rùžence. Po mši svaté byly vypuštìny bílé holubice, symboly míru a dìti upøenì sledovaly, kam letí ... Bylo to moc dojemné... Musím øíct, že pøed cestou, pod dojmem odhlašování a nižšího poètu úèastníkù jsem si zklamanì øíkala, že akci organizuji naposled. Nakonec ale, pod dojmem zážitkù a tváøí našich dìtí, jsem si øekla, že nemohu podlehnout pocitùm zmaru a vìøím, že pøíští rok dáme dohromady vìtší skupinu a opìt pojedeme k Pannì Marii Czêstochowské. Èlovìk se nesmí nechat vzít radost a elán. Nakonec bych ráda podìkovala všem, kteøí finanènì podpoøili náš zájezd, zejména zaplacení autobusu a nákup sladkostí pro dìti, v první øadì Otci Františkovi. Dìkuji všem, kteøí jste mìli odvahu a chu vyrazit na tuto pou. Dìkuji, že jste na chvíli „opustili“ své poèítaèe a jiné aktivity a jeli. Byli jste suproví!!! Na závìr mám na všechny rodièe a nejenom: co 14 dnù prosím zùstaòte na chvíli v kostele po mši svaté v 10 hodin a spoleènì s dìtmi se pomodlíme jeden desátek svatého rùžence. Zaèneme v záøí. Je to aktivita Podwórkowych Kó³ek Róžañcowych. Dìkuji, o termínech budete informováni pøi ohláškách v kostele. „S.K. - mamina 25 dìtí“ (tuto pøezdívku jsem dostala od dìtí ...)

7

M O S T 2 2 4 / X I X

2 0 1 2Spotkanie Wspólnoty Sympatyków Radio Maryja z Wspólnot¹ La vie Montante w Mistku „Každé ráno si mohu vybrat: Pamatovat si problémy a hoøké chvilky v minulosti, nebo být vdìèný za každý krásný okamžik, který je mi dán ještì dnes!“ Jiøina Šiklová „Œpieszmy siê kochaæ ludzi, tak szybko odchodz¹, i ci co nie odchodz¹ nie zawsze powróc¹. I nigdy nie wiadomo, mówi¹c o mi³oœci, czy pierwsza jest ostatni¹, czy ostatnia pierwsz¹.” ks. Twardowski Poniedzia³ek 18 czerwca by³ dniem niezwykle ciep³ym i pogodnym. Nasi gospodarze – seniorzy z Wspólnoty La vie Montante z Mistku z którymi spotykamy siê od oœmiu lat, przygotowali powitanie naszej grupy w ogrodzie dziekañskim. Tam w otoczeniu zieleni, przy bogato zastawionych sto³ach oraz dŸwiêkach muzyki – gitara, flet – bardzo mi³o mija³ czas na wspomnieniach z ubieg³ych lat. G³ównym programem naszych spotkañ jest zwiedzanie koœcio³ów, poznawanie historii i wspólna modlitwa. Z ogrodu przeszliœmy do pobliskiego koœcio³a œw. Jakuba w Mistku. Podziwialiœmy piêkne wnêtrze, wspania³e nowoczesne witra¿e i Drogê Krzy¿ow¹. Drugim naszym przystankiem by³ koœció³ pw. œw. Józefa w Frydku - Starym Mieœcie. Tam prze³o¿ony redemtorystów O. Jan Sokulski CSsR odprawi³ w intencjach naszych Wspólnot Mszê Œwiêt¹ i wyg³osi³ piêkne kazanie o tym czego nas uczy Pan Jezus. Oto przynajmniej fragment: „...A dnes Pan Ježíš øíká, abyste neodporovali zlu a nechtìli za zlo odplatit zlem, to zlo nepøemùže, ani náhodou, ale rozmnoží ještì více køivdy. Tak jakoby èlovìk dnešní doby zapomnìl na Ježíšova slova, jakoby èlovìk dnešní doby vùbec si toho nevšímal. Chce udìlat ze sebe Pána Boha, který urèuje právo. Ale právo pro sebe, ne pro spoleènost. To všechno je výsledek obrovského egoismu, to všechno je výsledek toho, že èlovìk zapomíná tak èasto na Pána Boha… Nenásilí nikomu z nás nespadne do klína. To se nestane automaticky. Vše zaèíná v tom nejmenším spoleèenství, jakým je rodina. Právì tam se èlovìk uèí všemu, tam se èlovìk uèí tomu, že není sám. Tam se èlovìk uèí, že má i druhému pomáhat. Tam se èlovìk uèí tomu, že když jedná s láskou, najednou má obrovskou moc, že láska nemìní jenom jeho, ale i všechno kolem. Najednou zaèíná vidìt a cítit, že je potøebný partner, manžel, že všichni chtìjí pobýt ve svém spoleèenství. To je to, èeho nás uèí Pan Ježíš. Každý z nás se tomu uèí do posledního dechu a nikdy to nebude dokonalé. Øíká se, že práce nad sebou samým to je ta nejtìžší práce. Pozorujeme to sami na sobì. A za každého z nás se Panna Maria pøimlouvá a svatý Josef a je pro nás vzorem pokorné práce. Každý èlovìk touží po pokoji, a ten pokoj nám dává jen Bùh. A poslání dnešního evangelia je krásné: abychom ten pokoj i radost rozdávali všem kolem nás a pak uvidíme tu krásu.“ PóŸniej dowiedzieliœmy siê o wszystkich koœcio³ach nale¿¹cych do parafii frydeckiej oraz wiele ciekawostek o redemtorystach. Po wspólnym obiedzie przyjechaliœmy do Ks. Radka

Drobisza, proboszcza w Skalicy ko³o FrydkuMistku. Parafialny koœció³ œw. Marcina jest samodzieln¹ parafi¹ od roku 1785. W latach 1844-1848 zosta³ poszerzony do 45 m d³ugoœci i jest najd³u¿szym koœcio³em w dziekanacie frydeckim. W latach 2001-2006 przebiega³ remont generalny. Podziwialiœmy ile tego wszystkiego dokona³ Ks. Radek z swoimi parafianami. Nie tylko byliœmy zachwyceni piêknymi malowid³ami na suficie, ale tak¿e ciekawymi akcjami. W okresie Adwentu odby³a siê pieniê¿na zbiórka na sierociniec Burkina Faso w Afryce. Teraz przebiega zbiórka na Dom dla nauczyciela na misjach w Vanuatu. Ks. Radek organizuje tak¿e obozy dla dzieci oraz ró¿ne akcje dla ministrantów za których jest odpowiedzialny. Ostatni koœció³, który zwiedziliœmy by³ w Górnych Domas³owicach pw. œw. Jakuba Starszego. Z histori¹ koœcio³a zaznajomi³a nas w zastêpstwie Ks. proboszcza Mgr. Jana Vechety animatorka La vie Montante Mgr. Maria Tvrdá. Zobaczyliœmy nie tylko piêknie utrzymany koœció³, ale tak¿e Parafialn¹ Kawiarenkê na plebanii, w której mog¹ parafianie po niedzielnej Mszy œwiêtej jeszcze przy kawie lub herbatce mile pogawêdziæ. Z ¿alem ¿egnaliœmy siê z naszymi przyjació³mi, cz³onkami Wspólnoty seniorów z La vie Montante. Przygotowali dla nas bardzo ciekawy program, byœmy nie tylko poznali piêkno koœcio³ów, wspólnie prze¿ywali Eucharystiê, ale tak¿e naczerpali radoœæ, która p³ynie z wiary w Boga, dostrze¿enia piêkna i dobroci drugiego cz³owieka. Bogactwem cz³owieka jest drugi cz³owiek, i choæ dzisiejszy œwiat zapomina o tej prawdzie, to przed ni¹ nie ucieknie. Dialog z cz³owiekiem uczy dialogu z Bogiem. Dzisiaj, gdy tak du¿o mówi siê o kryzysie ekonomicznym, kryzysie ma³¿eñstw, kryzysie m³odzie¿y pozbawionej nadziei, zapominamy modliæ siê i ofiarowaæ Panu Bogu swój czas. Bóg jest mi³oœci¹ i wzywa nas abyœmy o¿ywili nasz¹ wiarê. Wzywa nas do powrotu do wiary naszych ojców, do wiary pokornej, prostej, codziennej, w której ka¿dy poprzez modlitwy wzrasta. Najpierw

musimy poznaæ siebie, ze wszystkimi darami i mo¿liwoœciami danymi nam przez Boga. Szanowaæ dar, który przyjêliœmy – swoje w³asne ¿ycie. Nie porównywaæ siê z innymi i nie oceniaæ siê na tej postawie. Czêsto myœlimy, i¿ wzmocnimy poczucie w³asnej wartoœci tym, ¿e bêdziemy mieæ wszystko, co potrzebne do ¿ycia. Zapominamy, ¿e nie ten jest szczêœliwy, który wiele posiada, ale ten, który ma³o potrzebuje. Wa¿ny jest stan naszego serca, wype³niony Bo¿ym Pokojem, Bo¿¹ Mi³oœci¹, Dobroci¹ i Mi³osierdziem. Nie da siê ¿yæ bez radoœci i pokoju. Musimy zastanowiæ siê nad nasz¹ postaw¹ wobec Jezusa obecnego w drugim cz³owieku. PrzyjaŸñ, to piêkny i drogocenny dar, za który trzeba dziêkowaæ Panu Bogu. By³ to piêkny dzieñ, w którym najistotniejsze by³o spotkanie z Bogiem i drugim cz³owiekiem, za ten dar dziêkujemy seniorom z La vie Montante na czele z ich animatork¹ Mgr. Mari¹ Twrd¹ i cieszymy siê na jesienne spotkanie u nas w Trzyñcu. Nebeský Otèe! Celý následující den chci všechno dìlat tak, jak to dìlal tvùj jednorozený Syn, když chodil po zemi a všude konal dobro. Každého èlovìka, kterého potkám, mi posíláš ty, abych v nìm vidìl svého bratra. A se v mých slovech i èinech vùèi každému projevuje láska Kristova. A ode mne nikdo neodejde, aniž bych mu øekl alespoò dobré slovo. A se umím vžívat do situací druhých a zapomínám na sebe. A nikdy nejsem nepøívìtivý, urážlivý, ale a jsem milý a srdeèný. A je ve mnì vždy alespoò jiskra humoru, který je tak potøebný. K tomu všemu prosím o pomáhající milost skrze Ducha svatého. A dovol mi, Otèe, abych každého tøeba jen málo pøiblížil k tvému Synovi skrze Pannu Marii. Amen. Jan XXIII. Irena Szymonikowa

8

M O S T 2 2 4 / X I X

Poøad bohoslužeb v srpnu N e d ě l n í l i t u r g i e v s r p n u § Nedìle 5.8.2012 – 18. nedìle v me- § První pátek v mìsíci - litanie 18. nedìle v mezidobí (5.8.) 1. ètení: Ex 16,2-4.12-15; 2. ètení: Ef 4,17.20-24; Evangelium: Jan 6,24-35 Žalm: odp. Nebeský pokrm dal jim Hospodin. Ref. Pokarmem z nieba Pan swój lud obdarzy³. 19. nedìle v mezidobí (12.8.) 1. ètení: 1 Král 19,4-8; 2. ètení: Ef 4,305,2; Evangelium: Jan 6,41-51 Žalm: odp. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý. Ref. Wszyscy zobaczcie, jak nasz Pan jest dobry. 20. nedìle v mezidobí (19.8.) 1. ètení: Pø 9,1-6; 2. ètení: Ef 5,15-20; Evangelium: Jan 6,51-58 Žalm: odp. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý. Ref. Wszyscy zobaczcie, jak nasz Pan jest dobry.

zidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pondìlí 6.8.2012 – svátek Promìnìní

Pánì. § Ètvrtek 9.8.2012 – svátek sv. Terezie

Benedikty od Køíže, panny a muèednice, patronky Evropy. § Pátek 10.8.2012 – svátek sv. Vavøince,

jáhna a muèedníka. § Nedìle 12.8.2012 – 19. nedìle v me-

zidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky.

22. nedìle v mezidobí (2.9.) 1. ètení: Dt 4,1-2.6-8; 2. ètení: Jak 1,1718.21b-22.27; Evangelium: Mk 7,1-8.1415.21-23 Žalm: odp. Hospodine, kdo smí prodlévat ve tvém stánku? Ref. Prawy zamieszka w domu Twoim Panie.

bevzetí Panny Marie. § Nedìle 19.8.2012 – 20. nedìle v me-

zidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Pátek 24.8.2012 – svátek sv. Barto-

lomìje, apoštola. § Nedìle 26.8.2012 – 21. nedìle v me-

zidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. zidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské

veèeøadlo. § V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají

v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. § Každý ètvrtek po veèerní mši svaté je

adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 19.00 hodin. § Každý první pátek je po ranní mši

most

§ Mše svatá v Domovì pro seniory na

Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je

sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší svatou pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývìsku v kostele!

Úmysly Apoštolátu modlitby – srpen 2012 Denní modlitba Apoštolátu: Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì, spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové pro tento mìsíc: 1. úmysl všeobecný: Aby s vìzni bylo zacházeno se spravedlností a úctou k jejich lidské dùstojnosti. 2. úmysl misijní: Aby mladí lidé, povolaní následovat Krista, byli ochotní hlásat evangelium ve všech konèinách svìta. 3. úmysl národní: Aby rodièe a kmotøi byli biømovancùm oporou a pøíkladem.

svaté výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. § Každý pátek vyjma prvního pátku je

Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz

zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu.

§ Støeda 15.8.2012 – Slavnost Nane-

§ Nedìle 2.9.2012 – 22. nedìle v me-

21. nedìle v mezidobí (26.8.) 1. ètení: Joz 24,1-2a.15-17.18b; 2. ètení: Ef 5,21-32; Evangelium: Jan 6,60-69 Žalm: odp. Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý. Ref. Wszyscy zobaczcie, jak nasz Pan jest dobry.

a

výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství.

Pøíští èíslo MOSTu vyjde 2. záøí 2012. Pøíspìvky mùžete zasílat do 22.8.2012.