250 Číslo 250/ročník XXI.
říjen 2014
Proti dobrovolnému daru
Vyhnání z ráje
A Bůh Jahve ho vyhnal ze zahrady Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Vyhostil člověka a postavil před zahradu Eden cherubíny a plamen blýskavého meče, aby střežili cestu ke stromu života. Gen 3, 23 - 24
2
MOST 250/XXI
Františkovo desatero Vypněte televizi, respektujte přírodu, neusilujte o to přivést druhé ke své vlastní víře. To jsou tipy papeže Františka na šťastnější a spokojenější život. Papež je veřejnosti odhalil v rozhovoru publikovaném 27. července ve venezuelském týdeníku Viva. 1. Žij a nechej žít Každý z nás by se měl řídit tímto heslem, říká papež. Heslo je velmi podobné jednomu italskému hlásajícímu "Pohybuj se vpřed a to samé dovol i druhým". 2. Rozdávej druhým kousek sebe "Lidé mají být vůči svému okolí otevření a velkorysí," upozorňuje František, protože "pokud se stáhneme do sebe samých, riskujeme tím, že se staneme egocentriky." 3. Životem postupuj klidně Papež, který působil jako učitel literatury na střední škole a své znalosti z této oblasti využívá i dnes, se inspiruje románem Ricardo Guiraldese. V něm se hlavní hrdina gaučo Don Segundo Sombra ohlíží za svým životem. Don Segundo popisuje, že v mládí byl říčkou plnou kamení, kterého se nedokázal zbavit. V dospělosti rychle plynoucí řekou a ve stáří kaluží, na jejíž hladině je pohyb, i když minimální, znatelný. Svatý Otec řekl, že se mu obzvláště líbí přirovnání ke kaluži. Ta má podle něj schopnost pohybu doprovázeného laskavostí, pokorou a klidem. 4. Zdravý způsob trávení volného času U lidí se vytrácí potěšení z umění, literatury a hraní si s dětmi, lituje papež. "Konsumerismus přináší úzkost a stres a obírá lidi o zdravý způsob trávení volného času," říká a vyzývá: "Třebaže mnoho rodičů pracuje dlouho do večera, musí si najít čas na své děti. Rodiny by rovněž během společného stolování měly vypnout televizi. Televize sice je důležitý zdroj informací, během jídla lidem ale znemožňuje vzájemnou komunikaci."
5. Neděle je svátek Podle papeže by se v neděli nemělo chodit do práce, protože neděle je dnem rodiny. 6. Důstojná pracovní místa "Hledejme inovativní způsob a vytvořme pro mladé lidi důstojná pracovní místa. Pokud se nám to nepodaří, propadnou mladí drogám a budou náchylnější k sebevraždám," vysvětluje. Dát lidem jídlo podle mínění papeže nestačí. "Důstojnosti je dosaženo až tehdy, kdy domů přineseme jídlo za námi vydělané peníze," uzavírá. 7. Respekt k přírodě Přírodu musíme respektovat a starat se o ni, uvádí hlava katolické církve. "Environmentální degradace je jednou z největších výzev, před kterou stojíme. Otázka, jíž zcela ignorujeme, je: 'Nepáchá lidstvo sebevraždu tím, jak bezohledně a tyransky s přírodou zachází?'" 8. Nebuďme negativní Papež upozorňuje, že by lidé měli přestat být negativní. "Když mluvíme špatně o druhých, značí to jen naše nízké sebevědomí. Umět se rychle přenést přes negativní věci je zdravé," uvádí. 9. Respektujme víru druhých "Druhými lidmi se naopak můžeme inspirovat a rozvíjet se díky vzájemné komunikaci. Přivádění druhých na svou víru je ten nejškodlivější a paralyzující aspekt všech náboženství." Svou myšlenku František následně rozvíjí: "Přístup 'Mluvím s tebou, abych tě přesvědčil', je špatný. Každá osoba vede dialog. Církev se rozrůstá tím, že k sobě nové členy něčím přitáhne, ne tím, že je přemlouvá." 10. Pracujme pro mír "Žijeme v čase válek. Svou výzvu k míru musíme doslova křičet," komentuje papež a upozorňuje, že mír někdy mylně budí dojem ticha a klidu. "Mír není nikdy klidný. Mír musí být proaktivní a dynamický," uzavírá své myšlenky.
Likvidace lepry Milí čtenáři, možná jste už někdy něco málo zaslechli o Likvidaci lepry (LL), křesťanské organizaci, která již přes 22 let usiluje o léčbu lepry (malomocenství). Na počátku byla pouhá idea, nápad a myšlenka, která skrze modlitbu a konkrétní postupné kroky se přetavila v dobrého bojovníka proti malomocenství – nemoci – s níž se setkáváme v biblickém světě i v životě Ježíšově. Sám však nikdo neobstojí, je důležité hledat dobré spojence, dobré partnery, kteří napomohou dobré nápady co nejlépe a nejúčinněji realizovat. Proto jsme i my hledali, a také jsme nalezli! Potvrdilo se nám tak přísloví „kdo hledá, najde“. V našem „boji“ proti lepře jsme získali opravdu dobrého a udatného spojence, jímž je německá organizace DAHW, vskutku opravdoví profesionálové! Tato organizace působí již od roku 1957 a svoji činnost vykonává na více než 300 místech světa (prakticky ve 40 zemích). Kromě DAHW máme své partnery i v Indii, kteří řídí dvě nemocnice sv. Josefa - v Bhilai Pahari a v Phulapahari. Obě byly vybudovány a stále jsou podporovány z prostředků LL. V současnosti podporujeme další projekty v Kolumbii, Libérii a v Indii. Jedná se převážně o finanční podporu leprostanic (stanice malomocných), která zahrnuje náklady provozní, náklady na léky, obvazový materiál a jiné. Kromě malomocenství se podílíme i na léčbě tuberkulózy a onemocnění buruli. Naše činnost, a její rozsah jsou podmíněny počtem a štědrostí dárců. V této souvislosti můžeme poznamenat, že i ve vaší farnosti máme dárce, kteří se svými dary podílejí na odstraňování utrpení mnoha nemocných a na okraj společnosti vytlačovaných lidí. Všem dárcům tímto děkujeme! Jsme jim opravdu vděčni za to, že můžeme pomáhat a být nadějí pro malomocné (vděk samých nemocných nedokážeme ani vyjádřit). Zároveň chceme přizvat k tomuto dílu milosrdenství i další. Bohatství, kterým oplýváme a pomocí něhož se snažíme pomáhat, jsme získali a získáváme pomocí poměrně malých, ale vytrvalých a pravidelných darů. Někdy se jedná o částky v rozmezí 200 – 300 Kč. Milí čtenáři, sestry a bratři, pokud by těchto pouhých pár vět ve Vás vzbudil zájem více poznat naši činnost, rádi přijedeme. Pro všechny zájemce uspořádáme poutavou přednášku, včetně bohaté fotodokumentace. Více informací o nás můžete rovněž získat na: www.lepra.cz; nebo také na tel. číslech 222 514 201; 603 555 995. Lze nám také napsat na e-mail:
[email protected] nebo na adresu: Likvidace lepry Josefská 43/4, 118 00 Praha 1 Pokud budete chtít přispět na naši činnost, můžete tak učinit na účet našeho konta: 2400259272/2010 S přáním Boží přízně Vás všechny zdravíme, za tým LL Vám žehná P. Dr. Vojtěch Eliáš prezident LL, biskupský vikář AP
3
MOST 250/XXI
A ještě jedno... V minulém zářijovém čísle MOSTu jsme se zastavili u posvátných prostor. Vedly nás k tomu "dny" našeho farního kostela: poutní slavnost a pak výroční slavnost jeho posvěcení, Bylo třeba připomenout, že všechna posvátná místa mají právo na úctu a respekt, protože jsou místem, na kterém se stáváme bližšími Bohu samému. Prostor kostela není třeba více vysvětlovat a prostor hřbitova? To je místo posledního odpočinku těl našich zesnulých, místo úcty k nim a taky místo, kde by člověk měl přemýšlet o vzkříšení a životě budoucího věku. Nad kolika hroby byla vyslovena modlitba posvěcení dříve, než tam byla spuštěna rakev s tělesnými pozůstatky… Dnes se k jakési kompletnosti musíme podívat na jednu věc, která se zvláště kostela a liturgie týká. Člověk má totiž sklon začít si dělat právo na místo, kde se objevil, kde stojí. Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl žákem 6. třídy základní školy. Měli jsme kromě jiných předmětů takzvanou občanskou výchovu a právě v 6. třídě jsme probírali celý rok pravidla společenského chování a etiky. Měli jsme k tomu knihy paní Mileny Majorové, která byla ve své době opravdu znalkyní v oboru. V kapitole o návštěvách tak trochu s humorem varuje, abychom ne každé návštěvě nabídli: „...tak tu buďte jako doma.” A pak popisuje všelijaké moresy, které člověk doma dělá, aniž si uvědomuje, že je to pod jeho lidskou úroveň, ale omlouvá se: vždyť je to doma, doma na tom nezáleží. A paní Majorová píše: „Právě doma na tom záleží, protože tam žijeme s lidmi nejbližšími a lidmi, které máme nejvíce rádi. Tam by mělo být naše chování a jednání ukázkové…” Jak je tomu v kostele? Kostel je místo bohoslužby a tady je třeba na prvním místě připomenout, že bohoslužba není prostor pro mou seberealizaci někdy až do té míry, že skutečnost přítomného Boha by měla být jaksi vystěhována do předsíně, nebo ještě lépe přede dveře a až já se realizuji, pak ať se vrátí. Takhle zcela určitě ne. Liturgie musí být proniknuta postojem sv. Jana Křtitele: „Já se musím umenšovat, aby ON mohl růst”. Liturgie musí být určitou skloněností před Bohem, od něhož pocházejí všechny dobré dary. A jak
tomu někdy bývá? Několik obrázků, které jsou známy řadě kněží. Chystá se svatba. Nějaký týden před ní přichází rodina s hotovou věcí: „Pane faráři, my jsme si objednali varhaníka, sbor či scholu a taky květinovou výzdobu. Mohli bychom si v pátek před svatbou přijít nazdobit lavice? ” Zkuste si představit, že někoho v rodině čeká operace žlučníku. Den před nástupem pacienta do nemocnice přijde rodina do nemocnice a primáři řekne: „Pane primáři, my jsme si objednali doktora, který bude operovat, sestry, které budou asistovat i prádlo na operační sál. Mohli bychom si přijít nazdobit večer operační sál?” Co by asi pan primář řekl? Souhlasil by? Tady nejde o nějakou závist, nebo nevím co, ale o docela normální řád a pořádek. Jen tak na okraj: proč zdobit lavice? Mohou si snoubenci nazdobit třeba sedadla ve svatební síni Městského či Obecního úřadu? Mohou si pozvat oddávajícího podle své chuti třeba z druhého konce republiky? Lavice jsou nábytek a nábytek se přece nezdobí, je krásný v té své podobě. Liturgie je vázána určitými předpisy a normami, které mají chránit její krásu a srozumitelnost. Veškeré bohoslužebné texty musejí mít souhlas příslušné autority. Stačí se podívat do zpěvníku či misálu a lekcionáře či jiných liturgických knih: vždy je tam povolení příslušné autority, aby liturgie byla liturgií, ze které je cítit přítomnost Boha. Bůh není nějaký přívěsek, bez kterého se třeba i obejdeme. Vyprávěl mi jeden spolubratr, jak přišla rodina nahlásit pohřeb. A po sepsání náležitostí se ptají: „Máte tam nějaké zařízení na přehrávání CD? My tam chceme pustit jakousi skupinu, protože zemřelý ji měl rád.” Tvářili se velmi zklamaně až podrážděně, když jim kněz řekl, že to nepřipadá v úvahu, protože ona skupina nezpívá křesťanské písně, které by se k pohřbu a vůbec do kostela hodily. Tak si pak vzali půlden na rozmyšlenou, jestli ten pohřeb v kostele bude, nebo ne. Kostel přece není diskotéka! Není možné, aby kněz vmontovával do bohoslužby nějaké prvky, které s bohoslužbou vůbec nesouvisí. Ona pak bohoslužba taky nikoho neosloví. Jiný spolubratr vzpomíná, jak při zajišťování pohřbu přinesla rodina
dva archy papíru, na kterých si připravila promluvu s tím, aby to kněz přečetl. Tak jsem mu řekl, aby se příště zeptal, jestli taky lékaři přinesou recept, aby jej podepsal a orazítkoval. Prostě lidé mají někdy různé chutě a neuvědomí si, tady musí být jakýsi řád a disciplína. Ono to při troše fantazie vypadá, jako bychom si měli na oběd, na který jsme pozváni, přinést vlastní ubrus, židli a talíře s příbory… Prostor, do kterého vstupuji, není mým prostorem, abych se v něm choval podle svých představ a přizpůsobil si jej podle své vůle. To platí tím spíše o prostoru kostela a o všem, co se tam děje a k čemu je tento kostel určen. Nebylo by možná marné, kdybychom se snažili poznat obsah bohoslužby, než jsme na ní přítomni, abychom pak neukázali svou nevědomost. Nebylo by jistě marné se občas i modlívat za dar poznání těchto věcí, aby jejich prožití bylo pro nás obohacením a ne spadnutím do jakési vody, ze které se pak nemůžeme vyhrabat a když se vyhrabeme, zůstane nám nepříjemný pocit mokrých šatů. Ukázněnost v liturgii může být velikou pomocí i k udržení určité ukázněnosti v životě, ve kterém nikdo z nás nehrajeme první housle. Tady se točíme kolem nepochopení i těch dvou často opakovaných slov: svoboda a demokracie. V tomto stavu panuje představa, že tato slova vyjadřují, že si mohu dělat co chci, kdy chci a jak chci. To je veliký omyl. I svoboda a demokracie aby to svoboda a demokracie byly, vyžadují řád a disciplínu a samozřejmě i autoritu, která nad tím bdí. Jinak se tyto vzácné věci promění v chaos. Tak tedy buďme moudří a disciplinovaní, ve všem se nám to může jen a jen vyplatit. P. František
Farní rekolekce proběhnou od neděle 26.10.2014 do čtvrtka 30.10.2014. Kazatelem bude O. Czesław Bloch. Mše svaté s rekolekční promluvou v 6.35, 9.00 a 17.00 hodin.
4
MOST 250/XXI
Stáří … Když si jednoho dne všimneš, že jsem již starý a už asi nebudu takový, jako předtím, měj se mnou trpělivost a snaž se mě pochopit. A když při rozhovoru s tebou tisíckrát opakuji to samé, nepřerušuj mě, ale trpělivě mě poslouchej. Vždyť když jsi byl malý, před spaním jsem ti musel vyprávět donekonečna stále stejnou pohádku, dokud jsi neusnul. A kdybych v některém okamžiku ztratil nit našeho rozhovoru a nebo kdybych zapomněl, o čem jsme mluvili, dopřej mi čas, abych si vzpomněl. A když to nedokážu, nebuď nervózní. Určitě to nebylo nic důležitého. Pro mne bylo důležitější být s tebou a chtěl jsem, abys mě jen poslouchal. Když se zašpiním při jídle, když už se nebudu schopen obléci, buď trpělivý. Vzpomeň si na ten čas, kdy jsem tě já tomu všemu musel naučit. Nezahanbuj mě, když se nechci sprchovat, ani mě nenadávej. Nezapomeň na to, jak jsem tě já musel
přesvědčovat, když jsi byl malý, aby ses umýval. Když zjistíš, že celkem nerozumím novým věcem, nezahanbuj mne, ale dej mi čas, abych to pochopil a nevysmívej se mi, že tomu nerozumím. Naučil jsem tě tolika věcem... Dobře jíst, pěkně se oblékat... jak se postavit k životu... Hodně z toho všeho je výsledkem velkého úsilí a vytrvalosti, které jsme oba museli vynaložit. A když mi moje unavené nohy už nedovolí jít, podej mi svoji přátelskou ruku tak, jak jsem to já dělával s tebou, když jsi dělal první kroky. Až ti jednoho dne řeknu, že mě život unavuje, že bych raději umřel, nerozčiluj se. Jednoho dne pochopíš, že to není vůbec kvůli tobě, ani kvůli tvé či mé lásce. Snaž se pochopit, že v mém věku se už těžko žije a dny stáří jsou často těžké a náročné. Nesmíš být smutný, znechucený, bezmocný, když mě budeš vidět takového. Budu rád,
Víkendovka mládeže v Lichnově Dne 30. srpna se naše společenství mládeže vypravilo za Otcem Romanem Macurou. V nynější době se stará o farnost v Lichnově a v Branticích. Lichnov se nachází nedaleko Třince, proto se někteří z nás rozhodli jet na kole. Další skupinka jela auty. Cesta nám cyklistům rychle ubíhala, při odpočinku jsme se kochali krajinou. Na cestě jsme projížděli také Skalicí, kde jsme se zastavili za Otcem Radkem, který zde působí. Do Lichnova přijely obě skupinky téměř současně. U místní fary jsme se přivítali s Otcem Romanem, který byl rád, že nás vidí a pozval nás dále. Po prohlídce fary, jsme se pomodlili Korunku k Božímu milosrdenství v kostele. Poté jsme se přesunuli na zahradu a při kávě či čaji jsme vykládali co je nového v Třinci a Otec vyprávěl, jak se pro změnu daří jemu. Následovala mše svatá a po ní opékání párků. Byl to příjemně strávený večer, avšak Otec Roman pro nás připravil ještě doplňující tečku na závěr dne – výlet do nočního Štramberka. Vyšlapali jsme pod Štramberskou Trúbu, odkud jsme za zvuků lidové hudby sledovali noční město. Byl to moc pěkný zážitek, který si uchovám v paměti. Městečko vypadalo jak z ladovské pohádky a my holky jsme z toho byly unešené. Po návratu do Lichnova jsme po celodenní námaze ulehli do spacáků. Následující den byla neděle, kterou jsme začali krásnou sváteční mší svatou. Otec Roman nás pověřil vařením oběda a odjel sloužit další mši svatou do druhé farnosti. S chutí jsme se pustili do díla. Samotné nás překvapilo, jak nám ta týmová práce šla od ruky. Některé věci jsme udělali jinak, než jsme sice měli, ale oběd se nám nakonec podařil. Po společném nedělním obědě jsme Otci srdečně poděkovali za vřelé přijetí a vydali se na zpáteční cestu. Počasí
nám přálo a mohli jsme se tedy na kolech vrátit zpátky domů. Všichni jsme šťastně dojeli a tak jako všechno hezké v životě, i tento víkend utekl velmi rychle. Chtěla bych poděkovat všem zúčastněným, protože naše společenství je dar a měli bychom využívat těch možností, kdy můžeme být spolu a taky s Pánem. Zároveň moc děkujeme Otci Romanovi za krásně strávený čas. Nutno říct, že jeho situace není lehká. Do kostela chodívá málo lidí a má toho hodně na starosti. Je hodně snaživý a pořádá pro farníky různé akce, jako například turnaj ve fotbale, který se konal právě v době naší návštěvy. Velký Pán Bůh zaplať patří Ondrovi, který výlet naplánoval a zorganizoval. Všechny mladé, kteří chtějí patřit do společenství věřících, zveme na sobotní setkání v 18 hod. před zákristií. Těšíme se na Vás! JW
když budeš stát po mém boku. Snaž se mě pochopit a pomoz mi tak, jak jsem já pomáhal tobě, když jsi začínal žít. Jednoho dne pochopíš, že i navzdory mým omylům a chybám jsem vždy chtěl pro tebe to nejlepší a snažil jsem se připravit ti cestu, po které máš kráčet. AMEN Nyní, děti moje, je řada na vás, abyste mě provázely na mojí těžké cestě. Pomozte mi projít moji cestu až do konce s láskou a především s vaší trpělivostí. Já vám to zaplatím svým úsměvem a nekonečnou láskou, kterou jsem vás vždy měl rád. váš otec, vaše matka Myslíme na všechny otce, matky, babičky a dědečky, kteří potřebují více lásky, více pomoci, aby mohli pokojně prožívat své stáří. Převzato z internetu
* * *
Citáty a moudra, aneb co řekli svatí, to platí Aby bylo možné dosáhnout dokonalosti, je třeba bojovat s hříchem až do poslední kapky krve. sv. Augustin
Láska si vždy najde důvod pochválit. sv. Jan Bosco
Utrpení nepatří podceňovat ani přeceňovat, ale jen se s ním pokojně smířit. sv. Ignác z Loyoly
Svatí nikdy nenaříkají. sv. Jan Maria Vianney
To nejlepší, co mohu udělat pro své děti, je milovat jejich matku. J. McDowell
Každé manželství je v Božích očích posvátné, nerozlučitelné a stojí za to nasadit vše pro jeho záchranu. Pokud žena nechce ztratit svou pozici královny manželova srdce, a tím ranit svou rodinu a přátelé, nesmí ho nikdy pokořovat bez ohledu na to, jak moc si myslí, že si to zaslouží. Z knihy Síla manželčiny modlitby sepsala Alena Martynková
5
MOST 250/XXI
Promeškané
Pěší třinecká pouť V sobotu 13. 9. 2014, v předvečer svátku Panny Marie Bolestné, jsme se vypravili na první pěší pouť od našeho třineckého kostela. Ve 14 hodin se u misijního kříže před kostelem sešla skupinka asi 20 lidí, kterým na cestu požehnal Otec Adrian. Naše první zastavení s modlitbou desátku růžence bylo v kapli na Osůvkách, další modlitební přestávky pak u křížů v Kojkovicích, Líštné a poslední u našeho třineckého kostela. Tuto pouť jsme obětovali za mír a pokoj v Rusku a na Ukrajině, v Sýrii, Iráku, Izraeli a také na úmysl za rodiny naší farnosti. Počasí nám přálo celou dobu, neboť obloha se v sobotu mračila od rána a zhruba od jedné hodiny odpoledne
až do našeho návratu zpět ke kostelu nespadla ani kapka. Pěší pouť byla dlouhá asi 8 km a zvládli ji nejen dospělí, ale také docela malé děti. Chtěla bych poděkovat vám všem, kdo jste šli, zvláště rodinám s dětmi. Je důležité, aby mladá generace dokázala od nás starších přebrat zvyky a tradice a pokračovat v nich. Doufám, že tato pouť se stane pro nás třinečáky právě takovou pěknou tradicí a že v příštím roce se přidáte třeba i vy, kdo jste letos váhali. Nebojte se v příštím roce posílit naše řady poutníků a přijďte na II. ročník naší pěší pouti. Pavla Golasowská
Byli jsme si souzeni láskou, jež měla proniknout každý náš pór. Úchvatnost života měla mít tvou tvář a štěstí tvůj hlas. Neměla být chvíle bez tebe, jež se stane věčnou v okamžiku tvého pohledu. A dotek rukou měl být jak dýchání, jež nevnímáš, však nemůžeš bez něho být, tak měli jsme žít. Však to se nestalo, zlo se k nám prodralo silou omamného světa, jež cinká a plahočí se za mamonem, aniž jsme pohlédli výš. Přišel můj čas a ty klidně spíš. Já už nevstanu, protože smrt mi zalila oči. Až probudíš se, budu tam a ty tady.
MO KDU – ČSL Třinec si vás dovoluje pozvat na
VINOBRANÍ ,
které se bude konat dne
17. října 2014 v 18 hod. v restauraci Relax centrum v Třinci (za krytým bazénem).
Dvě srdce, jež se měly rády však dům budovala na mělčině kariéry a neústupné bariéry daly mezi dech svých duší. Tak, lásko, už neřeknu ti, co chtěl jsem ti léta říct ani nevzpomenu, co to vlastně bylo? Něco jako, že se mi s tebou dobře…
Vstupné 250,- Kč. Hudba a občerstvení zajištěno. V ceně vstupenky je večeře a přípitek vínem z jižní Moravy ze sklípku pana Josefa Šimečka z Bořetic.
AVE Rudinec Stanislav Věnováno všem, kdo promeškali chvíle lásky.
6
MOST 250/XXI
Svatí v našem kostele Milé děti, zvu vás na dobrodružné pátrání po stopách svatých. Taky se rády díváte na sochy zdobící náš chrám? Pojďme se společně něco zajímavého dozvědět o životě těch svatých, které představují. Vyluštěte jejich jméno a pak zkuste objevit, která socha tohoto svatého znázorňuje. Odkrývat je budeme postupně během celého školního roku. Každý z těchto svatých nám má co říci, vždyť na jejich příkladu se můžeme učit, jak mít rád Pána Ježíše. Církev – to je totiž společenství, které tvoříme my, lidé žijící tady na zemi, ale také zástupy svatých, kteří už jsou v nebi. O jejich přímluvu můžeme prosit, abychom s jejich pomocí také doputovali do nebeského království. ŽIVOTOPIS - "NEZNALOST PÍSMA JE NEZNALOST KRISTA" Dnes si představíme jednoho svatého, který pochází ze země, kterou možná někteří z vás znáte, protože je to oblíbené místo pro letní dovolené – z Chorvatska. Žil opravdu velmi dávno, je to už více než 1600 let. Narodil se někdy kolem roku 345 v Stridonu. Ve škole se učil velmi dobře, byl nadaný, akorát disciplína mu dělala potíže. Rodiče jej poslali již v nízkém věku do Říma, kde se učil u věhlasného gramatika Donata gramatice, rétorice a filosofii. Asi v devatenácti letech zde byl pokřtěn. Během svého života často putoval a navštívil mnoho zemí. Na svých cestách navštívil také poustevníka Malchuse. Setkání s ním jej velmi ovlivnilo, napsal jeho životopis a sám žil čtyři roky v poušti a ve společenství mnichů. Byl na sebe hodně přísný a žil zde velmi odříkavým způsobem života. Seznámil se s jedním křesťanem židovského původu a od něj se horlivě učil hebrejsky, aby mohl číst Bibli v původním jazyce, jakým byla napsána. Bojoval s mnoha pokušeními. Byl ještě velmi mladý a po volném životě v Římě ho sužovaly nejen vzpomínky na různá provinění, ale především fantazie. Navíc četl rád spisy pohanských autorů, zejména Ciceróna. Kvůli těmto touhám, které se neslučovaly s křesťanským způsobem života, sváděl těžký vnitřní boj, který dokonce prožíval i ve snu. Po jednom takovém těžkém snu se vzbudil celý zpocený úzkostí. Zdálo se mu o posledním soudu, kde byl místo za křesťana označen za žáka Ciceronova. To rozhodlo – nehodlal připustit, aby takhle jeho život skončil a s novým odhodláním se pustil do boje se sebou samým. V roce 379 přijal na přání papeže kněžské svěcení, i přesto, že tento svatý namítal, že toho není hoden. Dalším místem, kde žil, byla Konstantinopol, kde pracoval v knihovně a zdokonalil se v řečtině. Překládal z ní díla sv. Otců do latiny a její znalost využíval i při práci na překladu Bible. V letech 382–385 byl tento svatý sekretářem papeže Damasa I. V tomto období byl mimo jiné duchovním rádcem žen z vyšší římské společnosti – zachovalo se nám množství listů, jejichž pomocí se snažil vést mj. svatou Marcelu, Leu, Fabiolu, Pavlu a její dceru Eustochii. Pavla s Eustochií jej následovaly na cestě do Betléma, kde s jeho pomocí založily klášter. Posledních 30 let svého života strávil v místě Ježíšova narození – v Betlémě. Pracoval nad překladem Bible nazvaným Vulgata. Celoživotní námaha při čtení a psaní dovedla jeho oči téměř k úplné slepotě.
Z myšlenek, pro které pracoval a žil, je nejvýraznější upozornění: "Neznalost Písma je neznalost Krista." (zdroje: wikipedie.cz a catholica.cz) JAK SE JMENUJE? Jméno tohoto světce najdete v tajence křížovky. Jeho svátek slavíme 30. září. 1. Co mu pomohlo změnit se? 3. Matka Eustochie 4. Překlad Bible, nad kterým pracoval v Betlémě 5. Ovládal mnoho …. – mj. řečtinu, hebrejštinu a latinu. 6. Jedna z žen, které duchovně doprovázel 7. Název země, kde se narodil 8. Malchus byl … 10. Město, kde byl pokřtěn 1. 2. 3.
2.
4. Ý
5.
Ů
6. 7. 8. 9. Ý
9.
10.
KDE JEJ NAJDEME? Kdo hledá, nachází – zkuste se v našem kostele rozhlédnout, která ze soch by mohla představovat tohoto svatého. Napovím vám, že jeho bustu (pro vás menší - je to takový „kousek sochy“ – hlava, ramena a hrudník) najdeme v našem kostele spolu s dalšími třemi svatými - svatým Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým. Tito čtyři světci byli ve své době významnými učenci a v roce 1298 byli prohlášeni učiteli církve. Když ještě přidám, že toto vyobrazení má bílou barvu na zlatém podkladu, už vám to určitě neunikne. A kdyby přece, najdete obrázek tohoto světce za týden na našem farním webu. PŘEDSEVZETÍ Přečtu si namátkou otevřený úryvek v Novém zákoně a budu uvažovat o jeho významu pro mne. MODLITBA (závěrečná modlitba z breviáře) Bože, Tys otevřel mysl svatého …, aby rozuměl Písmu svatému a zamiloval si ho celým svým srdcem; naplň i nás láskou k Tvému slovu, aby bylo naším stálým pokrmem a zdrojem života. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen Dětskou stránku připravují Lucka a Eva
7
MOST 250/XXI
Farní tábor v Zátoru Některým z nás začal tábor už o den dříve než dětem, a to v pátek. Více než plně naloženi jsme odjížděli od fary v 8 hodin. Vtipkovali jsme, že kdyby nás zastavila policie tak jen ztěží uvěří, že v autě může vůbec ještě někdo sedět. Po příjezdu do Zátoru nás čekalo připravit a nachystat vše potřebné na faře, zajet nakoupit, posekat trávník atd. Jak vypadá takový nákup jídla pro tábor? Pět plných vozíků a vytřeštěný pohled paní pokladní, která se už potom smála s námi. Mládežníci pracovali celou noc, aby nachystali pro děti opravdu vše. Já jsem se v pozdních hodinách vrátila do Třince, abych mohla v sobotu odjet s dětmi. V sobotu jsme se všichni sešli ve 13 hodin na nádraží a vyrazili směr Zátor. Děti cestou hrály slovní kopanou, karty, holky pletly náramky a než jsme dojeli, měla jsem prstýnek na každém palci a náramků škálu. Cesta nám v celku rychle utekla a v půl páté jsme dorazili do Zátoru. Ze zastávky jsme uviděli na protějším kopečku kostel a hned vedle faru, která týden poslouží jako naše táborová základna. Vydali jsme se směrem k faře, kde na nás čekalo zajímavé překvapení. Zjistili jsme, že jsme dorazili do „Zátorského přístavu“, ve kterém se nacházeli piráti. V jejich očích byl údiv z počtu dětí, jako v těch našich, co se to děje. Nechtěli nás pustit do „přístavu“, avšak děti ukázaly, že se umí slušně chovat, umí pomoci slabšímu a přesvědčily piráty, že do přístavu opravdu patří. Děti byly kapitánem rozděleny do pokojů (kajut). Kluci spali ve dvou pokojích dole a holky nahoře. Večer nás čekala první bojovka a seznamování. Tak jsme začali náš tábor. Program byl tak nabitý, že děti neměly moc času si spolu povykládat. Každý den jsme začali jistou symbolikou. Např. 3 sklenice vody, první byla průzračná, druhá zabarvena trochu
inkoustem a ta poslední úplně černá. Byla to symbolika naší duše. Čistá – po křtu, či svátosti smíření, trochu „zašpiněná“ lehkým hříchem, a ta poslední těžkým hříchem. Dalšími symboly byly jehla a nit, boty, pastýřská hůl, klasy. Pak následovala mše svatá, ve které P. Radim v kázání rozvinul symboliku toho dne. Když jsme se ptali dětí, co bylo na kázání, vždy uměly odpovědět a každý si zapamatoval, co ho nejvíc zaujalo. Otec učil mladé zpívat žalmy, dokonce jeden den i rapovaný, kluky bral ministrantovat. Po mši svaté byla pro děti nachystána svačinka a hned se daly do plnění dopoledních her. Po obědě, si mohly děti odpočinout a načerpat síly na odpolední hry a večerní program. P. Radim měl dva večery katecheze pro starší, nebo jsme hráli partičku či večerníčky, měli diskotéku s laserovou „šou“, kterou vymyslely děti. Během táborového programu se naučily vyrábět ze sádry a tancovat latinské tance. Užívaly si na sportovním hřišti, kde se jim podařilo na jedné houpačce houpat 25. Vyrazili jsme na pěší pouť na Cvilín, vyráběli lodičky, kompas, poznávali rostliny, atd. Myslím si, že tábor byl opravdu nabitý vším, jak programem, jídlem i duchovně byl opravdu požehnaný Vašimi modlitbami. Děkuji opravdu všem, jak dětem, že jely, mladým, že obětovali svůj čas, tak i P. Radimovi za maximální se věnování dětem a hlavně Pánu Bohu, že nás před rokem dal dohromady. Společnými silami jsme mohli zvelebit faru tak, aby se tam mohli scházet, či trávit víkendovky děti a mládež. Velké poděkování patří Lukimu Grygovi, neboť vzal na sebe břemeno celotáborové hry, kdy i v noci vymýšlel legendy a Tomáši Kyvalskému, který za námi dorazil a tak ukončil legendu tábora. Opravdu všem velký Pán Bůh zaplať. teta Silva
Milí kluci a ministranti Chtěla bych Vás všechny stávající ministranty a kluky ve věku od 7-14 let, kteří by chtěli ministrovat, pozvat na pár akcí. První je děkanátní setkání ministrantů v Havířově. Akce se koná v sobotu 11.10.2014. Sraz bude v 7.15 hod. na vlakovém nádraží v Třinci. Návrat kolem 17.30 hod. opět na vlakové nádraží do Třince. Vezměte si sebou svačinu, pití, kapesné a průkazku pojištěnce. Oběd je zajištěn. Druhou akcí pro naše kluky jsou ministrantské schůzky, které se už konají od září a další schůzka bude v úterý 21.10.2014 v 16 hod. v salce na faře. Na schůzkách se děti naučí jak být správným ministrantem, zahrajeme si hry a poznáte nové kamarády. Obracím se s prosbou na rodiče, aby své děti posílali a pokud den nebo hodina nevyhovují, není problém se domluvit. Schůzky jsou jednou za 14 dnů, ale pokud bude dětí málo, budou jednou za měsíc. Mrzí mě, že v jiných farnostech se účastní všichni ministranti, jen u nás ve farnosti je to problém. Na všechny se moc těšíme. Farní teta Silva a ministranti
Drakiá da Zveme všechny velké, malé a rodiny na drakiádu. Kdy: 18.10.2014 v sobotu V kolik: 14.00 hod. Kde: u fary sraz Tak jako roky před tím se sejdeme u fary a vyjdeme na pole nad Líštnou, kde budeme pouštět draky, pak s dětmi zahrajeme hry a vrátíme se zpátky k faře, kde opečeme párky. Srdečně zveme malé i velké děti. Pro všechny bude zábavy dosti. Farní teta a mládež
Zveme všechny děti a mládež v neděli 19.10.2014 v 16.15 hod. na modlitbu růžence. Děti neseďte doma a přijďte se s námi pomodlit. Silva.
8
MOST 250/XXI
Nedělní liturgie v říjnu 27. neděle v mezidobí (5.10.) 1. čtení: Iz 5,1-7; 2. čtení: Flp 4,6-9; Evangelium: Mt 21,33-43 Žalm: odp. Dům Izraele je vinicí Páně. Ref. Winnicą Pana jest dom Izraela. 28. neděle v mezidobí (12.10.) 1. čtení: Iz 25,6-10a; 2. čtení: Flp 4,12-14.1920; Evangelium: Mt 22,1-14 Žalm: odp. Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy. Ref. Po wieczne czasy zamieszkam u Pana. 29. neděle v mezidobí (19.10.) 1. čtení: Iz 45,1.4-6; 2. čtení: 1 Sol 1,1-5b; Evangelium: Mt 22,15-21 Žalm: odp. Vzdejte Hospodinu moc a slávu. Ref. Pośród narodów głoście chwałę Pana. 30. neděle v mezidobí (26.10.) 1. čtení: Ex 22,20-26; 2. čtení: 1 Sol 1,5c-10; Evangelium: Mt 22,34-40 Žalm: odp. Miluji tě, Hospodine, má sílo. Ref. Miłuję Ciebie, Panie, mocy moja. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (2.11) 1. čtení: Mdr 3,1-9 nebo Dan 12,1-3 nebo 2 Mak 12,43-46 2. čtení: Řím 8,14-23 nebo 1 Kor 15,2024a.25-28 nebo 1 Sol 4,13-14.17b-18 Evangelium: Mt 25,31-46 nebo Lk 12,35-40 nebo Jan 5,24-29 Žalm: odp. Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. nebo Má duše žízní po živém Bohu. nebo Spravedlivým přichází spása od Hospodina. ref. W krainie życia ujrzę dobroć Boga. albo Boga żywego pragnie moja dusza.
Z vody a Ducha svatého se narodili Adéla Gomolová Do věčnosti nás předešli Anna Czudková 41 Milan Křeček 57 Irena Klimszová 83 Bronislava Zdarzylová 82 Anna Friedlová 79 Marie Mucinová 92 Marta Jochymková 80 R.I.P.
most
Pořad bohoslužeb v říjnu § Neděle 5.10.2014 – 27. neděle v mezidobí;
6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 10.00 česky.
§ Neděle 12.10.2014 – 28. neděle v mezidobí;
6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky.
§ Čtvrtek 16.10.2014 – Slavnost sv. Hedviky,
řeholnice, hlavní patronky Slezska.
§ Sobota 18.10.2014 – svátek sv. Lukáše,
evangelisty.
§ Neděle 19.10.2014 – 29. neděle v mezidobí;
6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 10.00 česky.
§ Neděle 26.10.2014 – 30. neděle v mezidobí;
6.30 a 10.00 česky, 8.00 a 17.00 polsky.
§ Úterý 28.10.2014 – svátek sv. Šimona
a Judy, apoštolů.
§ Sobota 1. 11.2014 – Slavnost Všech
svatých.
§ Neděle 2.11.2014 – Vzpomínka na všechny
věrné zemřelé; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 10.00 česky. Odpustky pro duše v očistci: V sobotu 1.11. odpoledne a v neděli 2.11. po celý den je možno při návštěvě kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě tří obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně a vyznání víry. Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnění tří obvyklých podmínek denně plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky částečné. § V měsíci říjnu, který se zasvěcen modlitbě posvátného růžence, kromě každodenní modlitby před ranní i večerní mší svatou, povedou tuto modlitbu každou neděli od 16.15 jednotlivá farní společenství: 5.10. – společenství mužů (radostná tajemství), 12.10. – mládež a děti (tajemství světla), 19.10. – společenství matek (bolestná tajemství), 26.10. (Mariánské večeřadlo od 15.30) – senioři a Sympatycy Radia Maryja (slavná tajemství). § Každou neděli půl hodiny před večerní mší svatou je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní a svátostné požehnání. § Poslední neděle v měsíci - Mariánské večeřadlo. § Každý 28. den v měsíci se modlíme spolu s ostatními farnostmi v naší zemi za český národ. § Každou sobotu od 18.00 probíhá modlitba posvátného růžence, ke které jsou zváni všichni farníci. § V průběhu týdne mše svaté začínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondělí, středu, pátek ranní česky, večerní polsky. V úterý, čtvrtek, sobotu - ranní polsky, večerní česky.
§ Každý čtvrtek po večerní mši svaté je
adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní do 19.00 hodin. § Každý první pátek je po ranní mši svaté výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. § Každý pátek vyjma prvního pátku je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. § První pátek v měsíci - litanie a zasvěcení Božskému Srdci Ježíšovu. § Mše svatá v Domově pro seniory na Sosně je každý pátek v 15.30. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je každou sobotu od 15.30 hodin. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. Redakce neručí za jazykový sled jednotlivých mší svatých. Sledujte vývěsku v kostele!
Úmysly apoštolátu modlitby – říjen 2014 Denní modlitba Apoštolátu Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení se tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce a našich biskupů. Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, oroduj za nás! 1. Všeobecný úmysl: Za oblasti světa zasažené válkou a násilím, aby jim Pán daroval pokoj a mír. 2. Evangelizační úmysl: Aby oslavy Světového dne misií probudily v každém věřícím nadšení k hlásání evangelia po celém světě. 3. Národní úmysl: Aby nás úcta k Panně Marii vedla k pozornosti vůči Božímu slovu a k pohotové službě bližním.
Příští číslo MOSTu vyjde 2. listopadu 2014. Příspěvky můžete zasílat do 22. října 2014. Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz
