VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Mezinárodní studia - diplomacie

Turecko a EU: Kulturně-historické aspekty (bakalářská práce)

Autor: Filip Sellner Vedoucí práce: Ing. PhDr. Radka Havlová, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů.

V Praze dne

…………

……….………………… podpis studenta

Obsah Úvod.............................................................................................................................. 5 1.

Charakteristika Turecka ....................................................................................... 7

2.

Turecko a Evropa ............................................................................................... 10 2.1 Turci v Evropě ................................................................................................ 10 2.2 Turecko první poloviny 20. století .................................................................. 11 2.3 Vývoj vztahů Turecko – EU ........................................................................... 13 2.4 Možné perspektivy vývoje .............................................................................. 14

3.

Aspekty vstupu Turecka do EU.......................................................................... 16 3.1 Chtějí Turci do EU? ........................................................................................ 16 3.2 Je EU na rozšíření o Turecko připravená? ...................................................... 18

4.

Argumenty: vstoupit nebo nevstoupit do EU ..................................................... 21 4.1 Geografické kritérium ..................................................................................... 21 4.2 Náboženství, kultura ....................................................................................... 22 4.3 Migrační tlaky ................................................................................................. 26 4.4 Demokratizace tureckých institucí .................................................................. 28 4.5 Sociální oblast ................................................................................................. 29 4.6 Ekonomické vlivy ........................................................................................... 31 4.7 Geostrategické důvody.................................................................................... 34 4.8 Bezpečnostní dilema ....................................................................................... 35 4.9 Ujasnění si identity EU ................................................................................... 37

5.

Zahraniční politika a politika národnostních menšin ......................................... 39 5.1 Kyperský spor ................................................................................................. 40 5.2 Kurdská otázka ................................................................................................ 42

Závěr ........................................................................................................................... 46 Použitá literatura ......................................................................................................... 48 Přílohy......................................................................................................................... 54

Seznam obrázků Obrázek 1: Mapa Blízkého východu ..................................................................................... 7 Obrázek 2: Teritoriální členění Turecka ................................................................................ 9 Obrázek 3: Populační schéma - Turecko 2006 .................................................................... 28 Obrázek 4: Plynovod Nabucco ............................................................................................ 35 Obrázek 5: mapa Kypru ....................................................................................................... 40 Obrázek 6: Kurdové ............................................................................................................. 42

Seznam grafů Graf 1: Názor Turků na vstup do EU ................................................................................... 17 Graf 2: Eurobarometr ........................................................................................................... 19 Graf 3: Obchod Turecka s EU ............................................................................................. 31 Graf 4: Postoj Turků k menšinám ........................................................................................ 39

Seznam tabulek Tabulka 1: Porovnání Francie, Německa a Turecka dle vybraných ukazatelů ...................... 7 Tabulka 2: západ vs. východ Turecka ................................................................................... 9 Tabulka 3: Turecká minorita ve vybraných evropských zemích (v tis.) ............................. 11 Tabulka 4: Religiozita v Turecku ........................................................................................ 24 Tabulka 5: Vývoj HDP v Turecku ....................................................................................... 32 Tabulka 6: Dopady jednotlivých rozšíření na EU ............................................................... 32 Tabulka 7: Inflace a nezaměstnanost v Turecku .................................................................. 33

Úvod Turecko je mostem mezi Evropou a Asií, křesťanstvím a islámem nebo také Západem a Východem. Lidé v něm často ještě nyní vidí hrozbu a odvolávají se na Osmanskou říši. Od dob Osmanské říše se však na tureckém území mnohé změnilo. Turecko se hlásí o slovo nejen na Blízkém východě, ale také v Evropě. Již několik desetiletí se snaží vstoupit do Evropské unie, resp. dřívějšího Evropského hospodářského společenství, a v roce 2005 s ním Evropská unie zahájila přístupové rozhovory. V poslední době se Turecko stále více objevuje na titulcích novinových článků, ale ne vždy v dobrém světle. Nezbývá, než si položit otázku, zda je pro Evropskou unii opravdovou hrozbou. Případné turecké členství v Evropské unii je poměrně aktuální téma, které se ale normálních občanů na první pohled bezprostředně nedotýká. Kdyby však Turecko opravdu vstoupilo do EU, pocítili by to zřejmě i běžní lidé v ostatních členských státech. Nejen proto, že by nezbývalo tolik finančních prostředků na společnou zemědělskou politiku a strukturální fondy, ale také z toho důvodu, že by se do Evropy začali stěhovat turečtí občané. Se vstupem Turecka do Evropské unie je spojeno mnoho problémů, negativ a výzev. Každá mince má však dvě strany a tak i v tomto případě lze objevit mnoho pozitiv. Cílem této práce není rozhodnout, zda se Evropské unii rozšíření o Turecko vyplatí nebo ne. Nejde ani o přesné vyčíslení dopadů – to v kulturní nebo bezpečnostní oblasti ani není možné. Některé dopady a odhady jsou ryze subjektivního rázu a proto nehledě na naše soudy, dopady členství se projeví až po přistoupení a zřejmě až po několika letech. To nebrání tomu, abychom se nepokusili dát na misky vah pozitiva i negativa „tureckého rozšíření“ a odhadli, na kterou stranu se převáží. Mým cílem je podat ucelenou charakteristiku Turecka, naznačit hlavní sporné body a pokusit se nastínit je z pohledu obou táborů – příznivců i odpůrců, příp. Evropanů a Turků – tak, aby si každý mohl udělat vlastní nezkreslený názor oproštěný od emocí. Literatury k tématu existuje překvapivě dostatek, i když se mnohdy jedná o zdroje neseriózní a značně sugestivní. Oproti češtině existuje v německém a anglickém jazyce o poznání více materiálů k problematice Turků v Evropě a přistoupení jejich mateřské země do EU. To je jistě dáno tím, že např. v Německu mnoho Turků žije a jeho obyvatelé tak s nimi mají bezprostřední zkušenost. Můžeme tedy říct, že v zemích s početnou tureckou menšinou existuje jakási zkušební laboratoř případné integrace 5

tureckého obyvatelstva v evropských zemích. Zkušenosti nejsou vždy pozitivní, ale není na místě generalizovat, ať již chování tureckých imigrantů v EU, nebo zažité stereotypy z muslimského světa. Turecko ani není typická muslimská země a každý muslim není terorista. Na druhou stranu islám a jeho spojování s násilím budí nejčastěji strach a emoce u evropských občanů. Přesto literatura většinou popisuje kandidaturu Turecka v neutrálním tónu nebo mírně pozitivně. První kapitola bakalářské práce popisuje Turecko z geografického, politického a také částečně hospodářského hlediska. Následující kapitola se věnuje historii tureckých kontaktů s Evropou, převážně potom dvacátému století a vývoji vztahů Turecka s institucionalizovanou Evropou, tedy Evropskou unií a jejími předchůdci. Třetí kapitola se zabývá názory tureckých občanů a obyvatel Evropské unie na případné další rozšíření Unie o Turecko. Navazuje část shrnující pozitiva a negativa plynoucí z tohoto případného „tureckého rozšíření“ a jejich význam pro obě strany. Poslední kapitola ještě zmiňuje dva důležité problémy či spory Turecké republiky, které ovlivňují nejen jeho vnitropolitickou scénu, ale také vyjednávání s EU a vztahy s okolními státy. Spor s Řeckem o Kypr, jako záležitost vnějších vztahů, je jedním z problémů a situace kurdské menšiny představuje vnitrostátní záležitost, která také částečně zasahuje přes hranice až do Iránu. Turecko představuje pro Evropskou unii velkou výzvu. Vykrystalizování vzájemných vztahů bude ještě několik let trvat a tak nezbývá, než doufat v stabilního a spřízněného souseda ať již bude členem elitního evropského klubu nebo ne.

6

1. Charakteristika Turecka Turecko, oficiálně Turecká republika, leží v Malé Asii a částečně též v jihovýchodní Evropě (viz Obrázek 1). Severní břehy Turecka omývá Černé moře a na severovýchodě sousedí s Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem, na východě s Íránem, dále s Irákem a nakonec se Sýrií na jihovýchodě. Z jihu a jihozápadu je Turecko obklopeno Středozemním mořem a ze západu mořem Egejským. Poměrně malá, ale pro Turecko důležitá evropská část země sousedí na severozápadě s Řeckem a Bulharskem. Obrázek 1: Mapa Blízkého východu

Zdroj: autor

Při porovnání Turecka co do velikosti a počtu obyvatel s evropskými zeměmi, je na první pohled zřejmé, že Turecko figuruje na předních pozicích. Potvrzují to i čísla, která přisuzují Turecku druhé místo v počtu obyvatel po Německu a první místo při porovnání rozlohy s velkým náskokem před Francií a Německem. Turecko má však potenciál získat prvenství i v počtu obyvatel, jak lze vidět v Tabulce 1. Tabulka 1: Porovnání Francie, Německa a Turecka dle vybraných ukazatelů

Země Francie (metropolitní) Německo Turecko

Rozloha (km )

Počet obyvatel (leden 2009)

Přirozený přírůstek (leden 2009)

Počet obyvatel v roce 2050

547 030

62,150,775

0.549%

68 270 000

357 021 780 580

82,329,758 76,805,524

-0.053% 1.312%

74 088 000 98 946 000

2

Zdroje: The World Factbook, dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/; World Population Prospects: The 2006 Revision, dostupné z: http://www.un.org/esa/population/publications/wpp2006/WPP2006_Highlights_rev.pdf

Turecko v posledních dvaceti letech prochází velkými politickými změnami, mimo jiné i v souvislosti s EU. Současná vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (Adalet ve Kalkınma Partisi = AKP) je orientovaná spíše proevropsky. AKP se momentálně snaží o postupné prosazování demokratického prostředí, ve kterém se 7

mohou snáze projevovat různá etnika a náboženské menšiny.1 To je i v zájmu EU. Politika liberálů (AKP a současný turecký premiér Erdoğan) je podobně naladěna i vůči Kurdům (podrobněji v kapitole 5.1). AKP je tedy masovou stranou pravé části politického spektra, která se snaží skloubit moderní styl života (tíhne k EU) s tradiční islámskou kulturou. Přestože Turecko je jedinou muslimskou sekularizovanou zemí, islám v něm stále hraje důležitou roli, a AKP díky tomu má značné voličské zázemí. Čím masovějšího charakteru však strana nabývá, tím nejasnější obrysy získává její agenda. V opozici se nachází Lidová republikánská strana (Cumhuriyet Halk Partisi = CHP) důsledně prosazující sekularismus. Je také provázána na tradiční pilíře Turecké republiky – elitu státní moci, soudy, armádu – a tudíž protievropsky naladěna. V posledních letech se na turecké politické scéně událo mnoho změn. V roce 2007 se konaly předčasné parlamentní volby a zároveň byla po několikáté změněna ústava. V témže roce byl zvolen novým prezidentem Abdullah Gül, i když se prezidentská volba protáhla déle, než se očekávalo (původně měla být v dubnu, ale prezident byl zvolen až koncem srpna).2 Podle pozorovatelů proběhly všechny volby v demokratickém duchu.3 Již od dob vzniku Turecké republiky hraje v turecké politice velmi důležitou roli armáda, která vždy musela chránit zemi vůči různým vnějším nebezpečím. Zároveň několikrát došlo k vojenskému převratu v 60., 70. a také v 80. letech. Armáda měla sloužit jako strážce národní identity a sekularismu4. Politická kultura v Turecku nemá vysokou úroveň, občanská společnost se v zatím nerozvinuté demokracii nemůže příliš projevovat. Státní aparát je navíc náchylný k nekalým praktikám, které jsou spojené s korupcí. Pro pochopení některých problémů v Turecku je nutné se podívat také na jeho teritoriální členění (viz Obrázek 2).

1

TIOSAVLJEVIČOVÁ, J.: Parlamentní volby v Turecku přinesly očekávaného vítěze. Ibid. 3 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008 4 TIOSAVLJEVIČOVÁ, J.: cit. dílo 2

8

Obrázek 2: Teritoriální členění Turecka

Zdroj: TESAŘ, F.:Turecké mosty mezi kořeny, dějinami a současností, str. 6

Protože Turecko je velká země, existují samozřejmě značné disproporce mezi jeho západní a východní částí. Je to dáno geografickou polohou mezi Evropou a islámským světem. Západ Turecka je více pod vlivem Evropy, což se projevuje i na životním stylu obyvatel a také ekonomické úrovni (viz Tabulka 2). Východní část je navíc obývána Kurdy, a pro občanské války a aktivity polovojenské PKK (Partiya Karkerên Kurdistan = Kurdská strana pracujících)je těžko přístupná a uzavřená dalšímu rozvoji.5 Na západě žije také více obyvatel než na východě (přes 60 %). Ti navíc vyprodukují téměř 80 % HDP. V HDP na obyvatele dosahuje západní část o 23% vyšších čísel, než je celostátní průměr. Podobné rozdělení existuje mezi venkovem a městy. Třicet procent HDP se vytváří v oblastech kolem Istanbulu a Ankary, kde jsou příjmy až šestkrát vyšší než na východě země.6 Tabulka 2: západ vs. východ Turecka

Východ Západ

Podíl populace (%) 37 63

Podíl HDP (%) 22 78

HDP/obyvatele7 60 123

Zdroj: COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: ISSUES ARISING FROM TURKEY’S MEMBERSHIP PERSPECTIVE, str. 40

Tato rozmanitost je zajímavá z kulturního a historického hlediska, ale na druhou stranu znesnadňuje jakékoliv plošné změny např. v souvislosti s reformami spojenými 5

Viz kapitola 5.2 Úkol Turků: přesvědčit, že jsou Evropany, dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/3861/clanek/ukolturku-presvedcit-ze-jsou-evropany/ 7 (Turecko = 100) 6

9

se vstupem do EU. Na odlehlém východě se mohou ukrývat odpůrci režimu a politických změn nebo různé protistátní či protievropské organizace typu PKK. 2. Turecko a Evropa Turecko svou polohou mělo a má předpoklady pro kontakty s Evropou. Tyto kontakty nebyly vždy navazovány jen s mírovými úmysly, ale působily na kulturu i vědecký rozvoj a neustále ovlivňovaly názory Evropanů na Turky a region Blízkého východu. V této kapitole se budeme věnovat vztahům Turecka a Evropy od minulosti až po vize blízké budoucnosti. 2.1

Turci v Evropě Turci byli v Evropě známí již nedlouho po vzniku Osmanské říše. V 15. století

se stali hrozbou pro Evropu namísto arabů, se kterými však byli často zaměňováni. Jejich Expanze vyvrcholila v první polovině 16. století, kdy se Turci dostali až k Vídni roku 1529.8 Stejně tak zahrozili o několik desetiletí později. Z Balkánu opět zaútočili proti Habsburkům a výrazně tak ovlivnili dění v Evropě. V roce 1683 se opět dostali těsně před Vídeň, ale nakonec se jim nepodařilo ji dobít a od té doby se postupně stahovali zpět do Malé Asie.9 Západní nebo Střední Evropa tedy s Turky nebyla konfrontována v takové míře jako Balkán, ale k ovlivňování docházelo rovněž. Balkán byl islámem a tureckou kulturou poznamenán nejvíce, protože náležel dlouhá století do sféry vlivu Osmanské říše. Označení „Turek“ se za dob Osmanské říše zaměňovalo za vyznavače islámu. S islámem se ale Evropané setkali dříve, než s Turky, například již během křižáckých válek. V době rozmachu Osmanské říše nedocházelo jen k bojům, ale také k obchodu a samozřejmě k ovlivňování kultur. Za více než pět století k tomu jistě bylo dost příležitostí. Osmanská říše navíc vznikala na území Byzance, která byla nástupcem Východořímské říše. Tento kulturní odkaz „zdědila“ v roce 1453 po dobytí Konstantinopole právě Osmanská říše. V dnešní době žije v Turecku zhruba 15 miliónů muslimů. Tabulka 3 ukazuje počet Turků ve vybraných evropských zemích. Nejvíce jich je v Německu, po kterém následuje Francie. Německý statistický úřad uvádí, že v roce 2007 žilo v nejlidnatější 8 9

VESELÝ, Z.: Dějiny mezinárodních vztahů, str. 85 Ibid., str. 99

10

zemi EU 1,71 miliónů Turků10, nicméně jejich celkový počet může být vyšší. Některé odhady se dotýkají až hranice tří miliónů, jak uvedl např. turecký premiér Tayyip Erdoğan pro německý časopis Der Spiegel.11 Tabulka 3: Turecká minorita ve vybraných evropských zemích (v tis.)

Země\Rok Německo Francie Rakousko Holandsko Švýcarsko Belgie Dánsko Švédsko Finsko

1997 2107,4 205,012 133,0 114,7 79,6 73,8 37,5 18,4 1,7

2006 1738,8 229,013 111,0 96,8 73,9 39,4 28,8 10,2 2,9

Zdroj: International Migration Data 2008, dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/41/34/42287286.xls

2.2

Turecko první poloviny 20. století Pro vývoj Turecka bylo důležité období tzv. kemalismu14, tedy období, které je

spojené s prvním tureckým prezidentem Mustafem Kemalou Atatürkem (1881 – 1938), a ze kterého vychází reformy a principy fungování Turecké republiky. Kemalismus se po vzniku Turecké republiky v roce 1923 objevil i v ústavě jako klíč k modernizaci země.15 Nicméně modernizace a orientace na Západ vstoupila v Turecku do popředí již v 18. a hlavně v 19. století, v období tzv. Tanzimátu.16 Odkaz Mustafy Kemala Atatürka tedy navazoval na již započatou linii modernizace. Je třeba si však uvědomit, co tato modernizace znamená. V pojetí kemalismu šlo o začlenění země do „západní civilizace“. Tato „západní civilizace“ tedy byla do jisté

10

Ausländische Bevölkerung, dostupné z: http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Statistiken/Bevoelkerung/A uslaendischeBevoelkerung/Tabellen/Content50/TOP10,templateId=renderPrint.psml 11 Turkey’s prime ministr surprises Merkel, dostupné z: http://www.spiegel.de/international/germany/0,1518,534090,00.html 12 Údaj z roku 1999 13 Údaj z roku 2005 14 Kemalismus – soubor reforem a principů, formulovaný M. K. Atatürkem – odkaz na modernizaci, sekularizaci a identitu Turecké republiky 15 TESAŘ, F.:Turecké mosty mezi kořeny, dějinami a současností. 16 Tanzimát: reformy z roku 1839 zaměřené na školství, hospodářství, vojenskou organizaci, právní systém a postupně také politický systém. YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 17

11

míry motorem těchto reforem a přetrvává ještě dodnes v obměněné formě – coby EU jako magnet přitahující Turecko do Evropy. Reformy se koncentrovaly např. na oblast náboženství, a konkrétně na snížení jeho vlivu a projevů na veřejnosti. Již v roce 1928 přestal být islám státním náboženstvím a Turecko se stalo sekularizovanou zemí. Změny postihly celou společnost, protože se změnily i takové zásadní znaky Osmanské říše jako písmo (1928), jazyk, kalendář (1926), míry a váhy (1931), postavení žen ve společnosti či tradiční islámské znaky turecké společnosti. Bylo také zakázáno nošení tradičních turbanů, ženy se mohly prezentovat na soutěžích krásy a bylo jim umožněno účastnit se voleb (1930). To vše bylo do té doby naprosto nepředstavitelné.17 Turci podle různých studií patří do Evropy na základě historie nebo rasového původu, ale ani staletí jejich pobytu na evropském území je dostatečně nepřiblížila „západní civilizaci“. Proto se vládci, především Atatürk, snažili turecké obyvatelstvo více ztotožnit s tím evropským. Mentální přeměna není jednoduchá, ale např. změna zevnějšku se může stát poměrně efektivním prostředkem, jak tuto orientaci na Západ ukázat. To zkusil i Mustafa Kemal, který prosadil reformu oblékání.18 Důvodem mohl být například fakt, že v procesu poevropštění je důležité nejen to, jak Turci vnímají Evropu, ale také vnímání Turků ze strany Evropanů, které lze právě přizpůsobením zevnějšku naladit více proturecky, resp. méně protiturecky. V procesu modernizace Turecka však narážíme také na problém spojený s prosazováním reforem. Ty totiž byly organizovány vládnoucí vrstvou a byly tedy prosazovány shora. Obyvatelstvo se k nim nemohlo vyjádřit, resp. až ex post. Lidé se proti své vůli museli přizpůsobit a alespoň částečně se přiblížit svým životním stylem tomu evropskému. Vzhledem k tomu, že Turecko je velká země, je navíc problém plošně změnit smýšlení, jednání nebo oblékání lidí. To lze také vidět na ukázce z knihy Cizák (1932) Yakuba Kadriho19, kde je také uvedeno, že „(…) rozdíl mezi vzdělaným dítětem z Istanbulu a anatolským vesničanem je mnohem větší než rozdíl mezi Angličanem z Londýna a Indem z Paňdžábu“. Na druhou stranu je nutné podotknout, že dvacátá a třicátá léta posunula Turecko nejen směrem k modernímu životnímu stylu, ale také k demokracii a ekonomické prosperitě. Změny takového rozsahu jsou snazší při autoritativní způsobu vlády, 17

KUČERA, P.: Hledání evropských kořenů turecké identity: Západ a Východ v kemalistickém modernizačním projektu, str. 8-9 18 Ibid., str. 10-11 19 Ibid., str. 18-21

12

a přestože Mustafa Kemal Atatürk vládl v zemi, kde byla pouze jedna politická strana20, nikdy se jeho režim nezvrhl v totalitární. Tato autoritativní vláda byla klíčem k reformám směřujícím k modernizaci a demokratizaci Turecka.21 Jinak by tato přeměna trvala pravděpodobně mnoho desetiletí. Turecko se prokázalo jako spolehlivý partner už v době před maratonem vyjednávání s EU. Při vstupu do NATO22 a OECD23 Turecko neváhalo spolupracovat a svou orientaci na Evropu prokázalo i během Studené války, kdy plnilo své závazky a přispělo ke stabilitě v Evropě. Turci také přispěli k znovuvybudování Německa po druhé světové válce. Jako tzv. gastarbeiteři24 se začali usazovat v Německu jako důležitá pracovní síla. 2.3

Vývoj vztahů Turecko – EU25 Turecko podalo žádost o vstup do Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO),

předchůdce dnešní EU, již v červenci roku 1959. Byl to poměrně přesvědčivý krok k zapojení se do Evropy. ESUO se tehdy rozhodlo pouze pro asociační dohody s Tureckem, které byly podepsány v Ankaře v září roku 1963. Asociační dohody sice neumožňovaly bezprostřední vstup do Společenství, ale byla v nich zakotvena možnost pozdějšího přistoupení Turecka. Tyto asociační dohody byly potvrzeny a rozšířeny v roce 1970, resp. 1973, kdy vstoupila další smlouva v platnost. V roce 1987 podalo Turecko další žádost o plné členství, tentokrát již v Evropském hospodářském společenství. Ta byla opět dočasně odložena.26 V první polovině 90. let se stala aktuální otázkou celní unie. Smlouvy byly podepsány v roce 1995 a počátkem následujícího roku vstoupily v platnost. V roce 1997, kdy byl udělen kandidátský status zemím bývalého východního bloku a Maltě s Kyprem, nebylo Turecko do této skupiny zařazeno. Poté došlo

20

V Turecku až do druhé poloviny 40. let YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 18 22 Do NATO vstoupilo Turecko v roce 1952. Podle: Member countries, dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_52044.htm 23 Členem OECD se Turecko stalo v roce 1961. Podle: EU-Turkey relations, dostupné z: http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article-129678 Již v roce 1948 bylo také zakládajícím členem OEEC, tedy předchůdce OECD. Podle: Organization for European Economic Co-operation, dostupné z: http://www.oecd.org/document/48/0,3343,en_2649_201185_1876912_1_1_1_1,00.html 24 Z něm. Gastarbeiter: levná námezdná síla z ciziny 25 Viz příloha č. 1 26 YACKLEY, J.: TURKEY, THE EU AND DEMOCRACY: HOW PUBLIC OPINION DIVIDES ANKARA AND BRUSSELS, str. 15 21

13

k výraznému ochlazení vztahů mezi Tureckem a EU. Dalším důležitým milníkem ve vztazích EU a Turecka byl prosinec 1999, kdy byl na Helsinské konferenci Turecku status kandidátské země po dlouhých letech udělen. Ovšem za podmínek, které byly platné i pro ostatní kandidátské země, tedy za splnění kodaňských kritérií27. To se Turecku opět nelíbilo, protože si prošlo dlouhým čekáním na vstup a postupně mu byly kladeny nové a nové podmínky. Turecko se pak po dalších jednáních v roce 2000 pustilo do reforem vedoucích k plnění přístupových kritérií. Národní program z roku 2001 spočíval v politických reformách, především změně ústavy a zakotvení základních lidských práv a svobod do právního systému Turecka, omezení trestu smrti a další kroky k demokratické společnosti. Následující rok turecký parlament zrušil trest smrti a zrušil monopol turečtiny jako jediného mateřského a úředního jazyka. Po rozšíření Unie (Evropská unie) v roce 2004 o deset nových zemí včetně Kypru, vztahy mezi EU a Tureckem opět poněkud ochladly. K zlepšení došlo po zahájení přístupových rozhovorů 10. října 2005. V roce 2006 byly tyto rozhovory pozastaveny v 8 z 35 kapitol kvůli neplnění přístupových podmínek. V současné době Turecko pokračuje v reformách za účelem vstupu do EU. Ten se nepředpokládá dříve než v roce 2013.28 2.4

Možné perspektivy vývoje Pro Turecko je nejpřijatelnější variantou vstup do EU. Předpokladem je splnění

všech náročných přístupových podmínek, ale na druhou stranu z toho pro Turecko plyne realita plného členství se všemi jejími výhodami. Pokud by Turecko nemělo v nejbližší době vstoupit (pomineme-li ještě minimálně čtyři roky přístupových rozhovorů), existuje několik variant dalšího vývoje vzájemných vztahů Unie a Turecka. Zvláštní partnerství Po vzniku celní unie v roce 1995 je jednou z možností pouhé prohloubení ekonomické spolupráce. Ta by se mohla zaměřit na energetiku nebo transport. Na druhou stranu by mohla tato varianta Evropské unii přitížit. Každá výjimka a každý další zvláštní status by jen komplikoval už tak dost složitou strukturu EU.29 Turecko je

27

Kodaňská kritéria, dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_182_cs.htm 28 ŠTĚRBA, V.: Evropská unie a Turecko: přístupové rozhovory. 29 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 10

14

nyní zklamáno z toho, že ještě nebylo přijato, a toto zklamání je umocněno tím, že se EU snaží nastavit odlišné podmínky a jednat s Tureckem jinak než s ostatními kandidáty. Speciální partnerství by pro něj bylo jen slabou náplastí.30 Případné odmítnutí nebo další dlouhé odsouvání vstupu by mohlo vést k destabilizaci země. Destabilizace, obnovení role armády Odmítnutí by mohlo vyvolat kolaps státního uspořádání, vzestup vlivu islámu a ultranacionalistů. Mohlo by pak dojít ke konfliktu mezi zastánci kemalismu a výše zmíněnými skupinami. Nestabilní země hned za hradbami Evropy jistě není v zájmu EU. Konfliktů je v regionu Blízkého východu již tak dost. Proto se zdá být lepší i přes nevýhody dalšího rozšíření pokusit se Turecko integrovat a mít podobné destabilizační tendence pod (vlastní) kontrolou. Turecko je jistě schopné motivovat okolní země k zlepšení vztahů nejen s EU, ale i s celým demokratickým světem a mezi sebou navzájem.31 Panturkismus Panturkismus je poměrně stará myšlenka sjednocení všech turkických národů. Jde o poměrně velké množství národů žijících na východ a severovýchod od Turecka, tedy iniciativa integrace zády k Evropě. Myšlenka však nebyla plošně přijata mj. vlivem Ruska, na jehož území mnohé turkické národy žijí. Nedošlo tak k prohloubení vztahů mezi zeměmi, které mají některý z turkických jazyků jako oficiální (Turecko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Ázerbájdžán…).32 Rusko tak zabránilo vzniku většího bloku a protiváhy k vlastní mocenské politice. Zároveň neumožnilo odtržení některých svých území a tím zabránilo většímu rozmachu islámu nebo tzv. panislamismu33, ze kterého měli mocnosti strach. Panturkismus ani panislamismus nyní nepatří k pravděpodobným scénářům. Pro poměrně silnou provázanost EU a Turecka v ekonomické oblasti není pravděpodobné, že by tyto vazby byly úplně zpřetrhány. Scénář úplné izolace Turecka tedy snad není nutný.

30

YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 31 Aspekty začlenění Turecka do Evropské unie. Memorandum výzkumného grantu MZV ČR. 32 TESAŘ, F.:Turecké mosty mezi kořeny, dějinami a současností. 33 Sloučení všech islámských zemí 31

15

3. Aspekty vstupu Turecka do EU K tomu, aby se Turecko mohlo stát členem Evropské unie, je potřeba jednak motivace Turecka jako přistupující země a pak také vůle Unie tuto zemi přijmout. Samozřejmě je potřeba vyřešit právní a technické stránky věci, ale ty stojí až na druhém místě. Pokusme se tedy zodpovědět základní otázky: Chce se Turecko stát členem EU a je EU schopna dostát svého slibu? 3.1

Chtějí Turci do EU? Na základě výše popsaného vývoje vztahů Evropské unie a Turecka je zřejmé,

že Turecko zájem o vstup do EU má, byť různě oslabovaný právě ze strany EU. Unie však také prosazuje přijetí Turecka. Každá strana má své představy a výhrady, což zatím nemělo zásadní vliv na vývoj vzájemných vztahů. Turecko i přes občasné oslabení snah neustále pokračuje v reformním úsilí a přeměně země v demokratického partnera Evropské unie a také důležitého hráče v západním světě. Lze tedy říci, že evropská integrace je jednou z hlavních motivací pro reformy v Turecku. Jedná se o právní, politický i hospodářský systém. V zemi zároveň došlo k výraznému přiblížení evropské společnosti. Byl zrušen trest smrti, role armády byla oslabena a v sociální oblasti došlo ke zlepšení postavení žen a dětí ve společnosti34. Ačkoliv je Turecko ke vstupu do EU rozhodnuto a je jím neustále motivováno35, důležitý je také názor obyvatelstva a nejen snaha tureckých elit. Ten se podle průzkumů, které probíhají od poloviny 90. let, se neustálým protahováním jednání mění z europesimistického na spíše euroskeptický. Zatímco v roce 2005 se téměř 60 % občanů Turecka domnívalo, že členství jejich země v Unii by bylo dobré a 68 % jej považovalo za výhodné, o tři roky později to bylo již jen 42, resp. 48 % (Graf 1). Tento pokles z téměř 80 %36 v roce 2004 na nynějších 42 % je jednoznačným signálem občanů Turecka, kteří jsou sice motivováni Evropskou unií, ale potřebují její jednotný a jednoznačný postoj.

34

EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 8 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 10, 11 36 Úkol Turků: přesvědčit, že jsou Evropany, dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/3861/clanek/ukolturku-presvedcit-ze-jsou-evropany/ 35

16

Graf 1: Názor Turků na vstup do EU

Názor Turků na členství v EU 80 70 60 50 40 30 20 10 0 jaro 05

podzim 05

podzim 06

Turecko by na vstupu do EU získalo

jaro 08

podzim 08

Členství v EU by bylo pro Turecko dobré

Zdroj: Recent Standard Eurobarometer, dostupné z: www.ec.europa.eu/public_opinion/standard_en.htm

Z detailního průzkumu, který proběhl v roce 2002, lze vyvodit profil proevropského tureckého občana. Ten má spíše slabší náboženské přesvědčení, resp. je voličem sekulárních stran. Je také spjatý s kurdskou kulturou a zná evropské země nebo jazyky. Co se týče příjmů, tak dosahuje spíše vyšších, stejně tak jako vyššího vzdělání. Informace má nejen o Evropě, ale má obecně přístup k tištěným nebo jiným informacím. Může také být zaměstnán ve veřejné správě nebo patří k ekonomickým či kulturním elitám.37 Podle Turků je členství v EU nakloněný spíše stát než armáda. Za křesťanský klub považuje EU 49 % respondentů oproti 42 %, kteří si myslí, že v EU je místo i pro islámskou zemi, tedy Turecko. Zajímavé je, že celých 64 % Turků má strach z oslabení národních kulturních hodnot, což je obava nezřídka zmiňovaná i na evropské straně.38 Překvapivě ale 71 % respondentů z EU odpovědělo, že rozšíření obohatí evropskou kulturní diverzitu oproti a 48 %, kteří se domnívají, že kvůli rozšíření vymizí kulturní identita a tradice.39

37

YILMAZ, H. Mezi podporou EU a euroskepticismem: Obecné postoje turecké veřejnosti k Evropské unii, str. 65, 67, 82 38 Ibid., str. 77-79 39 Eurobarometer Special Surveys, dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_255_en.pdf

17

3.2

Je EU na rozšíření o Turecko připravená? Podle článku 49 Smlouvy o Evropské unii může každý evropský stát, který

uznává zásady uvedené v čl. 6 odst. 1 požádat o členství v Unii. V článku č. 6 stojí, že „Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členským státům.“40 O absorpční kapacitě EU se mluví již od tzv. pátého rozšíření, tedy od přijetí deseti kandidátů v roce 2004 a také v souvislosti s rozšířením v roce 2007 o Rumunsko a Bulharsko, které bývá považováno za dokončení tohoto pátého rozšíření.41 Čím více členů Unie má, tím těžší je její rozhodování, a tím těžkopádnější jsou veškerá opatření. Někdy je společné (jednomyslné) rozhodování nemožné kvůli preferování mezivládního vyjednávání. V této souvislosti se zdá další rozšíření EU jako nesmyslný krok, který by mohl vést k zablokování jakékoliv akceschopnosti celého společenství. S Lisabonskou smlouvou by se mohlo mnohé změnit, ale to je v současnosti také běh na dlouhou trať, a tak Evropa kladně hodnotí uplynulá rozšíření a vyzdvihuje jejich dopady, jako tomu bylo např. v roce 2006. V prosinci téhož roku dospěla Evropská komise k závěru, že „[Východní] rozšíření bylo pro Evropskou unii a Evropu jako celek přínosem. Napomohlo překonat rozdělení Evropy a přispělo k míru a stabilitě na celém kontinentu. Stalo se podnětem k reformám a upevnilo společné zásady svobody a demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, jakož i tržního hospodářství (…).“42. Komise se zároveň skepticky vyjadřuje k dalšímu rozšiřování, ale zmiňuje, že je v jejím zájmu mít stabilní, prosperující a demokraticky založené sousedy, a že rozšiřování je prostředkem k zajištění této stability a prosperujících partnerství.43 EU tedy schizofrenicky podporuje rozšiřování, ale zároveň se ho bojí a snaží se nechat si čas na rozmyšlenou. Yilmaz ve své knize například uvádí odlišnost zacházení s Tureckem a ostatními kandidáty jako příklad váhání Unie a jejího nečestného

40

KONSOLIDOVANÁ ZNĚNÍ SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ, dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:321E:0001:0331:CS:pdf 41 GERGELOVÁ, A.: Členství Turecka v EU – výzva pro obě strany, str. 30 42 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 3 43 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2008-2009, str. 3

18

jednání.44 Takto již Turecko jednou odmítlo „zvláštní status“, status , který mu EU chtěla cht propůjčit v roce 1997.45 Tímto se poněkud kud zužují možnosti zavedení vícerychlostní46 Evropy a dalších forem postupné, nestejné integrace, jak o nich mluví Michal Klíma. Klíma 47 Důležitý ležitý je také názor občanů ob EU. Podle výsledků průzkumů zkumů veřejného mínění Eurobarometr již od devadesátých let převládá p odmítavý postoj k přistoupení př Turecka do EU (viz Graf 2). ). Podíl odpůrců odp neustále narůstal a vrcholu dosáhl koncem roku 2006, kdy činil 59 %.. Od té doby jejich počet klesal, ale přii posledním průzkumu na jaře roku 2008 pořád ád ještě s 55 % přesahoval polovinu respondentů. Graf 2: Eurobarometr

Názor občanů EU na přijetí Turecka 70

proti

pro v případě splnění podmínek

pro

60 50 40 30 20 10

jaro 08

jaro 05 podzim 05 jaro 06 podzim 06

podzim 99 jaro 00 podzim 00 podzim 01 jaro 02 podzim 02

jaro 97

jaro 96

podzim 92 jaro 93

0

Zdroj: Standard Eurobarometer Archives, Archives dostupné z: www.ec.europa.eu/public_opinion

Zatímco přívrženc ívrženců vstupu Turecka do EU bylo na počátku čátku 90. let přibližně p stejně jako odpůrců,, jejich počet po postupně klesal. Rozdíl byl největší ětší v roce 2006, kdy dosahoval 31 %.. Pro bylo tedy pouze 28 2 %.. Tyto výsledky se vztahují k období muslimských nepokojůů ve Francii. Francii Od té doby se situace poněkud kud zlepšila ve prospěch prosp Turecka na 31 % přívrženc řívrženců v roce 2008. Další rozšíření ení EU prosazují např. nap 44

YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 28 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 29 46 Pojem „vícerychlostní Evropa“ zmiňuje zmi Michal Klíma v knize Kam, kráčíš, íš, Evropská unie? Plzeň, Vydavatelství lství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. Představuje nestejnoměrný rný postup při p integraci. Unie by tak nemusela „čekat“ ekat“ na nejpomalejší článek, lánek, ale mohla by prosazovat hlubší integraci mezi staršími nebo vyspělejšími zeměmi. 47 GERGELOVÁ, A.: Členství lenství Turecka Tureck v EU – výzva pro obě strany, str. 35 45

19

euroskeptici za účelem dalšího rozmělnění rozhodovací struktury a omezení spolupráce jen na ekonomickou. Zajímavé je, že podíl lidí, kteří by podporovali Turecko v přistoupení, stoupá v okamžiku, kdy je vstup podmíněn splněním všech přístupových kritérií. V roce 2008 tento podíl dosahoval 45 % a odpovídal procentuálnímu vyjádření odpůrců za stejných podmínek. V roce 2006 bylo zastánců jen 39 % oproti 48 % těch, kteří by radši viděli EU bez Turecka. Z výzkumu také vyplývá, že nové členské státy podporují přistoupení dalších členů podstatně více než původní patnáctka. Rozdíl činí většinou kolem deseti procent. Pokud se podrobněji podíváme na rok 2008 a na názory občanů jednotlivých zemí48, tak můžeme vypozorovat silnou podporu např. Švédska nebo Holandska. Ta přesahuje dvě třetiny populace těchto zemí. Následuje Rumunsko a Dánsko, i navzdory proti islámu namířeným karikaturám Mohameda. Na druhé straně škály je Rakousko s pouhými 16 % příznivců tureckého členství. Obyvatelé největších států, Francie a Německa, podporují Turecko shodně pouhými 35 %. Bez povšimnutí by neměl zůstat názor obyvatel Severokyperské turecké republiky. Pro přistoupení jejich „mateřské země“, a tím de facto pro sloučení ostrova pod evropskou vlajkou je 80 % jejích obyvatel. Potvrzují tím jen výsledky referenda o sloučení ostrova z roku 200449. Z jižní části ostrova se pro sloučení nepřímo vyjádřilo 48 % obyvatel. Názor veřejnosti na Turecké členství se v posledních letech vyvíjí částečně ve prospěch Turecka, tedy počet odpůrců klesá a naopak podíl zastánců roste. Problém je v tom, že Turecko nemá mnoho prostoru k obhajování vlastních pozic a uvedení předsudků a zbrklých závěrů na pravou míru. Daleko snáze se mohou projevit skeptici tureckého přistoupení, ke kterým má evropská společnost blíže.50 Jestli by bylo Turecko schopné přesvědčit evropské občany o výhodnosti jeho členství, lze jen spekulovat. Nicméně rozdíl mezi oběma skupinami nyní činí neustále více než 20 % s převahou těch, kteří by si dokázali Evropu bez Turecka představit. Otázkou zůstává, zda na tento názor bude brán zřetel nebo zda bude použit pouze jako nástroj politického boje. O peníze jde ale vždy až na prvním místě51, a tak pokud se to EU vyplatí, názoru občanů zřejmě nebude přikládána velká váha. 48

Standard Eurobarometer 69, dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb69/eb69_part3_en.pdf 49 Viz kapitola 5.1 50 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 31 51 Výrok připisovaný panu prezidentu Václavu Klausovi

20

4. Argumenty: vstoupit nebo nevstoupit do EU Na obou stranách existují argumenty pro vstup i proti vstupu. Proti mluví například strukturální nedostatky, rigidnost trhu práce, úroveň kvalifikace pracovní síly, vysoká nezaměstnanost žen, vysoký podíl šedé ekonomiky, energetika, korupce, slabá diverzifikace ekonomiky, nerovnoměrný vývoj měst a venkova, resp. západu a (jiho-)východní

oblasti

a další

problémy

v oblasti

ekonomické

i sociální.

Problematické je i postavení etnických a náboženských menšin – Romů, Kurdů, Alevitů, židů, křesťanů nebo role žen a dětí. Situace není jednoduchá ani v oblasti zahraničních vztahů, ať již na východ (Arménie) nebo ve vztahu k samotné EU, tedy hlavně k Řecku (Kypr). Kromě problémů uvnitř existují obavy z toho, co nastane v období po vstupu Turecka do EU – jde o migrační vlny, kulturní šok, rozpočtové náklady, bezpečnostní rizika spojená s nestabilním regionem kolem Turecka nebo třeba dopady na rozhodovací procesy v EU. Turecko by však také mohlo být pro Unii prospěšné. Svými poměrně dobrými vztahy se sousedy by mohlo napomoci uklidnění situace na Blízkém východě. Mohlo by představovat alternativu v energetických dodávkách vůči Rusku. Svým vlivem na reformování rozhodovacích procesů nebo rozpočtové politiku EU by mohlo Unii nepřímo nasměrovat k větší konkurenceschopnosti. Dalším rozšířením by se také mohly vyřešit dlouholeté problémy s Kyprem nebo i s Kurdy, kteří neustále mohou působit jako rozbuška nejen v Turecku, ale také v Iránu, který představuje velké bezpečnostní riziko v oblasti. V následujících kapitolách budou uvedeny možné aspekty tureckého členství v Unii a předpokládané dopady na celé Společenství. 4.1

Geografické kritérium Toto téma již bylo částečně zmíněno v předchozích kapitolách. Nejde zde jen o

přesný podíl tureckého území na evropské nebo asijské půdě. Důležité jsou také kulturní a historické aspekty. V kapitole 2.1 byly například zmíněny historické souvislosti přítomnosti Turků na evropském území. Turci navazovali nejen vojenské, ale i politické a hospodářské vztahy s Evropou a mnohdy intenzivnější než jaké měly evropské státy 21

samy mezi sebou.52 V posledních 200 letech se navíc začala projevovat i kulturní a sociální dimenze. Turecko leží mezi západem a východem. Jak geograficky, tak kulturně. Je výsledkem jak západních, tak východních vlivů. Můžeme narazit i na názor, že Turecko nepatří ani k západu ani k východu. Jedno je jisté. Turecko je syntézou západní a východní kultury a rozhodlo se pro cestu na Západ.53 Odmítnout Turecko po tolika letech vyjednávání a přípravách na vstup by bylo nelogické a nečestné. Na začátku nikdo nezmiňoval, že by Turecko do Evropy nepatřilo. Unie si tedy tuto otázku měla klást předtím, než zahájila rozhovory. Většina Evropanů (i když křehká) si také myslí, že Turecko k Evropě částečně patří. V průzkumu veřejného mínění 55 % obyvatel Unie uvedlo, že Turecko z geografického hlediska patří do Evropy.54 Je vhodné uvést i skutečné geografické poměry v číslech: z celkové plochy zhruba 780 tisíc km2 leží necelých 24 tisíc km² na Balkánském poloostrově55, což představuje přibližně 3 % tureckého území. 4.2

Náboženství, kultura Náboženství je nedílnou součástí kultury, a proto hraje důležitou roli v diskusi o

národní identitě ve vztahu k Evropské unii. Někdy se kultura redukuje pouze na náboženství, což není správné, i když náboženství mnohdy zastiňuje jiné složky kultury jako jazyk, tradice (většinou s náboženstvím úzce spjaté), morálku, umění a další. V souvislosti s Lisabonskou smlouvou se otevřela diskuse o Evropské unii jako o křesťanském spolku. Křesťanství totiž mělo být v této „evropské ústavě“ zakotveno. Mnoho lidí a zájmových uskupení tuto myšlenku zastávalo, mnoho jich bylo proti. V Evropě dnes žije zhruba 15 miliónů muslimů, a ne všichni jsou Turci. Necelý milion, představující 13 % obyvatel, jich žije také v Bulharsku56. Těžko by jim dnes mohl někdo říci, že do Evropy nepatří kvůli náboženství. Je tedy EU křesťanský spolek nebo společnost otevřená jiným národnostem, kulturám a náboženstvím? Jak již bylo zmíněno, podle průzkumu veřejného mínění z roku 2002 považuje 49 % respondentů v Turecku EU za křesťanský klub oproti 42 %, kteří si myslí, že EU

52

YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 29 Ibid., str 19 54 Eurobarometer 66, dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb66/eb66_en.pdf 55 Regional statistics, dostupné z: http://tuikapp.tuik.gov.tr/Bolgesel/menuAction.do?dil=en# 56 The World Factbook, dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/ 53

22

je místo i pro Turecko.57 Oproti tomu odpor ze strany obyvatel Unie vychází mnohdy právě ze strachu z islámu. Mnozí zapomínají, že křesťanství mělo svou úrodnou půdu také z velké části na tureckém území. Ať již zmíníme sv. Pavla z Tarsu a jeho poutě po dnešním tureckém území nebo sv. Mikuláše, který zde také působil. Mnoho významných osobností spojených s křesťanskou tradicí se narodilo nebo žilo na dnešním tureckém území.58 Jak již bylo zmíněno, náboženství je podstatným znakem kultury, ale ne jediným a jasně určujícím. To je zřejmé již z rozdílů mezi dvěma islámskými větvemi - sunnity a šíity. Zároveň je islám v sekularizovaném Turecku v poněkud jiné pozici než v okolních muslimských státech. Turecko je jediným muslimským sekulárním státem. Na druhou stranu, sekulární stát nutně neznamená, že islám nehraje v každodenním životě důležitou roli. Spíše naopak. Sekularizace není záležitostí obyčejných lidí, ale vize a nařízení vládnoucích elit. Laicismus v Turecku umožňuje kontrolu náboženství, tedy islámu.59 Umožňuje také potlačení projevů islámu – např. v oblékání, jak bylo zmíněno v kapitole 2.2. V Turecku sice existuje náboženská svoboda, ovšem v tom smyslu, že každý může praktikovat svou víru, jak chce. Prakticky zde však neexistuje svoboda vyznání. Kromě islámu jsou všechna ostatní náboženství držena zkrátka. Někdy se mluví i o tom, že sekularizace se stala jakýmsi novým státním náboženstvím.60 Situace je ještě o něco komplikovanější. Stát je sice sekulární a má tedy zájem na oddělení náboženství od státní správy (nebo kontrolu náboženství), ale na druhou stranu náboženství potřebuje. Islám totiž stmeluje Turky dohromady. Působil jako referenční kritérium při vzniku tureckého obyvatelstva na počátku 20. let minulého století. Sekulární Turecko s jakýmsi „státním náboženstvím“ – islámem – ale není nutně islámským státem. Tím by se stalo v případě, kdyby islám byl ukotven v ústavě a v právním systému.61

57

YILMAZ, H. Mezi podporou EU a euroskepticismem: Obecné postoje turecké veřejnosti k Evropské unii, str. 77, 79 58 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 52 59 HERMANN, Rainer. Wohin geht die türkische Gesellschaft?, str. 76 60 Ibid., str. 77 61 Ibid., str. 79

23

Tabulka 4: Religiozita v Turecku

Nejsem vůbec nábožensky založený(á) Nejsem příliš nábožensky založený(á) Mohu být považován(a) za nábožensky založeného/založenou Jsem silně nábožensky založený(á) Jsem extrémně silně nábožensky založený(á) Nevím

1999 (%) 2,7 9,4 55,0 25,0 6,0 1,7

2006 (%) 0,9 3,6 33,9 46,5 12,8 2,3

Zdroj: ÇARKOĞLU, A.: Religion, society and politics in a changing Turkey, str. 41

Islám je v Turecku stále silně zakořeněn (viz Tabulka 4). V roce 2006 odpovědělo podle agentury TESEV 57 % Turků, že jsou silně nábožensky založeni nebo extrémně nábožní. K tomu připadá ještě dalších 34 % obyvatel Turecka, kteří by mohli být považováni za praktikující muslimy. Oproti roku 1999 je to o 26 % více, resp. o 21 % méně v případě druhé skupiny. Náboženství je tedy důležité pro více než 90 % Turků. Mysl lidí rozhodnutí elit nemůže hned tak změnit, proto je v Turecku mnoho problémů spojených právě s islámem. Tyto problémy se přenášejí i na venek. Některé z nich nastiňuje i politolog Huntington. Huntingtonův „Střet civilizací“ predikuje konflikty mezi kulturami na zlomových liniích. Již podle této myšlenky lze předpokládat , že Huntington byl proti vstupu Turecka do EU. Jde totiž o střet západní kultury a islámu. Zlomovou linií je tedy v tomto případě pomyslná hranice mezi „Západem“ a „Východem“, hranice mezi EU a Tureckem. Huntington zmiňoval nutnost přeorientování se a aktualizace kemalismu. Zároveň zastával názor, že modernizace je možná i bez westernizace, tedy orientace na Západ, jak je tomu v případě Turecka orientace na EU. V EU je podle něj významná opozice vůči Turecku a lidé nenahlížejí na Turecko z hlediska kultury a historie jako na evropskou zemi. Dokud tomu tak bude, nemá Turecko šanci stát se členem EU. Turecku je prý spíše přisouzena vůdčí role v islámském světě.62 Turecko tedy nenáleží stejné kultuře jako EU. Evropa je založená na křesťanství, kdežto Turecko je muslimské. Tento argument patří k nejčastěji zmiňovaným v souvislosti s odporem vstupu Turecka do EU. Podle bývalého tureckého premiéra Mesuta Yilmaze Turecko nikdy nepovažovalo EU za křesťanskou organizaci, ale spíše za organizaci založenou na obecných lidských hodnotách. Doba předsudků v souvislosti

62

Turkey should Adapt Ataturk’s Principles to 21st Century, dostupné z: http://www.turkishweekly.net/news/11107/huntington-turkey-should-adapt-ataturk-s-principles-to-21stcentury-.html

24

s náboženstvím prý již dávno pominula. Problém je v tom, že vnímání islámu se změnilo po útocích na USA z roku 2001 v neprospěch Turecka.63 Turecká a evropská kultura se ale ovlivňovaly již dávno předtím, než EU zasedla s Tureckem k vyjednávacímu stolu. Evropské dějiny se rodily také na dnešním tureckém území, ať již to byly dějiny starověkého Řecka nebo Římského impéria. Zánik Byzance a vznik Osmanské říše předznamenal rozpínání Turků i na evropské území a s tím související vzájemné ovlivňování kultur v multikulturní Osmanské říši.64 Turecký islám se také změnil. Zajímavým architektonickým a kulturním projektem je například největší ankarská mešita Kocatepe. Je spojená s velkým nákupním centrem, které je umístěno pod ní. Něco takového bylo v Turecku donedávna nemyslitelné, o ostatních muslimských státech ani nemluvě.65 I ve sdělovacích prostředcích je zřejmá orientace spíše na Evropu než na islámský svět. Turecko je z kulturního hlediska syntézou vlivů Západu a Východu66 s momentálně převládající východní kulturou, ale směřováním ke kultuře západní. Turecko má samo zkušenosti s multikulturním soužitím a členství v EU by pro něj v tomto ohledu nepředstavovalo problém. Osmanská říše také byla velkým multikulturním projektem napříč Evropou a islámským světem.67 V dnešní době však Turecko svým přístupem k nemuslimským menšinám nepotvrzuje demokratický postoj k této problematice, i když se situace již velmi zlepšila. V Evropě jsou zřejmě ještě ožehavým tématem boje s Osmanskou říší, ačkoli boje, které mezi sebou vedly evropské státy, byly daleko horší. EU navíc vznikla také z toho důvodu, aby rivalita mezi Francií a Německem nevedla k další válce. Mohla by to být záruka i nyní, že Turecko (v lepším případě celý muslimský svět) a evropské země nepůjdou již nikdy proti sobě (což také zaručuje členství Turecka v NATO). Vyřešil by se také jednou provždy spor mezi Tureckem a Řeckem o Kypr, který je také založen na kulturní bázi.68 Otázkou zůstává, jak vidí Turky Evropané. Celých 54 % respondentů z EU pro Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo, že pokládají kulturní rozdíly mezi EU

63

YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 44-45 Ibid., str. 14-15 65 Úkol Turků: přesvědčit, že jsou Evropany, dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/3861/clanek/ukolturku-presvedcit-ze-jsou-evropany/ 66 YILMAZ, M.: cit. dílo, str. 19 67 YILMAZ, M.: cit. dílo, str. 95 68 YILMAZ, M.: cit. dílo, str. 46-47 64

25

a Tureckem za příliš závažné, než aby Turecko mohlo vstoupit do EU.69 O rok později to bylo již 61 %70. Turci se na škále mezi sekularisty a islamisty identifikují většinou spíše směrem k pravému okraji škály (48 %), tedy k islamismu. Spíše za sekularisty se považuje 20 % Turků a 23 % se nachází na rozhraní. Podobné výsledky byly zaznamenány v odpovědích na otázku, zda se lidé považují spíše za Turky, muslimy nebo občany Turecké republiky. K první skupině se v roce 2006 hlásilo 20 % Turků, k druhé 35 % (oproti 45 % v roce 1999).71 Více než 80 % si také myslí, že by mělo být náboženství vyučované na školách a 60 % je také toho názoru, že by studenti měli být informováni i o jiných náboženstvích než o islámu.72 Politické strany založené na náboženství by neměly být zastoupeny v tureckém stranickém systému podle 53 % v roce 2006, což je téměř o deset procent méně než v roce 1999. Podle všeho se tedy islám začíná dostávat zpět na výsluní, i když si 43 % obyvatel myslí, že by měl být reorganizovaný, resp. modernizovaný (35 %).73 4.3

Migrační tlaky K často zmiňovaným obavám patří také strach z masového stěhování tureckého

obyvatelstva do států západní Evropy. Nejde pouze o strach ze ztráty zaměstnání po přílivu levné pracovní síly, ale také o potenciální růst kriminality. S přistěhovalectvím jsou samozřejmě spjaty také vysoké náklady na sociální síť, zejména v případě nezapojení se do společnosti, nezískání nebo ztráty zaměstnání. Zatěžován může být i zdravotnický systém. U odlišné kultury navíc hrozí reálné nebezpečí, že se bude separovat od místního obyvatelstva, bude vytvářet vlastní sociální struktury, a může tak přispět k sociálním nepokojům v hostitelských zemích. To je vidět na příkladech Francie a Německa. Turecký politolog Soner Cagaptay tvrdí, že v Německu se Turci mnohem lépe zapojili do společnosti oproti severoafrickým muslimům ve Francii.74 Integrace obyvatelstva tedy patří k důležitým kritériím hodnocení migrace. Pokud nedochází k nepokojům, lidé vnímají cizince podstatně lépe. Není to však zárukou bezproblémového soužití. 69

Eurobarometer 63, dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb63/eb63_en.pdf Eurobarometer 66, dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb66/eb66_en.pdf 71 ÇARKOĞLU, A.: Religion, society and politics in a changing Turkey, str. 42-44 72 Ibid., str. 60 73 Ibid., str. 81, 87 74 Úkol Turků: přesvědčit, že jsou Evropany, dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/3861/clanek/ukolturku-presvedcit-ze-jsou-evropany/ 70

26

Teze o migračních vlnách z Turecka do Evropy vycházejí z demografických údajů v zemi a stavu ekonomiky. Turecko má na rozdíl od většiny evropských zemí kladný přírůstek obyvatelstva a z nynějších asi 75 miliónů obyvatel by v roce 2025 mělo být při současném přírůstku 1,3 % zhruba 90 miliónů75. Tento přírůstek by zároveň s vyšší mírou nezaměstnanosti mohl být dalším motivačním faktorem pro přesuny obyvatelstva. Nezaměstnanost činila v lednu 2009 15,5 %. O rok dříve to bylo 11,6 %. To jsou poměrně vysoká čísla. Navíc pouze 46 % Turků spadá do kategorie ekonomicky

obyvatelstva.76

aktivního

Ve

srovnání

s evropskými

zeměmi

s nezaměstnaností kolem 8 % a s více než 60 % ekonomicky aktivního obyvatelstva je to značný rozdíl.77 Hospodářská situace v Turecku je blíže popsána v kapitole 4.6. Současná krize však neumožňuje přesnější odhady budoucího vývoje hospodářství ani evropských zemí ani Turecka. Evropský

trh

by

tedy

mohl

být

zaplaven

miliony

nevzdělaných

a nekvalifikovaných Turků, z čehož má strach 66 % obyvatel Unie.78 Hlavní proudy by směřovaly do oblastí, kde již turecké komunity jsou, tedy do Německa, Holandska, Francie a Rakouska. V případě kvalifikované pracovní síly by převažovala spíše pozitiva. V roce 2030 můžeme očekávat příliv 500 tisíc až 4,4 miliónu Turků.79 To je poměrně nepřesné určení a navíc není jasná ani struktura kvalifikace těchto lidí. Jiná studie odhaduje 225 tisíc ročně při podobných migračních tocích jako po rozšíření v roce 2004.80 Na druhou stranu je nutno dodat, že ani po přistoupení Turecka nebudou automaticky otevřené hranice všem Turkům bez omezení. Jen České republice trvalo více než tři a půl roku než vstoupila do schengenského prostoru81 a ještě stále platí pracovní omezení ve čtyřech zemích Evropské unie82.

75

World Population Prospects: The 2006 Revision, dostupné z: http://www.un.org/esa/population/publications/wpp2006/WPP2006_Highlights_rev.pdf 76 LABOUR FORCE STATUS BY NON-INSTITUTIONAL POPULATION, YEARS AND SEX, dostupné z: http://www.turkstat.gov.tr/PreIstatistikTablo.do?istab_id=1181; více k hospodářské situace v kapitole 4.6 77 Eurostat: Labour Force Statistics 2009, dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/pls/portal/docs/PAGE/PGP_PRD_CAT_PREREL/PGE_CAT_PREREL_ YEAR_2009/PGE_CAT_PREREL_YEAR_2009_MONTH_04/3-01042009-EN-AP.PDF 78 Eurobarometer 66, dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb66/eb66_en.pdf 79 JUNG, S.: ECONOMIC ASPECTS OF TURKEY’S ACCESSION TO THE EU - HOW TURKEY’S MEMBERSHIP IS CHALLENGING THE EU, str. 182 80 HUGHES, K.: TURKEY AND THE EUROPEAN UNION: JUST ANOTHER ENLARGEMENT? Exploring the Implications of Turkish Accession, str. 17 81 Co je Schengen?, dostupné z: http://www.euroskop.cz/300/sekce/co-je-schengen/ 82 Praha tlačí na odstranění pracovních bariér, dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/11130/clanek/praha-tlaci-na-odstraneni-pracovnich-barier/

27

Přírůstek obyvatelstva v Turecku se bude také dále snižovat směrem k 1 %. Evropa stárne a bude potřebovat obyvatelstvo pracovně schopné a produktivní. Dynamičtí a vzdělaní turečtí občané by mohli v tomto EU pomoci. Studie z roku 2004 ukázala, že do Evropy proudí postupně spíše kvalifikovaní mladí lidé. Další známka neodůvodněnosti strachu tkví v lepšících se podmínkách v nových členských státech a tím pádem v menší motivaci k emigraci do EU. Případný návrat emigrantů do vlasti je pak také podstatně snazší. Uvidíme, zda nakonec nebude EU muset lákat kvalifikovanou pracovní sílu z nových do starých členských států.83 Věková struktura tureckého obyvatelstva je odlišná od té evropské. Turecká populace je, na rozdíl od té evropské, velmi mladá a má růstový potenciál právě díky velkému počtu mladých lidí, jak je vidět na Obrázku 3. Obrázek 3: Populační schéma - Turecko 2006

Zdroj: STUDNIČNÁ,

4.4

Z.: „Turecký pochod“ za lepšími časy, str. 16

Demokratizace tureckých institucí EU

přispívá

svým

působením

na

kandidáty

k důležitým

politickým

a ekonomickým reformám.84 Má tedy výrazný vliv i na Turecko a na jeho přibližování se evropským standardům. Přesto vše neprobíhá tak rychle a hladce, jak by si EU i Turecko představovaly. Ústavní krize spojená s volbou prezidenta významně ovlivnila rychlost provádění reforem, která se v roce 2005 výrazně zpomalila. Také armáda se snažila o vzkříšení své moci v zemi, přesto dochází neustále k reformám se snahou o zvýšení civilní kontroly nad armádou. 83 84

YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 42-43 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 4

28

Předčasné

parlamentní

a prezidentské

volby

proběhly

plně

v souladu

s demokratickými normami. Volební účast byla poměrně vysoká a složení parlamentu odráží politickou situaci v zemi.85 V současné době je u moci umírněná AKP – konzervativní islamistická strana, ale přesto moderní a hospodářsky liberální.86 Strana se těší přízni občanů, kteří jsou s ní podle průzkumu spokojeni.87 Kritika se na Turecko snáší kvůli rozšířené korupci a také kvůli neustále silné roli turecké armády. EU tlačí na zvýšení kontroly nad armádou a omezení zasahování armádních činitelů do veřejného dění. Armáda měla sloužit jako strážce národní identity a sekularismu.88 Celých 55 % obyvatel nesouhlasí s tím, že by problémy země mohly být vyřešeny pouze pomocí vojenského režimu. Sekularismus lze podle nich uhájit i bez armády. Ta má neustále důležitou (i když slábnoucí) roli již z dob vzniku Turecké republiky, jak již bylo jednou zmíněno. Turecká společnost je tedy na dobré cestě k distancování se od vojenských řešení tureckých problémů a k dalšímu prohloubení demokracie.89 Demokracie v Turecku zatím není příliš rozvinutá. Občanská společnost nemá mnoho možností se projevovat. Státní aparát navíc tíhne ke korupci. Ta brání nejen rozvoji politické kultury, ale také ekonomiky. Jinak ale dostatečně plní kodaňská kritéria. V dílčích otázkách přesto existují značné rezervy a Turecko musí vyvinout velké úsilí, aby urychlilo další reformy a udrželo proevropský kurz.90 4.5

Sociální oblast Rezervy má Turecko také v oblasti svobody slova a práv nemuslimských

náboženských společenství. To samé platí pro kurdské obyvatelstvo (kapitola 5.2) na jihovýchodě území.91 Byl již zmíněn problém neuznávání kurdského jazyka nebo vztah islámu a dalších církví. V souvislosti s kemalismem je neustále prosazován paragraf č. 301 trestního řádu „o urážce turectví“ a také paragraf č. 312 proti „podněcování etnické nesnášenlivosti“, které jsou poněkud otevřené a na jejichž základě může být odsouzena většina kritiků situace etnických nebo náboženských menšin. Jsou ještě stále stíháni nevinní lidé, dochází k mučení a špatnému zacházení s vězni nebo k jejich stíhaní kvůli 85

EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 56 TIOSAVLJEVIČOVÁ, J.: Parlamentní volby v Turecku přinesly očekávaného vítěze. 87 ÇARKOĞLU, A.: Religion, society and politics in a changing Turkey, str. 93 88 TIOSAVLJEVIČOVÁ, J.: cit. dílo 89 ÇARKOĞLU, A.: cit. dílo, str. 83 90 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2008-2009, str. 59-60 91 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 8 86

29

projevení názoru. Stejně tak jsou ještě nedostatečně rozvinuta práva žen a svoboda vyznání. Menšiny nemohou rozvíjet svou kulturu a ani odborové organizace nemají v turecké společnosti silné postavení.92 Mezi 76 až 80 % Turků souhlasilo s tím, že: o možnost používat svůj mateřský jazyk by neměla být omezena žádnými prostředky, o demokracie může přinášet problémy, ale je podstatně lepší než jiné režimy, o svoboda lidí praktikovat jakékoliv náboženství nebo životní styl by neměla být omezována žádnými prostředky, stejně tak jako svoboda vyjadřování.93 Evropští občané jsou z 85 % přesvědčení o tom, že pokud chce Turecko do EU za 10 let, bude muset podstatně zlepšit prosazování lidských práv. Jak ale řekl Otto Schily, otázkou zůstává, zda Turecku pomůže odloučení od Evropy nebo spíše proces přiblížení a motivování.94 Nacházíme se tak v začarovaném kruhu. Bez přiblížení Turecka Evropě nebude Turecko vpuštěno do EU, a bez motivace a perspektivy vstupu bude zřejmě těžší všechny změny dotáhnout do konce. V oblasti lidských práv a ochrany menšin dosáhlo Turecko v roce 2006 pokroku při ratifikaci mezinárodních norem. Problémem zůstávají, jak již bylo zmíněno, soudy. Případů mučení a špatného zacházení ubývá, ale neustále dochází k porušování základních lidských práv. Problémy přetrvávají také v oblasti práv žen. Ochrana před násilím na ženách byla zlepšena, ale jejich postavení neustále, především kvůli vlivu islámu, není rovnoprávné. I v Evropě dochází mnohdy k případům násilí nebo dokonce vražd vyplývajícím z rozdílného právního systému a hlavně z odlišných tradic v souvislosti s náboženstvím. Právě tzv. vraždy ze cti představují velký problém při sbližování právních systémů. Práva dětí se zlepšují ve všech oblastech. Další změny je nutné provést v přístupu ke vzdělání, sociálním službám nebo také v dětské práci. Turecko má před sebou ještě dlouhou cestu, ale současná vláda je proreformně naladěná a prezident zemi také směřuje k další aktivitě v oblasti sjednocování právních systémů Unie a Turecka.95

92

EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 56 ÇARKOĞLU, A.: Religion, society and politics in a changing Turkey, str. 55 94 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 49 95 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2008-2009, str. 59-61 93

30

4.6

Ekonomické vlivy Hospodářský růst u nově přistoupivších je většinou výrazně vyšší než v starých

členských státech. To samozřejmě souvisí s jejich úplně jinou výchozí pozicí, nicméně znamená přibližování životní úrovně „nových obyvatel unie“. To je také jedním z cílů EU. Unie zároveň přispívá svým působením na kandidáty k důležitým politickým a ekonomickým reformám.96 Tato motivační funkce je v případě Turecka více než aktuální. Z hospodářských ukazatelů, které by mohly negativně i pozitivně ovlivnit chod EU, patří k nejdůležitějším vzájemný obchod, inflace a nezaměstnanost v zemi, objem přímých zahraničních investic nebo např. dopady tureckého členství na unijní rozpočet. K základním charakteristikám Turecka patří: nízké příjmy, velká populace a důležitá role zemědělství. Zároveň existuje vysoká disparita mezi východem a západem země, což znesnadňuje celkový rozvoj. Obchod s EU je pro Turecko velice důležitý. Tvoří téměř polovinu celkového objemu obchodu a neustále roste. Následující graf ukazuje vývoj obchodu mezi Tureckem a EU za posledních devět let. Na ose Y je zobrazen procentuální podíl na celkovém tureckém obchodu. Graf 3: Obchod Turecka s EU 60 % 50 % 40 % 30 % Import z EU 20 %

export do EU

10 % 0%

* odhad

Zdroj: External trade, dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=0,1136217,0_45571467&_dad=portal&_schema=P ORTAL

Od roku 1995, tedy od vytvoření celní unie mezi Tureckem a EU se hodnota obchodu v běžných cenách ztrojnásobila.97 Vůči třetím zemím je objem obchodu ještě 96 97

EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 3-4 Ibid., str. 8

31

větší, nicméně jeho saldo je z pohledu Turecka vždy záporné.98 Problémem je nízká konkurenceschopnost tureckých výrobků a z toho vyplývající obtížné umisťování produktů na evropský trh. 99 K dalším ekonomickým ukazatelům patří růst HDP. Oproti růstu HDP v EU je ten turecký značně rozkolísaný. Přesto dosahuje v průměru vysokých čísel (viz tabulka 4). V roce 2004 činila turecká ekonomika pouze 2 % celkového HDP EU a při předpokládaném průměrném pětiprocentním růstu by v roce 2015 dosáhla necelých 3 %.100 Nárůst to tedy není nikterak vysoký. Turecko má na druhou stranu velký potenciál a vysoké cíle. Tabulka 5 ukazuje růst tureckého HDP za poslední desetiletí. Tabulka 5: Vývoj HDP v Turecku

Rok

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Růst HDP (%) -3,4 6,8 -5,7 6,2 5,3 9,4 8,4 Zdroj: Turkish statistical institute, dostupné z: http://www.turkstat.gov.tr

6,9

4,7

1,1

Některé zdroje však uvádí, že růst tureckého hospodářství je závislý na vysokých půjčkách od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Vysoká zadluženost veřejných financí v poměru k HDP (až 70 %) je toho důkazem.101 Podíl tureckého HDP na HDP Evropské unie ještě sám o sobě nic neříká. Je třeba vzít v potaz také velikost země, počet obyvatel a další ekonomické ukazatele. Tabulka 6 ukazuje dopad posledních dvou rozšíření a potenciálního třetího na EU z hlediska velikosti území, změny obyvatelstva nebo změny HDP. Tabulka 6: Dopady jednotlivých rozšíření na EU

EU15/EU25 EU25/EU27 EU27/EU27+Turecko

změna velikosti území (%) 23 9 18

nárůst obyvatelstva (%) 20 6 15

nárůst HDP (%) 4,70 0,70 2,20

index 0,235 0,117 0,147

Zdroj: COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: ISSUES ARISING FROM TURKEY’S MEMBERSHIP PERSPECTIVE, str. 38

Index v posledním sloupečku vyjadřuje poměr nárůstu HDP k nárůstu obyvatelstva. Jasně ukazuje, že první rozšíření bylo jednoznačně pro EU ekonomicky nejvýhodnější. Případné turecké rozšíření je podle tohoto indexu výhodnější, než 98

Turkish statistical institute, dostupné z: http://www.turkstat.gov.tr JUNG, S.: ECONOMIC ASPECTS OF TURKEY’S ACCESSION TO THE EU - HOW TURKEY’S MEMBERSHIP IS CHALLENGING THE EU, str. 186 100 HUGHES, K.: TURKEY AND THE EUROPEAN UNION: JUST ANOTHER ENLARGEMENT? Exploring the Implications of Turkish Accession, str. 10 101 STUDNIČNÁ, Z.: „Turecký pochod“ za lepšími časy 99

32

rozšíření z roku 2007. Je třeba si uvědomit, že zde došlo k značnému zjednodušení, ale zároveň se ukazuje, že rozšíření o Turecko by nebylo z ekonomického hlediska zdaleka tak nevýhodné, jak o tom mluví některé zdroje. Vysoká čísla, ukazující dopady na evropský rozpočet, souvisí spíše s velikostí země, než s tak výraznou zaostalostí. O inflaci a nezaměstnanosti již byla zmínka v kapitole 4.3, nicméně na tomto místě je vhodné uvést vývoj za několik posledních let. I přes poměrně vysoká čísla je nutno podotknout, že inflace neustále klesá a je poměrně vyrovnaná (viz Tabulka 7). Rok 2008 byl poznamenán finanční krizí a dopady pocítí nejen Evropa i v roce 2009. Výkyvy je tak možné předpokládat i v Turecku. Tabulka 7: Inflace a nezaměstnanost v Turecku

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Míra nezaměstnanosti 6,5 8,4 10,3 10,5 10,3 9,9 11,9 12,7 Inflace 68,5 29,7 18,4 9,3 10,53 9,65 8,39 10,06 Zdroj: Turkish Statistical Institute, dostupné z: http://www.turkstat.gov.tr

Pro Evropskou unii je důležitá ekonomická stabilita Turecka kvůli vzájemnému obchodu, ale také kvůli přímým zahraničním investicím (PZI). Turecko je velký trh, a pokud bude i nadále ekonomicky stabilní, může přilákat další zdroje přímých zahraničních investic nejen z Evropy. V roce 2005 se s 16 mld. přijatých PZI umístilo Turecko na 22. místě na světě.102 V roce 2006 dosahovaly tyto investice necelých 5 % tureckého HDP.103 Zajímavé je, že v roce 2006 z členských států do Turecka nejvíce investovalo Řecko (2,3 mld. euro)104, i přes velkou rivalitu kvůli Kypru (viz kapitola 5.1). Investice v Turecku však mají jednu překážku. Tou je rozšířená korupce. Přesto je Turecko atraktivní trh a členství v EU by jen zvýšilo jeho přitažlivost a věrohodnost. Ročně by mohlo navíc přilákat 2-4 mld. € PZI.105 K důležitému, spornému a zároveň často zmiňovanému argumentu proti tureckému členství v EU patří jeho dopady na evropský rozpočet. Existuje mnoho studií, které předvídají katastrofické scénáře bez přesnějších číselných odhadů. Pak je také možno najít realistické výpočty, které předvídají miliardové náklady, ale zároveň zmiňují možné další (pozitivní) dopady na ekonomiku EU.

102

STUDNIČNÁ, Z.: „Turecký pochod“ za lepšími časy EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 8 104 EU Foreign Direct Investment in Croatia and Turkey, dostupné z: http://www.edsdestatis.de/de/downloads/sif/sf_08_068.pdf 105 HUGHES, K.: TURKEY AND THE EUROPEAN UNION: JUST ANOTHER ENLARGEMENT? Exploring the Implications of Turkish Accession, str. 4 103

33

V případě Turecka představuje velký problém sektor zemědělství. Z evropského rozpočtu jde mnoho finančních prostředků právě do tohoto sektoru společně se strukturální pomocí. V tureckém zemědělství je zaměstnáno zhruba 30 % ekonomicky aktivního obyvatelstva s podílem na HDP okolo 11 %. Ve vyspělých zemích je v zemědělství zaměstnáno většinou nejvýše 5 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a podíl na celkovém HDP činí do 3 %.106 Tento propastný rozdíl by se projevil i na množství peněz plynoucích z EU na podporu tureckého zemědělství, které je zaostalé, extenzivní s nízkou rentabilitou.107 Podle studie z roku 2002 jsou v prvních letech odhadované rozpočtové náklady na Turecké členství 15 mld. €. Část z toho by Turecko přispělo zpět do společného rozpočtu a náklady by tak klesly na zhruba 10 mld. € ročně.108 Podle novější studie by na společnou zemědělskou politiku mělo Turecku připadnout 8,2 mld. € za rok plus dalších 22,4 mld. € ze strukturálních fondů. Administrativní náklady a předvstupní pomoc by mohly dosáhnout 2,6 mld. € v běžných cenách z roku 2004. To je již více než 30 mld. € za rok. Část peněz by však plynula také opačným směrem. Turecko by do společného rozpočtu přispívalo zhruba šesti miliardami eur. Čisté náklady by tak tvořili 25-28 miliard euro ročně.109 Je nutné si však uvědomit, že odhady z roku 2004 dnes již nebudou relevantní a až bude turecké přistoupení aktuální, budeme mluvit opět o úplně jiných číslech. Yilmaz uvádí, že by turecké členství Unii stálo „jen“ 10 miliard eur.110 V každém případě by další rozšíření Unie přispělo k diskusím o rozpočtové reformě a změně přístupu k zemědělským subvencím. Ty jsou již dnes značně vysoké a dalším rozšiřováním se zvětšují. 4.7

Geostrategické důvody Turecko by svou strategickou polohou mohlo pomoci EU vyřešit závislost na

důležitém energetickém zdroji – Rusku. Výroky politiků na toto téma jsou mnohdy protichůdné a často se mění. Plynová krize z počátku roku 2009 však značně uspíšila jednání o případném propojení Blízkého východu s EU bez plynu z Ruska nebo bez 106

HUGHES, K.: TURKEY AND THE EUROPEAN UNION: JUST ANOTHER ENLARGEMENT? Exploring the Implications of Turkish Accession, str. 19 107 STUDNIČNÁ, Z.: „Turecký pochod“ za lepšími časy 108 HUGHES, K.: cit. dílo, str. 20 109 JUNG, S.: ECONOMIC ASPECTS OF TURKEY’S ACCESSION TO THE EU - HOW TURKEY’S MEMBERSHIP IS CHALLENGING THE EU, str. 179-182 110 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 41

34

použití Ruskem ovládaných transportních tras. Rusko si však nechce svou dominantní roli na surovinovém trhu nechat vzít a zřejmě se bude podílet i na projektu Nabucco, což je projekt, který by měl zajistit dodávky z Blízkého východu právě přes Turecko. To hraje jednu z klíčových rolí ve vyjednávání, protože by přes něj měla vést velká část plynovodu (viz obrázek 3). Podle ředitele projektu Nabucco Reinharda Mitscheka by práce měly začít v roce 2011.111 Zmínil také, že bude nutné sjednotit legislativu Turecka a EU v oblasti transportu. Turecké členství v EU by samozřejmě celý projekt zjednodušilo a zajistilo jeho provoz a bezpečnost. Otázkou neustále zůstává, odkud Unie plyn sežene. Zatím však má navrch Rusko. Udržuje totiž stále dobré vztahy s bývalými Sovětskými republikami. Ty se však také chtějí ekonomicky osamostatnit. Turecko by tedy mohlo sehrát důležitou roli v mocenském boji mezi EU a Ruskem a zároveň by si mohlo posílit svou regionální pozici. Obrázek 4: Plynovod Nabucco

Zdroj: Topolánek: Nabuccu by mohl pomoci březnový summit EU, dostupné z: http://www.financninoviny.cz/tema/index_view.php?id=360223&id_seznam=53

4.8

Bezpečnostní dilema Turecko má strategický význam i z hlediska bezpečnosti EU. Je jedinou styčnou

plochou mezi Západem a islámským světem. Podporuje zároveň mírový proces na

111

Mitschek: Nabucco consortium making headway, dostupné z: http://www.euractiv.com/en/energy/mitschek-nabucco-consortium-making-headway/article-181142

35

Středním východě. Celá integrace je také sledována a podporována muslimskými zeměmi. EU by si tedy měla zachovat tvář a udržet si kredibilitu. Některé zdroje však uvádějí, že případný kladný vliv demokratického Turecka na okolní země je sporný. To může být dáno rivalitou z dob Osmanské říše, kdy mnohé národy byly pod osmanskou nadvládou. Tato teorie by tedy spíše potvrzovala odklon turecké politiky od okolních zemí.112 Směrem na západ však Turecko hraje také důležitou roli. Je dlouholetým členem NATO a nasazuje své vojsko v mnoha misích, a je tím pádem jednak důležitým partnerem a zároveň bezpečnostním mostem mezi Evropou a oblastí Blízkého východu.113 Kvůli stále silné pozici armády v zemi a schopnosti armádních špiček ovlivňovat politiku je důležité demokratickou cestou převést ozbrojené složky pod kontrolu civilní správy země. V případě neúspěchu tohoto procesu by šlo o ohrožení jednak celé integrace a možná dokonce stability země. Armáda je přesto v Turecku velice důležitá. Může sehrát důležitou roli v transformaci Turecka v demokratickou zemi a omezit násilné projevy různých poloteroristických organizací (PKK). Zároveň může působit preventivně i za svými hranicemi a přispívat ke stabilizaci celého regionu. Turecko leží blízko ohnisek konfliktů. Je to dáno jednak geografickou polohou, ale také kulturními a historickými vazbami na oblasti jako Balkán, Blízký východ nebo Kavkaz. To může být samozřejmě i výhoda v tom, že by mohla do těchto konfliktů zasahovat a přispívat jejich mírovému řešení. Z tohoto pohledu by Evropa na vstupu Turecka do Unie mohla vydělat.114 EU bezpochyby rovněž chce hrát důležitou roli na Blízkém východě z důvodů politických i ekonomických. Jistá rivalita mezi USA a Evropou by mohla „postrčit“ Turecko blíže EU tím, že v případě tureckého členství by Unie mohla přímo zasahovat do regionálních konfliktů a získávat tak vliv i za svými hranicemi. Tím by se mohla stát i důležitým hráčem ve vyřešení blízkovýchodního konfliktu a zároveň by měla přístup do oblastí se strategickými surovinami – ropou a zemním plynem (viz kapitola 4.7).115 Turecko by pak spolu s EU mohlo mít ještě větší vyjednávací sílu. Turecko je také strategický partner USA a EU by mohla členstvím Turecka upevnit svou pozici v regionu a posílit svou roli vůči USA. 112

Úkol Turků: přesvědčit, že jsou Evropany, dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/3861/clanek/ukolturku-presvedcit-ze-jsou-evropany/ 113 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 11 114 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 10 115 Ibid., str. 91

36

4.9

Ujasnění si identity EU Konkurenceschopnost EU a její role ve světové ekonomice závisí na ujasnění si

priorit a prostředků, které jsou k dosažení této pozice nutné. Evropa se musí rozhodnout, zda bude jen ekonomickým spolkem nebo funkčním společenstvím. Ať již se EU bude rozšiřovat nebo ne, potřebuje zlepšit akceschopnost klíčových institucí. I když Turecko není jedinou kandidátskou zemí, mluví se o institucionálních změnách převážně v souvislosti s ním. Z případného členství Turecka v Unii panuje napříč Evropou evidentně největší strach. Jak již bylo zmíněno, reformy jsou důležité i bez Turecka, ale zaměřme se nyní na některé plánované změny v evropských institucích a roli, kterou by v nich Turecko mohlo sehrát. Turecko by po svém přistoupení do EU bylo jednou z největších zemí Unie a tomu by odpovídal i počet jeho poslanců v Evropském parlamentu. Ten by se tedy pohyboval mezi 80 a 99 poslanci při současném poměru hlasů. Populace Turecka navíc dále roste116, takže by se poměr tureckých poslanců k poslancům ostatních zemí ještě dále zvyšoval ve prospěch Turecka. Podle odhadů by v době přistoupení mělo stejný nebo ještě větší počet obyvatel, a tedy i stejný počet hlasů, jako Německo.117 Po přepočítání všech hlasů v parlamentu by celkový počet europoslanců pravděpodobně klesl. Podle Lisabonské smlouvy by celkový počet poslanců v Evropském parlamentu neměl přesáhnout 750 členů. Dvanáct nových států, tedy „desítka“ a Rumunsko s Bulharskem zaujímají v parlamentu něco málo přes čtvrtinu hlasů. Turecko by v tomto případě mělo při 82 poslancích pouze necelých deset procent.118 Není to tedy klíčový podíl na to, aby si mohlo diktovat podmínky. Výpočty vycházejí ze současného obsazení Evropského parlamentu, ale podle Lisabonské smlouvy by se měl celkový počet snížit a poměr křesel by se měl změnit ve prospěch malých států. To by se samozřejmě projevilo i na počtu tureckých poslanců. Vzhledem k tomu, že počet poslanců se odvíjí od počtu obyvatel, situace by za pár let vypadala zřejmě opět jinak s ohledem na růst počtu obyvatel Turecka. Nelze ani předpokládat, že by všichni Turečtí poslanci hlasovali

116

Viz kapitola 1 Turecko: Most mezi Evropou a Asií, dostupné z: http://www.natoaktual.cz/turecko-most-mezievropou-a-asii-do5-/na_analyzy.asp?c=A080124_165952_na_analyzy_m02 118 Výpočet podle: Vaši poslanci, dostupný z: http://www.europarl.europa.eu/members/expert/groupAndCountry.do?language=CS 117

37

stejně. V Evropském parlamentu se hlasuje spíše podle politické příslušnosti, a tak by turečtí europoslanci měli zastupovat své voliče, nikoliv národní zájem.119 Populační růst Turecka by se projevil také na rozložení hlasů v Radě EU, kde by Turecko mohlo disponovat necelými 8 % hlasů oproti 30 %, které náleží dvanácti novým členským státům.120 Protože se v Radě EU rozhoduje převážně kvalifikovanou většinou, nebylo by Turecko schopné samo o sobě paralyzovat její rozhodovací schopnost. Problém by mohl nastat snad jen u jednomyslného hlasování, kterého se nechtějí vzdát velké státy jako Německo a Francie, aby si udrželi právo veta.121 Zda je tento trend udržitelný, ukáže čas. V Evropské komisi by se přistoupení Turecka nikterak výrazně neprojevilo. Vzhledem k plánovanému snížení komisařů a jejich rotaci, by byly všechny země zastoupeny stejně. Snížení komisařů by Evropské unii prospělo. Podle dosavadního trendu obsazování jednoho křesla každou zemí docházelo k vytváření netradičních funkcí nových eurokomisařů.122 Evropa si musí ujasnit svou identitu. I kdyby nebylo Turecko do Unie přijato, rozvířilo hladinu kolem tématu identity EU. Už to je důležitý příspěvek Turecka pro evropskou integraci jako takovou.123 Diskuse v evropských institucích by se měla věnovat hlavně budoucnosti EU a jejího mocenského postavení ve světě.124 Turecko by mohlo posílit EU, stejně tak jako by ji mohlo rozložit při neuváženém postupu evropských i tureckých elit. Výše zmíněná nepřipravenost Unie by mohla být argumentem pro nepřijetí nebo oddálení vstupu Turecka, ale tento rozjetý vlak by se jen stěží zastavoval a zřejmě by se touto „nouzovou brzdou“ napáchalo více škody než užitku.125 To by možná přivítali euroskeptici, kteří v další rozšiřování doufají. Každý nový člen by totiž mohl podle výše zmíněného principu ještě více rozmělnit rozhodovací struktury a zamezil by tak dalšímu prohlubování integrace. Po reformě institucí by k tomuto scénáři nemuselo a nemělo

119

Aspekty začlenění Turecka do Evropské unie. Memorandum výzkumného grantu MZV ČR. Počty lze snadno ověřit na stránkách Euroskopu. Rozhodování v radě EU, dostupné z: http://www.euroskop.cz/99/sekce/rozhodovani-v-rade-eu/; Počet hlasů členských států stanoví smlouva. Obecně se vychází z počtu obyvatel zemí. 121 GERGELOVÁ, A.: Členství Turecka v EU – výzva pro obě strany, str. 34 122 Např. oblasti jako mnohojazyčnost nebo komunikační strategie, podle: Členové Barrosovy Komise, dostupné z: http://ec.europa.eu/commission_barroso/index_cs.htm 123 YILMAZ, M.: Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft, str. 11 124 Ibid., str. 30 125 GERGELOVÁ, A.: Členství Turecka v EU – výzva pro obě strany, str. 36 120

38

dojít. Jak by to vypadalo v případě tzv. vícerychlostní Evropy, se lze jen dohadovat. Jestli mají euroskeptici pravdu nebo ne, se v nejbližší době pravděpodobně nedozvíme. 5. Zahraniční politika a politika národnostních menšin Turecku se v posledních letech podařilo stabilizovat vztahy se svými sousedy. Zlepšení lze vidět v otázce Kypru, turecko-syrských vztahů nebo i ve vztazích tureckoarménských. Dobré sousedské vztahy jsou důležité nejen pro Turecko, ale samozřejmě také pro EU, ať již rozšířené o Turecko nebo ne. Zahraniční politika EU má zájem na energetických zdrojích v blízkovýchodním regionu a samozřejmě také na bezpečnosti. Situace však zatím není nikterak jednoduchá. Irák zdaleka není stabilní a izraelskopalestinské vztahy také zřejmě nebudou v nejbližší době vyřešeny. Velice aktuální a z hlediska EU bolestivou otázku představují Kurdové v Turecku a jejich snaha o vytvoření svého vlastního státu. To je přeshraniční záležitost, ve které hraje roli především nestabilní Irák a částečně také Írán. Neméně důležitý je vztah Turecka ke Kypru, resp. Kyperské republice. Existují i další náboženské a etnické menšiny, o kterých se tolik nemluví, ale které také hrají důležitou roli v procesu přibližování se Turecka k EU. Jde například o Alevity, Arménce, Gruzínce, křesťany, židy, ale i Romy. Vztahy s jednotlivými zeměmi jsou také velice pestré a na jejich osvětlení by byla ještě potřeba další kapitola. Graf 4: Postoj Turků k menšinám

Vadilo by Vám, kdyby v sousedství bydlel(a): Homosexuální pár Ateistická rodina Řecká rodina Arménská rodina

Vadilo by mi to: Nevadilo by mi to:

Židovská rodina Kurdská rodina Sektářská rodina 0%

20%

40%

60%

80%

100%

Zdroj: ÇARKOĞLU, A.: Religion, society and politics in a changing Turkey, str. 50

Předchozí graf ukazuje vztah Turků k jednotlivým menšinám. Zajímavé je, že nejméně by Turkům vadil homosexuální pár nebo ateistická rodina. Kurdové se na 39

pomyslném žebříčku umístili na druhém místě hned po členech sekt. Je tedy zřejmé, že otázka národnostních nebo náboženských menšin je v Turecku neustále živá. 5.1

Kyperský spor Kyperská otázka má v Turecku a Řecku delší historii než samotná snaha

Turecka o přistoupení do EU (viz příloha č. 2). Vlastní spor o území začal v 50. letech 20. století. Po Osmanské říši měla ostrov pod svou správou Velká Británie.126 Té dodnes na kyperském území zůstaly dvě základny. Nezávislost Kypr získal v roce 1959. Takto vzniklá Kyperská republika byla společná pro Turky i pro Řeky. Po neúspěšných snahách Řeků o spojení ostrova s Řeckem došlo k uklidnění vztahů. Postupně, až do vyhlášení Severokyperské turecké republiky (TRNC) v roce 1983, docházelo k přiostřování vztahů ve federaci obou komunit. Mezinárodní scéna měla strach ze zhoršení vztahů mezi Tureckem a Řeckem, o čemž svědčí operace mírových sil OSN na Kypru (UNFICYP) na jaře roku 1964. Vzniklo několik plánů na uspořádání Kypru. Mezi ně patřil scénář přidělující Kypr Řecku výměnou za jiný ostrov. V roce 1965 však Řecko vojensky intervenovalo a jen s velkým úsilím se OSN podařilo zamezit konfliktu.127 Obrázek 5: mapa Kypru

Po dalších neúspěšných snahách o vyřešení konfliktu a sjednocení ostrova se situace změnila v roce 1974. Po řeckém převratu se Turecko snažilo chránit své obyvatele a vyslalo na Kypr vojenské síly. Po tzv. Vídeňských jednáních v letech 1975 a 1976 došlo k rozdělení ostrova podle etnického původu obyvatel, tedy na jižní řeckou a severní tureckou část (viz Obrázek 5). Přes

několik

dílčích

úspěchů

a smluv

podepsaných vůdci obou etnik Denktaşem za Zdroj: Hledání kořenů v turecké části Kypru, dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/cla nek.phtml?id=459971

tureckou část a Makariosem za řeckou (po jeho smrti Kyprianouem), nedošlo k výraznému zlepšení v otázce

rozdělení

ostrova

a Turci

reagovali

vyhlášením Severokyperské turecké republiky.

126 127

VESELÝ, Z.: Dějiny mezinárodních vztahů, str. 149 SÖZEN, A.: Jednání o kyperské otázce. Jednání od roku 1963 do současnosti, str. 129, 131

40

OSN se snažila vytvořit komplexní řešení, včetně ústavního uspořádání a vyvážení hlasů v zákonodárných institucích. Kyprianou však nebyl po konzultacích v Řecku nakloněn ani jednomu řešení, a proto došlo k pokroku v jednání až za nového prezidenta řecko-kyperské části. Po dlouhých jednáních přijal nově zvolený kyperský prezident Vassiliou dohodu o tzv. Souboru nápadů na půdě OSN, ale tentokrát se odmítavě vyjádřil zástupce turecké komunity Denktaş. Ani opatření, která měla posílit důvěru mezi oběma stranami, nebyla úspěšná. Částečně k tomu přispělo i rozhodnutí Evropského soudního dvora, který zakázal vývoz z TRNC do Velké Británie. Snaha ze strany EU o přijetí Kyperské republiky se také negativně projevila na řecko-tureckých vztazích. Nejucelenější recept na řešení krize vznikl v roce 2002 jako tzv. Annanův plán. Obsahoval všechny důležité body, na kterých se strany dohodly v předchozích jednáních, a některé agendy ještě dále rozšířil. Strany souhlasilys obnovením jednání. Ta měla být dokončena do 1. května 2004, tedy předtím, než dojde k rozšíření EU. V dubnu byl plán připraven k referendu. V něm se překvapivě velká většina kyperských Řeků projevila proti sjednocení (76 %), oproti dvoutřetinové podpoře Turků.128 Budoucí vývoj je stále nejednoznačný a existuje celé spektrum možných vyústění problému od sjednocení, založeném na Annanově plánu, až po úplné odloučení. Mezi současné největší problémy patří embargo uvalené na Severokyperskou tureckou republiku a její mezinárodní izolace.129 Na druhou stranu Turecko neuznává Kyperskou republiku a nevpouští do svých přístavů lodě plující pod její vlajkou.130 Postupné otevírání hranic mezi komunitami by vyhrocené situaci zřejmě prospělo. Podle Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě EU se Evropská unie snaží podporovat i tureckou část ostrova z důvodu pozdějšího případného sjednocení s částí řeckou. Při podobné ekonomické úrovni obou částí ostrova by toto spojení bylo snazší. Dále se Komise snaží o zmenšení izolace severní části ostrova, například podporováním obchodu mezi tureckým a řeckým územím.131 To vše by mělo být jednodušší po přistoupení Turecka k EU. Mezi největší problémy tureckého území na Kypru patří mezinárodní již zmíněná izolace a zároveň neuznávání Kyperské republiky Tureckem. Ačkoliv Turecko rozšířilo celní unii na všechny nové členské státy, tedy i na 128

SÖZEN, A.: Jednání o kyperské otázce. Jednání od roku 1963 do současnosti, str. 129, 145 BRUS, M.: A PROMISE TO KEEP: TIME TO END THE INTERNATIONAL ISOLATION OF THE TURKISH CYPRIOTS, str. 2-3 130 EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008, str. 56 131 Ibid., str. 3 129

41

Kyperskou republiku, odmítlo tuto formálně uznat. Vyřešením kyperské otázky je ale podmíněn vstup Turecka do EU. Pro komplikovanost a dlouhé trvání sporu však zřejmě dojde k vyřešení až při samotném rozšíření Unie nebo těsně předtím.132 5.2

Kurdská otázka Kurdská otázka zůstává i přes velká očekávání od Evropské unie dosud

nevyřešená a zatím ani nespěje k žádnému výsledku. Kurdové s patnácti miliony obyvatel133 tvoří největší etnickou menšinu v Turecku a obývají hlavně východ a jihovýchod Turecka, tedy Jižní a Jihovýchodní Anatolii134. Území obydlené Kurdy znázorňuje Obrázek 6. Obrázek 6: Kurdové

Zdroj: SIEGL,

E.: Výzva kurdské otázky, str. 12

Kořeny menšinové problematiky spadají do období rané Turecké republiky za vlády Atatürka a těsně před ní, kdy se rozhodovalo o tom, jaké území budou Turci obývat a tedy jaké bude mít Turecká republika obyvatele.135 Nejdříve byli za Turky prohlášeni ti, kteří vyznávali islám. Došlo k velkému „stěhování národů“ a na území Turecka postupně vykrystalizovalo turecké obyvatelstvo. Nerozlišovalo se mezi etniky, ale náboženstvím – na muslimy a „nemuslimy“. Kdo nevyznával islám, byl vyhnán nebo strpěn na tureckém území, ale situace mu nikterak nebyla usnadněna. Kurdové nedostali autonomní území, i když toto bylo podle smlouvy z Sevres zamýšleno, ale byli

132

ŠTĚRBA, V.: Evropská unie a Turecko: přístupové rozhovory. PIRICKÝ, G.: Muslimská identita v Turecku: jednota, či variabilita? 134 Srov. obrázek “Teritoriální členění“ 135 PIRICKÝ, G.: cit. dílo 133

42

zatlačeni na východ od Ankary. Za Turky byli považováni všichni muslimové, kteří žili na tureckém území, tudíž i Kurdové. Nerozhodovalo to, zda se hlásí k sunnitské nebo šíitské muslimské obci.136 Kurdové tedy nebyli považování za menšinu a dnes se tomu Turci neustále brání, i když uznání menšin, a tedy i Kurdů, patří k podmínkám Evropské unie. Velkou částí tureckých elit jsou tyto pokusy považovány za hrozbu turectví, tedy hrozbu dominanci nacionální turecko-sunnitské identity. Tyto tendence jsou někdy dokonce považovány za ohrožování stability země, které by mohlo vést až k její dezintegraci.137 Tento problematický začátek však zdaleka nebylo to jediné, co Kurdy postihlo. Při občanské válce v letech 1984 – 1999 bylo evakuováno více než deset tisíc vesnic a přes tři miliony lidí. O život přišlo na 37 tisíc lidí. V roce 1999 byl dopaden vůdce PKK Abdullah Öcalan a válka skončila. Od té doby se situace Kurdů zlepšila, i za přispění Evropské unie, ale problém zcela vyřešen nebyl a přes 40 % obyvatel požaduje, aby příslušníci menšin přijali turecké občanství.138 PKK si klade již od 80. let za cíl založení samostatného Kurdistánu. Po dlouhých bojích, které vždy přes zimu zastavil sníh, se zdálo, že se situace uklidní. Šest nově zvolených poslanců se totiž veřejně zastávalo Kurdů, ale při přísaze z jejich úst zazněla kurdština a čtyři z nich byli podle kemalistické tradice odsouzeni za „vlastizradu“. Byli však předčasně propuštěni po harmonizaci tureckého a evropského práva v roce 2004. V témže roce také utrpěla PKK porážku na komunální úrovni – AKP vyhrála překvapivě v šesti obvodech. V parlamentních volbách o tři roky později se tak stalo i na parlamentní úrovni, kdy dosáhla rekordních 54 % v převážně kurdských oblastech, a PKK, resp. kurdská nacionální Strana demokratické společnosti (DTP) tímto museli přehodnotit přístup ke Kurdům a i k Ankaře. PKK se měla přetvořit na demokratickou organizaci, ale nechtěla vyjednávat ani s USA ani s EU, natož s Tureckem. Situace se ale zlepšila. Byl zrušen výjimečný stav v kurdských regionech a kurdština měla opět volnější pole působnosti. V roce 2006 se PKK opět pokoušela zastrašovat, ale vše se podařilo vyřešit na politické úrovni. Byla odsouzena od mnoha (i kurdských) politiků a mnoho významných kurdských osobností se od praktik PKK distancovalo. Teroristické PKK však klima hrozby a násilí vyhovuje

136

HERMANN, R.: Wohin geht die türkische Gesellschaft?, str. 25-30 PIRICKÝ, G.: Muslimská identita v Turecku: jednota, či variabilita? 138 HERMANN, R.: cit. dílo, str. 203 137

43

kvůli pašování zbraní a drog a vojenská garnitura zase využívá jejích hrozeb k udržení se u moci. 139 Celý konflikt se zúžil v problém boje proti terorismu, tedy proti PKK140, a nemá podle turecké armády jiné než vojenské řešení141. Nebezpečí je také v nestabilitě Iráku a možném vzniku nového kurdského státu, který by zasahoval částečně do Turecka a Iráku. Proto se ke kurdské otázce postavila čelem vládnoucí Strana spravedlnosti a pokroku (AKP), která se zaměřila na smířlivější přístup. Premiér Erdoğan uznává „kurdskou otázku“142 (za což si vysloužil kritiku od mnohých politických špiček) a na rozdíl od kemalistických nacionalistů věří, že když budou regiony na jihovýchodě země ekonomicky vyspělejší a budou mít určitou kulturní a náboženskou autonomii, odvděčí se loajalitou vůči Turecku. Zároveň by tím mohl klesnout vliv PKK a hlavně by se zmenšilo riziko zneužití této skupiny k útokům proti Turkům ze strany sousedních zemí, se kterými Turecko udržuje jinak dobré sousedské vztahy. I přes vojenské operace proti PKK nebyly nikdy výpady turecké armády přeshraničního charakteru a to také z toho důvodu, že USA potřebuje irácké Kurdy k boji proti Al-Kajdě. V roce 2007 však turecký parlament schválil zásah i na iráckém území s cílem přerušit přísun zbraní a nových stoupenců PKK ze zahraničí. V roce 2008 USA souhlasili s bombardováním základen PKK na severu Iráku. AKP se v poslední době snaží zlepšit infrastrukturu a ekonomickou situaci jižní a jihovýchodní Anatolie. Ústupky v kulturní oblasti, jako možnost vysílání v kurdštině, možnost výuky kurdštiny ve škole a další, jsou z praktického hlediska jen velikým gestem, ale ve skutečnosti se změnilo jen málo.143 Televizní vysílání v kurdštině může probíhat např. jen 45 min. denně a musí být opatřeno tureckými titulky.144 Proto je třeba i ekonomický rozvoj, protože kulturní emancipace v tak omezené míře nemusí vést k žádnému zlepšení. Justice se navíc také nestaví za Kurdy, protože neustále uplatňuje paragraf č. 301 trestního řádu „o urážce turectví“ a také paragraf č. 312 proti „podněcování etnické nesnášenlivosti“, které se dají zneužít proti kritikům situace etnických nebo náboženských menšin. Jisté však je, že vlivem přiblížení Turecka EU se situace Kurdů v mnohém zlepšila. Není tudíž divu, že podporují vstup své země do Unie. Důležité je 139

HERMANN, R.: Wohin geht die türkische Gesellschaft?, str. 206-9 SIEGL, E.: Výzva kurdské otázky 141 HERMANN, R.: Wohin geht die türkische Gesellschaft?, str. 204 142 SIEGL, E.: cit. dílo 143 Ibid. 144 HERMANN, R.: cit. dílo, str. 212 140

44

nyní zlepšení ekonomických a sociálních podmínek v oblasti a současně udržení stability Iráku. Jeho destabilizace by mohla vyústit v novou vlnu násilí i v Turecku a znemožnila by jakoukoliv komunikaci mezi Kurdy a Turky a tudíž i konstruktivní řešení problému. Pro Kurdy bude v současné době vhodné využít umírněného postupu AKP, která je pod tlakem EU. Po zlepšení situace by pravděpodobně ani PKK neměla tak výrazný vliv, resp. neměla by takovou podporu mezi místním obyvatelstvem.

45

Závěr Turecko ukázalo svou vůli stát se členem Evropské unie a od rozšíření v roce 2004, resp. o rok později, s ním byly zahájeny přístupové rozhovory. Přestože turecká podpora členství dosahovala až 80 % před pěti lety, dnes nedosahuje ani 50 %. Názory obyvatel Evropské unie mají již od počátku devadesátých let opačnou tendenci (stále více Evropanů bylo proti vstupu Turecka do EU), i když se v posledních dvou letech začínají vyvíjet opět ve prospěch Turecka. Odpůrců je však pořád více než 50 %. Veřejné mínění v Evropě také poznamenala diskuze o nové evropské ústavě a v souvislosti s ní také o roli křesťanství v EU. To mohlo být částečně zneužito odpůrci dalšího rozšíření podobně jako hororové zprávy z muslimského světa o teroristických útocích nebo různých masakrech, jakých jsme byli svědky i v posledních dnech145. Evropské veřejné mínění je na takové zprávy poměrně sensitivní a snadno se od Turecka odvrátí. Mnoho Evropanů přesto prosazuje pragmatický přístup, který vidí v Turecku důležitého obchodního partnera, jenž by svou geografickou polohou mohl pomoci Evropské unii upevnit svou pozici důležitého světového hráče. Neobávají se tedy migračních vln nebo kulturní revoluce, ale apelují na nutnost transformace Evropské unie a jejích institucí, aby byla následně schopná Turecko přijmout. Mezi varianty vývoje vztahů mezi EU a Tureckem patří také pouhé prohloubení ekonomických vazeb bez ohledu na ostatní oblasti, čímž by nedocházelo ke kulturním a ideologickým střetům. S tímto přístupem by se však Turecko, čekající na vstup již dlouhá desetiletí, nemuselo spokojit. Odmítnutí by mohlo vést k destabilizaci Turecka a tím by se EU také zřekla možnosti efektivně zasahovat do konfliktů na Blízkém východě, resp. nemohla by využít inspiračního vlivu Turecka na ostatní muslimské země. Cílem práce bylo postihnout vývoj vztahů Turecka s Evropou s důrazem na období posledního desetiletí. Důvodem byla poměrně nízká povědomost veřejnosti o této problematice a neznalost základních faktů o tureckých snahách stát se členem Evropské unie, stejně tak jako nízký stupeň vědomostí o samotném Turecku. Cílem bakalářské práce není přesvědčovat o výhodnosti tureckého členství v EU, ale podat komplexní informace tak, aby si každý čtenář mohl udělat svůj vlastní názor a nemusel argumentovat jen tím, že: „se mu Turci prostě nezdají“. Proto si myslím, že jsem

145

Útok na svatebčany v jihovýchodní Anatolii, při němž zahynulo přes 40 lidí.

46

původní záměr splnil, nicméně vzhledem k rozsahu práce jsem se nemohl více věnovat detailnější analýze rozdílů mezi evropskou a islámskou kulturou. Zároveň nebylo vždy možné sehnat aktuální informace o názorech občanů jak z EU, tak z Turecka na toto rozšíření. Obtížné bylo také hledání negativních ohlasů na turecké členství z důvěryhodných zdrojů. Knihy nebo publikace převážně preferovali přistoupení Turecka k EU oproti odmítnutí. Já osobně se přikláním na stranu Turecka v jeho snahách o sblížení s EU, avšak po uvážené přípravě obou zúčastněných stran. Za pět let se Turecko ještě v mnohém změní a nemuselo by znamenat hrozbu, nýbrž výzvu multikulturní Evropské unii. Pokud chce mít EU stabilní země za svými hranicemi, je toto jedna z cest, jak by si je mohla zajistit. Některé procesy uvnitř Turecka nebo vztahy s tureckými sousedy také snáze ovlivní, když budou na území EU. Jako příklad můžeme uvést turecko-řecký spor o Kypr. Oprostí-li se Turci od přehnaných očekávání, která počítají s dramatickým ekonomickým růstem nebo s růstem životní úrovně a uvědomí-li si Evropané, že ne každý muslim je nebezpečný, existuje stále reálná šance, že Turecko do Evropské unie vstoupí. Na odmítnutí také není nic špatného, ale to musí být založené na objektivních argumentech a ne na fanatickém odporu k něčemu, co neznáme. Vše má pozitiva a negativa a stejně tak je u Turecka třeba zvážit, co z výše zmíněných argumentů převáží.

47

Použitá literatura Monografie BRUS, M. – AKGÜN, M. – BLOCKMANS, S. A PROMISE TO KEEP: TIME TO END THE INTERNATIONAL ISOLATION OF THE TURKISH CYPRIOTS. TESEV Publications, 2008. 66 s. Dostupný z: http://www.tesev.org.tr/UD_OBJS/PDF/DPT/KBRS/YYN/REV3%20kibris%20sorunu %2009%2006%2008.pdf. ISBN 978-975-8112-98-2. ÇARKOĞLU, Ali, TOPRAK, Binnaz. Religion, society and politics in a changing Turkey. Přeložil Çiğdem Aksoy Fromm. Đstanbul: TESEV Publications, 2007. 112 s. Dostupný z: http://www.tesev.org.tr/UD_OBJS/PDF/DEMP/RSP%20-%20Turkey.pdf. ISBN 978-975-8112-90-6. EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2007-2008. Brusel: Evropská společenství, 2007. 61 s. Dostupné z: http://europa.eu. ISBN 987-92-7906875-1. EU Enlargement: Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2008-2009. Brusel: Evropská společenství, 2008. 65 s. Dostupné z: http://europa.eu. ISBN 987-92-7909893-2. GERGELOVÁ, Angelika. Členství Turecka v EU – výzva pro obě strany. InTurecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. s. 29-46. ISBN 978-80-244-1875-9. HERMANN, Rainer. Wohin geht die türkische Gesellschaft? München: Deutscher Taschenbuch Verlag, 2008. 315 s. ISBN 978-3-423-24682-8. KUČERA, Petr. Hledání evropských kořenů turecké identity: Západ a Východ v kemalistickém modernizačním projektu. InTurecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. s. 7-28. ISBN 978-80244-1875-9. Mezinárodní politika. Č. 9 (září 2007). Praha: Ústav mezinárodních studií, 2007. Vychází měsíčně. ISSN 0543-7962

48

PIRICKÝ, Gabriel. Muslimská identita v Turecku: jednota, či variabilita? Mezinárodní politika. 2007, roč. XXXI, č. 9, s. 9-11. ISSN 0543-7962 SIEGL, Erik. Výzva kurdské otázky. Mezinárodní politika. 2007, roč. XXXI, č. 9, s. 1214. ISSN 0543-7962 SÖZEN, Ahmet. Jednání o kyperské otázce. Jednání od roku 1963 do současnosti. InTurecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. s. 129-149. ISBN 978-80-244-1875-9. STUDNIČNÁ, Zuzana. „Turecký pochod“ za lepšími časy. Mezinárodní politika. 2007, roč. XXXI, č. 9, s. 14-17. ISSN 0543-7962 TESAŘ, Filip.Turecké mosty mezi kořeny, dějinami a současností. Mezinárodní politika. 2007, roč. XXXI, č. 9, s. 6-9. ISSN 0543-7962 TIOSAVLJEVIČOVÁ, Jarmila. Parlamentní volby v Turecku přinesly očekávaného vítěze. Mezinárodní politika. 2007, roč. XXXI, č. 9, s. 4-5. ISSN 0543-7962 TUNKROVÁ, Lucie. Nová dynamika turecké zahraniční politiky. Mezinárodní politika. 2007, roč. XXXI, č. 9, s. 17-19. ISSN 0543-7962 VESELÝ, Zdeněk. Dějiny mezinárodních vztahů. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 606 s. ISBN 978-80-7380-018-5. YILMAZ, Hakan. Mezi podporou EU a euroskepticismem: Obecné postoje turecké veřejnosti k Evropské unii. InTurecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. s. 61-84. ISBN 978-80-244-1875-9. YILMAZ, Mesut. Türkei und EU: Die Suche nach einer ehrlichen Partnerschaft. Berlin: Berliner Wissenschafts-verlag, 2004. 173 s. ISBN 3-8305-0837-9. ZBOŘIL, Zdeněk. Anatolský most. Mezinárodní politika. 2007, roč. XXXI, č. 9, s. 3. ISSN 0543-7962

49

Internetové zdroje Aspekty začlenění Turecka do Evropské unie [online]. Memorandum výzkumného grantu MZV ČR. 2005. Dostupné z: http://www.mzv.cz/public/33/15/f3/16690_14945_RM_01_02_05.doc, 14. 4. 2009 Ausländische Bevölkerung [online]. Statistisches Bundesamt Deutschland. Dostupné z: http://www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Statistike n/Bevoelkerung/AuslaendischeBevoelkerung/Tabellen/Content50/TOP10,templateId=re nderPrint.psml, 17. 3. 2009 Co je Schengen? [online]. Euroskop.cz. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/300/sekce/co-je-schengen/, 12. 2. 2009 COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: ISSUES ARISING FROM TURKEY’S MEMBERSHIP PERSPECTIVE [online]. Brussels: COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES, 2004. 54 s. Dostupné z: http://www.eulib.com/documents/issues_paper_en.pdf, 18. 3. 2009 Členové Barrosovy Komise [online]. Eropská komise. Dostupné z: http://ec.europa.eu/commission_barroso/index_cs.htm, 12. 2. 2009 Eurostat. Dostupné z: http://www.eds-destatis.de/, přístupy únor-březen 2009 EU-Turkey relations [online]. Euractiv.com. Dostupné z: http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article-129678, 17. 3. 2009 HUGHES, Kirsty. TURKEY AND THE EUROPEAN UNION: JUST ANOTHER ENLARGEMENT? - Exploring the Implications of Turkish Accession, A Friends of Europe working paper [online]. 2004. Dostupný z: http://www.friendsofeurope.org/Portals/6/Documents/Reports/Turkey%20and%20the% 20European%20Union%20-%20Working%20Paper%20%20FoE.pdf, 5. 3. 2009

50

International Migration Data 2008 [online]. OECD. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/41/34/42287286.xls, 21. 3. 2009 JUNG, Stéphanie - KUBACEK, Stanislav. ECONOMIC ASPECTS OF TURKEY’S ACCESSION TO THE EU - HOW TURKEY’S MEMBERSHIP IS CHALLENGING THE EU. Student Economic Review [online]. 2005, vol. 19, , s. 177-190. Dostupný z: http://www.tcd.ie/Economics/SER/sql/download.php?key=45, 25. 3. 2009 Kodaňská kritéria [online]. Evropská unie v České republice - Evropská komise. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_182_cs.htm, 12. 2. 2009 KONSOLIDOVANÁ ZNĚNÍ SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ [online]. EVROPSKÁ UNIE. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:321E:0001:0331:CS:pdf, 15. 3. 2009 Member countries [online]. NATO. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_52044.htm, 17. 3. 2009 Mitschek: Nabucco consortium making headway [online]. Euractiv.com. Dostupné z: http://www.euractiv.com/en/energy/mitschek-nabucco-consortium-makingheadway/article-181142, 17. 4. 2009 Organization for European Economic Co-operation [online]. OECD. Dostupné z: http://www.oecd.org/document/48/0,3343,en_2649_201185_1876912_1_1_1_1,00.html , 15. 2. 2009 Praha tlačí na odstranění pracovních bariér [online]. Euroskop.cz. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/11130/clanek/praha-tlaci-na-odstraneni-pracovnich-barier/, 17. 3. 2009 Přehled důležitých událostí na Kypru od roku 1959 [online]. ČeskéNoviny.cz. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/tema/index_view.php?id=330844&id_seznam=24, 15. 2. 2009

51

Recent Standard Eurobarometer [online]. Public Opinion - European Commision. Dostupné z: www.ec.europa.eu/public_opinion/standard_en.htm, 14. 3. 2009 Rozhodování v radě EU [online]. Euroskop.cz. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/99/sekce/rozhodovani-v-rade-eu/, 15. 2. 2009 ŠTĚRBA, Václav. Evropská unie a Turecko: přístupové rozhovory [online]. Parlamentní institut. 2006, Dostupný z: http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-055.pdf, 26. 1. 2009 The World Factbook [online]. CIA. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/, 17. 2. 2009 Topolánek: Nabuccu by mohl pomoci březnový summit EU [online]. FinančníNoviny.cz. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/tema/index_view.php?id=360223&id_seznam=53, 20. 2. 2009 Turecko: Most mezi Evropou a Asií [online]. Natoaktual.cz. Dostupné z: http://www.natoaktual.cz/turecko-most-mezi-evropou-a-asii-do5/na_analyzy.asp?c=A080124_165952_na_analyzy_m02, 5. 2. 2009 Turkey should Adapt Ataturk’s Principles to 21st Century [online]. Turkishweekly.net. Dostupné z: http://www.turkishweekly.net/news/11107/huntington-turkey-shouldadapt-ataturk-s-principles-to-21st-century-.html, 13. 4. 2009 Turkey’s prime ministr surprises Merkel [online]. SPIEGEL ONLINE International. Dostupné z: http://www.spiegel.de/international/germany/0,1518,534090,00.html, 12. 4. 2009 Turkish statistical institute [online]. Dostupné z: http://www.turkstat.gov.tr, březen 2009 Úkol Turků: přesvědčit, že jsou Evropany [online]. Euroskop.cz. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/3861/clanek/ukol-turku-presvedcit-ze-jsou-evropany/, 27. 2. 2009

52

Vaši poslanci [online]. Evropský parlament. Dostupný z: http://www.europarl.europa.eu/members/expert/groupAndCountry.do?language=CS, 15. 3. 2009 World Population Prospects: The 2006 Revision [online]. United Nations. Dostupné z: http://www.un.org/esa/population/publications/wpp2006/WPP2006_Highlights_rev.pdf, 12. 2. 2009 YACKLEY, Joseph. TURKEY, THE EU AND DEMOCRACY: HOW PUBLIC OPINION DIVIDES ANKARA AND BRUSSELS [online]. INTERNATIONAL RELATIONS AND SECURITY NETWORK. 2008. Dostupný z: http://se1.isn.ch/serviceengine/FileContent?serviceID=ISN&fileid=2AE20601-31791191-011A-1B9EA76FEF86&lng=en, 21. 1. 2009

53

Přílohy Příloha č. 1: Důležité události v dějinách Turecké republiky Příloha č. 2: Vývoj vztahů mezi Řeky a Turky na Kypru

54

Příloha č. 1: Důležité události v dějinách Turecké republiky 1923: založení Turecké republiky 1926: v Tureckou vstupuje v platnost nový trestní zákoník podle Italského vzoru 1928: zavedena latinka namísto arabského písma 1934: volební právo pro ženy 1945: Ankara vyhlašuje válku Německu a Japonsku 1948: Turecko patří k zakládajícím členským zemím OECD 1949: Turecko je členem Rady Evropy 1952: Turecko přistupuje k NATO 1959: 31/07 podání žádosti o členství v EHS (associate membership) 1963: 12/09 podepsána asociační smlouva s EHS; je uznána možnost pozdějšího vstupu Turecka do EHS 1980: ochlazení vztahů mezi Tureckem a ES po převratu v Turecku 1983: uvolnění vztahů po demokratických volbách v Turecku 1987: Turecko podává žádost o plné členství v ES 1989: ES uznává způsobilost Turecka pro členství a potvrzuje, že členství je cílem, nicméně odkládá prozatím posouzení žádosti (politická a hospodářská situace v zemi, kyperský konflikt)= de facto odmítnutí 1995: 06/03 EU a Turecko vytvořili celní unii 1996: 01/01 celní unie s EU vstupuje v platnost 1997: EU odmítá udělit Turecku kandidátský status. Ankara reaguje podrážděně; ochlazení vztahů mezi oběma partnery 1999: Evropská rada začleňuje Turecko do skupiny kandidátských zemí; přístupové rozhovory nebyly zahájeny 2001-2003: kvůli plnění kodaňských kritérií Turecko reviduje ústavu založenou na hlavní roli armády a postupně uvádí v život reformy týkající se lidských práv a svobod 2002: Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vyhrává parlamentní volby poté, co slíbila posunutí Turecka blíže EU 2004: rozšíření EU o deset členů včetně Kyperské republiky * 2004: v prosinci rozhodnuto o zahájení přístupových rozhovorů v říjnu následujícího roku 2005: 3. října byly zahájeny přístupové rozhovory s Tureckem (a Chorvatskem)

2006: v prosinci konstatuje Rada EU neplnění přístupových podmínek, pozastavuje s Tureckem přístupové rozhovory v 8 z 35 kapitol. 2007: parlamentní ve prospěch AKP, v prezidentských volbách vyhrává Abdullah Gül** 2014: nejbližší možný termín přijetí Turecka do EU (vzhledem k rozpočtu na období 2007 – 2013, kde Turecko nefiguruje)* Zdroje: YACKLEY, J.: TURKEY, THE EU AND DEMOCRACY: HOW PUBLIC OPINION DIVIDES ANKARA AND BRUSSELS, str. 15; přeloženo autorem z angličtiny * ŠTĚRBA, V.: Evropská unie a Turecko: přístupové rozhovory. ** Mezinárodní politika. Září 2007, str. 2

Příloha č. 2: Vývoj vztahů mezi Řeky a Turky na Kypru 1914 – Kypr pod britskou nadvládou po více než 300 letech v Osmanské říši 1955 – Kyperští Řekové bojují proti Britům. Zároveň požadují sjednocení s Řeckem (enosis) – mimořádný stav na Kypru 1956 – Arcibiskup Makarios, považovaný za iniciátora snah o sloučení s Řeckem byl uvězněn a deportován na Seychelly 1959 – Velká Británie, Turecko a Řecko podepsali smlouvu o nezávislosti Kypru 1959 – Arcibiskup Makarios se vrátil na Kypr a byl zvolen prezidentem Nezávislost 1960 – Kypr má připravenou ústavu za spolupráce řecké a turecké komunity 1960 – Británie, Řecko a Turecko mají právo intervenovat, pokud to bude nutné 1961 – Kypr se stal členem Rady Evropy 1963 – Makarios se snažil o změnu ústavy. Propukly vlny násilí. 1964 – Sestavení mírových sil OSN. Kyperští Turci se stáhli do enkláv. Kypr 1974 – Turci intervenovali kvůli rostoucímu násilí. Převrat podporovaný řeckou stranou svrhl Makariose. Novým prezidentem byl zvolen Glafcos Clerides. Puč však nebyl úspěšný a do čela země se vrátil Makarios. 1975 – Kyperští Turci ustavili vlastní správu s vlastním prezidentem. Tím se stal Rauf Denktaş. Došlo také k výměně obyvatelstva 1977 – Zemřel Makarios. Nahradil jej Spyros Kyprianou 1983 – Vznik Severokyperské turecké republiky 1988 – Georgios Vassiliou se stal prezidentem kyperských Řeků – několik neúspěšných pokusů o dohodu mezi kyperskými Turky a Řeky 1993 – Glafcos Clerides se stal prezidentem jižní části Kypru 1994 – zkomplikování obchodování mezi Tureckou komunitou a EU kvůli rozhodnutí Evropského soudního dvora 1996 – zhoršení vztahů okolo nárazníkové zóny mezi oběma komunitami 1997 – mírové rozhovory byly zkomplikovány přístupovými rozhovory EU s Řeckou částí 2001 – Rada bezpečnosti OSN obnovila svou mírovou misi v nárazníkové zóně – podle Turecka by přijetí Kyperské republiky do EU před sjednocením ostrova znamenalo porušení smlouvy z roku 1960

2002 – Clerides a Denktaş: nové vyjednávání zprostředkované OSN – Komplexní plán na vytvoření federace byl představen generálním tajemníkem OSN – Kodaňský summit EU: Kypr se může stát členem EU. Pokud se obě části nedohodnou na sjednocení podle Annanova plánu, bude přijata pouze řecká Kyperská republika 2003 – Tassos Papadopoulos zvolen novým prezidentem Kyperské republiky – Umožněno volné cestování mezi oběma částmi ostrova (poprvé od roku 1983) 2004 – Referendum o sjednocení ukázalo, že Kyperští Turci podporují sloučení. Kyperští Řekové jej drtivou většinou odmítli. Přistoupení k EU 2004 – Řecká část Kypru přijata do EU – Turecko souhlasilo s rozšířením své celní unie s EU i na 10 nových členských států, tedy i na Kypr – Obnovení obchodních styků mezi Kyperskou republikou a Severním Kyprem 2005 – Mehmet Ali Talat zvolen novým prezidentem Severního Kypru – Turecko vytvořilo plán na otevření přístavů a letišť pro kyperská letadla a plavidla 2006 – Sestavena komise na vyřešení problémů s vlastnickými právy – Snaha o opětovné vybudování důvěry mezi oběma komunitami, podporovaná OSN. – Turecko odmítlo otevřít své přístavy a letiště pro plavidla Kyperské republiky, dokud EU neskončí s izolací Severokyperské republiky 2008 – Dimitris Christofias zvolen novým prezidentem Kyperské republiky 1. ledna 2008 – Euro bylo přijato v Kyperské republice jako nová měna* 21. března 2008 – Dohoda o obnovení jednání ohledně rozděleného ostrova* 3. dubna 2008 – Zbourání bariéry, která rozdělovala Nikósii* Pro názornost: Oranžově uvedeni prezidenti Kyperské republiky (jižní Kypr) Červeně uvedeni prezidenti Turecké severokyperské republiky Zdroje: BRUS, M.: A PROMISE TO KEEP: TIME TO END THE INTERNATIONAL ISOLATION OF THE TURKISH CYPRIOTS, str. 60-62; přeloženo autorem * Přehled důležitých událostí na Kypru od roku 1959, dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/tema/index_view.php?id=330844&id_seznam=24