VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2012
Bc. Petra Kapitolová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání
Autor: Bc. Petra Kapitolová Vedoucí práce: JUDr. Milena Soušková, Ph.D.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání vypracovala samostatně a veškerou literaturu a další prameny jsem uvedla v přiloţeném seznamu.
V Praze dne 19. 12. 2012 ………………………….. Bc. Petra Kapitolová
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala paní JUDr. Mileně Souškové, Ph.D. za vstřícnost, podporu a cenné rady, které mi pomohly při zpracování této diplomové práce. Mé díky patří téţ všem odborníkům z praxe, kteří mi byli ochotni poskytnout informace a své zkušenosti, které jsem při psaní vyuţila.
Obsah Úvod ....................................................................................................................................... 1 1
Pracovní úrazy a nemoci z povolání .......................................................................... 4
1.1 Pracovní úraz ................................................................................................................ 4 1.1.1 Netypické pracovní úrazy ............................................................................................. 7 1.2 2
Nemoc z povolání ......................................................................................................... 9 Odpovědnost za škodu .............................................................................................. 15
2.1 Odpovědnost za škodu podle zákoníku práce ............................................................. 15 2.1.1 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání.................................................................................................................... 17 2.2 Zproštění zaměstnavatele odpovědnosti ..................................................................... 19 2.2.1 Praktické příklady zproštění odpovědnosti zaměstnavatele ....................................... 22 2.2.2 Judikatura k tématu zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele ................................. 24 3
Prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání .................................................... 26
3.1 Pojetí prevence pracovních úrazů ve společnosti NET4GAS, s. r. o. ........................ 29 3.1.1 Principy bezpečnosti práce v NET4GAS ................................................................... 30 3.1.2 Skoronehody a vyuţití Ishikawovy metody v prevenci .............................................. 31 4
Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocích z povolání ........ 33
4.1 Správný postup při vzniku pracovního úrazu ............................................................. 33 4.1.1 Postup při vzniku pracovního úrazu v praxi ............................................................... 35 4.2 4.3 5
Správný postup při vzniku nemoci z povolání ........................................................... 37 Evidence pracovních úrazů, nemocí z povolání ......................................................... 39 Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání .......................................... 42
5.1 Průměrný a pravděpodobný výdělek před vznikem škody ......................................... 42 5.2 Druhy náhrad z titulu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání............. 45 5.2.1 Náhrada za ztrátu na výdělku ..................................................................................... 46 5.2.2 Náhrada za bolest a za ztíţení společenského uplatnění ............................................ 50 5.2.3 Náhrada účelně vynaloţených nákladů spojených s léčením ..................................... 51 5.2.4 Náhrada za věcnou škodu ........................................................................................... 53 5.3 Praktický příklad odškodnění nemoci z povolání ....................................................... 53 5.4 Odškodnění smrtelného pracovního úrazu ................................................................. 55 5.4.1 Náhrada účelně vynaloţených nákladů spojených s léčením, náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem a náhrada věcné škody ............................................... 56 5.4.2 Náhrada nákladů na výţivu pozůstalých .................................................................... 56 5.4.3 Jednorázové odškodnění pozůstalých ......................................................................... 57 6
Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání .................................................................................. 59
6.1 Historie úrazového pojištění ....................................................................................... 60 6.2 Obecná charakteristika stávajícího systému ............................................................... 62 6.2.1 Negativa nynější právní úpravy .................................................................................. 69 6.3 Nová právní úprava zákonného pojištění zaměstnavatelů .......................................... 70 6.3.1 Zákon 266/2006 Sb. .................................................................................................... 71 6.3.2 Další návrhy řešení změn stávající právní úpravy ...................................................... 72 6.3.3 Aktuální situace .......................................................................................................... 74 Závěr ..................................................................................................................................... 76 Seznam literatury ................................................................................................................. 79 Tištěné zdroje ......................................................................................................................... 79 Elektronické zdroje ................................................................................................................. 80 Právní předpisy ....................................................................................................................... 83 Judikatura ............................................................................................................................... 83 Příloha ................................................................................................................................... 85 Další příklady z praxe ............................................................................................................. 85 Příklad č. 1 .............................................................................................................................. 85 Příklad č. 2 .............................................................................................................................. 86
Úvod Převáţná část obyvatelstva České republiky tráví ve svém zaměstnání osm hodin denně po pět dní v týdnu. Z toho plyne, ţe v současné době je pobyt na pracovišti velmi důleţitou součástí ţivota většiny lidí. Povinností kaţdého zaměstnavatele je zajistit svým zaměstnancům odpovídající podmínky k práci. Ty se skládají z mnoha faktorů, jedním z nich je nepochybně také pocit bezpečí. V diplomové práci Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání se budu této problematice věnovat z konkrétního hlediska úrazů a nemocí z povolání. Celkový počet úrazů a nemocí z povolání je zajisté důleţitým ukazatelem informujícím o bezpečnosti určitého pracoviště. Téma této diplomové práce jsem si vybrala, protoţe důleţitou součástí mého profesního ţivota je personalistika. V tomto oboru se téma pracovních úrazů rozhodně vyskytuje. Ačkoli výpočet konkrétního odškodnění je věcí mzdové účetní, personalista je většinou první člověk, kterému nadřízený postiţeného pracovní úraz / podezření na nemoc z povolání hlásí. V mnohých případech je na pracovníkovi oddělení lidských zdrojů, aby sepsal hlášení o daném úrazu či nemoci z povolání a předal ho příslušnému orgánu k posouzení. Z toho plyne, ţe vzdělání v této oblasti pracovního práva je pro personalisty doslova nezbytné. Mojí hlavní specializací je mezinárodní obchod. Můţe se zdát, ţe téma profesních poškození zdraví s tímto oborem nekoresponduje. Kterýkoliv podnikatel nebo manaţer, ať uţ v oblasti mezinárodního obchodu, či jakékoli jiné oblasti mající alespoň jednoho zaměstnance, však musí být s problematikou pracovních úrazů a nemocí z povolání dokonale obeznámen, protoţe jeho podřízení mohou pracovní úraz utrpět. Navíc, částky, které plynou do státního rozpočtu následkem zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů, jsou značně vysoké a znatelně ovlivňují i rozpočet firemní. Z tohoto důvodu se jedná o tematiku ekonomickou. Cílem diplomové práce je analyzovat teorii problematiky odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání a na praktických příkladech ukázat pouţití právně stanovených postupů. K tomu bude pouţita odborná literatura, elektronická i tištěná. Dále budou v diplomové práci vyuţity poznámky odborníků z praxe, kteří mi byli ochotni předat alespoň zčásti své zkušenosti. Diplomová práce bude rozdělena na šest kapitol. Praktické příklady budou 1
uvedeny vţdy následně po vysvětlení teorie. V první kapitole budou definovány klíčové pojmy: pracovní úraz (včetně netypického pracovního úrazu) a nemoc z povolání. Jako praktické doplnění první kapitoly poslouţí statistická data o počtech profesních poškození zdraví na území ČR. Ve druhé kapitole definuji a vysvětlím nejen právní podstatu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. V případě liberačních důvodů můţe být zaměstnavatel své odpovědnosti zproštěn. Tímto pojmem se bude zabývat podkapitola 2.2, která také uvede několik příkladů z praxe včetně judikátu Nejvyššího soudu ČR, který případ týkající se tématu zproštění se odpovědnosti řešil. Kapitola č. 3, Prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání, se věnuje předcházení pracovním úrazům a nemocím z povolání. Je to jedna z hlavních povinností kaţdého zaměstnavatele. Budou popsána některá pravidla a zásady Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a také jejich aplikace v konkrétní firmě. Kapitola následující, Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocích z povolání, bude v podstatě popisovat správné postupy, které by zaměstnavatel měl uplatňovat. Také zde budou jmenovány kroky, které je nutno provést, kdyţ jiţ k incidentu / onemocnění dojde. Materiály k této a k předešlé části diplomové práce poskytl můj nynější zaměstnavatel, společnost NET4GAS, s.r.o. Pátá kapitola nahlíţí na téma ze strany finanční – bude popisovat jednotlivé druhy náhrad z titulu odškodňování profesních poškození zdraví. Pro ilustraci na konci kapitoly uvádím příklad odškodnění nemoci z povolání z praxe výrobního podniku, který si nepřeje být jmenován. Specifické odškodnění je samozřejmě nutné v případě smrtelného pracovního úrazu. Bude popsáno v podkapitole 5.4. V kapitole č. 6 bude věnována pozornost nedílné součásti tématu: zákonnému pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovního úrazu/nemoci z povolání. Legislativa v minulosti připravila rozsáhlé změny celého systému pojištění, které měly být aplikovány od 1. 1. 2013. Kapitola rozebere moţná jiná řešení nedostatků stávající situace. Také bude rozebrána aktuální situace právní úpravy. V řešení případů pracovních úrazů/nemocí z povolání hraje důleţitou roli soudnictví. Ne snad proto, ţe by kaţdý případ odškodnění byl natolik sloţitý. Spíše mi připadá pravděpodobné, ţe se poškozený často neztotoţňuje s výší náhrady, případně s tím, ţe na ni nemá nárok. V dalších případech je soud pokládán za jediného 2
moţného spravedlivého řešitele problematiky. Spory se často následkem pouţití mimořádných opravných prostředků dostávají aţ k vrcholu soudní hierarchie: k Nejvyššímu soudu ČR. Řešením soudních sporů vzniká velké mnoţství judikátů, které jsou obrazem výsledků rozhodování soudů, z nichţ nejdůleţitější jsou právě judikáty nejvyššího soudu. V této diplomové práci bude k dokreslení jednotlivých případů pouţito také příkladů z judikatury.
3
1 Pracovní úrazy a nemoci z povolání Pracovní úrazy a nemoci z povolání postihují zaměstnance všech věkových kategorií, sociálních skupin a pracovních zařazení. Především u mladých lidí mohou způsobit aţ nevyčíslitelné škody do příštího ţivota. V první kapitole bude mým cílem pomocí odborné literatury, legislativy a judikatury definovat a co nejpřesněji vymezit nejdůleţitější pojmy, které v textu budu dále pouţívat: pojem pracovního úrazu a nemoci z povolání. Definice budou doplněny stručnými statistickými informacemi o současné situaci v ČR.
1.1 Pracovní úraz Pracovní úraz je v zákoně č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) definován jako „poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došloli k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“1. Kromě úrazového děje je tedy důleţité prokázat také příčinnou souvislost ztráty na výdělku a výkonu pracovního úkolu, která je zde z právního hlediska nezbytná. V následujících odstavcích zákoníku práce je pracovním úrazem uznáván také úraz, který si zaměstnanec způsobil / byl zaměstnanci způsoben pro plnění pracovních úkolů. Tento následek plnění pracovního úkolu specifikuje konkrétně § 380 odst. 2. Praktickým příkladem takového pracovního úrazu můţe být dopravní policista, který je napaden řidičem po tom, co mu uloţí pokutu, ačkoli po uloţení pokuty je jiţ pracovní úkol policisty splněn. Zde se tedy jedná o zmíněný úraz utrpěný „pro plnění pracovních úkolů“, tudíţ úraz pracovní. Judikatura eviduje případ, kdy Okresní soud v Karviné zamítl v případě pod sp. zn. 22 C 149/72 ţalobu, kdy ţalobce utrpěl úraz při výkonu funkce kontrolora v restauraci. Bylo totiţ zjištěno, ţe úraz byl způsobený tím, ţe se ţalobce vmísil do hádky mezi občany, coţ rozhodně nebylo součástí jeho pracovní náplně.2 Podle právní praxe je pracovním úrazem také porucha zdraví způsobená zaměstnanci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nezávisle na
1
§ 380 odst. 1zákona č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (v poznámkách pod čarou dále jen „ZP“) Stanovisko Nejvyššího soudu České republiky (v pozn. pod čarou dále jen „NS ČR“) ze dne 27. 1. 1975, sp. Zn. Cpj 37/74 2
4
jeho vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů, a to nejen vlivů mechanických, ale i chemických a psychických. Dalším příkladem pracovního úrazu tak můţe být také otrava či infarkt myokardu3. Úraz, který zaměstnanec utrpěl během cesty do zaměstnání nebo zpět, není pracovním úrazem. „Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět.“4 Kdyţ se však má zaměstnanec dopravit z místa bydliště do místa v jiné obci, které je cílem pracovní cesty (tato obec nesmí být pravidelným pracovištěm zaměstnance), potom nelze tuto cestu povaţovat za cestu do zaměstnání. Zde je cesta nutný prostředek k plnění pracovních úkolů. Úraz na takovéto cestě je tedy jiţ za pracovní úraz povaţován. V rámci pracovní cesty je za cestu do zaměstnání povaţována cesta z místa ubytování do místa výkonu pracovní činnosti.5 Z toho plyne, ţe je-li zaměstnanec napaden nebo utrpí-li úraz v průběhu takovéto cesty, není za následky odpovědný jeho zaměstnavatel a nejedná se o pracovní úraz. V mnoha zemích, které mají zaveden systém odškodňování pracovních úrazů, je úraz na cestě do zaměstnání a zpět povaţován také za pracovní úraz (např. Belgie, Řecko, Německo, Rakousko).6 České právo je v této věci prozatím neústupné. Otázkou však je, jaký bude vývoj v budoucnosti. Pracovní úrazy dělíme na pracovní úrazy smrtelné (zdraví zaměstnance bylo poškozeno do té míry, ţe nejpozději do jednoho roku zemřel), pracovní úrazy s pracovní neschopností (tyto mohou být dále rozděleny ještě na pracovní úrazy s hospitalizací delší neţ pět dní a ostatní) a pracovní úrazy bez pracovní neschopnosti. V roce 2011 bylo oproti roku 2010 hlášeno méně pracovních úrazů s pracovní neschopností. „V roce 2011 došlo k poklesu počtu i četnosti pracovních úrazů s pracovní neschopností proti roku 2010.“7 Naopak počet smrtelných pracovních úrazů 3
Např. Stanovisko NS ČR ze dne 27. 1. 1975, sp. Zn. Cpj 37/74 uvádí i přesné podmínky toho, ţe infarkt myokardu bude prac. úrazem (viz kapitola 1.1.1 Netypické pracovní úrazy) 4 BUKOVJAN, P., PaM 4/2012, s. 50 5 např. Rozsudek NS ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. Zn. 21 Cdo 4834/2010 6 Legislativní rada vlády: Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem řešení, Praha 2012, dostupné online: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=9003 , (cit. 12. 9 . 2012), s. 4 7 MRKVIČKA, P.: Pracovní úrazovost v ČR v roce 2011, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 16. 7. 2012, dostupné online: http://bozpinfo.cz/knihovna-bozp/citarna/tema_tydne/prac_urazovost120711.html (cit. 1. 9. 2012)
5
a úrazů bez pracovní neschopnosti se mírně zvýšil. „Pracovní úrazy bez pracovní neschopnosti a smrtelné vykázaly mírný nárůst.“8 Uvedené skutečnosti dokládá následující graf, na kterém můţeme vidět i vývoj pracovní úrazovosti v předešlých letech. Celkový trend vývoje počtu hlášených pracovních úrazů je, jak můţeme vidět, klesající. Graf 1: Pracovní úrazy v ČR
Zdroj: MRKVIČKA, P.: Vývoj ukazatelů pracovní úrazovosti v ČR, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 16. 7. 2012, dostupné online: http://bozpinfo.cz/knihovnabozp/citarna/tema_tydne/prac_urazovost120711.vyvojukazatelu.html (cit. 1. 9. 2012)
Nejčastější
uvedenou
příčinou
pracovního
úrazu
bylo
špatně
nebo
nedostatečně odhadnuté riziko. Nejčastějšími zdroji pracovních úrazů s pracovní neschopností byly materiál, břemena, výrobky a strojní součásti. Nejvíce pracovních úrazů s pracovní neschopností (43,1 %9 celkového počtu pracovních úrazů s pracovní neschopností v ČR) a také největší počet smrtelných pracovních úrazů (3110) vykazuje zpracovatelský průmysl, ve kterém je logicky nejvíce příleţitostí ke zranění zaměstnance např. při obsluze strojů. V roce 2010 byl však počet smrtelných pracovních úrazů vyšší ve stavebnictví. Tento obor je také velmi rizikový z důvodu 8
MRKVIČKA, P.: Pracovní úrazovost v ČR v roce 2011, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 16. 7. 2012, dostupné online: http://bozpinfo.cz/knihovna-bozp/citarna/tema_tydne/prac_urazovost120711.html (cit. 1. 9. 2012) 9 MRKVIČKA, P.: Pracovní úrazovost v ČR v roce 2011, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 16. 7. 2012, dostupné online: http://bozpinfo.cz/knihovna-bozp/citarna/tema_tydne/prac_urazovost120711.html (cit. 1. 9. 2012) 10 tamtéţ
6
časté práce ve výškách a se speciálními stroji. Ze statistik je moţné vydedukovat, ţe i přes neustále rostoucí nároky v oblasti bezpečnosti práce (zaměstnavatelé si uvědomují, ţe zanedbáváním povinného proškolování uškodí také a v největší míře sami sobě), je v ČR evidováno stále velké mnoţství pracovních úrazů. Většina z nich je obvyklého charakteru, způsobená špatně odhadnutým rizikem, nesprávnou manipulací s nářadím, porušením pravidel obsluhy strojů a zařízení apod. jak jiţ bylo uvedeno výše. Následující část práce přiblíţí některá poškození zdraví, která vznikají méně častou cestou. I přes to jsou za pracovní úrazy povaţována. 1.1.1 Netypické pracovní úrazy Tato poškození zdraví, nebyla pokládána za pracovní úrazy (v některých případech ani za úrazy) aţ do té doby, neţ byla za takové uznána v některém soudním případu. Takové pracovní úrazy nazývá odborná literatura netypickými. Příklady těchto úrazů jsou za pracovní povaţovány teprve tehdy, splní-li právní praxí stanovené podmínky. Prvním příkladem úrazu, který byl navzdory své atypičnosti uznán za pracovní, je infarkt myokardu. V tomto případě se lékařsky nejedná o úraz nýbrţ o onemocnění. Za určitých podmínek však infarkt myokardu můţe být kvalifikován jako úraz. Navíc, je-li prokázána příčinná souvislost mezi jeho vznikem a plněním pracovních úkolů, můţe být uznán i za úraz pracovní. Podmínky pro uznání infarktu myokardu za pracovní úraz jsou následující: „náhlé vypětí sil, velká námaha a nezvyklé úsilí, kdy pracovní úkon přesahuje hranici obvyklé, kaţdodenně vykonávané práce, nebo obvykle těţká práce, konaná však za nepříznivých okolností, anebo práce, pro niţ organismus zaměstnance není uzpůsoben nebo na kterou zaměstnanec svými fyzickými schopnostmi nestačí.“11 Nejedná se tedy o případ, kdy infarkt postihne zaměstnance v důsledku vypětí psychického (např. kdyţ je náhle zaměstnavatelem propuštěn). Úţeh a úpal je povaţován za pracovní úraz, pokud zaměstnavatel zaměstnancům nezajistí potřebné podmínky k práci a v důsledku toho dochází v horkém prostředí k přehřátí pracovníků. Aby nedocházelo k dehydrataci pracovníků, 11
BĚLECKÝ, M.: Pracovní úrazy ve světle judikatury, BHP 7/2011, Wolters Kluwer, ČR s. 15 (ASPI)
7
je zaměstnavatel také povinen poskytnout zaměstnancům tzv. ochranný nápoj, který definuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako bezplatný nápoj, který neobsahuje více neţ 6,5 hm. % cukru. Při práci v exteriéru je rovněţ doporučeno zajistit zaměstnancům speciální pracovní pomůcky a doplňky k oděvu jako např. pokrývku hlavy. Dalším příkladem netypického pracovního úrazu je břišní kýla. „Prohlásit břišní kýlu za úraz předpokládá dokázat, ţe ji vyvolal přímý a značný úder na břišní stěnu.
Lékař,
v součinnosti
s jinými
důkazními
prostředky,
musí
prokázat
mechanismus úrazového děje a souvislost kýly s úrazovým dějem, tj. zjistit přímé poškození břišní stěny, podkoţní krevní výron do kýlních obalů a skutečnost, ţe kýla před úrazem na břišní stěně nebyla.“12 Epilepsie je za pracovní úraz povaţována pouze tehdy, kdyţ se jedná o epilepsii poúrazovou (poškození šedé kúry mozkové po fraktuře lebky). Kdyţ je mozková tkáň poškozována dlouhodoběji (např. chronická, pozvolná otrava průmyslovými jedy), můţe být epilepsie vyhodnocena taktéţ jako nemoc z povolání.13 Kdyţ si zaměstnanec při práci poškodí meziobratlové ploténky, tak pro prohlášení úrazu za pracovní není rozhodující, zda měl jiţ před příčinnou událostí pro tento úraz vrozenou nebo jinou predispozici. Úrazový děj v tomto případě spočívá v: „přímém násilí na páteř, či v nepřímém účinku na příslušný úsek páteře při pádu na hýţdě, v náhlém neobyčejném napětí síly při tzv. přesílení, náhlém, násilném prudkém pohybu, je-li nevyváţený (např. při reflexní obraně proti hrozícímu pádu).“14 Příkladem z praxe je následující úraz, který nebyl uznán za pracovní, a tedy nebyl odškodněn. Zaměstnanec si poškodil bederní páteř během pracovní doby. Příčiny úrazu byly tehdy popsány takto: „Na začátku pracovní směny šel postiţený na svém pracovišti do skříňky pro nářadí. Ohnul se ke dvířkům a náhle pocítil prudkou bolest v oblasti bederní páteře.“15 Kdyţ zaměstnavatel poţádal zákonnou pojišťovnu o úhradu odškodnění, byl odmítnut. Zaměstnankyně pojišťovny se odvolávala právě na výše zmíněný rozsudek nejvyššího soudu (R 27/1962) a namítla, ţe se nejedná o pracovní úraz, protoţe nedošlo k náhlému působení vnějších vlivů. Zaměstnanec
12
JOUZA, L.: Netypické pracovní úrazy a jejich odškodňování, Bulletin advokacie 10/2008, s. 34 JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813, s. 54 14 tamtéţ 15 Personalista výrobního podniku: Záznam o úrazu, Kniha úrazů, 3/2009 13
8
také nevykonával práci, která by byla nepřiměřená jeho schopnostem. Jak vyplynulo z jeho předchozí zdravotní dokumentace, měl také k tomuto zranění určitou predispozici.
Pojišťovna
tehdy vyřadila
celý případ
z evidence
s nulovým
odškodněním. Podle mého názoru, kdyby se zaměstnanec odhodlal poţádat o řešení případu soud, mohl uspět. Zde přichází otázka, co můţeme povaţovat za vnější vlivy. Vnějším vlivem by mohla být např. nevhodně zvolená poloha skříně na nářadí, náhlé působení tohoto vnějšího vlivu např. okamţitá a náhlá potřeba zaměstnance pouţít určitý druh nářadí. Také při ohnutí nezvykle nízko mohlo dojít k přesílení, které zmiňuje literatura citovaná výše16. Predispozice zaměstnance nehraje v případě uznávání nejen tohoto, ale jakéhokoli pracovního úrazu ţádnou roli. Uznání netypického pracovního úrazu je vţdy mnohem sloţitější neţ posoudit pracovní úraz běžný. Zaměstnanec většinou v takovém případě vyhledá právní pomoc. Následující podkapitola přiblíţí mimo jiné i uznání nemoci z povolání. Jak bude vysvětleno, i to můţe být mnohdy velmi sloţité a často diskutabilní.
1.2 Nemoc z povolání Nemoc z povolání je pojem právní, nikoli lékařský. Má celkově dlouhodobější charakter neţ pracovní úraz. Zákoník práce definuje nemoc z povolání velmi stručně: „Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním předpisu.“17 Zmíněným předpisem se v současné době rozumí nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je uveden seznam nemocí z povolání. Jejich aktuální počet je 88. Nemoc z povolání je ve zmíněném nařízení vlády definována jako „nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání.“18 Proto pro fakt, zda jde o nemoc z povolání, či ne, není rozhodující, jestli zaměstnanec získal danou nemoc při práci. Nemoc z povolání vzniklá vlivem nepříznivých pracovních podmínek je však velmi častým jevem. „Při rozhodování o tom, zda určitá porucha zdraví můţe být klasifikována jako nemoc z povolání, je 16
JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813, s. 54 17 § 380 ZP ve znění pozdějších předpisů 18 § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů
9
tedy především nutné zkoumat, do jaké míry tato zdravotní odchylka odpovídá předpisům a všeobecně přijatým posudkovým zásadám pro uznávání nemocí z povolání. Polemiky o tom, jakou měrou se ten který pracovní nebo obecný vliv podílel na vzniku a rozvoji určitého onemocnění skutečně, mají jen velmi omezený význam.“19 Předstupněm nemoci z povolání je tzv. ohroţení nemocí z povolání. Dle § 347 zákoníku práce je to takový stav, kdy se jiţ projevují některé symptomy nemoci z povolání. Ne však ještě v takové míře, aby mohla být uznána nemoc z povolání. Zaměstnavatel musí v tomto případě převést zaměstnance na jinou práci ve vhodnějších podmínkách. Zároveň mu musí dorovnat případný rozdíl mzdového ohodnocení. Na tuto náhradu se nevztahuje pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, proto ji hradí zaměstnavatel z vlastních zdrojů. Podle mě je otázkou, zda by nebylo vhodné zařadit ohroţení nemocí z povolání k ostatním nákladům hrazeným zákonnou pojišťovnou, i kdyby to mělo znamenat zvýšení pojistného. Odškodňování ohroţení nemocí z povolání z vlastních zdrojů totiţ můţe někdy vést aţ k neetickým přáním zaměstnavatele, aby zaměstnanec onemocněl a byl tak konečně odškodňován zákonnou pojišťovnou, coţ se mnohdy navzdory převedení na jinou práci stane. Praxe odškodňování tedy nejčastěji řeší problematiku uznání nebo neuznání nemoci z povolání. Důleţitou roli zde hrají znalecké posudky. V případě pochybností, zdali byl ten který případ posouzen nesprávně, můţe postiţený poţádat o hodnocení jiného soudního znalce. Pokud jsou oba posudky v rozporu, lze poţádat o hodnocení ještě třetího odborníka. Pouze však v případě, ţe sám soud neodstraní rozpor obou posudků po slyšení obou znalců.20 Na rozdíl od pracovních úrazů v procesu uznávání nemocí z povolání nehraje ţádnou roli příčinná souvislost rizikových pracovních podmínek a vzniku nemoci z povolání. Tento fakt vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. Cdo 2308/2002: „Pro vznik odpovědnosti za škodu vzniklou nemocí z povolání není důleţité, zda je zde příčinná souvislost mezi vznikem onemocnění a prací ţalobkyně jako posudkové lékařky, ani zjišťování, kde a za jakých okolností 19
HRNČÍŘ, E. in MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s.340 20 Rozsudek NS ČR ze dne 24. 4. 2012, Sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, Předpoklady přezkoumání dvou rozporných znaleckých posudků dalším znalcem
10
s vysokou pravděpodobností ţalobkyně nemocí z povolání onemocněla. Bude-li zjištěno, ţe pracovala za podmínek, při kterých nemoc z povolání vzniká a ţe takovou nemocí onemocněla, dostačuje to k závěru, ţe se jedná o nemoc z povolání. Nyní jiţ postačuje zjištění, ţe vznikla škoda a ţe je zde příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzniklou škodou.“ K uznání nemoci z povolání je tedy v zásadě postačující prokázat, ţe zaměstnanec pracuje v podmínkách, které tuto nemoc způsobují. Nemoc z povolání potom odškodňuje ten zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracoval v podmínkách, při kterých vzniká nemoc z povolání, naposledy. To však neznamená, ţe musí odškodnění uhradit v celkové výši. „Nemoc z povolání je zpravidla výsledkem dlouhodobého působení rizikových faktorů práce, působících případně u více zaměstnavatelů, proto zákoník práce umoţňuje zaměstnavateli, který škodu uhradil, uplatnit postih vůči všem dřívějším zaměstnavatelům, u nichţ zaměstnanec pracoval za podmínek, z nichţ vzniká nemoc z povolání, kterou byl zaměstnanec postiţen.“21 Také není z právního hlediska podstatné, po jakou dobu zaměstnanec v podmínkách, při kterých vzniká nemoc z povolání, pracoval. Má-li zaměstnavatel pochybnosti, ţe nemoc z povolání vznikla z působení pracovních podmínek na zdravotní stav zaměstnance, má moţnost podat důkaz o tom, ţe nemoc vznikla výhradně z příčin, které nebyly v souvislosti s prací u zaměstnavatele.22 Uznávat nemoci z povolání mohou jen zdravotnická zařízení - kliniky chorob z povolání. Příslušnost případu ke klinice chorob z povolání je určena23: místem výkonu práce u zaměstnavatele, který je odpovědný za nemoc z povolání
(posuzovaná
osoba
u
něj
prokazatelně
naposledy
vykonávala práci za podmínek, při nichţ vzniká nemoc z povolání), sídlem vysílajícího zaměstnavatele (při výkonu práce v zahraničí nebo kdyţ zkoumaná osoba ţije v zahraničí), nebo místem trvalého pobytu postiţeného (pokud jiţ není v pracovně právním vztahu s odpovědným zaměstnavatelem). 21
JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813, s. 14 22 Rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 9. 1969, Nemoc z povolání a odpovědnost zaměstnavatele, sp. zn. 8Cz 22/69 23 Vyhláška č. 104/2012 Sb. o stanovení bliţších poţadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichţ nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náleţitosti lékařského posudku, ve znění pozdějších předpisů
11
V případě uznávání nemocí z povolání tedy neplatí moţnost svobodné volby lékaře. Potvrzení uznání nemoci z povolání se zasílá spolu s dalšími nezbytnými dokumenty do příslušné zákonné pojišťovny za účelem výplaty pojistného plnění. Pokud zdravotnické zařízení, které nemoc z povolání zaměstnance uznalo, dojde při jeho dalším vyšetření k závěru, ţe zaměstnanec jiţ netrpí příslušnou nemocí z povolání, vydá tzv. posudek, kterým se neuznává nemoc z povolání. Toto potvrzení je nutné zaslat zaměstnavateli odpovědnému za odškodnění nemoci z povolání. Neznamená to však automaticky, ţe končí povinnost tohoto zaměstnavatele odškodňovat ušlý výdělek zaměstnance. „Pro trvání nároku na rentu není rozhodující samotný fakt trvání nemoci z povolání, ale jiná skutečnost, totiţ zda zaměstnanec opět nabyl zdravotní způsobilost k výkonu původní profese.“24 Rozhodující je pouze hledisko zdravotní, nikoli situace na trhu práce, tedy zda je reálně moţné, ţe by se pracovník vrátil na svůj původní post (na jeho místo mohl nastoupit jiný zaměstnanec, jeho původní zaměstnavatel mohl zaniknout apod.). Posudek, kterým se neuznává nemoc z povolání, se v praxi vydává pouze zřídka, jelikoţ není jednoznačně vymezeno, co znamená neexistence nemoci z povolání.25 To, ţe zaměstnanec trpí nemocí z povolání, nemusí být nutně důvod k tomu, aby opustil svoji dosavadní pracovní pozici. Např. u infekčních onemocnění často získá ještě vyšší míru imunity, takţe je pak lépe schopen vyrovnat se s nepříznivým pracovním prostředím. Často však zaměstnanec na jinou práci převeden být musí, aby se jeho stav dále nezhoršoval. Mnoţství hlášených nemocí z povolání je významným ukazatelem zdravotního stavu obyvatelstva ČR. Státní zdravotní ústav v Praze (dále jen „SZÚ“) provádí kaţdoroční statistiku tohoto důleţitého indikátoru. „V roce 2011 bylo v České republice hlášeno celkem 1266 profesionálních onemocnění, z toho 1210 nemocí z povolání a 56 ohroţení nemocí z povolání.“26 Jak můţeme vidět na grafu na následující stránce, hlášený počet případů nemocí z povolání má v posledních letech spíše klesající charakter. Hlášená ohroţení
24
MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s. 57 25 HRNČÍŘ, E. in MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s. 341 26 FENCLOVÁ, Z. a kol.: Nemoci z povolání v ČR 2011, SZÚ 4/2012, ISSN 1804-5960, dostupné online: http://www.szu.cz/uploads/NZP_2011.pdf (cit. 6. 9. 2012), s. 9
12
nemocí z povolání také zůstávají na přibliţně stejné výši. Graf 2: Vývoj počtu hlášených případů nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání v ČR v letech 2000–2011
Zdroj: FENCLOVÁ, Z. a kol.: Nemoci z povolání v ČR 2011, SZÚ 4/2012, ISSN 1804-5960, dostupné online: http://www.szu.cz/uploads/NZP_2011.pdf (cit. 6. 9. 2012), s. 73
Nejčastěji hlášenou nemocí z povolání byl syndrom karpálního tunelu na levé a na pravé ruce vzniklý při práci přetěţováním končetin nebo při práci s vibrujícími nástroji.“27 Následuje kontaktní alergický ekzém a svrab, které se vyskytují např. při práci v nemocnicích, azylových domech a jiných zařízeních, kde zaměstnanci přichází do kontaktu s infekčními nemocnými. Počet nemocí z povolání má mírně klesající tendenci: v roce 2011 meziročně poklesl o 2 %28 případů. Nejvíce nemocí z povolání se podle statistiky SZÚ vyskytlo v Moravskoslezském kraji. Nejrizikovější odvětví ekonomické činnosti je těţba a dobývání, následuje zdravotní a sociální péče. Kdyţ tedy na závěr této kapitoly srovnáme nemoc z povolání s pracovním úrazem, nejznatelnějším rozdílem je dlouhodobý charakter a absence příčinné souvislosti vykonávaného povolání s nemocí z povolání. Uznávání nemoci z povolání se účastní znalci z různých oborů, avšak nakonec je stejně vţdy nejdůleţitější, zda
27
FENCLOVÁ, Z. a kol.: Nemoci z povolání v ČR 2011, SZÚ 4/2012, ISSN 1804-5960, dostupné online: http://www.szu.cz/uploads/NZP_2011.pdf (cit. 6. 9. 2012), s. 9 28 tamtéţ
13
nemoc přesně koresponduje s nemocí, která je popsána v právních předpisech. Z hlediska statistiky je pracovních úrazů hlášeno mnohem více neţ nemocí z povolání. Např. v roce 2011 bylo evidováno 1200 nemocí z povolání. Naproti tomu bylo hlášeno necelých 75 000 pracovních úrazů (z toho 45 000 s pracovní neschopností). Tento nepoměr podle mého názoru demonstruje fakt, ţe k pracovnímu úrazu můţe dojít kdekoli (na jakémkoli pracovišti, ať je rizikové, či ne). Ke vzniku nemoci z povolání jsou zapotřebí specifické rizikové podmínky, které pochopitelně nejsou přítomny všude. Nyní, kdyţ byly řádně vysvětleny pojmy pracovní úraz a nemoc z povolání můţeme přistoupit k další kapitole diplomové práce, která se zabývá odpovědností za škodu.
14
2 Odpovědnost za škodu Vedle pojmů pracovního úrazu a nemoci z povolání je pro tuto diplomovou práci velmi důleţitá, jak jiţ název práce napovídá, odpovědnost, konkrétně odpovědnost za škodu. Obecně odpovědnost definujeme jako „povinnost nést následky svého jednání.“29 Jakoţto právní pojem je odpovědnost chápána jako nutnost nést důsledky jednání nebo opomenutí. Odpovědnost za škodu je potom jedním ze čtyř druhů odpovědnosti, které definuje občanský zákoník (ostatní: odpovědnost za vady, za prodlení a za bezdůvodné obohacení). Škoda je obecně újma v majetkové sféře vyjádřitelná v penězích. Dále můţeme odpovědnost rozdělit na objektivní a subjektivní. Odpovědnost subjektivní předpokládá zavinění. Právní subjekt je tedy odpovědný pouze, kdyţ se prokáţe jeho vina. Odpovědnost objektivní znamená, ţe je subjekt odpovědný v kaţdém případě bez ohledu na to, zda něco zavinil, či ne.
2.1 Odpovědnost za škodu podle zákoníku práce Odpovědnost za škodu je definována jak v občanském zákoníku, tak v zákoníku práce. „Naprosto zásadní rozdíl mezi pracovněprávní odpovědností za škodu a občanskoprávní odpovědností za škodu spočívá v tom, ţe zatímco občanskoprávní odpovědnost vychází z rovného postavení subjektů, pracovněprávní odpovědnost z rovného postavení subjektů nevychází, naopak zvýhodňuje zaměstnance oproti zaměstnavateli.“30 Zaměstnanec je tedy ze zákona částečně chráněn. Pro posuzování odpovědnosti za škodu dle zákoníku práce je nutné, aby vznik škody byl v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Pokud zde přímá souvislost neexistuje, nastupuje odpovědnost občanskoprávní a občanský zákoník. Zákoník práce má však samozřejmě jakoţto speciální právní předpis ve výkladu pracovněprávní odpovědnosti vţdy přednost. Pracovněprávní odpovědnost za škodu má ve vztahu zaměstnanec 29
JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437, s. 273 30 ŠTANGOVÁ, V.: K právní úpravě náhrady škody v pracovním právu (1. část), Právo a zaměstnání, 10/1996, s. 8 (ASPI)
15
zaměstnavatel důleţité funkce, které ukazují, jak právní úprava v tomto případě působí. Tyto funkce rozhodně nejsou oddělené, naopak, celkově se doplňují. V praxi jsou tedy rozlišovány především následující funkce pracovněprávní odpovědnosti za škodu: preventivně výchovná (zajištění odpovídajících podmínek pro práci, kontrola, zda zaměstnanci pracují tak, aby nedocházelo ke škodám), reparační (odčinění jiţ vzniklé škody, v případě nastalé škody konkrétně funkce satisfakční – uspokojení určitých nároků) a sankční (náhrada škody je postih odpovědného subjektu za umoţnění vzniku škodné události). Důleţité jsou předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu: škodní
událost
(jednání,
opomenutí
nebo
jiná
skutečnost
způsobující škodní následek) její následek (škoda, majetková újma) příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi škodnou událostí a následkem (škodou)31 V případě obecné odpovědnosti „zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.“32 Zaměstnavatel je odpovědný za škodu i v případě, ţe ji způsobili jiní zaměstnanci jednající jeho jménem. Zaměstnavatel neodpovídá za škodu na dopravním prostředku nebo na nářadí a jiných předmětech či zařízeních, kdyţ je zaměstnanec pouţil bez jeho souhlasu.33 Zákoník práce definuje jednak odpovědnost za škodu zaměstnance a na druhé straně odpovědnost zaměstnavatele. Pro tuto diplomovou práci je však klíčová hlavně odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci, kde je zaměstnanec zvýhodněn, jak jiţ bylo vysvětleno výše. Vedle obecné odpovědnosti zákon rozlišuje také určité zvláštní odpovědnosti 31
DANDOVÁ, E.: Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání, BHP 7/2007, s. 33 (ASPI) 32 § 265 odst. 1 ZP 33 § 265 odst. 2, 3 ZP
16
zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci. Kromě odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání je to ještě odpovědnost za škodu na odloţených věcech a odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci při odvracení hrozící škody.34 Pro vznik odpovědnosti za dva naposledy jmenované druhy odpovědnosti zaměstnavatele je nutné určité protiprávní jednání. V případě odpovědnosti za pracovní úrazy je však dostačující protiprávní stav. Zde se jedná o odpovědnost za výsledek. 2.1.1 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání je ideálním příkladem objektivní odpovědnosti. Zavinění zaměstnavatele nehraje ţádnou roli. „Odpovědnost zaměstnavatele je konstruována jako odpovědnost objektivní - bez ohledu na zavinění je zaměstnavatel povinen škodu nahradit, a to i kdyţ nikterak nezanedbal, neporušil a naopak respektoval a dostál povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.“ 35 Toto pojetí zmíněné odpovědnosti je pravděpodobně následkem toho, ţe často je téměř nemoţné zjistit, zda zaměstnavatel něco zavinil, či ne. Kdyţ je zaměstnavatel automaticky odpovědný (krom případů liberace, viz další podkapitola), zabrání se podle mého názoru hlavně nepříjemným průtahům vyšetřování a řešení odškodnění. Jedná se zde také o odpovědnost za výsledek. Jakmile je tedy úraz na pracovišti uznán za pracovní úraz či onemocnění zaměstnance uznáno za nemoc z povolání (viz kapitola 1 Pracovní úrazy a nemoci z povolání), nese zaměstnavatel celkovou odpovědnost, pokud jí není zproštěn (viz následující část práce). Důleţitá je zde opět právní skutečnost (škodní událost – existence pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) a její následek (poškození zdraví a vzniklá majetková a nemajetková újma). Tato škoda musí být pochopitelně odškodněna. Právní skutečnost a její následek musí být opět v příčinné souvislosti. Pracovní úraz nebo nemoc z povolání tedy musí být „důleţitou, podstatnou a značnou příčinou vzniku 34 35
§ 266 – 268 ZP BĚLECKÝ, M.: Pracovní úrazy ve světle judikatury, BHP 7/2011, Wolters Kluwer ČR, s. 15 (ASPI)
17
škody na zdraví zaměstnance.“36 Pokud poškození zdraví, které vznikne během plnění pracovních úkolů, není moţné klasifikovat jako pracovní úraz nebo nemoc z povolání, posuzuje se vzniklý nárok na náhradu škody také z hlediska obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. „Obecná odpovědnost zaměstnavatele nastupuje např. v případě, kdy onemocnění zaměstnance, které nelze posoudit jako nemoc z povolání, bylo vyvoláno závadným pracovním prostředím, jehoţ působení sice nebylo násilné a krátkodobé (v takovém případě by se mohlo jednat o pracovní úraz), ale trvalo delší dobu (např. dlouhodobý styk s dráţdivými chemickými látkami) a závadnost pracovního prostředí byla důsledkem porušení právních povinností zaměstnavatele (stanovených např. hygienickým předpisem).“37 Mezi odpovědností za pracovní úrazy a odpovědností za nemoci z povolání je jedna důleţitá odlišnost: „Zásadní a podstatný rozdíl mezi nemocí z povolání a pracovním úrazem je v tom, ţe za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem odpovídá obecně zaměstnavatel, u něhoţ byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání však odpovídá zaměstnavatel, u něhoţ zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval za podmínek, za nichţ vzniká nemoc z povolání, kterou byl postiţen.“ 38 Z toho plyne, ţe při odškodňování nemoci z povolání nemusí být odpovědný vţdy zaměstnavatel, u kterého postiţený právě pracuje. Pro ilustraci uvedu příklad z praxe personalisty: Pan S. byl zaměstnán ve výrobním podniku X jako mechanik na pracovišti se zvýšeným rizikem hluku. Zaměstnavatel rozhodl o ukončení pracovního poměru s panem S. Důvodem ukončení pracovního poměru bylo rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, která spočívala ve zrušení pracovního místa ve smyslu § 52 písm. c. Proto byl pan S. vyslán na výstupní zdravotní prohlídku, kterou v pořádku absolvoval, tzn., podle závodního lékaře nebyly patrné ţádné známky poškození sluchu. Po několika letech se však u pana S. projevily známky zhoršení sluchu. V té době jiţ pracoval u jiného zaměstnavatele (Y), u kterého se podmínky pro vznik této choroby z povolání
36
JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813, s. 12 37 tamtéţ, s. 11 38 DANDOVÁ, E.: Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání, BHP 7/2007, s. 33 (ASPI)
18
(zvýšený hluk) nevyskytovaly. Za nemoc z povolání je tedy logicky odpovědný zaměstnavatel X. U pracovního úrazu je odpovědný naopak vţdy aktuální zaměstnavatel zraněného pracovníka a to i v tom případě, ţe se následky úrazu objeví aţ později a zaměstnanec za tu dobu zaměstnavatele změní. Tento fakt stanovil zákoník práce v § 366. Zvláštní postavení má také odpovědnost za odškodnění bolesti a ztíţení společenského
uplatnění.
„Specifická je
odpovědnost
za bolest
a ztíţení
společenského uplatnění, coţ je hmotná odpovědnost za nemajetkovou újmu.“39 Jak ukazuje tato podkapitola, zaměstnavatel je za profesionální poškození zdraví odpovědný, aniţ cokoli zavinil. Explicitně tedy své odpovědnosti zabránit nemůţe (vyjma prevence v podobě řádných školení a příznivých pracovních podmínek). Následující část práce vysvětlí, jak se zaměstnavatel, i v takto pro něj nepříznivě nastavených podmínkách, můţe odpovědnosti zprostit.
2.2 Zproštění zaměstnavatele odpovědnosti Jak jiţ bylo zmíněno výše, odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání je objektivní. Jedná se také o odpovědnost za výsledek, dostačující tedy je, kdyţ nastane určitý protiprávní stav. Ačkoli
zaměstnavatel
z důvodu
objektivity
odpovědnosti
odpovídá
automaticky za kaţdý uznaný pracovní úraz či nemoc z povolání, jejichţ vznik je prokázán, existují některé okolnosti, díky nimţ můţe být své odpovědnosti zproštěn, tzv. liberační důvody. Jejich existenci prokazuje sám zaměstnavatel. Zproštění odpovědnosti můţe být buď částečné, nebo úplné s ohledem na okolnosti. Zákoník práce upravuje tuto problematiku v § 367. Soudní praxe se k této věci vyjadřuje následovně: „V řízení o náhradu škody z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání má ţalovaný zaměstnavatel povinnost tvrdit a prokázat, ţe škoda byla způsobena tím, ţe postiţený zaměstnanec svým zaviněním porušil bezpečnostní předpisy ... Tato povinnost nemůţe v průběhu řízení přejít na ţalobce.“40 K úplnému zproštění
se odpovědnosti
zaměstnavatele dochází,
kdyţ
39
JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437, s. 273 40 Rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 27. 10. 2009, sp.zn. 21 Cdo 2861/2008
19
„postiţený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy“ 41 anebo „pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodrţování byly soustavně vyţadovány a kontrolovány.“42
Těmito
pokyny
se
rozumí
konkrétní
pokyny
udělené
zaměstnancovými nadřízenými. Znalost předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) zaměstnancem je třeba prokázat nejen jeho podpisem na prezenční listině školení, ale také je nutné doloţit, ţe zaměstnanec pokynům porozuměl, prošel testem potřebných znalostí, a tedy prokázal nezbytné vědomosti. „Okolnost, ţe zaměstnanec dokument podepsal, nemá sama o sobě ţádný právní význam; podstatné je, jaký byl obsah seznámení, zda lze, třeba i na základě výpovědí účastníků, dospět k závěru, ţe seznámení proběhlo takovou formou a v takovém časovém rozsahu, aby zaměstnanec mohl obsah předpisů náleţitě vnímat a pochopit.“43 Jedinými předpisy, jejichţ porušení je liberačním důvodem, i kdyţ s nimi zaměstnanec nebyl seznámen, jsou předpisy obecně známé, které je nutné dodrţovat i v nepracovním ţivotě (např. fakt, ţe je zakázáno přecházet na červenou). Zaměstnanci musí být s předpisy BOZP seznamováni po celou dobu trvání pracovního poměru. Školení pouze při nástupu na danou pracovní pozici je rozhodně nedostačující. Kdyţ dojde porušením výše uvedených předpisů k finanční škodě na straně zaměstnavatele, můţe být na zaměstnanci poţadována náhrada škody. Předpisy musí zaměstnanec porušit vědomě. „Zavinění ve formě nevědomé nedbalosti neodůvodňuje zproštění odpovědnosti zaměstnavatele.“44 Příkladem úplného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele z důvodu porušení předpisů jiných neţ BOZP můţe být, kdyţ zaměstnanec (profesionální řidič) poruší předpisy dopravní. „Porušil-li by pracovník při jízdě dopravní předpisy, zprostí se organizace plně zodpovědnosti za škodu vzniklou na motorovém vozidle pracovníka (§ 191 odst. 1 zák. práce45), bylo-li toto porušení předpisů jedinou příčinou vzniku škody.“46 41
Tento pojem je přesněji definován v § 349 odst. 1 ZP § 367 odst. 1 ZP ve znění pozdějších předpisů 43 BĚLINA, M. a kol.: Zákoník práce: komentář, C. H. Beck, Praha 2010, vyd. 2., ISBN: 978-80-7400-3172, s. 1002 44 JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813, s. 16 45 V citovaném textu je odkaz na „starý“ ZP, nově je tato problematika upravena § 367 odst. 1 ZP 46 BĚLECKÝ, M.: Pracovní úrazy ve světle judikatury, BHP 7/2011, Wolters Kluwer ČR, s. 15 (ASPI) 42
20
Dalším důvodem úplného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele je opilost nebo poţití jiných návykových látek zaměstnancem. § 2 písm. g) zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, definuje alkohol jako „lihovinu, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí téţ jiný nápoj, pokud obsahuje více neţ 0,5 objemového procenta alkoholu.“ Zákoník práce v ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) striktně zakazuje poţívání alkoholických nápojů a zneuţívání jiných návykových látek na pracovištích zaměstnavatele. „Opilostí (a obdobně zneuţitím jiných návykových látek) se podle ustálené praxe rozumí takový stupeň opojení, který znamená významnější sníţení duševních funkcí a celkové pohotovosti.“47 Pro účely zproštění odpovědnosti za pracovní úrazy je spolehlivější prokázat zaměstnancovu opilost přítomností vnějších znaků podnapilosti, jako jsou např. nemotornost, nesrozumitelná řeč nebo neobvyklé chování, neţ krevní zkouška nebo mnoţství poţitého alkoholu.48 Pracovníci totiţ nesmí pod vlivem alkoholu nebo návykových látek na pracoviště vůbec vstupovat. Důvody zproštění odpovědnosti zaměstnavatele musí být také jedinou příčinou škody. Kdyţ jsou pouze jednou z příčin škody, je zaměstnavatel zproštěn odpovědnosti zčásti. Dále je zaměstnavatel částečně zproštěn odpovědnosti, kdyţ zaměstnanec jedná lehkomyslně. „Zaměstnanec si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, ţe je zřejmé, ţe ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestoţe si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, ţe si můţe způsobit újmu na zdraví.“49 Lehkomyslné jednání má jiný charakter neţ běţná neopatrnost nebo jednání, které plyne z rizika práce. V případě částečného zproštění odpovědnosti musí zaměstnavatel určit, do jaké míry zaměstnanec své zranění zavinil a tím také výši odškodnění, kterou se bude na případu podílet. Zaměstnavatel nesmí být zproštěn odpovědnosti více neţ ze dvou
47
BĚLINA, M. a kol.: Zákoník práce: komentář, C. H. Beck, Praha 2010, vyd. 2., ISBN: 978-80-7400-3172, s. 1003 48 JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813, s. 18 49 § 367 odst. 2 ZP písm. b), ve znění pozdějších předpisů
21
třetin, tzn., ţe nejméně jednu třetinu škody musí zaměstnanci uhradit. Jinak není v zákoně výše krácení odškodnění stanovena, proto je zcela na rozhodnutí zaměstnavatele, případně soudu, do jaké míry k odškodnění přispěje. „Vzhledem k tomu, ţe kaţdý pracovní úraz vznikl za specifických neopakovatelných okolností, je zásadní rozhodnutí o míře deliberace jen a jen na volné úvaze odpovědného zaměstnavatele, příp. soudu.“50 Zaměstnavatel se naopak nemůţe zprostit odpovědnosti (zcela ani zčásti), kdyţ zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při zabraňování škodě, která hrozí zaměstnavateli nebo při odvracení nebezpečí, které ohroţuje ţivot nebo zdraví. Tento stav však nesmí být úmyslně vyvolán zaměstnancem.51 Podstatu zproštění odpovědnosti je dobré ukázat na praktických příkladech konkrétních pracovních úrazů (viz níţe). 2.2.1 Praktické příklady zproštění odpovědnosti zaměstnavatele Z praxe dřevařského podniku ve východních Čechách, který si nepřeje být jmenován, jsou mi známy dva případy, kdy došlo ke krácení pojistného zraněnému zaměstnanci a tudíţ ke zproštění zaměstnavatele odpovědnosti. První z nich utrpěl pan S. a následkem byla podle záznamu o úrazu otevřená zlomenina a řezná rána mezi zápěstím a loktem levé horní končetiny. Pan S. vizuálně kontroloval chod rámové pily a správnosti řezu materiálu. Při kontrole zadní rámové pily chtěl očistit rozvírací klín v době chodu mezi 1. a 2. kulatinou. Protoţe se jednalo o kusy dřeva rozměru 400 x 20 cm (slabší průměr), jely větší rychlostí a postiţený jiţ nestačil vytáhnout ruku ven. Kulatina poté přimáčknula ruku postiţeného k hraně rozvíracího klínu.52 Pan S. byl prokazatelně řádně proškolen o bezpečnosti při práci, včetně seznámení s riziky, které při této činnosti vznikají a zároveň o přijatých opatřeních ke sníţení rizika vzniku úrazu (tato rizika jsou součástí osnovy pro školení zaměstnanců na pracovišti rámové pily). Pan S. tedy porušil přijatá opatření ke sníţení rizika vzniku úrazu tím, ţe zasahoval do zařízení za jeho chodu, coţ je jednoznačně zakázáno a o tomto zákazu věděl, coţ potvrdil i svým podpisem na prezenční listinu, která je 50
DANDOVÁ, E.: Ptali jste se: Archivace záznamů o úrazech, BHP 3/2007, Wolters Kluwer, ČR, s. 21 (ASPI) 51 § 368 ZP 52 Bezpečnostní technik dřevařského podniku ve východních Čechách: Záznam o úrazu, 2/2002
22
součástí osnov školení o bezpečnosti práce na pracovišti rámové pily. Vyšetřovací komise došla k závěru, ţe ke vzniku úrazu došlo pravděpodobně vlivem zkratového jednání pana S. Zraněný tedy porušil stanovené pracovní postupy tím, ţe manipuloval v nebezpečném prostoru pily za jejího chodu.53 Vzhledem k uvedeným skutečnostem bylo navrţeno krácení odškodnění, ke kterému také následně došlo. Odškodnění bylo panu S. kráceno o 10 %. Následně bylo ve firmě přijato další bezpečnostní opatření: na zmíněném pracovišti bylo nainstalováno zrcadlo, ve kterém obsluha stroje uvidí, ţe některý ze zaměstnanců provádí zakázané manipulace v nebezpečném prostoru stroje za jeho chodu a bude tak moci včas vypnout strojní zařízení. Druhý ze zmiňovaných pracovních úrazů se stal panu K., který prováděl řezání kulatiny na rozměr sedm metrů v manipulačním prostoru skladu kulatiny. Postiţený stál v poloze zády k uloţené hromadě. Náhle došlo k vylomení zajištění proti posuvu kulatiny a zasaţení postiţeného pohybujícími se kládami.54 Svědek, pan R. se k události vyjádřil takto: „Kdyţ jsem přijíţděl s nakladačem ke skládce kulatiny, viděl jsem, jak pan K. provádí řezání motorovou pilou. Všimnul jsem si, ţe uloţená kulatina se začíná rozjíţdět, proto jsem zakřičel na pana K., aby utekl. Pan K. se postavil a v tu chvíli ho zasáhly padající klády. Přijel jsem na místo a čelním nakladačem jsem nadzdvihnul padlé klády a utíkal pro pomoc.“55 Pan K. byl řádně proškolen o bezpečnosti při práci, včetně seznámení s riziky, která při této činnosti vznikají. Součástí školení zaměstnanců na pracovišti rámové pily a manipulačního skladu byla kromě zmíněných rizik také přijatá opatření ke sníţení rizika vzniku úrazu, a technologický postup, kde je uveden zákaz provádění prací v poloze zády k úloţišti kulatiny. Pan K. porušil stanovený technologický postup tím, ţe stál zády k úloţišti kulatiny, coţ je jednoznačně zakázáno a o tomto zákazu věděl, coţ potvrdil i svým podpisem na prezenční listinu, která je součástí osnov školení o bezpečnosti práce na pracovišti rámové pily a manipulačního skladu. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o zkušeného pracovníka, musel si být rizika vědom.56 53
Bezpečnostní technik dřevařského podniku ve východních Čechách: Závěrečná zpráva o vyšetřování těţkého pracovního úrazu pana S., 6/2002 54 Bezpečnostní technik dřevařského podniku ve východních Čechách: Záznam o úrazu, 12/2004 55 tamtéţ 56 Bezpečnostní technik dřevařského podniku ve východních Čechách: Závěrečná zpráva o vyšetřování těţkého pracovního úrazu pana K., 1/2005
23
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem bylo i u tohoto případu navrţeno krácení odškodnění zaměstnanci z důvodu jeho lehkomyslného jednání. Zde bylo pojistné kráceno o 15 %. Vzhledem k tomu, ţe k úrazu došlo mimo jiné z důvodu vylomení zajišťovacího klínu proti posuvu kulatiny, byl sankcionalizován i zaměstnavatel a to pokutou 20 000 Kč. Za účelem zabránění opakování podobného pracovního úrazu bylo přijato opatření denní kontroly stavu zajišťovacích klínů mistrem pracoviště se zápisem o jejich nezávadnosti. Jak můţeme vidět na popsaných případech, porušení bezpečnostních předpisů hraje v příčinách pracovních úrazů relativně důleţitou roli. Myslím, ţe podobných přestupků se zaměstnanci, ať uţ dřevařských či jiných firem dopouštějí často. Mnohdy mají štěstí a nic se jim nepřihodí. Kdyţ však k pracovnímu úrazu dojde, můţe být velmi váţný. Poměrně velká část porušení bezpečnostních pravidel se však děje v afektu (jako v případě pana S.), tudíţ jim téměř nelze ze strany zaměstnavatele zabránit, a to ani dostatečnou prevencí. 2.2.2 Judikatura k tématu zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele Nejvyšší soud řešil zproštění odpovědnosti zaměstnavatele v roce 2010 u případu řidiče nákladního kamionu, který utrpěl těţká zranění během jízdy. Řidič během jízdy v důsledku mikrospánku zavinil dopravní nehodu, jejímţ následkem skončil na invalidním vozíku. U soudu prvního stupně bylo řidiči přiznáno plné odškodnění od zaměstnavatele, který se však proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolací soud dal ţalovanému za pravdu a zprostil ho zcela odpovědnosti. Své rozhodnutí o tomto zproštění odpovědnosti zaměstnavatele zdůvodnil takto: „Jestliţe zaměstnanec - řidič před započetím jízdy spoléhá na to, ţe ji můţe bezpečně vykonávat, ačkoliv ví o okolnostech, které by mohly mít negativní vliv na jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, těmto okolnostem nepřizpůsobí ani reţim své jízdy, zejména zařazováním častějších zastávek s přiměřenou dobou odpočinku, jde v případě pracovního úrazu (dopravní nehody způsobené ztrátou kontroly nad vozidlem následkem náhlé indispozice vyvolané výše uvedenými okolnostmi) o zaviněné porušení právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.“57 57
Rozsudek NS ČR ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1513/2009
24
Postiţený řidič podal z důvodu své nespokojenosti s výsledkem řízení dovolání k Nejvyššímu soudu, zdůvodněné tím, ţe ţádný předpis neporušil a ţe důsledky nehody způsobené mikrospánkem by měly být povaţovány za pracovní úraz stejně tak jako úpal nebo infarkt myokardu. Ani Nejvyšší soud však zaměstnanci odškodnění nepřiznal. Zdůvodnil to tím, ţe řidič, v případě, ţe cítí únavu, musí zastavit a udělat přestávku v jízdě, aby neohrozil zdraví své ani ostatních účastníků dopravního provozu. Toto byl demonstrativní příklad nejen zproštění zaměstnavatele odpovědnosti, ale také vytrvalosti některých zaměstnanců ve své snaze dosáhnout uznání úrazu v zaměstnání za pracovní úraz. V případě zmíněného řidiče mě jeho snaha nepřekvapuje. Zastávala bych moţná stejné stanovisko jako on, vzhledem k okolnostem popisovaného incidentu. Aby zaměstnanci a zaměstnavatelé nemuseli čelit problémům, které se týkají profesionálních poškození zdraví a všeho, co je na ně navázáno, měli by věnovat maximální moţnou pozornost tomu, aby k ţádným úrazům na pracovišti nedocházelo a aby pracovníci co nejméně trpěli rizikovostí prostředí. Právě k tomu slouţí určitá preventivní opatření, kterým se věnuje následující kapitola.
25
3 Prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání První a nejdůleţitější povinností zaměstnavatele, co se týče pracovních úrazů a nemocí z povolání, je jim předcházet, jak stanoví např. § 8 vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jelikoţ tato problematika je velmi rozsáhlá, bude jí věnována tato samostatná kapitola. Další důleţité povinnosti zaměstnavatele budou specifikovány v kapitole následující. Prioritou zaměstnavatele tedy primárně je zajistit, aby profesionální poškození zdraví vůbec nevzniklo. Podle § 248 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel „povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohroţení zdraví a majetku“. Na mnohých pracovištích jsou některá rizika zvýšená. Jedná se např. o rizika hluku, prašnosti, vibrací apod., která se vyskytují zejména v dělnických profesích a mohou být při dlouhodobém působení příčinou choroby z povolání. V případě, ţe jsou tato rizika na pracovišti přítomna, provádí zde příslušná krajská hygienická stanice pravidelná měření. Podle nich je poté určena kategorie rizikovosti pracoviště. V souladu s kategorií pracoviště nadřízený zaměstnanců, kteří jsou riziku vystaveni, určí
frekvenci
jejich
povinných
periodických
zdravotních
prohlídek
u specializovaných lékařů. Pokud specialista zjistí jakékoli příznaky nastupující nemoci z povolání, ohlásí je praktickému pracovnímu lékaři, aby tento odeslal zaměstnance na kliniku chorob z povolání, která případně uzná nemoc z povolání nebo ohroţení nemocí z povolání. Nejen pracoviště, ale i samotné pracovní zařazení představuje odlišnou míru rizikovosti pro zaměstnance. Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, ve znění pozdějších předpisů, definují kategorie rizikovosti práce takto58: Kategorie 1.: Při vykonávání práce z této kategorie není dle dosavadních
pozorování
pravděpodobné
poškození
zdraví. 58
FENCLOVÁ, Z. a kol.:Nemoci z povolání v ČR 2011, SZÚ 4/2012, ISSN 1804-5960, dostupné online: http://www.szu.cz/uploads/NZP_2011.pdf (cit. 6. 9. 2012), s. 99
26
Kategorie 2.: Na pracovních místech patřících do této kategorie nejsou překročeny
hygienické
limity,
k poškození
zdraví
dochází pouze výjimečně u citlivějších osob. Kategorie 3.: Hygienické limity jsou překračovány. Vliv na pracující osoby také není technickými opatřeními sníţen celkově. Při takovémto zaměstnání je třeba pouţívat osobní ochranné pracovní pomůcky a respektovat organizační ochranná opatření. Práce, které jsou řazeny do této kategorie, jsou často příčinou nemoci z povolání. Kategorie 4.: Riziko ohroţení zdraví v těchto zaměstnáních není moţné zcela vyloučit ani za pouţití ochranných pomůcek a postupů. Kategorie rizikovosti profese jsou jedním ze základů pro výši pojistného, které zaměstnavatel odvádí do systému pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání, jak bude specifikováno později. Také kaţdý zaměstnanec je podle zákona povinen věnovat pozornost svým pracovním podmínkám. „Zjistí-li zaměstnanec, ţe nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému zaměstnanci.“59 V zájmu kaţdého zaměstnavatele je mít přehledný systém pravidel BOZP. Zaměstnavatel musí zajistit školení zaměstnanců. V případě, ţe se u příslušného pracovního úrazu prokáţe, ţe zaměstnavatel zanedbal tuto svoji povinnost, přesněji řečeno, nemůţe se prokázat důkazem toho, ţe zaměstnanec nejen absolvoval příslušné školení, ale téţ si z něj odnesl potřebné znalosti (tj. zaměstnavatel poskytne test absolvovaný po školení, případně jiné ověření znalostí), nevyplatí pojišťovna pojistné plnění k odškodnění pracovního úrazu. Musí být téţ určena konkrétní odpovědnost jednotlivých pracovníků. Například ţe vedoucí pracovník je zodpovědný za dodrţování pravidel BOZP svými podřízenými. Zaměstnanci, vykonávající povolání, která mají zvýšenou pravděpodobnost pracovního úrazu (např. práce ve výškách, řízení motorových vozidel apod.) jsou ze zákona povinni absolvovat speciální pravidelná školení, která mají riziko vzniku pracovního úrazu sníţit. Při vzniku pracovního úrazu v případě těchto povolání musí 59
§ 249 odst. 3 ZP
27
personalista doloţit nejen účast zaměstnance na pravidelných školeních BOZP, ale také na speciálních školeních určených pro danou profesi. Podle dalších právních předpisů (např. zákon č. 309/2006 Sb., ve znění zákona č. 362/2007 Sb.) je zaměstnavatel např. povinen „zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska BOZP odpovídaly bezpečnostním poţadavkům a hygienickým limitům na pracovní prostředí a pracoviště, prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané, pracoviště byla osvětlena, pokud moţno denním světlem“60 atd. Zajištění odpovídajících pracovních podmínek můţe být obtíţné, kdyţ zaměstnanec vykonává práci z domova (homeworking). V takovém případě totiţ zaměstnavatel není
oprávněn pracoviště
fyzicky kontrolovat
bez
souhlasu
zaměstnance (zaměstnavatel nesmí bez svolení vstoupit do prostor zaměstnancova obydlí). Některé práce také vyţadují časté střídání pracoviště (např. práce v terénu – teleworking apod.). Tehdy je pro zaměstnavatele kontrola pracoviště prakticky nemoţná. I přes tato fakta je však zaměstnavatel za bezpečnost práce a zajištění adekvátních podmínek pro její výkon plně odpovědný, jelikoţ zákon nestanovil pro práci z domova ani na dálku ţádné výjimky či úlevy. Na tyto skutečnosti by měl zaměstnavatel tedy pamatovat jiţ při uzavírání smlouvy o pracovním poměru. V pracovní smlouvě by proto měla v případě homeworkingu být explicitně uvedena „povinnost zaměstnance umoţnit zaměstnavateli v dohodnutých termínech vstup do svého bydliště za účelem vykonání kontroly podmínek výkonu práce a minimalizace bezpečnostních rizik.“61 Taktéţ je vhodné uvést v obsahu smlouvy „ujednání o všech strojích, nástrojích a pomůckách, které bude zaměstnanec pouţívat k výkonu své práce, a potvrzení o tom, ţe zaměstnanec byl náleţitě instruován o způsobu zacházení s těmito stroji, přístroji, a pomůckami z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.“62 V neposlední řadě patří do prevence profesionálních poškození zdraví snaha 60
JOUZA, L.: Postih zaměstnanců, kteří zavinili pracovní úraz, BHP 4/2008, s. 34 (ASPI) OLEJAROVÁ, Ţ.: Práce z domova, Personální a sociálně právní kartotéka, 4/2012, Linde Praha a.s., s. 6 62 Tamtéţ 61
28
zamezit opakování pracovních úrazů, tzn. opět věnovat dostatečnou pozornost prevenci pracovních úrazů a školení BOZP zaměstnanců. Důleţité je taktéţ přijetí opatření, která sníţí pravděpodobnost opakování pracovního úrazu potom, co jiţ k úrazu došlo. Záznam přijetí takovýchto opatření je součástí formuláře záznamu o úrazu. Dodrţování preventivních opatření následně kontroluje i příslušná pojišťovna, která pracovní úraz / nemoc z povolání odškodňuje. Velkou motivací pro to, věnovat prevenci profesionálních poškození zdraví značnou pozornost je i fakt, ţe pokud pojišťovna zjistí v této oblasti jakékoli pochybení, můţe odmítnout výplatu pojistného plnění. V takovém případě zaměstnanci nezbývá, neţ se o svoji náhradu soudit. Ačkoli je vţdy rychlejší a pohodlnější se dohodnout, soudních sporů na téma odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání neustále přibývá, pravděpodobně z důvodu sloţitosti dané problematiky.
3.1 Pojetí prevence pracovních úrazů ve společnosti NET4GAS, s. r. o. NET4GAS s. r. o. je mezinárodní společností přepravující zemní plyn přes Českou republiku a sousední trhy. Významnou součást činnosti této firmy je tedy také konstrukce a provoz plynovodů. S tím se pojí řada bezpečnostních rizik. Firma NET4GAS, s. r. o. věnuje prevenci pracovních úrazů velkou pozornost. Svědčí o tom i následující firemní motto: „Naším cílem je, aby kaţdý zaměstnanec odcházel domů stejně zdravý, jaký byl při příchodu do práce. Přitom se zaměstnanci našich partnerských společností zacházíme stejně jako s vlastními kolegy.“63 Poslední odškodňovaný pracovní úraz se u tohoto zaměstnavatele vyskytl v roce 2007. Podle interní prezentace jsou pracovní úrazy způsobeny pouze ze čtyř procent rizikovým prostředím. Zbylých 96 % reprezentují rizikové děje. Proto se prevence v této firmě soustředí zejména na chování zaměstnanců a dodavatelů, přítomných na pracovištích.64 Proto je snaha, připomínat bezpečnostní pravidla zaměstnancům takříkajíc „na kaţdém kroku“.
63
NET4GAS, s.r.o.: Politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, 4/2010, dostupné online: http://www.net4gas.cz/cs/ochrana-zivotniho-prostredi-bezpecnost-prace/ (cit. 30. 10. 2012) 64 Prezentace oddělení HSE NET4GAS, s. r. o., 2012
29
3.1.1 Principy bezpečnosti práce v NET4GAS Základem BOZP ve společnosti NET4GAS, s.r.o. jsou čtyři hlavní principy, které mají zaměstnanci na očích kaţdý den na nástěnkách v rámci celého pracoviště. Tyto principy budou popsány v následujících bodech65: 1. Vţdy bych měl(a) být příkladem Tento princip zdůrazňuje aktivní přístup k bezpečnosti. Neměli bychom dodrţování pravidel nechávat na jiné. Naopak musíme sami pravidla respektovat i vyţadovat na druhých. 2. Bezpečnost vţdy aţ na prvním místě Před započetím práce by se měl zaměstnanec vţdy zamyslet, jaká jsou bezpečnostní rizika a případně jim předejít. Při práci samozřejmě dodrţovat bezpečnostní pravidla. 3. Nedostatky pomáhám řešit Toto pravidlo zdůrazňuje mimo jiné i důleţitost důvěry na pracovišti. Aby bylo moţné předcházet skoronehodám (podrobněji viz následující část práce), je nejdříve třeba, aby všichni takové události hlásili. Kaţdá chyba by měla být otevřeně prodiskutována a analyzována. 4. Na mém pracovišti musí být všichni v bezpečí Toto heslo připomíná, ţe pravidla BOZP platí i pro externí dodavatele přítomné na pracovištích NET4GAS. Také jejich zdraví je důleţité a i oni mohou přispět svými nápady či zkušenostmi ke zlepšení bezpečnostních podmínek.
Obrázek 1: Principy bezpečnosti v NET4GAS, s.r.o.
Zdroj: Intranet NET4GAS, s.r.o., http://portal.net4gas.cz/cs/2337/ (cit. 30. 10. 2012)
65
Intranet NET4GAS, s.r.o., http://portal.net4gas.cz/cs/2337/ (cit. 30. 10. 2012)
30
3.1.2 Skoronehody a využití Ishikawovy metody v prevenci Skoronehoda je „jakákoliv neplánovaná, náhlá, neţádoucí událost, která, nebýt zmírňujících účinků bezpečnostních systémů nebo postupů, můţe se stát nehodou (incidentem) nebo havárií a způsobit zranění lidí, škodu na majetku nebo na ţivotním prostředí nebo můţe způsobit ztrátu soudrţnosti zařízení.“66 Ve věci prevence se vyplatí věnovat skoronehodám stejnou pozornost jako nehodám. Problém je, ţe zaměstnanci se někdy kvůli banalitě skoronehod zdráhají hlásit je k evidenci. Oddělení BOZP je však můţe velice dobře vyuţít právě k prevenci opravdových nehod. Aby se zamezilo opakování skoronehody, která by se mohla stát nehodou, jsou skoronehody podrobovány detailnímu rozboru okolností. Na základě hlášených skoronehod jsou prováděna opatření zvyšující bezpečnost na pracovišti. Jednou z metod prevence pracovních úrazů, která se kromě skoronehod vyuţívá i na pracovní úrazy samotné, je metoda rybích kostí. Stěţejním prvkem této metody je Ishikawův diagram – diagram příčin a následků. „Princip vychází ze základního zákona - kaţdý následek (problém) má svou příčinu nebo kombinaci příčin.“67 Jak ukazuje obrázek na následující stránce, který pochází z prezentace oddělení HSE firmy NET4GAS, s. r. o., jedná se v podstatě o detailní rozbor skoronehody / pracovního úrazu. V tomto konkrétním případě šlo o zřícení sloupu osvětlení na stavbě plynovodu. Jelikoţ nedošlo ke zranění ţádného ze zaměstnanců, jedná se o skoronehodu. Aby se podobná situace jiţ neopakovala a k pracovnímu úrazu následně nedošlo, byla přijata následující opatření: Všechny sloupy osvětlení na pracovištích stavby zmíněného plynovodu byly vyměněny za nové s antikorozní úpravou V ostatních objektech byly sloupy osvětlení alespoň zkontrolovány a případně dle výsledků kontroly vyměněny Vzhledem k tomu, ţe se sloup zřítil v důsledku zatékání kontaminované vody z pole, byla v úsecích, kde by k prosáknutí vody mohlo opět dojít, zkonstruována podezdívka. 66
NOVOTNÝ, Karel. Slovník vybraných pojmů vztahujících se k hodnocení rizik podle § 132a odst. 3 zákoníku práce. Roţnov pod Radhoštěm, Roţnovský vzdělávací servis, 2000, ISBN: 80-238-8083-7, s. 43 67 STŘELEC, J., Ishikawa diagram, poradenský portál Vlastní cesta, 2012, dostupné online: http://www.vlastnicesta.cz/metody-1/ishikawa-diagram-1 (cit. 10. 9. 2012)
31
Obrázek 2: Ishikawovův diagram (skoronehoda zřícený sloup)
Zdroj: Prezentace oddělení HSE NET4GAS, s. r. o., Ishikawa zřícený sloup, 2011
I přes veškerou snahu zaměstnavatelů i zaměstnanců se stává, ţe se nějaký pracovní úraz přihodí. Průměrný zaměstnanec dodrţuje velkou většinu pravidel, pracuje předepsaným způsobem, nosí také všechny ochranné pracovní pomůcky. Někdy však v důsledku afektovaného jednání, běţné neopatrnosti či nešťastné náhody postihne právě takového zaměstnance nehoda s následkem pracovního úrazu. Také nemocím z povolání je těţké úplně zabránit, protoţe velká část zaměstnanců se pohybuje v nepřirozeném pracovním prostředí, jehoţ rizikovost nelze zcela eliminovat. Proto ani dokonalá preventivní opatření někdy nestačí. Následující kapitola popíše, jak by zaměstnavatel měl správně postupovat, kdyţ jiţ zaměstnance nemoc z povolání nebo pracovní úraz postihne.
32
4 Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocích z povolání Vzhledem k tomu, ţe pojišťovny velmi ostraţitě hlídají splnění pojistných podmínek (tj. podmínek, za kterých bude vyplaceno pojistné plnění), které jsou běţně součástí pojistné smlouvy, i v případě odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání musí být tyto podmínky stanoveny. Protoţe se jedná o zákonné pojištění, specifikují je zákony a vyhlášky, jak bude upřesněno níţe. Hlavními povinnostmi zaměstnavatele při pracovních úrazech jsou tedy prevence, jejíţ podstata jiţ byla vysvětlena výše, správný postup při řešení případů pracovních úrazů, nemocí z povolání a v neposlední řadě jejich evidence. Profesionální poškození zdraví musí být také řádně odškodněno. Problematika odškodňování je však velice rozsáhlá, takţe bude, stejně jako zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání popsána v samostatné kapitole. Pokud zaměstnavatel nesplní některou z uvedených povinností, můţe mu pojišťovna odepřít pojistné plnění. Také inspektorát práce můţe v takovém případě udělit pokutu. „Například, nevyšetří-li zaměstnavatel příčiny a okolnosti pracovního úrazu, ačkoli je k tomu podle zvláštního právního předpisu povinen, lze mu za takový přestupek uloţit pokutu aţ do výše 1 000 000 Kč; nepřijme-li zaměstnavatel opatření proti opakování pracovních úrazů, můţe pokuta uloţená podle ustanovení § 17 odst. 2 písm. d) zákona o inspekci práce být aţ ve výši 2 000 000 Kč.“68
4.1 Správný postup při vzniku pracovního úrazu Správný postup zaměstnavatele podle mého velmi dobře ilustruje a shrnuje obrázek na následující stránce, na kterém můţeme vidět posloupnost jednotlivých povinností zaměstnavatele. Obrázek obsahuje i části odškodnění a odeslání podkladů do pojišťovny. Tyto povinnosti zaměstnavatele budou popsány aţ v následující kapitole. Zde bude věnována pozornost hlavně fázím předcházejícím.
68
BĚLECKÝ, M.: Pracovní úrazy ve světle judikatury, BHP 7/2011, Wolters Kluwer ČR, s. 15 (ASPI)
33
Obrázek 3: Postup při vzniku pracovního úrazu
Zdroj dat: DERAHA, P.: Systém hlášení pracovního úrazu, Deraha – sluţby v oblasti BOZP, dostupné online: http://www.deraha.cz/Rejolt.aspx (cit. 13. 11. 2012), vlastní zpracování
Kdyţ se zaměstnanci přihodí jakýkoliv úraz, zaměstnavatel je v první řadě povinen poskytnout zaměstnanci první pomoc a zabránit vzniku dalších škod na zdraví a majetku. Obrázek upozorňuje na provedení záznamu do knihy úrazů, který protoţe je jiţ první částí evidence profesionálního poškození zdraví, bude popsán aţ níţe. S ohledem na zdravotní stav zraněného potom musí zaměstnavatel zjistit podrobnosti vzniku tohoto úrazu. Měli by být vyslechnuti svědci úrazu, případně 34
zrekonstruována situace, při které úraz vznikl. Obrázek 3: Postup při vzniku pracovního úrazu, tvrdí, ţe při pracovní neschopnosti delší neţ tři dny je při vyšetřování příčin nutná přítomnost bezpečnostního technika, jinak stačí přítomnost vedoucího pracovníka. Podle mého názoru je však lepší přizvat bezpečnostního technika k vyšetřování kaţdého pracovního úrazu, který bude odškodňován, pokud je k tomu technik ochoten. V poslední příloze diplomové práce budou uvedeny praktické příklady, kdy také pomoc bezpečnostních techniků odhalila zaměstnancův podvod. Často jsou okolnosti vzniku pracovního úrazu velmi sloţité. „Kaţdý případ má výrazové specifické zvláštnosti, při nichţ je nutné řešit celou řadu otázek odborného i právního charakteru, znát bezpečnostní předpisy, technologické a pracovní postupy, zjišťovat široký okruh okolností vztahu k pracovním povinnostem, zapracovanosti a odborné připravenosti zaměstnanců. Rovněţ je třeba se seznámit s fyzickými i psychickými dispozicemi zaměstnanců v době pracovního úrazu.“69 Z těchto důvodů jsou nároky na vyšetřovatele příčin pracovních úrazů velmi vysoké. Zaměstnavatel je dále povinen evidovat všechny úrazy i nemoci z povolání, vzniklé na pracovišti. Jelikoţ v této oblasti došlo v poslední době k mnohým změnám (např. přechod od evidence v čistě papírové podobě k elektronické), bude této problematice věnována samostatná podkapitola. 4.1.1 Postup při vzniku pracovního úrazu v praxi Následující text je zpracován podle firemní směrnice BOZP. Je zřejmé, ţe většina prvků je velmi podobná postupům, které stanovil zákoník práce. Z toho je patrné, ţe společnost NET4GAS, s. r. o. postupuje při řešení pracovních úrazů správně a precizně. Kdyţ se tedy zaměstnanec stane svědkem pracovního úrazu, je nejen dle firemní směrnice, ale hlavně podle obecných morálních zásad povinen poskytnout dle svých moţností spolupracovníkovi první pomoc, a je-li to třeba, zajistí lékařské ošetření. Pokud to dovolí jeho zdravotní stav, musí zaměstnanec svůj úraz neodkladně nahlásit vedoucímu zaměstnanci a to i kdyţ se jedná pouze o drobné poranění, které nevyţaduje lékařské ošetření. Taktéţ musí pracovník nahlásit kaţdý pracovní úraz, jehoţ by se stal svědkem a musí být k dispozici pro objasnění jeho příčin. 69
JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813, s. 62
35
Vedoucí pracovník se musí přesvědčit, zda bylo zajištěno lékařské ošetření pracovního úrazu, případně je sám zařídit. Vedoucí zaměstnanec má také oznamovací povinnost: „Vedoucí zaměstnanec neprodleně prokazatelně vyrozumí o kaţdém pracovním úrazu (tzn. i o drobném poranění) vedoucího zaměstnance organizačního útvaru, příslušnou odborovou organizaci a odborně způsobilou osobu v prevenci rizik; v závaţnějších případech (v případě následné pracovní neschopnosti delší neţ jeden den) a v případě hospitalizace postiţeného zaměstnance vţdy útvar HSE.“70 Další povinností vedoucího zaměstnance je ihned po ohlášení pracovního úrazu provést jeho objasnění v přítomnosti zástupce odborové organizace a odborně způsobilé osoby v prevenci rizik. Pro firmu NET4GAS, s. r. o. pracují často i zaměstnanci externích dodavatelů. Proto je ve směrnici obsaţena i povinnost zaměstnance, který odpovídá za věcnou správnost sluţeb externí organizace, ohlásit externímu zaměstnavateli pracovní úraz jeho zaměstnance. Externímu zaměstnavateli musí také předat výsledky své snahy o objasnění případu. Stav místa, kde se pracovní úraz stal, nesmí být měněn aţ do chvíle, kdy dojde k objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. Ke změnám můţe dojít jen v případě, ţe jsou nutné k záchraně postiţené osoby nebo dalších osob, případně jsou nutné k zajištění nadále bezpečného provozu. Při provedení nutných změn musí být vyhotoven náčrtek původního stavu místa úrazu. Také je vhodná fotodokumentace. „Za pořízení náčrtku, případně fotodokumentace nebo jiného záznamu původní situace odpovídá vedoucí zaměstnanec, který dal příkaz nebo souhlas k provedení změn.“71 Vedoucí zaměstnanec nechá také pracovní úraz zaznamenat do knihy úrazů. Specifickým případem je smrtelný pracovní úraz. „Vedoucí zaměstnanec je povinen v případě smrtelného pracovního úrazu a pracovního úrazu s pracovní neschopností delší neţ tři kalendářní dny ve spolupráci s odborně způsobilou osobou v prevenci rizik zaznamenat výsledek šetření do tiskopisu „Záznam o úrazu“, a dle potřeby zajistit sepsání „Protokolu o výslechu svědka, postiţeného“.“72 Osoby
odborně
způsobilé
v prevenci
rizik
jsou
oprávněné
převzít
zodpovědnost za vyšetřování okolností pracovního úrazu. Tuto zodpovědnost mohou
70 71 72
NET4GAS, s. r. o., Směrnice Zásady ochrany BOZP, 2012, s. 30 tamtéţ, s. 31 tamtéţ, s. 31
36
eventuelně převzít i pracovníci oddělení BOZP. V návaznosti na zjištění příčin pracovního úrazu je provedeno opatření proti opakování pracovního úrazu a zaměstnanci útvaru, kde k pracovnímu úrazu došlo, jsou seznámeni s příčinami a okolnostmi vzniku pracovního úrazu a přijatými opatřeními. Zaměstnanci firmy NET4GAS, s. r. o. často plní pracovní úkoly mimo objekty působnosti NET4GAS, s. r. o. „V případě, kdy dojde ke vzniku pracovního úrazu mimo objekty v působnosti NET4GAS, s. r. o., je nutné zajistit důkazy, (např. svědci úrazu), ţe k úrazu došlo při plnění pracovních povinností anebo v přímé souvislosti s nimi.“73
4.2 Správný postup při vzniku nemoci z povolání Při uznání choroby z povolání je nejprve nutné ověřit, zda podmínky na pracovišti zaměstnance odpovídají podmínkám, za kterých vzniká jeho nemoc z povolání. Odborný pracovník hygieny tedy zjistí míru expozice daných příčinných faktorů na postiţeného. U šetření by měl být přítomen i postiţený zaměstnanec. Poté je vypracován protokol o tomto šetření.74 V případě, ţe podmínky u zaměstnavatele odpovídají podmínkám vzniku dané nemoci z povolání, je zaměstnavatel odpovědný a povinen uhradit odškodnění, které proplácí zákonná pojišťovna. Druhy náhrad jsou v případě nemoci z povolání stejné jako u pracovního úrazu, jak bude dále specifikováno v kapitole č. 5. Zaměstnavatel je také povinen převést postiţeného zaměstnance na jiné pracoviště, kde jiţ nebude vystaven rizikovým vlivům, za kterých jeho onemocnění (předstupeň onemocnění) vzniká. Zároveň práce a pracoviště, na které je zaměstnanec převeden, musí být pro něj vhodné a zaměstnavatel musí převedení umoţnit, jakmile mu to dovolí provozní podmínky.75 Pro úplnost poznamenávám, ţe následkem pracovního úrazu někdy zaměstnanec také musí být převeden na jinou pracovní pozici. Není to však zdaleka tak časté, jako u nemocí z povolání. U některých zaměstnavatelů se nemoci z povolání vyskytují relativně častěji neţ u jiných. V minulosti u nás existovala právní úprava tzv. chráněných dílen. 73
NET4GAS, s. r. o., Směrnice Zásady ochrany BOZP, 2012, s. 31 DANDOVÁ, E.: Nemoci z povolání v otázkách a odpovědích, BHP 3/2005, Wolters Kluwer ČR, s. 10 (ASPI) 74 např. zaměstnanec se řízne o papír a následně dostane otravu krve a přijde o ruku. 75 § 45 ZP 74
37
V rámci těchto speciálních pracovišť byla vykonávána práce fyzicky nenáročná, při jejímţ výkonu není přítomné téměř ţádné riziko. Letošní změnou zákona o zaměstnanosti se chráněné dílny mění na chráněná pracovní místa. Tato pracovní místa jsou zřízena nebo vyhrazena pro osobu se zdravotním postiţením na základě dohody s úřadem práce na dobu tří let. Za přísnějších podmínek neţ tomu bylo dosud i nadále úřad práce na takováto pracovní místa můţe přispívat. Kontroly řádného vyuţití přidělených příspěvků je oprávněn provádět inspektorát práce přímo u dotovaného zaměstnavatele.76 Kdyţ je zaměstnanec převeden na jinou práci z důvodu ohroţení nemocí z povolání, můţe se stát, ţe se u něj i tak choroba z povolání následně projeví. Podle judikatury má však i v tomto případě zaměstnanec právo na plnou výši náhrady vzniklé újmy. „Nejsou ţádné zákonné ani rozumné důvody k tomu, aby zaměstnanci poškození na zdraví chorobou z povolání byli rozdělováni na dvě kategorie - na ty, kteří onemocněli chorobou z povolání a na základě této skutečnosti byli převedeni na jinou práci přímo, a na ty zaměstnance, kteří byli převedeni pro ohroţení chorobou z povolání, avšak předpokládaný preventivní účel převedení nenastal a zaměstnanec následně takovou chorobou přesto onemocněl.“77 Proto bude tedy výpočet i zjištěná výše náhrady v obou případech stejný. Pro úplnost je nutno uvést, ţe zaměstnanec můţe být převeden na jinou práci i z jiných důvodů neţ je nemoc z povolání či ohroţení nemocí z povolání. Např. v případě, kdy se jedná o těhotnou ţenu, nebo rozhodne-li o tom pravomocně soud správní úřad, jiný státní orgán nebo orgán územního samosprávného celku. Dále se můţe stát, ţe je zaměstnanec převeden na jinou práci v důsledku dosaţení nejvyšší přípustné expozice. Příkladem můţe být dělník, který jiţ nesmí pracovat v podzemí, kde je prašnost vyšší neţ stanovená hodnota. Co se týče ztráty na výdělku v důsledku převedení na jinou práci z důvodu, ţe zaměstnanec dosáhl nejvyšší přípustné expozice, zaměstnavatel za ni neodpovídá. Vyplývá to z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. Cdo 1863/2000: „Došlo-li ke ztrátě na výdělku proto, ţe zaměstnanec dosáhl nejvyšší přípustnou expozici, zaměstnavatel neodpovídá za
76
SVĚRČINOVÁ, E.: Změny v zákoně o zaměstnanosti od 1. 1. 2012, Personalistika a pracovní právo 1/2012, PSK – 1, s.1, dostupné online: www.linde-nakladatelstvi.cz/media/files/12P1A1.pdf (cit. 30. 10. 2012) 77 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 319/99, Rovnost účastníků řízení
38
ztrátu na výdělku zaměstnanci tím vzniklou.“ Zaměstnávání osob s uznanou nemocí z povolání je pro zaměstnavatele výhodné. Nejen, ţe mu takový zaměstnanec pomůţe naplnit povinné kvóty zaměstnávání zdravotně postiţených osob. V praxi je také běţné, ţe zaměstnanec po převedení na jinou práci začne dostávat pouze minimální mzdu a zbylou částku do předešlého platu (náhradu za ztrátu na výdělku) hradí pojišťovna a tím zaměstnavatel ušetří nezanedbatelnou část prostředků. Otázkou však je, do jaké míry je pro zaměstnance, který je následkem nemoci z povolání propuštěn (zaměstnavatel jiţ prokazatelně nemá volné místo na bezrizikovém pracovišti, na které by mohl zaměstnance umístit), obtíţné najít nové zaměstnání.
4.3
Evidence pracovních úrazů, nemocí z povolání Účelem evidence pracovních úrazů a nemocí z povolání je jednak zlepšení
jejich prevence (na základě zaznamenaných příčin lze učinit preventivní opatření) a jednak má tato povinnost zaměstnavatele také statistický význam, např. v případě předání údajů orgánům inspekce práce. 1. 1. 2011 nabyla účinnosti nová právní úprava evidence pracovních úrazů a nemocí z povolání, a to nařízení vlády č. 201/2010 Sb. o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 201/2010 Sb.“). „Hlavním účelem této právní úpravy je zejména statistické sledování pracovní úrazovosti v souladu s příslušnými předpisy Evropské unie.“78 Souhrnnou evidenci nemocí z povolání vede Státní zdravotní ústav v Praze Centrum hygieny práce a nemocí z povolání. Při uznání nemoci z povolání posílá příslušná klinika chorob z povolání posudek opět SZÚ, dále potom praktickému lékaři, lékaři závodní preventivní péče a zdravotní pojišťovně postiţeného, hygienické stanici, která přísluší místu pracoviště, kde postiţený naposledy vykonával činnost v podmínkách, při kterých vzniká nemoc z povolání a zaměstnavateli, který je za nemoc z povolání odpovědný.79 V případě nemocí z povolání tedy zaměstnavatel musí archivovat pouze příslušné dokumenty nutné k odškodňování nemoci z povolání. Není povinen zhotovit záznam. 78
DVOŘÁK, P.: Nová právní úprava o evidenci a hlášení pracovních úrazů, BHP 9/2010, Wolters Kluwer, ČR, s.6 (ASPI) 79 DANDOVÁ, E.: Nemoci z povolání v otázkách a odpovědích, BHP 3/2005, Wolters Kluwer ČR, s. 10 (ASPI)
39
Naopak, co se týče pracovních úrazů, vede zaměstnavatel knihu úrazů, ve které jsou sumarizována všechna poškození zdraví na pracovišti včetně těch jednoduchých, bez zjevných následků. Podle nařízení vlády č. 201/2010 Sb. je zaměstnavatel povinen zaznamenat do knihy úrazů kaţdý pracovní úraz, i kdyţ nebyla způsobena pracovní neschopnost. Je nutné zaznamenat jméno zaměstnance, místo úrazu, hodinu, kdy k úrazu došlo, jména svědků, příčiny úrazu, popis úrazového děje, které předpisy BOZP byly porušeny apod. Důvodem zaznamenávání i jen banálních případů je s velkou pravděpodobností zjednodušení rekonstrukce úrazu, kdyby v jeho důsledku došlo v následné době k většímu zdravotnímu poškození, které by bylo nutné odškodnit.80 Navzdory této povinnosti zaměstnavatele, i úraz, který nebyl zaznamenán, můţe být posuzován jako pracovní úraz a můţe být i odškodněn. Je k tomu však nutné, aby zaměstnanec doloţil svá tvrzení výpovědí svědka. Zdravotní dokumentace není v tomto případě příliš relevantní, vzhledem k tomu, ţe se jedná pouze o záznam sdělení zaměstnance lékaři. Kdyţ však nedošlo k okamţitému zaznamenání úrazu a zaměstnanec nemá svědky, je moţné, aby příčinnou souvislost objasnil svým prohlášením o místě a času úrazu a o průběhu úrazového děje. V tomto případě je posudek lékaře velmi důleţitý, protoţe někdy lze z lékařského hlediska určit, jak se ten který úraz přihodil.81 Další povinností zaměstnavatele je sepsání Záznamu o úrazu a to nejlépe neprodleně, nejpozději však do pěti pracovních dnů od nahlášení úrazu. Podle § 105 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen „vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichţ následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší neţ 3 kalendářní dny, nebo k úmrtí zaměstnance.“ Tento záznam (v podstatě popis škodní události) odesílá zaměstnavatel jednak postiţenému zaměstnanci (jeho rodině) a jednak pojišťovně, u které je pojištěn pro případ odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Další záznamy o úrazu musí zaměstnavatel odeslat do pátého dne následujícího kalendářního měsíce Policii ČR (v případě, ţe existuje podezření, ţe byl v souvislosti s pracovním úrazem spáchán trestný čin), Inspektorátu práce (pokud úraz utrpěla osoba, která podléhá kontrolní
80
např. zaměstnanec se řízne o papír a následně dostane otravu krve a přijde o ruku. SMUTNÁ, M.: Pracovní úraz ohlášený se zpoţděním, Otázky a odpovědi v praxi, 1/2004, Wolters Kluwer ČR, s. 18 (ASPI) 81
40
působnosti tohoto úřadu), Obvodnímu báňskému úřadu (opět se týká pouze případů, kdy zúčastněná nebo zraněná osoba podléhá kontrolní působnosti úřadu), zdravotní pojišťovně zaměstnance a v neposlední řadě opět organizační sloţce zákonné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěný pro případ své odpovědnosti za pracovní úrazy. Záznam o úrazu je pro odškodňování pracovního úrazu stěţejním dokumentem. Jeho nejdůleţitější součástí je údaj o příčině úrazu. Podle něj je přímo patrné, zda je moţné, ţe dojde ke krácení odškodnění. Např. „příčiny nazvané porucha nebo vadný stav některého ze zdrojů úrazu nebo závady na pracovišti představují příčiny, které jdou k tíţi zaměstnavatele – krácení odškodnění v nich nepřichází v úvahu.“82 V současné době můţeme pozorovat stále větší inklinaci veškeré evidence k digitální formě. Nejen v případě evidence pracovních úrazů tento trend komplikuje nedostatečné rozšíření digitálního podpisu v naší republice. Nařízení vlády č. 201/2010 Sb. však jiţ povoluje elektronickou verzi knihy úrazů, coţ značně uleví administrativní zátěţi zaměstnavatelů. Také hlášení pracovních úrazů můţe probíhat elektronickou formou. Zvláštním případem je, kdyţ je zaměstnanec vyslán nebo dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli, případně je zaměstnáván agenturou. V těchto případech do knihy úrazů zaznamenají údaje oba zaměstnavatelé s tím, ţe zaměstnavatel úrazem postiţeného zaměstnance má právo účasti na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a na seznámení se s výsledky tohoto šetření. Úraz ohlašuje zaměstnavatel, u kterého ve chvíli zranění byla práce vykonávána, protoţe je to nutné učinit bez zbytečného odkladu.83
82
MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, 1. Aktualizace k 1. 1. 2011, ANAG, 2011, dostupné online: http://www.anag.cz/files/file/2692_A.pdf (cit. 27. 12. 2011), s. 3 83 DVOŘÁK, P.: Nová právní úprava o evidenci a hlášení pracovních úrazů, BHP 9/2010, Wolters Kluwer, ČR, s.6 (ASPI)
41
5 Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Ke kompenzaci újmy v důsledku pracovních úrazů a nemocí z povolání se, ačkoli zdraví je lidově řečeno k nezaplacení, pouţívají peněţní náhrady. Výše náhrady se zjistí podle schválených vzorců výpočtu, které jsou zaloţeny hlavně na tom, oč zaměstnanec přichází v důsledku pracovního úrazu / nemoci z povolání jak v pracovním, tak v osobním ţivotě (není schopen vrátit se k původní profesi, ţivit dále rodinu, změnilo se jeho společenské postavení apod.) Pokud je zaměstnavatel odpovědný (viz kapitola 2.1.1 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání) i jen částečně, je povinen zaměstnanci uhradit celkovou vzniklou škodu. V případě smrtelného pracovního úrazu se zaměstnavatel snaţí nahradit veškeré ztráty pozůstalým, ačkoli v tomto případě jsou zcela jistě nevyčíslitelné v ještě větší míře. Ze strany zaměstnance můţeme rozlišovat nároky jednorázové a opakující se. Také bude samozřejmě rozdíl v odškodnění pracovního úrazu s trvalými následky a bez nich, protoţe trvalost újmy musí být ve výši náhrady také zohledněna. Podle § 369 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen uhradit zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhoţ byla zjištěna nemoc z povolání, v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za: ztrátu na výdělku, bolest a ztíţení společenského uplatnění, účelně vynaloţené náklady spojené s léčením a za věcnou škodu. Zákoník práce ještě dodává, ţe způsob náhrady škody je nutné neodkladně projednat se zaměstnancem a s odborovou organizací. Tato povinnost má hlavně výchovný a sumarizační účel. Odborová organizace můţe také odhalit záměr zaměstnavatele postupovat při odškodnění pracovního úrazu / nemoci z povolání proti zásadám uvedeným v zákoníku práce. Odbory také mohou postiţenému zaměstnanci poskytnout právní pomoc ve formě vlastního právního zástupce.
5.1 Průměrný a pravděpodobný výdělek před vznikem škody Největší část náhrady, způsobená pracovním úrazem, je vypočítána na základě průměrného hrubého měsíčního výdělku (dále jen průměrný výdělek) nebo případně pravděpodobného průměrného hrubého měsíčního výdělku (dále jen pravděpodobný výdělek) zaměstnance před vznikem škody. 42
Průměrný výdělek definuje zákoník práce v § 351 – 354. „Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.“84 Rozhodným obdobím se zpravidla rozumí předchozí kalendářní čtvrtletí. § 382 odst. 1 zákoníku práce ještě dodává, ţe v případě, ţe je to pro zaměstnance výhodnější, rozhodným obdobím je předchozí kalendářní rok. Pokud však zaměstnanec v rozhodném období neodpracuje alespoň 21 dní, přichází na řadu výdělek pravděpodobný. Ten se zjišťuje taktéţ z hrubé mzdy, ale pouze z té, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, „přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých sloţek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.“85 Pravděpodobný výdělek nachází uplatnění obzvlášť v případě výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. V tomto případě totiţ zaměstnanec v době před pracovním úrazem není výdělečně činný. I zde je však třeba zjistit výši jeho škody. Výpočet průměrného výdělku (PMV) je následující: PMV = PHV * (TPD * 4,348), kde PHV je průměrný hodinový výdělek, TPD je týdenní pracovní doba zaměstnance a 4,348 je koeficient, který znázorňuje průměrný počet týdnů, které připadají na jeden měsíc v průměrném roce (365,25 dne)86. PHV a TPD určuje mzdová účetní podle příslušného mzdového listu zaměstnance. Samozřejmě existuje riziko nesprávného určení průměrného výdělku. V případě, kdy se zaměstnanec obrátí se stanovením svého odškodnění na soud, je nutné, aby soud ověřil důvěryhodnost vypočítaného průměrného výdělku, nejlépe opět podle příslušného mzdového listu87. Právní praxe stanovila rozsudkem nejvyššího soudu č. 46/1985 nebo stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37/74, ţe pokud soud neověří způsob zjištění průměrného nebo pravděpodobného výdělku, stává se rozsudek nepřezkoumatelným. „V rozsudcích soudy uvádějí jen zjištěnou cifru průměrného výdělku, aniţ zdůvodňují, jakým postupem k této částce
84
§353 odst. 1 ZP §355 odst. 2 ZP 86 Trisul, s.r.o., 2011, http://www.vyplata.cz/vyplatamzdy/prumernyvydelek.php (cit. 6. 5. 2012) 87 MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, 1. Aktualizace k 1. 1. 2011, ANAG, 2011, dostupné online: http://www.anag.cz/files/file/2692_A.pdf (cit. 27. 12. 2011), s. 119 85
43
dospěly. To pak často znamená, ţe v této části je rozsudek nepřezkoumatelný.“88 V praxi je tedy dobré, aby si soud vyţádal podrobné vysvětlení kategorií mzdového listu, aby se nepřezkoumatelnosti rozsudku vyhnul. · Nařízení vlády pravidelně zajišťují valorizace, jinak řečeno aktualizace, průměrných výdělků, které jsou jiţ součástí některé z náhrad. „Vzhledem k tomu, ţe náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jenţ byl jednou stanoven k určitému okamţiku vzniku škody a jiţ se v návaznosti na mzdový vývoj u zaměstnavatele neupravuje, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potaţmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl.“89 Zvýšení mzdy zaměstnance na místě, na které byl převeden, také nezvýší jeho ţivotní úroveň. Ta naopak zůstane stejná, protoţe se o stejnou částku sníţí částka náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou zaměstnavatel vyplácí. Také proto tedy zmíněná vládní nařízení reagují na mzdový vývoj v ČR, coţ jim umoţňuje § 390 odst. 2 zákoníku práce. Při opakované pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu / nemoci z povolání se bude při výpočtu určovat průměrný výdělek dvěma následujícími způsoby90: Kdyţ je první pracovní neschopnost po pracovním úrazu / nemoci z povolání okamţitě odškodněna a zaměstnanec se vrací ke své původní práci, ţádná další škoda mu v té chvíli nevzniká. V následné době se však můţe ještě několikrát v pracovní neschopnosti ocitnout. Průměrný výdělek se v tomto případě zjistí vţdy ke dni vzniku té konkrétní pracovní neschopnosti. Výše odškodnění první pracovní neschopnosti nemá na další případy ţádný vliv. Kdyţ je však zaměstnanec ihned po pracovním úrazu odškodňován pravidelnou rentou dle § 371 zákoníku práce, určí se průměrný výdělek 88
Stanovisko NS ČR ze dne 27. 1. 1975, sp. Zn. Cpj 37/74 FETTER, R. W.: Renty za poškozené zdraví (náhrady za ztrátu na výdělku) – valorizace od 1. ledna 2012 – část 1., Finanční noviny, 12. 1. 2012, dostupné online: http://www.financninoviny.cz/kariera/pracovnipravo/zpravy/renty-za-poskozene-zdravi-nahrady-za-ztratu-na-vydelku-valorizace-od-1-ledna-2012-cast-1/739203 (cit. 18. 9. 2012) 90 MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s.138 89
44
dle valorizovaného průměrného výdělku, podle kterého se právě v té době určuje zmíněná renta.
5.2 Druhy náhrad z titulu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Tato část práce si klade za cíl specifikovat druhy náhrad, které zaměstnavatel vyplácí v případě uznání pracovního úrazu či nemoci z povolání zaměstnanci. Jednotlivé náhrady jsou samostatné, stejně jako nároky na ně. Nároky tedy mohou vznikat a být proplaceny zaměstnanci v rozdílné době a v praxi tomu tak většinou je. „Celkové právo na odškodnění pracovního úrazu (nemoci z povolání) sestává z řady dílčích nároků, z nichţ mohou v konkrétních případech vznikat jen některé, a to i v různém čase, a vůči nimţ běţí samostatné lhůty pro jejich uspokojení.“91 § 369 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli odškodnit nároky na náhrady za profesionální poškození zdraví bez zbytečného odkladu. V případě např. sloţitějších okolností pracovního úrazu však zaměstnavatel není schopen určit, zda bude odškodnění kráceno, včas, tj. ještě neţ má zaměstnanec právo na výplatu první náhrady. Potom lze zaměstnanci poskytnout zálohu na náhradu za ztrátu na výdělku. Výhodou je, ţe tato záloha je snadno navrátitelná i bez souhlasu zaměstnance. Judikatura dokládá, ţe je moţné takovouto zálohu vymáhat, i kdyţ ji zaměstnanec přijal tzv. v dobré víře: „bylo-li zaměstnankyni poskytováno odškodnění nemoci z povolání pro spornost jejích nároků formou zálohy, (zaměstnavatel poskytnuté plnění jako zálohově vůči zaměstnankyni takto výslovně prezentoval), nemůţe se zaměstnankyně bránit vrácení takto přijatých částek s argumentem, ţe odškodnění přijala v tzv. dobré víře, ţe jí definitivně patří.“92 Pokud zaměstnanec neuplatní svůj nárok na odškodnění pracovního úrazu / nemoci z povolání ihned, měl by tak učinit nejpozději do dvou let. Protoţe se jedná o lhůtu subjektivní, začíná běţet v den, kdy se poškozený dozvěděl o vzniku škody a o odpovědném subjektu.93
91
MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s. 71 92 Rozsudek NS ČR ze dne 13. srpna 2002, sp. zn. Cdo 2188/2001 93 § 106 odst. 1 ObčZ ve spojitosti s § 331 ZP
45
5.2.1 Náhrada za ztrátu na výdělku Utrpí-li zaměstnanec pracovní úraz, či získá nemoc z povolání, je logické, ţe vinou pracovní neschopnosti či změny pracovního zařazení vydělá méně, neţ bylo pro něj obvyklé. Čím delší tedy pracovní neschopnost nebo výkon jiného povolání bude, tím vyšší materiální škodu, která takto vznikla, musí odpovědný zaměstnavatel zaměstnanci nahradit. Jsou rozlišovány dva druhy náhrady za ztrátu na výdělku: náhrada za ztrátu na výdělku v době pracovní neschopnosti náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Tyto nároky jsou samostatné a náleţejí do odlišných sociálních situací postiţeného. Dokládá to např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 1974, sp. zn. 5 Cz 32/74 (R 10/1976): „náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti samostatnými dílčími nároky na náhradu škody při pracovních úrazech a nemocích z povolání.“ Pro výpočet majetkové újmy je velmi důleţité zjistit okamţik vzniku škody. Je jím první den, kdy postiţený zaměstnanec pobírá niţší mzdu v důsledku profesionálního poškození zdraví. „Tento moment se v praxi u pracovních úrazů nemůţe shodovat se vznikem úrazu, pouze u nemocí z povolání se můţe shodovat se dnem zjištění nemoci a to ještě za předpokladu, ţe zaměstnavatel okamţitě zaměstnance převedl na jinou pro něho vhodnou práci.“94 Nároky na náhradu za ztrátu na výdělku jsou podle § 370 a 371 zákoníku práce nepromlčitelné. 5.2.1.1 Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
V důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniká v mnoha případech pracovní neschopnost. Není výjimkou, ţe vznikne několik pracovních neschopností po sobě. K odškodnění ztrát na výdělku v těchto případech slouţí náhrada za ztrátu na výdělku v pracovní neschopnosti. Někdy však zaměstnanec pracovní neschopnost nečerpá. Přestoţe je zraněný, nadále chodí do zaměstnání. Tehdy mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti logicky 94
FETTER, R. W.: Renty za poškozené zdraví (náhrady za ztrátu na výdělku) – valorizace od 1. ledna 2012 – část 1., Finanční noviny, 12. 1. 2012, dostupné online: http://www.financninoviny.cz/kariera/pracovnipravo/zpravy/renty-za-poskozene-zdravi-nahrady-za-ztratu-na-vydelku-valorizace-od-1-ledna-2012-cast-1/739203 (cit. 18. 9. 2012)
46
nenáleţí, ačkoli pracovní úraz i nadále zůstává pracovním úrazem a zaměstnanec v případě převedení na jinou práci získá bezprostředně náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. V případě opakující se pracovní neschopnosti se jedná vţdy o opětující se nárok, tzn. vţdy, kdyţ je pracovník v pracovní neschopnosti, vzniká mu nový dílčí nárok na odškodnění. Toto je v praxi důleţité pro správné určení průměrného výdělku, který je vţdy odlišný, stejně jako okamţik začátku plynutí promlčecí lhůty. Také je rozdíl v promlčení nároku na určitou náhradu a nároku na plnění z titulu této náhrady: „Nároky zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví a nároky na náhradu nákladů na výţivu pozůstalých se nepromlčují. Promlčují se však nároky na jednotlivá plnění z nich vyplývající.“95 Průměrný výdělek je zde platný vţdy aţ ke dni vzniku konkrétní pracovní neschopnosti. Důleţité je, ţe zaměstnanec má nárok na odškodnění i v prvních třech dnech pracovní neschopnosti, kdy ještě nemá nárok na nemocenské. „Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleţí nemocenské, nebo kdy mu nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.“96 Nárok na tuto náhradu vzniká vţdy za předpokladu odpovědnosti zaměstnavatele. Musí být také prokázána příčinná souvislost pracovního úrazu / nemoci z povolání a konkrétní pracovní neschopnosti. Důkazem je lékařský posudek ošetřujícího lékaře. U první pracovní neschopnosti, která následuje po pracovním úrazu / nemoci z povolání, je příčinná souvislost většinou zřejmá. U dalších pracovních neschopností mohou nastat určité pochybnosti buď ze strany zaměstnavatele, nebo zákonné úrazové pojišťovny, která vyţaduje potvrzení příčinné souvislosti na zvláštním formuláři. Pokud se tyto pochybnosti objeví, je nutné prokázat příčinnou souvislost v soudním řízení za pomoci soudního znalce. „Výše této náhrady činí rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší
95
JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437, s. 397 96 JAKUBKA, J.: Dvě na sebe navazující pracovní neschopnosti, Otázky a odpovědi v praxi, 11/2009, s. 20 (ASPI)
47
náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského.“97 V praxi to znamená, ţe se od průměrného výdělku za daný počet pracovních dní pracovní neschopnosti odečte nemocenské, které bylo reálně vyplaceno za kalendářní dobu trvání pracovní neschopnosti. Zaměstnanec je povinen odvést z náhrady daň z příjmu fyzických osob, zdravotní a sociální pojištění však odvádět nemusí. V některých případech dochází k tomu, ţe zaměstnanec nemá nárok na nemocenské (např. z důvodu opilosti či sebepoškození), či mu bylo nemocenské sníţeno z důvodu porušování léčebného reţimu. Zde se bude ve výpočtu náhrady přihlíţet k zákonnému nároku na nemocenské, nikoli ke skutečně vyplacenému nemocenskému. Jak jiţ bylo řečeno výše, pravidelně dochází z důvodu inflace ke zvyšování průměrných výdělků pro výpočet náhrad. Nyní je v platnosti vládní nařízení č. 9/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které upravuje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě a o úpravě náhrady nákladů na výţivu pozůstalých. Pro všechny nároky vzniklé do 31. 12. 2011 byla vládou nařízena valorizace průměrného výdělku pro výpočet této náhrady. Průměrný výdělek v těchto případech musí být zvýšen o 1,6 %. 5.2.1.2 Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
Kdyţ se postiţený pracovník navrátí po pracovní neschopnosti do zaměstnání, v mnohých případech není moţné, aby vykonával stejnou práci jako před pracovním úrazem / nemocí z povolání. Zaměstnavatel ho tedy převede na jinou práci, která však nemusí mít a v praxi ve velké většině případů ani nemá stejné mzdové ohodnocení, jako jeho předešlá práce. Postiţenému zaměstnanci tedy v tomto okamţiku vzniká další majetková újma, konkrétně ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Povinností zaměstnavatele samozřejmě je i tuto újmu zaměstnanci v plné výši uhradit. Nárok na zmíněnou náhradu vzniká postiţenému zaměstnanci aţ ve chvíli, kdy utrpí škodu, nikoli ve chvíli zjištění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Okamţik vzniku škody zde přichází, kdyţ zaměstnanec obdrţí první niţší výplatu. Pro uplatnění nároku musí být také nezpochybnitelně prokázána příčinná
97
JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437, s. 397
48
souvislost pracovního úrazu / nemoci z povolání a vzniklé újmy. „O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) a pracovním úrazem (nemocí z povolání) se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo úplné ztrátě výdělku) následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (tj. bez pracovního úrazu nebo nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla).“98 Zde hraje opět velmi důleţitou roli znalecký posudek, který vydá lékař. Zaměstnanec musí v součtu náhrady za ztrátu na výdělku, invalidního důchodu a výdělku, kterého dosahuje po skončení pracovní neschopnosti, dosáhnout stejné peněţní částky, jako byl jeho původní výdělek. Běţnou praxí je, ţe zaměstnavatel zajistí postiţenému pracovníkovi místo na jiném pracovišti (převede jej po návratu do pracovního procesu na jinou práci). Kdyţ toto zaměstnanec bez váţných důvodů odmítne, bude to mít dopad na výši jeho náhrady, protoţe jako aktuální výdělek bude posuzován výdělek právě na té pozici, která byla zaměstnancem odmítnuta.99 Náhrada se vyplácí ve formě renty či peněţitého důchodu. Tato náhrada „přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němţ dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.“100 V případě výpočtu této náhrady je velmi důleţité určení pravděpodobného výdělku za kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku škody. Výdělek průměrný nemůţe být určen, protoţe „běţnou práci“ zaměstnanec vzhledem k pracovní neschopnosti nevykonával. Průměrný výdělek zjištěný bezprostředně po pracovním úrazu / nemoci z povolání je rozhodný po celou dobu pracovní neschopnosti, poté však musí být určen znovu v podobě pravděpodobného výdělku.101 „Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se povaţuje výdělek ve výši minimální mzdy dle § 111 ZP.“102 Kdyby zaměstnanec pobíral tuto náhradu jiţ před tím, neţ se stal uchazečem o zaměstnání, má na ni nárok 98
MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s.150 99 § 371 odst, 5 ZP 100 § 371 odst. 6 ZP 101 BURYÁNKOVÁ, E.: Rigorózní práce Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Masarykova univerzita v Brně, 2011, dostupné online: http://is.muni.cz/th/134895/pravf_r/ (cit. 1. 9. 2012), s. 39 102 §371 odst. 3 ZP
49
v takové výši, v jaké mu byla přiznána. Této náhrady se stejně jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti týká nařízení vlády č. 9/2012 Sb. „Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a náhrada nákladů na výţivu pozůstalých příslušející zaměstnancům nebo pozůstalým se upravuje tak, ţe průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku se zvyšuje o 1,6 procenta.“103 Na nároky vzniklé po 1. 1. 2012 se tato valorizace nevztahuje a průměrný výdělek se pro tyto případy tedy opět nezvyšuje. 5.2.2 Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění Náhrada za bolest a ztíţení společenského uplatnění explicitně určuje závaţnost pracovního úrazu. Zákoník práce zmiňuje tuto náhradu jen velmi stručně v § 372. §372 odst. 2 odkazuje v této věci na vyhlášku Ministerstva zdravotnictví ČR (dále jen „MZČR“). Nyní se jedná o vyhlášku 440/2001 Sb. o odškodňování bolesti a ztíţení společenského uplatnění ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Náhrada za ztíţení společenského uplatnění se většinou uplatňuje pouze v případě váţnějších pracovních úrazů nebo u nemocí z povolání. Podle právní praxe musí být tato náhrada „s ohledem na následky poškození zdraví pro uplatnění poškozeného ve všech sférách ţivota přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady.“104 Za bolest je povaţováno kaţdé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla.105 Jelikoţ bolest je kategorií velmi subjektivní, byla ve snaze o objektivitu zavedena bodová stupnice, kterou stanovila příloha ke zmiňované vyhlášce MZČR. Samotný počet bodů deklaruje lékař, čímţ v podstatě určí celkovou výši škody. „Odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků. Výše odškodnění za bolest a ztíţení společenského uplatnění se určuje částkou 120 Kč za 1 bod.“106 103
ČIKL, V.: Nová valorizace náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, OSUNIOS, 21. 5. 2012, dostupné online: http://www.osunios.cz/nova-valorizace-nahrady-za-ztratu-na-vydelku-poskonceni-pracovni-neschopnosti.html (cit. 16. 9. 2012) 104 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2011, sp. Zn. 25 Cdo 114/2009, Poţadavek přiměřenosti výše náhrady za ztíţení společenského uplatnění 105 JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437, s. 402 106 tamtéţ
50
Podle § 388 zákoníku práce můţe být ve výjimečných případech výše odškodnění přiměřeně zvýšena prováděcím právním předpisem. Někdy je moţné, ţe se odškodnění zvýší nad hranice určené vyhláškou. Je to např. kdyţ má úraz těţké následky (zohledňuje se i věk postiţeného) nebo vyţaduje dlouhodobou léčbu. V těchto případech se bodové ohodnocení u bolestného můţe zvýšit aţ na dvojnásobek. U ztíţení společenského uplatnění se jedná o zvýšení maximálně o 50 %. Zajímavá je právní věta, která pochází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 936/2010: „Právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztíţení společenského uplatnění, které vzniklo po 1. 1. 2007, jeho smrtí nezaniká. V plné výši se stává předmětem dědického řízení a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla.“ Ve sporu byl přiznán nárok na náhradu za bolest a ztíţení společenského uplatnění vdově po muţi, který trpěl nemocí z povolání. Soud svoje rozhodnutí odůvodnil § 328 odst. 1 zákoníku práce, který přisuzuje veškeré pohledávky po smrti zaměstnance jeho dědicům. V předešlé právní úpravě obsahoval tento § ještě zmínku o tom, ţe náhrada za bolest a ztíţení společenského uplatnění do těchto dědičných pohledávek nespadá. Nyní zde však tato věta chybí, proto, kdyţ tato náhrada vznikla po 1. 1. 2007, přísluší dědicům zaměstnance. 5.2.3 Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením Další druh náhrady, která je vyplácena při pracovních úrazech a nemocích z povolání, nemusí být uhrazen přímo postiţenému. Jak stanovuje § 373 zákoníku práce: „Účelně vynaloţené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo je vynaloţil.“ V praxi se jedná o všechny peněţní částky zaplacené za zboţí a sluţby v souvislosti s léčením, které nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou postiţeného. Z tohoto důvodu získala tato náhrada na důleţitosti hlavně po zavedení veřejného zdravotního pojištění. „Náhrada nákladů spojených s léčením bude přicházet v úvahu jen ve výjimečných případech, neboť při pracovních úrazech má postiţený zaměstnanec nárok na bezplatné léčení, takţe mu zpravidla ţádné náklady nevzniknou.“107 Účelně vynaloţené náklady spojené s léčením jsou například „náklady 107
JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437, s. 403
51
na zakoupení léků a prostředků zdravotnické techniky nehrazených (resp. částečně hrazených) příslušnou zdravotní pojišťovnou, náklady na dietní stravování (R 44/1978), náklady spojené s přilepšením na stravě, náklady spojené s rehabilitační léčbou, náklady spojené s přibráním ošetřovatele, náklady spojené s návštěvami zaměstnance postiţeného pracovním úrazem, hospitalizovaného ve zdravotnickém zařízení jeho nejbliţšími příbuznými, náklady vynaloţené v souvislosti s ambulantní péčí.“108 Co se týče návštěv nejbliţších příbuzných, měly by mít na hospitalizovaného mít
prokazatelně
pozitivní
vliv,
tzn.
pozitivně
ovlivnit
psychický
stav
hospitalizovaného a tím urychlit léčbu.109 Tato náhrada můţe být vyplacena pouze zpětně. Nelze ji v ţádném případě přiznat jako rentu do budoucna. Tato náhrada nachází také často uplatnění v případě pracovního úrazu na pracovní cestě do zahraničí. Zde si zaměstnanec hradí všechny příslušné náklady spojené s léčením sám, po návratu jsou mu zpětně uhrazeny. Nejvyšší soud se jiţ několikrát zabýval tím, zda je v tomto případě relevantní trvat na svobodném výběru lékaře postiţeným. Podle rozsudku ze dne 2. července 2003 sp. zn. Cdo 424/2003 „zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhoţ byla zjištěna nemoc z povolání, přísluší právo svobodné volby lékaře zásadně ve stejném rozsahu jako ostatním občanům.“ Náklady, které tento pracovník vynaloţí na cestu do vybraného zdravotního zařízení, jsou tedy povaţovány za účelně vynaloţené. Postiţený má také nárok na náhradu vyplacených regulačních poplatků dle § 16 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.110 Zejména tyto platby musí být doloţeny lékařskými zprávami, pouhý platební doklad je nedostačující, jelikoţ nepoukazuje na účelnost vynaloţení nákladů. Do této náhrady je řazena taktéţ péče o osoby těţce zdravotně postiţené. Příspěvek na tuto péči přísluší osobě, která péči poskytuje, ať uţ se jedná o profesionální ošetřovatelku či osobu blízkou. Je však vyplácen přímo postiţenému, který si můţe svého ošetřovatele svobodně vybrat. Částka příspěvku se pohybuje v rozmezí do 2000 Kč do 12000 Kč v návaznosti na stupeň závislosti ošetřované
108
Rozsudek NS ČR ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. Cdo 1875/2003 JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437, s.404 110 SMUTNÁ, M.: Poplatky u lékaře v případě pracovního úrazu, Otázky a odpovědi, 4/2009, Wolters Kluwer, s. 22 (ASPI) 109
52
osoby (lehká závislost, středně těţká závislost, těţká závislost, úplná závislost). Tento příspěvek je účelovou sociální dávkou státu.111 5.2.4 Náhrada za věcnou škodu Zaměstnanci by v případě pracovního úrazu či nemoci z povolání měla být uhrazena veškerá škoda. Protoţe výše uvedené kategorie nezahrnují vše, co je nutné zaměstnanci nahradit, pouţívá se v praxi ještě kategorie čtvrtá, náhrada za věcnou škodu. Do této skupiny se řadí vše, co nespadá do předchozích skupin náhrad. Obsahuje ještě dvě podkategorie: škodu na věcech a širší pojem, věcnou škodu. Kdyţ si zaměstnanec při pracovním úrazu např. zničí oděv, jedná se o škodu na věcech. Taktéţ rozbitý automobil při nehodě na sluţební cestě (s následkem pracovního úrazu) řadíme do kategorie škody na věcech. Pokud jde ale o další náklady spojené např. s odlišnou skladbou jídelníčku nebo nutným zaměstnáním paní na úklid, jedná se o věcnou škodu. „Zaměstnanec, který uplatňuje náhradu věcné škody, musí prokázat, ţe mu tato škoda vznikla a ţe mezi škodou a poškozením na zdraví následkem pracovního úrazu nebo onemocněním nemocí z povolání je příčinná souvislost.“112
5.3 Praktický příklad odškodnění nemoci z povolání Vzhledem k abstraktnosti uvedených náhrad jsem se rozhodla konkretizovat je na příkladu nemoci z povolání paní L. Tato podkapitola také podle mého názoru pomůţe představit si přibliţnou výši, ve které se částky náhrad mohou pohybovat. Paní L. pracuje ve výrobním podniku na plný úvazek 8 hodin denně na pozici dělnice. Dne 6. 11. 2009 jí byla uznána nemoc z povolání chronická tendinitis calcarea m. subscapularis113 v levém rameni, která v jejím pravém rameni jiţ vyústila v syndrom manţety rotátorů. Klinika nemocí z povolání rozhodla, ţe „u jmenované platí zákaz práce spojené s jednostrannou dlouhodobou a nadměrnou zátěţí horních končetin a práce v nepříznivých polohách horních končetin,“114 jelikoţ tento druh 111
MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s. 115 112 MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s. 117 113 Chronický zánět šlachy upínající se k ramennímu kloubu v blízkosti paţní kosti provázený ukládáním krystalů hydroxyapatitu 114 Lékařský posudek o uznání nemoci z povolání č. 53/2009, FN Hradec Králové, Klinika nemocí z povolání, 6. 11. 2009
53
práce byl uznán za příčinu nemoci z povolání. Paní L. byla v důsledku této nemocí z povolání v pracovní neschopnosti celkem 335 kalendářních dní, během kterých zmeškala 239 pracovních dní. Její průměrný hrubý výdělek za jeden den činil 970,56 Kč. Její celková ztráta na výdělku tedy činí 231 964 Kč. Za dobu pracovní neschopnosti jí byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 145 930 Kč a náhrada mzdy ve výši 3 668 Kč. Ztráta na výdělku za dobu pracovní neschopnosti byla tedy vypočítána následujícím způsobem: 231 964 Kč – (145 930 Kč + 3 668 Kč) = 82 366 Kč. Bolestné bylo stanoveno ve výši 250 bodů, náhrada za bolest tedy vyšla 30 000 Kč. Ke ztíţení společenského uplatnění v tomto případě nedošlo. Účelně vynaloţenými náklady spojenými s léčením byla v tomto případě platba lékaři za vystavení posudku. Náhrada činila stejně jako ony 3 340 Kč. Dále byla uhrazena věcná škoda (uhrazené regulační poplatky ve zdravotnických zařízeních) 630 Kč. Všechny náhrady sečtené dohromady dávají 33 970 Kč. Po sečtení se ztrátou na výdělku dostaneme částku 116 336 Kč, která byla paní L. vyplacena při návratu do zaměstnání. Vzhledem k tomu, ţe paní L. byla převedena na jinou práci v rámci dělnických pozic v podniku, musel zaměstnavatel odškodnit také ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti paní L, která se vrátila do zaměstnání (na tuto novou pozici) 20. 1. 2010. Renta byla vypočítána na základě pravděpodobného výdělku poškozené, protoţe poslední čtvrtletí předcházející nároku na náhradu paní L. ve skutečnosti neodpracovala nutných 21 dní (tedy průměrný výdělek byl o mnoho niţší a tím i nepouţitelný pro výpočet náhrady). Pravděpodobný výdělek za rozhodné období, jímţ v tomto případě bylo čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2009, byl 18 922 Kč. Paní L. pobírá při svém novém pracovním zařazení minimální mzdu. Byl jí také přiznán částečný invalidní důchod ve výši 6300 Kč. Výše měsíční náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti paní L. je tedy kaţdý měsíc vypočítána jako pravděpodobný výdělek před vznikem škody, od kterého mzdová účetní odečítá její skutečný výdělek nyní (ten se kaţdý jednotlivý měsíc liší, podle toho, zda byla paní L. v pracovní neschopnosti,115 podle počtu pracovních dní v měsíci, podle pracovního výkonu – vyplacených prémií 115
V případě pracovní neschopnosti, která nesouvisí s nemocí z povolání, se tato do skutečného výdělku nezapočítává, v opačném případě je nutné nahradit ušlý zisk i za tuto pracovní neschopnost.
54
apod.) a také je nutné odečíst částku invalidního důchodu. Tedy 18 922 Kč – skutečný výdělek paní L. za měsíc – částečný invalidní důchod za měsíc = měsíční náhrada za ztrátu na výdělku paní L. po skončení pracovní neschopnosti116.
5.4 Odškodnění smrtelného pracovního úrazu „Smrtelným pracovním úrazem se rozumí takové poškození zdraví, na jehoţ následky úrazem postiţený zaměstnanec nejpozději do 1 roku zemřel.“117 Kdyţ zaměstnanec následkem pracovního úrazu zemře, odpovědný zaměstnavatel je opět povinen uhradit veškerou škodu, ke které tímto došlo, tentokrát však místo postiţenému zaměstnanci jeho pozůstalým. V roce 2011 bylo hlášeno 125118 smrtelných pracovních úrazů a to hlavně v dělnických
profesích
ve
zpracovatelském
a
stavebním
průmyslu.
Ve
zpracovatelském průmyslu je na vině častá obsluha strojů a zařízení, u kterých je rizikem špatný technický stav nebo chyba při obsluze. Ve stavebním průmyslu to můţe být např. z důvodu časté práce ve výškách. V porovnání s celkovým počtem pracovních úrazů, který se pohybuje v řádech desetitisíců, jde však stále o malou část. Dle § 375 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout pozůstalým: náhradu účelně vynaloţených nákladů spojených s léčením náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem náhradu nákladů na výţivu pozůstalých jednorázové odškodnění pozůstalých a náhradu věcné škody, ustanovení § 263 odst. 3 zákoníku práce platí i zde. Pokud je zaměstnavatel částečně zproštěn odpovědnosti, dochází ke krácení veškerých náhrad ve stejném poměru.
116
Numerické hodnoty: mzdová účetní výrobního podniku: Tiskopis výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku, 1/2010 117 Nařízení vlády 210/2010 Sb. 118 MRKVIČKA, P.: Pracovní úrazovost v ČR v roce 2011, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 16. 7. 2012, dostupné online: http://bozpinfo.cz/knihovna-bozp/citarna/tema_tydne/prac_urazovost120711.html (cit. 1 . 9. 2012)
55
5.4.1 Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem a náhrada věcné škody Náklady, které byly vynaloţeny na léčení zaměstnance, který následkem pracovního úrazu zemřel, a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem jsou vţdy hrazeny tomu, kdo je vynaloţil. Tato osoba také musí prokázat svůj nárok.119 Kdyţ byl osobou, která vynaloţila náklady na léčení, sám zesnulý zaměstnanec, přísluší nárok na náhradu jeho právoplatnému dědici/dědicům. Kdyţ byly tyto náklady vynaloţeny ještě v době ţivota postiţeného zaměstnance pozůstalými, jsou oprávněnými osobami tito pozůstalí. „Náklady na pohřeb se rozumějí náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina skutečných nákladů na ošacení.“120 Náhrada nákladů na pořízení pomníku nebo desky by podle zákoníku práce měla dosáhnout nejméně 20 000 Kč (tato částka můţe být vládou valorizována dle aktuálních cen a dobrovolně můţe být zaměstnavatelem zvýšena). „Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše nejméně 20 000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým.“121 Pojem věcné škody je v případě smrtelného pracovního úrazu uţší neţ v případě obecného pracovního úrazu, kdy se náhrada vyplácí samotnému zaměstnanci. „Jestliţe pracovník zemřel při pracovním úrazu, je podle ustanovení §197 odst. 1 písm. e) zákoníku práce (nyní § 379 ZP) věcnou škodou pouze škoda na věci.“122 5.4.2 Náhrada nákladů na výživu pozůstalých Tuto náhradu upravuje § 377 zákoníku práce. Náhrada nákladů na výţivu pozůstalých představuje hlavní a největší část odškodnění rodiny zemřelého zaměstnance. Nový zákoník práce oproti starému velmi zjednodušil výpočet této náhrady. Dříve bylo nutné určit výši náhrady jako celku a poté ji podle počtu dílů,
119
§ 376 odst. 1 ZP JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437, s. 405 121 § 376 odst. 2 ZP 122 R 17/1978 120
56
připadajících na jednotlivé členy domácnosti (který stanovil původní zákoník práce), rozdělit mezi pozůstalé. Současný výpočet, který bude popsán níţe, je pro pozůstalé výhodnější. Od 1. ledna 2007 se v případě, ţe zesnulý vyţivoval jednu osobu, tato náhrada určí jako 50 % průměrného výdělku, který je zjištěn z období před úmrtím zaměstnance. V případě, ţe byl zemřelý zaměstnanec povinen vyţivovat více osob, zvýší se poměrná část průměrného výdělku na 80 %. Z této částky je ještě nutné odečíst důchody, které byly jednotlivým pozůstalým osobám přiznány (zpravidla se jedná o důchod sirotčí, vdovský, případně vdovecký). Zákoník práce ještě dodává, ţe náhrada nákladů na výţivu všech pozůstalých nesmí celkově převýšit částku, kterou by byl zesnulý získal dle § 371 zákoníku práce jako náhradu za ztrátu na výdělku. Výdělek pozůstalých výši náhrady neovlivní. Dle aktuální právní úpravy není jasné, jaká část náhrady přísluší kterému pozůstalému. „Zákon nestanoví, jaký podíl připadne různým oprávněným. Při absenci pravidla rozdělování nelze zřejmě dospět k jinému závěru, neţ ţe na kaţdého oprávněného připadá stejný podíl z průměrného výdělku zemřelého, byť evidentně míra vyţivovací povinnosti vůči manţelce a dítěti je různá.“123 Náhrada
přísluší
pozůstalým,
kterým
zemřelý zaměstnanec
fakticky
poskytoval výţivu (nebo ji alespoň měl poskytovat). Náhrada je těmto osobám vyplácena tak dlouho, dokud měl zesnulý tuto povinnost. Stejně jako v původní úpravě je tato doba ohraničena iluzorním věkem zemřelého zaměstnance 65 let. Stejně jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byla i náhrada na výţivu pozůstalých valorizována nařízením vlády č. 9/2012 Sb. stejným způsobem, tzn. zvýšení průměrného výdělku pro výpočet o 1,6 %. Taktéţ se toto zvýšení týká pouze nároků vzniklých do 31. 12. 2011. 5.4.3 Jednorázové odškodnění pozůstalých Jednorázovým odškodněním pozůstalých se rozumí částka, která je vyplacena pozůstalým najednou bezprostředně po úrazu. Cílem je kompenzovat finančně psychickou, morální, materiální a citovou ztrátu, způsobenou úmrtím blízké osoby. Zákoník práce přiznává pozůstalým niţší náhradu neţ občanský zákoník v případě 123
MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s. 269
57
škody na zdraví s následkem usmrcení124. Pozůstalí jsou osoby, které s usmrceným sdílely domácnost, v zásadě jeho nezaopatření potomci, manţelka nebo manţel. V případě, ţe zemřelý sdílel domácnost s rodiči, náleţí odškodnění i jim. Kaţdému z dětí zesnulého a manţelce či manţelovi náleţí částka 240 000 Kč. Stejná částka by náleţela rodičům, kteří ţili se zemřelým ve stejné domácnosti. Pokud by usmrcený bydlel a sdílel domácnost pouze s jedním rodičem, oprávněným k náhradě je právě tento rodič. Pro posouzení, zda pozůstalí splnili uvedené podmínky (sdílení domácnosti apod.), je rozhodující stav, který byl aktuální v době smrti zaměstnance, nikoli stav v době, kdy byla podána ţádost o odškodnění. „Kdyby se však dítě narodilo aţ po smrti zaměstnance, náleţí mu také jednorázové odškodnění, protoţe nenarozené dítě, které bylo v době smrti jiţ počaté, má stejná práva jako dítě narozené.“125 I v případě této náhrady můţe docházet k úpravě její výše vládou. „Vláda můţe vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a ţivotních nákladů, zvýšit nařízením jednorázové odškodnění pozůstalých. 126 Výši tohoto odškodnění lze také zvýšit v kolektivní smlouvě nebo interním předpisem zaměstnavatele. Jak je moţné odvodit z předešlého textu, náklady na odškodňování pracovních úrazů jsou obzvláště pro zaměstnavatele v rizikovějších oborech značné. Ve výrobních podnicích se můţe ročně zranit mnoho zaměstnanců, další onemocní chorobou z povolání. Není divu, ţe situaci bylo nutné ošetřit zvláštním pojištěním a nespoléhat se tak pouze na finanční moţnosti zaměstnavatelů samotných, kteří na výši náhrad nemuseli být vţdy adekvátně připraveni. Systém pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání popíše následující kapitola. I tato problematika je poměrně sloţitá, vzhledem k tomu, ţe jde o speciální systém, o jehoţ inovaci se čeští zákonodárci snaţí jiţ mnoho let.
124
§ 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (v pozn. pod čarou dále jen Obč. z.) JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813, s. 50 126 § 378 odst. 2 ZP 125
58
6 Zákonné
pojištění
odpovědnosti
zaměstnavatelů
za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání Co se týče odškodňování pracovních úrazů, funguje v České republice v Evropské unii ojedinělý vzorec – systém zákonného pojištění zaměstnavatelů za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „zákonné pojištění“), který provozují pouze dvě, státem určené, komerční pojišťovny, Česká pojišťovna, a. s. a Kooperativa, pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group (dále jen „Kooperativa“). „Všichni zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou ze zákona pojištěni pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Pokud zaměstnavatel měl sjednáno toto pojištění u České pojišťovny, a. s. k 31. 12. 1992, je pojištěn u této pojišťovny. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištění u Kooperativy, pojišťovny, a. s.“127 Pojistné podmínky a sazby pojistného jsou potom definovány vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 125/1993 Sb.“). Toto pojištění je jediným zákonným u nás. Někdy je za zákonné pojištění nesprávně povaţováno i tzv. pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení), které je však ve skutečnosti pojištěním povinně smluvním. Rozdíl mezi těmito dvěma typy pojištění je hlavně v tom, ţe zákonné pojištění vzniká ze zákona, tzn., ţe k jeho uzavření není třeba na rozdíl od povinného ručení pojistné smlouvy a vzniká automaticky, jakmile zaměstnavatel uzavře první pracovněprávní vztah. Další odlišnost je v zákonem určených provozovatelích zákonného pojištění. V případě povinného ručení je pojistník na rozdíl od zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele oprávněn vybrat si svobodně pojišťovnu, která mu pojistné sluţby poskytne. Povinné ručení tedy respektuje pravidla volné hospodářské soutěţe. Zavedení zákonného pojištění ovlivnilo všechny zaměstnavatele na území ČR. V minulosti se často stávalo, ţe zaměstnavatel, který měl vzhledem ke své odpovědnosti za profesionální poškození zdraví vyplatit náhradu, se dostal do 127
MPSV ČR, Příručka pro personální a platovou agendu, XII.3.5 Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, Poslední aktualizace: 9.7.2012, dostupné online: http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=IPB062 (cit. 1. 9. 2012)
59
insolvence. V takovém případě za něj tehdy musel vyplatit náhradu stát. Hlavním cílem nové koncepce pojištění zaměstnavatelů bylo eliminovat podobné případy. Nutnost ošetřit tyto případy je zakotvena také v úmluvách Mezinárodní organizace práce128. I nyní však nezřídka dochází k problémům, co se týče např. uznání toho, zda daný úraz byl pracovní. Obzvláště potom v případě, ţe ze strany zaměstnavatele došlo k porušení pravidel BOZP (např. zaměstnanec nebyl řádně proškolen apod.).
6.1 Historie úrazového pojištění Úrazové pojištění zaměstnavatelů vzniklo v době, kdy se začala rozvíjet průmyslová a strojní výroba. V minulosti samozřejmě také docházelo k pracovním úrazům. Zranění dělníci však, ačkoli měli nárok doţadovat se náhrady škody dle soukromého práva, často skončili jako ţebráci, protoţe málokdy se podařilo prokázat zavinění zaměstnavatele. V případě smrti dělníka byly dopady ještě větší, protoţe nebyl nikdo, kdo by ţivil jeho rodinu. Tyto okolnosti vedly k nápadu zavedení odpovědnosti zaměstnavatele bez ohledu na to, zda k úrazu došlo jeho vinou či pouhou náhodou. První evropskou zemí, která zavedla tento systém, bylo Německo, konkrétně v odpovědnosti na ţelezniční dráze v roce 1838. Později Německo zavedlo systém povinného pojištění dělníků v nebezpečných podnicích. Následovaly další země jako např. Švýcarsko, Anglie, Dánsko či Francie129. Pojištění odpovědnosti provozovaly soukromé pojišťovny se speciálním oprávněním. „Hlavními nositeli úrazového pojištění v českých zemích po rozpadu bývalého Rakouska-Uherska aţ do roku 1948 byla Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze a Úrazová pojišťovna dělnická pro Moravu a Slezsko v Brně.“130 Pojišťovny neměly za úkol pouze odškodňovat, ale také kontrolovat, jak jednotliví zaměstnavatelé dodrţují pravidla v tzv. zábraně úrazů – trestem za jejich neplnění byla jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele pokuta, někdy téţ odnětí svobody.
128
Dostupné online: http://www.ilo.org/ (cit. 2. 10. 2012) Legislativní rada vlády: Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem řešení, Praha 2012, dostupné online: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=9003, (cit. 12. 9 . 2012), s. 4 130 BOZP info: Historie vývoje systému úrazového pojištění v ČR, BOZP info 5/2004, dostupné online: http://www.bozpinfo.cz/win/knihovnabozp/citarna/tematicke_prilohy/urazy_nemoci/historie_urazoveho_pojisteni.html (cit. 12.9.2012) 129
60
Přijetím nové legislativy v roce 1948 se situace změnila. „V roce 1948 byl přijat zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, účinný od října téhoţ roku. Tento zákon zrušil mj. zákon č. 1/1888 ř.z. a tím i systém úrazového pojištění v klasickém pojetí včetně úrazových pojišťoven. Jediným nositelem všech odvětví národního pojištění se stala Ústřední národní pojišťovna. Z fondového hospodaření úrazových pojišťoven bylo národní pojištění převedeno na průběţné financování prostřednictvím státního rozpočtu.“131 Zákon 54/1956 Sb. v podstatě odstranil úrazové pojištění z české právní úpravy, protoţe zavedl systém odškodňování přímo zaměstnavatelem zaloţené na občanskoprávních principech. Z důvodu napojení veškerých podniků na státní rozpočet neznamenala tato změna ţádné zásadní zvýšení finančního zatíţení zaměstnavatelů v případě pracovního úrazu. Následkem počátku ekonomicko-politické transformace bylo v roce 1989 nutné, aby systém úrazového pojištění zaměstnavatelů reagoval na vznik soukromého podnikání. „Ačkoliv odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání upravuje zákoník práce, pojištění této odpovědnosti bylo pro začínající soukromé podnikání zařazeno do zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů. Tato úprava v podobě zákonného pojištění platila od 1. 5. 1990 do 31. 12. 1991.“132 Provozovatelem pojištění byla Česká státní pojišťovna. 1. 1. 1992 bylo zavedeno zákonem o ţivnostenském podnikání č. 455/1991 Sb. povinné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání. S počátkem roku 1993 bylo povinné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele uzákoněno. „Novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů, bylo s účinností od 1. 1. 1993 do zákoníku práce vloţeno ustanovení § 205d, které pro zaměstnavatele zaloţilo systém tzv. zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jehoţ podrobnější úprava je obsaţena ve vyhlášce ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při
131
Legislativní rada vlády: Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem řešení, Praha 2012, dostupné online: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=9003 , (cit. 12. 9 . 2012), s. 5 132 tamtéţ
61
pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.“133 Toto ustanovení nadále platí, ačkoli je součástí starého zákoníku práce. Tuto platnost stanoví § 365 odst. 1 nového zákoníku práce. Nutno poznamenat, ţe tento systém (zavedení monopolu pro dva komerční subjekty) byl od počátku provizorní. „Zavedení zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání je opatřením dočasným. V souvislosti s přípravou Úrazové pojišťovny se počítá s tím, ţe veškerá práva a povinnosti budou na ni převedeny od roku 1994, případně 1995.“134 Jiţ dlouho se tedy připravuje celková změna systému odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Nejprve měla veškerá agenda přejít na jednu státní úrazovou pojišťovnu, jak bylo citováno výše. Poté bylo schváleno dokonce převedení systému na Českou správu sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“). Tento zásadní krok je však neustále oddalován hlavně z důvodu velké náročnosti přechodu obsáhlé agendy a taktéţ z důvodů finančních. Donedávna to dokonce vypadalo, ţe předpis, který měl přechod systému na ČSSZ zajistit, zákon 266/2006 Sb. o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 266/2006 Sb.“) bude zrušen úplně a na jeho místo nastoupí pouze méně zásadní úprava stávajícího systému. Vedle nynějšího systému přiblíţí tuto problematiku následující podkapitoly práce.
6.2 Obecná charakteristika stávajícího systému Stávající právní úpravou systému zákonného pojištění je § 205d zákona č. 65/1965 Sb. a vyhláška č. 125/1993 Sb., která jiţ byla zmíněna výše. Zákonné pojištění se vztahuje na případy pracovních úrazů a nemocí z povolání, které vznikly po 1. lednu 1993. Odškodnění profesionálních poškození zdraví vzniklých před tímto datem je i nadále věcí zaměstnavatelů. Výjimkou jsou v tomto případě přehodnocení náhrad za bolest a ztíţení společenského postavení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1379/96 takto vzniká nový nárok zaměstnance, tzn., ţe na tyto nároky se zákonné pojištění vztahuje a příslušná pojišťovna je povinna vyplatit pojistné plnění. Pojištění se nevztahuje na odpovědnost zaměstnavatele na 133
Vláda ČR: Důvodová zpráva k návrhu zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, Poslanecká sněmovna parlamentu, 9/2005 (ASPI) 134 Informace MFČR pro jednání RHSD čj. 323/9 908/1993 IN Vláda ČR: Důvodová zpráva k návrhu zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, Poslanecká sněmovna parlamentu, 9/2005 (ASPI)
62
vnesených věcech nebo za škodu vzniklou zaměstnanci jinak neţ profesionálním poškozením zdraví. Stejně jako u běţného pojištění i zde vyhodnocuje pojišťovna pojistnou událost. Zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, obecně definuje pojistnou událost takto: „Pojistná událost je „nahodilá skutečnost blíţe určená ve zvláštním právním předpise, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění.“ Vyhláška č. 125/1993 Sb. potom tento pojem specifikuje pro oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Podle zmíněné vyhlášky je pojistná událost „vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.“135 Kdyţ uţ takováto škoda vznikne, musí zaměstnavatel zajistit, aby byla co nejmenší. Kdyţ dojde v souvislosti s profesionálním poškozením zdraví k soudnímu řízení, nastává pojistná událost dnem, kdy rozhodnutí soudu nabylo právní moci. V ostatních případech je okamţik vzniku pojistné události shodný s okamţikem vzniku škody. Nutno dodat, ţe kaţdá náhrada, která musí být zaměstnanci vyplacena, představuje samostatnou pojistnou událost. Zaměstnavatel má podle vyhlášky 125/1993 Sb. některé další povinnosti. Primárně musí pojišťovně oznámit, ţe se stává pojistníkem zákonného pojištění. Tato povinnost nastává se vznikem prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a má za následek vznik zákonného pojištění (tento moment je analogií podpisu pojistné smlouvy u běţného pojištění, která však v zákonném pojištění nevzniká). Další povinností zaměstnavatele je platit pojistné. I kdyţ zaměstnavatel tuto svoji povinnost neplní, nemá to vliv na právo pracovním úrazem / nemocí z povolání postiţených zaměstnanců dostat od pojišťovny odškodnění. Výše pojistného se stanoví ze stejného vyměřovacího základu jako sociální pojištění mírou, kterou určuje Příloha 2 vyhlášky 125/1993 Sb. Tato míra se pohybuje od 2,4 do 50,4 promile vyměřovacího základu dle převaţujícího
předmětu
činnosti
zaměstnavatele
v Odvětvové
klasifikaci
ekonomických činností. Činnosti jsou hodnoceny podle rizikovosti. Např. kdyţ se firma věnuje dobývání černého uhlí, platí pojistné 50,4 promile vyměřovacího základu. Na druhé straně hodnotící škály (placení relativně nízkého pojistného) 135
§ 2 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
63
najdeme odvětví jako peněţnictví, fotografické činnosti nebo kadeřnické sluţby. V těchto oborech platí zaměstnavatelé pojistné pouze ve výši 2,8 promile z vyměřovacího základu. „Pojistné si vypočítává zaměstnavatel vynásobením příslušné sazby podle rizikové skupiny (příloha vyhlášky MF č. 125/1993 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků) a základu, který je shodný s vyměřovacím základem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.“136 Zmíněná kategorizace prací alespoň v omezené míře nahrazuje stanovení individuální výše pojistného, jak je tomu u kaţdého komerčního pojištění. Vzhledem k tomu, ţe v případě zákonného pojištění jsou rizikovosti jednotlivých zaměstnavatelů promítány do pojistného jen nemnoho, vzniká absence motivace ke sniţování pracovní úrazovosti, jelikoţ odvětví téměř bez úrazů dotují ta vysoce úrazová. Tento problém měl eliminovat nový systém pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů, který zmiňuje jedna z dalších podkapitol, ale který podle všeho nebude do legislativy implementován. Částečně přispívá k motivaci zaměstnavatelů ke sniţování pracovní úrazovosti moţnost pojišťovny vyměřit zaměstnavateli přiráţku k pojistnému zdravotního pojištění podle § 45 Zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. K vyměření přiráţky můţe dojít u zaměstnavatele, u něhoţ se pracovní úrazy nebo nemoci z povolání vyskytují opakovaně ovšem „s výjimkou těch pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, jejichţ příčina je nezjištěna nebo k nimţ došlo ohroţením zvířaty nebo přírodními ţivly anebo v důsledku protiprávního jednání třetích osob.“137 - v takovém případě přichází v úvahu spíše regresní náhrada pojistného zdravotní pojišťovně ať uţ zaměstnavatelem či zaměstnancem. Přiráţka můţe být stanovena aţ do výše 5 % z podílu pojistného placeného za všechny zaměstnance. „Další sankcí vůči zaměstnavateli v oblasti zdravotní péče a zdravotního pojištění za opakovaný výskyt pracovních úrazů a nemocí z povolání z týchţ příčin je moţnost uloţení přiráţky (aţ do výše 5 %) k pojistnému na zdravotní pojištění podle § 45 zákona č. 48/1997 Sb.“138 Kdyţ podnikatel zaměstnává pouze osoby na Dohodu o provedení práce
136
Kooperativa: Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, dostupné online: http://www.koop.cz/naseprodukty/zakonne-pojisteni-odpovednosti-zamestnavatele/ (cit. 27. 12. 2011) 137 § 45 odst. 1 Zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů 138 MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s. 63
64
(DPP), odvádí za ně minimální pojistné ve výši 100 Kč za čtvrtletí. Pojistné je splatné dopředu vţdy do konce prvního kalendářního měsíce příslušného čtvrtletí. Sankce za neplacení pojistného jsou značně přísné. Při nezaplacení pojistného řádně a včas, zvyšuje se kaţdým započatým měsícem zpoţdění platba o 10 % dluţné částky. „Proti zaměstnavateli, který byl v době výplaty pojistného plnění v prodlení s placením pojistného, má pojišťovna právo na úhradu aţ do výše plnění, které vyplatila z důvodu pojistných událostí vzniklých v době, za kterou nebylo zaplaceno pojistné.“139 Důleţitou povinností zaměstnavatele je povinnost informační. Kdyţ uţ dojde k pracovnímu úrazu nebo je-li uznána nemoc z povolání, zaměstnavatel musí tuto skutečnost ohlásit pojišťovně. „Zaměstnavatelé jsou povinni příslušné zdravotní pojišťovně zasílat kopie záznamů o pracovních úrazech, a to najednou za uplynulý kalendářní měsíc, vţdy nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Při nesplnění této povinnosti můţe příslušná zdravotní pojišťovna uloţit zaměstnavateli pokutu aţ do výše 100 000 Kč.“140 Zaměstnavatel většinou hraje roli pouhého zprostředkovatele. Přeposílá pojišťovně potřebné doklady a výpočet pojistného. Poškozený zaměstnanec nemá vůči pojišťovně přímý nárok na pojistné plnění. Jeho odškodnění musí být zprostředkováno zaměstnavatelem kromě případu, kdy příslušný zaměstnavatel zanikne bez právního nástupce. V případě takového zániku zaměstnavatele vyplácí pojistné plnění zákonem stanovená pojišťovna, u které byl zmíněný zaměstnavatel pojištěn. Pojišťovna uhradí zaměstnavateli škody v celém rozsahu jeho odpovědnosti. Kdyţ se písemně zaváţe, hradí i náklady za případné soudní nebo mimosoudní řízení. To však neznamená, ţe by ze zaměstnavatele sejmula jeho odpovědnost. Případné soudní řízení je vţdy primárně věcí zaměstnavatele a jeho zaměstnance. Pojišťovna musí vyplatit pojistné plnění nejpozději do 15 dnů od skončení šetření ohledně daného případu. Tzn. od chvíle, kdy byla dohodnuta výše náhrady či kdy rozhodnutí soudu nabylo právní moci. Z toho vyplývá, ţe šetření pojišťovny není vyhláškou č. 125/1993 časově omezeno. Zákon o pojistné smlouvě však danou situaci specifikuje tím, ţe délka šetření pojišťovny nesmí přesáhnout tři měsíce od data ohlášení pojistné události. Kdyţ se z nějakých důvodů pojistiteli nepodaří tuto zásadu 139 140
§ 10 odst. 3 vyhl. č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů § 45 odst. 4 Zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů
65
dodrţet, musí důvody sdělit pojištěnému a poskytnout mu přiměřenou zálohu. Lhůtu tří měsíců je moţné prodlouţit dohodou. Zaměstnavatel můţe se svojí zákonem stanovenou pojišťovnou spolupracovat dvěma způsoby. První z nich můţe být klasifikován jako pro zaměstnavatele méně rizikový. Zaměstnavatel tehdy čeká na proplacení odškodnění nejprve od pojišťovny a aţ poté vyplácí náhradu poškozenému zaměstnanci. Tento postup je doporučen zejména pro náhrady, které jsou sloţitěji určovány a jsou vypláceny dlouhodobě, např. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo renty poškozenému či v případě smrtelného pracovního úrazu pozůstalým. V průběhu šetření můţe vyvstat spousta nesrovnalostí, kvůli kterým by poté pojišťovna nemusela uhradit odškodnění v plné výši. Také se jedná o náhrady velmi nákladné. „Co však jednoznačně doporučuji, je předat pojišťovně k přímé výplatě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady nákladů na výţivu pozůstalých, tzv. renty a renty pozůstalých, protoţe jde o nároky finančně náročné, mnohdy i právně sporné, administrativně náročné na sledování a vyplácení, navíc jde o nároky zpravidla dlouhodobé, takţe si tím můţe zaměstnavatel i administrativně ulehčit a fakticky přenést odpovědnost za vyplácení náhrad tohoto druhu na pojišťovnu.“141 Druhý způsob spolupráce, tj. kdyţ zaměstnavatel uhradí odškodnění bezprostředně po pracovním úrazu / nemoci z povolání a aţ poté poţaduje refundaci od pojišťovny, je v praxi pouţíván zejména pro náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Tento vzorec vztahů představuje mnohem větší riziko pro zaměstnavatele, proto se pouţívá hlavně v případech dlouhodobé a časté spolupráce pojišťovny a zaměstnavatele a to hlavně z důvodu toho, aby nedocházelo k průtahům ohledně výplaty odškodnění. Důleţité je mít na paměti, ţe kdyţ se zaměstnavatel zaváţe postiţenému zaměstnanci nad rámec své odpovědnosti, pojišťovna můţe odmítnout plnění v poţadované výši. Nutno poznamenat, ţe ačkoli existují dva vzorce vztahů zaměstnavatele s pojišťovnou, firma si většinou zvolí jen jeden z nich. Při kaţdém případu profesního poškození zdraví však pojišťovně na tiskopisu ţádosti o výplatu náhrad tento svůj přístup potvrzuje. Kdyţ pojišťovna vyplatí pojistné plnění za případ, kdy se jednalo o účelové sebepoškození, pracovník byl pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek nebo 141
MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6, s. 324
66
došlo ze strany zaměstnance k váţnému porušení předpisů BOZP, které má s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání příčinnou souvislost, můţe poţadovat náhradu aţ do výše zmíněného pojistného plnění. Náhrady se pojistitel můţe doţadovat také tehdy, kdyţ k profesionálnímu poškození zdraví došlo v přímé souvislosti
s výkonem
činnosti,
která
byla
zaměstnavatelem
provozována
neoprávněně. Dalším důvodem poţadované refundace ze strany pojišťovny je neplacení pojistného zaměstnavatelem v době výplaty pojistného plnění. V případě, ţe je odškodnění projednáváno u soudu, je zaměstnavatel povinen zcela respektovat poţadavky pojišťovny. Nesmí tedy bez jejího souhlasu přistoupit na smír nebo se zavázat k úhradě promlčené pohledávky. Pojišťovna se účastní soudního řízení jako tzv. vedlejší účastník na straně zaměstnavatele. Často se stává, ţe zaměstnavatel v soudním řízení zcela spoléhá na pojišťovnu. Stává se z něj pouze pasivní pozorovatel. Pojistitel má v soudním řízení podobná práva jako sám ţalovaný. „Pojišťovna se tedy můţe vyjadřovat k ţalobě i ostatním podáním, klást účastníkům řízení a svědkům otázky, navrhovat důkazy a vyjadřovat se k provedeným důkazům.“142 Odlišná práva má pojišťovna v oblasti odvolání, kde je oprávněna odvolat se pouze proti rozsudku I. stupně. Navíc s odvoláním musí souhlasit ţalovaný zaměstnavatel. Pojišťovna nesmí v ţádném případě pouţít zvláštních opravných prostředků proti rozsudku II. stupně, který je pravomocný. Ve většině případů je ve vlastním zájmu pojišťovny soudního jednání se účastnit. Nelze ji však k tomu nutit. Pokud se pojišťovna odmítne účastnit soudního řízení, je povinna jeho výsledek respektovat. Program
zákonného
pojištění
odpovědnosti
zaměstnavatelů
je
pro
provozovatele neziskový. Kdyţ pojišťovna dosáhne v daném kalendářním roce zisku z pojistného, musí přebytek, sníţený o správní reţii, odevzdat do státního rozpočtu. Od 1. 1. 2012 jsou náklady pojišťoven stanoveny na 9 % z vybraného pojistného. Celý systém je velmi efektivním zdrojem příjmů státního rozpočtu. Podle dat z let 2006 – 2011 má rozdíl mezi příjmy a výdaji systému zákonného pojištění zaměstnavatelů rostoucí tendenci, od roku 2009 se však tento trend mění. To můţe být způsobeno stále se zvyšujícím počtem vyplácených rent, který způsobuje zvyšování závazků pojišťoven, které jsou spláceny v následujících letech. 142
BURYÁNKOVÁ, E.: Rigorózní práce Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Masarykova univerzita v Brně, 2011, dostupné online: http://is.muni.cz/th/134895/pravf_r/ (cit. 1. 9. 2012), s. 20
67
Jak ukazuje Tabulka 1, rozdíl mezi výnosy a náklady zákonného pojištění je i přes to prozatím v letech 2006 - 2011 vţdy kladný a vţdy vyšší neţ 1,5 mil. CZK. Tyto prostředky nejsou ve státním rozpočtu vyčleněny ani na prevenci pracovních úrazů, rehabilitaci postiţených zaměstnanců ani na motivaci zaměstnavatelů k předcházení pracovním úrazům. Také tato informace nutí k zamyšlení, zda je stávající systém správně nastaven. Kdyby někdy došlo k situaci, ţe pojistné nebude stačit k vyrovnání všech pojistných událostí, dostalo by se zase naopak pojišťovně příspěvku ze státního rozpočtu. Vládní experti se shodují, ţe nedostatek prostředků z pojistného nastane jiţ brzy z důvodu stále narůstajícího počtu proplácených rent, na které průběţné financování systému nebude stačit. Tabulka 1: Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele - příjmy vs. výdaje [CZK]
Rok Přijaté pojistné celkem Výnosy z přijatého pojistného Výnosy celkem Vyplacená pojistná plnění Správní režie celkem143 Náklady celkem spotřebované Rozdíl mezi výnosy a náklady
2006
2007
2008
2009
2010
2011
5 199 571
5 675 928
6 222 365
6 139 931
6 094 095
6 285 543
33 039
45 086
73127
37037
17 728
15 190
5 232 610
5 721 014
6 295 492
6 176 968
6 111 823
6 300 733
2 973 255
3 098 801
3 269 080
3 397 763
3 317 664
3 502 693
701 942
766 251
840 019
828 891
822 703
848 548
3 67 5197
3 865 052
4 109 099
4 226 654
4 140 367
4 351 241
1 557 413
1 855 962
2 186 393
1 950 314
1 971 456
1 949 492
57,18
54,60
52,54
55,34
54,44
55,73
Podíl vyplaceného pojistného plnění na přijatém pojistném [%] Zdroje dat: JELENOVÁ, D., Výsledky provozu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, MFČR, 14. 4. 2008, č.j.: 14/ 40 093/ 2008-141, tab. č. 1; Legislativní rada vlády: Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem řešení – příloha 1b, Praha 2012, dostupné online: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=3380, (cit. 12. 9. 2012), vlastní zpracování 143
V letech 2006 – 2007 byly náklady na správní reţii stanoveny ve výši 13,5 % z vybraného pojistného, od 1. 1. 2012 ve výši 9 % z vybraného pojistného.
68
6.2.1 Negativa nynější právní úpravy Vzhledem k tomu, ţe nynější právní úprava zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání byla od začátku myšlena jako provizorní, lze v ní najít velké mnoţství nedostatků, na které se zaměřuje tato část diplomové práce. Návrhy konstruktivního řešení těchto problémů potom popisuje podkapitola 6.3.2 Další návrhy řešení změn stávající právní úpravy. Hlavním nedostatkem dnešního systému zákonného pojištění je povinnost zaměstnavatelů být v případě zákonného pojištění pojištěn pouze u České pojišťovny a.s. nebo u Kooperativy, pojišťovny, a.s., VIG. Tento fakt je kritizován Evropskou unií, jelikoţ odporuje pravidlům hospodářské soutěţe. V ostatních evropských zemích jsou právní úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele různé (Státní pojistný systém zabezpečovaný státním orgánem nebo jím pověřenou institucí, veřejnoprávní systém spravovaný zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců, popř. státu a konečně systém soukromého pojištění zabezpečovaný soukromými subjekty, kombinace těchto systémů). V Nizozemí a Řecku není systém úrazového pojištění zaveden vůbec, protoţe rizika jsou plně kryta důchodovým a zdravotním pojištěním. Nikde v Evropě však nenajdeme komerční provozovatele tohoto pojištění se státním monopolem. V zákoně není zakotvena povinnost zaměstnavatele platit pojišťovně pojistné ani právo pojišťovny pojistné dostávat. Tuto problematiku řeší pouze vyhláška, která zákon v tomto případě neprovádí, nýbrţ doplňuje144. Dalším předmětem kritiky je, ţe stávající systém není zaloţen na principu ekvivalence, který je jinak v pojišťovnictví samozřejmostí. To znamená, ţe nejsou vytvářeny ţádné pojistně technické rezervy a nedochází tedy ani k časovému rozlišení výnosů a nákladů. Systém je naopak zaloţen na principu průběţného financování. „Tím, ţe značnou část úhrady představují renty, generuje toto pojištění budoucí závazky státu, ke kterým nejsou vytvořeny odpovídající rezervy. To má negativní dopady zejména v době hospodářského poklesu, kdy klesá počet zaměstnanců a tím i odvod pojistného, ale závazky vzniklé v minulosti je nutné uhrazovat ve splatné výši.“145 144
DANDOVÁ, E.: Jak se vyvine odškodňování pracovních úrazů?, BHP 10/2012, Wolters Kluwer ČR (ASPI), s. 11 145 Legislativní rada vlády: Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem řešení, Praha 2012, dostupné online: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=9003 , (cit. 12. 9 . 2012) s. 12
69
Na druhou stranu druhý princip pojistné matematiky, princip solidarity, je v zákonném pojištění zastoupen velkou měrou. Neexistuje pojistná smlouva a není tedy moţné stanovit individuální pojistné. Tím, ţe všichni zaměstnavatelé jsou nuceni platit procentně jen minimálně odlišné pojistné (liší se pouze podle kategorií rizikovosti práce, které jsou však značně obecné a pro zajištění stejné funkce, jako má individuální pojistné nedostačující) se náklady z rizikovějších odvětví přenášejí na odvětví méně riziková. Značně kritizována je také absence motivačních prvků, které jsou v soukromém pojištění reprezentovány systémem bonusů a malusů. V zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatele tyto jsou tyto prvky reprezentovány pouze přiráţkou dle § 45 Zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatelé s niţším škodným průběhem tedy téměř nejsou zvýhodněni oproti těm, kterým je vypláceno vyšší pojistné plnění. Určitou motivací pro zlepšování pracovních podmínek by jistě bylo taktéţ zavedení v současnosti neexistující franšízy neboli spoluúčasti zaměstnavatele, jejíţ výše by byla závislá právě na pracovních podmínkách, případně na kvalitě preventivních opatření. „Současná právní úprava tedy nezvýhodňuje zaměstnavatele za preventivní aktivity, kterými ve svých podnicích sniţují počet pracovních úrazů a nemocí z povolání.“146 Systém také v neposlední řadě nemotivuje úrazem či nemocí z povolání postiţené zaměstnance k návratu do pracovního procesu. Provázanost systému zákonného pojištění se státním rozpočtem vede také k tomu, ţe příjmy z pojistného jsou zahrnuty do státem přijatých daní a tím i do daňové kvóty,147 která je důleţitým makroekonomickým ukazatelem vypovídajícím o daňové zátěţi v rámci daného státu. Vzhledem k nezanedbatelné výši pojistného je tedy tento ukazatel zkreslený.
6.3 Nová právní úprava zákonného pojištění zaměstnavatelů Vzhledem k provizornosti a ke zmíněným negativům stávajícího konceptu zákonného pojištění zaměstnavatelů za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání byl v roce 2006 zákonodárci schválen zákon č. 266/2006 Sb., který by měl globálně změnit systém odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Jelikoţ 146
Vláda ČR: Důvodová zpráva k návrhu zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, Poslanecká sněmovna parlamentu, 9/2005 (ASPI) 147 Jednoduchá daňová kvóta = Celkové daňové zatíţení / HDP daného státu
70
však tento zákon znamená opravdu radikální změny jak v administrativě, tak v celkové organizaci této oblasti, bylo ještě v nedávné době uvaţováno o jeho zrušení. Tato podkapitola diplomové práce si klade za cíl stručně charakterizovat obsah zákona 266/2006 Sb. a definovat důvody, kvůli kterým poslanci uvaţovali o jeho zrušení. Také bude pojednáno na téma změn, které měly nastat místo účinnosti tohoto zákona. Nakonec bude popsána aktuální situace. 6.3.1 Zákon 266/2006 Sb. Zákon 266/2006 Sb. má být globální úpravou celého systému odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Hlavním důvodem této úpravy je nesoulad stávajícího systému s pravidly Evropských společenství o hospodářské soutěţi. Účinnost zákona č. 266/2006 Sb. byla odloţena nejdříve na 1. 1. 2008, poté na 1. 1. 2010 a nakonec na 1. 1. 2013, kvůli tomu, ţe ve státním rozpočtu stále nebyly připraveny prostředky na uskutečnění poţadavků zákona a ani organizačně nebyly změny v realizovatelném stádiu. Na začátku roku 2012 začalo být zvaţováno zrušení tohoto zákona na základě výtek Legislativní rady vlády, Porady ekonomických ministrů i Rady hospodářské a sociální dohody. Původně si tato nová právní norma kladla za cíl nejen centralizaci celého systému odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ale také jeho kompletní změnu. „Návrhem zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců se mění dosavadní koncepce poskytování a právní úpravy zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání v souladu s pozicí, kterou zaujala Česká republika v průběhu vyjednávání o podmínkách přístupu České republiky k Evropské unii, a to tak, ţe navrhuje přechod z komerčního pojištění na pojištění sociálního systému, které formuluje jako pojištění komplementární k zákonnému systému sociálního zabezpečení.“148 Celá agenda by měla přejít ze dvou komerčních pojišťoven, které pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání provozují, na ČSSZ, která však prozatím nemá pro novou koncepci dostatečné personální, technické a organizační kapacity. Změnou oproti stávající právní úpravě je v zákoně 266/2006 Sb. také to, ţe zaměstnavatelé jiţ nebudou určovat výši poskytovaného odškodného. Budou pouze 148
Vláda ČR: Důvodová zpráva k návrhu zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, Poslanecká sněmovna parlamentu, 9/2005 (ASPI)
71
poskytovat informace ČSSZ. Náhrady škody způsobené pracovními úrazy a nemocemi z povolání mají být podle zákona 266/2006 Sb. vypláceny ve formě sociálních dávek. To představuje velké administrativní a organizační nároky na ČSSZ. Příznivci zákona ale argumentují, ţe účinnost nového zákona bude celkovým zjednodušením a zpřehledněním systému. To však ukáţe aţ samotná realita zavedení zákona. Návrh zrušení zákona byl důsledkem jeho kritiky149. Hlavním nedostatkem podle výše zmíněných autorit bylo, ţe nová právní úprava zákonem je koncipována na odlišných východiscích, neţ nový občanský zákoník. Zákonem jsou měněna právní postavení osob, které mají nárok na odškodnění. Náhrady ušlého výdělku a nemateriálních újem by se tímto zákonem změnily na dávky, které by nezohlednily celkovou výši ztrát. 6.3.2 Další návrhy řešení změn stávající právní úpravy Na základě velkého počtu nedostatků jak stávající právní úpravy, tak zákona 266/2006 Sb. předloţila Legislativní rada vlády nové řešení systému pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání. Navrhla zrušit zákon 266/2006 Sb. o úrazovém pojištění zaměstnanců, a dalších zákonů, kterými měly být zapracovány změny související s problematikou úrazového pojištění. Namísto toho bylo cílem zpřístupnit stávající systém ostatním komerčním pojišťovnám, stejně jako tomu bylo u změn zavedených v povinném ručení (pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla) zákonem č. 168/1999. Při tom měl být zachován stávající systém náhrady újmy materiální i nemateriální (vytrpěné bolesti, duševní útrapy, ztíţení společenského postavení). Podle nové koncepce byl zaměstnavatel povinen uzavřít ihned po prvním pracovněprávním vztahu pojistnou smlouvu s pojišťovnou, která je oprávněna provozovat neţivotní pojištění. Pokud by návrh smlouvy nebyl v rozporu se zákonem, byl by pojistitel povinen smlouvu uzavřít a splnit tím svoji tzv. kontraktační povinnost, kterou měl nový zákon také stanovit. Tím by se ze zákonného pojištění odpovědnosti stalo pojištění povinně smluvní (opět stejně jako v případě povinného 149
Legislativní rada vlády: Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem řešení, Praha 2012, dostupné online: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=9003 , (cit. 12. 9. 2012)
72
ručení). Vzhledem k tomu, ţe upozornění Evropské komise směřovalo pouze na monopolní uspořádání (formu povinného pojištění zaměstnavatelů právo Evropské unie neupravuje a nechává ji plně na zákonodárci), byla tato úprava ţádoucí a postačující. Dále měl být, stejně jako v případě zákona 266/2006 Sb. zaveden systém přiráţek k pojistnému a slev z něj, v případě, kdyţ má ten který zaměstnavatel vyšší či niţší škodní průběh. V nynějším systému je moţné vyměřit zaměstnavateli pouze přiráţku podle § 45 Zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jak jiţ bylo zmíněno výše. Podmínky sníţení pojistného plnění pojistitelem měly být také upraveny zákonem. „Jde o případ, kdy se na uvedení nepravdivých nebo neúplně zodpovězených písemných dotazů rozhodných pro určení práva na pojistné plnění nebo výše náhrady újmy nebo na uvedení vědomě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů při uplatňování práva na pojistné plnění výlučně podílel poškozený nebo jiná osoba z jeho podnětu.“150 Přebytky z přijatého pojistného měly být vyuţity na vytvoření fondů prevence. Nepředstavovaly by tedy nadále čistý příjem státního rozpočtu. Dále měl být vytvořen fond nákladů na rehabilitaci zaměstnanců, kteří prodělali pracovní úraz nebo kterým byla uznána nemoc z povolání. Velkou změnou oproti stávající právní úpravě měl být zaměstnancův přímý nárok na pojistné plnění proti pojišťovně. Pojistitel měl mít dle návrhu Legislativní rady vlády kontraktační povinnost, tj. „pojistitel, který bude oprávněn provozovat neţivotní pojištění současně podle pojistného odvětví č. 1 a 2 části B přílohy č. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, bude povinen pojistnou smlouvu uzavřít, pokud její návrh nebude v rozporu se zákonem.“151 Technicky měly být novelizovány i ty zákony, které svým obsahem souvisí se zákonem 266/2006 Sb. (hlavně zákon č. 267/2006 Sb.). V neposlední řadě se novelizace týkala i zákoníku práce. „V této souvislosti se změna týká i zákoníku práce, kde je třeba hmotně právní úpravu odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání dosud obsaţenou v přechodných ustanoveních, která měla platit jen 150
DANDOVÁ, E.: Jak se vyvine odškodňování pracovních úrazů?, BHP 10/2012, Wolters Kluwer ČR (ASPI), s. 11 151 Legislativní rada vlády: Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem řešení, Praha 2012, dostupné online: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=9003 , (cit. 12. 9. 2012), s. 15
73
dočasně do nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, zapracovat opět do „řádných ustanovení“ zákoníku práce.“152 6.3.3 Aktuální situace Od 4. 12. 2012 je pravděpodobné, ţe navzdory výše popsaným nedostatkům a neustále odkládané účinnosti zákon 266/2006 Sb. zrušen nebude. Vládní návrh zákona o zrušení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců byl předán poslanecké sněmovně v květnu letošního roku a následně schválen a předán senátu. 24. 10. 2012 byl návrh zákona projednán senátem a vrácen poslanecké sněmovně ve velmi zásadně pozměněném znění. Zrušení zákona bylo ve znění návrhu zákona upraveno senátem na další posun účinnosti na 1. 1. 2015. Dne 4. 12. 2012 proběhlo zasedání poslanecké sněmovny. Na programu bylo kromě jiného projednání a schvalování pozměněného návrhu zmíněného zákona. Poslanci nakonec schválili návrh zákona ve znění navrţeném senátem. „S ohledem na skutečnost, ţe dnem 1. ledna 2013 by měl nabýt účinnosti celý zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který, jak jsem tedy řekla, je v současné době neaplikovatelný, tak povaţuji návrh na další odloţení účinnosti tohoto zákona za určité řešení a určité východisko z této situace. Proto tedy si dovoluji podpořit návrh zákona ve znění senátního komplexního pozměňovacího návrhu, kterým bude odloţena jeho účinnost.”153 Osobně si myslím, ţe neustálým posouváním účinnosti zákona 266/2006 Sb. se nic nevyřeší. Podle mě se opět jedná pouze o únikové řešení. Jiţ v minulosti vláda přiznala, ţe zákon 266/2006 Sb. má takové nedostatky, ţe jiţ není moţné je odstranit pouhou novelizací tohoto zákona. Účinnost zákona 266/2006 Sb. bude znamenat opravdu velmi rozsáhlé změny. Nejsem si jistá, zda bude úřední aparát ČSSZ schopen pojmout inovace aţ takových rozměrů. Navíc v původním návrhu zákona, který měl zákon 266/2006 Sb. zrušit, šlo i o sníţení nákladů správní reţie zákonných pojišťoven odpovědnosti ze stávajících 9 % na 4 %, coţ by přineslo státnímu rozpočtu v současné době tolik potřebné sníţení výdajů. Fakt, ţe zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců 152
DANDOVÁ, E.: Jak se vyvine odškodňování pracovních úrazů?, BHP 10/2012, Wolters Kluwer ČR (ASPI), s. 11 153 MÜLLEROVÁ L.(ministryně práce a sociálních věcí ČR): Jednání Poslanecké sněmovny ČR dne 4. 12. 2012, dostupné online: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/049schuz/s049016.htm (cit. 5. 12. 2012)
74
nebude zrušen mě určitým způsobem zklamal. Konstruktivní návrhy Legislativní rady vlády ČR působí velmi rozumným dojmem a podle mého je negativní, ţe nakonec nebudou vyuţity k vyhovění poţadavkům Evropské unie ohledně nápravy porušování pravidel hospodářské soutěţe.
75
Závěr Tato diplomová práce měla přiblíţit problematiku odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Cílem bylo zachytit hlavní body této odpovědnosti a postavit vedle sebe teorii a praxi. V první kapitole byl čtenář seznámen s významem pojmů pracovní úraz a nemoc z povolání. Překvapilo mě, jak sloţité je vůbec správně určit, zda se jedná o pracovní úraz, či ne. Také nemoc z povolání jsem si v minulosti pro sebe definovala mnohem jednodušeji. Uvedené statistiky dokazují, ţe výskyt pracovních úrazů a nemocí z povolání v ČR je stále relativně vysoký. Druhá kapitola potom popsala právní podstatu odpovědnosti za škodu a její zvláštní vlastnosti. Nejdůleţitější pro další zkoumání zde byla objektivita odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci. Pozornost byla věnována také samotné odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Jelikoţ primární povinností zaměstnavatele je profesionálním poškozením zdraví předcházet, ve třetí kapitole musela být nejprve rozebrána správná preventivní opatření před tím, neţ přišla následující kapitola popisující ostatní nezbytné úkony, které je zaměstnavatel povinen vykonat, v případě, ţe se nějaké poškození zdraví na pracovišti vyskytne. V této diplomové práci není prostor pro detailní popis všech zásad a pravidel BOZP. Bylo proto zachyceno jen to nejdůleţitější a následně byly uvedeny příklady z praxe. Nejrozsáhlejší kapitolu tvoří část práce popisující odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Jedná se o explicitní naplnění odpovědnosti zaměstnavatele, kdy je utrpěná škoda finančně kompenzována. Byly popsány jednotlivé náhrady a také specifický případ odškodnění smrtelného pracovního úrazu. Překvapivým faktem pro mě bylo, ţe výše náhrady na výţivu pozůstalých nezáleţí na jejich příjmu. Šestá a poslední kapitola věnuje pozornost zákonnému pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. V časové posloupnosti byla nejprve popsána historie úrazového pojištění, poté základní charakteristika systému, jak funguje v současné době v ČR a nakonec ve stručnosti varianty návrhů systému nového. Účinnost nové úpravy úrazového pojištění zaměstnanců bude s největší 76
pravděpodobností opět oddálena, tentokrát aţ na 1. 1. 2015. Toto rozhodnutí problém dnešní právní úpravy (porušování pravidel hospodářské soutěţe) nevyřešilo. Navíc vzniká dojem chaosu. Uţ jen to, v jakém světle vidí zákonodárce kvůli tomuto opětovnému rozhodnutí odborná veřejnost a zaměstnavatelé, kteří jiţ podle mě nevědí, co si mají po letech odkladů myslet. Toto rozhodnutí není dle mého názoru pozitivní, ani co se týče poškozených zaměstnanců, kteří v důsledku neustálých odkladů a nových změn upadají do nejistoty. Nemyslím si, ţe by se do roku 2015 podařilo připravit v ČR vyhovující podmínky pro zavedení systému dle zákona 266/2006 Sb. Podle mě by vzhledem ke sloţitosti celé agendy bylo mnohem jednodušší zpřístupnění stávajícího systému ostatním komerčním pojišťovnám, neţ opětovné pokusy o implementaci zákona 266/2006. V opačném případě, tedy v současné situaci, by bylo dobré, kdyby stát začal připravovat plánovaný přechod na nový systém bez zbytečných dalších odkladů. Jinak je moţné, ţe účinnost zákona bude odkládána „do nekonečna“. Během zpracovávání této diplomové práce jsem byla ve velké míře v kontaktu s praxí. Vzhledem k příkladům, které byly popsány i k těm ostatním, které mi byly pouze sděleny „mezi řečí“ jsem nabyla dojmu, ţe čeští zaměstnavatelé si svoji odpovědnost uvědomují. V České republice je na uspokojivé úrovni jak prevence pracovních úrazů, tak vědomosti pracovníků, kteří mají v podnicích bezpečnost práce a problematiku pracovních úrazů a nemocí z povolání na starosti. Obojí se podle mého názoru rozhodně velmi zlepšilo v poslední době, kdy stále více dochází ke vstupu zahraničních firem na český trh a tím i pronikání ještě vyšších bezpečnostních a informačních standardů z jiných zemí. Také vstup ČR do Evropské unie měl značný vliv na pojetí těchto témat v tuzemských firmách. Pracovníci, kteří mají na starosti agendu odškodňování profesionálních poškození zdraví, si většinou stěţují hlavně na vysokou míru byrokracie, která systém zatěţuje, sloţitou evidenci a velké mnoţství formálních úkonů, které zdrţují samotné odškodnění. Podle mého má však většina povinných úkonů své opodstatnění. Účelem je omezit vznik podvodů a také nesprávných výpočtů odškodnění. Určitým zjednodušením v právní úpravě a následně v administrativě by mohlo být eliminování výplat odškodnění přímo zaměstnavatelem (ještě před zasláním podkladů pojišťovně). Odškodnění se tím urychlí. Myslím, ţe však rozhodně ne do takové míry, aby byly kompenzovány moţné nepříjemnosti, které v některých 77
případech vznikají odpovědným osobám, kdyţ následně pojišťovna odmítne vyplatit pojistné plnění. Z ostatních hledisek se mi stávající právní úprava jeví jako sice velmi sloţitý, ale propracovaný a dobře fungující celek. Bohuţel se mi však nepodařilo získat informace „z druhé strany“ – od zaměstnanců, kteří byli pracovním úrazem nebo nemocí z povolání postiţeni. Je moţné, ţe konzultací s nimi bych došla k odlišnému názoru. Na to však v této práci nezbyl prostor. Často jsem byla překvapená závěry Nejvyššího soudu ČR. Z toho lze vyvodit, ţe zaměstnancům se mnohdy vyplatí vyuţít sluţeb soudnictví, obzvláště v případech, kdy nejsou s hodnocením zaměstnavatele spokojeni. Zpracování této diplomové práce značně změnilo můj pohled na popisované téma. Myslím, ţe od nynějška budu věnovat mnohem větší pozornost školením bezpečnosti práce. Také si budu více váţit svého zaměstnání. Při pročítání některých zdrojů jsem zjistila, jak časté je zaměstnání lidí na rizikovém pracovišti, někde aţ natolik rizikovém, ţe si systematicky ničí zdraví a nic proti tomu nedělají nebo snad ani udělat nemohou.
78
Seznam literatury Tištěné zdroje BĚLINA, M. a kol.: Zákoník práce: komentář, C. H. Beck, Praha 2010, vyd. 2., ISBN: 97880-7400-317-2 BĚLINA, M.: Pracovní právo, C. H. Beck, Praha 2007, vyd. 3., ISBN: 978-80-7179-672-5 Bezpečnostní technik dřevařského podniku ve východních Čechách: Záznam o úrazu, 2/2002 Bezpečnostní technik dřevařského podniku ve východních Čechách: Záznam o úrazu, 12/2004 Bezpečnostní technik dřevařského podniku ve východních Čechách: Závěrečná zpráva o vyšetřování těţkého pracovního úrazu pana S., 6/2002 Bezpečnostní technik dřevařského podniku ve východních Čechách: Závěrečná zpráva o vyšetřování těţkého pracovního úrazu pana K., 1/2005 Bezpečnostní technik výrobního podniku, Vyjádření k úrazu, 11/2011 BUKOVJAN, P.: Úraz zaměstnance na pracovní cestě, Práce a mzda 4/2012, Wolters Kluwer, ČR s. 49 – 51 DANDOVÁ, E.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ASPI, Praha 2004, vyd. 1., ISBN: 80-7357-029-7 JELENOVÁ, D., Výsledky provozu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, MFČR, 14. 4. 2008, č.j.: 14/ 40 093/ 2008141, tab. č. 1 JOUZA, L., DREXLEROVÁ, J.: Průvodce odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Průvodce extra 3/2008, bmss Start, Praha, 8/2008, ISSN: 1214-0813 JOUZA, L., SALAČOVÁ, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce 6-7/2012, Český Těšín 2011, ISSN: 1211-2437 Lékařský posudek o uznání nemoci z povolání č. 53/2009, FN Hradec Králové, Klinika nemocí z povolání, 6. 11. 2009 MIKYSKA, M.: Aktuální otázky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, 1., 2. část, Práce a mzda 7, 8/2011, s. 24; 21 MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, ANAG, Olomouc 2010, 4. aktualizované a rozšířené vydání, ISBN: 978-80-7263-569-6 Mzdová účetní výrobního podniku: Tiskopis výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku, 1/2010 NOVOTNÝ, Karel. Slovník vybraných pojmů vztahujících se k hodnocení rizik podle § 132a odst. 3 zákoníku práce. Roţnov pod Radhoštěm, Roţnovský vzdělávací servis, 2000., ISBN: 80-238-8083-7 79
OLEJAROVÁ, Ţ.: Práce z domova, Personální a sociálně právní kartotéka, 4/2012, Linde Praha a.s., 4. 10. 2012 Personalista výrobního podniku: Záznam o úrazu, Kniha úrazů, 1/2010 Personalista výrobního podniku: Záznam o úrazu, Kniha úrazů, 3/2009 ŠUBRT, B.: Průměrný výdělek a další obsluha mzdy a platu: zúčtování a výplata, sráţky ze mzdy, ANAG, Olomouc 2004, ISBN: 80-7263-221-3 VLKOVÁ, J.: Za úraz v práci méně peněz, Hospodářské noviny 18. 10. 2011, sešit C
Elektronické zdroje BĚLECKÝ, M.: Pracovní úrazy ve světle judikatury, BHP 7/2011, Wolters Kluwer, ČR s. 15 (ASPI) BRHEL, P.: Potřebujeme ohroţení nemocí z povolání a jejich seznam?, Pracovní lékařství 2008, r. 60, č.2, s.79-83, dostupné online: http://nemocizpovolani.cz/ohrozeni_nzp.pdf (cit. 27. 12. 2011) BURYÁNKOVÁ, E.: Rigorózní práce Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Masarykova univerzita v Brně, 2011, dostupné online: http://is.muni.cz/th/134895/pravf_r/ (cit. 1. 9. 2012) Businesscenter.cz: Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, dostupné online: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/urazove-pojisteni-zamestnancu/priloha1.aspx (cit. 12. 1. 2011) Česká pojišťovna: Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, dostupné online: http://www.ceskapojistovna.cz/p?pojisteniodpovednosti-zamestnavatele (cit. 27. 12. 2011) ČIKL, V.: Nová valorizace náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, OSUNIOS, 21. 5. 2012, dostupné online: http://www.osunios.cz/nova-valorizace-nahrady-zaztratu-na-vydelku-po-skonceni-pracovni-neschopnosti.html (cit. 16. 9. 2012) DANDOVÁ, E.: Jak se vyvine odškodňování pracovních úrazů?, BHP 10/2012, Wolters Kluwer ČR, s. 11(ASPI) DANDOVÁ, E.: Nemoci z povolání v otázkách a odpovědích, BHP 3/2005, Wolters Kluwer ČR, s. 10 (ASPI) DANDOVÁ, E.: Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovními úrazy a nemocemi z povolání, BHP 7/2007, Wolters Kluwer, ČR s. 33 (ASPI) DANDOVÁ, E.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání (článek), Bezpečnost a hygiena práce (dále jen BHP) 7/2008, Wolters Kluwer, ČR s. 56 (ASPI) DANDOVÁ, E.: Ptali jste se: Archivace záznamů o úrazech, BHP 3/2007, Wolters Kluwer, ČR, s. 21 (ASPI) DERAHA, P.: Systém hlášení pracovního úrazu, Deraha – sluţby v oblasti BOZP, dostupné online: http://www.deraha.cz/Rejolt.aspx (cit. 13. 11. 2012) 80
DVOŘÁK, P.: Nová právní úprava o evidenci a hlášení pracovních úrazů, BHP 9/2010, Wolters Kluwer, ČR, s. 6 (ASPI) FENCLOVÁ, Z. a kol.:Nemoci z povolání v ČR 2011, SZÚ 4/2012, ISSN 1804-5960, dostupné online: http://www.szu.cz/uploads/NZP_2011.pdf (cit. 6. 9. 2012) FETTER, R. W.: Renty za poškozené zdraví (náhrady za ztrátu na výdělku) – valorizace od 1. ledna 2012 – část 1., Finanční noviny, 12. 1. 2012, dostupné online: http://www.financninoviny.cz/kariera/pracovni-pravo/zpravy/renty-za-poskozene-zdravinahrady-za-ztratu-na-vydelku-valorizace-od-1-ledna-2012-cast-1-/739203 (cit. 18. 9. 2012) GROMNICA, R.: Nemoci z povolání, Sanquis č. 58, 2008, s. 63, dostupné online: http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art940 (cit. 17. 12. 2011) CHLÁDKOVÁ, A.: Průměrný výdělek a jeho pouţívání od 1. 1. 2009, Práce a mzda 2/2009, s. 39 (ASPI) JAKUBKA, J.: Dvě na sebe navazující pracovní neschopnosti, Otázky a odpovědi v praxi, 11/2009, s. 20 (ASPI) JOUZA, L.: Netypické pracovní úrazy a jejich odškodňování, Bulletin advokacie 10/2008, s. 34 (ASPI) JOUZA, L.: Netypické pracovní úrazy ve veřejné správě, I-poradce, 2008, dostupné online: http://www.i-poradce.cz/SubPages/OtvorDokument/Clanok.aspx?idclanok=90254 (cit.17. 12. 2011) JOUZA, L.: Postih zaměstnanců, kteří zavinili pracovní úraz, BHP 4/2008 Wolters Kluwer, ČR, s. 34 (ASPI) Kooperativa: Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, dostupné online: http://www.koop.cz/nase-produkty/zakonne-pojisteni-odpovednosti-zamestnavatele/ (cit. 27. 12. 2011) Legislativní rada vlády: Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem řešení, Praha 2012, dostupné online: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=9003 , (cit. 12. 9. 2012) MIKYSKA, M.: Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, 1. Aktualizace k 1. 1. 2011, ANAG, 2011, dostupné online: http://www.anag.cz/files/file/2692_A.pdf (cit. 27. 12. 2011) MPSV / TREXIMA, spol. s r.o: Příručka pro personální a platovou agendu, MPSV 9. 7. 2012, dostupné online: http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=IPB060 (cit. 16. 9. 2012) MPSV ČR, Příručka pro personální a platovou agendu, XII.3.5 Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, Poslední aktualizace: 9. 7. 2012, dostupné online: http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=IPB062 (cit. 1. 9. 2012) MRKVIČKA, P.: Pracovní úrazovost v ČR v roce 2011, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 16. 7. 2012, dostupné online: http://bozpinfo.cz/knihovnabozp/citarna/tema_tydne/prac_urazovost120711.html (cit. 1. 9. 2012) 81
MRKVIČKA, P.: Vývoj ukazatelů pracovní úrazovosti v ČR, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 16. 7. 2012, dostupné online: http://bozpinfo.cz/knihovnabozp/citarna/tema_tydne/prac_urazovost120711.vyvojukazatelu.html (cit. 1. 9. 2012) NET4GAS, s. r. o., Směrnice Zásady ochrany BOZP, 2012 NET4GAS, s.r.o.: Politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, 4/2010, dostupné online: http://www.net4gas.cz/cs/ochrana-zivotniho-prostredi-bezpecnost-prace/ (cit. 30. 10. 2012) NEUGEBAUER, T.: Digitalizace evidence pracovních úrazů, BHP 12/2010, Wolters Kluwer, ČR s. 11 (ASPI) NEUGEBAUER, T.: Vyhledávání a vyhodnocení rizik v BOZP, BHP 3/2008 Wolters Kluwer, ČR (ASPI) Odbor posudkové sluţby MPSV: Aktuality pro lékařskou posudkovou sluţbu, MPSV, Praha 2011, 1. Vyd., ISBN: 978-80-7421-032-7, dostupné online: http://www.mpsv.cz/files/clanky/11229/Aktuality_pro_LPS_MPSV.pdf (cit. 17. 12. 2011) Oddělení HSE firmy NET4GAS, s. r. o., Školení BOZP pro zástupce odborové organizace, 4. 12. 2012 Prezentace oddělení HSE NET4GAS, s. r. o., Ishikawa zřícený sloup, 2011 SMUTNÁ, M.: Poplatky u lékaře v případě pracovního úrazu, Otázky a odpovědi, 4/2009, Wolters Kluwer, s. 22 (ASPI) SMUTNÁ, M.: Pracovní úraz ohlášený se zpoţděním, Otázky a odpovědi v praxi, 1/2004, Wolters Kluwer ČR, s. 18 (ASPI) Státní úřad inspekce práce: Hlášení pracovních úrazů, 2012, dostupné online: http://www.suip.cz/hlaseni-pracovnich-urazu/ (cit. 30. 10.2012) STŘELEC, J., Ishikawa diagram, poradenský portál Vlastní cesta, 2012, dostupné online: http://www.vlastnicesta.cz/metody-1/ishikawa-diagram-1 (cit. 10. 9. 2012) SVĚRČINOVÁ, E.: Změny v zákoně o zaměstnanosti od 1. 1. 2012, Personalistika a pracovní právo 1/2012, PSK – 1, s.1, dostupné online: www.lindenakladatelstvi.cz/media/files/12P1A1.pdf (cit. 30. 10. 2012) ŠTANGOVÁ, V.: K právní úpravě náhrady škody v pracovním právu (1. část), Právo a zaměstnání, 10/1996, s. 8 (ASPI) ŠTEFKO, M.: Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání, ASPI – pracovní právo v bodech s příklady, 30. 4. 2008, s. 97 (ASPI) URBAN, P., FENCLOVÁ, Z.: Nemoci z povolání v České republice, BHP 9/2009, Wolters Kluwer, ČR s. 22 (ASPI) VEJMELKOVÁ, I.: Povinné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele u DPP a DPČ, Svaz měst a obcí, 23. 2. 2011 (ASPI) Vláda ČR: Důvodová zpráva k návrhu zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, Poslanecká sněmovna parlamentu, 9/2005 (ASPI) 82
VYSOKAJOVÁ, M.: Druhy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, ASPI – pracovní právo v bodech s příklady, 30. 4. 2008, s. 115 (ASPI)
Právní předpisy Všechny právní předpisy jsou citovány ve znění platném ke dni 19. 12. 2012 Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu Nařízení vlády č. 366/2007 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě a o úpravě náhrady nákladů na výţivu pozůstalých (úprava náhrady) Nařízení vlády č. 9/2012 Sb. o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě a o úpravě náhrady nákladů na výţivu pozůstalých Vyhláška 440/2001 Sb. o odškodňování bolesti a ztíţení společenského uplatnění, nyní ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Vyhláška č. 104/2012 Sb. o stanovení bliţších poţadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichţ nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náleţitosti lékařského posudku Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání Vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náleţitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií Zákon 266/2006 Sb., O úrazovém pojištění zaměstnanců Zákon č. 251/2005 Sb, o inspekci práce Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce Zákon č. 309/2006 Sb., ve znění zákona č. 362/2007 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě Zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních sluţbách Zákon č. 375/2011 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních sluţbách, zákona o specifických zdravotních sluţbách a zákona o zdravotnické záchranné sluţbě zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů Zákon č. 48/1997 Sb., Pracovní úrazy, nemoci z povolání a veřejné zdravotní pojištění
Judikatura Rozhodnutí NS ČR ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002 Rozsudek NS ČR ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2327/2010 - Moţnost mimořádného zvýšení odškodnění bolesti s ohledem na náročnost způsobu léčení 83
Usnesení NS ČR ze dne 5. 10 2011, sp. zn. 21 Cdo 1235/2011 - Vymezení pojmu "pracovní úraz" Rozsudek NS ČR ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2913/2010 - Právo zemřelého zaměstnance na náhradu za bolest a ztíţení společenského uplatnění Rozsudek NS ČR ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009 – Dokazování, Znalecký posudek, Výslech znalce Rozsudek NS ČR ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5060/2007 - Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání Rozhodnutí NS ČR ze dne 16. 12. 1971, 6 Co 288/71 Usnesení NS ČR ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2636/99 Rozsudek NS ČR ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000 Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti Rozsudek NS ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010 Rozsudek NS ČRze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2308/2002 Odpovědnost zaměstnavatele vůči zaměstnanci Rozhodnutí NS ČR ze dne 17. 9. 1969, sp. zn. 8Cz 22/69Nemoc z povolání a odpovědnost zaměstnavatele, Rozsudek NS ČR ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1875/2003 Rozsudek NS ČR ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 424/2003 Pracovní úraz nebo nemoc z povolání a svobodná volba lékaře R 17/1978 Rozsudek NS ČR ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1513/2009 Rozsudek NS ČR ze dne 27.10.2009, sp.zn. 21 Cdo 2861/2008 Rozsudek NS ČR ze dne 18. 10. 1974, sp. zn. 5 Cz 32/74 (R 10/1976) Stanovisko NS ČR ze dne 27. 1. 1975, č. 11/1976, sp. Zn. Cpj 37/74 Rozsudek NS ČR ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 936/2010 Rozsudek NS ČR ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, Předpoklady přezkoumání dvou rozporných znaleckých posudků dalším znalcem Rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 114/2009, Poţadavek přiměřenosti výše náhrady za ztíţení společenského uplatnění Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 319/99, Rovnost účastníků řízení Rozsudek NS ČR ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1863/2000 Vztah nejvyšší přípustné expozice a nemoci z povolání z hlediska odpovědnosti zaměstnavatele za škodu - ztrátu na výdělku Rozsudek NS ČR ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2188/2001
84
Příloha Další příklady z praxe Vzhledem k tomu, ţe mi z praxe byly poskytnuty ještě další dva zajímavé příklady pracovních úrazů, které však nezapadají přímo do ţádné z jednotlivých kapitol, rozhodla jsem se zařadit je do přílohy této diplomové práce. Jedná se o příklady ne zcela učebnicové – roli v nich hraje určitá kreativita zaměstnanců. Oba z popisovaných poškozených se pokusili o uznání úrazu, který neměl souvislost s plněním jejich pracovních úkolů, za úraz pracovní. Oba zamýšlené podvody byly zaměstnavatelem odhaleny. Bohuţel se nezřídka stává, ţe zaměstnanec chce právní úpravy odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy nebo nemoci z povolání zneuţít ve svůj prospěch a tím získat zaručený, poměrně vysoký příjem na dlouhou dobu. Proto je velmi důleţité klást důraz na vyšetřování úrazových dějů při pracovních úrazech a poţádat o vyjádření názoru případně přítomnost na rekonstrukci odborníky – bezpečnostní a provozní techniky, lékaře a jiné. Někdy pomůţe i náhodně přítomný svědek úrazu. Oba níţe popsané případy mohou být poučením pro příští vyšetřovatele.
Příklad č. 1 Pan N. pracoval ve výrobním podniku jako profesionální řidič osobního automobilu. Jiţ z dřívější doby trpěl onemocněním páteře (nikoli profesního charakteru). Pobíral tím pádem částečný invalidní důchod a v práci měl určitá omezení (např. zákaz zdvihání těţkých břemen, zákaz práce v chladu atd.). Z důvodu nedostatečného vytíţení pana N. byla k jeho práci řidiče přidána ještě další pracovní náplň: práce skladníka a pracovníka mechanické dílny. Pan N. tyto změny nepřijal zcela kladně, avšak v zaměstnání přesto setrval a oficiálně zaměstnavateli svoje námitky nesdělil. V den údajného pracovního úrazu byl pan N. viděn náhodným svědkem při tom, jak opakovaně kope do plechových vrat, která jsou součástí areálu. Svědek později uvedl, ţe mu to nepřipadalo neobvyklé, jelikoţ pan N. se jiţ několikrát veřejně vyjádřil velmi záporně o svém nynějším pracovním zařazení, a proto to povaţoval za projev právě této nespokojenosti pana N. 85
Následně pan N. opustil pracoviště s tím, ţe má bolesti v noze, a proto jde navštívit závodního lékaře. Jeho nadřízený se o tom dozvěděl aţ z telefonátu lékaře, který byl rozčarován z toho, ţe pan N. má váţné problémy, podle jeho slov v důsledku toho, ţe ho zaměstnavatel opakovaně nutil provádět pracovní úkony přes zákazy lékaře. Nadřízený byl překvapen, protoţe o ţádném úrazu pana N. nic nevěděl. Nebyl proveden zápis do knihy úrazů a pracovník zranění ani nenahlásil. Nebyly tedy dodrţeny základní postupy při vzniku pracovního úrazu. Po návratu pana N. z ordinace byla konečně splněna první povinnost zaměstnavatele: sepsání záznamu o úrazu. Pan N. popsal svůj údajný úraz takto: „Vytlačoval jsem vozík s nákladem ven z dílny na dvůr, zabral jsem silou o vozík a ucítil jsem prudkou bolest v pravé noze. Bolest se zhoršovala, proto jsem šel k lékaři. Noha mi začala podklesávat a nemohl jsem zvednout špičku nohy.154 Před postoupením případu pojišťovně byla provedena rekonstrukce okolností úrazového děje. Byli přítomni bezpečnostní technici, provozní technik a v neposlední řadě také přímý nadřízený pana N. Ukázalo se, ţe vysvětlování pana N. má značné praktické mezery. Nebyl schopný uspokojivě odpovědět na některé otázky bezpečnostních techniků. Také jiţ uvedená výpověď svědka přispěla k tomu, ţe zranění pana N. bylo zaměstnavateli doporučeno neuznat za pracovní úraz (také na základě § 106 odst. 4 písm. h zákoníku práce, který popisuje povinnost zaměstnance „bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí“). Zaměstnavatel souhlasil. Vlivem dalších přestupků a nevyhovujícího chování na pracovišti byl pan N. po čase z firmy propuštěn.
Příklad č. 2 Pan D. byl ve výrobním podniku zařazen na pracovní pozici – truhlář. V inkriminovaný den pracoval na fréze, coţ bylo součástí jeho normální pracovní náplně. Při manipulaci s frézou utrpěl pan D. poměrně váţný úraz: přišel o dva články ze čtyř prstů na ruce. Úraz byl nahlášen nadřízenému jako pracovní. Se zraněním byl pan D. odvezen rychlou záchrannou sluţbou do nemocnice a ošetřen. Celý případ měl však relativně zvláštní okolnosti. Za prvé fakt, ţe v dílně, 154
Personalista výrobního podniku: Záznam o úrazu, Kniha úrazů, 9/2011
86
která představuje pracoviště 5 – 7 dělníků, nebyl jediný svědek pracovního úrazu. Nadřízený si rychle uvědomil, ţe ani čas, kdy byl pan D. zraněn, není zcela běţný, ale velmi blízký době polední přestávky. Bez zbytečného odkladu byla uspořádána rekonstrukce a vyšetřování úrazu, kterého se účastnila i Policie ČR. Komise kladla panu D. mnohé otázky. Pod jejich tlakem nebyl zaměstnanec schopný dále zapírat a přiznal se, ţe pracoval v přestávce, kdy byl zraněn na svém vlastním výrobku, určeném pro externí přivýdělek. Bylo zjištěno, ţe Pan D. se zranil vlastní nedbalostí, tzn., odškodnění by bylo kráceno, i kdyby zranění bylo za pracovní úraz uznáno (coţ samozřejmě vzhledem k okolnostem nebylo moţné). Závěr případu byl tedy následující: „Šetřením a rekonstrukcí případu nedoporučujeme uznat tento úraz úrazem pracovním.“155 Protoţe pan D. neměl do té doby v zaměstnání ţádné problémy a podával velmi dobrý pracovní výkon, zaměstnavatel z případu nevyvodil ţádné další důsledky.
155
Bezpečnostní technik výrobního podniku, Vyjádření k úrazu, 11/2011
87
1