VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2008
Markéta Vojtíšková
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Vývoj mezinárodního obchodu zemědělskými komoditami v rámci WTO (bakalářská práce)
Autor: Markéta Vojtíšková Vedoucí práce: Ing. Ludmila Štěrbová, CSc.
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně a vyznačil/a všechny citace z pramenů. V Praze dne 16. 6. 2008
Markéta Vojtíšková
2
Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Ludmile Štěrbové, CSc. za poskytnuté informace a cenné rady při zpracování této práce.
3
Obsah Úvod .........................................................................................................1 1 Mezinárodní obchod cukrem ............................................................7 1.1 Charakteristika komodity a obchodu cukrem ................................................... 7 1.2 Milníky obchodování ve WTO ......................................................................... 8 1.3 Mezinárodní organizace a dohody o cukru ..................................................... 12 1.4 Hlavní aktéři na trhu a světová produkce cukru.............................................. 14 1.5 Aktuální vývoj................................................................................................. 17
2 Mezinárodní obchod bavlnou..........................................................20 2.1 Charakteristika komodity a obchodu s bavlnou .............................................. 20 2.2 Milníky obchodování ve WTO ....................................................................... 22 2.3 Mezinárodní organizace a dohody o bavlně.................................................... 24 2.4 Hlavní aktéři na trhu a světová produkce bavlny............................................ 25 2.5 Aktuální vývoj................................................................................................. 27
3 Mezinárodní obchod kakaem..........................................................29 3.1 Charakteristika komodity a obchodu s kakaem .............................................. 29 3.2 Milníky obchodování ve WTO ....................................................................... 31 3.3 Mezinárodní organizace a dohody o kakau..................................................... 31 3.4 Hlavní aktéři na trhu a světová produkce kakaa ............................................. 33 3.5 Aktuální vývoj................................................................................................. 35
Závěr......................................................................................................38 Použitá literatura..................................................................................40 Seznam příloh .......................................................................................42 Příloha 1 ................................................................................................43
4
Úvod Pro celkový kontext mé práce je významné ve stručnosti předeslat hlavní tendenci v liberalizaci obchodu zemědělskými komoditami v rámci Světové obchodní organizace (WTO). V období platnosti dohody Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), před Uruguayským kolem mnohostranných jednání nedošlo v oblasti liberalizace obchodu zemědělskými výrobky, na rozdíl od průmyslových, k významnějším ústupkům. Problém liberalizace souvisel s citlivostí zemědělských komodit, jejich subvencováním jak ve výrobě, tak i vývozu, a celní ochranou. S těmito aspekty se zemědělské komodity staly naprosto specifickou skupinou v rámci jednání GATT. Před Uruguayským kolem bylo jasné, že právě tuto situaci je nutno řešit, tj. postupně liberalizovat obchod a zformulovat jeho pravidla tak, aby již ceny nebyly nadále deformovány působením „velkých hráčů“ a těch, kteří poskytovali největší subvence domácímu zemědělství a znevýhodňovali tak ty, kteří je neposkytovali. Zároveň bylo nutné zefektivnit způsob řešení zemědělských sporů, jejichž počet narůstal. Z mnohostranných jednání Uruguayského kola vzešla Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace. Jedna z jejích příloh – Mnohostranná dohoda obchodu se zbožím – obsahovala mj. i Dohodu o zemědělství, kterou si podrobněji probereme v druhé kapitole. S Dohodou o zemědělství vznikl i Výbor pro zemědělství, který má dohlížet na naplňování jejích cílů. Těch mělo být dosaženo do roku 2001, ale už od roku 2000, v souladu s jedním z ustanovení Dohody, probíhají další jednání o liberalizaci. Můžeme konstatovat, že cíle dané Dohodou o zemědělství byly z velké části splněny. Do doby započetí rozvojového kola z Dauhá roku 2001 proběhlo celkem 12 zasedání Výboru, která měla formulovat změny pravidel a závazků v oblasti zemědělství. Agenda z Dauhá (která trvá dodnes) navazuje na doposud dosažené úspěchy Dohody o zemědělství a nadále zpřísňuje podmínky pro udělování vládních dotací a snižuje stávající cla. Dále vymezuje rozdílné zacházení vůči rozvojovým zemím. V současnosti je prioritou nadále snižovat celní tarify (na polovinu) a domácí podpory (nejméně o polovinu) a zrušit přímé vývozní subvence do roku 2013. Také je třeba brát ohled na potřeby rozvojových zemí, pro které je zemědělská produkce a možnost exportu na trhy rozvinutých zemí stěžejním pilířem jejich obživy.
5
Zemědělské komodity lze rozdělit na konkurenční, které pocházejí z rozvojových i rozvinutých zemí (obiloviny, maso, mléko, rýže, kukuřice, cukr a další), a nekonkurenční, které vyžadují tropické podnebí a jsou tedy pěstovány převážně v rozvojových zemích (káva, kakao, čaj, banány, ananas a další). Cílem této práce je nastínit historický a současný vývoj
mezinárodního
obchodu vybranými zemědělskými komoditami – cukrem, bavlnou a kakaem. Práci jsem rozdělila podle těchto komodit na tři části. V každé se budu zabývat nejprve obecnou charakteristikou obchodu s danou komoditou a vývojem jeho liberalizace v rámci období před vznikem Světové obchodní organizace a v období jejího fungování do současnosti. Poté se zaměřím na příslušné dohody a organizace, které byly ustanoveny pro sjednocení pravidel a podporu obchodu, dále uvedu hlavní aktéry na jednotlivých trzích včetně světové produkce a v poslední části ukáži aktuální vývoj a jeho trendy.
6
1 Mezinárodní obchod cukrem 1.1 Charakteristika komodity a obchodu cukrem Cukr je jednou z nejdůležitějších a zemědělských komodit
pro
mnoho
zemí světa. V současnosti náleží 26 milionů hektarů právě jeho produkci. Cukr se získává nejčastěji z řepy cukrovky nebo cukrové třtiny. Řepa cukrovka je jednoletá kořenová plodina, která se pěstuje v mírném pásu, cukrová třtina je trvalka podobná vysoké trávě, rostoucí v tropických a subtropických pásech. Cukrovary na zpracování třtiny i řepy se situují co nejblíže k místům výsevu, protože obě plodiny rychle po sklizni podléhají zkáze a je třeba je rychle zpracovat, aby nedocházelo ke ztrátě obsahu cukru. Výroba cukru z cukrové třtiny je pro rozvojové země téměř ideální. Lze z ní vyrábět jak s nízkým vstupem pracovní síly, tak při plné mechanizaci. Stavba cukrovaru a získávání cukru je kapitálově náročnější. Půda po sklizni již není vhodná pro pěstování jiné plodiny a rovněž cukrovary se téměř nedají alternativně využít. Rozvojové země tak však mohou svými výnosy pokrýt domácí kalorickou potřebu a podle potřeby měnit objem výroby i pro vývoz. Výroba cukru z řepy je téměř dvakrát dražší. Zhruba 55 zemí pěstuje řepu cukrovku a 105 zemí cukrovou třtinu. Výsledkem výroby jsou, kromě jiných, dvě nejprodukovanější formy cukru – tzv. surový a rafinovaný (bílý) cukr. Surový cukr je něco jako meziprodukt, pocházející z cukrové třtiny, a dále se zpracovává na rafinovaný, z cukrové řepy se primárně vyrábí cukr rafinovaný. Pro obě formy se vytvořil světový trh. Cukr přichází do obchodů např. jako kostkový, krupicový nebo práškový. S výrobou cukru úzce souvisí výroba alkoholu, cukrovinek, čokolády a jiných produktů. Pěstitelé a výrobci jsou ekonomicky nezávislí a zisky z prodejů si rozdělují podle smluvní dohody. Najdeme zde jak jedinou firmu vlastnící osevní plochy i cukrovar, tak nezávislé pěstitele, kteří na smluvním základě dodávají plodiny ke zpracování. Především v rozvojových zemích je běžné státní vlastnictví osevních ploch i cukrovarů, ačkoli v posledních letech dochází ke značné privatizaci. Jedním z typických rysů obchodu cukrem je vysoký stupeň ochrany producentů z vyspělých zemí, kteří vyrábějí s vyššími náklady cukr z řepy. Ochrana domácího trhu v mnoha zemích světa trvá po desetiletí a vede ke snížení spotřeby, omezování importů a nadvýrobě, která se řeší subvencováním exportů. Tímto
7
způsobem se snaží vyspělé země vyrovnat vysoce proměnlivým a často nízkým světovým cenám a konkurenceschopnějším dovozům výrobců cukru z cukrové třtiny z jižní polokoule. Dlouhodobé vládní podpory a dotace mají za následek to, že ceny cukru zůstávají deformovány nejvíce ze všech zemědělských komodit. Podle Mezinárodní organizace cukru (ISO) čelí světová ekonomika v současnosti značné propasti mezi světovou produkcí a spotřebou. Očekává se, že za období od října 2007 do září 2008 světová produkce přesáhne přibližně o 9,3 milionů tun světovou spotřebu 1 . Tento fakt je navíc posilován existujícími zásobami a plánovanou nadvýrobou, která je subvencováním tlačena na světové trhy.
1.2 Milníky obchodování ve WTO Obchod s cukrem jako se zemědělskou komoditou podléhá mezinárodním pravidlům obchodu, která se vyvíjela v souvislosti s postupnou liberalizací mezinárodního obchodu v rámci dohody GATT a Světové obchodní organizace. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) byla podepsána roku 1947 místo původně zamýšlené Mezinárodní obchodní organizace (ITO). Nejednalo se tedy o instituci jako takovou, GATT byla mnohostrannou dohodou 23 signatářských zemí. Původně se zabývala pouze odstraňováním překážek v mezinárodním obchodě se zbožím, které se velmi rozšířily v období mezi světovými válkami. Mnohostranná jednání probíhala v tzv. kolech, kterých se do vzniku Světové obchodní organizace (WTO) uskutečnilo celkem osm. Do 50. a 60. let, kdy tempo růstu mezinárodního obchodu dosahovalo 8 %, došlo k významnému snížení celních bariér na průmyslové výrobky (v Tokijském kole 1973-79 o jednu třetinu v průměru na 4,7 %). Krize a recese v 70. a 80. letech však přinesly
další nárůst protekcionismu. Zároveň se
objevily problémy v oblastech, se kterými původní dohoda nepočítala (pokud ano, tak pouze okrajově) – např. obchod se službami, otázky duševního vlastnictví, vztahy rozvojových a rozvinutých zemí nebo citlivé oblasti jako textil a zemědělství. Uruguayské kolo (1986-1994) bylo sice posledním kolem v rámci GATT, avšak také největším obchodním jednáním svého druhu. Uvedené problémové oblasti se začínaly projednávat právě zde, mezi nimi samozřejmě i problematika obchodu zemědělskými výrobky.
1
Zdroj predikce: Quarterly Market Outlook February 2008, International Sugar Organization
8
Shrňme si ale nejprve základní obchodní pravidla původní dohody GATT, která zůstala v platnosti i po skončení Uruguayského kola a následném vzniku WTO. Základním principem je princip nediskriminace (stejné zacházení se všemi obchodními partnery), který má dvě složky - tzv. „doložku nejvyšších výhod“ (poskytnutí výhody jednomu obchodnímu partnerovi znamená poskytnutí této výhody i ostatním) a princip „národního zacházení“ (po vstupu na domácí trh stejné chování k exportérům i domácím producentům). Z principu nediskriminace však existují výjimky – preferenční režimy jako zóna volného obchodu či celní unie, nereciproční zvýhodnění některých rozvojových zemí a možnost zavedení obchodní překážky proti partnerovi, který používá neférová opatření, jako např. subvencování nebo dumping (prodej za cenu nižší než na domácím trhu). Poslední výjimkou je ochrana před dovozy způsobujícími újmu domácímu výrobnímu odvětví. Úspěchy Uruguayského kola jsou patrné hlavně v závazku vyspělých zemí snížit cla na průmyslové výrobky v průměru na 3,8 % do roku 1995 a v úplném odstranění cel na některé průmyslové výrobky. Patrná je také snaha odstraňování netarifních opatření nebo a jejich převod na tarifní z důvodů jednoduchosti, transparentnosti a předvídatelnosti. Jak již bylo uvedeno, z mnohostranných jednání Uruguayského kola vzešla Dohoda o zemědělství (Agreement on Agriculture, AoA), kterou si podrobněji probereme nyní. Lze říci, že se jedná o první dokument svého druhu vymezující pravidla pro obchod se zemědělskými výrobky. Dohoda o zemědělství vstoupila v platnost 1. ledna 1995. Jejím hlavním cílem je, podle očekávání, liberalizace zemědělského obchodu. Té má být dosaženo definováním opatření, která omezují nebo narušují obchod, a jejich postupnou liberalizací. Zabývá se domácími podporami, které rozděluje do skupin podle jejich dopadu na produkci do barevných boxů:
„Zelený box“ (Green Box) – tyto podpory mají nejmenší škodlivý vliv na výrobu nebo obchod a nejedná se o přímou cenovou podporu (např. podpora výzkumu a školství, podpora restrukturalizace, skladování potravinových zásob atd.), nejsou nijak omezeny
„Modrý box“ (Blue Box) - obsahuje platby sice podporující výrobu, ale zároveň obsahující mechanismy bránící jejímu nárůstu, také nejsou omezeny
9
„Jantarový box“ (Amber Box, žlutá skupina) – zahrnuje domácí dotace, které narušují obchod a mají být omezovány a postupně zcela odstraněny
AoA požaduje 20% snížení podpor patřících do žluté skupiny ve vyspělých zemích do šesti let a 13% snížení v zemích rozvojových do deseti let. Rovněž chce omezit dovozní bariéry a vývozní dotace, opět v odlišné míře v zemích vyspělých a rozvojových, s odlišnou dobou implementace. Nejvýznamnějšími počiny byly tzv. tarifikace (převedení necelních tarifů na cla), plánované snížení cel na agrární produkty v průměru o 36 % v období 1995-2000 (u rozvojových zemí o 24 % v období 1995-2004) a snížení podpor zemědělskému sektoru (pro vyspělé země o 20 %) a vývozních subvencí (vyspělé země o 36 %). Rozvojové země měly zavést dvě třetiny těchto snížení během deseti let a nejzaostalejší země byly zatím od liberalizace osvobozeny. Bylo zavedeno zvláštní ochranné opatření pro případ prudkého nárůstu dovozu nebo poklesu dovozní ceny – tzv. Special Safeguard (SSG). V oblasti importu komodit byly země povinny snížit cla minimálně o 15 %. Dohodu přijaly rozvojové a vyspělé země odlišně. Rozvojové země (jako např. Indie) nesouhlasily se stejným tržním přístupem k nim jako k zemím vyspělým a přejí si možnost podpory domácího zemědělství v souvislosti s vysokým podílem zaměstnanosti v tomto sektoru. Podle studie vydané v září 1999 Organizací OSN pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United Nations, FAO) omezilo 12 ze 16 zemí domácí podporu svých farmářů. Dohoda vedla v těchto zemích k nárůstu importu potravin, ne k jejich exportu. Podle zprávy Světové banky jsou zisky rozvojových zemí z přístupu na vyspělé trhy minimální, důvodem je nepoctivá konkurence ze strany USA, EU a Japonska. Snaha u uvolnění a odstranění překážek v oblasti zemědělství dominuje v hlavních cílech Agendy z Dauhá (Doha Development Agenda DDA, jedná se o první kolo jednání ve WTO), jejíž jednání trvají od listopadu 2001 dodnes. Kladen je také důraz na preferenční režimy ve vztahu k rozvojovým zemím a jejich zvýhodňování, např. bezcelní přístup na vyspělé trhy, delší období pro implementaci a mírnější podmínky liberalizace. Na nejméně rozvinuté země se závazky přijaté ve WTO vůbec nebudou vztahovat. V souvislosti s rozvojovým programem z Dauhá se otevírají jednání o uvolňování zemědělského obchodu, které je neoddělitelné od problematiky jejich přístupu na vyspělé trhy.
10
Rámcové ujednání z července 2004 předkládá tzv. tři pilíře, na kterých mnohostranná jednání o zemědělství spočívají. Prvním z nich je právě uvedená problematika přístupu na trh. Často používaná specifická a jiná nevalorická cla byla převedena na valorická, vznikla 4 pásma podle procentní výše a každému pásmu bylo přiřazeno plánované snížení a ustanovila se nejvyšší přípustná hodnota cla. Toto opatření se týkalo cel vázaných.2 Dále byly vytvořeny dvě zvláštní kategorie tzv. citlivých výrobků (menší snížení cel) a zvláštních výrobků (s ještě citlivějším zacházením, týkají se rozvojových zemí, které si je samy vyberou, a zvláštním ochranným mechanismem Special Safeguard Mechanism SSM). I pro zemědělský obchod vznikla s ohledem na nejméně rozvinuté země v EU iniciativa EbA (Everything but Arms – vše kromě zbraní), která zcela otevírá vyspělé trhy EU jejich dovozům. Z programu jsou dočasně vyjmuty čerstvé banány, cukr a rýže. Od července 2009 bude umožněn bezcelní dovoz cukru.3 Druhý pilíř definuje pravidla udělování domácích podpor. Ty rozděluje AoA podle jejich škodlivého vlivu na obchod do třech skupin. Uruguayské kolo vyjímá ze zákazu udělování domácích podpor dvě skupiny (zelenou a modrou). Celková hodnota podpor tzv. žluté skupiny musela být postupně snižována u vyspělých zemí o 20 %. Sem nespadají podpory, které ve sledovaném roce nepřesáhly 5 % hodnoty produkce u rozvinutých zemí a 10 % produkce u rozvojových zemí (tzv. de minimis). Pojetí zelené skupiny zůstává v DDA nezměněno, u modré skupiny podpor se zpřísňují pravidla pro jejich poskytování. Ve žluté skupině by má dojít k podstatnému snížení podpor. Rovněž hranice „de minimis“ se sníží. Třetí pilíř pojednává nově od Uruguayského kola o vývozní soutěži, respektive nejen o odstraňování vývozních subvencí, ale i o proti nim přijatých opatřeních. Na rozdíl od něj však již požaduje postupně jejich úplné zrušení a zrušení jakýchkoli 2
Vázané clo – Vázaná celní sazba: závazek z předchozích jednání ve WTO – tuto sazbu nemohou
členové jednostranně zvyšovat. Je uvedena v listině koncesí Uruguayského kola. Rozvojové země mívají vázaná cla i několikanásobně vyšší než používaná. Používané clo - Aplikovaná celní sazba: skutečně reálně používaná celní sazba při dovozu; nemůže být nikdy vyšší než vázaná sazba, pouze nižší. Uvedena v národním celním sazebníku. Zdroj:http://www.czechembassy.org/wwwo/default.asp?id=49889&ido=7180&idj=1&amb=115&Paren tIDO= (cit. 12. 3. 2008) 3
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rozvojova-spoluprace-es-eu/program-na-bezcelni-dovozz-rozvojovych/1001673/17666/ (cit. 13. 3. 2008)
11
vývozních podpor vůbec (např. zvýhodněného vývozního úvěrování). Pro srovnání: na EU připadají asi ¾ všech vývozních subvencí ve světovém obchodu, největší vývozní subvence v EU směřují do sektoru cukru.4 K 31. 12. 2003 skončila platnost tzv. mírové doložky AoA, která zakazovala použít protiopatření proti členské zemi WTO, používající své domácí podpory a vývozní subvence v souladu s pravidly GATT. Tato doložka se však v praxi nadále dodržuje.
1.3 Mezinárodní organizace a dohody o cukru V současnosti funguje. Mezinárodní organizace pro cukr (International Sugar Organization, ISO), která čítá 83 členů včetně České republiky (posledním členem se stal Čad v dubnu 2008). Byla ustanovena roku 1968 v Londýně v rámci Mezinárodní smlouvy o cukru při OSN a zachována pro její další úpravy v letech 1973, 1977, 1984, 1987 a 1994. Jedná se o jedinou mezivládní organizaci, určenou pro zlepšování podmínek na světovém trhu s cukrem pomocí diskusí, analýz, speciálních studií a statistik. V roce 2006 reprezentovala 83 % světové produkce, 66 % světové spotřeby, 92 % světových exportů a 40 % světových importů cukru. Nejvyšším orgánem ISO je Mezinárodní rada pro cukr, každý člen v ní má jednoho zástupce. Zasedání Rady ISO jedenkrát ročně umožňuje jednání největších producentských a spotřebitelských zemí na multilaterální úrovni. Rada rozhoduje konsensem, případně prostou většinou. Rada ustanovuje zvláštní komisi pro zhodnocení trhu a následné sestavování statistik. Plnění funkcí ISO je zajišťováno kromě Mezinárodní rady pro cukr Administrativním výborem, Výkonným ředitelem a personálem organizace. Výkonný ředitel je hlavní administrativní úřední osobou, ani on, ani personál nesmí mít finanční zájmy na trhu s cukrem. ISO dohlíží na naplňování cílů daných Mezinárodní smlouvou o cukru, které bude věnována následující část této kapitoly. Významně přispívá ke zvýšení transparentnosti
svými
dlouhodobě
zjišťovanými
a
všeobecně
uznávanými
statistikami a analýzami, zahrnujícími výrobu, vývoj cen, export, import, spotřebu a zásoby cukru (surového i bílého) a s jeho výrobou souvisejících produktů. Organizace pořádá každoroční semináře, které mají informovat a zvýšit znalosti o cukerném trhu a s ním spojenou problematikou. Mimo ně pořádá speciální konference s tématy jako 4
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pravni-prostredi-celni-problematika/zemedelstvi-vewto/1000487/39077/ (cit. 13. 3. 2008)
12
např. důsledky Uruguayského kola pro cukr, situace na světovém trhu, modely spotřeby a mnoho jiných. ISO také vytváří a sponzoruje projekty rozvojových zemí, které pomáhají zvýšit produktivitu a rozšířit produkci. Projekty jsou financovány ze Společného fondu pro komodity při ISO. Členské země se zavazují dbát na dodržování ekologických norem při produkci cukru a podle možnosti zvyšovat životní úroveň pracovníků v cukerném průmyslu i zemědělství. Jejich povinností je odvádět každoroční členské poplatky do společného rozpočtu organizace, poplatky slouží k pokrytí výdajů pro uskutečnění předpisů daných Mezinárodní smlouvou o cukru. V budoucnosti se očekává rozšíření aktivit o další oblasti, které se netýkají vysloveně analýzy trhu. ISO se bude zabývat vlivem cukru na zdraví, na životní prostředí, obohacením cukru o vitamín A nebo ekologickým cukrem. Předpokládá se zahrnutí produktů, souvisejících s produkcí cukru, jako je alkohol, melasa 5 a alternativní sladidla (kalorická i nekalorická) nebo biopaliva. Dokumentem vytvářejícím pravidla pro obchod cukrem je již zmiňovaná Mezinárodní smlouva o cukru (International Sugar Agreement, ISA). Byla výsledkem jednání na konferenci UNCTAD (United Nations Conference on Trade and Development, Konference OSN o obchodě a rozvoji) a ISO v Ženevě v březnu roku 1992. Smlouva navazuje na původní smlouvu o cukru z roku 1987, prodlužuje její platnost a pozměňuje její obsah. Konference se zúčastnilo 65 států (všechny jsou členy ISO) a Evropské ekonomické společenství. Smlouva byla ratifikována 31. 12. 1992, v platnost vstupuje 1. 1. 1993 a má za úkol:
zajišťovat rozšiřování mezinárodní spolupráce v oblasti světového trhu cukru a s tím spojených otázek
zajišťovat forum pro mezinárodní debaty o cukru a možnostech zlepšení jeho postavení ve světové ekonomice
přispívat k rozvoji obchodu pomocí sběru a poskytování informací o stavu na světovém trhu cukru a s ním souvisejících produktů
napomáhat zvýšení poptávky po cukru, zejména pro použití k netradičním účelům
5
Melasa je jedlý vedlejší produkt, vznikající při výrobě cukru ze zahuštěné cukerné šťávy po vykrystalizování surového cukru, obsahuje 45-50 % zbytkového cukru. Používá se jako krmivo a k výrobě kvasnic a alkoholu. Zdroj: Všeobecná encyklopedie Universum, ODEON 2001
13
K této smlouvě může přistoupit za podmínek daných Radou ISO jakýkoli stát, stávající člen může odstoupit po písemném uvědomění Rady. Její platnost skončila 31. 12. 1995, ale byla prodloužena jako v minulých letech.
1.4 Hlavní aktéři na trhu a světová produkce cukru Světový vývoz cukru vykazuje tendenci dominující malé skupiny hlavních producentů. V současnosti je hlavním exportérem cukru Brazílie, čítající asi 40 % celkových světových exportů cukru. Evropská unie (EU) zaujímala druhé místo se zhruba 10 % do roku 2006, kdy došlo k reformě v produkci cukru. 6 Za EU stojí Thajsko s 9 %, Austrálie s 8 % a Kuba se 4 %. Těchto pět zemí tak tvoří zhruba 65 % světového vývozu. Čisté exporty cukru hlavních exportérů jsou relativně stabilní za posledních 15 let, kromě Brazílie, jejíž exporty se prudce zvýšily. Austrálie a Thajsko jsou největšími vývozci pro asijský trh, zatímco Brazílie, EU a Kuba zásobují evropské trhy. Brazílie, EU, Thajsko a některé další země jsou hlavními vývozci rafinovaného (bílého) cukru. V oblasti obchodu se surovým cukrem pokrývají země jako Brazílie, Thajsko, Austrálie, Kuba a státy jižní Afriky okolo 70 % světového obchodu. Na něm tvoří právě surový cukr největší podíl. Objemy obchodu se surovým i rafinovaným cukrem rostly nejrychleji od poloviny 90. let 20. století. Importy jsou přirozeně směřovány do širší skupiny zemí, než kterou představují exporty. V pozici největšího dovozce cukru se nachází Rusko a EU dohromady se zhruba 15% podílem. Tyto země importují převážně surový cukr pro jeho další zpracování. Hlavní importéři rafinovaného cukru jsou Indonésie, Sýrie, severní Afrika, státy Blízkého Východu a Ruská federace. Rusko se změnilo během 90. let z vedoucího importéra rafinovaného cukru v dovozce surového cukru. Všechna uvedená procenta platí pro období 2002–04.7 Obchod s cukrem představuje důležitý zdroj vývozních příjmů pro velký počet zemí, a to zejména pro skupinu afrických, karibských a pacifických zemí (ACP) a nejméně rozvinuté země (LDCs), jejichž jiné možnosti vývozu jsou omezené. Přesto podíl těchto zemí na světovém obchodu s cukrem klesá.
6
Tato reforma vyžadovala mj. snížit během čtyř let (od července 2006) o 36 % dotovanou cenu cukru v EU a dotovanou cenu nahradit cenou doporučenou. Zdroj: http://www.fao.org/docrep/009/a0950e/a0950e00.htm (cit. 21. 5. 2008) 7 Zdroj: Sugar Policy Reform in the European Union and in World Sugar Markets, OECD 2007, str. 21, 23
14
Tab. 1. Největší producenti, spotřebitelé, importéři a exportéři cukru, průměr 2002-04 Hlavní producenti
Hlavní spotřebitelé
Mil. tun
Mil. tun
Hlavní importéři
Mil. tun
Hlavní exportéři
Mil. tun
Brazílie
27,2
Indie
19,2
Rusko
4,5
Brazílie
15,9
EU 25
21,0
EU 25
18,0
EU 25
2,5
EU 25
5,5
Indie
16,6
Čína
11,8
Indonésie
2,0
Thajsko
4,6
Čína
11,1
Brazílie
10,2
Jižní Korea
1,6
Austrálie
4,2
USA
7,6
USA
8,8
Nigérie
1,6
Kuba
1,6
Thajsko
6,9
Rusko
6,5
Japonsko
1,5
Guatemala
1,4
Austrálie
5,6
Mexiko
5,5
USA
1,5
Kolumbie
1,2
Mexiko
5,5
Pákistán
4,0
Malajsie
1,3
Jižní Afrika
1,0
Pákistán
3,8
Indonésie
3,8
Kanada
1,3
Indie
0,8
Kuba
2,2
Japonsko
2,4
Alžírsko
1,2
Mauricius
0,6
Ostatní
39,1
Ostatní
52,0
Ostatní
26,3
Ostatní
12,2
Svět
146,6
Svět
142,2
Svět
45,3
Svět
49,0
Zdroj: Sugar Policy Reform in the European Union and in World Sugar Markets, OECD 2007
Jak již bylo uvedeno, trend hlavních pěti světových exportérů se od roku 1990 prakticky nezměnil, až na Brazílii, jejích vývozy začaly od roku 1996 prudce stoupat. Dlouhodobý průměr ostatních čtyř vývozců se pohybuje v rozmezí 2-5 tun v jednotlivých letech. Graf 1 ukazuje průměrné vývozy z období 2002-04. Graf 1. Podíly 5 největších exportérů Brazílie
32%
36%
EU 25 Thajsko Austrálie Kuba
3%
9%
9%
11%
Ostatní
Zdroj: vlastní výpočty na základě Tabulky 1
Světové ceny cukru jsou charakteristické periodami ostrých vzestupů, po kterých následují období nízkých nebo klesajících cen. Tento trend byl způsoben z velké části politikami jak v rozvojových tak v rozvinutých zemích, které izolují spotřebitele a producenty od světových cen. Od počátku 80. let 20. století některé rozvojové země zreformovaly svou cenovou politiku. Rozpad bývalého SSSR vedl
15
k přerušení importů z Kuby a zvýšil světové ceny. Mnoho rozvinutých zemí stále udržuje sektor cukru vysoce chráněný, což přispívá ke zvyšování cen. Tyto země tvoří jen jednu třetinu z celkové spotřeby a polovinu z celkových importů, pro srovnání v roce 1980 činily víc jak polovinu spotřeby a 60 % importů. Navzdory probíhajícím liberalizacím zhruba 80 % světové produkce cukru a 60 % světového obchodu s cukrem probíhá na pozadí subvencovaných nebo chráněných cen. Pouze tři hlavní producenti (Austrálie, Brazílie a Kuba) obchodují bez podpor a protekcionismu (tvoří 20 % světové produkce a 40 % světového obchodu). Ostatní hojně využívají podpory výroby, exportu nebo výhodnější přístup na některé chráněné trhy. EU, Japonsko a USA zahrnují 20 % světové produkce, jejich průměrné ceny jsou více než dvojnásobné oproti světovému trhu. Čína a Indie činí dalších 20 % a chrání své producenty cenami vyššími než světovými. Zbývajících 40 % produkce spadá pod země, které buď produkují pro preferenční trhy (např. Filipíny, Mauricius, mnoho ACP) nebo chrání své domácí producenty omezením importů. Hodnota světových exportů cukru zůstává relativně konstantní, vyjádřena nominálně v dolarech činila během 1980-85 11,8 miliard USD, během 1995-2000 11,6 miliard USD. Podíl rozvojových zemí na celkových exportech však od roku 1980 poklesl ze 71 % na 54 % v roce 2000, zatímco exporty rozvinutých zemí se zvýšily. Dvanáct vývozců dostává 10 % z celkových příjmů díky vývozu cukru.8 Následující graf ukazuje vývoj světových cen surového i rafinovaného cukru. V letech 1974 a 1980 dosáhla cena surového cukru hodnoty téměř 30 centů za libru, 9 což bylo zapříčiněno zejména všeobecnou potravinovou krizí (stoletá neúroda v Asii a v Africe a politika omezování osevních ploch v tržních ekonomikách jako např. USA) a růstem cen. Dlouhodobý průměr pro surový cukr vykazuje hodnotu 9,3 centů za libru (započítány ceny od roku 1960 do roku 2008) a pro rafinovaný cukr 13,5 centů za libru (započítány ceny od roku 1980 do roku 2008).10
8
Zdroj: Global Agricultural Trade and Developing Countries, The World Bank 2005, str. 146, 147
9
Od roku 1959 platí podle jednotné úmluvy sjednocená libra, 1 lb = 16 uncí = 0,453 592 37 kg. Zdroj: Všeobecná encyklopedie Universum, ODEON 2001 10
Zdroj: http://www.ers.usda.gov/Briefing/Sugar/Data.htm (cit. 23. 4. 2008)
16
Graf 2. Vývoj cen bílého a surového cukru v letech 1980-2008 35,00
Centy za libru
30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00
Ceny rafinovaného cukru
20 08 *
20 06
20 04
20 02
20 00
19 98
19 96
19 94
19 92
19 90
19 88
19 86
19 84
19 82
19 80
0,00
Ceny surového cukru
Zdroj: http://www.ers.usda.gov/Briefing/Sugar/Data.htm (cit. 23. 4. 2008) * Použitý údaj pro rok 2008 pochází z hodnoty za první čtvrtletí.
1.5 Aktuální vývoj V této kapitole se budu zabývat současnou situací na trhu s cukrem podle predikce Organizace OSN pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United Nations, FAO), která zahrnuje období od října 2007 do září 2008.11 Předchozím rokem je míněno stejně vymezené období o rok zpět. Světová produkce surového cukru pro období je odhadována na 169 milionů tun, což je o 2,7 % více než v předchozím roce a o 12 milionů tun více než odhadovaná spotřeba pro toto období (157 milionů tun). Prakticky všechen nárůst produkce má původ v rozvojových zemích, které mají vyprodukovat 128,5 milionů tun, to je 4,2 milionů více než v předchozím období, které vykazovalo velký nárůst hlavně díky rekordní úrodě v Indii. Celková produkce rozvinutých zemí se odhaduje na 40,5 milionů tun a odráží zvýšení v Austrálii a USA. V Latinské Americe a karibské oblasti dominuje Brazílie, zde se předpokládá zhruba stejný objem produkce, asi 32,2 milionů tun, a to navzdory rekordní výši úrody třtiny a relativně příznivým klimatickým podmínkám, které zvýšily výnosy. Je zřejmé, že okolo 55 % sklizené brazilské třtiny bude použito k výrobě ethanolu. V ostatních státech tohoto regionu se produkce patrně zvýší, ale na Kubě naopak poklesne z důvodu horšících se podmínek. V Africe se celková produkce nepatrně zvýší. Zde je třeba uvést, že státy jako Mosambik, Súdán a Tanzanie zvýší produkci v očekávání volného přístupu na evropský trh v roce 2009 v rámci aktivity EbA. 11
Zdroj: http://www.fao.org/docrep/010/ah876e/ah876e07.htm (21. 5. 2008)
17
Odhadovaná produkce Asie bude činit 68,5 milionů tun, o 6,6 % více než v předchozím roce, díky vydatným úrodám v Indii, Číně a Thajsku. Očekává se, že Indie překoná Brazílii jakožto největšího světového producenta cukru s 32,4 miliony tun. Thajsko počítá se 7,5 miliony tun, což je o 6,8 % více díky rozšířenému pěstování cukrové třtiny. Expandovat v produkci budou také Indonésie, Pákistán a Turecko. Produkce EU 27 by měla spadnout na 16,8 milionů tun, přesto tato hodnota převyšuje o 0,2 milionu předepsanou kvótu pro toto období. EU se zaměřuje v rámci cukerné reformy na snížení produkce o 6 milionů tun během čtyř let od července 2006. V Rusku dojde naopak ke zvýšení, které je podporováno zvětšením osevních ploch pro pěstování cukrové řepy a rozvojem a modernizací zemědělského sektoru. Co se týká USA, úroda bude o něco vyšší než v roce 2005, kdy ji poškodil hurikán v Louisianě. Rovněž v Austrálii se očekává zotavení po období sucha a četných cyklónech. Světová spotřeba cukru by měla dosáhnout 157 milionů tun, o 3,5 milionů více než za minulé období díky zvýšení v Asii, Latinské Americe a karibské oblasti. V průměru bude na hlavu připadat 23,8 kg. Spotřeba cukru v rozvojových zemích vzroste o 2,9 % na 107,6 milionů tun. V Číně se tak stane z důvodu přidávání cukru do potravin a nápojů, v Indii vyšší spotřebě napomohou aktuální nízké ceny. V rozvinutých zemích jako např. EU a USA činí současná spotřeba na hlavu za rok téměř 36 kg, jedná se tedy o vysokou hodnotu. Zároveň díky nízkému populačnímu růstu a snahám žít zdravěji se nebude spotřeba zvyšovat. Světový obchod s cukrem dosáhne hodnoty 45,4 milionů tun, což je nepatrně méně oproti předchozímu období. Obchodní vyhlídky jsou velmi nejisté, protože produkce je určena jen přibližně. Avšak lze říci, že očekávané zpomalení v obchodu by odráželo slabou poptávku a vysokou produkci v tradičních dovozních zemích. Dovozy do Evropy se sníží, stejně jako dovozy do Ruska, největšího světového dovozce. Naopak se předpokládá zvýšení dovozů do Malajsie, Indonésie a USA. Díky vyšším výnosům bude export dostačující a konkurence mezi exportéry zřejmě velká, umocněná slabou poptávkou v tradičně dovozních zemích. Brazílie, největší světový exportér, vyveze 20,8 milionů tun. V Asii by exporty měly překonat 13,4 milionů tun (o 37 % více). V Indii dosáhnou 4,5 milionů tun, čemuž napomohou hojné zásoby a současné vládní rozhodnutí zvýšit všechny kontroly v obchodu s cukrem. Silná domácí produkce zvýší prodeje v Thajsku, tyto exporty míří na trhy Asie. Díky zvýšeným tarifům na dopravu bude trh s cukrem silně ovlivněn vzdálenostmi.
18
Ceny v USA se v září 2007 ustálily na téměř 10 centech za libru, což je o 37 % méně než průměr v roce 2006. Dostatečné zásoby vývozců a hlavně návrat Indie z pozice čistého importéra do pozice čistého exportéra po dvou letech potíží v produkci byly klíčovým faktorem způsobujícím pokles cen. Existuje všeobecná shoda, že pokud byly ceny v minulém roce vysoké, následovalo rozšíření osevních ploch a výrobních kapacit, které jsou impulsem pro náhlý pokles cen. V tomto případě dojde k převýšení produkce nad spotřebou, v současnosti o 12 milionů tun. Vývoj cen pro příštích několik měsíců bude pravděpodobně záviset na aktuální velikosti přebytků v produkci v hlavních exportních zemích a na očekávaném vytvořených zásobách cukru v ostatních zemích. Je několik faktorů, které by mohly zmírnit cenový pokles. Zaprvé, současné ceny jsou příliš nízké na to, aby pokryly náklady hlavních producentů, s výjimkou Brazílie. Oslabení amerického dolaru proti měnám několika exportních zemí zvýraznilo cenový pokles. Proto např. v Indii bylo již oznámeno, že vývoz cukru nebude za cenu nižší než 10 centů za libru. Zadruhé, ceny ropy a olejů dosahují maximálních hodnot, tudíž se předpokládá, že Brazílie bude přeměňovat cukrovou třtinu místo v cukr v ethanol z důvodu větších zisků. Tato změna by odstranila velké množství cukru ze světových trhů a tedy snížila tlak na pokles cen. Uvedené faktory jsou však zřejmě nedostačující na to, aby významně zvrátily cenový pokles. Jak už bylo řečeno, nejvyšší cla jsou uvalena na zemědělské produkty a cukr patří mezi ty s nejvyššími cly. Tarifikace, která byla jedním z důsledků jednání Uruguayského kola, však vedla k zavedení příliš vysokých tarifů. Pro názornost uvedu cla na cukr v některých zemích, jedná se o cla valorická. Pro dovoz surového cukru z rozvojových zemí je zavedeno v USA clo ve výši 90 %, v EU 73 %, v Japonsku 100 %, v Brazílii 16 % a v Číně 30 %. Pro dovoz rafinovaného cukru jsou v platnosti následující sazby: pro USA 77 %, pro EU 71 %, pro Japonsko 85 %, pro Brazílii 16 % a pro Čínu 30 %. Např. v Malajsii je dovoz obou typů cukru bezcelní. Uvedená cla jsou v rámci „doložky nejvyšších výhod“ (Most-Favoured Nation, MFN).12 Je patrné, že největší úroveň ochrany vykazují EU, Japonsko a USA ze všech zemí vůbec.
12
Zdroj: http://www.unctad.org/en/docs/c1d14r1.en.pdf (týká se cel, cit. 26. 5. 2008)
19
2 Mezinárodní obchod bavlnou 2.1 Charakteristika komodity a obchodu s bavlnou Bavlna – zřejmě nejběžnější přírodní vlákno 19. a 20. století – se používá jako surovina pro výrobu tkanin již bezmála 5000 let. Její využití se významně zvýšilo po roce 1973, kdy vynález čističky bavlny umožnil mechanické oddělení chuchvalců příze od semen. Průmyslová revoluce, která snížila náklady na výrobu tkanin, nastartovala éru bavlny. Největšími soupeři bavlny jsou přírodní a syntetická vlákna jako např. umělé hedvábí a polyester. Ačkoli se výroba umělých vláken rozvinula až po druhé světové válce, pokusy je vytvořit sahají ke konci 19. století. V roce 1925 se umělé hedvábí, vyráběné z celulózy, podílelo 1,6 % na celkové světové spotřebě textilních vláken. O dvacet let později se tento podíl zvýšil na 11,8 %. Podíl všech umělých vláken na celkové spotřebě dosáhl 22 % v roce 1960 a v současnosti činí okolo 57 %.13 Syntetická vlákna jako polyester a nylon jsou obchodovány za ceny srovnatelné s cenou bavlny od 70. let. Mezi lety 1960 a 1972 cena polyesteru poklesla z 12 USD na 2,50 USD za kilogram, hlavně v souvislosti s technologickým pokrokem, který snížil náklady. Po dosažení stejných cen v bavlnou v roce 1972 se poměr cen polyesteru ku bavlně zvyšoval v průměru o jeden procentní bod každý rok. Úspěch polyesteru spočívá v jeho nemačkavosti, snadné údržbě, i přes výhody bavlny jako pohodlí při nošení, zejména v teplých klimatech. Bavlna se primárně pěstuje pro vlákno. Bavlníkové semeno je však druhým nejdůležitějším zdrojem rostlinného oleje ve světě a pokrutiny ze semen bavlníku14 jsou hodnotným zdrojem bílkovin. Řádně zpracovaná mouka ze semen bavlníku obsahuje rovněž velké množství proteinů, vhodné pro konzumaci lidmi. Podíl oleje a bílkovin v bavlníkových semenech často není plně zužitkován. Semena bavlníků obsahují zhruba 24 % bílkovin. Pokrutiny tvoří ze 47 % olej a používají se jako krmivo pro hospodářská zvířata a jako průmyslové hnojivo. Olej je z 15 % součást bavlníkových semen a spotřebovává se při výrobě margarínu, jedlého
13
Zdroj: Global Agricultural Trade and Developing Countries, The World Bank 2005, str. 259
14
Pokrutiny - jaderní krmivo zejm. pro dojnice, bílkovinami a tukem bohatý vedlejší produkt po lisování olejnin. Zdroj: Všeobecná encyklopedie Universum, ODEON 2001
20
oleje a jiných potravinářských výrobků, a také při výrobě mýdla a barviv. Slupky tvoří zhruba 40 % semen a jsou zužitkovány jako hnojivo. Složení a velikost odpadu závisí na typu sklizně. Při ručním sběru jsou to listy a vláknité látky, kdežto při mechanizovaném sběru může odpad obsahovat zelené paličky bavlníku, větvičky a části paliček. Odpad je vhodný do kompostu a výzkum ukazuje, že některé země se jej pokoušejí přeměnit v použitelnou energii. Hrubé částečky v surové bavlně tvoří okolo 10 % bavlníkového semene. Tyto a výše popsaný odpad se dále zpracovávají při výrobě plstí, matrací, lůžkovin a v čalounictví. Také se dají použít s málo kvalitní bavlnou jako surovina v papírnictví a při výrobě umělého hedvábí a jsou důležité při výrobě fotografického papíru, rentgenového filmu nebo výbušnin. Bavlna je důležitou plodinou v mnoha rozvojových zemích v Africe, Asii a Latinské Americe, nejen jako zdroj příjmů pro pěstitele, ale tvoří i hlavní část výdělků ze zahraničního obchodu. Navíc dává sezónní práci velkému množství lidí. Rozvoj textilního průmyslu, hlavního zaměstnavatele a poskytovatele přidané hodnoty exportů, je také pro mnohé země podstatným faktorem. V některých zemích se zdá být udržitelnost výnosů z bavlny ohrožena. Růst populace tlačí na nutnost zvýšit produkci potravin, což se projevuje soupeřením mezi bavlnou a plodinami „pro jídlo“ o půdu a pracovní sílu. Existují rostoucí obavy o možný dopad pesticidů, používaných pro výrobu bavlny na životní prostředí. Otevření trhů a odstranění subvencí má pravděpodobně vliv na konkurenceschopnost bavlny s jinými plodinami v zemích, kde se bavlna dříve vyráběla pod úplnou vládní kontrolou. S vytrvale rostoucí spotřebou byla limitována nová plošná výměra v akrech 15 pro pěstování, případné navýšení produkce bude mít původ spíše ve zvýšených výnosech než ve zvětšené ploše, věnované pěstování bavlny. To bude pochopitelně vyžadovat zavedení nových technologií pro efektivnější produkci z omezených ploch. Ve většině rozvinutých zemí se stále více objevuje potřeba zintenzívnit spojení pěstitelů s tržním řetězcem a vazby mezi výzkumem, rozšiřováním a pěstiteli. V rozvojových zemích vztahy mezi pěstiteli a trhem obvykle chybí a vazby mezi výzkumem, rozšiřováním a pěstiteli zejména pro převod technologií jsou často chabé.
15
Akr – stará polní plošná míra různé hodnoty, v Německu např. výmarský akr – 55,34 arů, saský akr – 28,5 anglosaský akr – 40,47 arů. 1 ar = 100m2. Zdroj: Všeobecná encyklopedie Universum, ODEON 2001
21
To je problém kvůli velkému množství drobných pěstitelů. Proto jsou zapotřebí nové přístupy k rozšiřujícím se technologiím.
2.2 Milníky obchodování ve WTO Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) s citlivou oblastí textilu a zemědělství vůbec nepočítala. Tyto problematiky byly zahrnuty až v posledním mnohostranném kole jednání v rámci GATT, tzv. Uruguayském kole (1986-1994). Principy dohody GATT, výsledky Uruguayského kola a Dohoda o zemědělství byly shrnuty v kapitole 1.2. V roce 1974 byla uzavřena Mnohostranná dohoda o vláknech (Multi-Fibre Agreement), umožňující zavádět ve vyspělých kvantitativní restrikce na dovoz textilu a oděvů z rozvojových zemí, které využívají levné a méně kvalifikované pracovní síly. (V této době sektor textilu a ošacení ještě nebyl zahrnut do Dohody GATT). Toto bylo v rozporu s jejími principy, ale rozvojové země si mohly zvolit buď vstoupit na trh vyspělých zemí za těchto podmínek nebo na něj nevstupovat. Z Uruguayského kola vzešla kromě Dohody o zemědělství i Dohoda o textilu a ošacení (Agreement on Clothing and Textile, ACT), jejímž cílem bylo v určených etapách odstranit kvantitativní omezení Mnohostranné dohody o vláknech. V každé etapě se do Dohody GATT včlenila část výrobků, na které se ACT vztahovala (v první etapě 16 % objemu dovozu, ve druhé 17 %, ve třetí 18 % a ve zbývající čtvrté dovážené položky celního sazebníku). Každá etapa zahrnovala povinně všechny čtyři skupiny zboží: česané a spředené výrobky, látky, zcela hotové textilní výrobky a ošacení. ACT umožňovala využití přechodného ochranného opatření proti vysokým objemům dovozu výrobků, které nepodléhají kvótám, ale nepatří do Dohody GATT.16 Tato Dohoda však byla k 1. 1. 2005 ukončena a textil a ošacení podléhají obecným pravidlům dohod o zboží. Na 4. Ministerské konferenci WTO v Doha v listopadu 2001 došlo k dohodě o novém vyjednávacím kole, označovaném jako „Rozvojová agenda z Doha“. Návazně na čl. 20 Dohody WTO o zemědělství se členové WTO zavázali, že povedou rozsáhlá vyjednávání s těmito cíli:
16
zlepšení přístupu na trh
snížení všech forem vývozních subvencí
Zdroj: Štěrbová, L.: Aktuální otázky vývoje Světové obchodní organizace, Praha: VŠE 2001, str. 16
22
podstatné snížení domácích podpor narušujících stejné soutěžní podmínky v rámci obchodu
speciální a diferencovaná vyjednávání ve prospěch rozvojových zemí jako integrální součást negociací
zohlednění neobchodních požadavků
Po přerušení 5. Ministerské konference v mexickém Cancúnu v září 2003 nebyly zaznamenány zřetelné výsledky. Jednání o zemědělství nebyla vůbec zahájena. Členové WTO se shodli (1. 7. 2004) na tzv. „rámcové dohodě.“ Tato dohoda upravuje jednotlivé podmínky pro všechny nové úmluvy včetně zemědělství. Ve smyslu rámcové dohody bylo cílem ženevských jednání co nejlépe připravit 6. Ministerskou konferenci WTO v Hong Kongu (13.–18. 12. 2005). Do 31. 7. 2005 měly být dosaženy ve WTO ve všech významných oblastech první aproximace dohod. Tento cíl splněn nebyl a v září 2005 byla zahájena rozsáhlá vyjednávání k rozpracování Ministerské deklarace pro konferenci v Hong Kongu. Cílem jednání v Hong Kongu bylo stanovit rámcový obsah tzv. modalit nových dohod WTO platných pro zemědělství a pro ostatní oblasti vyjednávání (průmyslové výrobky, pravidla obchodu se službami atd.). Modality jsou způsob, jakým bude obchod liberalizován, pro liberalizaci přístupu na trh to může být např. matematický vzorec, podle kterého se vypočítá snížení jednotlivých celních sazeb pro každou položku obchodu. V Hong Kongu však ke shodě o konkrétních závazcích v zemědělství ani v ostatních odvětvích nedošlo (modality, jak se původně plánovalo, nebyly dohodnuty), ale byl proveden rozpis dosažených výsledků vyjednávání z tzv.„červencového balíčku 2004“. Pro konferenci ministrů v Hong Kongu, zakončenou 18. 12. 2005, byla charakteristická obtížná jednání. Výsledek z Hong Kongu sice nepředstavuje velký průlom, lze jej však označit jako významný krok k oživení vyjednávání. V oblasti agrárního obchodu bylo dosaženo přijatelného výsledku. Klíčovou oblastí jednání o světovém obchodu byla otázka konkurenceschopnosti agrárního vývozu. V této oblasti byla a zůstává EU pod silným tlakem. V Hong Kongu byl dán také důležitý signál směrem k rozvojovým zemím. V rámci významné otázky související s rozšířením vývozních možností u bavlny bylo pro africké země (Čad, Burkina Faso, Benin, Mali) nalezeno řešení. Bylo dohodnuto odstranění vývozních podpor, kompletní otevření trhu pro vývozy z nejméně rozvinutých zemí a urychlené odstranění domácích podpor, které se po jednáních v Hong Kongu začaly postupně odstraňovat.
23
2.3 Mezinárodní organizace a dohody o bavlně Na území států největších producentů bavlny existuje bezpočet organizací, více či méně kooperujících. Většina z nich je sjednocena v rámci Mezinárodní asociace pro bavlnu (International Cotton Association, ICA), která působí již 160 let a má své sídlo ve Velké Británii. Mezi základními úkoly ICA patří ochrana zájmů producentů, konzumentů a obchodníků, snížení rizik při nákupu a prodeji bavlny a prosazování poctivých obchodních praktik a nedotknutelnosti smluvních ujednání po celém světě. Organizace předkládá a vylepšuje celosvětově uznávaná nestranná obchodní pravidla pro obchod s bavlnou a vede rozhodčí řízení v souladu s příslušnými orgány. Objemy obchodů s bavlnou podléhající pravidlům ICA se v posledních deseti letech významně zvýšily, většina obchodních smluv je sepisována a plněna v souladu s těmito pravidly. V případě rozepří, týkajících se pochyb o kvalitě či plnění kontraktu, postupují subjekty podle pokynů ICA. V současnosti organizace poskytuje služby po celém světě při nákupu, prodeji a pohybu surové bavlny producentům, obchodníkům a spotřebitelům. Hlavní cíle ICA jsou:
sloužit dlouhodobým zájmům zákazníků a prodejců surové bavlny
snižovat rizika, vztahující se k mezinárodnímu obchodu, zejména k předem stanoveným obchodům
podporovat poctivé obchodní praktiky a posvátnost smluvních ujednání
aktualizovat souhrn předpisů a pravidel, která jsou stejně spravedlivá jak pro prodejce, tak pro zákazníky, jejich psaná podoba je dostupná v mnoha jazycích
vytvořit dostupnou, snadno pochopitelnou formu mezinárodní smlouvy, vhodnou pro celosvětový férový obchod
poskytovat nestranné rozhodčí řízení pro urovnání sporů
publikovat volně dostupný seznam registrovaných firem v ICA
pořádat každoroční Mezinárodní seminář o obchodě s bavlnou pro nižší vedoucí pracovníky a na požádání uspořádat také semináře v zahraničí
zajistit laboratorní vybavení pro testovací činnosti
Kromě ICA existuje i Mezinárodní poradenský výbor pro bavlnu (International Cotton Advisory Committee, ICAC) pod záštitou OSN, zabývající se shromažďováním údajů o vývoji mezi producenty bavlny. Jedná se o oficiální forum pro mezinárodní diskuse o záležitostech spojených s hospodařením s bavlnou. Poprvé se uskutečnilo
24
roku 1940 ve Washingtonu. Organizace monitoruje produkci, obchod, spotřebu, zásoby a ceny bavlny a jiných vláken, publikuje statistiky a vede mezinárodní diskuse, týkající se zejména vývoje cen na trhu s bavlnou. Schází se nejméně jedenkrát ročně. Na problematiku obchodu se surovou bavlnou se vztahuje Dohoda WTO o zemědělství - látky a textil vůbec byly obsahem Dohody o textilu a ošacení, která však byla k 1. 1. 2005 ukončena (viz výše).
2.4 Hlavní aktéři na trhu a světová produkce bavlny Bavlna se vyrábí v mnoha zemích, ale z celých 90 % patří její světová produkce severní polokouli. Více než dvě třetiny z celkového množství pochází z rozvojových zemí. V období od roku 1960 až 2001 se produkce bavlny zdvojnásobila – z 10,2 na 20 milionů tun. Největší podíl na tomto růstu je připisován Číně a Indii. Jiné země, které významně zvýšily svoji produkci, jsou např. Turecko, Řecko a Pákistán. Přispěli však také někteří noví účastníci na trhu jako Austrálie nebo západní Afrika. Dominantními producenty v šedesátých letech byly Spojené státy a země bývalého SSSR ve střední Asii, které udržují výrobu na 3,5 a 1,5 milionech tun a svůj podíl snížily na polovinu. Některé země střední Ameriky, které produkovaly 250000 tun bavlny, nyní neprodukují téměř žádnou. Rovněž podíl východní Afriky výrazně poklesl během posledních 40 let. Současní největší producenti, Čína a Spojené státy, zahrnují každý okolo 20 % světového objemu bavlny. Následuje Indie s 12 %, Pákistán s 8 % a Uzbekistán s 5 %. Země západní Afriky, Turecko, Brazílie a Řecko se podílejí dohromady 18 %. Trend ve spotřebě bavlny primárně určuje rozsah textilního průmyslu velkých spotřebitelů. Čína pojala během posledních deseti let více než čtvrtinu ze světové produkce. Podíl dalších velkých producentů (a tudíž i spotřebitelů) jako Indie, Spojené státy a Turecko, společně s Čínou, činí tři čtvrtiny světové spotřeby. Indonésie, Thajsko a Taiwan zabíraly zhruba 7,2 % v roce 2002. Poptávka po bavlně se nezvyšuje příliš rychle. Za posledních 40 let rostla stejným tempem jako populace (1,8 % ročně), což ukazuje na stagnující spotřebu na hlavu. Zásoby se v minulosti pohybovaly od 20 do 50 % ze světové produkce a významně ovlivnily trh s bavlnou, hlavně proměnlivost cen v souvislosti se snížením stavu zásob v USA (1985) a Číně (1999). Třetina z celkové produkce se mezinárodně obchoduje. Čtyři velcí exportéři – Spojené státy, Uzbekistán, západní Afrika a Austrálie – zajišťují více než dvě třetiny
25
světových vývozů. Čtyři hlavní producenti, Čína, Indie, Pákistán a Turecko, bavlnu nevyváží a příležitostně ji dováží, aby doplnili potřebné množství pro textilní průmysl. Importy bavlny vykazují rovnoměrnější trend než exporty. Od roku 2000 až 2001 osm největších importérů (Indonésie, Indie, Mexiko, Thajsko, Turecko, Rusko, Itálie a Jižní Korea) zahrnovalo více než polovinu světových dovozů bavlny. S výjimkou Ruska (které do roku 1990 bylo považováno za hlavního producenta a z důvodu existujícího SSSR se importy ze zemí SNS nepočítaly do jeho zahraničního obchodu), je většina ostatních dovozců bavlny v současnosti chápána jako dodavatelé nově rozvinutých textilních průmyslů. Např. čtyři textilní výrobci východní Asie (Indonésie, Thajsko, Taiwan a Jižní Korea) představovali méně než 3 % světových importů v roce 1960 ve srovnání s 22 % v roce 2002.17 Graf 3. Produkce bavlny (mil. tun) podle zemí, 1980/81–2009/10
Zdroj: UNCTAD, podle: "Cotton: World Statistics - ICAC " (cit. 26. 5. 2008)
Graf 3 zobrazuje podíly výše uvedených hlavních producentů, v případě období 2008-2010 se jedná o predikce. Je zde vidět stabilní stoupající trend v množství vyprodukované bavlny, který vykazuje přibližně srovnatelný přírůstek u všech zemí. Produkce v příštím roce je odhadována na 24 milionů tun.
17
Zdroj: Global Agricultural Trade and Developing Countries, The World Bank 2005, str. 260 (platí pro všechna uvedená procenta)
26
2.5 Aktuální vývoj Trendem v produkci bavlny jsem se zabývala v předchozí kapitole, z grafu 3 je zřejmé, že od roku 2005 do roku 2010 se bude pohybovat okolo 24 milionů tun. Přejdu tedy ke světové spotřebě, jejíž vývoj ukážu na Grafu 4. Graf 4. Spotřeba bavlny (mil. tun) podle zemí, 1980/81-2009/10
Zdroj: UNCTAD, podle: "Cotton: World Statistics - ICAC " (cit. 26. 5. 2008)
Navzdory všeobecnému rozšíření umělých vláken v polovině minulého století je patrné, že spotřeba bavlny v textilním průmyslu neustále stoupá, byť jak již bylo uvedeno, jedná se o
přírůstek v poměru
s populačním růstem. Absolutní
předpokládaný objem dosáhne v příštím roce zhruba 26 milionů tun. Spotřeba bavlny se přesunuje do rozvojových zemí v Asii a v Africe, což je způsobeno rostoucí úrovní mezd v rozvinutých zemích. Náklady na pracovní sílu v textilním průmyslu tvoří jednu šestinu z celkových nákladů na výrobu a jejich růst způsobuje nižší konkurenceschopnost rozvinutých zemí. Rozdíly v cenách bavlny lze přičíst několika faktorům. Ceny se mění hlavně v závislosti na pěstované odrůdě a na kvalitě sklizené bavlny. Cenový mechanismus je dále ovlivněn podpůrnými vládními programy, zejména ve Spojených státech. Dotace v některých zemích přispěly k oddělenému formování cen. Např. v období 2001/02 byly ceny placené domácím farmářům o 90 % a v EU o 154 % vyšší než světové ceny. Na ceny bavlny mají pochopitelně vliv změny v poptávce a nabídce, které odráží změny ve vládních přístupech v zemích producentů, největší slovo má Čína.
27
Graf 5 zobrazuje srovnání cen bavlny a polyesteru v období 1965-2007. V současnosti se cena bavlny pohybuje okolo 75 centů za libru.
Graf 5. Ceny bavlny a polyesteru 1965-2007 120 Centů za libru
100 80 60 40 20
Ceny bavlny
20 07
20 04
20 01
19 98
19 95
19 92
19 89
19 86
19 83
19 80
19 77
19 74
19 71
19 68
19 65
0
Ceny polyesteru
Zdroj: http://usda.mannlib.cornell.edu/usda/ers/89004/Table12.xls (cit. 23. 4. 2008)
V roce 2003 byla na ministerské konferenci WTO v Cancúnu odstartována „iniciativa pro bavlnu“ („cotton initiative“) čtyřmi zeměmi západní a střední Afriky (Benin, Burkina Faso, Čad a Mali). Zastánci iniciativy požadují postupné odbourávání dotací do výroby a exportu bavlny v rozvinutých zemích a kompenzační mechanismus pro vyrovnání ztrát s tím spojených, hrozících nejméně rozvinutým zemím. Přestože se měl původní návrh vyvíjet odděleně, byly v září 2004 zahájeny diskuse o bavlně jako neoddělitelná součást mnohostranných jednání. Přesto zůstává bavlna částečně separována od zemědělských debat. Aby byl zajištěn „přiměřený výběr priorit v přístupu k bavlně nezávisle od iniciativ v zemědělství“18, dohodli se členové WTO v listopadu 2004 na založení podvýboru pod Výborem pro zemědělství, zabývajícím se jen problematikou bavlny. Ten vypracovává pravidelné zprávy o úspěších dosažených v tomto odvětví a obsahuje postupy, které ovlivňují a narušují obchod v oblasti přístupu na trh, domácích podpor a vývozní soutěže. Na ministerské konferenci v Hong Kongu bylo dohodnuto, že vývozní subvence, které tvoří pouze zlomek tržních deformací, budou sníženy v roce 2006, a rozvinuté země poskytnou bezcelní a nekvótní přístup na svůj trh nejméně rozvinutým zemím. Také domácí podpora by se měla výrazně snížit, avšak ministerské prohlášení nespecifikuje období implementace. Na žádost zemí C4 (Benin, Burkina Faso, Čad a Mali) byl zřízen nouzový fond, který kompenzuje ztráty ze snižujících se cen.
18
Zdroj: http://r0.unctad.org/infocomm/anglais/cotton/ecopolicies.htm (cit. 26..5. 2008)
28
3 Mezinárodní obchod kakaem 3.1 Charakteristika komodity a obchodu s kakaem Kakao zná lidstvo od pradávna. Už staří Olmékové a Mayové, žijící na území dnešního Mexika, jej považovali za „pokrm bohů“. Aztékové používali kakaové boby jako platidlo, ale také si z nich rádi dopřávali hořký „čokoládový“ nápoj. Kryštof Kolumbus spolu s Amerikou objevil i kakaové boby, které se však v Evropě nestaly příliš populárními. Až o zhruba 20 let později odhalil Hernando Cortes nápoj Aztéků a recept spolu s kakaovými boby poslal králi Karlu V. Španělé recept vylepšili ohřátím a přidáním cukru. Roku 1828 byl sestrojen lis na kakao, který umožnit oddělit kakaové máslo. Později, kolem roku 1879, Švýcaři vyrobili mléčnou čokoládu. Kakaovník je tropická rostlina, která se pěstuje v teplých a deštivých podnebích v úzkých pásech ne vzdálenějších 20 stupňů severně nebo jižně od rovníku. Ačkoliv snad nejznámější využití kakaa je v čokoládě, existují i další produkty z kakaových bobů: kakaový likér, kakaové máslo a kakaový prášek. Kakaový prášek se přidává do sušenek, zmrzliny, mléčných nápojů a koláčů pro svoji typickou chuť. Kromě svého tradičního využití pro výrobu čokolády je kakaové máslo třeba při zpracování tabákových výrobků, mýdel, kosmetiky, ale také v lidovém léčitelství. Kakaovník je strom menšího vzrůstu, obvykle 4 až 8 metrů vysoký, někdy však dosáhne až 10 metrů. Jeho plody (lusky) jsou 15 až 25 cm dlouhé. Každý lusk obsahuje mezi 30 až 40 semeny, která jsou po usušení a kvašení (fermentaci) známá jako kakaové boby. Existují tři odrůdy kakaovníku, nejznámější je Forastero, která pokrývá 90 % světové produkce kakaa. Rozlišujeme dva typy kakaových bobů. Více než 90 % tvoří tzv. „velkorozměrné kakao“ (bulk cocoa), které se pochází z Afriky a Brazílie. Jemné a vysoce kvalitní aromatické kakao má typickou vůni, vyhledávanou pro výrobu čokolády. Zahrnuje pouze 5 % světové produkce.19 Mezinárodní standardy pro kakao vyžadují pro obchodní účely kakaové boby zcela usušené, zkvašené a zbavené všech nežádoucích pachů. Měly by být očištěny od
19
Zdroj: http://www.unctad.org/infocomm/anglais/cocoa/characteristics.htm (cit. 26. 5. 2008)
29
hmyzu, poničených a spálených bobů a dalších nečistot a být zhruba ve stejné velikosti, nesmí se falšovat jejich hmotnost. Zpracování kakaa a výroba čokolády jsou dva odlišné procesy. Ačkoliv spolu souvisí, každý vyžaduje svůj specifický postup pro dosažení kýžených výsledků. Zpracování kakaa primárně zahrnuje přeměnu kakaových bobů v máslo, prášek a likér. Výroba čokolády tyto meziprodukty (máslo a likér) smísí s cukrem, mlékem a dalšími přísadami. Před zpracováním musí být kakaové boby očištěny od tzv. obplodí a pevné slupky. Boby zbavené slupky se upraží a vznikne pasta, známá jako kakaový likér. Likér je určen pro zpracování v kakaové máslo a rozmělní se do velmi malých částeček. Kakaový prášek se hlavně používá v pekařství a cukrářství. Proces lisování kakaa na máslo a prášek, včetně zlepšování barvy a zbavení nežádoucích pachů, byl vynalezen začátkem 19. století Nizozemcem Coeraadem Johannesem van Houten. Od této doby zůstal postup až na malá zlepšení v použité technologii prakticky stejný. Existují dva typy trhů pro kakao: reálný (aktuální) a termínový (lhůtový). Téměř všechno kakao pocházející ze zemí původu je prodáváno na reálném trhu. Reálný trh je typický pro trh s komoditami. Struktura a rozsah trhu se liší region od regionu v rámci jedné nebo více zemí, produkujících kakao. Mezi farmáři a exportéry jsou často ještě dva mezičlánky v podobě maloobchodníků a velkoobchodníků. Maloobchodníci nakupují kakaové boby přímo od farmářů a navštěvují jednoho po druhém. V druhé fázi prodají boby velkoobchodníkům, kteří je přeprodají exportérům. V jiném případě jsou kakaové boby prodávány přímo exportérům družstvy farmářů nebo je družstva sama vyváží. Když se kakaové boby dopraví do přístavu, jsou umístěny do skladišť, která se postupně naloďují na nákladní plavidla. Skladiště by měla být z cementu, s nehořlavou a neporušenou podlahou, kde se nemůže uschovat žádný hmyz. Podlaha by rovněž měla být vyvýšená, aby se zamezilo případnému vniknutí vody. Naloděné kakaové boby se přepravují buď v jutových pytlích nebo ve velkém jako volně ložený (nebalený) náklad. Druhá metoda byla oblíbená v minulých letech z důvodu nižších nákladů a dnes ji využívají větší producenti kakaa. Termínový obchody se používají kvůli možnému nepříznivému pohybu cen kakaa. Smlouva takového obchodu představuje závazek zajistit dodávku nebo dodat určité množství kakaových bobů o určité kvalitě, na předem určené místo a čas
30
v budoucnosti. Všechny smluvní lhůty jsou standardizované a předem dané. Z toho vyplývá, že termínový kontrakt lze pozměnit, až na dodací lhůtu.20
3.2 Milníky obchodování ve WTO Obchod kakaem se řídí Dohodou o zemědělství, o které bylo pojednáno výše. Stejně tak podléhá výsledkům prozatím dosažených v mnohostranných jednáních v oblasti zemědělství (viz kapitola 2.2). Kromě nich se řídí Mezinárodní dohodou o kakau v platném znění z roku 2001, která bude rozvedena v následující kapitole. Na tomto místě bych zmínila Generalized System of Preferences (GSP), který byl zaveden roku 1971 Evropským společenstvím, Spojenými státy a Japonskem. V jeho rámci importy hotových výrobků a polotovarů z rozvojových zemí podléhaly preferenčním celním sazbám, nižším než sazbám na dovozy z ostatních zemí, které spadaly pod „doložku nejvyšších výhod.“ Následná jednání vedla ke zdokonalování systému GSP a dalšímu snižování cel. Země africké, karibské a pacifické oblasti využívaly Dohody z Lomé (podepsána 1975) a aplikovaná cla na jejich vývozy výrobků z kakaa a čokolády byla od ES nulová. Spojené státy, podobně jako Japonsko, zavedly nulovou celní sazbu na všechny tyto produkty kromě kakaového prášku.21
3.3 Mezinárodní organizace a dohody o kakau Stejně jako pro oblast produkce a obchodu s cukrem a bavlnou, i pro kakao byla založena v rámci OSN mezinárodní organizace. Nazývá se Mezinárodní organizace pro kakao (International Cocoa Organization, ICCO), jejími členy jsou země produkující i spotřebovávající kakao. ICCO byla založena roku 1973 v Londýně za účelem naplňování cílů daných první Mezinárodní dohodou o kakau z roku 1972 (International Cocoa Agreement), která byla uzavřena na jednáních Mezinárodní konference o kakau OSN (United Nations International Cocoa Conference). Doposud bylo uzavřeno celkem šest dohod o kakau (v letech 1972, 1975, 1980, 1986, 1993 a 2001). Poslední byla dohodnuta v Ženevě a vstoupila v platnost k 1. 10. 2003. ICCO má 42 členů, 13 ze zemí vývozních, ze zemí dovozních 27 zemí EU, Švýcarsko a Rusko. Členské země reprezentují téměř 85 % světové produkce a více
20 21
Zdroj: http://www.icco.org/about/shipping.aspx (cit. 26. 5. 2008) Zdroj: Prospect for the world cocoa market until the year 2005, United Nations 1991, str. 80
31
než 60 % světové spotřeby kakaa. Všichni členové jsou zároveň členy Mezinárodní rady pro kakao (International Cocoa Council), nejvyššího orgánu organizace. Úkolem ICCO je směřovat k dosažení světově udržitelného hospodaření s kakaem. Hlavní cíl - koncept „udržitelnosti“ - zahrnuje sociální, ekonomickou a environmentální aspekty jak v produkci, tak ve spotřebě. Patří do něj problematika výše celních sazeb (na import kakaových bobů, kakaových polotovarů a čokolády), cla týkající se oblasti spotřeby a výroby, výše výrobních nákladů v jednotlivých zemích a regionech, poskytování informací o trhu farmářům a další aktivity. Mezi hlavní činnosti ICCO patří:
koordinace a racionalizace výrobních politik a programů v zemích producentů
rozvoj znalostí týkajících se zdrojů pro výrobu kakaa
shromažďování souboru informací o zdraví a nutričních hodnotách kakaa a čokolády
podpora konzumace kakaa a čokolády na nově vznikajících trzích
usilování o zvýšení transparentnosti trhu již od doby založení ICCO
sběr dat a publikace statistik o cenách, úrovních spotřeby, produkce, zásob atd.
Během posledního desetiletí organizace zahájila a dohlíží na množství projektů s důrazem na rozvoj výroby a obchodu s kakaem a na situaci příjmů drobných farmářů, na vyhovující pracovní podmínky. Projekty jsou financovány ze Společného fondu pro komodity (Common Fund for Commodities). Jak již bylo uvedeno, od založení Mezinárodní organizace pro kakao bylo uzavřeno celkem šest dohod. Mezinárodní dohoda o kakau z roku 2001 navazuje na dohodu z roku 1993 a spojuje zájmy exportérů i importérů kakaa. Dohoda si klade následující cíle:
napomáhat mezinárodní spolupráci v oblasti obchodování a hospodaření s kakaem
poskytovat pevné zázemí pro projednávání jakýchkoli otázek s kakaem souvisejících
přispívat k upevnění národních ekonomik kakaa v účastnických zemích, zejména pomocí vhodných projektů, s určením orgánů, zodpovídajících za financování a implementaci
napomáhat udržitelnému rozvoji trhu s kakaem ve všech účastnických zemích, v souladu s jejich zájmy, podpora výzkumu 32
zabezpečit transparentnost prostřednictvím shromažďování, analýzy a šíření statistických dat a uskutečňování nezbytných výzkumných činností
podporovat a stimulovat potřeby produkce čokoládových a kakaových výrobků s cílem zvýšení poptávky po kakau v těsné spolupráci se soukromým sektorem
pro dosažení uvedených cílů účastníci náležitě podporují aktivnější účast soukromého sektoru v činnosti ICCO Plněním, koordinací a zabezpečováním všech ustanovení této dohody je
zplnomocněn nejvyšší orgán ICCO – Mezinárodní rada pro kakao. Každá účastnická země má v Radě jednoho zástupce. Rada se schází jednou za půl roku a také rozhoduje spory, vznikající v souvislosti s plněním Dohody.
3.4 Hlavní aktéři na trhu a světová produkce kakaa Kakaovník se pěstuje zejména v západní Africe, Střední a Jižní Americe a Asii. Převážně je plodinou drobných zemědělců, více než 90 % ze světové produkce kakaa pochází z malých farem. V Asii a Africe pokrývají typické farmy jen dva až pět hektarů půdy. Co do rozsahu produkce lze jmenovat osm největších pěstitelů kakaovníku: Pobřeží slonoviny, Ghana, Indonésie, Nigérie, Kamerun, Brazílie, Ekvádor a Malajsie. Tyto země prezentují 90 % z celkové světové produkce, jak znázorňuje Graf 6. Graf 6. Podíl zemí na celkové produkci kakaových bobů, 2005/06
Zdroj: http://www.unctad.org/infocomm/anglais/cocoa/market.htm (cit. 26. 5. 2008)
33
Na začátku 70. let byla produkce kakaa koncentrována v Pobřeží slonoviny, Ghaně, Nigérii a Brazílii, ale v současnosti expanduje do oblasti Pacifiku, kde země jako např. Indonésie vykazují velký růst míry produkce. Graf 7 zobrazuje světovou produkci kakaových bobů v tis. tun. Je z něj patrné, že vedoucím producentem je Pobřeží slonoviny, které v období 2005/06 vyprodukovalo zhruba 1,3 mil. tun kakaových bobů. Podíl ostatních zemí je v ukázaných letech stabilní až na Malajsii, jejíž podíl se od počátku devadesátých let postupně snížil až k 1 %. Graf 7. Světová produkce kakaových bobů, v tis. tun, 1990-2006
Zdroj: http://www.unctad.org/infocomm/anglais/cocoa/market.htm (cit. 26. 5. 2008)
Vývoz bobů vytváří Pobřeží slonoviny 1/3 HDP, tato země sama vyprodukuje okolo 40 % a vyveze zhruba 48 % světového objemu. Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie a Kamerun společně pokrývají ¾ světového vývozu kakaových bobů. Podíl Indonésie na světové produkci narůstá a lze očekávat, že v budoucnosti předstihne Ghanu, která je v současnosti druhým největším producentem. Naopak propad až na 13. místo ve vývozu postihl Venezuelu, která po dvě stě let, až do roku 1810, byla největším producentem i exportérem a zajišťovala polovinu světové poptávky, v roce 1830 ji předstihl Kamerun. Nigérie zaujímá čtvrté místo s produkcí 366 tis. tun.22 22
Zdroj: Stritzková Petra: Světová produkce a světový trh kávy, čaje a kakaa, rok 2006, strana 46-48
34
Střední a Jižní Amerika je po Africe druhou nejvýznamnější oblastí pěstování kakaovníku, což zajišťují v největší míře země jako Mexiko, Kolumbie, Ekvádor a Brazílie. Brazílie obsazuje 5. místo ve světové produkci. V Asii dominují Indonésie a Malajsie. Hodnota světového obchodu s kakaovými boby činí ročně mezi 2,5 a 3,5 miliardami amerických dolarů. Největším exportéry, jak již bylo uvedeno, je Pobřeží slonoviny s 947 855 tunami, následuje Indonésie s vývozem o objemu 265 839 tun a Kamerun s 126 805 tunami. Uvedená čísla udává FAO pro rok 2003. V afrických a asijských státech není domácí poptávka příliš silná, většina produkce je vyvážena. Jinak tomu je v oblasti Střední a Jižní Ameriky, kde se naopak většina produkce spotřebuje a jen malá část jde na vývoz. Největším vývozcem je Kamerun, který exportuje zhruba 35 % své produkce. Ostatní se na vývozu podílí jen okolo 1 %, a to i včetně Brazílie, která se řadí mezi hlavní pěstitele. Kakaové boby nacházejí odbytiště zejména v Evropě a Spojených státech, přičemž Evropa importuje dvakrát až třikrát více kakaových bobů. Nejvíce je dováží Nizozemsko, Německo, Francie a Velká Británie. Zde je třeba dodat, že ti největší dovozci nemusí být zákonitě také největšími spotřebiteli. Boby firmy dovezou, zpracují a dále vyváží, jako je tomu např. v případě Nizozemska a Belgie. Dlouhodobě (za posledních 40 let) existuje častější převis nabídky nad poptávkou a produkce i poptávka kontinuálně rostou. Pokud se podíváme na největší spotřebitele kakaových produktů, jsou jimi Spojené státy, Německo a Francie.
3.5 Aktuální vývoj Předchozí kapitola seznamuje s hlavními pěstiteli, vývozci, dovozci a částečně se dotýká spotřeby. Jak již bylo uvedeno, hlavními kupujícími na trhu jsou firmy, kakaové boby dále zpracovávající. Ty potom svoji produkci z části vyváží a z části pokrývají domácí poptávku. Je několik nadnárodních firem, které dominují v oblasti zpracování kakaa a výroby čokolády. Graf 8 na následující straně představuje podíly největších spotřebitelů výrobků z kakaa a čokolády, které se skládají z čistých dovozů a vlastní spotřebované produkce. Největší spotřebitel, Spojené státy, zkonzumuje zhruba 1/3 kakaových a čokoládových výrobků, následuje Německo s 11,6% podílem a Francie s 10,3% podílem.
35
Graf 8. Podíly největších spotřebitelů, 2004/05
Zdroj: http://www.unctad.org/infocomm/anglais/cocoa/market.htm (cit. 26. 5. 2008)
Spotřeba kakaa vzrostla v období 2006/07 o 2,5 % oproti předchozímu roku na zhruba 3,8 mil. tun (produkce 2006/07 činila 3,4 mil. tun). Ceny kakaa reagují hlavně na stavy poptávky a nabídky. Světové ceny sledují dlouhodobý trend v souvislosti s cyklem kakaa, jenž se opakuje po dvaceti letech. Vrchol je charakterizován převahou nabídky, která se odrazí v poklesu a poté stagnaci cen. Nízké ceny, vzniklé nadprodukcí, mají negativní dopad na sklizeň a nutí farmáře přesunout své úsilí na pěstování perspektivnějších plodin, čímž se přebytek produkce sníží a dojde ke zvýšení světových cen. Dvě hlavní burzy kakaa jsou umístěny v Londýně a v New Yorku. Ke významnému zvýšení cen došlo v 70. letech, což povzbudilo produkci v zemích jako Malajsie nebo Indonésie. Od 80. let však ceny začaly postupně klesat a navzdory drobnému oživení v polovině 90. let zůstaly nízké ve srovnání s cenami, běžnými v 70. letech. Graf 9 zobrazuje vývoj cen za posledních zhruba 30 let. Vertikální osa je v měřítku tisíců tun, modrá křivka znázorňuje pohyb cen v amerických dolarech za tunu a růžová světovou produkci. Je zde dobře vidět náhlý vzestup cen v 70. letech a následný pokles v 80. letech. Pro období 2006/07 se ceny kakaa pohybovaly okolo 1854 USD za tunu a v současnosti vykazují klesající trend.
36
Graf 9. Světové ceny a produkce kakaa (od 1971/72 do 2005/06)
Zdroj: http://www.unctad.org/infocomm/anglais/cocoa/market.htm (cit. 26. 5. 2008)
Světové zásoby kakaových bobů činí 1,6 mil. tun pro období 2006/07, což je na úrovni asi 44 % původně předpokládané výše, protože z důvodu nepříznivých klimatických podmínek produkce poklesla.23 Současný trh s kakaem čelí dvěma aktuálním výzvám: uspokojit měnící se poptávku spotřebitelů a výrazně zvýšit příjmy chudých farmářů. Trend posledních dvou let vykazuje obrat od dříve velmi oblíbené čokolády s nízkým podílem kakaa k čokoládě s vysokým podílem, poptávka po kakau se tedy značně zvýšila. Jak už bylo uvedeno, 90–95 % farmářů jsou drobní pěstitelé. Podle odhadu sekretariátu ICCO připadá na hlavu ve většině farmářských rodin jen 2 USD na den, což je pod hranicí chudoby podle měřítka OSN.
23
Uvedené údaje pro období 2006/07 pochází z www.icco.org z roční zprávy 2006/07 (cit. 25. 5. 2008)
37
Závěr Cukr, bavlna i kakao jsou bezpochyby velmi důležité komodity, a to ze dvou hlavních hledisek. Zaprvé, všechny patří mezi důležité vývozní artikly méně vyspělých a těch nejchudších a jejich vývoz tvoří podstatnou část příjmů a HDP. V rozvojových zemích je cukr významným zdrojem energie pro chudé obyvatelstvo. Zadruhé, jedná se o komodity často spotřebovávané. Bez cukru jakožto přírodního sladidla si mnozí nedokáží svůj život představit, ačkoli moderní doba a stále oblíbenější zdravý styl života doporučuje se cukru raději vyhnout a používat med nebo umělá sladidla, která však zatěžují organismus chemickými látkami. Cukr slouží i k výrobě ethanolu a je součástí různých alkoholických nápojů. Meziprodukty při výrobě cukru jsou využity jako krmivo pro hospodářská zvířata. Bavlna je obvyklá surovina pro textilní průmysl. I přes velký rozmach umělých vláken neztratila své místo, např. z důvodu své ceny, která je nižší než cena polyesteru, nebo proto, že je prodyšná, příjemná na nošení a nevyvolává alergické reakce. I meziprodukty při výrobě bavlny lze zužitkovat – jako přírodní hnojiva, krmivo pro hospodářská zvířata a z oleje semen bavlníku se vyrábí margarín. Kakao sice svou důležitostí nepatří mezi nezbytné suroviny, ale poptávka po výrobcích z kakaa a čokolády stoupá. Zde se právě uplatňuje prvně jmenovaný důvod jeho důležitosti, tedy vývoz kakaových bobů jako zdroj příjmů. Ty tvoří např. v Pobřeží slonoviny 1/3 HDP. Trh cukru a bavlny je deformován stále ještě zcela neodstraněnými domácími subvencemi produkce, vývozními podporami a cly. Na cla byla v agrárním sektoru převedena podle Dohody o zemědělství všechna netarifní opatření a cla mají být podle stávajících mnohostranných jednání Agendy z Dauhá
dále snižována. Agenda
z Dauhá umožňuje odlišný přístup k méně rozvinutým zemím, kterým je ponechána delší doba implementace a nižší míra snižování cel a subvencí. Navíc existují preferenční režimy pro nejchudší země, např. GSP Generalized System of Preferences), nebo aktivita EbA (Everything but Arms) od Evropské unie. Pro cukr, bavlnu i kakao byly podepsány mezinárodní dohody, jejichž plnění a implementace se nachází v područí mezinárodních organizací (ISO, ICA a ICAC) pod záštitou OSN, jejichž cílem je stimulovat poptávku, zajistit prostředí pro férový obchod a mezinárodní forum, prohlubovat spolupráci členských zemí, monitorovat produkci, spotřebu, vývoj cen a světových zásob, shromažďovat data a dávat je
38
k dispozici, provádět statistiky a analýzy, pořádat pravidelné konference a semináře, zlepšovat postavení a příjmy farmářů, popř. vést rozhodčí řízení. Co se týče produkce cukru, největším producentem a zároveň exportérem je Brazílie, jejíž vývozy v současnosti stále rostou. Cukr dováží v největší míře Rusko a spotřebovává jej hlavně Indie. Silná subvence v sektoru cukru ve vyspělých zemích jako EU s Spojené státy způsobila nadprodukci a nekonkurenceschopnost na světových trzích. Situace je postupně zlepšována odstraňováním tržních deformací a celkovou liberalizací. Navzdory probíhajícím liberalizacím však zhruba 80 % světové produkce cukru a 60 % světového obchodu s cukrem probíhá na pozadí subvencovaných nebo chráněných cen. Pouze tři hlavní producenti (Austrálie, Brazílie a Kuba) obchodují bez podpor a protekcionismu. Největšími producenty bavlny současnosti jsou Čína a Spojené státy. Poptávka po bavlně stagnuje a roste zhruba stejným tempem jako populace. V oblasti exportu bavlny dominují Spojené státy a Uzbekistán. Spotřeba bavlny se přesouvá z důvodu rostoucích mzdových nákladů do Asie a Afriky, které jsou v tomto ohledu konkurenceschopnější. Čtyři členové WTO ze střední a západní Afriky nastartovaly v roce 2003 „iniciativu pro bavlnu“ a problematika bavlny byla včleněna do jednání WTO. Účastníci jednání se snaží dosáhnout redukce vývozních podpor a subvencí v sektoru bavlny v rozvinutých zemích a kompenzovat ztráty z redukce v zemích rozvojových. Největším pěstitelem a zároveň vývozcem kakaových bobů je již zmiňované Pobřeží slonoviny. V afrických a asijských státech není domácí poptávka příliš silná, většina produkce je vyvážena. Jinak tomu je v oblasti Střední a Jižní Ameriky, kde se naopak většina produkce spotřebuje a jen malá část jde na vývoz. Kakaové boby se nejvíce dováží do zemí EU a Spojených států, v některých zemí EU se pouze zpracují a dále vyváží, to však nemění nic na faktu, že EU a Spojené státy jsou největšími konzumenty kakaových a čokoládových výrobků. Spotřeba kakaa roste, ale ceny postupně klesají. Lze očekávat, že pro tento rok se ceny o něco zvýší, a to z důvodu nižší produkce v roce 2006/07, způsobené nepříznivými klimatickými podmínkami. Případné zvýšení by mělo být pouze krátkodobé, současný trend vykazuje zvyšující se poptávku po čokoládě s vysokým podílem kakaa, tedy rostoucí poptávku po kakau. Vyšší ceny v souvislosti s poptávkou a současnou nízkou produkcí budou motivovat farmáře více pěstovat, objemy produkce porostou a to ceny opět sníží.
39
Použitá literatura 1. THE WORLD BANK: Global Agricultural Trade and Developing Countries. The World Bank 2005, ISBN 0-8213-5485-X 2. EISA H. M., BARGHOUTI S., GILLHAM F., AL-SAFFY M. T.: Cotton Production Prospects for the Decade to 2005. The World Bank 1994, ISBN 0-8213-2715-1 3. OECD: Sugar Policy Reform in the European Union and in World Sugar Markets. OECD 2007, ISBN 978-92-64-04020-5 4. ŠTĚRBOVÁ L.: Aktuální otázky vývoje Světové obchodní organizace. Praha: VŠE 2001, ISBN 80-245-0210-0 5. UNCTAD: Studies in the processing, marketing and distributions of commodities. United Nations 1984 6. UNITED NATIONS: Prospect for the world cocoa market until the year 2005. United Nations 1991, ISBN 92-1-112295-3 7. PRKNA V.: Vývoj světové liberalizace obchodu zemědělskými výrobky. rok 2007 (bakalářská práce VŠE) 8. STRITZKOVÁ P.: Světová produkce a světový trh kávy, čaje a kakaa. rok 2006 (diplomová práce VŠE) 9. http://www.ica.org (21. 5. 2008) 10. http://www.icco.org (26. 5. 2008) 11. http://www.isosugar.org (28. 4. 2008) 12. http://www.fao.org (21. 5. 2008) 13. http://www.mze.cz (21. 5. 2008) 14. http://www.unctad.org (26. 5. 2008) 15. http://www.wto.org (22. 4. 2008) 16. http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pravni-prostredi-celni-problematika/ zemedelstvi-ve-wto/1000487/39077 (13. 3. 2008) 17. http://www.cdk.cz/pdf/eu/epp-ed-a-liberalizace-svetoveho-obchodu.pdf? PHPSESSID=e (29. 4. 2008) 18. http://www.ers.usda.gov/Briefing/Sugar/Data.htm (23. 4. 2008) 19. http://www.ers.usda.gov/Browse/Crops/ (26. 5. 2008)
40
20. http://www.mpo.cz/zprava8848.html (13. 3. 2008) 21. http://www.rozvojovka.cz/index.php?id=200&idart=28&idArt=28 (13. 3. 2008)
41
Seznam příloh 1. Příloha 1 (Zdroj obrazové přílohy : www.google.cz, obrázky jednotlivých plodin, cit. 5. 6. 2008.)
42
Příloha 1 1) Fotografie cukrové třtiny
2) Fotografie cukrové řepy
Dálkové studiumDálk ové studium
3) Fotografie bavlníku a bavlny
Dálkové
43
3) Fotografie kakaových lusků a bobů
4) Fotografie kakaového másla a kakaového likéru
44
