VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Politologie
Sociální vyloučení Romů v české společnosti (bakalářská práce)
Autor: Marie Forstová Vedoucí práce: doc. PhDr. Karel Müller, Ph.D. Rok: 2013
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.
V Praze dne
………………… podpis studenta
Poděkování: Tímto děkuji vedoucímu mé bakalářské práce doc. PhDr. Karlu Müllerovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za vřelou podporu.
KLÍČOVÁ SLOVA Sociální vyloučení, Romové, fungování sociální politiky a neziskových organizací
ABSTRAKT Práce pojednává o sociálním vyloučení Romů, jakožto o současném problému české společnosti. Snaží se uvést čtenáře do problematiky sociálního vyloučení, vytyčit důležité momenty v historii Romů na území české společnosti a nastínit fungování státu a neziskového sektoru k romské menšině. Dále si klade za cíl zjistit přístup k sociálnímu vyloučení jak ze strany minority, tak i z majoritní společnosti.
KEYWORDS Social exclusion, Roma people, functioning of social policy and non-profit organizations
ABSTRACT The thesis deals with social discrimination of Roma people, as the current problem of Czech society. It seeks to introduce readers to problems of social exclusion, sets important moments in the history of gypsies in Czech civilization and outlines the functioning of the state and the voluntary sector to the ethnic minority. Further, it aims
to determine access to
perspective, as well as from mainstream society.
social exclusion from minority
OBSAH Úvod .................................................................................................................................. 7 1
2
Úvod do problematiky sociálního vyloučení ............................................................ 9 1.1
Vnější příčiny ................................................................................................... 11
1.2
Vnitřní příčiny .................................................................................................. 12
1.3
Mechanismy sociálního vyloučení ................................................................... 12
1.4
Adaptace a zpětná vazba................................................................................... 15
Romové na území České republiky......................................................................... 16 2.1
Historie (do roku 1989) .................................................................................... 16
2.2
Současnost (od roku 1989) ............................................................................... 18
3
Fungování sociální politiky v této oblasti ............................................................... 20
4
Neziskový sektor ..................................................................................................... 22
5
4.1
Armáda spásy/AS ............................................................................................. 23
4.2
Člověk v tísni .................................................................................................... 23
4.3
Open Society Fund Praha ................................................................................. 24
Výzkum ................................................................................................................... 25 5.1
Cíl a metoda výzkumu ...................................................................................... 25
5.2
Výzkumný soubor a sběr dat ............................................................................ 25
5.3
Analýza výzkumu ............................................................................................. 26
5.4
Shrnutí a závěr výzkumu .................................................................................. 35
Závěr................................................................................................................................ 37 Seznam použité literatury ................................................................................................ 39 Seznam příloh.................................................................................................................. 42
Úvod Romové byli již od počátku své cesty z Indie, ke kterému pravděpodobně došlo mezi 3. – 9. (10.) století n. l, vnímáni většinovou společností jako podřadná rasa. Setkávali se s diskriminací založenou na předsudcích a kulturních odlišnostech [Horváthová 2002: 9-16]. Během svého putování dorazila část Romů i na území dnešní České republiky a dodnes představují poměrně početnou menšinu. Zlomem pro Romskou minoritu bylo období po komunistickém převratu, kdy byli komunistickou vládou oficiálně uznáni jako národnostní menšina. Během dlouholetého putování Evropou a míšení s okolními společnostmi za stavu, kdy neobývali po delší dobu určitou část země, bylo obtížné zachovat si všechny znaky vlastní identity. Po sametové revoluci na ně začal být vyvíjen větší tlak směrem k ekonomické samostatnosti a udržení vlastní odlišné identity a kultury bylo stále složitější. Tato zkušenost určitým způsobem předjímá současné výjimečné postavení Romů mezi ostatními minoritami na našem území. Vlivem několika faktorů, kterým se ve své práci věnuji, se někteří jedinci ocitají v bludném kruhu sociálního vyloučení. Pokud k tomuto problému dnešní společnosti nechceme být lhostejní, je jasné, že určitá forma integrace takto vyloučených občanů je žádoucí. Text pojednává o sociálním vyloučení Romů, jakožto o současném problému české společnosti. Snaží se uvést čtenáře do problematiky sociálního vyloučení, vytyčit důležité momenty v historii Romů na území české společnosti a nastínit fungování státu a neziskového sektoru k romské menšině. Dále si klade za cíl zjistit přístup k sociálnímu vyloučení jak ze strany minority, tak i z majoritní společnosti. Je si vůbec společnost vědoma onoho sociálního vyloučení nebo je to pouze pojem, který vytváří psychologickou dichotomii a označení „MY“ a „ONI“. Práce je dělena do pěti částí. První část se zabývá formulováním obecné definice sociálního vyloučení a souvisejících pojmů, příčin a důsledků. Stěžejní podkladem této části se staly dva zdroje. Prvním zdrojem je výzkum od společnosti Člověk v tísni, který se snaží uvést čtenáře do problematiky sociálního vyloučení. Druhý zdroj je od Petra Mareše s názvem Faktory sociálního vyloučení, který se zabývá jednotlivými dimenzemi, rozsahem a povahou sociálního vyloučení v České republice. V druhé části se budu věnovat historii romské menšiny v českých zemích a to především z hlediska jejich sociálního postavení. Historií Romů na našem území 7
se zabývá poměrně dost autorů, za velmi cenný zdroj této části jsem si vybrala Historický kalendář: Dějiny českých Romů v datech od Ctibora Nečase, ve kterém přehledně interpretuje sled historických událostí, který začíná první dostupnou zmínkou o Romech z 13. století a končí rokem 1997. Třetí část se věnuje fungování sociální politiky v oblasti sociálně vyloučených Romů. Je třeba si uvědomit, že ne vždy v české společnosti byly správně nastaveny podmínky pro fungování sociální politiky vůči menšinám. V současnosti probíhá tzv. Dekáda romské inkluze 2005 - 2015, jedná se o mezinárodní iniciativu, která dává jedinečnou šanci řešit situaci Romů v regionálním měřítku nejen v České republice ale i v zahraničí. Čtvrtá část se zabývá neziskovými organizacemi, které se snaží řešit otázku sociálně vyloučených skupin v české společnosti. Neziskových organizací, které se zabývají romskou menšinou, je velké množství, a proto zmíním pouze tři, a to ty které se komplexně na území České republiky snaží řešit romskou otázku. Účelem páté části je zjistit jaký přístup k sociálnímu vyloučení jak ze strany majoritní společnosti, tak ze strany minority převažuje. Pro porozumění tohoto přístupu jsem užila dotazníkové šetření. Celkem bylo nashromážděno 202 dotazníků, dotazovala jsem se osob obou pohlaví, všech věkových kategorií a osob s různě vysokým stupněm dosaženého vzdělání. Pro větší přehlednost jsou získané údaje uvedeny v tabulkách či grafech.
8
1
Úvod do problematiky sociálního vyloučení Pojem sociální vyloučení1 se začal užívat v 70. letech 20. století ve Francii,
kde se vztahoval k označení skupin obyvatel žijících na okraji společnosti, kteří byli odříznuti od pracovních příležitostí a zároveň od záchranné sítě státní sociální pomoci, a to především proto, aby zastoupil výraz chudoba, který poukazuje pouze na nedostatek hmotných zdrojů, ale dostatečně nezohledňuje důležité kritérium sociálních vztahů. V dnešní době tento pojem popisuje a objasňuje řadu souvislostí, co se týče sociální exkluze, nejedná se tedy jen o problémy související s nerovností a chudobou [Šišková 2001: 16-18]. Koncept sociální exkluze a s ním spojeny koncepty inkluze a koheze do značné míry ovlivňují ideologii i praxi sociální politiky v politickém diskurzu Evropské unie. Ideologie i praxe sociální politiky jednotlivých zemí jsou tím, ať už více či méně, ovlivněny také – včetně České republiky. Etablování těchto pojmů do politických diskurzů je známkou toho, že vedle vertikální nerovnosti, tj. rozdíly, podle nichž můžeme postavení odlišovat jako vyšší a nižší, horší či lepší, významnější či méně významné apod. v sociálně – strukturální dimenzi, je stále naléhavějším problém nerovnost horizontální, tj. rozdíly mezi skupinami lidí, které samy o sobě nevytvářejí sociální nerovnosti (např. rozdíly mezi generacemi, pohlavími, způsoby trávení volného času, …) [Machonin 2003: 205 – 207]. Přesun od pojmu chudoby k pojmu exkluze tedy není jen pouhou záměnou pojmů, ale představuje i záměnu předmětu zájmu. Mnoho autorů se zabývá sociálním vyloučením a čím dál více analýz přibývá na toto téma, a proto také existuje nespočet definic, avšak v podstatných znacích se většina z nich shoduje. Pojem sociální vyloučení je natolik prostý, že i neinformovaný člověk jistě vytuší správný význam. Zjednodušeně se dá říci, že se jedná o stav, kdy jedinec, rodina, domácnost, společenství nebo celá subpopulace, jsou „odříznuty“ od přístupu ke zdrojům, které jsou důležité k jejich začlenění se do společnosti, jsou vyloučeny z určitých sociálních vztahů a interakcí a z provozu sociálních institucí, které jsou přístupné většině společnosti [Hirt, Jakoubek 2006: 13].
1
V práci užíván pojem sociální exkluze jako synonymum.
9
Sociální vyloučení se týká jak jednotlivců, tak i celých skupin. Mezi skupiny, které se považují za ohrožené sociálním vyloučením, patří zvláště osamělí rodiče, mladí manželé s dětmi, dlouhodobě nemocní a zdravotně postižení, lidé v penzi a svébytnou kategorii pak tvoří etnické a další menšinové skupiny. V České republice je sociální vyloučení nejvíce spojováno právě s Romy [Jakoubek 2008: 914]. Jak jsem uvedla výše, mnoho autorů se zabývá tímto tématem, ale místo komplexnímu problému sociální exkluze a jeho stratifikačním příčinám, se ve většině prací objevují analýzy sociální segregace ať už uvnitř měst nebo v rámci nějakého jiného samosprávního celku. Přesto že pojmem sociální vyloučení je natolik doslovný a jistě každý vytušil ten správný význam, na povrch se dere řada otázek s tím spojena a to při nejmenším tyto: Jak vypadá proces sociálního vyloučení? Jaké jsou jeho příčiny? A jaké to má důsledky? Jak lze proti tomu „bojovat“? To už však i informovaný člověk může říct, že se jedná o začarovaný kruh, jelikož příčiny mohou být někdy důsledky a důsledky mohou být příčinami. Šimíková k této problematice uvádí, že lze hovořit o bludném kruhu sociálního vyloučení. Jde o to, že nejde o stav, který se v určitém okamžiku stabilizuje, ale o proces, který se může zmírňovat, anebo také prohlubovat. Jev, který je v jisté fázi tohoto procesu důsledkem předchozího souběhu událostí, se ve stejném okamžiku stává příčinou událostí navazujících [Šimíková 2005: 134-135]. Ve výzkumu Kdo drží černého Petra (2007) od společnosti Člověk v tísni je uvedeno jednoduché schéma, které znázorňuje toto komplexní téma. Pro ilustraci a pochopení souvislostí toto schéma uvádím a následně se jej budu snažit vysvětlit.
10
Obrázek č. 1: Schéma sociálního vyloučení
Zdroj: Výzkum od společnosti Člověk v tísni2
1.1
Vnější příčiny Vnější příčiny jsou nezávislé na jednání sociálně vyloučených nebo jejich
rozumění. Jedná se o společenské podmínky, které plynou z jednání a chování lidí, kterých se vyloučení netýká. Vyloučené osoby svým chováním jen ojediněle a jen v malé míře mohou ovlivnit tyto příčiny. Patří sem: • situace na trhu práce, • bytová politika státní správy a místní samosprávy, • sociální politika státu, • diskriminace či stigmatizace některých osob na základě charakteristik jako je rasa, etnicita, národnost či sociální status.3
2 3
BROŽ, Miroslav. Kdo drží Černého Petra. Praha: Člověk v tísni, 2007, s. 7. Tamtéž, s. 8.
11
Příklad ze vzdělávání4: základní školy nejsou schopny integrovat romské žáky.
1.2
Vnitřní příčiny Vnitřní příčiny jsou naopak v přímé vazbě s jednáním vyloučených osob. Ti
mohou vlastní situaci sociálního vyloučení způsobovat a ovlivňovat. Příčiny jsou ve většině případů dosti individuální a mohou být odrazem vnějších negativních vlivů, které jen prohlubují propast, ve které se nacházejí vyloučené osoby. Mezi tyto příčiny patří: ztráta pracovních návyků při dlouhodobé nezaměstnanosti, dlouhodobá neschopnost hospodařit s penězi a dostát svým finančním závazkům, orientace na okamžité uspokojení potřeb vyplývající z dlouhodobé frustrace, apatie a nízká motivace k řešení vlastních problémů, apod.5
Příklad: jelikož základní školy nejsou uzpůsobeny žákům z romských rodin, studují romské děti ve zvláštních školách. Tím pádem nezískávají potřebnou kvalifikaci, která by jim zaručila úspěch na trhu práce, a tak se stávají závislými na sociálních dávkách státu [Moravec 2006: 57 - 59].
1.3
Mechanismy sociálního vyloučení Mluvíme-li o vyloučení je zapotřebí vymezit z jakého proudu vývoje
společnosti, ať už jednotlivci či skupiny, jsou vyřazeny. Všechny dimenze jsou navzájem propojené a ovlivňují se. Vyloučení z jedné oblasti života často vede k vyloučení i v dalších oblastech. Dimenze sociálního vyloučení a jeho projevy Mareš (2006) rozděluje následovně:
4 5
•
prostorové vyloučení
•
ekonomické vyloučení
•
kulturní vyloučení
Dále jen příklad. Příklady budou uváděny z prostředí české společnosti. BROŽ, Miroslav. Kdo drží Černého Petra. Praha: Člověk v tísni, 2007, s.9.
12
•
sociální vyloučení
•
symbolické vyloučení.
Prostorové vyloučení Prostorové vyloučení je nejviditelnější dimenzí sociální exkluze. Překážka fyzického charakteru nebo umístění lokality distancované od zbytku společnosti, totiž vzbuzuje dojem oddělenosti vyloučené lokality. Nemusí však být vždy nedobrovolné, může se také jednat o svobodné rozhodnutí jedince žít mimo dosah majoritní společnosti. Je to nejen důsledek, ale také příčina, která vede k prohlubování sociální exkluze. Jedná se o formu sociálního vyloučení, která úzce souvisí s vyloučením ekonomickým. V sociálně vyloučených lokalitách, myšleno především části města, seskupení domů nebo jeden bytový dům, žije větší počet domácností s nižšími příjmy a to mimo život ostatního obyvatelstva. Tyto lokality, často označovaných jako ghetta či (chudinské, etnické) enklávy, se vyznačují nízkou kvalitou života obyvatel žijících vně [Brož 2007: 10 -11].
Ekonomické vyloučení Ekonomické vyloučení na sebe poutá největší pozornost, jelikož se jedná o omezení ba dokonce znepřístupnění k finančním zdrojům. Vyloučení z trhu práce6, s tím spojena dlouhodobá nezaměstnanost, nízký příjem, chudoba a následné vyloučení ze životního standardu obvyklého ve společnosti včetně nemožnosti seberealizace jsou hlavními formami tohoto vyloučení [Mareš 2006: 22]. Orientování na černou ekonomikou, černý trh práce a závislost na sociálních dávkách jsou fenomény, které jsou jen adaptací na ekonomické vyloučení. Tyto skutečnosti a mnohé jiné mohou mít různé příčiny. Jde například o vysoké zadlužení a ztrátu pracovních návyků, což je označováno jako vnitřní příčina sociálního vyloučení, a také o diskriminaci nebo nedostatek nabízeních pracovních pozic, což jsou příčiny vnější.
6
Myšleno primární i sekundární trh.
13
Kulturní vyloučení Jedná se o odepření práva participovat se na kultuře společnosti – sdílet její kulturní kapitál, vzdělanost, hodnoty. Omezení přístupu k těmto hodnotám je kombinací vnějších a vnitřních vlivů. Významným jevem, který je způsobem kombinací vnějších a vnitřních příčin sociálního vyloučení, je omezený přístup ke vzdělávání. Mezi vnější příčiny tohoto jevu patří například více než časté přesouvání romských dětí ze škol základních na školy zvláštní či speciální, kde tyto problémové děti nemají možnost (ať už kvalitativně, či kvantitativně) získat takové vzdělání, jako jejich vrstevníci na základních školách. Příkladem vnitřní příčiny omezeného přístupu ke vzdělání je nedostatečná rodinná podpora a s tím související zřejmě nižší vzdělání rodinných příslušníků, zejména rodičů, kteří nerozumí spojitostem týkajících se vzdělání a životních cest a možných úspěchů svých dětí. Takoví rodiče pak nejsou schopni své potomky přesvědčit a vysvětlit jim, proč je pro ně dobré mít dobrý prospěch a do školy vůbec chodit.
Sociální vyloučení Obdobně jako v případě kulturního vyloučení se jedná o odepření sdílet sociální kapitál společnosti. Sociální vyloučení brání lidem sdílet určité sociální statusy či „sociální instituce a participovat na sociálních, ekonomických, politických a kulturních systémech, které podmiňují sociální integraci jedince do společnosti a na společenských aktivitách, popřípadě představuje určitou formu jejich sociální izolace.7“
Symbolické vyloučení V rovině hodnot a specifických znaků mohou být jedinci či skupiny do značné míry také vyloučeny většinovou společností. V oblasti symbolů, významů a charakteristik je také možno nalézt jev sociálního vyloučení. Existují zvláštní charakteristická označení, kterými jsou většinovou společností označováni určití
7
MAREŠ, Petr. Faktory sociálního vyloučení. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2006, s. 22.
14
lidé. Říká se jim nepřizpůsobiví, neplatící, parazitující na dávkách a používají se i ostřejší výrazy. Tato označení nemusí být nutně odpovídající skutečnosti, nemusí být pravdivá, ale neustálým opakováním se ve svých důsledcích pravdivými stanou, neboť kvůli jeho označení je s člověkem právě tak zacházeno. Symbolickým vyloučením rozumíme také stigmatizaci jedinců či sociálních skupin a jejich vyčleňování z hlavního proudu společnosti na základě sociálního statusu jedince či etnicity [Šimíková 2005: 13].
1.4
Adaptace a zpětná vazba Adaptace neboli jevy, které jsou specifické pro jednání nebo rozumění
sociálně vyloučených a které jsou zároveň reakcí nebo adaptací na výše zmíněné vnější vlivy. Adaptace na podmínky, ve kterých sociálně vyloučení žijí, je dále předávána socializací. Mezi její součásti patří jednání, postoje, způsoby řešení problémů, normy, instituce a také sociální vztahy.
Příklad: romští rodiče se adaptují na situaci, že jejich děti studují ve zvláštních školách, myslí si, že ji nemohou změnit. Neaspirují na vzdělání v normálních základních školách, vzdělání ve zvláštních školách je pro ně dostupnější. Sociální vzestup je pro ně, kvůli diskriminaci, téměř nemožný. Ti Romové, kteří dosáhli úspěchu, ho většinou nedosáhli pilným vzděláváním a následně kariérou, ale např. obchodem s drogami [Moravec 2006: 57 - 59].
Způsoby adaptace zpětně ovlivňují či vytvářejí nové příčiny sociálního vyloučení. Sociální exkluzi lze tudíž chápat jako cyklický a dynamický proces [Brož 2007: 15].
15
2
Romové na území České republiky Historie Romů, díky absenci vlastně psaných dějin, je na území České
republiky dosti neurčitá. Kapitola O Kartasiech pohanských z kroniky Dalimila je často uváděna jako první nepodložená zmínka na našem území. Vladislav Vančura v Obrazech z dějin národa českého se domnívá o tom, že Romové byli tureckými vyzvědači, kterým bylo dáno jméno kartasi a to jest cikáni. Ale zda se skutečně jednalo o Romy nebo to bylo zbožné přání romistů, zůstává dodnes otevřenou otázkou. Další diskutabilní údaj pochází z Popravčí knihy pánů z Rožmberka, ve které jeden z vyslýchaných loupežníků uvedl, že spoluviníkem je i „Cikán, černý, Ondřejóv pacholek.“ Ale neví se, zda se jednalo pouze o přezdívku nebo vlastní jméno. Poslední zmínka o Romech na našem území pochází z kroniky, která je obsažena v Palackého Starých letopisů českých, kde stojí: „toho léta vláčili se Cikáni po České zemi a lidi mámili“ [Nečas 2008: 20-22].
2.1
Historie (do roku 1989) Jak je uvedeno výše, historie Romů není zcela jasná, a proto za první
bezpečnou zmínku o Romech na našem území se datuje rok 1417, kde se Romové přechodně objevili na území Prahy, Znojma a Chebu. Od poloviny 16. století začala katolická církev upozorňovat na chování Romů. To se prý příliš neshodovalo s chováním ostatních poutníků a už vůbec ne s křesťanstvím. Období střídání „zlatého věku“ a nedůvěry přerostlo v té době k otevřené represi. Poněkud vstřícnější postoj vůči této minoritě zaujímala Marie Terezie a poté i její syn, císař Josef II., neboť po dlouhých staletích se s Romy poprvé počítalo jako se skutečnými obyvateli. Avšak i v té době docházelo k bezdůvodnému osočování a napadání Romů [Říčan 2000: 33-38]. Za první republiky byli Romové uznáni za svébytnou národnostní menšinu, Československo stále vůči nim uplatňovalo zákon o potulce z roku 1885. Snaha o 16
asimilaci se projevila ještě během první republiky, kdy se romská otázka řešila zákonnými opatřeními, příkladem může být zákon č.117/27 Sb. z 15. 7. 1927 o potulných cikánech8. Už z názvu je znát, že se zákon měl týkat kočovných Romů, kteří
sebou
nesli
mnoho
společenských
problémů.9
Zákon
vycházel
z Francouzského a Bavorského zákona o kočovnících a zahalečích. Ve své době byl považován
za
nejdůslednější
a
byl
dáván
za
vzor
na
mezinárodních
kriminalistických konferencích věnovaných této otázce. Následně byly všem cikánům, polo usedlým10 i usedlým, vydány cikánské legitimace obsahující popis osoby, osobní údaje a otisky prstů. V tehdejším Československu žilo cca. 70 000100 000 Romů, z toho drtivá většina na Slovensku. Moravští a Slezští Romové žili v té době většinou usazeně v osadách, zabývali se drobným obchodem, tradičními řemesly a podomním obchodem. Naopak v Čechách Romové většinou kočují, převládají hudebníci a nádenické práce [Portál muzea romské kultury (online)]. Počet Romů se koncem 30. let zvyšoval, řada rodin se na území Československa přesouvalo z nacistického Německa a okupovaného Rakouska. V roce 1939 došlo k okupaci našeho území a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Ještě téhož roku bylo vyhlášeno Protektorátním Ministerstvem vnitra trvalé usídlení kočujících osob. Ti z nich, kteří se nepodřídili nařízení, byli umístěný do kárných táborů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu.11 Kárné tábory byly zprvu určeny jen pro dospělé muže, kteří si zde odpykávali trest prací a později byli propuštěni. V roce 1942 však na místo kárného pracovního tábora vznikl „cikánský tábor“, kteří byl určen nejen mužům, ale celým rodinám včetně dětí. Tyto tábory měli sloužit jen jako místo ke koncentraci Romů, kteří měli být později odsunuty do vyhlazovacího tábora. Od jara 1943 do července 1944 byla většina Romů deportována do koncentračních táborů a tzv. Cikánské tábory mohly být zrušeny. České území bylo po válce prakticky bez Romů [Horváthová 2002: 46-47]. Od konce války k nám Romové přicházeli ze Slovenska. Po roce 1945 se o samovolnou migraci nejednalo, přesuny byly plánované, byla potřebná pracovní síla pro obnovu válkou zničeného průmyslu. Na druhé straně i Romům se skýtala lepší příležitost bydlení než jejich původní obydlí v osadách. 8
Slovo „cikán” v té době nebylo vnímáno nijak pejorativně. Mezi cikány nebyli řazeni jen etničtí Romové, ale do takto označené skupiny byli zařazeni i lidé, kteří žili podobným způsobem života, např. lidé bez stálého doma, tuláci, zloději a dále lidé, kteří nechtěli pracovat. 9 Např. Těžko identifikovatelnou kriminalitu díky jejich kočovnému životu. 10 Ti, kteří během sezony cestovali za prací, ale v průběhu zimy se zdržovali na stálém místě. 11 Pouze jednu pětinu z celkového počtu osob zde internovaných tvořili Romové.
17
Poté, co se u nás chopila moci Komunistická strana Československa (KSČ), došlo k mnohým změnám. Základní doktrína komunistického režimu ohledně Romů zněla: „Dojde-li k vyrovnání životní úrovně Romů s průměrnou životní úrovní ostatních, bude odstraněna příčina jejich odlišnosti.12“ V roce 1952 byl přijat osmibodový program převýchovy Romů (příloha č. 1) [Šotolová 2000: 27]. Snaha o asimilaci a integraci Romů byla zjevná, romské obyvatelstvo nesmělo být nadále diskriminováno a opomíjeno. Dalším krokem tehdejší vlády bylo rozptýlení Romů mezi ostatní obyvatelstvo, aby došlo k potlačení specifických etnických projevů. Romům byly přidělovány byty, museli povinně pracovat pod hrozbou odnětí svobody, byla zavedena povinná zdravotní prevence a děti musely docházet do škol. Životní úroveň Romů se progresivně zvýšila [Frištenská 1997: 35-37]. Koncem šedesátých let vytvořili romští představitele vlastní organizaci – Svaz Cikánů – Romů, tím chtěli přímo přispívat k řešení romské otázky. Svaz měl fungovat na principech rovnoprávného a bezkonfliktního soužití romské minority s většinou společností, uznání Romů za národnostní menšinu a s tím respektování práv, které se k tomuto statusu vázala. Takovýto způsob asimilace však byl pro KSČ nepřijatelný a tak svaz byl roku 1973 zrušen [Horváthová 2002: 53]. Do roku 1989 Romové jako svébytná etnická skupina nebyla nikdy uznána, majoritní společnost jí považovala prakticky jen za sociálně retardovanou skupinu, kterou je zapotřebí převychovat dle vzoru většiny.
2.2
Současnost (od roku 1989) S příchodem změn, jež přinesl rok 1989, ministerstvo vnitra registrovalo
desítky romských občanských sdružení zaměřených především na vzdělání a kulturu. Důvodem bylo to, že Romové byli náhle připraveni o své dřívější jistoty. S přechodem k tržní ekonomice se často nekvalifikovaní Romové znovu dostávají na úplný
okraj
společnosti.
Nezaměstnanost
Romů
dosahuje
díky
jejich
nedostatečnému vzdělání, ale i díky skrytému rasismu až 75%. Prioritou mnoha romských i neromských, vládních i nevládních organizací se proto stává otázka vzdělávání. Většina učitelů ve školách o Romech, jejich historii a kultuře dodnes 12
FRIŠTENSKÁ, Hana. Romové a státní politika. In Romové - reflexe problému : Soubor textů k romské problematice. Praha : SOFIS, 1997. s. 35.
18
nic neví, o žácích ani nemluvě. Romské děti se o sobě ve škole nic nedozvědí a školní docházku tráví studiem věcí, které jsou jim na míru vzdáleny. Upouštění od donucovacích opatření ve školství a ve zdravotnictví (viz výše) vedlo k záškoláctví Romů a k zhoršení zdravotního stavu romské populace. Rozvíjející se trh s byty postupně vytlačuje romské nájemníky do horších bytů, v méně vyhledávaných lokalitách, což vede ke vzniku dalších romských ghett. Žití ze státních podpor se stává životním stylem celých romských generací [Frištenská 1997: 37-38]. Důvod, proč je u nás za nejvíce sociálně vyloučenou skupinu vnímána právě ta romská, je následující „Žádná jiná etnická, ale ani sociální skupina nevykazuje tak nízkou úroveň vzdělanosti a kvalifikovanosti, není tak ohrožená sociálním propadem, nezaměstnaností a kriminalitou. Všechna negativa ve společnosti (…) ohrožují romskou komunitu více a rychleji než ostatní obyvatelstvo.13“
13
FRIŠTENSKÁ, Hana. Romové a státní politika. In Romové - reflexe problému : Soubor textů k romské problematice. Praha : SOFIS, 1997. s. 34.
19
3
Fungování sociální politiky v této oblasti V roce 1997 vznikla Rada vlády pro záležitosti romské komunity v reakci na
odliv Romů do Kanady za lepšími životními podmínkami. Rada přerozděluje okolo 30 milionů korun ročně. Má napomáhat integraci romské komunity do společnosti. Situace se ale zhoršila poté, co byly zrušeny okresy. Do té doby měl každý okres svého romského poradce a vláda řešila romskou otázku jejich prostřednictvím. Ale jakmile byly okresy zrušeny, romští poradci byli propuštěni. Obce tedy začaly řešit romskou otázku samy. Že se jim to moc nepovedlo, je vidět na příkladu Chomutova či Litvínova. Trend byl všude stejný: rozprodat bytový fond bez ponechání si sociálních bytů a sestěhovat problémové lidi na jedno místo. Výsledkem jsou stovky ghett po celé zemi. Problém řeší i některé soukromé (např. Člověk v tísni takzvanými Programy sociální integrace nebo terénními programy v sociálně vyloučených lokalitách) nebo romské organizace. [Marada 2006: 117 - 130] Kancelář Rady vlády pro záležitosti romské menšiny každoročně vypracovává Zprávu o stavu romských komunit v České republice a Zprávu o naplňování Dekády romské inkluze 2005 – 2015. Mezi její hlavní oblasti zájmu patří: rozvoj a podpora romské kultury a jazyka, vzdělávání, zaměstnanost, bydlení, zdraví, sociální vyloučení a bezpečnost [Zpráva o stavu romských komunit (online) 2010: 2]. Současně probíhá Dekáda Romské inkluze 2005-201514 vydaná právě Radou vlády ČR pro záležitosti romské komunity. „Dekáda je mezinárodní iniciativa dvanácti států, která probíhá od roku 2005 do roku 2015.15“ Státy se v ní zavazují řešit situaci romských komunit (jejich chudobu, diskriminaci a vyloučení) v regionálním měřítku, přičemž se předpokládá aktivní zapojení samotných Romů. Dekáda posiluje a doplňuje národní strategie pro integraci romských komunit. Aktivity Dekády jsou financované ze státního rozpočtu. Jejich cílem je „zlepšení životní situace Romů, a to především v oblasti vzdělání, bydlení, zdraví a zaměstnanosti.16“ K dosažení těchto plánů státy (konkrétně Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity ve spolupráci se zástupci MŠMT, MPSV, MZ) 14
Dále jen Dekáda. kancelář Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity. Dekáda romské inkluze 2005-2015. Praha : Úřad vlády ČR, 2005. s 5. 16 kancelář Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity. Dekáda romské inkluze 2005-2015. Praha : Úřad vlády ČR, 2005. s 6. 15
20
vytvořili národní akční plány, jejichž naplňování je monitorováno. Kromě čtyř prioritních oblastí se pak akční plány zabývají diskriminací, genderem a chudobou. V rámci vzdělávání je kladen důraz na opatření směřující k plnému začlenění romských žáků do vzdělávacího procesu (i mateřských škol) tj. do hlavního vzdělávacího proudu a zvýšení způsobilosti učitelů v oblasti multikulturního vzdělávání. V oblasti zaměstnanosti se akční plán soustřeďuje na konkrétní opatření směřující k zvýšení zaměstnatelnosti nezaměstnaných Romů. V oblasti bydlení je hlavním cílem zabránění další bytové segregaci, zlepšení situace v existujících segregovaných romských lokalitách (ghettech) a zjednodušení přístupu k bydlení pro sociálně slabé Romy. V oblasti zdraví se akční plán zaměřuje na zavedení sociálních pracovníků na krajích a obcích. Ve všech oblastech je společným záměrem dosažení rovného přístupu [Dekáda 2005: 6 -16]. Jak lze bojovat proti sociální exkluzi Romů? Integraci romské populace do majoritní společnost lze dosáhnout vstřícnějším systémem vzdělávání, efektivnější sociální politikou zaměstnanosti, nižšími přídavky na děti a nižší sociální podporou v nezaměstnanosti. Dále pak lepší kooperací s výchovnými organizacemi ve sféře rodinné politiky nebo vytvářením a podporou speciálních institucí zabývajících se komunikací s romským etnikem. Důležité je i vytvoření kontranálepek, které by snížily moc původní etiketizace, a odstranily tak předsudky společnosti a diskriminaci. Jako kontranálepky například můžou posloužit pozitivní vzory soužití mezi Romy a majoritou, pracovití Romové atd. Cílem veřejné politiky by mělo být vytvoření, udržení a rozvíjení co nejefektivnějších institucí, přístupů a metod pro snižování bariér, které sociálně vyloučeným Romům v úspěchu generaci po generaci brání nebo snižují motivaci o úspěch usilovat. Protože některé bariéry jsou obsaženy i v samotné subkultuře sociálně vyloučených a v kultuře společnosti, která je vylučuje, bude úspěch takových postupů vždy jen částečný, a realistickým cílem tak může být nanejvýš samotný proces, nikoliv však, domnívám se, nějaké jeho definitivní vyústění [Moravec 2006: 68-69].
21
4
Neziskový sektor Role neziskových organizací má velice specifickou povahu, přestože
existuje mnoho způsobu jak zajistit přísun peněz do tohoto sektoru17, financování je velice nejisté. Neziskové organizace jsou poměrně důležitým hráčem při integraci Romů v české společnosti. Práce nesoucí název Integrace Romů od Pavla Navrátila z roku 2002 byla sice prvotně zaměřena na zjištění stavu romské menšiny, ale mimo jiné také zkoumala důvěryhodnost a postoje jednotlivých klientů vůči „činitelům“, kteří se zabývají romskými zájmy v místě, kde bydlí. Výsledek nebyl nijak ohromující, na prvních místech stály organizace, s nimiž přicházejí Romové často do styku a s kterými řeší každodenní problémy18 na druhou stranu, se ale ukázalo, že více Romů důvěřuje spíš romských i neromským neziskovým organizacím, nežli vládě nebo romským politickým stranám. Jednou z mezinárodně uznávaných definic neziskových organizací, je definice amerických profesorů Salamona a Anheiera. Oba autoři chápou pod tím pojmem soubor organizací, existujících ve státní sféře, které slouží veřejným zájmům. Neziskové organizace by podle nich měly mít tyto společné vlastnosti: • institucionalizované • soukromé • neziskové • samosprávné a nezávislé • dobrovolné [Salomon, Anheier, 1997 cit. podle Škarabelová, 2002: 24]. Existuje velké množství neziskových organizací, budu se však věnovat pouze třem z nich a to těm, které považuji za nejběžnější a o kterých se domnívám, že se velká většina z nich právě zabývá romskou minoritou a její integrací do většinové společnosti.
17
Např. z rozpočtu obcí, ze státních dotací, ze zahraničních a vnitrostátních fondů, ze státních dotací, z příspěvků Evropské unie, z darů jednotlivců či společností, sbírky, atd. 18 Odbory sociální péče o rodinu a dítě, zástupci z řad Romů, místní úřady a zastupitelstvo, úřad práce, atd.
22
4.1
Armáda spásy Občanské sdružení19 Armáda spásy je mezinárodní křesťanská organizace
působící na českém území od roku 1919. Tato organizace se zabývá otázkou etnických menšin a poskytuje komplex sociálních služeb prostřednictvím tzv. sborů a komunitních center. Komunitní centra poskytují: sociálně – právní konzultace, základní sociální služby, snaží se překonávat sociálně, kulturní a etnické bariéry mezi lidmi a pružně reagovat na aktuální sociální problémy v oblastech se silnou romskou populací. Armáda spásy skrz nízkoprahové centrum poskytuje také služby dětem a mládeži, které jsou ohroženy nežádoucími sociálními vlivy. Jedná se především o přípravu dětí z vyloučených lokalit na školní výuku, možné způsoby trávení volného času a základy počítačových dovedností. Hlavním cílem je zlepšení kvality života lidí, kteří patří do skupiny etnických minorit a propojování vzájemných možností s majoritní společností [Portál Armáda spásy (online)].
4.2
Člověk v tísni Pracovníci obecně prospěšné společnosti20 Člověk v tísni v roce 1999 přišli
s nabídkou sociálního poradenství, jehož hlavním smyslem je pomoci lidem ze sociálně vyloučených lokalit. Sociální poradenství se postupem času rozšiřovalo a v roce 2006 vznikly Programy sociální integrace (PSI). Činnost pracovníků PSI lze rozdělit do následujících etap: „Zpočátku se snaží zabránit pokračujícímu sociálnímu propadu jednotlivce či celé rodiny. Po stabilizaci situace je dalším úkolem nalezení řešení problémů, které sociální pád zapříčinily. Konečnou metou je pak dosažení stavu, kdy klient získá dostatečné kompetence, které mu v budoucnu umožní své problémy řešit již bez pomoci sociálního pracovníka. Veškerá činnost proto probíhá za aktivní účasti klienta, s jeho plným vědomím a souhlasem.21“
19
Vymezeno zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Obecně prospěšné společnosti jsou upraveny zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. 21 Sociální integrace. In: Člověk v tísni [online]. © 2013 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialni-prace 20
23
Mezi nejzásadnější témata podle PSI patří vzdělání, bez kterého není úniku ze sociálně vyloučených lokalit a bez kterého se jen stěží uplatňuje na trhu práce, dále se pracovníci PSI zabývají komplexní sociální poradenství, díky němuž se snaží eliminovat negativní dopady života v sociálně vyloučených lokalitách, což souvisí především s bydlením, nezaměstnaností a zadlužeností [Portál Člověk v tísni (online)].
4.3
Open Society Fund Praha Nadace22 Open Society Fund Praha (OPS) byla založena roku 1992 a je
součástí mezinárodní sítě nadací Open Society Foundations. Mezi body jejího programu patří také boj proti diskriminaci, který by měl být postavený na pilířích vzájemné tolerance odlišností a respektování práv a svobod jedince. Nadace OSF vidí jistou souvislost mezi diskriminací etnicky minoritních skupin a nárůstem trestních činů z nenávisti. Podporuje proto projekty nevládních organizací, které bojují proti diskriminaci a násilí, dále pomáhá jejím oběhem a snaží se měnit názory a pohled na menšiny ze strany majoritní společnosti [Portál Nadace Opet Society Fund Praha (online)].
22
Upraveno zákon č 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech
24
5
Výzkum
5.1
Cíl a metoda výzkumu V první kapitole jsem se věnovala výlučně romské problematice. V
neposlední řadě bych chtěla zjistit názor na sociální vyloučení jak ze strany majoritní společnosti, tak i ze strany Romů. Cílem je zjištění přístupu Romů a Neromů k sociálnímu vyloučení a jak je tento pojem vnímán oběma „stranami“. Rozhodla jsem se pro kvantitativní metodu výzkumu, kde se pracuje s číselnými údaji, které se dají poměrně za krátký čas získat od většího množství respondentů. Výzkum je proveden pomocí dotazníku (příloha č. 2), který je anonymní a určený pro respondenty, kteří již dosáhli plnoletosti. Dotazník je, až na jedinou otázku, stejný pro většinovou společnost i romskou menšinu a skládá se ze dvou částí a 12 otázek. V první části jsem se ptala na osobní údaje respondentů, druhá část už je již zaměřena na samotné téma sociálního vyloučení.
5.2
Výzkumný soubor a sběr dat Způsob, jak určit výběrový soubor je několik, já jsem si vybrala náhodný
výběr. Náhodným se zde rozumí ve smyslu matematické pravděpodobnosti, ale ne jakýkoliv výběr, a měl by reprezentovat základní soubor, proto se mu říká reprezentativní soubor. Při usilování získat názory veřejnosti, jsem se snažila dotazovat respondentů všech věkových kategorií, obou pohlaví a osoby, vykonávající různé profese, studenty i „nestudenty“ apod. Problém s vyplněním dotazníků jsem měla v některých případech u romské menšiny. O důvodech, z kterých mi někteří jedinci nechtěli odpovídat, mohu pouze spekulovat, avšak ve většině případů mi potřebný čas k vyplnění poskytnut byl a v mnoha případech dotazník vyvolal diskuzi na toto téma.
25
5.3
Analýza výzkumu Celkem jsem shromáždila 202 dotazníků, 108 od majoritní
společnosti a 94 dotazníků od romské menšiny. Jako první jsou v tabulkách uvedeny základní údaje respondentů, aby měl každý představu o tom, jací lidé dotazník vyplnili. V následujících tabulkách uvedu pohlaví, věk, dosažené vzdělání a velikost bydliště, z kterého respondenti pocházejí.
Tabulka č. 1: Pohlaví respondentů
Neromové
Romové
Pohlaví
Počet
%
Počet
%
muž
45
41,7
61
64,9
žena
63
58,3
33
35,1
Celkem
108
100,0
94
100,0
Tabulka č. 2: Věkové složení respondentů
Neromové
Romové
Věk
Počet
%
Počet
%
18 - 25
31
28,7
40
42,6
25 - 35
36
33,3
33
35,1
35 - 45
27
25,0
16
17,0
45 - 55
9
8,3
3
3,2
55 - více
5
4,6
2
2,1
Celkem
108
100,0
94
100,0
Věkové složení respondentů bylo velmi různorodé a to z toho důvodu, že jsem se snažila, aby každá věková kategorie měla svého zástupce. Větší počet respondentů u mladších věkových kategorií je zapříčiněn tím, že mladší lidé byli
26
vstřícnější a mnohem ochotněji spolupracovali při vyplňování dotazníku. U starších respondentů jsem se často setkala s nezájmem o dané téma.
Tabulka č. 3: Dosažené ukončené vzdělání
Neromové
Romové
Vzdělání
Počet
%
Počet
%
základní
4
3,7
41
43,6
střední bez maturity
14
13,0
28
29,8
střední s maturitou
47
43,5
20
21,3
vyšší odborné
3
2,8
0
0,0
vysokoškolské
40
37,0
5
5,3
Celkem
108
100,0
94
100,0
Tabulka č. 4: Velikost bydliště respondentů
Neromové
Romové
Velikost bydliště
Počet
%
Počet
%
vesnice do 1 000 obyvatel
10
9,3
44
46,8
město do 100 000 obyvatel město 100 000 obyvatel a více Celkem
63
58,3
35
37,2
35
32,4
15
16,0
108
100,0
94
100,0
V dotazníku jsem se ptala i na dosažené vzdělání respondentů a z jak velkého bydliště pocházejí, aby bylo zřetelně vidět, že jsem se nezaměřovala jen na určitou skupinu lidí, ale že se jedná o názory od nejnižšího po nejvyšší stupeň dosaženého vzdělání u osob, které pocházejí z obydlí s různou hustotou obyvatel. Z tabulky č. 3 je patrné, že nejvíce dotazníků od majoritní společnosti jsem nasbírala od respondentů, kteří dosáhli středoškolského vzdělání s maturitou, poté bylo nejčetnější vysokoškolské vzdělání. U Romské menšiny většina respondentů 27
má základní vzdělání a na druhém místě stojí středoškolské vzdělání bez maturity, tedy s výuční listinou. Dále jsem se ptala na velikost bydliště, z kterého respondenti pocházejí. Jak u romské tak i neromské části mi nejvíce dotazníků vyplnili osoby pocházející z města do 100 000 obyvatel.
Další část dotazníku se skládá z otázek, které měly zjistit názor na sociální vyloučení u většinové společnosti a Romů.
Otázka č. 6: Znáte pojem sociální vyloučení?
Graf č. 1 – Znalost pojmu „sociální vyloučení“
Na otázku o znalosti pojmu „sociální vyloučení“ mi 35 respondentů, tj. 17,3% z celkového počtu dotazovaných, odpovědělo, že se s tímto pojmem nesetkali a neznají jeho význam. 30 respondentů bylo z řad romské menšiny a 5 z většinové společnosti. Pro oněch 35 respondentů dotazník touhle otázkou skončil. Zbytek 167 respondentů (82,7%) jsou s tímto pojmem seznámeni a znají jeho pravý význam.
28
Otázka č. 7: Existuje podle Vás sociální vyloučení Romů v české společnosti?
Graf č. 2: Existence sociální vyloučení Romů v české společnosti
Z druhého grafu jasně vyplývá, že sociálního vyloučení Romů v české společnosti si většina respondentů je vědoma. Z počtu 167 dotazovaných odpovědělo pouze 22 osob (13,2%), že nic takového v české společnosti nepociťují. 86,8%, tj. 145 dotazovaných uvedlo, že sociálního vyloučení Romů v české společnosti si vědomi jsou. Další otázky se vztahují k existenci sociálního vyloučení Romů v české společnosti a jsou určeny respondentům, kteří na tuto otázku odpověděli kladně.
29
Otázka č. 8: Na jaké straně si myslíte, že je chyba?
Graf č. 3: Na jaké straně je chyba?
Romská menšina i většinová společnost na tuto otázku odpovídali dosti rozporuplně, což je také patrné z grafu. Neromové ve 30 případech vinu vidí na romské straně a ve zbylých 10 přisuzují chybu většinové společnosti. Romové naopak pouze 13 respondentů odpovědělo, že chyba je na straně romské menšiny. Nejčastěji, tj. ve 40 dotaznících, uvedli, že chybu přisuzují většinové společnosti. Většinová společnost ve 45 případech z 85, tj. v 52,9%, využila možnost vlastní odpovědi. Romská menšina tuto možnost využila pouze 7krát (v 11,7%). Odpovědi nebyly nijak rozmanité, z 52 respondentů 32 z nich vinu přisoudili jak většinové společnosti, tak i Romům, v 17 případech vinu přisuzují státu a fungování sociální politiky.
30
Otázka č. 9: Je potřeba včlenit romskou menšinu do většinové společnosti?
Graf č. 4: Potřeba včlenění romské menšiny do většinové společnosti
Romové i Neromové na tuto otázku odpovídali ve většině případů kladně. To znamená, že 48 Romů z 60 si myslí, že je potřeba včlenit romskou menšinu do většinové společnosti, u Neromů se pro potřebu včlenění kladně vyjádřilo 44 osob z 85 dotazovaných z většinové společnosti, avšak 41 respondentů z řad majoritní společnosti se postavilo proti potřebě včlenění romské menšiny do většinové společnosti.
31
Otázka č. 10: Cítíte odlišnost mezi Romy a většinovou společností?
Graf č. 5: Odlišnost mezi Romy a většinovou společností
Odpovědi na tuto otázku nebyly nijak překvapivé. Z celkové počtu 145 osob, odpovědělo 114 (78,6%), že jsou jim patrné rozdíly mezi Romy a většinovou společností. Pouze 31 dotazovaných (22 Romů a 9 Neromů) nevidí žádné rozdíly. Pokud dotazovaný odpověděl, že je určitá odlišnost mezi Romy a většinovou společnost, byla mu následně položena otázka: V čem vidí onu odlišnost? Většinová společnosti ve většině případů odlišnost identifikovala jako nepřizpůsobivost romských občanů vůči naší společnosti. Dále odlišnost spatřují v životním stylu, kulturním backgroudu, ve zvyklostech a ve způsobu interakce s druhým. Romové odlišnost identifikovali jako určité předsudky, které jsou vůči nim vytvářeny ze strany většinové společnosti a tak jsou znevýhodněný např. při hledání práce a v mnoha případech i jejich přístup ke vzdělání je díky těmto předstudkům dosti omezen. Zarazilo mi, že velká část romských respondentů odpověď na tuto otázku hledalo dlouho a někteří z nich mi onu odlišnost nebyli schopni sdělit.
32
Otázka č. 11: Pro většinové obyvatelstvo: Moje osobní zkušenosti s romskou menšinou jsou: Pro romskou menšinu: Moje osobní zkušenosti s většinovým obyvatelstvem jsou:
Graf č. 6: Zkušenosti s odlišným obyvatelstvem
Tato jediná otázka se liší pro romskou menšinu a většinovou společnost, ptala jsem na osobní zkušenosti, které mají Neromové s Romy a Romové s Neromy. Svoji odpověď dále měli zdůvodnit. U většinové společnosti odpověděla více než polovina, že s Romy mají špatné zkušenosti. Odůvodnění negativních zkušeností se mi dostala různorodá, avšak mohu-li to shrnout, jedná se především o nepřijatelné chování a o činnosti související s porušováním zákonů, kterých se romská menšina dopouští vůči některým jedincům. Pozitivní zkušenosti s Romy měli jen 4 dotazovaní z celkového počtu 85. Dobré osobní zkušenosti souvisí s těmi jedinci, kteří se do jisté míry distancovali od romské minority. Možnost neutrálních zkušeností si zvolilo 26 lidí. Romská část naopak nejčastěji uvedla, v 31 případech z 60, že má pozitivní zkušenosti s jedinci z většinové společnosti. Dobré osobní zkušenosti mají s lidmi, kteří je zaměstnávají, a se spolužáky, kteří s nimi studují. 5 osob uvedlo, že s Neromy mají špatné zkušenosti. Zde bych očekávala větší číslo, dívaje se na počet negativních zkušeností s Romy ze strany většinové společnosti. Negativní zkušenosti mají jedinci se zaměstnavateli, kteří se na ně tzv. dívají přes prsty kvůli jejich romskému původu. Neutrální osobní zkušenosti s osobami z většinové společnosti má 22 dotázaných Romů. 33
Otázka č. 12: Máte zájem o to, aby byly smazány rozdíly mezi romskou menšinou a většinovou společností?
Graf č. 7: Nezbytnost smazat rozdíly mezi Romy a Neromy
Při této otázce větší část z romské i většinové populace odpověděla, že je potřeba, aby byly smazány rozdíly mezi nimi. Z celkového počtu 145 respondentů se 109 z nich, tj. 75,2%, vyjádřilo kladně. Pouze 36 osob, 8 Romů a 28 Neromů, nevidí potřebu mazat rozdíly, které mezi romskou menšinou a většinovou společností v české společnosti existují.
34
5.4
Shrnutí a závěr výzkumu Cílem výzkumu bylo zjistit přístup k sociálnímu vyloučení jak z romské
menšiny, tak i z majoritní společnosti. Snažila jsem se, aby dotazníky vyplňovala široká škála jedinců, kteří se od sebe lišili, ať už věkem, stupněm dosaženého vzdělání anebo místem jejich bydliště, a aby výzkum byl především objektivní. Celkem bylo nashromážděno 202 dotazníků a názory na danou problematiku podle výzkumu byli dosti odlišné mezi Romy a Neromy. U první části dotazníků, kde jsem se ptala převážně na osobní otázky, jsem neměla žádný problém. Otázky každý z respondentů pochopil a bez váhání odpověděl. U druhé části jsem však narazila hned ze začátku na problém. Z celkového počtu 202 respondentů 35 z nich neznalo pojem „sociální vyloučení“. Jaký termín je jimi užíván pro tento sociální jev, zůstává otázkou. V 7. otázce jsem se ptala respondentů, zdali existuje sociální vyloučení Romů v české společnosti. Výsledek nebyl nijak ohromující, velká část tj. 145 respondentů odpověděla, že jsou si vědomi onoho sociálního vyloučení. 8. otázka se ptala, na jaké straně spatřují respondenti chybu. U této otázky byla možné vlastní odpovědi, kterou využila většina osob z řad majoritní společnosti. Ani u téhle otázky však odpovědi nebyly nijak překvapivé. Romové převážně spatřují chybu na straně majoritní společnosti, načež majoritní společnost chybu spatřuje na obou dvou stranách. U 9. otázky, která se tázala na potřebu včlenění romské menšiny do většinové společnosti, i přesto že většina z dotazovaných jak Romové, tak i Neromové odpověděli, že je to potřeba, jsem byla ohromena přístupem majoritní společnosti. Bylo znát, že většina nad touto otázkou přemýšlela a svoji odpověď komentovala se slovy, že včlenění Romů není jednoduchý proces a jistě to ani není chvilková záležitost a finančních prostředků pro tuto potřebu také není dostatek. 10. otázka se ptala na to, jestli respondenti cítí odlišnost mezi Romy a většinovou společností, a jak se dalo předpokládat, tak Romové i Neromové jsou si vědomi odlišností mezi sebou. Předposlední 11. otázka byla jako jediná pro obě skupiny jiná. Většinové společnosti jsem se ptala na osobní zkušenosti s Romy a Romů jsem se ptala na osobní zkušenosti s většinovou společností. Dostali se mi úplně rozdílné odpovědi. Respondenti z řad většinové společnosti uvedli, že mají spíš negativní zkušenosti s Romy, Romové naopak uvedli, že mají spíš pozitivní zkušenosti s jedinci z většinové společnosti. Chtěla bych však poznamenat, že mnoho dotazovaných 35
z většinové společnosti se nad touto otázkou příliš nezamýšlelo a automaticky zvolilo negativní zkušenost. Bylo to patrné z dlouhého přemýšlení nad zdůvodněním odpovědi. „Máte zájem o to, aby byly smazány rozdíly mezi romskou menšinou a většinovou společností?“, tak zněla poslední 12. otázka. Výsledek byl kladný u Romů i Neromů, čekala jsem, že se převážná většina respondentů z řad majoritní společnosti vyjádří k této otázce záporně. Odlišnosti, které totiž respondenti identifikovali v otázce číslo 10, byly kromě nepřizpůsobivosti romských občanů také jiný životní styl a kulturní zvyklosti, které dle mého názoru nejsou zapotřebí vnucovat druhé z komunit, a v žádné případě mazat. Velmi zajímavé byly odpovědi na 8. a 9. otázku. V 8. otázce, která se ptala na jaké straně spatřují chybu v onom sociálním vyloučení, více než 40% respondentů jak z romské minority, tak z majoritní společnosti ve věkové kategorii 18 – 25 odpovědělo, že chybu vidí na straně Romů. V 9. otázce všichni respondenti ve věku 55 a více odpověděli, že není potřeba včlenit romskou část do většinové společnosti. Sociální vyloučení je v české společnosti, tj. u romské menšiny i u majoritní společnosti, vnímán dosti znatelně, většina respondentů si je vědoma sociální exkluze Romů. Většinová společnost však k sociálnímu vyloučení přistupuje jako k věci, která v České republice je a bude. Romská menšina vidí, že sociální vyloučení je třeba řešit, protože způsobuje znatelné rozdělení české společnosti na dvě části, avšak řešení ponechává výlučně na majoritní společnosti.
36
Závěr V první části jsem si kladla za cíl uvést čtenáře do problematiky sociálního vyloučení. Jak je patrné tak problém sociálního vyloučení nepostihuje výlučně Romskou část populace. Na okraji společnosti se může relativně snadno ocitnout každý jedinec nebo skupina obyvatel. Nejviditelněji problém sociální exkluze ale vnímáme právě u romské menšiny. Důsledky ale i příčinami sociálního vyloučení jsou zejména chudoba a nedostatek příjmů, diskriminace nebo nízké vzdělání, avšak vysvětlení všech příčin a důsledků není vždy možné, neboť v tomto případě hovoříme o tzv. bludném kruhu sociálního vyloučení. Jakmile se jedinec nebo v tomto případě etnická menšina ocitne z nějakého důvodu na okraji společnosti, návrat zpět je velmi obtížný, jestli vůbec možný. Druhá část práce se zabývala historií Romů na českém území. Z historie je zřejmé, že se u nás Romové neměli vždy špatně. Za komunistického režimu se jejich životní úroveň progresivně zvýšila vlivem povinnosti pracovat, povinné školní docházky, plošných opatření v oblasti zdravotní prevence a „zákazu“ diskriminace. Avšak již s přechodem k tržní ekonomice (po roce 1989) se Romové znovu dostávají na okraj společnosti. Příčiny jejich vyloučení jsou jak vnější, tak vnitřní a je nutno s nimi pracovat jako s celkem, stejně jako s důsledky. V třetí a čtvrté části jsem se snažila nastínit fungování státu a neziskových organizací v otázce sociálního vyloučení Romů. Proti sociální exkluzi lze bojovat, ale je to záležitost dlouhodobějšího usilování. V současnosti probíhající Dekádu romské inkluze, která se zaměřuje na zlepšení životní situace Romů a působí zejména v oblasti vzdělávání, bydlení, zdravotní péče a zaměstnanosti, lze považovat za krok kupředu, nelze si od ní však slibovat přehnané cíle. Neziskové organizace „hrají“ poměrně důležitější roly v otázce sociálního vyloučení. Díky tomu, že těsně spolupracují s jedinci či skupinami, kteří se ocitají v bludném kruhu sociálního vyloučení, jsou vnímány důvěryhodněji oproti státnímu sektoru. V poslední páté části jsem se pomocí dotazníku snažila zjistit přístup k sociálnímu vyloučení ze strany Romů a Neromů. Celkem bylo vyplněno 202 dotazníků a to 108 od majoritní společnosti a 94 dotazníků od romské menšiny.
Problém s vyplněním dotazníku jsem měla jen v několika případech u romské menšiny, kdy mi někteří jedinci odmítli dotazník vyplnit. Velmi mě překvapily názory Romů, které se v některých otázkách až diametrálně lišily od názorů 37
majoritní společnosti. Nejvíce mě zarazily odpovědi na 11. otázku. Kdy převážná část respondentů z řad majoritní společnosti odpověděla, že má negativní zkušenosti s Romy. Naopak romská menšina odpověděla, že jejich zkušenosti jsou naopak pozitivní s většinovou společností. U téhle otázka bych čekala, že odpovědi budou vesměs identické. Z výzkumu je patrné, že jak romské minorita, tak majoritní společnost jsou si sociálního vyloučení Romů v české společnosti vědomi. Zásadní rozdíly, které rozdělují českou společnost na Romy a Neromy, jsou mezi „oběma stranami“ však vnímány zjednodušeně. Majoritní společnost zkrátka v Romech vidí „povaleče“, kteří si za svou situaci vyloučené menšiny mohou sami, proto zaujímají negativní pohled vůči nim, avšak si také uvědomují potřebu tuto situaci řešit. Díky tomuto negativnímu pohledu ze strany většinové společnosti se Romové v české společnosti cítí utlačováni a snažení o odbourání sociální exkluze dávají na bedra většinové společnosti. Proces začleňování romské minority do většinové společnosti je velmi komplikovaný. Za jednu z velmi nejzávaznějších překážek lze považovat izolaci Romů od majoritní společnosti a jejich minimální snahu tuto izolaci odbourat. Dále kulturní odlišnost a velmi nízká sociální úroveň hraje též důležitou roli v prohlubování rozdílů mezi Romy a Neromy. Pro odbourání překážek sociálního vyloučení je dle mého potřeba do budoucna zajistit co nejlepší komunikaci a nejužší spolupráci mezi aktéry sociální exkluze, tak aby se dosáhlo zmírnění sociálního vyloučení Romů v české společnosti. Řešení exkluze Romů by mělo být komplexní a pokud možno
dlouhodobé. Musí se zaměřit na podporu efektivního systému vzdělávání a politiky zaměstnanosti. Paralelně by měly být snižovány přídavky na děti a sociální podpora v nezaměstnanosti. Sociální vyloučení skupin obyvatel je pro společnost problémem, zejména jestliže se zaměříme na důsledky exkluze. Pro jakoukoliv společnost je z hlediska ekonomiky státu nežádoucí mít velké množství obyvatel pobírajících sociální dávky. Dále mohou mít důsledky sociálního vyloučení vliv na šíření patologických jevů jako např. kriminality sociálně vyloučených. Bez vzájemné souhry je možné exkluzi jenom stabilizovat nanejvýše snížit, ale ne ji zcela vymýtit. Mělo by být proto v zájmu všech, nejen státu a neziskových organizací, tuto situaci co nejdříve aktivně řešit, snažit by se museli jak Romové, tak i většinová občanská společnost.
38
Seznam použité literatury Monografie • BROŽ, Miroslav a kol. Kdo drží Černého Petra: sociální vyloučení v Liberci, Plzni a Ústí nad Labem. Praha: Člověk v tísni - společnost při České televizi, c2007, 91 s. • Dekáda romské inkluze 2005-2015. Praha: Kancelář Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity, 2005, 17 s. • HIRT T., JAKOUBEK M. "Romové" v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, 414 s. • HORVÁTHOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů [online]. 2002 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/d01kapitoly.pdf • JAKOUBEK, Marek. Cikáni a etnicita. Praha: Triton, 2008, 403 s. • MACHONIN PAVEL. Proměny sociálních nerovností. In TUČEK, Milan. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: sociologické nakladatelství, 2003, 428 s. • MARADA, Radim. Etnická různost a občanská jednota. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006, 310 s. • MAREŠ, Petr. Faktory sociálního vyloučení. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2006, 22 s. • NAVRÁTIL, Pavel. Romové v české společnosti. Praha: Portál, 2003, 223 s.
39
• NEČAS, Ctibor. Historický kalendář: dějiny českých Romů v datech. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997, 123 s. • PEKÁREK, Pavel. Romové - reflexe problému: soubor textů k romské problematice. SOFIS: sdružení pro humanitní výchovu a vzdělávání, 1997, 106 s. • ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha: Portál, 2000, 149s. • ŠIMÍKOVÁ I., VASEČKA I a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. Brno : Barrister & Principal, 2005, 212 s. • ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. Století. Praha: Portál, 2001, 188 s. • ŠKARABELOVÁ, Simona. Když se řekne nezisková organizace: příručka pro zastupitele krajů, měst a obcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 129 s. • ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. Praha: Grada, 2000, 96 s.
Elektronické periodikum • Sociální práce: Rómové v české společnosti [online]. 2002 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/soubory/2002-2-090221131926.pdf
40
Internetové zdroje • Boj proti diskriminaci. Nadace open society fund [online]. [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://www.osf.cz/lidska-prava-a-diskriminace/boj-protidiskriminaci • Dějiny Romů. Muzeum romské kultury. [online]. 2010 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.rommuz.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=320& Itemid=25&lang=c • Komunitní centra a sbory. Armáda spásy [online]. [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://www.armadaspasy.cz/co-delame/komunitni-centra-sbory • Sociální integrace. Člověk v tísni. [online]. 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialni-prace • Vláda České republiky: Dokumenty. Zprávy o stavu romské menšiny [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?pgid=490
41
Seznam příloh • Příloha č. 1 – Osmibodový program převýchovy • Příloha č. 2 – Dotazník
42
Příloha č. 1: Osmibodový program převýchovy 1. Zapojení do řádného pracovního poměru a ubytování v místě bydliště. 2. Kontrola správnosti vyplácení mezd. 3. Zvýšený dohled nad školní docházkou a zajištění umístění cikánských dětí do předškolních zařízení. 4. Výchova ostatního obyvatelstva, jíž se má dosáhnout odstranění zbytků rasové diskriminace. 5. Odstranění všech projevů diskriminace v úředním styku a ve veřejném životě při současné likvidaci negramotnosti. 6. Zapojení uvědomělých občanů Cikánů do převýchovného procesu. 7. Řádná evidence cikánského obyvatelstva. 8. Usazení kočovných cikánů.
43
Příloha č. 1: Dotazník Dobrý den, jsem studentkou Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické a žádám o vyplnění následujícího dotazníku. Tento dotazník je součástí výzkumu pro mou bakalářskou práci na téma Sociální vyloučení Romů v české společnosti. Cílem dotazníku je zjištění přístupu k sociálnímu vyloučení, a jak je tento pojem vnímán romskou menšinou a většinovou společností. Dotazník je anonymní a je určen respondentům starším 18ti let.
I. část 1. Jste romské původnosti? ano ne 2. Jaké je Vaše pohlaví? žena muž 3. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? vysokoškolské vyšší odborné střední s maturitou střední bez maturity základní 4. Věk:
5. Z jak velkého bydliště pocházíte? vesnice do 1000 obyvatel město do 100000 obyvatel velké město 100000 a více
44
II. část 6. Znáte pojem sociální vyloučení? ano ne 7. Existuje podle Vás sociální vyloučení Romů v české společnosti? ano ne 8. Na jaké straně si myslíte, že je chyba? na straně Romů na straně většinové společnosti vlastní odpověď: 9. Je potřeba včlenit romskou menšinu do většinové společnosti? ano ne 10. Cítíte odlišnost mezi Romy a většinovou společností? ano ne pokud ano napište, v čem vidíte odlišnost:
11. Jaké máte zkušenosti s Romy / s většinovou společností? negativní neutrální pozitivní svoji odpověď zdůvodněte:
45
12. Máte zájem o to, aby byly smazány rozdíly mezi romskou menšinou a většinovou společností? ano ne
Moc děkuji za Váš čas a spolupráci při vyplňování dotazníku.
46
