VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Lukáš Friedel

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2010

Lukáš Friedel

Rozhodčí řízení – nová cesta řešení obchodních sporů

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ HLAVNÍ SPECIALIZACE: KOMERČNÍ PRÁVO

Název diplomové práce:


Vypracoval: Lukáš Friedel Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Jiřina Kotoučová, Ph.D. -2-


PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a všechny citace řádně vyznačil v textu. Veškerou pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury.

V Praze dne 12. května 2010

…………………................

-3-


Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK 1

7

ÚVOD

8

1.1

Téma diplomové práce a důvody pro její výběr

8

1.2

Cíle diplomové práce

9

2

ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ SPORŮ

11

2.1

Mediace

12

2.2

Smírčí řízení

13

2.3

Veřejný ochránce práv

14

2.4

Finanční arbitr

18

2.5

Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů

19

3 3.1

CHARAKTERISTIKA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Historie rozhodčího řízení v českých zemích

21 21

3.2 Současná právní úprava rozhodčího řízení 3.2.1 Vnitrostátní prameny 3.2.2 Mezinárodní prameny

23 23 25

3.3 Právní povaha rozhodčího řízení 3.3.1 Smluvní teorie (contractual theory) 3.3.2 Jurisdikční teorie (judicial theory) 3.3.3 Smíšená teorie 3.3.4 Autonomní teorie 3.3.5 Právní povaha rozhodčího řízení v ČR

27 27 28 28 29 29

Mezinárodní obchodní arbitráţ

30

3.4

3.5 Druhy rozhodčího řízení 3.5.1 Rozhodčí řízení ad hoc 3.5.2 Institucionalizované rozhodčí řízení 3.5.3 Rozhodčí centra

32 32 32 34

3.6

37

4

Osoba rozhodce

ROZHODČÍ SMLOUVA A ROZHODČÍ DOLOŽKY

41

4.1

Forma rozhodčí smlouvy

42

4.2

Právní povaha rozhodčí smlouvy

43

4.3

Co můţe být předmětem rozhodčího řízení

45

4.4

Obsah rozhodčí smlouvy

46

-4-

Rozhodčí řízení – nová cesta řešení obchodních sporů 4.4.1 4.4.2 4.4.3

Počet a způsob jmenování rozhodce Odměna rozhodce Doporučené rozhodčí doloţky

47 49 50

4.5

Vztah rozhodčí smlouvy k smlouvě hlavní

52

4.6

Neplatnost rozhodčí smlouvy

53

4.7

Zánik rozhodčí smlouvy

53

5

PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ

54

5.1 Subjekty rozhodčího řízení 5.1.1 Společenství účastníků 5.1.2 Vedlejší účastníci řízení 5.1.3 Věcná legitimace 5.1.4 Změny na straně účastníků sporů

54 55 56 56 56

5.2 Hlavní zásady rozhodčího řízení 5.2.1 Zásada rovnosti účastníků 5.2.2 Zásada dispoziční 5.2.3 Zásada projednací 5.2.4 Zásada volného hodnocení důkazů 5.2.5 Zásada neveřejnosti 5.2.6 Zásada ústnosti prolomená zásadou písemnosti 5.2.7 Další zásady rozhodčího řízení

57 57 58 58 58 59 59 59

5.3 Zahájení rozhodčího řízení 5.3.1 Ţaloba 5.3.2 Ţaloba u Rozhodčího soudu HK ČR a AK ČR

59 60 61

5.4 Příprava projednání sporu 5.4.1 Ţalobní odpověď 5.4.2 Rozhodování o pravomoci 5.4.3 Další kroky před projednáváním sporu

62 62 63 63

5.5 Průběh samotného rozhodčího řízení 5.5.1 Řízení před Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR 5.5.2 On-line rozhodčí řízení 5.5.3 Volba rozhodného práva 5.5.4 Dokazování 5.5.5 Moţnost dodatečných úkonů 5.5.6 Předběţné opatření

64 64 64 65 66 67 68

5.6 Rozhodnutí 5.6.1 Usnesení 5.6.2 Rozhodčí nález 5.6.3 Přezkoumání rozhodčího nálezu 5.6.4 Právní moc rozhodčího nálezu 5.6.5 Doručování rozhodčího nálezu 5.6.6 Úschova rozhodčích nálezů 5.6.7 Uznání nároku 5.6.8 Smír

68 68 68 69 70 70 72 72 72

5.7

Zrušení rozhodčího nálezu soudem

73

5.8 Uznávání a výkon rozhodčích nálezů 5.8.1 Výkon tuzemských rozhodčích nálezů 5.8.2 Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů

76 76 78

-5-

Rozhodčí řízení – nová cesta řešení obchodních sporů 5.9

6

Působnost soudů v rozhodčím řízení

80

ZHODNOCENÍ VÝHOD A NEVÝHOD ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ

83

6.1 Výhody rozhodčího řízení 6.1.1 Vliv stran na průběh řízení 6.1.2 Neveřejnost řízení 6.1.3 Jednoinstančnost - rychlejší vymahatelnost práva 6.1.4 Neformálnost 6.1.5 Existence ochrany před chybami 6.1.6 Snadnější uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů

84 84 85 85 86 86 87

6.2 Nevýhody rozhodčího řízení 6.2.1 Uţší pravomoc rozhodců 6.2.2 Jednoinstančnost řízení 6.2.3 Nejednotné rozhodování rozhodců

87 87 88 88

7

ROZHODČÍ ŘÍZENÍ VE SPOTŘEBITELSKÝCH SPORECH

89

8

ZÁVĚR

93

POUŽITÁ LITERATURA

95

Pouţité právní přepisy

95

Soudní judikatura

95

Internetové zdroje

96

Kniţní zdroje

97

PŘÍLOHY

98

Příloha č. 1 Pravomoci veřejného ochránce práv

98

Příloha č. 2 Seznam zákonů, které za první republiky odkazovaly na rozhodčí řízení

99

Příloha č. 3 Vzorová rozhodčí smlouva

100

Příloha č. 4 Seznam rozhodčích center

101

Příloha č. 5 Vzor ţaloby

102

Příloha č. 6 Průběh rozhodčího řízení, které je zprostředkované rozhodčím centrem

103

Příloha č. 7 Seznam smluv o vzájemné právní pomoci, kterými je ČR vázána

104

Příloha č. 8 Seznam smluv o vzájemné ochraně investic, kterými je ČR vázána

105

Příloha č. 9 Seznam členských států Newyorské úmluvy

107

Příloha č. 10 Statistiky občanskoprávních sporů

108

-6-


Seznam pouţitých zkratek ADR - systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů (Alternative Dispute Resolution) ČR – Česká republika EU – Evropská unie Evropská úmluva - Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráţi Newyorská úmluva - Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů Občanský zákoník – zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění Obchodní zákoník – zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění OSŘ - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR - Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky RVHP - Rada vzájemné hospodářské pomoci UNCITRAL - Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo USA – Spojené státy americké Washingtonská úmluva - Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států ZoRŘ - zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů

-7-


1 Úvod 1.1 Téma diplomové práce a důvody pro její výběr Jako téma své diplomové práce jsem zvolil rozhodčí řízení, které spadá do oblasti rozhodování sporů, v němţ účastníci nehledají právní ochranu u státem k tomu zřízenému orgánu – tedy soudu, ale obracejí se na třetí nezávislou osobu nebo osoby, které spornou otázku vyřeší. Tato alternativa je upravena v našem právním řádu zákonem č. 216/1994 Sb., jenţ nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1995, ale rozhodčí řízení se vyskytovalo v různých formách daleko před tímto zákonem. Počátky zákonné úpravy na našem území můţeme vysledovat aţ do období Rakouska-Uherska. Nicméně v současné době zaţívá rozhodčí řízení i další způsoby tzv. alternativního řízení sporů obrovský boom, a proto jsem také v názvu práce pouţil označení nová cesta řešení obchodních sporů. Popularizaci tohoto institutu dokládá fakt, ţe při zadání slov jako jsou rozhodce, rozhodčí řízení nebo mediace vyskočí v internetovém vyhledávači desítky odkazů obsahující nabídky různých rozhodčích nebo mediačních center a sdruţení, která poskytují věřitelům zázračné vyřešení jejich tíţivé finanční situace způsobené nesplacenými pohledávkami, kdyţ vyuţijí jejich sluţeb. Jelikoţ v dnešním obchodním světě je největší důraz kladen na rychlost, nejinak tomu je i v otázkách řešení obchodních sporů. Tento fakt umocňuje právě probíhající recesní fáze v hospodářském cyklu. K nejpalčivějším problémům patří opoţděné platby od smluvních partnerů, kvůli kterým se mnoho společností můţe dostat do platební neschopnosti a nakonec skončit v insolvenčním řízení. Proto rychlá vymahatelnost práva je prioritou číslo jedna. Soudy tento nárok dostatečně nenaplňují. Nejenţe jsou zavaleny případy, ale i formální postupy prodluţují soudní řízení nad přijatelnou mez. Rozhodčí řízení tak můţe působit jako určitá konkurence ke zdlouhavým a nepruţným soudním procesům a délku majetkových sporů zkrátit z let na pouhé týdny či měsíce. Navíc toto řešení je poměrně jednoduché, co se formalit týče, a taky cenově dostupné. Navíc se můţe jednat jak o spory z vnitrostátního, tak o spory z mezinárodního obchodního styku. Nezanedbatelnou část řešených konfliktů tvoří i spory spotřebitelské. Vyvíjí se rovněţ i formy rozhodčího řízení, kdy k tradičnímu dělení na řízení institucionalizované a řízení ad hoc přibyla nová podoba řízení – on-line rozhodčí řízení. Domnívám se, ţe rozhodčí řízení je velice uţitečný institut, který má před sebou velkou budoucnost, ale potřebuje vyřešit i některé problémy, které se za dobu aplikace tohoto -8-


zákona nashromáţdily. Asi tím nejvýraznějším problémem je rozmach pouţívání rozhodčí doloţky u spotřebitelských smluv, které výrazně oslabuje postavení spotřebitelů v moţnosti jejich obrany a odporuje tedy nastolenému trendu v stoupající ochraně spotřebitelů. Coţ potvrzují nejen novinářské kauzy, ale i přibývající soudní rozhodnutí v této věci. Zákon je v účinnosti jiţ 15 let, coţ je podle mého názoru dostatečná doba na to, abych mohl zhodnotit fungování celého tohoto institutu a případně navrhnout směr moţných budoucích úprav, které by pro něj byly přínosné. Navíc s růstem počtu případů řešených před rozhodci, roste i počet příznivců a odpůrců tohoto způsobu řešení sporů. Proto jsem se rozhodl zpracovat toto téma v mé diplomové práci.

1.2 Cíle diplomové práce Cílem diplomové práce je najít odpovědi na otázky samotného fungování, principů a postupů během rozhodčího řízení. Dále bych se rád zaměřil na vymezení výhod, které tento způsob řešení sporů přináší oproti běţným soudům. Po přečtení této práce by měl čtenář získat ucelené informace o tomto institutu řešení sporů, na základě kterých se můţe rozhodnout, zda je pro něj výhodný nebo zda dá přednost tradičnímu řešení sporů před soudcem. Dosaţení tohoto cíle předpokládá analýzu příslušné normativní právní úpravy spolu s výkladem souvisejících právních pojmů a institutů s důrazem na soudní judikaturu. Práce je rozdělena do osmi kapitol. Po úvodu následuje kapitola věnovaná alternativním způsobům řešení sporů, na jehoţ pomezí rozhodčí řízení stojí. Některé publikace sice arbitráţ, pojem, který v této publikaci povaţuji za synonymum rozhodčího řízení, chápou jako alternativní způsob řešení sporů, zatímco ostatní ji tam nezařazují, protoţe v některých svých principech je svázána se obecným soudnictvím. Já zastávám názor té první skupiny, proto povaţuji za velice důleţité zmínit se i o jiných moderních způsobech řešení sporů. Zaměřím se zde na popis mediace, smírčího řízení, veřejného ochránce práv, finančního arbitra a na závěr se zmíním o novince systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, která je pilotním projektem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v této oblasti. Třetí kapitola se jiţ zabývá ryze rozhodčím řízení, popíši historii arbitráţe, vyjmenuji základní prameny práva jak vnitrostátního, tak i mezinárodního, nakousnu téma mezinárodní obchodní arbitráţe, věnovat se budu i jednotlivým druhům řízení a poţadavkům na rozhodce.

-9-


Čtvrtá část mé práce řeší klíčovou problematiku rozhodčí smlouvy a její náleţitosti. V páté části popisuji průběh rozhodčího řízení, vymezuji jednotlivé fáze, zabývám se moţnostmi přezkoumání, zrušení a výkonu rozhodčího nálezu a doufám, ţe tímto poskytuji komplexní pohled na celý proces řešení sporu před rozhodci. Šestá část se snaţí vymezit hlavní výhody a nevýhody rozhodčího řízení a odpovědět na otázku proč by si tento institut měli obchodníci zvolit. Sedmá

kapitola

řeší

aktuálně

diskutovanou

otázku

rozhodčího

řízení

ve

spotřebitelských sporech. V osmé části shrnuji se své poznatky a nápady ohledně moţného vývoje rozhodčího řízení v závěru. Následuje seznam pouţité literatury a přílohy.

- 10 -


2 Alternativní řešení sporů Neţ se dostanu k samotnému rozhodčímu řízení, povaţuji za velice přínosné si uvědomit, ţe neexistuje jediná alternativa k soudnímu řízení, ale bezpočet dalších moţností, proto se nejdříve pokusím vymezit všechny moţnosti, které mají strany sporu na výběr k jeho mimosoudnímu řešení. Tak abych vytvořil určitý systém, do kterého bych mohl zasadit rozhodčí řízení. Pod pojem alternativní řešení sporů je moţno zahrnout celou řadu postupů řešení konfliktů, které mimosoudní cestou pomáhají odstranit rozpory mezi stranami. V nejširším vymezení se jedná o tzv. mediaci, smírčí řízení, konciliaci a samozřejmě rozhodčí řízení. Jejich společnými znaky jsou naprostá dobrovolnost stran, ţe se podřídí zvolenému způsobu řízení, zapojení neutrální třetí strany do řešení problému a naprostá závislost na aktivitě znesvářených stran, ţe celý proces dopadne úspěšně, jelikoţ tato řízení nemají ţádné nástroje, jak donutit někoho ke spolupráci. Coţ se vztahuje i na výsledek takového řízení – v případě úspěchu jde o dohodu ve formě smlouvy, která není exekučním titulem (aţ na rozhodčí řízení). Na druhé straně existuje velká moţnost, ţe pokud se obě strany dohodnou na vzájemně výhodném kompromisu, budou se snaţit o jeho splnění, protoţe v soudním řízení mohou prohrát oba. Vítěz, tím ţe bude dlouho trvat, neţ se domůţe svého práva. Jednotlivé druhy se pak liší způsobem zapojení nezávislé třetí strany do sporu, ale dělící hranice mezi nimi nejsou výrazné. Pokusím se je rozdělit do tří skupin podle zmíněné míry zapojení třetí strany. Do první skupiny patří metody, ve kterých třetí strana funguje pouze jako prostředník a během řízení nezaujímá ţádné formální stanovisko k jedné či druhé straně, ale usiluje o nalezení kompromisního řešení. Tento typ řízení se volí strany, které aktivně usilují o nalezení řešení, a proto chtějí zahájit nebo obnovit dialog s protistranou, ale zároveň si přejí vyhnout se jakékoliv konfrontaci. Tento přístup je zaloţený na úplné shodě stran a zvyšuje šance, ţe, jakmile strany svůj spor vyřeší, budou schopny udrţovat běţné obchodní a osobní vztahy. Do této skupiny patří procesy označované jako smírčí řízení nebo mediace (popsány dále v samostatných oddílech). Dále zde můţeme zařadit tzv. expertizu. Ta je zaloţena na přizvání odborníka v určité oblasti, který vypracuje posudek na předmět sporu. Jeho výsledek můţe změnit postoj stran a vést k jejich dohodě. Své opodstatnění má zejména u technologicky náročnějších předmětů sporů, které laik nemůţe sám posoudit. Další metoda je tzv. mini-trial. Jedná se o simulaci soudního řízení s tím, ţe strany zjistí, jak by asi případné - 11 -


soudní řízení dopadlo. Pouţívaný je taky postup negociace, kdy se právní zástupci stran sejdou a předkládají své argumenty ohledně předmětu sporu ve snaze dojít k dohodě. Do druhé skupiny metod zařazujeme situace, kdy třetí strana sporu (tzv. smírce) hledá řešení, které je následně předloţeno sporným stranám, ale ty nemají povinnost ho přijmout – tzv. konciliace. Lze ji povaţovat za formu mimosoudního smírčího řízení nebo je také někdy označována jako kvalifikovaná mediace1. Do druhé kategorie metod se zařazuje také veřejný ochránce práv zabývající se stíţnostmi ve veřejné správě nebo v určitých oborech, např. bankovnictví (tzv. finanční arbitři). Ve vztahu k soudnímu řízení však bezesporu tu nejtypičtější alternativu řešení sporu představuje rozhodčí řízení, které tvoří samo třetí skupinu moţných alternativních způsobů řešení sporů, jehoţ výsledek je závazný pro obě strany a navíc vykonatelný typ rozhodnutí.

2.1 Mediace Mediace, neboli zprostředkování, je proces, při kterém třetí neutrální strana sporu, mediátor (česky zprostředkovatel) pomáhá stranám sporu najít nějaké přijatelné řešení dané situace. Kolébkou mediace jsou země s anglosaským právem, především USA. V českém právu mediace není dosud, aţ na určité výjimky, upravena. Mediátor by měl být odborníkem přes komunikaci a vyjednávání, nemá ţádnou autoritativní pravomoc provádět ve věci důkazy, rozhodnout nebo uloţit stranám nějaké povinnosti. Jeho role můţe být různá a vţdy záleţí na konkrétním případu a potřebách stran. Někdy postačí, kdyţ do konfliktu vstoupí jako pouhý pomocník k efektivnější komunikaci, ale v jiném sporu, kde je niţší ochota k diskuzi, se naopak bude snaţit zasahovat, navrhovat moţná řešení problému a dostávat se tak uţ do pozice konciliátora. Mediátor tedy zastává celé spektrum činností - pomáhá vytvářet atmosféru pro vyjednávání, určuje, o čem se bude jednat, stanovuje pravidla a agendu jednání, vyjasňuje moţná nedorozumění, rozvíjí návrhy či názory jednoho účastníka do takové podoby, aby byly přijatelné i pro druhou stranu, navrhuje řešení nebo přesvědčuje účastníky o výhodnosti přijetí nějakého řešení. Výsledkem úspěšné mediace by měla být dohoda, která stanoví nové vymezení vztahů a je v souladu s příslušnými právními předpisy. Proběhlá mediace však nevylučuje moţnost obrátit se na soud. Z hlediska

právní

úpravy

v ČR

se

mediace

začala

nejprve

vyuţívat

v

občanskoprávních a obchodních věcech. Toto řízení totiţ lze provést, i kdyţ jiţ bylo zahájeno 1

Dalo by se říci, ţe konciliátor se neobvykle aktivní mediátor. Naděţda Rozehnalová: Rozhodčí řízení v mezinárodním i vnitrostátním obchodním styku, ASPI, Praha 2002, str. 16

- 12 -


soudní řízení (§110 odst. 2 OSŘ), pod podmínkou, ţe to neodporuje účelu řízení. Pokud se účastníci soudního sporu tedy dohodnou s provedením tohoto jednání a budou také souhlasit s tím, aby si soud mohl od osoby, která bude mimosoudní jednání provádět, vyţádat informace o průběhu jednání, soud projednávání sporu na dobu tohoto jednání přeruší. Jako moţné příklady lze uvést řešení sporů v rodině (při rozvodu a po něm, při dědickém řízení), v sousedských sporech, při zprostředkování dohod mezi zaměstnanci a zaměstnavateli nebo při hledání kompromisu mezi skupinou občanů a orgány státní správy ve věci veřejného zájmu. Další zmínku o mediaci najdeme také v OSŘ, v §100 odst. 3 se píše, ţe ve věcech péče o nezletilé děti můţe soud přímo uloţit účastníkům na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii. Dnes se mediace prosazuje ve větším měřítku také v trestněprávní oblasti při řešení sporů mezi obviněným a poškozeným. Tuto moţnost zaštituje stát, který zákonem č. 257/2000 Sb. o probační a mediační sluţbě, zřídil stejnojmennou instituci, jejíţ jednou z činností je právě mediace v souvislosti s trestním řízením. Zákon nabyl účinnosti 1.1. 2001. V §2 odst. 2 najdeme také definici mediace pro účely tohoto zákona. Jedná se o mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného. Mezi klíčové přednosti mediace patří dobrovolnost – proces lze kdykoliv i bezdůvodně ukončit, k ţádnému řešení nemůţe být účastník přinucen a rychlost – pokud je ochota z obou stran. Nejdále ve vývoj těchto alternativ jsou v USA, kde se pouţívají i smíšené formy med-arb (mediation – arbitration) či medaloa (mediation and last offer arbitration). Nedohodnou-li se strany v mediační fázi, přistupuje k rozhodování nezávislý rozhodce, který rozhodčím nálezem spor rozhodne. Osoba mediátora je většinou totoţná s rozhodcem, coţ vede k dalšímu zrychlení rozhodování, protoţe mediátor je velmi dobře obeznámen se sporem a pokud se změní tedy v určitém okamţiku v rozhodce, neztrácí se čas opětovným zkoumáním případu.

2.2 Smírčí řízení Ve smírčím řízení vystupuje jako třetí strana sporu soud. Tato moţnost je opět upravena v OSŘ a klade si za cíl urychlit a zefektivnit soudní řízení. Přestoţe tedy probíhá

- 13 -


před soudem, řadí se v literatuře mezi alternativní způsoby řešení sporů. Můţe mít dvě podoby - smír uzavřený za soudního řízení a smír prétorský. O tzv. prétorském smíru se hovoří tehdy, pokud došlo k jeho uzavření ještě před zahájením soudního řízení (v tzv. předběţném řízení). Právní úpravu bychom našli v § 67 – 69 OSŘ. Návrh o provedení tohoto typu řízení lze provést u kteréhokoliv soudu, který je věcně příslušný k rozhodování věci. Pokud to je krajský soud, můţe provést smírčí řízení i kterýkoli okresní soud. Následně dohodnou-li se účastníci sporu na smíru, soud ho schválí, pokud nebude v rozporu s právními předpisy. Pokus o smír je zcela na dobrovolné bázi a soud nemůţe součinnost nebo i pouhou přítomnost účastníků ţádným způsobem vynucovat. Na náklady smírčího řízení se vztahuje zákon č. 549/1991 o soudních poplatcích (v příloze tohoto zákona poloţka č. 6). Soudní poplatek se neplatí za návrh, ale aţ za schválený smír. A to ve výši 300 Kč, je-li předmětem smíru peněţité plnění do částky 15 000 Kč včetně. Jde-li o částku vyšší, činí poplatek 2 % z této částky, nejvýše 20 000 Kč. V ostatních případech, kdy předmětem není peněţité plnění, dělá poplatek 1000 Kč. Smír uzavřený během soudního řízení je upraven v §99 OSŘ. Soud má aktivně usilovat o smír mezi účastníky tím, ţe věc s mini prodiskutuje, upozorní je na právní úpravu, na stanoviska Nejvyššího soudu, na rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a podle okolností případu jim doporučí moţnosti smírného vyřešení sporu. Pokud naleznou společnou řeč, soud musí smír schválit formou usnesení. Neschválí jej jen, kdyţ je v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku, je tedy exekučním titulem a proti usnesení o schválení smíru není přípustné odvolání. Moţnost obrany OSŘ nabízí, dotčený účastník můţe podat návrh na zrušení usnesení o schválení smíru, učinit tak můţe do tří let od nabytí usnesení právní moci. Soud takové usnesení rozsudkem zruší, pokud smír odporuje hmotnému právu. Odvolat se však lze proti usnesení, kterým by byl návrh na soudní smír zamítnut.

2.3 Veřejný ochránce práv Veřejný ochránce práv neboli ombudsman ačkoliv nemá k dispozici v podstatě ţádné přímé donucovací prostředky, můţe vyřešit spor mezi občanem a veřejnou mocí, aniţ by dospěl do fáze soudního řízení. Mezi stranami působí jako mediátor a jeho úkolem není měnit či nahrazovat rozhodnutí dotčeného orgánu státní správy, ale poţadovat, aby došlo k nápravě prostřednictvím vlastních kontrolní pravomocí orgánů. Ombudsmana lze tedy definovat jako - 14 -


mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stíţnosti jednotlivců na jednání veřejné správy, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo pokud jsou úřady nečinné. Do naší právní úpravy se dostal zákonem č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Ten jiţ byl za dobu své existence 10krát novelizován. „Práci ombudsmana lze v mnohém přirovnat k práci mediátora. Například ve Francii se nazývá mediátor republiky a disponuje sítí jakýchsi dobrovolných terénních mediátorů. Většina sporů pramení z nedorozumění. Ombudsman se jich ujímá až tehdy, když jsou vyčerpány ostatní možnosti smíření či vysvětlení. Pokouší se je mediovat, ale strany do sebe už bývají dost zakousnuty a smír tak nelze vždy očekávat. Přesto má pokaždé smysl o něj usilovat.“2 Osoba veřejného ochránce práv působí v různých modifikacích ve většině demokratických zemích světa. Můţeme je dělit podle tří hledisek – kdo je volí, jaké spektrum pravomocí zastávají a na jaké státní úrovni stojí. Podle prvního kritéria rozlišujeme tzv. parlamentního ombudsmana, kterého volí zákonodárný sbor a který je parlamentu odpovědný (model funguje v absolutní většině zemí a také v ČR). Moţné, ale nepříliš rozšířené modely jsou tzv. ombudsman moci výkonné (volí zákonodárný orgán) a ombudsman smíšeného typu. Další dělení rozeznává ombudsmany všeobecné (generální), kteří se zaměřují na veškerou činnost veřejné správy, a na ombudsmany speciální, věnující se pouze určité oblasti výkonu veřejné správy (např. vězeňství, ochrana práv dětí, ochrana dat atd.). Podle třetího znaku mohou ombudsmani mít působnost v celém státě (např. v ČR), nebo v určitém regionu (typicky Itálie nebo Švýcarsko). Funkční období ochránce v ČR je šestileté a můţe být zvolen pouze na dvě po sobě jdoucí funkční období. Ochránce musí splnit předpoklady volitelnosti do Senátu (občanství České republiky, právo volit a dosaţení věku 40 let). Dále nesmí být členem ţádné politické strany nebo hnutí, ani nesmí vykonávat jiné funkce či výdělečnou činnost. Výkonu funkce se ujímá sloţením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. Primární náplní jeho činnosti je pomoc občanům, kdyţ např. nesouhlasí s rozhodnutím nebo postupem úřadu nebo kdyţ je úřad nečinný. Orgány veřejné správy, vůči kterým má ombudsman pravomoci, uvádím v příloze č. 1. Jedná se například o obecní a krajské úřady při výkonu státní správy (stavební úřady, matriky,…). Česká správa sociálního zabezpečení nebo jednotlivá ministerstva. Nemůţe pomoci s rozhodováním samosprávy obcí a měst 2

citace vyjádření veřejného ochránce práv, JUDr. Otakara Motejla, materiál Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.

- 15 -


(např. nakládání s majetkem obce, schvalování územních plánů apod.), s občanskoprávními věcmi (např. spory se sousedy, půjčky, kupní smlouvy, aj.), s pracovněprávními věcmi ani s trestněprávními věcmi (např. nesouhlas s uloţeným trestem, zahájením/nezahájením trestního řízení či průběhem vyšetřování atd.). Ochránce jedná na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby adresovaného jemu, podnětu adresovanému poslanci, senátorovi nebo některé z komor Parlamentu, které jej pak ochránci postoupí, anebo můţe zahájit šetření i z vlastní iniciativy (např. na základě informací z médií). Podnět lze podat písemně či ústně do protokolu a není předmětem ţádného poplatku. Pokud ochránce podnět neodloţí kvůli tomu, ţe věc nespadá do jeho působnosti, nebo z jiných důvodů, které jsou uvedeny v zákoně3, zahájí šetření. Všechny státní orgány a osoby vykonávající veřejnou správu jsou v rámci své působnosti povinny poskytnout ochráncem vyţádanou pomoc spočívající v potřebných informacích a vysvětlení, předloţení spisů nebo sdělení stanovisek ke skutkovým nebo právním otázkám. Ombudsman je dokonce oprávněn vstupovat do všech prostor úřadů, nahlíţet do spisů, klást otázky jednotlivým zaměstnancům úřadů atd. Zjistí-li ochránce jakékoliv pochybení, vyzve dotčený úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Pokud úřad slíbí provedení opatření k nápravě, a ochránce tato opatření shledá dostatečnými, své šetření ukončí. Pokud však ochránce dospěje k závěru, ţe opatření nejsou uspokojivá, vypracuje svůj návrh opatření k nápravě. Ombudsman sám sice nemá ţádné přímo donucující prostředky, ale zákon mu dává moţnost například navrhnout zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí úřadu, lze-li tak postupovat z úřední moci, a disciplinárního řízení vůči úředníkovi. Další pro úředníky nepříjemné opatření, které má ombudsman v rukávu, spočívá ve vyrozumění nadřízeného úřadu nebo ve zveřejnění případu, včetně jména vedoucího úřadu. Ochránce má určitý vliv i na legislativní proces, jelikoţ podává kaţdoročně do 31. března Poslanecké sněmovně souhrnnou písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok, ve které vyjadřuje své připomínky k jednotlivým právním předpisům. V roce 2009 tak učinil 15krát, např. v souvislosti projednáváním novely zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a novele ZoRŘ vyslovil poţadavek na výslovné vyloučení rozhodčích doloţek ve smlouvách o spotřebitelském úvěru, díky kterým se výrazně zhoršuje postavení spotřebitele, neboť spor z takové smlouvy obvykle rozhoduje rozhodce předem určený poskytovatelem úvěru.

3

§ 12 zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv,

- 16 -


Spektrum činností ombudsman je daleko širší, neţ je jenom řešení stíţností na státní správu. Od roku 2006 vykonává dohled nad dodrţování práv osob omezených na svobodě, při které provádí preventivní návštěvy zařízení, kde jsou nebo mohou být osoby drţeny. Jde například o věznice, psychiatrické léčebny, azylová zařízení, zařízení ústavní výchovy aj. V roce 2008 získal ochránce oprávnění v oblasti soudnictví, můţe navrhnout zahájení kárného řízení proti předsedovi nebo místopředsedovi soudu, kdyţ porušuje povinnosti spojené s výkonem své funkce. Schválením antidiskriminačního zákona4 v roce 2009 se ochránce stal i orgánem pomáhajícím obětem diskriminace. Z grafu č. 1 vyplývá, ţe veřejný ochránce práv získává na popularitě a obrací se na něj stále více občanů, nejvíce v oblasti sociálního zabezpečení, stavebního zákona, vězeňství, zdravotnictví a státní správy.

Graf č. 1 Přijaté podněty ombudsmana v letech 2007 - 2009

Zdroj: Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv 2009

Z celkového počtu podnětů v roce 2009 však bylo v jeho působnosti pouze 53 % podnětů. Ve většině případů pak poskytnul stěţovatelům radu, jak by měli dále postupovat při domáhání se svých práv. Z celkového počtu podnětů zahájil ombudsman šetření pouze v 673 případech, z vlastní iniciativy, tomu tak bylo v 29 případech. Následující graf ukazuje, ţe přibliţně ve 2/3 případů je v průběhu šetření zjištěno pochybení na straně státní správy, a proto se ukazuje, ţe funkce ombudsmana má své opodstatnění.

4

zákon 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací

- 17 -


Graf č. 2 Výsledky šetření ombudsmana v letech 2007 aţ 2009

Zdroj: Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv 2009

2.4 Finanční arbitr Funkce finančního arbitra je obdobná veřejnému ochránci práv. Jeho působnost se však nevztahuje na oblast veřejné správy. Finanční arbitr je totiţ kompetentní k rozhodování sporů mezi soukromoprávními subjekty, a to poskytovateli platebních sluţeb (např. banky) a jejich klienty, pokud je k rozhodnutí dána pravomoc českého soudu. Navíc jeho nálezy jsou soudně vykonatelné. Jeho hlavním posláním je zajištění rychlého vyřizování sporů mezi těmito subjekty smírně mimosoudní cestou. Tento institut byl zřízen zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním

arbitrovi, v souvislosti s harmonizací české právního řádu s právem EU5 a nabyl účinnosti k 1. lednu 2003. Od té doby byl jiţ 4krát novelizován. Finančního arbitra opět volí Poslanecká sněmovna na funkční období 5 let. Předpoklady na kandidáta nejsou moc kvalitně definovány. Zákon hovoří o tom, ţe finanční arbitr má mít dobrou pověst, dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti. Návrhy na volbu jsou oprávněni podávat poskytovatelé platebních sluţeb, jejich profesní sdruţení a profesní sdruţení na ochranu spotřebitelů. Náklady na provoz finančního arbitra nese České národní banka. Řízení před finančním arbitrem se zahajuje na návrh navrhovatele. Při svém rozhodování ale není arbitr vázán návrhem, naopak aktivně si opatřuje důkazy. V průběhu řízení je oprávněn vyţadovat od účastníků řízení předloţení veškerých důkazů na podporu jejich tvrzení. Finanční arbitr rozhoduje ve věci sporu nálezem většinou do 30 dnů ode dne zahájení řízení. Ve zvlášť sloţitých případech se tato lhůta prodluţuje na 60 dnů, ale i tento 5

směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997, o přeshraničních převodech

- 18 -


termín je moţno přiměřeně prodlouţit. Do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení nálezu mohou strany podat proti nálezu námitky a arbitr má opět 30 dní na to, aby sám tyto námitky posoudil. Doručený nález, který jiţ nelze napadnout námitkami, je v právní moci a je soudně vykonatelný podle OSŘ. Pokud nález, byť i jen zčásti, vyhovuje návrhu stěţovatele, je poskytovatel platebních sluţeb povinen navíc zaplatit pokutu ve výši 10 % z částky, která byla přiznána stěţovateli, nejméně však 10 000 Kč. Samotné řízení není zpoplatněno, ale pokud účastníkovi vznikly náklady v souvislosti s řízením, nese je sám. Typickými spory, které finanční arbitr řeší, jsou např. podvody s platebními kartami, které pak vedou k neoprávněným výběrům hotovosti z bankomatů nebo platbám u obchodníka, další častým příkladem je nabourání se do internetového bankovního účtu a následný neoprávněný převod finančních prostředků do celkové částky 50 000 EUR. Do kompetencí finančního arbitra naopak nepatří spory např. z oblasti úvěrů, hypoték, spory vzniklé mimo členské státy EU a další státy tvořící Evropský hospodářský prostor, nebo spory vzniklé před účinností zákona o finančním arbitrovi. Arbitr ve věci návrhu nemůţe rozhodovat, pokud jiţ o věci rozhodl soud nebo řízení v této věci bylo před soudem zahájeno, nebo ve věci jiţ bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení nebo takové rozhodčí řízení bylo zahájeno. Také obliba finančního arbitra roste, dokazuje to nárůst počtu řešených případů. V roce 2007 jich obdrţel celkem 370, o rok později 619 a v roce 2009 to jiţ bylo 757 podnětů. Čísla o počtech zahájených řízení jsou mnohonásobně niţší. V roce 2009 arbitr zahájil řízení ve 118 případech, z toho pouze v 86 sporech byl vydán nález, který vyhověl jen třetině stíţností. Ve sporech šlo o více neţ 31 milionů korun.

2.5 Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů Od 1. dubna 2008 spustilo Ministerstvo průmyslu a obchodu 6 projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který si klade za cíl rozšířit povědomí o moţnostech řešení drobných sporů a nalézt rychlejší, levnější a tedy mnohem efektivnější systém neţ je soud. V případě, ţe se vyskytne spor mezi podnikatelem a spotřebitelem (nejčastěji uznání reklamace) a stranám se nechce celou věc řešit soudní cestou, mohou se obrátit na kontaktní

6

ve spolupráci s Hospodářskou komorou České republiky, spotřebitelskými sdruţeními, Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, Asociací mediátorů, Ministerstvem financí a Ministerstvem spravedlnosti

- 19 -


místo projektu7 a pracovník jim poskytne informace, doporučí způsob řešení sporu a případně pokud obě strany souhlasí, zařídí vše nezbytné k zahájení mediace nebo rozhodčího řízení. Provedení mediace je zdarma, protoţe odměnu mediátora hradí Ministerstvo průmyslu a obchodu. U rozhodčího řízení platí poplatek strana podávající ţalobu (3 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně 800 Kč). Odměna za práci rozhodce jde opět na vrub Ministerstva průmyslu.

7

seznam kontaktní míst je uveden na adrese http://www.mpo.cz/dokument42198.html

- 20 -


3 Charakteristika rozhodčího řízení Obecně se dá rozhodčí řízení definovat jako rozhodování, většinou majetkových, sporů prostřednictví jednoho či více nezávislých rozhodců (tzv. řízení ad hoc) nebo nestátními rozhodčími institucemi (tzv. řízení u stálých rozhodčích soudů). Výsledkem tohoto jednoinstančního řízení je rozhodčí nález, který má status vykonatelného rozhodnutí. Tím pádem rozhodčí řízení představuje poměrně rychlou alternativu řešení konfliktu, ale na druhou stranu s omezenou moţnosti bránit se, pokud nebudu souhlasit s názorem rozhodce. Rozhodnutí můţe být učiněno podle právních předpisů či podle práva ekvity. Tento institut je široce vyuţíván v mnoha zemích s vyspělou trţní ekonomikou. Historicky je oblíben především ve věcech mezinárodního obchodu, jelikoţ rozhodčí řízení má značnou výhodu oproti běţným soudům v uznávání a výkonu rozhodnutí v jiných státech, která je zajištěna systémem dvoustranných, ale především mnohostranných mezinárodních smluv jak na úrovni evropské, tak i celosvětové. V nich je zakotven vzájemný závazek smluvních stran za stanovených podmínek uznávat a vykonávat rozhodčí nálezy vydané rozhodci smluvních stran. V souvislosti s členstvím ČR v EU tato výhoda není jiţ tak markantní, jelikoţ vykonatelnost soudních rozhodnutí mezi členskými státy se výrazně zjednodušilo8 a tyto státy patří k našim hlavním obchodním partnerům, přesto si arbitráţ v mezinárodních sporech zachovává své postavení. Význam rozhodčího řízení navíc rapidně roste i v rozhodování ve vnitrostátních občanskoprávních sporech, protoţe celé řízení je nepochybně rychlejší před rozhodcem neţ před soudcem.

3.1 Historie rozhodčího řízení v českých zemích Jak uţ jsem naznačil v úvodu diplomové práce, rozhodčí řízení není ţádný nový způsob řešení sporů, pouze v poslední době zaţívá opětovný návrat do popředí zájmu. Konflikty vznikaly a musely se řešit od pradávna. Nejinak to bylo v dobách, kdy chyběla nějaká forma státní organizace. Pokud se tyto spory neřešily silou, musely obě strany sporu najít někoho neutrálního, kterého by brali jako svou autoritou - např. duchovní vůdce nebo náčelníka kmene, postupným vývojem se objevila i nová funkce tzv. rozhodce. 8

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech obsahuje pravidla výkonu v jiném členském státu, které vstoupilo v platnost dne 1. března 2002. Toto nařízení stanoví, ţe rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh u místně příslušného soudu kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 se zavedl evropský exekuční titul pro nesporné nároky.

- 21 -


I později po vzniku pevnější státní organizace se rozhodčí řízení na našem území udrţelo, jelikoţ jsme v právu přebírali západní vlivy a ty měly základy v právu starověkého Říma, které rozhodčí řízení taky znalo. V českých zemích se tak mohly strany od 13. století podrobit rozhodčímu řízení zásadně v kaţdém sporu a v kaţdém stadiu soudního řízení9. Tato praxe s drobnými úpravami pokračovala i ve Vladislavském zemském zřízení, Obnoveném zřízení zemském i josefínském civilním řádu z roku 1781. Od poloviny 19. století se uskutečnilo několik pokusů o reformu civilního soudního řádu, ale úspěch ve snaţení nastal aţ v roce 1895. Tento zákon nadále poskytoval moţnost sjednávat rozhodčí smlouvy v těch věcech, v nichţ byly strany způsobilé o předmětu sporu uzavřít smír. A po svém vzniku ho převzala i Československá republika a platil v ní aţ do 30. 12. 1950. Mimo tuto obecnou úpravu fungovaly specializované rozhodčí soudy. Například burzovní rozhodčí soudy, které byly zřízeny stanovami jednotlivých burz a byly příslušné pro spory vzniklé během obchodování na burze. Dále to byly rozhodčí soudy hornické, které řešily pracovněprávní spory v hornických revírech, nebo rozhodčí soudy bratrských pokladen, které byly příslušné řešit spory z nemocenského pojištění, atd.10 Změny nastaly po roce 1948, kdy původní ještě rakouský civilní soudní řád, byl nahrazen občanským soudním řádem11. Ten si sice také ponechal rozhodčí řízení (§648 654), ale podstatně omezil okruh osob, které mohly uzavřít rozhodčí smlouvu. Smlouva mohla být uzavřena pouze, jestliţe jednou ze stran byla československá právnická osoba. Na počátku 60. let došlo opět k výrazným změnám. Institut rozhodčího řízení byl upraven samostatným zákonem č.98/l963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů, který nabyl účinnosti shodně s tehdy novým občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesním dne l. 4. l964. Rozhodčí řízení tak přestalo být součástí obecného civilně procesního předpisu a přineslo to další zásadní změnu, protoţe rozhodčí smlouvu bylo moţno nadále uzavřít jen v majetkových sporech z mezinárodního obchodního styku. Po druhé světové válce došlo také vytvoření stálého rozhodčího orgánu, který měl projednávat spory vzniklé v rámci obchodní spolupráce mezi členskými státy Rady vzájemné

9

K. Schelle a I. Schelleová: Rozhodčí řízení, historie, současnost a perspektivy, Eurolex Bohemia, Praha 2002, s. 13

10

Plný výčet uvádím v příloze č. 2

11

Zákon č. l42/l95O Sb., o řízeních v občanských právních věcech, který nabyl účinnosti dnem l.l.l95l

- 22 -


hospodářské pomoci (RVHP)12. Od června 1949 tak začal fungovat Rozhodčí soud Československé obchodní komory. Pravomoc tohoto soudu byla zakotvena nejprve v bilaterálních smlouvách s členskými státy RVHP a v roce 1957 byly nahrazeny jednotným textem všeobecných podmínek pro dodávky zboţí. A nakonec v roce 1972 byla podepsána Úmluva o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení, která o dva roky později byla doplněna i o jednotný řád rozhodčích soudů při obchodních komorách členských států RVHP. Opětovné rozšíření řízení i na spory o majetkové nároky vznikající ve vnitrostátním obchodním styku zavedl aţ současně platný zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Při přípravě tohoto zákona byl vyuţit i Vzorový zákon UNCITRAL13, který odráţí celosvětový konsensus na klíčových aspektech rozhodčího řízení. Náš zákon slepě nekopíruje tuto svou předlohu, ale obsahuje i několik odlišností například neumoţňuje moţnost výkladu rozhodčího nálezu rozhodcem.

3.2 Současná právní úprava rozhodčího řízení Při výčtu pramenů právní úpravy je nutno rozlišit prameny vnitrostátní a prameny mezinárodní. V souvislosti s našim členstvím v EU existuje i další pramen práva – právo EU, který velkou mírou ovlivňuje náš právní systém, avšak v oblasti rozhodčího řízení na úrovni EU ţádnou právní úpravu nenalezneme.

3.2.1 Vnitrostátní prameny Hlavní právní normou vnitrostátního charakteru je jiţ několikrát zmíněný samostatný ZoRŘ, který upravuje základní pravidla rozhodčího řízení. ZoRŘ je rozdělen do osmi částí. V první části (§1 – §3) je vymezen účel zákona a definována rozhodčí smlouva. Druhá část (§4 – §13) se věnuje rozhodcům, způsobu jejich jmenování a stálým rozhodčím soudům. Nejrozsáhlejší třetí část (§14 - §30) popisuje zahájení, průběh a zakončení rozhodčího řízení vydáním rozhodnutí. Čtvrtá část (§31 - §35) 12

vznikla 8. ledna 1949, členy byly Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz. Později přistoupily Albánie (1949), NDR (1950), Mongolsko (1962), Kuba (1972) a Vietnam(1978). Přidruţeným státem byla od roku 1964 Jugoslávie. Rozpuštěna byla 28. června 1991. 13

Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (United Nations Commission on International Trade Law), která se zaměřuje na sjednávání unifikačních vzorových předpisů, mnohostranných mezinárodních úmluv a na legislativních doporučení. Výsledkem její činnosti v oblasti rozhodčího a smírčího řízení byla Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (přijatá v New Yorku, 1958), Rozhodčí pravidla UNCITRAL (1976), Smírčí pravidla UNCITRAL (1980), Vzorový zákon UNCITRAL pro mezinárodní obchodní arbitráţ (1985, upraven 2006) a Vzorový zákon mezinárodní obchodní konciliace (2002).

- 23 -


řeší moţnost zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí. Ustanovení o poměru k cizině nalezneme v části páté (§36 - §40). Sedmá část (§41 - §44) určuje místní a věcnou příslušnost soudů. Osmá část je doplněním OSŘ v souvislosti s přijetím ZoRŘ a poslední devátá část jsou přechodná a závěrečná ustanovení. Důleţitý je §30 v ZoRŘ, který stanoví, ţe na řízení před rozhodci se přiměřeně uţijí ustanovení OSŘ. OSŘ tak funguje jako subsidiární právní norma k ZoRŘ. Rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Odo 1528/2005 řešilo vztah ZoRŘ k OSŘ. Z pouţití termínu „přiměřeně“ vyplývá podle názoru Nejvyššího soudu, ţe rozhodčí řízení nepodléhá OSŘ přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze pouţít v rozhodčím řízení mechanicky. Slovo přiměřeně má v tomto případě znamenat především zohlednění obecných zásad, na nichţ stojí české rozhodčí řízení. Dalšími vnitrostátními prameny jsou: Zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění zákona č. 230/2008 Sb., který v §28 dovoluje při komoditní burze zřídit burzovní rozhodčí soud pro rozhodování sporů souvisejících s prodejem a koupí komodit a komoditních derivátů na dotčené komoditní burze. Zákon č. 259/1996 Sb., který je úplným zněním zákona č. 301/1992 SB., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a upravuje existenci Rozhodčí soudu při HK ČR a AK ČR jako stálého rozhodčího soudu ve smyslu ZoRŘ. Tento soud vznikl přejmenováním Rozhodčího soudu působící při Československé obchodní a průmyslové komoře, který slouţil k řešení sporů v rámci RVHP14. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 223/2009 Sb., který v § 54 dovoluje organizátorovi regulovaného trhu zřídit stálý rozhodčí soud, který bude rozhodovat spory z obchodů na tomto regulovaném trhu a z vypořádání těchto obchodů.

Další vnitrostátní pramen rozhodčího řízení představuje statut a řád stálého rozhodčího soudu, který nemá podobu státem vynutitelných pravidel. Jedná se pouze o soukromá procesní pravidla, podle kterých se postupuje při rozhodčím řízení u konkrétní instituce. Závaznost těchto pravidel lze nepřímo odvodit ze ZoRŘ (§13 odst. 3), jelikoţ ten

14

zákonem č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky, o některých opatřeních s tím souvisejících a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění zákona č. 121/1993 Sb.

- 24 -


zakotvuje nevyvratitelnou právní domněnku, ţe pokud se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly si v rozhodčí smlouvě jiné podmínky, platí, ţe se podrobili jeho statutu a řádu platných v době zahájení řízení. Tyto pravidla musí být uveřejněny v Obchodním věstníku a jejich obsah se nesmí pohybovat mimo rámec vymezený kogentními ustanoveními ZoRŘ. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR kromě statutu vydal i dva řády, jeden pro vnitrostátní spory a ten druhý pro mezinárodní spory.

3.2.2 Mezinárodní prameny Mezi prameny mezinárodní povahy patří mezinárodní mnohostranné úmluvy a mezinárodní dvoustranné smlouvy. Nejprve se zaměřím na mnohostranné úmluvy. S mezinárodní unifikací v oblasti rozhodčího řízení se začalo jiţ na konci 19. století. První mnohostrannou úmluvou byla tzv. Haagská úmluva O smírném vyřizování mezinárodních sporů z roku 1899. K její revizi došlo o osm let později. K této verzi po svém vzniku přistoupilo i Československo (vyhláška č. 5/1930). Tato úmluva se vztahuje pouze na urovnání sporů mezi státy prostřednictvím rozhodců, ke kterému je nutný souhlas sporných stran. Úmluva uznává několik moţných způsobů, jak učinit vyţadovaný souhlas - dohodou ad hoc, arbitráţní dohodou (státy se ve smlouvě zaváţou řešit své budoucí spory v určité oblasti cestou arbitráţe), doloţkou obsaţenou v jiné smlouvě a dokonce konkludentně (neuplatněním námitky nepříslušnosti). Pro řešení sporů mezi státy funguje Stálý rozhodčí soud v Haagu (PCA)15. Vede seznam rozhodců, kteří jsou jmenováni členskými státy. Rozhodčí tribunál se pak sloţí tak, ţe kaţdá strana jmenuje 2 rozhodce ze seznamu, přičemţ jen jeden z nich můţe být jejím státním příslušníkem, a takto ustanovení 4 rozhodci si zvolí předsedajícího rozhodce, pokud se však nedohodnou, má být zvolen třetím neutrálním státem. V roce 1923 byl v Ţenevě přijat Protokol o doloţkách o rozsudím, jehoţ signatářem se opět stala i Československá republika (zákon č. 191/1931 Sb.). V tomto protokolu se strany zavázaly zabezpečit uznávání rozhodčích smluv a rozhodčích doloţek. Problematika vykonatelnosti rozhodčích nálezů zde nebyla řešena, proto na Protokol navázala v roce 1927 Ţenevská úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků, kterou Československo přijalo jako zákon č. 192/1931 Sb. Podle této Úmluvy rozhodčí nálezy vydané podle rozhodčí smlouvy definované v Protokolu byly vykonatelné na území příslušného státu podle jeho platných exekučních předpisů. 15

The Permanent Court of Arbitration, webové stránky: http://pca-cpa.org/

- 25 -


Tyto úmluvy byly po druhé světové válce nahrazeny Newyorskou úmluvou o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, která v současnosti tvoří páteř celého systému v oblasti uznávání a výkonu rozhodčích nálezů. Byla přijata na konferenci Organizace spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráţi dne 10. června 1958 v New Yorku a doposud byla ratifikována v přibliţně 140 zemí světa. Ţenevské úmluvy tak zůstávají účinné pouze ve vztahu k nesignatářským státům Newyorské úmluvy. V Československu vyšla ve Sbírce zákonů jako vyhláška č. 74/1959 Sb. a nabyla účinnosti dnem 10. října 1959. V této Úmluvě se členské státy zavázaly uznat písemnou dohodu, podle níţ se strany rozhodly provést rozhodčí řízení, dále také uznat rozhodčí nález za závazný a povolit jeho výkon podle platných předpisů na území, kde je dotčený nález uplatňován. ČR vyuţila výjimku v Úmluvě, která ji dovoluje uznávat rozhodčí nálezy vydané jen na území jiných smluvních států Úmluvy. V případě nesmluvních států lze Úmluvu pouţít pouze, pokud tato nečlenská země poskytuje stejné reciproční zacházení rozhodčím nálezům vydaných v ČR. Na evropské úrovni došlo k uzavření Evropské úmluvy o mezinárodní obchodní arbitráţi. Stalo se tak v roce 1961 opět v Ţenevě a pod záštitou Hospodářské komise Organizace spojených národů pro Evropu. Pro Československo vstoupila v platnost 11. února 1964 a publikována byla jako vyhláška č. 176/1964 Sb. Vznikla v důsledku zklidnění politické situace a nárůstu obchodních aktivit mezi zeměmi západní Evropy a státy za ţeleznou oponou. Jejím cílem bylo napomoci v řešení sporů mezi obchodními partnery těchto tehdy znepřátelených bloků. Úmluva stanovuje celou řadu důleţitých základních zásad pro rozhodčí řízení. Jako příklad uvedu svobodnou volbu účastníků sporu rozhodnout se mezi stálým rozhodčím soudem či rozhodci ad hoc, právo rozhodčího senátu rozhodnout o své příslušnosti k rozhodování a také moţnost volby rozhodného práva samotnými stranami sporu. V roce 1965 byla ve Washingtonu sjednána Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států. Československo k ní přistoupilo aţ o více neţ 25 let později v roce 1991 a do našeho právního řádu se dostala vyhláškou č. 420/1992. Aplikuje se v případech, kdy na jedné straně sporu stojí stát a na druhé zahraniční investor (jak fyzická, tak i právnická osoba) a tyto strany uzavřou dohodu, ve které souhlasí, ţe tento spory budou řešit podle této Úmluvy. Pokud strany jednou vyslovily souhlas, nemůţe ţádná z nich jednostranně svůj souhlas odvolat. Washingtonská úmluva zřídila Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic16, jehoţ náplní činnosti je usnadňovat rozhodčí řešení v těchto sporech. 16

International centre for settlement of investment disputes, webové stránky: www.icsid.worldbank.org.

- 26 -


Tato Úmluva obsahuje popis, jak má případné rozhodčí řízení probíhat. Rozdílná od naší vnitrostátní úpravy je především moţnost poţádat o přezkoumání rozhodčího nálezu. ČR je, vedle mezinárodních mnohostranných úmluv, také smluvní stranou velké řady dvoustranných smluv. Rozlišujeme dva druhy dvoustranných smluv, které mají vztah k arbitráţi. Jedna kategorie smluv, o právní pomoci, slouţí k zajištění spolupráce mezi soudy dvou států a k zajištění uznání a výkonu soudních a v některých případech i rozhodčích nálezů. Druhou skupinou jsou dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic. Tyto smlouvy poskytují ochranu zahraničnímu investorovi v případě, kdy stát, ve kterém investoval, poruší závazek vyplývající z uzavřené dvoustranné smlouvy se státem, jehoţ je investor občanem nebo má v něm sídlo. Pak má investor několik moţnosti, jak se můţe domoci svého práva. Jednou takovou alternativou bývá moţnost předloţení sporu k vyřešení rozhodci v ad hoc řízení, které by bylo vedeno podle rozhodčích pravidel UNCITRAL, pokud se strany nedohodnou jinak. Podle usnesení vlády bude v následujících letech docházet k rozsáhlému vypovídání dvoustranných dohod o ochraně a podpoře investic se státy, které jsou členy EU. Prvním státem uţ byla Itálie a v roce 2009 následovalo Dánské království. Důvodem této snahy je sníţit počet arbitráţí vedených proti ČR, ve kterých často nejde ani o čisté zmaření investice, ale zahraniční investoři se touto cestou snaţí zmenšit své ztráty z neúspěšného obchodu. Navíc uvnitř prostoru EU mají společnosti ulehčené uznávaní soudních rozhodnutí, a proto se mohou klidně obrátit na obecný soud.

3.3 Právní povaha rozhodčího řízení Povaha rozhodčího řízení je pojem, který řeší otázku vazby státu na rozhodčí řízení. Toto je ryze právně-teoretický problém, který ale můţe ovlivnit řadu, pro výsledek sporu nepostradatelných otázek, jako např. kvalifikaci rozhodčí smlouvy, vztahy mezi rozhodcem a smluvními stranami, rozhodné právo pro interpretaci rozhodčí smlouvy či povahu rozhodčího nálezu. Rozlišují se 4 teorie – smluvní, jurisdikční, smíšená a autonomní.

3.3.1 Smluvní teorie (contractual theory) Smluvní teorie vychází z toho, ţe se strany z vlastní vůle dohodly na rozhodčí smlouvě a mohou tedy samy zásadně ovlivnit charakter rozhodčího řízení, ať uţ výběrem rozhodců, pravidel řízení, místem konání či procesního práva, na jehoţ základě se bude v řízení postupovat. Existují dvě její podoby – tzv. klasická a moderní smluvní teorie.

- 27 -


Podle klasické teorie vystupuje rozhodce jako zástupce stran s cílem zajistit splnění smlouvy hlavní. Taktéţ i výsledný rozhodčí nález je smluvního charakteru, protoţe je výsledkem tohoto smluvního procesu. Vynutitelnost rozhodčího nálezu podle této teorie se musí řešit jako ve smluvním právu, jelikoţ se strany předem ve smlouvě zavázaly splnit rozhodčí nález a pokud takto neučiní, je tato smlouva vynutitelná soudem. Kritikové upozorňují na fakt, ţe jako zástupce stran nemůţe být rozhodce nezávislý. Moderní teorie sice jiţ nepovaţuje rozhodce za zástupce sporných stran a rozhodčí nález za smlouvu, ale trvá na myšlence, ţe rozhodčí řízení ve své povaze nepatří do civilního procesu, ale k právu smluvnímu. Stát v této právní koncepci hraje jen minimální úlohu. Národní právo se pouţije na vyplnění mezer v rozhodčí smlouvě. Této teorii je vytýkáno, ţe nezajišťuje jednotlivci právo na spravedlivý proces, protoţe nedovoluje kontrolu ze strany státu.

3.3.2 Jurisdikční teorie (judicial theory) Tato teorie stojí na opačném názorovém konci neţ teorie smluvní. Podle ní má jedině stát pravomoc ovlivnit podobu rozhodčího řízení. To vyplývá z argumentu, ţe svrchovaný stát, má výlučné právo regulovat a kontrolovat všechny aktivity na svém území. A rozhodčí řízení je tedy alternativou k řízení soudnímu, ale pouze v rozsahu, kterou mu sám stát svěří. Dá se říci, ţe rozhodce je ve své podstatě v pozici soudce a z tohoto titulu jsou i jeho rozhodnutí přímo vykonatelná. Moţnost uzavřít rozhodčí smlouvu mají strany pouze v rozsahu, který umoţňuje daný právní řád.

3.3.3 Smíšená teorie Jak samotný název napovídá smíšená koncepce rozhodčího řízení spojuje předchozí dvě teorie a snaţí se odstranit jejich koncepční slabiny názorem, ţe jsou obě dvě neoddělitelně spojeny a to se odráţí ve specifickém charakteru rozhodčího řízení. Tvrdí tedy, ţe arbitráţ nemůţe stát mimo právní systém. Musí přece existovat nějaké právo, které bude určovat moţnost konání arbitráţe, platnost rozhodčí smlouvy a účinky rozhodčího nálezu. Současně však je neopomenutelné, ţe arbitráţ má svůj původ v soukromoprávní smlouvě. Je tedy na vůli stran uzavřít rozhodčí smlouvu, vybrat si osoby rozhodující spor, ovlivnit průběh řízení. Coţ je v souladu se smluvní teorií. Poté, co jsou však jmenováni rozhodci, misky vah se překlopí na stranu jurisdikční teorie. Rozhodce od té doby vystupuje

- 28 -


jako soudce a vydává vynutitelný rozhodčí nález. Tato koncepce tak napravuje slabinu smluvní teorie v nedostatečném zajištění průběhu arbitráţe a vykonatelnosti rozhodnutí.

3.3.4 Autonomní teorie Tato teorie kritizuje předchozí tři pojetí a je spíše okrajovou záleţitostí. Říká, ţe rozhodčí řízení by mělo být bráno jako celek a při právní úpravě tohoto institutu by měl vţdy brát důraz na účel rozhodčího řízení ve společnosti tak, aby řízení odpovídalo především potřebám jeho uţivatelů. Čili hlásá potřebu zaměřit se čistě praktický aspekt rozhodčího řízení.

3.3.5 Právní povaha rozhodčího řízení v ČR Nejvyšší právní autoritou v ČR je Ústavní soud, který jiţ za dobu své existence řešil několik stíţností proti rozhodčím nálezům. Ústavní soud dospěl vţdy ke stejnému závěru, ţe rozhodčí nález není pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci. Argumentace Ústavního soudu se v jednotlivých rozhodnutích neliší a také formulace je vţdy stejná: „Senát, který ve věci rozhodoval, byl ustanoven vůlí stran ad hoc a nelze jej ztotožňovat se senátem obecného soudu. Rozhodčí soud je soukromou osobou, která je soudem jen podle názvu, nepatří do soustavy soudů podle zákona o soudech a soudcích, a není orgánem veřejné moci. Má povahu odborné organizace zprostředkovávající služby pro osoby, které chtějí, aby rozhodce jejich právní vztah vyjasnil a napevno postavil. Charakter rozhodčí činnosti je založený smlouvou delegující vůli stran a její výsledek je činností narovnávající ve smyslu § 585 občanského zákoníku. Výsledek pak je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud, kterou mu svěřily. Rozhodčí nález nevydává rozhodčí soud, ale rozhodci. Je vynutitelný z důvodu vynutitelnosti závazku, který byl rozhodcem v zastoupení stran uzavřen.“17 Podle názoru Ústavního soud je tedy rozhodčí senát soukromou osobou. Jeho moc není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází ze soukromé vůle stran řešit svůj spor prostřednictvím rozhodčího řízení. A přiklání se tedy na stranu smluvní teorie.

17

Tyto citace lze nalézt ve dvou rozhodnutích Ústavního soudu, a to v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 435/02 ze dne 22.10.2002 a v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 174/02 ze dne 15.07.2002, z poslední doby usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1357/07 ze dne 11.07.2007

- 29 -


Tento názor Ústavního soudu je některými autory kritizován. Např. K. Růţička18 poukazuje na rozpor mezi názorem Ústavního soudu a stávající zákonnou úpravou, kde poukazuje na § 1 ZoRŘ, který vyţaduje rozhodování sporů nestrannými a nezávislými rozhodci. Tato nezávislost a nestrannost ale podle Růţičky vylučuje moţnost, aby rozhodce a smluvní strana vytvořili závazkový vztah. Dále nesouhlasí s tím, ţe pokud přistoupíme na názor Ústavního soudu, přisoudili bychom tak rozhodcům podle smluvní teorie postavení pouhých zprostředkovatelů, kteří nemohou rozhodnout, ale pouze doporučit nebo navrhnout jak spor řešit.

3.4 Mezinárodní obchodní arbitráţ Rozhodování sporů s mezinárodním prvkem, tedy vztahy, jejichţ některý prvek má vazbu na stát odlišný od ČR, má mnoho těţkostí, které vycházejí z mnohdy rozdílných kulturních a právních zvyklosti stran, popřípadě jazykových bariér. Z čehoţ zcela jasně pramení neochota svěřit případný spor mateřskému soudu druhé strany. Proto rozhodčí řízení je tradičním způsobem řešení obchodních sporů v mezinárodním obchodě. Jelikoţ umoţňuje velkou míru svobody a dovoluje si předem vybrat, kde se rozhodčí řízení bude konat, v jakém jazyce i podle kterého právního řádu se bude postupovat. V tomto případě se mluví o tzv. mezinárodní obchodní arbitráţi. Dalším ze silných argumentů pro volbu tohoto typu řízení je jiţ výše několikrát zmíněná otázka uznání a výkonu rozhodčího nálezu zabezpečená především Newyorskou úmluvou. Mezinárodní prvek lze spatřovat např. v sídle stran či charakteru a místu plnění smluvních povinností. Mezinárodní prvek lze vytvořit i zcela uměle. Jako příklad můţu zmínit dvě strany, které mají sídlo na území jednoho státu, ale zvolí si rozhodčí soud v zahraničí. Mezi často všeobecně uznávané mezinárodních rozhodčí soudy patří Mezinárodní rozhodčí soud při Mezinárodní obchodní komoře (ICC) v Paříţi19. Tento stálý rozhodčí soud funguje jiţ od roku 1923 a za dobu své existence řešil přes 16 000 sporů. Např. v roce 2008 přijal 663 ţádostí o provedení arbitráţe. Tyto ţádosti se týkaly 1758 stran ze 120 zemí (53% Evropa, 22% Amerika, 19% Asie), bylo jmenováno 1156 rozhodců ze 74 národností, 18

Květoslav Růţička: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Dobrá Voda u Pelhřimova, 2003, str. 22 -24 19

Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce - ICC) byla zaloţena v roce 1919, sídlí v Paříţi. Na její činnosti se podílí tisíce společností a asociací z více neţ 120 zemí. Na poli vytváření pravidel, podle kterých se provádí mezinárodní obchod, má ICC vysokou autoritu a tato pravidla, přestoţe jsou na dobrovolné bázi, jsou pouţívána v kaţdodenním obchodním styku (např. INCOTERMS). Domovské webové stránky na www.iccwbo.org.

- 30 -


arbitráţ se konala v 50 zemích, a pouze u 27,5% sporů šlo o méně neţ 1 milion amerických dolarů. Tyto čísla dokazují, ţe tento rozhodčí soud řeší opravdu velké a sloţité případy. Sloţení samotného soudu je velice pestré, členové pocházejí z 90 zemí světa a jsou voleni Světovou radou ICC na 3leté funkční období. Soud neřeší spory, ale jeho úkolem je zajistit aplikaci Pravidel rozhodčího řízení Mezinárodní obchodní komory20, podle kterých se postupuje při samotné arbitráţi. Soud většinou nepřijímá rozhodnutí jako celek, ale deleguje tuto pravomoc na jednotlivé výbory sloţené ze svých členů. Dále funguje sekretariát soudu, který řízený generálním tajemníkem a má sídlo v ústředí ICC. Samotné řízení probíhá následovně. Ţalobce podá rozhodčí ţalobu na sekretariát Mezinárodního rozhodčího soudu a uhradí nevratnou zálohu na administrativní výlohy (v současnosti 2 500 USD). Sekretariát odešle kopii ţaloby ţalovanému. Na odpověď má lhůtu 30 dnů. Celý průběh sporu je kontrolován Mezinárodním rozhodčím soudem, který v případě pochybností jedné ze stran rozhoduje i o tom, zda byla uzavřena rozhodčí smlouva, je-li dána příslušnost rozhodčího soudu a o místu rozhodčího řízení. Následuje výběr rozhodčího senátu, to je v moci stran, ale pokud tak neučiní, přebírá úkol opět soud a jmenuje je. V kaţdém případě však musí soud potvrdit jejich jmenováni. V této fázi řízení je nutno zaplatit zálohu na náklady řízení (pokrývající odměnu a náklady rozhodců a administrativní náklady). Rozhodčí senát před samotným projednáním případu vypracuje tzv. Terms of Reference. Tento dokument obsahuje vymezení procesních stran, popis případu a souhrn otázek určených k zodpovězení. Současně se sestavuje i orientační časový harmonogram řízení. Poté, co dojde k podepsání tohoto dokumentu stranami nebo popřípadě k jeho schválení soudem, kdyţ k tomu aktu chybí vůle stran, nesmí ţádná ze stran vznášet nové nároky nebo protinároky. Následuje samotné jednání - zjišťování skutečností týkající se případu, především musí být umoţněno vylíčení stanovisek jednotlivých stran. Po zjištění skutkového stavu rozhodčí senát sestaví výsledné rozhodnutí. To musí být opět schváleno soudem, který tak má moţnost zkontrolovat postup rozhodčího senátu, a aţ pak je výsledek oznámen stranám prostřednictvím sekretariátu. Originál rozhodčího nálezu je uchováván na sekretariátu. Velkou výhodou je určení časové lhůta, během níţ musí rozhodčí senát vydat konečný nález, přímo v pravidlech. Ta je stanovena na šest měsíců a začíná běţet dnem připojení posledního podpisu k soupisu sporných otázek ze strany rozhodčího senátu nebo zúčastněných stran, nebo v případě schvalování soudem dnem, kdy sekretariát oznámí

20

the Rules of Arbitration of the International Chamber of Commerce, které lze naleznout přeloţené do češtiny na webové stránce http://www.iccwbo.org/uploadedFiles/Court/Arbitration/other/rules_arb_czech.pdf

- 31 -


rozhodčímu senátu schválení. Bohuţel soud můţe tuto lhůtu na základě odůvodněné ţádosti rozhodčího senátu prodlouţit. Mezi další významné stálé rozhodčí soudy patří Mezinárodní rozhodčí soud v Londýně (LCIA - The London Court of International Arbitration )21, Mezinárodní centrum pro řešení sporů, které provozuje Americká asociace pro arbitráţ (The American Arbitration Association)22, Rozhodčí soud při Obchodní komoře ve Stockholmu, Rozhodčí soud obchodní komory v Curychu nebo Rozhodčí soud Spolkové ţivnostenské komory ve Vídni.

3.5 Druhy rozhodčího řízení Druhy rozhodčího řízení jsou odvozeny od §2 odst. 1 ZoRŘ, ve kterém je uvedeno: „strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud“. Z této věty lze odvodit dva druhy řízení – rozhodování jednoho nebo více rozhodců, tzv. ad hoc řízení, a rozhodování před stálým rozhodčím soudem, tzv. institucionalizované řízení. V praxi se navíc vyvinul ještě třetí typ, který není upraven v našem právním řádě, a to rozhodčí centra.

3.5.1 Rozhodčí řízení ad hoc Jako rozhodčí řízení ad hoc se označuje řízení, které se odvíjí od vůle stran, koho si vyberou a jak budou při samotném řízení postupovat. Nejsou tedy vázání ţádnou institucí, ţádnými procesními pravidly nebo při výběru rozhodců ţádným seznamem rozhodců. Při své volbě jsou omezeni pouze obsahem rozhodčí smlouvy, kterou předem uzavřeli a ustanoveními právních norem, které upravují rozhodčí řízení. Výhodou tohoto řízení je větší moţnost kontroly nad průběhem řízení a pruţnější přizpůsobení pravidel řízení a jejich aplikace dle povahy sporu. Naopak jako nevýhodu lze povaţovat větší náročnost při přípravě smlouvy.

3.5.2 Institucionalizované rozhodčí řízení V tomto případě je spor projednáván před stálými rozhodčími soudy. Přestoţe v §13 ZoRŘ, který se věnuje stálým rozhodčím soudům, definice této instituce chybí, dá se říci, ţe jde o instituci, která organizačně a administrativně zabezpečuje činnosti rozhodců, jimţ

21

http://www.lcia-arbitration.com/

22

www.adr.org

- 32 -


výlučně přísluší vlastní projednávání a rozhodování sporů krytých rozhodčí smlouvou ve prospěch stálého rozhodčího soudu23. Řízení před stálým rozhodčím soudem dosahuje vyšší míry autority neţ u rozhodců ad hoc, s tím souvisí všeobecné přesvědčení, ţe je u něj daleko větší předpoklad kvalitního rozhodování neţ u jiných druhů rozhodčího řízení. Velice důleţitou pravomocí rozhodčích soudů je moţnost vydávat své statuty a řády. Status většinou upravuje postavení stálého rozhodčího soudu jako nezávislého orgánu, určuje jeho sídlo, organizační strukturu, podmínky pro zápis na seznam rozhodců, stanovuje práva a povinnosti rozhodců. Řád se naopak věnuje otázkám týkajících se způsobu jmenování rozhodců, většinou jsou strany vázané seznamem rozhodců, který si vede daný soud, dále otázky způsobu řízení a rozhodování nebo řeší náklady řízení (většinou jako příloha). Vydání i jakákoliv změna v těchto dokumentech musí být uveřejněna v Obchodním věstníku. Dohodnou-li se strany na příslušnosti konkrétního rozhodčího soudu, podrobují se tím pravidlům zvolené rozhodčí instituce, platným v době zahájení řízení, není-li výslovně sjednáno jinak (§13 odst. 3). Z této pravomoci, vydávat statuty a řády, lze dovodit, ţe ZoRŘ stálým rozhodčím soudům přiznává právní subjektivitu. Zřídit stálý rozhodčí soud jde pouze na základě zákon (§13 odst. 1). Takto zřízenými stálými rozhodčími soudy v ČR jsou v současné době Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, Rozhodčí soud při burze cenných papírů Praha a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR24 je jediný stálý rozhodčí soud s obecnou působností, to znamená, ţe je oprávněn rozhodovat veškeré spory, které lze v rozhodčím řízení řešit. Byl zaloţen jiţ v roce 1949 a během své dlouhé existence rozhodli rozhodci zapsaní na jeho seznamu více neţ 7 tisíc sporů, které se v převáţné míře týkaly, z důvodu jiţ zmíněného omezení, zahraničního obchodu. V současné době jiţ do popředí dostávají spory vnitrostátní. Zbylé dva rozhodují omezený okruh sporů25.

23

citace: Mothejzíková, Steiner a kolektiv: komentovaný zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s přílohami, C.H. Beck, Praha 1996, str. 50 24

více informací o Rozhodčím soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR lze nalézt na webové stránce www.soud.cz 25

Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha rozhoduje spory z obchodů s investičními instrumenty. Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno rozhoduje jen spory z obchodů, uzavřených na Českomoravské komoditní burze Kladno a na Obchodní burze Hradec Králové, a dále spory z mimoburzovních obchodů, jejichţ předmětem jsou komodity, s nimiţ se na těchto burzách obchoduje. Oficiální stránky soudu jsou na adrese www.rozhodcisoud.cz.

- 33 -


Mezi důvody, proč vyuţít institucionalizovaného rozhodčího řízení, patří zjednodušení výběru rozhodců – strany sporu mají k dispozici seznam, na který se dostanou jen rozhodci splňující poţadavky daného rozhodčího soudu, nemusí jiţ s nimi vyjednávat odměnu, soudy samozřejmě dbají o své dobré jméno, a proto se na seznam zpravidla dostanou jen osoby, které splňují vyšší předpoklady neţ stanoví ZoRŘ.

3.5.3 Rozhodčí centra Někde na pomezí stálých rozhodčích soudů a řízení ad hoc působí rozhodčí centra. Jde o právnické osoby zabývající se opět poskytováním organizační a administrativní podpory rozhodčímu řízení vykonávaného rozhodci v ad hoc řízení. Oblíbenost těchto center je nebývalá. Zatímco na území České republiky se nachází pouze 3 zmíněné stálé rozhodčí soudy, tak počet rozhodčích center neustále roste, přesné statistiky nelze získat, ale pouhým zadáním do internetového vyhledavače hesla s jakýmkoliv tvarem slova rozhodce, vyjede nabídka několik desítek takových institucí. Mívají právní formu společnosti s ručením omezeným či občanských sdruţení, objevují se však i akciové společnosti. V jejich názvech se často vyskytuje označení jako asociace rozhodců, rozhodčí sdruţení, společnost rozhodců, sdruţení rozhodců, sdruţení arbitrů či arbitráţní asociace. Jejich základní funkcí je zajistit, aby rozhodčí řízení bylo rychlé a umoţnilo té straně, která je v právu, rychle a s nízkými náklady dosáhnout spravedlnosti. Na jedné straně přebírají výhodu institucionalizovaného řízení, kdy strany sporu neví, komu mají svěřit rozhodování své věci. Tohoto problému se zbavují tím, ţe ustanoví třetí osobu, která se na jmenování rozhodce či rozhodců specializuje - v našem případě rozhodčí centrum. Rozhodčí centra by měly být zárukou, ţe bude vybrán odborně způsobilý, nestranný rozhodce, který bude mít dostatek času, aby se mohl sporu věnovat. Coţ se v praxi mnohdy neděje. Navzdory tomu, ţe rozhodčí centra vydávají etický kodex rozhodce, došlo ke medializaci několika případů, kdy rozhodce nebyl tak docela nestranný a byl nepřímo napojený na ţalobce. Kvůli těmto rozhodčím centrům dochází dokonce ke kritice celého institutu rozhodčího řízení. Někteří pak označují rozhodčí řízení jako nebezpečnou zbraň, která je volně dostupná prakticky komukoli včetně zločinců.26 Kontroverzně působí především u spotřebitelských sporů, kterým se budu věnovat v kapitole 7.

26

Např. blog Davida Ondrejkoviče - http://ondrejkovic.blog.idnes.cz/c/126473/Rozhodci-rizeni-je-nebezpecna-zbranZbrojni-pas-je-nutnosti.html

- 34 -


Rozhodčí centra vedou seznam rozhodců, které přidělují k jednotlivým sporům, vydávají vzorové rozhodčí doloţky a pravidla rozhodčího řízení. Tyto pravidla upravují postup, jak má být řízení vedeno, a představují prakticky největší rozdíl oproti rozhodčímu řízením ad hoc. Tváří se však jako pravidla podle §13 ZoRŘ, které jsou svěřeny do výlučné působnosti stálých rozhodčích soudů. Více světla do problematiky řádů vydávaných rozhodčími centry vneslo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2312/2007, ze dne 21. 1. 2009. Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda je arbitráţní společnost, která není stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 ZRŘ, oprávněna vydávat svůj jednací a poplatkový řád, který by se v případě, ţe je na něj odkázáno rozhodčí smlouvou, aplikoval na příslušné rozhodčí řízení. A zda takto uzavřená rozhodčí smlouva je vůbec platná. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se shodli na tom, ţe došlo k platnému uzavření rozhodčí smlouvy a to i z hlediska obsahu, neboť odkazem na účastníkům známý jednací řád společnosti měl být jednoznačně stanoven způsob určení rozhodce i průběh rozhodčího řízení. Stěţovatelka však včas podala dovolání, ve kterém namítala, ţe soudy obou stupňů se vůbec nezabývaly legálností vydávání řádů a pravidel, protoţe byly vydány soukromoprávní společností, která nemá ţádné zákonné zmocnění k jejich vypracování. Dále vyjádřila své pochybnosti, zda jednotlivé řády a pravidla jsou součástí rozhodčí smlouvy, kdyţ je v ní pouze konstatováno, ţe strany s nimi jsou seznámeny. A navíc podle dovolatelky chyběla v rozhodčí smlouvě specifikace, jakého data byly tyto řády vydány. Dovolací soud ji dal za pravdu jen v posledních dvou námitkách a v odůvodnění konstatoval, ţe z ustanovení předmětné rozhodčí smlouvy, kde strany uvedly, že byly s jednacím řádem společností seznámeny, jasně nevyplývá, zda projevy vůle stran v daném případě směřovaly k dohodě o postupu, jak uvádí §19 odst. 1 ZoRŘ27. A z obsahu smlouvy nelze jasně odvodit, jakým způsobem se rozhodčí řízení bude vést, například zda si strany sjednaly, že řízení bude nebo nebude ústní. Z rozsudku vyplývá, ţe takto uzavřená rozhodčí smlouva je neurčitá kvůli absenci ujednání o způsobu vedení sporu a to můţe být důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu. Nejvyšší soud však nakonec vůbec nezpochybnil, ţe by rozhodčí centra nebyly oprávněny vydávat svůj jednací či poplatkový řád. Toto je pro současné české rozhodčí řízení

27

„Strany se mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliţe k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci.“

- 35 -


velice důleţitý závěr. Rozhodčí centra na ten dílčí problém reagovaly pouze změnou doporučené rozhodčí doloţky, ze které nyní musí být na první pohled zcela patrné, o jaký řád se má jednat, a pokud tento řád nebyl součástí či přílohou rozhodčí smlouvy, jakým způsobem lze zjistit jeho obsah a ke kterému datu je rozhodné znění. Např. by daná rozhodčí doloţka měla obsahovat přesné označení internetové adresy, na které lze tyto pravidla řízení najít. Dále by v ní měla být jednoznačně vyjádřena vůle stran, aby spory vznikající ze smlouvy hlavní nebo v souvislosti s ní, byly rozhodovány v rozhodčím řízení konaném podle takových pravidel. A jak jiţ bylo řečeno, doloţka by měla jednoznačně obsahovat dohodu smluvních stran, podle níţ jsou taková pravidla řízení nedílnou součástí rozhodčí doloţky. Další zamotání situace přineslo nedávné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 12 Cmo 496/2008. Soud rozhodl, ţe „pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétního způsobu jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a odkazuje na touto právnickou osobou stanovené statuty a řády ke jmenování a výběru rozhodců, jakož i způsobu vedení rozhodčího řízení a stanovení pravidel o nákladech řízení, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.“ Toto rozhodnutí je v rozporu s výše zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu a neodpovídá ani platné právní úpravě, jelikoţ ZoRŘ nepřikazuje jakým způsobem má být rozhodce určen. Je to jen na vůli stran, protoţe zákon stanoví v § 7, ţe rozhodčí smlouva má určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. A dotčené strany si v rozhodčí doloţce zvolily svůj mechanismus volby rozhodce prostřednictvím obchodní společnosti. Aby nebylo dohadů málo, odborníci nenacházejí schodu ani v daleko podstatnější otázce, zda je vůbec existence a činnost rozhodčích center v souladu s platným právem. Rozhodčí centra nejsou stálými rozhodčími soudy podle § 13 ZoRŘ, protoţe, jak jsem se jiţ zmínil v předchozí části věnované institucionalizovanému rozhodčímu řízení, ty musí být zřízeny na základě zákona, coţ se zpravidla vykládá tak, ţe zvláštní zákon musí přímo rozhodčí soud zřídit28, případně výslovně upravit moţnost jeho zřízení29. Existenci a činnost rozhodčích center však ţádné právní předpisy neupravují. Při hledání odpovědi na tuto otázku je třeba opět vycházet ze soudní judikatury. Důleţitým rozsudkem v této věci je rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 174/02, ze 28

vznik Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR

29

situace zbývajících dvou stálých rozhodčích soudů - zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách.

- 36 -


dne 15. 7. 2002, který přinesl rozhodující argumenty ve prospěch opodstatněné existence rozhodčích center. V ústavní stíţnosti se stěţovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil rozhodčí nález Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR, protoţe bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod 30 a navíc tím, ţe rozhodčí soud rozhodoval podle zásad spravedlnosti, namísto podle hmotného práva, zasáhl do jejího práva na soudní ochranu. Ústavní soud stíţnost zamítl a v odůvodnění uvedl, ţe charakter rozhodčí činnosti je zaloţený smlouvou delegující vůli stran a její výsledek má formu závazku a jako takový je závazný. „Rozhodce sám nenalézá právo, ale tvoří závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR tak není orgánem veřejné moci, a tudíž ani jeho rozhodčí nálezy nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci.“ Tuto argumentaci potvrdilo i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1357/07 ze dne 11. 7. 2007, které se zabývalo podobným případem. Na základě tohoto zobecnění tohoto rozhodnutí lze dospět k závěru, ţe celé rozhodčí řízení nespadá do oblasti práva veřejného, ale náleţí do sféry práva soukromého, kde platí zásada kaţdý můţe činit, co není zákonem zakázáno31. A protoţe ţádná právní norma rozhodčí centra ani jejich činnost nezakazuje, zdá se být jejich činnost zcela legální. I kdyţ se tedy uvedené rozhodnutí Ústavního soudu zabývalo rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR, lze jej analogicky vztáhnout i na rozhodčí řízení ad hoc.

3.6 Osoba rozhodce Pro výkon rozhodce v rozhodčím řízení není stanovena ţádná zvláštní kvalifikace, včetně podmínky právního vzdělání, a není ani potřeba prokazovat jakékoliv znalosti či zkušenosti, přestoţe v původním vládním návrhu zákona byla zakotvena podmínka omezující svobodnou volbu rozhodce v podobě povinnosti zápisu rozhodců do seznamu vydaného Ministerstvem spravedlnosti, nakonec toto ustanovení ze schváleného zákona vypadlo. Je tudíţ mylná představa, ţe rozhodcem můţe být pouze právník. Přímo této problematice jsou v ZoRŘ věnovány 3 paragrafy (4-6). Podle ustanovení § 4 můţe být rozhodcem občan České

30

Listina základních práv a svobod (23/1991 Sb.) Článek 36 odst. 1. Kaţdý se můţe domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. 31

Listina základních práv a svobod. Čl.2 odst. 3 Kaţdý můţe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

- 37 -


republiky, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům32. Také cizinec můţe být rozhodcem, pokud je podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům, postačí ovšem jeli způsobilý k právním úkonům podle našeho práva. Vţdy jde o osobní výkon funkce určitou konkrétní fyzickou osobou, která nemůţe nikoho jiného zmocnit, aby tuto činnost vykonal za ní. Jedná se tedy o nezastupitelnou funkci. Z toho tedy vyplývá, ţe funkci rozhodce nemůţe vykonávat právnická osoba, ale pouze osoba fyzická. V jiných právních pramenech, např. v zákoně o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.), jsou stanoveny další omezení pro toho, kdo by se chtěl stát rozhodcem, např. jsou vyloučeni soudci kteréhokoli obecného soudu. Další nároky na rozhodce lze odvodit přímo z §1 ZoRŘ, který definuje účel samotného zákona a mimo jiné říká, ţe slouţí k rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci. Čili rozhodce musí splňovat předpoklad nestrannosti a nepodjatosti. Stálé rozhodčí soudy vedou listiny rozhodců, z nichţ si strany mohou volit rozhodce pro konkrétní případ. Na tento seznam mohou být zapsány pouze osoby, které splní podmínky stanovené daným rozhodčím soudem. Tyto podmínky bývají přísnější neţ stanoví ZoRŘ a v drtivé převaze případů na takových seznamech nalezneme vysokoškolsky vzdělané lidi nejen právníky, ale i specialisty z jiných oblastí. Např. u Rozhodčího soud při HK a AK ČR se v čl. 4 jeho statutu dočteme, ţe „na listinu rozhodců může být zapsána osoba, která si svou činností osvojila způsobilost pro funkci rozhodce a jejíž vědomosti a zkušenosti včetně znalosti práva ve spojení s osobními vlastnostmi dávají záruku úspěšného výkonu funkce rozhodce“. Zcela jasně tedy klade důraz na vysoké kvalifikační i osobností předpoklady rozhodců. K 1.1. 2010 na seznamu pro vnitrostátní spory bylo zapsáno 240 rozhodců a z toho pouze 1 neměl vysokoškolský titul. Funkce rozhodce je dobrovolnou funkcí, kterou není nikdo povinen přijmout. Pokud ji však přijme, ZoRŘ vyţaduje písemnou formu takového přijetí (tzv. receptum arbitrii), ale nepředepisuje způsob, jak tuto písemnou formu dodrţet. Rozhodcem se tedy osoba nestane pouze z toho titulu, ţe existuje rozhodčí smlouva, v níţ je uvedeno její jméno jako rozhodce. Vzdát se své funkce můţe rozhodce jen ze závaţných důvodů nebo se souhlasem stran. Konkrétní důvody zákon nespecifikuje, ale za nepochybně závaţný důvod lze povaţovat váţné onemocnění rozhodce nebo úmrtí člena rodiny.

32

Definici způsobilosti k právním úkonům nalezneme v §8 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. v platném znění), vzniká v plném rozsahu zletilostí, tj. dovršením osmnáctého roku nebo uzavřením manţelství před dosaţením tohoto věku.

- 38 -


Spornou otázkou je postavení rozhodce ve vztahu ke stranám a s tím související odpovědnost rozhodce. Diskuze se vedou, zda lze roli rozhodce připodobnit spíše postavení soudce nebo spíše postavení osoby poskytující sluţby. Zastánci smluvní teorie se přiklánějí k názoru, ţe jde spíše o osobu poskytující určitou sluţbu, zatímco u jurisdikční teorie je popírána existence smluvního vztahu mezi stranami a rozhodcem, rozhodce je chápán jako osoba obdařená veřejnou mocí k rozhodnutí sporu. Rozhodci musí při výkonu své činnosti dodrţovat několik povinností. Především jsou povinni vykonávat funkci rozhodce v souladu se ZoRŘ (§5 odst. 1 věta 2 ZoRŘ) a zachovávat mlčenlivost o veškerých skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem své funkce (§6 ZoRŘ). Čili rozhodce nesmí ţádné osobě mimo konkrétní spor sdělit jakékoliv informace týkající se průběhu řízení, ať jde o obsah nálezu, o důkazech, o znalcích atd. Tato povinnost je obdobná jako u soudců. Zprostit mlčenlivosti lze rozhodce buď shodou všech účastníků sporu, anebo z váţných důvodů taky předseda okresního soudu, v jehoţ obvodu má rozhodce bydliště33. Váţné důvody nejsou v zákoně blíţe specifikovány. Další povinnosti rozhodce se týkají okolností, které by mohly vzbudit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Zaprvé tyto informace musí bezodkladně sdělit, jakmile se dozví, ţe má být ustanoven rozhodcem. Toto oznámení nestačí sdělit pouze straně, která ho určila, ale musí být dána na vědomí oběma stranám sporu a případně i soudu, jestliţe ten je zapojen do procesu ustanovení rozhodce. Za podjatost rozhodce lze povaţovat jakoukoliv jeho osobní zainteresovanost na výsledku sporu, např. rodinný příslušník některé ze stran, a podezření mohou vyvolat i jeho předchozí smluvní vztahy s některým účastníkem sporu, např. byl-li jejich zaměstnancem nebo právním zástupce. Pokud tyto okolnosti o nepodjatosti vyjdou najevo dodatečně, např. rozhodce nesplnil tuto svou povinnost takové okolnosti ohlásit, nebo nastanou jiné zákonné důvody, proč rozhodce nemůţe vykonávat svou funkci, např. ztratí způsobilost k právním úkonům nebo stane se soudcem, je takový rozhodce přímo ze zákona (§11 ZoRŘ) vyloučen z projednávání a navíc by měl následovat jeho formální úkon, ve kterém se své funkce vzdá (§12 odst. 1 ZoRŘ). Kdyby tak neučinil a pokračoval by v projednávání a vydání rozhodčího nálezu, mohla by kterákoliv strana navrhnout zrušení takového nálezu soudem. ZoRŘ počítá i s moţností, ţe rozhodce nesplní svou povinnost a nevzdá se své funkce dobrovolně. V takovém případě se mohou strany samy dohodnout na jeho vyloučení. K dosaţení takové dohody nemusí být vţdy vůle vzhledem k protichůdným zájmům účastníků sporu. Strana, která povaţuje svou pozici za slabší, můţe se poléhat na to, 33

Nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, pak rozhoduje o zproštění mlčenlivosti předseda obvodního soudu pro Prahu 1.

- 39 -


ţe se projednávání sporu bude účastnit rozhodce, který je ze zákona vyloučen z tohoto řízení, a proto by se mohla následně domáhat zrušení vydaného rozhodčího nálezu soudem. V jejím zájmu je tedy neuzavření takové dohody. Východiskem z této situace je právo kterékoliv ze stran podat návrh o vyloučení rozhodce k soudu. Poté, co se rozhodce vzdá své funkce nebo poté, co je vyloučen ze své funkce, jmenuje nového rozhodce na návrh kterékoli strany nebo rozhodce soud, pokud se strany nedohodnou jinak. Důleţité je zdůraznit, ţe strany v kaţdém případě nesou plné riziko výběru osoby rozhodce. Aby tedy rozhodčí řízení proběhlo bez problému, je potřeba věnovat výběru rozhodce značnou pozornost a při hodnocení kandidátů vzít v úvahu minimálně několik otázek, zvláště ohledně jeho vzdělání (právníka nebo znalce v jiném oboru), míry zkušeností (délka praxe), jak moc je časově vytíţený, s tím souvisí zda jde o osobu v pracovním poměru nebo podnikatele, dále jeho komunikační schopnosti (introvert či extrovert).

- 40 -


4 Rozhodčí smlouva a rozhodčí doloţky V ČR v současnosti neexistuje obligatorní rozhodčí řízení34, proto klíčovým předpokladem, aby mohlo proběhnout rozhodčí řízení je uzavření platné rozhodčí smlouvy35. V ní se smluvní strany zavazují, ţe jiţ vzniklé nebo budoucí spory bude rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud. A vyloučí tak pravomoc obecných soudů. Zákonnou úpravu rozhodčí smlouvy nalezneme v §2 a 3 ZoRŘ. Rozhodčí smlouva se můţe týkat jiţ vzniklého sporu, který jsou strany ochotny předloţit k rozhodnutí v rámci rozhodčího řízení. V takovém případě hovoříme o smlouvě o rozhodci. Tento typ smlouvy není v praxi příliš často uzavírán, protoţe po propuknutí sporu strany málokdy naleznou společnou řeč. Druhým způsobem, jak lze přenést pravomoc na ad hoc rozhodčí senát nebo stálý rozhodčí soud, je ve formě rozhodčí doloţky, která je bezkonkurenčně nejčastěji pouţívaným typem rozhodčí smlouvy nejen v ČR, ale i v mezinárodní obchodní arbitráţi. Představuje ujednání, které je součástí jiné smlouvy (tzv. smlouva hlavní). V ní si strany dohodnou, ţe všechny nebo jen některé spory vyplývající z této smlouvy hlavní budou v budoucnu řešit prostřednictvím rozhodčího řízení. Hlavní odlišností od smlouvy o rozhodci je skutečnost, ţe rozhodčí doloţka je uzavírána ještě před tím, neţ spor vznikne. Jako dalším typ literatura uvádí tzv. všeobecné ujednání (neomezený kompromis), které je určeno především pro dlouhodobé obchodní partnery. Zpravidla má podobu samostatného dokumentu a uzavírá se na delší časové období pro různé jiţ uzavřené i budoucí smlouvy. Strany si tímto jednáním chtějí vyjasnit vztahy, aby kaţdá dílčí smlouva nemusela obsahovat rozhodčí doloţku. Velmi často se vyskytuje v tzv. všeobecných obchodních podmínkách. V praxi se také můţe vyskytnout situace, kdy si strany ujednají bliţší úpravu průběhu rozhodčího řízení v samostatném dokumentu (tzv. procesní smlouva nebo smlouva o průběhu rozhodčího řízení), nelze ji však povaţovat za typ rozhodčí smlouvy, protoţe neobsahuje dohodu stran, ţe budou svůj spor řešit před rozhodci.

34

neexistuje ţádný zákon nebo mezinárodní smlouva, kde by byla dána povinnost rozhodovat spor před rozhodcem, tato povinnost bývala např. v rámci RVHP. Spory z mezinárodních investic, které jsou upraveny v jiţ zmiňovaných dvoustranných nebo mnohostranné smlouvách mají jiný charakter, tam je rozhodčí řízení poskytnuto jako jeden z moţných způsobů řešení. 35

anglicky: arbitration agreement, německy: Schiedsvereinbarung, francouzsky: convention de l` arbitrage

- 41 -


Na závěr uvedu přehledný výčet moţností, které plynou z předchozího výkladu, jak lze uzavřít rozhodčí smlouvu, jako: samostatný dokument doloţku ve smlouvě hlavní Z pohledu času pak: před vznikem smlouvy hlavní (neomezený kompromis) současně se smlouvou hlavní (rozhodčí doloţka) po smlouvě hlavní (smlouva o rozhodci) Velice důleţité pro kontinuitu vztahů je, ţe rozhodčí smlouva vţdy váţe také právní nástupce stran. S jedinou výjimkou a to, pokud ve smlouvě tuto moţnost výslovně vyloučí. To znamená, ţe obsahuje-li např. kupní smlouva rozhodčí doloţku a následně dojde k postoupení pohledávky na třetí osobu, bude také tato osoba vázána rozhodčí doloţkou obsaţenou v kupní smlouvě. To naznamená, ţe tento nástupce si následně nemůţe ujednat změnu smluvních podmínek. Pokud si strany sjednaly rozhodčí doloţku, bude jí také vázán správce konkurzní podstaty, kdyţ bude vymáhat nároky úpadce z této smlouvy. Vyplývá to z judikatury Nejvyššího soudu ČR36.

4.1 Forma rozhodčí smlouvy Na formu rozhodčí smlouvy jsou kladeny vyšší nároky neţ na běţné smluvní typy, protoţe se vyţaduje její písemné uzavření, jinak je neplatná. ZoRŘ v §3 odst. 1 výslovně stanoví, ţe písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky. Podpisy stran nemusí být na jednom společném dokumentu, ale postačí, kdyţ si strany fyzicky navzájem vymění smluvní dokumenty, které obsahují podpis strany, která jej odeslala. Poţadavek písemnosti je částečně prolomen v případě, který je popsán v §3 odst. 2 ZoRŘ. Jedná se pouze o rozhodčí doloţku, k jejíţ platnosti postačí i to, ţe písemný návrh smlouvy hlavní, byl přijat způsobem, z něhoţ je patrný souhlas s obsahem rozhodčí doloţky (např. plněním hlavní smlouvy, v níţ je odkaz na obchodní podmínky, kterými se smlouva řídí, a tyto podmínky obsahují rozhodčí doloţku). Poţadavek písemnosti platí i pro dohodu o zrušení rozhodčí smlouvy. 36

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1051/2004

- 42 -


Newyorská úmluva upravuje také formu rozhodčí smlouvy a opět vyţaduje striktně písemnou formu. Naproti tomu Vzorový zákon UNCITRAL a Evropská úmluva připouští moţnost uzavření rozhodčí smlouvy i konkludentně. V některých situacích, především ve velkých společnostech s nepřehlednou strukturou řízení, nemusí být zcela jasné, kdo má oprávnění podepsat rozhodčí smlouvu. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR37 jasně vyplývá, ţe platnou rozhodčí doloţku muţe sjednat i osoba ve smyslu § 15 odst. 1 obchodního zákoníku38, a to i kdyby zástupce zákonné zmocnění překročil, druhá strana o tomto překročení nevěděla a s přihlédnutím k uvedeným konkrétním okolnostem ani nemohla vědět. Další problematickou oblastí můţe být rozhodčí doloţka ve smlouvě o fúzi, rozdělení nebo o převodu obchodního jmění na společníka. Je potom závazná i pro akcionáře, který ovšem není smluvní stranou této smlouvy? Odpověď nalezneme v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 499/2005. Soud se zabýval případem, kdy smlouva o převodu jmění na akcionáře určovala, ţe se přezkoumání o přiměřenosti výše vypořádání rozhodne v rozhodčím řízení. Menšinoví akcionáři nespokojení s výší svého vypořádání se obrátili na soud, který ale odmítl ve věci jednat s poukazem na existující rozhodčí doloţku. Případ se dostal aţ před Nejvyšší soud, nespokojenci argumentovali tím, ţe uzavřenou dohodou o vyloučení obecných soudů rozhodl na valné hromadě za všechny menšinové akcionáře hlavní akcionář. Minoritní vlastníci v tomto postupu samozřejmě spatřovali snahu zabránit jim v moţnosti, aby se domohli ochrany svého práva u nezávislého soudu, a tím jim mělo být upřeno právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud jim ale nedal za pravdu a potvrdil platnost rozhodčí doloţky.

4.2 Právní povaha rozhodčí smlouvy V právní teorii je povaha rozhodčí smlouvy opět velmi problematickou otázkou, nad jejímţ řešením se vedou dlouhodobě diskuse. To, jakou povahu bude rozhodčí smlouva mít, je nerozlučně spjato s výše zmíněnými teoriemi povahy samotného rozhodčího řízení. Rozlišujeme tři různá pojetí rozhodčí smlouvy:

37

sp. zn. 32 Cdo 2312/2007

38

„ Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimţ při této činnosti obvykle dochází.“

- 43 -


Hmotně-právní (materiálně-právní) pojetí – povaţuje rozhodčí smlouvu za dohodu stran, ve které si sami vyřeší otázky vzniku a platnosti smlouvy nebo vzájemných povinností. Procesně-právní pojetí - vychází z toho, ţe předmětem smlouvy je převod pravomoci z obecných soudů na rozhodce, a převod kompetencí má procesní charakter. Smíšené pojetí – spojuje obě předcházející pojetí a připouští, ţe rozhodčí smlouva má základ smluvní, ale pohybuje se v prostředí procesního práva. Zastánci jurisdikční teorie budou upřednostňovat procesní povahu rozhodčí smlouvy, zatímco stoupenci smluvní teorie naopak materiálně-právní pojetí. Praktický dopad těchto teoretických koncepcí rozhodčí smlouvy je moţné vyuţít např. u odpovědnosti rozhodce. Podle procesně-právní teorie by se odškodnění za provinění rozhodce posuzovalo podobně jako u soudce a to podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem39. V tomto případě by se poškozený obrátil na stát, aby ho odškodnil a pak by stát byl oprávněn poţadovat vyplacenou náhradu zpětně po rozhodci (tzv. regresní náhradu). Pokud bychom zastávali postoj materiálně-právní teorie a došlo by tedy o porušení smluvní povinnosti rozhodcem, pak by se poškozený pravděpodobně obrátil na soud z důvodů porušení smluvní závazku. Zastánci této teorie hovoří o tom, ţe strany s rozhodcem uzavírají tzv. rozhodcovskou smlouvu či smlouvu s rozhodcem. Obsahem takové smlouvy jsou práva a povinnosti. Na straně rozhodce to bude jistě povinnost aktivně podílet se na řízení, snaţit se jednat efektivně, aby řízení zbytečně neprotahoval, rozhodovat spravedlivě a nestranně atd. Na straně osoby, které rozhodce jmenují, se bude jednat o povinnost zaplatit rozhodci odměnu. Odpovědnost rozhodce bohuţel není v českém právu řešena. Existuje judikatura Ústavního soudu, který se ve svém usnesení sp. zn. IV.ÚS 845/08 ze dne 17.04.2008 vyjádřil k odpovědnosti rozhodce jako člena rozhodčího senátu. Jiţ v předchozích svých rozhodnutích zaujal stanovisko40, ţe nálezy vydávané rozhodčími senáty nebo jedinými rozhodci Rozhodčího soudu, jsou rozhodčími nálezy tohoto soudu, nikoliv jeho rozhodců jako

39

zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve znění zákona č. 539/2004 Sb.

40

jiţ několikrát zmíněné usnesení sp. zn. IV. ÚS 174/02

- 44 -


soukromých osob. Rozhodce jako člen senátu rozhodčího soudu tedy za škodu vzniklou rozhodnutím rozhodčího soudu vůči stranám sporu neodpovídá.

4.3 Co můţe být předmětem rozhodčího řízení V odborné literatuře se v souvislosti s kategoriemi sporů, ke kterým lze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu hovoří o tzv. arbitrabilitě (o schopnosti sporu být předmětem rozhodčího řízení). Rozlišujeme arbitrabilitu objektivní, která je dána konkrétním právním řádem a arbitrabilitu subjektivní, tj. jak si strany dobrovolně omezí, které spory budou řešit před rozhodcem a které nikoliv. Přirozeně předmětem řešení sporu prostřednictvím rozhodčího řízení nemůţe být jakýkoli spor. Zmíněnou objektivní arbitrabilitu v českém právním řádu41 vymezuje ZoRŘ v § 2. Z tohoto ustanovení se dají odvodit základní charakteristiky, které spor musí vykazovat, aby ho bylo moţno projednat v rozhodčím řízení – musí být majetkový, k jeho projednání musí být dána pravomoc soudu a o předmětu sporu lze uzavřít smír. Pod obecný pojem majetkový spor se zahrnují spory z běţných závazkových vztahů, jejichţ předmět lze vyjádřit v penězích nebo jiných majetkových hodnotách. Strany v těchto vztazích se dohadují o tom, kdo z nich má povinnost něco konat, něco dát, popřípadě zdrţet se určitého jednání nebo něco strpět. Spor se můţe týkat jak věcí, tak práv (např. z duševního vlastnictví). Strany nemohou uzavřít rozhodčí smlouvu týkající se například pouze stanovení platnosti či neplatnosti kupní smlouvy. Tuto otázku je však moţné v rozhodčím řízení v rámci majetkového sporu posoudit, kdy podle §2 odst. 4 ZoRŘ je „předmět rozhodčího řízení rozšířen i na práva z právních vztahů přímo vznikající, otázku platnosti jakož i na práva s těmito právy související.“ Mezi typické oblasti, které lze řešit pomocí rozhodčího řízení jsou spory vyplývající z obchodně-právních smluv (např. smlouvy o dílo, kupní smlouvy, mandátní smlouvy, majetkové spory mezi společníky obchodních společností, spory ze smluv o výkonu funkce atd.), spory z občansko-právních smluv (postoupení pohledávky, kupní smlouvy, smlouvy o dílo, smlouvy o půjčce atd.), některé nároky z pracovně-právních vztahů (nároky na náhradu škody způsobené při výkonu práce, dohody o sráţkách ze mzdy). Zákon však také některé majetkové spory výslovně vylučuje – spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a tzv. 41

ZoRŘ §2 odst. 1 Strany se mohou dohodnout, ţe o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichţ projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). §2 odst. 2 Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliţe strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír

- 45 -


incidenční spory42 (spory vyvolané v souvislosti s insolvenčním řízením). A dále řešení sporů veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení zřízených podle zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Spory, které lze projednat obecnými soudy, nalezneme v OSŘ §7 - spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Poslední podmínkou je moţnost stran uzavřít o předmětu sporu smír podle §99 OSŘ. O tom jsem se zmiňoval jiţ v části věnované alternativním způsobům řešení sporů. Smír lze uzavřít připouští-li to povaha věc. Pokud to tedy povaha věci nepřipouští nelze takový spor v rozhodčím řízení projednat. Mezi tzv. nesporná řízení patří například věci rodinného práva (rozvod, neplatnosti manţelství, povolení uzavřít manţelství, určení otcovství, osvojení, peče o nezletilého), dědictví, ţaloby o způsobilosti k právním úkonů nebo o prohlášení za mrtvého, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo drţení v ústavu zdravotnické péče, řízení o některých otázkách obchodních společností, druţstev a jiných právnických osob (o vyloučení společníka, o prohlášení usnesení valné hromady za neplatné), řízení ve věcech kapitálového trhu, obchodního rejstříku a celá řada dalších druhů sporů.

4.4 Obsah rozhodčí smlouvy Jako první krok před uzavřením rozhodčí smlouvy by strany měly posoudit, zda vůbec lze tento spor řešit před rozhodcem, a to jak z pohledu práva místa, kde řízení bude vedeno, tak i práva místa, kde se bude moţný výkon nálezu provádět. Další formální záleţitostí by měla být způsobilost stran takovou smlouvu uzavřít. Při samotném uzavírání rozhodčí smlouvy by si strany měly nejdříve určit, zda bude spor řešen před stálým rozhodčím soudem nebo bude provedeno ad hoc rozhodčí řízení, a především podle jakých pravidel se spor povede. Toto rozhodnutí má zásadní význam při následné formulaci rozhodčí smlouvy. Jestliţe se strany podřídí jiţ existujícím pravidlům (např. stálého rozhodčího soudu, rozhodčího centra, nebo Rozhodčích pravidel UNCITRAL), pak odpadá problém s formulací, protoţe jak stálé rozhodčí soudy, tak i rozhodčí centra nabízejí jiţ hotové formulace rozhodčích smluv a doloţek, které přímo odkazují na rozhodčí instituci, která ji vydala.

42

výčet incidenčních sporů udává zákon č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon, v § 159 odst. 1, jedná se např. spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek či spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty

- 46 -


V případě, ţe se strany dohodnou na vlastním postupu, měly by si přímo v rozhodčí smlouvě upravit, co nejvíce otázek rozhodčího řízení, aby předešli případným sporům43. Mezi základní náleţitosti obsahu by mělo patřit stanovení rozsahu, na které vzájemné spory se dohoda bude vztahovat, dále ze smlouvy musí vyplývat vůle stran podřídit se rozhodčímu řízení. Tuto minimalistickou verzi je doporučováno rozšířit ještě o určení počtu rozhodců, způsob jejich jmenování, výši jejich odměny, jazyk jednání, místo konání, rozhodné právo pokud jde o spor s mezinárodním prvkem a další procesní otázky např. lhůty. Proto výsledná formulace rozhodčí smlouvy můţe být poměrně sloţitá a krkolomná, ale v kaţdém případě nesmí ohrozit poţadavek na jasnost, srozumitelnost a určitost. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 292/2008 však přesto jasně vyplývá, ţe pokud rozhodčí smlouva některé podmínky rozhodčího řízení neupravuje, nezakládá to její neplatnost, neboť takové podmínky podle platné právní úpravy obsahovat ani nemusí. A další podobné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 95/2006, přidává odpověď na to, zda rozhodčí smlouva musí určit počet rozhodců a způsob, jak tyto osoby budou určeny. Není to potřeba, protoţe ZoRŘ na tuto situaci pamatuje (§7). Z toho lehce odvodíme, ţe stačí jakákoliv písemně projevená shodná vůle stran projednat spor před rozhodci, aby byla platně uzavřena rozhodčí smlouva.

4.4.1 Počet a způsob jmenování rozhodce Jak uţ jsem výše uvedl, je doporučováno, aby rozhodčí smlouva určila počet rozhodců a způsob jejich jmenování. Nemá-li rozhodčí smlouva takové ustanovení, nemá to vliv na platnosti smlouvy a spor pak projednává a rozhoduje tříčlenný rozhodčí senát vytvořený tak, ţe kaţdá ze stran jmenuje jednoho rozhodce, a ti zvolí předsedajícího rozhodce. Také u mnohostranných smluv je potřeba tuto zásadu dodrţet. A pokud tedy vystupuje na jedné sporné straně více subjektů, musí se tyto subjekty na jmenování rozhodce dohodnout. Jestliţe nastane situace, ţe některá ze stran nejmenuje rozhodce nebo jmenovaní rozhodci nezvolí předsedu senátu, zbytečně to zbrzdí průběh celého řízení, ale v pokračování to nezabrání, protoţe v případě nečinnosti některé ze stran existuje v ZoRŘ pojistka (§9 odst. 1). Strana, která má jmenovat rozhodce, a neučiní tak do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo také nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce (tato lhůta běţí od doručení návrhu na osobu předsedajícího rozhodce jedním jiţ jmenovaným rozhodcem druhému), jmenuje rozhodce soud. Soud musí při jeho jmenování 43

např. tzv. bianco doloţky - formulace „veškeré spory z této smlouvy budou řešeny v rozhodčím řízení“ není příliš optimální

- 47 -


přihlíţet k předpokladům pro jeho nezávislé a nestranné rozhodování. Princip rozhodčího řízení však i zde zůstává zachován a osoba navrţená soudem není vůbec povinna tuto funkci přijmout. Tento návrh můţe soudu podat kterákoli strana nebo kaţdý z jiţ jmenovaných rozhodců. ZoRŘ ponechává stranám moţnost dohodnout se na způsobu dodatečného jmenování i jinak. V praxi se hojně vyuţívá mechanismus určení orgánu pro jmenování (tzv. appointing autority). Stejný postup se pouţívá, kdyţ se rozhodce dobrovolně vzdá své funkce nebo je na návrh jedné ze stran vyloučen soudem. Opět ho jmenuje soud na návrh kterékoliv strany nebo rozhodce, pokud neexistuje jiná dohoda. Zákon umoţňuje určit i větší počet rozhodců neţ jsou 3, ale jejich konečný počet však musí být vţdy liché číslo, jinak by byla celá smlouva neplatná. Lichý počet rozhodců totiţ vylučuje problém s případným nedosaţením potřebné většiny hlasů pro přijetí rozhodnutí. Vyšší počet rozhodců není běţný, protoţe se tím můţe prodlouţit doba trvání rozhodčího řízení a dojde i ke zvýšení nákladů rozhodčího řízení. Obtíţněji se můţe dosáhnout jednotného názoru většiny, můţou nastat problémy i při svolávání rozhodců k jednání apod. Výhodou ovšem je zajištění větší objektivity v rozhodování. Zákon nevylučuje moţnost určení osob rozhodců přímo jmenovitě ve smlouvě. Výhodou takového postupu bude sice zrychlení celého řízení o časové ztráty spojené s jmenováním rozhodců po vzniku sporu. Ale přináší to i rizika, kdyţ si strany jmenovitě určí pouze jednoho rozhodce. Pokud tato osoba nepřijme funkci rozhodce nebo v průběhu rozhodčího řízení se vzdá funkce, pak je vyloučeno, aby soud jmenoval na místo odstoupivšího rozhodce nového (podle § 9 odst. 2 ZoRŘ) a nebude tady nikdo, kdo by jejich spor v rámci rozhodčího řízení projednal. Platně sjednaná rozhodčí doloţka zaniká a věc tedy nelze rozhodnout v rozhodčím řízení. Nic však nebrání tomu, aby věc byla projednána před obecným soudem. Proto pokud by strany trvaly na rozhodčím řízení, musely by uzavřít novou rozhodčí smlouvu. Tento závěr vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 135/2006. V posuzovaném případě byl v rozhodčí doloţce smluvními stranami určen jediným rozhodce, který se po zahájení rozhodčího řízení a písemném přijetí funkce rozhodce své funkce vzdal z důvodu pochybností o své nepodjatosti. Sjednaná rozhodčí doloţka postup v případě, ţe by určený rozhodce tuto funkci odmítl přijmout nebo by na ni v průběhu rozhodčího řízení rezignoval, neupravovala. Soud v odůvodnění rozsudku argumentoval tím, ţe se smluvní strany dohodly, ţe jejich případné spory bude rozhodovat pouze blíţe konkretizovaný rozhodce, a daly tím najevo, ţe jsou ochotny podrobit se pouze rozhodnutí této jediné osoby.

- 48 -


Jde o logický důsledek toho, ţe na rozdíl od rozhodce jmenovaného jednou stranou byl rozhodce vybrán za souhlasu obou smluvních stran. Určení rozhodce Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR je upraven v jeho řádu. A je velice podobný zákonné úpravě, navíc významných pozitivem je, ţe obsahuje pevné časové lhůty a je také případně určen orgán pro jmenování, coţ celý proces jmenování urychlí. Spor rozhoduje vţdy rozhodčí senát sloţený ze 3 rozhodců, pokud se však strany dohodnou, můţe spor řešit pouze jediný rozhodce. Při podání ţaloby má ţalobce uvést jméno a příjmení rozhodce, kterého chce jmenovat, nebo zda přenechá volbu na předsedovi Rozhodčího soudu. Ţalovaná strana pak má 14 denní lhůtu od jejího vyrozumění o této ţalobě na to, aby oznámila svého rozhodce, nebo sdělila, zda poţádá předsedu Rozhodčího soudu, aby jmenoval rozhodce za ni. Samotní rozhodci se musí shodnout na předsedovi rozhodčího senátu do 14 dnů od svého jmenování. Pro mezinárodní řízení jsou tyto lhůty delší a v současně platném řádu činní 30 dní. Pokud k tomu ve stanovené době z jakéhokoliv důvodu nedojde, určí rozhodce nebo předsedu rozhodčího senátu předseda Rozhodčího soudu. V případě jediného rozhodce musí být dohoda stran na rozhodci, jestliţe se neshodnou je opět jmenován předsedou Rozhodčího soudu.

4.4.2 Odměna rozhodce Nárok rozhodce na odměnu není v ZoRŘ řešen. Znamená to, ţe tento nárok má ryze soukromoprávní povahu a je velice vhodné vyřešit tuto otázku jiţ předem v rozhodčí smlouvě, aby se předešlo případným sporům. Částku lze určit absolutně, ale vhodnější je stanovení nějakého algoritmu – např. % z hodnoty předmětu sporu. Na výši odměny bude mít vliv i sloţitost sporu nebo renomé rozhodců. Dále by odměna měla odráţet veškeré výdaje, které mohou v průběhu řízení rozhodci vzniknout (telefon poplatky, jízdné, nocleţné, poštovné, výdaje na tlumočníka, cena nájmu za jednací místnost, náklady na kopírování dokumentů, apod.). Tyto výdaje však mohou být stanoveny i zvlášť. Rozhodci často i podmiňují zahájení své vlastní činnosti úhradou odměny a zálohy na výdaje spojené s řízením. Problémy s placením nákladů se neobjevují v řízeních před stálými rozhodčími soudy ani rozhodčími centry, jelikoţ mají tuto problematiku velice detailně zpracovanou ve svých řádech, resp. pravidlech řízení.

- 49 -


Pokud by takové ujednání ve smlouvě chybělo a došlo by ke sporu, pak by případný spor řešil soudce a odpověď by hledal na základě analogie. Podle typu vztahu mezi rozhodcem a stranami (podnikatelský či nepodnikatelský vztah) by se mohl přiklonit k analogii se smlouvou příkazní podle občanského zákoníku, k smlouvám příkazního typu podle obchodního zákoníku nebo ke smlouvě o dílo. V kaţdém případě by náleţela rozhodci odměna, ale bylo by opět sporné v jaké výši - přiměřená odměna. Pravděpodobně by se určovala odvozením podle odměn ve zmíněných řádech stálých rozhodčích soudů nebo rozhodčích center. Otázku, zda nárok rozhodce na odměnu můţe být součástí rozhodčího nálezu, a tedy následně soudně vykonatelný nalezneme v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR číslo sp. zn. 20 Cdo 107/2005 ze dne 27. září 2005. V tomto případě se rozhodce domáhal své odměny nařízením výkonu rozhodnutí, jehoţ podkladem byl jím vydaný rozhodčí nález, který obsahoval i výrok o jeho odměně. Soudy niţších stupňů jeho poţadavek odmítly, a zdůvodňovaly to tím, ţe nárok na odměnu je čistě soukromoprávní povahy, který ZoRŘ neupravuje, a zároveň ani nepředstavuje majetkový spor mezi stranami rozhodčí smlouvy, proto se přikláněly k tomu, ţe rozhodce v rozhodčím nálezu překročil svou pravomoc. Stěţejní otázkou je, zda vydání nálezu bez zákonné úpravy způsobilo věcnou nesprávnost rozhodnutí, která sama o sobě nařízení exekuce nepřekáţí, anebo šlo o situaci, kdy byl nález vydán orgánem, který k tomu nebyl oprávněn, coţ by naopak k nařízení exekuce nevedlo. Na rozdíl od niţších soudů Nejvyšší soud ČR zastával názor první a předchozí rozhodnutí zrušil. A jeho argumentace tedy spočívala v tvrzení, ţe v rámci exekučního řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí a ţe jeho výrokem je soud vázán a je povinen z něj vycházet. Z tohoto rozhodnutí jasně vyplývá, ţe rozhodce se můţe poţadovat nařízení exekuce, aby mu byla zaplacena odměna, kterou si stanovil v rozhodčím nálezu.

4.4.3 Doporučené rozhodčí doloţky Strany, které se domluví na projednávání svých sporů před stálým rozhodčím soudem, nebo ţe vyuţijí sluţeb rozhodčího centra, mají při rozhodování o obsahu rozhodčí doloţky ulehčenou práci. Tyto subjekty nabízejí vzorové rozhodčí doloţky, které stačí doslovně přenést do smlouvy hlavní, a pak jiţ postupovat podle řádu instituce, kterou si strany k vybraly. Strany mají na výběr většinou ze 4 vzorů - jediný rozhodce, jediný rozhodce podle zásad spravedlnosti, tříčlenný rozhodčí senát, tříčlenný rozhodčí senát podle zásad - 50 -


spravedlnosti. Některé instituce navíc poskytují tzv. on-line rozhodčí řízení. Jelikoţ se jedná o nejčastější typ rozhodčí smlouvy, uvádím znění některých typových doloţek přímo v textu diplomové práce. Doporučená rozhodčí doloţka Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR – jediný rozhodce: "Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“44

Doporučená rozhodčí doloţka Arbitráţního soudu Mezinárodní obchodní komory (ICC) – tříčlenný rozhodčí senát: “All disputes arising out of or in connection with the present contract shall be finally settled under the Rules of Arbitration of the International Chamber of Commerce by three arbitrators appointed in accordance with the said Rules.“ 45

Doporučená rozhodčí doloţka jednoho z rozhodčích center - tříčlenný rozhodčí senát podle zásad spravedlnosti: „Smluvní strany se podle zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů č. 216/1994 Sb. v platném znění dohodly, že veškeré jejich spory vzniklé z této smlouvy a nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány v rozhodčím řízení před senátem složeným ze tří rozhodců podle Jednacího řádu rozhodčího řízení vydaného XY a zveřejněného na internetové adrese www.xy.cz, přičemž všichni rozhodci budou ke dni doručení žaloby zapsáni v Seznamu rozhodců vedeném XY a smluvní strany tímto výslovně pověřují XY, aby určila podle Jednacího řádu rozhodčího řízení všechny rozhodce pro rozhodčí řízení, založené touto rozhodčí doložkou. Smluvní strany tímto pověřují takto určený rozhodčí senát k rozhodování všech sporů podle zásad spravedlnosti. Smluvní strany výslovně prohlašují, že před podpisem rozhodčí smlouvy měly a mají možnost seznámit se s Jednacím řádem rozhodčího řízení, jakož i s Nařízením o nákladech rozhodčího řízení a také tak učinily a uvedené dokumenty tak považují za nedílnou součást této rozhodčí smlouvy.“46

Doporučená rozhodčí doloţka Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR pro online rozhodčí řízení: „Všechny spory, které vzniknou z této smlouvy anebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány s vyloučením pravomoci obecných soudů s konečnou platností v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze podle jeho Řádu on-line jediným rozhodcem určeným předsedou Rozhodčího soudu při

44

zdroj: http://www.soud.cz/index.php?url=cz_dolozky.htm

45

“Všechny spory vyplývající z této smlouvy nebo v souvislosti s ní budou s konečnou platností rozhodovány podle Řádu pro rozhodčí řízení Mezinárodní obchodní komory třemi rozhodci jmenovanými v souladu s tímto Řádem.“ Zdroj: http://www.iccwbo.org/court/arbitration/id4090/index.html 46

zdroj: http://www.urmr.cz/rady-a-pravidla/rozhodci-dolozky-a-smlouvy-o-rozhodci/rozhodci-dolozky-v-cestine

- 51 -


Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Strany pro toto řízení volí tyto e-mailové adresy pro vedení řízení on-line: [email protected] a [email protected].“

Rozhodčí doloţky stálých rozhodčích soudu jsou v porovnání s rozhodčími centry stručnější. Důvodem pro tuto skutečnost je rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2312/2007, které jsem zmínil v části věnované rozhodčím centrům. Z takové doloţky musí být na první pohled zcela jasné, o jaký jednací řád se má jednat, jakým způsobem lze zjistit jeho obsah a ke kterému datu je rozhodné znění. Uvedeno bývá přesné označení internetové adresy, na které lze tyto pravidla řízení najít. Dále v ní je jednoznačně vyjádřena vůle stran, aby spory byly rozhodovány v rozhodčím řízení, konaném podle takových pravidel. A doloţka obsahuje ustanovení stran, ţe předmětná pravidla řízení jsou nedílnou součástí rozhodčí doloţky.

4.5 Vztah rozhodčí smlouvy k smlouvě hlavní V praxi často docházelo ke sporům, kdy byla napadána platnost smlouvy hlavní, nebo smluvních podmínek, které obsahovaly rozhodčí smlouvu ve formě rozhodčí doloţky. A soudy pak řešily otázku, zda uzavřená rozhodčí smlouva je platná, kdyţ napadnutá smlouva hlavní byla prohlášena za neplatnou. V soudních rozhodnutích47 byla potvrzena tzv. doktrína separace rozhodčí smlouvy a smlouvy hlavní, podle které jsou obě smlouvy na sobě zcela nezávislé. Platnost rozhodčí smlouvy v podobě rozhodčí doloţky, je tak nutno vţdy posuzovat jako smlouvu zcela samostatnou, jen technicky vloţenou do textu jiné smlouvy. Soudy argumentovaly tím, ţe smluvní praxe sice inklinuje více k tomu zaloţit rozhodčí smlouvu právě jako součást textu jiné smlouvy, nic to však nemění na tom, ţe i v případě rozhodčích doloţek mohla by vţdy být uzavřena rozhodčí smlouva jako smlouva zcela samostatná, a to nejen z hlediska samostatné listiny, ale i v jiném čase neţ smlouva, ke které se váţe. Vlastní reţim rozhodčí smlouvy podpůrně potvrzuje i pravidlo o oddělitelnosti neplatných součástí smlouvy od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu § 41 občanského zákoníku, podle kterého vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nevyplývá, ţe tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Z toho plyne, ţe je-li hlavní smlouva shledána neplatnou, pak rozhodčí doloţka v ní obsaţená zůstane platnou za předpokladu, ţe ona sama plní náleţitostí na svou platnost. 47

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1222/2005, ze dne 19. 12. 2007

- 52 -


4.6 Neplatnost rozhodčí smlouvy Rozhodčí smlouva můţe být neplatná z důvodu nedostatku arbitrability. Tato námitkou se musí rozhodce zabývat kdykoliv v průběhu rozhodčího řízení, protoţe pokud by spor nepodléhal moţnosti být řešen před rozhodcem, pak tato skutečnost by byla důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu soudem. Pokud jde o neplatnost rozhodčí smlouvy z pohledu formy, můţe strana, která se chce neplatnosti domáhat, vznést svou námitku nejpozději při svém prvním úkonu ve věci. V opačném případě se totiţ má za to, ţe tato strana konkludentně vyslovila souhlas tím, ţe nic nenamítala.

4.7 Zánik rozhodčí smlouvy Pro úplnost výkladu se zmíním i o zániku rozhodčí smlouvy. Přestoţe existuje autonomie smlouvy rozhodčí na smlouvě hlavní a její zánik nezpůsobuje automaticky i zánik smlouvy rozhodčí, nelze zcela vazbu mezi nimi popřít. Jelikoţ smyslem rozhodčí smlouvy je řešit spory ze smlouvy hlavní, takţe pokud smlouva hlavní zanikne splněním, a to bez jakéhokoli porušení, mělo by logicky dojít i k zániku rozhodčí smlouvy, protoţe došlo k splnění jejího účelu. Dále také můţe rozhodčí smlouva zaniknout dohodou stran o jejím zrušení (v písemné formě), jednostranným právním úkonem jednoho z účastníků smluvního vztahu (odstoupením či výpovědí), uplynutím doby, na kterou byla rozhodčí smlouva uzavřena (pokud by lhůta uplynula v době jiţ zahájeného řízení, způsobilo by to nemoţnost vydat rozhodnutí, proto se taková rozhodčí smlouva nevyuţívá), jiţ výše zmíněná situace, kdy přímo jmenovaný jediný rozhodce v rozhodčím řízení ad hoc odmítne přijmout funkci rozhodce, pozbude způsobilosti nebo zemře, a dále pravomocným rozhodnutím obecného soudu o neplatnosti rozhodčí smlouvy.

- 53 -


5 Průběh rozhodčího řízení Řízení před rozhodci je zásadně ústní, neveřejné a jednoinstanční. ZoRŘ (§19) dává jednoznačně přednost dohodě účastníků, pokud jde o postup v rozhodčím řízení. Ti se mohou tohoto práva vzdát tím, ţe zmocní předsedajícího rozhodce, aby rozhodl, jak se bude postupovat. Teprve není-li dohody mohou rozhodci postupovat způsobem, který povaţují za vhodný a který bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příleţitosti k uplatnění práv všem stranám povede ke zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí sporu. Vzhledem k návaznosti rozhodčího řízení na civilní soudní proces stanovuje ZoRŘ pro řízení před rozhodci přiměřené pouţití OSŘ (§30). Aplikace zmíněného ustanovení je velice sporná, jelikoţ zákon neříká nic o tom, kdy se má OSŘ pouţít a odborníci proto diskutují nad vymezením zákonem zmiňovaného pojmu přiměřeného pouţití. Podle Judr. Mothejzíkové se tímto přináší další obecné procesní zásady do české rozhodčí řízení, které se v ZoRŘ nezmiňují. Průběh rozhodčího řízení se liší v závislosti na tom, zda je spor projednáván před stálým rozhodčím soudem nebo v řízení ad hoc. V obou případech se samozřejmě uplatní základní aplikace ZoRŘ. Navíc v institucionalizovaném řízení jsou účastníci omezeni řády a pravidly, které vydávají stálé rozhodčí soudy. Naproti tomu v ad hoc řízení záleţí na úvaze stran, zda vyuţijí existující řády anebo budou postupovat vlastní cestou v mezích zákona. Rozeznáváme čtyři stádia rozhodčího řízení – zahájení, příprava projednání sporu, jednání o věci samé a vydání rozhodčího nálezu. Navíc si strany mohou předem dohodnout i přezkoumání nálezu – tedy jakousi odvolací instanci. Neţ se ale dostanu k jednotlivým fázím řízení, rozeberu, jaké subjekty se rozhodčího řízení účastní, podmínky, které musí splňovat a základní zásady, které jsou v tomto alternativním způsobu rozhodování sporů uţívány.

5.1 Subjekty rozhodčího řízení Jednak jsou to subjekty, které rozhodují o právech a povinnostech fyzických a právnických osob – rozhodci. Druhou zcela zřejmou skupinou jsou osoby, o jejichţ právech se v řízení rozhoduje – tzv. procesní strany. Ten, kdo podává návrh na zahájení řízení se označuje jako ţalobce a jeho odpůrce nazýváme ţalovaným.

- 54 -


Otázky týkající se samotných účastníků, jejich přistoupení nebo záměny neřeší primárně ZoRŘ, ale subsidiárně OSŘ. Tito účastníci řízení musí mít způsobilost být účastníkem řízení – tedy schopnost nabývat procesní práva a povinnosti, má ji kaţdý, kdo má právní subjektivitu. Dále musí mít procesní způsobilost, aby mohli samostatně činit úkony v rámci rozhodčího řízení. Procesní způsobilost má kaţdý, kdo má způsobilost k právním úkonům. Bez této způsobilosti se můţe dotčený subjekt účastnit řízení jen v zastoupení. Mimo ně se rozhodčího řízení účastní i další osoby. Jedná se např. o svědky, znalce, advokáty nebo zapisovatele (tzv. osoby zúčastněné na řízení). I tyto osoby se mohou stát účastníky řízení, a to např. kdyţ je rozhodováno o jejich nároku na odměnu, ale pouze v tomto rozsahu.

5.1.1 Společenství účastníků V praxi často nastává situace, ţe na straně ţalobce nebo ţalovaného stojí více osob. V právní terminologii se hovoří o tzv. subjektivní kumulaci a dochází k vytvoření společenství účastníků. Společenství na straně ţalobce se nazývá aktivní společenství, a pokud vystupuje více účastníků na straně ţalované, jde o pasivní společenství. Tento institut má velký význam z hlediska efektivnosti řízení, aby se nemuselo vést několik skutkově stejných sporů, v nichţ by vystupovaly jen různé osoby na jedné ze stran. Právní úpravu lze nalézt opět v OSŘ. Podle §91 OSŘ jedná v řízení kaţdý primárně sám za sebe a jeho úkony nemají vliv na ostatní účastníky – tzv. samostatné společenství. Toto společenství vzniká tak, ţe ţalobu podá více osob, v ţalobě je označeno více ţalovaných nebo do řízení přistoupí další ţalobce nebo ţalovaný. Společná je jen procesní stránka a rozhodce tedy jedná společně o jejich právech a povinnostech a rozhoduje jediným rozhodčím nálezem, ale výsledné nároky nebo závazky jsou nezávislé od ostatních účastníků. Rozhodce však můţe rozhodnout i pouze částečným nálezem ohledně některého ze společníků. Méně častá je situace, kdy se jedná opravdu o společná práva nebo povinnosti. Ta se označuje jako nerozlučné společenství a pro její určení je rozhodující povaha předmětu řízení (např. společné vlastnictví věci). Úkony jednoho z účastníků pak platí i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět, k uznání nároku i k uzavření smíru je třeba souhlasu všech, kteří vystupují na jedné straně.

- 55 -


5.1.2 Vedlejší účastníci řízení Vedle ţalobce a ţalovaného se rozhodčího řízení můţe účastnit také ten, kdo má právní zájem na výsledku daného řízení – čili chce vítězství toho účastníka, protoţe výsledek řízení se bezprostředně dotkne i jeho, proto mu zákon (§93 OSŘ) dává moţnost svou aktivní účastí na řízení tento výsledek ovlivnit. Do řízení můţe vstoupit v kterémkoli stadiu buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků. O přípustnosti vedlejšího účastenství rozhoduje rozhodce, po jeho schválení má vedlejší účastník v řízení stejná práva a povinnosti jako hlavní strany sporu - tedy vyjadřovat se k věci a navrhovat důkazy. Nemůţe však činit dispoziční úkony, tedy např. zpětvzetí nebo změnu ţaloby. Tento procesní institut se označuje jako tzv. vedlejší intervence. A je třeba ho odlišit od tzv. hlavní intervence – tedy situace, kdy si někdo činí nárok na věc nebo právo, o nichţ jiţ probíhá řízení mezi jinými osobami. Tato třetí osoba podá ţalobu proti oběma účastníkům řízení, půjde o zahájení nového řízení, ve kterém vystupuje hlavní intervenient jako ţalobce, účastníci původního řízení nyní vystupují na straně ţalovaného. A toto nové řízení se můţe připojit k původně zahájenému řízení. Smyslem je, aby se vše vyřídilo najednou. Tuto ţalobu lze podat aţ do pravomocného skončení původního řízení. Otázkou zůstává, zda se rozhodce bude v těchto situacích, zmiňovaných na několika místech této kapitoly, skutečně řídit OSŘ a bude tento postup povaţovat za přiměřený. Podle mého názoru by to bylo příliš komplikované.

5.1.3 Věcná legitimace Věcnou legitimací se rozumí hmotně-právní vztah účastníka řízení k projednávané věci. Má ji ten účastník sporu, jenţ je subjektem práv nebo povinností k předmětu řízení - má tzv. přímý vztah k projednávané věci. Jedná se o podmínku řízení, která musí být splněna po celou dobu procesu rozhodování, jinak rozhodci řízení zastaví. Rozlišuje se aktivní věcná legitimace, kterou disponuje ţalobce, a pasivní věcná legitimace na straně ţalovaného.

5.1.4 Změny na straně účastníků sporů OSŘ v § 92 umoţňuje, aby došlo k přistoupení a nebo k výměně účastníka řízení na obou stranách sporu. Tyto postupy řeší stejný problém, tedy nedostatek věcné legitimace. V případě přistoupení je potřeba, aby ţalobce podal návrh, a pak záleţí na rozhodci, jestli přistoupení připustí. Souhlas osoby, která má přistoupit, je vyţadován jen, pokud bude

- 56 -


vystupovat na straně ţalobce. Stanovisko ţalovaného k tomuto návrhu není potřeba, protoţe pánem sporu je ţalobce. Výměnu účastníka lze povaţovat za zvláštní případ přistoupení účastníka, kdy sice jeden účastník přistupuje, ale zároveň toto místo opouští předchozí účastník. Celý proces probíhá podobně. Opět návrh podává ţalobce a rozhodce můţe tuto výměnu schválit, ale navíc je potřeba souhlasu ţalovaného a osoby, která má na uvolněné místo nastoupit, pokud jde o místo ţalobce. Ke změně účastníků dochází také v případě procesního nástupnictví. Během řízení totiţ můţe dojít k tzv. univerzální sukcesi, tedy přechodu práva či povinností některého účastníka na jinou osobu a původní účastník přitom ztrácí schopnost být účastníkem řízení např. v důsledku smrti fyzické osoby nebo zániku právnické osoby. Nová osoba (u FO dědic) se stává právním nástupcem účastníka řízení a musí přijmout stav řízení, jaký byl v době jeho nástupu do řízení. Jinými slovy jsou pro ni závazné všechny procesní úkony učiněné jejím právním předchůdcem. Můţe téţ dojít k tzv. singulární sukcesi, která není způsobena ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení, ale tím, ţe po zahájení řízení nastane nějaká právní skutečnost, s níţ je spojen převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení na třetí osobu (např. postoupení pohledávky, převzetí dluhu). Rozhodce poté, co mu je tato změna ţalobcem oznámena, jedná s právním nástupcem jako s účastníkem řízení, aniţ by o tom vydal zvláštní rozhodnutí. Souhlas se vyţaduje opět u toho, kdo má vstoupit na místo ţalobce. Procesní nástupnictví je upraveno v OSŘ, §107 a 107a.

5.2 Hlavní zásady rozhodčího řízení ZoRŘ výslovně nevyjmenovává jednotlivé zásady. V §18 je zmíněna rovné postavení stran, ostatní zásady se odvozují z OSŘ a Ústavy ČR.

5.2.1 Zásada rovnosti účastníků Ţádný z účastníků nesmí být v řízení jakýmkoliv způsobem zvýhodněn. Toto rovné postavení je zakotveno jak v Ústavě a Listině základních práv a svobod, tak také v OSŘ (§18). Tato zásada znamená, ţe všichni účastníci mají shodná procesní práva a povinnosti, např. moţnost předkládat rozhodci potřebné návrhy, důkazy a vyjadřovat se ke všem skutečnostem, nebo také povinnost dbát pokynů rozhodce. K zásadě rovnosti se řadí i právo jednat před rozhodcem ve své mateřštině, které lze zajistit přibráním tlumočníka a překlady písemností. - 57 -


5.2.2 Zásada dispoziční Tato zásada je typickou pro sporné řízení. Procesní iniciativa je dána do rukou účastníků, kteří během rozhodčího řízení činí procesní úkony. Ţalobce je pánem sporu. Podáním ţaloby určuje, zda spor vůbec proběhne a jaký bude jeho předmět. Můţe ji během řízení se souhlasem rozhodce změnit, v tomto se tady jedná o určitý průlom do dispozičních práv ţalobce. Ţalobu můţe vzít taky zpět. Na straně ţalovaného se dispoziční zásada uplatní v krocích, které povedou k zamítnutí ţalobcova návrhu, zejména půjde o námitky ohledně jakýchkoliv procesních nedostatků, které by pak vedly k zastavení řízení, popřípadě námitky, které popírají oprávněnost ţalobcova návrhu (např. negace tvrzených skutečností nebo doplnění skutečností, které ţalobce neuvedl a které vylučují nebo vedou k nevymahatelnosti ţalobcova nároku). Ţalovaný můţe také uplatňovat svá práva proti ţalobci, a to vzájemnou ţalobou, ve které uplatňuje ţalovaný vzájemná práva nebo pohledávky, které nejsou započitatelné vůči poţadavkům ţalobce a nebo tzv. námitkou k započtení, ve které naopak uplatňuje vzájemnou započitatelnou pohledávku. Rozhodce je povinen rozhodnout o ţalobním návrhu v celém jeho rozsahu a nesmí jej překročit.

5.2.3 Zásada projednací Zásada projednací úzce souvisí s předchozí zásadou dispoziční a spočívá v tom, ţe účastníci řízení jsou povinni poskytnout rozhodci všechny skutečnosti nezbytné pro posouzení věci. Pokud tak neučiní, neunesou důkazní břemeno a ve své podstatě to znamená neúspěch ve sporu, protoţe rozhodce nezjišťuje skutečný stav, ale jen tzv. procesní (formální) pravdu.

5.2.4 Zásada volného hodnocení důkazů Podle této zásady hodnotí rozhodce všechny mu předloţené důkazy volně podle svého vnitřního přesvědčení, vyuţije však přitom pravidla logického myšlení. Kaţdý důkaz hodnotí jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. A nikde není stanoveno, jaký důkaz má pouţít nebo který má větší váhu. Jediným prolomením této zásady je ustanovení § 135 OSŘ, podle kterého je rozhodce vázán rozhodnutím jiného orgánu – např. předchozím rozhodnutí soudu.

- 58 -


5.2.5 Zásada neveřejnosti Na rozdíl od veřejného soudní jednání, které je zajištěno Ústavou ČR, v rozhodčím řízení platí zásada neveřejnosti. Řízení tak probíhá za zavřenými dveřmi a všechny informace zůstávají i nadále důvěrné.

5.2.6 Zásada ústnosti prolomená zásadou písemnosti Účastníci sporu mají na výběr, zda upřednostní zásadu ústnosti nebo zásadu písemnosti. Primárně rozhodce nařídí ústní projednání věci, které zaručí také její důkladnější rozbor, protoţe rozhodce má moţnost si okamţitě vyjasnit rozpory, které se objeví, ale strany se mohou předem dohodnout, ţe rozhodce bude rozhodovat bez ústního jednání, jen na základě písemných podkladů. Toho se vyuţívá především pro potřeby moderního on-line rozhodčího řízení.

5.2.7 Další zásady rozhodčího řízení Zásada rychlosti a hospodárnosti řízení – Rychlost a hospodárnost jsou důvody, proč vůbec rozhodčí řízení získalo na popularitě. Zásada priority smírného řešení – V průběhu celého řízení rozhodce aktivně působí na strany, aby se především dohodly na smírném vyřešení sporu. Zásada koncentrace řízení – Pro účastníky tato zásada znamená, ţe jsou povinni úkony soustředit (koncentrovat) a provést v určitém časovém úseku, který je stanoven zákonem či rozhodcem. Po této lhůtě nelze jiţ tyto úkony provést a rozhodce je ve svém rozhodování nebere v úvahu.

5.3 Zahájení rozhodčího řízení Rozhodčí řízení se zahajuje dnem, kdy byla doručena ţaloba stálému rozhodčímu soudu, předsedajícímu rozhodci, je-li určen, nebo kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci. Tato osoba je povinna na ţalobě vyznačit den, kdy ţalobu obdrţela, protoţe s tímto dnem jsou spojeny důleţité hmotněprávní a procesněprávní účinky, jejichţ úprava je roztroušena v různých ustanoveních ZoRŘ a OSŘ. Mezi hmotněprávní účinky patří stavění běhu preklusivních a promlčecích lhůt. Procesněprávním účinkem je vznik překáţky věci zahájené. Podání ţaloby má tedy tytéţ právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána ţaloba u soudu. - 59 -


V této fázi rozhodčího řízení rozhodčí senát zkoumá podmínky řízení, protoţe jejich nesplnění by bylo důvodem pro zastavení rozhodčího řízení, jelikoţ rozhodčí nález vydaný za těchto podmínek by nemusel být vykonatelný. Mezi takové podmínky řadíme způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost obou stran sporu, existenci platné rozhodčí smlouvy, podání ţaloby, která splňuje předepsané náleţitosti, řádné ustanovení rozhodců, plná moc zástupců stran, neexistence překáţky zahájeného řízení (překáţka litispendence) a skutečnost, ţe nejde o věc, která jiţ byla rozsouzena (překáţka rei iudicatea).

5.3.1 Ţaloba Jde o čistě procesní úkon, který lze definovat jako projevenou vůli navrhovatele směřující k tomu, aby rozhodce projednal a rozhodl o jeho určitém nároku. Podle typu nároku, kterého se ţalobce domáhá, dělíme ţaloby na ţaloby na plnění a ţaloby určovací. Ţalobou na plnění se navrhovatel domáhá, aby v rozhodčím řízení bylo rozhodnuto o splnění nějaké povinnosti ţalovaným, která vyplývá přímo ze zákona nebo z právního vztahu. Taková povinnost můţe spočívat ve vydání určité věci nebo zaplacení určité částky, ve vykonání určité činnosti, ve zdrţení se určitého chování nebo naopak ve strpění určitého chování. Ţalobce se tímto domáhá, aby rozhodce deklaroval existenci nároku a přikázal nárok splnit. Ţaloby určovací směřují k určení, zda právní vztah nebo právo existuje či nikoliv. Klasickým příkladem určovací ţaloby je ţaloba na určení vlastnického práva. Obsah ţaloby ZoRŘ neřeší, a proto bychom náleţitosti opět měli hledat v příslušných ustanovení OSŘ. Navíc u řízení před stálým rozhodčím soudem je k dispozici jeho řád, který řeší detailně i tuto problematiku. Z ţaloby musí vyplývat, kterému rozhodci či rozhodčí instituci je určena, uvedení, čeho se ţaloba týká, čeho se účastník domáhá, vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů. Dalšími náleţitostmi jsou označení stran sporu, podpis ţalobce a datum. Rozhodce je pak ţalobním petitem vázán do té míry, ţe nemůţe přiznat jiná práva nebo uloţit jiné povinnosti, neţ jsou navrhovány, tj. rozhodce nemůţe překročit ţalobní petit. Podle §95 OSŘ lze ţalobu během řízení změnit. K tomuto kroku je potřeba souhlasu rozhodce. Za změnu ţaloby se povaţuje změna v ţalobním petitu, např. ţalobce poţaduje na základě stejného skutkového základu více neţ původně nebo jiné plnění. Podle zásady hospodárnosti by měl rozhodce tuto změnu odmítnout, jestliţe by výsledky dosavadního řízení se nemohly vyuţít pro řízení o změněném návrhu.

- 60 -


Další moţností, jak s ţalobou můţe ţalobce disponovat, je její zpětvzetí, a to zcela nebo zčásti. Zpětvzetí můţe učinit ještě před zahájením jednání a rozhodce takové řízení zastaví. Jestliţe tento úkon provede navrhovatel aţ po zahájení jednání, rozhodce jednání zastavit nemusí, pokud s tím z váţných důvodů nesouhlasí ţalovaný, např. zpětvzetí ţaloby by mohlo být v rozporu s jeho zájmem, protoţe ţalobce ho chtěl ţalobou pouze zdiskreditovat u veřejnosti.

5.3.2 Ţaloba u Rozhodčího soudu HK ČR a AK ČR Podle řádu Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR je podmínkou pro projednání ţaloby zaplacení poplatku za rozhodčí řízení ve správné výši dle hodnoty předmětu sporu a ve stanovené lhůtě. Teprve pak se rozhodčí soud bude věnovat ţalobě, ve které musí být uvedeno: 1. označení stran 2. adresy stran 3. nárok ţalobce 4. podpis ţalobce Řád dále doporučuje, ţe ţaloba má obsahovat: 1. poukázáni na skutečnost, která zaloţila pravomoc Rozhodčího soudu, 2. uvedení skutkových a právních okolností, na kterých ţalobce zakládá své ţalobní nároky, a vyjmenování důkazních prostředků, jimiţ lze tyto okolnosti prokázat, 3. hodnotu předmětu sporu, 4. doklad o zaplacení poplatku za rozhodčí řízení, 5. jméno a příjmení rozhodce, kterého jmenuje ţalobce, nebo ţádost, aby rozhodce byl jmenován předsedou Rozhodčího soudu. Počet vyhotovení ţaloby vţdy závisí na počtu rozhodců, pokud spor rozhoduje jeden rozhodce postačují 3 vyhotovení ţaloby a v případě tříčlenného senátu, pak 5 vyhotovení. Jestliţe tajemník rozhodčího soudu zjistí, ţe podaná ţaloba výše uvedené podstatné náleţitosti neobsahuje, vyzve ţalobce, aby vady odstranil, přičemţ mu stanoví lhůtu k nápravě, která nesmí být delší neţ 10 dní ode dne, kdy mu byla zmíněná výzva tajemníka doručena. Do odstranění uvedených vad se ţaloba neprojednává. Ţalobce je vţdy povinen uvést hodnotu předmětu sporu, i kdyţ jeho nárok má nepeněţní povahu. Hodnota se určuje: - 61 -


1. vymáhanou částkou v ţalobách o peněţité plnění, 2. hodnotou vymáhaného majetku v ţalobách o vydání majetku, 3. hodnotou předmětu právních vztahů v okamţiku podání ţaloby. V ţalobách sestávajících se z několika nároků musí být částka kaţdého nároku stanovena samostatně a výsledná hodnota předmětu sporu se stanoví součtem hodnot všech uplatňovaných nároků.

5.4 Příprava projednání sporu Po podání ţaloby dojde k jmenování rozhodčího senátu, této problematice jsem se věnoval jiţ v části 4.4.1.

5.4.1 Ţalobní odpověď Aby byly stranám poskytnuty stejné moţnosti, musí být také ţalovaný seznámen nejen s ţalobou, ale všemi dalšími úkony druhé strany, být řádně pozván k jednání, pokud se koná, mít moţnost navrhovat důkazy a vyjádřit se k nim. Pokud by rozhodce toto nezajistil, šlo by o závaţnou vadu řízení a obecný soud by mohl na návrh některé ze stran rozhodčí nález zrušit. Ţalovaný nemusí na doručenou ţalobu vůbec reagovat. Pokud tak neučiní a odešle své vyjádření k ţalobě, měl by k němu připojit i příslušné důkazy, které podporují jeho stanovisko. Jestliţe se ţalovaný navíc domnívá, ţe nebyla uzavřena platná rozhodčí smlouva nebo má jiné pochybnosti o pravomoci rozhodců, musí být tato námitka bezpodmínečně uplatněna jiţ v tomto prvním procesním úkonu. U řízení před Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR informuje tajemník ţalovanou stranu o podání návrhu na zahájení řízení a zasílá ji kopii ţaloby s přiloţenými písemnostmi, a dále listinu rozhodců a Řád tohoto Rozhodčího soudu. Ţalovaná strana má stanovenou lhůtu, během níţ má předloţit písemné vyjádření k ţalobě podepřené příslušnými důkazy. Tato lhůta se liší u vnitrostátního sporu (14 dnů) a mezinárodního sporu (30 dnů). V téţe lhůtě je ţalovaná strana povinna oznámit jméno rozhodce, kterého si zvolila, nebo poţádat, aby předseda Rozhodčího soudu jmenoval rozhodce za ni.

- 62 -


5.4.2 Rozhodování o pravomoci Dříve neţ rozhodci započnou se samotným jednáním ve věci podané ţaloby, jsou povinni rozhodnout o své pravomoci. Tato zásada je stanovena v §15 ZoRŘ a vylučuje tak moţnost, aby se strany domáhaly uznání námitky o pravomoci u obecných soudů. Důvodem nedostatku pravomoci rozhodčího soudu můţe být neexistence, neplatnost či zánik rozhodčí smlouvy nebo skutečnost, ţe v dané věci nebylo moţno rozhodčí smlouvu vůbec uzavřít. Dospějí-li rozhodci k závěru, ţe jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením. Námitku nedostatku pravomoci můţe vznést také kterákoli ze stran, nejpozději však při prvním úkonu v řízení, týkajícím se věci samé. Úkonem ve věci samé je např. ţalobní odpověď nebo účast na prvním ústním jednání, pokud předtím nebyla podána ţalobní odpověď. Pokud dospějí rozhodci k závěru, ţe není dána jejich pravomoc, a mezitím dojde k uplynutí promlčecí nebo prekluzívní lhůty, pak zůstávají účinky podané ţaloby zachovány, jestliţe strany znovu uplatní svůj nárok u obecného soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci rozhodčího soudu. Jinak by taky přišla o moţnost řešit spor soudní cestou. Otázka rozhodování o pravomoci Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR je upravena rozdílně pro vnitrostátní spory, kde o ni rozhodují rozhodci sami, a mezinárodní spory, tam posuzuje příslušnost Rozhodčího soudu jeho předsednictvo.

5.4.3 Další kroky před projednáváním sporu Před samotným projednáváním případu rozhodčí senát prověří, zda má dostatečné podklady, případně shledá-li to nutné, učiní doplňující opatření k přípravě projednání sporu, zejména vyţádá si od stran další písemná stanoviska, důkazy a jiné potřebné doplňující písemnosti a stanoví k tomu přiměřené lhůty. Řízení se koná v místě dohodnutém stranami a není-li takto určeno, pak ho stanovují rozhodci. Aţ všechny potřebné dokumenty nashromáţdí, dohodnou se na konkrétním čase a místě ústního jednání a vyrozumí o tom účastníky (zajistí prostory). Toto předvoláním by jim mělo být zasláno s dostatečným předstihem, aby měli k dispozici čas na přípravu jednání a na cestu k ústnímu jednání. Řád Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR tuto lhůtu určuje u mezinárodních sporu na alespoň 30 dnů a u vnitrostátních na 10 dnů.

- 63 -


5.5 Průběh samotného rozhodčího řízení Samotný průběh jednání je závislý na tom, jaká pravidla si strany zvolily. Zvláště u pravidel soukromých společností je potřeba se detailně seznámit lhůtami a způsoby doručování, …, protoţe v mnoha případech nereagování na výzvu rozhodce znamená uznání nároku ţalovaného a tím tedy neúspěch ve sporu. Písemnosti jsou účastníkům řízení primárně doručovány na adresy uvedené v listinách obsahujících rozhodčí smlouvu. Jednání zprostředkované rozhodčími centry probíhá většinou bez nařízení ústního jednání pouze na základě předloţených písemností.

5.5.1 Řízení před Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR Spor se primárně projednává ústně. Děje se tak zásadně na neveřejném zasedání. Se souhlasem stran však mohou být jednání přítomny osoby, které nejsou účastníky řízení. Strany se mohou účastnit jednání přímo, popřípadě prostřednictvím svých řádně zmocněných zástupců. Důleţité je, ţe pokud se strana nedostaví, ačkoliv byla řádně uvědomena, nebrání její nepřítomnost projednání sporu. Na návrh strany nebo z podnětu rozhodčího senátu se můţe jednání odročit. Strany se také mohou dohodnout na zjednodušeném rozhodčím řízení, kdy rozhodci rozhodují pouze na základě předloţených písemností, aniţ by nařizovali ústní jednání. Za zmínku stojí i tzv. urychlené rozhodčí řízení, ve kterém pokud souhlasí obě strany, musí být rozhodčí nález vydán do jednoho měsíce od dne zaplacení poplatku (o 75% zvýšený oproti běţnému) za zmíněné řízení. V případě, kdy si urychlené rozhodčí řízení přeje pouze jedna strana, musí být rozhodčí nález vydán do čtyř měsíců od dne zaplacení poplatku (tentokrát jen o 50% zvýšený oproti běţnému).

5.5.2 On-line rozhodčí řízení Moderní technologie pronikla i do rozhodčího řízení a umoţňuje, aby prostřednictvím internetu byla činěna v elektronické podobě veškerá podání stran, aby samotné řízení bylo vedeno elektronickou formou a aby následný rozhodčí nález byl také vydán v elektronické podobě. Takový způsob se označuje jako on-line rozhodčí řízení a nabízí ho jak Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR, tak i některá rozhodčí centra. Tato moţnost se však hodí především pro jednodušší případy (např. spory o doménová jména), a jednací pravidla většinou obsahují pojistku, ţe rozhodce má v odůvodněných případech, kdy sporu - 64 -


nevyhovuje forma on-line, moţnost rozhodnout, ţe rozhodčí řízení nebude vedeno jako online řízení. Ţalobce zahajuje rozhodčí řízení on-line podáním ţaloby na administrační místo (dohodnutá webová adresa). Sudiště pak představuje speciální adresa zřízená výlučně pro vedení konkrétního sporu, pro veškerá podání účastníků řízení i pro veškerá rozhodnutí rozhodce a uchovávání všech písemností v elektronické podobě souvisejících se sporem. Rozhodce po obdrţení ţaloby sdělí účastníkům řízení, prostřednictvím jejich emailových adres uvedených v rozhodčí doloţce, webovou adresu sudiště a přístupové parametry (login a heslo). Pokud někomu tento postup nevyhovuje, lze v rozhodčí smlouvě sjednat, ţe sdělení o vytvoření sudiště a zaslání přístupových parametrů do něj, bude zasláno písemně na korespondenční adresy. Řízení probíhá zásadně bez nařízení ústního jednání a téţ bez předávání a předkládání písemností a důkazů v listinné podobě. Písemné důkazy totiţ předkládá účastník pouze ve formě elektronického záznamu jako přílohu svého procesního úkonu. Přesto je rozhodce oprávněn za účelem ověření pravosti listiny vyzvat stranu k předloţení originálu nebo ověřené kopie listiny, která je navrhována jako důkazu ve sporu. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR se povaţuje za vydaný dnem jeho uveřejnění na sudišti a rozhodce jej podepisuje v souladu se zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Účastník však můţe poţádat i o vydání rozhodčího nálezu také v listinné podobě. V případě rozhodčích center bývá nabytí právní moci rozhodčího nálezu řešeno „postaru“ - dnem doručení jeho písemného vyhotovení všem stranám řízení.

5.5.3 Volba rozhodného práva Během rozhodčího řízení mají rozhodci působit na strany tak, aby se dohodly. Není-li však smír uzavřen, řídí se rozhodci při rozhodování sporů hmotným právem pro spor rozhodným. Nesprávné rozhodnutí z důvodu neznalosti právních předpisů rozhodcem však není důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu. Další moţností je rozhodnout spor podle zásad spravedlnosti, k tomu se ale vyţaduje předchozí výslovné zmocnění účastníků sporu. V tomto případě není rozhodce vázán ţádným právním předpisem, ale rozhoduje podle vlastního uváţení, podle toho co povaţuje v projednávaném sporu za spravedlivé. Rozhodování podle zásad spravedlnosti je nutno odlišit od rozhodování dle lex mercatoria (obchodních zvyklostí), které jsou tvořeny obecnými principy a obyčeji spontánně uplatňovanými v rámci mezinárodního obchodu. - 65 -


Právní teorie rozlišuje dvě koncepce rozhodování podle zásad spravedlnosti. Rozdíl mezi jednotlivými formami je však těţce postřehnutelný: amiable compositeur je povaţován za institut, kdy rozhodci mají rozhodovat dle práva, dle právních zásad, nicméně jsou oprávněni měnit účinky aplikace konkrétních právních norem. ex aequo et bono nebo ekvita je rozhodování úplně mimo existující právo, které se spíše pohybuje se v oblasti morálního a subjektivního pocitu spravedlnosti rozhodce. Literatura uvádí, ţe české právo spíše směřuje k rozhodování podle ekvity. Pro spory s mezinárodním prvkem ZoRŘ se řeší otázka určení rozhodného práva v § 37, který dává přednost dohodě stran na volbě rozhodného práva. Pokud si strany samy rozhodné právo nezvolí, mají se rozhodci řídit tuzemskými kolizně-právními předpisy. Ty stanovují, ţe při určování rozhodného práva mají přednost normy obsaţené v mezinárodních smlouvách, kterými je ČR vázána. Např. jde o tzv. Římskou úmluvou48, která se vztahuje na smlouvy uzavřené 1. červencem 2006 počínaje. Základní pravidlo této Úmluvy stanoví, ţe rozhodné je právo té země, s níţ napadená smlouva nejúţeji souvisí. V rámci EU bylo přijato nařízení tzv. Řím I 49, které se pouţije na smlouvy uzavřené po 17. prosinci 2009. V čl. 4 odst. 1 se přímo stanoví rozhodné právo pro několik konkrétních typů smluv, a dále podle odst. 2 se nevyjmenované smlouvy řídí právem země, v níţ má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. Otázky osobního stavu, závěti a dědění, závazky z rodinných vztahů, otázky upravené právem obchodních společností, rozhodčí smlouvy a doloţky o volbě soudu, otázky směnečného práva jsou vyloučeny z působnosti Úmluvy i zmíněného nařízení a na tyto případy se pouţije zákon o mezinárodním právu soukromém50.

5.5.4 Dokazování Proces dokazování je v rámci rozhodčího řízení ztíţeno oproti obecným soudům, jelikoţ zde funguje prvek dobrovolnosti. Rozhodci mohou vyslýchat svědky, znalce a strany

48

Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, podepsaná v Římě 19. července 1980, v ČR ratifikována 6. dubna 2006 a vyhlášena byla pod č. 64/2006 Sb. m. s. 49

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy 50

zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním

- 66 -


jen, kdyţ se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou svou výpověď. Také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty. V případě, ţe poţadovaný důkaz nemohou rozhodci sami provést, mají moţnost se obrátit na obecný soud, který má povinnost jej provést, nejde-li o procesní úkon podle zákona nepřípustný. Čili pokud osoba, která má být vyslechnuta, odmítne svědčit, provede výslech obecný soud. Soud není oprávněn posuzovat, zda poţadované provedení důkazů je potřebné pro účely probíhajícího rozhodčího řízení. Náklady řízení, které obecnému soudu s provedením poţadovaných procesních úkonů vzniknou, hradí rozhodčí soud nebo rozhodci, kteří následně aţ rozhodčím nálezu určí, kdo tyto náklady nakonec zaplatí, zpravidla je to závislé na úspěchu v řízení. Navrhování důkazních prostředků úzce souvisí s problematikou důkazní povinnosti a důkazního břemene. Důkazní povinnost mají obecně všichni účastníci, jelikoţ jsou povinni uvést všechny důkazy, jimiţ lze prokázat pravdivost jejich tvrzení a přispět k tomu, aby rozhodce mohl vydat rozhodnutí. Podle §125 OSŘ je důkazním prostředkem kaţdá skutečnost, která je způsobilá zjistit skutkový stav. Kromě těch tradičních, jako jsou výslech očitého svědka, znalecký posudek, popřípadě i tzv. revizní posudek, kterým se přezkoumávají závěry z jiţ vypracovaného, ale účastníkem zpochybněného posudku, důkaz listinou nebo ohledání, lze vyuţít i fotografie, videa a audio záznamy, e-maily, SMS zprávy, atd. Z pohledu důkazní síly je potřeba rozlišit veřejnou listinu od neveřejné. Veřejná listina podává svědectví o skutečnosti, kterou potvrzuje vystavující veřejný orgán. O její pravosti nejsou pochybnosti a pokud chce její pravost někdo napadnout, musí unést důkazní břemeno (např. výpis z obchodního rejstříku, nebo notářský zápis, atd.). Naproti tomu u neveřejné listiny, musí rozhodce vţdy zkoumat jak pravost, tak správnost obsahu.

5.5.5 Moţnost dodatečných úkonů V případech, kdy strana sporu nemohla z objektivních důvodů vykonat nějaký procesní úkon, např. nepředloţila určitou listinu jako důkazní prostředek, nebo se nezúčastnila řízení a nemohla se tak vyjádřit k projednávaným otázkám, dává jí ZoRŘ moţnost, aby vykonala dodatečně to, co zameškala51. Na návrh ji totiţ můţe rozhodce povolit, aby provedla potřebný úkon k uplatnění svého práva znova (např. připustí opomenutý důkaz k projednání, nařídí opakování výslechu svědka). Tento institut má dvě podmínky. Zaprvé strana musí svůj 51

§21 ZoRŘ

- 67 -


návrh podat před vyhlášením rozhodčího nálezu anebo, nebyl-li vyhlášen, před jeho vyhotovení. Po vydání rozhodčího nálezu se jiţ můţe strana domáhat pouze jeho zrušení soudem. A zadruhé se nemůţe domáhat opakování úkonu, pokud procesní úkon nevykonala úmyslně nebo z nedbalosti.

5.5.6 Předběţné opatření Podle ZRŘ §22 můţe pouze obecný soud před i během rozhodčího řízení na návrh kterékoliv strany rozhodnout o nařízení předběţného opatření. Toto rozhodnutí lze přijmout jen za podmínky, ţe se prokáţe moţné ohroţení budoucího výkonu rozhodčího nálezu. Příkladem takového opatření můţe být poţadavek, aby ţalovaný uloţil peněţitou částku nebo věc, která je předmětem sporu, do soudní ochrany, nebo aby nenakládal s dotčenými věcmi nebo právy atd. Rozhodce takovéto opatření nemůţe ani navrhovat a ani o něm rozhodovat.

5.6 Rozhodnutí Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu, jímţ se rozhoduje o věci samé, nebo usnesením, které se pouţívá ve všech ostatních případech, kdy se nevydává rozhodčí nález.

5.6.1 Usnesení Mezi typické případy, kdy rozhodci vydávají usnesení o zastavení řízení, patří např. situace, kdy chybí pravomoc rozhodců k rozhodnutí, při zpětvzetí ţaloby ţalující stranou, nebo při uzavření smíru aniţ by strany poţadovaly jeho uzavření ve formě rozhodčího nálezu. Usnesení nenabývá právní moci a není vykonatelné, avšak ZoRŘ i tak na něj stanoví určité poţadavky - usnesení musí být podepsáno, odůvodněno a doručeno stejně jako rozhodčí nález.

5.6.2 Rozhodčí nález Rozhodčí nález má povahu rozsudku v soudním řízení a rozhodci jím rozhodují o předmětu sporu, který jim byl předloţen. Rozhodčí nález musí splňovat tyto náleţitosti: musí být usnesen většinou rozhodců – hlasování probíhá podle § 37 OSŘ, hlasování řídí předsedající rozhodce, hlasovat jsou povinni všichni členové senátu, - 68 -


kaţdý má jeden hlas, mladší rozhodci hlasují před staršími, předseda senátu hlasuje poslední musí být vyhotoven písemně – není nutné, aby byl vyhlášen, ale pokud je nález vyhlášen ústně a není následně vypracován písemně, není vykonatelný musí být podepsán alespoň většinou rozhodců – podpisy osvědčují pravost dokumentu, ZoRŘ pamatuje na situaci, kdy rozhodce, který by nesouhlasil s výrokem, odmítl by ho podepsat, proto postačuje podpis většiny rozhodců. musí obsahovat určitý výrok musí obsahovat odůvodnění, pokud se strany nedohodou, ţe není potřeba písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doloţkou o právní moci V případě, ţe rozhodčí nález nesplňuje tyto minimální zákonné poţadavky, je ze zákona absolutně neplatný a soud k tomu přihlíţí i bez návrhu. Stejně jako u soudního rozsudku můţe být rozhodnuto jen o části nároku (částečný rozhodčí nález), jen o základu nároku (mezitímní rozhodčí nárok). Doplňující rozhodčí nález se vydává, jestliţe se ukáţe, ţe původní rozhodčí nález neobsahoval odpověď na všechny nároky stran. Rozhodci nebo stálý rozhodčí soud mohou opravit faktické chyby, které se vyskytnou v rozhodčím nálezu. Děje se tak na ţádost některé ze stran a pro podání takové ţádosti není stanovena ţádná lhůta. Oprava musí být usnesena, podepsána a doručena stejně jako rozhodčí nález. Samozřejmě se ale nelze domáhat věcné opravy výroku, protoţe by tak strany disponovaly opravným prostředkem, který není pro rozhodčí řízení přípustný. ZoRŘ uvádí pouze chyby spočívající v překlepech, v počtech a nebo v jiných zřejmých nesprávnostech (literatura uvádí příklad záměny ţalující strany za ţalovanou). Pokud vezmeme v úvahu §164 OSŘ, mohou tyto opravy provést i rozhodci z vlastní iniciativy bez ţádosti stran. Stejným způsobem lze opravit chyby v situaci, kdy je rozhodčí řízení zakončeno usnesením.

5.6.3 Přezkoumání rozhodčího nálezu Strany se mohou dohodnout, ţe rozhodčí nález bude na ţádost některé z nich nebo obou přezkoumán jinými rozhodci. Jedná se o výjimku z jednoinstančnosti rozhodčího řízení, dává straně moţnost zvrátit pro ni nepříznivý výsledek a mohli bychom v tomto případě hovořit o určité formě opravného prostředku. ZoRŘ vyţaduje splnění několika podmínek, aby - 69 -


toto přezkoumání mohlo proběhnout. Zaprvé strany s touto moţností musí počítat jiţ při uzavírání rozhodčí smlouvy. Nestanoví-li rozhodčí smlouva jinak, musí být taková ţádost o přezkoumání zaslána druhé straně do 30 dnů ode dne, kdy byl straně ţádající o přezkoumání doručen rozhodčí nález. A přezkoumání rozhodčího nálezu nemohou provést stejní rozhodci, kteří rozhodovali o původním nálezu. Strany si mohou zvolit i odlišná pravidla řízení, neţ jaká byla pouţita v prvním fázi. Výsledkem přezkoumání je rozhodčí nález, který původní výrok potvrdí či změní, případně můţe dojít k jeho zrušení a zastavení řízení pro nedostatek procesních podmínek.

5.6.4 Právní moc rozhodčího nálezu V případech, kdy rozhodčí smlouva neumoţňuje přezkoumání nálezu, musí být písemné vyhotovení rozhodčího nálezu nejprve doručeno stranám a po doručení rozhodci opatří nález doloţkou o právní moci. U přezkoumatelného rozhodčího nálezu je třeba navíc počkat na uplynutí 30 denní lhůty ode dne doručení, a pokud v této době ţádná strana nepoţádá o přezkum, potom lze nález opatřit doloţkou o právní moci. Jestliţe rozhodčí nález nelze přezkoumat nebo jiţ marně uplynula lhůta k podání takové ţádosti o přezkoumání, nabývá nález účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Tyto účinky se dělí na formální (rozhodčí nález není napadnutelný odvoláním) a materiální účinky (rozhodčí nález je závazný pro sporné strany). Pravomocný rozhodčí nález se stává exekučním titulem.

5.6.5 Doručování rozhodčího nálezu ZoRŘ opět způsoby doručování blíţe neupravuje, proto je třeba vyuţít ustanovení OSŘ, coţ dokazuje i judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1592/200652, který výslovně trvá na vyţadování pravidel, která se uplatňují při doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení – ustanovení §45 a následující OSŘ. Soud v této při řešil otázku, zda ZoRŘ připouští, aby si strany dohodly odlišně od OSŘ pravidla doručování písemného vyhotovení rozhodčího nálezu, popřípadě zda je moţné, aby se postupovalo podle ustanovení řádu stálého rozhodčího soudu, jímţ jsou odlišná pravidla doručování písemného vyhotovení rozhodčího nálezu určena. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR není stranám ani rozhodcům umoţněno měnit způsob doručování 52

Podobná rozhodnutí Nejvyšší soud ČR týkající se doručování naleznete pod sp. zn. 20 Cdo 1612/2006, 20 Cdo 1987/2006, 20 Cdo 2726/2006, 20 Cdo 1928/2007,

- 70 -


rozhodnutí, jelikoţ jejich pravomoc disponovat s procesními pravidly končí okamţikem vydání rozhodčího nálezu nebo usnesení. V případě, ţe rozhodčí nález není doručen všem účastníkům rozhodčího řízení v souladu s § 45 a násl. OSŘ, takový rozhodčí nález nemá účinky pravomocného soudního rozhodnutí a není soudně vykonatelný. Způsob doručování podle OSŘ doznal nedávno velkých změn53. Do českého právního řádu se zavedl nový systém doručování, protoţe ten dosavadní systém nebyl dostatečně efektivní a byl jednou z příčin zbytečného prodluţování sporů. Tato změna má samozřejmě vliv i na rozhodčí řízení. Kromě zavedení datových schránek, které se pro rozhodčí řízení příliš nehodí, novela přináší nový systém doručování zaloţený na adrese pro doručování54. Rozlišujeme doručování do vlastních rukou a tzv. doručování jiných písemností. V případě, ţe adresát není zastiţen a dokument má být doručen do vlastních rukou, je mu zanechána písemná výzva, aby si vyzvedl písemnost, která bude uloţena po dobu deseti dnů u provozovatele poštovních sluţeb. Pokud si adresát písemnost během této doby nevyzvedne, povaţuje se za doručenou desátým dnem od uloţení (tzv. fikce doručení). Odepře-li adresát písemnosti přijmout, kdyţ je zastiţen, povaţuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí písemnosti bylo odepřeno. O tom však musí být adresát písemnosti poučen. U doručování jiných písemností, pokud adresát není zastiţen, je mu písemnost vhozena do schránky, a tímto vhozením se povaţuje za doručenou. Např. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR ve svém řádu pro vnitrostátní spory (§9) stanoví, ţe ţaloby, ţalobní odpovědi, předvolání, rozhodčí nálezy a usnesení se doručují do vlastních rukou. Ke zmírnění tvrdosti tohoto nového systému doručování byl zaveden institut neúčinnosti doručení, kdy na návrh účastníka soud rozhodne, ţe doručení je neúčinné, pokud se účastník nemohl s doručovanou písemností z omluvitelného důvodu seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil, nebo mohl seznámit.

53

54

novela č. 7/2009 Sb., která nabyla účinnosti 1.července 2009 1. adresa, kterou adresát sdělil soudu, 2. tzv. evidovaná doručovací adresa, 3. adresa trvalého pobytu vedená v centrální evidenci obyvatel u podnikající fyzické osoby adresa místa podnikání nebo adresa zástupce pro doručování u právnických osob adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku.

- 71 -


5.6.6 Úschova rozhodčích nálezů ZoRŘ55 přikazuje rozhodčí nález opatřený doloţkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení uchovávat. Stálé rozhodčí soudy jsou povinny tyto dokumenty samy uschovat po dobu 20 let od právní moci rozhodčího nálezu. Naproti tomu rozhodci v ad hoc řízení výše zmíněné písemnosti předávají do úschovy okresnímu soudu, v jehoţ obvodu byl rozhodčí nález vydán. Zákon stanoví i lhůtu, do jaké doby jsou povinni takto učinit - do 30 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Byl-li rozhodčí nález vydán mimo území České republiky, do úschovy soudu se nepředává. Procesem předávání do úschovy se zabýval Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1540/98. V dotčeném případě soudy niţších instancí zamítly návrh na přijetí rozhodčího nálezu do úschovy, protoţe tento návrh posuzovaly podle ustanovení §185a OSŘ56, i kdyţ rozhodce, který poţadoval úschovu, návrh vycházející z tohoto procesního institutu vůbec nepodal, a došly k závěru, ţe se úschova nálezu podle těchto ustanovení nelze provést. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí potvrdil, ţe úschova nálezu u okresního soudu není skutečně úschovou ve smyslu ustanovení §185a OSŘ, ale konstatoval, ţe nepřekáţí tomu, aby příslušný soud přijal k uloţení rozhodčí nález, který mu předal rozhodce. V problematice úschov rozhodoval Městský soud v Praze a v rozsudku sp. zn. 24 Co 290/98 stanovil, ţe za tuto úschovu nelze vyměřit soudní poplatek.

5.6.7 Uznání nároku Ţalovaný můţe svým dispozičním úkonem (ústně, písemně), uznat celý nárok nebo alespoň základ nároku ţalobce. Své uznání nemůţe vázat nebo podmiňovat ţádnou dodatečnou podmínkou. Pokud tak ţalovaný učiní a uzná nárok, rozhodce nemá jinou moţnost, neţ rozhodnout podle tohoto uznání.

5.6.8 Smír Jak uţ jsem několikrát zmiňoval, jednou ze zásad rozhodčího řízení by měla být snaha rozhodců působit tak, aby se strany kdykoliv během řízení dohodly na smírném vyřešení sporu, coţ jim dává moţnost i předkládat výzvy, doporučení, atd. Smír lze uzavřít i jen v části

55

§29 ZoRŘ

56

§184a OSŘ se zabývá sloţením věcí do úschovy soudu za účelem splnění závazku.

- 72 -


sporných bodů, nebo svým obsahem můţe jít i nad rámec předmětu řízení, musí se však týkat projednávaného právního vztahu. Z formulace smíru by pak mělo být jasně patrno, jak byly uspořádány výsledné nároky stran. V případě uzavření smíru končí rozhodčí řízení buď vydáním usnesení (strany v tomto případě rozhodce pouze informují, ţe ohledně sporu došlo mezi nimi k uzavření smíru), anebo mohou poţádat rozhodce, aby byl jejich smír uzavřen ve formě rozhodčího nálezu, a ten má pak stejné účinky jako pravomocný rozhodčí nález - stává se vykonatelným, jeho obsah je pro strany závazný a tvoří překáţku věci pravomocně rozsouzené.

5.7 Zrušení rozhodčího nálezu soudem V určitých případech stanovených ZoRŘ57 můţe obecný soud v rámci dohledu nad průběhem a výsledkem rozhodčího řízení rozhodnutí rozhodčího soudu zrušit. Tuto moţnost mu dává zákon pouze v případech, kdy došlo k závaţným procesním pochybením v průběhu rozhodčího řízení. Tato alternativa tedy nepředstavuje řádný ani mimořádný opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu, jedná se spíše o kontrolní funkci soudu, kterou mu stát svěřil, aby garantoval právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jde o zcela výjimečný prostředek a proto jsou pro jeho pouţití stanovena striktní pravidla a taxativní důvody. Kromě rozhodčího nálezu se předmětem řízení nemohou stát ţádná jiná rozhodnutí rozhodců. Nepřipadá tedy v úvahu, aby soud řešil návrh na zrušení rozhodnutí ve formě usnesení. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá. Účastníky takového řízení jsou sporné strany, jako ţalobce bude vystupovat ten účastník řízení, který návrh podal, a jako ţalovaným druhý účastník či účastníci řízení na protější straně. O návrhu na zrušení rozhodčího nálezu rozhoduje soud rozsudkem, jímţ můţe návrh buď zamítnout, anebo vyhovět a napadený rozhodčí nález zrušit. Řízení u soudu se samozřejmě řídí OSŘ, má charakter sporného řízení u soudu prvního stupně a tedy proti rozsudku je přípustné odvolání. Podáním návrhu však není dotčena vykonatelnost rozhodčího nálezu a takový návrh tudíţ nemá pro něj odkladný účinek. Ve výjimečných případech na ţádost povinného však soud můţe vykonatelnost rozhodčího nálezu odloţit. Podmínkou takového odloţení vykonatelnosti rozhodčího nálezu je hrozba závaţné újmy spojená s okamţitým výkonem rozhodčího nálezu. 57

§31 a následující ZoRŘ

- 73 -


Taxativní důvody pro zrušení rozhodčího nálezu soudem jsou následující: byl vydán ve věci, o níţ nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, rozhodčí smlouva je neplatná z jiných důvodů (např. nedostatek písemné formy), nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc vůbec nevztahuje, ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, straně nebyla poskytnuta moţnost věc před rozhodci projednat, rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným ţádáno, nebo podle českého práva je takové plnění nemoţné či nedovolené, se zjistí, ţe jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení ţádat o obnovu řízení58. Z vyjmenovaných důvodů jasně vyplývá, ţe soud zjišťuje především přítomnost vad řízení, kterými řízení před rozhodci trpělo a které se zároveň příčí základním zásadám rozhodčího řízení. Pouze poslední důvod z výčtu dává straně naději na zrušení nálezu z důvodu skutkových, pokud některá ze stran nemohla uplatnit bez své viny v původním řízení nějaké důkazy nebo se dodatečně objevily nové skutečnosti (např. důkaz o zfalšování důkazu, který byl důvodem k prohře ve sporu). Lhůta pro podání návrhu na zrušení nálezu z tohoto důvodu se řídí OSŘ59. V několika případech však ZoRŘ přímo soudu zamítnout takový návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Stane se tak, jestliţe strana, která poţádá o zrušení rozhodčího nálezu z důvodu, ţe rozhodčí smlouva je neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje nebo z důvodu, ţe ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, neuplatnila tyto důvody v samotném rozhodčím řízení, ačkoli tak učinit mohla. Z rozsudku Nejvyššího soud ČR sp. zn. 32 Odo 1528/2005 vyplývá, ţe soud při rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu není vázán právním názorem ţalobce. Pokud tedy zruší nález z jiného důvodu, neţ z jakého se ho domáhal ţalobce, nelze to povaţovat za

58

§228 OSŘ

59

§233 OSŘ (3letá objektivní lhůta od doručení nálezu a 3 měsíční subjektivní lhůta od dozvědění se o důvodu obnovy

- 74 -


překročení návrhu ţalobce ve smyslu §153 odst. 2 OSŘ 60, protoţe soud posoudil věc po právní stránce jinak, neţ to učinil ţalobce, ale přiznal mu poţadované plnění – zrušení nálezu. ZoRŘ rozlišuje dva různé postupy, které budou následovat po zrušení rozhodčího nálezu. Pokud soud zruší nález z důvodu, ţe byl vydán ve věci, o níţ nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu nebo z důvodu, ţe rozhodčí smlouva je neplatná, byla zrušena nebo se na dohodnutou věc nevztahuje, náleţí pravomoc pokračovat v jednání ve věci samé na návrh některé ze stran soudu a ne rozhodcům. Děje se tak aţ po právní moci rozsudku, který nález zrušil, protoţe proti tomuto rozhodnutí je moţné podat odvolání. Odlišně se postupuje v případě, ţe soud zruší rozhodčí nález ze zbývajících důvodů. V této situaci zůstává rozhodčí smlouva v platnosti, takţe projednávání věci nadále zůstává v rukou rozhodců. Z nového projednání a rozhodování věci jsou však vyloučeni rozhodci, kteří vydali dotčený rozhodčí nález. Noví rozhodci jsou jmenováni způsobem původně určeným v rozhodčí smlouvě, nedohodnou-li se strany jinak. Existuje soudní judikatura, která se vztahuje na vysvětlení pojmu nedovolené plnění, který můţe být jedním z důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, ţalobce namítal nedovolenosti plnění, které mělo spočívat v nemravní výši smluvní pokuty, která dvojnásobně převyšovala běţnou úroveň placenou v obchodní praxi. V dotčené zprostředkovatelské smlouvě byla platně uzavřena rozhodčí doloţka. Soud prvního stupně dospěl k závěru, ţe není dán ţádný ze zákonných důvodů, pro který by mohl být rozhodčí nález zrušen. Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, jelikoţ usoudil, ţe smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a odporuje dobrým mravům ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku, a proto zde existuje důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, neboť odsuzuje k plnění podle tuzemského práva nedovolenému. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR je však nedovolenost plnění spojeno s předmětem závazku a nikoliv s okolnostmi, pro které by měl být výkon práva odepřen (v tomto případě rozpor s dobrými mravy). Za nedovolené lze tedy povaţovat pouze plnění, u kterého je moţnost volné dispozice s ním omezena či vyloučena, podléhá státnímu dozoru či povolení nebo je vyhrazeno pouze některým subjektům (takţe např. výbušniny, střelné zbraně, drogy, nerostné bohatství, části lidského těla apod.).

60

„Soud můţe překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, neţ čeho se domáhají, jen tehdy, jestliţe řízení bylo moţno zahájit i bez návrhu, nebo jestliţe z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky”

- 75 -


5.8 Uznávání a výkon rozhodčích nálezů Pojem uznání rozhodčího nálezu se vztahuje pouze na cizí rozhodčí nálezy a znamená, ţe se jim bez zvláštního rozhodnutí přiznávají stejné právní účinky jako tuzemskému. Za cizí rozhodčí nález je povaţován kaţdý rozhodčí nález, který je vynesen v rozhodčím řízení konaném v zahraničí. Výkonem se rozumí přinucení povinné osoby splnit povinnosti stanovené rozhodčím nálezem prostřednictvím k tomu určenému státnímu orgánu, jestliţe je sama dobrovolně nesplnila. Při výkonu rozhodčích nálezů je nutno vyjít z dělení rozhodčích nálezů na tuzemské a na cizí rozhodčí nálezy, protoţe před výkonem cizích nálezů musí proběhnout proces jejich uznání. Právní úprava ČR ohledně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je obsaţena v ZoRŘ i v Newyorské úmluvě. Vzhledem k tomu, ţe přednost má aplikace mezinárodních smluv, jimiţ je ČR vázána, bude tedy primárně pouţito úpravy obsaţené v uvedené mezinárodní úmluvě.

5.8.1 Výkon tuzemských rozhodčích nálezů Pravomocný tuzemský rozhodčí nález je exekučním titulem. A není tedy potřeba ţádného dalšího zvláštní řízení, jimţ by se rozhodčí nález uznával za rozhodnutí, které můţe být soudně vykonáno. Věřitel má k dispozici paralelně vedle sebe na výběr z několika moţností, jak splnění svých nároků vymoci. Při samotném výkonu rozhodčího nálezu soudem se postupuje podle šesté části OSŘ61, pokud zvolí věřitel exekuci, řídí se exekučním řádem62 a dále zpeněţení majetku dluţníka lze provést i v tzv. nedobrovolné draţbě podle zákona č. 26/2006 Sb. o veřejných draţbách, v platném znění. Celá problematika výkonu pohledávek je velice rozsáhlá a sama o sobě by vydala na samotnou diplomovou práci. Předpokladem pro to, aby proběhlo řízení o výkonu rozhodnutí, je existence exekučního titulu, nesplnění povinnosti uloţené exekučním titulem a podání návrhu na zahájení řízení o výkon rozhodnutí. Samotný výkon rozhodnutí lze následně provést např. sráţkami ze mzdy či jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku nebo zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Naopak z věcí, které jsou ve vlastnictví dluţníka, se nemůţe výkon rozhodnutí týkat těch, které dluţník nezbytně potřebuje 61

§251 - §351a OSŘ

62

zákon č. 120/2001 Sb. v platném znění, o soudních exekutorech a exekutorské činnosti (exekuční řád)

- 76 -


k uspokojování hmotných potřeb svých i své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakoţ i jiných věcí, jejichţ prodej by byl v rozporu s morálními pravidly, např. běţně nošené oblečení, obvyklé vybavení domácnosti63, snubní prsteny a jiné předměty podobné povahy nebo zdravotnické potřeby. Je rozdíl mezi soudním výkonem rozhodnutí a exekucí podle exekučního řádu? Oba instituty sice slouţí věřitelům k vymáhání svých pohledávek za dluţníky, nicméně jejich průběh je trochu odlišný. Hlavním rozdílem je skutečnost, ţe zatímco u exekuce se ponechává způsob provedení na exekutorovi – tedy sám exekutor v daném případě rozhoduje o tom, zda nařídí např. prodej movitých věcí, v případě soudního výkonu rozhodnutí to zůstává na věřiteli určit konkrétní způsob, jak dojde k uspokojení svého nároku. Věřitel se tak musí aktivně podílet na vymáhání své pohledávky, zvaţovat nejvhodnější řešení, hledat majetek či zaměstnavatele dluţníka. Kromě toho, ţe účastník řízení o výkonu rozhodnutí disponuje právem odvolat se, které musí podat do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehoţ rozhodnutí odvolání směřuje, a pozdrţí tak celý proces něţ pravomocně rozhodne odvolací soud. Můţe se povinný bránit také podáním návrhu na zastavení nařízeného výkonu rozhodčího nálezu. Po moţnosti zrušení rozhodčího nálezu má tak soud v rukou druhé kontrolní opatření, kterým můţe odmítnout výkon rozhodčího nálezu. Uplatnit se můţe, pokud marně uplyne doba, po kterou mohla strana podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu, nebo druhá strana jiţ podala návrh na výkon rozhodčího nálezu. Kromě obecných vad exekučního titulu spočívajícího ve formálních nebo materiálních nedostatcích závaznosti nebo vykonatelnosti exekučního titulu podle §268 OSŘ, které soud posuzuje i bez návrhu, zmiňuje ZoRŘ další případy, kdy na návrh strany nebude proveden výkon rozhodnutí: rozhodčí nález byl vydán ve věci, o níţ nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným ţádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemoţnému či nedovolenému, strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno,

63

Posouzení toho, co je obvyklé vybavení a co uţ není, je potřeba hledat v soudní judikatuře, např. usnesení Nejvyšší soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2133/2001.

- 77 -


ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno. Je-li z těchto důvodů podán návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodčího nálezu, soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkonu rozhodnutí přeruší a uloţí povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud dále v původním řízení o výkon rozhodčího nálezu. Dojde-li ke zrušení rozhodčího nálezu, soud řízení úplně zastaví a následuje stejný postup jako u zrušení běţného zrušení nálezu.

5.8.2 Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů Hlavní přínos Newyorské úmluvy se týká uznávání a výkonu rozhodčího řízení. Úmluva stanoví, ţe kaţdý smluvní stát musí nejen uznat písemnou rozhodčí smlouvu, kterou se strany v mezinárodním obchodním styku zavazují podrobit svůj spor rozhodčímu řízení, ale dále, ţe, kaţdý smluvní stát uzná také rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon na svém území podle svých předpisů. K tomu nesmí být stanoveny o nic tíţivější podmínky nebo vyšší soudní poplatky neţ pro uznání a výkon rozhodčích nálezů tuzemských. Strana, která ţádá uznání a výkon, je povinna předloţit spolu s ţádostí i originál nebo ověřenou kopii rozhodčího nálezu a originál nebo ověřenou kopii rozhodčí smlouvy. Ţádost i rozhodčí smlouva musí být v úředním jazyce země, kde je nález uplatňován. Úmluva sjednocuje důvody, pro které je moţno uznání a výkon odmítnout. Tyto důvody dělí na ty, ke kterým můţe orgán provádějící uznání a výkon přihlédnout jen na návrh jedné ze stran a ty, které musí zkoumat ex offo. Na návrh strany, proti níţ je rozhodčí nález uplatňován, můţe být odepřeno uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu, kdyţ strana prokáţe příslušnému orgánu státu, v němţ je ţádáno o uznání a výkon: ţe strany rozhodčí smlouvy byly nezpůsobilé k jednání nebo ţe zmíněná rozhodčí smlouva není platná podle práva rozhodného pro tuto smlouvu, nebo ţe strana, proti níţ je rozhodčí nález uplatňován, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení rozhodců nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jakýchkoliv jiných důvodů uplatnit své poţadavky, nebo ţe rozhodčí nález se týká sporu, pro který nebyla uzavřena rozhodčí smlouva nebo který není v mezích rozhodčí doloţky, nebo ţe rozhodčí nález obsahuje rozhodnutí přesahující dosah úmluvy o rozhodci rozhodčí doloţky,

- 78 -


ţe sloţení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, ţe nebylo v souladu se zákony státu, kde se rozhodčí řízení konalo, nebo ţe rozhodčí nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen nebo jeho výkon byl odloţen příslušným orgánem státu, v němţ nebo podle jehoţ právního řádu byl vydán. K odepření uznání a výkonu rozhodčího nálezu z moci úřední, dojde tehdy, jestliţe příslušný orgán státu, kde se ţádá o uznání a výkon, zjistí, ţe předmět sporu nemůţe být předmětem rozhodčího řízení podle práva tohoto státu, nebo ţe uznání a výkon rozhodčího nálezu by byl v rozporu s veřejným pořádkem tohoto státu. V případě uznání a výkonu rozhodčích nálezů podle Washingtonské úmluvy nepřichází v úvahu aplikace ustanovení Newyorské úmluvy. Kaţdý smluvní stát Washingtonské úmluvy je povinen uznat rozhodčí nález za závazný a vymáhat na svém území plnění peněţitých závazků uloţených v rozhodčím nálezu, jako by to bylo konečné rozhodnutí soudu v tomto státě. Samozřejmě výkon tohoto rozhodčího nálezu se bude řídit zákony týkajícími se výkonu soudních rozhodnutí platných ve státě, na jehoţ území se o takovýto výkon ţádá. Abych to shrnul, v případě existence pravomocného cizího rozhodčího nálezu je tedy postup při ţádosti o uznání a nařízení výkonu v ČR následující: 1. oprávněný z rozhodčího nálezu podá návrh na nařízení výkonu rozhodčího nálezu k okresnímu soudu v místě sídla povinného s tím, ţe k tomuto návrhu připojí listiny poţadované Newyorskou úmluvou. 2. příslušný soud předloţené dokumenty přezkoumá po formální stránce, prověří důvody, pro které můţe odmítnout uznání a výkon nálezu a poté rozhodčí nález uzná a nařídí výkon rozhodnutí.

Úprava ZoRŘ týkající se uznání a výkonu rozhodčích nálezů se pouţije především na ty rozhodčí nálezy, jeţ byly vydány na území nesmluvního státu Newyorské úmluvy. Základní podmínkou uznávání takových rozhodčích nálezů je vzájemnost. Stát, kde byl rozhodčí nález vydán, musí uznávat rozhodčí nálezy vydávané na území ČR. Vzájemnost je většinou deklarována dvoustrannými smlouvami o právní pomoci. Dle ustanovení § 38 ZoRŘ

- 79 -


však postačí i pouhá skutečnost, ţe stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti. Podle ZoRŘ64 bude výkon cizího rozhodčího nálezu odepřen v případech, kdy: rozhodčí nález není podle práva státu, v němţ byl vydán, pravomocný nebo vykonatelný rozhodčí nález je stiţen vadou, pro kterou by bylo moţné ho podle ZoRŘ zrušit rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku65

5.9 Působnost soudů v rozhodčím řízení Jak jsem se jiţ několikrát zmínil, stát si ponechal minimální kontrolu nad zachováváním určité úrovně zákonnosti při rozhodování v rozhodčím řízení. Tu svěřil do rukou obecných soudů a zároveň dal soudcům nástroje, kterými napomáhá efektivnějšímu průběhu rozhodčího řízení. Na tomto místě bych rád shrnul všechny případy, kdy soud takto můţe zasáhnout do probíhajícího rozhodčího řízení. Mezi tzv. pomocné funkce patří: rozhodování o jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce, pokud je někdo nečinný66 - v takovém případě soud rozhoduje v nesporném řízení, aniţ by musel nařídit ústní jednání rozhodování o vyloučení rozhodce, který je podjatý67 rozhodování o zproštění mlčenlivosti rozhodce68 provádění procesních úkonů, ke kterým nemají rozhodci pravomoc 69 rozhodování o předběţném opatření70 uschovávaní rozhodčích nálezů71

64

§39

65

veřejným pořádkem se tady rozumí základní zásada na nichţ spočívá český ústavní pořádek a české soukromé právo.

66

§9 ZoRŘ

67

§ 12 odst. 2 ZoRŘ

68

§ 6 odst. 2 ZoRŘ

69

§ 20 ZoRŘ

70

§22 ZoRŘ

71

§29 odst. 2 ZoRŘ

- 80 -


rozhodování ve věcech exekuce rozhodčího nálezu72 Funkce kontrolní jsou: rozhodování o odepření výkonu rozhodčího nálezu73 rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu74

K rozhodování podle ZoRŘ je místně příslušný soud, v jehoţ obvodě se koná nebo konalo rozhodčí řízení, nachází-li se toto místo v tuzemsku. Jinak je místně příslušný soud, který by byl místně příslušný, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy (u fyzických osob místo bydliště ţalovaného, u podnikajících fyzických osob místo podnikání a u právnických osob sídlo ţalovaného - §85 OSŘ). V případech, kdy soud jmenuje rozhodce a není známo, kde se řízení bude konat, je dána místní příslušnost soudu podle sídla nebo bydliště navrhovatele anebo odpůrce. Věcně příslušný je soud, který by byl příslušný k řízení ve věci podle OSŘ, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy – tedy §9 OSŘ, v obchodních věcech nejčastěji soud krajský. V otázkách provádění procesních úkonů v rámci dokazování je věcně i místně příslušný okresního soudu, v jehoţ obvodu má být poţadovaný úkon proveden. Pokud se má takový úkon provést v cizině, pak je dána věcná a místní příslušnost okresního soudu, v jehoţ obvodu je místo, kde se rozhodčí řízení koná. Další důleţitou otázkou je, zda můţe spor, ve kterém jiţ bylo zahájeno řízení u soudu a mezi stranami nebyla rozhodčí smlouva uzavřena, být předloţen k projednání a rozhodnutí před rozhodci. Pokud se následně sporné strany dohodnou, ţe spor mezi nimi rozhodne rozhodce, jediným moţným postupem, jak převést pravomoc na rozhodce, je, aby navrhovatel svůj návrh na zahájení řízení vzal zpět. Lze tak učinit pouze do vyhlášení rozhodnutí soudem a dále v případech, kdy rozhodnutí soudu nenabylo právní moci, protoţe bylo proti němu včas podáno odvolání, lhůta se potom prodluţuje do vyhlášení pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliţe se zpětvzetím souhlasí i protistrana, pak soud usnesením řízení zastaví a strany mohou předat spor rozhodcům za předpokladu, ţe podepsaly rozhodčí smlouvu. Jde o čistě hypotetickou situaci, protoţe v praxi nebude příliš pravděpodobné, ţe by se sporné strany na tomto dohodly.

72

část šestá OSŘ

73

§35 ZoRŘ

74

§31 ZoRŘ

- 81 -


Opačná situace nastane v případě, kdy soud zjistí, ţe věc, kterou projednává, má být podle rozhodčí smlouvy projednána v řízení před rozhodci. Na tento stav aplikuje soud §106 OSŘ. Překáţku rozhodčí smlouvy v řízení před soudem nezkoumá soud z úřední povinnosti, nýbrţ pouze pokud to namítá účastník, který je ve sporu ţalovaným, takovou námitku však ţalovaný můţe uplatnit nejpozději při svém prvním úkonu ve věci samé. Pokud tak učiní, nemůţe soud věc dále projednávat a řízení zastaví. Právní účinky původního návrhu zůstávají zachovány, bude-li návrh na zahájení řízení před rozhodci podán do 30 dnů od doručení usnesení soudu o zastavení řízení. Z toho plyne, ţe soud věc projedná bez ohledu na to, ţe účastníci sporu spolu uzavřeli rozhodčí smlouvu, jestliţe ţalovaný námitku nevznese75. Soud navíc věc projedná i tehdy, jestliţe účastníci prohlásí, ţe na smlouvě netrvají, nebo jestliţe věc nemůţe být podle práva ČR podrobena rozhodčí smlouvě, nebo jestliţe rozhodčí smlouva je neplatná, popř. vůbec neexistuje, nebo jestliţe na daný předmět sporu se rozhodčí smlouva nevztahuje, anebo odmítl-li rozhodčí soud se věcí zabývat. Další moţností je, ţe řízení před rozhodci bylo zahájeno dříve, neţ došlo k řízení soudnímu. V tomto případě soud přeruší řízení a vyčká do doby, neţ rozhodci rozhodnou o své pravomoci nebo ve věci samé.

75

Toto tvrzení je podloţeno usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 2312/2000 – jelikoţ ţalovaná neuplatnila námitku rozhodčí smlouvy včas, soud nepřišel o moţnost věc projednat

- 82 -


6 Zhodnocení výhod a nevýhod rozhodčího řízení Vnímaní výhod rozhodčího řízení oproti běţnému soudnímu řízení je jistě velice subjektivní záleţitost, proto následující přehled chápejme jako výčet rozdílů mezi rozhodčím a soudním řízením, které mohou být z pohledu zúčastněných stran hodnoceny jako výhody, ale samozřejmě lze o nich dlouze polemizovat. Je nepochybné, ţe obchodní soudnictví v České republice nenaplňuje očekávání pruţného vyřizování obchodních sporů. Soudy jsou přetíţeny a některé spory se vlečou řadu let. Sporné strany nemají jistotu, kdy jejich věc bude rozhodnuta. Kdyţ soud konečně vynese rozsudek a účastník, který prohrál, se odvolá, celé martýrium se opakuje. Následující graf ukazuje průměrnou délku občanskoprávních pří ode dne, kdy byla podána ţaloba do právní moci rozhodnutí, z ní vyvodíme, ţe na konečný výsledek musí účastníci sporu čekat v průměru kolem 500 dnů, coţ je něco déle neţ 16 měsíců, a tyto lhůty se v průběhu let příliš nemění.

Graf č. 3 Průměrná délka občansko-právních sporů (ve dnech) 600 500

400 300 200 100

0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: Statistická ročenka Ministerstva spravedlnosti za rok 2009

Proto můţe být v některých případech rozhodčí řízení vskutku nejlepší alternativou, jak spor vyřešit. Coţ koresponduje s přesvědčením JUDr. Svetozara Hanáka, ţe „obchod je vždy potřeba připravit tak, aby z něj nevznikl spor, ale současně je nutné pamatovat, že spor

- 83 -


není možné nikdy vyloučit, a proto je třeba způsob řešení případného sporu předem promyslet a domluvit.“ Nelze samozřejmě jednoznačně tvrdit, ţe rozhodčí řízení je dokonalým řešením nastalých problémů mezi smluvními stranami, avšak je nutné si uvědomit, ţe některé aspekty rozhodčího řízení lépe splňují nároky stran na rychlé a efektivní řízení neţ samotný soudní proces. Celkové statistiky počtu vyřešených sporů v rámci rozhodčího řízení ze své zásady neveřejnosti samozřejmě nelze nikde nalézt. Počet svých případů alespoň zveřejnil Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR a z těchto dat můţeme vyčíst markantní růst zájmu o vnitrostátní rozhodčí řízení. Během 3 let došlo téměř k zdvojnásobení. Zatímco u mezinárodních sporů jde spíše o setrvalý stav.

Tabulka č. 1 Statistika sporů Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR

Zdroj: http://www.soud.cz/download/statistika.pdf

6.1 Výhody rozhodčího řízení 6.1.1 Vliv stran na průběh řízení Na rozdíl od soudního řízení mají strany, které se rozhodnou pro řešení sporů v rozhodčím řízení, moţnost volby. Mají rozhodující vliv na charakter arbitráţe (ad hoc či institucionální), výběr rozhodců, jejich počet, místo řešení sporu, jazyk jednání a dobu řešení sporu. Dohodnout se mohou na postupu, kterým mají rozhodci řízení vést. To lze provést odkazem na řád institucionalizovaného rozhodčího soudu nebo si vytvoří svoje zcela zvláštní

- 84 -


pravidla pro konkrétní spor. Tento postup však nebývá volen příliš často, protoţe přípravě takových pravidel je nutno věnovat hodně úsilí a času, coţ se vyplatí jen u komplikovaných sporů o významné částky. Strany si mohou za rozhodce vybrat kohokoliv, aniţ by musel mít právnické vzdělání. Této volbě je potřeba věnovat značnou pozornost a strany nesou plné riziko, pokud se rozhodnout pro nevhodnou osobu. Zejména v případech, kdy hmotné právo řešenou problematiku neupravuje mohou smluvní strany rozhodce pověřit, aby rozhodoval podle zásad spravedlnosti. Vyuţívání této moţnosti je ovšem nutno velmi dobře zváţit, neboť dává rozhodcům široká oprávnění. Pokud mají rozhodci takovéto pověření, bude při rozhodování záleţet jen na jejich úvaze, jak věc posoudí a rozhodnou. A dopředu tedy nelze očekávat, jak spor dopadne. Tyto volby strany činí většinou před vznikem samotného sporu, takţe se mohou dopředu seznámit s rozhodovací praxí, pravidlech a nákladech řízení a dalších důleţitých otázkách spojených s budoucím sporem. Rychlost projednání a rozhodnutí sporu je velmi závislá i na součinnosti obou stran. Jestliţe jedna ze stran bude klást různé překáţky (např. nepřebírat písemnosti od rozhodců), můţe i rozhodčí řízení probíhat delší dobu, neţ bude vydán rozhodčí nález a doručen stranám.

6.1.2 Neveřejnost řízení Řada společností se snaţí chránit citlivé informace o svém podnikání, které by pak mohla konkurence proti nim vyuţít, proto mohou mít obavy z ústního jednání u obecných soudů, které probíhá před veřejností, zástupci médií a nic nebrání ani konkurentům, aby toto řízení navštívili. Rozhodčí řízení je naopak řízením neveřejným, a pokud s tím strany nesouhlasí, nemohou se ho zúčastnit jiné osoby. A tím tedy mohou zabránit zveřejnění jakýkoliv informací. S neveřejností řízení úzce souvisí také vázanost rozhodců mlčenlivostí, které se mohou zbavit jen se souhlasem stran nebo z váţných důvodů soudem.

6.1.3 Jednoinstančnost - rychlejší vymahatelnost práva V rozhodčím řízení jakmile je písemné vyhotovení rozhodčího nálezu doručeno stranám, nabývá rozhodčí nález účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Stranám tady nejsou dány k dispozici řádné ani mimořádné opravné prostředky,

- 85 -


jako je to u běţného soudního řízení a tím nedochází k ţádným časovým prodlevám při domáhání se svého práva. Typickým znakem pro rozhodčí řízení je tedy tato jednoinstančnost, která výrazně napomáhá ke zkrácení délky řízení. Lze i ni spatřovat jednu z rozhodujících výhod oproti řízení před obecnými soudy. Zároveň ZoRŘ dává moţnost stranám sjednat si předem v rozhodčí doloţce přezkoumání rozhodčího nálezu jiným rozhodci. Ale tímto se však tato výhoda stírá. Je proto na stranách, aby samy zváţily pro i proti jednoinstančního řízení a podle toho zvolili řešení sporu v rozhodčím řízení nebo před soudem.

6.1.4 Neformálnost Neformálnost je další významnou odlišností oproti civilnímu řízení soudnímu, coţ přispívá k rychlosti a pruţnosti rozhodovacího procesu. Jak jiţ bylo několikrát zmíněno, neupraví-li smluvní strany postup rozhodců v rozhodčím řízení vzájemnou dohodou, postupují rozhodci v řízení způsobem, který povaţují za vhodný, a vedou rozhodčí řízení bez zbytečných formalit. To umoţňuje zvolit po všech stránkách nejvhodnější postup pro dané řízení, který není limitován striktními procesními předpisy a pravidly. Tato výhoda se projevuje nejen v řízení jako celku, ale i v jednotlivých jeho etapách, např. při dokazování, kdy není třeba překládat listinné důkazy napsané v cizím jazyce do češtiny, pokud zná rozhodce řeč, v níţ je listina sepsána. To pak vede k časovým i finančním úsporám.

6.1.5 Existence ochrany před chybami Z faktu, ţe rozhodčí řízení je jednoinstanční, se můţe na první pohled jevit, ţe zde není ţádná moţnost, jak napravit hrubé právní nesprávnosti v řízení. Tak tomu však není, ZoRŘ dává straně prostředek na obranu – můţe poţádat o zrušení nálezu soud z přesně vymezených důvodů. Jde o zcela výjimečný prostředek, coţ dokazují také počty řešených případů (pohybujících se v řádu desítek – viz graf č.4). Nárůst soudní agendy, která se zabývá touto problematikou, je způsoben zejména nárůstem vydaných rozhodčích nálezů na území České republiky.

- 86 -


Graf č. 4 Počet řízení o přezkoumání rozhodnutí rozhodčích orgánů 70 60 50 40 30 20 10 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Zdroj: Statistická ročenka Ministerstva spravedlnosti za rok 2009

Další ochranu poskytuje institut zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, který umoţňuje straně, proti níţ byl soudem nařízen výkon nálezu, podat návrh na jeho zastavení.

6.1.6 Snadnější uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů Zatímco rozsudky zahraničních soudů jsou v České republice jen velmi problematicky uznatelné a vykonatelné, zejména pokud pocházejí ze zemí, s nimţ nejsou sjednány podmínky pro jednodušší výkon76, totéţ platí o uznávání a výkonu českých rozsudků v zahraničí, naproti tomu rozhodčí nálezy mají zajištěnou širokou vykonatelnost v celosvětovém měřítku díky Newyorské úmluvě.

6.2 Nevýhody rozhodčího řízení 6.2.1 Uţší pravomoc rozhodců Co se týče dokazování, rozhodci na rozdíl od soudců nemohou vynucovat procesní povinnosti od třetích osob. Výslech svědků, znalců lze provést jen tehdy, pokud se dobrovolně dostaví a vypovídají. Chybějící donucovací pravomoc má za následek moţnost stran činit obstrukce v řízení. K provedení všech těchto úkonů by rozhodci museli poţádat soud, coţ zbytečně prodluţuje řízení. 76

Závazek k uznání a výkonu soudních rozhodnutí můţe vyplývat ze smluv uzavřených mezi státy nebo ČR jako člen EU je vázána Nařízením č. 44/2001 a dalšími

- 87 -


6.2.2 Jednoinstančnost řízení Pokud bude o sporu rozhodnuto neodborně, v rozporu s platným hmotným právem, nebude řádně zjištěn skutkový stav nebo dojde k nesprávnému posouzení důkazů a tím k vydání vadného nálezu, strany jiţ nemají moţnost tento nedostatek namítnout před odvolacím orgánem, ledaţe by se předem dohodly na tom, ţe rozhodčí nález je moţno přezkoumat.

6.2.3 Nejednotné rozhodování rozhodců V rozhodčím řízení neexistuje ţádná nadřízená instance, která by sjednocovala rozhodovací praxi rozhodců. Kaţdý rozhodce je zcela nezávislým subjektem. Zároveň rozhodčí nálezy nejsou z důvodu neveřejnosti zveřejňovány, proto si strany nemohou zvolit takového rozhodce, s jehoţ rozhodovací praxí se nejvíce ztotoţňují a povaţují ji za spravedlivou. Chybí zde tedy určitý princip transparentnosti.

Na závěr této kapitoly věnované výhodám a nevýhodám rozhodčího řízení jsem připravil 2 tabulky, které shrnují a porovnávají pozitiva a negativa soudního řízení a rozhodčího řízení.

Rozhodčí řízení + rychlejší vyřízení sporu a s tím související niţší finanční náklady svobodná volba rozhodce s ohledem na jeho odbornost jednoinstanční řízení snadná vymahatelnost neformálnost moţnost vyuţití moderních technologií neveřejnost mlčenlivost rozhodců

uţší pravomoc rozhodců v řízení jednoinstanční řízení nestejnorodé rozhodování rozhodců závislost na aktivitě stran

Obecné soudy + širší pravomoc soudců řádné opravné prostředky právní odbornost soudců

délka trvání soudního sporu z toho plynoucí vyšší finanční náklady neodbornost soudců v dalších oblastech

- 88 -


7 Rozhodčí řízení ve spotřebitelských sporech V minulosti řešili rozhodci převáţně obchodní spory. V poslední době však ale roste i počet sporů spotřebitelských, které jsou řešeny v rozhodčím řízení. Spotřebitelské spory totiţ příliš nezapadají mezi případy, které je z ekonomického hlediska vhodné řešit prostřednictvím soudního řízení, protoţe hodnota předmětu sporu je většinou v porovnání s celkovými náklady nízká. Přesto je ale potřeba umoţnit spotřebiteli hájit i sebemenší nároky, a k tomuto účelu se jeví jako vhodné rozvoj systémů mimosoudního řešení sporů, jak uţ jsem se zmínil v druhé kapitole, v části věnované způsobům mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, které se snaţí vyřešit spory aţ poté, co vzniknou. Mezi nejdiskutovanější problémy rozhodčího řízení však patří rozhodčí doloţky přímo ve spotřebitelských smlouvách, jelikoţ sám spotřebitel o existenci takové doloţky ve smlouvě leckdy ani neví a nedokáţe posoudit následky jejího uzavření. V případě sporu se pak nemůţe obrátit na soud, nezná ani základní principy rozhodčího řízení, jednání nevěnuje přílišnou pozornost a pak je nemile překvapen, ţe s konečným rozhodnutím nemůţe nic dělat. Proto se v poslední kapitole budu věnovat právě této aktuální otázce ohledně platnosti rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách. Rozhodčí doloţky jsou takto ve velké míře zneuţívány zejména ve smlouvách o spotřebitelských úvěrech. V praxi se neobjevují rozhodčí doloţky stanovující pravomoc stálým rozhodčím soudům, které poţívají vyšší míru autority, ale takřka bez výjimky jsou to rozhodčí doloţky určující pravomoc samorozhodci v ad hoc řízení, které zprostředkovává rozhodčí centrum. Úvěrová společnost opatřuje své smlouvy rozhodčí doloţkou vţdy ke stejnému rozhodčímu centru, tyto centra se svými „klienty“ chlubí na svých internetových stránkách. Spotřebitel má pak mnohdy oprávněné podezření, ţe rozhodce a poskytovatel úvěru jsou na sebe napojeni, protoţe mezi nimi existuje určitá ekonomická závislost. A nelze pak hovořit o nestranném rozhodci. Pro úvěrovou společnost se tak sniţuje riziko, ţe jejich úvěrové smlouvy budou nějakým způsobem napadeny, např. kvůli vysokým úrokům, které by obecný soud určil, ţe odporují dobrým mravům. Tento postup tak představuje snadný a elegantní způsob, jak se vyhnout soudní kontrole úvěrové smlouvy.

- 89 -


Z kontrol, které prováděla Česká obchodní inspekce77 v roce 2008, vyplynulo, ţe více neţ polovina smluv o spotřebitelských úvěrech porušuje platné právní předpisy. Nejvíce zjištěných pochybení se týkalo ukazatele roční procentní sazby nákladů úvěru (známého pod zkratkou RPSN). Dynamika nárůstu zadluţení českých domácností v posledních letech výrazně roste a v návaznosti na to se také objevují stále častěji neţ dříve problémy s nesplácením úvěrů. Zejména u nízkopříjmových skupin obyvatelstva, které si půjčují relativně nízké částky za ekonomicky dosti nevýhodných podmínek. Navíc i volba procesních podmínek rozhodčího řízení je dost pro spotřebitele nevhodná a přisuzuje mu horší postavení. Rozhodce rozhoduje většinou bez ústního jednání jen na základě písemných podkladů ve velmi krátké lhůtě, a pokud jednání probíhá, tak většinou v sídle rozhodčí společnosti, coţ můţe být dost vzdálené od místa bydliště spotřebitele a odradí ho to od účasti na projednávání. Spotřebitel si nemůţe rozhodce volit, ale podepisuje ve smlouvě souhlas s rozhodováním jednoho rozhodce, který bude jmenován představitelem rozhodčího centra. Účinné obraně je zamezeno velice krátkými lhůtami, ve kterých není spotřebitel schopen fundovaně reagovat. Navíc nedoručení písemného stanoviska ţalovaného se mnohdy povaţuje za uznání ţalovaného nároku. Rozhodčí nález není nutno odůvodňovat. Nejniţší hranice poplatku většinou podstatně převyšuje hranici vyţadovanou v řízení před soudy. Koktejl nedostatečné informovanosti dluţníka, vysokých ročních procentních nákladů úvěru, vysokých smluvních pokut, obratně napsané úvěrové smlouvy, vyloučení soudního řízení a důsledná exekuce má pro tyto občany katastrofální důsledky. Zatímco pro zainteresované společnosti na tomto procesu je to zlatý důl. Proto by stát měl mít zájem některým praktikám v tomto oboru podnikání zamezit nebo celý proces ztransparentnit. Spotřebitel je obecně povaţován za slabší subjekt na trhu, není schopen čelit tlaku velkých korporacích s jejich finančními moţnostmi, lobby na politický proces a právníky. Potom se snadno stává obětí „nekalého“ jednání ze strany prodejců. Aby se mohl účinně bránit musí dobře znát své práva a způsoby jejich uplatnění, coţ není pro něj jednoduché. Proto můţeme sledovat stupňující se trend v přijímání legislativy, která stále více posiluje ochranu spotřebitele a usiluje tak o nastolení rovnováhy a transparentnosti ve vztahu mezi spotřebiteli a podnikateli. Především se jedná o iniciativu Evropské unie a Česká republika plní svůj závazek a přebírá do svého právního řádu evropské předpisy, které se týkají např. spotřebitelského úvěru, elektronického obchodu, nepřiměřených podmínek ve 77

Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, která mimo jiné podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, v platném znění, kontroluje subjekty, které poskytují spotřebitelské úvěry. Webová adresa je www. coi.cz.

- 90 -


spotřebitelských smlouvách, smluv uzavíraných mimo provozovnu a na dálku, záruk za vadu prodané věci, časově sdíleného uţívání nemovitostí (timesharing), klamavé a srovnávací reklamy, označování zboţí cenou a další. Na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v současné době leţí návrh zákona, který by měl uţití ZoRŘ k řešení sporů vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru a ze smluv o úvěru ze stavebního spoření zcela vyloučit, ale není příliš pravděpodobné, ţe se před parlamentními volbami stihne schválit. Určitou nadějí pro věřitele je směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která jak jsem jiţ uvedl byla do našeho právního řádu převedena, ale dosti nepřesně. Její dopad nalezneme v občanském zákoníku. § 55 občanského zákoníku stanoví, ţe smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Toto ustanovení způsobuje relativní neplatnost, tedy právní úkon se povaţuje za platný, pokud se ten, kdo se cítí takovým úkonem dotčen, právní neplatnosti nedovolá. § 56 občanského zákoníka zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která v rozporu s poţadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Nalezneme zde i demonstrativní výčet smluvních ujednání, která jsou nepřípustná. Tento výčet vychází z přílohy zmíněné směrnice, ale zatímco naše úprava obsahuje pouze jedenáct takových příkladů, příloha směrnice jich obsahuje sedmnáct. Jedna v naší úpravě nezmíněná smluvní podmínka se týká rozhodčího řízení ve spotřebitelských smlouvách. V oficiálním překladu zní: „zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů, nebo bránění uplatnění tohoto práva, nepřiměřené omezování důkazů, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládání důkazního břemene, které by podle použitelných právních předpisů mělo příslušet druhé smluvní straně, spotřebiteli.“ Názory na interpretaci tohoto ustanovení jsou různé. Jedni v něm spatřují jasný zákaz pouţívání rozhodčích doloţek ve spotřebitelských smlouvách, protoţe jednoznačně znevýhodňují spotřebitele, a proto by měl soud, objeví-li se ve spotřebitelské smlouvě rozhodčí doloţka, prohlásit ji z úřední moci za neplatnou a následně prohlásit téţ rozhodčí nález za neplatný. Pokud by takový názor soudce skutečně zastával, myslím si, ţe by se mohl opřít ve stávající platné legislativě o §55 občanského zákoníka. Ti druzí chápou dotčené ustanovení za nikoliv bezvýjimečný zákaz, ale domnívají se, ţe pokud rozhodčí řízení nijak neomezuje a neztěţuje přístup spotřebitele k uplatnění svého práva, nebo pokud se spotřebitel

- 91 -


nedostává do horšího postavení, můţe být rozhodčí smlouva uzavřena. Proto je vţdy potřeba zkoumat detailně podrobnosti případu, jak byly nastaveny procesní podmínky, zda byly pro obě strany rovnocenné, zda bylo ztěţováno nebo bráněno spotřebiteli v uplatňování jeho práva, a podle toho rozhodnout. Případem řešení sporu mezi spotřebitelem a obchodníkem se také věnoval Evropský soudní dvůr v případu C-168/05 (Mostaza Claro v Centro Móvil), přičemţ se vyjádřil k povinnosti obecných soudů k přezkumu rozhodčí smlouvy, je-li podána ţaloba zrušení rozhodčího nálezu. A obecný soud má ex lege zkoumat, zda smlouva obsahuje nepřiměřené podmínky ve smyslu směrnice č. 93/13/ES a zrušit rozhodčí nález, pokud smlouva taková ustanovení obsahuje. Pokud není směrnice převedena do našeho právního řádu dostatečně a správně, můţe se spotřebitel, který se nedomůţe svých práv zakotvených ve směrnici, dovolávat odpovědnosti za škodu vůči státu.

- 92 -


8 Závěr Primárním cílem mé diplomové práce byla analýza fungování rozhodčího řízení v ČR s důrazem na hledání jeho slabších stránek, myslím si, ţe jsem dokázal, ţe rozhodčí řízení představuje způsob řešení sporů, který patří neoddělitelně k realitě dnešního obchodního styku. Nelze samozřejmě jednoznačně tvrdit, ţe je nějakým spásným čí dokonalým řešením, jak urovnat nastalé spory mezi smluvními stranami, avšak je nutné si uvědomit, ţe rozhodčí řízení má řadu praktických předností oproti občanskému soudnímu řízení, které mohou především v obchodních vztazích vyhovovat, protoţe se zde klade důraz především na rychlost. Případů, kdy se stěţovatelé obrátili se ţalobou na obchodní soud a čekali mnohdy řadu let, neţ na spor dojde řada a dostane se k projednání a rozhodnutí, je více neţ dost. Jedním z moţných pilířů budoucí reformy českého soudnictví by mohlo být právě širší vyuţívání rozhodčího řízení, které by sníţilo tlak na soudce, kteří jsou zaveleni kauzami a nestíhají se důkladně věnovat všem případům. Případně to můţe i přinést úspory ve státním rozpočtu, neboť soudy by rozhodovaly méně sporů a tím by nebylo potřeba navyšovat počty jejich pracovníky a další související výdaje (budovy, vybavení, administrativní výdaje, …). Záleţí ovšem pouze na obchodních partnerech, zda vyhodnotí rozhodčí řízení jako přínosné a uzavřou rozhodčí smlouvu. Stát je k tomu samozřejmě nemůţe v ţádném případě nutit, ale měl by se pokusit odstranit nešvary, které v tom druhu řízení potenciální zájemci spatřují. Největší nedostatek rozhodčího řízení vidím v chybějícím principu transparentnosti. Rozhodci a rozhodčí centra by například mohly mít povinnost zveřejňovat kaţdoročně zprávu s informacemi o řešených případech, která by byla kontrolována nezávislým orgánem – typu veřejného ochránce práv, který by pak zveřejňoval doporučení ohledně kvality práce jednotlivců i center. Podle mě navíc schází zákonná úprava rozhodčích center, která by umlčela dohady o jejich existenci. ZoRŘ by měl stanovit specifické poţadavky na odbornou způsobilost a rozhodci by měli mít alespoň základní znalost práva. Zajímavou moţnost, jak zvýšit nezávislost a nestrannost rozhodců, se mi jeví vytvoření etického kodexu rozhodce a jehoţ porušení by bylo opět zveřejňováno na speciálních internetových stránkách stejným nezávislým orgánem jako v předchozím návrhu. Rozhodčí řízení by mělo slouţit především rovnocenně postaveným subjektům, proto si myslím, ţe rozhodčí doloţky v předem předpřipravených spotřebitelských smlouvách by se neměly uzavírat. Především se to týká smluv o spotřebitelském úvěru a smluv, jejichţ předmět plnění hodnotově převyšuje běţné spotřební výdaje (např. smlouva o dílo – - 93 -


zhotovení rodinného domu). Mnohdy spotřebitel nemá ani prostředky k tomu, aby si zaplatil kvalifikovanou právní radu před uzavřením jakékoliv smlouvy, zatímco podnikatelé nemají problém si vzorovou smlouvu nechat vypracovat, protoţe v celkovém objemu uzavřených smluv se náklady na její vypracování jeví jako nevýznamné. Pokud by přece jen chtěl spotřebitel řešit svůj spor před rozhodcem, dohodli by se s podnikatelem v samostatně uzavřené rozhodčí smlouvě, která by musela obsahovat i poučení, ţe se tímto spotřebitel vzdává moţnosti projednat spor před soudem a co to pro něho znamená. Ostatně návody na řešení poskytují i jiné členské státy EU, např. ve Francii je pouţití rozhodčí doloţky omezeno pouze na spory mezi podnikateli, ve Velká Británie platí moţnost rozhodčího řízení pouze pro spory v hodnotě nad 5000 liber a spotřebitel se můţe rozhodnout, zda přistoupí na řešení sporu v rozhodčím řízení aţ po jeho vzniku. Švédsko připouští dohodu o rozhodčím řízení u spotřebitelských smluv aţ po vzniku sporu. A Německo poţaduje samostatný právní dokument, který je osobně podepsán stranami a který obsahuje pouze ustanovení týkající se rozhodčího řízení, pokud je stranou takové dohody spotřebitel.

- 94 -


Pouţitá literatura Pouţité právní přepisy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění zákon č. 257/2000 Sb. o probační a mediační sluţbě, v platném znění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, v platném znění zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, v platném znění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, v platném znění zákon č. 301/1992 SB., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, v platném znění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních, v platném znění zákon č. 23/1991 Sb., Listiny základních práv a svobod, v platném znění zákon č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, v platném znění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, v platném znění zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění zákona č. 26/2006 Sb., o veřejných draţbách, , v platném znění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti, v platném znění Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráţi - vyhláška č. 176/1964 Sb. Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů - vyhláška č. 74/1959 Sb. Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států - vyhláška č. 420/1992 Sb. Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy č. 64/2006 Sb. m. s. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997, o přeshraničních převodech

Soudní judikatura rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1357/07 rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 435/02 rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 174/02 rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1357/07 rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 174/02 rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 845/08 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1528/2005 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2312/2007 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1051/2004 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 499/2005 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2312/2007

- 95 -


rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 292/2008 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 95/2006 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 135/2006 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 107/2005 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1222/2005 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1592/2006 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1612/2006 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1987/2006 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2726/2006 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1928/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1540/98. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1528/2005 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2675/2007 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2312/2000 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2133/2001 rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008 rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 290/98 rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu C-168/05

Internetové zdroje http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/mimosoudni-reseni/ http://www.resenisporu.cz http://ec.europa.eu/civiljustice/adr/adr_cze_cs.htm#1 http://www.spotrebitel.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=111189&Itemid=335 http://www.ochrance.cz/ http://portal.gov.cz http://www.finarbitr.cz/cs/ http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/financni-arbitr-v-lonskem-roce-resil-757pripadu_159794.html http://www.uncitral.org http://www.rozhodnene.cz http://www.vseoarbitrazi.cz http://www.icc-cr.cz http://portal.justice.cz/ http://www.ct24.cz/ekonomika/26632-vlada-se-chce-vyhnout-arbitrazim-vypovezenim-smluv-oochrane-investic/ http://www.epravo.cz/top/clanky/zrizovani-stalych-rozhodcich-soudu-v-ceske-republice-54315.html http://www.epravo.cz/top/clanky/co-je-mozne-resit-rozhodcim-rizenim-19804.html http://www.epravo.cz/top/clanky/nejkratsi-zakonna-cesta-k-rozhodnuti-majetkoveho-sporu36976.html?mail http://www.epravo.cz/top/clanky/umluva-o-uznani-a-vykonu-cizich-rozhodcich-nalezu-newyorskaumluva-2546.html http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_6571/rozhodci-dolozka-a-plna-moc.aspx http://www.epravo.cz/top/clanky/pozor-pri-urcovani-rozhodcu-53952.html http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/civilni-proces/art_3760/odmena-rozhodce.aspx http://www.epravo.cz/top/clanky/od-konce-r-2009-se-rozhodne-pravo-pro-smlouvy-urcuje-podlenarizeni-rim-i-60586.html http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=808&CT1=0 http://www.spotrebitele.info/mimosoudni-reseni/ http://www.epravo.cz/top/clanky/zneuzivani-rozhodcich-dolozek-stale-nevyreseny-problem60076.html?mail http://www.pravnik.cz/a/300/ochrana-spotrebitele-v-rozhodcim-rizeni.html http://eur-lex.cz/smernice-narizeni-eu/

- 96 -


http://curia.europa.eu/jurisp/cgibin/form.pl?lang=en&Submit=Rechercher&alldocs=alldocs&docj=docj&docop=docop&docor=docor &docjo=docjo&numaff=C-168/05&datefs=&datefe=&nomusuel=&domaine=&mots=&resmax=100 http://pravniradce.ihned.cz/c1-17257700-soukrome-rozhodci-soudy-a-stanne-rozhodci-rizeni http://domaci.ihned.cz/c1-39326330-soud-odmitl-soukrome-soudce-a-dal-nadeji-lidem-s-problemy-sesplacenim-uveru http://pravniradce.ihned.cz/c4-10024760-41717740-F00000_d-k-problematice-urceni-jmenovanirozhodce-a-stanoveni-procesnich-pravidel-rozhodciho-rizeni http://pravniradce.ihned.cz/c1-19589950-postaveni-stalych-rozhodcich-soudu http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=660482 http://nadrevo.blogspot.com/2010/01/rozhodci-smlouva-rizeni-proces.html http://www.reformajustice.cz/cz/souhrnna-novela-obcanskeho-soudniho-radu.html http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=808&CT1=0 http://www.arbitercz.eu/rozhodci_rizeni_praxe.doc http://www.epravo.cz/top/clanky/rozhodci-dolozka-v-praxi-55224.html http://dluhy.obcanskeporadny.cz/index.php/clanky/34-clanky/59-exekuce-majetku-co-vam-exekutornesmi-zabavit http://www.nsoud.cz Program ASPI - texty veškerých právních předpisů v novelizovaných a dřívějších zněních, judikatura a stanoviska soudů, anotace z ekonomické a právnické literatury, výklady a komentáře k předpisům, důvodové zprávy k návrhům zákonů.

Kniţní zdroje K. Schelle a I. Schelleová: Rozhodčí řízení, historie, současnost a perspektivy, Eurolex Bohemia, Praha 2002 Mothejzíková, Steiner a kolektiv: komentovaný zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s přílohami, C.H. Beck, Praha 1996 Naděţda Rozehnalová: Rozhodčí řízení v mezinárodním i vnitrostátním obchodním styku, ASPI, Praha 2002 Květoslav Růţička: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Dobrá Voda u Pelhřimova 2003 Zbyněk Švarc a kolektiv: Základy obchodního práva, nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2005

- 97 -


Přílohy Příloha č. 1 Pravomoci veřejného ochránce práv Ochránce je oprávněn zabývat se stíţnostmi, které směřují proti činnosti: ministerstev a jiných správních úřadů s působností pro celé území České republiky a správních úřadů jim podléhajících, orgánů uzemní samosprávy (tj. obce a kraje), ale pouze při výkonu státní správy, nikoli tam kde rozhodují ve vlastní působnosti (samospráva) České národní banky, pokud působí jako správní úřad, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Policie České republiky s výjimkou vyšetřování, kdy působí v trestním řízení Armády České republiky a Hradní stráţe, Vězeňské sluţby České republiky, zařízení, v nichţ se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova a ochranné léčení, zdravotních pojišťoven, orgánů soudu a státního zastupitelství při výkonu státní správy (zejména otázka průtahů v řízení, nečinnosti soudů a nevhodného chování soudců), nikoliv proti samotnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce. Ochránce také nemůţe zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, není odvolacím místem proti jejich rozhodnutí a není oprávněn zasahovat do činnosti výslovně vyjmenovaných institucí: Soudy všech stupňů a typů v jejich rozhodovacích pravomocích, Rozhodovací činnost státních zastupitelství, Parlament, prezident republiky a vláda, Nejvyšší kontrolní úřad, zpravodajské sluţby České republiky, orgány činné v trestním řízení.

- 98 -


Příloha č. 2 Seznam zákonů, které za první republiky odkazovaly na rozhodčí řízení zákon o pojistné smlouvě z roku 1934 zákon č. 67/1875 ř.z. – burzovní rozhodčí soudy zákon č. 330/1921 Sb. - rozhodčí komise pro závody se závodními výbory zákon č. 145/1920 Sb. - rozhodčí soudy hornické (v Praze, Plzni, Trutnově, Mostě, Karlových Varech, Českých Budějovicích, Moravské Ostravě, Brně a Bratislavě) zákon č. 29/1920 Sb. - rozhodčí komise pro pracovní spory z domácké práce zákon č. 14/1890 ř.z. - rozhodčí soudy bratrských pokladen ţivnostenský řád č.227/1859 ř.z. - rozhodčí výbory ţivnostenských společenstev zákon č. 45/1922 Sb. o stavebním ruchu - rozhodčí soudy stavební a tzv. soudy cenové zákon č. 207/1919 Sb. - rozhodčí soud dělnického úrazového pojištění zákon č. 33/1888 ř.z. - rozhodčí soudy nemocenských pokladen zákon č. 1/1907 ř.z. - rozhodčí soudy pro penzijní pojištění zřízenců v soukromých sluţbách a sluţbách veřejných

- 99 -


Příloha č. 3 Vzorová rozhodčí smlouva Smlouva o rozhodci Strany sporu AX, a. s. IČ: 222 22 222 se sídlem: Husinecká 1906/2, Praha 1, PSČ: 101 00 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddíle B, vloţka č. 2582 jejímţ jménem jedná: Petra Nováková, předseda představenstva a BZ, s.r.o. IČ: 111 11 111 se sídlem: Lipanská 1051/53, Praha 1, PSČ: 101 00 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddíle B, vloţka č. 9568 jejímţ jménem jedná: Mgr. Vladimír Nový, jednatel

se dohodly takto: Majetkový spor o zaplacení dluţné částky 150 000 Kč, který mezi stranami vznikl z kupní smlouvy, uzavřené mezi nimi dne 10. května 2008, bude rozhodnut v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. Rozhodčí senát bude tvořen 3 rozhodci, kaţdá ze stran zvolí jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Rozhodčí řízení bude zahájeno ţalobou, kterou podá kterákoliv strana sporu k jí jmenovanému rozhodci, bude provedeno podle právního řádu České republiky a bude se konat na základě písemných podkladů bez ústního jednání, pokud jej rozhodčí senát neshledá nutným. Spor bude rozhodnut podle zásad spravedlnosti. Rozhodčí nález bude vynesen bez písemného odůvodnění. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesením. V Praze dne 20. června 2009

podpisy smluvních stran

- 100 -


Příloha č. 4 Seznam rozhodčích center 1. Moravská rozhodcovská společnost, s.r.o. ARBITER, spol. s r.o. Arbitráţní a rozhodčí společnost s. r. o. Arbitráţní centrum, s.r.o. Arbitráţní soud České republiky, o.s. Asociace arbitrů Asociace pro rozhodčí řízení (ASRR)

http://www.1mrs.cz/ http://www.arbiter-rozhodce.cz http://www.rozhodcispolecnost.eu/ http://www.arbitrazni-centrum.cz/ http://www.rozhodcidolozka.cz/ http://www.arbitri.cz/ http://www.asociace-rozhodci.cz/ http://www.asrr.cz/ Asociace rozhodců ČR (ARČR) http://www.arcr.cz/ AWARD CZECH s.r.o. http://www.awardczech.cz/ Brněnské arbitráţní centrum http://www.arbitraznicentrum.cz/ B&N Fin Protection, SE http://rozhodcidolozka.com/ Centrum pro rozhodčí řízení Smart business solutions, s.r.o. http://www.centrum-rozhodcu.cz Czech Arbitration Centre s.r.o. http://www.arbitrators.cz/ Česká asociace nezávislých rozhodců HZ PROFIN s.r.o. http://www.canero.cz Česká asociace pro arbitráţ http://www.spory-online.cz Českomoravská rozhodčí společnost (ČMRS) http://www.cmrs.cz/ Českomoravská rozhodčí s.r.o. http://www.ceskomoravskarozhodci.cz/ Embetel plus s.r.o. http://www.rozhodcikancelar.cz/ E - rozhodci s.r.o. http://www.e-rozhodci.eu HONESTA s.r.o. http://www.honesta.org Institute of the Chamber of Commerce http://www.icc-cs.net JUSTIKON s.r.o. http://www.justikon.cz Komise pro rozhodčí řízení a.s. http://www.kprr.cz MEDARB s. r. o. http://www.med-arb.estranky.cz/ NEZÁVISLÁ ARBITRÁŢNÍ ASOCIACE, s. r. o. http://naa.webnode.cz/ Nezávislým rozhodčím soudem ČR, o.s. http://www.nrscr.cz.tl/ Registr rozhodců ČR, s.r.o. http://www.registrrozhodcu.cz Rozhodčí institut v Praze http://www.rozhodciinstitut.org/ Rozhodčí soud České republiky a Slovenské republiky při IAL SE http://www.rozhodcisoud.net/ Rozhodčí soud ve věcech majetkových http://www.arbitraz-kladno.cz Rozhodčí soud v Hodoníně http://www.rozsoud.cz Rozhodčí společnost, s.r.o. http://www.rozhodcispolecnost.cz/ Sdruţení rozhodců, a. s. http://www.sdruzenirozhodcu.cz Společnost nezávislých rozhodců, s.r.o. http://www.spolnero.cz/ Společnost pro draţby a rozhodčí řízení, s.r.o. http://www.arbitration.cz/ Společnost pro rozhodčí řízení a.s. http://www.rozhodci-rizeni.cz/ Společnost pro rozhodčí řízení OPEN ROAD, s.r.o. http://www.rozhodcisoud-cr.cz Společností rozhodců, s.r.o. http://www.spolecnost-rozhodcu.cz Spolek rozhodců s.r.o. http://www.spolekrozhodcu.cz/ Správa rozhodčích řízení a veřejných zakázek, s.r.o. http://www.pravni-kancelar.com/ Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR (URMR), a. s. http://www.urmr.cz/ Ústecké rozhodčí centrum http://rozhodce.aspone.cz

- 101 -


Příloha č. 5 Vzor ţaloby ROZHODČÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY Panská 1 110 00 Praha 1 Ţalobce: Karel Motyčka bytem Praha, Novodvorská 3 (dále jen „žalobce“) Ţalovaný: Petr Novák bytem Louny, Krátká 6 (dále jen „žalovaný“) Věc: Ţaloba o 38.000,- Kč s příslušenstvím I. S ţalovaným jsem dne 11.04.2004 uzavřel kupní smlouvu o prodeji osobního automobilu Renault 8, SPZ: ALA 2277, vin: XXXXXXXXXXXX . Ve smlouvě byla ujednána kupní cena 38.000,-Kč splatná do 15 dnů ode dne podpisu smlouvy v hotovosti. Pravomoc rozhodce k projednání sporu v rozhodčím řízení zakládá rozhodčí doloţka obsaţená v čl. III. Smlouvy. Důkaz: Kupní smlouva ze dne 11.04.2004 II. Ţalovaný dluţnou částku ţalobci ve lhůtě stanovené ve smlouvě ani do data podání této ţaloby nezaplatil. Na upomínku ţalobce reagoval ţalovaný telefonickým sdělením, ţe částku později vrátí, ale nyní je bohuţel bez peněţních prostředků. Důkaz: Upomínka – výzva k úhradě dluhu ze dne 26.08.2004 III. S ohledem na výše uvedené navrhuje ţalobce, aby rozhodce vydal tento rozhodčí nález: „Ţalovaný je povinen zaplatit ţalobci částku 7000,- Kč za poplatek na rozhodčí řízení a částku 38.000 Kč se 10% úrokem z prodlení od 26.04. 2004 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu“. V Praze dne 1. srpna 2006 Karel Motyčka

Zdroj: http://www.rozhodcisoud.net/zaloba.php

- 102 -


Příloha č. 6 Průběh rozhodčího řízení, které je zprostředkované rozhodčím centrem

Zdroj: http://www.urmr.cz/files/brozura-rozhodci-rizeni.pdf

- 103 -


Příloha č. 7 Seznam smluv o vzájemné právní pomoci, kterými je ČR vázána datum Smlouvy o právní pomoci s: sjednání: Afgánistán Albánie Alţírsko Belgie Bělorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko Černá Hora Francie Gruzie Chorvatsko Itálie Jemen KLDR Kuba Kypr Kyrgystán Maďarsko Makedonie (FYROM) Moldavsko Mongolsko Polsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Srbsko Sýrie Tunisko Ukrajina Uzbekistán Vietnam

publikace:

24.6.1981 16.1.1959 4.2.1981 15.10.1984 12.8.1982 20.1.1964 25.11.1976 20.1.1964 10.5.1984 12.8.1982 20.1.1964 6.12.1985 19.1.1989 11.9.1988 18.4.1980 23.4.1982 12.8.1982 28.3.1989 20.1.1964 12.8.1982 15.10.1976 21.12.1987 30.10.2003 10.11.1961 25.10.1958 11.07.1994 12.8.1982 22.10.1980 29.10.1992 20.1.1964 4.5.1987 20.1.1964 18.4.1984 12.4.1979 28.5.2001 14.9.2007 18.1.2002 12.10.1982

č. 44/1983 Sb. č. 97/1960 Sb. č. 17/1984 Sb. č. 59/1986 Sb. č. 95/1983 Sb. č. 207/1964 Sb. č. 3/1978 Sb. č. 207/1964 Sb. č. 83/1985 Sb. č. 95/1983 Sb. č. 207/1964 Sb. č. 508/1990 Sb. č. 76/1990 Sb. č. 93/1989 Sb. č. 80/1981 Sb. č. 96/1983 Sb. č. 95/1983 Sb. č. 63/1990 Sb. č. 207/1964 Sb. č. 95/1983 Sb. č. 106/1978 Sb. č. 42/1989 Sb., 206/1989 Sb. č. 2/2006 Sb. m. s. č. 9/1963 Sb. č. 31/1959 Sb. č. 1/1996 Sb. č. 95/1983 Sb. č. 102/1983 Sb. č. 209/1993 Sb. č. 207/1964 Sb. č. 6/1989 Sb. č. 207/1964 Sb. č. 8/1986 Sb. č. 40/1981 Sb. č. 123/2002 Sb. m. s. č. 77/2008 Sb. m. s. č. 133/2003 Sb. m. s. č. 98/1984 Sb.

Zdroj: http://www.mzv.cz/public/4d/e9/70/75578_315524_Seznam_vyhlasenych_mezinarodnich_smluv.pdf

- 104 -


Příloha č. 8 Seznam smluv o vzájemné ochraně investic, kterými je ČR vázána Smlouvy o ochraně investic s: Albánie Argentina Austrálie Bahrajn Bělorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko Černá Hora Čína Egypt Estonsko Filipíny Finsko Francie Guatemala Hospodářská unie belgicko-lucemburská Chile Chorvatsko Indie Indonésie Irsko Izrael Jemen JAR Jordánsko Kambodţa Kanada Kazachstán Jiţní Korea KLDR Kostarika Kuvajt Kypr Libanon Litva Lotyšsko Maďarsko Makedonia (FYROM) Malajsie Malta Maroko Mauritius Mexiko

datum sjednání: 27.6.1994 27.9.1996 30.9.1993 15.10.2007 14.10.1996 17.4.2002 17.3.1999 13.10.1997 8.12.2005 29.5.1993 24.10.1994 5.4.1995 6.11.1990 13.9.1990 8.7.2003 24.4.1989 24.4.1995 5.3.1996 8.9.2008 11.10.1996 17.9.1998 28.6.1996 23.9.1997 20.3.2008 14.12.1998 20.9.1997 12.5.2008 15.11.1990 8.10.1996 27.4.1992 27.2.1998 17.12.2008 28.10.1998 8.1.1996 15.6.2001 19.9.1997 27.10.1994 25.10.1994 14.1.1993 21.6.2001 9.9.1996 9.4.2002 11.6.2001 5.4.1999 4.4.2002

- 105 -

publikace: č. 183/1995 Sb. č. 297/1998 Sb. č. 162/1994 Sb. č. 117/2009 Sb. m. s. č. 213/1998 Sb. č. 74/2004 Sb. m. s. č. 103/2000 Sb. m. s. č.23/2001 Sb. m. s. č. 89/2006 Sb. m. s. č. 128/1994 Sb. č. 203/1995 Sb. č. 141/1996 Sb. č. 478/1991 Sb. č. 453/1991 Sb. č. 86/2005 Sb. m. s. č. 574/1992 Sb. č. 41/1997 Sb. č. 155/1997 Sb. č. 113/2009 Sb. m. s. č. 43/1998 Sb. č. 156/1999 Sb. č. 226/1997 Sb. č. 73/1999 Sb. č. 65/2009 Sb. m. s. č. 294/1999 Sb. č. 62/2001 Sb. m. s. č. 104/2009 Sb. m. s. č. 333/1992 Sb. č. 217/1999 Sb. č. 125/1995 Sb. č. 250/1999 Sb. č. 2/2010 Sb. m. s. č. 68/2001 Sb. m. s. č. 42/1997 Sb. č. 115/2002 Sb. m. s. č. 106/2001 Sb. m. s. č. 185/1995 Sb. č. 204/1995 Sb. č. 200/1995 Sb. č. 116/2002 Sb. m. s. č. 296/1998 Sb. č. 115/2003 Sb. m. s. č. 15/2003 Sb. m. s. č. 62/2000 Sb. m. s. č. 45/2004 Sb. m. s.


Moldavsko Mongolsko Německo Nikaragua Nizozemsko Norsko Panama Paraguay Peru Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko Salvador Singapur Slovinsko Španělsko Spojené arabské emiráty Spojené státy americké Srbsko Švédsko Švýcarsko Sýrie Tádţikistán Thajsko Tunisko Turecko Ukrajina Uruguay Uzbekistán Velké Británie Venezuela Vietnam

12.5.1999 13.2.1998 2.10.1990 2.4.2002 29.4.1991 21.5.1991 27.8.1999 21.10.1998 16.3.1994 16.7.1993 12.11.1993 15.10.1990 8.11.1993 22.1.2008 5.4.1994 3.6.1991 29.11.1999 8.4.1995 4.5.1993 12.12.1990 23.11.1994 22.10.1991 10.12.2003 13.10.1997 13.11.1990 5.10.1990 21.11.2008 11.2.1994 12.2.1994 6.1.1997 30.4.1992 17.3.1994 26.9.1996 15.1.1997 10.7.1990 27.4.1995 25.11.1997 21.3.2008

č. 128/2000 Sb. m. s. č. 104/1999 Sb. č. 573/1992 Sb. č. 51/2004 Sb. m. s. č. 569/1992 Sb. č. 530/1992 Sb. č. 96/2005 Sb. m. s. č. 38/2000 Sb. m. s. č. 181/1995 Sb. č. 181/1994 Sb. č. 96/1995 Sb. č. 454/1991 Sb. č. 198/1994 Sb. č. 60/2009 Sb. m. s. č. 201/1996 Sb. č. 102/1993 Sb. č. 34/2001 Sb. m. s. č. 57/1996 Sb. č. 159/1994 Sb. č. 647/1992 Sb. č. 69/1996 Sb. č. 187/1993 Sb. č. 102/2004 Sb. m. s. č. 23/2001 Sb. m. s. č. 479/1991 Sb. č. 459/1991 Sb. č. 62/2009 Sb. m. s. č. 48/1996 Sb. č. 180/1995 Sb. č. 203/1998 Sb. č. 187/1997 Sb. č. 23/1996 Sb. č. 10/2001 Sb. m. s. č. 202/1998 Sb. č. 646/1992 Sb. č. 99/1998 Sb. č. 212/1998 Sb. č. 66/2009 Sb. m. s.

Zdroj: http://www.mzv.cz/public/4d/e9/70/75578_315524_Seznam_vyhlasenych_mezinarodnich_smluv.pdf

- 106 -


Příloha č. 9 Seznam členských států Newyorské úmluvy Afghanistan Albania Algeria Antigua and Barbuda Argentina Armenia Australia Austria Azerbaijan Bahamas Bahrain Bangladesh Barbados Belarus Belgium Benin Bolivia Bosnia and Herzegovina Botswana Brazil Brunei Bulgaria Burkina Faso Cambodia Cameroon Canada Central African Republic Chile China Colombia Cook Islands Costa Rica Côte d' Ivoire Croatia Cuba Cypru Czech Republic Denmark Djibouti Dominica Dominican Republic Ecuador Egypt El Salvador Estonia Finland France Gabon Georgia Germany

Ghana Greece Guatemala Guinea Haiti Holy See Honduras Hungary Iceland India Indonesia Iran Ireland Izrael Italy Jamaica Japan Jordan Kazakhstan Kenya Kuwait Kyrgyzstan Lao People's Democratic Republic Latia libanon Lesotho Liberia Lithuania Luxembourg Madagaskar Malaysia Mali Malta Marshall Islands Mauritania Mauritius Mexico Moldova Monaco Mongolia Montenegro Morocco Mozambique Nepal Netherlands New Zealand Nicaragua Niger Nigeria

Norway Oman Pakistan Panama Paraguay Peru Philippines Poland Portugal Qatar Republic of Korea Romania Russian Federation Rwanda Saint Vincent and the Grenadines San Marino Saudi Arabia Senegal Serbia Singapore Slovakia Slovenia South Africa Spain Sri Lanka Sweden Switzerland Syrian Arab Republic Thailand The former Yugoslav Republic of Macedonia Trinidad and Tobago Tunisia Turkey Uganda Ukraine United Arab Emirates United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland United Republic of Tanzania United States of America Uruguay Uzbekistan Venezuela Vietnam Zambia Zimbabwe

Zdroj: http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/arbitration/NYConvention_status.html

- 107 -


Příloha č. 10 Statistiky občanskoprávních sporů

- 108 -


Zdroj: Statistická ročenka Ministerstva spravedlnosti za rok 2009

- 109 -

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Lukáš Friedel

Recommend Documents