UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií. Bakalářská práce. Lucie Štanglerová

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií

Bakalářská práce Lucie Štanglerová

Postoje dětí a jejich rodičů k letním táborům

Olomouc 2012

vedoucí práce: Mgr. Pavla Vyhnálková ,Ph.D.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 5. 4. 2012

…………………………………………. vlastnoruční podpis

Děkuji Mgr. Pavle Vyhnálkové, Ph.D., za odborné rady, důvěru a vřelý přístup při vedení mé bakalářské práce. Touto cestou chci také poděkovat svým rodičům Haně a Jiřímu Štanglerovým za nepřetržitou podporu a svému příteli Filipu Kováčikovi za motivaci a to hlavně při dokončování mé práce.

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................................................ - 5 1

DÍTĚ A RODIČE.................................................................................................................................... - 6 1.1 DÍTĚ ..........................................................................................................................................................- 6 1.1.1 Vývoj dítěte ...................................................................................................................................... - 6 1.1.2 Dětství .............................................................................................................................................. - 8 1.2 RODIČE ......................................................................................................................................................- 8 1.2.1 Rodina.............................................................................................................................................. - 8 1.3 SHRNUTÍ ....................................................................................................................................................- 9 -

2

VOLNÝ ČAS ......................................................................................................................................... - 10 2.1 PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU..................................................................................................................- 10 2.1.1 Předmět pedagogiky volného času................................................................................................. - 10 2.1.2 Charakteristika pedagogiky volného času ..................................................................................... - 11 2.2 ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA ........................................................................................................................- 11 2.2.1 Kolbův cyklus................................................................................................................................. - 12 2.2.2 Zóna komfortu a stresu .................................................................................................................. - 12 2.3 SHRNUTÍ ..................................................................................................................................................- 12 -

3

TÁBOR .................................................................................................................................................. - 14 3.1 LEGISLATIVA ...........................................................................................................................................- 14 3.1.1 Zákon č. 258/2000 Sb..................................................................................................................... - 15 3.2 ROZDĚLENÍ TÁBORŮ ................................................................................................................................- 18 3.3 PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ............................................................................................................................- 20 3.3.1 Hlavní vedoucí ............................................................................................................................... - 20 3.3.2 Oddílový vedoucí ........................................................................................................................... - 20 3.3.3 Praktikant....................................................................................................................................... - 21 3.3.4 Hospodář ....................................................................................................................................... - 21 3.3.5 Kuchař ........................................................................................................................................... - 22 3.3.6 Zdravotník...................................................................................................................................... - 22 3.4 OCHRANA TÁBORNÍKŮ SKRZE OPATŘENÍ POŘADATELE............................................................................- 23 3.5 PROGRAMOVÁ PŘÍPRAVA .........................................................................................................................- 23 3.5.1 Zásady přípravy ............................................................................................................................. - 24 3.5.2 Průběh programu........................................................................................................................... - 25 3.6 SHRNUTÍ ..................................................................................................................................................- 26 -

4

POSTOJE DĚTÍ A JEJICH RODIČŮ K LETNÍM TÁBORŮM..................................................... - 27 4.1 VYMEZENÍ CÍLŮ VÝZKUMU ......................................................................................................................- 27 4.2 STANOVENÍ HYPOTÉZ A VÝZKUMNÝCH OTÁZEK ......................................................................................- 27 4.3 CHARAKTERISTIKA VÝBĚROVÉHO SOUBORU ...........................................................................................- 28 4.4 POUŽITÉ METODY ....................................................................................................................................- 28 4.5 POPIS VLASTNÍ PRÁCE ..............................................................................................................................- 28 4.6 VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA .................................................................................................................- 29 4.6.1 Interpretace odpovědí rodičů......................................................................................................... - 29 4.6.2 Interpretace odpovědí dětí ............................................................................................................. - 32 4.7 DISKUSE ..................................................................................................................................................- 34 -

ZÁVĚR............................................................................................................................................................ - 37 SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ .................................................................................................... - 38 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................................................... - 40 PŘÍLOHY ....................................................................................................................................................... - 41 -

-5-

Úvod O táborech musel slyšet každý a troufáme si tvrdit, že většina obyvatelstva České Republiky byla na táboře alespoň jedenkrát za život. A pokud ne, s největší pravděpodobností zná alespoň někoho, kdo tam byl nebo dokonce má co dočinění s přípravou takové akce. Tyto lidi na první pohled nepoznáme. Ale jsou tu a na rozdíl od „běžného“ obyvatelstva, které tábory jistě považuje za samozřejmost, si plně uvědomují důležitost táborů a vědí, že příprava samozřejmostí není. Toto téma jsme si vybrali, protože je nám osobně velmi blízké. Od mala jsme na tábory jezdili, vždy byly naší srdeční záležitostí. Navíc od roku 2010 spolupracujeme s kolektivem neziskové organizace při přípravách a organizování letních táborů ve funkci oddílového vedoucího. Není nám proto jedno, co se s tábory děje, a zajímá nás jak se jejich stav v moderní době vyvíjí. Naneštěstí jediné, co jsme se dočetli o aktuálnosti řešení, je fakt, že výzkumy v oblasti volného času probíhají jen minimálně. Neměli jsme tedy možnost opřít se o předchozí data. Hlavním cílem výzkumu je zmapovat postoje dětí a jejich rodičů k letním dětským táborům. Dále chceme zjistit, zda existuje souvislost mezi postojem rodiče a dítěte k táboru. Chceme také popsat nejčastější důvody, proč děti na tábory jezdí a naopak proč nejezdí. Navíc doufáme v rozšíření zájmu o tuto problematiku a hlubší zájem o zkoumání volného času. Bakalářská práce je celkem rozdělena do čtyř částí. V první z nich definujeme pojem dítě a rodič, zabýváme se psychickým i fyzickým vývojem dítěte. Zmíněny jsou i pojmy dětství a rodina. Druhou kapitolu jsme věnovali volnému času, s nímž souvisejí disciplíny pedagogika volného času a zážitková pedagogika, které jsou s tábory úzce spjaty. Do třetice se v široké míře věnujeme táborům jako takovým. Např. jejich legislativnímu a personálnímu zabezpečení či programové přípravě. Strukturu jsme volili tak, abychom se plynule dostali od teoretického k praktickému. Poslední část je praktická a snaží se odpovědět na otázku existence vztahu mezi postoji rodičů a jejich dětí. Využívá k tomu dotazníků, které byly zodpovězeny dětmi v průměrném věku 12,2 let a jejich rodiči. Chtěli jsme, aby naše práce byla přínosná jak po odborné stránce, tak aby oslovila i obecenstvo veřejné sféry. Mysleli jsme hlavně na rodiče, kteří zde naleznou vysvětlení, proč je důležité dobře nakládat s dětským volným časem.

-6-

1 Dítě a rodiče Na začátku si vydefinujeme pro nás velmi důležitý pojem „dítě“ a také „rodič“. Neodmyslitelně k sobě patří a proto jsme je i my rozhodli při bádání neoddělovat. Musíme si ujasnit objektivní význam těchto pojmů (a to z hlediska více věd), protože ten subjektivní se u každého liší.

1.1 Dítě Pro pedagogickou disciplínu je dítě „lidský jedinec v životní fázi od narození do období adolescence. Podle některých pojetí je za dítě považován i jedinec před narozením, tj. v prenatálním období vývoje člověka. …“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 46) Psychologický slovník vidí dítě následovně: „Lidský jedinec v období od narození do 15 let; právně nezletilec.“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 117) Můžeme si všimnout rozdílu v chápání dítěte jako takového a to po biologické stránce jeho vývoje. Zatímco pedagogika v některých pojetích mluví o dítěti již v prenatálním období jeho vývoje, psychologie hovoří o dítěti vždy až v jeho postnatálním vývoji. V čem se obě disciplíny shodují je fakt, že člověk je považován za dítě do 15ti let (vezme-li v úvahu, že adolescence se u každého člověka dostavuje s 15. rokem života). Další pohled na dítě nám zprostředkovává Úmluva o právech dítěte, která říká, že dítětem je „každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve“ (Úmluva, 1991, č. 104)

1.1.1 Vývoj dítěte Každý člověk v průběhu svého života biologicky vyvíjí a to jak po stránce fyzické, tak i psychické. Vývojovou psychologii jedince velmi pěkně shrnuje Pelánek (2008, s. 31), vychází při tom z etap života podle E. H. Eriksona (k porovnání v Příloze 1): • Věk batolecí: Jsem to, co mohu svobodně dělat. • Věk předškolní: Jsem to, co učiním. • Věk školní: Jsem to, co dovedu. • Věk dospívání: Jsem to, čemu věřím.

-7• Věk mladé dospělosti: Jsem to, co miluji. • Věk střední: Jsem to, co poskytuji. • Věk zralosti: Jsem to, co po mně zůstane a přežije. Periodizací vývoje člověka lze naleznout mnoho, liší se dle pohledů jejich autorů. Tři z nich jsme vybrali a zpracovali jejich přehled do tabulky. Při zpracování jsme vycházely z textu Šimíčkové-Čížkové (2008).

VÝVOJOVÁ PERIODIZACE

0-1 1-2

BIOPSYCHOLOGICKÁ (dle V. Příhody) Období nemluvněte novorozenec, kojenec

První dětství

Věk dítěte (v letech)

2-3 3-4 4-5 5-6 6-7

8-9 9-10 10-11 11-12 12-13 13-14 14-15

Druhé dětství

7-8

KOGNITIVNÍ (dle J. Piageta) Etapa senzomotorické inteligence - myšlenkové operace souvisí s Věk batolete mladšího vnímáním a motorickou (dítě již chodí, učí se aktivitou mluvit) a staršího (stále Etapa symbolického a zdokonalování motoriky, předpojmového myšlení "já" - "předpojmy", např. Věk předškolní "fufu" = předměty formování osobnosti, vydávající silný zvuk důležitá je dětská hra, Etapa názorného myšlení mění se proporce těla - dítě již uvažuje v (prodlužování končetin), celostních pojmech motorika se zdokonaluje vznikajících na základě vystižení podstatných podrobností Prepubescence - vstup dítěte do školy, postupná výměna chrupu Etapa konkrétních operací - dítě již chápe příčinné vztahy a nespokojí se s jednoduchými soudy, chce nalézt souvislosti, dovede většinou řadit úspěsně předměty dle určitých znaků a tvarů (logické myšlení) Pubescence - období Etapa formálních operací pohlavního dozrávání, - dítě je schopné velkého zvyšuje se zájem o sebe počtu myšlenkových samého, zvýšená operací, začíná chápat introverze pojmy jako "spravedlnost", "pravda", "právo", dítě je schopné zvažovat alternativní řešení problému, …

PSYCHOSOCIÁLNÍ (dle E. H. Eriksona) Období závislosti závislost na matce Období nezávislost získávání nezávislosti na matce ve smyslu sebeobsluhy a mobility v rodinném prostředí Období iniciativy - dítě je schopné určit si cíl a aktivně k němu směřovat, pocit viny při jeho nedosažení

Období snaživosti - dítě "vstupuje do života", jeho činnost je hodnocena, vlastní snaživostí se zapojuje do své kultury, výsledek jeho činnosti pokládá za jediné kritérium hodnoty člověka

Období identity - otázky "kdo jsem já" a "jaký je smysl mého života", dítě pátrá po hodnotách a po smyslu vlastního života

Tab. č. 1 Přehled periodizací vývoje dítěte. Zdroj: autorka s použitím Šimíčkové-Čížkové (2008)

-8Je dobré vědět, co je pro jaký věk typické. Velmi nám to usnadňuje kontakt s dětmi ať už při běžném jednání nebo konkrétní činnosti. Pomáhá nám to pochopit jejich uvažování, jejich postoje, jednání, ale také oblibu či nechutenství určitých činností. Záznamy o tom, co který věk preferuje či na opak (nejen ve spojitosti s tábory) nalezneme v Příloze 2 Tab. 1.

1.1.2 Dětství Ve stáří na toto dětské období bez žádných velkých starostí budeme všichni vzpomínat. Někteří ve zlém, většina snad v dobrém. Záleží na tom, co jsme si v průběhu prožili, co nám bylo všechno umožněno, zda jsme měli dostatek pozornosti a mnoho dalšího. Jandourek (2001, s. 59) popisuje dětství jako „první úsek soc. vývoje člověka počínající narozením a ukončený podle tradičního pojetí v sedmém roce života. Biologicky končí dětství pubertou, sociálně možností vlastního odpovědného života. Právně jsou mezníky patnáctý, resp. osmnáctý rok… Ve všech kulturách je dětství obdobím domácí výchovy, primární socializace, kdy jsou dítěti zprostředkovány normy, hodnoty, jazyk, vzorce chování a základní dovednosti (výstavba základní struktury osobnosti). Významný vliv na průběh dětství mají socioekonomický status rodiny a metody socializace vztažené k pohlaví dítěte. Společnost vytváří pro dětství zvláštní podmínky (zákaz práce, absence trestní a právní odpovědnosti, povinná školní docházka). Teprve novověk začal zdůrazňovat odlišnost dětství; dítě již není pokládáno za kopii dospělého. Rozporem moderní doby je, že děti fyzicky dospívají dříve než sociálně, což má v dalších fázích životního cyklu vliv na kdysi tradiční vzorce chování“.

1.2 Rodiče Rodič je osoba stávající ve specifickém vztahu k dítěti. Biologický rodič je ten, který dítě zplodil (biologický otec) a přivedl na svět (biologická matka). S biologickým rodičovstvím je pak dále spojená sociální role matky a otce - společnost očekává, že o dítě bude dobře postaráno, bude vychováváno (rodičovská práva a povinnosti). Této sociální role se biologický rodič může vzdát. Na základě takového rozhodnutí je přidělena někomu jinému (kojenecké ústavy, domovy dětí, adoptivní rodiče,…).

1.2.1 Rodina Rodina je Jandourkem (2001, s. 206) definována jako „forma dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším rodiče a děti. Další znaky toho, co je r., jsou sociokulturně podmíněny“. Podmíněny můžou být např. náboženstvím,

-9tradicemi. Dále ke znakům rodiny: „Patří k nim společné bydlení, příslušnost ke společné příbuzenské linii, společná produkce a konzumování statků atd. Funkcemi r. jsou reprodukce lidského rodu a výchova potomstva. Mnohé funkce od počátku novověku r. postupně předává státním a dalším institucím“, např. školky, školy, střediska volného času apod., ,, což vede k určité krizi rodiny, patrné např. na vysoké míře rozvodovosti. I nadále však r. zůstává důležitým prostředím socializace, intimity a soc. podpory.“

1.3 Shrnutí Tabulka 1 nabízí snadnou orientaci ve vývoji dítěte dle jeho věku. Může tak dobře posloužit např. začínajícím pedagogům či dobrovolníkům při práci s dětským kolektivem, např. ve chvíli, kdy pro něho mají připravit program. Může se stát (víme z vlastní zkušenosti), že je pedagog zvyklý na určitou věkovou skupinu. V momentě, kdy má dostat na starosti jinou kategorii, znejistí. Výše zmíněná tabulka má v takových chvílích pomoci zachovat chladnou hlavu. Stačí se jen v tabulce zaměřit na určitý věk, dále už tabulka prozradí, co je pro tento věk charakteristické. Tabulka může být k ruce i rodičům (nejen) problémových dětí, aby jim pomohla lépe se zorientovat v chování jejich dítěte. Aby rodiče lépe pochopili, co všechno se odehrává při vývoji jejich dítěte.

- 10 -

2 Volný čas Čas plynul, roky přešly ve staletí, díky novým technologiím byla dospělým zkrácena pracovní doba a děti byly v průběhu dob minulých „nahnány“ do škol. Právě tyto dva faktory daly vzniku tzv. volného času (dále jen VČ). Více k vývoji VČ v Příloze 2 – Tab. 2. Pro člověka to bylo něco zcela nového, nezvyklého. Lidé si možná uvědomovali význam volna, ale neuměli s ním naložit. Začaly se objevovat nové otázky a bylo potřeba na ně odpovědět. Jedna věda k tomu nestačila, proto se v průběhu vývoje volného času začala formovat nová průřezová disciplína zvaná „pedagogika volného času“.

2.1 Pedagogika volného času „Pedagogika volného času = most mezi školní a sociální pedagogikou, část sociální pedagogiky, jedinečná komplexní pedagogická koncepce“ (Vážanský, 2001, s. 103). Pro pedagogiku volného času (PVČ) je také důležitá sociologie výchovy, vývojová a sociální psychologie, sociologie (Průcha, 2000). PVČ potřebovala a má své odborníky – „pedagogy volného času“, chcete-li „vychovatele“. Jejich pole působnosti je široké, tzn. od dětí (školní družiny a kluby, internátní zařízení, střediska volného času, dětské domov), přes dospělé (vychovatelé ve věznicích, nemocnicích) až po seniory (seniorské domovy, zájmové kluby seniorů). Zaměření si volí podle individuálních sympatií k určité skupině a zájmů. Jedno však mají společné – všichni musí mít odbornou kvalifikaci.

2.1.1 Předmět pedagogiky volného času Průcha (2000, s. 93) předmět pedagogiky volného času popisuje jako „…volný čas trávený určitou skupinou populace (děti ve věku povinného vzdělávání, mládež, dospělí)“. Předmět této disciplíny je však širší a Průcha (2000, s. 94) jej ve vztahu k dětem a mládeži charakterizuje následovně:

Pedagogika volného času se zabývá: 1. obsahem, formami a prostředky edukačních aktivit pro kultivaci individuálně a společensky prospěšného trávení volného času u dětí a mládeže;

- 11 2. činností školských a jiných zařízení, která zabezpečují edukaci ve volném čase; 3. teorií a výzkumem toho, jak současná mládež (resp. i jiné skupiny populace) tráví volný čas v podmínkách soudobého stavu společnosti.

2.1.2 Charakteristika pedagogiky volného času Hofbauer (2004, s. 13) se na volný čas dívá jako na „činnost, do níž člověk vstupuje s očekáváními, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení“. Za hlavní funkce VČ považuje odpočinek (regenerace pracovní síly), zábavu (regenerace duševních sil), rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury). Mezi běžné aktivity ve volném čase Pávková (a kol., 2002) řadí odpočinek, rekreaci, zábavu, zájmové činnosti, zájmové vzdělávání, dobrovolnou společensky prospěšnou činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené. Upřesňuje, že do VČ dětí do nelze zahrnout vyučování a činnosti s ním související, sebeobsluhu, základní péči o zevnějšek a osobní věci, povinnosti spojené s provozem rodiny, domácnosti, výchovného zařízení i další uložené vzdělávání a další časové ztráty. Za součást VČ nepovažuje ani činnosti zabezpečující biologickou existenci člověka (jídlo, spánek, hygiena, zdravotní péče). Podotýká však, že i z takových činností si lidé dokážou vytvořit svojí zálibu (vztah k přípravě, konzumaci jídla).

2.2 Zážitková pedagogika Zážitková pedagogika (dále jen ZP) je velice významným prvkem ve volném čase každého z nás. „Základem zážitkové pedagogiky je vlastní aktivita, prostřednictvím které vychovávaný člověk získává zážitky“ (Pelánek, 2008, s. 21). Zážitky přejdou ve zkušenosti, ty jsou důležité pro život (navíc čím jsou intenzivnější, tím si je člověk déle uchová v paměti). ZP ale nestačí pouze toto, pro ni je důležitá i reflexe. Principy intenzity zážitku a jeho následného zhodnocení se zabýval americký vzdělávací teoretik David Kolb a z jeho práce vzešel tzv. Kolbův cyklus (Příloha 3 – Diagram 1).

- 12 -

2.2.1 Kolbův cyklus David Kolb přišel v 70. letech 20. století přišel s tzv. modelem zkušenostního učení spočívající v tom, že člověk si lépe zapamatovává na základě prožité zkušenosti, která následně prošla zpětnou vazbou. Dle našeho vidění to jednoduše znamená:

1. prožijeme určitou skutečnost; 2. zážitek zhodnotíme, řekneme si co se dělo, proč se to dělo, z jakého důvodu se to dělo; 3. povíme si, co by šlo příště udělat lépe, co zlepšit, jaký lepší postup zvolit pro příště; 4. nyní jsme lépe připraveni na přijímání nových zkušeností.

Podrobně se svému objevu věnuje v dílech např. Toward an applied theory of experiential learning, The Learning Style Inventory: Technical Manual, Learning styles and disciplinary differences, Experiential Learning.

2.2.2 Zóna komfortu a stresu Komfortní zónu pěkně popsal Pelánek (2008). Hovoří o ni jako o oblasti, kde se člověk cítí dobře. Je tvořena stavy, ve kterých se jedinec cítí fyzicky i psychicky v bezpečí. To je důvod, proč se tam za normální situace zdržuje. Pokud se dotyčný ocitne mimo jeho komfortní zónu a za dobré pomoci změnu ustojí, zónu komfortu si zvětší. Chceme-li se vyhnout stresu, „musíme odhadnout správnou míru náročnosti, kterou na člověka naložíme. Pokud je náročnost nízká, člověk zůstává ve své komfortní zóně a neučí se nic nového“ (s. 22). Optima lze dosáhnout při využití tzv. zdánlivého nebezpečí (nebezpečí vnímané jako dobrodružství, např. jištěné lezení po skalách). Jestliže obtížnost úkolu stoupá, prostupujeme do zóny ohrožení – člověk znejistí, není schopen učení a hrozí opravdové nebezpečí. V Příloze 3 nalezneme Diagram 2 znázorňující komfortní zónu. Zkrátka a jasně – čím více má člověk kladných zkušeností, tím je jistější, cítí se bezpečněji a je schopen zvládnout v životě více.

2.3 Shrnutí Nejen zahraniční, ale i čeští odborníci mají snahu tématiku volného času stále rozvíjet. Pro PVČ můžeme nalézt jak anglický ekvivalent, např. „out-of-school education“, ale také německý „Freizeitpädagogik“ (Průcha, 2000). Ovšem zatím co teorie PVČ stále rozkvétá (jak v ČR, tak v zahraničí), o výzkumu se to říci nedá. Svědčí o tom Průchův (2000, s. 95)

- 13 poznatek: „Bylo shromážděno dosud málo spolehlivých nálezů o tom, jak mládež tráví volný čas a hlavně o příčinách, proč velká část mládeže zůstává neovlivněna k účasti na sociálně žádoucích zájmových aktivitách“. Konkrétně pak zmiňuje výzkumná šetřeních B. Hofbauera nebo M. Žumárové. My máme pocit nutnosti v provádění nových výzkumů osvětlující stav českých dětí a mládeže a jejich trávení volného času. Obzvlášť ve spojitosti s množícími se rizikovými faktory a následným rizikovým chováním. A abychom mohli do problematiky lépe proniknout, vidíme význam ve spolupráci s výše zmíněnou skupinou. Více v praktické části naší práce.

- 14 -

3 Tábor Tábor je jednou z nejrozšířenějších forem zotavovacích akcí. (Harmach, 2004). Co je zotavovací akce (dále jen ZA) se dozvídáme v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně zdraví, který říká že: „Zotavovací akcí je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti.“ Letní dětské tábory (dále jen LTD) jsou pořádány v průběhu měsíce července a srpna. Je to tedy jedna z možností, kde děti mohou trávit letní prázdniny. LTD je spousta, stačí si vybrat dle našeho zalíbení a zájmů dítěte. Rodina by si především ale měla rozmyslet, zda její členové pojedou na tradiční či nějaký novodobý tábor. Zamezí se tím hlavně nemilým překvapení či zklamání z neočekávaného prostředí či ubytování. „… Tradiční obrázek dětského tábora je louka nebo paseka uprostřed lesa, kde děti hrají přes den hry či chodí na výlety po okolí a večer si zpívají při kytaře u táboráku. Existují však i dnes novodobé specializované tábory. Například tábory umělecké, hudební, počítačové, s koňmi nebo pro děti se zdravotními omezeními či s dietami. V dnešní době jsou táborové aktivity dostupné i lidem, kteří překročili „táborový věk“, ve formě tábora pro dospělé.“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Dětský_tábor)

3.1 Legislativa K tématice týkající se podmínek pořádání dětských táborů směřovalo stále více dotazů a to jak ze strany rodičů, tak i ze strany organizátorů. Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo následovné sdělení: „Na pořádání táborů se vztahují obecně závazné právní předpisy. Zejména upozorňujeme na zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. MŠMT ani jiný orgán státní správy proto neuděluje povolení ke konání táborů, nestanovuje podmínky pro jejich konání a nevede jejich evidenci.“ Dále zde také MŠMT rodičům doporučuje, aby zvážili, komu své dítě svěřují. Je mnoho táborů a nelze poukázat na dobrý a špatný tábor. To, co rodiče mohou udělat, než dítě přihlásí na tábor, je např. seznámit se s organizátorem tábora, zjistit si informace o místě konání tábora, o jeho hygienickém zabezpečení, o dostatku zdravotnické péče. Rodič se může nechat

- 15 informovat o kvalifikaci vedoucího týmu, zvážit typ ubytování pro dítě, zajímat se o stravování, programovou náplň tábora. Je zřejmé, že seriózní pořadatel má tyto informace předem připraveny a dá je s radostí rodičům k dispozici. (http://www.msmt.cz/mladez/sdeleni-msmt-k-poradani-detskych-taboru) Pro pořadatele a jejich táborovou přípravu jsou stěžejními pilíři následující obecně závazné právní předpisy: • zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (péče o životní a pracovní podmínky); • vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti (hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky a funkční členění staveb a zařízení, včetně jejich vybavení, a na ubytování, osvětlení, úklid, zásobování vodou, odstraňování odpadů a odpadních vod, stravování a režim dne zotavovacích akcí); • vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby (hygienické požadavky na přípravu a výrobu pokrmů, jejich skladování, označování, uvádění do oběhu).

Právě zde je uvedeno s čím musí pořadatel tábora počítat, co musí být splněno, na co nesmí být opomenuto. Pro rodiče je to určité vodítko nač si dát při výběru tábora pozor a na co se ptát. Pokud pořadatel předpisům plně vyhověl, rodič může být po stránce zabezpečení a fungování tábora klidný. Některé další normy pro práci s dětmi nalezneme v Příloze 4.

3.1.1 Zákon č. 258/2000 Sb. (o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů) Z tohoto zákona jsme vybrali několik pro nás důležitých paragrafů. Jedná se o jejich doslovný přepis. Úmyslně jsme vynechali uvozovky a kurzívu z důvodu zachování estetické hodnoty a lepší čitelnosti.

§ 8 Zotavovací akce (1) ZA je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti.

- 16 (2) Osoba, která přijala děti na ZA (dále jen "pořádající osoba"), je povinna zajistit její umístění, zásobování vodou a odstraňování odpadků a splaškových vod v souladu s hygienickými požadavky upravenými prováděcím právním předpisem. Pořádající osoba je dále povinna dodržet hygienické požadavky na prostorové a funkční členění staveb a zařízení, jejich vybavení a osvětlení, ubytování, úklid, stravování a režim dne, které upraví prováděcí právní předpis. Prováděcí právní předpis stanoví, které potraviny nesmí pořádající osoba na zotavovací akci podávat ani používat k přípravě pokrmů, ledaže budou splněny podmínky upravené tímto prováděcím právním předpisem. (3) Pořádající osoba je povinna jeden měsíc před zahájením ZA ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví a) termín a místo jejího konání, b) počet dětí zúčastněných na zotavovací akci, c) způsob jejího zabezpečení pitnou vodou, d) způsob zajištění stravování účastníků zotavovací akce.

§9 Podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci (1) Mateřská škola a základní škola může na školu v přírodě vyslat jen dítě, které a) je zdravotně způsobilé k účasti na ní a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci, b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu), a c) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření. (2) Pořádající osoba může na ZA přijmout jen dítě, které splňuje požadavky stanovené v odstavci 1. (3) Zdravotní způsobilost dítěte pro účast na škole v přírodě nebo ZA posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje. … Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte má platnost po dobu jednoho roku od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti dítěte. Skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) potvrzuje v písemném prohlášení zákonný zástupce dítěte; toto potvrzení nesmí být starší než jeden den. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte a písemné prohlášení předá zákonný zástupce pořádající osobě, vysílající základní škole nebo mateřské škole pro účely podle § 11 odst. 1 písm. b) a f).

- 17 (4) Mateřská a základní škola, které vysílají děti na školu v přírodě, jsou povinny ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví jeden měsíc před jejím zahájením údaje v rozsahu podle § 8 odst. 3 a poskytnout mu doklad podle § 8 odst. 4.

§ 10 Podmínky účasti fyzických osob činných při škole v přírodě a zotavovací akci (1) Fyzické osoby činné při škole v přírodě nebo zotavovací akci jako dozor nebo zdravotník musejí být k této činnosti zdravotně způsobilé. (2) Zdravotní způsobilost posuzuje a posudek vydává praktický lékař, který fyzickou osobu registruje. Tento posudek má platnost jeden rok od data vystavení, pokud během této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti fyzické osoby. Posudek o zdravotní způsobilosti předají fyzické osoby činné při škole v přírodě nebo zotavovací akci, s výjimkou pedagogických a zdravotnických pracovníků, vysílající mateřské škole, základní škole nebo pořádající osobě pro účely podle § 11 odst. 1 písm. b) a f). (3) Fyzické osoby činné při stravování musí splňovat požadavky stanovené pro výkon činností epidemiologicky závažných v § 19 odst. 2 a odst. 3 větě první. Při prověřování znalostí nutných k ochraně veřejného zdraví postupuje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví podle § 19 odst. 3.

§11 Povinnost základní školy a předškolního zařízení, které vysílají děti na školu v přírodě, a pořádající osoby (1) Základní nebo mateřská škola, které vysílají děti na školu v přírodě, a pořádající osoba jsou povinny zajistit a) základní péči o zdraví všech účastníků po dobu konání ZA nebo školy v přírodě, kontrolu dodržování hygienických požadavků … a kontrolu dodržování zásad osobní hygieny fyzickými osobami uvedenými v § 10 odst. 3 způsobilou fyzickou osobou (zdravotníkem); za způsobilou se pro účely tohoto zákona považuje fyzická osoba, která má alespoň úplné střední odborné vzdělání v oborech všeobecná sestra, dětská sestra nebo porodní asistentka, fyzická osoba, která absolvovala kurs první pomoci se zaměřením na zdravotnickou činnost při škole v přírodě nebo zotavovací akci, a student lékařství po ukončení třetího ročníku; náplň kursu první pomoci upraví prováděcí právní předpis, b) účast pouze fyzických osob, které splňují podmínky stanovené v § 10; účast zdravotníka při kontrole zdravotních průkazů fyzických osob uvedených v § 10 odst. 3, při převzetí posudků a prohlášení podle § 9 odst. 3 a § 10 odst. 2, při sestavování jídelníčku a režimu dne; dosažitelnost zdravotníka 24 hodin denně po celou dobu konání ZA nebo školy

- 18 v přírodě; pořízení výpisu z posudků o zdravotní způsobilosti (§ 9 odst. 3 a § 10 odst. 2) zdravotníkem; ve výpisu zdravotník uvede závěr posudku a které zdravotnické zařízení posudek vydalo, c) vrácení posudků o zdravotní způsobilosti po ukončení školy v přírodě nebo zotavovací akce zákonným zástupcům dětí a fyzickým osobám činným při škole v přírodě nebo ZA, d) vybavení lékárničky pro školu v přírodě nebo ZA podle druhu akce; nejmenší obsah lékárničky pro školy v přírodě a ZA upraví prováděcí právní předpis, e) péči praktického lékaře dostupného z místa konání školy v přírodě nebo ZA, s výjimkou putovní zotavovací akce, f) vedení zdravotnického deníku a seznamu účastníků, prohlášení podle § 9 odst. 3 věty páté, výpisů z posudků o zdravotní způsobilosti dětí a fyzických osob … a následné uchovávání těchto dokumentů po dobu 6 měsíců od skončení školy v přírodě nebo ZA, g) informovanost osoby, která má dítě v péči, o zdravotních potížích, které dítě v průběhu školy v přírodě nebo zotavovací akce prodělalo, a o případném kontaktu s infekcí. (2) Pořádající osoba je dále povinna zajistit instruktáž všech fyzických osob činných na zotavovací akci, s výjimkou zdravotníka, o hygienických požadavcích na tyto akce a o předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví včetně základů první pomoci, pokud se takové instruktáže dosud nezúčastnily.

§ 11a Za zotavovací akci se považuje i výchovně rekreační tábor pro děti, a to i v případě, že se ho účastní mladiství. Na pořádání výchovně rekreačních táborů se vztahují podmínky upravené pro pořádání zotavovacích akcí v § 8 až 11. Povinnosti pořádající osoby splní pověřená osoba, která tábor zřídila, a není-li taková osoba, splní tyto povinnosti ten, kdo výchovně rekreační tábor pro děti zřídil.

3.2 Rozdělení táborů Tábory lze rozdělovat dle mnoha hledisek, např. dle specifického zaměření (vodácký, kynologický, střelecký,…), období (letní, velikonoční), délky trvání (týdenní, desetidenní, čtrnáctidenní,…) či dle toho, pro koho je určen (děti, pro začínající instruktory, pro rodiče s dětmi, pro dospělé,…). Harmach (a kol., 2004, s. 42) uvádí následující druhy a typy:

- 19 Druhy táborů • stálé tábory – tábory ve stálých tábořištích (zděné, chatové, stanové základny), celý pobyt na jednom místě; • putovní tábory – během pobytu vystřídají účastníci několik tábořišť, většinou jde o tábory pěší, vodní či cykloturistické; • příměstské tábory – specifická forma nabídky denního programu bez noclehu; • hvězdicové tábory – tábor, při němž účastníci absolvují několikadenní výlety do okolí základny.

Typy táborů • běžné – účastníky jsou děti a mládež z „běžné“ populace; • integrované – tábor i pro děti z rizikových skupin, dětských domovů, zdravotně postižené, kdy alespoň 20% účastníků je z takto postižené populace; • ozdravné – určené pouze pro zdravotně postižené děti. Jiné dělení můžeme nalézt u Nejedlého (1992): • Letní tábory – orientace na tábornické dovednosti, turistiku, sport, kulturu,… 1. stálé (definice odpovídá Harmachovým stálým táborům) 2. přechodné (zahrnují Harmachovy putovní a hvězdicovité tábory) • Zimní tábory – orientace na zimní turistiku a sporty jako třeba lyžování 1. horské (v horských podmínkách) 2. nížinné (pořádané v nížinách, ne na horách, činnost podobná letním táborům)

Pořadatel musí mít již od začátku rozmyšleno, jaký tábor chce organizovat. Od druhu a typu tábora se odvíjí další zařizování (ubytování, doprava, odborní instruktoři, programová příprava atd.). Nicméně i rodič by měl promyslet, kam svoji ratolest pošle. V první řadě by měl myslet na zájmy a schopnosti svého dítěte. Horko těžko bude dítě, které se bojí psů, šťastné na kynologickém táboře. Spokojené nebude ani dítě sportovně založené vyslané např. na tábor zaměřený na ruční práce. Ovšem určitá specifikace tábora se odráží i po finanční stránce. V ceně pak bývá zahrnuto i materiál a vybavení pro určitou činnost či odborné vedení pro děti. Tím ale netvrdíme, že tradiční tábor rovná se levnější tábor, neboť tomu vždy tak není. Pokud rodiče řeší

- 20 nedostatek financí na táborový pobyt, v prvé řadě doporučujeme informovat se u jejich zaměstnavatele, zda tyto pobyty náhodou neproplácí či na ně alespoň nepřispívá.

3.3 Personální obsazení Představme si hodinový strojek plný větších či menších zubatých koleček navzájem do sebe zapadajících. I takto se dá popsat táborový tým. Velikost znázorňuje roli, kterou určitý člověk zastává (hlavní vedoucí = největší kolečko) a počet koleček je roven skutečnému stavu týmu. Každý člověk v týmu má svou funkci, ke které se následně vážou určité povinnosti a práva. Navíc i zde funguje zákon individuality, tudíž členové týmu se nedoplňují pouze po stránce funkční, ale i po stránce povahové, zájmové, zkušenostní apod. Dále se podíváme na to, jak jednotlivé funkce popisuje Harmach (a kol., 2004, s. 15-22). Harmachův souvislý text jsme vepsali do přehledných bodů. Vzhledem k rozsáhlosti textu jsme z estetického důvodu a lepší čitelnosti upustili od kurzívy.

3.3.1 Hlavní vedoucí • nese plnou zodpovědnost za všechno; • musí být starší 18 let; • musí být náležitě proškolen provozovatelem; • měl by se seznámit s právními předpisy, neznalost zákona neomlouvá; • řídí práci všech ostatních pracovníků na táboře; • rodičům zodpovídá za děti, provozovateli za vše; • nese hlavní zodpovědnost za spokojenost dětí; • po celou dobu konání tábora zodpovídá za plnění všech hygienických a bezpečnostních předpisů, za práci všech lidí, za provoz tábora; • před začátkem akce musí proškolit všechny pracovníky; • každý den, každou hodinu, každou minutu komunikuje se všemi pracovníky; • po ukončení tábora vypracovává jeho hodnocení, kontroluje a stvrzuje vyúčtování. (Harmach a kol, 2004, s. 15-16)

3.3.2 Oddílový vedoucí • Musí být starší 18 let a způsobilý pro tuto práci; • je podřízen hlavnímu vedoucímu;

- 21 • u oddílu s větším počtem dětí moho pracovat dva i více vedoucích; • po celou dobu konání tábora zodpovídá za svěřený oddíl, jeho programovou, výchovnou i zotavovací činnost; • do jisté míry nahrazuje dětem rodiče; • hlavní odměnou za jeho práci je vděk dětí, kterým se na táboře líbilo, a pocit, že udělal vše pro jeho dobrý průběh. (Harmach a kol, 2004, s. 16-17)

3.3.3 Praktikant • Pomocník oddílového vedoucího ve věku 15 – 18 let; • nemá plnou právní odpovědnost, a proto nelze mu ukládat práci oddílového vedoucího; • není u něho ještě ukončen fyzický a psychický vývoj, a proto jej nesmíme nijak zvlášť přetěžovat; • nesmí: bez oddílového vedoucího vést samostatně oddíl, chodit s celým oddílem na výlety, s dětmi se sám koupat či vykonávat službu dne; • má určenou základní oblast jeho činnosti u oddílu; • dobrý praktikant je pro oddílového vedoucího zárukou úspěchu a pro tábor zálohou pedagogických pracovníků. (Harmach a kol, 2004, s. 17-18)

3.3.4 Hospodář • Musí mít organizační schopnosti pro provoz, znát vedení administrativy a finanční hospodaření; • je podřízen hlavnímu vedoucímu; • musí být starší 18 let; • spolu s hlavním vedoucím má oprávnění disponovat se svěřenými finančními i materiálními prostředky; • zodpovídá za dodržování provozního rozpočtu a stravovacích norem; • zajišťuje plynulé dodávky potravin a zboží podle sjednaných objednávek, přejímá je a uskladňuje; • podílí se (spolu s hlavním vedoucím, zdravotníkem a kuchařem), na sestavování jídelníčku a jeho vyvěšení;

- 22 • provádí ekonomické zhodnocení celého tábora, zpracovává provozovateli souhrnnou zprávu o hospodaření. (Harmach a kol, 2004, s. 18-19)

3.3.5 Kuchař • Musí znát hygienické předpisy týkající se přípravy stravy; • musí mít platný zdravotní průkaz; • předpokládá se znalost norem a předpisů pro přípravu stravy pro děti a mládež; • je podřízen hospodáři a hlavnímu vedoucímu; • dbá na správné technologické zpracování potravin, na konečnou úpravu a podávání stravy účastníkům akce; • podílí se na sestavování jídelního lístku; • dodržuje zákaz používání rizikových potravin. (Harmach a kol, 2004, s. 19-20)

3.3.6 Zdravotník • Může jím být lékař, střední zdravotnický pracovník oboru všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka nebo student lékařské fakulty, který ukončil třetí ročník; • zdravotníkem může být i ten, kdo předloží doklad o absolvování kurzu první pomoci se zaměřením na zdravotnickou činnost při zotavovacích akcích; • jeden zdravotník se může starat maximálně o 80 dětí; • podílí se na sestavování jídelníčku z hlediska nutriční hodnoty stravy; • podílí se i na tvorbě programu z hlediska zdravého způsobu strávení času; • při zahájení ZA je povinen provést zběžnou zdravotní prohlídku dětí, převzít písemné prohlášení zákonných zástupců dětí a část přihlášky, ve které je uvedeno posouzení vhodnosti účasti dítěte na ZA, zdravotní a očkovací průkazy dětí; • dále si převezme zdravotní průkazy osob činných při stravování a osvědčení o zdravotní a psychické způsobilosti od pracovníků zotavovací akce; • po celou dobu akce ošetřuje drobná poranění a poskytuje první pomoc; • pokud není vázán péčí o nemocné, účastní se denního programu; • po ukončení akce uzavře zdravotní deník a odevzdává jej provozovateli, který jej archivuje po dobu šesti měsíců. (Harmach a kol, 2004, s. 21-22)

- 23 -

3.4 Ochrana táborníků skrze opatření pořadatele Nejprve si shrneme fakta o tom, kdo je kdo. Ať je hned od začátku jasné, kdo se o koho stará, co se od koho očekává. Pořadatel (provozovatel či organizátor) tábora je každý člen táborového týmu, který se určitým způsobem podílí na přípravě, organizace, chodu tábora. Pojem provozovatel může být matoucí. Je mnoho provozovatelů táborů, kteří nemají vlastní základu (tábořiště). Proto se poté musí dohodnout s provozovateli tábořiště o jeho pronájmu. Táborníkem rozumíme každé dítě a veškerou mládež účastnící se tábora (absolvování výletů, účast ve hrách, denní oddílová služba). V tom nejlepším případě je to účast dobrovolná a za účelem různých nových aktivit, které děti v běžném životě nezažily. Nyní se již dostáváme k samotným ochranným opatřením, mezi které Beroušek (2005) mimo jiné zahrnuje: • přípravu vhodného způsobu ostrahy tábora, při pochybách o přiměřenosti doporučuje konzultaci s Policií ČR; • hlídání tábora během dne pověřenou dospělou osobou (např. vedoucí služba dne) za pomoci k tomu určených dětí (např. denní oddílová služba) a to i v případě oplocení tábora (škůdci se najdou i ve vlastních řadách tábora); • hlídání tábora alespoň pohotovostně po celou noc dospělou osobou, která však následně musí mít zajištěn určitý odpočinek; • možnost, že i děti se mohou doplňkově podílet na nočním hlídání, nejlépe do půlnoci, neboť jim musí být zajištěn ničím nerušený šestihodinový spánek; • zajištění potřebné množství nápojů v průběhu služby; • poučení „dospělých nočních hlídačů“ o způsobu zvládání mimořádných situací, včetně toho, jak jednat s narušitelem či podezřelým (nedovolený vstup do tábora, osoba nekomunikuje, nereaguje na výzvu odůvodnění vstupu, výtržníci z okolních vsí, ); • vědomí všech účastníků tábora, kde má stanoviště noční služba, zvláště pak táborníci mající noční hlídku, a jak ji případně přivolat (světelný signál apod.).

3.5 Programová příprava Příprava programu není jednoduchá a začíná již v okamžiku, kdy je stanováno zaměření tábora - jak píše Harmach (2004, s. 38) - „… musíme si uvědomit, co vlastně chceme, s kým

- 24 a kde to chceme uskutečnit, a především čeho chceme dosáhnout. A k těmto záměrům pochopitelně musíme přizpůsobit vlastní program“. Může se zdát, že máme jasnou vizi o táboře. Ale mají ostatní vedoucí opravdu tu samou? Proto je nutné

ujasnit si určité věci hned v počátku. Předejde se tak konfliktům,

nedorozuměním mezi vedoucími, vznikne prostor pro diskuze a výsledkem by měl být kompromis pro všechny zúčastněné. Ovšem ne vždy je to možné. Jak již bylo zmíněno výše, na pomyslném startu by mělo být vyřešeno hlavně zaměření tábora, které Harmach (2004, s.40) dělí na dvojí: • všeobecné - zaměřené na širokou škálu aktivit, her a soutěží; • odborné - pobyt jednotlivců či kolektivů orientovaných na jednu činnost (jazyková výuka, různé druhy sportů, estetické či přírodovědné soustředění apod.)

Dále zdůrazňuje fakt, že při tvorbě programu je nutno přihlížet: • ke složení účastníků – počtu, věku pohlaví, zda jde o zatím se neznající jednotlivce či už stmelený kolektiv atd.; • ke složení pedagogického kolektivu – počtu pracovníků, jejich zkušenostem, kreativitě; • ke druhu, typu, poloze a vybavení tábora. Pokud máme tohle všechno vyřešené, můžeme se začít zajímat o prostor, kde bude program realizován. Ať už je tábořiště vlastní či pronajaté, vždy je namístě ho před akcí navštívit. Zjistit v jakém stavu jsou okolní louky, zda nedošlo k vykácení lesa, zda není příliš rozvodněná řeka, zjistit, jestli nejsou v blízkosti tábořiště zabydlená nechtěná zvířátka (z vlastní zkušenosti víme, že vosí hnízda podél příjezdové cesty nejsou nic moc natož pak velké „papírové království“ sršní, které se zabydlely přímo v koupacím stanu). Není také na škodu zjistit, jaké jsou v okolí kulturní památky či poutní místa, kam s dětmi vyrazit na výlet.

3.5.1 Zásady přípravy Jsme si vědomi toho, že dnešní děti na aktivity v přírodě moc nedají. Proto je nutné počítat s tím, že ne každé dítě je na tak dlouhý pobyt v přírodě zvyklé. Dle toho také volit metody, jakými bude programu dosahováno.

- 25 Samozřejmostí je program připravený předem. Osobně neznáme žádného vedoucího, který by dokázal fungovat celých 14 dní bez toho, aniž by neměl předem promyšlený program. Ba naopak – čím zkušenější vedoucí, tím lépe zpracovaná programová příprava. Vedoucí musí počítat se změnami, jež mohou v průběhu tábora nastat. Počínaje počasím, které nijak neovlivní, až po psychický a fyzický stav všech zúčastněných, který naopak do určité míry ovlivnit může. Stačí jedna náročnější pohybová hra a (nejen) děti po ní mohou být unavenější než bylo předpokládáno. Pak je vskutku dobré zařadit dle potřeby třeba i dva po sobě jdoucí oddychové bloky programu. Obyčejná únava může lehce přejí do fáze přetažení, následných viróz, podráždění, nechuti spolupracovat. Zkrátka je lepší se tomu vyvarovat.

3.5.2 Průběh programu Všechno má svůj začátek, průběh a závěr. Týká se to samozřejmě i táborového programu. O fázích akce se zmiňuje Pelánek (2008), který nabízí i grafický náhled na průběh akce, viz. Příloha 3 - Diagram 3. Dozvídáme se, že délka a charakter fází je rozdílná na základě typu akce, ale i přes veškeré rozdíly mají mnoho společného. Znalostí těchto fází se nám zjednoduší vytváření programu:

Před akcí Vedoucí připravují akci, pro účastníky je důležitá propagace. V této fázi musí být dostatek účastníků a důležitá je komunikace s nimi, protože skrze tuto komunikaci jsou formovány jejich očekávání.

Začátek akce Důležitý je první dojem, obzvlášť pokud se účastníci neznají a jsou na takové akci poprvé. Máme na paměti pravidlo „první den je účastník na akci hostem“. První dny jsou seznamovací (seznamovací hry), překonávají se bariéry, buduje se nový kolektiv (kolektivní hry). Program nemusí vysloveně souviset s cíli akce, prozatím poskytuje prostor k jejich naplnění v dalších fázích.

Jádro akce Program pomalu nabírá na intenzitě, jsou již zařazeny náročnější hry. Stupňování není trvalé, následuje lehké uvolnění. Druhá polovina akce obsahuje složitější hry na pravidla a určitou samostatnost a aktivitu hráčů. Ke konci volíme hry ani ne tak kolektivní jako

- 26 spíše zaměřená na jednotlivce. Poslední dny tábora mohou být ve volnějších duchu, ale hry se váží plně k cílům akce.

Vrchol akce Gradování závěrečného vrcholu. Vrchol má být velkolepý a nezapomenutelný nebo má uzavírat téma.

Závěr akce Fáze zahrnující tzv. retrospekci (ohlédnutí za akcí). Jedna z emotivnějších forem může být prezentace fotek za doprovodu hudby. Dále např. čtení z kroniky či procházka mezi rekvizitami z různých her.

Po akci Je dobré po akci účastníkům poslat závěrečný dopis obsahující např. adresář, fotky, pohádky čtené před spaním na táboře, výpisky z kroniky apod. Touto cestou můžeme také požádat o zpětnou vazbu, která je cennou informací pro plánovaní další akce.

3.6 Shrnutí Podle nás by každé dítě mělo jet alespoň jednou za život na tábor a zkusit si jaké to tam je. Dítě je vystaveno novým věcem, se kterými se musí vypořádat, řídí se určitými pravidly a režimem (ukázku denního režimu LTD nalezneme v Příloze 5), což mu následně pomáhá v adaptaci na budoucí život. Je zde v kolektivu nových lidí, navazuje nové sociální kontakty, učí se přátelství, spolupráci, pomoci ostatním. Pohybuje se v přírodě, to pomáhá při rozvoji vztahu ke zvířatům, rostlinám. Získává nové dovednosti nebo si procvičuje již získané poznatky. Co je nejdůležitější – to vše se děje pro něho přirozenou formou učení - hrou. A navíc jak napsal M. Zapletal (1969, s. 10): „V dobře vedeném táboře se naplní dětská touha po dobrodružství.“

- 27 -

4 Postoje dětí a jejich rodičů k letním táborům 4.1 Vymezení cílů výzkumu Jak jsme se zmínili již v kapitole 2, v České Republice existuje jen minimum prací zabývající se volným časem dětí. Letní tábory jsou pořádány v době, kdy se děti téměř nemusí starat o svoje školní povinnosti. Množství jejich volného času tak rapidně vzrůstá. Tábor je veřejně dostupná akce, v rámci níž je o VČ dětí patřičně postaráno. Hlavním cílem výzkumu je zmapovat postoje1 dětí a jejich rodičů k letním dětským táborům. Dále chceme zjistit, zda existuje souvislost mezi postojem rodiče a dítěte k táboru. Chceme také popsat nejčastější důvody, proč děti na tábory jezdí a naopak proč nejezdí.

4.2 Stanovení hypotéz a výzkumných otázek Na základě našeho šetření chceme naplnit několik dílčích cílů, z nichž pak vyplývají výzkumné hypotézy a výzkumné otázky, které formulujeme níže.

Dílčí cíl č. 1: Zjistit zda předchozí účast rodičů na táborech ovlivňuje účast jejich dětí. Hypotéza č. 1: Na tábor jezdí častěji děti, jejichž rodiče také kdysi jezdili na tábor.

Dílčí cíl č. 2: Zjistit, zda děti jezdí na tábor na základě kladného postoje k táboru. Výzkumná otázka č. 1: Jezdí děti na tábor na základě kladného postoje k táboru?

Dílčí cíl č. 3: Zjistit, z jakého důvodu děti nejčastěji jezdí na tábor. Výzkumná otázka č. 2: Jaký je nejčastější důvod účasti dětí na táboře?

Dílčí cíl č. 4: Zjistit, co se dětem na táboře nejvíce líbí. Výzkumná otázka č. 3: Co se dětem na táboře nejvíce líbí?

1

Pojem postoj byl definován Jandourkem (2001, s. 189): „Naučená dispozice jedince reagovat pozitivně nebo negativně na nějaký objekt (předmět, osobu, ideu) určitými pocity, představami, hodnocením a způsoby chování. Je to hypotetický konstrukt, který nemůžeme pozorovat přímo, ale usuzujeme na něj podle chování a vyslovených mínění …“.

- 28 -

4.3 Charakteristika výběrového souboru Do zkoumaného vzorku jsme potřebovali zahrnout nejen děti, ale i jejich rodiče. O pomoc při sběru dat jsme proto požádali jednu ze základních škol v místě našeho bydliště, o níž víme, že nespolupracuje s dětským domovem, tudíž jsme zamezili výběru dětí v ústavní péči bez rodičů. Konkrétně jsme se pak zaměřili na žáky staršího školního věku. Nekladli jsme důraz na poměr rozložení věku či pohlaví. Škola obdržela 60 dotazníků pro děti a 60 dotazníků pro jejich rodiče. Vždy byl k sobě spojen jeden dotazník pro dítě a jeden dotazník pro rodiče, aby nedošlo ke ztrátě jednoho z nich nebo záměně mezi dvojicemi dotazníků jednotlivých respondentů. Poprosili jsme vedení školy, aby dotazníky rozdalo náhodně do 6. a 7. tříd. Důvod takového výběru koření z naší praxe pořádání táborů, kdy se nám v této věkové kategorii hlásí nejvíce účastníků.

4.4 Použité metody Za výchozí postup sběru byl použit dotazník. Jedná se o „výzkumný a diagnostický prostředek ke shromažďování informací prostřednictvím dotazováním osob. Podstatou je soubor otázek (výroků) zkonstruovaný podle kritérií vědecké metodologie, předkládaný v písemné formě“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 49). „Kladené otázky se mohou vztahovat buď k jevům vnějším (např. názory učitelů na zaváděná organizační opatření), nebo k jevům vnitřním (např. postoje, motivy, citové stavy apod.)“ (Chráska, 2007, s. 163). Vzhledem ke stanoveným cílům a vytyčeným hypotézám pro nás znamenal ideální metodu a byl jasnou volbou. Mezi další kladnou vlastnost dotazníku řadíme i jeho rychlou návratnost. Dotazník byl předložen dětem 6. a 7. tříd běžné základní školy a jejím rodičům, kteří jsou nedílnou součástí naší práce.

4.5 Popis vlastní práce Samotné práci předcházela schůzka s ředitelem školy. Vyslechl si naše požadavky k dotazníkovému šetření a následně jej umožnil. Předali jsme dotazníky (k náhledu v Příloze 6), které obsahovaly jak otázky otevřené, uzavřené, tak i jejich kombinaci. Otevřené daly respondentům prostor svobodně se vyjádřit k dotazované problematice, polootevřené umožnily doplnění odpovědí, které v dotazníku chyběly, a uzavřené nám pomohly rozřadit dotazované do potřebných skupin.

- 29 První dotazník je určen rodičům. Počáteční uzavřená otázka je dělí na ty, kteří se někdy zúčastnili tábora, a na ty, kteří nikoliv. Dle odpovědi byli nasměrováni do dalšího odpovídajícího bloku (A nebo B) dotazníku. Poslední část byla opět společná. Dotazník pro děti taktéž začíná uzavřenou otázkou dělící je na dvě skupiny (děti jezdící či nejezdící na tábory). Dle odpovědi byly následně přesměrovány do příslušné části dotazníku (stejně jako tomu bylo u rodičů), kde byly zjišťovány důvody, proč jezdí nebo nejezdí na tábor.

4.6 Výsledky a jejich analýza Dotazníkové šetření mělo nadpoloviční návratnost, tzn. že zpátky se k nám dostalo 35 dotazníků od dětí a 35 od jejich rodičů. Všechny navrácené otazníky tak vydržely i na úkor vnějších vlivů (např. každý dotazník musel projít minimálně rukama čtyř lidí, absolvoval cestu v batozích žáků). Získaná data jsme zpracovávali v tabulkovém procesoru Microsoft Excel. Tento program nám velmi usnadnil práci a umožnil tvorbu přehledných tabulek a grafů.

4.6.1 Interpretace odpovědí rodičů Rodičů jsme se nejprve zeptali, zda někdy byli na LDT, a tím jsme si je rozdělili na dvě základní skupiny (s osobní táborovou zkušeností v jejich dětství a bez zkušenosti). Odpovědi jsme zpracovali do tabulky:

Rodiče %

ANO 26 74

NE 9 26

Σ 35 100

Tab. č. 2 Účast rodičů na táboře.

Tab. č. 2 nám udává číselní i procentuální údaj o účasti rodičů na táboře. Celých 74 % dotazovaných rodičů má vlastní zkušenost s táborem, tzn. že z 35 rodičů má ze svého dětství zkušenost 26 a 9 (26 %) nemá. Graficky je toto zjištění znázorněno ve grafu č. 1.

- 30 -

Účast rodičů na táboře

9; 26%

26; 74% ANO

NE

Graf č. 1 Účast rodičů na táboře.

U rodičů, kteří ze svého dětství mají zkušenost s táborem, jsme dále zjišťovali charakter jejich zkušenosti. Do Tab. č. 3 jsme zapsali zjištěná data.

Kladná Zkušenost 21 % 81

Záporná 5 19

Σ 26 100

Tab. 3 Zhodnocení zkušenosti s letním dětským táborem.

Z tabulky č. 3 je zřejmé, že 21 z 26 zúčastněných rodičů svou zkušenost hodnotí jako kladnou, 5 rodičů svoji zkušenost označilo jako zápornou. Při otázce, zda jejich zkušenost ovlivňuje účast jejich dětí na táboře, jsou výsledky následující:

10 z 21 rodičů s kladnou zkušeností ovlivnění připouští. 2 z 5 rodičů se zápornou zkušeností ovlivnění připouští.

Můžeme tedy říci, že celkově je tak svou zkušeností ovlivněno 12 z 26 rodičů, což je 46 %. Pro více než 50 % rodičů nemá jejich zkušenost s táborem význam. Graf č. 2 nám ukazuje míru charakteru zkušenosti a její vliv na postoj rodiče.

- 31 -

Charakter zkušenosti a její vliv na postoj rodiče

25 20

21 19

15 10

10 5

2 0 Kladná

Ovlivnění Zkušenost

Záporná

Graf č. 2 Charakter zkušenosti a její vliv na postoj rodiče.

Rodičů bez vlastní zkušenosti s táborem jsme se ptali, zda se někdy tábora chtěli účastnit a zda má tento jejich postoj vliv na to, zda posílají děti na tábor. Výsledky jsou následující:

Postoj rodiče %

Chtěl 2 22

Nechtěl 7 78

Σ 9 100

Tab. č. 4 Postoj rodiče k možnosti účasti na táboře.

Pouze 2 z 9 rodičů se chtěli účastnit, tzn. že 7 rodičů o tuto zkušenost nemělo zájem. Při otázce, jestli tento jejich postoj ovlivňuje to, zda jejich dítě jezdí či nejezdí na tábor, všech 9 rodičů (což je 100 %) odpovědělo, že jejich postoj nemá vliv na účast jejich dětí na táboře.

Všech 35 rodičů jsme se v závěru dotazníku ptali, zda jejich děti na tábor jezdí nebo nejezdí. Z tabulky č. 5 je zřejmé, že 57 % rodičů posílá své děti na tábor na základě toho, že dětí chtějí jezdit. Případ rodiče, který dítě posílá na tábor i když dítě nechce, se neobjevil. V 9 % o tábor nestojí ani rodiče, ani děti. 3 % rodičů své děti na tábor neposílá, i když by jejich děti chtěli jet. Z 23 % rodiče děti na tábor neposílají, protože děti nechtějí jet. Jinak odpovídalo 9 % rodičů.

- 32 Dítě JEZDÍ, protože chce ono i vy JEZDÍ, protože chcete vy NEJEZDÍ, protože nechce ani ono ani vy NEJEZDÍ, protože nechcete vy NEJEZDÍ, protože nechce ono JINÁ ODPOVĚĎ Celkem

Počet 20 0 3 1 8 3 35

% 57 0 9 3 23 9 100

Tab. č. 5 Přehled angažovanosti rodičů ve vysílání dětí na tábor.

4.6.2 Interpretace odpovědí dětí I děti jsme si v úvodu šetření rozdělili na dvě základní skupiny těch, kteří na tábory jezdí a kteří nejezdí. Výsledky jsme zpracovali do tabulky č. 6.

Jezdí 20 57

Děti %

Nejezdí 15 43

Σ 35 100

Tab. č. 6 Účast dětí na táboře.

Z tabulky vidíme, že na tábory celkem jezdí 20 z 35 dětí (57 %), tzn. že 15 dětí (43 %) na tábory nejezdí. Rozložení respondentů – dětí dle účasti na táboře prezentuje graf č. 3.

Účast dětí na táboře

15; 43%

20; 57%

ANO Graf č. 3 Zobrazení účasti dětí na táboře.

NE

- 33 U dětí jezdících na tábory jsme se ptali proč na tábory jezdí. Všech 100 % dětí odpovědělo, že na tábory jezdit chtějí. Nejčastějším odůvodněním jejich rozhodnutí byli: 1. kamarádi, 2. zábava, 3. dobrodružství, nové hry a vedoucí. Dále děti škálovou metodou vyhodnocovali (jako ve škole – 1 = nejlepší, 5 = nejhorší) tábor. O výsledcích nás informuje tabulka č. 7.

Kamarádi Zábava Vzpomínky Prostředí, příroda Nálada Hry, sport Vedoucí Výlety Ubytování Stravování

Průměrná známka 1,00 1,00 1,00 1,10 1,14 1,19 1,33 1,57 1,86 1,89

Pořadí 1-3 1-3 1-3 4 5 6 7 8 9 10

Tab. č. 7 Hodnocení tábora

Zpracování těchto dat nám také nabízí graf č. 4.

Průměrná známka

2

1,86

1,89

1,57 1,5 1

1

1

Kam.

Záb.

1

1,1

1,14

1,19

1,33

0,5 0 Vzpom. Prostř. Nálada

Hry

Ved.

Výlety

Ubyt.

Strav.

Graf č. 4 Zobrazení průměrné známky hodnocení tábora

Dětí, které nejezdí na tábor, jsme se ptali na důvod. Výsledky vidíme v tabulce č. 8. Zpracovali jsme také tabulku č. 9, která nás seznamuje s obsahem Jiných odpovědí z tabulky č. 8.

- 34 Nechce ani dítě, ani rodič Dítě chce, ale rodič ne Jiná odpověď Celkem

3 1 11 15

Tab. č. 8 Důvody, proč děti nejezdí na tábor.

Dítě nechce z vlastní vůle Dítě nechce, ale rodič by si to přál Dítě jezdí na soustředění Celkem

8 2 1 11

Tabulka č. 9 Přehled Jiných odpovědí z tab. č. 8.

S odpovědí, že dítě nechce jezdit z vlastní vůle, jsme počítali. Proto jsme měli na konec připravenou otázku, proč nechtějí jezdit, abychom zjistili příčinu jejich postoje. Zjištěné údaje jsme seřadili podle opětovaného výskytu: 1. chci zůstat doma, 2. nemám čas, 3. tábor mě neláká.

4.7 Diskuse Prvním dílčím cílem bylo zjistit zda předchozí účast rodičů na táborech ovlivňuje účast jejich dětí. Hypotéza č. 1: Na tábor jezdí častěji děti, jejichž rodiče také kdysi jezdili na tábor. Pro ověření hypotézy jsme zvolili test nezávislosti chí-kvadrát pro čtyřpolní tabulku. Nejprve jsme sestrojili čtyřpolní tabulku (Tab. č. 10).

Děti Rodiče Σ

Jezdí 20 26 46

Nejezdí 15 9 24

Σ 35 35 70

Tab. č. 10 Čtyřpolní tabulka

Poté jsme stanovili nulovou a alternativní hypotézu: H0 = Účast dítěte na táboře je ovlivněna dřívější účastí jeho rodiče na táboře. HA = Účast dítěte na táboře není ovlivněna dřívější účastí jeho rodiče na táboře. Pro testování jsme zvolili hladinu významnosti 0,01. Dále jsme využili vzorec pro výpočet chí-kvadrátu pro přespolní tabulku.

- 35 -

chí-kvadrát = n.

(ad-bc)2 (a+b).(a+c).(b+d).(c+d)

Po dosazení do vzorce nám vypočítaná hodnota chí-kvadrátu vyšla 2,283. Jelikož má čtyřpolní tabulka 1 stupeň volnosti, vypočítanou hodnotu chí-kvadrátu porovnáváme s kritickou hodnotou pro 1 stupeň volnosti a hladinu významnosti 0,01. Zjistili jsme, že kritická hodnota je rovna 6,635. Kritická hodnota byla zjištěna vyšší než vypočítaná hodnota chí-kvadrátu (6,635>2,283) a proto jsme nulovou hypotézu přijali. Hypotéza byla ověřena a na základě toho přijata.

Druhým dílčím cílem bylo zjistit, zda děti jezdí na tábor na základě kladného postoje k táboru. Výzkumná otázka č. 1: Jezdí děti na tábor na základě kladného postoje k táboru? Všechny děti, které odpověděli kladně na otázku zda jezdí na tábor, svou odpověď dále specifikovali v otevřené otázce zkoumající odůvodnění jejich odpovědi. Plus některé v uvedly konkrétní důvody, proč chtějí. Klíčovou informací pro nás je to, že celých 100% jezdících dětí uvedlo, že jezdit chtějí ze svojí vlastní vůle. Můžeme tedy usoudit, že děti kladný postoj k táboru opravdu mají. Jinak by nemohly na tábor jezdit dobrovolně. A právě dobrovolnost je pro volnočasovou aktivitu velice důležitá. Výzkumná otázka č. 1 byla úspěšně zodpovězena.

Třetím dílčím cílem bylo zjistit, z jakého důvodu děti nejčastěji jezdí na tábor. Výzkumná otázka č. 2: Jaký je nejčastější důvod účasti dětí na táboře? Děti nejčastěji uváděli za: 1. kamarádi, 2. zábava, 3. dobrodružství, nové hry a vedoucí. Nelze přehlédnout to, že všechny děti svými odpověďmi vyzdvihují nehmotné složky tábora namísto těch materiálních. Všechny tři výše faktory jsou důležité pro mnoho odborných disciplín (psychologie, sociologie, pedagogika). Kamarádi – vrstevníci – jakožto jedna ze socializačních skupin, zábava jakožto prvek pedagogiky volného času, dobrodružství jakožto zdroj zážitku, vedoucí jakožto představitel vzoru pro děti. Na základě toho můžeme konstatovat, že tábor je velmi dobrou příležitostí pro duševní, morální a sociální rozvoj dítěte.

- 36 Výzkumná otázka č. 2 byla úspěšně zodpovězena.

Čtvrtým dílčím cílem bylo jistit, co se dětem na táboře nejvíce líbí. Výzkumná otázka č. 3: Co se dětem na táboře nejvíce líbí? Otázku nám zodpovídá vyhodnocení škály v tabulce č. 7, kde děti na základě své zkušenosti hodnotily vybrané složky tábora podle toho jak se jim líbily. Tabulka nám na 1.-3. místě uvádí kamarády, zábavu a vzpomínky. Všimněme si opět nehmotné povahy odpovědí dětí. Je nutné vybrat pro dítě dobrý tábor, neboť zkušenosti a vzpomínky si s sebou člověk nese celý život. Naopak na posledních třech místech se umístily výlety, ubytování a stravování. V těchto oblastech mají organizátoři táborů příležitost ke zlepšení. Výzkumná otázka č. 3 byla úspěšně zodpovězena.

- 37 -

Závěr Výzkum nám umožnil nový pohled na problematiku postojů dětí a jejich rodičů, takže hlavní cíl výzkumu jsme naplnili. Podařilo se i ověřit hypotézu, která dokazuje vztah mezi účastí dětí na táboře a jejich rodičů. Pokud stále budou lidé, kteří na táboře byli a povedou k tomu i své děti, nemusíme se o existenci táborů strachovat. Nicméně z odpovědí rodičů a dětí o účasti na táboře je patrné, že táborníků v mladších generacích ubývá. Dílčí cíle byly také splněny. Výsledky výzkumu vypovídají o kladném postoji dětí i rodičů k letním táborům. Všechny Navíc vypovídají o určité důležitosti pro děti. Proto bychom byli rádi, kdyby se tento fakt dostal do podvědomí veřejnosti. Zvláště aby to vzali na vědomí rodiče, kterým je jedno, co jejich dítě dělá ve volném čase. V naší práci vidíme možnost jejího využití např. u jednotlivých organizací zabývající se tábory. Náš výzkum jim může posloužit jako kostra pro interní ověřování výsledků jejich práce, poukázat na možnosti zlepšení, aby děti byly ještě více spokojené a vyrůstaly z nich prospěšní lidé, které dnešní společnost potřebuje.

- 38 -

Seznam literatury a pramenů Literatura BEROUŠEK, P. Rádce pořadatelům a vedoucím dětských táborů jako zotavovacích akcí pro děti. Praha: Sondy, 2005. ISBN 80-86846-05-9. HARMACH, J. a kol. Tábory a jiné zotavovací akce: Průvodce jejich přípravou. Praha: IDM MŠMT, 2004. ISBN 80-86033-93-7. HARTL, P., H HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 3. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 807178-303-X. HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. 1. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-927-5. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu: Základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1369-4. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1. Praha : Portál, 2001. 288 s. ISBN 80-7178-535-0. NEJEDLÝ, P. Připravujeme tábor. Praha: Práce, 1992. ISBN 80-208-0085-9. PÁVKOVÁ, J. a kol. Pedagogika volného času. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178711-6. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 1. Praha: Portál, 2000. ISBN 807178-399-4. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. a kol. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008. ISBN 978-80-244-2141-4. VÁŽANSKÝ, M. Základy pedagogiky volného času. 2. dopl. vyd. Brno: Print-Typia, 2001. ISBN 80-86384-00-4. ZAPLETAL, M. Jak vést letní tábor. Praha: Mladá fronta, 1969. Internetové zdroje Dětský tábor. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2011-10-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dětský_tábor Legislativa a některé vybrané normy pro práci s dětmi a mládeží a související. In: Borovice [online]. [cit. 2011-10-20]. Dostupné z: http://www.borovice.cz/dokumenty/legislativa/ MŠMT. Sdělení MŠMT k pořádání dětských táborů [online]. 11. květen 2005, 4. srpen 2009 [cit. 2011-10-20]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mladez/sdeleni-msmt-k-poradanidetskych-taboru Legislativní dokumenty Česká republika. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech dítěte. In: Sbírka zákonů České republiky. 1991, ročník 1991, č. 104, částka 22. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-104

- 39 Česká republika. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, ročník 2001, č. 106, částka 42. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-106 Česká republika. Vyhláška o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, ročník 2004, č. 137, částka 45. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-137 Česká republika. Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, ročník 2000, č. 258, částka 74. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-258

- 40 -

Seznam zkratek LDT = letní dětský tábor PVČ = pedagogika volného času VČ = volný čas ZA = zotavovací akce ZP = zážitková pedagogika

- 41 -

Přílohy Příloha 1 - Psychosociální vývoj člověka dle Eriksona Příloha 2 – Tabulky Příloha 3 – Diagramy Příloha 4 – Legislativa a některé vybrané normy pro práci s dětmi a mládeží a související Příloha 5 – Denní režim Příloha 6 – Dotazníky

Příloha 1 – Psychosociální vývoj člověka dle Eriksona

Erikson dělí lidský život a jeho krize do 8 vývojových etap: I.

Základní důvěra proti pocitům nejistoty (asi do 1 roku)

II.

Autonomie proti pocitům studu (asi do 3 let věku)

III.

Iniciativa proti pocitům viny (předškolní věk)

IV.

Snaživost proti pocitům vlastní méněcennosti (mladší školák)

V.

Iniciativa proti pocitům nejistoty o své roli mezi lidmi (dospívání)

VI.

Intimita proti pocitům izolace (mladá dospělost)

VII. Generativita proti pocitu stagnace (dospělost) VIII Integrita proti strachu ze smrti (stárnutí a stáří) Zdroj: Erikson, In Šimíčková-Čížková (2008, s. 28)

Příloha 2 – Tabulky

Věk školní

Nemají rádi

skupinu, srovnání, dovednosti

partnera, odpovědi, sebepoznání

akce, boj, noc, dobrodružství, bodování náročné úkoly, přemýšlení

akce, sport, recese, emoce

rozmanitost, náročné úkoly, smysluplnost

příliš filozofování, příliš náročné úkoly

samoúčelnou činnost, bodování

fantasy světy, historie (akční prvky), tajemno

lidi, vztahy, historie (filozofické prvky), současnost občas si zasoutěží, ale rádi spolupracují

Soutěžení

pohádky, dobrodružné příběhy, indiáni, fantazie, dálky soutěží rádi, spolupráce jim nejde

Únava

malá výdrž, rychlá regenerace

Náměty

Věk mladé dospělosti

kamarády, zábavu Hledají

Mají rádi

Věk dospívání

nechápou Metafory

radši soutěží, nutnost spolupráce si uvědomují střední výdrž i regenerace nechce se jim nad nimi přemýšlet

velká výdrž, pomalá regenerace chápou a mají rádi

Tab. 1 Srovnání účastníků akcí podle věku. Zdroj: Pelánek (2008, s. 31)

dříve včera dnes zítra poměr kolem roku (80. léta 20. (90. léta 20. (kolem roku mezi roky 1800) století) století) 2010) 1800 a 2010 roků 50,2 69,6 76,5 78,8 1,57 = dní 16 333 25 417 27 917 28 750 1,57 = hodin 440 tis. 610 tis. 670 tis. 690 tis. 1,57 =% 100 % 100 % 100 % 100 % z toho čas v hodinách 188 tis. 255 tis. 270 tis. 290 tis. 1,61 biolog. potřeby = 41 % = 42 % = 40 % = 42 % 1,02 150 tis. 75 tis. 60 tis. 40 tis. 0,27 práce, povolání = 34 % = 12 % =9% =6% 0,18 110 tis. 280 tis. 340 tis. 360 tis. 3,27 čas k dispozici = 25 % = 46 % = 51 % = 52 % 2,08 Tab. 2 Dosavadní a předpokládaný vývoj času života. Zdroj: Hofbauer (2004, s. 27) Celkový čas života

Příloha 3 – Diagramy

ZKUŠENOST hra úkol

reflexe

PLÁN ZMĚN Jak budeme postupovat příště?

OHLÉDNUTÍ Co se dělo? Jak jsme to řešili?

HODNOCENÍ Co jsme udělali špatně a proč? Co se nám povedlo? Diagram 1 Kolbův cyklus. Zdroj: Pelánek (2008, s. 22)

sem se snažíme trefit

KOMFORTNÍ ZÓNA

ZÓNA UČENÍ ZÓNA OHROŽENÍ ZÓNA NEMOŽNÉHO Diagram 2 Komfortní zóna. Zdroj: Pelánek (2008, s. 23)

osobní možnosti

lidské možnosti

závěrečný vrchol NAPĚTÍ

úvod

vrchol

zvolnění

ČAS Diagram 3 Křivka akce. Zdroj: Pelánek (2008, s. 71)

Příloha 4 - Legislativa a některé vybrané normy pro práci s dětmi a mládeží a související

Zákony Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů a Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a jeho novelu 81/2005 Sb. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platných předpisů Usnesení vlády ČR č. 114/2001 - Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a zněj vcházející vyhlášky (viz. níže). Zákon č.274/2003 Sb. kterým se mění některé zákony na úseku veřejného zdraví Vyhlášky Vyhlášky, které vycházejí ze zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů: Vyhláška MZ ČR č. 148/2004 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti Vyhláška MZ ČR č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných. Další Deklarace práv dítěte Úmluva o právech dítěte (zákon 104/1991 Sb.) Zdroj: www.borovice.cz/dokumenty/legislativa/

Příloha 5 – Denní režim

Doporočovaný denní režim: 7:00 8:00 8:30 9:00 12:30 14:00 18:00 19:00 19:30 20:00 21:00 21:30

Budíček, rozcvička, mytí, úklid Snídaně Nástup, vztyčování státní vlajky, prohlídka ubytovací části Dopolední program Oběd, polední klid Odpolední program Organizované volno Večeře Večerní nástup, sejmutí státní vlajky, denní rozkaz Večerní program Mytí, příprava na večerku Večerka

Zdroj: Nejedlý (1992, s. 36):

Denní režim tábora Eldorádo Sebuč: 7:00 7:15 7:30 7:35 8:15 9:00 9:30 11:00 11:30 13:00 13:45 15:00 16:30 17:00 19:00 19:30 20:00 21:30 22:00 22:15

Budíček vedoucího dne Budíček ostatních vedoucích BUDÍČEK Rozcvička s ranní hygienou a úklid SNÍDANĚ RANNÍ NÁSTUP 1. dopolední program Svačina 2. dopolední program OBĚD Polední klid 1. odpolední program Svačina 2. odpolední program VEČERNÍ NÁSTUP VEČEŘE Večerní program Osobní hygiena, příprava na spánek VEČERKA Kontrola spánku

Zdroj: dokumenty organizace Eldorádo Sebuč

Příloha 6 - Dotazníky Pro RODIČE Vážení rodiče, jmenuji se Lucie Štanglerová a třetím rokem studuji obor Vychovatelství Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zpracovávám bakalářskou práci na téma Postoje dětí a jejich rodičů k letním táborům a obracím se na vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku, který potřebuji k realizaci mého průzkumu.. Předem vám děkuji za ochotu a spolupráci. Pokyny k dotazníku: Odpověď prosím viditelně označte nebo čitelně napište na vyznačené místo.

Byl/a jste někdy jako dítě na letním táboře? ANO x NE V případě odpovědi „ANO“ přejděte k části A. V případě odpovědi „NE“ přejděte k části B.

Část A 1) Svoji zkušenost na táboře vidíte jako: KLADNOU x ZÁPORNOU 2) Ovlivňují vaše zkušenosti z tábora to, zda vaše dítě jezdí či nejezdí na tábor? ANO x NE Nyní přejděte k části C.

Část B 1) Chtěl/a jste se někdy zúčastnit letního tábora? ANO x NE 2) Ovlivňuje tento fakt to, zda vaše dítě jezdí či nejezdí na tábor? ANO x NE Nyní přejděte k části C.

Část C 1) Vaše dítě na tábory:

JEZDÍ, protože chce ono i vy JEZDÍ, protože chcete vy NEJEZDÍ, protože nechce ani ono ani vy NEJEZDÍ, protože nechcete vy NEJEZDÍ, protože nechce ono JINÁ ODPOVĚĎ (prosím vyplňte):

…………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... 2) Svoji odpověď prosím odůvodněte, uveďte hlavní důvod, proč Vaše dítě jezdí či nejezdí na tábor: ……………………………………………………………………………………………….….. ………………………………………………………………………………………………....... …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………...

Pro DĚTI

Zde vyplň svůj věk:……….

Ahoj, jmenuji se Lucie Štanglerová a třetím rokem studuji obor Vychovatelství Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zpracovávám bakalářskou práci na téma Postoje dětí a jejich rodičů k letním táborům a obracím se na tebe s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku, který potřebuji k realizaci mého průzkumu.. Předem ti děkuji za ochotu a spolupráci. Pokyny k dotazníku: Odpověď prosím viditelně označ nebo čitelně napiš na vyznačené místo.

Jezdíš o prázdninách na tábor? ANO x NE Svoji odpověď odůvodni, uveď hlavní důvod, proč jezdíš či nejezdíš na tábor: …………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………….…………..…………… …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. V případě odpovědi „ANO“ přejdi k části A. V případě odpovědi „NE“ přejdi k části B.

Část A 1) Na tábor jezdíš, protože:

CHCEŠ TY i rodiče

RODIČE CHTĚJÍ, ale ty ne JINÁ ODPOVĚĎ (prosím napiš): …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………...

2) Před sebou teď vidíš sloupeček výrazů, se kterými jsi se na táboře musel/a setkat. Tvým úkolem je každý výraz oznámkovat (stejně jako to funguje ve škole) podle toho jak se ti to líbilo, nelíbilo nebo jak jsi byl/a spokojen/a nebo nespokojen/a. Např.: Když na táboře vařili výborně, dáš 1. Když spíše vařili dobře, dáš 2. Když to bylo půl na půl, dáš 3. Když spíše hůře, dáš 4. Když se to nedalo jíst, dáš 5. Ubytování

1

2

3

4

5

Kamarádi

1

2

3

4

5

Stravovaní

1

2

3

4

5

Vedoucí

1

2

3

4

5

Hry, sport

1

2

3

4

5

Výlety

1

2

3

4

5

Prostředí, příroda

1

2

3

4

5

Nálada

1

2

3

4

5

Zábava

1

2

3

4

5

Vzpomínky

1

2

3

4

5

Část B 1) Na tábor nejezdíš protože: NECHCEŠ TY ani rodiče RODIČE NECHTĚJÍ, ale ty ano JINÁ ODPOVĚĎ (prosím napiš): …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... 2) Proč nechceš jezdit?

PROTOŽE MÁŠ STRACH

PROTOŽE NECHCEŠ JEZDIT PRYČ Z DOMU KAMARÁD/KA TAM NEBYL/A SPOKOJEN/Á PROTOŽE SE TI TAM NELÍBILO Uveď co se ti na táboře nelíbilo: …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... ……………………………………………………………………………………………..…….

ANOTACE Jméno a příjmení:

Lucie ŠTANGELROVÁ

Katedra:

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce:

Mgr. Pavla Vyhnálková ,Ph.D.

Rok obhajoby:

2012

Název práce:

Postoje dětí a jejich rodičů k letním táborům

Název v angličtině:

Attitudes of Children and their Parents to Summer Camps

Anotace práce:

Tématem bakalářské práce je problematika pojená s názory na letní dětské tábory a to konkrétně dětí a jejich rodičů. Teoretická část je zaměřena na dítě a jeho vývoj, volný čas a tábor jakož to běžnou možnost trávení volného času dětí. Praktická část ověřuje spojitost mezi postoji rodičů a dětí k letním táborům.

Klíčová slova:

letní tábor, děti, starší školní věk, volný čas, zážitková pedagogika, osobní postoj

Anotace v angličtině:

This bachelor thesis deals with issues of the children's summer camps, specifically views of children and their parents. The theoretical part focuses on the child and its development, leisure time and summer camps as a normal option leisure activities of children. The practical verifies the connection between attitudes of parents and their children to summer camps.

Klíčová slova v angličtině:

summer camp, children, older school age, leisure time, experiential education, personal attitude

Přílohy vázané v práci:

Příloha 1 – Psychosociální vývoj člověka dle Eriksona Příloha 2 – Tabulky Příloha 3 – Diagramy Příloha 4 – Legislativa a některé vybrané normy pro práci s dětmi a mládeží a související Příloha 5 – Denní režim Příloha 6 – Dotazníky

Rozsah práce:

41

Jazyk práce:

CZ