Čtení pro lidi. Obrázek vybraný ze soutěže O čestický brambor nakreslila Anna Vlčková, 8. tř. ZŠ a MŠ Čestice

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích  



březen - duben 2015

Cena 15,- Kč

Obrázek vybraný ze soutěže „O čestický brambor“ nakreslila Anna Vlčková, 8. tř. ZŠ a MŠ Čestice

 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Akce Banát, Vzpomínka na p. faráře Mikeše, Co možná nevíte o veverkách, Zakletá slepice, Slovo ředitelky ZŠ a MŠ, Včelí produkty, Daleká cesta, Masopust v MŠ, Sportovní soutěže, Vyhodnocení literární části soutěže O čestický brambor, Ledová Praha, Do knihy života desítky mrtvých, Sponzoři ZŠ a MŠ, Proč nemají čestičtí občané židovské předky, Dvě pověsti k původu rodu Koců  Listování v občasníku: 1.1. Nový rok 2015 3.1. Hasiči roznášeli lístky na svůj ples. Začalo sněžit. 9.1. Výbor členů MS Háj Čestice v salonku restaurace 10.1. Hasičský bál v sále restaurace Čestice, hrála kapela De facto 12.1. Výbor členek ČSŽ Čestice v salonku restaurace 29.1. Okrsek hasičů v salonku restaurace 30.1. Přednáška o motocyklech v salonku Čestice 31.1. Poslední leč MS Háj Čestice, hrála kapela De facto 7.2. 14.2. 19.2. 21.2.

Výroční členská schůze ČSV Čestice Tradiční masopustní průvod obcí Výbor členů SDH Čestice Babský bál ČSŽ Čestice tentokráte v námořnickém a pirátském stylu, hrála kapela Experiment. 22.2. Proběhla částečná první čtená zkouška nového divadla. 24.2. Zastupitelstvo městyse schvalovalo na svém zasedání rozpočet na rok 2015. Zájem občanů byl jako tradičně mizivý. 27.-28.2. Pečení a lepení perníků na včelařský ples. 28.2. Výroční členská schůze členů MS Háj Čestice Občasníček před sto lety: 13.1. Těžké zemětřesení v Římě a v oblasti Abruzz si vyžádalo 29.500 mrtvých. 28.1. V Paříži byl zahájen sjezd českých a slovenských krajanských obcí. V Portugalsku začala revolta proti režimu generála de Castra. Prezident Wilson vetoval návrh zákona, podle něhož měli imigranti do USA skládat zkoušku gramotnosti. 31.1. V Německu byly zavedeny lístky na chléb a mouku. 3.2.

Rozsudky smrti vynesené nad pachateli atentátu na Františka Ferdinanda byly vykonány (dva z pěti odsouzených k smrti však byli omilostněni). 18.2. Olympijské hry připravované v Berlíně na rok 1916 byly odvolány. 21.2. Byla zahájena Světová výstava v San Francisku. Mezi vystavovateli ze 45 zemí byly také mocnosti vedoucí válku: Velká Británie, Francie, Německo, Rakousko-Uhersko a Turecko. 23.2. V nemocnici v Bordeaux byla herečce Sarah Bernhardtové amputována pravá noha. Velikonoční odpoledne na Podlesí ČSŽ Čestice Vás srdečně zvou na tradiční Velikonoční odpoledne na Podlesí v pátek 3.4.2015 od 14.00 hodin v sále restaurace Čestice. K vidění budou opět různé techniky zdobení vajíček, pletení pomlázky, chybět nebude koutek pro děti s výrobou velikonoční výzdoby. Také bude možné si některé věci zakoupit. Už se na všechny moc těšíme. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová

 I naše mateřská škola už se dočká zateplení. O postupu prací bude informovat naše ČTENÍ.  Vážení spoluobčané, po dvou měsících bych vás rád seznámil s tím, co nového se událo a co nadále připravujeme. Na posledním zasedání městyse byl schválen vyrovnaný rozpočet na rok 2015, s příjmy i výdaji ve výši 15 209 700,- Kč. Pro letošní rok máme připravenou k realizaci hlavní investiční akci, kterou je zateplení mateřské školy a zdravotního střediska, spojené s výměnou oken a dveří. Realizace projektu by měla započít již v polovině března a bude prováděna za provozu. Na nejnutnější dobu budou děti z mateřské školy umístěny do náhradních prostor v základní škole. Ordinace praktického a zubního lékaře bude uzavřena jen na nejnutnější dobu při výměně oken. V tuto dobu bude možno navštívit lékaře v jejich ordinaci ve Volyni. O přerušení provozu budeme předem informovat. Další akcí, kterou máme v plánu letošního roku, je rekonstrukce návsi v Krušlově, na kterou jsme získali příslib financování z Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Termín zahájení zatím není znám, zbývá doladit ještě některé administrativní záležitosti. Na počátku tohoto roku jsme podali několik žádostí do grantových programů Jihočeského kraje. Požádali jsme o dotaci na výměnu nádrže hasičského vozidla CAS 32–T–815, na pořádání kulturních akcí, na prodloužení kanalizace v Česticích, na prořezání vzrostlých stromů v Radešově a na nahořanském hřbitově, na opravu odtoku požární nádrže v Prkošíně, na částečnou rekonstrukci fotbalového hřiště a na opravu chodníků v Česticích. Do programu Ministerstva pro místní rozvoj ČR jsme požádali o finanční prostředky na opravu chodníků v základní škole a na rekonstrukci zpevněné plochy vedle školního respiria. O úspěšnosti podaných žádostí se dozvíme během jarních měsíců. V minulém čísle Čtení jsem vás informoval o novele zákona o odpadech, která nám navíc, mimo jiné, ukládá umožnit občanům třídění biologicky rozložitelných odpadů a to rostlinného původu v období od 1.4. do 31.10. daného roku. Mezi tyto odpady patří: tráva, listí, větve ovocných a okrasných dřevin nebo spadané ovoce. V žádném případě sem nepatří chlévský hnůj, uhynulá zvířata nebo zbytky z jejich zpracování, zemina nebo kamení apod. Separace tohoto odpadu bude zajištěna přistavením velkoobjemového kontejneru na pozemku p.č. 211/4 v k.ú. Čestice. Jedná se o prostor u kravína v Česticích. Místo bude viditelně označeno s popisem způsobu nakládání s biologicky rozložitelným odpadem. Rád bych ale upozornil, že nastavení tohoto způsobu likvidace rostlinných zbytků z našich zahrad neukládá občanům povinnost toho využívat, ale i nadále mohou veškerou zelenou hmotu kompostovat na svých pozemcích a i nadále i ji využívat jako hnojivo. Samozřejmě mnozí z nás budou polemizovat nad smysluplností tohoto opatření, ale bohužel to je tak všechno co s tím můžeme dělat. Já jen doufám, že ti, kteří založili černou skládku tohoto odpadu na konci Čestic při výjezdu na Nuzín, tohoto opatření budou využívat a nebudou i nadále hyzdit svým konáním okolí. Dále bych rád připomenul, že jsme během loňského roku umístili ke škole a k nákupnímu středisku vedle kontejnerů na sklo, nádoby, kde je možno zdarma ukládat použité jedlé oleje a tuky v PET lahvích. Zatím tato možnost není moc využívána a i nadále většina olejů skončí v obecní čistírně odpadních vod, kde se následně vysráží a zvyšují náklady na provoz čistírny. Nehledě na to, že jsme povinni je zlikvidovat zákonným způsobem a to již zdarma není. Začátkem měsíce března bude na úřední desce městyse a ve vývěskách v místních částech vyvěšena nová vyhláška městyse č. 1/5015, které řeší nakládání s výše uvedenými odpady vyprodukovanými na našem území. Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta    

 Tam v údolí řeky Nery, kde civilizace není, věděli jsme vždycky všechno díky čestickému ČTENÍ.  Akce Banát (4) František Havlíček Hospůdka v Sopotu Nou – kombinovaná a obchůdkem a poštovnou byla jako vždy útulná. Pivo měli dobré a studené, i něco k snědku se tady dalo koupit. Měli sortiment jednoho druhu zde oblíbených klobouků, ale bohužel stejně jako na začátku našeho putování Banátem v Moldově, škála velikostí neodpovídala středoevropskému standartu. Nebo mám moc velkou hlavu. Mám tedy klobouk o dvě čísla menší, ale hlavně, že sluší. Co by člověk chtěl za pětatřicet korun. Moje žena Mirka projevila po návratu spontánní nadšení nad touto výhodnou koupí. Sále jsem však neobjevil, kam mi ho schovala. K úplné spokojenosti v hospůdce chybí jen její kombinace se záchodem. Něco na ten způsob tam sice je, ale spíše se to řadí do kategorie o nějaký stupeň nižší. Vratká kadibudka, bohatě větraná mezerami v prknech, což ale při instalaci nad hnojem není zase taková výhoda. Adrenalinový zážitek je umocněný divokým psiskem na řetězu, které považuje dvorek i s hajzlíkem za svoje výsostné území a urychluje vyprazdňování neustálým štěkotem a snahou o přetržení řetězu. Naštěstí řetěz opět, stejně jako několik let předtím, vydržel, a mohli jsme v klidu a pokoji vyrazit na závěrečnou etapu cesty údolím řeky Nery. Turistická trasa údolím Nery patří k lákadlům Banátu. Údolí Nery je národním parkem – Parcul national cheile Nerei. Celé území je krasové, porostlé starými bukovými lesy. Nera zde protéká zpočátku širokým údolím, s několika hospodářstvími, později se sevře mezi vysoké skály občas přerušené menší údolní nivou se salaší. Většinu salaší už připomínají jen směrovky a cedulky na stromech nabízející ubytování a prodej sýrů a tujky – místní slivovice. Před skoro dvaceti lety to tady žilo, všude se hospodařilo, podél břehu bylo spousta krásných míst k táboření, dnes zarůstajících křovím. V roce 1996 jsme tady řešili i jednu skoro záhadu - neustále jsme nacházeli stopy od motorky. Obdivovali jsme jezdecké umění neznámého motoristy, podle terénu to musel být zdatný šlapačkář. Když stopy pokračovaly po skále, to už jsme pochybovali o správnosti našeho úsudku. Po chvilce jsme potkali partu místních chlapů a vše se vysvětlilo. Měli na nohou doma dělané sandály z motocyklového pláště, umně připevněné k chodidlům bužírkou. To už ale historie, dnes obouvají, stejně jako většina Evropy, levný čínský kšunt a občas hospodyně šijí jako suvenýr pro turisty jakési bačkory z automobilové duše, s háčkovaným vnitřkem a elegantně obšité červenou bavlnkou. Kráčeli jsme prvním úsekem po prašné cestě, potom jsme odbočili k prvnímu hospodářství a pokračovali dál údolím. Před pár lety tady kamarád fotil hospodáře při nakládání sena na žebřiňák a dostal od něj vynadáno a pohrozil mu vidlemi. Mají svoji hrdost a neradi jsou stavěni do role exotů. Stačí slušně pozdravit, pochválit koně a říci rumunské „va rog“ – prosím a ukázat na foťák a počkat na souhlasné přikývnutí, fotografování se hned obejde bez vidlí. Tam, kde končí pole a louky, se údolí náhle zúží, kousek se jde kamenitou cestou podél břehu a přichází první trochu adrenalinový zážitek – překonat nízkou skalku po žebříků z napůl shnilých klacků a skalní stezku v křovinách nad řekou. Jako po každé žebřík popřel zákony přírody a vydržel nás i s našimi batohy, stezka byla průchozí a mohli jsme se těšit na návštěvu krasového jezírka pojmenovaného jak jinak, než po samotném Drákulovi – Lacul Dracului. Všechno, co je zajímavé a působí alespoň trochu tajemně, se v Rumunsku jmenuje „Drákulovo …“. Drákulovo jezero je zatopená propast, dramatického vzhledu ji dodává skalní stěna ve svahu, je to oblíbené návštěvní místo rumunských turistů. Letos si ale Rumuni šplhli, okolí jezírka bylo uklizené a nebyla tady obvyklá hromada odpadků. Civilizuje se to tady. Jezero a další pokračování stezky je ovšem na druhé straně řeky, musí se k němu přebrodit, řeka je tady mělká se snesitelným proudem. Hladina byla sice trochu zvednutá předchozími vydatnými dešti, ale našli jsme místo, kde voda sahala jen do pasu bez problémů se dostali na břeh u jezírka. Pro úplnost musím uvést, že na konci nivy, kousek před shnilým žebříkem, je odbočka k lanovému mostu, po kterém se dá řeka přejít suchou nohou a přijít k jezeru přes kopec. Ale správný turista leze po žebříku a brodí. Na břehu proti jezírku je oficiální povolené tábořiště, pozná se podle ohnišť s koláči spečeného hliníku z plechovek od piva, které turisté do ohně házejí a myslí si, že shoří. 

 Turecký chodníček lanovím jištěný jeho obrázek dám určitě do ČTENÍ.  Za Drákulovo jezerem začíná ta opravdová stezka údolím. Nejdříve jsme si užili kousek oficiální trasy (od lanového mostu), vystoupali jsme kus extrémně strmým svahem k rozcestí, nalevo do údolí k mostu, rovně do vesnice a doprava dolů dále údolím k vesnici Sasca Romana. Tady už je cesta náročnější, zčásti pěšina nebo i cesta lesem, (tady jsou ty zaniklé salaše), místy kamennou sutí, místy trochu po skále. K lákadlům téhle trasy patří ve skále vysekané chodníky nad vodou, zpestřené krátkými tunely skrz skalní ostrohy. Místní jim říkají „turecké chodníky“. Původ názvu se mi nepodařilo zjistit, možná byly opravdu vytesány v době, kdy bylo území pod tureckou správou. Ale možná je s tím tureckým jako s Drákulou, některá zajímavá místa se po Turcích jmenují, třeba jeskyně Turecká díra mezi Svatou Helenou a Gernikem. Jeskyně jsou ostatně i tady, občas okolo nějaké díry projdeme, podle fotografií na internetu, by měla být z vody přístupná nějaká větší jeskyně, do které se snad dá i vjet na lodi. K večeru jsme došli ke starému lanovému mostu přes vodu a na ještě nezarostlé loučce jsme přenocovali. Před dvaceti lety byl most bez mostovky, teď už sice měl mostovku z prkýnek, ale zase mu prasklo jedno z nosných lan tak hrozil zborcením. Asi hospodář na protějším břehu se pokoušel nalákat turisty, se zánikem salaše zanikl i most. Je to škoda, po druhé straně řeky zřejmě vede podobná stezka. Noc jsme přečkali bez deště, potěšilo nás to, cesta pod mohutnými buky byla i tak dost klouzavá, předloni za sucha byla o poznání lehčí. Zdolali jsme suť, skálu i polom po vichřici a zjistili, že proti předchozím letům se tady objevilo i horolezecké zajištění stezky. Podobně jako jsme zvyklí na stezky třeba v Alpách. S malým rozdílem. V Alpách jistí nebezpečné úseky ocelovým lanem, zapouzdřeným v plastovém obalu, něco jako celní lanko používané k upevnění plachty u náklaďáků. Ale tady bylo vidět, že jsme na Balkáně. Skoby byly sice poctivé horolezecké nýty, lanko ovšem bylo opouzdřené podomácku. Místní Koumes na lanko prostě navlékl půlcoulovou vodovodní hadici. Na vodorovných úsecích to zpravidla nevadilo, ale hadice klouzající a shrnující se po lanku při skoro svislém jištění skály moc důvěry nebudila. Na jednom úseku, vysekaném nad vodou, jsem se chtěl lana přidržet a docela mně zaskočilo, když jsem si všiml, že lanko se uvolnilo od skoby, a opět nějaký Koumes zasáhl – místo lana přivázal mezi skoby samotnou hadici. Ale nenechali jsme se zmást, přešli jsme držíce se skály a zdárně pokračovali ke konci údolí. Ještě jednou jsme brodili. Pan učitel Honza Dvořák z Kamenného Újezdu u Budějc se opět obětoval a prošlápl cestu vodou, namočili jsme se opět jenom přiměřeně. Za vodou čekal ještě jeden turecký chodník, jištěný ocelovým lanem snad od doby Turecké nadvlády. Tady jsem si dříve obaloval ruce kapesníkem, z lana trčí rezaté drátky. Letos opět zasáhl Koumes. Na lano natažené skrz oka skob se hadice natáhnout jaksi nedá. Koumes si poradil. Rozříznul zahradní hadici po celé délce, namačkal ji na lano a omotal vše držící izolepou. I přesto jsme opět nespadli do vody, opustili skály a pokračovali k vesnici schůdnou lesní cestou. Cestou jsme prošli dalším povoleným tábořištěm u bývalé lesovny jménem Damián – Cantonul Damián. Tábořiště je bezplatné a udržované. Správu parku vykonává lesní správa a místo pravidelně kontroluje hajný. Předloni jsme tady přespali a ráno jsem byl příjemně překvapený. Vedle tábořící rumunská rodina s děckem sbalila stan, vysbírala odpadky, uhrabala ohniště, naložila se do Dácie a odjela pryč. Ne všichni tady dělají jenom svinčík. A na druhém konci loučky tábořící hlučné partě bukurěšťáků se za chvilku dostalo péče hajného. Přijel v malém teréňáčku (suzuki samurai), přivezl dva opěšalé rumunské turisty s batohy a hned se ujal úřadu. Dotírající drzé psisko od hlučné party poněkud nemilosrdně přetáhl pažbou poloautomatické kulovnice Luneta (pro civilní účely upravený kalašnikov, obdoba ruské sajgy) a hlučící partu zpracoval verbálně. Bohužel jsme mu nerozuměli, jistě by náš slovník obohatil o nové výrazivo. Bukurešťáci se uklidnili a začali po sobě uklízet. Prostě civilizace.

 Vzpomínání pro mě není. Na vzpomínky já mám ČTENÍ.  Vzpomínky na našeho pana faráře, jak jsem ho poznal za jeho působení zde na farnosti v Česticích. Pan farář Petr Mikeš spatřil světlo světa 18.10.1912 ve Smrhově. Smrhov je malá vesnička, která se nachází severovýchodně od městečka Kaplice. Smrhov spadá pod Obecní úřad Soběnov asi 2 - 3 km od Smrhova. Zde je i náš pan farář u kostelní zdi spolu s dalšími kněžími pochován. Na epitafu je zmínka o jeho dlouhém, podle mne velice úspěšném, působení na farnosti v Česticích. Jak dobře zde všichni víme, náš pan farář se nestaral jenom o své církevní povinnosti, ale jeho velkou zálibou byly včeličky a ve velkém se proslavil jako úspěšný bylinkář. Tím byl znám daleko za hranicemi kraje. Dokazuje to i pražský spisovatel Petr Prouza ve svém románu Život střídá smrt, který vyšel roku 1985. Petr Prouza navštívil čestickou farnost a žádal pomoc pro svou nemocnou manželku Hedviku. Pan farář je v knize prezentován jako pan farář Myslík a Čestice jsou přejmenovány na Čistín. Pan spisovatel velice citlivě popisuje prostředí fary, pochopitelně i pana faráře popisuje jako moc milého důstojného pána. I já jsem měl tento poznatek, když jsem pracoval v Praze. Naše sekretářka v podniku mi velice dojatě sdělila, že pan farář z Čestic pomohl i její rodině při léčbě zákeřné nemoci. Byl to člověk, který měl i velký smysl pro humor. Když k němu jednou přišla neznámá babička s žádostí, jak by se zbavila chrápání, tak jí pan farář vtipně poradil, aby si podvázala bradu šátkem a že jistě přestane chrápat. Jednou mě také požádal jeden starší kolega z práce z Prahy, abych pana faráře požádal o bylinky na mužskou nemohoucnost. Vždyť tehdy žádný Clavin nebyl. Pana faráře jsem dobře znal, protože jsem u něho jistou dobu ministroval, přesto jsem nevěděl, jak se ho na tuto choulostivou záležitost zeptat. Dlouho jsem chodil kolem horké kaše, až pan farář zvolal: „Jó, myslíš hopsa hejsa, tak na to je odvar z ovsa.“ Což bylo přesné, dojemné a vtipné. Dříve na vesnicích při rozloučení se svobodou (štando) byl zván i pan farář. Při jedné takové příležitosti (znám to z doslechu) došlo víno. Pan farář poslal na faru za slečnou Růženkou, což byla jeho sestra a hospodyně, pro doplnění chybějícího moku. Nebylo to žádné mešní víno, ale normálně koupené v obchodě tenkrát u pana Kotouna. A problém na štandu byl vyřešen. Jednou mne pan farář požádal, jestli bych ho nedovezl do Českých Budějovic, kde měl svého bratra Stanislava. Stanislav chtěl pomoci dědovi ze sousedství. Jednalo se o dědu, který se po ztrátě manželky přestěhoval ke své dceři. Přestal chodit v důsledku otékání kolen. Jako dnes vidím, jak si pan farář s virgulí (obyčejný vrbový proutek) stoupl k posteli nemocného. Ihned po roztočení proutku hlásil: ,,Dědo, lehneš si sem!“ A určil mu místo k přestěhování postele. Po 14 dnech jsem se ptal, jak to s dědou dopadlo. Dopadlo to dobře, děda začal zase chodit. Při zpáteční cestě jsme se zastavili u malíře Chramosty. Když manželé Chramostovi navštívili Husinec, měla paní Chramostová problémy s angínou. I tento problém pan farář pomocí proutku vyřešil. Pan farář Petr Mikeš zemřel 9.10.1986 v Česticích po čtyřicetiletém působení na této farnosti. Čest jeho památce! Poznatky o panu faráři si vybavil Chochol Ladislav, Čestice PS: Pan farář Mikeš byl i velice dobrým přítelem pana faráře Jílka, který se narodil ve Výhni, též nedaleko Kaplice. 

 Veverka nenosí dobrůtky ČTENÍ si přinesla do budky.  Co možná (ne)víte o veverkách… Veverka obecná byla považována do 60. let minulého století za zvěř škodnou a byla lovena. V současnosti je veverka obecná zvláště chráněným živočichem v kategorii ohrožených druhů (Zákon 4. 114/1992 Sb., Vyhláška 395/1992 Sb). Přesto veverek ve volné přírodě neustále ubývá. Zbarvení veverek souvisí s místem jejich výskytu – v nižších polohách žijí spíše veverky se světlejším zbarvením. V zimě mají výrazné štětičky na ušních boltcích a huňatý ocas. Ocas jim slouží nejen k udržení rovnováhy při pohybu v korunách stromů, ale zároveň se jím přikrývají. Veverky rodí až třikrát do roka, mláďata jsou holá a slepá. Zhruba po dvou měsících jsou schopna samostatného života. Pokud naleznete mládě vypadlé z hnízda, můžete mu zachránit život. Stačí se obrátit na některou specializovanou záchrannou stanici – např. Pinky (www.veveratka.cz ), kde vám vždy ochotně poradí, případně zajistí odvoz ohroženého mláděte. Odchov mláďat v domácích podmínkách je nejen komplikovaný, ale také přímo zákonem zakázaný! Veverky si staví několik hnízd v dutinách kmenů nebo na silných větvích stromů. Tato hnízda střídají – v době péče o mláďata je matka pravidelně přenáší, aby je tak lépe ochránila před predátory. Největší nebezpečí na ně číhá v podobě kuny, kočky, výra, jestřába či krahujce. Hnízdo veverek má proto vždy dva otvory, pokud je veverka v ohrožení, použije druhý otvor jako únikový. Denně potřebuje asi 60 g potravy, což je zhruba pětina její hmotnosti. V zimě, zejména pokud je větší množství sněhu, se stává, že veverka nenajde všechny své skrýše, do kterých si připravila zásoby na zimu. V době březosti a péče o mláďata je shánění potravy pro veverku velmi vysilující, proto je dobré je přikrmovat v průběhu celého roku. Nezapomínejme ani na vodu. Ve volné přírodě se veverky dožívají zhruba pěti až sedmi let, mnoho z nich však končí svůj život předčasně, zejména pod koly aut. Každý z vás se může zapojit do mapování veverek – potřebné informace najdete na www.ornita.cz , zde můžete doplnit i svá pozorování těchto zajímavých tvorečků. U nás ve školní zahradě jsou veverky stálými obyvateli již mnoho let, ale také jsme zaznamenali jejich úbytek. Proto jsme jim v tomto školním roce vyrobili hnízdní budku a dvě krmítka. Za odměnu máme možnost pozorovat tyto malé šikuly při krmení - a že je na co se dívat! Zkusíte si pověsit krmítko i vy? Marie Linhartová 

 Ze slepice princeznou? To snad možné není! Zjistíš, že jo, když přečteš nový výtisk ČTENÍ.  Zakletá slepice (konec) Josef Křešnička „No tedy, Michale! Ty jsi chytřejší než ministr!“ zvolal král. „Teď mě napadá – což aby sis vzal princeznu za ženu přímo ty?“ „A kdo by byl dvorním dodavatelem hříbků? A navíc – já přece nejsem princ a po prázdninách musím do školy.“ „Hm, smůla,“ řekl Vachout Třetí a nařídil, aby přivedli z hladomorny prince. Ti mohli na Rozálii oči nechat. Líbila se jim a oni jí také. Vypadali všichni tři moc hezky a tak honem nevěděla, jak se rozhodnout. „Zkusíme ten Michalův nápad,“ řekl král. „Milí princové, vysypte na zem všechny svoje peníze.“ První princ se usmál, vytáhl ohromný měšec a vysypal před sebe spoustu zlaťáků. Ten druhý se zatvářil kysele, ale princezna se mu tak líbila, že i on po chvilce zaváhání vysypal svoje peníze. Zlaťáků bylo jenom pár a mezi nimi i stříbrňáky i nějaké měďáky. No a ten třetí ani žádný měšec neměl. Jenom obrátil kapsy, aby se dalo poznat, že je má prázdné. Z kapes se na královské dlaždice vysypalo pár drobečků chleba. „Toho chci!“ vykřikla Rozálie a rozběhla se k němu. Ten chudý princ rozevřel náruč, ale kdepak Rozálie! Nepadla mu do ní. Klekla si a prsty složenými do podoby slepičího zobáčku začala z podlahy sezobávat drobečky. Potom řekla: „Ty se mi líbíš a jsi dokonce i bohatý.“ Ten princ byl rád a tamti dva se s protaženými obličeji vytratili. Zbylo po nich jen zlaté, stříbrné a měděné smetí. „Tak to bychom měli,“ řekl král Vachout Třetí. „Teď se s Michalem odebereme do královské kuchyně zařídit svatební hostinu – a vy dva se tu ujměte vlády.“ Princ s princeznou Rozálií se tedy té vlády ujali. Cestou do kuchyně král řekl: „Poslyš, Michale, nezdá se ti, že má naše princezna tak trochu slepičí způsoby? Ne, že by mi to vadilo, ale přece jen je to divné.“ Tak Michalovi nezbývalo, než králi prozradit, jak to s Rozálií je, že je to zakletá slepice. „Teď jen, aby nám ji nikdo neodklel,“ staral se král, „byla by z toho celopohádková ostuda.“ „Musí jí být v zakletí dobře,“ řekl Michal, „ona má ráda lívance.“ „Lívance náš kuchař umí, to mě uklidňuje,“ řekl Vachout Třetí, „nařídím, aby jich dělali pro Rozálii každý den dvacet. A to je moje poslední královské nařízení. Dál budou vládnout mladí a já jsem od této chvíle obyčejným Vachoutem.“ „A já půjdu domů,“ rozhodl se Michal. „Někdy se zastav. Já budu teď na výměnku a budu mít dost času. Mohl bys mě někdy vzít s sebou na hříbky.“ „Já se někdy zastavím," slíbil Michal. Potom se vydal zkratkou přes jednero hor za dědou a za babičkou. Obyčejný Vachout mu mával. Když Michal přišel, babička právě volala: „Dědo, neviděl jsi Rozáru? Někam se ztratila!“ „Ale! To je mi dobrá zpráva!“ jásal děda. „To nemyslíš vážně,“ křičela babička. „Ztratí se slepice a ty z toho máš radost! Mám já to dědka!“ Ale děda se jen spokojeně usmíval a Michal, ten se usmíval také. Tiskařský šotek si zařádil v minulém Čtení. Vypadalo to, že paní Haně Trojanové přejeme k 750 letům místo k padesátinám a věk pana Josefa Ouředníka z Čestic jsme přiřkli panu Josefu Ouředníkovi z Radešova. Všem se touto cestou omlouváme. Redakce

 Brambor už má svoji hymnu – prý ji znají všude. Kdo ji složil a zhudebnil ČTENÍ pátrat bude.  Vážení čtenáři, zdravím vás z naší Základní školy a Mateřské školy Čestice a chtěla bych vás informovat o dění v posledních měsících. Ráda bych zde více zmínila naší regionální literární a výtvarnou soutěž O čestický brambor, jejíž slavnostní vyhodnocení již XX. ročníku se konalo ve čtvrtek 13. listopadu 2014. Letošního XX. ročníku se zúčastnilo 14 škol z Prachaticka, Strakonicka a Blatenska, přijeli zástupci základní školy z Vacova, Strakonic /Dukelská, Povážská/, Radomyšle, Katovic, Volenic, Cehnic a Čestic, Gymnázium Strakonice, ZUŠ Blatná, Dětský domov, ZŠ, ŠD a ŠJ Volyně, Kapřík Blatná a Domov Petra Mačkov. Literárních prací přišlo 69 a ve výtvarné oblasti jsme shlédli a ohodnotili 236 prací díky sponzorským příspěvkům firem a jednotlivců. Velice děkuji všem sponzorům a věřím, že nám zachovají přízeň (seznam uveden na jiném místě Čtení pro lidi). Slavnostního vyhodnocení soutěže se zúčastnili i vzácní hosté. Za Městys Čestice přijal pozvání pan starosta Milan Žejdl, za Kulturní spolek Čestice se zúčastnila Ing. Jana Vlažná, přivítali jsme i bývalé ředitelky naší školy paní Květoslavu Novákovou, paní Helenu Petrovou a paní Marii Radovou. Z odboru školství a cestovního ruchu Městského úřadu Strakonice jsme vítali Ing. Miluši Vackovou a paní Havlanovou. Na první ročníky zavzpomínala a vyprávěla o spolupráci s panem Josefem Křešničkou dlouholetá organizátorka soutěže a učitelka paní Mgr. Věra Rodová. Se svým příspěvkem vystoupil i Ing. Ivo Kraml za Sdružení pro obnovu Dobrše, který přečetl úryvek z knihy pohádek Josefa Křešničky Pohádky ze šumavského Podlesí. Všem přítomným zástupcům škol předal svoje sborníky Ing. Josef Kalbáč, a dokonce vybral píseň Kolíne, Kolíne, kterou si zazpívali všichni v sále. Nesmím zapomenout ani na našeho přítele z Maďarska pana Miloše Vnuka, jehož slova o vystoupení našeho pěveckého sboru v Maďarsku potěšila všechny přítomné. Nebyl by to Čestický brambor, kdybychom nepředstavili nějakého regionálního spisovatele či výtvarníka. Nemuseli jsme pátrat po celém okrese, ale v naší vísce žijí dva úžasní muži. Určitě všichni znáte Dušana Vávru, milovníka vojenské historie, letectví a pár let již také spisovatel literatury faktu. Představil nám svůj druhý díl knihy Muži na správné straně, jenž je složena z životopisných dat a vzpomínek na válečné veterány. Druhý, ne méně důležitý muž, který představil svoji knihu, byl sportovec, herec, divadelník a spisovatel Martin Levý, jenž se celý svůj život zabývá soutěží Formule 1 a sepsal Úplnou historii Formule 1, první část léta 1950-1969. Literární práce vyslechl ředitel ZŠ Dukelská Strakonice, Mgr. Václav Vlček, ředitel Dětského domova, ZŠ, ŠJ a ŠD Volyně PhDr. et Mgr. Jiří Pán a zástupkyně stejné školy Mgr. Anežka Hosnedlová. Všichni přítomní obdivovali dětské výtvarné práce a při autorském čtení dětských literárních prací všichni zaujatě poslouchali. V doprovodném programu se představily naše sbory pod vedením paní učitelky Mgr. Ireny Hartlové, country taneční vystoupení s dětmi nacvičila paní učitelka Mgr. Milena Maňhalová. Pořadem provázela paní učitelka Mgr. Anna Uhlířová a žáci z 9. ročníku Tereza Nikodémová a Petr Vastl. XX. ročník soutěže O čestický brambor byl zahájen svojí hymnou pod vedením pana Ing. Jana Vilánka v doprovodu jeho dětí (i půjčeného Honzíka Hartla) a v samotném závěru hymnou bylo ukončeno i slavnostní vyhodnocení celé soutěže v podání sborů naší školy pod vedením paní učitelky Mgr. Ireny Hartlové. Už nyní se těšíme na XXI. ročník soutěže, hlavně na literární i výtvarné práce s tématem Co nosím v hlavě? Martina Kalová   

 Když máš astma, zánět nervů, revma, v krku bolení nasaď apiterapii! To ti radí ve ČTENÍ.  Včelí produkty Petr Vlažný V tomto čísle ČTENÍ budeme pokračovat asi nejkontroverznějším „včelím produktem“, který včelař může od svých včel získávat – včelím jedem. Ano – i jed se dá od včel sbírat a používat k léčebným účelům. O metodách sběru se však zmiňovat nebudu, spíše o jedu (a žihadlu) obecně a samozřejmě doplním i co všechno můžete včelím jedem léčit. Včelař je více či méně podroben žihadlové terapii v průběhu celého roku. Stačí špatně nandaná kukla, rukavice či jiná část oděvu a v kombinaci s rozdrážděnými včelami se jedná o vpravdě nepříjemnou kombinaci. Alespoň je včelař tak nějak podvědomě připraven na to, že žihadlo dostane, což se ovšem nedá říct o nevčelaři. O to je to samozřejmě nepříjemnější. Ale ruku na srdce, vzpomenete si kolik jste v životě jako nevčelaři dostali žihadel? Mnoho jich nebylo, že? U mladých by i skoro bylo dobré vůbec zjistit, zda jsem na žihadlo alergický či ne a zařídit se podle toho (dovybavit lékárničku apod.). Co to tedy ten včelí jed vlastně je? Je to čirá bezbarvá tekutina s charakteristickou dráždivou aromatickou vůní a hořkokyselou chutí (nebojte, to jsem nezkoušel já, ale vyhrabal v literatuře). Vzniká v těle dělnic jako sekret jedové žlázy, která začíná produkovat jed ihned, jak se včela vylíhne. Žláza ústí do jedového váčku, v kterém se jed shromažďuje. K maximálnímu naplnění váčku dochází u včelí dělnice ve věku 2 až 3 týdnů a množství tekutého jedu, které je ve váčku nashromážděno činí v průměru 0,26 mg. Jedová žláza i jedový váček jsou součásti komplexu označovaného jako žihadlový aparát. Samotné žihadlo je mechanismus se 2 bodly opatřenými 7 – 12 vratizoubky, které zapříčiňují, že se žihadlo lehce zachytí v lidské kůži nebo jiném měkkém materiálu. Obě bodla se po vpichu do kůže střídavě pohybují a tak pronikají hlouběji do rány a dál do ní vstřikují jed. Samozřejmě asi víte, že včela si bodnutím v podstatě sama ukončila život. Pamatuji si, jak mi pan Přidal z univerzity v Brně říkal, že po vpichu a vytrhnutí části zadečku je na včele vidět jak je zmatená, že tohle tedy rozhodně nechtěla, ale bohužel už není cesty zpět. Asi ještě nejsem takový odborník, takže i když jsem žihadel dostal za život několik set, nikdy jsem u včel toto zděšení nezaznamenal. Můžete si také všimnout, že pokud žihadlo ihned nevytrhnete, pumpuje se jed z jedového váčku do rány cca ještě několik minut. A poslední věc – tušíte kolik byste museli dostat žihadel (tedy v případě, že nejste alergik), aby vám hrozilo riziko smrti? Záleží samozřejmě na mnoha faktorech – nejvíce asi na váze – tak vězte, že pro osobu vážící 60 kg existuje 50% riziko smrti při dostání 560 žihadel. Takže včel se skutečně bát nemusíte. Navíc se může reakce na další včelí bodnutí u zdravého člověka zmenšovat, protože tělo si vytváří protilátky, které zabrání dalším reakcí a to již po bodnutí 300 žihadly (ne však najednou). Takové případy nastávají například u včelařů, kteří pracují se včelami, aniž by u nich žihadla po určité době vyvolávala zarudnutí, otoky, svědění nebo jiné komplikace. K čemu je tedy vlastně včelí jed dobrý a zdraví prospěšný? K účinkům včelího jedu řadíme účinky baktericidní, hemolytické, hemorrhagické, místně znecitlivující, protizánětlivé a účinky snižující krevní tlak K nejčastějším formám aplikace včelího jedu patří: aplikace přirozeného žihadla, podkožní injekce, inhalace, tablety, elektroforéza nebo masti. U nás to byla například mast Virapin, která v 1 g obsahovala 0,15 mg včelího jedu, avšak dnes se už nevyrábí. Zde se podívejte na přehled zdravotních problémů, při kterých může být včelí jed prospěšný: revmatické onemocnění svalů, revmatické onemocnění kloubů, ischias, zánět kloubů, otoky při podvrtnutí kotníku bérce, zranění šlach, vysoký krevní tlak a choroby s ním spojené, krevní sraženiny, kornatění tepen, pokles hladiny cholesterolu v krvi, astma, bolesti v krku, záněty horních cest dýchacích, kožní onemocnění, špatně se hojící rány, epilepsie, psychické nemoci, záněty nervů, neuralgické bolesti, Gravesova (Basedova) choroba – choroba s hyperfunkcí štítné žlázy, zánět oční duhovky, rohovky a spojivky. V současnosti se zkoumají možné účinky včelího jedu při léčbě AIDS. (pokračování příště) 

 Těžší než kamení jsou chvíle bez ČTENÍ  Daleká cesta (část 2)  Každý jen pár brambor na loupačku a trošku něčeho, co jen vzdáleně připomínalo štědrovečerní salát. Nový rok 1944, který se před námi otevíral, nevěstil nic dobrého. Německá armáda už vedla jen obranné boje, což většina z nás jen uvítala. Na druhé straně horšící se hospodářská situace v Německu vedla k úsporným opatřením a pro nás to znamenalo radikální snížení denních dávek jídla. Začali jsme mít hlad. Každý potravinový balík z domova byl teď pravým dobrodiním. Navíc už bylo známo, že spojenecké letectvo zesílilo bombardování německých měst, což vyvolávalo další obavy, tentokrát o holý život. Z asi sto padesáti kilometrů vzdáleného Erfurtu jsme slýchali dunění a v noci tím směrem obloha planula rudou září. V Kasselu se sice občas ozvaly sirény, po nichž jsme se měli uchýlit do krytu, ale vždy se ukázalo, že jde o planý poplach. V automobilce se tak dál pracovalo horentním tempem, dokonce se zpřísnila kontrola a zavedly se normy. Závodní stráž werkschutz teď dostala k pistolím ještě pušky a byla velice bdělá. Rok čtyřicátý čtvrtý. Rok, ve kterém válka spěla ke svému vrcholu a kdy pomsta bohyně Nemesis začala na Německo dopadat stále neúprosněji a tvrději. Nebe nad Německem se zatmělo tisíci bombardéry, které přinášely zkázu, smrt a kouřící rozvaliny. Našemu městu se dosud vyhýbaly, ale to trvalo jen do léta. Byl pátek 7. července, když se v pravé poledne ozvaly sirény. Osazenstvo spěchalo do krytu včetně Lojzy, který mě přemlouval, abych šel také. Já jsem se rozhodl, že počkám, až bude jasné, že nejde zase o planý poplach. To rozhodnutí mi zachránilo život. Tentokrát nešlo o planý poplach. Jakmile začaly padat bomby, také já jsem se rozběhl do krytu. Jaké však bylo moje zděšení, když dveře do krytu byly zavřené a na dveřích nápis: Kryt je plně obsazen, další lidi nelze přijmout. Když ani po několika zaboucháních nikdo neotevřel, rozběhl jsem se nazdařbůh liduprázdnou ulicí. To už kolem mne za obrovských detonací padaly bomby, k zemi se řítily za ohromujícího rachotu celé bloky domů. Ve smrtelné úzkosti jsem vběhl do jednoho průjezdu. Tady jsem se ukryl a přitom se modlil, abych to peklo přežil a dům nedostal zásah. Tehdy jsem se už loučil se životem. Ohlušující výbuchy a rachot padajících domů se ozývaly v bezprostřední blízkosti a průjezd byl plný štiplavého kouře a prachu z padajícího zdiva. Celé to inferno trvalo nekonečnou hodinu, načež se rozhostilo mrazivé ticho. Vydal jsem se rozbořenými a liduprázdnými ulicemi k našim ubikacím, které jsem nalezl sice nepoškozené, ale zatím prázdné. Jak jsem se pak dozvěděl, kryt, do kterého jsem se dobýval, dostal plný zásah pětitunovou bombou a většina lidí tam zahynula. Lojza bohužel s nimi. Byl to pro mne šok a tehdy jsem se podruhé narodil. Prořídlé řady našeho mančaftu byly posíleny francouzskými zajatci, s nimiž jsme odstraňovali trosky a spolu s hasiči a vojáky vyprošťovali raněné a mrtvé. Naše automobilka dostala jen lehčí zásah, takže po nezbytné opravě se výroba znovu rozjela. Přehouply se druhé Vánoce a Nový rok a všude bylo vidět, že válka vstupuje do své poslední fáze. Do nového roku jsem vstupoval s nadějí, že pětačtyřicátý bude tím posledním rokem v mém nuceném pobytu v Německu. S přicházejícím jarem nastal všeobecný chaos. V dubnu už bylo slyšet kanonádu, jak se blížila fronta. Američané rychle postupovali a němečtí vojáci se houfně vzdávali. Totálně nasazení začali opouštět svá pracoviště. Také já jsem vzal do zaječích. Do tlumoku jsem dal bochník chleba a kus salámu a vydal se pěšky směrem na východ. Cestou jsem potkával německé kolony jdoucí opačným směrem. Všechny spěchaly do amerického zajetí. V noci jsem přespával v opuštěných staveních a ve stozích slámy. Asi po týdenním putování mě míjel americký konvoj. Jeden jeep zastavil a osádka mi nabídla místo. Neváhal jsem ani vteřinu a od tohoto okamžiku jsem se stal nedílnou součástí této americké kolony. Zajásal jsem, když jsem vyrozuměl, že Američané směřují do jihozápadních Čech. Při průchodu bavorsko – české Šumavy jsem byl svědkem posledních ozbrojených střetů s rozptýlenými zbytky německé armády. 7. května dopoledne jsem se ocitl s Američany na návsi   

 Žába leze do bezu, já tam za ní polezu. Až ji chytím, bude má, ČTENÍ totiž v tlapce má.  naší vesnice, kde nás čekalo bouřlivé uvítání. V zástupu byli i moji rodiče, kteří o mém příjezdu neměli přirozeně ani potuchy. Tím větší byla radost a dojetí z našeho setkání po více jak dvou letech. Tak skončila má daleká cesta, nejdelší, jakou jsem do té doby podnikl. Nedopadl jsem tak špatně a dodnes si říkám, že Štěstěna stála při mně. Jen jedna věc mi kalila radost. Že Lojza Staněk se nevrátil se mnou. Bylo na mně, abych tu smutnou zprávu oznámil jeho rodičům. Podle vyprávění Karla Rendla, totálně nasazeného v r. 1943 – 1945, napsal Jiří Kolář Masopust v MŠ Čestice 2015 Rok s rokem se sešel, čas masopustní nadešel. Také letos jsme se rozhodli, že uspořádáme masopustní průvod obcí. Již třetí ročník. A aby nás bylo pořádně slyšet, sezvali jsme rodiče, babičky, dědečky, muzikanty a všechny, kdo měl čas a chuť s námi jít na masopustní veselí. Za doprovodu muzikantů z místní SHŠ Radešov pánů Janů Hartlů, muzikanta ze sousedství F. Valenty a Honzy Vilánka s harmonikou jsme se vydali na obchůzku obcí. Děti byly vybaveny frkačkami, chřestidly a vozembouchy. Naše první zastávka byla v ZŠ. A to se děti ze školy divily, kdo že to k nim přišel v barevných čepicích a oni to byly samé kouzelné bytosti - šašci, princezny, myslivec s brokovnicí, vodníci, kouzelníci, králové, spiderman, čertík, rytíř, mušketýr, beruška, zajíc, motýlci, zámecká paní a dokonce i medvědář s medvědem. Po naší první písničce „Tydli, fidli, bumtarata, otevřete kmotře vrata“, už paní ředitelka otevírala dveře a zvala nás dál do respiria školy, které bylo plné dětí. Pak

následovaly další veselé masopustní písničky a pořekadla jako: „Chodí medvěd po vsi“, „Skákej medvěde, čert pro tě jede“, „Škaredej kominík“, „Tancovali dva malí“ „Abraka, dabraka, kouzelníci“ atd. Všechny děti si zatancovaly a byl čas jít zase o dům dál. 

 Trápí vás nespavost, chmury a bdění? Známe lék! Kupujte si naše ČTENÍ.  Venku jsme se posilnili koblihami od jedné „naší“ babičky paní Boudové a navštívili jsme též naše paní kuchařky v jídelně. Copak nám asi dnes dobrého uvaří? Cesta dále vedla přes parcely. Zastavili jsme se u Z. Zámečníka, ochutnali koblihy a zazpívali. A zase jako vloni, vyšla jedna hospodyně z protějšího domu a divila se, cože se to tu děje? A tak jsme postupně prošli celou vsí, zastavili se a zazpívali panu starostovi, rodině Jakešových, v místní prodejně Jednota a nezapomněli ani na „gumičkářky“ – a že jich tam bylo! I medvědí tanec si zatancovaly. A medvěd, kterého jeho medvědář už dávno pustil z řetězu, šel pěkně v houfu s námi. Cestou se k nám na chvíli připojili i děti s paní učitelkami ze Školky v přírodě a na vsi Sophinka s babičkou. Vyřádění, vyzpívaní, unavení a vymrzlí jsme se vrátili do školky na oběd. To jsme si to pěkně užili!!! Tak zase za rok na shledanou? Děkuji všem, kteří s námi šli na masopustní obchůzku obcí, kameramance Štěpánce Marouškové, medvědovi „Brodymu“, muzikantům, rodičům, babičkám a dědečkům. Ještě, že vás máme! A sladké dobroty, kterými jste nás obdarovali, mlsáme ještě dodnes. Za MŠ Čestice Bc. Švehlová Miloslava

 Sportovní soutěže V závěru loňského roku v listopadu a prosinci jsme se s úspěchem zúčastnili sportovních soutěží základních škol Strakonického okresu. 20. listopadu 2014 jsme se zúčastnili turnaje ve florbalu mladších žáků, kterého se zúčastnilo 12 základních škol, které byly rozděleny do 3 skupin. V naší skupině jsme dosáhli těchto výsledků: ZŠ Čestice - ZŠ Záboří 3:2, branky – 3x Martin Mls. ZŠ Čestice – ZŠ Povážská Strakonice 1:4, branka – Martin Mls ZŠ Čestice – ZŠ TGM Blatná 3:0, branky 2x Martin Mls, 1x Martin Dolíška Ve skupině jsme obsadili druhé místo a celkově 4-6 místo, což je pěkný úspěch při vědomí, že první tři místa obsadili Strakonické školy, mající v týmech spoustu hokejistů, hrajících za Strakonice nejvyšší žákovské ligy ČR.

Hráli jsme v sestavě zleva: Tomáš Růžička, Daniel Svoboda, David Oliva, Martin Mls, Lukas Krejčí, Jan Kvěch, Martin Dolíška, Milan Martan, Martin Krtek, Tomáš Mrázek.

   



 Ob měsíc na posilnění kupuji si nové ČTENÍ.  25. listopadu 2014 jsme se zúčastnili turnaje ve florbalu dívek, který se konal v tělocvičně základní školy Povážská a zúčastnilo se jej 10 družstev dívek ze základních škol Strakonického okresu. Turnaje dívek jsme se zúčastnili poprvé, a přestože jsme neměli tolik zkušeností jako naše soupeřky, dosáhli jsme dobrých výsledků. Naše děvčata patřila mezi nejbojovnější a získala u soupeřek velký respekt. Škoda, že se nám nepodařilo proměnit více šancí, které jsme měli, ve většině utkání jsme totiž soupeřky přehrávali. Hráli jsme v sestavě zleva: Jana Mrázková, Zuzka Zámečníková, učitel Roman Heimlich, Jana Magová, Tereza Nikodémová, Veronika Levá, Nikola Dvořáková, Lucie Němcová, Eliška Janusová, Anna Vlčková, Alice Pomahačová. Nakonec jsme obsadili pěkné osmé místo po výsledcích: ZŠ Čestice – ZŠ Poděbradova Strakonice 1:2, branka - Zuzka Zámečníková ZŠ Čestice – ZŠ Záboří 0:1 ZŠ Čestice – ZŠ Povážská Strakonice 0:1 ZŠ Čestice – ZŠ Cehnice 1:0, branka, Zuzka Zámečníková O 7. a 8. místo ZŠ Čestice – ZŠ TGM Blatná 1:1, nájezdy 0:1- branka Jana Magová 4. prosince 2014 jsme se zúčastnili turnaje ve florbalu starších žáků, hraného v házenkářské a basketbalové hale Starz. Turnaj hrálo 14 týmů základních škol rozdělených do dvou skupin. Naši chlapci hráli ve skupině 7 týmů s výsledky: ZŠ Čestice - ZŠ Poděbradova 0:1 ZŠ Čestice – ZŠ Sedlice 0:0 ZŠ Čestice – ZŠ Povážská 2:0, branky 2x Martin Mls ZŠ Čestice – Gymn.Vodňany 1:1, branka Martin Mls ZŠ Čestice – ZŠ Radomyšl 1:0, branka Petr Vastl ZŠ Čestice – ZŠ Cehnice 0:2 Ve skupině jsme tak obsadili 3. místo a celkově ze všech 14 týmů jsme byli na pěkném 6. místě!! a to znamenalo, že jsme byli nejlepší z mimostrakonických škol. V turnaji jsme nastupovali v sestavě, Vojtěch Bělohlav, Adam Novotný, Petr Vastl, Vojtěch Solus, Filip Kralovič, Martin Mls, Jakub Kříž, Jiří Humpolec, Jan Kvěch, Tomáš Mrázek, David Oliva. Desátého prosince 2014 jsme se zúčastnili okresního kola v halové kopané mladších žáků. Turnaj se hrál ve sportovních halách ve čtyřech skupinách o třech týmech. V naší skupině jsme nejprve prohráli s celkovým vítězem ZŠ Poděbradova 1:7 (branka M. Mls), ve druhém utkání jsme porazili ZŠ Bavorov 3:2 (branky 2x M. Mls a 1x T. Rezek) a postoupili do čtvrtfinále. V tom jsme smolně prohráli se ZŠ Radomyšl 2:3 (branky 2x M. Mls), když jsme ještě tři minuty před koncem vedli 2:1. V utkání o 7. a 8. místo jsme porazili ZŠ Volenice 1:0 (branka M. Dolíška) a skončili jsme na celkovém sedmém místě. Nastupovali jsme v sestavě Tomáš Mrázek, Tomáš Růžička, Martin Mls, David Oliva, Tomáš Rezek, Lukas Krejčí, Jan Kvěch, Martin Dolíška a Daniel Svoboda. 

 Vaši nudu v blaho změní jedině čestické ČTENÍ  Čestický brambor 2014 - vyhodnocení literární soutěže II. kategorie Poezie 1. místo Viktorie Tomášová, ZŠ Dukelská, Strakonice 2. místo David Vastl, ZŚ a MŠ Čestice 3. místo Speciální třída 6. D, ZŠ Dukelská, Strakonice Próza 1. místo 2. místo 3. místo -

Štěpánka Náhlíková, ZŠ a MŠ Čestice Martin Lukáš, ZŠ a MŠ Vacov Adam Mészaros, ZŠ a MŠ Vacov Gabriela Knetlová, ZŠ Dukelská, Strakonice Zdeněk Peleška, ZŠ a MŠ Čestice Nela Caisová, ZŠ a MŠ Vacov Bára Vránová, ZŠ Povážská, Strakonice Lukáš Chrstoš, ZŠ a MŠ Vacov

III. kategorie Poezie 1. místo Diana Koubková, ZŠ a MŠ Radomyšl Veronika Levá, ZŠ a MŠ Čestice 2. místo Alice Pomahačová, ZŠ a MŠ Čestice Filip Regal, ZŠ a MŠ Katovice Stanislava Košáková, ZŠ Dukelská, Strakonice 3. místo Aneta Verbná, ZŠ a MŠ Volenice Lada Šperlová, ZŠ a MŠ Vacov Martin Kaskoun, ZŠ a MŠ Vacov Próza 1. místo 2. místo -

3. místo -

Sabina Gebalová, ZŠ a MŠ Radomyšl Eliška Marie Valentová, Gymnázium Strakonice Tereza Hřídelová, Gymnázium Strakonice Vojtěch Kopecký, ZŠ a MŠ Katovice Stanislava Košáková, ZŠ Dukelská, Strakonice Markéta Lexová, ZŠ Dukelská, Strakonice Jindřich Lukáš, ZŠ a MŠ Vacov Jiří Přibil, ZŠ Dukelská, Strakonice Veronika Levá, ZŠ a MŠ Čestice Kristýna Červená, ZŠ a MŠ Čestice Anna Nesvedová, Gymnázium Strakonice

 7.3. Včelařský ples – 20,00 - hraje Malá muzika 8.3. Dětský maškarní karneval od 14,00 hodin 14.3. TOUR 2015 “Neseďte doma za kamny” - koncert kapel Tlustá Berta,Totální nasazení a Narttu na sále v Česticích od 21.00 hodin. 3.4. Velikonoce na Podlesí – sál LD 4.4. Velikonoční Labyrint sál Čestice - předprodej vstupenek v restauraci,

 V Mořském světě toho byla velká spousta k vidění. Řekli jsme si, že musíme o tom napsat do ČTENÍ.  Ledová Praha Pátek V termínu 30.1. – 1.2. jsme se jako každý rok vypravili se Střelkou na akci Ledová Praha. Sešli jsme se v 10.30 u Lidového domu a autobusem vyrazili do Strakonic. Tam jsme přestoupili na linku směr Praha a cesta probíhala bez problémů. Po příjezdu Na Knížecí jsme si rozdali lístky na metro a vyrazili jsme do školy. Ubytovali jsme se v tělocvičně gymnázia v centru Prahy, posvačili a potom se vydali do města. První navštívené muzeum bylo Náprstkovo. V muzeu nás zaujaly dřevěné masky, vypreparované lidské lebky, starodávné brnění a zbraně. Nejzajímavější byla rakev v podobě luxusního auta nebo televizor s pořady o vaření. Další naše zastávka byla v zrcadlovém labyrintu a kaleidoskopickém kině. V labyrintu jsme s rukavicemi procházeli mezi zrcadly a hledali cestu ven. Čekali jsme to delší, ale pobavili jsme se. Třeba Filip si spletl zrcadlo s opravdovým Tomášem a málem mu vypíchl oko. V kaleidoskopickém kině promítali krátký film do zrcadel v kruhu. Potom jsme nemohli vynechat návštěvu McDonaldu, kde si někteří koupili výtečný hamburger. Ve škole si kluci začali hrát jako malí a holky vyráběli videa a zápis. Eliška Janusová Sobota V sobotu jsme vstávali v 8:30, po snídani jsme vyrazili do města. Hned od rána jsme hráli hru Mafiáni a jako první jsme zavítali do Mořského světa, který byl v nabídce letos nově. Ještě než jsme vkročili dovnitř, dozvěděli jsme se na plakátech spoustu informací. Jedná se o jediný mořský svět v České republice, nachází se tam až 350 druhů ryb a nejdražší žralok stál 150 tisíc korun. Po přečtení těchto informací jsme se těšili ještě víc. Uvnitř to bylo moc hezké, největší ryby byli žraloci, ale k vidění byli i hvězdice, humři, klauni z Nema, želvy i piraně. Procházeli jsme korálovou jeskyní a v patře se promítal film o chytání mořských ryb. K vidění toho bylo opravdu dost, a tak jsme po skončení prohlídky zamířili rovnou na oběd do České kuchyně. Kdo měl od rodičů povolený rozchod, mohl hned vyrazit do města. Kdo neměl rozchod, šel si s vedoucími projít Václavské náměstí a pak do cukrárny. Když jsme se sešli, prošli jsme uličkou až na Staroměstské náměstí, kde už je to kousíček od muzea čokolády, které bylo cítit už na dálku. Vedle muzea čokolády bylo muzeum mučících nástrojů, které dobrovolníci mohli také navštívit. Bylo tam několik mučících nástrojů, včetně voskových figurín, například upálená čarodějnice nebo poprava mečem. V muzeu čokolády jsme byli loni, ale výrobu bonbonu jsme si ujít nenechali. Velký kus karamelu nejdřív obarvili na barvy, jaké potřebovali, a pak začali zpracovávat, ve výsledku udělali malé cucací bonbony s obrázkem malin. Všichni jsme dostali ochutnávku a mohli jsme spokojeně odejít. Protože nás večer čekal benefiční koncert, vyrazili jsme do školy, tam nám zbylo trochu času na hraní vybíjené a potom už jsme se navečeřeli a převlékali na koncert. Benefiční koncert se konal v kongresovém centru, kam jsme přišli právě když otevírali, takže jsme si mohli vybrat dobrá místa na balkoně. Benefiční koncert se nesl v duchu 25. výročí Pionýra. Viděli jsme taneční vystoupení moderních tanců, latinskoamerických i folklorních tanců. 

 Chovejte se, děti, tiše. David do ČTENÍ teď píše.  V půlce nás překvapilo vystoupení Olgy Lounové, která nám zazpívala asi 3 písničky a na tu poslední mohli někteří jít i za ní na podium. Na závěr večera vystoupila skupina ABBA, samozřejmě to byl revival, ale dokázali rozhýbat celý sál. Všichni tancovali pod podiem i na podiu. Potom jsme si zašli pro podpisy a někteří se se skupinou i vyfotili. Po náročném dnu jsme na rozdíl od předchozího večera usnuli brzo. David Oliva Neděle V neděli jsme vstali v 8 hodin, nasnídali jsme se a zabalili si věci. Tradičně jsme měli namířeno do Národního muzea, kde je každý rok nová výstava. O to větším překvapením pro nás bylo, když jsme zjistili, že mají zavřeno. Mezitím nás dohonil kamarád Daniel, který s námi jezdí na tábory a bydlí v Praze. Po chvíli přemýšlení jsme se rozhodli navštívit České muzeum hudby. V muzeu jsme viděli spoustu nástrojů na hraní starých několik let. Každá místnost byla věnována jinému hudebnímu nástroji i s ukázkami skladeb, které jsme si mohli poslechnout ve sluchátkách. Na konci muzea bylo piáno, na které jsme mohli hrát, tak nám Zuzka zahrála několik hezkých písniček. Jelikož muzeum bylo celkem velké, jeli jsme potom rovnou na oběd do České kuchyně. Po obědě nám zbývalo trochu času na vybíjenou v tělocvičně. Pak nás čekal jen odjezd na nádraží a cesta domu. Ve Strakonicích si nás už vyzvedli rodiče a letošní Ledová Praha skončila. Tomáš Růžička podle zápisů dětí upravila Daniela Kačmárová   Do knihy života desítky mrtvých Přiznávám: trochu neobvyklý název článku. Přesto i já začnu trochu jinak: „Všechno má svou chvíli a každá věc pod sluncem má svůj čas: čas rodit a čas umírat, čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas tančit, čas objímat a čas odříkat se objímání, čas hledat a čas ztrácet, čas mlčet a čas hovořit. Kazatel Naprosto výjimečný životní zážitek mě potkal v kapli Vzkříšení ve Vratislavicích nad Nisou. Moje klientka Eva tam byla pozvána a řekla mi, abych ji doprovodil. Rád. O jejího manžela Pavla, který v loňském říjnu zemřel na závažnou nemoc, jsem s ostatními asistenty pečoval až do konce jeho života. A kromě našich Harcovských, i terapeuti hospicové péče Svaté Zdislavy. Pozvánka pro pozůstalé na vzpomínkové setkání na památku zesnulých, o které jsme pečovali až do konce jejich života. Jména všech zesnulých za polední rok (od 13.9.2013 do 23.10.2014) byla přečtena a zapsána do památeční knihy života. Na památku bylo možné zapálit svíčku. O všechny zesnulé kromě rodinných příslušníků a „nás blízkých“ pečoval Hospic Sv. Zdislavy, který rovněž celé setkání organizoval. Liberecký soubor Generace Hospel Chor celý program doprovázel nádhernými písněmi. Pracovníci týmu hospicové péče byli připraveni na osobní setkání, bylo možno se setkat se zdravotníky a pečovateli, kteří námi byli přijati do rodin na péči o blízkého. Ti pro nás a všechny účastníky připravili na závěr bohaté domácí pohoštění. Opravdu silný emociální zážitek, na který se nezapomíná. Jenže to není závěr mého článku. Mohl bych navázat na sérii mých příspěvků „Osudy němčických exklientů“. Píši dále proto, že příběh úzce souvisí se setkáním ve Vratislavické kapli Vzkříšení. Oslovila mě Bára K. (za svobodna P.). V roce 2000 se z drogové závislosti léčila v Němčické terapeutické komunitě, avšak nevydržela a předčasně odešla. Rovněž i pokusy o léčbu v psychiatrické léčebně Červený dvůr nebyly příliš úspěšné. Bára se snažila vést trochu svéráznější, alternativnější způsob života na malé vesnické usedlosti na Táborsku, drogy však „vyměnila“ za jiný závislostní démon, alkohol.

 Výjimečný zážitek mě potkal v kapli Vzkříšení. Podělím se o něj s vámi, napíšu ho do ČTENÍ.  To jí vydrželo až do roku 2007, od té doby, za posledních 7 let neměla ani kapku, nemá ani chutě. A to pracuje na částečný úvazek v kavárně jabloneckého Fokusu, kde denně je s alkoholem v bezprostředním styku. Před léty potkala svého partnera. Měl tři dospělé děti a Bára, i když vlastní děti se svým partnerem neměla, je přijala za vlastní. Se svým partnerem měla zálibu putovat po českých a slovenských horách, zejména po Jizerských horách, Krkonoších a Tatrách, to byl jejich životní styl, který je naplňoval. Zálibu v horách našla Bára již před čtrnácti lety, když se mnou a s klienty absolvovala pěší přechod po hřebenech Nízkých Tater. Zákeřná nemoc se do vztahu s jejím partnerem vplížila nenápadně, ale byla neúprosná. Odmítli to přijmout, stále věřili. Měli svatbu, po sedmi dnech manželství se Bára stala vdovou. Bojuje ale, zvládá svůj život, osud, ale i svou abstinenci. V závěru života byl její partner rovněž v péči Sv. Zdislavy do listopadu loňského roku, kdy zemřel. Proto jsem se s Bárou v kapli Vzkříšení poznal. Zvláštní osudové setkání. Miroslav Zachariáš Sponzoři 2014 Městys Čestice Alva Strakonice, sídlo Čestice AUBÖCK s.r.o. Kyjov NoVy Vacov, spol. s r. o. ABC Učebnice Prachatice Kulíř D+M s.r.o., Nihošovice Tomáš Pála Strakonice K-Foto Strakonice JIMI Nihošovice Voda – Topení Miroslav Roučka Dřešín Elektrostav Strakonice Řeznictví a uzenářství Jiří Švehla Petr Kozjura Hoslovice Zemědělské zásobování a nákup Strakonice

Kulturní spolek Čestice Agročes, s. r. o. Čestice Volyňka bufet Volyně Lamivex, s. r. o. Strakonice Josef Smola Dřešín Josef Novák, stavební firma Čestice Chana-DW s.r.o, Červený Kostelec Penta CZ., s. r. o. Strakonice Bohemia Chips s. r. o. Choustník Josef Tesárek Eletroopravna Náhoří s. r. o., Hoslovice Jitka Němcová Radešov Technické služby s.r.o., Strakonice

Děkuji všem sponzorům za finanční či materiální podporu aktivit Základní školy a Mateřské školy Čestice. Martina Kalová 

Vážení čtenáři, zákon o ochraně osobních údajů nám zakazuje zveřejňovat jména, věk i bydliště jubilantů. Omlouváme se, ale nadále již nemůžeme jmenovitě blahopřát našim občanům, kteří se dožívají významného životního jubilea, abychom neporušili literu zákona. Pouze na písemné přání jubilanta nebo rodiny toto můžeme zveřejnit. Přejeme tedy všem obecně mnoho štěstí, zdraví a osobní spokojenosti do dalších let. Jana Vlažná

 Každý nový výtisk ČTENÍ užívám na uklidnění.  Proč nemají čestičtí občané židovské předky. V březnu si připomeneme smutné výročí popravy čestlického faráře Josefa Jílka. O statečném knězi Jílkovi už bylo hodně napsáno, i dokumentární byl natočen film. Jeho život a dílo jsou zdokumentované a známé široké veřejnosti. Ale před několika lety se ke mně dostala náhodou drobná informace o krátkém působení pátera Jílka na čestické farnosti. Potkal jsem, po dlouhých letech a zcela náhodou jednoho bývalého čestického občana a dali jsme řeč o věcech současných i dávných. A tu mi můj společník začal vyprávět o své neúspěšné anabázi po archívech a matrikách. Zkusil totiž sestavit rodokmen svého rodu. Hned na úrovni dědečků a pradědečků však jeho bádání skončilo. Nebylo možné najít žádné navazující informace. Všechno zmizelo, jakoby žádní předci nikdy nebyli. Svěřil se své mamince, která si vzpomněla, jak k tomu došlo. Vzpomínala, jak za války, jako školačka viděla bloudit po Česticích černý automobil a jeho posádka se vyptávala hrajících si dětí na cestu k faře, ze které o chvilku později odvezli pana faráře. A také vzpomínala, jaký to byl šok pro její rodiče. Teprve později se dozvěděla co rodiče tak rozrušilo a připravilo jim na dlouhou dobu bezesné noci. V době okupace platili v tehdejším protektorátu tzv. Norimberské zákony, které připravily půdu oficiálnímu provádění protižidovské politiky. A jejich rodina měla někde v minulosti židovského předka. To mohla být likvidační záležitost, židé v té době byli deportováni do Terezína a odtud posíláni do vyhlazovacích táborů ke „konečnému řešení“. A farář Jílek rizikového předka z matriky odstranil. Rodiče však dlouho žili ve strachu, aby to neprasklo, aby farář Jílek tuhle skutečnost při výslechu neprozradil. Jílek ale mlčel, své farníky neprozradil. A kdyby jeden z bývalých čestických občanů nechtěl poznat historii svého rodu a jedna skoro devadesátiletá paní si nevzpomněla na zážitek z dětství, vzal by si tuhle informaci Josef Jílek sebou do hrobu. Na to, že Jílkovo působení v Česticích trvalo sotva dva týdny, toho stihl dost. Věděl, že jeho odbojová skupina je zatýkána a je jen otázkou času, kdy si přijedou pro něho. Přesto nelenil a prohlédl matriky na své nové farnosti a zabránil případnému zjištění židovského původu čestických občanů. Zcela určitě jednoho rodu. Vyhledat v matrice židy bylo velmi snadné, aby se nepletli s řádnými křesťany, byli židé zapisování na konci matriční knihy, kdo chtěl, nemusel příliš hledat. Dnes jsou staré matriční knihy digitalizovány a můžeme si je prohlédnout na webových stránkách třeboňského archívu. Jsou tam uvedeni jenom tři údaje z období někdy mezi roky 1840-1850. Na to, že v Česticích byla sice malá, ale stálá židovská komunita je to dost málo. Snad proto nemáme v Česticích žádné židovské předky. František Havlíček    Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr Dvě pověsti k původu rodu Koců Na potoce pod Přečínem postavili páni mlýn. Na mlýně usadil vacovský pán, kterému Přečín patřil, mlynáře, staršího již člověka, který byl dobrým řemeslníkem a mlynářskému řemeslu rozuměl. Nikoho nešidil a tak k němu jezdili s obilím na mletí z blízkých vesnic. Lidé rádi poslouchali jeho vyprávění o rytíři, se kterým jezdil po světě. Z těchto dob měl mlynář levou ruku pochroumanou a tak se mu říkalo „krchnička“. Mlynář rád střílel lukem a šípem trefoval zvěř. Když měl málo na mletí, toulal se po lesích v okolí mlýna. Jednou šel od potoka za srnou, která napadala na přední běhy. Těžce utíkala k blízkému vrchu, aby se v lese ochránila. Když se mlynář přiblížil, spatřil, že na hřbetě srny je zakousnutá divoká kočka, větší než rys. Mlynář srnu dostal, ale divoká kočka seskočila ze hřebu srny a utekla do lesního houští.

 Mladý mlynář Koc, ten měl štěstí moc. ČTENÍ králi ukázal, ten mu za něj léno dal.  Mlynář šel druhý den znovu do těch míst. Lehnul si na mez a přemýšlel. Pod ním se zelenalo loží, kterému lidí říkali v Dobři. Na pokraji stál mohutný buk a tam mlynář zpozoroval kočku na vršku stromu. Mlynář kočku pozoroval a pod bukem spatřil ležícího muže. Spal, vedle něho toulec se šípy a meč byl opřený o strom. Opodál se pásl pěkně vystrojený kůň, černý jako havran. Mlynář se pomalu a tiše spouštěl z meze, kdy kočka se chystala skočit na spícího muže. Mlynář kočku zabil již ve skoku a spadla vedle spícího člověka. Ten vyskočil, popadl meč a hnal se na mlynáře. Mlynář vysvětlil, co se přihodilo. Ležící mrtvá kočka byla důkazem, že mlynář zachránil rytíři život. Nebyl to obyčejný rytíř. Byl to český král Karel IV. Tehdy se stavěl hrad Kašperk a král si v dlouhé chvíli vyjel na lov. Zabloudil, usnul a málem jej kočka zadávila. To bylo roku 1356. Král se mlynáři odměnil tím, že mu udělil predikát „Kočka z Dobrši“, po německy Katz. Aby se mlynáři páni nesmáli, místo jména Kočka používal jméno Kotz. Od krále dostal všechny vrchy nad Dřešínem. V Dobrši si již rytíř Koc postavil velký hrad. Po dlouhá léta žil v této krajině na svých statcích rod Koců z Dobrše. Král Karel IV. mimo obdarování mlynáře celým okolím, dal mu také jako znamení jeho rodu mlýnské kolo užívat. Statečný mlynář Pověst podle Josefa Pavla v „Pověstech českých hradů a zámků“. Na jih od dobršského hradu vystupuje vrch Poledník, porostlý mladým lesem. Přejdemeli jej, ocitneme se v malebné úžlabině, jejímž středem protéká potok… O něco dále k západu rozlévá se mezi stráněmi rybníček, pod nímž vesele klape horský mlýn. Mlýn zde byl již od nepaměti. V té době, kdy vládl v Čechách kníže Oldřich, bydlel tu mlýnský chasník Koc. Když měl po práci, vyšel si nebojácně do okolních lesů, hemžící se tehdy dravou zvěří, ozbrojen krátkým a pevným oštěpem. Potkal-li medvěda, který se mu včas nevyhnul z cesty, pustil se sním hned nebojácně v zápas. Stalo se jednou, že kníže Oldřich, když uslyšel o bohatství zvěře v tomto odlehlém kraji, zavítal sem s družinou na lov. Odloučil se od své družiny sám s pážetem, mladým a nezkušeným, vjel do rokliny pod vrchem Poledníkem. Pojednou, aniž se toho nadál, vyřítil se na něho z houštiny divoký kanec. Neměl ani kdy napnout kuši, ani se chopit kopí. Ve chvíli, kdy se kanec sehnul, chtěl rozpárati břicho vzpírajícímu se koni, přiskočil z lesa statný chasník a svým kopím proklál zuřivé zvíře. Kníže seskočil s koně a poklepal mladíka na rameně. „Díky tobě, zachránil jsi mi koně a ochránil i mne od neštěstí. Kdo jsi, abych věděl, komu mám býti vděčen?“ „Jsem mlynářský chasník Koc“, řekl mladík skromně. „Tady nedaleko odtud sloužím ve mlýně“. „Nuže, nebudeš již odedneška sloužiti, leda svému knížeti a pánu“, pravil kníže. „Krajinu tuto ti odevzdávám k užívání. A na památku statečnosti své mějž i svůj erb a v erbu mlýnské kolo!“ Koc na druhé straně Poledníku si postavil hrad a stal se tak zakladatelem rodu Koců z Dobrše.   Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce březen - duben 2015 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846