Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná správa (Administration publique)
SROVNÁNÍ TRHU PRÁCE V ČR A VE FRANCII Comparison of labour market in CR and France Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Ing. Tomáš Paleta
Bc. Jana Janičkovičová
Brno, 2012 Masarykova univerzita
Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2011/2012
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:
JANIČKOVIČOVÁ Jana
Obor:
Administration publique (Veřejná správa)
Název tématu:
SROVNÁNÍM TRHU PRÁCE V ČR A VE FRANCII Comparison of labour market in CR and France
Zásady pro vypracování Cíl práce: Srovnání základních charakteristik trhu práce v ČR a ve Francii, identifikace shodných a rozdílných atributů a hodnocení. Postup práce a použité metody: 1, Charakteristika trhu práce v ČR 2, Charakteristika trhu práce ve Francii 3, Rozdíly a shody na trzích práce v ČR a Francii 4, Hodnocení
Rozsah grafických prací:
dle pokynů vedoucího práce
Rozsah práce bez příloh:
60 – 80 stran
Seznam odborné literatury: Český trh práce a Evropská strategie zaměstnanosti. Edited by Jiří Winkler - Martin Žižlavský. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2004. 241 s. ISBN 80-210-3565-X.
Vedoucí diplomové práce:
Ing. Tomáš Paleta
Datum zadání diplomové práce:
4. 3. 2011
Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
…………………………………… vedoucí katedry
V Brně 4. 3. 2011
………………………………………… děkan
J m éno a pří j m e ní aut ora:
Jana Janičkovičová
Náz ev di pl om ové práce:
Srovnání trhu práce v ČR a ve Francii
Náz ev prác e v an gl i čt i ně:
Comparison of labour market in CR and France
Kat edra:
veřejné ekonomie
Vedoucí di pl om ové práce:
Ing. Tomáš Paleta
R ok obhaj ob y:
2012
Anotace Předmětem diplomové práce „Srovnání trhu práce v ČR a Francie“ je porovnání základních charakteristik trhu práce v ČR a ve Francii, identifikace shodných a rozdílných atributů a hodnocení. Samostatné kapitoly jsou věnovány jednotlivým zemím a jejich politikám zaměstnanosti a jejímu institucionálnímu zabezpečení. Na závěr každé kapitoly je uvedena komparace zjištěných atributů.
Annotation The goal of the thesis „Comparison of labour market in CR and France“ is to compare the basic characteristics of labour market in CR and France, and identification of identical or different attributes and their evaluation. Separate chapters are devoted to individual countries and their employment policies and its institutional system. At the end of each chapter there is presentation of identified attributes´comparison.
Klíčová slova trh práce, politika zaměstnanosti, Francie, Česká republika
Keywords labour market, labour market policy, France, Czech republic
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Srovnání trhu práce v ČR a ve Francii vypracovala samostatně pod vedením Ing. Tomáše Palety a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 23. dubna 2012 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Tomáši Paletovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala Ing. Vladaně Piskořové za poskytnuté konzultace a informace, které pomohly tvořit tuto diplomovou práci.
OBSAH ÚVOD .....................................................................................................................................................8 1 INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE A FRANCII ...................................................................................................................9 1.1 INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE................9 1.1.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí ...............................................................................9 1.1.2 Úřady práce ..................................................................................................................11 1.1.3 Reforma sítě úřadů práce a vznik Úřadu práce České republiky..................................12 1.2 INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI VE FRANCII ............................16 1.2.1 Ministerstvo práce, zaměstnanosti a zdraví ..................................................................16 1.2.2 Veřejná služba zaměstnanosti .......................................................................................17 1.2.3 Vznik a činnost Centra pro zaměstnanost .....................................................................19 1.2.4 Dům zaměstnanosti .......................................................................................................22 1.3 KOMPARACE INSTITUCIONÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ VE FRANCII A ČR ....................................25 2
POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI ...............................................................................................27 CHARAKTERISTIKA, VYMEZENÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI A JEJÍ VZTAH K DALŠÍM VEŘEJNÝM POLITIKÁM .......................................................................................................................27 2.2 VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA NÁSTROJŮ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI ..............................30 2.3 AKTIVNÍ A PASIVNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI ....................................................................30 2.1
2.3.1 Pasivní politika zaměstnanosti ......................................................................................31 2.3.2 Aktivní politika zaměstnanosti.......................................................................................31 2.4 EVROPSKÁ UNIE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI .....................................................................33 2.5 AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA A EVROPSKÁ STRATEGIE ZAMĚSTNANOSTI ...........................34 2.5.1 Lisabonská strategie......................................................................................................36 3
ČESKÁ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI .................................................................................38 OBDOBÍ PO ROCE 1989 ..........................................................................................................38 ČESKÁ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI A VSTUP DO EVROPSKÉ UNIE/ČR A EVROPSKÁ STRATEGIE ZAMĚSTNANOSTI .............................................................................................................39 3.2.1 Integrační proces a česká politika zaměstnanosti .........................................................41 3.2.2 Národní akční plán zaměstnanosti (NAPZ) ...................................................................43 3.3 POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI ČR JAKO ČLENA EU ..................................................................44 3.4 ČESKÁ STRATEGIE ZAMĚSTNANOSTI .....................................................................................47 3.4.1 Specifika české politiky zaměstnanosti ..........................................................................48 3.4.2 Pasivní politika zaměstnanosti v ČR .............................................................................48 3.4.3 Aktivní politika zaměstnanosti v ČR ..............................................................................49 3.1 3.2
4
FRANCOUZSKÁ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI................................................................54 4.1 FRANCIE A EVROPSKÁ STRATEGIE ZAMĚSTNANOSTI ............................................................57 4.2 FRANCOUZSKÁ STRATEGIE ZAMĚSTNANOSTI .......................................................................58 4.3 SPECIFIKA FRANCOUZSKÉ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI .........................................................63 4.3.1 Pasivní politika zaměstnanosti ve Francii ....................................................................63 4.3.2 Aktivní politika zaměstnanosti ve Francii .....................................................................64 4.4 KOMPARACE POLITIK ZAMĚSTNANOSTI FRANCIE A ČR .......................................................67
ZÁVĚR.................................................................................................................................................73 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................................................................................75 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ......................................................................................................83 SEZNAM ZKRATEK .........................................................................................................................84
ÚVOD Tržní ekonomika pracuje na bázi fungujících vzájemně propojených trzích zboží, služeb a také výrobních faktorů, jedním z nich je právě trh práce, na kterém se kupuje a prodává práce, jejíž cenou je mzda. Funkcí trhu práce je zabezpečit pracovníky odpovídajícími prostředky (především pracovními příjmy) a ekonomiku potřebnými pracovními silami, čímž umožňuje pracovní proces a produkci statků. Jako na jiných trzích je i na tomto strana nabídky a poptávky, a nezaměstnanost je jevem jejich nerovnováhy. Nezaměstnanost není jevem, který by ovlivňoval pouze ekonomiku země, ale zasahuje do celé společnosti svými sociálními dopady. Stát se snaží o zabezpečení efektivního národní hospodářství a uspokojivé sociální situace, země se k dosažení tohoto cíle snaží využívat aktivní politiky zaměstnanosti. Ve své práci se zaměřím na konkrétní země a to Francii a Českou republiku. Dvě na první pohled rozdílné země mohou najít společné prvky a také inspiraci v rozdílnostech. Výběr těchto zemí není náhodný, ČR je mou rodnou zemí a Francie, která je spojena s mými předešlým i současným studiem a co je relevantní pro tuto diplomovou práci, je, že v obou zemích jsem byla součástí trhu práce na straně nabídky. Hlavním cílem této diplomové práce je komparace zaměřená na národní politiky zaměstnanosti a jejich podobenství. Postupně se k němu budu dopracovávat pomocí dílčích cílů, které budou tvořit kapitoly této diplomové práce. Při uvážení hlavního cíle se budu v první kapitole zaobírat srovnáním Francie a ČR z pohledu institucionálního zabezpečení politiky zaměstnanosti za účelem porovnání nastavení a fungování systémů veřejných služeb. Blíže se budu zabývat transformací institucí do dnešní podoby, tak abych mohla porovnat dopady reforem na jednotlivé systémy. Obsahem kapitoly je hledat odpověď na to, kdo připravuje národní strategii politiky a kdo ji poté vykonává a na vztahy mezi jednotlivými aktéry v daných zemích. Pro naplnění hlavního cíle diplomové práce se budu zabývat samotnými národními politikami zaměstnanosti a jejímu vztahu k národnímu hospodářství. Záměrem je srovnání výdajů na politiku zaměstnanosti a její jednotlivé nástroje ve Francii a ČR. 8
S ohledem na hlavní cíl se budu také věnovat se evropskému rozměru politiky zaměstnanosti a poukázat na dopady členství obou zemí v Evropské unii na jejich veřejné politiky v oblasti zaměstnanosti. Zjištěné poznatky by mne měly dovést k možnosti srovnání přístupu zemí k plnění úkolu a výsledků snažení.
1 INSTITUCIONÁLNÍ
ZABEZPEČENÍ
POLITIKY
ZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE A FRANCII První kapitola diplomové práce se zabývá institucionálním zabezpečením politiky zaměstnanosti ve Francii a ČR. Účelem této části je uvedení do problematiky politiky zaměstnanosti a jejich zprostředkovatelů. V první části bude pozornost věnována vzniku a vývoji jednotlivých institucí, které se politice zaměstnanosti věnují. Další část se blíže zaobírá reformami a jejich dopadem na fungování systému zabezpečení politiky zaměstnanosti a také jednotlivých institucí. Závěr kapitoly je věnován komparaci českého a francouzského institucionálního systému, který zabezpečuje politiku zaměstnanosti v daných zemích. Nastavení systémů je nedílnou částí národní politiky zaměstnanosti, jejíž srovnání je hlavním cílem této diplomové práce.
1.1 Institucionální zabezpečení politiky zaměstnanosti v České republice Základní legislativní rámec týkající se zaměstnanosti a záležitostí s ní spojených tvoří dva zákony, a to zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti (novelizován v roce 2012) a zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti (novelizován v roce 2004). Druhý jmenovaný představuje orgány státní správy, které zabezpečují státní politiku zaměstnanosti v České republice, orgány státní správy jsou dle zákona Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky.
1.1.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) je jedním z ústředních orgánů státní správy České republiky pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, 9
kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky.1 MPSV je přímo podřízena síť Veřejných služeb zaměstnanosti (tedy úřady práce), s jejíž pomocí implementuje své návrhy aktivní politiky zaměstnanosti. Vymezení působnosti a vývoj podoby MPSV ovlivnily historické události, poválečné zřízení, první a druhé federální dělení a naposledy definitivní rozpad Československa v roce 1993. Nynějšímu MPSV předcházelo Ministerstvo ochrany práce a sociální péče, jež bylo zřízeno Ústavním dekretem presidenta republiky v roce 1945, které bylo v roce 1951 přejmenováno na Ministerstvo pracovních sil, a které bylo následně zrušeno vládním nařízením v roce 1957. Agendy, o které se ministerstvo staralo, přešly na jiná ministerstva a ústřední orgány. Teprve v roce 1968 bylo obnoveno Ministerstvo práce a sociálních věcí, jehož činnost byla přerušena pouze na dobu přípravy federativního dělení v roce 1969. Na tento nový resort přešli pracovníci ze Státní plánovací komise, Státní mzdové komise, Populační komise a Státního úřadu sociálního zabezpečení (dnešní Česká správa sociálního zabezpečení).2 Ministerstvo bylo zrušeno v roce 1988 a v podobě jak jej známe dnes, bylo opět obnoveno v roce 1990 zákonem České národní rady č. 203/1990 Sb., o změnách v organizaci a působnosti ministerstev České republiky.3 Působnost MPSV je vymezena v § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR a jeho novelách takto: Ministerstvo řídí a kontroluje výkon státní správy a dodržování zákonnosti při zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, a mezi jeho hlavní činnosti na úseku zaměstnanosti patří řídit úřady práce, soustavně sledovat a vyhodnocovat situaci na trhu práce, zpracovávat koncepce státní politiky zaměstnanosti a řešit stěžejní otázky na trhu práce, vytvářet veřejně prospěšné práce, hmotně podporovat vytváření nových pracovních míst v rámci investičních pobídek a rekvalifikace
občanů,
koordinovat
činnosti
v rámci
systému
Evropských
služeb
1
Důvod a způsob založení povinného subjektu. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit.2012-02-20] Dostupné z :
2 Z historie Ministerstva práce a sociálních věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit.2012-02-20] Dostupné z : < www.mpsv.cz/cs/1344> 3
Důvod a způsob založení povinného subjektu. Viz. citace č. 1
10
zaměstnanosti zabezpečované vybranými úřady práce a v neposlední řadě zabezpečovat mezinárodní spolupráci na úseku zaměstnanosti a spolupráci s Evropskými společenstvími. MPVS dále zřizuje organizační složky státu, ostatní organizační složky státu a příspěvkové organizace. Ty, které jsou propojeny se státní politikou zaměstnanosti a bezpečností práce jsou: Úřady práce, Státní úřad inspekce práce, Technická inspekce České republiky a Fond dalšího vzdělávání.
1.1.2 Úřady práce Úřad práce (ÚP) je státní institucí, jejíž činnost je řízena Ministerstvem práce a sociálních věcí a která plní úkoly v oblasti zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a v oblasti státní sociální podpory.4 Úřady práce jako zprostředkovatelé práce existovaly na našem území v rozmanitých podobách již od dob Rakouska-Uherska.5 Po 2. světové válce vznikly na základě dekretu presidenta republiky Národní výbory, které se staly místními orgány státní správy. Pravomoci a povinnosti v oblasti práce a pracovního trhu na ně přešly v roce 1958 na základě zákona č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly.6 Po událostech v roce 1989 došlo k politickým a společenským změnám, které si vyžádaly reformu veřejné správy a její organizaci. Reforma byla nutná také z důvodu institucionálního zabezpečení trhu práce. Jako legislativní základ 20. července 1990 přijalo předsednictvo České národní rady zákonné opatření č. 306/1990 Sb., o zřízení úřadů práce. Tímto přešla působnost ve věci pracovních sil z okresních národních výborů na nově zřízené úřady práce.7 Vybudování sítě nových úřadů a jejich řízení bylo svěřeno Správě služeb zaměstnanosti, která se stala součástí obnoveného MPSV dne 1. srpna 1990.8 Do roku 1996 vzniklo 77 okresních pracovních úřadů, k těm po územní reformě a vzniku krajů, přibylo 14 krajských. 4
Služby a činnosti Úřadu práce České republiky v oblasti zaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV [online]. poslední revize 15.4.2011 [cit.2012-02-20] Dostupné z : 5
Služby zaměstnanosti a trhu práce. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit.2012-02-20] Dostupné z : 6
Služby zaměstnanosti a trhu práce. Viz citace č. 5
7
Agendy a působnost Úřadu práce ČR. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit.2012-02-22] Dostupné z: < http://www.mpsv.cz/files/clanky/11592/pusobnost_UP.pdf > 8
Služby zaměstnanosti a trhu práce. Viz citace č. 5
11
Zřízení a způsob organizace činností úřadů práce bylo později označeno za nedostatečné a nevyhovující. Zastánci reorganizace úřadů práce poukazovali na možnost omezit stále rostoucí byrokracii spojenou s výkonem úřadu svěřených agend. V roce 2011 byl zahájen největší reformní proces od samotného založení úřadů práce.
1.1.3 Reforma sítě úřadů práce a vznik Úřadu práce České republiky Několik let probíhaly diskuse, ve kterých byla síť úřadů práce označována za neefektivní, příliš nákladnou, přerostlou byrokracii. Ve snaze snížit náklady a vytvořit postupně jeden velký aparát převzaly úřady práce již v roce 2004 od obcí s rozšířenou působností agendu Státní sociální podpory. S příchodem světové ekonomické krize a stále větším zadlužování byly obnoveny snahy o zefektivnění státní správy a o snížení celkových nákladů na ni. Byla to až nynější vláda působící od roku 2010, která přistoupila ke konkrétním krokům vedoucím k dnešní podobě úřadů práce. Reforma úřadů práce, která proběhla v roce 2011, vyvolávala velké politické rozepře již od počátečního návrhu. Ten byl několikrát navrácen k přepracování a ještě v únoru 2011 president republiky vetoval poslední návrh změn statutu úřadů práce. Konečné hlasování Poslanecké sněmovny však návrh podpořilo a na základě zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, s účinností k 1. 4. 2011, byl zřízen Úřad práce České republiky (ÚP ČR). Hlavní změnou bylo zrušení 77 dosud samostatných okresních úřadů práce, které se staly součástí krajských poboček jako jejich kontaktní pracoviště, a ustanovení Úřadu práce České republiky jako správního úřadu s celostátní působností se sídlem v Praze. Nyní jsou tedy organizačními složkami ÚP ČR: generální ředitelství, krajské pobočky a kontaktní pracoviště. Generální ředitelství je řízeno generálním ředitelem, který je jmenován a odvoláván ministrem práce a sociálních věcí. Aby byla dodržena návazná logika Úřadem práce připravovaných opatření souvisejících s rozvojem trhu, tak při jejich tvorbě a realizaci spolupracuje generální ředitelství se správními úřady, územními samosprávnými celky, orgány sociálního zabezpečení, orgány
12
pomoci v hmotné nouzi, orgány státní zdravotní správy, zaměstnavateli a dalšími subjekty při tvorbě a realizaci opatření souvisejících s rozvojem trhu práce a se zaměstnaností.9 Mezistupněm mezi generálním ředitelstvím a kontaktními pracovišti je krajská pobočka, která tak dotváří, dle mého názoru, důležitý článek v novém organizačním schématu ÚP ČR. Krajská pobočka je koordinátorem činností kontaktních pracovišť, je pojítkem, které přibližuje ústřední úřad nižším organizačním článkům, aby nedošlo k jakémusi odcizení a odseknutí řídícího centra od svých poboček. Počet krajských poboček odpovídá krajskému územnímu uspořádání ČR, je jich tedy 14. V čele krajské pobočky stojí ředitel, který je jmenován generálním ředitelem se souhlasem ministra práce a sociálních věcí. Nejdůležitější činností zůstalo i po organizačních změnách zprostředkování zaměstnání uchazeči a zprostředkování zaměstnanců zaměstnavatelům, kteří je hledají pro svá volná místa. Krajská pobočka dále dle zákona o Úřadu práce a České republiky a o změně souvisejících zákonů zpracovává především koncepci vývoje zaměstnanosti ve svém obvodu, statistiky, rozbory a výhledy, soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce a přijímá opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce; za tím účelem může vyžadovat od zaměstnavatelů informace o jejich záměrech ve vývoji zaměstnanosti.10 Reforma organizace úřadů práce nese znaky centralizace a návratu velké části kontroly a pravomocí do rukou ústředního orgánu, v tomto případě ÚP ČR. Krajské pobočky ztratily možnost rozhodování v některých agendách a staly se pouhým vykonavatelem státní politiky, nejcitlivěji může být vnímáno narušení celistvosti příprav a řízení regionální politiky zaměstnanosti. Je ale třeba nahlížet na tuto problematiku komplexněji. Na první pohled při studiu zákona se může zdát, že zásah do kompetencí krajských poboček v rámci koordinace regionální politiky zaměstnanosti může přinést určitou dezorientaci klientů a pracovníků krajských poboček. Velkým problémem by mohlo být právě rozhodování o regionální politice mimo daný region. Tato centralizace rozhodování by mohla ohrozit urychlení pomoci a také velmi zpomalit jakékoliv akutní zásahy. Aktuální obavy o velké centralizaci nemají hmatatelný základ, v této hypotéze vycházím z konzultací zákona a směrnic na Krajské pobočce ÚP v Ostravě11. Na území ČR v oblasti zaměstnanosti je platná Směrnice s názvem 9
Nová úprava struktury úřadu práce [ online ]. [cit.2012-02-23] Dostupné z : 10 Zákon o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů [ online ]. [cit. 2012-02-23] Dostupné z : < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-73> 11
Konzultace s Ing. Vladanou Piskořovou, vedoucí oddělení analýz trhu práce Krajské pobočky ÚP v Ostravě
13
„Postup a spolupráce pracovišť Úřadu práce ČR při poskytování finančního příspěvku na realizaci nástrojů a opatření aktivní politiky zaměstnanosti“, která vyměřuje obecná pravidla, kterými si jednotlivá pracoviště mají řídit, i když směrnice, které byly vydávány před reformou (před 1. 4. 2011) byly obecnější a tedy i ohebnější, krajské pobočky mají dost velký manévrovací prostor pro tvorbu svých vlastních směrnic, jejichž znění upravuje obecnou celostátní směrnici.12 Rozhodnutí o odejmutí pravomoci řízení a přípravy regionální politiky zaměstnanosti krajským pobočkám je návrat k centrálním rozhodováním, kde mohou rozhodovat pracovníci neznalí přesné situace v regionu. Další vývoj bude ovlivněn ochotou centrální instituce, tedy Generálního ředitelství, spolupracovat s regionálními pobočkami. Otázkou je, zda tento mezistupeň nebude příliš zdlouhavý. Je nutné podotknout, že krajským pobočkám zůstala povinnost zabezpečovat a podporovat projekty mezinárodních programů financovaných z Evropských strukturálních fondů, v jejich rámci má na starost ověřovat nové nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Tento fakt, že na jednu stranu v rámci státní politiky krajské pobočky jsou pouze dohlížející institucí a na druhou stranu mají být aktivní, co se týká návrhů projektů pro evropské fondy, podporuje teorii nejednotnosti a roztříštěnosti práce. Takto nastavená pravidla s sebou nesou také institucionální změny uvnitř krajských poboček, kde došlo ke spojení dvou oddělení, aktivní politiky zaměstnanosti a zprostředkování zaměstnání. Vznikl referát zprostředkování a poradenství. Tyto personální změny mohou, hlavně v regionech s vysokou nezaměstnaností, znamenat obrovské vytížení úřadu. Na nekoncepčnost těchto změn ukazuje nejasnost, pod který referát, která kancelář spadá a kdo ze zaměstnanců zůstane u zprostředkovávání a kdo u poradenství. Další zmatečnost do realizace regionální politiky zaměstnanosti vnáší idea o zavedení jakýchsi poradních sborů, které by měly být složené zejména ze zástupců odborových organizací, organizací zaměstnavatelů, družstevních orgánů, organizací zdravotně postižených a územních samosprávných celků. Účelem poradních sborů je koordinace při realizaci státní politiky zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů v příslušném správním obvodu. Poradní sbory se vyjadřují zejména k poskytování příspěvků zaměstnavatelům v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, programům rekvalifikace, organizaci poradenské činnosti, opatřením na podporu rovného zacházení se všemi fyzickými
12
Příklad: pokud je směrnicí plošně určeno, že příspěvek na společensky účelné pracovní místo má být 9000kč a krajská pobočka rozhodne, že z důvodu velkého počtu těchto míst v jejím obvodě, nemá dostatek finančních prostředků, vydá tato svou vlastní směrnici, která výši příspěvku upravuje
14
osobami uplatňujícími právo na zaměstnání a k hromadnému propouštění.13 Samotná myšlenka vzniku poradních sborů je, dle mého názoru, velmi dobrou strategií, je možností jak nahlížet na problematiku zaměstnanosti z různých úhlů pohledu a může vést k velmi plodným nápadům ústícím v program, který bude reflektovat potřeby všech zúčastněných stran. Bohužel koncepce není dotažená do větších detailů a neexistují žádné hmatatelné důkazy o jejich efektivnosti a míře možnosti ovlivnění regionální politiky zaměstnanosti. Dalším faktem, který ukazuje na nepřipravenost reformy, je skutečnost, že zrušila již zavedený systém poradních sborů, které byly rozpuštěny a v této době dochází k jejich postupnému (dosti pomalému) obnovování.14 I jejich pozice se změnila, z orgánu s právní subjektivitou, který měl schvalovací pravomoci, se stal pouhý poradní orgán, z čehož logicky vyplývá, že jeho role bude nadále pouze sekundární. Dosavadní změny neměly být konečné, ale měly přichystat „půdu“ pro organizační část Sociální reformy I, která nabyla účinnosti 1. 1. 2012. Jejím cílem byl kromě jiného vznik tzv. jednotného výplatního místa, kterým se staly kontaktní pracoviště úřadů práce. V praxi to znamená, že dochází ke sjednocení administrace a rozhodování v otázkách dávkových agend. Dosud občan, který pobíral některou z nepojistných sociálních dávek (tedy dávek sociální péče jako dávku pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na péči a dávku pro osoby se zdravotním postižením, a dále dávky státní sociální podpory a pro podporu v nezaměstnanosti), musel komunikovat s více orgány státní a místní správy (ÚP ČR, městský či obecní úřad). Vznik jednotného výplatního místa má zjednodušit komunikaci mezi občany a úřady, ale také zavést efektivní systém vyplácení dávek, jednodušší shromažďování informací, zajištění lepší kontroly vyplácení sociálních dávek. Hlavním cílem bylo zefektivnění systému, snížení výdajů, lepší odhalování zneužívání sociálních dávek a v neposlední řadě větší komfort pro uživatele. Bližší pohled na uskutečněnou reformu ukazuje na její problematické části. Otázkou zůstává, nakolik bude ÚP ČR, který prošel snižováním stavů zaměstnanců, schopen „efektivně“ provádět další novou úlohu, která mu byla svěřena. O otázce možného snížení výdajů tím, že došlo ke spojení výplatních míst, zatím probíhají pouhé spekulace, jelikož je příliš brzy porovnávat meziroční výdaje ÚP ČR, samotný výpočet či jen odhad bude velmi komplikovaný, protože je třeba zohlednit nejen výdaje jednotlivých kontaktních pracovišť, ale také odpočet výdajů všech 13
O Úřadu práce ČR [ online ]. [cit.2012-02-24] Dostupné z : < http://portal.mpsv.cz/upcr/oup>
14
Krajská pobočka v Ostravě z důvodu časové náročnosti stále neobnovila přidružený poradní sbor.
15
obecních úřadů, které se na vyplácení nepojistných sociálních dávek dosud podílely. Pro občana samotného nejlépe vyzní slogan „větší komfort“. Jde o velice subjektivní a tím těžko měřitelný dopad reformy. Vznik jednotného výplatního místa může znamenat komfort v tom, že žadatel dochází pouze na jedno kontaktní místo pro vyřízení dávek, ale zároveň může znamenat větší nápor na ÚP ČR a tedy prodlevu ve vyřizování žádostí a dalších administrativních výkonů.
1.2 Institucionální zabezpečení politiky zaměstnanosti ve Francii Legislativní rámec týkající se zaměstnanosti je ve Francii vymezen Zákoníkem práce (Code du travail) a jednotlivé kapitoly jsou pouze doplňovány různými druhy dekretů (např. prezidentský, rady ministrů, etc.). Kapitoly zabývající se politikou zaměstnanosti nalezneme v 5. části Zákoníků práce (nazýván Zaměstnanost/Práce) a Dekretu Rady ministrů č. 59-178 z 22. ledna 1959, o působnosti ministerstev. Tyto dva jmenované dokumenty tvoří základ, od kterého se odvíjejí další legislativní kroky, které vedou k tvorbě a realizaci politiky práce a zaměstnanosti ve Francii.
1.2.1 Ministerstvo práce, zaměstnanosti a zdraví Francouzské Ministerstvo práce, zaměstnanosti a zdraví je stejně jako MPSV v České republice jedním z ústředních orgánů státní správy, který připravuje a realizuje vládní politiky v oblasti práce, sociálních vztahů, prevence pracovních úrazů a nemocí, zaměstnanosti, odborného vzdělávání, veřejného zdraví a organizace péče. Zároveň je omezen pravomocemi dalších ministerstev, a to Ministerstva pro solidaritu a sociální soudržnost a Ministerstva pro rozpočet, veřejné finance, veřejné služby a státní reformy, které připravuje a realizuje vládní politiku v oblasti sociální ochrany. Agenda zaměstnanosti z počátku 20. století spadala pod Ministerstvo obchodu, průmyslu a práce (Ministère du Commerce, l´Industrie et du Travail). Sociální nepokoje, které roku 1906 vyústily v celostátní stávky, donutily tehdejší vládu reagovat a problematika práce, zaměstnanosti a sociálních jistot dostala nejvyšší důležitosti. Téhož roku bylo zřízeno Ministerstvo práce a sociální péče (Ministère du Travail et de la Prévoyance sociale). Později docházelo k neustálým přesunům agendy mezi ministerstvy či přejmenovávání ministerstva, přidávání dalších oblastí působnosti. Zjednodušeně lze říci, že s každou změnou vlády, přišla 16
přeměna názvu a agend. Ve Francii počet ministerstev určuje Předseda vlády dekretem, který následně ministerstva vyjmenovává. Po sestavení vlády vydává Rada ministrů dekret o působnosti každého ministerstva. Působnost aktuálního ministerstva je vyhrazena Dekretem Rady ministrů č. 2010-1449 z 25. listopadu 2010, o působnosti Ministerstva práce, zaměstnanosti a zdraví. Mezi jeho hlavní činnosti v rámci zaměstnanosti patří připravovat a provádět pravidla týkající se pracovních podmínek, kolektivních vyjednávání a zaměstnaneckých práv, podporovat zaměstnanost, včetně návratové politiky v oblasti zaměstnanosti a odborného vzdělávání pro mládež a dospělé. 15
Ministerstvo
dále
koordinuje
meziministerskou
spolupráci
v oblasti
vzdělávání
a
zaměstnanosti mladých a je zřizovatelem organizačních složek státu, které společně tvoří Veřejné služby zaměstnanosti (Service public de l´emploi).
1.2.2 Veřejná služba zaměstnanosti Veřejná služba zaměstnanosti (VSZ) je organizační složkou státu, která provádí politiku zaměstnanosti a odborného vzdělávání a je složena jak z veřejných tak soukromých subjektů, jedná se o tzv. sociální partnery. Jádro Veřejné služby zaměstnanosti tvoří Centrum zaměstnanosti (Pôle emploi), dekoncentrované služby v oblasti práce a zaměstnanosti zodpovědné za koordinaci činností na v nižších územních úrovních (Domy zaměstnanostiMaison de l´emploi), regionální a departementní pověřenci v oblasti ženských práv a Asociace odborného vzdělávání pro dospělé (Association pour la formation professionnelle des adultes). Dle zákona o reformě organizace Veřejné služby zaměstnanosti mohou spolupracovat i s dalšími subjekty, které odpovídají daným kritérium. Jedná se o16: a) veřejné nebo soukromé subjekty, jejichž předmětem činnosti je poskytování služeb souvisejících s pomocí s návratem na trh práce, školením, rekvalifikací a koučováním
15
Dekret Rady ministrů, [ online ]. [cit.2012-02-25] Dostupné z : 16
Code du travail: Missions et composantes du service public de l'emploi [ online ]. [cit.2012-02-25] Dostupné z:
17
uchazečů
o
zaměstnání;
dále
organizace
specializované
v začleňování
hendikepovaných na trh práce b) organizace, které na základě dohody se státem, pomáhají znevýhodněným uchazečům v návratu na trh práce, mezi jejich klienty patří především osoby sociálně znevýhodněné či uchazeči o specifické profese c) pracovní agentury nabízející dočasné zaměstnání d) pracovní agentury nabízející dlouhodobé zaměstnání na základě pracovněprávních vztahů ad a) V případě veřejného subjektu se jedná především o Místní misi pro profesionální a sociální integraci mladých lidí (Missions locales pour l'insertion professionnelle et sociale des jeunes). Obecně má Veřejná služba zaměstnanosti za úkol registraci nezaměstnaných, jejich orientaci, pomoc při návratu na trh práce, vyplácení náhrady příjmu, podporu uchazečů v rekvalifikaci a kontrolu bezpečnosti práce. Hlavním předmětem činnosti je především snížení tlaku, který je vyvíjen na odvětví, kde přetrvávají potíže s náborem nových zaměstnanců a snaha o snížení rozdílů nezaměstnanosti mezi znevýhodněnými městskými oblastmi a jejich okolí. Činnost je prováděna na všech územních úrovních. Na úrovni státu sleduje aktivity v regionech a kontroluje průběh regionálních programů. Na regionální úrovni jsou Veřejné služby zaměstnanosti zodpovědné za vypracování strategie, rozvoj regionálních programů a jejich koordinaci, vedení a řízení. Provádí analýzy, na jejichž základě jsou stavěny departementní a místní programy a akční plány. Prefekt regionu definuje hlavní strategické směry, např. cílové skupiny a provázání s ostatními politikami a prioritami podporujících návrat do zaměstnání. Departement realizuje programy, ve kterých se integrují regionální a departementní priority, úzce spolupracuje s místními orgány a vytváří tak hierarchizovanou strukturu departementního programu koherentního s potřebami agendy zaměstnanosti, a v neposlední řadě na místní úrovni definuje akční plány, zajišťuje jejich provádění a také je aktualizuje, jsou-li víceleté. Pro lepší představu lze celou službu rozdělit do tří okruhů, ve kterých je zohledněna spolupráce se soukromým sektorem.
18
První okruh zahrnuje státní politiku zaměstnanosti (stát a Úřad práce) a Asociaci odborného vzdělávání pro dospělé. Ti zabezpečují výkon většiny úkolů v rámci veřejné služby zaměstnanosti, např. služby poradenství, školení či prognózování potřeb pracovní síly. Druhý okruh zahrnuje další veřejné i soukromé organizace jako vzdělávací organizace či pracovní agentury. Třetí okruh se skládá z územních samosprávných celků, které přispívají k chodu veřejných služeb a především jsou partnerem Domů zaměstnanosti.17
1.2.3 Vznik a činnost Centra pro zaměstnanost Centrum pro zaměstnanost vzniklo v roce 2008 v rámci reformy Veřejné služby zaměstnanosti na základě zákona č. 2008-126 z 13. února, o reformě organizace Veřejné služby zaměstnanosti. Centrum pro zaměstnanost je orgánem s právní subjektivitou a finanční samostatností. Jde o tzv. instituci sui generis („svého druhu“), jelikož v sobě spojuje veřejnou instituci s institucí sdíleného řízení. Podstatou vzniku Centra zaměstnanosti bylo sloučení dvou do té doby největších struktur v oblasti zaměstnanosti, a to Národní agentury pro zaměstnanost (Agence nationale pour l´emploi) a sítě Asociací pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu (Association pour l'emploi dans l'industrie et le commerce), která byla podřízena Národní meziprofesní unií pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu (Union nationale interprofessionnelle pour l'emploi dans l'industrie et le commerce). Obrázek 1: Vznik Centra zaměstnanosti
ASSEDIC
CENTRUM ZAMĚSTNANOSTI
ANPE
Vlastní zpracování 17
Le réseau du Service Public de l’Emploi (SPE). [ online ]. [cit.2012-02-26] Dostupné z :
19
Je třeba upřesnit, že se jedná o dva právně i věcně rozdílné subjekty. Národní agentura pro zaměstnanost byla veřejnou institucí a organizační složkou státu, tedy byla subjektem správního práva. Její činnost spočívala ve zprostředkovávání kontaktu mezi zaměstnavateli a uchazeči o zaměstnání a v pomoci s hledáním zaměstnání.18 Asociace pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu byla institucí, pro kterou je charakteristické společné řízení, na němž se podílí z většiny zástupci odborů a státu, spadala tedy do soukromého práva.19 Hlavní činností asociace bylo vyplácení příspěvků a podpor v nezaměstnanosti, jejichž výši určuje Národní meziprofesní unie pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu, které byla síť asociací podřízena. Problém tedy spočíval v určení statutu nově vzniklé instituce, zda se bude jednat o veřejnou či „polosoukromou“, administrativní či obchodní instituci. V roce 2008 bylo dekretem rozhodnuto, že Centrum zaměstnanosti bude veřejná instituce administrativního charakteru. Účelem sloučení Národní agentury pro zaměstnanost a Asociací pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu bylo zavedení tzv. „jednotné přepážky“, jejímž úkolem je nejen registrace nových uchazečů o zaměstnání, ale také zprostředkování pomoci s hledáním nové práce a vyplácení příspěvků a podpory v nezaměstnanosti. Národní meziprofesní unie pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu je nadále částečně mimo seskupení Centra pro zaměstnanost a v jeho kompetenci zůstává národní správa pojištění nezaměstnanosti a kontrola činností Centra pro zaměstnanost. Ty jsou zákonem o reformě Veřejné služby zaměstnanosti obecně vymezeny Centrum pro zaměstnanost tedy zpracovává analýzy trhu práce, provádí výzkum vývoje zaměstnanosti a pracovních míst, shromažďuje nabídky práce, nabízí poradenské služby zaměstnavatelům, aktivně se zapojuje do boje proti diskriminaci v zaměstnání, registruje nové uchazeče o zaměstnání, poskytuje informace všem, kteří o ně požádají, pomáhá v hledání zaměstnání či rekvalifikací, podává odborné rady, které mají za cíl zvýšit zaměstnatelnost jedince, poskytuje jménem organizace spravující systém pojištění v nezaměstnanosti příspěvky a podporu v nezaměstnanosti, dále poskytuje jménem státu nebo Fondu solidarity tzv. solidární příspěvek v nezaměstnanosti, shromažďuje, zpracovává a poskytuje veškeré informace týkající se trhu práce a kompenzací pro uchazeče o zaměstnání 18
Agence nationale pour l´emploi [ online ]. [cit.2012-02-24] Dostupné z : < http://fr.wikipedia.org/wiki/Agence_nationale_pour_l%27emploi> 19
Association pour l´emploi dans l´industrie et le commerce [ online ]. [cit.2012-02-24] Dostupné z :
20
a provádí také veškeré další činnosti, které mu jsou svěřeny státem, územními samosprávnými celky a organizací spravující pojištění v nezaměstnanosti.20 V roce 2010 byla paleta činností Centra pro zaměstnanost rozšířena o novou misi směrování a orientace uchazečů o zaměstnání. Sloučení Centra pro zaměstnanost a Asociace odborného vzdělávání pro dospělé má být řešením krize na trhu práce a vysoké nezaměstnanosti. Základní snahou je přeorientování uchazečů o zaměstnání dle poptávky na trhu práce, který se potýká s problémem nedostatku pracovníků v odvětvích dle potřeb zaměstnavatelů. Zájemcům o zaměstnání jsou poskytnuty veškeré služby, které mají vést k jejich kariérnímu růstu a větší zaměstnatelnosti. Jedná se především o profesní stáže, rekvalifikační a jiné kurzy. V případě, že je uchazeč v těžké sociální situaci může využit i bezplatného ubytování či stravování. Zároveň s novými službami vznikly pro žadatele o zaměstnání také nová pravidla spojená například s možností odmítnutí zaměstnání, které jim našlo centrum zaměstnanosti. Uchazeč o zaměstnání registrovaný v centru zaměstnanosti, kterému bylo na náklady centra poskytnuto další vzdělání či rekvalifikace, již nebude moci odmítnout práci, mezi jejíž kritéria patří znalosti nabyté právě díky absolvované rekvalifikaci. Důvodem zamítnutí práce nově nebude moci být ani vzdálenost mezi místem pobytu a výkonem práce. Pokud se jedná například o práci ve vedlejší obci a uchazeč o zaměstnání nemá dostatečné finanční prostředky, aby mohl komutovat, je mu nabídnuta peněžní kompenzace v podobě příspěvku na dojíždění do zaměstnání. Řízení Centra zaměstnanosti je navrženo tak, aby byli aktivně zapojeni sociální partneři, aniž by stát ztratil pozici hlavního koordinátora politiky zaměstnanosti. Tato spolupráce se především zakládá na víceleté smlouvě tzv. tripartity mezi státem, Centrem zaměstnanosti a Národní meziprofesní unií pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu, ve které jsou uvedeny hlavní směry spolupráce a koordinace činnosti. Výkonným orgánem byla stanovena Administrativní rada, která se skládá z 18 členů v následujícím poměru: 5 zástupců státu (zástupci ministerstev práce, zaměstnanosti a zdraví, 20
Code du travail: Placement et accompagnement des demandeurs d´emploi [ online ]. [cit.2012-02-24] Dostupné z :
21
rozpočtu, národního školství, vnitra a pro imigraci), 5 zástupců národních odborových svazů, 5 zástupců organizací sdružující zaměstnavatele, 2 kvalifikované osoby navržené ministrem práce, 1 reprezentant územních samosprávných celků.21 V čele Centra zaměstnanosti stojí generální ředitel, jenž je jmenován presidentem republiky na základě návrhu ministra práce a po schválení Komisí pro sociální záležitosti při Senátu republiky. Generální ředitel je jmenován na funkční období tří let s možností obnovení. Regionální pobočky se především soustředí na zpracovávání analýzy regionálního trhu práce, provádění průzkumu vývoje zaměstnanosti a pracovních míst v regionu. Nejbližší kontakt s uchazečem o zaměstnání mají kontaktní agentury, kde registrují nové žadatele o zaměstnání a pomáhají v hledání zaměstnání, shromažďují nabídky práce, nabízí poradenské služby, a kde se nově vyplácejí příspěvky a podpora v nezaměstnanosti.22 Reformní proces má za cíl vznik jednotného vnitřně spolupracujícího a propojeného systému pod záštitou Centra pro zaměstnanost, které dále úzce spolupracuje se subjekty soukromého sektoru, aby co nejvíce dosáhl konsensu a spokojenosti všech zúčastněných stran: státu, zaměstnavatelů, zaměstnanců i uchazečů o zaměstnání. Sloučením dříve atomizované soustavy agentur a asociací vznikl největší hráč na poli státní politiky zaměstnanosti, jemuž byla svěřena role pilota a koordinátora. Reforma má velký dopad na roztříštění monopolu, kterým dříve Národní agentura pro zaměstnanost disponovala v oblasti obsazování volných pracovních míst na trhu práce. V případě zájmu dvou srovnatelných uchazečů o zaměstnání, z nichž jeden byl zapsán v registru Národní agentury zaměstnanosti, měl právě ten registrovaný zájemce přednostní právo na obsazení pozice. Po reformě veřejných služeb zaměstnanosti postavení klientů subjektů veřejné a soukromé sféry (např. pracovní agentura) vyrovnalo. Zároveň díky rozšíření pole působnosti a možnosti poskytování i placených služeb může centrum zaměstnanosti nyní lépe reagovat na konkurenci v oblasti vyhledávání pracovníků nebo poskytování zaměstnavatelům placených kurzů pro jejich zaměstnance.
1.2.4 Dům zaměstnanosti Projekt domů zaměstnanosti byl dlouhou dobu upozaďován, důležitost jejich postavení se ukázala ve chvíli spuštění center zaměstnanosti. Aby nedošlo k narušení spolupráce mezi 21
Pôle emploi: une réforme nécessaire, une dynamique de progrès à amplifier. Tome 1: Rapport. [online]. poslední revize 5.7. 2011 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z : < http://www.senat.fr/rap/r10-713-1/r10-713-1.html> 22
Code du travail: Placement et accompagnement des demandeurs d´emploi, viz citace č. 20
22
místními orgány, sociálními partnery na místní úrovni a globálními partnery, které zastupují stát, bylo třeba zajistit odpovídající zastoupení organizačních složek také na místní, departementní a regionální úrovni. Zřízení, které je k takovéto činnosti přizpůsobeno, jsou právě domy zaměstnanosti. Jedná se o jakési sdružení veřejných zájmových skupin, které jsou pod dohledem místních orgánů. Domy zaměstnanosti, které jsou brány jako jakýsi doplněk center zaměstnanosti, od svého vzniku v roce 2010 přispívají ke koordinaci činností veřejných služeb zaměstnanosti a stmelují, v souladu s pravomocemi regionů a departementů, síť místních zainteresovaných stran z veřejné i soukromé sféry.23 Územní působnost je dána hranicemi departementu nebo regionu (ve větších regionech může existovat více domů zaměstnanosti, jejichž územní působnost je dána hranicemi departementu). Jako územní pojítko politiky zaměstnanosti participují domy zaměstnanosti na základních úkonech typických pro tento druh organizace. Podílejí se na poradenství z oblasti práce, podpoře uchazečů o práci, jejich orientaci a kvalifikaci, podílejí se na udržení a vývoji ekonomických aktivit v regionu (departementu), pomáhají jednotlivcům se založením vlastní podnikatelské aktivity. Mimo regionální (departementní) koordinace politiky zaměstnanosti vyvíjí domy také pozorovatelské a diagnostické činnosti v oblasti situace zaměstnanosti, zaměřují se především na predikaci hospodářských změn a jejich dopadu na místní trh práce.
23
Code du travail: Maison d´emploi [ online ]. [cit.2012-02-27] Dostupné z :
23
Obrázek 2: Systém Veřejných služeb zaměstnanosti ve Francii
Dům zaměstnanosti
Centrum zaměstnanosti Místní misi pro profesionální a sociální integraci mladých lidí
Asociace odborného vzdělávání pro dospělé
Vlastní zpracování
24
1.3 Komparace institucionálního zabezpečení ve Francii a ČR V předešlém textu jsem se snažila o nástin institucionálního zabezpečení politiky zaměstnanosti v České republice a Francii. Pro jedno z možných srovnání využívám legislativního rámce, který dané země využívají. V této otázce je na první pohled z citovaných zákonů a dekretů zřejmé, že Česká republika má jasněji vytyčeny role a kompetence pro jednotlivé instituce a zákony jsou detailněji propracovány. Výhodu vidím ve větší možnosti kontroly činností a jejich transparentnosti. Na francouzské straně není problém ve velkém počtu základních listin, které tvoří legislativní rámec institucionálního zabezpečení politiky zaměstnanosti (dekrety Rady ministrů a Zákoník práce), ale spatřuji jej právě ve francouzské tradici velké kodifikace.24 Zákon týkající se „zprostředkovatelů práce“, kteří jsou součástí státní správy, by měl mít, dle mého názoru, své vlastní místo v rámci správního práva. Takto zařazený zákon by velmi napomohl jeho přehlednosti a v jasnosti zařazení úřadů do práva a správního systému. Problematika zprostředkovatelů práce je v každé zemi řešena originálním způsobem. Zatímco v České republice je veškerá tíha a zodpovědnost za poskytování služeb na jednom správním úřadě, tak ve Francii byla zvolena strategie diversifikace poskytovatelů služeb (Centrum zaměstnanosti, Domy zaměstnanosti, Místní mise). Míra decentralizace je ve Francii dána různorodostí
poskytovatelů
služeb
zaměstnanosti
a
také
postavením
územních
samosprávných celků, kteří vystupují jako jejich možní zřizovatelé. V České republice dopadem nedávné reformy sítě úřadů práce došlo k centralizaci zejména rozhodovacích pravomocí do rukou generálního ředitelství, čímž byla role v rozhodovacím procesu dekoncentrovaných správních úřadů hlavně krajských poboček mírně upozaděna. Také role územních samosprávných celků v ČR je v oblasti poskytovatelů služeb zaměstnanosti nyní spíše vedlejší. Oba systémy prošly v nedávné minulosti reformou. Rozdíl mezi nimi je v tom, že zatímco v ČR došlo ke globálnímu spojení jak sociálních služeb, tak veřejných služeb zaměstnanosti, ve Francii došlo ke spojení výplatního místa a veřejných služeb zaměstnanosti. Instituce, která ve Francii rozhoduje o výši příspěvku v nezaměstnanosti, stojí mimo celek, což může způsobit zdlouhavou komunikaci a nejasné rozdělení pravomocí a také problémy v případě napadení nesprávnosti výpočtu příspěvku. Soudní systém ve Francii sice pamatuje na takové
24
Konzultace s Mgr. Robertem Nosskem, 14.3. 2012
25
případy, ale z jeho evaluace vyplývá, že se potýká s velkými potížemi a přílišným časovým natahováním rozsudků. Struktuře jednotlivých systémů se věnuji především proto, že jsem chtěla poukázat na odlišnost v řízení francouzské instituce Centra zaměstnanosti. To je řízeno administrativní radou, kterou tvoří směsice zástupců státu, sociálních partnerů a zástupců odborné společnosti. ČR takovou spolupráci řeší pomocí poradních sborů. Také osoba generálního ředitele v sobě nese odlišnosti. Zatímco v ČR se ve způsobu obsazení postu odráží snaha o kontinuitu a generální ředitel je odvolán pouze ze závažných důvodů, ve Francii existuje funkční období 3 let, které může být obnoveno, ale nemusí. Vysvětlení můžeme nalézt ve faktu, že Francie silně bojuje proti korupci, a proto vysoké posty ve veřejné správě a její kontrole obsazuje pouze na dobu určitou, právě aby nedocházelo k navazování styků, které by mohly ke korupci vést.
26
2 POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI Cílem této diplomové práce je komparace politiky zaměstnanosti ve Francii a ČR. Aby mohlo být srovnání uskutečněno, je třeba nastavit rámec subjektu komparace. Následující kapitola se věnuje podstatě politiky zaměstnanosti, čemu se věnuje a co obnáší, také jejímu vztahu k dalším veřejným politikám a vzájemnému ovlivňování. Druhý oddíl této části je zaměřen na Evropskou unii a její strategii v oblasti zaměstnanosti. EU je zmíněna z důvodu jejího silného vlivu na provádění národní politiky zaměstnanosti. Cíle strategie politiky EU v závěru také poslouží ke srovnání dosavadních výsledků, kterých na poli zaměstnanosti Francie a ČR dosáhly.
2.1 Charakteristika, vymezení politiky zaměstnanosti a její vztah k dalším veřejným politikám Politika zaměstnanosti (PZ) se řadí k jedné z veřejných politik koordinovaných státem na základě víceletých programů. Dle jednoho z možných vymezení lze politiku zaměstnanosti chápat jako soubor opatření, kterými jsou spoluutvářeny podmínky pro dynamickou rovnováhu na trhu práce a pro efektivní využití pracovních sil. Bývá zpravidla výsledkem úsilí státu, zaměstnavatelů, zaměstnanců a odborů. Usiluje o harmonizaci nabídky a poptávky na trhu práce, o zpružení mechanismů působících mezi nimi.25 Pro velkou část ekonomicky vyspělých zemí představuje nezaměstnanost velký hospodářský, sociální i politický problém. Hospodářský vývoj země je ovlivňován efektivním fungováním skupiny na sobě závislých trhů. Jedním z nich je trh práce, jehož prostřednictvím je pracovníkům zajištěn nejen určitý příjem, ale i sociální status spojený s pozicí na pracovním trhu. Pracovní trh je tedy nejen ekonomickou institucí založenou na směně práce za mzdu, ale také sociální institucí zahrnující podmínky a normy sociálního jednání ovlivňující koupi, prodej i cenu pracovních služeb.26 S ohledem na společenskou důležitost politiky zaměstnanosti a její úspěšné implementace je třeba, aby existovala úzká spolupráce dalších odvětvových politik, především politiky 25
KREBS, Vojtěch - DURDISOVÁ, Jaroslava - POLÁKOVÁ, Olga. Sociální politika. Praha: CODEX Bohemia s.r.o., 1997, str. 280 26
SIROVÁTKA, Tomáš. Politika pracovního trhu. Brno: Masarykova univerzita, 1995, str. 21
27
hospodářské, sociální, regionální a vzdělávací. Každá z uvedených politik ovlivňuje vývoj pracovního trhu svou vlastní aktivitou a cíly v oblasti zaměstnanosti. Hospodářská politika, která má rozhodující vliv na rovnováhu trhu práce, je politikou podporující ekonomický rozvoj a růst, jejíž aktivity podporující celkovou dynamiku ekonomiky s sebou nesou tvorbu nových pracovních míst a růst zaměstnanosti. Hospodářská politika tak v sobě nese důležité prvky s vlivem na celou strukturu trhů, nejen pracovního. Sociální politika bojuje za odstranění nerovností ve společnosti a vytváření předpokladů pro zdravý dlouhodobý rozvoj a prosperitu společnosti.27 PZ a vznik dostatku pracovních míst jednou ze základních podmínek úspěšný dlouhodobý rozvoj a prosperitu, vzhledem k dnešní společnosti, kde je pro většinu obyvatel pracovní příjem podstatnou existenční základnou. V případě ztráty příjmu by měl stát vytvářet podmínky umožňující občanům zajistit si vlastní sociální bezpečí.28 Jedná se nejen o finanční pomoc, ale také o distribuci informací vedoucích k nalezení řešení těžké sociální situace (pomoc s nalezením nové práce, informace o možných daňových či nedaňových úlevách, další vzdělávání). Regionální politika hraje důležitou roli v přípravě a realizaci politiky zaměstnanosti. S ohledem na územní členění státu je třeba zajistit rovnoměrný rozvoj každé územní jednotky, a proto je PZ vykonávána nejen na centrální, ale také regionální úrovni.29 Objektem regionální politiky zaměstnanosti jsou pak lidé žijící v daném regionu, zaměstnanci, zaměstnavatelé a jiné organizace v regionu působící.30 Zapojení místních orgánů je klíčové pro správné nastavení politiky pro každou oblast zvlášť, jelikož vzdálenost od centra může mít dopad na zkreslení představ o dané oblasti. Přizváním místních úřadů lze dosáhnout obsáhlé analýzy situace na trhu práce regionu, jelikož jsou zároveň subjektem i objektem politiky zaměstnanosti a oplývají znalostí oblasti. Jejich role je v nalezení specifických 27
KREBS, Vojtěch - DURDISOVÁ, Jaroslava - POLÁKOVÁ, Olga (1997)
28
HALÁSKOVÁ, Renata. Politika zaměstnanosti. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2008, str. 16-18 29 Subjekty politiky tedy jsou: a) centrální instituce: parlament, vláda, prezident, ministerstva (např. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy v ČR, dále Ministerstvo práce, zaměstnanosti a zdraví, Ministerstvo sociální soudržnosti ve Francii) a ostatní ústřední orgány státní správy b) místní úřady státní správy (např. úřady práce) c) úřady místní samosprávy d) profesní komory či jiné zaměstnanecké svazy 30
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Evropská strategie zaměstnanosti a Česká republika: Základní dokumenty. 1. vydání. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003, str. 20
28
potřeb např. nedostatek kvalifikovaných pracovníků, ale i předností regionu, např. dobrá dopravní dostupnost. Díky získaným poznatkům mohou být v každé oblasti uplatňovány nejvhodnější nástroje politiky zaměstnanosti. Zásadním požadavkem na fungování trhu práce jsou nabídku tvořící lidské zdroje a jejich rozvoj. Základem je jedinec a jeho rozvoji a rozvoji jeho schopností slouží vzdělávací politika. Celoživotní vzdělávání, které vychází z rostoucí potřeby obnovování a osvojování si nových znalostí v průběhu života umožňuje průběžný kvalifikační růst. Je potřeba dosáhnout pružného a otevřeného systému vzdělávání a přípravy na povolání, které zajistí, aby lidé byli schopni přizpůsobovat se změnám na trhu práce.31 V rámci vzdělávací politiky a politiky zaměstnanosti je navržena řada opatření, která směřují k rozvoji lidských zdrojů. Mezi ně patří:32 a) zkvalitnění systému vzdělávání a přípravy na povolání a vytvoření systému celoživotního vzdělávání b) zabezpečení, aby kvalitní a moderní příprava lidí do povolání odpovídala potřebám trhu práce (vnější flexibilita trhu práce) a aby se v podnicích zaměstnanci přizpůsobili změnám s cílem optimálně zacházet s lidskými zdroji, které má podnik k dispozici (vnitřní flexibilita trhu práce) c) snížení ceny nízkokvalifikované pracovní síly relativním snížením nemzdových nákladů d) větší důraz na aktivní politiku zaměstnanosti, která by měla být prioritní oblastí politiky zaměstnanosti. Ve struktuře výdajů na politiku zaměstnanosti zvýšit část výdajů, která je určena na aktivní politiku zaměstnanosti s cílem poskytnout účinnou pomoc nezaměstnaným při návratu do zaměstnání a zvláštní pozornost věnovat dlouhodobě nezaměstnaným e) zvýšení pozornosti věnované mládeži bez kvalifikace a bez odpovídající přípravy na povolání Můžeme vypozorovat, že spojení cílů politiky vzdělávací a zaměstnanosti vede k snaze vychovávat ekonomicky aktivní jedince, kteří dokážou zvládnout přechod ze školské soustavy do zaměstnání, a také mezi zaměstnáními, kteří jsou připraveni na situaci, kdy budou muset zvážit rekvalifikaci a přizpůsobit se požadavkům trhu práce. Důkazem, že je PZ 31
KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Trh práce na přelomu tisíciletí. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2006, in HALÁSKOVÁ, Renata (2008) 32
KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Trh práce na přelomu tisíciletí. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2006, in HALÁSKOVÁ, Renata (2008)
29
hraniční aktivitou, je fakt, že i zde nalezneme prvky prolnutí s regionální politikou, která na této úrovni hraje roli zřizovatele školských a výukových středisek. Z analýzy regionálního trhu můžeme vyčíst, která profese či kvalifikace je zrovna nejžádanější na straně poptávky.
2.2 Všeobecná charakteristika nástrojů politiky zaměstnanosti Následující tabulka přehledně znázorňuje základní nástroje politiky zaměstnanosti. Jejich výčet není úplný, jelikož si každá země může sama zvolit nejvhodnější způsob provádění politiky zaměstnanosti. Tabulka 1: Nástroje politiky zaměstnanosti Nástroj veřejné výdaje
Obsah výdaje ze státního rozpočtu určené na zvyšování zaměstnanosti, dále výdaje na služby zaměstnanosti, administrativu politiky zaměstnanosti, rekvalifikaci, tvorbu nových pracovních míst, odstraňovaní bariér vstupu na trh práce apod.
daňová politika regulační opatření legislativní opatření finanční nástroje
ovlivňuje tvorbu pracovních příležitostí a stimulace k práci formou daňových úlev ochrana vnitřního trhu a zachování zaměstnanosti vymezení práva a povinnosti občanů, zaměstnavatelů, státních orgánů na trhu práce účelově vytvářené fondy (na bázi pojištění v nezaměstnanosti a dotace placenou z daní) pro financování aktivit v rámci politiky zaměstnanosti
institucionální nástroje
subjekty a objekty politiky zaměstnanosti, podle těchto kritérií je politika zaměstnanosti prováděna na nadnárodní, národní, regionální a lokální úrovni, subjekty jsou např. instituce Evropské unie, parlament, místní vláda
Pramen: Politika zaměstnanosti, Halásková R., vlastní zpracování Zmíněné nástroje jsou pouze základním rámcem možností nástrojů, každá země si poté sama volí nejvhodnější způsob provádění politiky zaměstnanosti.
2.3 Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti Být nezaměstnaný bylo ještě počátkem 20. století bráno jako individuální problém a řešením bývaly charitativní sbírky. Postupně se začaly vyvíjet systémy, jak zaopatřit příjem jedinci i v období jeho nezaměstnanosti. S nástupem Velké krize se začalo chápání problematiky nezaměstnanosti měnit, z problému jedince se stal socio-ekonomický jev, který zasahuje do celé industriální společnosti. Ve 30. letech 20. století byly položeny základy dělení politiky
30
na aktivní a pasivní. Bylo názorem, že správná kombinace obou politik zaměstnanosti může být řešení problému nezaměstnanosti.33
2.3.1 Pasivní politika zaměstnanosti Pasivní politikou zaměstnanosti se obecně rozumí soubor nejrůznějších forem kompenzace za ztrátu výdělku v nezaměstnanosti. Historicky jde o starší formu politiky zaměstnanosti, která je založena na vyplácení podpor v nezaměstnanosti z příspěvků zaměstnavatelů, zaměstnanců a na finanční podpoře státu. Postupně se v ekonomicky vyspělých zemích zakládaly pojišťovací fondy, které měly spolu právě se státním příspěvkem nezaměstnanému v přechodné nezaměstnanosti zajistit náhradu výdělku.34 Dnes se vyskytují dvě formy podpory a těmi jsou35: a) systém pojištění v nezaměstnanosti: vyplácení podpor založeno na příspěvcích zaměstnavatelů a zaměstnanců s finanční podporou státu, vyplácení má časově omezené trvání a je určeno procento z poslední mzdy b) systém státní podpory: vázáno na tzv. sociální potřebnost, výše nezávisí na předchozím výdělku, ale garantuje určitou minimální úroveň příjmu a doba poskytování je časově neomezena. Výše kompenzace se v důsledku zvyšující se nezaměstnaností na konci 20. století stala diskutovaným tématem, jelikož bylo třeba zajistit, aby co nejméně zatěžovala státní rozpočet a aby neodrazovala uchazeče o zaměstnání, což by mohlo nastat v případě, že by výše kompenzace byla nastavena tak, že by demotivovala od hledání nové práce.
2.3.2 Aktivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti jako nástroj boje proti nezaměstnanosti se jako první začala používat ve Švédsku 50. let 20. století.36 Postupem času se v různých obměnách šířila nejen 33
SIROVÁTKA, Tomáš (1995)
34
Systémy pojišťovacích fondů se začaly vyvíjet na konci 19. století (např. 1891 dobrovolný pojišťovací fond ve Švýcarsku). 35
SIROVÁTKA, Tomáš (1995)
36
BONOLI, Guliano. The political economy of active labour market policy. Edinburgh Research Archive [online]. [cit.2012-03-04] Dostupné z : < http://www.era.lib.ed.ac.uk/bitstream/1842/3290/1/RECWP_0110_Bonoli.pdf>
31
evropskými zeměmi, ale i ve zbytku světa. Pozdější rozvoj aktivní politiky se vysvětluje poválečnou konjunkturou a restrukturalizací, kdy existovala nízká míra nezaměstnanosti a tedy nebyly taková opatření zapotřebí. Situace se začíná měnit v 70. letech, kdy se začínají projevovat následky ropných šoků a roste i nezaměstnanost. PPZ sama o sobě nedokázala problém s úspěchem vyřešit, spíše naopak negativně působila na postoj k práci a zatěžovala národní rozpočty. Reakcí bylo přeorientování se směrem k aktivní politice zaměstnanosti. Trend odklonu od PPZ trvá dodnes.37 Mezi nejznámější dokumenty obsahující opatření aktivní politiky zaměstnanosti patří např. New Deal Velké Británie z roku 1998.38 Činnost aktivní politiky zaměstnanosti je zaměřena nejen na osoby nezaměstnané, ale také na osoby ohrožené nezaměstnaností a zaměstnavatele. Opatření aktivní politiky zaměstnanosti řadíme dle svého charakteru pro účely mezinárodního srovnání do skupin následovně39: a) veřejné služby zaměstnanosti: ty často bývají hlavním nástrojem politiky, jedná se o síť veřejných institucí zajišťující potřebné služby na pracovním trhu jako poradenství a kurzy v hledání práce a podpora pracovní mobility b) pracovní příprava a výcvik: nemusí být pouze dočasným řešením problémů nezaměstnaných, ale také investicí do budoucnosti. Existuje široká škála programů, které umožňují nezaměstnaným se vzdělávat. Programy se zaměřují na skupiny dospělých nezaměstnaných i zaměstnaných, v tomto případě se většinou jedná o pracovní výcvik, který je zajišťován podniky a není státem financován c) opatření pro nezaměstnanou mládež: obsahují pracovní přípravu a výcvik mládeže, která má usnadňovat přechod ze školy do zaměstnání, především pro skupinu mládeže po ukončení základní školní docházky, jako nejvíce ohrožené skupiny, dále zde můžeme nalézt programy pro nezaměstnanou a znevýhodněnou mládež, který mají za cíl zabránit mladým lidem v předčasném dokončení příslušného stupně vzdělání d) podpora tvorby nových pracovních míst: příslušné programy mohou být rozděleny do tří skupin: podpora regulérních zaměstnání v soukromém sektoru, podpora samostatného podnikání a přímá tvorba míst ve veřejném sektoru. Podpora bývá nejčastěji ve formě finančních subvencí, můžeme se setkat také s formou, která spočívá ve snížení daňových povinností, což může stimulovat také stranu poptávky na trhu práce, jelikož jsou její náklady na pracovní sílu nižší 37
KREBS, Vojtěch - DURDISOVÁ, Jaroslava - POLÁKOVÁ, Olga (1997)
38
New Deal (United Kingdom) [ online ]. [cit.2012-03-04] Dostupné z : 39 Dle OECD in SIROVÁTKA, Tomáš (1995)
32
Takto nastavený rámec nástrojů aktivní politiky byl s národními obměnami přijat ve většině členských zemí OECD. APZ je financována nejen ze státního rozpočtu, ale v členských zemích Evropské unie (EU) také z jí zřízených fondů, především z Evropského sociálního fondu. Ve své diplomové práci se budu blíže věnovat české a francouzské národní politice zaměstnanosti a jak (zda-li) jsou tyto ovlivněny programovými evropskými rámci.
2.4 Evropská unie a politika zaměstnanosti Konec 20. století přinesl Evropě vystřízlivění z let, která přinášela prosperitu a bohatství. Evropské společenství zaostávalo za svými největšími ekonomickými partnery a rivaly zároveň a začíná si uvědomovat, že oblasti jako věda, výzkum, nové technologie a také APZ, které stály do té doby na okraji jejího zájmu, budou v budoucnu hrát roli v tom, kdo bude světová velmoc a kdo ne. Na počátku 90. let na společnost čím dál více dopadal nárůst nezaměstnanosti, a to především dlouhodobé. I když v tom Evropa „nebyla sama“ nedokázala dostatečně efektivně reagovat na růst zdrojů pracovních sil, tak jako se to povedlo například v USA nebo Japonsku. Při srovnání v té době největších obchodních partnerů v oblasti nezaměstnanosti, EU vychází poražena. Míra nezaměstnanosti vzrostla nad 10%, zatímco v témže období v USA činila 6,5% a Japonsku pouze 3%.40 EU si uvědomila, že nízká konkurenceschopnost a vysoká nezaměstnanost ohrožují její přední postavení na světových trzích, a tak se jala hledat cestu, která by byla východiskem. Evropská komise ve svých dokumentech vyzvala členské země k diskuzi o palčivém problému
nezaměstnanosti.
Dokument
Bílá
kniha
„Růst,
konkurenceschopnost
a
zaměstnanost-výzvy a cesty vpřed pro 21. století“ formuloval hlavní zásady společného postupu, jak porazit ekonomickou recesi a opět vytvářet pracovní místa. EU si otevřeně přiznala, že zaspala a nechala se svými konkurenty předehnat: „Pravdou je, že i když jsme se měnili my, ostatní svět se měnil ještě rychleji.“41 Jako jádro problému Bílá kniha označuje tři typy nezaměstnanosti, cyklickou42, strukturální43 a technologickou44. Tyto tři elementy se bude snažit následující roky odstranit nastavením 40
KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Trh práce na přelomu tisíciletí. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2006, str. 26 41
Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost - Výzvy a cesty vpřed do 21. století - Bílá kniha. [online]. Dostupné z : < k161.unas.cz/texty/Nezam/BilaKniha.doc>
33
aktivizačních systémů a podpor jako podpory malým a středním podnikům, které jsou pro velké podniky vzorem konkurenceschopnosti a pružnosti. Jednou z hlavních překážek, proti kterým se staví nová opatření, je nepružný trh práce a Bílá kniha přichází se seznamem opatření, která mají zajistit odstranění nepružnosti a která je mají vést ke snížení nezaměstnanosti. Hlavní důraz je ale kladen na fungující a efektivní aktivní politiku zaměstnanosti, která se po dlouhých letech zpasivňování PZ a marných pokusů o to dostat se do popředí, stává vlajkovou lodí boje EU proti nezaměstnanosti. V rámci APZ se mají členské státy soustředit především na rozvoj lidských zdrojů, které jsou nezbytné pro fungující trh práce. Mezi úkoly patří zajištění kvalitnějšího systému vzdělání a přípravy na povolání a vytvoření systému celoživotního vzdělávání tak, aby odpovídal potřebám trhu práce (vnější flexibilita trhu) a aby byli zaměstnanci schopni přizpůsobit se změnám v podnicích (vnitřní flexibilita trhu práce). Cílem je se přizpůsobit a nestát se nadbytečným. Větší pozornost by měla být věnována mladým lidem, hlavně těm bez kvalifikace a dlouhodobě nezaměstnaným. Faktor, který s sebou nese zmíněná opatření je bezpodmínečné navýšení výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti, která pokud je efektivně nastavena může nakonec přinést snížení výdajů na pasivní část. Důvodem, proč ve své práci zmiňuji právě Bílou knihu z roku 1993, je fakt, že na komunitární úrovni zažehla zájem o společnou koordinaci postupů a dá se označit za základní kámen pozdějšího vývoje politiky zaměstnanosti v rámci EU.
2.5 Amsterodamská smlouva a Evropská strategie zaměstnanosti Podpis Smlouvy o založení Evropských společenství v Amsterodamu (dále pouze Amsterodamská smlouva) byl opravdovým milníkem v oblasti evropské politiky zaměstnanosti, která byla označena za společný evropský zájem („Členské státy považují 42
„V situaci, kdy zdroje pracovních sil rostou o zhruba 0,50 % ročně, se jakékoli zpomalení růstu okamžitě projeví prudkým růstem nezaměstnanosti. Je tomu tak zejména dnes, kdy Evropa poprvé od roku 1975 zažila zpomalení růstu hospodářské aktivity.“ Bílá kniha 43
Evropské společenství upozadilo sektory, které se v té době byly velmi perspektivní a v jiných zemích zajišťovaly růst, důvodem byla i vysoká cena nekvalifikované pracovní síly, nepružnost trhu práce a také zastaralost systému sociální politiky a výzkumu v oblasti zaměstnanosti 44
„Otevírá se propast mezi tempem technického pokroku, jenž se především dotýká toho, jak vyrábět (výrobních procesů a organizace práce), a naší schopností vymýšlet nové individuální a kolektivní potřeby, na jejichž základě by nové pracovní příležitosti vznikaly“ Bílá kniha
34
podporu zaměstnanosti za záležitost společného zájmu a slaďují své odpovídající činnosti“).45
Společenství ve smlouvě věnuje pozornost koordinaci politik zaměstnanosti členských států a vyjadřuje zájem o posilování jejich účinnosti rozvíjením koordinované strategie zaměstnanosti46. Důkazem snahy vytvořit z PZ evropský úkol bylo zařazení kapitoly Zaměstnanost do smlouvy. Smlouva vycházející z obecných cílů Společenství, jimiž je podpora hospodářského a sociálního pokroku a vysoká úroveň zaměstnanosti, udává závazky, které mají členské státy v oblasti zaměstnanosti plnit a oblasti, které bude Společenství koordinovat. Mezi takové oblasti patří politika zaměstnanosti, pracovní právo a pracovní podmínky, odborné a další vzdělávání, sociální zabezpečení, ochrana před pracovními úrazy a nemocemi z povolání, atd.47 Evropská komise je má za úkol navrhovat společné cíle realizace politiky zaměstnanosti pro každý kalendářní rok, sledovat a kontrolovat plnění opatření, která si jednotlivé členské státy EU stanovily za cíl v Národních akčních plánech zaměstnanosti. Takto EU získala větší možnost koordinace a kontroly provádění PZ, protože může na základě odevzdaných zpráv po poradě s nově založeným Výborem pro zaměstnanost, vydávat závazná doporučení pro jednotlivé státy, jak k PZ přistupovat (samozřejmě s ohledem na tradice členského státu). Amsterodamská smlouva položila cíle pro vypracování principů Evropské strategie zaměstnanosti (ESZ), která byla přijata v Lucemburku roku 1997. Cílem ESZ je koordinace národních politik zaměstnanosti členských zemí, přičemž ty zůstávají plně v kompetenci jednotlivých zemí. Pro zajištění koordinace byla přijata tzv. otevřená metoda, která spočívá ve stanovení společně dohodnutých cílů (s ohledem na propojení na politiku sociální, vzdělávací, regionální či daňovou), spolupráci, podpoře vzájemné výměny zkušeností, na jejichž základě jsou tvořeny národní plány zaměstnanosti, které obsahují konkrétní opatření vedoucí k dosažení společných cílů s ohledem na specifika země.48 Cíle strategie jsou obsaženy ve směrnicích zaměstnanosti tzv. guidelines, které tvoří Akční rámec ESZ, jedna ze směrnic uvádí požadavek dosažení 20% participace nezaměstnaných na programech APZ. 45
Amsterodamská smlouva pozměňující smlouvu o EU, smlouvy o založení Evropských společenství a související akty. str. 27[online]. [cit.2012-03-04] Dostupné z : < http://www.euroskop.cz/gallery/2/764amsterodam.pdf> 46 Amsterodamská smlouva pozměňující smlouvu o EU, smlouvy o založení Evropských společenství a související akty. str. 19 47
Amsterodamská smlouva pozměňující smlouvu o EU, smlouvy o založení Evropských společenství a související akty. str. 31
48
KOTÝNKOVÁ, Magdalena (2006)
35
Proces ESZ dopomohl při obnoveném ekonomickém růstu ke zlepšení situace na trhu práce. Míra zaměstnanosti vzrostla z 60,7% v roce 1997 na 62,2% v roce 2000. Míra nezaměstnanosti klesla v roce 2000 pod 10% (8,7%), což můžeme brát jako dílčí úspěch a důkaz zlepšující se situace na trhu práce, ale toto číslo je stále příliš vysoké především ve srovnání se situací v USA téhož roku, kde nezaměstnanost činila pouze 4%.49 Přetrvává také problém značně vysoké dlouhodobé nezaměstnanosti, která se v roce 2001 držela na 3,9%50 (mladých dlouhodobě nezaměstnaných pod 25 let bylo dokonce 17,4%51).
2.5.1 Lisabonská strategie Jen mírně lichotivá čísla z trhu práce byla jeden z důvodů, proč v roce 2000 vznikla iniciativa Evropské rady, která nesla název Strategie obnovy a rozvoje Evropské unie pro období 20012010 (dále Lisabonská smlouva či Lisabonská strategie). Dokument se snaží o nový přístup k politikám a jde mu o jejich vzájemné propojení a koordinaci. Obecným cílem EU je se stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“.52 V oblasti zaměstnanosti Lisabonská strategie zdůraznila její význam pro udržení sociální soudržnosti a politické stability EU.53 ESZ se stala páteří Lisabonské strategie a byla doplněna o průběžné cíle pro rok 2005 a 2010. Cíle se zaobírají obecnou mírou zaměstnaností, zaměstnaností žen a v roce 2010 také zaměstnaností starších pracovníků (5564 let). Jednotlivé cíle byly nastaveny pro rok 2005 následovně:54 •
obecná míra zaměstnanosti měla dosáhnout 67%
•
zaměstnanost žen 57%
49
Unemplyment statistics. [online]. [cit.2012-03-09] Dostupné z : < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Unemployment_statistics>
50
Table of unemployment rate [ online ]. [cit.2012-03-09] Dostupné z :
51
Table of unemployment rate [ online ]. [cit.2012-03-09], viz citace č. 50
52
Lisabonská strategie.Evropská komise [online]. poslední revize 30.10.2010 [cit.2012-03-10] Dostupné z :
53
KOTÝNKOVÁ, Magdalena (2006)
54
KOTÝNKOVÁ, Magdalena (2006)
36
Pro rok 2010: •
obecná míra zaměstnanosti měla dosáhnout 70%
•
zaměstnanost žen 60%
•
zaměstnanost starších pracovníků 50%
EU se nepodařilo ani v jednom z roků dosáhnout na vytyčené cíle. I přesto, že se jim přiblížila a Lisabonská strategie měla pozitivní určité pozitivní účinky, tak ekonomická krize a další aspekty zpomalily větší transformaci evropského trhu práce. Nejvíce kritiky bylo směrováno na nedostatečnou participaci ohrožených skupin a strnulost systému předčasného odchodu do důchodu, což demotivuje starší pracovníky od setrvání na trhu práce.55 Jako reakce na neúspěch Lisabonské smlouvy představila Evropská komise nový plán Evropa 2020. Opět se opakují předešlé cíle se zaměřením na vysokou zaměstnanost a produktivitu práce. Na rozdíl od Lisabonské smlouvy obsahuje Evropa 2020 obecnější cíle a v rámci zaměstnanosti má jeden jediný a to dosáhnout 75 % zaměstnanosti obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let.56 Úspěch nového plánu bude záviset na ochotě zflexibilnit sociální systémy, které jsou v některých členských státech velmi demotivující k hledání zaměstnání, na ochotě investovat do aktivní politiky zaměstnanosti a jejího zefektivnění. EU si dala dlouhodobější cíl než v předešlých případech i s ohledem na aktuální dění v samotných členských státech. Zásadou zůstává, že vysoká zaměstnanost je společným evropským zájmem a národní politiky by měly směřovat k jejímu dosažení.
55
KOTÝNKOVÁ, Magdalena (2006)
56
Evropa 2020. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [ online ]. [cit.2012-03-11] Dostupné z :
37
3 ČESKÁ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI V následující pasáži diplomové práce se zaobírám politikou zaměstnanosti České republiky a vývojem její aktivní a pasivní části. Blíže se budu věnovat politicko-historickým událostem, které na ně měly přímý dopad, jako revoluční rok 1989 či přistoupení ČR k EU. V oddílu věnovaném současné české strategii zaměstnanosti se budu zabývat nástroji aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti a jejich využití na území ČR. Cílem kapitoly s ohledem na hlavní cíl diplomové práce je zjištění priorit v oblasti opatření a nástrojů PZ (které nástroje jsou přednostně finančně podporovány, či které jsou nejvíce využívány) a rekapitulace českých výsledků v rámci Evropské strategie zaměstnanosti za účelem závěrečného porovnání s francouzskou stranou.
3.1 Období po roce 1989 Česká republika a její ekonomika prošly od počátku 90. let 20. století zásadními proměnami, které se vyznačovaly nejen politickými, ale i společenskými transformacemi. Procesy, jež započaly „Sametovou revolucí“, daly mladé republice nový geopolitický rozměr. Nejdůležitějším znakem reforem byl přechod z centralizované ekonomiky s dominancí státního vlastnictví na tržní ekonomiku, jejímž cílem bylo posílení soukromého podnikání a odstátnění hospodářských činností. Důležitým faktorem byla územní decentralizace (vznik územně samosprávných celků), dekoncentrace politické moci a s ní spojený vznik nových institucí veřejného sektoru. Bylo zapotřebí stanovení společensky odpovědných a současně situaci na trhu práce přiměřených principů a cílů.57 Základní legislativní rámec spojený s politikou zaměstnanosti tvořily právní předpisy: zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti a zákon č. 9/1991 Sb. o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, dle kterých se zformovaly i nové instituce zabezpečující politiku zaměstnanosti (tyto zákony a instituce podrobněji popisuji v části Institucionální zabezpečení politiky zaměstnanosti v České republice). Hospodářské reformy a přechod na tržní hospodářství v 90. letech měly dopad i na trh práce. Je třeba zdůvodnit, že za centrálně plánované ekonomiky nezaměstnanost oficiálně neexistovala a na rozdíl od tržních ekonomik existoval v hospodářství nedostatek pracovníků, 57
WINKLER, Jiří – ŽIŽLAVSKÝ, Martin. Český trh práce a Evropská unie. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 115
38
protože jich řada byla zaměstnávána a placena za práci, která by v tržních podmínkách honorována nebyla. Česká ekonomika byla charakteristická přezaměstnaností a nedostatkem pracovní síly v určitých oborech.58 Obyvatelé si na nezaměstnanost museli rychle zvyknout, jelikož spuštění ekonomických reforem vyvolalo její růst, který byl umocněn recesí v letech 1997-1999.59 Tabulka 2: Průřez vývojem nezaměstnanosti v ČR60 Rok Míra nezaměstnanosti
1993 1997 1999 2004 2007 2010 3,5
5,2
9,4
9,5
6,0
9,6
v% Pramen: Český statistický úřad, vlastní zpracování Rostoucí nezaměstnanost a změny na trhu práce vyústily ve zvýšený tlak na politiku zaměstnanosti, jejíž aktivní část i přes zvýšení finančních prostředků zůstala v průběhu 2. poloviny 90. let dlouhodobě podfinancována. Tento fakt měl za následek nízkou účinnost opatření APZ, což zpětně vedlo k neochotě více investovat do aktivní části PZ.61 Reformám 90. let nelze upřít dílčí výsledky, kterými bylo vytvoření stabilizované struktury veřejných služeb zaměstnanosti či základ prvních programů a opatření APZ. Pozice PZ ale nadále zůstávala nejasná a rozporuplná. Existovala absence silných řídících a koordinačních složek, které by finálně vedly ke konkretizaci politických cílů, v situaci, kdy byly úřady práce přetížené, chyběla dostatečná politická vůle pro uskutečnění dalších reforem.62
3.2 Česká politika zaměstnanosti a vstup do Evropské unie Vstup do Evropské unie (EU), ale i samotná příprava k tomuto aktu, měl velký dopad na široké spektrum veřejných politik a hospodářství v ČR. ČR byla nucena akceptovat principy 58
SLANÝ, Antonín a kolektiv. Vývoj institucionálního rámce fungování české ekonomiky a vstup do EU. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 55
59
SLANÝ, Antonín a kolektiv (2004)
60
Hodnoty do roku 1999 jsou dle metodiky MPSV, od roku 2004 dle Eurostatu
61
WINKLER, Jiří – ŽIŽLAVSKÝ, Martin (2004)
62
WINKLER, Jiří – ŽIŽLAVSKÝ, Martin (2004)
39
jednotlivých politik, které jsou zakotveny ve Smlouvě o Evropském společenství a dalších smlouvách a předpisech.63 V oblasti zaměstnanosti jde zejména o následování Lisabonské strategie (jejíž součástí je Evropská strategie zaměstnanosti) a přijetí Amsterodamské smlouvy (1999). Cesta k přijetí těchto dokumentů, jako součástí národní strategie, vedla skrze předvstupní vyjednávání a první konvergenční dokumenty. První část rozhovorů mezi ČR a EU započala v dubnu roku 1998. Aby vůbec bylo možno přikročit ke konkrétním krokům, bylo třeba zjistit aktuální situaci v kandidátských zemích, EU tedy přistoupila k metodě tzv. „screeningu“64, který byl rozdělen do 31 kapitol na jednotlivé aquis.65 Právě 13. kapitola, která nese název Sociální politika a zaměstnanost, ukládá úkoly, které je ČR povinna splnit v této oblasti. 13. kapitola Podmínek přistoupení ČR k EU se především zabývá:66 • rovným zacházením s muži a ženami • ochranou zdraví a bezpečností při práci • sociálním dialogem, zaměstnaneckou politikou • sociální ochranou • pracovnímu právem • protidiskriminační politikou. Po předložení pozičního dokumentu přistoupila ČR přistoupila k plnění úkolů 28. 5. 1999. V tento okamžik byly obě strany připraveny na dlouhodobou spolupráci vedoucí k implementaci Evropské strategie zaměstnanosti v ČR. 67
63
HALÁSKOVÁ, Renata (2008)
64
analytické srovnávání legislativy kandidátských zemí s evropským právem
65
představuje společná práva a závazky, které zavazují všechny členské státy v rámci Evropské unie. Acquis se stále vyvíjí a sestává z: obsahu, principů a politických cílů smluv, legislativy přijaté při aplikaci smluv a judikatury Evropského soudního dvora, deklarací a rezolucí přijatých Unií, opatření vztahujících se k společné zahraniční a bezpečnostní politice, opatření vztahujících se k justici a ke spolupráci ve vnitřních věcech, mezinárodních smluv uzavřených Unií a smluv uzavřených navzájem mezi jejími členskými státy v oblasti aktivit Unie, všechny akty přijaté v rámci druhého a třetího pilíře Evropské unie, a především společné cíle stanovené ve smlouvách
66
Podmínky přistoupení ČR k EU uzavřené na kodaňském summitu EU v prosinci 2002. [ online ]. [cit.2012-0312] Dostupné z :
67
Potvrzení připravenosti přijímat aquis v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti
40
3.2.1 Integrační proces a česká politika zaměstnanosti Nejsilnějším impulsem k opětovné revizi PZ bylo zahájení jednání v dubnu 1998 mezi Evropskou komisí a Českou republikou o přistoupení k Evropské unii (Evropským společenstvím). Česká PZ tak nabrala konvergenční směr k principům Evropské strategie zaměstnanosti. Ještě v roce 1998 Česká republika předložila Národní program přípravy ČR na členství v EU, který byl postupně vydáván v roce 1999, 2000 a 200168. Jedna z kapitol se zaobírá PZ v návaznosti na tvorbu a plnění Národních (akčních) plánů zaměstnanosti, které se staly důležitým integračním prvkem. Národní plán zaměstnanosti69 (NPZ) je vládní dokument, který byl vydán českou vládou v roce 1999 a který stanovuje hlavní priority a cíle pro daný kalendářní rok v oblasti politiky zaměstnanosti.70 První český NPZ v souladu s cíli „Hospodářské strategie ČR pro vstup do Evropské unie“71 připravil půdu pro vznik nové PZ, důraz byl kladen na její aktivní část. Cílem bylo:72 •
zavést nová opatření hospodářské politiky zaměřená na podporu vzniku nové
zaměstnanosti a na restrukturalizaci stávající zaměstnanosti, • zvýšit motivaci pracovní síly ke vstupu (nebo návratu) do zaměstnanosti se zřetelným zvýhodněním pracovních příjmů před příjmy sociálními, • sladit přípravu pracovní síly s požadavky trhu práce, • sladit rozsah a strukturu zaměstnávání zahraniční pracovní síly se situací na trhu práce, • zvýšit rozsah a účinnost opatření aktivní politiky zaměstnanosti, • zabezpečit potřebné organizační, personální i finanční předpoklady fungování služeb zaměstnanosti v souladu s očekávanou úrovní nezaměstnanosti
68
ZENKNER, Petr. Vstup ČR do EU.[online]. [cit.2012-03-12] Dostupné z :
69
V roce 1999 ČR jako nečlenský stát ještě nemá povinnost vypracovávat akční plán zaměstnanosti dle směrnic platných pro členské státy
70
Následující plány se nazývaly Národní akční plán zaměstnanosti a byly vydány v roce 2001, 2002, 2003
71
Národní program přípravy s hesly: konkurenceschopnost - růst - zaměstnanost – solidarita
72
Národní plán zaměstnanosti.[online]. poslední revize 28.4.2006 [cit.2012-03-27] Dostupné z : < http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/narodniplan1999/narodniplanzamest>
41
Zjednodušeně hlavním cílem bylo dostat APZ do podvědomí širokého politického spektra a obyvatel. Zásadní průlomem byl požadavek, aby se PZ stala záležitostí všech resortů, vlády i sociálních partnerů, a ne jen úzce profilovou politikou s odpovědností za oblast nezaměstnanosti a zaměstnanosti s využitím jediného nástroje, a to služeb zaměstnanost. Předpokladem řešení je programové pojetí politiky zaměstnanosti, provázané s celkovou ekonomickou, sociální, regionální a vzdělávací politikou vlády.73
NPZ byl rozdělen do čtyř pilířů (Podpora zaměstnatelnosti, Podpora podnikání, Podpora schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobit se změnám, Podpora rovné příležitosti všech osob), přičemž ke každému byly dány konkrétní opatření, cíle, cílové skupiny, jasně popsáné způsoby aplikace, jaké legislativní změny jsou třeba a samozřejmě požadavek na finanční prostředky a nositelé úkolu.74 Problémem prvního NPZ bylo, že chyběly konkrétní údaje o vývoji HDP, finanční situaci a podílu malých a středních podniků na zaměstnanosti, což má dopad na odvozování cílů, které bylo velmi obtížné určit.75 Dalším předpokladem pro úspěšné splnění NPZ bylo zohlednění regionální politiky (včetně regionálních trhů práce), ta v době kdy NPZ vznikl (1999) v ČR téměř neexistovala. I přes zmíněné ztížené podmínky pomohl dokument zmapovat situaci v ČR a odhalit nedostatky, které bylo třeba odstranit. NPZ může být označen nejen za hlavní konvergenční dokument, ale také za jeden z nejdůležitějších dokumentů té doby a v oblasti zaměstnanosti vůbec. Nastartoval reformní změny v oblasti zaměstnanosti tak, aby se co nejvíce zefektivnila, čemuž napomáhala rámcovost a komplexnost strategie. Česká politika zaměstnanosti se tak dočkala impulzu oživení, na který po celá 90. léta čekala. I když existovaly koordinační techniky, tak implementace směrnic a nařízení neprobíhala zcela hladce, česká strana se dopouštěla rozhodnutí, která byla Evropskou komisí kritizována a odrazila se také na hodnocení připravenosti ČR na vstup do EU. Vyhodnocování probíhalo 73
Národní plán zaměstnanosti.viz citace č. 72
74
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní plán zaměstnanosti. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 1999. str. 39-46 Praktický příklad: Pilíř Podpora zaměstnanosti: opatření: reforma řízení a financování školského systému, především středního a vyššího odborného školství, cíl: trvalé a také dlouhodobé dosahování optimálního sladění výstupů ze školského vzdělávacího systému a požadavků trhu práce na úroveň kvalifikace a zaměření studijních (učebních oborů), cílové skupiny: prvotně školy všech stupňů, zaměstnavatelé, druhotně absolventi škol a občané, kteří nedokončili přípravu na povolání, nedokončili základní vzdělání a mladiství, kteří ukončili vzdělání jen absolvováním základního vzdělání, zdroj: MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní plán zaměstnanosti (1999) 75
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní plán zaměstnanosti (1999)
42
v Pravidelných zprávách o pokroku v procesu přistoupení.76 Stanovisko evropské komise (EK) z roku 2000 je již pozitivnější: „politika zaměstnanosti v souladu se zásadami a politikou Evropských společenství“.77 Kapitola byla s konečnou platností uzavřena 1. 6. 2001.78 I když se Česká republika stala členem EU až v roce 2004, tak již v letech 2001, 2002 a 2003 přistoupila k tvorbě Národního akčního plánu zaměstnanosti.79
3.2.2 Národní akční plán zaměstnanosti (NAPZ) „Národní akční plán zaměstnanosti je nástrojem realizace národní politiky zaměstnanosti členských zemí EU. Prezentuje cíle a realizaci národní politiky zaměstnanosti ve střednědobém horizontu, odráží reakci členské země na obecná a specifická doporučení.“80 První český NAPZ z roku 2001 ještě úplně neodpovídá směrnicím EU, je zde absence třídění opatření dle funkčních pilířů. Než o nějaká přímá opatření v rámci provádění PZ se spíše jedná o provádění přípravných analýz a novel zákonů, aby v roce 2002 mohl vzniknout „pravý“ NAPZ. 81 NAPZ je národní dokument, který zpracovává MPSV dle směrnic Evropské strategie zaměstnanosti, tzv. „guidelines“.82 Český NAPZ byl rozdělen do stejných 4 pilířů jako v
76
Např. EK přezkoumávala novelu zákona o zaměstnanosti, která zpřísňovala podmínky pro zaměstnávání občanů třetích zemí, v té době jimi byli také občané členských států EU, což bylo nepřípustné, a tak musela být v roce 2000 přijata nová novela, která zrušila tříleté omezení pracovního poměru občanů EU v ČR
77
Pravidelná zpráva za rok 2000 Evropské komise o pokroku České republiky v procesu přistoupení.[online]. [cit.2012-03-28] Dostupné z: 78
Všech 31 kapitol bylo uzavřeno na summitu v Kodani v prosinci 2002
79
Dokument, který ukládá členských státům povinnost vytvářet cíle v rámci politiky zaměstnanosti
80
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní akční plán zaměstnanosti 2004-2006 [online].[cit. 2012-03-28] Dostupné z:
81
Např. Analyzovat podmínky pro rozvoj podnikání na místní úrovni, analyzovat současnou situaci v rozvoji infrastruktury, podnikání a lidských zdrojů v příhraničních okresech se SRN a Rakouskem, zpracovat analýzu a variantní návrhy na snížení odvodového zatížení pracovní síly, analyzovat současný stav v uplatňování moderních forem organizace práce a pracovně právních vztahů, MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ Národní akční plán zaměstnanosti na rok 2001.[online] poslední revize 28.4.2006 [online].[cit. 2012-03-31] Dostupné z :
82
EK v roce 2011 prodloužila platnost směrnice až do roku 2014
43
členských státech EU.83 V rámci každého pilíře MPSV vypracovalo opatření, která mají vést ke splnění směrnic a zlepšení české PZ. Zajímá se především o zkvalitňování a modernizaci služeb zaměstnanosti. Přichází se strategiemi, jak zajistit lepší zaměstnatelnost problémových skupin na trhu práce. Stěžejním bodem bylo zařazení služeb, které poskytují úřady práce uchazečům
a zájemcům
o zaměstnání
při
a rekvalifikaci do APZ v NAPZ z roku 2002.
poradenství, 84
zprostředkování
zaměstnání
Celkově byl přínos NAPZ chápán v tom
smyslu, že pomohl definovat problémy a situaci českého pracovního trhu a stanovení základních cílů pro APZ, která se měla konvergovat směrem k ESZ. Síla dokumentů spočívá také v tom, že v rámci svých cílů koordinují činnost i dalších oblastí veřejné a sociální politiky.85 Negativně však bylo vnímáno, že v NAPZ není vyhraněn dostatečný posun ve „vymezení jeho role, v přístupu k jeho tvorbě, finančnímu a kapacitnímu zajištění, formulaci, implementaci a monitorování“.86 I přes tyto překážky, které znamenaly výzvu do budoucnosti, Česká republika splňovala hlavní konvergenční kritéria veřejných politik a legislativy tak, aby mohla být uzavřena Smlouva o přistoupení v Aténách roku 2003, která byla následně schválena občany ČR v referendu.87 Česká republika se stala 1. května 2004 členem EU, z čehož nevyplývají pouze různé finanční a ekonomické výhody, ale také povinnosti v mnoha oblastech. Jednou z nich je budování efektivní APZ, ochrana zaměstnanců, vytváření lepších podmínek zaměstnatelnosti či podpora pro problémové skupiny na trhu práce.
3.3 Politika zaměstnanosti ČR jako člena EU Jako právoplatný člen EU se ČR zapojila do plnění ekonomických a politických cílů, které byly nastaveny ještě před jejím vstupem. V oblasti zaměstnanosti se jedná především o Evropskou strategii zaměstnanosti, která byla propojena s Lisabonskou strategií. Lisabonská strategie v době vstupu ČR do EU byla právě ve své polovině. ČR nevstoupila do této oblasti nejlépe. Nepodařilo se jí dosáhnout průběžného cíle stanoveného pro rok 2005, který činil zaměstnanost na úrovni 67%, ČR dosáhla na 64%. Dalším dílčím sledovaným cílem pro rok 83
Zaměstnanost, Podnikání, Adaptabilita, Rovné příležitosti.
84
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní akční plán zaměstnanosti 2002 [ online ]. [cit.2012-03-29] Dostupné z : 85 WINKLER, Jiří – ŽIŽLAVSKÝ, Martin. (2004) 86
WINKLER, Jiří – ŽIŽLAVSKÝ, Martin. (2004)
87
Účast byla 55,21% a z toho 77,33 % kladných hlasů
44
2005 byla zaměstnanost žen, zde byla ČR úspěšnější, i když na cíl úplně nedosáhla. Od roku 2004 mírně meziročně stoupala, ale na konci období opět klesla, dokonce pod míru, která byla na začátku. Tabulka 3: Vývoj míry zaměstnanosti žen v ČR Rok
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Míra zaměstnanosti
56,9
57
56,3
56,0
56,3
56,8
57,3
57,6
56,7
56,3
žen v % Pramen: Eurostat, Employment rate by gender, age group 15-64, vlastní zpracování Celková zaměstnanost téměř kopírovala tendenci vývoje zaměstnanosti žen, tedy mírný růst a na konci sledovaného období pokles na hodnotu 65%. Tabulka 4: Vývoj míry zaměstnanosti v ČR Rok Míra zaměstnanosti
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 65,0
65,0
65,4
64,7
64,2
64,8
65,3
66,6
65,4
65,0
v% Pramen: Eurostat, Employment rate by gender, age group 15-64, vlastní zpracování Jak již bylo zmíněno, pro rok 2010 byl stanoven specifický cíl zaměstnanosti starších pracovníků. ČR se povedlo za dobu svého členství v EU, kdy směrovala programy směrem i k této části aktivního obyvatelstva, zvýšit podíl zaměstnaných starších pracovníků z 42,7% až na 46,5%. Bohužel ani tento růst nebyl dostatečný a ČR nedosáhla na vytyčený cíl 50%. I tak se ale tato úroveň nachází nad průměrem EU27 a zaostává o pouhá 2% za průměrem původní EU15.88 Pro lepší přehlednost uvádím následující tabulku, která shrnuje cíle Lisabonského procesu a skutečnosti, kterých bylo v ČR dosaženo.
88
Employment rate of older workers by gender.[ online ]. [cit.2012-04-01] Dostupné z :
45
Tabulka 5: Lisabonské cíle a skutečnost v ČR Cíle
Skutečnost
Cíle ob. míra
ženy
ženy
zaměstnanosti
2005
57
56,3
67
64,8
-
46,5
2010
60
56,3
70
65
50
46,5
Rok
Skutečnost
Cíle starší
Skutečnost
pracovníci
Pramen: Eurostat, Employment rate by gender, age group 15-64, Employment rate of older workers by gender, vlastní zpracování ČR využívala pro financování svých politik také strukturálních fondů EU.89
90
Při vstupu do
EU musela ČR počítat s principem víceletého programování priorit, které je typické pro EU, a tak pro finanční rámec let 2000-2006 jí zbyly pouze dva roky pro plné využití fondů. V rámci operačního programu Rozvoj lidských zdrojů, jehož cílem bylo dosáhnout „vysoké a stabilní úrovně zaměstnanosti založené na kvalifikované a flexibilní pracovní síle, integraci sociálně vyloučených skupin obyvatelstva a konkurenceschopnosti podniků při respektování principů udržitelného rozvoje“, ČR obdržela celkový objem finanční pomoci o velikosti 318,82 mil. Eur (přičemž ze státního rozpočtu v období 2004-2006 bylo vyřazeno na tento program 103,6 mil. Eur). 91 92 V programovém období 2007-2013 ČR již může plně využít svého členství v EU po celé funkční období programu. Celé území republiky (vyjma Prahy) spadá do cíle I Konvergence, jenž se soustředí na méně rozvinuté regiony a je zaměřen na zlepšení podmínek pro růst a zaměstnanost. ČR využívá Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, jehož účelem je podpořit konkurenceschopnost a zaměstnanost občanů. Nasměrování politik a programů odpovídá obecnému konsensu o přání dosáhnout plné zaměstnanosti, moderních veřejných služeb či vysoké konkurenceschopnosti zaměstnanců i podniků. „Financování aktivní politiky zaměstnanosti je od roku 2008 postaveno na maximálním využití finančních prostředků Evropského sociálního fondu. Z prostředků ESF je v současném programovacím období do konce roku 2013, resp. 2015, k dispozici celkem 2,1 mld. EUR (cca 50 mld. Kč), přičemž jedna třetina je určena právě na politiku zaměstnanosti. Pokud jde o aktivní politiku zaměstnanosti, jsou pomocí prostředků ESF financovány rekvalifikace, účelná pracovní místa a veřejně prospěšné práce (podpora tvorby trvalých 89
Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond
90
Při přípravě na vstup do EU, ČR využívala evropské fondy jako Phare či Iniciativu Equal
91
OP Rozvoj lidských zdrojů. [online].[cit.2012-04-01] Dostupné z : < http://www.esfcr.cz/04-06/oprlz>
92
Operační programy 2004-2006. [ online ]. [cit.2012-04-01] Dostupné z :
46
a dočasných pracovních míst). Státní rozpočet pak financuje ta opatření, která z ESF financovat nelze, zejména tvorbu a provoz chráněných dílen, podporu zaměstnavatelů zaměstnávajících vysoký podíl zdravotně postižených osob apod.“93 Společně s růstem výdajů na nástroje APZ lze sledovat příznivý vývoj jak celkové zaměstnanosti (meziroční růst v roce 2004: 0,6%, v roce 2005: 0,5%), tak zaměstnanosti žen (meziroční růst v roce 2004: 0,3%, v roce 2005: 0,5%).94 Finanční podpora programů, nástrojů a iniciativ v oblasti zaměstnanosti však nedokázala čelit nepříznivému ekonomickému vývoji (diskutabilní je také efektivita vlastních programů), což vyústilo v pokles obou hodnot sledovaných Lisabonskou strategií.
3.4 Česká strategie zaměstnanosti Každý členský stát vedle vedle komunitárních cílů také národní cíle veřejných politik. ČR navázala na vládní dokumenty NAPZ a postupně stanovovala cíle v Národním akčním plánu zaměstnanosti pro léta 2004-2006, v Národním Lisabonském programu 2005-2008, Národním programu reforem ČR 2008-2010. V programových dokumentech vláda za účasti především MPSV a Ministerstva financí stanovuje jednotlivé cíle a konkrétní postupy, jak cílů dosáhnout. I když nelze dokumentům upřít jejich snahu o komplexní strategii politiky trhu práce, převyšuje obecný popis vyznačující se „evropským slovníkem“ a heslovitostí, chybí v nich větší detailnost, jasné a konkrétní cíle. Národní plán by mohl být lehce zaměnitelný s jakoukoliv brožurou MPSV, jelikož se zde stále opakují ty samé slogany, ale s žádným viditelným posunem. Když přijde k hodnocení programu, který měl funkční období delší než dva roky, tak je velmi povrchní, spokojí se s encyklopedickými údaji v dojmu, že ekonomická krize je v podstatě dostatečné vysvětlení úplně všeho, co se na poli zaměstnanosti v daném období dělo. V tomto vidím velkou mezeru ve vypracovávání jak NAPZ, tak závěrečných zpráv, ze kterých by mělo jasně vyplývat, jaké kroky byly učiněny, aby bylo dosaženo cílů, které si na počátku období politická reprezentace zadala. 93
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Zpráva o plnění Národního programu reforem 20082010[online].[cit.2012-04-02] Dostupné z : 94
Employment rate by gender, age group 15-64. [online]. [cit.2012-04-02] Dostupné z :
47
3.4.1 Specifika české politiky zaměstnanosti Nezaměstnanost od roku 2000 mírně klesala a pohybovala se mezi 7-8%, zlom nastal v roce 2008, kdy klesla na úroveň 4,4%, poté ale opět začala růst, až dosáhla 7,3% v roce 201095. Od této chvíle se drží kolem úrovně 6,9% (únor 2012 6,8%).96 Politika zaměstnanosti je jedním z opatření, která Česká republika využívá v boji proti nezaměstnanosti a jejichž správu provádějí: •
MPSV
•
Úřad práce ČR
Blíže se institucionálnímu zabezpečení politiky zaměstnanosti věnuji v samostatné kapitole. Její legislativní úprava vychází především ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (upravuje pasivní a aktivní politiku a jejich nástroje), ze zákona č. 262/2006/ Sb., zákoník práce (upravuje veškeré pracovněprávní vztahy, určuje pravidla pro výpočet průměrného čistého měsíčního výdělku pro účel učení výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci) a z dalších zákonů například o minimální mzdě, o nemocenském pojištění, atd.
3.4.2 Pasivní politika zaměstnanosti v ČR Jedná se především o podporu v nezaměstnanosti, která se uskutečňuje prostřednictvím hmotného zabezpečení občana v době nezaměstnanosti a zahrnuje také jednotnou formu pojištění v době nezaměstnanosti, které je uzavíráno u jediné pojišťovny (Všeobecná zdravotní pojišťovna). Jde o systém, který z části stojí na redistribuci prostředků pomocí daňového systému a tedy z části na principu pojištění. Všichni zaměstnanci povinně platí všechny tři složky sociálního pojištění (důchodové, nemocenské a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti), avšak sami si platí jen důchodové pojištění, ostatní dvě složky za ně odvádí zaměstnavatel. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) mohou dobrovolně platit nemocenského pojištění, ostatní dvě složky jsou opět povinné. Zaměstnanci tedy odvádí 6,5% z měsíčního vyměřovacího základu na důchodové pojištění, OSVČ odvádějí 28% na důchodové pojištění a 1,2% na státní politiku zaměstnanosti a zaměstnavatelé (za své 95
Table unemployment rate [ online ]. [cit.2012-04-02] Dostupné z :
96
Harmonised unemployment rate by sex. [ online ]. [cit.2012-02-20] Dostupné z :
48
zaměstnance) odvádějí 21,5 % na důchodové pojištění, 2,3 % na nemocenské pojištění (dobrovolně lze zvolit i 3,3 % u zaměstnavatelů o velikosti do 25 zaměstnanců) a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti.97 Výdaje na PPZ závisí jak na ekonomickém vývoji státu a výši nezaměstnanosti, tak na nastavených kritériích, která musí být splněna, aby mohla být občanovi poskytnuta pomoc v nezaměstnanosti. I když se ČR v přísnosti kritérií, době a výši vyplácené podpory v nezaměstnanosti řadí mezi ty přísnější státy EU, nedaří se jí stlačit státní výdaje alespoň na úroveň před světovou ekonomickou krizí. Právě v tomto období došlo ke skokovému navýšení výdajů z cca 7 mld. Kč v roce 2008 na 15 mld. Kč v roce 2009. Hlavním z kritérií je tzv. čekací doba, kdy musí uchazeč o zápis do evidence v posledních třech letech vykonávat alespoň 12 měsíců zaměstnání či jinou výdělečnou činnost, u které odváděl příspěvek na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Podpůrčí doba se dělí dle věku uchazeče: do 50 let-5 měsíců, od 50 do 55 let-8 měsíců, nad 55 let-11 měsíců.98
3.4.3 Aktivní politika zaměstnanosti v ČR Český zákon o zaměstnanosti pojímá APZ jako „souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti“. Zákon také konkrétně vyjmenovává opatření APZ používána na území ČR, těmi jsou: a) rekvalifikace, b) investiční pobídky99, c) veřejně prospěšné práce100, d) společensky účelná pracovní místa101, 97
Sociální pojištění [online]. [2012-04-02] Dostupné z : < http://www.mesec.cz/dane/socialnipojisteni/pruvodce/>
98
Výše podpory, která je vypočítávána z průměrného čistého měsíčního výdělku z posledního zaměstnání, činí první dva měsíce 65%, další 2 měsíce 50%, zbývající 45%, pokud se uchazeč účastní rekvalifikace, tak je výše po celou dobu 60%. V případě, že uchazeč sám ukončí pracovní poměr, dostává po celou dobu 45%. dle Zákoníku práce 99
Hmotně podporuje vytváření nových pracovních míst a rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců.
100
Časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací.
101
Pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s Úřadem práce ČR a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Společensky účelným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s Úřadem práce ČR uchazeč o zaměstnání za
49
e) překlenovací příspěvek102, f) příspěvek na zapracování103, g) příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program104. ČR jako člen EU si v rámci APZ vytyčila cíl dosáhnout evropského průměru zaměstnanosti a zaměření svých programů na ohrožené skupiny. Jedním z opatření zabývající se ohroženou skupinou je podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením a tvorba chráněných míst105. V roce 2009 se staly specifickou skupinou ohrožených osoby dotčené hospodářskou recesí. Další konkrétní opatření jsou obsažena v plánu APZ, jehož přípravu má v gesci MPSV a realizace stojí na Úřadě práce ČR a jeho pobočkách a kontaktních místech, které úzce spolupracují se sociálními partnery a jinými subjekty jako územní samosprávné celky, profesní organizace či organizace zaměstnavatelů. Důležitým faktorem dosažení cílů jsou finanční zdroje a jejich efektivní alokace. Vývoj státních výdajů na APZ dokresluje hospodářsko-politickou situaci v ČR. Na začátku 90. let, kdy APZ vznikala, výdaje oscilovaly mezi 500mil. Kč a 900 mil. Kč, k velkému skoku a zdvojnásobení došlo v roce 1999, kdy výdaje poprvé pokořily hranici 1 mld. Kč, vyšplhaly se na 1,921 mld. Kč. Mezi léty 2000 a 2004 se výdaje pohybovaly mezi 3,4 mld. Kč a 4 mld. Kč, menší nárůst byl zaznamenán po vstupu do EU, kdy výdaje dostaly pravidelnou rostoucí tendenci. Jediným okamžikem, kdy výdaje významně klesly (o 2 mld. Kč) byl rok 2009, kde byla důvodem relokace financí z APZ na PPZ z důvodů vyšší nezaměstnanosti způsobené ekonomickou krizí. Bylo ale jasné, že PPZ nemůže sama vyřešit problém rostoucí nezaměstnanosti, a tak došlo v roce 2010 ke zpětné relokaci oněch dvou miliard korun.
účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. 102
Je poskytnut osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání
103
Poskytnut pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, kterému krajská pobočka Úřadu práce věnuje zvýšenou péči.
104
Poskytnut pokud zaměstnavatel přechází na nový podnikatelský program a z tohoto důvodu nemůže zabezpečit pro své zaměstnance práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby.
105
Chráněné pracovní místo musí být obsazeno po dobu 3 let a ÚP na něj přispívá částečnou úhradou provozních nákladů, jedná se např. o chráněné dílny
50
Graf 1: Srovnání výdajů APZ a PPZ, vývoj výdajů Státní politiky zaměstnanosti
25 000 000 20 000 000 15 000 000 10 000 000
SPZ (v tis. Kč) PPZ (v tis. Kč) APZ (v tis. Kč.)
5 000 000 0
Pramen: Výdaje na SPZ souhrnný přehled 1991-2010, MPSV, vlastní zpracování APZ se může v ČR zdát jako podceňovaný aspekt boje proti nezaměstnanosti, jelikož podíl výdajů APZ na HDP v ČR je výrazně nižší než u srovnatelných států, např. v roce 2005 činil podíl APZ na HDP v ČR 0,12%, zatímco na Slovensku to bylo 0,17% a ve Slovinsku 0,2%.106 Podíl na HDP v ČR sice mírně stoupá, ale stále je pod evropským průměrem, který byl v roce 2008 1.6%.107 V současné době neexistuje plán jak podíl navýšit, což se může negativně projevit v úspěšnosti APZ pro návrat a začlenění na trh práce. Vývoj výdajů jednotlivých nástrojů se liší program od programu. Ještě v roce 2004 22% z celkových výdajů putovalo na investiční pobídky, které jsou v gesci MPSV, ale v roce 2010 byla jejich výše pouhých 7,8%, přestože došlo k nárůstu celkových výdajů. Největší část byla přelita do tvorby společenských míst, které zaznamenaly mezi rokem 2009 a 2010 32% nárůst. Celkově však česká APZ nejvíce uvolňuje výdaje na veřejně prospěšné práce, kde suma vydaná na zřízená místa byla cca 1,6 mld. a tvořila 26% celkových výdajů.
106
GAGEL, Sabine. Expenditure on Labour Market Policies, 2005.[online]. [cit.2012-04-03] Dostupné z : 107
Labour market policy expenditure. [online]. [cit.2012-04-03] Dostupné z : < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Labour_market_policy_expenditure>
51
Graf 2: Podíl jednotlivých výdajů na nástroje APZ v roce 2010 (v tis.) 235 262
582261
SÚPM 1 454 155
VPP Rekvalifikace
1 623 832
OZP
Pramen: Výdaje na SPZ souhrnný přehled 1991-2010, MPSV, vlastní zpracování Podle počtu uchazečů umístěných na jednotlivé programy však vyplývá, že v ČR je upřednostňována rekvalifikace, která také v měřítku výdaje/počet uchazečů je nejlevnější variantou nástroje APZ. Rozdíl mezi výdaji a počtem umístěných pracovníků je opravdu markantní, obzvláštně se to týká veřejně prospěšných prací a společensky účelných pracovních míst, která jsou co do výdajů na jednoho uchazeče nejnákladnější. Graf 3: Využití nástrojů APZ dle počtu účastníků v roce 2010 (v jednotkách osob) 1 588 12 560
6 119
SÚPM VPP Rekvalifikace
65 453
OZP
Pramen: Výdaje na SPZ souhrnný přehled 1991-2010, MPSV, vlastní zpracování Zajímavým poznatkem je vývoj počtu uchazečů o zařazení do APZ, který od roku 1992 až na výjimky ke konci 90. let neustále klesá, ve spojení s náklady na jednoho uchazeče, které se téměř z trojnásobily (podobně jako celkové výdaje). Otázkou zůstává, zda jde o cílený nárůst spojený s kvalitnějšími službami a dotacemi na pracovní místa, nebo o neefektivní alokace zdrojů. Zároveň se snižuje celkový podíl zařazených do APZ na uchazečích o zaměstnání. Tento trend můžeme přičítat různým možným důvodům jako je výběr rekvalifikací, které 52
neodpovídají předpokladům a schopnostem zájemců, vyřazení tvorby absolventských míst z APZ v roce 2007, neefektivní činnost ÚP nebo pouhý pokles zájmu o účast na některém z programů APZ. ČR se tak nedaří dlouhodobě splňovat jednu ze směrnic, která požaduje po členských státech zapojování alespoň 20% nezaměstnaných do programů APZ. Podíl, který by přesahoval 20%, se podařilo ČR dosáhnout pouze v letech 2007 a 2008, poté došlo k poklesu až na pouhých 11%. V roce 2012 vstupuje česká APZ do nové fáze, blíží se konec rozpočtového období 20062013 a velká část programů končí svou životnost, pomalu se také usazuje nové institucionální zřízení po reformě v roce 2011 a v neposlední řadě pomalu odeznívá šok z recese roku 2009. Následující období bude velmi důležité pro ověření schopnosti APZ pozitivně ovlivnit vývoj nezaměstnanosti a schopnost politické reprezentace ji efektivně využít. Jak však vychází z předešlého textu, určité omezení úplné volnosti však ze strany EU existuje. ČR sleduje cíle EU a nástroje APZ jsou jim přizpůsobeny.
53
4 FRANCOUZSKÁ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI Cíl a struktura čtvrté kapitoly jsou stejné jako u předchozí kapitoly. Zpočátku se budu věnovat vzniku a vývoji politiky zaměstnanosti ve Francii, jejím nástrojům, opatřením a financování. A v další části se opět zaměřím na dílčí výsledky Francie v rámci Evropské strategie zaměstnanosti, které poslouží ke komparaci s těmi českými. Francie, která se vždy řadila k zemím západního světa, si prošla v oblasti politiky zaměstnanosti podobným vývojem jako ČR, ale byl to vývoj postupný, založený na vlastních zkušenostech. Francie od 2. sv. války prošla několika socio-ekonomickými vývojovými obdobími. Aby bylo možno chápat její pozdější vývoj, je třeba se vrátit na jeho začátek. Francie se po skončení války potýkala se zničenou ekonomikou, neexistující infrastrukturou, obrovskou absencí pracovní síly a vůbec kapitálu. Strategií obnovy země bylo přilákat co nejvíce investic (tím pádem kapitál108) a započít silnou imigrační politiku pro zvýšení ekonomicky aktivní populace.109 Francouzská vláda přijímá americký předválečný model New Deal a přistupuje k široké nacionalizaci průmyslu (také jeden ze způsobů, jak potrestat průmyslníky, u kterých byla prokázána kolaborace s nacistickým Německem-např. automobilka Renault). Působením Národního plánu obnovy spolu s Marshallovým plánem mělo pozitivní dopad na francouzskou ekonomiku, která se začala zvedat a v roce 1952 dosáhla předválečného výkonu. Období „Skvělých třicítek“ začíná, trvá až do prvního ropného šoku v roce 1973. Skvělé třicítky bylo jakési doháněcí kolo, které mělo tlačit Evropu, aby dohnala Spojené státy, aby se Evropa stala konzumní společností, tak jak se jí Spojené státy staly již ve 20. letech. Třicet let, které následovaly po 2. světové válce, se vyznačovaly prudkým zvýšením produktivity práce, přechodem od zemědělství k průmyslu, silným růstem HDP (cca o 5% ročně) a plnou zaměstnaností. 110 Až do počátku 70. let byla politika zaměstnání součástí politiky hospodářského růstu a v 108
Zajímavostí je, že ještě před spuštěním Marshallova plánu Francie pro získání dostatečných zásob amer. Dollaru a odpuštění části dluhu, uzavřela smlouvu o otevření trhu filmového průmyslu, jehož největší část byla za režimu z Vichy prodána německým podnikům, pro americké filmy a studia
109
Repatriace francouzských občanů z Alžírska, dále vlna imigrace z kolonií-Tunisko, Maroko, Francouzská Polynésie, a také uprchlíci před diktaturou z Portugalska, Španělska a tehdejší Jugoslávie (v 60. letech)
110
Což je ve Francii vnímáno mnohem silněji než kdekoliv jinde
54
duchu myšlenky, že nezaměstnanost přichází pouze vinou nedostatečné ekonomické aktivity, se řešení hledala v nastavení rozpočtové (pro oživení poptávky) a monetární (strategie usnadnění půjček pro domácnosti a podniky) politiky.111 Velkým obratem byl rok 1973 a první ropný šok, který vyvolal ekonomickou krizi a s ní přišel konec období neustálého růstu francouzského hospodářství. Nezaměstnanost. která byla v roce 1966 1,6% vzrostla do roku 1973 až na 3,4%.
112 113
I když byl růst
nezaměstnanosti mírnější, než se očekávalo, vyvolal polemiku, kam by se měla PZ ubírat. Nejen v 70. letech ve Francii převažovala PPZ a její Program podpory v nezaměstnanosti, pasivita byla ještě více podpořena vznikem nových příspěvku v nezaměstnanosti, jimiž byly Integrační příspěvek („Allocation d´insertion) a Speciální příspěvek ze solidarity („Allocation spécifique de la Solidarité). Tradiční francouzský model velké intervence státu a solidarity zapříčinil několika násobný nárůst veřejných výdajů na politiku zaměstnanosti, a to především na PPZ.114 Vedoucí myšlenkou změny v politice zaměstnanosti jsou důvody nezaměstnanosti, za které byly označeny nejen nedostatečné vzdělání ale například i věk. Byly určeny hlavní směry, které měly dopomoci snížení (či alespoň kontrole) nezaměstnanosti, mezi lety 1977-1981 jimi byly:115 •
podpora restrukturalizace průmyslu (ocelářství, stavba lodí)
•
omezení pracovní síly116
•
integrace mladých lidí na pracovní trh117
111
DI ROBERTO, R. Travail, emploi,chômage.[ online ]. [cit.2012-04-03] Dostupné z :
112
Politique d´emploi. [ online ]. [cit.2012-04-03] Dostupné z :
113
Taux de chômage depuis 1975 [online].[cit.2012-04-03] Dostupné z :
114
GRAZIANO, Paolo. The European Employment Strategy and National Welfare States: Italy and France compared. [online]. [cit.2012-04-03] Dostupné z : 115
DI ROBERTO, R. Travail, emploi,chômage. viz citace č. 111
116
Iniciace předčasných důchodů a návratu imigrantů do své země
117
Zavedení „paktu pro zaměstnání“, který kombinoval ulehčení nákladů na mladé zaměstnance pro zaměstnavatele a akce na vzdělávání mladých, nabídka se rozrostla o možnosti profesních stáží v podnicích
55
Další nově vzniklá opatření byla pomoc podnikům v nouzi a ochrana pracovníků před ztrátou zaměstnání z důvodu dočasného zpomalení ekonomické aktivity. Francouzská vláda se zaměřila na posílení konkurenceschopnosti.118 Opětná aktivizace pracovní síly se nezdařila a nezaměstnanost rostla dále. Jako reakce na tento trend přichází na počátku 80. let nová vládní strategie, jejímiž hlavními osami bylo snížení pracovní doby na 39 hodin (v roce 1982), snížení důchodového věku na 60 let (v roce 1983) a přímá tvorba pracovních míst. Plán směřující k větší dělbě práce problém nevyřešil. Jednou z překážek byla silná sociální práva pracujících a hlavně vysoká finanční náhrada při ztrátě zaměstnání, která demotivovala nezaměstnané v hledání práce. I proto vláda přistoupila k větší přísnosti a snižuje dávky v nezaměstnanosti tak, aby byly dostatečně vysoké, aby lidé nestrádali a zároveň nízké, aby motivovaly k větší aktivitě při hledání zaměstnání. Tento zdánlivě vedlejší fakt zmiňuji kvůli velké sociální a ochranářské tradici ve Francii. Revoluce v dávkách nezaměstnanosti byla prvním krokem ke vzniku nové politiky zaměstnanosti. Cílem nové fáze politiky bylo zaměnit obecná opatření řešení nezaměstnanosti za soustředění se na cílové skupiny, které jsou nejvíce ohroženy na trhu práce jako mladí lidé či dlouhodobě nezaměstnaní.119 Výsledkem zkoumání bylo, že nezaměstnanost u ohrožených skupin způsobuje spíše nepřipravenost na kulturu firem a práce, než nedostatečné vzdělání, a proto byl iniciován vznik nových forem pracovních smluv (adaptační, kvalifikační či smlouvy tzv. „průpravy“), které měly umožnit, za výhodných podmínek pro zaměstnavatele, zaměstnávání mladých a dlouhodobě nezaměstnaných, aby postupně rozvíjeli své schopnosti, ale hlavně aby se dokázali přizpůsobit pracovnímu prostředí.120 Doposud spíše pasivní politika se začíná přetvářet v aktivní také pomocí větší spolupráce s nezaměstnanými, kterým jsou nově poskytovány služby poradenství. V druhé polovině 80. let byly za viníka rostoucí nezaměstnanosti označeny náklady na pracovní sílu, a tak se francouzská PZ zaměří na jejich snížení, která ale s sebou nesou vedlejší náklady pro celou společnost, např. osvobození od daní pro podniky, které zaměstnávají mladší 25 let či odpočet poplatků u smluv na poloviční úvazek. Dále se pokračuje ve snižování dávek v nezaměstnanosti a novinkou je, že to již není charakter uchazeče o zaměstnání, podle čeho je zaměstnavateli uznáván nárok na kteroukoliv formu 118
DI ROBERTO, R. Travail, emploi,chômage. viz citace č. 111
119
DI ROBERTO, R. Travail, emploi,chômage. viz citace č. 111
120
o rok později v roce 1984 byly zavedeny jako další opatření veřejně prospěšné práce
56
pomoci, ale je to popis a charakter místa, které vytvoří. Cílem již nebyla kompenzace některého z handicapů uchazeče o zaměstnání (věk, vzdělání), ale podpora tvorby nových pracovních míst.121 Ale ani nová strategie nedokázala zastavit rostoucí nezaměstnanost, která v roce 1989 dosahovala již 8,2%.122 Důvodem byla značná pasivita politiky zaměstnanosti. Tabulka 6: Průřez vývojem nezaměstnanosti ve Francii Rok
1975 1985 1995 2000 2002 2008 2010
Míra nezaměstnanosti 3,4
8,9
10,0
8,5
7,9
7,4
9,4
v% Pramen: Národní statistický institut a centrum ekonomických studií, Institut national de la statistique et des études économiques (INSEE), vlastní zpracování
4.1 Francie a Evropská strategie zaměstnanosti Politika zaměstnanosti v 90. letech samozřejmě nezanikla, ale stala se nadnárodní záležitostí. Francie jako jeden ze zákládajících členů stála u vzniku prvního evropského společenství (Evropské sdružení uhlí a oceli, 1951). Unie mezi zakládajícími státy se začala rozšiřovat také na další komodity a nově příchozí státy. Právě postupné rozšiřování o nové členské státy, které měly odlišnou strukturu průmyslu a jejichž potřeby byly rozdílné od zakládajících členů, dovedlo unii na rozcestí, kde se rozhodovala, kterou cestou se vydá. Rozhodnutí o směru větší integrace v politickou unii dalo vzniknout nové škále komunitárních politik. EU převzala v některých odvětvích plně nebo částečně vedoucí postavení. Jak jsem již zmínila, politika zaměstnanosti byla přijata za společný evropský zájem v počátku 90. let. A tak k tomu přistoupila také Francie a její političtí představitelé, kteří ale vzali na vědomí, že opatření, která použijí, jsou v gesci členských států, a že jsou to pouze cíle a základní legislativa, které jsou určovány Evropskou komisí. V tomto duchu také probíhala konvergence směrem k evropským cílům, „po francouzsku“. Hlavní snahou byla opětná aktivizace politiky zaměstnanosti a větší dělba práce a tvorba pracovních míst. Což se na jednu stranu nelíbilo nejsilnějším odborům Konfederaci zaměstnanců („Confederation générale du travail“), které nesouhlasily se snižováním výdajů
121
DI ROBERTO, R. Travail, emploi,chômage. viz citace č. 111
122
Taux de chômage depuis 1975, viz citace č. 113
57
na Program podpory v nezaměstnanosti. Je třeba zmínit, že odbory jsou ve Francii velmi silným hráčem tripartity a jejich souhlas s politikou je jedním z elementů, které ji zásadně ovlivňují. Na jedné straně měla vláda silné nesouhlasné odbory a na druhé EU, která na počátku 90. let tlačila své členy k dodržování Maastristských kritérií (je třeba si uvědomit, že se časově nacházíme v době přípravy monetární unie), a další prohlubování státního deficitu kvůli PPZ nebylo možné. Aby se vláda vyhnula větším konfliktům s odbory a snížila výdaje na PPZ, předložila návrh zákona Aubry, který spočívá v další restrikci pracovní doby. Účelem bylo snížit pracovní dobu na 35 hodin týdně a tím donutit podniky, aby na zbylou dobu zaměstnaly další pracovníky, představa o větší dělbě práce. Takovéto řešení může být dvousečnou zbraní, z francouzského pohledu jde o „originální řešení“, které je v tónu ESZ, ale které jde ještě dál, protože není uvedeno v žádné směrnici. Na druhou stranu se jednalo o nejdůležitější a možná také nejkontroverznější reformní změnu, která ale v zásadě neovlivnila pokles nezaměstnanosti, naopak přinesla nerovnosti ve výběru sociálního pojištění, kdy část dorovnání na sebe převzal stát.123 Obrovská zátěž na státní rozpočet přiměla vládu přesunout tuto část na Národní meziprofesní unii pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu, která se potýká s každoročním nárůstem nedostatku finančních prostředků a s tím spojeným narůstajícím dluhem instituce. Tento moment bych označila za zlomový pro francouzskou APZ. V situaci vysoké nezaměstnanosti (12,6% v roce 1997124), rostoucích výdajů na PPZ a sociálních nejistot, se francouzská vláda rozhodla pro přepracování politiky a svou reorientaci směrem k její aktivizaci, z počátku především státem dotovaných zaměstnání pro mladé a dlouhodobě nezaměstnané.
4.2 Francouzská strategie zaměstnanosti Přepracování politiky zaměstnanosti přichází v době vzniku
Evropské strategie
zaměstnanosti, a tak roku 1998 Francie vypracovává svůj první Národní akční plán pro zaměstnání (NAPZ, později Národní reformní program), jehož hlavní myšlenkou je integrace. Integrace mladých lidí, dlouhodobě nezaměstnaných a žen na trh práce. Právě NAPZ se věnuje vzniku nových forem pracovních míst, které jsou dotovány státem a podpoře pracovních míst na poloviční a zkrácený úvazek. Soustředí se také na to jak docílit celkového 123
V realitě to znamená, že stát doplácel zbývající 4 pracovní hodiny (do celkových 39 hodin) za zaměstnavatele a zaměstnance
124
French National Action plan on employment adopted. [online]. poslední revize 28.5.1998 [cit.2012-04-06] Dostupné z :
58
růstu, který má zabezpečit tvorbu pracovních míst, věnuje se podpoře nových technologií a rozvoji malých a středních podniků, u kterých usiluje o snížení celkového daňového zatížení, a také chce pokračovat v konsolidaci reforem zaměřených na poptávku a udržení kupní síly domácností, to vše při zachování kontroly nad veřejnými výdaji.125 Trvalo další dva roky, než byl spuštěn Plán návratu do zaměstnání, který měl zajistit větší iniciativu ze strany nezaměstnaných v hledání práce a to tak, že příspěvky v nezaměstnanosti budou poskytovány pouze v případě, že uchazeč prokáže iniciativu a neustálé hledání práce. Z objektivního hlediska se jedná o logické opatření, které mělo fungovat již dávno předtím, ale opět je třeba poukázat na silnou sociální solidaritu, která je zakořeněna hluboko ve francouzské tradici. Počátek milénia tak nebyl nijak optimistický a ke zlepšení nedošlo ani v průběhu první dekády. Jak již bylo zmíněno, tak v 80. letech byly za viníka nezaměstnanosti označeny náklady na pracovní sílu. I přes plánované snížení daní a sociálních poplatků pro zaměstnavatele, v roce 2011 Evropská komise upozorňuje Francii, že jsou stále jedny z nejvyšších v EU, při nezaměstnanosti 8,9% v témže roce.
126
Tato alarmující informace
ukazuje na zdlouhavost a neochotu v jednání francouzské vlády, které trvá snaha o snížení nákladů na pracovní sílu téměř 30 let. Evropská komise v roce 2004 vytýká Francii hlavní pole, kterým by měla věnovat co největší pozornost. V této práci se budu věnovat pouze některým z cílů. Jedním z nich je přijímání opatření, která mají usnadnit přechod na trvalý pracovní poměr osobám, které mají smlouvu na dobu určitou. Důvodem je zajištění většího sociálního bezpečí a umožnění kariérního růstu, profesionalizace v oboru. Tento příklad uvádím proto, abych ukázala, že francouzská vláda ne vždy následuje doporučení Evropské komise.127 V roce 2005 (tedy následující rok) se pravicová vláda neúspěšně snažila o regulaci trhu práce tzv. „Smlouvou o prvním 125
French National Action plan on employment adopted. viz citace č. 124
126
Recommandation du Conseil concernant le programme national de réforme de la France pour 2011 et portant avis du Conseil sur le programme de stabilité actualisé de la France pour la période 2011-2014 [online].[cit. 2012-04-12] Dostupné z: 127
Recommandation du Conseil sur la mise en œuvre des politiques de l'emploi des États membres (2004) [ online ]. [cit.2012-04-12] Dostupné z :
59
zaměstnání“ (Contrat premiere embauche). V podstatě se jednalo o to, že zkušební doba pro uchazeče o zaměstnání do 26 let měla trvat 2 roky. Proč takové opatření? Pro zaměstnavatele to znamená nižší náklady (ve zkušební době je nižší plat, ve zkušební době nemají zaměstnanci právo na odměny, a další) a tedy větší ochota zaměstnávat mladé. Proti tomu stojí záměr snížit podíl smluv na dobu určitou a zajištění sociálního bezpečí pro ohrožené skupiny. Není tedy překvapení, že se tento plán setkal s odporem široké veřejnosti a po celostátních stávkách byl smeten ze stolu.128 Druhé doporučení, které bych chtěla zmínit, je opatření vedoucí ke konsolidaci poskytování individualizovaných služeb prostřednictvím lepší koordinace služeb zaměstnanosti. V tomto případě se francouzští představitelé již drželi doporučení a začala velká reforma služeb zaměstnanosti, které se blíže věnuji v částí Institucionální zabezpečení politiky zaměstnanosti ve Francii. Poslední doporučení, kterému se budu věnovat je zaměstnávání starších pracovníků a jejich návrat na trh práce. Zmiňuji jej proto, že právě toto opatření otevřelo diskuzi o věkové hranici odchodu do důchodu. Aktuálně je tato hranice nastavena na věk 60 let, existují ale specifická odvětví, kde je možný dřívější odchod do důchodu.129 Dosavadní politikou byla snaha usnadnit předčasné důchody, aby bylo zaměstnáváno co nejvíce mladých, ale ve světle stárnutí populace, vyššího dožití, se tato politika stala neúnosnou pro státní rozpočet. Francouzská vláda se již oněch 7 let (2005-2012) snaží o důchodovou reformu těchto speciálních režimů, především o úpravu speciálních podmínek pro zmíněná odvětví, je třeba podotknout, že marně. V duchu celostátních stávek, ochromení dopravy a neochoty k dialogu bylo od reformy vždy odstoupeno. V ostatních odvětvích se daří vyhnout se předčasným důchodům, dokazuje tak ukazatel výdajů na předčasné důchody, které v poslední dekádě neustále klesaly a v roce 2009 klesly až na 1/10 celkových výdajů na předčasné důchody v roce 2000.130
128
GRAZIANO, Paolo. The European Employment Strategy and National Welfare States: Italy and France compared. viz citace č. 114 129
Průměrný věk odchodu do důchodu např.pro řidiče metra je 54,8 let, pro řidiče vlaků 54,5 let, pro rybáře 57,6 Régimes sociaux de retraite [ online ]. [cit.2012-04-13] Dostupné z :
130
Dépenses pour les politiques du marché du travail.[online]. [cit.2012-04-13] Dostupné z :
60
Francie se jako členský stát EU také zavázala k následování cílů Evropské strategie zaměstnanosti a Lisabonského procesu. Z evropského Sociálního fondu pro období 20072013 Francie využila 4,314 mld. euro, 90% prostředků šlo na regionální projekty v rámci operačního programu Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Průběžné výsledky, kterých Francie dosáhla v polovině funkčního období Lisabonského procesu, však přes veškeré finanční a politické investice, neodpovídaly všem přijatým cílům. Oblasti, kde se Francii podařilo splnit cíl pro rok 2005, byla zaměstnanost žen, která dosáhla dle Eurostatu 58,4%. Podíl žen na trhu práce ve Francii je vyšší než průměr tehdy 25 členských států (56,4%). Je dokonce vyšší než průměr původní 15 členských států (57,6%). Zatímco v období mezi roky 2000 a 2005 zaměstnanost žen vzrostla o 3,2%, tak v následujících letech došlo ke značnému zpomalení trendu a zaměstnanost žen vzrostla pouze o 1,3% na úroveň 59,7%131, z čehož vyplývá, že Francie nedosáhla na vytyčený cíl 60% zaměstnanosti žen v roce 2010. Dílčím úspěchem může být, že stále zůstává nad průměrem EU15, ale rozdíl se zmenšil na pouhých 0,5%. Rozdíl se pomalu smazává také s EU27, kde z 2% klesl na 1,5%. Tabulka 7: Vývoj míry zaměstnanosti žen ve Francii Rok
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Míra zaměstnanosti
56,0
56,7
58,2
58,2
58,4
58,6
59,6
60,2
59,9
59,7
žen v % Pramen: Eurostat, Employment rate by gender, age group 15-64, vlastní zpracování Další dva ukazatele však nejsou pro Francii vůbec lichotivé, v jednom z nich je dokonce jedním z nejneúspěšnějších států EU. Přetrvávající problém s tvorbou nových pracovních míst se odráží na procentu obecné míry zaměstnanosti, která od roku 2000 roste velmi pomalu. V polovině Lisabonského procesu dosáhla 63,7%, které jsou nejen velmi vzdálené cíly 67%, ale jsou i za evropským průměrem. Za průměrem EU15 Francie pokulhávala o celých 1,6%. Co je ale více alarmující, že v roce 2005 zaostávala i za průměrem EU25, kdy do EU vstoupily pro Francii ekonomicky slabší státy, i když se jedná pouze o 0,2% je jasné, že měla Francie co dohánět. O pět let později bylo ale jasné, že se jí to nepodařilo, v roce 2010 dosáhla obecná míra zaměstnanosti
131
Employment rate by gender, age group 15-64. [online].[cit.2012-04-13] Dostupné z :
61
pouhých 63,8%. Z rozboru delší časové linie vyplývá, že se tak stalo i z důvodu ekonomické recese a celkového zpomalení francouzské ekonomiky, z časové linie lze však odhadnout, že kdyby nepřišla recese a vývoj by pokračoval v nastaveném trendu, tak by Francie ani tak nedosáhla na vytyčený cíl 70%.132 Tabulka 8: Vývoj míry zaměstnanosti ve Francii Rok
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Míra zaměstnanosti
62,1
62,8
63,0
63,9
63,7
63,7
63,6
64,3
64,8
63,8
v% Pramen: Eurostat, Employment rate by gender, age group 15-64, vlastní zpracování Poslední kritérium, které bylo nastaveno pouze pro rok 2010, tedy míra zaměstnanosti starších pracovníků, pro Francii dopadla katastrofálně. Na konci funkčního období Lisabonské strategie dosáhla v tomto ukazateli na pouhých 39,7%.133 Vinou předčasných důchodů, neefektivních sociálních pobídek a zakořeněných tradic se Francie řadí mezi země EU s nejnižším podílem starších pracovníků na trhu práce. Ocitá se hluboko za průměrem EU15 (48,4%) i EU27 (46,3%), např. Německo,její největší partner i rival zároveň, dosáhlo 57,7% a Švédsko, dle jehož předlohy byla vedena PZ na kontinentu dokonce 70,5%.134 Závěr první dekády nového tisíciletí tedy nebyl moc lichotivý pro Francii a její politiku zaměstnanosti. Shrnutí situace ve Francii na konci funkčního období Lisabonského procesu přináší následující tabulka. Tabulka 9: Lisabonské cíle a skutečnost ve Francii Cíle
Skutečnost
Cíle ob. míra
ženy
ženy
zaměstnanosti
2005
57
58,4
67
63,7
-
38,5
2010
60
59,7
70
63,8
50
39,7
Rok
Skutečnost
Cíle starší
Skutečnost
pracovníci
Pramen: Eurostat, Employment rate by gender, age group 15-64, Employment rate of older workers by gender, vlastní zpracování 132
Růst mezi rokem 2005 a 2008 byl 0,9%
133
Employment rate of older workers by gender. [online]. [cit.2012-04-13]Dostupné z :
134
Employment rate by gender, age group 15-64.viz citace č. 131
62
4.3 Specifika francouzské politiky zaměstnanosti Míra nezaměstnanosti je v posledních 20-ti letech ožehavým tématem na francouzské půdě. Nadšení z jejího klesání v letech 2000 až 2002 byla rychle zaměněna za obavy z jejího zpětného růstu, který byl sice mírný, ale zato pravidelný. V lednu roku 2012 dosáhla nezaměstnanost 10%135 a vláda si uvědomuje, že jde o závažný problém, který se jí stále nedaří vyřešit. V boji proti nezaměstnanosti využívá koordinace veřejných politik a hlavně tedy politiky zaměstnanosti, která je v gesci Ministerstva práce, zaměstnanosti a zdraví a provádí jej Centra zaměstnanosti spolu s dalšími instruovanými institucemi a sociálními partnery. Legislativním základem je Zákoník práce, kterým se řídí aktivní i pasivní část PZ i další aspekty týkající se pracovního život
4.3.1 Pasivní politika zaměstnanosti ve Francii Systém podpory v nezaměstnanosti stojí na pojištění proti nezaměstnanosti a sociální zabezpečení (Securité sociale). Tyto dvě části jsou oddělené, zatímco na pojištění proti nezaměstnanosti stát přispívá z daňových odvodů obyvatel, tak sociální zabezpečení je plně hrazena pouze ze sociálních odvodů zaměstnavatelů a zaměstnanců. Pro účely pojištění proti nezaměstnanosti odvádí zaměstnavatel za své zaměstnance u jediné instituce (Národní meziprofesní unií pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu) 4% z jeho hrubé měsíční mzdy a zaměstnanec 2,4%.136 Sociální zabezpečení má aktuální čtyři odvětví137: proti nemoci zabezpečení rodiny inkasní penzijní
135
Le taux de chômage à 10,7% dans la zone euro.[ online ]. [cit.2012-04-13] Dostupné z :
136
Les contributions des employeurs.[online]. [cit.2012-04-13] Dostupné z :
137
Sécurité sociale [ online ]. [cit.2012-04-14] Dostupné z :
63
Podíl ze mzdy se odvádí dle její výše. Všichni, co obdrží mzdu (vyjma učňů) odvádějí 7,5% na obecné sociální pojištění a 0,5% na splácení sociálního dluhu. Pokud je hrubá mzda nižší než 3031 euro, odvádí zaměstnavatel na pojištění proti nemoci, invaliditě, úmrtí a na mateřskou 13,1% a zaměstnanec 0,75%, na důchodové pojištění odvádí zaměstnavatel při hrubé mzdě do 3031 euro 1,6% a zaměstnanec 0,1%, při hrubé mzdě vyšší než je daná hranice odvádí zaměstnavatel 8,3% a zaměstnanec 6,65%. Celkem se ze super hrubé mzdy na různé druhy sociálního zabezpečení odvádí cca 47% a výš, dle zaměstnání (tzv. kádrový zaměstnanec odvádí více-především státní zaměstnanci) a mzdy. Odraz sociálního státu, kterým Francie beze sporu je, lze nalézt také v paralele výdajů na PPZ a míře nezaměstnanosti. Je zajímavé sledovat časový vývoj těchto údajů. Nárůst výdajů by se dal očekávat v letech, kdy Francii postihla vyšší nezaměstnanost, ale není tomu úplně tak v letech 2001 a 2002, kdy byla nejnižší nezaměstnanost, vzrostly tyto výdaje přímo skokově každý rok o 3 mld. euro. Za posledních 10 let roční výdaje na PPZ vzrostly o více než 8 mld. euro. Z čehož nejvíce mezi roky 2008 a 2009, kdy na Francii dolehla ekonomická krize, a došlo ke skokovému nárůstu výdajů spojených s nárůstem míry nezaměstnanosti.138 Z čísel vyplývá, že důvodem není politika předčasných odchodů do důchodu, jelikož těch bylo čím dál méně a na konci první dekády jim byla věnována pouze 1/90 z celkových výdajů na PPZ. Důvodem může být sociální politika a podmínky pro vyplácení příspěvků v nezaměstnanosti.139 Také výdaje, které jsou spojeny se službami Center zaměstnanosti, rostou, nedošlo tedy k plánovanému poklesu nákladů spojením více agentur, jak popisuji v samostatné kapitole. Od roku 2000 do roku 2009 se jedná téměř o 100% nárůst.140
4.3.2 Aktivní politika zaměstnanosti ve Francii Legislativní základ APZ ve Francii leží v Zákoníku práce, který se zaobírá jednotlivými opatřeními, která jsou využívána. Zákon vyjmenovává, kam je směřována APZ, do kterých tematických okruhů, které se dále děli na jednotlivé druhy pomoci. Pomoc je dělena
138
Růst byl o 5,2 mld. euro
139
Tzv. Referenční (v ČR čekací) doba je ve Francii pro osoby mladší 50 let 122 dnů (610 odpracovaných hodin) za dobu 28 měsíců, pro osoby starší 50 let je referenční doba také 122 dnů (610 odpracovaných hodin), ale za dobu 36 měsíců
140
Dépenses pour les politiques du marché du travail. viz citace č. 130
64
následovně141: odborné vzdělávání motivace k zaměstnávání142 přímá tvorba pracovních míst pomoc při zakládání vlastního podnikání V rámci zmíněných okruhů jsou nejčastějším opatřením různé obměny pracovní smlouvy (které poskytují výhody zaměstnavatelům-nižší sociální odvody, atd.), poradenské služby, které mají napomoci k integraci do sociálního života, zvýšení flexibility zaměstnanců vůči změnám v podniku a podpora podniků, které jsou ochotny spolupracovat s Centry zaměstnanosti. Výdaje na APZ od roku 2000 se výrazně neměnily, maximální rozměr změn se pohyboval v pásmu 2 mld. euro. Nejvyšší byly v roce 2000, a to 14 mld. euro, od té doby klesaly a zpět se na tuto hranici již nevrátily. Nejnižší byly v roce 2005, i když byla míra nezaměstnanosti stejná jako předešlý rok. Poté meziročně rostly, s výjimkou v roce 2008, kdy došlo k meziročnímu poklesu o 1 mld. euro. V roce 2009 se vrátily zpět na hranici 13,7 mld. euro.143I když se výdaje na APZ pohybovaly ve zmíněné výseči, jejich podíl na celkových výdajích klesal od 2000, kdy tento podíl činil 30%, až do roku 2005, kdy podíl na celkových výdajích klesl až na 26,6%. Od toho roku podíl opět stoupá a v roce 2007 činil dokonce 32,6%. Z daných čísel lze vyčíst, že je PZ Francie stále velmi zpasivňována.
141
Dépenses pour les politiques du marché du travail. viz citace č. 130
142
Např. tělesně postižených lidí, mladých
143
Konečné shrnutí výdajů na APZ v roce 2010 budou dostupné až v lednu roku 2013
65
Graf 4: Srovnání výdajů APZ a PPZ, vývoj výdajů Státní politiky zaměstnanosti 50000 45000 40000 35000 30000
SPZ (v mil. Euro)
25000
PPZ (v mil. Euro)
20000
APZ (v mil. Euro)
15000 10000 5000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Pramen: Dépenses pour les politiques du marché du travail, INSEE, vlastní zpracování Vývoj výdajů na jednotlivé nástroje nastiňuje trend, kudy se chce francouzská APZ ubírat. Zatímco na počátku nového tisíciletí věnovala nejvíce prostředků do nástroje přímé tvorby pracovních míst, později postupně přelévala finanční zdroje do jiných nástrojů. Nyní tvoří výdaje na tento nástroj cca pouhých 50% z těch původních v roce 2000. Dalším nástrojem, který zaznamenal pokles výdajů, i když mnohem mírnější, byl nástroj motivace k zaměstnávání. Opačný trend lze sledovat u nástroje pomoc při zakládání vlastního podnikání, kterému byla v začátcích věnována minimální finanční podpora. Přesto, že i dnes jde o nástroj spíše okrajový, výdaje na něj vzrostly 20krát. I přes výjimečné meziroční poklesy, růstový trend zaznamenaly také výdaje na odborné vzdělávání. Nejnákladnějším v poměru cena/uchazeč a zároveň nejvyužívanějším nástrojem je odborné vzdělávání, zároveň se jedná o nejvyužívanější nástroj, více než 55%144 ze všech uchazečů se účastnilo právě programů tohoto nástroje. Nejméně využívaným a zároveň druhým nejnákladnějším nástrojem je pomoc při zakládání vlastního podnikání. Francie tedy dle hesla EU upřednostňuje za cenu vyšších nákladů vědomostní společnost a jako jedno z hlavních řešení nezaměstnanosti vidí navyšování dovedností a kompetencí uchazečů o zaměstnání.
144
998 tisíc uchazečů o zaměstnání, Dépenses pour les politiques du marché du travail. viz citace č. 130
66
Graf 5: Podíl jednotlivých výdajů na nástroje APZ v roce 2009 (v mil. Euro)
odborné vzdělávání 2921 motivace k zaměstnávání 738
6855
1823
pomoc při zakládání vlastního podnikání přímá tvorba pracovních míst
Pramen: Dépenses pour les politiques du marché du travail, INSEE, vlastní zpracování
Graf 6: Využití nástrojů APZ dle počtu účastníků v roce 2009 (v tis. osob)
odborné vzdělávání 668 motivace k zaměstnávání
988
pomoc při zakládání vlastního podnikání 167
813
přímá tvorba pracovních míst
Pramen: Dépenses pour les politiques du marché du travail, INSEE, vlastní zpracování
4.4 Komparace politik zaměstnanosti Francie a ČR V určitém období byl fenomén nezaměstnanosti pro obě země novinkou, která do té doby nepatřila mezi hlavní socio-ekonomické problémy. Vše se změnilo pro Francii v 70. letech, kdy po éře blahobytu přichází cenový šok, a pro Českou republiku v 90. letech, která se aklimatizovala v prostředí tržního hospodářství. I když měla Francie o dobrých 20 let náskok, rychlá aktivizace veřejných politik v mladé demokracii, pomohla ČR tento rozdíl dohnat. Lze říci, že se tyto dvě země dostaly na srovnatelnou úroveň v oblasti povědomí o politice zaměstnanosti, o potřebě jejího zohlednění v dalších veřejných politikách a v oblasti 67
legislativního základu. Tomuto faktu napomohl vstup ČR do EU, jejímž cílem je konvergence členských států na různých úrovních. Což bylo i v případě politiky zaměstnanosti a tedy Evropské strategie zaměstnanosti, kterou obě země následovaly. Cíl mají obě země stejný, ale každá pomocí různých nástrojů dosáhne různých výsledků. V následujícím textu se budu blíže věnovat individuálním výsledkům a jejich srovnání. Jako první se nabízí hlavní cíl Lisabonského procesu a to míra zaměstnanosti. Společným faktorem pro obě země je fakt, že ani jedna ze zemí nedosáhla vytyčeného cíle. ČR se přece jen dařilo o něco lépe než Francii v pokusu jeho naplnění. Případ ČR je specifický, již v roce 2000 byla míra zaměstnanosti na úrovni cíle pro rok 2005, ale v mezidobí došlo k poklesu, a tak na něj nakonec nedosáhla. Poté se pohyboval v rozmezí 1,5% vzrůstu a poklesu. V případě Francie šlo o velmi mírný růst, který poskočil v roce 2008, ale nevydržel a opět klesal zpět na úroveň v roce 2008. Výsledkem je, že v průběhu posledních 15 let Francie v míře zaměstnanosti zaostávala za ČR. Graf 7: Vývoj obecné míry zaměstnanosti v ČR a Francii v letech 2000-2011 67 66 65 64 ČR
63
Francie
62 61 60 59 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Pramen: Employment rate by gender, age group 15-64, Eurostat, vlastní zpracování V druhém cíli, jenž se zabývá mírou zaměstnanosti žen, se Francii dařilo o poznání lépe. Výsledek je zajímavý v obou zemích. Ve Francii vyšší hodnota zaměstnanosti žen svědčí o úspěšné politice bourání modelu, kdy ženy často nebývaly účastníkem na trhu práce. Uvědomění si důležitosti této pracovní síly pomohlo Francii podporovat integraci žen na pracovní trh. V tomto úsilí se jí dařilo dosáhnout alespoň průběžného cíle z roku 2005. I přes 68
stálý pokus o integraci žen, zůstávají ženy stále ohroženou skupinou, což se s nástupem ekonomické krize odrazilo ve zpomalení růstu jejich zaměstnanosti. Naopak u ČR by se očekával mnohem vyšší podíl zaměstnanosti žen, již s ohledem na tradiční zapojení žen na trh práce i v období centrálně plánovaného hospodářství. Změna přišla při restrukturalizaci českého průmyslu a celého hospodářství. Zaměstnanost žen začala klesat, až se později téměř ustálila a jen oscilovala v desetinách procent. Závěr u tohoto cíle je ovšem stejný jako u předešlého, ani jedné zemi se nepovedlo dosáhnout vytyčeného cíle, ale s tím rozdílem, že Francie se v průběhu období dostala nad něj, pouze na konci funkčního období lehce klesl podíl pod požadovaných 60%. Graf 8: Vývoj míry zaměstnanosti žen v ČR a Francii v letech 2000-2011 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 ČR
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 56,9 56,9
Francie 55,2
56
57
56,3
56
56,3 56,8 57,3 57,6 56,7 56,3 57,2
56,7 58,2 58,4 58,4 58,6 59,6 60,2 59,9 59,7 59,7
Pramen: Employment rate by gender, age group 15-64, Eurostat, vlastní zpracování Posledním dílčím cílem Evropské strategie zaměstnanosti je míra zaměstnanosti starších pracovníků. V porovnání těchto dvou zemí si o poznání lépe vedla ČR. Příčinou může být, jak již bylo zmíněno přetrvávající trend předčasných odchodů do důchodu ve Francii. Jasné ale je, že se jí nedaří zapojit větší podíl starších pracovníků na trh práce. Přes různorodost výsledků je závěr stejný pro obě země, ani jedné se nepodařilo dosáhnout daného cíle. Ve své práci jsem se nevěnovala pouze výsledkům daných zemí v rámci Evropské strategie zaměstnanosti, ale i dalším ukazatelům, které budu srovnávat v následujícím textu.
69
V boji proti nezaměstnanosti existuje v APZ široká paleta nástrojů, které země využívají. K zodpovězení otázky, které nástroje APZ jsou preferovány ve Francii a ČR, bylo třeba se obrátit na statistiky Eurostatu, jelikož ze strany Francie nejsou informace dohledatelné. Ve srovnání vycházím z dokumentu Politika trhu práce-výdaje a účastníci (Labour market policy-expenditure and participants) z roku 2006 až 2009. I zde se na straně Francie objevují nedostatečné informace a u většiny indikátorů je poznámka, že se jedná o odhady a ne o přesná čísla. V roce 2009 chybí u francouzské APZ více než jeden ukazatel, proto budu pracovat s dokumenty z roku 2006, 2007 a 2008. Pro potřeby srovnání sjednotím názvosloví jednotlivých nástrojů dle dokumentů Eurostatu. Eurostat uvádí šest druhů nástrojů APZ: Trénink, Sdílení pracovního místa, Pracovní pobídky, Přímá tvorba pracovních míst, Pobídky k vlastnímu podnikání a Podporovaná pracovní místa a rehabilitace. Tabulka 10: Srovnání využití nástrojů APZ ve Francii a ČR v letech 2006 a 2007
2006
Trénink
ČR
7363 553789 e
Francie
16617
Podporovan á pracovní místa a rehabilitace 20982
Přímá tvorba pracovníc h míst 9481
Pobídky k vlastním u podnikání 4223
/
556185*
42908e
279265
76363
Pracovn í pobídky
Podporovan á pracovní místa a rehabilitace 26509
Přímá tvorba pracovníc h míst 7360
Pobídky k vlastním u podnikání 3872
Sdílení pracovníh o místa
Pracovn í pobídky
/
2007
Trénink
Sdílení pracovní ho místa
ČR
7297
/
Celkem 58666 1595138 *
Celkem
13214 58252 525030 1696075 Francie 570602 / 42908e 139662 101917e * * Vysvětlivky: *- nejistý ukazatel, e-odhad Eurostatu, Pramen: Labour market policyexpenditure and participants – Data 2006 a 2007, Eurostat Jak je z tabulky zřejmé, rozdělení do skupin přesně neodpovídá národním rozdělení nástrojů APZ. Také počet zapojených žadatelů do programů APZ naznal určité odchylky od národních dokumentů, a proto je třeba brát zřetel na to, že následující výpočty budou pouze ilustrační.
Tabulka potvrzuje, že Francie dříve opravdu byla pozadu s přímou tvorbou
pracovních míst, tento nástroj je využíván pouze u 8,3% ze všech případů zapojených do APZ. Naopak se velmi věnuje přípravě na zaměstnání, jak již bylo dříve zmíněno, různými druhy pracovních smluv se snaží o co největší zapojení ekonomicky aktivních. V případě přímé tvorby pracovních míst jich ČR vytvoří o celých 8% více, i když byl tento nástroj
70
následující roky v útlumu. Nejvíce se ČR věnuje pracovním pobídkám, tedy straně poptávky, a návratu na pracovní trh. Dokumenty z dat 2006 až 2009 poslouží také k výpočtu podílu účastníků APZ na celkovém počtu nezaměstnaných. V případě počtu nezaměstnaných budu vycházet z údajů ČSÚ a INSEE. V tomto ukazateli Francie dosahuje výborných výsledků, daří se jí zapojit většinu nezaměstnaných do programů APZ, v roce 2007 se jí podařilo zapojit až 74% nezaměstnaných. Přestože francouzská vláda věnovala téměř stejné finanční prostředky do APZ i v roce, kdy na ni dolehla ekonomická krize, navýšením počtu nezaměstnaných o cca 500tisíc lidí došlo k velkému poklesu podílu účasti nezaměstnaných na APZ o celých 16%. V ČR byl pokles o 11%. Graf 9: Vývoj podílu účasti nezaměstnaných na APZ v ČR a Francii v letech 2006-2009 80 70 60 50 ČR
40
Francie
30 20 10 0 2006
2007
2008
2009
Pramen: ČSÚ a INSEE, vlastní zpracování
Závěrečným ukazatelem věnovaným APZ srovnávaných zemí, byl podíl výdajů APZ na HDP a podíl výdajů na APZ na celkových výdajích. Celkový podíl výdajů na HDP je nesrovnatelně vyšší ve Francii, ČR patří mezi země EU, které věnují nejméně finančních prostředků ze svého HDP na APZ. Mohlo by se tedy zdát, že je Francie silně proaktivní zemí, opak je ale pravdou. Sice podíl výdajů na APZ na celkových výdajích je nižší než 50% a převládá tedy pasivní část, ale v ČR existoval před ekonomickou krizí jasný náznak tendence upřednostňovat APZ před PPZ. Velký propad byl zaznamenán právě v roce 2009, kdy byl dopad krize nejsilnější. O rok později byl ale zaznamenán opětovný růst a to rovnou o 6%. 71
Pokud tato tendence vydrží, ČR se dostane zpět na úroveň před krizí, která byla až o 9% vyšší než ve Francii. Francie v krizi zvolila jinou taktiku, nepozastavila finanční prostředky na APZ, a tak jejich podíl jen velmi mírně klesl, zároveň z důvodu skokového nárůstu nezaměstnanosti musela navýšit výdaje také na PPZ. Důsledkem u obou zemí byl nárůst celkových výdajů ve Francii o 16% a v ČR dokonce 53%. Důležitou skutečností je, že se je ČR následně snaží tlačit dolů a hned následující rok alokovala do APZ srovnatelné finanční zdroje jako před krizí. Z následujícího vývoje nezaměstnanosti v obou zemích vyplývá síla jednotlivých politik. Zatímco se ČR podařilo ukočírovat skokový nárůst nezaměstnanosti a dál ji držet na stejných hodnotách, Francie doplatila na slabou politiku tvorby pracovních míst a velkou pasivitu, hodnoty nezaměstnanosti v roce 2012 přesáhly 10%, což ji ve vývoji vrací hluboko zpět do období krize v 90. letech. Aktuálním úkolem pro ČR by měla být snaha o další snížení výdajů na PPZ, jelikož ty by se mohly stát v budoucnu velkou přítěží a cyklickým problémem. Francie by se naopak měla snažit o větší aktivizaci své politiky zaměstnanosti. Pro dokreslení situace zemí v evropském měřítku, je přiložen následující graf, který se zabývá všemi členskými státy EU.
Pramen: Eurostat, Míra nezaměstnanosti v 4.čtvrtletí roku 2011, FR=Francie, CZ=ČR 72
ZÁVĚR Francie a Česká republika prošly rozdílným politickým i hospodářským vývojem. Česká republika jako bývalý člen „východního bloku“ se s otázkou nezaměstnanosti setkala poprvé až v 90. letech, kdy proběhl její velký transformační proces, zatímco země na západ od ní jako Francie fenomén nezaměstnanosti zaznamenaly již mnohem dříve a tak byly tehdy jejich strategie propracovanější než strategie země, která se teprve rodila. Za posledních 21 let, od chvíle, kdy PZ vznikla v tehdejším Československu, se dokázala v mnohém přiblížit zemím, od kterých přebírala jejich model politiky. Francie, která v té době sama bojovala s nezaměstnaností, byla a stále je na rozcestí mezi silně sociálně solidárním státem a proaktivní politikou s větším zapojením uchazečů o zaměstnání do snahy o jeho nalezení. Hlavního cíle této diplomové práce, tedy srovnání Francie a ČR v oblasti národních politk zaměstnanosti, jsem dosáhla pomocí dílčích cílů, které jsem zpracovala v jednotlivých kapitolách. Účelem první kapitoly bylo odpovědět na otázku tvorby a provádění politiky zaměstnanosti. Ve srovnání institucionálního zabezpečení politiky zaměstnanosti jsem ukázala rozdílnost mezi národními systémy tedy, že každá země má svůj charakteristický systém, který jí slouží k provádění politiky a poskytování veřejných služeb zaměstnanosti. Český systém je po poslední reformě v roce 2011 více centralizovaný než francouzský, kde se snaží o větší zapojení územních samospráv a dalších sociálních partnerů. Příprava strategie zaměstnanosti je naopak v obou zemích v gesci odpovědného ministerstva. V následující části o politice zaměstnanosti jsem s ohledem na hlavní cíl srovnávala historický vývoj politiky Francie a ČR. Obě země, jak jsem ukázala, dělí svou politiku zaměstnanosti podle charakteristiky OECD na pasivní a aktivní. Její formování bylo rozdílné už jen z časového důvodu, kdy Francie jako země tržní ekonomiky, započala její formování již hluboko v 70. letech. Blíže se věnuji období, kdy začíná docházet ke konvergenci na úrovni Evropské unie a kdy země se po vstupu do EU začínaly sjednocovat ve svých vytyčených cílech v oblasti zaměstnanosti. V návaznosti na kapitolu věnované Evropské unii a Evropské strategii zaměstnanosti, jsem porovnala výsledky, kterých země dosáhly. Z následné komparace vyplynuly dílčí nezdary či úspěchy v plnění evropských cílů. Dokazuje také posun ČR v oblasti zaměstnanosti, kde sic neúspěšná v dílčích cílech, ale 73
nezaostávajíc za ostatními členy EU. Francie jako jeden z tahounů EU překvapila neúspěchem ve všech kategoriích, i když v oblasti zaměstnanosti žen šlo o zanedbatelných 0,3%, které ji dělilo od splnění cíle. Zároveň jsem pro možnost srovnání poukázala na míru využití nástrojů aktivní politiky, a nakolik se jim země věnují. K tomu jsem použila míru výdaje na APZ k HDP a poměr výdajů na APZ na celkových výdajích na politiku zaměstnanosti. Z výsledků vyplývá, že je PZ obou zemí zatím stále převážně pasivní. Tato diplomová práce přináší ucelenou komparaci parametrů, které ovlivňují tvorbu a provádění politiky zaměstnanosti ve Francii a ČR. Zároveň přináší pohled na hledání řešení socio-ekonomického problému nezaměstnanosti, který obě tyto země trápí již několik let.
74
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Tištěné zdroje: [1] BAŠTÝŘ, Ivo a kolektiv. Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie.1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 334 s., ISBN 80-210-3722-9 [2] EVROPSKÁ KOMISE. L´emploi en Europe 2002: Évolution récente et perspectives. Lucemburk: Office des publications officielles des Communautés européennes, 2002, 206 s., 92-894-3889-4 [3] HALÁSKOVÁ, Renata. Politika zaměstnanosti. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2008, 145 s., ISBN 978-80-7368-522-5 [4] HOLMAN, Robert, Mikroekonomie:středně pokročilý kurz. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, 591 s., ISBN 80-7179-737-5 [5] KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Trh práce na přelomu tisíciletí. 1. Vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2006, 256 s., ISBN 80-245-1149-5 [6] KREBS, Vojtěch - DURDISOVÁ, Jaroslava - POLÁKOVÁ, Olga. Sociální politika. 1. vydání. Praha: CODEX Bohemia s.r.o., 1997, 328 s., ISBN 80-85963-33-7 [7] MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Evropská strategie zaměstnanosti a Česká republika: Základní dokumenty. 1. vydání. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003, 160 s., ISBN 80-86552-49-7 [8] MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní plán zaměstnanosti.1. vydání. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 1999. 78 s., ISBN 8085529599 [9] SIROVÁTKA, Tomáš. Politika pracovního trhu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 171 s., ISBN 80-210-1251-X [10] SLANÝ, Antonín a kolektiv. Vývoj institucionálního rámce fungování české ekonomiky a vstup do EU. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 360 s., ISBN 80-210-3325-8 [11] VÁCLAVÍKOVÁ, Anna – KOLIBOVÁ, Helena – KUBICOVÁ, Alina. Problematika trhu práce a politiky zaměstnanosti. 1. vydání. Opava: OPTYS, spol. s r.o., 2009, 149 s., ISBN 978-80-85819-76-2 [12] WINKLER, Jiří – WILDMANNOVÁ, Mirka. Evropská unie: Evropské pracovní trhy a průmyslové vztahy. 1. vydání. Praha: Computer Press, 1999, 143 s., ISBN 807226-195-9 [13] WINKLER, Jiří – ŽIŽLAVSKÝ, Martin. Český trh práce a Evropská unie. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 241 s., ISBN 80-210-3565-X
75
Internetové zdroje: České vládní a parlamentní zdroje http://www.esfcr.cz – stránka Evropského sociálního fondu v ČR [1] OP Rozvoj lidských zdrojů. Evropský sociální fond [online]. Dostupné z : < http://www.esfcr.cz/04-06/oprlz> [2] Operační programy 2004-2006. Evropský sociální fond [online]. Dostupné z : < www.esfcr.cz/04-06> http://www.mfcr.cz – stránka Ministerstva financí ČR [3] Zpráva o plnění Národního programu reforem 2008-2010. Ministerstvo financí ČR [online]. Dostupné z : http://msmt.cz – stránka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy [4] Evropa 2020. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Dostupné z : http://mpsv.cz – stránka Ministerstva práce a sociálních věcí [5] Agendy a působnost Úřadu práce ČR. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Dostupné z : < http://www.mpsv.cz/files/clanky/11592/pusobnost_UP.pdf > [6] Důvod a způsob založení povinného subjektu. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Dostupné z : [7] Národní akční plán zaměstnanosti 2004-2006.Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] Dostupné z: [8] Služby zaměstnanosti a trhu práce. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Dostupné z : [9] Z historie Ministerstva práce a sociálních věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Dostupné z : < www.mpsv.cz/cs/1344> http://portal.mpsv.cz – portál Ministerstva práce a sociálních věcí [10] ČECHOVÁ, Hana. Výdaje na státní politiku zaměstnanosti souhrnný přehled 19912010. Integrovaný portál MPSV poslední revize 28.4.2006 [online]. poslední revize 24.6.2011 Dostupné z : < http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje>
76
[11] Národní plán zaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV [online]. poslední revize 28.4.2006 Dostupné z : < http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/narodniplan1999/narodniplanzam est> [12] Národní akční plán zaměstnanosti na rok 2001. Integrovaný portál MPSV poslední revize 28.4.2006 [online]. Dostupné z : [13] Národní akční plán zaměstnanosti 2002.Integrovaný portál MPSV [online]. Dostupné z : [14] O Úřadu práce ČR. Integrovaný portál MPSV [online]. poslední revize 1.4.2011 Dostupné z : < http://portal.mpsv.cz/upcr/oup> [15] Služby a činnosti Úřadu práce České republiky v oblasti zaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV [online]. poslední revize 15.4.2011 Dostupné z : http://www.euroskop.cz – stránka Úřadu vlády České republiky a její Sekce pro evropské záležitosti [16] ZENKNER, Petr. Vstup ČR do EU. Euroskop
[online]. Dostupné z
:
Francouzské vládní a parlamentní zdroje: http://www.culturemedias2030.culture.gouv.fr – stránka Ministerstva kultury a komunikací [17] Politique d´emploi. Ministère de la culture et la communication [online]. Dostupné z : < http://www.culturemedias2030.culture.gouv.fr/annexe/08-fiches-culture2030-8-.pdf> http://www.senat.fr – stránka Senátu Francie [18] Pôle emploi: une réforme nécessaire, une dynamique de progrès à amplifier. Tome 1: Rapport. Sénat [online]. poslední revize 5.7. 2011. Dostupné z : < http://www.senat.fr/rap/r10-713-1/r10-713-1.html>
Zdroje Evropské unie http://ec.europa.eu/index_en.htm - stránka Evropské komise [19] Lisabonská strategie.Evropská komise [online]. poslední revize 30.10.2010 Dostupné z : [20] Recommandation du Conseil concernant le programme national de réforme de la France pour 2011et portant avis du Conseil sur le programme de stabilité actualisé de la France pour la période 2011-2014. Evropská komise [online]. Dostupné z : 77
http://www.eurofound.europa.eu
–
stránka
European
foundation
for
the
Improvement of Living and Working Conditions [21] French National Action plan on employment adopted. [online]. poslední revize 28.5.1998 Dostupné z : Legislativní zdroje: k161.unas.cz/texty/Nezam/BilaKniha.doc – Bílá kniha [22] Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost - Výzvy a cesty vpřed do 21. století - Bílá kniha. [online]. Dostupné z : < k161.unas.cz/texty/Nezam/BilaKniha.doc> http://www.legifrance.gouv.fr – Veřejná služba zveřejňování práva [23] Code du travail. Legifrance [online]. Dostupné z : [24] Décret n° 2010-1449 du 25 novembre 2010 relatif aux attributions du ministre du travail, de l'emploi et de la santé. Legifrance [online]. Dostupné z : http://www.poradna-pracovni-pravo.cz – online právní poradna [25] Zákoník práce novela od 1.1.2012 – změny v pracovním právu od roku 2012. Poradna pracovní
právo
[online].
Dostupné
z
:
pravo.cz/clanek/zakonik-prace-novela-2012.php> http://pravniradce.ihned.cz – online právní rádce [26] JOUZA, Ladislav. Nová úprava struktury úřadu práce. iHned.cz [online]. poslední revize 21.4.2011 Dostupné z : http://zakonik-prace.cz – online český Zákoník práce [27] Zákoník práce. Zákoník práce [online]. Dostupné z : http://www.zakonyprolidi.cz – online sbírka zákonů
78
[28] Zákoník práce. Zákony pro lidi [online]. Dostupné z : [29] Zákon o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. Zákony pro lidi [online]. Dostupné z : < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-73> Statistické zdroje: http://www.czso.cz – stránka Českého statistického úřadu [30] Registrovaná nezaměstnanost od roku 1993. Český statistický úřad [online]. Dostupné z : < http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=PRA1020CU&&kapitola_id=3> [31] Zaměstnanost a nezaměstnanost od roku 1993. Český statistický úřad [online]. Dostupné z : http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/
-
stránka
statistického úřadu EU, Eurostatu [32] Employment rate by gender, age group 15-64. Eurostat [online]. Dostupné z : [33] Employment rate of older workers by gender. Eurostat [online]. Dostupné z :
[34] GAGEL, Sabine. Expenditure on Labour Market Policies, 2005. Eurostat [online]. Dostupné z : [35] Harmonised unemployment rate by sex. Eurostat [online]. Dostupné z :
[36] Le taux de chômage à 10,7% dans la zone euro. Eurostat [ online ]. Dostupné z : [37] Labour market policy expenditure. Eurostat [online]. Dostupné z : < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Labour_market_policy_expen diture> [38] Labour market policy-expenditure and participants – Data 2006. Eurostat [online]. Dostupné z : [39] Labour market policy-expenditure and participants – Data 2007. Eurostat [online]. Dostupné z :
79
[40] Labour market policy-expenditure and participants – Data 2008. Eurostat [online]. Dostupné z : < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-DO-10-001/EN/KSDO-10-001-EN.PDF> [41] Labour market policy-expenditure and participants – Data 2009. Eurostat [online]. Dostupné z : < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-DO-11-001/EN/KSDO-11-001-EN.PDF> [42] Unemplyment statistics. Eurostat [online]. Dostupné z : < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Unemployment_statistics> http://www.insee.fr – Institut national de la statistique et des études économiques [43] Dépenses pour les politiques du marché du travail. Institut national de la statistique et des études économiques [online]. Dostupné z : [44] Taux de chômage depuis 1975. Institut national de la statistique et des études économiques [online]. Dostupné z : Obecné zdroje: http://www.carif-idf.org – stránka věnovaná zaměstnanosti [45] Le réseau du Service Public de l’Emploi (SPE). GIP CARIF [online]. Dostupné z : http://www.cours-univ.fr – stránka Cours universitaires, databáze univerzitních přednášek [46] DI ROBERTO, R. Travail, emploi, chômage.Université Victor Segalen Bordeaux 2. Cours universitaires[online]. Dostupné z : http://www.epravo.cz – stránka online práva [47] Pravidelná zpráva za rok 2000 Evropské komise o pokroku České republiky v procesu přistoupení. epravo [online]. Dostupné z : www.era.lib.ed.ac.uk – Edinburgh Research Archive [48] BONOLI, Guliano. The political economy of active labour market policy. Edinburgh Research Archive [online]. Dostupné z : < http://www.era.lib.ed.ac.uk/bitstream/1842/3290/1/REC-WP_0110_Bonoli.pdf> http://www.estav.cz – stránka o architektuře
80
[49] Podmínky přistoupení ČR k EU uzavřené na kodaňském summitu EU v prosinci 2002. estav [online]. Dostupné z : < http://www.estav.cz/tema/evropskaunie/eu002.asp#_Toc35845385> http://www.jhubc.it – stránka univerzity John Hopkins School of Advanced international studies [50] GRAZIANO, Paolo The European Employment Strategy and National Welfare States: Italy and France compared. John Hopkins University, 2008 [online]. Dostupné z : http://www.mesec.cz – Měšec, průvodce finančním světem [51] Sociální pojištění. Měšec [online]. Dostupné z : < http://www.mesec.cz/dane/socialnipojisteni/pruvodce/> http://www.unedic.org – stránka Národní meziprofesní unií pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu [52] Les contributions des employeurs. Union nationale interprofessionnelle pour l'emploi dans l'industrie et le commerce [online]. Dostupné z : http://www.wikipedia.org – obecná online encyklopedie [53] Agence nationale pour l´emploi. Wikipedia [online]. Dostupné z : [55] New Deal (United Kingdom). Wikipedia [online]. Dostupné z : [56] Régimes spéciaux de retraite. Wikipedia [online]. Dostupné z : [57] Sécurité sociale. Wikipedia [online]. Dostupné z :
Legislativa: [1] Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů [2] Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti [3] Zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti 81
[4] Zákon České národní rady č. 203/1990 Sb., o změnách v organizaci a působnosti ministerstev České republiky [5] Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR [6] Zákon č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly [7] Zákon č. 306/1990 Sb., o zřízení úřadů práce
82
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Obrázek 1: Vznik Centra zaměstnanosti .................................................................................. 19 Obrázek 2: Systém Veřejných služeb zaměstnanosti ve Francii ............................................. 24 Tabulka 1: Nástroje politiky zaměstnanosti............................................................................. 30 Tabulka 2: Průřez vývojem nezaměstnanosti v ČR ................................................................. 39 Tabulka 3: Vývoj míry zaměstnanosti žen v ČR ..................................................................... 45 Tabulka 4: Vývoj míry zaměstnanosti v ČR ............................................................................ 45 Tabulka 5: Lisabonské cíle a skutečnost v ČR ........................................................................ 46 Tabulka 6: Průřez vývojem nezaměstnanosti ve Francii ......................................................... 57 Tabulka 7: Vývoj míry zaměstnanosti žen ve Francii ............................................................. 61 Tabulka 8: Vývoj míry zaměstnanosti ve Francii .................................................................... 62 Tabulka 9: Lisabonské cíle a skutečnost ve Francii ................................................................ 62 Tabulka 10: Srovnání využití nástrojů APZ ve Francii a ČR v letech 2006 a 2007 ................ 70 Graf 1: Srovnání výdajů APZ a PPZ, vývoj výdajů Státní politiky zaměstnanosti ................. 51 Graf 2: Podíl jednotlivých výdajů na nástroje APZ v roce 2010 (v tis.) ................................. 52 Graf 3: Využití nástrojů APZ dle počtu účastníků v roce 2010 (v jednotkách osob) .............. 52 Graf 4: Srovnání výdajů APZ a PPZ, vývoj výdajů Státní politiky zaměstnanosti ................. 66 Graf 5: Podíl jednotlivých výdajů na nástroje APZ v roce 2009 (v mil. Euro) ....................... 67 Graf 6: Využití nástrojů APZ dle počtu účastníků v roce 2009 (v tis. osob) ........................... 67 Graf 7: Vývoj obecné míry zaměstnanosti v ČR a Francii v letech 2000-2011 ...................... 68 Graf 8: Vývoj míry zaměstnanosti žen v ČR a Francii v letech 2000-2011 ............................ 69 Graf 9: Vývoj podílu účasti nezaměstnaných na APZ v ČR a Francii v letech 2006-2009 .... 71
83
SEZNAM ZKRATEK APZ ČR ČSÚ EU ESZ INSEE MPSV NPZ OECD PZ PPZ ÚP
aktivní politika zaměstnanosti Česká republika Český statistický úřad Evropská unie Evropská strategie zaměstnanosti Institut national de la statistique et des études économiques Ministerstvo práce a sociálních věcí Národní plán zaměstnanosti Organisation for Economic Cooperation and Development politika zaměstnanosti pasivní politika zaměstnanosti Úřad práce
84
