PREDIKTORY VÝVOJE MANŽELSKÉ SPOKOJENOSTI

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra psychologie

Diplomová práce obor psychologie

PREDIKTORY VÝVOJE MANŽELSKÉ SPOKOJENOSTI Vypracovala: Bc. et Bc. Alena Robotková

Vedoucí práce: Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D.

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracovala samostatně, a že jsem všechny použité zdroje uvedla v seznamu literatury. V Brně dne 11. 5. 2010

Ráda bych poděkovala vedoucímu práce Mgr. Stanislavu Ježovi, Ph.D. za jeho trpělivost, vstřícnost, dlouhé konzultace a podnětné rady, které mi v průběhu psaní práce posyktoval. Dále bych chtěla poděkovat také Mgr. Lence Lacinové, Ph.D. za konzultace a připomínky k teoretické části práce a RNDr. Marii Forbelské, Ph.D. za konzultace týkající se statistického zpracování dat. Děkuji také rodině a blízkým za podporu při psaní práce.

Obsah I Úvod ...................................................................................................................................... 6 II Teoretická část ................................................................................................................... 8 1 Manželství ....................................................................................................................... 8 1.1 Vývoj manželství a rodiny .................................................................................. 8 1.2 Manželství ve 20. a na počátku 21. století ........................................................ 10 2 Spokojenost ................................................................................................................... 11 2.1 Vymezení pojmu ............................................................................................... 11 2.1.1 Související pojmy – štěstí, well-being ..................................................... 12 2.1.2 Spokojenost a (vs.) nespokojenost ........................................................... 12 2.2 Vliv manželství na životní spokojenost ............................................................. 13 3 Manželská spokojenost ................................................................................................. 14 3.1 Spokojenost vs. stabilita manželství .................................................................. 14 3.2 Měření manželské spokojenosti ......................................................................... 15 3.3 Dosavadní zkoumání manželské spokojenosti .................................................. 16 4 Faktory ovlivňující manželskou spokojenost ............................................................... 17 4.1 Individuální faktory ........................................................................................... 20 4.1.1 Osobnostní charakteristiky ....................................................................... 20 4.1.2 Pohlaví ...................................................................................................... 20 4.1.3 Věk ............................................................................................................ 21 4.1.4 Víra, schopnost odpouštět, hodnotová orientace ...................................... 22 4.2 Interpersonální faktory ....................................................................................... 23 4.2.1 Vzájemné interakce................................................................................... 23 4.2.2 Konflikt ..................................................................................................... 24 4.2.3 Komunikace .............................................................................................. 25 4.2.4 Trávení volného času ................................................................................ 26 4.2.5 Rozdělení domácích prací ......................................................................... 27 4.2.6 Sexuální soužití ......................................................................................... 29 4.3 Vnější faktory .................................................................................................... 30 4.3.1 Děti............................................................................................................ 31 4.4 Nesezdaná soužití, druhé sňatky ........................................................................ 33 5 Vývoj manželské spokojenosti v čase .......................................................................... 34 6 Shrnutí teoretické části.................................................................................................. 37

III Empirická část ................................................................................................................ 39 1 Cíl výzkumu .................................................................................................................. 39 1.1 Formulace hypotéz. .............................................................................................. 39 2 Výzkumný soubor ......................................................................................................... 40 2.1 Redukce výzkumného souboru. ........................................................................... 41 2.2 Popisné charakteristiky výzkumného souboru. ................................................... 43 3 Použité metody a popis proměnných ............................................................................ 44 3.1 Metody. ................................................................................................................ 44 3.2 Spokojenost. ......................................................................................................... 44 3.3 Nezávislé proměnné (prediktory). ....................................................................... 44 3.3.1 Rozdělení domácích prací. ......................................................................... 45 3.3.2 Rozhodování. ............................................................................................. 45 3.3.3 Komunikace. .............................................................................................. 46 3.3.4 Společné aktivity partnerů. ........................................................................ 46 3.3.5 Konflikty. ................................................................................................... 46 3.3.6 Percepce partnerovy osobnosti. ................................................................. 47 3.3.7 Percepce partnerova chování. .................................................................... 47 4 Způsob zpracování dat .................................................................................................. 48 5 Výsledky ....................................................................................................................... 49 5.1 Proměnné, jejich popisné charakteristiky a vývoj. .............................................. 49 5.1.1 Spokojenost. ............................................................................................... 50 5.5.2 Množství hádek. ......................................................................................... 52 5.5.3 Frekvence sexu. ......................................................................................... 52 5.1.4 Komunikace. .............................................................................................. 54 5.1.5 Společné aktivity manželů. ........................................................................ 54 5.1.6 Rozdělení domácích prací. ......................................................................... 55 5.1.7 Rozhodování. ............................................................................................. 56 5.1.8 Konflikty. ................................................................................................... 57 5.1.9 Přívětivost. ................................................................................................. 57 5.1.10 Vznětlivost. .............................................................................................. 58 5.1.11 Kontrola. .................................................................................................. 59 5.1.12 Konfluence. .............................................................................................. 60 5.1.13 Laskavost (companion). ........................................................................... 60

5.2 Vývoj manželské spokojenosti. ........................................................................... 61 5.2.1 Vývoj spokojenosti v dílčích oblastech partnerského soužití. ................... 63 5.3 Vývoj spokojenosti v závislosti na zvolených prediktorech. ............................... 66 5.3.1 Pořadí sňatku.............................................................................................. 67 5.3.2 Rozdíl věků partnerů. ................................................................................. 67 5.3.3 Věk partnerů na počátku vztahu. ............................................................... 72 5.3.4 Počáteční frekvence hádek......................................................................... 74 5.3.5 Počáteční frekvence sexu. .......................................................................... 76 5.3.6 Rozdělení domácích prací. ......................................................................... 79 5.3.7 Rozdělení pravomoci rozhodovat o rodinných záležitostech. ................... 83 5.3.8 Množství komunikace mezi manželi ......................................................... 84 5.3.9 Množství společných aktivit. ..................................................................... 88 5.3.10 Množství konfliktů................................................................................... 90 5.3.11 Percipovaná míra přívětivosti partnera .................................................... 93 5.3.12 Percipovaná míra vznětlivosti partnera.................................................... 95 5.3.13 Percipovaná míra partnerovy konfluence. ............................................... 97 5.3.14 Percipovaná míra kontroly ze strany partnera. ........................................ 99 5.3.15 Percipovaná míra partnerovy laskavosti. ............................................... 101 6 Diskuse........................................................................................................................ 103 6.1 Možná omezení výzkumu a zjištěných výsledků. ............................................. 103 6.2 Vývoj spokojenosti. ........................................................................................... 104 6.2.1 Spokojenost v dílčích oblastech. .............................................................. 106 6.3 Charakteristiky partnerského svazku jakožto prediktory vývoje spokojenosti. 107 6.3.1 Charakteristiky z oblasti partnerských interakcí, jakožto prediktory vývoje spokojenosti. ............................................................................................ 108 6.4 Implikace pro další výzkum. .............................................................................. 110 IV Závěr .............................................................................................................................. 111 V Literatura VI Přílohy Příloha 1: Seznam položek použitých k charakteristice osobnosti partnera (ELSPAC) Příloha 2: Seznam položek použitých k popisu postojů a chování partnera (ELSPAC)

I Úvod

Jako téma předkládané diplomové práce jsem si zvolila oblast partnerského a manželského soužití, konkrétně se budu zabývat longitudinální analýzou vývoje manželské spokojenosti a jeho prediktory. K analýzám budou využita data získaná v ojedinělém longitudinálním projektu ELSPAC (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood), který probíhá při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, a na kterém jsem měla možnost se v průběhu studia podílet. Manželství nebo jemu podobný svazek mezi mužem a ženou existuje v každé ze známých kultur po celém světě (Sternberg, & Hojjat, 1997). Každý jistě ve svém okolí nalezne mladé lidi, kteří vstupují do manželství plni elánu a očekávání. Odpovídalo by to faktu, že v průběhu života vstoupí alespoň jednou do manželství více než 90% lidí (Buss, & Schmitt, 1993; Sternberg, & Hojjat, 1997). Bohužel, jak dnes často vidíme (a dokládají to i čísla), více než polovina manželství se rozvádí. Výzkum partnerské spokojenosti má tedy význam hned z několika důvodů. Jednak se ukazuje, že je manželská spokojenost jednou z důležitých součástí celkové životní spokojenosti jedince a má vliv na kvalitu života jedince (Thomas, 1990), dokonce i na jeho zdraví. Spokojenost také poměrně úzce souvisí s manželskou stabilitou, a může tedy ovlivňovat i zmíněnou míru rozvodovosti. V minulosti se výzkum manželství zaměřoval především na negativní aspekty, které vedou k rozpadu manželství. V dnešní době se zájem obrací k hledání souvislostí, které by naopak fungování manželství podpořily. Ačkoliv má zkoumání manželské spokojenosti v psychologii poměrně dlouhou a bohatou tradici, s longitudinálním designem studií, ve kterém by byla manželství sledována po podstatnou část jejich trvání, se v literatuře setkáme jen zřídka. Výzkumy, které tento design využívají (Burr, 1970; Vaillant, & Vaillant, 1993) přináší závěry vypovídající o tom, že manželská spokojenost není trvalou charakteristikou, nýbrž se v čase vyvíjí, a ačkoliv jsou v tomto vývoji patrné určité trendy, dá se předpokládat i vliv určitých proměnných na tento vývoj. Rhyneová (1981) přitom uvádí, že je manželská spokojenost ovlivňována především interpersonálními charakteristikami vztahu jako jsou vzájemné přátelství, společně trávený čas, komunikace a další.

6

V teoretické části práce se zaměřím na podání určitého přehledu dosavadních poznatků z oblasti prediktorů manželské spokojenosti s důrazem na oblast interpersonální. Uvedu také poznatky týkající se vývoje manželské spokojenosti v čase. V empirické části se zaměřím na ověření hypotéz týkajících se vývoje manželské spokojenosti v první dekádě manželství, ověření rozdílu mezi mírou spokojenosti vyjadřovanou muži a ženami, a poté budu ověřovat závislost vývoje manželské spokojenosti na určitých počátečních charakteristikách manželství.

7

II Teoretická část 1 Manželství Jak už jsem uvedla v úvodu, manželství je institucí, do níž v průběhu života vstoupí většina jedinců. Je to svazek, který, pokud do něj člověk vstoupí, nějakým způsobem ovlivňuje mnohé ze zbývajících aspektů života a je také mnoha aspekty ovlivňován. Je to široká oblast, které je věnováno mnoho výzkumů i monografií. Proto se v této kapitole omezím jen na popis aspektů, které budou nějakým způsobem přímo souviset s výzkumným zaměřením této studie. Budu se věnovat především vývoji manželství (z důvodu longitudinálního charakteru výzkumu) a v krátkosti také některým soudobým trendům, které oblast manželského a partnerského soužití provázejí.

1.1 Vývoj manželství a rodiny Stejně jako jiné oblasti lidského života se i manželství v čase svého trvání vyvíjí a proměňuje. Postihnout tento vývoj se jako jedna z prvních pokusila Evelyn Duvallová již v 50. letech minulého století (Gerson, 1995). Ta rozčlenila události běžně se vyvíjející rodiny (a tedy i manželství) do osmi stádií. Na tuto periodizaci pak navázali další autoři, z nichž patrně nejčastěji uváděným vývojovým modelem rodiny je model Carterové a McGoldrickové (2005), které předkládají následující členění: 1. opuštění domova – mladí svobodní dospělí 2. uzavření manželství – vytvoření páru 3. rodiny s malými dětmi 4. rodiny s adolescenty 5. vypravení dětí do života a jejich odchod 6. rodiny v pozdějším věku V českém prostředí je zřejmě nejznámější Plaňavův vývojový koncept (Plaňava, 1998). Podle něj prochází manželství (stejně jako podle Carterové a McGoldrickové) šesti fázemi, z nichž v každé je (obdobně jako v případě Eriksonových vývojových stádií jedince) potřeba zvládnout určité úkoly, aby se manželství mohlo bez problémů přesunout do fáze další. Etapy manželství podle Plaňavy (1998) jsou následující: 8

1. předmanželské párování 2. mladý bezdětný pár (od svatby k porodu) 3. rodina s malými dětmi 4. rodina se školáky 5. vylétávání z hnízda 6. sami dva

Dalším „vývojovým“ konceptem je koncept krizových období manželství. Podle výzkumů, což potvrzují například i závěry Termana (1964, cit. dle Plháková 1992), dochází dvakrát v průběhu manželství k významným poklesům manželské spokojenosti. Plzák (1973) popisuje tato období jako období zákonité manželské krize. Graficky je tento průběh znázorněn na obrázku 1.

Obr. 1.: Vývojové manželské krize (Plzák, 1973, cit. dle Kratochvíl, 2000)

První vývojová krize se objevuje mezi 3. a 7. rokem trvání manželství a trvá asi jeden rok. Na vzniku této krize se podílí několik faktorů: úbytek romantičnosti ve vztahu a z toho pramenící vnímání kontrastu mezi dřívějším a současným chováním partnera, narůstající množství situací, na něž mají manželé odlišné názory, častější projevování negativních emocí a napětí mezi partnery. Krize může nastoupit bez jakékoliv vnější příčiny, ovšem uvedené faktory její nástup urychlují a průběh zhoršují. V období krize narůstá pocit nespokojenosti, stupňují se hádky, pocity zklamání a výčitky. 9

Druhá vývojová krize se objevuje mezi 17-25 lety manželství. Je méně hluboká, ovšem může trvat i několik let. Toto období bývá charakterizováno osamostatňováním dětí a jejich odchodem z rodiny a následně určitými pocity prázdnoty, zvýšenou citlivostí a obavami souvisejícími s přibližujícím se involučním věkem (především u žen). U mužů naopak v tomto období často dochází k tendencím nabírat „druhou mízu“ (tzn. ještě se nějak uplatnit – mnohdy v erotice a sexu mimo manželství). K tomuto konceptu manželských krizí, resp. poklesů manželské spokojenosti v průběhu trvání manželství, se vrátím ještě později v teoretické části práce, v kapitole věnující se vývoji manželské spokojenosti v čase (kap. 5). V této kapitole budou uvedeny empirické argumenty pro a proti této periodizaci.

1.2 Manželství ve 20. a na počátku 21. století Stejně jako se po dobu svého trvání vyvíjí každé jednotlivé manželství, vyvíjí se v průběhu času také podoba manželství jakožto instituce. Tento jev souvisí s vývojem společnosti. Patrně každý by dokázal uvést nějaké změny, které se v souvislosti s manželstvím jako takovým za poslední desetiletí udály. Možný a Rabušic (cit. dle Mareš, & Potočný, 2003) hovoří o dnešní době jako o „návratu české rodiny do Evropy“, respektive jde podle nich o návrat k rodině „západoevropského typu“, kdy se sňatky uzavírají později, manželé bydlí odděleně jako nukleární rodina a jsou ekonomicky soběstační. Podle Antošové (2007) také bylo v minulosti osobám vstupujícím do manželství přesně jasné, jaké v něm kdo bude mít role, co se od koho očekává. Muž byl hlavní autoritou, žena byla submisivní a její úlohou byla péče o děti a domácnost. V dnešní době však tyto role nejsou mnohdy tak jasné. Kromě nejasnosti rozdělení rolí můžeme v současnosti zaznamenat následující trendy (Antošová, 2007):

-

tendence odkládat sňatky a rození dětí na dobu co nejpozdější,

-

tendence ve větší míře zakládat rodinu neformálně, bez legálního sňatku. Tato nesezdaná soužití jsou v čase méně stabilní než manželství.

-

zvyšování rozvodovosti,

-

pokles ochoty lidí po rozvodu vstupovat do dalšího svazku a mít další děti, 10

-

tendence omezovat počet dětí v rodině, případně nemít děti vůbec,

-

prodlužování doby, po kterou děti a rodiče žijí spolu,

-

sbližování sociální pozice muže a ženy v rodině,

-

reflektování možnosti zastupitelnosti rolí muže a ženy uvnitř rodiny a její následná faktická realizace,

-

realizace „flexibilní“ dělby práce mezi mužem a ženou v rodině,

-

emancipace žen, zvyšování jejich zaměstnanosti.

Tyto změny v manželství má smysl zmínit proto, abychom si uvědomili, že manželství, která byla zkoumána před 20 nebo 30 lety, mohou být v mnohém velmi odlišná od manželství, která zkoumáme dnes. Stejně tak nalezneme množství odlišností napříč různými kulturami i jednotlivými státy. Kromě toho mnohé z uvedených změn, jak uvidíme později, přímo zahrnují faktory související s manželskou spokojeností, a tedy můžeme předpokládat, že manželská spokojenost současných manželství se od těchto změn do značné míry odvíjí.

2 Spokojenost Spokojenost je hlavním pojmem, kterým se v této práci budu zabývat. Je proto nezbytné se podrobně věnovat vymezení tohoto pojmu a dalším otázkám, se kterými tento pojem, jeho vývoj a chápání souvisí.

2.1 Vymezení pojmu Podle Koskiho a Shavera (1997) je spokojenost výsledkem uspokojení určité potřeby, případně naplnění nějakého nedostatku. O tom, jestli je naše potřeba naplněna či nikoliv, většinou rozhodujeme my sami. Tomu odpovídá i fakt, že je spokojenost v literatuře nejčastěji chápána jakožto subjektivní kategorie (Hamplová, 2004). Lidé sami vypovídají o tom, jak jsou spokojeni, tedy jak spokojeně se cítí. Podobnou definici spokojenosti uvádí také Hiotakisová (2005), podle níž je spokojenost subjektivním stavem dosažení určitého stupně naplnění vlastních cílů a přání.

11

Hamplová (2004) v souvislosti se subjektivitou spokojenosti upozorňuje na možné problémy týkající se jejího „měření“. Tomu se budu věnovat v kapitole 3.2.

2.1.1 Související pojmy – štěstí, well-being V češtině je blízkým pojmem k pojmu spokojenost subjektivní pocit „štěstí“, který bývá podle Hamplové (2004) se spokojeností někdy dokonce zaměňován. Názory na rozdíl mezi těmito pojmy se liší. Podle Hamplové se často setkáme s názorem, že pocit štěstí je více záležitostí emocí (je to stav, kdy pozitivní emoce převažují nad negativními), zatímco spokojenost zahrnuje ve vyšší míře i složku rozumovou (např. Diener, & Lucas, 2000 cit. dle Hamplová, 2006). Oproti tomu Waite a Gallagher (2000, in Hamplová, 2006) mezi pojmy subjektivní blaho/pohoda, štěstí a spokojenost nerozlišují. Anglickým ekvivalentem pojmu spokojenost je „satisfaction“, ale často se můžeme setkat také s pojmem „well-being“ (překládáno jako subjektivní pohoda). Přístupy se však opět různí, podle Dienera, Suhové, Lucase a Smithové (1999) je životní spokojenost jen jednou ze tří složek této subjektivní pohody. Na spokojenost se můžeme ptát buď jako na jedinou kategorii zahrnující všechny komponenty života jedince, pak se jedná o jakousi spokojenost celkovou, ale můžeme také zjišťovat spokojenost v určité oblasti života jedince, což bude případ této práce. Je poměrně zřejmé, že spokojenost celková a spokojenosti dílčí spolu souvisejí. Podle některých autorů je totiž celková životní spokojenost lineární funkcí spokojeností v jednotlivých oblastech života (Hnilica, 2004).

2.1.2 Spokojenost a (vs.) nespokojenost Se spokojeností musí nutně souviset také nespokojenost. Můžeme si klást otázku, zda leží tyto dva pojmy na opačných pólech jedné kontinuální kategorie, nebo zda se jedná o dvě odlišná kontinua, přičemž každé z nich může nabývat různé intenzity (nezávisle na druhém). První pojetí by znamenalo, že nízká míra spokojenosti zároveň znamená vyšší míru nespokojenosti a naopak, ve druhém případě se musíme ptát na každou z obou položek samostatně. Ačkoliv se můžeme setkat i s názorem, že postoj k jedné a té samé situaci může 12

být ambivalentní (tedy zahrnovat určitou míru spokojenosti a zároveň i nespokojenosti) (např. Killarová, 2007), je podle mého názoru člověk schopen se po komplexním zvážení přiklonit spíše k jednomu nebo druhému. Zároveň si také myslím, že tyto dva pojmy nemůžeme považovat za vzájemně nezávislé. V souladu s tímto názorem je fakt, že v empirické části této studie bude k měření spokojenosti využito pouze jediné kontinuum, na jehož pólech leží jak spokojenost, tak nespokojenost. Souhlasím však i s tím, že v jednu chvíli můžeme být spokojeni s některými aspekty situace a nespokojeni s jinými, proto bude v empirické části práce celková míra spokojenosti zjišťována otázkami po spokojenosti v rozličných oblastech partnerského soužití.

2.2 Vliv manželství na životní spokojenost Později se budu zabývat faktory, které ovlivňují to, jak jsou lidé spokojeni v manželství. Existují výzkumy potvrzující, že již samotné setrvávání v manželství je významným prediktorem celkové životní spokojenosti (např. Hamplová, 2006). Tento fakt byl prokázán napříč celou řadou zemí a kultur (např. Stack, & Eshleman, 1998). Podle Hamplové jsou dvě možnosti, jak toto vysvětlit. První z nich je tzv. teorie selekce („selection theory“), podle které už do manželství vstupují lidé, kteří jsou ke spokojenosti více předurčeni. Toto však nepotvrzují longitudinální studie, ve kterých byli lidé sledování i před vstupem do manželství (Brown, 2000). Zdá se tedy, že manželství s sebou přináší jisté specifické vlivy na spokojenost. Hamplová uvádí tři oblasti, ve kterých setrvávání v manželství může napomáhat vyššímu pocitu spokojenosti. Je to jednak zlepšení životního stylu v souvislosti s přítomností partnera v domácnosti, dále vyšší životní standard díky společnému hospodaření a v neposlední řadě také emocionální podpora partnera. Co se týče manželství a nesezdaných soužití, v souvislosti s postupným sbližováním těchto dvou „stavů“ by se dalo předpokládat, že není důvod, aby se nesezdaná soužití v uvedených apektech výrazně odlišovala od manželství. Proto bychom se mohli domnívat, že nesezdané soužití bude, stejně jako manželsví, predikovat vyšší životní spokojenost. Tento názor potvrzují i některé výzkumy (Waite, & Gallagher, 2000, cit. dle Hamplová, 2006; Brown, 2000), podle nichž je však nesezdané soužití o něco slabším prediktorem spokojenosti než manželství. Hamplová však dodává, že záleží na typu a postavení nesezdaného soužití v té které zemi. Výsledky jejího výzkumu potvrdily, že zatímco manželství ovlivňovalo 13

spokojenost pozitivně ve všech zkoumaných zemích, nesezdané soužití pouze ve dvou třetinách zkoumaných zemí. Konkrétně pro Českou republiku Hamplová (v rozporu s výše uvedenou domněnkou) zjistila, že nesezdaná soužití se v predikci spokojenosti blíží spíše životu bez partnera než manželství. Ačkoliv jsou manželství a nesezdaná soužití jiným typem svazku, McCabeová (2006) na základě přehledu výzkumů posledních 30 let uvádí, že jsou pro účely výzkumů pojmy manželství a partnerský vztah mnohdy zaměňovány. Důležitý je podle ní fakt, že jde v obou případech o vztah, ve kterém se vyskytuje závazek (ověřením závazku v nesezdaných soužitích v českém prostředí se zabývá například Jedrzejczyková (2010)). Vzhledem k tomuto směšování obou typů svazků budu v dalších kapitolách uvádět problematiku vztahující se jak k manželské, tak k partnerské spokojenosti.

3 Manželská spokojenost Podle Kratochvíla (2000) se v manželství uplatňuje tzv. „princip vyváženosti výměny“, tedy ke spokojenosti podle něj dochází za předpokladu, že mezi partnery probíhá vyrovnaná partnerská výměna. Partneři vzájemně zvažují, co jim nabízí partner a co za to mohou nabídnout oni. Kořeny tohoto konceptu můžeme spatřovat v teorii sociální směny Thibauta a Kelleyho, která se uplatňuje v rozličných mezilidských vztazích (aplikaci této teorie v oblasti manželského poradenství se věnuje například Iva Enachescu-Hroncová (2005)). Tento princip můžeme spatřovat také v tématu rovnosti ve vztahu, kterému se věnují například Donaghueová a Fallon (2003). Jost a Banji (1994, cit. dle Donaghue, & Fallon, 2003) však upozorňují na to, že existují situace, kdy mohou být lidé spokojeni i v situacích, kdy si nejsou se svým protějškem rovnocenni (např. osoby s nižším sociálním statutem). V dalších kapitolách se budu věnovat manželské spokojenosti a dosud zjištěným charakteristikám situací, za nichž spokojenost partnerů či manželů nastává.

3.1 Spokojenost vs. stabilita manželství Dříve než se budu věnovat dalším informacím, které chci v souvislosti s manželskou spokojeností uvést, dovolím si upozornit na odlišnosti pojmů manželská spokojenost a 14

stabilita manželství. Ve skutečnosti totiž existuje množství stabilních manželství, ve kterých však manželé vykazují nízkou míru spokojenosti. Skočovský (2004) hovoří o manželské spokojenosti jako o určité kvalitativní charakteristice manželského soužití. Stabilitu tedy podle mého názoru můžeme vnímat jako kvantitu (vypovídá o tom, jak dlouho bude manželství trvat). Kalmijn (1999) popisuje stabilitu jakožto párovou charakteristiku a spokojenost oproti tomu jako individuální záležitost. I když je to patrně stabilita, která ovlivňuje tabulky rozvodových četností (Orathinkal a Vansteenwegen (2006) dokonce přímo využili informaci o prvním resp. druhém manželství jakožto operacionalizaci pro proměnnou míra stability), je spokojenost neméně důležitá. Jednak výzkumy potvrzují i její vliv na trvání manželství (Stafford, 2003) a jednak má spokojenost vliv na již zmíněnou celkovou subjektivní pohodu a kvalitu života jedince. S těmito dvěma pojmy souvisí také pojem „vztahová údržba“ nebo „péče o manželství“ (angl. relational maintenance). Dindiová (2000) píše, že neexistuje jediná definice vztahové údržby. Podle ní může mít „udržování vztahu“ přinejmenším čtyři významy. První z nich vypovídá pouze o faktu, že vztah pokračuje. Druhé pojetí naznačuje, že vztah pokračuje při zachování určité stability, úrovně intimity, blízkosti a dalších základních vztahových charakteristik, třetí význam pak spočívá v popisu udržování vztahu na určité úrovni spokojenosti partnerů. Toto pojetí vztahové údržby je přitom podle autorky nejčastěji užívané. Poslední význam je podle Dindiové podobný druhému, ovšem kromě udržování určité úrovně je charakterizován také prevencí proti úpadku vztahu (viz. také pojem relational repair).

3.2 Měření manželské spokojenosti Spokojenost bývá zjišťována jak jednoduchými otázkami, které se přímo ptají na to, jak jsou jedinci spokojeni, tak také poměrně složitými škálami a indexy (Hamplová, 2006). Nejinak je tomu u spokojenosti manželské. Jak přímé otázky, tak nepřímé měřící nástroje mají své výhody i nevýhody. Zjevnou nevýhodou přímých otázek je jistá problematičnost, která je spojena s výpovědí o sobě samém. Ta může být v daném okamžiku zkreslena množstvím vlivů (Robinson, & Clore, 2002). Hendricková a Hendrick (1997) upozorňují také na problematiku sociální žádoucnosti odpovědí, která bývá s vyjadřováním spokojenosti často spojována. Jak jsem 15

však uvedla již v kap. 2.1, je spokojenost především subjektivní záležitostí, a proto bychom k ní měli jako k takové přistupovat. Pokud budu v empirické části studie hovořit o míře spokojenosti, budu mít vždy na mysli subjektivně vyjadřovanou míru spokojenosti. Ačkoliv by se z výše uvedeného důvodu mohly zdát jako vhodnější vícedimenzionální metody měření spokojenosti, které se na spokojenost nedotazují přímo (takovými metodami jsou například Dyadic Adjustment Scale (Spanier, 1976, cit. dle Hendrick, 1988), Marital Satisfaction Inventory (Snyder, 1979), nebo Relationship Assessment Scale (Hendrick, 1988)), mají i tyto metody své nevýhody. V našem případě je to především fakt, že dostupné metody jsou sestaveny z položek, které byly již dříve označeny jako faktory vypovídající o manželské spokojenosti. Pro účely této práce, která si klade za cíl prediktory manželské spokojenosti hledat, by tedy bylo použití těchto metod problematické. Hamplová (2006) k problematice měření spokojenosti dodává, že ať už byla spokojenost zjišťována prostou otázkou po subjektivním pocitu spokojenosti nebo měřena složitějšími indexy, byly získávány podobné výsledky, a tedy že můžeme obě tyto metody považovat za stejně spolehlivé. Výhodu však podle ní skýtá použití více otázek či škál, které by dokázaly postihnout vícerozměrnost konceptu spokojenosti. Proto v empirické části nebudeme pokládat pouze jedinou otázku, ale budeme se dotazovat na více oblastí manželského soužití.

3.3 Dosavadní zkoumání manželské spokojenosti První výzkumy a dokonce i celé knihy věnující se manželské spokojenosti (tehdy „manželského štěstí“) nalezneme již ve 30. letech minulého století (např. Terman, Butterweiser, Ferguson, Johnson, & Wilson, 1938, cit. dle McCabe, 2006). Výzkumy se v té době zaměřovaly především na zkoumání osobnostních faktorů, které by manželskou spokojenost mohly ovlivňovat. Tento trend přetrval i ve 40. letech minulého století. Některé z výzkumů však došly k závěru, že nejsou ani tak důležité skutečné charakteristiky jedinců, jako charakteristiky, které svému protějšku připisuje partner, čímž došlo k zájmu o vzájemnou percepci mezi partnery. V 50. letech se pozornost obrátila od individuálních charakteristik ke zkoumání vzájemných interakcí mezi partnery (např. Bateson, Jackson, Haley, & Weakland, 1958). 16

Postupným vývojem přes zkoumání chování a později kognice, došlo v 70. letech i na zkoumání afektivity, konfliktů a způsobů jejich řešení (např. Gottman, 1979, cit. dle McCabe, 2006). V 80. a 90. letech došlo v souvislosti se zvyšující se rozvodovostí k nárůstu zájmu o poznání příčin tohoto fenoménu (McCabe, 2006). Výzkumy se tehdy zaměřovaly především na důvody nespokojenosti, které by bylo možné dát do souvislosti s rozpady manželství. Teprve později, a dá se říci, že i v souvislosti s rozmachem pozitivní psychologie, došlo opět k obratu a hledání pozitivních aspektů partnerského vztahu. Od té doby již výzkumníci tolik nepátrají po příčinách rozvodů, neptají se „proč něco nefunguje“, ale zaměřují se na hledání faktorů, které by napomáhaly udržení vztahů (s tím souvisí výše zmíněná problematika vztahové údržby). Zároveň výzkumníci let 80. a 90. pokračovali ve zkoumání partnerských interakcí a přirozených vzorců chování partnerů vůči sobě navzájem. Současné trendy výzkumu manželské spokojenosti jdou ruku v ruce s výše uvedenými změnami instituce manželství (a partnerství). Jedná se tedy například o zaměření na souvislosti partnerské spokojenosti se zaměstnaností žen (např. Stolzenberg, 2001), dále o proměny rolí mužů a žen ve společnosti a manželských svazcích, problematiku rovnosti mezi muži a ženami a v poslední době také o genderové otázky. Kromě proměňujícího se zaměření výzkumů dochází v poslední době také k tomu, že se jejich autoři snaží pochopit faktory v jejich komplexnější podobě, zahrnout do výzkumů pokud možno co nejširší škálu oblastí, které s manželskou spokojeností souvisí, a také vytvořit komplexnější, dynamické a longitudinální modely jejich souvislostí (McCabe, 2006). McCabeová (2006) ve svém příspěvku podotýká, že by měly být zároveň zkoumány jak faktory, které spokojenost ovlivňují pozitivně, tak ty, které ji ovlivňují negativně. Nemusí totiž vždy něco „chybět“, aby bylo manželství nespokojené, ale v mnoha případech může něco nepříznivého „přebývat“.

4 Faktory ovlivňující manželskou spokojenost Nyní se již budu věnovat konkrétním faktorům, které podle závěrů dříve provedených výzkumů manželskou spokojenost ovlivňují. Jejich přehled by měl sloužit jako východisko pro uvažování v empirické části studie. 17

Kratochvíl (2000), stejně jako Plzák (1973) vyjmenovávají oblasti, které je podle nich třeba vzít v potaz při zkoumání manželské spokojenosti a stability. Těmito oblastmi jsou: rodinné hospodaření (zacházení s penězi a rozdělení rolí a povinností v domácnosti), trávení volného času, výchova dětí a sexuální soužití. Jak uvidíme v empirické části práce, tyto oblasti se velmi podobají oblastem, v rámci kterých byla sledována manželská spokojenost v projektu ELSPAC, z něhož budou analyzovaná data pocházet. Kratochvíl vedle těchto „vnitřních“ manželských vlivů upozorňuje také na vlivy „vnější“. Pravděpodobně jeden z prvních seznamů vlivných faktorů publikoval Burgess již v roce 1939. Tehdy na základě přehledu několika provedených výzkumů došel k následujícímu seznamu faktorů:

a) faktory se značným vlivem na spokojenost manželství: • manželství rodičů obou partnerů jsou také spokojená • souhlasný názor manželů v otázce touhy po dítěti • pevná vazba (attachment) partnerů na jejich vlastní rodiče • kulturní prostředí, ze kterého pochází každý z manželů (ovlivněné národností, vírou, výchovou, ekonomickým a sociálním statutem) • podobnost zázemí obou manželů (v oblastech stejných jako v předchozím bodě) b) faktory, jejichž vliv byl pouze mírný: • manželé pocházejí ze čtyř a více dětí • pozice jedinců v jejich primárních rodinách (nepříznivé pro manželství je především soužití dvou jedináčků, dvou nejmladších či kombinace nejmladší-jedináček) • členství v organizacích • zaměstnanost manželů již před manželstvím • pouze mírný (moderate) příjem v době uzavření manželství • vysoké procento úspor z příjmů • vyšší věk při uzavření manželství (jako nepříznivý se ukazuje věk je nižší než 21 u žen, resp. 24 u mužů) • délka známosti a závazek • svatba v kostele • svatba vedena duchovním 18

c) faktory, které měly jen velmi malý nebo žádný vliv: • rozdíly v otázce víry • rozdíly v dosaženém vzdělání • rozdíly v ekonomickém statutu původních rodin manžela a manželky

Fenell (1993, cit. dle Rosen-Grandon, Myers, & Hattie, 2004) zkoumal dlouhotrvající spokojená manželství a došel k následující skupině faktorů (uvádí je od nejvlivnějšího k nejméně vlivnému): • závazek vůči manželství • oddanost partnerovi • silné morální hodnoty • respekt k partnerovi jakožto „příteli“ • sexuální věrnost • touha být dobrým rodičem • víra v Boha a spirituální závazek • touha potěšit a podpořit partnera • dobrý protějšek partnerovi (companion) • ochota odpouštět a přijmout odpuštění McCabeová (2006) v přehledové studii výzkumů na téma manželské a partnerské spokojenosti za posledních 30 let uvádí, že není možné vytvořit a uvést jeden univerzální seznam faktorů ovlivňujících manželskou spokojenost, respektive, že existují jisté intervenující proměnné, které činí závěry různých výzkumů odlišnými. Zmiňuje především vliv historického období, ve kterém byla data sbírána, délky manželství, dále toho, zda byli do vzorku zahrnuti oba manželé či nikoliv a konstruktů, na kterých byl výzkum postaven. V dalších kapitolách se budu věnovat jednotlivým faktorům, jejichž souvislost s manželskou spokojeností již byla výzkumníky ověřována. Tyto faktory jsem (podle vzoru Larsona a Holmana (1994)) rozdělila do tří kategorií: na individuální, interpersonální a vnější. Vzhledem k zaměření praktické části diplomové práce a charakteru dat, která v ní budu využívat, se budu věnovat především faktorům interpersonálním. Přesto však nechci další dvě

19

skupiny faktorů opomenout a pokusím se uvést alespoň stručný přehled pro představu o tom, co všechno může manželskou spokojenost ovlivňovat a jak.

4.1 Individuální faktory 4.1.1 Osobnostní charakteristiky Podle Charania (2006) autoři výzkumů nejčastěji dávali do souvislosti s manželskou spokojeností faktory, které v psychologické literatuře označujeme jako Big Five nebo někdy také jako NEOPS. Jedná se o neuroticismus, extraverzi, otevřenost zkušenostem, přívětivost a svědomitost. Tento koncept je výsledkem dlouhodobé snahy nějak utřídit komponenty osobnosti. Studie ukazují, že manželskou spokojenost pozitivně ovlivňuje především extraverze (Watson, Hubbard, & Wiese, 2000), přívětivost (Watson et al., 2000; Donnellan, Conger, & Bryant, 2004; Gattis, Berns, Simpson, & Christensen, 2004, cit. dle Charania, 2006) a svědomitost (Gattis et al., 2004, cit. dle Charania, 2006). Oproti tomu vysoká míra neuroticismu a otevřenost zkušenostem podle jiných výzkumů (Watson et al., 2000; Donnellan et al., 2004; Gattis et al., 2004, cit. dle Charania, 2006) ovlivňují manželskou spokojenost negativně. K posledně jmenované komponentě osobnosti se však vyjadřuje také Zentner (2005, cit. dle McCabe, 2006), který zkoumal podobnost nebo komplementaritu v osobnostech partnerů. Ten totiž dospěl k názoru, že v případě přívětivosti a otevřenosti zkušenostem je, více než v případě jiných komponent, pro manželskou spokojenost důležité dosažení podobného skóre u obou partnerů (pro upřesnění – Zentner sledoval tyto souvislosti pouze u mladých párů). Výzkumníkům, kteří zkoumali podobnost v osobnostních dimenzích napříč různě starými páry (Gattis, Berns, Simpson, & Christensen, 2004, cit. dle McCabe, 2006) se souvislost mezi podobností partnerů a manželskou spokojeností prokázat nepodařilo.

4.1.2 Pohlaví Bernard (1982, cit. dle Vaillant, & Vaillant 1993) napsal: „V každém svazku existují 2 manželství. Jeho a její. A to jeho je lepší než to její.“ Tento výrok má vyjadřovat zjištění, že ženy obecně vykazují nižší míru manželské spokojenosti než muži (Rhyne, 1981; Vaillant, 1993; Amato, Johnson, Booth, & Rogers, 2003). Pokud však byly zkoumány jednotlivé oblasti manželského soužití, pak už výsledky nebyly tak jednoznačné. V případě 20

prospektivního longitudinálního výzkumu Vaillantových (1993) se ukázal rozdíl pouze v oblasti řešení partnerských neshod. Tento rozdíl pak měl vliv na celkový rozdíl mezi spokojeností mužů a žen. Markantní rozdíly mezi spokojeností mužů a žen neprokazují ani závěry Burra (1970), který sledoval spokojenost v dílčích oblastech v rámci průřezové studie. Kurdek (2005) na základně své studie využívající růstového modelování také neshledal mezi muži a ženami rozdíl v manželské spokojenosti (zkoumal však pouze manželství do 4 let od svatby). Grafy znázorňující rozdíly mezi pohlavími v různých oblastech manželského soužití uvedu v kapitolách týkajících se příslušných oblastí. S pohlavím, jakožto faktorem ovlivňujícím manželskou spokojenost, úzce souvisí také problematika genderu. Genderová otázka se týká také již výše zmíněných proměn rolí ve společnosti, tedy i v manželství a rodině. Rozdělení i chápání těchto rolí je poslední dobou mnohem méně jasné, než tomu bylo dříve. Souvislosti genderových stereotypů a spokojenosti v blízkých vztazích se věnovali Donaghueová a Fallon (2003). Zkoumali, jak tyto stereotypy ovlivňují vliv rovnosti ve vztahu na spokojenost. Ačkoliv došli k závěru, že osoby, které percipují rovnost ve vztahu, vykazují vyšší spokojenost než osoby, které se cítí zvýhodněny či znevýhodněny (což je v souladu s výše zmíněným „principem vyváženosti výměny“ (Kratochvíl, 2000)), zjistili také, že tento vztah je moderován mírou genderové sebestereotypizace. Rovnost mezi partnery je pro spokojenost důležitější u těch osob, které vykazují nízkou míru genderové sebe-stereotypizace. Naopak u osob, které stereotypům silně podléhají, je důležitější srovnání svého vztahu s tím, jak jsou na tom ve vztazích jiné osoby téhož pohlaví. Toto je v souladu s principem, na který upozorňují Jost (1997) či Major (1994) (cit. dle Donaghue, & Fallon, 2003) – totiž že někdy jedinci nepotřebují dosáhnout rovnosti, ale stačí jim, když jsou na tom lépe, než osoby patřící do stejné skupiny. Problematiky genderu a rovnosti či nerovnosti ve vztahu se dotknu ještě v kapitole věnující se rozdělování činností a rozhodování v rámci rodiny.

4.1.3 Věk Problematika věku úzce souvisí se současným trendem, kterým je oddalování uzavření sňatku (partneři se berou ve vyšším věku). Autoři se již desetiletí věnují otázce vlivu věku partnerů na jejich manželskou spokojenost. Pomineme-li fakt, že věk manželů narůstá s průběhem trvání manželství a tedy spokojenost v každém stádiu manželství zároveň závisí i 21

na věku, zbývá zabývat se problematikou věku partnerů při vstupu do manželství a také rozdílem jejich věků. Souvislost mezi brzkým vstupem do manželství (méně než 20 let) a nestabilitou manželství (provázenou i nižší manželskou spokojeností) patří podle Larsona a Holmana (1994) mezi jednu z nejsilnějších a zároveň nejvíce zkoumaných. Burgess (1939) řadí věk pouze mezi faktory s mírným vlivem na manželskou spokojenost. Druhá otázka, zda rozdílný věk manželů nějak ovlivňuje manželskou spokojenost, také souvisí s celospolečenským vývojem. Zatímco dříve bylo běžné, když byl muž o několik let starší než žena, v dnešní době se věkový rozdíl mezi manželi snižuje. Barnesová a Patricková (2004) srovnávaly páry, jejichž věkový rozdíl je menší než pět let, s páry, kde jsou muži v průměru o 14 let starší než ženy. Autorky však došly k závěru, že se zkoumané skupiny v manželské spokojenosti nijak neliší.

4.1.4 Víra, schopnost odpouštět, hodnotová orientace Ačkoliv někteří autoři upozorňují na nedostatek psychologického zkoumání religiosity (například Mahoney, Pargament, Tarakeshwar, & Swank (2001), Reinke (2005)), v mnoha výzkumech se ukazuje, že její vliv je značný (Mahoney et. al, 2001). Najdeme ji například v uvedeném Fenellově výčtu vlivných faktorů (1993, cit. dle Rosen-Grandon et al., 2004). Také Heaton a Prattová (1990, cit. dle Amato et al., 2003) došli ke stejnému závěru. V jejich výzkumu se ukázalo, že silně věřící lidé mají snahu o zachování dlouhotrvajícího manželství. Tato snaha vede podle autorů jednak k relativně nižší míře rozvodovosti, ale také k vyšší manželské spokojenosti. Pozitivní vliv víry (konkrétně křesťanství) potvrdil také výzkum Reinkeho (2005). Ten hledal souvislosti mezi vírou, schopností odpouštět a manželskou spokojeností. Ačkoliv se mu souvislost prvních dvou prokázat nepodařilo, korelace mezi vírou a spokojeností byla statisticky významná. Taktéž se potvrdila souvislost mezi schopností odpouštět a manželskou spokojeností. Autoři věnující se hodnotovým orientacím došli k závěru, že pro spokojenost v manželství je důležitá podobnost hodnot obou manželů (např. Kindelan, & McCarey, 1979, cit. dle Roest, Dubas, Gerris, & Engels, 2006; Acitelli, Kenny, & Weiner, 2001, cit. dle Roest et al., 2006). Roest a kol. (2006) také zjistili, že spokojenost v manželství má pozitivní vliv 22

na to, jak se manželé v hodnotových orientacích vzájemně ovlivňují. Hodnotové orientaci, a to především orientaci na tradiční rodinné hodnoty (vnímání mužů jakožto živitelů a žen jako pečovatelek o domácnost, což zároveň souvisí s výše zmiňovaným genderem) se věnovali také Amato a kol. (2003). Podle jimi uvedených studií (Amato, & Booth, 1995; Cherlin, 2000, cit. dle Amato a kol., 2003) souvisí opouštění tradičních hodnot s poklesem manželské spokojenosti žen a nárůstem spokojenosti mužů. Tito autoři také uvádějí, že pokud manželé věří v dlouhotrvající manželství a snaží se takové udržet, pak je i jejich spokojenost v tomto manželství vyšší. Naopak ti, kteří jsou „tolerantnější“ k rozvodům vykazují v manželství jak nižší spokojenost, tak nižší stabilitu. Toto je v souladu s poznatky uvedenými v předešlém odstavci v souvislosti s vírou.

4.2 Interpersonální faktory Bradbury, Fincham a Beach (2000) se v rámci popisu interpersonálních procesů v manželství zabývali těmito oblastmi: kognice, afekt, fyziologie, vzorce chování, sociální opora a násilí. Oproti tomu McCabeová (2006) mezi interpersonální faktory řadí následující: komunikace, konflikt, sexuální fungování, rodičovství. Pro účely této práce jsem kategorii interpersonálních faktorů rozdělila na několik vlastních podskupin, které jsou dány především oblastmi, jimiž se budu zabývat v empirické části práce.

4.2.1 Vzájemné interakce Vzájemné interakce jsou pojmem velmi širokým. Ten zahrnuje všechno to, jakým způsobem jsou spolu partneři v kontaktu, jak spolu komunikují, řeší konflikty a podobně. Zuo (1992) má pod pojmem „manželské interakce“ na mysli „čas, který tráví manželé při společných aktivitách“. Podle této definice by se do této kategorie patrně dala zahrnout i další témata, kterým se budu v rámci interpersonálních faktorů věnovat. Jsou to však témata specifická, a proto se jim budu věnovat odděleně. Již v roce 1983 prokázala Whiteová (cit. dle Zuo, 1992) významný vliv manželských interakcí a jejich množství na manželské štěstí (což potvrzují i další výzkumy, např. Googins, 1991, cit. dle Zuo, 1992), ale také vztah opačný, totiž vliv manželského štěstí na interakce. Její výzkum v novější podobě replikoval s využitím strukturních modelů a vícerozměrné 23

analýzy Zuo (1992). Jeho longitudinální experiment probíhal ve třech vlnách a kromě vztahu mezi interakcemi a spokojeností autor sledoval také vliv mnoha dalších proměnných. Zuo zjistil, že se síla vlivu interakcí na manželskou spokojenost mění, v jedné ze tří výzkumných vln byl dokonce silnější vliv spokojenosti na interakce, než interakcí na spokojenost. Tento závěr může být upozorněním na to, že souvislosti mezi proměnnými nemusí být (a nebývají) vždy jednosměrně kauzální, jak bychom se mohli domnívat. O závěrech autora týkajících se vlivu dalších proměnných se ještě zmíním v dalších kapitolách. Gottman a Krokoff (1989) se zabývali manželskými interakcemi v longitudinálním výzkumu a došli k překvapivým závěrům. Pozorovali manželské páry při řešení konfliktního úkolu a zjistili, že různé vzorce vzájemných interakcí různě souvisejí s manželskou spokojeností. Díky longitudinálnímu charakteru jejich práce zjistili, že některé vzorce chování, které byly do té doby považovány za škodlivé pro manželství (a jako takové se ukázaly i v krátkodobém časovém horizontu), vedly v horizontu tří let ke zvýšení manželské spokojenosti. K těmto z dlouhodobého hlediska pozitivním vzorcům vzájemného chování patří nesouhlas a projevování vzteku. Naopak jako dysfunkční se ukázaly být obranné postavení (spolu s „fňukáním“), zatvrzelost a stažení se ze vzájemné interakce. Gottman a Levenson (2000) došli k podobnému závěru, přičemž zjistili, že negativní afektivita při řešení problémů může sloužit jako prediktor rozvodu v brzké době, ovšem nikoliv jako prediktor v delším časovém horizontu. Oproti tomu nedostatek pozitivních projevů v každodenním životě podle autorů nemá vliv v krátkodobém horizontu, ovšem může sloužit jako prediktor rozvodu za delší dobu.

4.2.2 Konflikt Za specifickou oblast interakce lze považovat konflikt, který již byl v této souvislosti zmíněn v předešlé kapitole. Podle Hiotakisové (2005) jsou konflikty v manželství nevyhnutelné. Není podle ní tedy třeba zabývat se tím, za jakých okolností konflikty nastanou a za jakých nikoliv. Podle Deutsche (1976, cit. dle Hiotakis 2005) závisí množství konfliktů na množství interakcí, které jsou však, jak bylo uvedeno výše, pro kvalitní manželství nezbytné. Pozornost by se podle Hiotakisové měla soustředit spíše na zjištění toho, proč některé konfliktní situace směřují k rozpadu manželství a jiné nikoliv. V literatuře věnující se 24

manželské spokojenosti nalezneme rozlišování způsobů řešení konfliktů na konstruktivní a destruktivní (Deutsch, 1976, cit. dle Hiotakis, 2005; Greef, & deBruyne, 2000). První z uvedených autoři definují jako způsob, při kterém účastníci přistupují k problému flexibilně, s ochotou se něco naučit a s upřednostněním vztahu před přáním jedince. Takovýto způsob řešení konfliktů zabraňuje stagnaci vztahu a podporuje růst vztahu skrze řešení a změny. Konstruktivní přístup k řešení konfliktů se ukázal jako prospěšný pro manželskou spokojenost (Gottman, & Krokoff, 1989). K destruktivním způsobům řešení konfliktů (které mají negativní vliv na spokojenost) patří podle Greefa a deBruyneové (2000) nezainteresovanost, manipulace, nátlak a vyhýbavé chování. K destruktivnímu řešení konfliktů dochází také v situaci, kdy jsou pozice partnerů nevyrovnané (např. jeden vždy ustupuje a druhý „útočí“). V souvislosti s tím hovoříme o stylech řešení konfliktů. Kurdek (1995) se zabýval tím, zda tyto styly ovlivňují manželskou spokojenost (zkoumal tři styly – ustupování (withdrawal), vyhovění (compliance) a angažovanost v konfliktu (engagement)). Ukázalo se, že ačkoliv se vlivy různých kombinací těchto stylů na spokojenost mění v čase, obecně by se dalo říci, že spokojenost obou partnerů je nejnižší, pokud muži z konfliktů ustupují a ženy jsou oproti tomu v těchto konfliktech vysoce zaangažované. V případě žen vede ustupování samo o sobě k nízké manželské spokojenosti. Spokojenost mužů (pokud oni sami ustupují) však závisí na stylu, který používá manželka. Schneewind a Gerhardová (2002) zkoumali vliv osobnosti a stylů řešení konfliktů na manželskou spokojenost v prvních 5 letech manželství. V tomto pětiletém časovém horizontu se vliv stylů řešení konfliktů na manželskou spokojenost ukázal jako vzrůstající. Co se týče množství konfliktů, jak už jsem uvedla v úvodu kapitoly, nemusí být směrodatné pro manželskou spokojenost (záleží spíše na způsobu jejich řešení). Surrová a Longstrethová (1990) však zjistily, že páry, v nichž jsou jedinci s manželstvím více spokojeni, vykazují obecně nižší množství konfliktů.

4.2.3 Komunikace Komunikace souvisí s oběma výše uvedenými kapitolami (interakcemi i konfliktem). Nejen množství komunikace a interakcí, ale i úroveň komunikačních schopností a dovedností zúčastněných může ovlivňovat výsledek vzájemného kontaktu manželů (Burles, & Denton, 1997; Cornelius, & Alessi, 2007). Burles a Denton (1997) uvádějí, že ani vztah mezi 25

komunikačními dovednostmi a manželskou spokojeností není tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. Tento vztah je totiž ovlivňován dalšími faktory. Autoři upozorňují především na rozdíl mezi manželstvími „v krizi“ (angl. distressed) a manželstvími, která v krizi nejsou (nondistressed). Výzkum autorů totiž potvrdil, že zatímco u manželství pohodových přispívají vysoké komunikační dovednosti zúčastněných ke spokojenosti, u manželství v krizi je tomu právě naopak – vysoké komunikační schopnosti vedou k vyšší míře konfliktů a situacím, které jsou pro manželství spíše destruktivní. Podle McCabeové (2006) hraje také významnou roli v oblasti komunikace sebeodhalení (self-disclosure). Dokládá to například výzkumem Fitzpatrickové a Sollieové, 1999, cit. dle McCabe, 2006) které prokázaly, že úroveň sebeodhalení je významným prediktorem manželské spokojenosti. V dalším výzkumu Finkenauerová, Engels, Branjeová a Meeus (2004) zjistili, že pro partnerskou spokojenost je důležitější vztahová složka sebeodhalení (sebeodhalení v tomto konkrétním vztahu) než složka dispoziční (individuální tendence k sebeodhalování). Finkenauerová a Hazamová (2000, cit. dle McCabe 2006) přidaly k sebeodhalení ještě pojem tajnosti (secrecy). Podle jejich závěrů je obojí dohromady prediktorem manželské spokojenosti, přičemž ale tyto dvě oblasti se navzájem neovlivňují a ani jedna z nich sama o sobě spokojenost nepredikuje. Podle autorek to znamená, že spokojenější jsou ty páry, kde jedinci sdílejí emoce a hovoří spolu o problematických tématech. Dodávají však, že není potřeba diskutovat všechny problémy. Kromě uvedeného se totiž také ukazuje, že diskuse o problémech, které nelze změnit (např. že jeden z partnerů vydělává víc peněz), ovlivňuje partnerskou spokojenost negativně.

4.2.4 Trávení volného času V souladu s výše uvedeným vztahem mezi vzájemnými interakcemi a manželskou spokojeností výzkumy potvrzují, že manželská spokojenost přímo souvisí s množstvím společně stráveného času (např. Hall, 1988, cit. dle Zuo, 1992; Zuo, 1992). Množství společně stráveného času je však pouze jedna strana pomyslné mince. Další z výzkumníků, Crawford, Houtsová, Huston, & Georgeová, (2002), došli k závěru, že samotný vztah mezi množstvím interakcí a spokojeností není tak silný, jak se uvádělo doposud. Kromě množství společně stráveného času se totiž jako významný faktor ukázaly 26

také individuální preference manželů týkající se náplně volného času. Toto je v souladu s terapeutickými postupy podle Kratochvíla (2000). Ten totiž uvádí, že není důležité pouze to, zda jeden partner s návrhem druhého souhlasí, ale zajímá se v terapii také o to, jak moc se tento návrh jeho příjemci zamlouvá. Preferencemi se zabývaly také Surrová a Longstrethová (1990). Ty srovnávaly vliv individuálních preferencí, vzájemné podobnosti preferencí a preferencí partnera na společné vykonávání určitých aktivit. Zjistily, že jak pro ženy, tak pro muže můžeme predikovat vykonávání většiny společných aktivit nejlépe na základě individuálních preferencí. Podobnost preferencí (nezávisle na jejich síle) byla důležitá především v otázce společného stravování a u mužů také v případě zábavy a kulturních akcí. Partnerovy preference (stejně jako vlastní) hrály významnou roli pro vykonávání sexuálních aktivit (u obou partnerů), v případě žen také pro vykonávání dalších společných aktivit (společné cvičení). Vývoj spokojenosti se společenskými aktivitami tak, jak ho v průřezovém výzkumu zachytili Burr (1970) znázorňuje obrázek 2.

Obr. 2: Vývoj spokojenosti se společenskými aktivitami (Burr, 1970).

4.2.5 Rozdělení domácích prací S již zmíněnou postupnou proměnou genderových rolí se mění i rozdělení rolí v rodině. Toto rozdělení rolí souvisí také s rozhodováním o věcech týkajících se manželského a rodinného soužití, s rozdělením domácích prací a péče o děti. 27

Tak jako se přibližují role žen a mužů v jiných oblastech společenského života (zaměstnanost, politika), přibližují se tyto role i v rámci rodiny. Dříve byl hlavou rodiny muž, nyní se role obou partnerů v tomto ohledu sbližují. Podle Amata a kol. (2003) vede zrovnoprávňování manželů při rozhodování v rodině ke zvyšování kvality manželství. Přijetí méně tradičních rolí vede obecně podle výzkumů, na které odkazují i tito autoři (Amato, & Booth, 1995; Cherlin, 2000, cit. dle Amato a kol., 2003) k poklesu spokojenosti žen a nárůstu spokojenosti mužů. Naopak pouhý fakt, že muži vykonávají větší množství domácích prací, vede podle závěrů vlastního výzkumu Amata a kol. k poklesu spokojenosti mužů, ovšem nárůstu spokojenosti žen. Vzhledem k faktu zmíněnému v kapitole 4.1.2, že spokojenost mužů v manželství je obecně vyšší než spokojenost žen, by se dalo říct, že právě takovéto přerozdělení domácích prací může mít za následek sbližování v manželské spokojenosti mezi partnery. Otázkou však je, jakou roli v tom hraje zmíněné opouštění tradičních rolí, které má podle autorů opačný vliv. Yogevová a Brattová (1985) se zabývaly tím, jak každý z manželů na rozdělení domácích prací pohlíží (což nemusí být vždy v souladu se skutečným rozdělením). Autorky zjistily, že v případě mužů z manželství kde vydělávají oba manželé, resp. žen, pokud vydělává jen žena, vede ke spokojenosti situace, kdy jedinec percipuje druhého, jako více pracujícího a sebe jako méně pracujícího (oproti rovnoměrnému rozdělení domácích prací). Pro ženy z dvojvýdělečných manželství a muže z manželství, které živí oni sami, se ukázal jako platný autorkami předpokládaný model rovnosti, tedy stav spokojenosti nastává, pokud mají oba manželé pocit, že v domácnosti pracují stejně. Suiteová (1991) sledovala vývoj spokojenosti s fungováním domácnosti a došla ke  stejnému závěru jako Rhyneová (1981), že v případě žen má křivka spokojenosti s domácností tvar U. Pro muže se změny ve spokojenosti s rozdělením domácích prací v průběhu manželského soužití Suiteové nepodařilo prokázat. Obrázek 3 znázorňuje vývoj spokojenosti s tím, jak partner vykonává domácí povinnosti.

28

Obr. 3: Vývoj spokojenosti s tím, jak partner vykonává domácí povinnosti (Burr,1970).

4.2.6 Sex Poslední, ale ne nepodstatnou složkou partnerského soužití, je soužití sexuální. I tomuto tématu autoři literatury o manželské spokojenosti věnují svou pozornost ve značné míře (např. Hatfield, Greenberger, Traupmann, & Lambert, 1982; Byers, & Demmons 1999; Byers 2005; Litzinger, & Gordon, 2005). To, že mezi manželskou spokojeností a spokojeností se sexem existuje souvislost potvrdilo již množství výzkumů (např. Purnine, & Carey, 1997; Sprecher, 2002). Byersová (2005) se snažila zjistit, jakým způsobem spolu spokojenost se sexem a manželská spokojenost souvisejí. Využila k tomu longitudinální design výzkumu (2 měření). Ani jedna z hypotéz, které předpokládaly závislost změny jedné proměnné na druhé (a naopak) se však nepotvrdila, ačkoliv Byersová tyto vztahy předpokládala na základě literatury a dřívějších výzkumů (Lawrance, & Byers, 1995, cit. dle Byers, 2005; Floyd, Markman, Kelly, Blumberg, & Stanley, 1995, cit. dle Byers, 2005). Obě proměnné se podle autorky mění společně, což může být způsobeno například vlivem třetí proměnné (autorka zvažuje například intimní komunikaci, která souvisí s oběma uvedenými (Byers, & Demmons, 1999)) nebo tím, že závislost je oboustranná. Byersová také uvádí, že uvedené proměnné spolu souvisí těsněji v raných stádiích vztahu, kdežto později už jejich souvislost není tak silná (Byers, 1999, cit. dle Byers, 2005). Sprecherová (2002) se věnovala poměrně tradičně diskutované otázce – zabývala se tím, jak důležitou roli v manželství hraje sexuální soužití z pohledu mužů a z pohledu žen. Ve spojitosti s manželskou spokojeností došla k následujícímu závěru: manželská spokojenost 29

(nikoliv však spokojenost se sexem) je negativním prediktorem rozpadu manželství v případě žen. Naopak u mužů je negativním prediktorem rozpadu manželství spokojenost se sexem, nikoliv však manželská spokojenost. Toto je v souladu s předpokladem, který uvádí i Byersová (2005), totiž že sexuální aktivity jsou v manželství důležitější pro muže než pro ženy. Pro ilustraci dosavadního longitudinálního pohledu na vývoj spokojenosti se sexem uvádím výsledky průřezového výzkumu Burra (1970) (obr. 4) a longitudinálního výzkumu Vaillantových (1993) (obr. 5).

Obr. 4: Vývoj spokojenosti se sexem (Burr, 1970).

Obr. 5: Vývoj spokojenosti se sexem (Vaillant, & Vaillant, 1993).

4.3 Vnější faktory Kromě výše zmíněných individuálních a interpersonálních faktorů ovlivňuje spokojenost v manželství pochopitelně i množství faktorů vnějších. Bradbury, Fincham a Beach (2000) hovoří o určitém kontextu, ve kterém se partnerské soužití a vzájemné interakce odehrávají. Do mikrokontextu tito autoři (kromě individuálních charakteristik, kterým jsem se samostatně věnovala již výše) zahrnuli děti, životní stresory a krize (např. partnerské). O širších socioekonomických podmínkách, společenských normách a trendech a obecně o soudobém kontextu hovoří tito autoři jako o tzv. makrokontextu. Celospolečenským trendům souvisejícím s manželstvím se věnuji v kapitole 1.2 a také v některých z kapitol věnujících se konkrétním faktorům.

30

S ohledem na fakt, že vnější faktory jsou oblastí velice širokou a v empirické části studie se jim nebudu věnovat, okomentuji (z níže popsaných důvodů) pouze specifika, která se týkají manželských páru s dětmi.

4.3.1 Děti Vzhledem k tomu, že data, která budu využívat v empirické části této studie, jsou data sebraná v projektu zaměřeném na rodiny s dětmi, považuji za důležité uvést to, jak může přítomnost dětí v rodině ovlivňovat manželskou spokojenost jejich rodičů. Podle výzkumů (např. Glenn, & McLanahan, 1982; Twenge, Campbell, & Foster, 2003) vykazují manželé, kteří mají děti, nižší míru manželské spokojenosti. V návaznosti na to se však Amato a kol. (2003) zabývají otázkou, čím může být tento pokles způsoben. Může to být podle nich jednak proto, že samotný fakt, že pár má děti, způsobuje pokles spokojenosti (Cowan, & Cowan, 1992, cit. dle Amato et al., 2003), ale může to být také tím, že páry s dětmi mají oproti bezdětným vyšší tendenci spolu zůstávat i když jejich manželství nejsou šťastná (White, Booth, & Edwards, 1986, cit. dle Amato et al., 2003). To je v souladu se zjištěním, že páry, které mají dětí vykazují sice nižší míru spokojenosti, ovšem vyšší stabilitu manželství (Waite, & Lillard, 1991). Twenge, Campbell a Foster (2003) jako možná vysvětlení poklesu manželské spokojenosti po narození dítěte uvádějí především konflikt rolí a ztrátu pocitu svobody (týká se především žen), dále pak pokles spokojenosti se sexem a finanční zátěž (týká se především mužů). Přítomností dětí v rodinách se zabýval také Zuo (1992). Zjistil, že vliv přítomnosti dětí na spokojenost rodičů se s časovým odstupem mění. Ačkoliv okamžitý vliv přítomnosti dětí se ve všech třech vlnách jeho studie ukázal jako negativní, přítomnost dětí v první vlně longitudinální studie měla pozitivní vliv na manželskou spokojenost ve druhé vlně (o 3 roky později). Tato změna by podle autorů mohla vypovídat o závislosti manželské spokojenosti na věku vychovávaných dětí. I tato otázka byla předmětem zkoumání Twengeho, Campbella a Fostera (2003). Ti zjistili, že pokles spokojenosti je nejmarkantnější u rodičů dětí do dvou let. Poté následuje mírný nárůst. Autoři opět srovnali muže a ženy a zjistili, že předchozí tvrzení je platné především u žen. Spokojenost mužů (která po narození dítěte klesá méně než spokojenost žen) zůstává podle jejich závěrů relativně stabilní nezávisle na věku dítěte. 31

Naopak manželskou stabilitu podle Waitové a Lillarda (1991) posiluje prvorozené dítě do předškolního věku, další děti pouze do 1-2 let po narození. Jakoby tímto přítomnost dítě kompenzovala pokles manželské spokojenosti. Předmanželské dítě, stejně jako děti staršího věku (13 a víc) podle zjištění Waitové a Lillarda naopak zvyšují šanci na rozvod. Twenge, Campbell a Foster (2003) zjistili, že narození dítěte má rozdílný vliv na spokojenost rodičů příslušících různým socioekonomickým skupinám. Zatímco u rodičů s nízkým socioekonomickým statutem byl zjištěný pokles méně výrazný, u rodin s vysokým statutem byl pokles značný. Taktéž v novějších výzkumech byl zjišťován výraznější pokles spokojenosti oproti výzkumům starším. Toto je podle autorů v souladu s problematikou konfliktu rolí (především v souvislosti se zaměstnaností žen, kterou narození dítěte narušuje, ale i proměnami rolí v rámci rodiny) a větším pocitem ztráty svobody. Obě tyto proměnné (konflikt rolí i pokles pocitu svobody) mají jednak větší vliv na ženy než na muže a jednak podle autorů nabývají většího významu v dnešní době. Výzkumníci se kromě rozdílu mezi muži a ženami rodiči zabývali také tím, jestli vliv dítěte na manželskou spokojenost nějak závisí na pohlaví tohoto dítěte (Morgan, Lye, & Condran, 1988; Seiffge-Krenke, 1999; Cox, Paley, Burchinal, & Payne, 1999). SeiffgeKrenkeové se v longitudinálním výzkumu závislost manželské spokojenosti na pohlaví dítěte prokázat nepodařilo. Oproti tomu autoři dalších dvou uvedených výzkumů shodně zjistili, že narození dcery způsobuje výraznější pokles manželské spokojenosti než narození syna. Shodně to zdůvodňují tím, že narození syna má za následek větší zapojení muže do péče, přičemž právě toto zapojení manžela do péče o dítě má pozitivní vliv na manželskou spokojenost. Žena se přitom podle Coxe a kol. (1999) zapojuje do péče nezávisle na tom, zda se jí narodila dcera nebo syn. Amato a kol. (2003) k této problematice (v souladu s výše uvedenými trendy) dodávají, že zastoupení rodin s dětmi v populaci v posledních letech klesá. Tento pokles by (v případě že jsou páry s dětmi opravdu méně spokojené) podle autorů mohl mít za následek nárůst průměrné manželské spokojenosti v populaci. Longitudinální graf vývoje spokojenosti s dětmi a jejich výchovou je zachycen na obrázku 6.

32

Obr. 6: Vývoj spokojenosti s dětmi (Burr, 1970).

4.4 Nesezdaná soužití, druhé sňatky Kromě uvedených faktorů, které mají vliv na vývoj partnerské spokojenosti, může tuto spokojenost ovlivňovat také samotný typ partnerského svazku. Problematiku nesezdaných soužití už jsem zmínila v kapitole 2.2. Většina autorů se shoduje, že spokojenost v nesezdaných partnerských soužitích je nižší, případně stejná jako v manželských svazcích (např. Dush, Cohan, Amato, 2003). Problematice druhých sňatků se věnovali Vemerová, Colemanová, Ganong a Cooper (1989), kteří provedli rozsáhlou metaanalýzu výzkumů na téma manželské spokojenosti. Autoři v této studii v úvodu předkládají jak závěry výzkumů, které potvrzují vyšší spokojenost v prvních manželstvích, tak závěry, které potvrzují vyšší spokojenost ve druhých manželstvích. Metaanalýza provedená autory vypovídá o mírně vyšší spokojenosti v prvních manželstvích, ovšem sami autoři přiznávají, že tyto závěry nejsou jednoznačné. Zdá se totiž, že zatímco při měření spokojenosti složitějšími metodami (multiple measures) bývá zjišťována vyšší spokojenost v druhých manželstvích, pokud jsou použity metody jednoduchého zjišťování spokojenosti (single measures), potvrzuje se vyšší spokojenost v manželstvích druhých.

33

5 Vývoj manželské spokojenosti v čase O tom, že se, podobně jako samotné manželství, vyvíjí i spokojenost v průběhu manželství, jsem se zmínila již v kapitole 1.1 věnující se vývojovému pohledu na manželství. Již od poloviny minulého století se autoři snažili zachytit vývoj spokojenosti v manželství jakožto určitou trajektorii závislosti manželské spokojenosti na čase. Při studiu výsledků výzkumů z této oblasti však dodnes můžeme nalézt rozdílné závěry. Podle výzkumu Blooda a Wolfeho (1960, cit. dle Rollins, Cannon, 1974) je trajektorie vývoje manželské spokojenosti v průběhu času klesající. Většina autorů však dospěla k závěru, že trajektorie má tvar křivky U, tedy nejprve po určitý čas dochází k postupnému poklesu spokojenosti, což je v pozdějších fázích manželství následováno opětovným vzestupem. Rollins a Cannon (1974) se pokusili o revizi prozatím provedených studií na toto téma a došli ke shodě s většinovým názorem, tedy jejich výzkum potvrdil výskyt trajektorie ve tvaru U. Přehled této své revize tito autoři znázornili v grafu (obr. 7).

Obr. 7: Trajektorie vývoje manželské spokojenosti napříč vývojovými stádii manželství (metaanalýza různých výzkumů) (Rollins, & Cannon, 1974).

34

Tento graf do značné míry odpovídá grafickému znázornění manželských krizí podle Plzáka (1973, cit. dle Kratochvíl, 2000, viz. kap. 1.1, obr. 1) s tím rozdílem, že zde není nárůst spokojenosti mezi oběma krizemi tak markantní jako u Plzáka (což však můžeme přičítat značné schematizaci křivky na obrázku 1). Dalšími autory, kteří se zabývali vývojem manželské spokojenosti v průběhu manželství, byli Gilfordová a Bengtson (1979). Ti zahrnuli do výzkumu manželství ze tří různých generací a došli k závěru, že manželská spokojenost klesá v čase a zároveň pozitivně závisí na kvadrátu času (tzn. je prohnutá do U).

Novější studii na téma vývoje spokojenosti publikovali roku 1993 autoři Vaillantová a Vaillant. Ti po 40 let sledovali 169 manželských párů, což dělá jejich výzkum do značné míry ojedinělým. Manželskou spokojenost zkoumali jak prospektivně, tak retrospektivně. Při retrospektivním zkoumání došli Vaillantovi (1993) k závěru, že manželská spokojenost má opravdu tvar U-křivky s minimem kolem 20. roku trvání manželství (obr. 3). Tento závěr se shoduje s dříve prováděnými výzkumy, jejichž autoři však, stejně jako Vaillantovi, zkoumali spokojenost buď retrospektivně, nebo průřezovými studiemi. Retrospektivní a průřezové studie však mohou mít podle Vaillantových hned několik nedostatků. Prvním z nich je fakt, že zkoumáme-li (při průřezových studiích) různě stará manželství v témže okamžiku, nejsme schopni postihnout jejich skutečný vývoj, který může být ve velké míře ovlivněn historickými vlivy (což je obzvláště dobře představitelné s ohledem na události 20. století), stejně jako konkrétními událostmi, které provázely každé manželství. Druhý problém podle autorů představuje fakt, že do výzkumu v takovém případě nejsou zahrnuty páry, jejichž manželství by do dané kohorty spadalo, ale z nějakého důvodu do okamžiku výzkumu nepřetrvalo (tj. především se jedná o ty páry, které se rozvedly).

35

Obr. 8: Výsledky retrospektivního zkoumání manželské spokojenosti (Vaillant, & Vaillant, 1993)1

Znatelný rozdíl ve spokojenosti mezi muži a ženami, který je patrný z obrázku 8 (spokojenost žen je nižší) jen potvrzuje to, co jsem uvedla již v kapitole o individuálních faktorech (kap. 4.1.2). Prospektivnímu zkoumání Vaillantových (1993) však trajektorie U-křivky neodpovídá, manželská spokojenost při tomto přístupu vykazovala značnou stabilitu v čase a to především ve středních a pozdních fázích trvání manželského svazku. Na grafu (obr. 9) můžeme vidět mírný pokles, který byl však statisticky významný pouze u žen.

Obr. 9: Vývoj manželské spokojenosti v čase, prospektivní zkoumání (Vaillant, & Vaillant, 1993).

1

Kolečka v grafu znázorňují vývoj spokojenosti žen, křížky spokojenost mužů

36

Autoři se hlouběji zabývali otázkou, proč u žen dochází v průběhu manželství k výraznějšímu poklesu spokojenosti než u mužů. Odpověď na tuto otázku nalezli při prozkoumání výsledků v rámci jednotlivých podoblastí, ze kterých se skládá GSMAS /The Grant Study Marital Adjustment Scale/, což je škála, která byla autory využita k měření manželské spokojenosti. Škála se skládá z následujících podoblastí: řešení partnerských neshod, percipovaná stabilita manželství, spokojenost se sexem a zvažování rozvodu. V posledních třech oblastech byly výpovědi žen srovnatelné s výpověďmi jejich manželů. Rozdíly se objevily pouze v oblasti řešení partnerských neshod, kde ženy s postupujícím časem uváděly, že je pro ně toto řešení neshod problematičtější a náročnější než bylo dříve. Grafy vývoje spokojenosti žen a mužů v jednotlivých oblastech byly prezentovány v kapitolách věnujících se jednotlivým interpersonálním faktorům. Závěry Vaillantových však lze podle mého názoru přijmout pouze s určitými omezeními, protože k prospektivnímu a retrospektivnímu měření spokojenosti použili odlišné nástroje. Nástroj, který použili v prospektivní studii (GSMAS) se skládá ze zmíněných 4 oblastí, přičemž však přinejmenším některé z nich se týkají spíše stability manželství než spokojenosti (jedná se také o škálu posuzující „celkový stav manželství“ spíše než samotnou spokojenost). Autoři sice poukazují na to, že vybrané položky se spokojeností vysoce korelují, ovšem v retrospektivní studii se ptali pouze na to, zda bylo manželství v dané etapě: 1 - velmi příjemné, 2 - jednalo o jednu z lepších etap manželství, 3 - nejisté (rocky) nebo 4 - jeden z partnerů zvažoval rozvod. V příslušném článku není ani dostatečně vysvětleno, jak tato škála vznikla. I přes tyto nedostatky (které Vaillantovi v diskusi sami zmiňují) je však tento výzkum jedním z mála současných výzkumů, ve kterém se podařilo páry sledovat po dlouhou dobu a tedy jej pro svoji práci považuji za významný.

6 Shrnutí teoretické části V teoretické části práce jsem se nejprve zabývala konceptem manželské spokojenosti, vymezením tohoto pojmu a uvedením širších souvislostí. Hlavní jádro teoretické části tvoří dvě oblasti. Jednak je to popis faktorů ovlivňujících manželskou spokojenost, přičemž je (s ohledem na data, která budou využita v empirické části) kladen důraz na faktory interpersonální. V druhé řadě se snažím zmapovat poznatky, které se týkají vývoje manželské spokojenosti v čase. 37

Co se týče manželských interakcí, uvedla jsem jejich vliv na manželskou spokojenost a další souvislosti. Amato a kol. (2003) se zabývali proměnami spokojenosti a manželských interakcí mezi roky 1980 a 2000 a došli k závěru, že ačkoli spokojenost vykazovala v tomto časovém horizontu jen drobné změny, v interakcích došlo k významnému poklesu. Tento pokles by se vzhledem k časovému zařazení výzkumu ELSPAC mohl projevit i při analýze dat, která bude provedena. Z příspěvku Gottmana, Krokoffa (1989), který se taktéž věnuje partnerským interakcím, je patrné, že charakteristiky, které mohou mít aktuálně negativní vliv na manželskou spokojenost, se mohou v dlouhodobém horizontu jevit jako prospěšné, což pro účely svého výzkumného záměru považuji za důležité zjištění. Vliv většiny předpokládaných prediktorů uvedených v předešlých kapitolách totiž nebyl ověřován longitudinálně. Z uvedeného můžeme usuzovat především na vliv těchto prediktorů na aktuální stav manželské spokojenosti, ovšem nikoliv na souvislost s jejím vývojem. Souvislosti tohoto charakteru bych chtěla ověřit v empirické části studie. Na otázky týkající se vývoje manželské spokojenosti nedává samotná teoretická část práce jednoznačné odpovědi. Ze závěrů uvedených studií se nedá jednoznačně říct, zdali spokojenost v průběhu času lineárně klesá (jak uvádí Vaillantovi) nebo je její vývoj v čase nelineární, což uvádí většina výzkumníků (Rollins, Cannon, 1974). V empirické části práce budu analyzovat longitudinální data s cílem postihnout longitudinální vývoj manželské spokojenosti sledovaných párů. Vzhledem k tomu, že budu využívat data posbíraná během 11letého longitudinálního výzkumu, a s ohledem na to, že předchozí výzkumy poukazují na opětovný vzestup manželské spokojenosti (pokud vůbec uvažujeme tvar U-křivky) po více než 10 letech manželství, dá se předpokládat, že by se i na analyzovaných datech měl prokázat lineární pokles spokojenosti. Výhodu spatřuji v poměrně hustém sběru dat (každé 2 roky), což by mohlo poskytnout lepší vhled do problematiky, než tomu bylo u výzkumů, které byly dříve prováděny s delším časovým rozestupem mezi jednotlivými vlnami meření. Kromě sledování samotného vývoje spokojenosti se, jak už jsem uvedla, také pokusím identifikovat proměnné, které by měly na tento vývoj vliv. Z teorie můžeme předpokládat přinejmenším určitý rozdíl v závislosti na pohlaví respondentů.

38

III Empirická část 1 Cíl výzkumu Předkládaný výzkumný projekt je zamýšlen jako projekt explorační. Cílem je longitudinální analýza vývoje manželské spokojenosti v první (v případech kdy to data dovolí i druhé) dekádě manželského soužití. Explorativní prvek výzkumu bude spočívat v ověřování závislosti tohoto vývoje na množství různých prediktorů souvisejících s manželským soužitím. Výsledky těchto analýz by posléze mohly posloužit jako podklady k hlubšímu ověřování zjištěných souvislostí a jejich případnému začlenění do oblasti manželského poradenství. Ačkoliv v zahraniční literatuře nalezneme množství výzkumů na téma manželské spokojenosti, nalezneme v nich zároveň zmínky o odlišnostech mezi zkoumanými zeměmi a kulturami. Navíc většina z publikovaných výzkumů není založena na longitudinálním zkoumání spokojenosti a pokud ano, měření většinou probíhala pouze ve dvou či třech vlnách. Výjimkou jsou výzkumy prezentované v kapitole 5, jejichž závěry jsou však do jisté míry nejednoznačné. Tyto výzkumy však neověřují souvislost mezi vývojem spokojenosti a jinými proměnnými (kromě pohlaví). Ve většině výzkumů prezentovaných v teoretické části práce docházelo buď pouze k ověřování souvislosti spokojenosti s nějakou nezávislou proměnnou, nebo k modelování vývoje spokojenosti v čase. Tento zamýšlený výzkum si klade za cíl spojit oba přístupy a modelovat závislost vývoje spokojenosti v čase na zvolených prediktorech.

1.1 Formulace hypotéz Přestože se jedná o výzkum explorační, literatura a studie na téma manželské spokojenosti nabízí množství hypotéz o souvislostech mezi spokojeností a dalšími proměnnými. Vzhledem k exploračnímu charakteru výzkumu a velkému množství proměnných by však byl i počet formulovaných hypotéz značný. Uvedu zde tedy pouze hypotézy, jejichž ověření považuji za klíčové (to jsou především hypotézy týkající se vývoje manželské spokojenosti). Hypotézy týkající se vztahu spokojenosti a předpokládaných prediktorů si budu klást v jednotlivých kapitolách při popisování výsledků. V rámci popisu vývoje manželské spokojenosti chci odpovědět na následující otázky: 39

• Jaký tvar má průměrná trajektorie závislosti spokojenosti na čase v prvních 15 letech manželství? • Existuje rozdíl mezi trajektoriemi žen a mužů?

Možné odpovědi na tyto otázky formuluji v podobě hypotéz H1 až H4: H1: Manželská spokojenost bude klesat v čase. H2: Pokles spokojenosti bude pozitivně záviset na kvadrátu času (tj. bude mít tvar U). H3: Manželská spokojenost žen bude nižší než manželská spokojenost mužů. H4: Manželská spokojenost bude u žen klesat rychleji než u mužů.

2 Výzkumný soubor Vzhledem k tomu, že plánovaný výzkum spadá do projektu Evropské longitudinální studie těhotenství a dětství (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood; dále jen ELSPAC), je výzkumný soubor tvořen účastníky této studie. Tento projekt (zamýšlený jako epidemiologická studie) byl koncem 80. let minulého století iniciován Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a jeho koordinačním centrem je Institut dětského zdraví v Bristolu. Kromě České republiky jsou v projektu zapojeny také Velká Británie a Severní Irsko, ostrov Man, Ukrajina a Ruská Federace. V České republice je projekt realizován od roku 1991 a zaštiťuje jej Výzkumné pracoviště preventivní a sociální pediatrie (pod vedením doc. MUDr. Lubomíra Kukly, CSc.) při Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Psychologickou část (o kterou je projekt rozšířen od roku 1999) zajišťuje Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny (IVDMR) při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Původní výzkumný vzorek studie zahrnoval všechny děti narozené od 1. 3. 1991 do 30. 6. 1992 s trvalým bydlištěm v Brně a děti narozené od 1. 4. 1991 do 30. 6. 1992 s trvalým bydlištěm ve Znojmě. Celkem se jednalo asi o 5000 rodin z Brna a 1500 rodin ze Znojma.

40

Dotazníkové šetření dětí i jejich rodičů bylo realizováno již od prenatálního období a s dvouletou periodou pokračuje až do současnosti. Od roku 1999 jsou výzkumné aktivity rozšířeny také o individuální pediatrické a psychologické šetření (realizovaná pouze na vybrané části vzorku). Pro účely plánovaného výzkumu budou využita dotazníková data týkající se rodičů sebraná v letech 1991 až 2002. Ačkoliv téma předkládané diplomové práce spadá do oblasti psychologie, budou využita dotazníková data z pediatrické části studie a výzkum tedy bude realizován na celém původním vzorku (resp. jeho podvzorcích popsaných dále).

2.1 Redukce výzkumného souboru Vzhledem k longitudinálnímu charakteru a poměrně dlouhé době trvání, je výzkum doprovázen postupným úbytkem respondentů negativním samovýběrem (Disman, 2006). Předpokládá se, že v takových případech dochází především k úbytku méně motivovaných respondentů (účast ve výzkumu není nijak honorována) a respondentů, kteří mají jiné důvody k ukončení svojí spolupráce (například problémy v různých oblastech). Důvody vedoucí k ukončení účasti respondentů ve výzkumu ve většině případů nejsme schopni kontrolovat, můžeme však předpokládat, že tyto důvody mohou mít podstatné souvislosti s proměnnými zkoumanými v předkládaném výzkumu. Jak bude vidět při popisu dat, ve vzorku jsou v nízké míře zastoupeny páry, které by se v průběhu trvání výzkumu rozvedly (ačkoliv míra rozvodovosti v populaci se blíží padesáti procentům). Dá se tedy předpokládat, že právě rozvedení rodiče tvoří podstatnou část respondentů, kteří svou účast ve výzkumu ukončili. Počty rodičů, kteří odevzdali dotazníky jednotlivých vln sběru dat (v 18 měsících věku dítěte, ve 3, 5, 7 a 11 letech dítěte) jsou znázorněny v tabulce 1. Tab. 1: Počet respondentů v jednotlivých vlnách výzkumu 18 měsíců

3 roky

5 let

7 let

11 let

Muži

2873

3184

2523

2279

1700

Ženy

3229

3174

2997

2749

2188

Je vidět, že se počty respondentů v průběhu výzkumu značně mění. Jedna z příčin je zmíněný úbytek respondentů, na druhou stranu jsou však rodiče v každé vlně výzkumu 41

opakovaně oslovováni, takže v některých případech dochází i k jejich „návratu“ do výzkumu. Celkově se dá konstatovat, že jednotlivé vlny jsou, co se týče respondentů, rozdílné. V celém výzkumném souboru (napříč všemi vlnami) jsou zahrnuti rodiče z 3526 různých rodin. Pouze u určitého podvzorku těchto rodin máme k dispozici data ze všech měření, ovšem vzhledem k zamýšlenému způsobu analýzy dat - víceúrovňovému modelování - to ani není třeba, jelikož toleruje chybějící data (Singer & Willet, 2003). Protože se na základě teorie dá předpokládat, že se páry budou lišit v partnerské spokojenosti v závislosti na rodinném stavu (svobodní, první sňatek, druhý sňatek, rozvedeni, ovdovělí), navíc u některých z uvedených kategorií ani není otázka partnerské spokojenosti relevantní (ovdovělí, rozvedeni), zajímala jsem se o to, jaké je rozložení těchto stavů ve zkoumaném vzorku. Většina respondentů byla po celou dobu trvání výzkumu v prvním sňatku (2223, což zahrnuje i případy, kdy v některých (nikoliv však všech) z měření nebyla informace vyplněna), dále jsem se zajímala o páry, které se rozvedly v 7 nebo 11 letech dítěte a do té doby byly v prvním sňatku (aby bylo možné sledovat jejich spokojenost do doby rozvodu a porovnat ji s páry, které jsou stále v prvním sňatku). Těchto párů je pouze 6 a tedy není možné na tomto vzorku provádět analýzy. Další kategorii tvoří páry, které byly po celou dobu ve druhém sňatku (celkem 101). Ostatní kategorie jsou kombinované nebo se, stejně jako „rozvedení“, vyskytovaly v nedostatečném zastoupení, a tedy tito respondenti nebudou do výzkumu zahrnuti. Při změnách partnerů (které nejsme na základě získaných dat schopni dostatečně kontrolovat) by se totiž vždy jednalo o nový partnerský vztah a tedy by nebylo možné považovat vývoj partnerské spokojenosti tohoto jedince za kontinuální. Z daných dvou kategorií (první a druhý sňatek) byli do výsledného vzorku zahrnuti všichni jedinci, kteří alespoň jedenkrát vyplnili alespoň pět položek ze sedmipoložkové škály partnerské spokojenosti. Z důvodu této redukce výzkumného souboru nebylo možné ověřit předpokládané souvislosti, které by se týkaly závislosti vývoje spokojenosti na typu soužití.

Výsledné počty respondentů v jednotlivých vlnách jsou znázorněny v tabulce 2.

42

Tab. 2: Počty respondentů v jednotlivých vlnách výzkumu – redukovaný výzkumný soubor 18 měsíců

3 roky

5 let

7 let

11 let

Muži

2007

1930

1804

1624

1255

Ženy

2126

2054

1918

1752

1400

Muži (1. sňatek)

1927

1859

1736

1565

1211

Ženy (1. sňatek)

2032

1948

1845

1685

1352

Muži (2. sňatek)

80

70

68

59

44

Ženy (2. sňatek)

94

76

73

67

48

Pro účely modelování vývoje spokojenosti v závislosti na některých zvolených prediktorech bylo nutné soubor dále redukovat. Tato redukce bude popsána v kapitole 5.3, která je věnována popisu příslušných analýz a jejich výsledků.

2.2 Popisné charakteristiky výzkumného souboru Ačkoliv je do studie ELSPAC zařazena jedna kohorta dětí a jejich věk je tedy napříč celým vzorkem homogenní, skupina rodičů je velmi variabilní. To je způsobeno mimo jiné tím, že u některých je dítě zařazené do ELSPACu prvorozené, u jiných už se jedná o několikátého potomka. Pro popis vzorku je tedy nutné uvést ještě další charakteristiky. Pro přehlednost je opět uvádím uspořádané do tabulky (tab. 3), nejprve pro celý vzorek a poté pro každou ze skupin zvlášť (uváděný popis proměnných odpovídá situaci na začátku výzkumu). Tab. 3: Popisné charakteristiky výzkumného souboru Věk (na začátku výzkumu)

Délka vztahu (roky)

Počet dětí v domácnosti

Průměrný

Nejnižší

Nejvyšší

Průměrná

Nejnižší

Nejvyšší

Průměr

Nejnižší

Nejvyšší

Ženy

26,7

17

46

4,94

0

22

1,66

1

12

Muži

29,4

16

61

Ženy

26,4

17

46

5,01

0

22

1,65

1

12

Muži

29,5

16

61

Ženy

31,9

23

41

3,56

0

11

2,01

1

4

Muži

29,3

18

57

43

3 Použité metody a popis proměnných 3.1 Metody Použité metody vznikly nebo byly upraveny pro potřeby projektu ELSPAC. Do češtiny byly zahraniční verze dotazníků přeloženy v rámci Výzkumného pracoviště preventivní a sociální pediatrie Masarykovy univerzity v Brně. Přesné znění některých položek použitých pro účely tohoto výzkumu je uvedeno v přílohách této práce.

3.2 Spokojenost Za závislou proměnnou bude ve výzkumu považována manželská spokojenost (resp. to, jak o této spokojenosti každý z manželů vypovídá). Proměnná „celková spokojenost“ vznikla jako průměr sedmipoložkového dotazníku týkajícího se spokojenosti v různých oblastech. Těmito oblastmi jsou: nakládání s financemi, vzájemné projevování náklonnosti, sex, množství společně tráveného času, rozhodování o zásadních věcech, péče o domácnost a zájmy a činnost ve volném čase. Výpovědi o spokojenosti byly zjišťovány pro každého z partnerů zvlášť a při výpočtu průměru byla tolerována jedna chybějící položka. Pro každou položku se analyzované odpovědi pohybují na škále 1 - velmi nespokojen až 4 - velmi spokojen (tato škála byla do stávající podoby transformována z původní 1 - velmi nespokojen až 4 - velmi spokojen, aby byla orientace škály v souladu s množstvím vyjadřované spokojenosti).

3.3 Nezávislé proměnné (prediktory) Nezávislými proměnnými, jejichž vliv na spokojenost budu zkoumat, jsou vybrané proměnné týkající se především manželských interakcí. Jsou to množství hádek, frekvence sexu, rozdělení domácích prací, volnočasové a společenské aktivity vykonávané manželi společně, komunikace, rozhodování, problémy v manželské interakci a různé dimenze percepce partnerovy osobnosti a vzájemného chování. Proměnné množství hádek a frekvence sexu byly zjišťovány jedinou otázkou. Proto se jim nebudu věnovat podrobněji. Ostatní proměnné vznikly jako průměr (případně součet) většího množství položek. Tyto proměnné budou nyní popsány podrobněji. 44

3.3.1 Rozdělení domácích prací Proměnná „rozdělení domácích prací“ vznikla zprůměrováním součtu odpovědí na 7 podooblastí otázky „Kdo vykonává tyto domácí práce?“. Oblastmi, kterých se otázka týkala, byly: nákup potravin, vaření, úklid domácnosti, opravy v domácnosti, hlídání dětí, praní prádla a žehlení. Možné odpovědi byly: 1 – vždycky já, 2 – většinou já, 3 – někdy já, někdy partner/ka, 4 – většinou partner/ka, 5 – vždycky partner/ka, 6 – někdo jiný. Do měření v 7 a 11 letech byla navíc zařazena odpověď „oba společně“, které byla přiřazena hodnota 6 a položce „někdo jiný“ byla nově přiřazena hodnota 7. Protože bylo nutné, aby si škály vzájemně odpovídaly, byla položka „někdo jiný“ rekódována na stejnou hodnotu jako „někdy já, někdy partnerka“ (dá se říct, že obě vypovídají o rovnosti partnerů ve vykonávání domácích prací) a položka „někdo jiný“ byla označena jako chybějící hodnota. Škála výpovědí žen byla také rekódována tak, aby hodnoty 1 a 2 vždy odpovídaly tomu, že činnost vykonává muž a hodnoty 4 a 5 tomu, že činnost vykonává žena. Protože výsledná proměnná vznikla zprůměrováním odpovědí na uvedené otázky, odpovídají nejnižší hodnoty většinovému zapojení muže do domácích prací a nejvyšší zapojení žen. Střední hodnoty vypovídají o rovnosti mezi partnery. Vnitřní konzistence takto získané škály je bohužel poměrně nízká, Cronbachovo alfa se pro všechna měření pohybuje okolo 0,55 v případě výpovědí žen a 0,5 v případě výpovědí mužů. Pokud jsem se zaměřila na konkrétní položky, pak bylo pro zvýšení vnitřní konzistence škály doporučeno vyřazení položky „opravy v domácnosti“. Zdá se tedy, že celá škála je (kromě položky opravy) sestavena spíše z oblasti typicky ženských domácích prací, a proto můžeme (při předpokladu zachování tradičních rolí v rodinách) očekávat spíše nadprůměrné hodnoty.

3.3.2 Rozhodování Možnosti odpovědí na otázky týkající se rozdělení pravomoci rozhodovat, byly shodné s odpověďmi u otázek na domácí práce. Proto byly i stejným způsobem rekódovány. 1 tedy značí, že o dané oblasti rozhoduje manžel, 5 značí, že rozhodování je výhradně v pravomoci ženy. Výsledná proměnná „rozhodování“ vznikla způměrováním odpovědí na 4 otázky týkající se následujících oblastí: trávení volného času, navštěvování rodiny a přátel, opravy 45

v domácnosti a nakládání s financemi. Při počítání průměru byla tolerována jedna chybějící položka. Cronbachovo alfa škály „rozhodování“ se ve všech vlnách výzkumu pohybovalo okolo 0,5, což je hodnota podobná jako v případě škály „rozdělení domácích prací“.

3.3.3 Komunikace Proměnná komunikace vznikla jako průměr šesti položek vypovídajících o tom, jak moc spolu manželé komunikují (o práci, společných plánech, koníčcích a pocitech), jak často se obejmou a společně zasmějí. Respondenti odpovídali na škále 1-4 (1: nikdy, 2: méně než 1 týdně, 3: 1x-3x týdně, 4: většinu dnů). Při výpočtu celkové míry spokojenosti byla tolerována jedna chybějící položka.

3.3.4 Společné aktivity partnerů Proměnná „společné aktivity partnerů“ vypovídá o tom, jak často se manželé každé z aktivit, na kterou byli dotazováni, věnují. Odpovídali v rozmezí 1 až 4, kde 1 značí, že se aktivitě v posledních 3 měsících nevěnovali, 4 značí, že se aktivitě věnovali přinejmenším jednou týdně. V dotazníku se vyskytovalo těchto 5 aktivit: zajít si na oběd či večeři, zajít si na skleničku, navštívit přátele, navštívit příbuzné, zajít si do kina nebo do divadla.

3.3.5 Konflikty Proměnnou, kterou jsem pracovně nazvala „konflikty“, jsem původně také nazývala „problémy v interakci“. Toto označení se může vyskytnout v některých grafech a také v tabulkách. Respondenti odpovídali na to, jak často se jim v posledních 3 měsících přihodily následující situace: nemluvili jsme spolu více než půl hodiny, jeden z nás odešel z domu, křičeli jsme na sebe nebo si nadávali, dali jsme si facku nebo jeden druhého uhodili, házeli jsme po sobě předměty nebo je rozbíjeli. V 7 a 11 letech přibyla položka „vyhrožování rozvodem“. Respondenti mohli volit z odpovědí 1 - ano, já jsem to udělal/a, 2 - ano, udělal/a to partner/ka, 3 - ano, udělali jsme to oba, 4 – ne, nestalo se. Protože jsem pro účely výzkumu chtěla znát pouze míru konfliktů mezi partnery, rekódovala jsem hodnoty 1 až 3 na hodnotu 1 a hodnotu 4 na hodnotu 0. Posléze jsem položky zprůměrovala (při toleranci jedné chybějící 46

položky), a aby se škála nepohybovala pouze v hodnotách od 0 do 1, vynásobila jsem ji pěti. Vznikla tedy škála nabývající hodnot od 0 do 5, kde 0 značí nulový výskyt konfliktů a 5 značí, že se vyskytly všechny zmíněné situace.

3.3.6 Percepce partnerovy osobnosti Oblast dotazníku, kterou jsem nazvala percepce partnerovy osobnosti, byla tvořena 8 položkami, v nichž měl respondent rozhodnout, jak by charakterizoval svého partnera. U každé z charakteristik (ochotný pomoci; klidný, zdrženlivý; nespolehlivý; společenský, nesobecký, otevřený; panovačný; chápající; vznětlivý, snadno se rozčílí; přívětivý, snadno se s ním vychází) respondent rozhodoval na škále 1 – téměř vždy, 2 – někdy, 3 – téměř nikdy. Na základě faktorové analýzy a rotace Varimax byly zaznamenány 2 faktory. První byl sycen položkami

panovačný,

vznětlivý

a

záporně

položkou

klidný,

druhý

ostatními

charakteristikami. Položky klidný a nespolehlivý bylo třeba rekódovat, takže vznikly položky neklidný a spolehlivý. Poté jsem první faktor označila jako vznětlivost a druhý jako přívětivost a tyto proměnné jsem spočítala jako průměr uvedených položek (s tolerancí jednoho chybějícího údaje). Obě ově vzniklé proměnné tedy nabývají hodnot 1 až 3. Cronbachovo alfa faktoru přívětivost se napříč měřeními pohybuje od 0,68 do 0,78, což značí poměrně silnou vnitřní konzistenci, pro faktor vznětlivost vychází hodnoty kolem 0,7.

3.3.7 Percepce partnerova chování Percepce partnerova chování byla škálou postojů a chování, u nichž respondent, stejně jako v předchozím případě, rozhodoval, zda tento popis 1 - plně odpovídá pravdě, 2 – spíše odpovídá, 3 – částečně odpovídá či 4 - vůbec neodpovídá. Protože bylo položek 24, uvádím jejich znění v příloze 2. Faktorovou analýzou byly zjištěny 3 faktory. První jsem pracovně označila jako laskavost (obsahoval například položky „partner je ke mně velmi ohleduplný“, „partner chápe mé problémy a starosti“), druhý faktor jsem označila jako kontrola (položky „má sklon mě komandovat“, „má snahu kontrolovat vše, co dělám“). Třetí faktor nebyl úplně jednoznačný, obsahoval pouze 3 položky („chce, abych byla v některých rozepřích na jeho straně, „silně ho zraňuje když nesdílím jeho názory“, „přeje si přesně vědět, co dělám a kde jsem“). Zdá se, že tento faktor vypovídá o snaze partnera mít nad druhým moc, vliv, 47

vystupovat jednotně. Z psychologie by mu mohl odpovídat pojem konfluence (překládán jako splynutí). Proměnná laskavost by podle mého názoru mohla do značné míry odpovídat proměnné companion (překládáno jako „dobrý protějšek“), která byla zmíněna v teoretické části práce. V této práci si nekladu za cíl postihnout a identifikovat konkrétní faktory do hloubky, spíše je beru jako proměnné vypovídající o určitém rysu, který by mohl mít vliv na spokojenost. Proto se touto problematikou nebudu hlouběji zabývat, nicméně v rámci výsledků srovnám vývoj proměnné „laskavost“ s vývojem proměnné „companion“, který byl popsán ve výše uvedených grafech (Burr, 1970). Výsledné proměnné „laskavost“, „kontrola“ a „koluze“ vznikly jako průměr příslušných položek, nabývají tedy hodnot 1 až 4. Hodnota Cronbachova alfa pro proměnnou „konfluence“ se pohybuje kolem 0,6, pro „kontrolu“ kolem 0,9 a pro proměnnou „laskavost“ je ve všech vnách měření dokonce vyšší než 0,9.

4 Způsob zpracování dat Data byla analyzována pomocí programu SPSS (verze 18) určenému ke statistickému zpracování. Grafy byly zpracovány v programu Matlab (verze 7) a některé dílčí úkony byly prováděny v programu Microsoft Excel (2003). Některé škály byly rekódovány tak, aby byl výskyt sledovaného jevu shodně orientován s odpověďovou škálou (tzn. vyšší hodnotě by měl odpovídat vyšší výskyt daného jevu). Některé škály odpovědí byly v průběhu trvání výzkumu pozměňovány, a proto musely být upraveny tak, aby byly napříč jednotlivými vlnami měření neměnné a z hlediska analýzy smysluplné. V případě percepce vzájemného chování a percepce osobnosti partnera byly výsledné proměnné získány za použití faktorové analýzy s využitím rotace Varimax. K longitudinální analýze bylo využito víceúrovňové modelování, které lze v zahraniční literatuře nalézt pod označením Hierarchical linear model, nebo též Mixed effects models (bližší popis např. Singer & Willet, 2003; Diggle, Heagerty, Liang & Zeger, 2004; Fitzmaurice, Laird, Ware, 2004). Při víceúrovňovém modelování musí být splněny některé předpoklady proměnných, které chceme modelovat. Podle Singerové a Willeta (2003) jsou to tyto:

48

• Musí být využita data získaná alespoň třemi vlnami měření – tato podmínka je díky pěti vlnám měření splněna. • Tato měření musí být smysluplná z hlediska času – k modelování závislosti na čase využívám informaci o délce soužití, což jistě podmínku smysluplnosti splňuje. Tuto podmínku by pravděpodobně splňovala i proměnná vypovídající o době měření s počátkem v začátku výzkumu. • Jev, který chceme modelovat, je měřen spojitě a v čase se vyvíjí – celkovou spokojenost, kterou získáme jako průměr sedmi položek můžeme pokládat za proměnnou spojitou, v čase se vyvíjí. Data, která mají být využita při víceúrovňovém modelování, musí být nejprve restrukturována do vyhovující podoby. Jednotlivá měření stejné proměnné jsou ze sloupců seskupena pod sebe, čímž vznikne jediná proměnná. Jednomu respondentovi poté odpovídá příslušný počet řádků v datové matici (podle počtu měření). Současně vznikne nová proměnná, která každému řádku přiřazuje hodnotu podle toho, ve které vlně měření byl údaj zaznamenán. Vzhledem k tomu, že do výzkumu budou zahrnuti respondenti nacházející se v různých fázích manželství, budu místo této uměle vytvořené proměnné využívat informaci o stádiu partnerského soužití, ve kterém byl příslušný údaj pořízen. Víceúrovňové modelování umožňuje zahrnout do jednoho modelu vývojové trajektorie všech respondentů. Z těch pak v první řadě utvoří průměrnou trajektorii závislosti zvolené proměnné na čase (tento postup využívám při popisu vývoje jednotlivých proměnných) a dále dovoluje přidávat do modelu prediktory, pomocí kterých je možno identifikovat specifické vývojové trajektorie určitých typů respondentů (v závislosti na vloženém prediktoru). Tato úroveň modelování byla využita při predikování závislosti vývoje spokojenosti na dalších proměnných z oblasti partnerského soužití.

5 Výsledky 5.1 Proměnné, jejich popisné charakteristiky a vývoj Vzhledem k tomu, že v modelech využívám longitudinálně zjišťovanou závislou proměnnou, ale i prediktory, které se mohou měnit v čase, považuji za vhodné uvést nejen 49

jejich popisné charakteristiky, ale také to, jaký je (v rámci výzkumného souboru) vývoj těchto proměnných. Když totiž později budu uvádět, že některý z prediktorů má určitý vliv na manželskou spokojenost, bude pro lepší představu o skutečném vývoji nutná také znalost vývoje tohoto prediktoru. Při zjišťování vývoje proměnných budu používat první úroveň víceúrovňové modelování (identifikaci průměrné trajektorie).

5.1.1 Spokojenost Výsledná škála spokojenosti, která vznikla jako průměr výše uvedených sedmi položek, nabývá hodnot v rozsahu 1 až 4, kde 1 značí silnou nespokojenost a 4 silnou spokojenost. Cronbachovo alfa, které vypovídá o vnitřní konzistenci vzniklé škály, je 0,829 napříč všemi měřeními pro ženy (postupně 0,758; 0,819; 0,839; 0,836 a 0,866) a 0,815 napříč měřeními pro muže (0,775; 0,788; 0,823; 0,838 a 0,852), což ve všech případech značí dobrou vnitřní konzistenci. Popisné charakteristiky spokojenosti v jednotlivých vlnách měření, stejně jako rozdíly mezi prvními a druhými sňatky uvádím v tabulkách 4 a 5. Z pouhého pohledu na průměry spokojenosti se zdá, že nejvyšší je na začátku výzkumu, poté klesá a opět stoupá (z čehož vybočuje pouze poslední měření u žen). Musíme však vzít v úvahu mnohá omezení tohoto závěru, především proměny podvzorků respondentů v jednotlivých měřeních (vidíme pokles respondentů napříč vlnami měření, přičemž můžeme předpokládat, že méně spokojení účast ve výzkumu ukončili a tím pádem mohla průměrná spokojenost vzrůst), dále pak různé kohorty, co se týče délky manželství při vstupu do výzkumu. Průměry spokojenosti mužů se zdají být o něco vyšší než průměry žen. Průměry spokojenosti se pohybují okolo hodnoty 3, což byla v odpověďových škálách hodnota „spíše spokojen“.

Tab. 4 a 5: Vyjadřovaná míra spokojenosti v jednotlivých vlnách měření Celková spokojenost žen

Celková spokojenost mužů Vlna

N

Minimum Maximum

Mean

SD

Vlna

N

Minimum Maximum

Mean

SD

1

2006

1,00

4,00

3,23 ,45

1

2126

1,00

4,00

3,09 ,48

3

1928

1,00

4,00

3,08 ,44

3

2049

1,00

4,00

2,98 ,48

5

1803

1,00

4,00

3,09 ,47

5

1917

1,00

4,00

3,01 ,50

7

1623

1,00

4,00

3,14 ,46

7

1752

1,00

4,00

3,01 ,49

11

1254

1,00

4,00

3,13 ,49

11

1400

1,00

4,00

2,99 ,52

50

Vývoj průměrů spokojenosti v jednotlivých měřeních jsem zanesla do grafu (obrázek 10), za počátek jsem vzala průměrnou délku vztahu při vstupu do projektu ELSPAC. Nabízím jeho srovnání s grafem, který byl již prezentován v teoretické části práce (kap. 5), a za pomoci kterého Vaillantovi (1993) prezentují názor, že tento tvar křivky, ačkoliv je nejčastěji získáván v rámci průřezových studií, není z longitudinálního hlediska platný.

Obr. 10: Vývoj průměrů spokojenosti v jednotlivých vlnách projektu ELSPAC

2

Obr. 11: Vývoj spokojenosti podle retrospektivní studie Vaillantových (1993)

2

Červená bude v celém dokumentu označovat výpovědi žen, modrá výpovědi mužů

Je vidět, že ačkoliv je rozsah každého z grafů jiný, je graf získaný z dat projektu ELSPAC podobný počátečnímu tvaru grafu Vaillantových, a to především v křivce platné pro muže. Protože se tímto potvrdil jistý (i když nepříliš významný) soulad se závěry Vaillantových, bylo by zajímavé potvrdit nebo vyvrátit i závěry jejich longitudinální analýzy.

Protože je spokojenost pro účely tohoto výzkumu sledována dlouhodobě, zajímá mě také to, jak spolu jednotlivá měření korelují. Všechny korelace (jak pro ženy tak pro muže) každého měření s následujícím vycházejí okolo 0,6 (podstatná korelace), což napovídá, že se jedná o proměnnou, která je poměrně stabilní v čase.

Nyní přistoupím k popisu charakteristik nezávislých proměnných, které budu využívat jako prediktory. Vývoji spokojenosti v čase se budu věnovat v samostatné kapitole. 51

5.1.2 Množství hádek Proměnná množství hádek (v posledních 3 měsících) byla zjišťována na škále 1-5 (1: žádné hádky, 2: 1-3 hádky, 3: 4-7 hádek, 4: 8-13 hádek až 5: 14 a více hádek). Průměrná hodnota v celém souboru byla 2,21 (výpovědi žen), resp. 2,16 (výpovědi mužů). Směrodatná odchylka v obou případech 0,96. Vývoj výpovědí mužů a žen o množství hádek v čase je znázorněn v obrázku 12. K postihnutí tohoto vývoje jsem využila první úroveň víceúrovňového modelování (identifikaci průměrné trajektorie zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy). Při interpretaci tohoto grafu (stejně jako všech dalších) je nutné si povšimnout hodnot, které vypovídají o rozpětí závislé proměnné. V tomto případě je vidět, že hodnoty vypovídající o množství hádek se pohybují pouze v rozmezí 2-2,5, což značí střední výskyt.

Obr. 12: Vývoj množství hádek v závislosti na čase

Pokusila jsem se vývoj množství hádek modelovat zvlášť pro první a druhé sňatky, ovšem pro druhé sňatky se model nepodařilo odhadnout.

5.1.3 Frekvence sexu Frekvence sexuálních kontaktů mezi manžely byla zjišťována na škále 1-6 (1:„žádný sexuální kontakt“, 2: méně než 1x za měsíc, 3: 1x-3x za měsíc, 4: asi 1x za týden, 5: 2x-4x 52

týdně, 5: 5x nebo vícekrát týdně). Průměrná hodnota celého souboru je 4,13 (ženy), resp. 4,12 (muži), směrodatná odchylka v obou případech 1,02. Model odhadovaného vývoje frekvence sexuálních kontaktů je opět znázorněn v grafu (obr. 13). Je vidět, že rozdíl mezi tím, jak o sexuální frekvenci vypovídají ženy a muži, je zanedbatelný, přitom dochází k poklesu frekvence sexuálních aktivit v čase.

Obr. 13: Vývoj frekvence sexuálních kontaktů mezi manželi 

V tomto případě byly i modely pro první a druhý sňatek odhadnuty bez problémů. Výsledky jsou znázorněny v grafech (obr. 14 a 15). Je vidět, že ve druhých sňatcích je na počátku manželství frekvence sexu o něco málo vyšší, avšak klesá prudčeji, než je tomu u prvních sňatků. Toto může mít různé důvody. Mohlo by to být způsobeno například vyšším průměrným věkem respondentů ve druhých sňatcích (pokud bychom předpokládali pokles sexuálních aktivit v pozdějším věku), případně to pouze vypovídá o rychlejším vytrácení se intimity v případě druhých sňatků. Obr. 14: Vývoj frekvence sexu v prvních sňatcích

Obr. 15: Vývoj frekvence sexu v druhých sňatcích

53

5.1.4 Komunikace Odpovědi týkající se míry komunikace se pohybovaly v rozmezí 1-4, kde 1 značí nejméně a 4 nejvíce komunikace mezi partnery. Průměrná hodnota míry komunikace ve výzkumném souboru je 3,45 (ženy), resp. 3,43 (muži). Směrodatná odchylka je 0,57 resp. 0,55. Vývoj komunikace v čase je znázorněn v obrázku 16. Z něj je patrné, že v průběhu času dochází k poklesu množství komunikace, což je v souladu se zjištěními Amata a kol. (2003), kteří upozorňují na pokles interakcí v manželstvích obecně (zkoumali v letech 1980-2000). Vzhledem k tomu, že období, ve kterém byla sbírána data ve studii ELSPAC, spadá do období, kterému se Amato a kol. (2003) věnovali, je možné, že prezentované výsledky nemusí nutně vypovídat o poklesu manželských interakcí v závislosti na délce manželství, ale mohou být také ovlivněny celospolečenskými vlivy. Toto zamyšlení můžeme uskutečnit i v rámci ostatních zkoumaných oblastí, zde však máme i konkrétní podklady pro tuto domněnku.

Obr. 16: Vývoj množství komunikace v čase

Model pro druhé sňatky se nepodařilo odhadnout, takže není možné mezi sebou první a druhé sňatky ve vývoji míry komunikace porovnat.

5.1.5 Společné aktivity manželů Množství společenských aktivit, kterým se manželé společně věnují, bylo zjišťováno v rozsahu 1 - nikdy až 4 - přinejmenším jednou za týden. Průměrná hodnota získaných výpovědí je 2,10 (výpovědi žen), resp. 2,14 (výpovědi mužů), což značí zhruba měsíční 54

periodu vykonávání každé ze zjišťovaných aktivit. Směrodatné odchylky jsou 0,59, resp. 0,58. Z grafu vývoje společenských aktivit je vidět, že ačkoliv dosavadní popisované proměnné v průběhu manželství klesají, množství aktivit stoupá. Je možné, že tento vývoj souvisí se snižující se intenzitou nutnosti péče o děti. Opět musíme brát v potaz, že ve vzorku jsou s vyšší pravděpodobností zahrnuta spokojená a dobře fungující manželství.

Obr. 17: Vývoj množství aktivit v čase

5.1.6 Rozdělení domácích prací Rozdělení domácích prací je jednou z proměnných, u nichž není úplně jasná orientace odpověďové škály. Význam krajních hodnot této škály spočívá v nerovnoměrném rozdělení prací mezi manželi (1 - práce vykonává muž, 5 - práce vykonává žena), uprostřed se nachází rovnoměrné rozdělení prací. Průměrná hodnota této proměnné ve výzkumném souboru je 3,82 v případě žen a 3,69 v případě mužů (zdá se tedy, že buď muži, nebo ženy, případně muži i ženy, svůj podíl na vykonávání domácích prací mírně nadhodnocují). V každém případě je vidět, že v průměru větší podíl domácích prací zastávají ženy, což je v souladu se závěry provedených studií (Suite, 1991). Směrodatná odchylka je v obou případech 4,1. Z grafu (obr. 18) vývoje rozdělení domácích prací je vidět, že v čase mírně narůstá podíl práce žen, který je v pozdějších fázích (za předpokladu, že je v nich model platný) následován opětovným mírným poklesem podílu žen.

55

Obr. 18: Vývoj rozdělení domácích prací

5.1.7 Rozhodování Škála odpovědí, kterými bylo zjišťováno rozdělení pravomoci rozhodovat, je shodná se škálou, jaká byla využita pro popis rozdělení domácích prací. Po její úpravě (stejné jako v případě domácích prací) tedy 1 značí, že o dané oblasti rozhoduje výhradně muž, 5, že je rozhodování v pravomoci ženy. Průměrná hodnota ve výzkumném souboru je 3,09 (ženy), resp. 3,01 (muži). Oproti rozdělení domácích prací se tedy zdá, že jsou si manželé v rozhodování více rovni. Podle mého názoru by to však mohlo být způsobeno tím, že jsou oblasti domácích prací více zaměřeny na tzv. „ženské práce“, zatímco oblasti zahrnuté do proměnné rozhodování nejsou tímto směrem nijak vyhraněné. Vývoj proměnné rozhodování v prvních 15 letech manželství je zachycen v obrázku 19. Model pro ženy se bohužel nepodařilo odhadnout, proto je v grafu vykreslena pouze situace týkající se mužů. Obr. 19: Vývoj pravomoci rozhodovat o společných záležitostech - muži

56

5.1.8 Konflikty Proměnná množství konfliktů dosahovala velmi nízkých hodnot. Rozpětí se pohybovalo od 0 do 5 (kde 0 značí nejméně konfliktů a 5 nejvíce), průměr byl přitom pouze 1,05 (ženy), resp. 0,99 (muži). Tento výsledek přičítám poměrně vysoké míře závažnosti některých z projevů konfliktů, na které byli manželé dotazováni (fyzické napadení, házení a rozbíjení věcí). Pokud jsem se totiž zaměřila na jednotlivé projevy, pak byly ve vyšší míře zjišťovány pouze projevy „nemluvili jsme spolu“ a „křičeli jsme nebo jsme si nadávali“, ostatní z projevů nebyly ve vzorku téměř zastoupeny. Z obrázku 20 je patrná klesající tendence množství konflitků v průběhu času. Opět je třeba si uvědomit, že výsledek by mohl být do jisté míry ovlivněn tím, že manželství, která se potýkala s větším množstvím problémů, mohla svoji účast ve výzkumu ukončit. Pokusila jsem se tedy z výzkumného souboru vyextrahovat páry, které odpověděly na 3 měření (aby vůbec bylo možné utvořit jejich vývojovou křivku), ale přitom na výzkumu participovaly pouze právě do tohoto třetího měření (tedy do 5 let věku dítěte). Takové páry však tvoří jen asi 7% výzkumného souboru. Rozdíl v míře konfliktů mezi těmito páry a páry, které ve výzkumu pokračovaly, se v pětiletém měření neukázal jako statisticky významný, což podporuje platnost získaného výsledku.

Obr. 20: Vývoj množství konfliktů

5.1.9 Přívětivost Přívětivost je proměnnou vypovídající o tom, jak každý z respondentů charakterizuje osobnost svého partnera. Odpovědi se pohybovaly v rozmezí 1 až 3, s průměrem 2,52 57

(výpovědi žen) a 2,67 (výpovědi mužů), se směrodatnou odchylkou 0,4 (resp. 0,35). Průměrné hodnoty tedy značí, že respondenti vnímají své partnery jako značně přívětivé. Po vytvoření průměrné vývojové trajektorie přívětivosti v čase se ukázalo, že tato proměnná v čase klesá. Tedy se zdá, že se manželé postupem času čím dál tím méně vzájemně označují za přívětivé. Je otázkou, zda se tato proměnná skutečně mění v čase, nebo se pouze mění vzájemná percepce mezi partnery (což je jev, který popisuje Plzák (1973) v souvislosti s 1. krizí manželství). Získané trajektorie jsou znázorněny v obrázku 21, přičemž modrá křivka znázorňuje to, jak manžel percipuje svou manželku, červená pak výpověď manželky o manželovi. Obr. 21: Vývoj vzájemně percipované míry přívětivosti

5.1.10 Vznětlivost Druhou proměnnou, prostřednictvím které respondenti charakterizovali svůj protějšek, jsem pracovně nazvala vznětlivost. Tato proměnná vykazuje opačné tendence než přívětivost. Její průměr v souboru je relativně nízký (1,68), ovšem v čase její hodnoty stoupají. Z hlediska seznamů charakteristik, které tvořily každý z faktorů, nebylo předem patrné, že by se měly proměnné vzájemně vylučovat (či být komplementární), nicméně získané výsledky na tuto tendenci poukazují. Míra percipované vznětlivosti přitom v čase narůstá rychleji, než klesá míra přívětivosti, což je patrné při porovnání obrázků 21 a 22.

58

Obr. 22: Vývoj vzájemně percipované míry vznětlivosti

5.1.11 Kontrola Kontrola patří mezi další charakteristiky, v rámci kterých se partneři vzájemně charakterizovali. Kontrola, konfluence a laskavost přitom popisují percipované postoje a chování partnera. Kontrola se ukázala jako zajímavá proměnná především z hlediska rozdílu mezi muži a ženami. Průměrné hodnoty ve výpovědích mužů se ve výzkumném souboru pohybují kolem 1,83, výpovědi žen okolo 1,6. Rozsah škály je přitom 1 až 4, kde 4 značí nejvyšší míru kontroly. Zdá se tedy, že muži více vypovídají o svých partnerkách jako o kontrolujících. Nelze však vyvozovat závěry o tom, zda ženy muže skutečně více kontrolují než muži ženy, protože máme pouze výpovědi o tom, jak vzájemné chování partneři vnímají. V obou případech míra percipované kontroly klesá v čase, přičemž u mužů je tento pokles o něco málo prudší než u žen.

Obr. 23: Vývoj percipované míry kontroly ze strany partnera

59

5.1.12 Konfluence Míra percipované konfluence (snahy o splynutí, jednotné vystupování) vykazuje ještě markantnější rozdíly mezi muži a ženami, přičemž v případě mužů jsou hodnoty vyšší než u žen. Průměr v případě žen je 2,3, v případě mužů pak 2,7. U žen se tato proměnná v čase nevyvíjí, u mužů dochází k mírnému nárůstu, což naznačuje obrázek 24.

Obr. 24: Míra percipované konfluence

5.1.13 Laskavost (companion) Poslední proměnnou charakterizující chování partnera, je proměnná, kterou jsem nazvala laskavost. Tato proměnná by taktéž mohla vypovídat o tom, jak moc je partner percipován jako „dobrý protějšek“. Proto jsem graf vývoje laskavosti srovnala s grafem vývoje companion („schopnosti být dobrým protějškem“), který na základě své práce publikoval Burr (1970). Ve výzkumu ELSPAC hodnotí muži laskavost svých partnerek výše, než ženy laskavost mužů. Pokud srovnáme obrázky 25 a 26, pak je vidět, že podobný vývoj zaznamenal Burr u manželství v druhé až čtvrté fázi manželství (což v jeho periodizaci odpovídá rodině s malými dětmi až rodině s dětmi ve věku do 20 let). Pokud by byla osa grafu na obrázku 25 prodloužena až k hodnotě 0 (bohužel v této oblasti nemám k dispozici dostupná měření), dá se předpokládat výrazné přiblížení či dokonce protnutí křivek žen a mužů, tak jako je tomu v grafu 26. Fáze, která je v Burrově grafu označena jako 1, je fáze partnerství bez dětí, která nebyla ve studii ELSPAC vůbec zastoupena. Vývoj znázorněný v obou grafech tedy podle mého můžeme považovat za vzájemně si odpovídající.

60

Obr. 25: Vývoj percipované laskavosti partnera

Obr. 26: Vývoj spokojenosti s partnerem, jakožto dobrým protějškem (companionship) (Burr, 1970).

5.2 Vývoj manželské spokojenosti Nyní se zaměřím na ověření vývoje proměnné, která je pro tuto práci klíčová – manželské spokojenosti. Charakteristiky manželské spokojenosti, jakožto závislé proměnné, jsem uvedla v předchozí kapitole. Pokusím se ověřit hypotézy H1 až H4, které vyjadřují předpoklad, že vyjadřovaná spokojenost v průběhu manželství klesá, má tvar U-křivky, že vyjadřovaná spokojenost žen je nižší než vyjadřovaná spokojenost mužů a také, že spokojenost žen klesá prudčeji než spokojenost mužů. Stejně jako u popisu vývoje všech předchozích proměnných, jsem i v tomto případě použila první úroveň modelování (identifikaci průměrné vývojové trajektorie). Protože to umožňuje počet měření, pokusila jsem se vývoj vyjadřované spokojenosti modelovat nejen v lineární, ale i v kvadratické závislosti na čase (pro účely výzkumu budu myslet časem délku soužití). Tabulky 6 a 7 dokládají statistickou významnost závislosti spokojenosti mužů i žen na čase i na kvadrátu času. Z uvedených parametrů a jejich koeficientů je vidět, že zvyšující se délka soužití vede jak u mužů, tak u žen k poklesu spokojenosti, a kladný parametr u kvadrátu času potvrzuje mírný tvar křivky do U. Potvrdily se tedy hypotézy H1 a H2. Křivky jsou pro lepší představu znázorněny také v grafu. Pokud tento vývoj srovnáme se závěry Vaillantových (2003), nelze jednoznačně říci, zda jsme došli ke stejným, nebo odlišným výsledkům. Tvar křivky sice není lineární, ale je klesající. V křivce naznačující vývoj spokojenosti mužů je však výrazně patrná tendence k opětovnému nárůstu. Bohužel se potvrzuje domněnka, že na to, abychom mohli ověřit nebo vyvrátit zjištění Vaillantových, by bylo třeba ještě několika dalších měření. Teprve pak by se dalo s jistotou potvrdit, zda budou křivky i nadále klesat, nebo stoupat. 61

Zjištěné závěry se však plně shodují se závěry výzkumu Gilfordové a Bengtsona (1979), podle kterých má křivka spokojenosti tvar klesající a přitom vykazuje i prohnutí do U. Design jejich výzkumu byl však průřezový, a proto nelze jejich výsledky dost dobře srovnávat se závěry výzkumu longitudinálního.

Tab. 6: Závislost spokojenosti mužů na délce soužití

Tab. 7: Závislost spokojenosti žen na délce soužití

Parametr

Parametr

Odhad koeficientu SE

Sig.

Odhad koeficientu SE

Sig.

Konstanta

3,242759 ,017 ,000

Konstanta

3,120172 ,017 ,000

DelSouz

-,020860 ,003 ,000

DelSouz

-,017774 ,003 ,000

DelSouz * DelSouz

,000743 ,0002 ,000

DelSouz * DelSouz

,000488 ,0002 ,004

Obr. 27: Vývoj manželské spokojenosti

Nyní se pokusím ověřit předpokládaný rozdíl mezi vývojem spokojenosti žen a mužů, což je předmětem hypotéz H3 a H4. Protože byla v každé vlně výzkumu zjišťována jak spokojenost žen, tak spokojenost jejich manželů, a tyto 2 hodnoty tedy nelze považovat za vzájemně nezávislé, nelze pohlaví jednoduše vložit jako prediktor do modelu. Proto jsem tuto situaci vyřešila tak, že jsem vytvořila novou proměnnou, která vyjadřuje rozdíl spokojenosti mezi muži a jejich manželkami, a modelovala jsem vývoj této proměnné v čase. Výsledek modelu je opět zaznamenán v tabulce 8. Je vidět, že rozdíl mezi muži a ženami je signifikantní, ale v závislosti na čase se nemění (zařazení parametrů čas a čas na druhou není signifikantní, a to ani pokud zařadíme pouze jeden z nich). Tento rozdíl je také poměrně malý (0,117 bodu na škále spokojenosti). Potvrzuje se tedy hypotéza H3, že spokojenost žen je nižší než spokojenost mužů. Současně se však nepotvrzuje hypotéza H4 o prudším poklesu spokojenosti žen. 62

Tab. 8: Vývoj rozdílu spokojenosti mezi muži a ženami Parametr

Odhad koeficientu SE

Sig.

Intercept

,117 ,018 ,000

DelSouz

,201

DelSouz * DelSouz

,097

5.2.1 Vývoj spokojenosti v dílčích oblastech partnerského soužití Spokojenost byla sledována v rámci několika dimenzí, ze kterých posléze vznikla proměnná vyjadřující celkovou spokojenost. Je tedy možné modelovat i průměrné trajektorie vývoje spokojenosti v těchto dílčích oblastech. Tato analýza by mohla poskytnout vhled do problematiky, kterou popisují Vaillantovi (1993), totiž že na vývojovou trajektorii celkové spokojenosti může mít značný vliv pouze některá z oblastí, ve které dochází k výrazným změnám (v případě výzkumu Vaillantových to byla oblast řešení problémů, ve které klesala spokojenost žen prudčeji než u mužů, což způsobilo rozdíl ve výsledných trajektoriích mužů a žen). Taktéž se nabízí srovnání s dříve publikovanými studiemi. Pokud srovnáme výsledky prezentované v grafech na obrázcích 28 až 39, je patrný největší rozdíl mezi muži a ženami ve spokojenosti s péčí o domácnost (ženy vykazují spokojenost nižší v průměru o 0,4 stupně na škále spokojenosti). Tento rozdíl je natolik významný, že lze celkový rozdíl ve spokojenostech mužů a žen přičítat především této oblasti. Druhou oblastí s významným rozdílem (a poklesem) spokojeností je oblast rozhodování, která v určitém ohledu s rozdělením domácích prací úzce souvisí. Ženy jsou méně spokojené ve všech oblastech kromě frekvence sexuálních aktivit. Pokud se tedy vrátím k informaci, že o míře sexuálních aktivit vypovídají partneři shodně, pak by se mohlo zdát, že by pro spokojenost mužů v sexuální oblasti mohlo být zapotřebí vyšší frekvence sexuálních kontaktů, než je tomu v případě žen (také se však nemusí jednat o rozdíl kvantitativního, ale kvalitativního charakteru). Oblastí, kde není patrný pokles spokojenosti, je především spokojenost s množstvím společně stráveného času, kde byl v případě žen prokázán dokonce nárůst spokojenosti v čase. Pro muže se v této oblasi ukazuje jako platná U-křivka, stejně jako v oblasti spokojenosti s nakládáním s financemi (což opět odpovídá stádiím 2-4 v obrázku 29 znázorňujícím výzkumu Burra (1970)). S oblastí společně stráveného času souvisí také oblast týkající se náplně volného času. Spokojenost mužů se v rámci této oblasti nemění, zatímco spokojenost ženy vykazuje tvar U-křivky. Ostatní grafy ponechávám bez komentáře. 63

Obr. 28.: Vývoj spokojenosti se způsobem nakládání

Obr. 29: Vývoj spokojenosti se způsobem nakládání

s financemi (ELSPAC)

s financemi (Burr, 1970).

Obr. 30: Vývoj spokojenosti se sexem (ELSPAC)

Obr. 31: Vývoj spokojenosti se sexem (Vaillant, & Vaillant,1993)

Obr. 32: Vývoj spokojenosti se sexem (Burr, 1970).

64

Obr. 33: Vývoj spokojenosti se zájmy a trávením

Obr. 34: Vývoj spokojenosti se společenskými

volného času (ELSPAC)

aktivitami (Burr, 1970).

Obr. 35: Vývoj spokojenosti s péčí o domácnost

Obr. 36: Vývoj spokojenosti s péčí o domácnost

(ELSPAC)

(Burr,1970).

Obr. 37: Vývoj spokojenosti s rozhodováním

Obr. 38: Vývoj spokojenosti s množstvím společně

(ELSPAC)

stráveného času

65

Obr. 39: Vývoj spokojenosti s projevováním náklonnosti (ELSPAC)

5.3 Vývoj spokojenosti v závislosti na zvolených prediktorech V této kapitole se pokusím ověřit, zda existuje rozdíl ve vývoji manželské spokojenosti mezi manželskými páry v závislosti na určitých informacích, které máme na počátku jejich vztahu. Budou to především pořadí sňatku, dále věk manželů, rozdíl věku manželů a stav dalších zjišťovaných proměnných při první vlně měření (množství hádek, frekvence sexu, množství komunikace a společných aktivit, rozdělení domácích prací, rozhodování, percepce partnerovy osobnosti a chování). Protože se tyto proměnné (kromě pořadí sňatku) mohou v čase měnit a model odhaduje vývoj spokojenosti na základě délky soužití, je pro modelování vývoje na základě počátečních stavů třeba, aby první měření všech respondentů proběhlo ve stejné fázi manželství. Zvolím si tedy pro modelování závislosti na počátečních podmínkách pouze jednu kohortu respondentů. Největší možný podsoubor výzkumného souboru tvoří páry, které spolu byly při započetí výzkumu 2 nebo 3 roky, přičemž toto dvouleté rozpětí považuji za tolerovatelné. Analýzy tedy budu provádět na manželských párech, které se podle Plaňavovy perodizace (1998) nacházely při započetí výzkumu ve třetí fázi vývoje manželství („rodiny s malými dětmi“). Tento podvzorek tvoří celkem 825 párů, což by mělo být pro provedení příslušných analýz dostačující. Vzhledem k tomu, že první vlna výzkumu proběhla okolo 18 měsíců věku dítěte, se dá u párů tvořících tento podvzorek předpokládat, že ELSPACové dítě je jejich prvním společným (125 (tj. 16,8%) párů z tohoto souboru žijících v prvním sňatku a 26 (70,6%) párů ve druhém sňatku přitom uvedlo, že v domácnosti s nimi žijí i další děti). Závislost na pořadí sňatku budu modelovat na celém

66

výzkumném souboru (tato proměnná se v čase nemění a při použití zredukovaného vzorku by byla druhá manželství nedostatečně zastoupena).

5.3.1 Závislost vývoje spokojenosti na pořadí sňatku Pro modelování závislosti vývoje spokojenosti na pořadí sňatku jsem využila stejný postup jako při modelování vývoje spokojenosti, ovšem jako prediktor byla do modelu vložena informace o pořadí sňatku (první nebo druhý). Tato informace byla přidána jako faktor (výpočet byl tedy proveden pro jednotlivé hodnoty 0 a 1 proměnné „první sňatek“ zvlášť). K analýze byla využita data z celého výzkumného souboru popsaného v kapitole x.y. Vliv pořadí sňatku na posunutí, sklon ani prohnutí křivky spokojenosti však nebyl prokázán (jak dokládá tabulka). Ani při odebírání nesignifikantních členů z modelu do něj nebyl žádný z členů v kombinaci s pořadím sňatku doporučen. Znamená to tedy, že ani jeden z názorů prezentovaných v kapitole 4.4 teoretické části a předpokládajících vyšší spokojenost v prvních, respektive druhých sňatcích, nebyl podpořen. Tab. 9: Model závislosti spokojenosti na pořadí sňatku Parametr

Sig.

Intercept

,000

PrvniSnatek

,425

DelSouz

,000

PrvniSnatek * DelSouz

,824

DelSouz * DelSouz

,001

PrvniSnatek * DelSouz * DelSouz ,616

5.3.2 Závislost vývoje spokojenosti na rozdílu věku partnerů Rozpětí rozdílu věků manželů (věk muže mínus věk ženy) se ve výzkumném souboru pohybovalo od -21 (starší žena) po 33 (starší muž), s průměrem 5,11 (starší muž) a směrodatnou odchylkou 7,5. Pokud jsem tento věkový rozdíl přidala do modelu závislosti vývoje spokojenosti na čase jako prediktor (tedy jako další parametr, nikoli jako faktor), v prvním kroku (při testování lineární závislosti vývoje spokojenosti na čase) se ukázalo, že je vliv tohoto rozdílu věku i jeho interakce s časem pro obě pohlaví nepodstatný. Vzhledem k již ověřené kvadratické závislosti spokojenosti na čase jsem do modelu posléze přidala i 67

kvadratické členy času. Taktéž jsem předpokládala možný vliv kvadrátu věkového rozdílu, a proto jsem do modelu přidala i příslušné kvadratické členy. Výsledky analýzy jsou zaznamenány v tabulkách 10 a 11. Z modelů jsem postupně odebírala nesignifikantní členy, až jsem došla k výslednému modelu, do kterého byly všechny členy doporučeny. U mužů v tomto modelu zůstal i vliv kvadrátu věkového rozdílu (tzn. spokojenost mohou snižovat či naopak zvyšovat oba póly na škále věkového rozdílu). V případě žen nebyl kvadratický vliv věkového rozdílu do modelu doporučen, prokázal se pouze vliv lineární kombinace věkového rozdílu s časem. Když jsem však u mužů zvolila jiný postup pořadí odebírání členů (než podle míry nesignifikance), dostala jsem se v jednom případě na stejný model, jaký byl doporučen pro ženy. Je tedy otázkou, který z modelů je vhodnější (pokusím se o ověření vložením rozdílu věků jako faktoru). Výsledné modely jsem znázornila trojrozměrnými grafy na obrázcích 40 a 41, přičemž je však nutné brát tyto grafy s rezervou. Je totiž možné, že při jejich vytváření (na základě snahy o co nejpřesnější přibližování modelu datům) dochází k značnému zkreslení například vlivem odlehlých hodnot či naopak nerovnoměrného rozložení proměnných, a tím pádem predikce určité oblasti vývoje (ve které máme nedostatek dat) na základě vývoje v jiné části grafu.

Tab. 10: Model s délkou soužití a rozdílem věků muži Parametr

Odhad koeficientu

Obr. 40: Vývoj spokojenosti muže v závislosti na čase a rozdílu věků.

Sig.

Intercept

3,398382 ,000

DelSouz

-,083351 ,000

PVekRozd * PVekRozd

-,000460 ,035

DelSouz * PVekRozd

,000826 ,009

DelSouz * PVekRozd *

,000161 ,025

PVekRozd DelSouz * DelSouz DelSouz * DelSouz *

,005171 ,000 -1,395679E-5 ,009

PVekRozd * PVekRozd

68

Tab. 11: Model s časem a věkovým rozdílem – ženy

Obr. 41: Vývoj spokojenosti žen v závislosti na čase a rozdílu věků

Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,187387

,000

DelSouz

-,044512

,000

DelSouz * PVekRozd

,000550

,026

DelSouz * DelSouz

,002149

,001

Z obou grafů je vidět, že k nejmarkantnějšímu poklesu spokojenosti by podle doporučeného modelu mělo docházet v případě, že je žena o hodně starší než muž. Spokojenost muže je přitom na začátku vztahu nejvyšší v případě již zmíněné přibližné rovnosti věků obou parterů (či mírné odchylky směrem ke staršímu partnerovi), což je však podle poměrně dramaticky vypadajícího grafu velmi brzy vystřídáno stejnou situací, jaká je platná pro ženy (spokojenost v případě staršího muže). Graf druhého možného modelu, který byl doporučen pro muže, byl téměř stejný, jako graf doporučený pro ženy. Nevyskytoval se v něm tedy „nízký roh“ v případě staršího muže. Proto je možné se domnívat, že modelovaný pokles může být s velkou pravděpodobností způsoben nějakými abnormalitami v datech či jejich chyběním. Tuto otázku podrobím dalšímu zkoumání. Platnost získaných modelů jsem se pokusila ověřit vložením počáteční hodnoty, jakožto faktoru, do modelu. Pro tyto účely však nesmí být tato proměnná spojitá (či nabývat velkého množství diskrétních hodnot), ale respondenty je třeba uspořádat do určitých skupin, mezi nimiž chceme případné odlišnosti zachytit. V případě rozdílu věků jsem tedy vytvořila podskupiny po deseti letech, čímž vzniklo celkem 6 skupin manželských párů. Posléze jsem takto vytvořenou proměnnou vložila do modelu vývoje spokojenosti a získala jsem následující výsledky. Tabulka 12 naznačuje vliv věkového rozdílu v interakci s časem i kvadrátem času. Po odstranění nesignifikantních členů z modelu jsem došla k seznamu koeficientů uvedenému v tabulce 13. 69

Tab. 12: model s časem a rozdílem věků jako faktorem - muži

Tab. 13: Výsledný model s časem a rozdílem věků jako faktorem - muži Parametr

Odhad

Parametr

Sig.

Intercept

,000

Intercept

DelSouz

,264

[PvekRozdSk=-20,00] * DelSouz

,622

PvekRozdSk

,261

[PvekRozdSk=-10,00] * DelSouz

-,117581 ,001

PvekRozdSk * DelSouz

,023

[PvekRozdSk=,00] * DelSouz

-,073668 ,000

DelSouz * DelSouz

,386

[PvekRozdSk=10,00] *

-,036219 ,008

PvekRozdSk * DelSouz * DelSouz ,032

koeficientu

Sig.

3,360804 ,000

DelSouz [PvekRozdSk=20,00] * DelSouz

,122

[PvekRozdSk=30,00] * DelSouz

,122

[PvekRozdSk=-20,00] * DelSouz

,942

* DelSouz [PvekRozdSk=-10,00] * DelSouz

,007524 ,010

* DelSouz [PvekRozdSk=,00] * DelSouz *

,004623 ,000

DelSouz [PvekRozdSk=10,00] *

,001938 ,076

DelSouz * DelSouz [PvekRozdSk=20,00] * DelSouz

,551

* DelSouz [PvekRozdSk=30,00] * DelSouz

,173

* DelSouz

Jak vidíme z tabulky 13, vliv na křivku spokojenosti nebyl prokázán u skupin, kde jsou ženy přibližně o 20 let starší nebo muži o 20 či 30 let starší. Z tabulky je vidět, že z hlediska vlivu na sklon křivky spokojenosti mužů, je na tom ze zbývajících nejlépe skupina, kde jsou muži v průměru o 10 let starší než ženy. U ostatních skupin klesá spokojenost prudčeji. Z koeficientů u kvadrátu času je vidět, že nejvíce rozevřená bude křivka spokojenosti opět u skupin s muži o 10 let staršími. V ostatních případech budou křivky strmější.

Do modelu závislosti spokojenosti žen na čase nebyl v počátečním kroku doporučen ani jeden z členů s věkovým rozdílem. Po odebrání nesignifikantních členů se jako platný (tzn. všechny členy byly do modelu doporučeny) ukázal model s vlivem věkového rozdílu v interakci s kvadrátem času. Výsledky jsou zapsány v tabulkách 14 a 15. 70

Tab. 14: Model s časem a věkovým rozdílem jako faktorem - ženy

Tab. 15: Výsledný model s časem a věkovým rozdílem jako faktorem - ženy

Parametr

Parametr

Sig.

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

,000

PvekRozdSk

,822

Intercept

3,186314 ,000

DelSouz

,734

DelSouz

-,041252 ,000

PvekRozdSk * DelSouz

,696

[PvekRozdSk=-20,00] * DelSouz

DelSouz * DelSouz

,897

* DelSouz

PvekRozdSk * DelSouz *

,729

[PvekRozdSk=-10,00] * DelSouz

DelSouz

,216

,562

* DelSouz [PvekRozdSk=,00] * DelSouz *

,002034 ,002

DelSouz [PvekRozdSk=10,00] *

,002621 ,000

DelSouz * DelSouz [PvekRozdSk=20,00] * DelSouz

,178

* DelSouz [PvekRozdSk=30,00] * DelSouz

,691

* DelSouz

Jediné dvě skupiny, u nichž byl v tomto případě prokázán určitý vliv na vývoj spokojenosti žen, byly skupiny, kde jsou oba partneři stejně staří, nebo muž starší o 10 let. Je však vidět, že ani mezi těmito dvěma skupinami není věcně téměř žádný rozdíl, a pro případnou interpretaci výsledků nemá tento model žádný přínos. Můžeme tedy konstatovat, že vliv rozdílu věků na vývoj spokojenosti žen se nepodařilo jednoznačně prokázat, což je v souladu se závěry Barnesové a Patrickové (2004). Výsledky, které jsem získala pro spokojenost mužů, jsou v souladu s tradičním modelem manželství (muži starší než ženy), přičemž podle dostupné teorie by tento model měl mít pozitivní vliv spíše na spokojenost žen (Amato, & Booth, 1995; Cherlin, 2000, cit. dle Amato a kol., 2003), naopak ke spokojenosti mužů by podle uvedených autorů mělo přispívat opuštění tradičních hodnot (přičemž tyto „tradiční hodnoty“ jsou autory nedostatečně blíže specifikované). Zde se tedy souvislost s teorií nepotvrzuje. Je vidět, že ačkoliv se modely výše znázorněné v grafech z hlediska signifikance všech členů ukázaly jako platné (tzn. odpovídají datům), skutečnost je poněkud problematická. Uvedené grafy pravděpodobně skutečně datům odpovídají, ovšem patrně pouze v určitých omezených oblastech těchto grafů, kde se dosatek dat vyskytuje. V mnoha ohledech byl graf pravděpodobně zkreslen z důvodu nedostatečného zastoupení všech skupin věkových rozdílů 71

v datech. Budu tedy i nadále ověřovat nalezené modely pomocí vkládání počátečního stavu zjišťované proměnné, jakožto faktoru.

5.3.3 Závislost vývoje spokojenosti na věku partnerů na začátku vztahu V případě mužů nebyla do lineárního modelu proměnná věk doporučena, a to ani v interakci s časem či jeho kvadrátem. Zdálo by se tedy, že u mužů nemá věk při vstupu do manželství žádný vliv na budoucí vývoj manželské spokojenosti. Protože jsem však předpokládala, že by mohl mít vliv na spokojenost jak velmi vysoký, tak nízký věk, zařadila jsem do modelu i kvadratické členy. Výsledné modely, jakož i grafy jsou uvedeny níže. I přes platnost uvedených modelů je z grafu zobrazujícího závislost spokojenosti mužů na věku (obr. 42) vidět, že v jejich případě hraje věk roli pouze na začátku vztahu, kdy jsou spokojenější mladší muži. V pozdějších fázích manželství už věk muže nehraje téměř žádnou roli.

Tab. 16: Model s časem a počátečním věkem - muži Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,642255 ,000

DelSouz

-,157130 ,000

MPvek

-,009437 ,035

DelSouz * MPvek

,003074 ,025

DelSouz * DelSouz

,006969 ,000

DelSouz * DelSouz * MPvek *

Obr. 42: Vývoj spokojenosti mužů v závislosti na čase a počátečním věku muže

-3,170434E-6 ,036

MPvek

Naopak v případě žen se zdá být vliv věku značný (což je vidět z rozsahu osy na obrázku 43 znázorňujícím vyjadřovanou spokojenost), ovšem tento vliv je značný především na okrajích grafu, kde je možné zkreslení nedostatkem dat. Ukazuje se, že na začátku vztahu by podle tohoto modelu měly být nejspokojenější velmi mladé ženy a ženy vyššího věku, což je zjištění poněkud překvapivé. Podle Burgesse (1939) i Larsona a Holmana (1994) by měl být nízký věk pro spokojenost v manželství rizikovým faktorem. Zatímco u první jmenované

72

skupiny se zdá být spokojenost v čase poměrně stabilní, u druhé skupiny dochází s postupem času k jejímu výraznému poklesu. Tab. 17: Model s časem a počátečním věkem - ženy

Parametr

Odhad koeficientu Sig.

Intercept

4,225973 ,000

DelSouz

,035829 ,009

ZPvek

Obr. 43: Vývoj spokojenosti žen v závislosti na čase a počátečním věku ženy

-,078174 ,005

ZPvek * ZPvek

,001430 ,005

DelSouz * ZPvek DelSouz * DelSouz * ZPvek

-,003187 ,000 9,156992E-5 ,000

Při snaze ověřit platnost modelu vložením věku (zaokrouhleného na desítky) jako faktoru se vliv věku i všech interakcí v případě mužů ukázal jako nesignifikantní. Nepotvrdil se tedy předpoklad o negativním vlivu nízkého věku manželů (Burgess, 1939). V případě žen nebyl v prvním kroku do modelu doporučen žádný z uvažovaných členů, po odebrání nesignifikantních členů byla do modelu doporučena interakce věku s časem. Jak je vidět v tabulce, žádná z věkových skupin však neměla signifikantní vliv na sklon křivky spokojenosti. Vidíme tedy, že pokud nejsou určité členy doporučeny do modelu hned při prvním vložení faktoru, nebudou pravděpodobně do modelu doporučeny vůbec. V dalším textu nebudu modely se signifikantními parametry, ovšem nesignifikantním vlivem jednotlivých skupin vůbec uvádět. Tab. 18: Model s časem a počátečním věkem jak faktorem - ženy

Tab. 19: Výsledný model s časem a počátečním věkem jako faktorem - ženy

Parametr

Sig.

Parametr

Intercept

,000

ZPvekSk

,295

Intercept

3,192036

,000

DelSouz

,585

DelSouz

-,025792

,527

ZPvekSk * DelSouz

,070

[ZPvekSk=20,00] * DelSouz

-,008120

,839

DelSouz * DelSouz

,667

[ZPvekSk=30,00] * DelSouz

-,025325

,527

ZPvekSk * DelSouz * DelSouz ,429

[ZPvekSk=40,00] * DelSouz

-,036852

,370

[ZPvekSk=50,00] * DelSouz

a

Odhad koeficientu

DelSouz * DelSouz

Sig.

0 . ,002207

,000

73

5.3.4 Závislost vývoje spokojenosti na počáteční frekvenci hádek Další testovanou souvislostí byla souvislost vývoje spokojenosti s počáteční frekvencí hádek mezi partnery. Jak v případě žen, tak v případě mužů se ukázalo, že počáteční míra hádek má na tento vývoj vliv. V případě mužů byl prokazatelný vliv hádek na posun i sklon křivky spokojenosti. Interakce s kvadrátem času i členy s kvadrátem množství hádek byly z modelu vyloučeny. Ukázalo se, že je také možné v modelu ponechat interakci hádek s kvadrátem času a vyloučit interakci s lineárním časem. Grafy jsou v obou případech téměř shodné. Model je zachycen v tabulce a znázorněn grafem na obrázku 44.

Tab. 20: Model s časem a počáteční frekvencí hádek muži Parametr

Odhad koeficientu Sig.

Intercept

3,724390 ,000

DelSouz

-,076086 ,000

MPHadky

-,146976 ,000

DelSouz * DelSouz

,003758 ,000

DelSouz * MPHadky

,005681 ,009

Obr. 44: Vývoj spokojenosti mužů v závislosti na čase a počátečním množství hádek

V případě žen byly, po přidání kvadrátu hádek do modelu, vyloučeny všechny členy s lineárním vlivem hádek. Zůstaly pouze členy kvadratické.

Tab. 21: Model s časem a počáteční frekvencí hádek – ženy. Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,511308 ,000

DelSouz

-,074193 ,000

ZPHadky * ZPHadky

-,044758 ,000

DelSouz * ZPHadky * ZPHadky

,004692 ,001

DelSouz * DelSouz

,003686 ,000

DelSouz * DelSouz * ZPHadky

Obr. 45: Vývoj spokojenosti žen v závislosti na čase a počátečním množství hádek.

-,000227 ,020

* ZPHadky

74

Ukazuje se, že podle tohoto modelu má jak v případě mužů, tak v případě žen, vyšší množství hádek negativní vliv na manželskou spokojenost. U žen spokojenost klesá s výskytem hádek prudčeji než u mužů. Na druhou stranu je vidět, že počáteční množství hádek hraje v případě žen roli především na začátku vztahu, později se tento vliv zmírňuje. Dokonce u párů, které mají vysoký počáteční výskyt hádek, mohou být podle grafu na obrázku 45 ženy s postupem času spokojenější, než byly na začátku, avšak při celkově nížší úrovni spokojenosti. U mužů je směrnice křivky spokojenosti stále stejná, nezávisle na množství hádek. Ty způsobují pouze její posun. Je však nutno vzít v potaz, že tyto grafy vznikly pouze na základě počáteční informace o hádkách, přičemž v kapitole 5.1.2 bylo prezentováno, že množství hádek se v čase vyvíjí a má klesající tendenci. Protože počáteční míra hádek byla zjišťována pouze jedinou otázkou s diskrétní škálou odpovědí, může být bez úprav vložena do modelu jako faktor. V případě mužů byla frekvence hádek zařazena do modelu pouze samostatně, tzn. počáteční míra hádek mezi partnery má vliv pouze na posun křivky spokojenosti muže což je v souladu s prezentovaným grafem (obr. 44). Tabulka 23 uvádí příslušné koeficienty u jednotlivých parametrů v modelu.

Tab. 22: Model s časem a počáteční frekvencí hádek jako faktorem - muži

Tab. 23: Výsledný model s časem a počíteční frekvencí hádek jako faktorem - muži

Source

Sig.

Parameter

Intercept

,000

MPHadky

,000

Intercept

DelSouz

,000

MPHadky * DelSouz DelSouz * DelSouz

Estimate

Sig.

3,109248

,000

[MPHadky=1]

,423656

,000

,437

[MPHadky=2]

,316299

,000

,000

[MPHadky=3]

,171522

,007

MPHadky * DelSouz * DelSouz ,807

[MPHadky=4]

,053565

,452

[MPHadky=5]

a

DelSouz DelSouz * DelSouz

0 . -,062219

,000

,003759

,000

Podle předpokladu bude křivka spokojenosti muže nejvýše položená při nejnižší míře hádek. Kategorie zahrnující nejvyšší míru hádek nebyly do modelu vůbec doporučeny.

75

V případě žen byl do modelu kromě vlivu hádek jakožto konstanty doporučen také vliv v interakci s časem.

Tab. 24: Model s časem a počáteční frekvencí hádek jako faktorem - ženy

Tab. 25: Výsledný model s časem a počáteční frekvencí hádek jako faktorem - ženy

Parametr

Parametr

Sig.

Odhad koeficientu

Intercept

,000

ZPHadky

,000

Intercept

DelSouz

,023

ZPHadky * DelSouz

Sig.

2,557068

,000

[ZPHadky=1]

,987317

,000

,005

[ZPHadky=2]

,712642

,000

DelSouz * DelSouz

,116

[ZPHadky=3]

,573784

,000

ZPHadky * DelSouz *

,099

[ZPHadky=4]

,327946

,001

DelSouz

[ZPHadky=5]

.

[ZPHadky=1] * DelSouz

-,061395

,000

[ZPHadky=2] * DelSouz

-,041561

,000

[ZPHadky=3] * DelSouz

-,042136

,000

[ZPHadky=4] * DelSouz

-,025169

,012

[ZPHadky=5] * DelSouz DelSouz * DelSouz

,254 ,002065

,000

Je vidět, že nejnižší míra hádek způsobuje, stejně jako je tomu v případě mužů, největší posun křivky spokojenosti. Přitom však v případě nízké míry hádek dochází k prudšímu poklesu křivky spokojenosti v čase, než je tomu v případě párů, které na počátku vztahu vykazují vyšší množství hádek. I toto zjištění (pokud ho doplníme o vliv kvadrátu času) je v souladu s grafem 45 uvedeným pro závislost ženami vyjadřované spokojenosti.

5.3.5 Závislost vývoje spokojenosti na počáteční frekvenci sexuálních kontaktů V případě, kdy jsem do modelu přidala jako prediktor počáteční frekvenci sexuálních kontaktů, došlo k vymizení vlivu času. Ten v modelu zůstal pouze v interakci se sexem. Ukázalo se, že je možné do modelu vložit i kvadrát frekvence sexuálních kontaktů. V takovém případě však z modelu vypadne nejen čas, ale i kvadrát času a všechny členy s lineární funkcí času. Grafy pro model pouze s lineárními a s kvadratickými členy času jsou přitom téměř totožné, stejně jako modely získané jiným pořadím odebíraných členů.

76

Tab. 26: Model s časem a počáteční frekvencí času muži Parametr Intercept

Odhad koeficientu

Sig.

2,905108

,000

,022327

,000

-,002988

,000

,000179

,000

MPsexFreq *

Obr. 46: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a počáteční frekvenci sexu - muži

MPsexFreq DelSouz * MPsexFreq * MPsexFreq DelSouz * DelSouz * MPsexFreq * MPsexFreq

Tab. 27: Model s časem a počátečná frekvencí času - ženy Parametr

Odhad koeficientu

Obr. 47: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a počáteční frekvenci času – ženy.

Sig.

Intercept

2,865825 ,000

DelSouz

-,021892 ,029

ZPsexFreq * ZPsexFreq

,015839 ,000

DelSouz * ZPsexFreq *

-,000852 ,004

ZPsexFreq DelSouz * DelSouz

,001961 ,001

Grafy 46 a 47 naznačují, že v závislosti spokojenosti muže a ženy na počáteční sexuální frekvenci neexistuje žádný rozdíl. Pro obě pohlaví vede nízká počáteční frekvence sexuálních kontaktů k výrazně nižší počáteční spokojenosti. U párů, které mají nízkou počáteční sexuální frekvenci je spokojenost nižší, avšak stabilnější v čase.

Při vložení frekvence sexu, jakožto faktoru do modelu, byl pro muže doporučen vliv proměnné jakožto konstanty, i v interakci s časem.

77

Tab. 28: Model s časem a počáteční frekvencí sexu muži

Tab. 29: Výsledný model s časem a počáteční frekvencí sexu - muži

Parametr

Parametr

Sig.

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

,000

MPsexFreq

,000

Intercept

3,637450

,000

DelSouz

,000

[MPsexFreq=1]

-,403506

,010

MPsexFreq * DelSouz

,019

[MPsexFreq=2]

-,509425

,000

DelSouz * DelSouz

,001

[MPsexFreq=3]

-,575264

,000

MPsexFreq * DelSouz *

,055

[MPsexFreq=4]

-,334388

,000

[MPsexFreq=5]

-,207168

,010

[MPsexFreq=6]

a

DelSouz

DelSouz

0 . -,082068

,000

[MPsexFreq=1] * DelSouz

,104

[MPsexFreq=2] * DelSouz

,233

[MPsexFreq=3] * DelSouz

,036159

,002

[MPsexFreq=4] * DelSouz

,026516

,011

[MPsexFreq=5] * DelSouz

,020269

,045

[MPsexFreq=6] * DelSouz

a

DelSouz * DelSouz

0 . ,003567

,000

Interpretace tabulky 29 je poněkud obtížnější. Nejnižší spokojenost na počátku manželského svazku nastává v případě, že je frekvence sexuálních kontaktů střední, nikoliv pokud je žádná (hodnota 1) nebo nízká (hodnota 2). Pokud se podíváme na interakci s časem, skupina odpovídající hodnotě 2 nevykazuje v interakci s časem signifikantní vliv na vývoj spokojenosti. Vyloučíme-li ji tedy z uvažování, získáme informaci, že s vyšší počáteční frekvencí sexuálních kontaktů bude (při zvážení značného negativního vliv času) v budoucnu pokles křivky spokojenosti o něco prudší, než v případě nižší počáteční frekvence sexu (vyšší koeficienty více zmírní negativní dopad vlivu času). Dostáváme se tedy ke stejnému závěru, jaký nám poskytnul uvedený graf. Pokud je počáteční frekvence sexu vysoká, bude křivka spokojenosti klesat prudčeji, než v případě, že je počáteční frekvence sexu nízká. Můžeme se domnívat, že je tento vývoj způsoben tím, že v manželstvích, ve kterých není na počátku žádný sex (nebo je ho málo) a spokojenost je nízký, už nemůže (narozdíl od těch s vysokou počáteční hodnotou) docházet k jeho úbytku a tím ke snižování spokojenosti. V případě křivky manželské spokojenosti vyjadřované ženami se při vložení sexuální frekvence jakožto prediktoru projevil pouze vliv na posunutí této křivky.

78

Tab. 30: Model s časem a počáteční frekvencí sexu ženy

Tab. 31: Výsledný model s časem a počíteční frekvencí sexu - ženy Odhad koeficientu

Parametr

Sig.

Intercept

,000

ZPsexFreq

,000

Intercept

3,278828

,000

DelSouz

,001

[ZPsexFreq=1]

-,388908

,001

ZPsexFreq * DelSouz

,069

[ZPsexFreq=2]

-,234094

,037

DelSouz * DelSouz

,004

[ZPsexFreq=3]

-,282265

,000

ZPsexFreq * DelSouz * DelSouz ,052

[ZPsexFreq=4]

-,113422

,082

[ZPsexFreq=5]

-,028638

,651

[ZPsexFreq=6]

a

Parametr

DelSouz DelSouz * DelSouz

Sig.

0 . -,039128

,000

,001971

,001

Ukazuje se tedy, že v případě žen je souvislost mezi frekvencí sexu a spokojeností jednodušší než u mužů. S nižší frekvencí sexu je i křivka spokojenosti níže položená, přičemž na její další vývoj nemá frekvence sexu vliv. Toto zjištění je v souladu s faktem, že z obou vykreslených grafů je graf žen plošší, zatímco v grafu mužů je rozdílný sklon trajektorií spokojenosti závisející na počáteční frekvenci sexu patrný.

5.3.6 Závislost vývoje spokojenosti na rozdělení domácích prací Vzhledem k tomu, jak byla postavena škála týkající se rozdělení domácích prací (1 – činnost dělá sám muž, 3 - rovnost mezi partnery, 5 – činnost dělá sama žena), jsem předpokládala závislost vývoje spokojenosti nejen na rozdělení domácích prací, jakožto lineárním, ale především jakožto kvadratickém členu. Předpokládám totiž, že by nejvyšší spokojenost mohla nastávat právě při rovnoměrném rozdělení domácích prací, což odpovídá modelu rovnosti v manželství, jak ho popisují Donaghueová a Fallon (2003). Autoři však také podotýkají, že tento vliv může být ovlivněn genderovými stereotypy, což je oblast, o které nemáme informace. Postupným odebíráním nejméně doporučených parametrů z plného modelu jsem došla k následujícím modelům (tab. 32 a 33).

79

Tab. 32: Model s časem a rozdělením domácích prací - muži Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,354736 ,000

DelSouz * MPDomPrac

-,017323 ,000

DelSouz * DelSouz

-,015277 ,016

DelSouz * DelSouz *

Obr. 48: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a rozdělení prací - muži

,009526 ,009

MPDomPrac DelSouz * DelSouz *

-,001160 ,026

MPDomPrac * MPDomPrac

Z grafu 48 je patrné, že spokojenost mužů na začátku vztahu nezávisí na rozdělení domácích prací. S postupem času je tato spokojenost nejstabilnější, pokud jsou si partneři v rozdělení domácích prací rovni, naopak k nejmarkantnějšímu poklesu ve spokojenosti dochází tehdy, pokud všechny domácí práce vykonává muž. Platí tedy model rovnosti, který byl potvrzen již Yogevovou a Brattovou (1985). Tento model shledaly autorky platným u mužů z manželství, ve kterých vydělávají pouze oni. Vzhledem k tomu, že byl projekt ELSPAC zahájen s narozením dítěte, můžeme u žen předpokládat alespoň několik prvních let mateřskou dovolenou. Je vidět, že čím se v uvedeném grafu posunujeme s časem dále, tím se stává model rovnosti méně platným a ke konci grafu dochází u muže k vyšší spokojenosti, pokud více domácích prací zastává žena. Tab. 33: Model s časem a rozdělením prací - ženy Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,990926 ,000

ZPDomPrac * ZPDomPrac

-,061617 ,000

DelSouz * ZPDomPrac

-,078545 ,000

DelSouz * ZPDomPrac *

Obr. 49: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a rozdělení prací - ženy

,018605 ,000

ZPDomPrac DelSouz * DelSouz *

,003762 ,004

ZPDomPrac DelSouz * DelSouz *

-,000883 ,013

ZPDomPrac * ZPDomPrac

80

Z grafu 49 znázorňujícího vývoj spokojenosti žen je vidět, že by ženy měly být nejspokojenější, pokud vykonává většinu domácích prací muž. Toto není v souladu se závěry prezentovanými autorkami Yogevové a Brattové (1985), podle nichž by měly být ženy z dvojvýdělečných manželství nejspokojenější v případě rozdělení domácích prací. Pokud se však budu držet předpokladu mateřské dovolené, pak autorky pro tuto skupinu ani žádné výsledky neprezentovaly. Domnívám se však, že tento překvapivý výsledek může být ve velmi značné míře zkreslen tím, že se data (na základě kterých byl model vytvořen) pohybují v průměrných až nadprůměrných hodnotách (tzn. manželé se většinou o domácí práce dělí, případně jich o něco více vykonává žena). Za toto hovoří popisné statistiky proměnné „domácí práce“: nejnižší hodnota ve výpovědích žen je 2, průměr pak 3,59 a pod hranicí hodnoty 3 (která značí rovnost) se vyskytlo pouze 4,8% všech výpovědí. 80% všech výpovědí spadá do rozmezí mezi hodnotami 3 a 4,2, u mužů mezi hodnoty 3 a 4. Tyto informace naznačují, že pro odhadnutí chování modelu v nízkých hodnotách byl nedostatek dat, a proto může být tvar křivky těmto hodnotám predikován na základě hodnot vyšších. Model tedy opět ověřím vložením rozdělení domácích prací jako faktoru. Proměnnou bylo opět potřeba zaokrouhlit na celočíselné hodnoty. Pro muže nebyl po vložení faktoru do modelu doporučen vliv žádného z paramterů v kombinaci s rozdělením domácích prací. Může to být podle mého způsobeno tím, že bylo celých 97% všech odpovědí zaokrouhleno na hodnoty 3 nebo 4, čímž mohla být variabilita dat pro odhadnutí modelu nedostatečná. Tab. 34: Model s časem a rozdělením domácích prací jako faktorem - muži Parametr

Sig.

Intercept

,000

MPdompracSk

,051

DelSouz

,029

MPdompracSk * DelSouz

,124

DelSouz * DelSouz

,030

MPdompracSk * DelSouz * DelSouz ,101

Závislost vývoje spokojenosti mužů na rozdělení domácích prací tedy vložením faktoru nebyla potvrzena.

81

V případě žen už však byla do modelu doporučena jak interakce rozdělení domácích práci s časem, tak vložení této proměnné jako samostatného členu. Z modelu však byl vyřazen vliv času i jeho kvadrátu. Tab. 35: Model s časem a rozdělením domácích prací jako faktorem - ženy

Tab. 36: Výsledný model s časem a rozdělením domácích prací jako faktorem - ženy

Parametr

Parametr

Sig.

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

,000

ZPdompracSk

,000

Intercept

DelSouz

,325

[ZPdompracSk=2,00]

, ,686

ZPdompracSk * DelSouz

,006

[ZPdompracSk=3,00]

,912570 ,000

DelSouz * DelSouz

,303

[ZPdompracSk=4,00]

,690192 ,000

ZPdompracSk * DelSouz *

,069

[ZPdompracSk=5,00]

.

[ZPdompracSk=2,00] * DelSouz

,401

[ZPdompracSk=3,00] * DelSouz

-,052493 ,000

[ZPdompracSk=4,00] * DelSouz

-,035470 ,001

[ZPdompracSk=5,00] * DelSouz

,140716 ,012

[ZPdompracSk=2,00] * DelSouz

,339

DelSouz

2,415467 ,000

* DelSouz [ZPdompracSk=3,00] * DelSouz

,002470 ,005

* DelSouz [ZPdompracSk=4,00] * DelSouz

,001965 ,009

* DelSouz [ZPdompracSk=5,00] * DelSouz

,059

* DelSouz

V souladu s rozložením proměnné v datovém souboru, byly do modelu zahrnuty pouze hodnoty 3 a 4 vyjadřující rozdělení rovnoměrné nebo s větším podílem práce žen. Hodnota 5 vyjadřující většinový podíl ženy na vykonávání domácích prací byla do modelu zahrnuta pouze v interakci s časem. Co se týče konstantího posunu křivky spokojenosti žen, nastává jednoznačně nejlepší situace při rovnosti partnerů. Pokud se však zaměříme na interpretaci vývoje v čase, pak se ukazuje, že počáteční model rovnosti vede v budoucnu k poklesu křivky spokojenosti, zatímco vykonávání domácích prací výhradně v režii ženy vede dokonce k postupnému nárůstu této křivky, což je zjištění, které podporuje uvedený graf. Interakce s kvadrátem času podává informaci o tom, že křivka spokojenosti je mírně rozevřenější v případě rovnosti manželů.

82

5.3.7 Závislost vývoje spokojenosti na rozdělení pravomoci rozhodovat o rodinných záležitostech Protože byla škála rozhodování stejná jako škála domácích prací, považovala jsem opět za vhodné vložit do modelu i kvadrát tohoto prediktoru. Posléze jsem odebírala parametry až do chvíle, kdy byly všechny do modelu doporučeny (tab. 37).

Obr. 50: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a rozhodování - muži

Tab. 37: Model s časem a rozhodováním - muži Parametr

Odhad koeficientu

Intercept MProzhod

Sig.

2,634534 ,000 ,457493 ,032

MProzhod * MProzhod

-,071430 ,039

DelSouz * MProzhod

-,019823 ,000

DelSouz * DelSouz *

,001199 ,000

MProzhod

Jako platný se pro muže opět ukazuje model rovnosti, tedy největší spokojenost, pokud partneři rozhodují o věcech společně. V případě odhadu modelu pro ženy pokračovalo odebírání parametrů (nehledě na pořadí tohoto odebírání) až do chvíle, kdy už v něm nezbyl žádný parametr zahrnující v sobě proměnnou rozhodování. Zdá se tedy, že rozdělení rozhodování mezi manželi nemá na vývoj spokojenosti žen žádný vliv. Při snaze o ověření zjištěného modelu pro muže (pomocí vložení rozhodování jako faktoru) nebyl ani jeden z parametrů obsahující interakci s rozhodováním doporučen. Pro ženy taktéž nebyla závislost spokojenosti prokázána, což bylo patrné již při předchozí snaze o modelování grafu.

83

Tab. 38: Model s časem a rozhodováním jako faktorem – muži

Tab. 39: Model s časem a rozhodováním jako faktorem - ženy

Parametr

Sig.

Parametr

Sig.

Intercept

,000

Intercept

,000

MProzhodSk

,239

ZProzhodSk

,501

DelSouz

,023

DelSouz

,010

MProzhodSk * DelSouz

,449

ZProzhodSk * DelSouz

,701

DelSouz * DelSouz

,069

DelSouz * DelSouz

,046

MProzhodSk * DelSouz * DelSouz ,494

ZProzhodSk * DelSouz * DelSouz ,785

5.3.8 Závislost vývoje spokojenosti na množství komunikace mezi manželi

Při modelování vlivu množství komunikace na spokojenost jsem opět do modelu vkládala i kvadrát proměnné popisující množství komunikace mezi manželi. Na základě tvrzení Finkenauerové a Hazamové (2000, cit. dle McCabe 2006), že větší množství komunikace obvykle ke spokojenosti přispívá, ale nemusí to platit vždy, jsem předpokládala, že přemíra komunikace by mohla mít v určitých případech na spokojenost negativní vliv. Do modelu byly kvadratické členy skutečně zahrnuty, ovšem graf na komunikaci závisí opačným způsobem, než jsem předpokládala. Zdá se, že s nárůstem množství komunikace narůstá spokojenost rychleji než lineárně. Graf na obrázku 51 naznačuje také mírný nárůst spokojenosti v případě nejnižšího množství komunikace, což však může být způsobeno vlivy souvisejícími s rozložením dat.

Tab. 40: Model s časem a množstvím komunikace muži Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,561285 ,000

MPkomun

-,638911 ,000

MPkomun * MPkomun

,162136 ,000

DelSouz * MPkomun

,015119 ,009

DelSouz * MPkomun *

Obr. 51: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a množství komunikace - muži

-,009087 ,000

MPkomun DelSouz * DelSouz * MPkomun

,000294 ,000

* MPkomun

84

Model, který byl odhadnut pro ženy, odpovídá předpokládané lineární závislosti spokojenosti na míře komunikace (obr. 52). Větší míra komunikace souvisí s vyšší spokojeností a naopak, přičemž se tato souvislost zdá být nejsilnější na začátku manželství a postupně se oslabuje.

Tab. 41: Model s časem a množstvím komunikace ženy Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

1,387372 ,000

DelSouz

,418651 ,001

ZPkomun

,509705 ,000

DelSouz * ZPkomun DelSouz * ZPkomun *

Obr. 52: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a množství komunikace - ženy

-,243714 ,001 ,031640 ,006

ZPkomun DelSouz * DelSouz

-,027969 ,007

DelSouz * DelSouz * ZPkomun

,017639 ,004

DelSouz * DelSouz * ZPkomun

-,002542 ,007

* ZPkomun

Porovnáme-li grafy na obrázcích 51 a 52, vidíme nápadnou podobnost ve zvedání (u mužů) resp. poklesu (u žen) jednoho z rohů v přední části grafu. Tato skutečnost by se dala interpretovat tak, že na začátku vztahu je možno velkým množstvím komunikace a interakcí značně pozvednout spokojenost muže a naopak jejím nedostatkem snížit spokojenost ženy. Dalo by se říct, že v pozdějších fázích stavu se situace stabilizuje, ženám přestává vadit nedostatek komunikace a u mužů se snižuje počáteční pozitivní efekt velkého množství komunikace.

Při snaze modelovat vývoj spokojenosti mužů v závislosti na počátečním množství komunikace, jakožto faktoru, byl prokázán jak vliv komunikace na posun křivky, tak na její sklon (tab. 42).

85

Tab. 42: Model s časem a množstvím komunikace jako faktorem - muži

Tab. 43: Výsledný model s časem a množstvím komunikace jako faktorem - muži

Parametr

Sig.

Parametr

Intercept

,000

MPkomunSk

,000

Intercept

DelSouz

,120

[MPkomunSk=1,00]

,089

MPkomunSk * DelSouz

,019

[MPkomunSk=2,00]

-,616864 ,000

DelSouz * DelSouz

,224

[MPkomunSk=3,00]

-,294443 ,000

MPkomunSk * DelSouz * DelSouz ,216

[MPkomunSk=4,00] DelSouz

Odhad koeficientu

Sig.

3,466436 ,000

a

0 . -,066692 ,000

[MPkomunSk=1,00] *

,142

DelSouz [MPkomunSk=2,00] *

,043025 ,001

DelSouz [MPkomunSk=3,00] *

,015340 ,001

DelSouz [MPkomunSk=4,00] *

a

0 .

DelSouz DelSouz * DelSouz

,003665 ,000

Uvedené koeficienty (tab. 43) lze interpretovat tak, že nízká míra komunikace mezi manželi snižuje i míru spokojenosti vyjadřované muži (pokud pomineme hodnotu 1, jejíž vliv nebyl prokázán). V interakci s časem však dochází k nejvýznamnějšímu pozitivnímu vlivu na zvedání křivky v případě hodnoty komunikace 2, a s narůstajícím množstvím počáteční komunikace je tento pozitivní vliv méně výrazný. Opět se jedná o podobnou situaci jako v případě sexuální frekvence, totiž že u párů, které jsou na tom na počátku vztahu s komunikací dobře, bude v průběhu času docházet k poklesu, zatímco u těch, kteří na tom tak dobře nejsou nebude tento pokles tak markantní. To, že nebyla nejniží možná míra komunikace do modelu vůbec zahrnuta objasňuje nejasnost v příslušné oblasti grafu 51 modelujícího vývoj spokojeností mužů v závislosti na množství komunikace. Jinak se graf ukazuje jako platný.

V modelu, který byl doporučen pro ženy, jsou taktéž zastoupeny interakce s časem a komunikace jako samostatný člen (tab. 44).

86

Tab. 44: Model s časem a množstvím komunikace jako faktorem - ženy

Tab. 45: Výsledný model s časem a množstvím komunikace jako faktorem - ženy

Parametr

Sig.

Parametr

Intercept

,000

ZPkomunSk

,000

Intercept

3,329853 ,000

DelSouz

,189

[ZPkomunSk=1,00]

-,551593 ,039

ZPkomunSk * DelSouz

,041

[ZPkomunSk=2,00]

-,921309 ,000

DelSouz * DelSouz

,168

[ZPkomunSk=3,00]

-,388641 ,000

ZPkomunSk * DelSouz * DelSouz ,141

[ZPkomunSk=4,00]

Odhad koeficientu

DelSouz

Sig.

a

0 . -,047628 ,000

[ZPkomunSk=1,00] *

,978

DelSouz [ZPkomunSk=2,00] *

,054593 ,000

DelSouz [ZPkomunSk=3,00] *

,019033 ,000

DelSouz [ZPkomunSk=4,00] *

a

0 .

DelSouz DelSouz * DelSouz

,002071 ,000

V souvislosti se spokojeností žen byla do modelu zahrnuta i hodnota 1, což je nejnižší možná míra komunikace. Zajímavé je však to, že tato hodnota nemá nejvíce negativní vliv na počáteční spokojenost (což je v rozporu s grafem 52, odpovídalo by to spíše grafu 51, který byl vytvořen pro muže). Hodnota signifikance (0,39) je poměrně vysoká, takže můžeme zvažovat platnost tohoto zjištění. Nejvíce negativní vliv na posun křivky spokojenosti má, stejně jako v případě mužů, hodnota komunikace 2. Interakce nejnižší míry komunikace s časem však již nebyla prokázána. Opět se ukazuje, že ačkoliv počáteční vysoká míra komunikace souvisí s vysokou počáteční spokojeností, jsou z hlediska budoucího vývoje (pokud odhlédnu od celkové míry spokojenosti) lepším prediktorem pozitivního vývoje nižší hodnoty. V případě hodnoty 2 je dokonce koeficient vyšší než koeficient u parametru „délka soužití“, což neznamená jen zmírnění poklesu spokojenosti, ale dokonce její nárůst v čase.

87

5.3.9 Závislost vývoje spokojenosti na množství společných aktivit Při zařazení množství společných aktivit jako dalšího parametru do modelu jsem předpokládala, že tato proměnná bude mít pozitivní vliv na míru spokojenosti. Platnost této domněnky v případě spokojenosti mužů potvrzuje tabulka 46 a obrázek 53.

Tab. 46: Model s časem a množstvím aktivit - muži Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,360400 ,000

DelSouz

-,121078 ,000

DelSouz * MPaktiv

,027940 ,000

DelSouz * DelSouz

,007752 ,000

DelSouz * DelSouz *

Obr. 53: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a množství aktivit

-,001911 ,006

MPaktiv

Je vidět, že společenské aktivity jsou pro spokojenost mužů podstatné. Nejenže ovlivňují míru spokojenosti na počátku vztahu, ale nízká míra společenských aktivit vede k výraznému propadu spokojenosti muže v pozdějších stádiích vztahu. Pro ženu byl do modelu zahrnut i kvadratický vliv množství aktivit (tab. 47). Závislost vývoje spokojenosti na počátečním množství společenských aktivit je vidět v tabulce 47 a názorněji pak v grafu na obrázku 54. Tab. 47: Model s časem a množstvím aktivit - muži Parametr

Odhad koeficientu Sig.

Intercept

2,458417 ,000

ZPaktiv

,579207 ,000

ZPaktiv * ZPaktiv

-,104703 ,001

DelSouz * ZPaktiv

-,025427 ,000

DelSouz * ZPaktiv * ZPaktiv

,003703 ,024

DelSouz * DelSouz * ZPaktiv

,000816 ,002

Obr. 54: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a množství aktivit

88

Jak je vidět z grafu 54, na rozdíl od mužů neplatí pro ženy jednoduché tvrzení, že větší množství aktivit má za následek vyšší spokojenost. Jako optimální hodnota se pro ženy ukazuje zhruba hodnota 3, což značí vykonávání zjišťovaných aktivit méně než jednou týdně. Ženy, které vykonávají uvedené aktivity častěji, jsou podle tohoto modelu v manželství méně spokojené. Toto zjištění by mohlo korespondovat s otázkou preferencí každého z partnerů, kterou jako silný prediktor uvádějí Surrová a Longstrethová (1990) (viz kapitola 4.2.4). Jak je totiž vidět z grafu pro muže (obr. 53), jejich spokojenost (obzvláště v pozdějších stádiích manželství) je frekvencí společenských aktivit výrazně ovlivněna. Je tedy možné, že se ženy (v zájmu zvýšení spokojenosti muže) těmto aktivitám věnují, aniž by to bylo jejich přání. Závěry výzkumu Surrové a Longstrethové totiž mimo jiné naznačují, že pro ženy jsou o něco více než pro muže kromě vlastních preferencí směrodatné i preference partnera. Pokud jsem zahrnula počáteční množství aktivit do modelu jako faktor, nebyl v případě mužů vliv této proměnné prokázán (tab. 48). Ačkoliv bylo možné parametry z modelu odebírat a ten se pak ustálil na signifikantních hodnotách, nebyl vliv žádné z kohort odpovídajících různému počátečnímu množství aktivit průkazný. Stejná situace nastala v případě modelování závislosti spokojenosti žen na počátečním množství společenských aktivit (tab. 49). Tab. 48: Model s množstvím společných aktivit jako faktorem - muži

Tab. 49: Model s množstvím společných aktivit jako faktorem - ženy

Parametr

Sig.

Parametr

Sig.

Intercept

,000

Intercept

,000

MPaktivSk

,937

ZPaktivSk

,523

DelSouz

,001

DelSouz

,090

MPaktivSk * DelSouz

,165

ZPaktivSk * DelSouz

,608

DelSouz * DelSouz

,003

DelSouz * DelSouz

,299

MPaktivSk * DelSouz * DelSouz ,135

ZPaktivSk * DelSouz * DelSouz ,689

Výsledky prezentované v grafech 53 a 54 se tedy tímto způsobem analýzy nepotvrdily. Toto by však mohlo být způsobeno i zaokrouhlením hodnot za účelem vytvoření kohort. Pokusila jsem se tedy rozsah kohort zmenšit na polovinu, ale ani v tom případě nebyla žádná souvislost prokázána. Zdá se tedy, jakoby míra spokojenosti podle této analýzy na množství společných aktivit nezávisela, což je v rozporu s tvrzením, že množství společně stráveného času má pozitivní vliv na manželskou spokojenost (např. Hall, 1988, cit. dle Zuo, 1992; Zuo, 1992). Souvislost mezi spokojeností a množstvím aktivit jsem se orientačně pokusila podložit 89

ověřením vztahu mezi spokojeností a množstvím aktivit pomocí korelace. Ta vychází pro ženy 0,168 a pro muže 0,133. Ačkoliv byla tato korelace označena jako statisticky významná, je poměrně nízká.

5.3.10 Závislost vývoje spokojenosti na množství konfliktů Na základě dostupné literatury (Surr, & Longstreth, 1990) předpokládám v souvislosti s nárůstem množství konfliktů pokles manželské spokojenosti. Z grafů na obrázcích 55 a 56 vytvořených na základě modelu, do kterého byla doporučena jak interakce konfliktů s časem, tak s jeho kvadrátem, se zdá tento předpoklad jako platný.

Tab. 50: Model s časem a množstvím konfliktů - muži Odhad

Parametr

koeficientu

Sig.

Intercept

3,522775 ,000

DelSouz

-,072904 ,000

MPprobl

-,159044 ,000

DelSouz * MPprobl * MPprobl

,005614 ,003

DelSouz * DelSouz

,004403 ,000

DelSouz * DelSouz * MPprobl *

Obr. 55: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a množství konfliktů - muži

-,000355 ,015

MPprobl

Z modelu spokojenosti žen (tab. 51) byly vyloučeny všechny členy, které na množství konfliktů závisely kvadraticky, ovšem jak je vidět při porovnání obrázků 55 a 56, tyto modely se (až na rozsah osy spokojenosti) příliš neliší. Tab. 51: Model s časem a množstvím konfliktů - ženy Parametr

Odhad koeficientu Sig.

Intercept

3,403300 ,000

ZPprobl

-,195097 ,000

DelSouz

-,062852 ,000

DelSouz * ZPprobl

,020987 ,007

DelSouz * DelSouz

,003281 ,000

DelSouz * DelSouz * ZPprobl

Obr. 56: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a množství konfliktů – ženy.

-,001162 ,032

90

Oba grafy (55 i 56), potvrzují výše uvedenou domněnku, totiž že vyšší množství konfliktů mezi partnery vede k nižší spokojenosti. V grafu znázorňujícím spokojenost žen má osa spokojenosti větší rozpětí. Grafy lze interpretovat tak, že množství konfliktů je podstatné především pro počáteční manželskou spokojenost, v průběhu trvání manželství totiž křivka spokojenosti párů, jejichž míra konfliktů byla nejnižší, klesá, zatímco křivka párů potýkajících se vysoukou mírou konfliktů mírně stoupá. Při zařazení množství konfliktů jako faktoru došlo k prokázání jejich vlivu jakožto konstanty, což znázorňuje tabulka 52.

Tab. 52: Model s časem a množstvím konfliktů jako faktorem - muži

Tab. 53: Výsledný model s časem a množstvím konfliktů jako faktorem - muži

Parametr

Parameter

Sig.

Intercept

,000

MPproblSk

,000

Intercept

DelSouz

,119

MPproblSk * DelSouz

Odhad koeficientu

Sig.

3,062699

,000

[MPproblSk=,00]

,424508

,005

,148

[MPproblSk=1,00]

,281372

,063

DelSouz * DelSouz

,215

[MPproblSk=2,00]

,172766

,256

MPproblSk * DelSouz *

,229

[MPproblSk=3,00]

,097607

,537

[MPproblSk=4,00]

,068354

,706

[MPproblSk=5,00]

a

DelSouz

DelSouz DelSouz * DelSouz

0 . -,060966

,000

,003649

,000

Tabulka koeficientů (tab. 53) potvrzuje pouze vliv první z kohort, ve které se na počátku vztahu mezi manželi vyskytuje nejnižší množství konfliktních situací. Minimum problémů na počátku vztahu přispívá k posunu křivky směrem k vyšší spokojenosti. U dalších kohort nebyl vliv množství konfliktů na křivku manželské spokojenosti prokázán. V modelu sestaveném pro ženy (tab. 54) byl kromě vlivu problémů na posun křivky spokojenosti hned po zařazení problémů do modelu jako faktoru prokázán také vliv na sklon této křivky. Po odebrání nesignifikantních členů byla do modelu doporučena i interakce problémů s kvadrátem času, která původně vycházela jako mírně nesignifikantní.

91

Tab. 54: Model s časem a množstvím konfliktů jako faktorem - ženy

Tab. 55: Výsledný model s časem a množstvím konflitků jako faktorem - ženy

Parametr

Parametr

Sig.

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

,000

ZPproblSk

,000

Intercept

DelSouz

,775

[ZPproblSk=,00]

,832794 ,046

ZPproblSk * DelSouz

,027

[ZPproblSk=1,00]

,619168 ,139

DelSouz * DelSouz

,992

[ZPproblSk=2,00]

,339385 ,419

ZPproblSk * DelSouz *

,069

[ZPproblSk=3,00]

,313151 ,465

[ZPproblSk=4,00]

,115756 ,796

DelSouz

[ZPproblSk=5,00]

2,591075 ,000

a

0 .

[ZPproblSk=,00] * DelSouz

-,061572 ,000

[ZPproblSk=1,00] * DelSouz

-,051932 ,000

[ZPproblSk=2,00] * DelSouz

,007268 ,689

[ZPproblSk=3,00] * DelSouz

-,043852 ,169

[ZPproblSk=4,00] * DelSouz

,027946 ,570

[ZPproblSk=5,00] * DelSouz

,076266 ,603

[ZPproblSk=,00] * DelSouz *

,002990 ,001

DelSouz [ZPproblSk=1,00] * DelSouz *

,003123 ,001

DelSouz [ZPproblSk=2,00] * DelSouz *

-,001084 ,397

DelSouz [ZPproblSk=3,00] * DelSouz *

,002535 ,263

DelSouz [ZPproblSk=4,00] * DelSouz *

-,001990 ,559

DelSouz [ZPproblSk=5,00] * DelSouz *

-,005453 ,625

DelSouz

Prokázala se stejná souvislost, která byla patrná už z grafů. Statisticky významný vliv na posun křivky však byl potvrzen pouze pro kohortu s nejmenší mírou problémů, stejně jako v případě mužů. Tato kohorta vykazuje nejvyšší míru spokojenosti. Přitom však v budoucnu bude její křivka spokojenosti klesat prudčeji než křivka kohorty, která na počátku výzkumu vypovídala o větším množství problémů. Vliv na sklon a prohnutí křivky je statisticky významný pro dvě kohorty s nejnižší mírou spokojenosti.

92

5.3.11 Závislost vývoje spokojenosti na percipované míře přívětivosti ze strany partnera Graf na obrázku 57, který vyjadřuje závislost spokojenosti mužů na čase a míře přívětivosti partnerky, je nápadně podobný s grafem 52, který vyjadřoval závislost spokojenosti žen na množství komunikace. S nárůstem přívětivosti partnerky podle grafu roste spokojenost muže. Tato souvislost je opět nejlépe patrná na počátku vztahu, v pozdějších fázích se vliv zmírňuje. Tab. 56: Model s časem a percipovanou mírou přívětivosti - muži Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

2,097365 ,000

DelSouz

,248441 ,003

MPprivetivost * MPprivetivost

,154701 ,000

DelSouz * MPprivetivost DelSouz * MPprivetivost *

Obr. 57: Vývoj spokojenosti v závislosti na percipované přívětivosti partnerky - muži

-,182215 ,006 ,030008 ,022

MPprivetivost DelSouz * DelSouz DelSouz * DelSouz *

-,014108 ,009 ,011321 ,008

MPprivetivost DelSouz * DelSouz *

-,002118 ,013

MPprivetivost * MPprivetivost

Do modelu závislosti spokojenosti žen byly doporučeny jen členy lineárně závisející na míře přívětivosti partnera (tab. 57). Kromě rozsahu osy, která znázorňuje vyjadřovanou spokojenost, se grafy na obrázcích 57 a 58 výrazně neliší.

Tab. 57: Model s časem a mírou přívětivosti - ženy Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

1,190836 ,000

DelSouz

,042839 ,000

ZPprivetivost

,745909 ,000

DelSouz * ZPprivetivost DelSouz * DelSouz *

Obr. 58: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a percipované přívětivosti partnera - ženy

-,023003 ,000 ,000166 ,011

ZPprivetivost

93

Do modelu závislosti spokojenosti mužů na přívětivosti jako faktoru, byla přívětivost zahrnuta jako konstanta i v interakci s časem (tab. 58).

Tab. 58: Model s časem a mírou přívětivosti jako faktorem - muži

Tab. 59: Výsledný model s časem a mírou přívětivosti jako faktorem - ženy

Parametr

Sig.

Parametr

Intercept

,000

MPprivetivostSk

,000

Intercept

DelSouz

,403

[MPprivetivostSk=1,00]

MPprivetivostSk * DelSouz

,004

[MPprivetivostSk=2,00]

-,474773

[MPprivetivostSk=3,00]

a

DelSouz * DelSouz

,361

MPprivetivostSk * DelSouz * DelSouz ,063

DelSouz

Odhad koeficientu

Sig.

3,460502

,000 ,985 ,000

0 . -,064311

[MPprivetivostSk=1,00] *

,000 ,948

DelSouz [MPprivetivostSk=2,00] *

,021970

,000

DelSouz [MPprivetivostSk=3,00] *

a

0 .

DelSouz DelSouz * DelSouz

,003570

,000

Hodnota přívětivosti 2 (střední hodnota) snižovala v modelu počáteční spokojenost téměř 0,5 stupně na ose spokojenosti oproti počáteční hodnotě přívětivosti 3. Vliv hodnoty 1 nebyl průkazný. Nízká hodnota počáteční přívětivosti ovšem dovoluje predikovat mírnější pokles spokojenosti v čase, než jaký nastane v případě vyšší počáteční přívětivosti.

Do modelu vývoje spokojenosti žen (tab. 60) byla percipovaná přívětivost manžela doporučena pouze jako konstanta.

Když však byl z modelu odstraněn parametr interakce

přívětivosti s kvadrátem času, ukázaly se být signifikantní i všechny zbývající členy (tab. 61).

94

Tab. 60: Model s časem a mírou přívětivosti jako faktorem - ženy

Tab. 61: Výsledný model s časem a mírou přívětivosti - ženy

Parametr

Parametr

Sig.

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

,000

ZPprivetivostSk

,000

[ZPprivetivostSk=1,00]

-1,149353

,000

DelSouz

,475

[ZPprivetivostSk=2,00]

-,436141

,000

a

ZPprivetivostSk * DelSouz

,306

[ZPprivetivostSk=3,00]

DelSouz * DelSouz

,470

DelSouz

ZPprivetivostSk * DelSouz *

,864

[ZPprivetivostSk=1,00] *

DelSouz

0 . -,044579

,000

,040905

,075

,015475

,001

DelSouz [ZPprivetivostSk=2,00] * DelSouz [ZPprivetivostSk=3,00] *

a

0 .

DelSouz DelSouz * DelSouz

,001958

,000

Velmi nízká počáteční percipovaná přívětivost partnera snižuje v případě žen hodnotu počáteční spokojenosti o více než 1 stupeň na škále spokojenosti. Tento počáteční pokles je u nízké percipované přívětivosti do jisté míry kompenzován kladným koeficientem u parametru interakce přívětivosti s časem. Tento koeficient vyrovnává záporný koeficient, který je v modelu u parametru čas, a tedy v případě velmi nízké přívětivosti partnera můžeme očekávat poměrně stabilní míru spokojenosti. Oproti tomu spokojenost žen, které percipují partnera jako velmi přívětivého, bude v čase klesat.

5.3.12 Závislost vývoje spokojenosti na percipované míře partnerovy vznětlivosti Vývoj závislosti spokojenosti mužů na vznětlivosti a čase znázorňuje graf na obrázku 59. Jak bylo prezentováno v kapitole 5.1 popisující vývoj jednotlivých proměnných, zatímco percipovaná přívětivost v čase klesá, mírá percipované vznětlivosti naoapak narůstá. Z grafu je patrné, že i spokojenost závisí na vznětlivosti opačně, než na přívětivosti. S nárůstem vznětlivosti totiž spokojenost mužů klesá. Pokud dám informace o vývoji těchto dvou proměnných v čase dohromady s informacemi o jejich vlivu na spokojenost, pak by měla spokojenost v čase klesat, což se skutečně děje. Z grafu je také vidět, že tvar křivky spokojenosti příliš nezávisí na počáteční míře vznětlivosti. V každém případě má spokojenost klesající tendenci v čase. 95

Tab. 62: Model s časem a mírou vznětlivosti - muži Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,876627 ,000

DelSouz

-,060203 ,000

MPVznetlivost

-,327551 ,000

DelSouz * DelSouz *

Obr. 59: Závislost spokojenosti na čase a percipované míře vznětlivosti - muži

,003687 ,000

MPVznetlivost DelSouz * DelSouz *

-,000829 ,004

MPVznetlivost * MPVznetlivost

V případě spokojenosti žen je graf (obr. 60) velmi podobný, jako model platný pro muže (obr. 59)

Tab. 63: Model s časem a mírou vznětlivosti - ženy Parametr

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

3,409633 ,000

ZPvznetlivost * ZPvznetlivost

-,090977 ,000

DelSouz * ZPvznetlivost

-,040577 ,000

DelSouz * ZPvznetlivost *

Obr. 60: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a percipované míře vznětlivosti - ženy

,010242 ,000

ZPvznetlivost DelSouz * DelSouz *

,001131 ,001

ZPvznetlivost

Při zahrnutí vznětlivosti jako faktoru byla do modelu doporučena pouze jako konstanta. Z tabulky 64 ve které jsou znázorněny příslušné koeficienty je patrné jen to, co bylo vidět z grafů. Totiž že nižší míra spokojenosti souvisí s vyšší spokojeností. Přitom vliv počáteční vznětlivosti na budoucí vývoj spokojenosti muže nebyl prokázán.

96

Tab. 64: Model s časem a mírou vznětlivosti - muži Parametr

Sig.

Tab. 65: Výsledný model s časem a mírou vznětlivosti jako faktorem - muži Parametr

Intercept

,000

MPvznetlivostSk

,000

Intercept

DelSouz

,093

MPvznetlivostSk * DelSouz

,355

Odhad koeficientu

Sig.

2,943946

,000

[MPvznetlivostSk=1,00]

,532208

,000

[MPvznetlivostSk=2,00]

,330518

,003

a

DelSouz * DelSouz

,224

[MPvznetlivostSk=3,00]

MPvznetlivostSk * DelSouz * DelSouz

,511

DelSouz

0 . -,060145

,000

,003602

,000

DelSouz * DelSouz

Se stejným výsledkem byla vznětlivost zahrnuta i do modelu spokojenosti žen (tab. 66 a 67). Tab. 66: Model s časem a mírou vznětlivosti - ženy Parametr

Sig.

Intercept

,000

ZPvznetlivostSk

,000

DelSouz

,601

ZPvznetlivostSk * DelSouz

,176

DelSouz * DelSouz

,782

ZPvznetlivostSk * DelSouz * DelSouz

,357

Tab. 67: Výsledný model s časem a mírou vznětlivosti jako faktorem - ženy Parametr Intercept

Odhad koeficientu

Sig.

2,847567

,000

[ZPvznetlivostSk=1,00]

,443812

,000

[ZPvznetlivostSk=2,00]

,236547

,005

[ZPvznetlivostSk=3,00]

a

DelSouz DelSouz * DelSouz

0 . -,038098

,000

,001886

,001

5.3.13 Závislost vývoje spokojenosti na percipované míře partnerovy konfluence O souvislosti proměnné, kterou jsem nazvala „konfluence“, se spokojeností, jsem předem neměla žádné hypotézy. Dalo by se snad předpokládat, že by tato proměnná mohla, podobně jako proměnná nazvaná „kontrola“ souviset se sníženým pocitem autonomie a svobody, což je výzkumníky spojováno s negativním vlivem na spokojenost (Twenge, Campbell, & Foster, 2003). Modelu, který byl doporučen jako platný pro vývoj spokojenosti mužů, odpovídá graf na obrázku 61. Protože průměr zjišťované míry koluze se ve výzkumném souboru pohyboval ve středních hodnotách, můžeme považovat za platnou především střední část grafu. Mezi hodnotami 1 až 3 klesá s narůstající mírou konflouence spokojenosti mužů. Od této hodnoty by měla podle grafu spokojenost opět narůstat. 97

Tab. 68: Model s časem a mírou percipované konfluence - muži Parametr

Odhad koeficientu

Obr. 61: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a percipované konfluenci partnerky - muži

Sig.

Intercept

3,625917

,000

DelSouz

-,028180

,021

Mkonfluence

-,416483

,000

Mkonfluence * Mkonfluence

,074128

,000

DelSouz * Mkonfluence

,024592

,012

DelSouz * Mkonfluence*

-,004554

,017

Mkonfluence

Pro ženy bylo poměrně obtížné najít model, který by se ukázal jako platný. Nakonec zůstala v modelu jen interakce míry konfluence s kvadrátem času (tab. 69). Opět je směrodatná především střední oblast grafu. Graf na obrázku 62 naznačuje, že zatímco při nízké míře konfluence partnera je spokojenost žen poměrně stabilní, v případě vyšší míry partnerovy konfluence spokojenost žen klesá v čase.

Tab. 69: Model s časem a mírou konfluence partnera - ženy Parametr

Odhad koeficientu

Obr 62.: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a míře konfluence partnera - ženy

Sig.

Intercept

3,017235

,000

DelSouz * Zkonfluence *

-,000459

,000

Zkonfluence

Při zařazení konfluence jako faktoru byl pro muže do modelu doporučen jediný parametr, a tím byla interakce konfluence s časem. Byl však prokázán pouze vliv jediné z kohort a tedy nebylo možné výsledky vzájemně porovnat a vyvodit z nich nějaké závěry. Do modelu spokojenosti žen nebyla konfluence jako faktor vůbec doporučena.

98

5.3.14 Závislost vývoje spokojenosti na percipované míře kontroly ze strany partnera Vysoká míra kontroly může být, podobně jako konfluence, spojována se ztrátou volnosti. Graf v obrázku 63 naznačuje, že závislost spokojenosti na míře kontroly je v tomto ohledu značně prokazatelnější. S vyšší percipovanou mírou kontroly klesá jak spokojenost mužů, tak spokojenost žen, přitom je v obou případech tento negativní vliv o něco nejsilnější na počátku vztahu. Tab. 70: Model s časem a mírou kontroly - muži Parametr

Odhad koeficientu

Obr. 63: Vývoj spokojenosti v závislosti na čase a percipované míře kontroly - muži

Sig.

Intercept

3,360394

,000

DelSouz

,046721

,000

DelSouz * Mkontrola

-,050989

,000

Mkontrola * Mkontrola

-,060859

,000

DelSouz * Mkontrola *

,012474

,000

Mkontrola

Tab. 71: Model s časem a mírou percipované kontroly - ženy Parametr

Odhad koeficientu

Obr.64: Vývoj závislosti spokojenosti na čase percipované míře kontroly - ženy

Sig.

Intercept

3,180268

,000

DelSouz

,049212

,000

DelSouz * Zkontrola

-,051452

,000

Zkontrola * Zkontrola

-,064787

,000

DelSouz * Zkontrola *

,016695

,000

-,000428

,023

Zkontrola DelSouz * DelSouz * Zkontrola * Zkontrola

Po vložení míry kontroly do modelu jakožto faktoru se potvrdil nejen vliv míry kontroly jako konstanty, ale také v interakci s časem. Tabulka 73 naznačuje stejnou souvislost, jaká byla zaznamenána v grafech. Navíc se ukazuje, že při vyšší míře kontroly klesá spokojenost v čase o něco rychleji. 99

Tab. 72: Model s časem a mírou kontroly jako faktorem - muži

Tab. 73: Výsledný model s časem a mírou kontroly jako faktorem - muži

Parametr

Parametr

Sig.

Odhad Sig. koeficientu

Intercept

,000

MkontrolaSk

,002

Intercept

2,144785

,000

DelSouz

,128

[MkontrolaSk=1,00]

1,113606

,000

MkontrolaSk * DelSouz

,101

[MkontrolaSk=2,00]

,972091

,000

DelSouz * DelSouz

,290

[MkontrolaSk=3,00]

,803361

,000

[MkontrolaSk=4,00]

a

MkontrolaSk * DelSouz *

,191

DelSouz

DelSouz

[MkontrolaSk=1,00] *

0 . ,071096

,001

-,068139

,002

-,074427

,001

-,073158

,001

DelSouz [MkontrolaSk=2,00] * DelSouz [MkontrolaSk=3,00] * DelSouz [MkontrolaSk=4,00] *

a

0 .

DelSouz

Při modelování spokojenosti ženy byl průkazný pouze vliv míry kontroly na posun křivky spokojenosti (tedy jako konstanty), interakce sice mohly být do modelu zařazeny, ale koeficienty u příslušných parametrů (až na jeden) nevycházely jako signifikantní, jak je vidět v tabulce 75. Tab. 74: Model s časem a mírou kontroly jako faktorem - ženy

Tab. 75: Výsledný model s časem a mírou kontroly jako faktorem - ženy

Parametr

Parametr

Odhad Sig. koeficientu 2,623486 ,000

Sig.

Intercept

,000

ZkontrolaSk

,014

Intercept

DelSouz

,038

[ZkontrolaSk=1,00]

,485938 ,000

ZkontrolaSk * DelSouz

,556

[ZkontrolaSk=2,00]

,381497 ,000

DelSouz * DelSouz

,017

[ZkontrolaSk=3,00]

,180966 ,047

ZkontrolaSk * DelSouz *

,533

[ZkontrolaSk=4,00]

DelSouz

[ZkontrolaSk=1,00] * DelSouz *

a

0 . ,000159 ,452

DelSouz [ZkontrolaSk=2,00] * DelSouz *

-,000753 ,005

DelSouz [ZkontrolaSk=3,00] * DelSouz *

-,001049 ,095

DelSouz [ZkontrolaSk=4,00] * DelSouz *

-,000560 ,602

DelSouz

100

5.3.15 Závislost vývoje spokojenosti na percipované míře partnerovy laskavosti Laskavost je poslední z charakteristik, kterými partneři vzájemně popisovali svoje chování. Pokud předpokládám, že by tato charakteristika mohla být obdobou schopnosti být dobrým protějškem (companion), pak by tato charakteristika měla být podle Fenella (1993, cit. dle Rosen-Grandon, Myers, & Hattie, 2004) silným prediktorem manželské spokojenosti. Tento předpoklad navržené modely potvrzují jak v případě žen, tak v případě mužů, což dokládají grafy na obrázcích 65 a 66. Tab. 76: Model s časem a mírou laskavosti partnerky - muži Parametr

Odhad koeficientu

Obr. 65: Vývoj spokojenosti v závislosti na délce soužití a percipované míře partnerčiny laskavosti

Sig.

Intercept

2,345608

,000

DelSouz

-,083738

,000

DelSouz * Mlaskavost

,059790

,000

Mlaskavost * Mlaskavost

,071598

,000

DelSouz * Mlaskavost *

-,009469

,000

Mlaskavost

Obr. 66: Vývoj spokojenosti v závislosti na délce soužití a percipované míře partnerovy laskavosti

Tab. 77: Model s časem a mírou laskavosti partnera - ženy Intercept

2,456237

,000

DelSouz

,063044

,008

-,007518

,001

,002507

,001

Zlaskavost * Zlaskavost

,066524

,000

DelSouz * Zlaskavost *

-,005979

,005

DelSouz * DelSouz DelSouz * DelSouz * Zlaskavost

Zlaskavost

Přidáním laskavosti jako faktoru (tab. 78 až 81)

bylo potvrzeno, že nízká míra

laskavosti souvisí jak u mužů, tak u žen s nízkou spokojeností a při nárůstu laskavosti spokojenost narůstá. V případě mužů se prokázal také vliv interakce laskavosti s časem, přičemž tento vliv nebyl prokázán pouze pro kohortu odpovídající hodnotě laskavosti 2. Nižší laskavost způsobovala pokles křivky spokojenosti v budoucnu, vyšší laskavost její 101

nárůst. U žen se prokázal vliv interakce s kvadrátem času, který však byl prokazatelný pouze pro jednu kohortu. Zajímavým zjištěním je fakt, že zatímco u mužů způsobuje nejnižší míra laskavosti partnerky pokles pouze o 0,6 stupně spokojenosti, u žen je to více než o 1 stupeň. Tab. 78: Model s časem a laskavostí jako faktorem muži

Tab. 79: Výsledný model s časem a laskavostí jako faktorem - muži

Parametr

Parametr

Sig.

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

,000

MlaskavostSk

,000

Intercept

3,324904 ,000

DelSouz

,168

[MlaskavostSk=1,00]

-,673469 ,000

MlaskavostSk * DelSouz

,624

[MlaskavostSk=2,00]

-,602598 ,000

DelSouz * DelSouz

,223

[MlaskavostSk=3,00]

-,303362 ,000

MlaskavostSk * DelSouz *

,800

[MlaskavostSk=4,00] [MlaskavostSk=1,00] *

DelSouz

a

0 . -,041959 ,043

DelSouz [MlaskavostSk=2,00] *

-9,692490E-5 ,987

DelSouz [MlaskavostSk=3,00] *

,007055 ,030

DelSouz [MlaskavostSk=4,00] *

,010318 ,007

DelSouz

Tab. 80: Model s časem a mírou laskavosti partnera jako faktorem - ženy Parametr

Sig.

Tab. 81: Výsledný model s časem a mírou laskavosti partnera jako faktorem - ženy Parameter

Odhad koeficientu

Sig.

Intercept

,000

ZlaskavostSk

,000

Intercept

DelSouz

,019

[ZlaskavostSk=1,00]

-1,054950 ,000

ZlaskavostSk * DelSouz

,144

[ZlaskavostSk=2,00]

-,658167 ,000

DelSouz * DelSouz

,006

[ZlaskavostSk=3,00]

-,318391 ,000

ZlaskavostSk * DelSouz *

,050

[ZlaskavostSk=4,00]

0

DelSouz

DelSouz

3,242649 ,000

a

.

,024810 ,024

DelSouz * DelSouz

-,001084 ,142

[ZlaskavostSk=1,00] *

-,003440 ,001

DelSouz * DelSouz [ZlaskavostSk=2,00] *

-,000389 ,337

DelSouz * DelSouz [ZlaskavostSk=3,00] *

-,000262 ,429

DelSouz * DelSouz [ZlaskavostSk=4,00] *

0

a

.

DelSouz * DelSouz

102

6 Diskuse V předkládaném výzkumu jsem se zabývala tématem vývoje manželské spokojenosti v průběhu prvních deseti až patnácti let manželství. Cílem práce bylo jednak prostřednictvím longitudinální analýzy ověřit hypotézy o tvaru vývojové trajektorie spokojenosti a v druhé části pak ověřit vztahy mezi vývojem spokojenosti a zvolenými prediktory.

6.1 Možná omezení výzkumu a zjištěných výsledků Dříve než přistoupím k diskusi zjištěných poznatků, považuji za nutné zdůraznit některá možná úskalí při jejich interpretaci. Především chci upozornit na zrádnost interpretace pouze na základě grafů. Ty sice slouží jako užitečná a zároveň poměrně efektní názorná pomůcka, ovšem jak bylo vidět v kapitole 5.3 empirické části (při srovnávání závěrů z grafů s výsledky při vložení proměnných jako faktorů) měly by být výsledky z grafů interpretovány pouze se současným zaměřením pozornosti na popisné charakteristiky příslušných proměnných a vědomím možného extrapolačního zkreslení při nedostatečném zastoupení některých skupin respondentů. Další úskalí spatřuji ve výzkumném souboru. Vzhledem k longitudinálnímu charakteru celé studie je výsledný vzorek respondentů, kteří absolvovali 11 let trvající opakovaná šetření, pravděpodobně výrazně ovlivněn negativním samovýběrem. Jak jsem již uvedla při popisu vzorku, dá se předpokládat, že účast v takovémto typu výzkumu ukončí přednostně ty rodiny, které se potýkají s nějakými problémy, což může být například rozvod. Tento předpoklad se při prezentaci popisných charakteristik výzkumného souboru ukázal jako platný, a proto jsem se rozhodla dále pracovat jen s podsouborem těch párů, které po celou dobu výzkumu setrvávaly v jednom manželství. Ponechat ve výzkumu všechny další páry nebylo možné z důvodu nedostatečné možnosti kontroly změny partnerů v průběhu výzkumu. Tato provedená selekce bohužel znemožnila ověření některých předpokládaných vztahů (o nesezdaných soužitích, charakteristikám vedoucím k rozvodu a podobně). Výsledný výzkumný soubor z těchto důvodů nemůžeme považovat za reprezentativní vzorek české populace. Díky vlastnosti víceúrovňového modelování, kterou je tolerance chybějících dat, mohli být do vzorku zahrnuti i ti respondenti, kteří se některých vln šetření nezúčastnili. Tato zdánlivá výhoda má však i svou stinnou stránku, totiž že v takových případech nejsme 103

schopni kontrolovat důvody, kvůli kterým se respondenti některých vln výzkumu nezúčastnili. Při všech analýzách jsem se snažila o maximální možné a přitom co nejvíce kontrolovatelné a transparentní využití dostupných dat. Dalším omezením, které sice nepovažuji za zásadní, ale i přesto mohlo výsledky výzkumu ovlivnit, je fakt, že se získané hodnoty vyjadřované spokojenosti pohybují nad průměrem přílušné škály a mají poměrně malou variabilitu. To lze podle mého názoru připsat i tomu, jak byla odpověďová škála postavena. Hodnoty 1 a 2 totiž vyjadřovaly nespokojenost, zatímco hodnoty 3 a 4 spokojenost. Domnívám se tedy, že průběh odpovídání na otázku mohl být následující: respondent se nejprve rozhodnul mezi variantami spokojenost/nespokojenost a poté teprve vyjádřil míru této spokojenosti či nespokojenosti. Z tohoto pohledu by se mi (navzdory názoru prezentovanému v teoretické části, že spokojenost a nespokojenost považuji za jediné kontinuum) zdálo lepší využít škálu, která by vyjadřovala pouze míru spokojenosti (nebo byla jak v možnostech vyjádření míry spokojenosti, tak míry nespokojenosti, bohatší). Na této škále by mohlo být docíleno větší variability odpovědí a tedy i většího přínosu pro výzkum.

6.2 Vývoj spokojenosti Prostřednictvím modelování průměrné vývojové trajektorie spokojenosti mužů a žen byly ověřovány hypotézy H1 až H3, které byly založeny na výsledcích obdobné longitudinální studie Vaillantových (1993). Ukázalo se, že se zvyšující se délkou soužití klesá spokojenost, a to jak u žen, tak u mužů. Navíc tento pokles závisí i na kvadrátu času a tedy má křivka tvar polovičního U. V průběhu druhého až patnáctého roku manželství poklesne tato spokojenost v průměru z hodnoty 3,2 na hodnotu 3,1 v případě mužů a z hodnoty 3,08 na hodnotu 2,97 v případě žen (na škále spokojenosti, která nabývá hodnot 1 až 4). Vyjadřovaná spokojenost žen se ukázala jako nižší než vyjadřovaná spokojenost mužů, což jen potvrzuje závěry dříve publikovaných výzkumů (např. Rhyne, 1981; Amato, Jonhnson, Booth, & Rogers, 2003). Tento rozdíl je roven hodnotě 0,117 stupně na škále spokojenosti, což lze považovat za rozdíl nepříliš značný. Je vidět, že ženy na začátku vztahu vyjadřují přibližně stejnou spokojenost, jakou vyjadřují muži po 15 letech soužití. Růst ani pokles rozdílu mezi ženami a muži v čase nebyl prokázán. Získané výsledky jsou v souladu se závěry výzkumů

104

prezentovaných v teoretické části práce (Vaillant, & Vaillant, 1993; Amato, Johnson, Booth, & Rogers, 2003). Vzhledem k tomu, že byli do modelování průměrné vývojové trajektorie zahrnuti všichni respondenti, kteří byli v průběhu celého výzkumu v prvním nebo druhém sňatku, zahrnoval analyzovaný soubor příslušníky různých kohort z hlediska délky soužití. Protože byly informace od každého z respondentů získávány v průběhu 10 let, predikuje model hodnoty počátečních fází déle trvajících vztahů na základě vztahů, které trvají kratší dobu a naopak. V tomto spatřuji první omezení, totiž možnost nekontrolovatelných historických vlivů. Tyto vlivy jsem se pokusila ošetřit alespoň tak, že jsem rozdělila respondenty na 3 kohorty (méně než 5 let, 5-10 let a více než 10 let soužití) a vytvořila křivky spokojenosti zvlášť pro každou skupinu. Ukázalo se, že všechny tři kohorty vykazují klesající trajektorii spokojenosti, přičemž s délkou vztahu klesá jejich průsečík s osou znázorňující spokojenost (tzn. partnerské vztahy zkoumané ve vyšších stádiích soužití mají celkově nižší spokojenost, avšak stále klesající trend vývoje spokojenosti). Tato skutečnost je znázorněna na obrázku 67. Nejvýše položené křivky odpovídají vývoji spokojenosti párů, které spolu byly na začátku výzkumu méně než 5 let, nejnižší potom párům, které spolu byly déle než 10 let. Pro ženy je přitom návaznost křivek téměř ukázková – tam, kde se nachází první kohorta po 5 letech výzkumu, se nachází druhá kohorta na začátku výzkumu. Obr. 67: Vývoj manželské spokojenosti v závislosti na délce výzkumu, rozděleno podle stáří vztahu na začátku výzkumu

105

Pokud spojím tuto informaci se zjištěním, že průměrná trajektorie spokojenosti celého vzorku je také klesající, posiluje to závěr, že vývoj spokojenosti v průběhu prvního až patnactého roku manželství má klesající trend a zároveň tvar polovičního U. Nárůst spokojenosti v posledních stádiích výzkumu, který je partný z obrázku 67 především u mužů, lze v tomto případě připsat spíše vlivu negativního samovýběru ve výzkumném souboru než tomu, že by spokojenost v pozdějších stádiích vztahu narůstala. Tento závěr je tedy v souladu s výsledky výzkumu Vaillantových (1993), kteří taktéž došli k informaci o poklesu spokojenosti v čase. Pokud však vezmeme v potaz vliv přítomnosti malého dítěte ve všech zkoumaných rodinách, což například Zuo (1992) nebo Twenge a kol. (2003) označili jako silný prediktor poklesu manželské spokojenosti, mohl by být tvar U-křivky, tedy i mírný nárůst spokojenosti v pozdějších stádiích vztahu platný. Tento vliv by bylo vhodné ověřit dalšími výzkumy, přičemž by obdobným způsobem mohly být srovnány páry nacházející se v různých stádiích manželství, které však měly dítě ve stejné fázi manželství.

6.2.1 Spokojenost v dílčích oblastech Kapitolu věnující se vývoji dílčích oblastí partnerského soužití považuji z hlediska výsledků za jednu z nejvýznamnějších. Ukázalo se totiž, že stejně jako v případě Vaillantových (1993), je rozdíl mezi spokojeností mužů a žen způsoben především jednou z oblastí. Touto oblastí je spokojenosti s péčí o domácnost, v rámci které ženy vykazují výrazně nižší spokojenost než muži (0,3 stupně na škále spokojenosti). Zdá se tedy, že tato oblast by mohla být pro manželskou spokojenost klíčová. V kapitole 5.1 při popisu vývoje jednotlivých proměnný bylo vidět, že muži a ženy vypovídají o rozdělení domácích prací odlišně, ovšem v obou případech byl znatelný vyšší podíl žen na domácích pracech. Yogevová a Brattová (1985) se zabývaly tím, jak manželé na rozdělení prací v domácnosti pohlížejí a zjistily, že ve dvojvýdělečných manželstvích u žen nastává nejvyšší spokojenost v případě rovnosti rozdělení domácích prací, v případě mužů však, pokud percipují partnerku jako více pracující. Ke zjištěnému značnému rozdílu mezi spokojenosti mužů a žen tedy může docházet z důvodu, že druhá zmíněná možnost byla zjištěna jako pravdivá (ženy pracují v domácnosti v průměru více než muži), a tedy byl potvrzen předpoklad pro vyšší spokojenost mužů a nebyl potvrzen předpoklad pro vyšší spokojenost žen. Vývoj spokojenosti žen i mužů 106

s domácími pracemi v čase se však zdá být, až na posun křivek, stejný, což je v rozporu se zjištěním Suiteové (1991), že pro ženy je platný tvar U-křivky, ale pro muže nikoliv. Zajímavé je také zjištění, že jako v jediné ze všech zkoumaných oblastí vykazují ženy vyšší spokojenost se sexuálním životem, přičemž výpovědi žen a mužů o frekvenci sexuálních aktivit se naprosto shodují. Naznačuje to tedy, že muži jsou při stejné frekvenci sexuálních kontaktů se sexuálním životem méně spokojeni než ženy. Toto zjištění by mohlo souviset se zjištěním Byersové (2005), podle které jsou sexuální aktivity v manželství důležitější pro muže než pro ženy. Posledním zjištěním, které považuji za zajímavé, je zjištěný nárůst provozování společenských aktivit. Jednou z možných příčin tohoto zjištění by mohlo být větší množství společného volného času rodičů v pozdějších fázích manželství, přičemž se dá předpokládat, že v raných stádiích manželství je tento čas ve větší míře věnován péči o děti a akivitám s dětmi. Jak se však ukázalo při modelování závislosti manželské spokojenosti na množství těchto aktivit, jejich vliv není prokazatelný.

6.3 Charakteristiky partnerského svazku jakožto prediktory vývoje spokojenosti Z původně zamýšlených skupin, jako byla nesezdaná soužití, páry vstupující do výzkumu jako nesezdané, které byly později sezdány, páry, které uvedly rozvod v poslední, případně předposlední vlně výzkumu, první a druhá manželství, bylo nakonec z důvodu četnosti výskytu ve vzorku možno zařadit do výzkumu pouze manželství v prvním a manželství ve druhém sňatku. Vliv pořadí sňatku na spokojenost však nebyl prokázán. Pokud se vrátím k dřívějším výzkumům, pak je toto zjištění v podstatě v souladu s metaanalýzou, kterou provedli Vemerová a kol. (1989) a jejich zjištěním, že ačkoliv existují jak výzkumy podporující názor, že vyšší spokojenost vykazují partneři v prvních sňatcích, tak výzkumy podporující názor opačný, je rozdíl mezi těmito manželstvími patrně velmi malý nebo žádný. Tito autoři také uvádějí důvod, proč se podle nich závěry jednotlivých studií liší, a tento důvod spatřují v použitých metodách (viz. kapitola 4.4 teoretické části práce). Ke zjištění, že mezi prvními a druhými sňatky ve vývoji spokojenosti neexistuje rozdíl, došli také Gilfordová a Bengtson (1979).

107

Z dalších charakteristik zkoumaných párů byly do modelu vývoje spokojenosti zařazeny informace o věku každého z partnerů a informace o rozdílu věku partnerů. Jako nejzajímavější se ukázaly pravděpodobně výsledky souvislosti vývoje spokojenosti s rozdílem věku partnerů. Prvním způsobem modelování (vložením rozdílu věků jako parametru do modelu) se zdálo, že především pro spokojenost žen je lepší situace, kdy je muž starší, což podporuje závěry Amata a Bootha (1995) o tradičním pojetí rodiny a jeho kladném vlivu na spokojenost žen. Graf vytvořený pro muže nebyl jednoznačný. Při snaze ověřit platnost modelů za pomoci vložení proměnné jako faktoru (což považuji za metodu přísnější, avšak získané výsledky za spolehlivější) byly zjištěny poněkud odlišné výsledky. Zatímco pro spokojenost mužů se ukázala ideální situace, kdy je muž o 10 let starší než žena, vliv věkového rozdílu na spokojenost žen nebyl věcně významný. Taktéž nebylo potvrzeno zjištění Burgesse (1939), že by nízký věk při vstupu do manželství měl mít negativní vliv na manželskou spokojenost.

6.3.1 Charakteristiky z oblasti partnerských interakcí, jakožto prediktory vývoje spokojenosti Prediktorů, jejichž vliv na vývoj manželské spokojenosti jsem ověřovala, bylo velké množství. Výsledky jsem tedy pro větší přehlednost komentovala a diskutovala již přímo v sekci výsledků. Zde zmíním jen zjištění, která považuji za nějakým způsobem zajímavá. Obecně by se dalo říci, že některé proměnné, ač způsobují vysokou počáteční spokojenost, způsobují také její prudší pokles v čase (vysoká frekvence sexu, nízká frekvence hádek). V příslušných kapitolách jsem se už zamyslela nad možným vysvětlením, že tam, kde je spokojenost nízká, nemá kam dál klesat. Protože jsou však, i když v závislosti na počáteční míře prediktoru, grafy znázorňující příslušné trajektorie vytvořeny pro celý výzkumný soubor, bylo by zajímavé se zaměřit na jednotlivé podskupiny zvlášť. Zajímalo by mě, zda se mezi případy začínající s nízkou spokojeností vyskytují trajektorie, kde by spokojenost v čase narůstala a zda je případně možné identifikovat nějaké zákonitosti takového vývoje. Stejně jako při popisu vývoje jednotlivých oblastí spokojenosti, se i zde ukázala jako zajímavá oblast rozdělení domácích prací. Graf potvrzuje počáteční model rovnosti pro muže, který postupně přechází v preferenci vykonávání domácích prací ženou (to je v souladu 108

s doměnkou, že z počátku manželství byla žena na mateřské dovolené a tedy by se v pojetí Yogevové a Brattové (1985) jednalo o muže samoživitele, posléze by mohlo být manželství považováno za dvojvýdělečné). Graf ženy naznačuje, že je k nárůstu spokojenosti za potřebí většího podílu muže na domácích pracích. Navrhla jsem však vysvětlení, že jsou data zkreslena pouhou snahou žen o dosažení rovnosti (přičemž v oblasti většího podílu mužů neexistuje dostatek dat a proto zůstala tendence i v této oblasti zachována). Co je však podle mého názoru zajímavější je zjištění, že zatímco při rovnosti v rozdělení domácích prací bude křivka spokojenosti žen v budoucnu klesat, bude při maximálním zapojení ženy do péče o domácnost stoupat. V oblasti vzájemných percepcí osobnosti a chování byly taktéž zjištěny zajímavé výsledky. Jako významné se ukázaly především proměnné „přívětivost“, „kontrola“ a „laskavost.“ Zatímco přívětivost i laskavost souvisí s manželskou spokojeností pozitivně, vnímaná kontrola má vliv negativní. První dvě charakteristiky se také ukázaly jako důležitější pro ženy (v případě jejich nedostatku může dojít ke snížení spokojenosti až o 1 stupeň), vnímaná kontrola má zase větší negativní vliv na spokojenost mužů (taktéž až 1 stupeň spokojenosti). Toto zjištění by mohlo souviset s faktem, že muži vypovídají o svých partnerkách jako o podstatně více kontrolujících, než vypovídají ženy o mužích. Pokud totiž předpokládáme, že mužům tato kontrola více vadí (více ovlivňuje spokojenost), je možné, že si jí více všímají. Druhé vysvětlení může být takové, že ženy své partnery skutečně více kontrolují. Přívětivost a vznětlivost jsou charakteristiky, které byly, jak v oblasti osobnostní (přívětivost jako součást Big Five), tak v oblasti interpersonální (přívětivost jako ekvivalent pojmu companion) dávány do silné souvislosti se spokojeností již dříve (Watson et al., 2000; Donnellan et. al, 2004; Fenell, 1993, cit. dle Rosen-Grandon et. al, 2004)). Oproti tomu na výzkumy, které by se zabývaly mírou vzájemné kontroly, jsem nenarazila. Je však možné, že vnímaná míra kontroly snižuje pocit svobody, což uvádějí jako možný negativní prediktor spokojenosti Twenge, Campbell a Foster (2003). Dá se také předpokládat, že změny ve vzájemném vnímání osobnostních charakteristik a chování souvisí s úbytkem romantičnosti v období první manželské krize (3.-7. rok manželství), o kterém hovoří Plzák (1973).

109

6.3.2 Implikace pro další výzkum Vzhledem k tomu, že byl tento výzkum už od začátku zamýšlen jako explorační, jsou implikace pro další výzkumy rozsáhlé. Téměř každé z uvedených zjištění by se dalo rozvést v další studii. Některé výsledky by bylo vhodné ověřit na reprezentativnějším vzorku, který by nebyl ovlivněn negativním samovýběrem, nicméně toto je při longitudinálním designu požadavek téměř nesplnitelný. Jako jednu z možných návazností na tuto práci bych viděla pokus o sestavení komplikovanějších modelů vývoje spokojenosti, které by zahrnovaly více než jen jednotlivé prediktory. Pokud totiž bylo zjištěno, že určité charakteristiky manželství ovlivňují vývoj spokojenosti pozitivně a jiné zase negativně, neříká to nic o tom, co se stane, pokud se tyto charakteristiky vyskytnou současně. Taktéž by mělo být ověřeno, zda je nárůst spokojenosti stejný při kumulaci pozitivních prediktorů, či nikoliv. Domnívám se totiž (a potvrzují to i korelační koeficienty), že velké množství ze zkoumaných prediktorů je spolu vzájemně propojeno a tedy je například možné, že nárůst přívětivosti je zároveň spojen například s nárůstem komunikace. Při zařazení obou těchto proměnných do modelu by se tento předpoklad dal ověřit potvrzením nebo vyvrácením výsledného silnějšího pozitivního vlivu na spokojenost. Taktéž by bylo vhodné se dále zabývat problematikou prvních a druhých sňatků, protože v tomto výzkumu bylo jejich zastoupení značně nepoměrné, což mohlo hrát určitou roli.

110

IV Závěr V předkládané studii jsem se zaměřila na vývoj manželské spokojenosti v první až druhé dekádě manželství a na možné prediktory tohoto vývoje. Za využití víceúrovňového modelování byly potvrzeny základní hypotézy (vyplývající z dříve provedených výzkumů), že spokojenost v čase klesá, také závisí na kvadrátu času (má tvar polovičního U), a že spokojenost žen je nižší než spokojenost mužů. Nepotvrdila se hypotéza předpokládající prudší pokles spokojenosti žen. V druhé řadě jsem se podrobněji zabývala zkoumáním dílčích oblastí partnerského soužití. Snažila jsem se ověřit, ve kterých z nich se spokojenost mužů a žen liší. Nejvyznamnější rozdíly přitom byly prokázány v oblasti rozdělení domácích prací, ve které jsou ženy výrazně méně spokojeny než muži. Jedinou oblastí, kde byla vyjadřovaná spokojenost žen vyšší než spokojenost mužů, se ukázala být oblast sexuálního soužití. Dále jsem se snažila ověřit závislost vývoje spokojenosti na určitých prediktorech týkajících se charakteristiky partnerského (později už pouze manželského) soužití. Bohužel se nepodařilo ověřit vliv typu partnerského svazku na vývoj manželské spokojenosti. Většina původně zamýšlených skupin totiž nebyla ve výzkumném souboru dostatečně zastoupena. Ani rozdíl mezi prvními a druhými sňatky, které byly zastoupeny dostatečně, se neukázal jako průkazný. Většina dalších prediktorů, jejichž vliv na spokojenost byl ověřován, se ukázala jako signifikantní (většinou v souladu s předpoklady plynoucími z teoretických poznatků), avšak vliv některých z nich byl pouze malý. Protože jsem vytvářela poměrně komplikované modely, které zahrnovaly jak lineární, tak kvadratické členy jednotlivých uvažovaných proměnných i času, snažila jsem se tyto modely ověřovat přísnější analýzou, kdy jsem respondenty podle míry nezávislé proměnné seskupila do několika kohort a tyto kohorty mezi sebou porovnávala. V tomto smyslu se nepodařilo jednoznačně prokázat vliv věků manželů při uzavření sňatku, množství společných aktivit ani vliv percipované míry konfluence na spokojenost. Naopak jako vlivné se ukázaly vzájemné charakteristiky osobnosti a chování partnerů, konkrétně přívětivost a laskavost (které mají pozitivní vliv na spokojenost, a to především pokud je u svých partnerů zaznamenají ženy) a míra kontroly (která má vliv negativní, a to především pokud jsou kontrolováni muži). 111

Protože se jednalo o výzkum explorační, vyplynulo v jeho průběhu množství podnětů a otázek

pro

další

výzkumy.

Stávající

studie

byla

omezena

především

značnou

nereprezentativností vzorku a nedostupností určitých informací, které by bylo vhodné při analýzách

kontrolovat.

Do

budoucna

považuji

za

klíčové

především

vytvoření

komplexnějších modelů, které by zahrnovaly více proměnných zároveň, a pomocí nichž by mohly být ověřeny vztahy mezi těmito proměnnými i jejich společný vliv na vývoj manželské spokojenosti.

112

V Literatura

•

Amato, P. R., & Booth, A. (1995): Changes in Gender Role Attitudes and Perceived Marital Quality. American Sociological Review: Feb. 1995, 60, 58-66.

•

Amato, P. R., Johnson, D. R., Booth, A., & Rogers, S. J. (2003): Continuity and Change in Marital Quality Between 1980 and 2000. Journal of Marriage and Family: Feb 2003, 65, 1-22.

•

Antošová, P. (2007): Proměny rodiny a manželství. Diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.

•

Barnes, K., & Patrick, J. (2004): Examining Age-Congruency and Marital Satisfaction. The Gerontologist: Oct. 2004, 44, 1, 185.

•

Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1958): Toward a Theory of Schizophrenia. Behavioral Science: 1, 251-254.

•

Bradbury, T. N., Fincham, F. D., & Beach, S. R. H. (2000): Research on the Nature and Determinants od Marital Satisfaction: A Decade in Review. Journal of Marriage and the Family: Nov. 2000, 62, 4.

•

Brown, S. L. (2000): The Effect of Union Type on Psychological Well-Being: Depression Among Cohabitators Versus Marrieds. Journal of Health and Social Behavior: Sept. 2000, 41, 241-255.

•

Burgess, E. W. (1939): Predictive Factors in the Succes or Failure of Marriage. Living: Jannuary 1939.

•

Burles, B. R., & Denton, W. H. (1997): The Relationship Between Communication Skill and Marital Satisfaction: Some Moderating Effects. Journal of Marriage and Family: Nov. 1997, 59, 884-902.

•

Burr, W. R. (1970): Satisfaction with Various Aspects of Marriage Over the Life Cycle: A Random Middle Class Sample. Journal of Marriage and the Family: Feb. 1970.

•

Byers, E. S., & Demmons, S. (1999): Sexual Satisfaction and Sexual Self-Disclosure Within Dating Relationships. The Journal of Sex Research: May 1999, p. 180.

•

Byers, E. S. (2005): Relationship Satisfaction and Sexual satisfaction: A Longitudinal Study of Individuals in Long-Term Relationships. The Journal of Sex Research: May 2005, 42, 2.

•

Carter, B., & McGoldrick, M. (Ed.). (2005). The Expanded Family Life Cycle: Individual, Family, and Social Perspectives. New York : Pearson Allyn & Bacon.

•

Cornelius, T. L., & Alessi, G. (2007): Behavioral and Physiological Components of Communication Training: Does the Topic Affect Outcome? Journal of Marriage and Family: Aug. 2007, 69, 608-620.

•

Cox, M. J., Paley, B., Burchinal, M., & Payne, C. C. (1999): Marital Perceptions and Interactions Across the Transition to Parenthood. Journal of Marriage and the Family: Aug. 1999, 61, 611-625.

•

Crawford, D., Houts, R., Huston, T., & George, L. (2002): Compatibility, Leisure, and Satisfaction in Marital Relationships. Journal of Marriage and Family: May 2002, 64, 433-449.

•

Diener, E., Suh, E. M., Lucas, R. E., & Smith, H. L. (1999): Subjective well-being: Three decades of progress. Psychological Bulletin, 125 (2), 276-302.

•

Diggle, P. J., Heagerty, P. J., Liang, K. Y., & Zeger, S. L. (2004): Analysis of Longitudinal Data. New York: Oxford University Press.

•

Dindia, K. (2000): Relational Maintenance. In Hendrick, C., & Hendrick, S. S. (Eds.) Close Relationships: A Sourcebook. (pp. 287-300). Thousand Oaks: Sage Publications, Inc.

•

Disman, M. (2006): Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum.

•

Donnellan, M. B., Conger, R. D., & Bryant, C. M. (2004): The Big Five and enduring marriages. Journal of Research in Personality: 38, 481-504.

•

Dush, C. M. K., Cohan, C. L., & Amato, P. R. (2003): The Relationship Between Cohabitation and Marital Quality and Stability: Change Across Cohorts? Journal of Marriage and Family: Aug. 2003, 65, 539-549.

•

Enachescu-Hroncová, I. (2005): Teorie sociální směny a její užití v poradenství. Disertační práce. Masarykova univerzita v Brně.

•

Finkenauer, C., Engels, R. C. M. E., Branje, S. J. T., & Meeus, W. (2004): Disclosure and Relationship Satisfaction in Families. Journal of Marriage and Family: Feb. 2004, 66, 1.

•

Fitzmaurice, G. M., Laird, N. M., & Ware, J. H. (2004): Applied Longitudinal Analysis. New Jersey: John Wiley & Sons, Inc.

•

Gerson, R. (1995). The Family Life Cycle: Phases, Stages and Crises. In: Mikesell, R. H., Lusterman, D., & McDaniel, S. H. (Eds.) Integrating family therapy: Handbook of family psychology and systems theory. (pp. 91-111). Washington: American Psychological Association.

•

Gilford, R., & Bengtson, V. (1979): Measuring Marital Satisfaction in Three Generations: Positive and Negative Dimensions. Journal of Marriage and the Family: May 1979.

•

Glenn, N. D., & McLanahan, S. (1982): Children and Marital Happiness: A Further Specification of the Relationship. Journal of Marriage and the Family: Feb. 1982.

•

Gottman, J., & Krokoff, L. (1989): Marital Interaction and Satisfaction: A Longitudinal View. Journal of Consulting and Clinical Psychology. Vol. 57, No. 1, 47-52.

•

Gottman, J., & Levenson, R. W. (2000): The Timing of Divorce: Predicting When a Couple Will Divorce Over a 14-Year Period. Journal of Marriage and the Family: Aug. 2000, 62, 737-745.

•

Greef, A. P., & DeBruyne, T. (2000): Conflicnt Management Style and Marital Satisfaction. Journal of Sex & Marital Therapy: 26, 321-334.

•

Hamplová, D. (2004): Životní spokojenost: rodina, práce a další faktory. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky.

•

Hamplová, D. (2006): Životní spokojenost, štěstí a rodinný stav v 21 evropských zemích. Sociologický časopis. Vol. 42, No. 1. 35-55.

•

Hendrick, S. (1988): A Generic Measure of Relationship Satisfaction. Journal of Marriage and the Family: Feb. 1988, 93-98.

•

Hendrick, S., & Hendrick, C. (1997): Love and Satisfaction. In: Sternberg, R. J., & Hojjat, M. (Eds.) Satisfaction in Close Relationships. (pp. 56-78). New York: The Guilford Press.

•

Hiotakis, S. (2005): An Investigation of Familial Variables Associated with Marital Satisfaction. Dissertation. Hofstra University: Hempstead, N.Y.

•

Hnilica, K. (2004). Vliv pracovního stresu a životních událostí na spokojenost se životem. Československá psychologie: 3, 193- 202.

•

Charania, M. R. (2006): Personality influences on Marital Satisfaction: An examination of Actor, Partner and Interaction Effects. Dissertation. The University of Texas at Arlington.

•

Jedrzejczyková, V. (2010): Závazek v manželstvích a nesezdaných soužitích mladých dospělých. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

•

Kalmijn, M. (1999): Father Involvement in Childrearing and the Perceived Stability of Marriage. Journal of Marriage and the Family: May 1999, 61, 409-421.

•

Koski, L. R., & Shaver, P. R. (1997): Attachment and Relationship Satisfaction across the Life Span. In Sternberg, R. J., Hojjat, M. (Eds.): Satisfaction in Close Relationships. New York: The Guildford Press.

•

Kratochvíl, S. (2000): Manželská terapie. Praha: Portál.

•

Kurdek, L. A. (2005): Gender and Marital Satisfaction Early in Marriage: A Growth Curve Approach. Journal of Marriage and Family: Feb. 2005, 67, 1.

•

Kurdek, L. A. (1995): Predicting Change in Marital Satisfaction from Husbands and Wives Conflict Resolution Styles. Journal of Marriage and Family: Feb. 1995, 57, 153164.

•

Larson, J. H., & Holman, T. B. (1994): Premarital Predictors of Marital Quality ans Stability. Family Relations: 43, 228-237.

•

Mahoney, A., Pargament, K. I., Tarakeshwar, N., & Swank, A. B. (2001): Religion in the Home in the 1980s and 1990s: A Meta-Analytic Review and Conceptual Analysis of Links Between Religion, Marriage, and Parenting. Journal of Family Psychology: 15, 4, 559596.

•

Mareš, P., & Potočný, T. (2003): Modernizace a česká rodina. Brno: Barrister & Principal.

•

McCabe, M. P. (2006): Satisfaction in Marriage and Commited Heterosexual Relationships: Past, Present and Future. Annual Review of Sex Research: Vol. 17.

•

Morgan, S. P., Lye, D. N., & Condran, G. A. (1988): Sons, Daughters, and the Risk of Marital Disruption. American Journal of Sociology: 94, 1, 110-129.

•

Orathinkal, J., & Vansteenwegen, A. (2006): The Effect of Forgiveness on Marital Satisfaction in Relation to Marital Stability. Contemporary Family Therapy: May 2006, 28, 251-260.

•

Plaňava, I. (1998). Spolu každý sám: v manželství a rodině. Praha: Lidové noviny.

•

Plháková, A. (1992): Rodinná konstelace v dětství a manželská spokojenost. Disertační práce, Brno: Masarykova univerzita v Brně.

•

Plzák, M. (1973): Poznání a léčba poruch manželského soužití. Praha: Avicenum.

•

Purnine, D. M., & Carey, M. P. (1997): Interpersonal Communication and Sexual Adjustment: The Role of Understanding and Agreement. Journal of Consulting and Clinical Psychology: Dec. 1997, 65, 1017-1025.

•

Reinke, L. (2005): Christianity, Forgiveness, and Marital Satisfacion: Is There a Common Thread that Links Them? Dissertation. The Chicago School of Professional Psychology.

•

Rhyne, D. (1981): Bases of Marital Satisfaction Among Men and Women. Journal of Marriage and the Family: Nov. 1981.

•

Robinson, M. D., & Clore, G. L. (2002): Belief and Feeling: Evidence for an Accessibility Model of Emotional Self-Report. Psychological Bulletin: 128, 6, 934-960.

•

Roest, A. M. C., Dubas, J. S., Gerris, J. R. M., & Engels, R. C. M. E. (2006): Disentangling Value Similarities and Transmissions in Established Marriages: A CrossLagged Longitudinal Study. Journal of Marriage and Family: Dec. 2006, 68, 1132-1146.

•

Rollins, B. C., & Cannon, K. L. (1974): Marital Satisfaction Over the Family Life Cycle: A Reevaluation. Journal of Marriage and the Family: May 1974.

•

Rosen-Grandon, J. R., Myers, J. E., & Hattie, J. A. (2004): The Relationship between Marital Characteristics, Marital Interaction Prosses, and Marital Satisfaction. Journal od counseling and development: JCD, Winter 2004, 82, 1.

•

Schneewind, K. A., & Gerhard, A. K. (2002): Relationship Personality, Conflict Resolution, and Marital Satisfaction in the First 5 Years of Marriage. Family Relations: 51, 1, 63-71.

•

Seiffge-Krenke, I. (1999): Families with Daughters, Families with Sons: Different Challenges for Family Relationships and Marital Satisfaction? Journal of Youth and Adolescence: June 1999, 28, 3.

•

Singer, J. D., & Willet, J. B. (2003): Applied Longitudinal Data Analysis. New York: Oxford University Press.

•

Snyder, K. D. (1979): Multidimensional Assessment of Marital Satisfaction. Journal of Marriage and the Family: Nov. 1979.

•

Sprecher, S. (2002): Sexual Satisfaction in Premarital Relationships: Associations with Satisfaction, Love, Commitment, and Stability. The Journal of Sex Research: Aug. 2002: 39, 3, 190-196.

•

Stack, S. & Eshleman, J. R. (1998): Marital Status and Happiness: A 17-Nation Study. Journal of Marriage and the Family: May 1998, 60, 527-536.

•

Stafford, L. (2003): Maintaining Romantic Relationships: Summary and Analysis of One Research Program. In Canary, D. J.; Dainton, M. (Eds.): Maintaining Relationships Through Communication: Relational, Contextual and Cultural Variations. New Jersey: Lawrence Erlbaum Associates, Publishers.

•

Stolzenberg, R., M. (2001): It`s about Time and Gender: Spousal Employment and Health. AJS: July 2001, 107, 1, 61-100.

•

Suitor, J. J. (1991): Marital Quality and Satisfaction with the Division of Household Labor across the Family Life Cycle. Journal of Marriage and the Family: Feb. 1991, 53, 221-230.

•

Surra, C. A., & Longstreth, M. (1990): Similarity of Outcomes, Interdependence, and Conflict in Dating Relationships. Journal of Personality and Social Psychology: 59, 3, 501-516.

•

Thomas, V. G.(1990): Determinants of Global Life Happiness and Marital Happiness in Dual-Career Black Couples. Family Relations: 39, 2, 174-178

•

Twenge, J. N., Campbell, W. K., & Foster, C. A. (2003): Parenthood and Marital Satisfaction: A Meta-Analytic Review. Journal of Marriage and Family: Aug. 2003, 65, 574-583.

•

Vaillant, C. P., & Vaillant, G. E. (1993): Is the U-Curve of Marital Satisfaction an Illusion? A 40-Year Study of Marriage. Journal of Marriage and the Family: Feb. 1993, 55, 1.

•

Vemer, E., Coleman, M., Ganong, L. H., & Cooper, H. (1989): Marital Satisfaction in Remarriage: A Meta-analysis. Journal of Marriage and the Family: Aug. 1989, 51, 3.

•

Waite, L. J., & Lillard, L. A. (1991): Children and Marital Disruption. American Journal of Sociology: Jan. 1991, 96, 4, 930-953.

•

Watson, D., Hubbard, B., & Wiese, D. (2000): General Traits of Personality and Affectivity as Predictors of Satisfaction in Intimate Relationships: Evidence from Selfand Partner-Ratings. Journal od Personality: June 2000, 68, 3.

•

Yogev, S., & Brett, J. (1985): Perceptions of the Devision of Housework and Child Care and Marital Satisfaction. Journal of Marriage and the Family: Aug. 1985.

•

Zuo, J. (1992): The Reciprocal Relationship Between Marital Interaction and Marital Happiness: A Three-Wave Study. Journal od Marriage and the Family: Nov. 1992, 54, 870-878.

VI Přílohy Příloha 1: Seznam položek použitých k charakteristice osobnosti partnera (ELSPAC)

Příloha 2: Seznam položek použitých k popisu postojů a chování partnera (ELSPAC)