PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Mediální řada MED–007

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

OBRAZ VEŘEJNOSTI V TISKU NA PŘÍKLADU VLÁDNÍ KRIZE. ANALÝZA MF DNES A BLESKU Eliška Jungová

2007 Mediální řada Med-007

V Fakulta sociálních věd UK / Faculty of Social Sciences, Charles University Filozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University

u

Obraz veřejnosti v tisku

2

Text prošel recenzním řízením. Studie vznikla v rámci výzkumného záměru MSM0021620841 Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika. Copyright  Eliška Jungová 2007 ISSN 1801-5999

Eliška Jungová


3

Eliška Jungová

Obraz veřejnosti v tisku na příkladu vládní krize. Analýza Mf Dnes a Blesku ELIŠKA JUNGOVÁ, FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UNIVERZITY KARLOVY

Abstract The topic of the study is the medial representation of the public in the press in connection with the financial scandal of Prime Minister Gross and the consequent government crisis during the first half of year 2005. The two dailies with the largest readership – the respectable Mf Dnes and the tabloid Blesk – have been analyzed employing the method of Grounded Theory. The Mf Dnes daily drew attention to the financial problems of the Prime Minister and has represented the case from the start as an important political event and has introduced the construct of the political public. The construct is later validated by public opinion surveys and by various forms of citizen protests. The daily presents itself as a spokesman and a defender of the public. During peak periods of the crisis also the representatives of political parties present themselves as such. At the conclusion of the crisis, contrary to the daily’s expectations, surveys show positive turn in public opinion. Mf Dnes ceases to appeal to the public or refers to it critically. Although the medial representation of the case in the tabloid Blesk starts with reference to the political context, it soon begins emphasizing the personal and the private characteristics of the protagonists. Its construct of the public has features of a neighborhood political community.

Keywords: media, media construct, public, public opinion research

KONTAKT NA AUTORA [email protected]


4

Eliška Jungová

Obraz veřejnosti v tisku na příkladu vládní krize. Analýza Mf Dnes a Blesku ÚVODEM V polovině ledna 2005 Mf Dnes zveřejnila informaci o nejasných majetkových poměrech premiéra Stanislava Grosse. Tak byla odstartována významná mediální kauza, k níž se postupně vyslovovaly i ostatní sdělovací prostředky. Kauza během několika týdnů přerostla v politickou krizi, která vyvrcholila odstoupením premiéra Grosse a jmenováním nové vlády v čele s Jiřím Paroubkem. Počátkem května vyjádřila Poslanecká sněmovna nové vládě důvěru. Šlo tedy o čtyři měsíce bouřlivého politického vývoje, jehož impulsem byla mediální informace. Po celou dobu trvání krize se média prezentovala jako hlídací pes demokracie. Vystupovala jako mluvčí veřejnosti a jako obhájce jejích práv, požadavků a potřeb. Tak zdůvodňovala tlak na premiéra Grosse a později i na jiné politiky. Mezi informačními zdroji na podporu argumentů se bohatě objevovaly také výzkumy veřejného mínění. Oproti běžné, stabilizované situaci s významným rozdílem. Média nejenže jako obvykle využívala výsledky výzkumů, které agentury pravidelně publikovaly, ale řadu z nich si u agentur sama objednávala. Tak byl zdůrazněn význam výzkumů, jejich využití nejen jako informačního zdroje ale i jako nástroje pro ovlivňování témat ve veřejné diskusi (McCombs 2004). Odkazy na veřejnost, veřejné zájmy, veřejné mínění a potažmo mínění veřejnosti se v médiích vyskytovaly po celou dobu trvání krize s vysokou frekvencí. Položili jsme si otázku, jaký byl mediální konstrukt veřejnosti, jak vznikal a co bylo jeho obsahem (Tuchman 1978). A jak se na něm podílely výzkumy mínění. Při analýze těchto otázek jsme se zaměřili na několik rovin: 1. Jaký obraz veřejnosti média vytvářejí. Zda a jak se mění v průběhu krize? 2. Jak se v médiích prosazuje názor veřejnosti? Jaké zdroje média uvádějí a jaké místo mezi nimi mají výzkumy veřejného mínění? 3. Jak média prezentují svoji roli v politické krizi, zejména svůj vztah k veřejnosti? 4. Existuje – a pokud ano – jaký je rozdíl v prezentaci veřejnosti v tzv. seriózním a bulvárním tisku?


5

Eliška Jungová

METODOLOGIE Výběr mediálních titulů a časové vymezení analýzy Pro analýzu mediálního obrazu veřejnosti byly vybrány dva deníky. Mf Dnes a Blesk. I když Mf Dnes celou kauzu odstartovala a po dobu konání krize vystupovala jako jeden z hlavních aktérů, nebylo to důvodem pro výběr právě tohoto titulu. Uplatněna byla dvě kritéria. Prvním byl výběr deníků s co nejvyšším nákladem a podílem čtenářské obce. Za druhé bylo cílem srovnat tzv. „seriózní“ titul s představitelem bulváru. V posledních letech je naším nejčtenějším deníkem bulvární Blesk, za ním se umísťuje Mf Dnes. V rozhodné době, tj. v prvním pololetí 2005, pokrýval Blesk 37 % na trhu deníků, Mf Dnes měla 29 %. I z hlediska čtenosti jsou oba deníky jednoznačně dominantní. Čtenářská obec Blesku byla v uvedené době odhadována na 1,5 milionu, Mf Dnes na 1,2 milionu. Ostatní deníky byly hluboko pod touto hranicí, zpravidla neobsáhly ani půl milionu čtenářů (Media projekt 2005). Základem pro analýzu byla tištěná verze obou deníků. Doplňkově jsme též sledovali jejich internetovou podobu. Pokud jsou na webových stránkách zajímavé skutečnosti, které se v tisku neobjevují, upozorňujeme na ně. Rozhodnou dobou pro analýzu bylo trvání mediální kauzy a vládní krize, prodloužené cca o měsíc, aby bylo možno postihnout reakce médií a veřejnosti. Datum počátku je jednoznačné. Je to 17. leden 2005, kdy Mf Dnes kauzu odstartovala. Posledním politickým aktem v kauze bylo vyslovení důvěry nové vládě Jiřího Paroubka. Nicméně analýza zahrnovala ještě celý květen a část června, aby mohly být zachyceny i první reakce na novou vládu v pravidelně prováděných výzkumech veřejného mínění a odpovídající novinářské komentáře. Tyto výzkumy dovolují mimo jiné porovnat časové řady s obdobím před a v průběhu krize v důležitých ukazatelích (jako jsou např. stranické preference, důvěra politickým stranám, osobnostem). Postup analýzy Jako výzkumná metoda byla zvolena kvalitativní obsahová analýza, jmenovitě grounded theory (Hendl 2005, Strauss, Corbinová 1999), která je v naší literatuře zpravidla překládána jako metoda zakotvené teorie. Metoda se důsledně opírá o daný empirický materiál a odmítá jej a priori kategorizovat podle dosud známých teoretických poznatků o analyzovaném jevu. Jejím cílem je zobecnění, vysvětlení zkoumaného jevu, které je zdůvodněné získaným datovým materiálem, a právě jen jím. Induktivní metodou tzv. „teoretického kódování“ hledá obecnější kategorie, které jsou schopny vysvětlit hlavní téma zkoumaného jevu. Proces analýzy údajů – kódování – probíhá v několika rovinách, v nichž se neustále zvyšuje úroveň abstrakce s cílem identifikovat centrální kategorii a uvést ji do vztahu k ostatním kategoriím. Kontextem a intervenujícími vlivy je pro nás popis a interpretace kauzy a politické krize v obou sledovaných denících jak z hlediska časového vymezení, tak z hlediska významů, která tato média přisuzují určitým událostem. Časový harmonogram vývoje kauzy a následné politické krize je uveden v příloze I.


6

Eliška Jungová

Konstrukce zkoumaného vzorku Prvotním záměrem bylo analyzovat pojem veřejné mínění. Ale již první kroky otevřeného kódování ukázaly, že s tímto pojmem média pracovala spíše doplňkově a že od počátku byl v centru jejich pozornosti pojem „veřejnost“ jako skupina lidí zajímající se o společenské dění a potenciálně důležitý politický aktér (Habermas 2000, Kol.aut 1996). Novináři ve jménu veřejnosti argumentovali, referovali o jejím cítění i chování, vzdělávali ji, vyzývali k akci a hodnotili ji. Někdy se s ní ztotožňovali, jindy se vymezovali jako profesionální skupina stojící mimo ni. Pojem veřejnost se jevil jako vhodnější pro typickou mediální dikci, dovoloval vyšší míru personifikace a simplifikace (ve smyslu jednotného mínění veřejnosti). Také umožňoval lépe pracovat s polaritami, zejména ve vztahu veřejnosti k politikům a politické moci, veřejnosti k médiím apod. Klíčovým pojmem se tedy stala veřejnost. Analyzovány byly všechny výroky o veřejnosti, které se alespoň zčásti vztahovaly k dění kolem premiéra Grosse a ustavení nové vlády. Do analýzy nebyly zahrnuty výroky o veřejnosti ve smyslu nepolitického publika (např. sportovních, kulturních událostí) ani zmínky o veřejnosti ve vztahu k jiným politickým tématům.1 Jednotkou analýzy byla slova a kontexty, v nichž se nacházejí. Pro první fázi tzv. otevřeného kódování byla do analýzy zahrnuta všechna slova obsahující základ „veřejn“. Materiál se tak rozdělil do dvou hlavních skupin. V první z nich byl použit tento základ ve formě sloves „zveřejnit/zveřejňovat“ či tomu odpovídajících podstatných jmen slovesných „zveřejnění/zveřejňování“. V obecné rovině se slova vztahují k samotné aktivitě médií, hlavnímu a prapůvodnímu smyslu jejich práce (McQuail 1992). Specificky ve vztahu ke krizi jde pak o výzvy médií vůči politikům a jmenovitě premiéru Grossovi, aby zveřejnili požadované informace. Tento tlak na politiky trval po celou dobu krize, i když v závěrečných fázích šlo spíše o rekapitulace historie. Linie „zveřejnění“ proto zůstává trvale platnou, i když doplňkovou kategorií analýzy. Druhá skupina pojmů tvořených z uvedeného základu jsou substantiva a adjektiva. Zejména jde o již zmíněné pojmy „veřejnost“ a „veřejné mínění“ a dále o všechna adjektiva, která určitým způsobem vymezují záměry či rámec pro aktivity veřejnosti. Jsou to pojmy jako veřejný zájem, veřejná sféra, prostor apod. Do analýzy byla zařazena i další slova, která byla zjevně míněna jako synonymum pojmu veřejnost. Mf Dnes někdy používala ve stejném smyslu výraz občané. A mnohdy také jeho singulár občan – v abstraktním pojetí, pro podtržení sjednoceného názoru veřejnosti. Bulvární Blesk se slovu veřejnost úspěšně vyhýbal. Dával přednost výrazům se silnějším emotivním nábojem, např. lid nebo národ. Při analýze jsme se dále zaměřovali na pojmy výzkum, respektive průzkum. Později jsme oblast zkoumání rozšířili o pojem anketa, neboť byl někdy používán 1

Takové použití pojmu „veřejnost“ se ale v dané době vyskytovalo jen výjimečně. Příkladem může být citace výroku prezidenta Václava Klause, který se týkal reformy sociálních výdajů: „Jistě, veřejnost nejásá, když se jí nějaké prostředky odpírají.“ Česko se v posledních letech nachází na šikmé ploše. Mf Dnes, s. 6.


7

Eliška Jungová

jako synonymum průzkumu a navíc se v médiích objevovaly i informace z anketních šetření. Do analýzy jsme též zahrnuli i výraz čtenář. Pokud jde o slova, která novináři používali k popisu a interpretaci výsledků výzkumů, zaměřili jsem se vedle pojmů dotázaný nebo respondent také na výraz lidé, popř. voliči, které se v interpretacích dat hojně vyskytovaly. Vzhledem k tomu, že naším stěžejním zájmem je pojem veřejnost, naprostá většina analyzovaných textů jsou komentáře, názory a rozbory. Někdy se téma objevuje i v dopisech čtenářů či stručných zprávách o výzkumech či občanských aktivitách. V takových případech je typ sdělení vždy součástí bibliografického odkazu.

ANALÝZA MF DNES Jaký je obraz veřejnosti a jak se mění v průběhu krize Rozbor Mf Dnes jednoznačně prokázal dvě skutečnosti. Za prvé od počátku obsah pojmu „veřejnost“ naplňovali sami novináři a teprve v průběhu krize se začali argumentačně opírat o vnější zdroje (McCombs 2004, Tuchman 1978). Nejedná se tedy o případ, kdy významná osobnost pojmenuje téma a žurnalisté je začnou rozvíjet, jako to bylo např. se známým výrokem Václava Havla „blbá nálada“. Ani o případ, kdy výsledky výzkumů mínění signalizují výrazné změny ve společenském klimatu a média se snaží dobrat příčin tohoto jevu. Naopak, kauza začala informací v Mf Dnes za relativně poklidné politické situace, jak bylo zjevné i z pravidelně prováděných výzkumů. Politici se poměrně dlouhou dobu ke kauze nevyjadřovali nebo byli ve svých soudech velmi zdrženliví a spíše se snažili řešit rostoucí problém vlastními silami, v rámci jednání politických stran či parlamentní diskuse (Tumber 2000). Za druhé, obsah pojmu „veřejnost“ se v průběhu krize proměňoval. Z hlediska intenzity politického náboje měl určité vrcholy, které zpravidla předjímaly reálné projevy veřejného mínění. Nakonec vše končilo odklonem zájmu novinářů o reakce veřejnosti, nebo dokonce v určitém despektu vůči ní. Následující analýza sleduje logiku tvorby mediálního konstruktu rozdělenou do několika obsahových etap. Členění etap vychází z dominantního charakteru konstruktu v dané době. Průběh etap a jejich základní charakteristiku znázorňuje příloha II. Pro dokreslení situace je vždy také uvedena prezentace výzkumů mínění a informace o občanských aktivitách.

I. etapa – veřejnost jako publikum První etapu konstituování mediálního obsahu pojmu můžeme datovat od otevření kauzy zhruba do konce ledna. Je to období, kdy se Mf Dnes velmi aktivuje v tlaku na premiéra, aby poskytl požadované informace. A v tomto úsilí zatím zůstává jediným médiem. O co konkrétně šlo? Byl to vlastně šest let starý případ – oživení nejasností kolem koupě premiérova bytu, která se uskutečnila v roce 1999 a na níž si Stanislav Gross podle svých tehdejších vyjádření vzal bankovní půjčku. Již v minulosti někteří politici vyjadřovali pochybnosti a vybízeli ho, aby zveřejnil svůj skutečný finanční zdroj. Mf Dnes na základě údajů v katastru nemovitostí a v


8

Eliška Jungová

daňových přiznáních 17. ledna 2005 uvedla, že Gross složil na byt zálohu ve výši 2,5 milionu, kterou si do té doby nemohl vydělat. Premiér uvedl, že část peněz mu zapůjčil strýc, což Mf Dnes úspěšně zpochybnila. Údajný věřitel se během celé kauzy několikrát změnil, ale pravý zdroj peněz se nikdy věrohodně neprokázal. Pro tuto etapu je charakteristická výlučná aktivita Mf Dnes jako jediného média. Hlavním mottem deníku je „zveřejnit“. Jde jednak o již uvedený tlak na premiéra, aby poskytl pravdivé informace. Dále o argumentaci, že deník pro svá podezření čerpal z oficiálních, veřejně dostupných dokumentů. Ve smyslu zveřejnění či veřejné dostupnosti se v této etapě poprvé (a později opakovaně) používá i výrazu veřejnost, jako „objevit se na veřejnosti“.2 Pojem veřejnost jako skupina zainteresovaných občanů s potenciálně politickými zájmy je v této etapě ještě v pozadí. Vyskytuje se pouze dvakrát, a to vždy ve smyslu publika, divácké veřejnosti. Ta však není výlučně pasivní, může projevovat např. zvědavost anebo hodnotit chování politiků. Prvním autorem výroku byl novinář, který informace o podnikatelských příjmech premiérovy manželky komentoval slovy: „A sama Šárka Grossová dokáže veřejnost ještě navnadit.“3. Druhým případem je citace výroku předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska: „Je věcí pana předsedy [Grosse], jak věrohodně chce vypadat před veřejností.“4 Zde je již možný náznak politického obsahu pojmu. Současně tento výrok charakterizuje typickou situaci té doby, tj. velkou mediální zdrženlivost ze strany politiků. V první etapě nebyly pro novináře oporou ani výzkumy veřejného mínění. Ty naopak ukazovaly klidnou společenskou atmosféru, jak bývá typické po vánočních svátcích. V uvedené době byly v deníku zveřejněny pouze výsledky lednového výzkumu STEM, které se týkaly důvěry politiků. Podle nich si Gross polepšil a byl nejlépe hodnoceným předsedou politické strany.5 Reakce veřejnosti na mediální kauzu se nicméně v deníku objevily, a to ve formě čtenářských dopisů. První z nich byl uveřejněn 28. ledna a podle slov pisatele byl reakcí na analýzu, která byla zveřejněna předcházejícího dne.6

II. etapa – zrod politické veřejnosti jako mediálního konstruktu Tato etapa probíhá další dva týdny, přesněji od 31. ledna do 14. února. Na jejím počátku se v Mf Dnes poprvé objevuje úvaha týkající se závazků politiků vůči veřejnosti a povinnosti médií tyto závazky kriticky zkoumat.7 Tak je na světě téma politické veřejnosti, které je pro tuto etapu profilující, i když tlak na zveřejnění požadovaných informací trvá a dokonce je oživen novými informacemi. Datování etapy pokrývá dobu, kdy je velmi intenzivní aktivita novinářů, ale v médiích se 2

„Jak se vlastně jméno strýce Vika objevilo na veřejnosti?“ Peníze na Grossův byt: milion z ciziny. Mf Dnes, 27. 1. 2005, s. 1. 3 Peníze u Grossů? Nekonečný proud dohadů. Mf Dnes. 19. 1. 2005, s. 2. 4 Peníze na byt? Gross mlčí. Mf Dnes, 28. 1. 2005, s. 1. 5 „Stanislavu Grossovi se přitom podařilo zastavit propad popularity, který trval nepřetržitě od března minulého roku, tedy od doby, kdy jeho ČSSD tápala.“ Nejoblíbenější politik? Ministr Dostál. Mf Dnes, 24. 1. 2005, s. 1. 6 Premiér a tajemný sponzor jeho bytu. Fórum čtenářů. Mf Dnes, 28. 1. 2005, s. 7. 7 Nepřiměřená reakce premiéra. Mf Dnes, 31. 1. 2005. s. 6.


9

Eliška Jungová

stále ještě neobjevuje žádné zásadní prohlášení představitelů politické scény. Kontext mediálního konstruktu Pokud jde o mediální kontext, je podstatných několik skutečností. Za prvé, kauze se začínají věnovat i jiná média, jak ostatně Mf Dnes kvituje s povděkem: „O případu, který otevřel tento list, už konečně informují veřejná i soukromé televize.“8 Za druhé, týdeník Respekt 7. února přichází s novou informací. Jedná se o transparentnost podnikání premiérovy manželky. Konkrétně šlo o koupi nemovitosti v roce 2004, přičemž nebylo jasné, čím byl kryt bankovní úvěr.9 O týden později Respekt referuje o spojení Grossové s podnikatelkou Barkovou, jež v té době byla trestně stíhána z pojistného podvodu a v jedné z jejích nemovitostí byl provozován nevěstinec.10 Za třetí, deník Mf Dnes v souvislosti s finančními záležitostmi premiéra otevřel další obecnější téma, při němž se odvolával na zájem veřejnosti a s nímž se kriticky obracel vůči všem poslancům.11 Jednalo se o poslanecké náhrady, nezdanitelné složky platu určené na krytí specifických výdajů při výkonu funkce. Toto obecnější téma noviny posléze opustily a plnou pozornost opět obrátily na kauzu Gross. Z hlediska politických událostí bylo v této etapě nejvýznamnější vystoupení premiéra v Poslanecké sněmovně, kde obhajoval svá stanoviska. Opoziční politiky příliš neuspokojil a rozhodně nebyli spokojeni novináři.12 Nicméně i pro tuto etapu zůstává podstatnou skutečností, že političtí představitelé jsou stále ve svých výrocích pro média zdrženliví, což v komentářích zdůrazňovali i sami novináři.13 Jedinou výjimkou je rozhovor prezidenta Václava Klause pro Mf Dnes, v němž se k celé záležitosti velmi kriticky vyslovil: "Tato věc, a zejména celý její naprosto absurdní průběh mimořádně poškozují naši zemi."14 Vytváření konstruktu politické veřejnosti Téma politické veřejnosti otevírají v deníku jeho kmenoví novináři. V konstruktu je od počátku nastíněn vztah veřejnosti, politiků a médií. Zdůrazňují se povinnosti politika vůči veřejnosti a právo veřejnosti vyžadovat jejich plnění (zatím jen v otázkách transparentnosti majetkových poměrů).

8

Proč se zajímat o byt pana premiéra. Mf Dnes, 4. 2. 2005, s. 6. Nová živnost Šárky Grossové: obchod s nemovitostmi. Mf Dnes, 8. 2. 2005, s. 3. 10 Za úvěr firmy Šárky Grossové ručí dnes trestně stíhaná žena. Mf Dnes, 14. 2. 2005, s. 1. 11 „Výsledek je zřejmý: štědrý systém náhrad se už léta přes všechnu kritiku veřejnosti i řady politiků nemění.“ Jaké náhrady, to je přece součást platu. Mf Dnes, 1. 2. 2005, s. 3. 12 „Stanislav Gross pečlivě dodržuje taktiku, kterou zvolil při vysvětlování původu peněz na svůj byt. Totiž neříct už vůbec nic nového a neodpovídat na otázky.“ Gross se hájil ve Sněmovně, ale nic neřekl. Mf Dnes, 9. 2. 2005, s. 1. 13 „Mluvíte-li v kuloárech Sněmovny s koaličními poslanci, dozvíte se obvykle tři důvody, proč tak urputně hájí svého premiéra, nebo aspoň k jeho bytové aféře víceméně „taktně“ mlčí.“ Proč si skoro nikdo nepřeje, aby premiér Gross padl už teď. Mf Dnes, 12. 2. 2005, s. 2. 14 Klaus: Grossova aféra škodí Česku. Mf Dnes, 12. 2. 2005, s. 1. 9


10

Eliška Jungová

Znalost finanční situace politika je zárukou, že neupřednostňuje zájmy svých mecenášů před povinnostmi vůči veřejnosti.15 Konstrukt se odvolává jednak na reálnou situaci jinde – na uznávané normy politické kultury ve vyspělých demokratických státech16 – a jednak na teoretický model vztahu politiků a veřejnosti v konceptu občanské společnosti. Povinnost kontrolovat chování politiků je profesionální rolí médií a její službou veřejnosti. 17 V pomyslném trojúhelníku umísťuje autor média na stranu veřejnosti a dokonce je s ní ztotožňuje. „A veřejnost včetně Mf Dnes mu [premiérovi] k tomu pogratuluje.“18 Ke kauze se v deníku vyjadřují i další odborníci a téma opouští výlučně rovinu finančních nesrovnalostí premiéra. Získává obecnější rozměr charakteru české politiky a jejího image v mezinárodním kontextu. Například v komentáři, který se odvolává na zprávu české pobočky organizace Transparency International, se hovoří o riziku vnímání vysokého korupčního prostředí v naší zemi a ohrožení důvěryhodnosti vlády.19 Deník také dává na svých stránkách prostor politologické analýze, která vedle korupce upozorňuje na problém klientelismu a nezájmu politických stran o potřeby veřejnosti.20 Od počátku této etapy se Mf Dnes ke svým čtenářům obrací se zřetelným edukačním záměrem, se snahou informovat a vysvětlovat, jaký je požadovaný standard politické kultury. V tomto duchu byla zveřejněna i úvaha sdělující, jak se na otevřenost informací o politických představitelích dívá evropská legislativa.21 Jiným typem textu jsou komentáře a úvahy upozorňující na konkrétní případy 15

„Veřejná kontrola politiků má jasný smysl a důvod. Majetkové poměry politiků bývají v západní politické kultuře předmětem veřejné kontroly. Důvod je jednoduchý – voliči mají právo vědět, zda je jejich premiér (ministři, poslanci atd.) někomu zavázán. Jen tak mohou zjistit, zda politik při svém rozhodování neupřednostňuje zájmy svého mecenáše či věřitele před zájmy občanů, kteří ho zvolili a kteří ho také ze svých daní platí.“ Proč je důležité, odkud jsou peníze na byt. Mf Dnes, 7. 2. 2005, s. 2. 16 „Ministerský předseda by asi měl vědět, že jasné a průhledné finanční záležitosti vrcholných představitelů země patří k západnímu politickému standardu. Stejně tak by mohl tušit, že je prací médií a novinářů, aby se v zájmu svých čtenářů, tedy voličů a daňových poplatníků, ptali politiků i na takové věci, které nemusí být vždycky příjemné.“ Nepřiměřená reakce premiéra. Mf Dnes, 31. 1. 2005. s. 6. 17 „Vypadá to tak, že muž s velkými politickými ambicemi, předseda vládní strany, prostě vůbec nepočítal s tím, že má vůči veřejnosti nějaké povinnosti. A ta že má právo vědět, kde vzal miliony na svůj byt. To není žádná novinářská kratochvíle, snaha o skandalizaci, buzeraci a voyeurství.“ Pane premiére, vyložte karty. Mf Dnes, 2. 2. 2005, s. 6. 18 Tamtéž. 19 „Premiér ani po několika dnech není ochoten vnést do případu světlo a svým postojem jen zavdává příčinu k dalším spekulacím o původu prostředků. Jsme přesvědčeni, že takový přístup ohrožuje důvěryhodnost vlády a přispívá ke vnímání vysoké míry korupce v zemi,“ Organizace sledující korupci kritizuje premiéra Grosse. Mf Dnes, 2. 2. 2005, s. 1 20 „Toto sdílené ptydepe však jenom zakrývá to podstatné: že totiž české politické strany mají více společných zájmů než sporů o zásadní věci; že politický systém nefunguje jako autentický souboj politických stran o zájmy veřejnosti, ale na principu „ruka ruku myje“, v němž jsou napříč politickým spektrem rozlezlá klientelská bratrstva.“ Grossovo ptydepe. Mf Dnes, 3. 2. 2005, s. 8. 21 „Avšak ze všech známých publikací o přístupnosti informací o vysoce postavených politicích, ze všech rozsudků ústavních soudů a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) přímo tryská přesvědčení, že na úrovni premiéra, prezidenta, kancléře, královny apod. má veřejnost plné právo vědět vše o jejich majetkových poměrech. Podle ESLP politici musí snést vyšší intenzitu kritiky, a ještě větší svoboda musí být dána kritice vlády, neboť politik musí být otevřen kritice svého jednání jak novináři, tak veřejností.“ Premiér je ovlivnitelný už dnes. Mf Dnes, 11. 2. 2005, s. 6.


11

Eliška Jungová

prohřešků politiků vůči veřejnosti ve vyspělých demokraciích. Nejdůraznější je připomínka tzv. impeachmentu amerického Kongresu vůči prezidentu Clintonovi, který byl usvědčen ze lži při vyšetřování jeho milostné aféry v Bílém domě. „Bill Clinton nakonec učinil veřejné pokání a v dojímavém televizním proslovu se slzami v očích žádal veřejnost o odpuštění. Nebylo nejmenších pochyb, že to myslel upřímně. Americký lid mu udělil absoluci. Myslím, že vystoupení v televizi podle vzoru Clintona by mohlo sloužit jako inspirace pro mnohé, kteří se dopustili něčeho nekalého vůči veřejnosti.“22 Druhý záměr deníku, nejprve skrytý a později stále zřetelnější, je snaha aktivizovat českou veřejnost. Již v jednom z prvních textů této etapy se například tvrdí, že „dnešní stav, kdy není jasné, kdo půjčil premiérovi 1,2 milionu a jak financoval zbytek ceny bytu a jeho vybavení, je pro premiéra i českou veřejnost nadále neúnosný“.23 V jiném již citovaném článku se říká: „Veřejnost si musí sama vyhodnotit, kdo s jakým postojem pro ni bude pracovat.“24 Nebo další příklad: „Vysvětlit věrohodně původ peněz, to je to nejmenší, co může veřejnost po politikovi chtít.“25 V konstruktu politické veřejnosti také znovu zaznívá obraz publika. Už to ale není divácká veřejnost z první etapy. Je to publikum vysoce zainteresované a kritické, které má moc politika zničit: „Politik tančí v záři reflektorů před očima veřejnosti. Věří, že jej tanec zachrání. Veřejnost je strašlivá a strašlivě nespravedlivá. Tanec politiků miluje. Ale pozor – politik sám je strašlivější. Obdivuje sebe v tom tanci. Věří, že i lidé jej obdivují. Dojímá se – jsem tragická oběť štvanice. Je to pocit, který mu usnadní pád.“26 I když se autor vyjadřuje s básnickou licencí, pro „strašlivé a strašlivě nespravedlivé“ postoje veřejnosti již v té době existuje určitá opora. Několik dní předtím totiž deník publikoval první výzkum veřejného mínění, o němž podrobněji referujeme níže. V průběhu této etapy roste slovní tlak na premiéra a v deníku se začínají ozývat výzvy, aby odstoupil. Poprvé jako citace výroku opoziční političky27, o dva dny později v komentáři kmenového redaktora. Argumentace je uvedena bytovou kauzou a doplněna výčtem politických selhání samotného Grosse nebo celé sociálně demokratické vlády. Autor se přitom odvolává na zájmy občanů. „To je dost důvodů, aby Stanislav Gross odstoupil z funkce premiéra. Čím dříve, tím lépe. Pro něj i pro celou zemi.“28 V novinářské argumentaci se také objevuje motiv, který později zní častěji, zpravidla v souvislosti s poukazem na jiné politiky s nevyjasněnými finančními poměry. Je to odklon od věcné podstaty problému a upozorňování na politicky i mediálně nevhodné reakce premiéra. „Rychlé zbohatnutí Grossovy rodiny není nic 22

Jak u nás kouřit a nešlukovat. Mf Dnes, 9. 2. 2005, s. 6 Pane premiére, vyložte karty. Mf Dnes, 2. 2. 2005, s. 6. 24 Jak u nás kouřit a nešlukovat. Mf Dnes, 9. 2. 2005, s. 6 25 Grossova aféra škodí zemi. Mf Dnes, 12. 2. 2005, s. 6. 26 Kundera Grosse nezachrání. Mf Dnes, 14. 2. 2005, s. 6. 27 „Tohle přeci není už dál možné, vršení lží na lži, je nejvyšší čas, aby pan premiér odkryl všechny karty, nebo okamžitě odstoupil,“ řekla včera místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová.“ Přihlásil se Grossův sponzor. Je pravý? Mf Dnes, 5. 2. 2005, s. 1. 28 Ať premiér odstoupí. Mf Dnes, 7. 2. 2005, s.6. 23


12

Eliška Jungová

neobvyklého, neobvyklá je neohrabanost a tupost, s níž na veřejnou kritiku Grossovi reagují.“29 Ale i to je podle autora důvodem k demisi.30 Vztah veřejnosti a médií Vymezení vztahu médií k veřejnosti se v průběhu etapy vyvíjí. Zpočátku až idylicky nastíněné splynutí obou31 a opakovaně zdůrazňovaná profesionální povinnost novinářů chránit a reprezentovat zájmy veřejnosti, se přece jen stává předmětem diskuse. Na stránkách deníku se objevuje záznam rozhovoru politologa s představitelem reportérského oddělení Mf Dnes. Důvodem rozhovoru je „politická a mediální hygiena“ ve vztahu k deníku.32 V úvodním komentáři politolog naznačuje, že by média mohla sledovat i jiné než profesionální zájmy a odvolává se přitom na hlasy ve veřejnosti. „V občanské veřejnosti se lze totiž stále častěji setkat s otázkami po motivech médií. Hovoří se o ‚honu na Grosse‘, sám premiér naznačuje, že jde o organizovanou a zaplacenou kampaň.“ A na jiném místě v tomtéž textu: „Mnoho lidí poukazuje na jistou kampaňovitost současného zájmu o Grosse.“33 Představitel deníku veškerá podezření odmítá a distancuje se od politických důsledků kauzy. Vysvětluje, že šlo o běžný postup investigativní žurnalistiky, o kontrolu majetkových poměrů našich špičkových politiků. Kauza vyplynula z faktu, že na následný dotaz premiér poskytl informaci, která se ukázala nepravdivá. I když v historii české politiky existuje víc podobných podezření, nelze je doložit na základě veřejně dostupných dokumentů.34 Redaktor dále odmítá jakékoliv politické záměry s načasováním kauzy35 a vysvětluje aktivity redakce výlučně profesionalitou. Popírá také, že by měl deník zájem na vyvolání politické krize. „Pravda je, že po dvou týdnech našich otázek a premiérových či strýcových protichůdných odpovědí si případu začala všímat i další média a opoziční ODS, čímž tlak na Stanislava Grosse výrazně stoupl. Ale to už je přirozený vývoj celé aféry, ne nějaký náš zamýšlený cíl.“36 Argumentace představitele deníku zdůrazňuje úsilí o poskytnutí nestranných a objektivních informací. Nenaznačuje, že by si novináři byli vědomi tlaku, který deník na premiéra vytváří. Ten je podle

29

Gross si vleze do bazénu. A my? Mf Dnes, 8. 2. 2005, s. 6. „Je to povedená trojice brachů: předseda vlády, strýc lampasák a vytřeštěný Rod v kulichu. Už jen kulturní vzhled tohoto spřísahanectva je důvodem k demisi.“ Tamtéž. 31 „A veřejnost včetně Mf Dnes mu [premiérovi ] k tomu pogratuluje.“ Pane premiére, vyložte karty. Mf Dnes, 2. 2. 2005, s. 6. 32 „Protože aféru spustila odhalení uveřejněná nejprve v MF DNES, která se kauze nadále intenzivně věnuje, je v zájmu politické a mediální hygieny, kdyby nejčtenější seriózní deník jasně odpověděl na následující otázky.“ Pehe zpovídá Mf Dnes. Mf Dnes, 10. 2. 2005, s. 7. 33 Tamtéž. 34 „Není to tak, jak naznačujete ve své otázce, že se novináři snadno spokojí s nějakým politikovým vysvětlením. Vždycky se snažíme o případ zajímat, zjišťovat, co jde, ptát se politiků. Ale nemůžeme proti jejich vůli prohledávat soukromé účty. Naše možnosti jsou v tomto omezené.“ Tamtéž. 35 „Termín stranického sjezdu v tom žádnou roli nehrál. Myslím, že kdybychom s nápadem projít politiky v katastru přišli o půl roku dříve, bylo by zde zase obvinění, že chceme někoho poškodit v senátních či krajských volbách, kdybychom s tím přišli později, šlo by zase o volby parlamentní atd. Z tohoto pohledu bychom nemohli takovou práci dělat vlastně nikdy.“ Tamtéž. 36 Tamtéž. 30


13

Eliška Jungová

nich naopak důsledkem širšího mediálního a politického kontextu. Konstrukt a informace o stavu veřejného mínění Pokud jde o vnější zdroje informací o veřejném mínění, deník dále prezentuje dopisy čtenářů. Jsou dvojího typu. Ten častější je v souladu s kritickými názory redakce. Objevují se i odkazy na normy politické kultury v zahraničí.37 Druhý typ dopisů se vyskytuje výjimečně. Hodnotí Grossův nepoměr mezi nabytým majetkem a oficiálními příjmy jako častou situaci u našich politiků.38 Vedle dopisů se objevuje další zdroj informací o názorech občanů. Je to petice za odstoupení premiéra, první z řady dalších. Tato je iniciována žurnalisty. Podle Mf Dnes ji jako soukromou aktivitu zorganizovali novináři zpravodajského serveru Česká média a nasbírali pod ni téměř sedm tisíc podpisů. Název petice má lehce bulvární nádech: „Grossi, odejdi, nevěříme ti.“39 Pro konstrukt politické veřejnosti média ale stále nemají žádnou jinou oporu, žádný jiný důkaz o reálně existujícím veřejném mínění. Zatím se ještě neobjevují výsledky pravidelně prováděných výzkumů, které by zaznamenaly reakce občanů (Síbrt 2005). A to z důvodů časových, neboť realizační doba od přípravy dotazníku po zpracování výsledků je cca 4–5 týdnů. Mf Dnes nedostatek informací řeší vlastní aktivitou a u firmy Median si objednává bleskový průzkum. Dotazování probíhalo mezi 2. a 8. únorem, tj. cca tři týdny po otevření kauzy v deníku, ale ještě před novými informacemi o podnikání premiérovy manželky. Celkem 528 respondentů odpovídalo na několik otázek, které se týkaly věrohodnosti půjčky a dalších kroků premiéra. Výsledky byly v deníku publikovány 11. února. Podle nich jen pětina věřila Grossovu vysvětlení. Pokud jde o další postup premiéra, 32 % navrhovalo rezignaci, 43 % jasně doložit původ peněz. Čtvrtina dotázaných nepožadovala po premiérovi žádné kroky. 40 To je tedy jediný výzkum, který v této etapě odráží reálné veřejné mínění. Potvrzuje mediální konstrukt – existenci politické veřejnosti ve vztahu ke kauze Gross. Vedle toho deník využívá i starší výzkumy, pokud se mu argumentačně hodí. Odkazuje například na kritické názory veřejnosti o stavu české policie v době, kdy byl Gross ministrem vnitra. Zdroj informací není nijak časově ani autorsky upřesněn a dokonce není zcela jasně řečeno, že se jedná o data z výzkumu: „Premiér Gross nese spoluodpovědnost za mnohá selhání z nedávné doby, kdy byl ministrem vnitra. Za jeho vedení poklesla důvěra v policii. Velká část veřejnosti je přesvědčena, že mezi „strážci zákona“ bují korupce.“41 .

37

„Na Západě politici odstupují z funkcí i kvůli daleko menším prohřeškům.“ Nekonfliktní Gross. Fórum čtenářů. Mf Dnes, 10. 2. 2005, s. 7. 38 „Propočtem příjmů z veřejných zdrojů získáte tucty politiků všech úrovní i stran, kteří jako Gross nemohli získat majetky ze zdaněných zdrojů. Nic nového. Fórum čtenářů. Mf Dnes, 10. 2. 2005, s. 7. 39 Petice: Grossi, odejdi, nevěříme ti. Mf Dnes, 8. 2. 2005, s. 2. 40 Průzkum: Grossovi nevěří 80 % lidí. Mf Dnes, 11. 2. 2005, s. 1. 41 Ať premiér odstoupí. Mf Dnes, 7. 2. 2005, s. 6.


14

Eliška Jungová

III. etapa – média jako ochránci zájmů veřejnosti v politické hře Tato etapa zahrnuje cca čtyři týdny, od 15. února do 13. března. V deníku je charakterizovaná jako krize. Pojem je poprvé použit jako mezititulek komentáře,42 později již jako název.43 Počátek etapy je vymezen mediálním vystoupením předsedy KDU-ČSL, který v interview v Mf Dnes vyzval premiéra k rozhodné akci.44 Následně se uskutečnila první politická jednání, která vedla k dočasnému smíru v rámci koalice. Představitelé vládních stran se nejprve pokusili o hledání společného řešení. A i když se jej nepodařilo nalézt, KDU-ČSL přislíbila, že do velikonočního sjezdu ČSSD nebude naléhat na premiérovo odstoupení. ODS vyjadřovala nespokojenost se stávajícím stavem a navrhovala předčasné volby.45 Takové řešení později navrhoval také Václav Klaus.46 Na pořad dne se dostaly návrhy, aby se premiér veřejně omluvil. V tomto duchu se vyjádřil i prezident.47 5. března vyslovilo vedení sociální demokracie Grossovi důvěru. Tentýž den se premiér v televizním vystoupení omluvil veřejnosti.48 Etapa pokračuje ještě zhruba týden, v němž jsou v médiích prezentovány hlavně reakce na premiérovu omluvu. Hlavní rysy konstruktu Konstrukt mediální veřejnosti v této etapě nabývá nového charakteru. Novináři velmi zaujatě sledují politická jednání, komentují je, citují nebo se odvolávají na výroky veřejně činných osobností. Vychází řada interview s politiky. V tomto kontextu deník postupně vytváří dojem, že se jedná o politickou hru, v níž veřejnost přichází zkrátka. Úkolem médií je tudíž bránit její zájmy a ochraňovat ji. Pozornost je stále zaměřena na premiéra, ale víc se už dotýká také politických stran. Například se dočteme, že sociální demokracie je pro veřejnost nedůvěryhodná.49 42

Poprvé je použit jako mezititulek komentáře Hlavní Kalouskova výhoda – jeden den náskoku. MF Dnes, 16. 2. 2005, s. 3. Jako název Únor bílý, krize sílí. Mf Dnes, 21. 2. 2005, s. 8. 43 Únor bílý, krize sílí. Mf Dnes, 21. 2. 2005, s. 8. 44 „Skončila doba vysvětlování... Tedy pořád je ještě možné řadu věcí vysvětlit, ale došlo k tomu, že je otřesena důvěra v celou politickou scénu. Došlo k ohrožení akceschopnosti celé vlády, a to je třeba řešit.“ Kalousek: Gross musí konat, vláda je ohrožena. Mf Dnes, 15. 2. 2005, s. 2. 45 „Vzápětí přichází se svým požadavkem Mirek Topolánek: jediným výsledkem dohody stran mají být předčasné volby.“ Premiér Gross odletěl, lidovci přitvrdili. Mf Dnes, 16. 2. 2005, s. 2. 46 „Po sérii schůzek s Grossem, Kalouskem a Topolánkem pak prezident vydal písemné prohlášení, v němž konstatuje, že současné koaliční strany nebyly schopny nalézt řešení současné politické krize. Klaus proto včera začal mluvit i o variantě předčasných voleb.“ Gross marně vábil ODS, nabízel jiný volební zákon. Mf Dnes, 25. 2. 2005, s. 1. 47 „Prezident Václav Klaus očekává, že se vládní politici omluví veřejnosti“. Některé věci lidem vysvětlím, slibuje Gross. Mf Dnes, 2. 3. 2005, s. 2. 48 Po sedmi týdnech protichůdných odpovědí a obviňování novinářů ze záměrného poškozování ČSSD vystoupil v sobotu večer premiér Stanislav Gross v televizním zpravodajství. Svým zhruba pětiminutovým proslovem k národu chtěl udělat tečku za celou aférou. Mimo jiné řekl: „Chtěl bych se vám omluvit za vysvětlování svých osobních záležitostí, která mohla v některých případech působit zmatečně. Musím se přiznat, že jsem necítil zprvu ochotu vysvětlovat záležitosti, které jsem mylně považoval za soukromé. Omlouvám se i za to, že jsem tím zavdal příčinu k určitým politickým půtkám a šarvátkám, které sice byly možná zneužity, ale prvotní příčina byla v tomto mém přístupu.“ Peníze na Grossův byt. Mf Dnes, 7. 2. 2005, s. 2. 49 Navíc politická strana, která je neustále rozhádaná, v rychlém sledu mění své vůdce, předkládá veřejnosti rozporuplná vyjádření a nabízí nevýrazné osobnosti, je pro občany nedůvěryhodná. Taková strana nemůže a ani by neměla vyhrát příští volby. ČSSD sama sobě hrobníkem. Mf Dnes, 16. 2. 2005.


15

Eliška Jungová

Ušetřena kritiky zůstává pouze ODS, naopak s ní alespoň někteří novináři deníku spojují naděje na zlepšení politické situace. „Opoziční ODS by měla využít příležitosti a ukázat, že to i s reformou politické kultury v Česku myslí vážně.“ 50 Kritická vyjádření ve jménu veřejnosti se nejprve týkají probíhajících koaličních jednání.51 Novináři sice někdy vyjadřují odlišná hodnocení politické situace, ale shodně je vždy prezentují ve jménu veřejnosti.52 Ve stejném ochranářském duchu jsou později komentovány i rozvahy politiků o vhodných politických seskupeních a strategiích pro případné předčasné volby.53 Snahy deníku aktivizovat veřejnost se projevují méně důrazně než v první etapě. Jsou formulovány podmíněně jako reakce veřejnosti na možné nebo žádoucí kroky politiků. Například v úvaze o případném odstoupení premiéra se říká: „Pokud premiér Gross nakonec rezignuje, bude jeho odchod tím nejlepším varováním všem jeho následovníkům. Avšak stane se tak jen tehdy, pokud česká veřejnost politiky přesvědčí, že musí brát její názory vážně.“54 Novináři ale také tvrdí, že reálně uskutečněný politický akt byl málo důrazný na to, aby se změnil názor veřejnosti. To se týká zejména dopadu Grossovy veřejné omluvy.55 Deník se v roli obránce veřejnosti snaží aktivizovat politiky a argumentuje přitom stavem veřejného mínění: „Není jasné, zda důvěra veřejnosti v politiky může ještě klesat, ale politická elita by měla rychle usilovat o její zpětné získání.“56 V internetovém vydání je konstrukt veřejnosti použit i pro politickou karikaturu a ironizování premiéra: „Série fotografií ukazujících Grosse s krumpáčem, polonahého Grosse, jak v letním vedru míchá maltu, a úplně vyčerpaného Grosse s pytlem písku zmrazila veřejnost.“57 Autor se dokonce odvolává na imaginární výzkum veřejného mínění a cituje výrok údajného respondenta.58 V deníku se začínají objevovat reakce zahraničních médií na naši politickou situaci. Pokud se dotýkají veřejnosti, neobsahují žádné paternalistické tóny. Jsou 50

Premiérův byt a česká verze Watergate. Mf Dnes, 21. 2. 2005, s. 8. „Vtip celé slovní výměny šéfa vlády je v tom, že si ji sociální demokraté přát nebudou. Kalousek to ví, Gross to ví. Leč oba společně veřejnosti předvedli vůli věci řešit a vyřešit. Lidově se tomu říká „vlk (Kalousek) se nažral a koza (Gross) zůstala celá“. Tak státotvorně míří do finiše aféra s financemi rodiny premiéra. Akceschopnost vlády bude záhy obnovena, předčasné volby nebudou, všude mír a dělná práce. Teď by tedy měl přijít na řadu potlesk publika... Ale slyšíte ho?“ Velká vládní show Kalouska a Grosse. 17. 2. 2005, s. 6. 52 „Místopředseda Kasal považuje toto jednání za konzistentní, já bych řekl, že jde buď o hysterii, nebo habaďuru na koaliční partnery a veřejnost. ……. Dělá si KDU-ČSL ze sociálních demokratů a z české veřejnosti legraci?“Za co mohou lidovci? Mf Dnes, 28. 2. 2005, s. 7. 53 „Ve vládním klubu (ČSSD) se včera nejčastěji mluvilo o menšinové vládě, podporované především komunisty. Ovšem to by vyvolalo u veřejnosti obrovský odpor.“ Pro ČSSD je to potupa. Ale za lidovci jít musí. Mf Dnes, 2. 3. 2005, s. 2. 54 Premiérův byt a česká verze Watergate. Mf Dnes, 21. 2. 2005, s. 8. 55 „Premiér se omluvil a krize rozhodnutím "úvévé" ČSSD prý skončila. Přání je tu otcem myšlenky. Krize rozhodně nekončí. Nestalo se nic, proč by měl nad koalicí náhle zavládnout mír a proč by veřejnost zapomněla. Stanislav Gross propásl v sobotu příležitost.“ Pardon, špatně jsem se vykrucoval. Mf Dnes, 7. 3. 2005. s. 6. 56 Premiérův byt a česká verze Watergate. Mf Dnes, 21. 2. 2005, s. 8. 57 Gross si postavil byt sám. iDnes, 24. 2. 2005. 58 „Že by se Gross také obával, že vyjde najevo jeho častá absence v parlamentu? Podle bleskového průzkumu veřejného mínění by to lidem příliš nevadilo. "Čím míň v parlamentu byl, tím líp," shrnul za všechny respondenty Ludvík Drtina z brněnských Kotců.“ Tamtéž. 51


16

Eliška Jungová

naopak kritické stejnou měrou vůči politikům i občanům. Výrazná je například citace německého Süddeutche Zeitung, hovořící o vysoké toleranci celé české společnosti vůči korupčnímu prostředí.59 Nebo velmi kritický názor britského týdeníku The Economist na současný stav politiky u nás, způsobený mimo jiné i nezájmem veřejnosti.60 Slovenská Pravda v reakcích na charakter koaličního jednání upozorňuje na roli médií a využití veřejného mínění pro politické cíle: „Lidovci to vymysleli šikovně – počkali, do jaké míry média a veřejné mínění premiéra uvaří, a až pak se hlasitěji ozvali.“61 Vztah médií a veřejnosti Vztah médií a veřejnosti získává v této etapě další dimenzi. Politici téměř od počátku kauzy vyslovují podezření, že média mají zájem poškodit premiéra a sociální demokracii, a to z důvodů komerčních nebo politických. Pro náš pohled je podstatné, že politici začínají zpochybňovat právo médií vystupovat ve jménu veřejnosti. Téma se v Mf Dnes objevuje již počátkem etapy jako citace výroku místopředsedy KSČM Filipa.62 Jednoznačně ve vztahu k veřejnosti otevírá diskusi sám premiér v Právu. Mf Dnes se k ní na svých stránkách vyslovuje normativně, argumentuje konceptem médií v demokratické společnosti a etikou novinářské práce. Vysvětluje roli médií jako komunikačního nástroje.63 Profesionalita je podle deníku zárukou, že novináři nemají tendenci manipulovat politikou.64 Proti subjektivismu se brání mnohonásobnou kontrolou novinářské práce, a to jak uvnitř redakcí65, tak díky konkurenčnímu prostředí.66 Za klíčový kontrolní princip fungování médií považují úroveň čtenářské obce. A i v této argumentaci se najde obrana veřejnosti: „Jestliže si někdo myslí, že je nutné ušít na svobodná média nějaký bič, stojí za tím pravděpodobně arogantní představa, že lidé jsou vlastně hloupí a neumějí se sami vzepřít manipulaci, nepoznají ji, jelikož nemají svůj 59

Jako by česká společnost a její politická elita nechápaly, co je vlastně na premiérových finančních transakcích špatné.“ Zahraniční média: Grossova aféra není malicherná. Mf Dnes, 2. 3. 2005, s. 7. 60 "V České republice se idealismus počátku 90. let zhroutil a kvůli sobeckým politikům a spokojené veřejnosti se změnil v systém protekce a cynismu.“ Případ Gross zvenčí. Mf Dnes, 5. 3. 2005, s. 6. 61 Zahraniční média: Grossova aféra není malicherná. Mf Dnes, 2. 3. 2005, s. 7. 62 „Má volený a odpovědný politik právo se veřejně hájit a může se nikým nevolený, nikomu neodpovědný – kromě svého vydavatele – novinář postavit nad toho, kdo je volený a odpovědný?" Přísnost na novináře. Mf Dnes, 14. 2. 2005, s. 7. 63 „Jistěže novináři nejsou zvolení zástupci lidu. Slovo médium znamená prostředek. Novináři jako pracovníci médií jsou prostředníky mezi událostmi a jejich aktéry na jedné straně a veřejností na straně druhé.“Teorie spiknutí a novinářská práce. Mf Dnes, 2. 3. 2005, s. 6. 64 Profesionální reportér nesmí mít tendenci manipulovat politikou. Proto média, která se orientují na náročnější publikum, oddělují své zpravodajství od názorů a vytvářejí taková pravidla reportérské práce, která co nejvíce brání vlivu různých zájmových skupin na práci redakcí.“ Tamtéž. 65 „První kontrolou korektnosti novinářů je vnitřní prostředí redakcí. Jestliže v některé zavedené redakci dojde k nějakému pokusu o manipulaci se zprávami, jsou novináři této redakce těmi prvními, kteří se o to zajímají, a považují to za otázku vlastní důstojnosti a nezávislosti. Při soužití velkých pracovních týmů je prakticky nemožné ututlat jednoznačnou špinavost.“ Tamtéž. 66 Tím, že spolu soutěží o přízeň čtenářů či diváků, vykonávají nad sebou permanentní vzájemnou kontrolu. A je jedině dobře, že novináři z různých redakcí k sobě navzájem nechovají nějakou oborovou toleranci či falešnou solidaritu.“ Tamtéž.


17

Eliška Jungová

vlastní rozum, kterým by přišli na to, že jim někdo lže.“67 Vedle těchto obecných principů novinářské práce se dále objevuje odvolávka na specifická kritéria uplatňovaná v Mf Dnes, která se týkají ověřování informačních zdrojů.68 Jak je patrno, argumentace zůstává výlučně v rovině teoretického, normativního konceptu „jak věci správně mají být“. Zdůrazňuje se neutrální role média jako komunikátora bez specifických politických nebo komerčních zájmů, která je garantována konkurenčním prostředím a poptávkou spotřebitelů neboli úrovní čtenářů. Je-li médium neutrální, kdo jsou aktéři? Z dosavadního rozboru lze vyvodit, že Mf Dnes proti sobě staví na jedné straně veřejnost a její zájmy, na druhé straně svět politiků. V potřebě polarizovat aktéry a simplifikovat jejich obraz se tento vztah v této etapě jeví jako „hodná veřejnost“ a „zlí politikové“. Co ukazují výzkumy? V uvedené době Mf Dnes přináší informace ze dvou výzkumů veřejného mínění. Nejprve jsou to výsledky z pravidelného výzkumu CVVM provedeného v lednu. Konkrétně jde o důvěru politikům. Deník vyzdvihuje zejména velký pokles popularity premiéra Grosse. 69.Upozorňuje, že dotazování probíhalo týden poté, kdy byly zveřejněny první informace o financování Grossova bytu. Je tedy evidentní, že veřejné mínění na kauzu reagovalo velmi rychle. V té době se problém týkal výlučně osobní situace premiéra. Nijak totiž nebyly dotčeny postoje veřejnosti vůči vládě či stranické preference ČSSD. U obou ukazatelů naopak došlo k určitému zvýšení pozitivních hlasů. Deník na jiných místech o preferencích či důvěře vládě informuje, ale nedává je do souvislostí s mediální kauzou. O druhém výzkumu Mf Dnes bohatě referuje. Objednala si jej u společností SC&C. Šlo o bleskový průzkum, na nějž ve dnech 24. – 25. února odpovídalo 908 respondentů starších 18 let. Výsledky byly publikovány 28. února, v deníku byl také uveden text otázek a přehled odpovědí respondentů. Otázky byly zaměřeny na hodnocení politické situace a na její možná řešení. Dotázaným byl aktuální stav charakterizován jako „současná politická krize“. I tento bleskový průzkum naznačuje, že Grossova aféra v té době ještě nepoznamenala hodnocení vlády ani sociální demokracie.70 Nejvíce respondentů (45 %) si přálo, aby v koalici došlo k dohodě (buď odstoupením premiéra nebo zmírněním požadavků KDU-ČSL) a 28 % by dalo přednost předčasným volbám. Pokud jde o odhad, jak krize skončí, nejméně hlasů získala varianta, ke které nakonec došlo (tj. Gross rezignuje a koalice bude pokračovat – 12 %). Výsledkům výzkumu bylo v deníku věnováno 67

Tamtéž. „Existuje ještě jedna důležitá obrana před manipulacemi a tu uplatňuje i redakce MF DNES: je to princip skepse k vlastním informačním zdrojům. Našeptávači mívají totiž své vlastní zájmy. Proto dávají novináři čím dál větší důraz na vlastní dohledávání, ověřování a dotazování. Je to posun od cizích zdrojů k vlastním rešerším.“ Tamtéž. 69 „Premiér Stanislav Gross zažívá další propad své popularity. Včera zveřejněné výsledky CVVM uvádějí, že Grossovi důvěřuje 38 procent lidí (v říjnu to bylo 50 procent, před rokem 60 procent).“ Grossova popularita se propadla. Mf Dnes, 17. 2. 2005, s. 2. 70 Zhruba každý pátý Čech by si přál rezignaci Stanislava Grosse na funkci premiéra, ale současně chce, aby stát dál vedla současná koalice. Že tak současná vládní krize nakonec skončí, však věří jen necelých dvanáct procent lidí.“ Odchod Grosse chce polovina Čechů. Mf Dnes, 28. 2. 2005, s. 3. 68


18

Eliška Jungová

pět komentářů. Jak již vyplývá ze samotných názvů, pouze jeden příspěvek vyzdvihoval názor veřejnosti, že dojde ke stabilizaci vládní koalice, další tři vyjadřovaly zájem na rezignaci premiéra a jeden zdůrazňoval předčasné volby.71 Na webových stránkách deníku se objevuje ještě stručná informace o dalším výzkumu: „Téměř 72 procent lidí nepovažuje Grossovu omluvu za důvod konce krize. Zjistil to průzkum agentury Tambor pro Nedělní svět. Přes dvě třetiny dotázaných soudí, že by Gross měl rezignovat. Průzkum se konal před Grossovým sobotním vystoupením.“72 Informace je zakomponována do komentáře shrnujícího názory politiků v televizní debatě, v níž reagovali na omluvu premiéra. Jsou zde obsaženy také výroky o vlivu mediálního zpravodajství na utváření veřejného mínění: „Odvolal se [místopředseda ODS Ivan Langer] na průzkumy, které podle něj vypovídají o příklonu veřejného mínění ke Grossově rezignaci. Předseda poslanců ČSSD Michal Kraus k tomu poznamenal, že průzkumy vycházejí z toho, co se občané dozvědí. ‚Pokud bych věděl jenom to, co vědí občané, také bych se rozhodl, že premiér je nedůvěryhodný. Vím skutečnosti, které jsou opravdu pravdou, ne fámy, dohady, pomluvy a spekulace v novinových článcích,‘ prohlásil.“73 Některé z výroků politiků byly použity v následujících dnech v tištěném deníku, ale téma závislosti veřejného mínění na médiích se zde neuplatnilo.

IV. etapa – k médiím jako ochráncům veřejnosti se přidávají politické strany V této etapě pokračuje prezentace veřejnosti ze strany novinářů ve stejném duchu. Jsou to výroky a soudy v zastoupení veřejnosti a odvolávající se na její zájmy. Novým charakteristickým rysem jsou mediální výroky politiků. Jejich snaha prezentovat sebe nebo častěji svoji politickou stranu jako obhájce zájmů celé veřejnosti. Ty jsou domněle ohrožovány aktivitami jiných politických subjektů. Počátek etapy je datován 14. březnem, kdy se v deníku podobný výrok objevuje poprvé. Politický průběh krize navazuje na již zmíněný fakt, že vedení sociální demokracie vyslovilo Grossovi důvěru. V polovině března lidovci požadují buď odstoupení premiéra nebo předčasné volby. Týden nato Gross oznamuje, že podnikl konkrétní kroky týkající se finanční situace jeho rodiny a že požádal Národní bezpečnostní úřad o svoji prověrku. Sjezd, který se konal koncem března, potvrdil Grosse ve funkci předsedy a vyzval k zabránění předčasným volbám. Následná jednání v koalici byla neúspěšná, lidovečtí ministři podali demisi. ODS žádala hlasování o nedůvěře vládě. Proti vyslovení nedůvěry se postavili poslanci ČSSD, US-DEU a KSČM. V dalších dnech odstoupili unionistický ministr a ministr za ČSSD. Etapa končí 6. dubna, v předvečer Grossova prohlášení, že je ochoten vzdát se funkce premiéra.

71

Titulky komentářů k výzkumům: „Skoro polovina lidí myslí, že dojde k smíru“, „Odchod Grosse chce polovina Čechů“, „Každý druhý Čech chce, aby Gross odešel“, „Polovina lidí už nechce Grosse za premiéra“, „Každý třetí člověk chce předčasné volby“. Mf Dnes, 28. 2. 2005. 72 Grossova omluva zklamala ODS i lidovce. iDnes.cz, 6. 3. 2005. 73 Tamtéž.


19

Eliška Jungová

Výroky politiků ve vztahu k veřejnosti V deníku se na zájmy veřejnosti odvolávají představitelé většiny politických stran. Poprvé je to citace výroku místopředsedkyně ODS, podle níž si premiér bere veřejnost za svého rukojmí.74 Před sjezdem ČSSD je prezentována slovní přestřelka mezi bývalým a současným předsedou sociální demokracie a také Grossova výtka, že Zemanova prohlášení matou veřejnost.75 Na sjezdu ČSSD Gross hovoří o veřejnosti mnohokrát. Jednak vymezuje odpovědnost strany vůči občanům, jednak veřejnost charakterizuje jako většinově levicovou. Tyto pasáže z jeho projevu se v tištěném deníku neobjevují. Je zde pouze odkaz na internetový iDnes, kde je celý projev uveřejněn.76 ODS útočí na Stanislava Grosse v souvislosti s organizováním kampaně, která má předcházet schvalování evropské ústavy. Upozorňuje na nevěrohodnost premiéra, a tudíž i riziko diskreditace evropské integrace ve veřejnosti.77 Její předseda Topolánek se také v souvislosti s hlasováním o nedůvěře vládě odvolává na veřejnost: „Chceme hlavně, aby veřejnost viděla, kdo tuto vládu podporuje a kdo ne“78 Předseda KDU-ČSL hovoří za veřejnost a k ní několikrát. Nejprve ve snaze očistit morální image politiků: „Není možné vyvolat ve veřejnosti dojem, že vrcholní politici jsou úplně beztrestní. Pokládám za svoji povinnost jako předseda křesťanských demokratů, ukázat, že k politické kultuře patří jiné chování, než jaké volí předseda vlády.“79 Dále v souvislosti s tlakem na odstoupení premiéra80 a ve svém vystoupení při hlasování o nedůvěře vládě. Tuto vládu označuje za podvod na voličích a veřejnosti.81 Další argumentaci Kalousek užívá, když vysvětluje, proč se vzdal funkce předsedy rozpočtového výboru sněmovny.82 74

„Místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová v televizi řekla, že Gross si bere občany jako rukojmí. Smlouva mezi politiky a veřejností podle ní vzniká tím, když voliči dají ve volbách hlas konkrétní straně s konkrétním programem. A to Gross neudělal, uvedla.“ Gross: Nevím na co kdo čeká. Premiérem zůstanu i po sjezdu. Mf Dnes, 14. 3. 2005, s. 3. 75 „Veřejná vystoupení bývalého předsedy sociální demokracie podle Grosse straně škodí, oslabují její pozici, matou veřejnost a negativně ovlivňují občany proti ČSSD.“ Gross vidí jako příští spojence lidovce a zelené. Mf Dnes, 15. 3. 2005, s. 2. 76 „Protože srdce české veřejnosti, velké části české veřejnosti, bije nalevo, ať si říká kdo chce, co chce.“ … „Je velmi zajímavé sledovat hlubší rozbory sociologické o mínění naší veřejnosti a nacházíme v nich velké množství rozporů. Na jedné straně lidé velmi neradi přiznávají, že jsou levicoví nebo velká část lidí to nerada přiznává, a na druhé straně, pokud mají odpovídat na otázku, jestli chtějí zadarmo školství, jestli chtějí zadarmo zdravotnictví, jestli chtějí, aby všechno řídila volná ruka trhu a na řadu dalších otázek, tak velká část těchto lidí, přátelé, odpovídá velmi blízce, velmi blízce našim programovým cílům a našim hodnotám, které my, jako sociální demokraté, zastáváme.“ Gross: Program ČSSD nezradím. iDnes, 26. 3. 2005. 77 „Spojit jedno z témat evropské politiky s osobou tak nevěrohodnou, jako je premiér Gross, znamená diskreditovat v očích české veřejnosti evropskou integraci jako takovou.“ Vláda nebude přemlouvat lidi pro euroústavu. Mf Dnes, 17. 3. 2005, s. 2. 78 Vládě hrozí pád už za dva dny. Mf Dnes, 30. 3. 2005, s. 1. 79 Kalousek: Když Gross odejde, zemi se uleví. Mf Dnes, 18. 3. 2005, s. 2. 80 „Vy jste na tiskové konferenci řekl, že by se veřejnosti ulevilo, kdyby odstoupil také Gross. Není to porušení dohod s ČSSD, že o tom do jejího sjezdu nebudete veřejně mluvit? Já jsem dostal otázku, jestli by mi to udělalo radost, a odpověděl jsem, že není důležité, jestli by to udělalo radost mně, ale že je nesporné, že České republice by se ulevilo.“ Tamtéž. 81 „Předseda lidovců před hlasováním zároveň naposled vyzval premiéra Grosse k rezignaci. Vláda už nemá podle Kalouska podporu 101 poslanců, a je tedy podvodem na voličích a veřejnosti.“ Zůstane tady jenom ten bordel. Mf Dnes, 2. 4. 2005, s. 3. 82 „Moje žena byla nepravdivě, lživě osočena z krácení daně. Veřejnosti je tato lež předkládána k uvěření a rozpočtový výbor je orgán, který vykonává parlamentní kontrolu nad ministerstvem


20

Eliška Jungová

Výzkumy veřejného mínění V této etapě se objevují dva výzkumy. První, z pravidelné produkce agentury STEM, je v deníku poprvé zveřejněn 19. března. Týká se důvěryhodnosti politiků – ukazatele, který novináři běžně nazývají žebříčkem popularity. Podle výzkumu od ledna do března 2005 poklesla důvěra premiérovi ze 47 % na 18 % a snížila se i důvěra předsedovi KDU-ČSL Kalouskovi. K výsledkům se vyslovují oba politici. Premiér Gross považuje propad popularity za důsledek kampaně, která je podle jeho mínění proti němu vedena. Současně uvádí že, „zároveň je to možná důsledek mých nezvládnutých reakcí a nedocenění rizik spojených s manželčiným podnikáním."83 Miroslav Kalousek své výsledky odbývá poukazem na dobré preference strany.84 Výzkum je ale komentován již předcházejícího dne v internetovém deníku a doplněn názory ředitele STEMu Hartla. Ten hovoří o obecnějších rysech změn postojů veřejnosti a vysvětluje tak pokles popularity obou politiků: "V době zásadních politických střetů ti, kteří říkají jednoznačná a kontroverzní stanoviska, v těchto anketách ztrácejí."85 Hartl dále připomíná, že v období krize menšinové vlády ODS, která vyústila v předčasné volby v roce 1998, ve výzkumech pokleslo příznivé hodnocení pro tehdejší šéfy ODS a KDUČSL Klause a Luxe.86 Uvedená argumentace, podstatná pro porozumění obecnějším trendům ve veřejném mínění, se ale v tištěném deníku vůbec neobjevuje. Naopak, autor komentáře dává přednost poukazům na rivalitu obou politiků a přitom podobnost jejich „bytových“ problémů.87 Výsledky výzkumu STEMu novináři využívají opakovaně až do počátku dubna. Obohacují je o starší zjištění – o vývoj důvěry Stanislavu Grossovi po celou dobu jeho politické kariéry. Všímají si faktu, že jeho popularita, v minulosti na předních příčkách pomyslného žebříčku, po převzetí premiérské funkce postupně klesala, až se dostala na nejnižší úroveň ve srovnání se všemi polistopadovými předsedy vlád. K tomu se opět vyslovuje Hartl a zobecňuje pokles důvěry jako typickou reakci veřejnosti na problémy či aféry politika. Ale specifiku Grosse vidí ve způsobu, jak problém řešil. „Vůbec nejhorší, co politik může udělat, je, když na otázky kolem svých potíží dává vyhýbavé, nejednoznačné odpovědi. Představa, že je možné to vyřešit salámovou metodou, se ukázala u veřejnosti jako neprůchodná.“88 Zmíněný dlouhodobý pokles důvěry v premiéra je námětem dalšího rozhovoru s Hartlem, uveřejněném v deníku počátkem dubna. Hartl hovoří o skeptických postojích veřejnosti vůči morálce politiků: „Panuje tu všeobecný názor, že je politika svinstvo a že do politiky lidé chodí ze zištných důvodů. Takže

financí, tedy i nad správou daní.“ Kalousek: Když Gross odejde, zemi se uleví. Mf Dnes, 18. 3. 2005, s. 2. 83 Grossova popularita se prudce propadla. Mf Dnes, 19. 3. 2005, s. 1 84 „Mou ambicí jsou preference strany, a ty stoupají.“ Tamtéž. 85 Gross se propadl v žebříčku popularity. iDnes, 18. 3. 2005. 86 Tamtéž. 87 „Nejnovější průzkum agentury STEM, která popularitu politiků sleduje, však ukázal, že Gross není sám. Oblibu výrazně ztrácí i šéf lidovců Miroslav Kalousek. Tedy člověk, který vidí řešení vládní krize v tom, že Gross odstoupí z funkce. I on má za sebou aféru – s placením daně za manželčin byt.“ Grossova popularita se prudce propadla. Mf Dnes, 19. 3. 2005, s. 1. 88 Důvěra v Grosse je na dně. Mf Dnes, 26. 3. 2005, s. 3.


21

Eliška Jungová

to, že na některého z politiků vyplave takový skandál, není nic objevného.“89 Jako Grossův problém vidí jeho profesionální selhání, tj. jak se k aféře postavil a jak ji mediálně zvládl. „Lidé jsou sice smířeni s tím, že z morálního hlediska politikové nejsou nijak na výši, ale chtějí, aby byli profesionály. To znamená, když už na ně praskne něco takového, tak že se zachovají uváženě. Rozhodnou se pro jedno řešení či vysvětlení a toho se drží. A umějí si zorganizovat mediální odezvu. Co veřejnosti na tomto případu vadí, je, jak Gross lavíroval, měnil svá vyjádření a vykládal jednu absurdní lež za druhou.“90 Toto interview je v deníku nazváno „Lidé mu nevyčítají aféru, ale to, že lhal.“ Podle Hartlových slov veřejnosti spíše vadí, že Gross lhal nekonzistentně. Tak se i v interpretaci postojů veřejnosti objevuje motiv odklonu od morální podstaty aféry a poukaz na nezvládnutou roli herce na scéně politického divadla. Je to motiv, který se v komentářích novinářů objevuje již od počátku února.91 Druhý výzkum, který je v deníku v této etapě prezentován, se týká sjezdu ČSSD, respektive názorů veřejnosti na nejvhodnějšího předsedu strany a na případnou spolupráci sociálních demokratů s komunisty. Výzkum si zadal deník Mf Dnes u agentury Median. Z potenciálních předsedů u respondentů vyhrál Miloš Zeman, spolupráci s komunisty odmítla polovina z nich. V komentářích novinářů či oslovených politiků výsledky výzkumu nejsou nijak vztaženy ke Grossově aféře a probíhající politické krizi. Jiné projevy veřejného mínění V deníku se i nadále a až do konce krize objevují dopisy čtenářů, které v naprosté většině odpovídají postoji redakce. Vzhledem k tomu, že jsou již prezentovány a komentovány výzkumy veřejného mínění, nezabýváme se dále analýzou dopisů. V této etapě intenzivních jednání a hojné komunikace politiků ve směru k veřejnosti, deník publikuje řadu dalších informací dokládajících aktivizaci veřejného mínění. Nejprve je to vyvěšování velkoplošných billboardů v Praze s nápisem „Stydím se za svého premiéra“.92 Vzápětí list informuje o petici pracovníků univerzitních a akademických pracovišť, v níž vyzývají premiéra k odstoupení.93 Později se objevují zprávy o pražských demonstracích, jichž se účastnilo cca 200–300 lidí.94 Vysokoškolští studenti zorganizovali petici za odstoupení premiéra a kromě dokumentu mu předali i zrcadlo. „Premiér je příliš

89

Lidé mu nevyčítají aféru, ale to, že lhal. Mf Dnes, 2. 4. 2005, s. 4. Tamtéž. 91 Viz poznámka 30. 92 „Zhruba třicet velkoplošných billboardů s nápisem Stydím se za svého premiéra se včera objevilo na různých místech Prahy. Organizátoři tak chtějí dát najevo nespokojenost s předsedou vlády Stanislavem Grossem.“ Stydím se za svého premiéra, vzkazují lidé z billboardů. Mf Dnes, 21. 3. 2005, s. 2. 93 „Dnes akademici přicházejí za premiérem se stručnou radou sami. Zní: Odstupte. Dopis s takovou výzvou podepsalo už víc než sedmdesát vysokoškolských pedagogů a vědců. Dnes chtějí vyslanci signatářů svou výzvu premiérovi osobně předat.“ Podejte demisi, vzkazují profesoři premiérovi. Mf Dnes, 24. 3. 2005, s. 2. 94 Přežití jako hlavní přednost. Mf Dnes, 11. 4. 2005, s. 7. 90


22

Eliška Jungová

zahleděný do sebe. Měl by se do něj podívat.“95 Poslední zpráva je o demonstraci ultrapravicových radikálů v Hlučíně, jíž se účastnilo cca 60 lidí.96 Na serveru iDnes se objevují další informace o protestních aktivitách. Například o připravované demonstraci v Brně před zahájením sjezdu ČSSD. Její cíl charakterizoval jeden z organizátorů: „Chceme vyjádřit nespokojenost s premiérovým chováním a doufáme, že naše akce přinutí delegáty zamyslet se nad tím, koho chtějí mít ve svém čele další dva roky.“97 Server přinesl již počátkem této etapy zprávu o ironizujících reakcích občanů na Grossovu omluvu. Na speciálně zřízené internetové stránce se čtenáři omlouvali ze svých hříchů.98

V. etapa – role médií jako ochránců veřejnosti trvá, role politiků ustupuje Tato etapa je datována od 7. do 20 dubna. Na jejím počátku Stanislav Gross prohlásil, že je ochoten vzdát se premiérského křesla. Krátce nato odstoupili unionističní ministři a koalice začala hledat podobu nové vlády. Prvním kandidátem na premiéra byl diplomat a člen ČSSD Jan Kohout, který později nabídku odmítl. 19. dubna sociální demokracie navrhla na tuto funkci Jiřího Paroubka. Konstrukt politické veřejnosti zaštiťované novináři trvá, ale mizí výzvy a výroky politiků vůči veřejnosti. V komentářích žurnalistů se objevuje jednak rekapitulace dosavadního vývoje99 a dále reakce na probíhající politická jednání. Profilujícím tématem jsou odmítavé postoje veřejnosti k budoucí vládě, pokud by byla podporována komunisty.100 Politici se v médiích vyslovují hlavně k probíhajícím jednáním, o veřejnosti hovoří jen ve dvou případech. Prvním je výrok předsedy KSČM Grebeníčka. Týká se nové vlády a naznačuje, že ČSSD má tendenci manipulovat veřejností: „Vím, že sociální demokracie má pět variant, jednu jako pokusný balónek dala k dispozici veřejnosti, zabral na to i prezident.“101 Druhým výrokem je prohlášení prezidentova poradce o postojích Václava Klause k probíhající krizi. Její prodlužování je podle prezidenta pro veřejnost nepřijatelné.102

95

Vláda dnes jednala o vlastním přežití. Mf Dnes, 6. 4. 2005, s. 2. Radikálové volali po odstoupení Grosse. iDnes, 29. 3. 2005, s. 1. 97 Sjezd uvítají demonstranti. iDnes, 25.3. 2005, s. 1. 98 „Před deseti dny se Stanislav Gross omluvil veřejnosti za svůj přístup ke kauze s bytem. Lidé se na oplátku začali premiérovi omlouvat za své hříchy. Zpovídají se z nich na internetové stránce, jejíž provozovatelé slibují, že všechny příspěvky pošlou e-mailem na Úřad vlády.“ Češi se na internetu „omlouvají“ premiérovi. iDnes, 15. 3. 2005. 99 Například: Gross je na odchodu, co přijde po něm? Mf Dnes, 8. 4. 2005, s. 6. 100 „Pokud by skutečně vznikla obnovená vláda koalice, přineslo by to dvě dobré zprávy. První: zkompromitovaný premiér Gross odejde, i když po červeném koberci. Druhá: spolupráce s nereformovanými komunisty je stále nepřijatelná pro ostatní strany a většinu veřejnosti. Obě zprávy by svědčily o tom, že zdejší politické prostředí směřuje k civilizovaným způsobům.“ Vláda bez Grosse? Předčasné volby? Mf Dnes, 15. 4. 2005, s.6. 101 Grebeníček: Za pět let budeme ve vládě. Mf Dnes, 9. 4. 2005, s. 13. 102 „Prezident ale už možná v těchto věcech trpělivost vyplýtval, ta dlouhodobá krize probíhá před očima veřejnosti tak dlouho, že už ji není možné odkládat a dívat se na ni dál.“ Jakl: Prezidentovi došla trpělivost. Mf Dnes, 18. 4. 2005, s. 2. 96


23

Eliška Jungová

Výzkumy veřejného mínění V tomto období jsou v deníku prezentovány dva pravidelné výzkumy. Pokud jde o CVVM, dotazování probíhalo v posledním březnovém týdnu. Deník nejprve informuje o stranických preferencích ve stručné zprávě s názvem „ODS 32 %, KSČM 16 %, ČSSD 15 %“. Výsledky nejsou komentovány ve vztahu k žádné aktuální politické události.103 O několik dní později deník přinesl informace o velkém propadu Grossovy popularity (konkrétně 19 % důvěřujících) a také o nižší důvěře Kalouskovi. Jde o potvrzení trendu, který STEM zveřejnil o několik dní dříve. Ve zprávě je pouze zmíněn rivalský vztah mezi oběma osobnostmi.104 Druhý výzkum provedl STEM. V deníku byly jednak zveřejněny stranické preference. ČSSD by dalo hlas 12 % voličů a jak deník uvádí, je to nejhorší výsledek od roku 1992. Naproti tomu ODS by získala plnou třetinu hlasů. Podle dalšího zjištění klesla ochota občanů účastnit se voleb. Výsledky byly komentovány v řadě článků a dávány do souvislosti s mediální kauzou a politickou krizí.105 Vedle toho se v deníku objevují data z bleskového průzkumu, který si Mf Dnes objednala u agentury SC&C. Tématem byly postoje k vládě a přijetí evropské ústavy. Odpovídalo 400 respondentů počátkem dubna. 60 % z nich si přálo odstoupení vlády. Pokud jde o budoucí varianty, dvě třetiny odmítly menšinovou vládu ČSSD podporovanou komunisty.106 Deník dále zveřejňuje výsledky ankety, kterou provedl vlastními silami mezi českými manažery. Z téměř tří set oslovených získal výpovědi 237 manažerů ze všech krajů republiky a z firem nejrůznější velikosti i zaměření. Anketa byla zacílena na hodnocení podmínek pro podnikání a dotýkala se i politické situace a názorů na premiéra. „Manažeři si stěžují, že podmínky pro podnikání nejsou v Česku v pořádku a že situaci ještě umocňuje nynější vládní krize. Převažuje názor, že politici kvůli ní odkládají řešení problematických témat.“107 Podle většiny manažerů není Stanislav Gross důvěryhodnou osobou. Deník přesněji neuvádí, jak byla anketa prováděna. Odvolává se na dobrozdání výzkumných metodologů: „Sociologové považují vzorek 240 manažerů za dostatečně silný na to, aby vypovídal o náladách mezi celou společenskou skupinou.“108 Na podporu tohoto tvrzení uvádějí výrok odborníka, z nějž ale podobné hodnocení vyčíst nelze: "Není to sice reprezentativní vzorek, ale určitě to není málo a nezanedbával bych to. Je to 240 hlasů, které se chtějí vyjádřit.“109

VI. etapa – konstrukt se rozchází s realitou. Média vyjadřují zklamání Poslední etapa vývoje mediálního konstruktu veřejnosti začíná reakcí novinářů na návrh ČSSD, aby premiérské křeslo obsadil Jiří Paroubek. Končí reflexí výzkumů veřejného mínění, které ukazují pozitivní vývoj postojů veřejnosti k nové 103

„ODS 32 %, KSČM 16 %, ČSSD 15 %“, Mf Dnes, 9. 4. 2005, s. 10. Sobotka boduje, Gross se propadá. Mf Dnes, 14. 4. 2005, s. 2. 105 Podpora ČSSD je nejnižší od roku 1992. Mf Dnes, 19. 4. 2005, s. 1. 106 Průzkum: Ať vláda padne. Mf Dnes, 9.4. 2005, s. 11. 107 Grossovi nevěříme, říkají šéfové firem. Mf Dnes, 19. 4: 2005, s. 1. 108 Tamtéž. 109 Tamtéž. 104


24

Eliška Jungová

vládě i k sociální demokracii. Časově je vymezena 21. dubnem až počátkem června. Z hlediska politických událostí se v té době sestavuje obnovená koaliční vláda pod novým vedením, Gross předává prezidentovi demisi a 25. dubna Václav Klaus jmenuje novou vládu. Ta získává důvěru Poslanecké sněmovny 13. května. Po zveřejnění Paroubkova jména převažují v deníku záporné reakce. Výběr nového premiéra novináři evidentně považují za špatný krok a předpokládají i negativní image politika u veřejnosti. „Ministr pro místní rozvoj Paroubek je, alespoň zatím, vnímán spíše jako vychloubačný a odměřeně, až téměř arogantně působící politik. To je tak vše, co veřejnost mohla z jeho dlouholetého angažmá na pražské regionální i celostátní úrovni zaznamenat.“110 Komentář také interpretuje rozložení sil na politické scéně. ČSSD přisuzuje až třetí pozici (za ODS a KSČM) a obsahuje nepřímou výzvu jejím voličům k odklonu od strany. „Pro voliče, kteří kdysi sociální demokracii podporovali (a bylo jich poměrně hodně) a dnes ji houfně opouštějí, je to pouze další výzva k pasivní rezistenci směrem k této straně… Zdecimovaní sociální demokraté to proto chtějí zkusit s Jiřím Paroubkem v horkém křesle premiéra. Tím však vyslali opakovaně voličům vzkaz: Nevolte nás!“111 Také další komentáře se k hodnocení nové vlády vyjadřují skepticky.112 Pokud jí přiznávají šanci na úspěch, je to v ironickém ladění a umožněno jen díky celkově příznivému ekonomickému vývoji.113 Vedle těchto reakcí na aktuální situaci se objevují i hodnocení předcházejícího vývoje, zejména snahy sociálních demokratů opřít se o podporu komunistů.114 Jiné typy úvah znovu připomínají princip transparentnosti finanční situace politiků ve vyspělých demokraciích.115 Citovaný komentář se vrací k dvojímu pohledu na selhání Grosse, tj. k faktické podstatě kauzy a k jejímu mediálnímu zvládnutí. Tvrdí, že důvodem odchodu by měl být už samotný prohřešek politika.116 V podobném duchu deník referuje o reakcích zahraničních médií na naši situaci. Jsou to hodnocení postojů veřejnosti vůči Stanislavu Grossovi117 nebo perspektivy české společnosti pod vedením nové vlády.118 Pokud jde o vyjádření politiků ve 110

Paroubek vpřed. K porážce. Mf Dnes, 21. 4. 2005, s. 7. Tamtéž. 112 „I když premiér nakonec musel odejít, ani to nemůže veřejnost vnímat bez kapky hořkosti. Takzvaná obnovená vláda koalice je vše jiné, jen ne dynamický reformní kabinet, který by si občané zasloužili a země potřebuje.“ Odešel pozdě, ale odešel. Mf Dnes, 26. 4. 2005, s. 6. 113 „Paroubkova mise na území nepřátelsky naladěného voličstva nemusí být ztracená. Misionáři budou mít dost lesklých korálků, aby je domorodci při volbách automaticky neuvařili v hrnci.“ Misionář Paroubek s korálky. Mf Dnes, 26. 4. 2005, s. 6. 114 „Odpor prezidenta, veřejnosti i vlivných členů vlastní strany ukázal, že doba nedozrála k tomu, aby se dalo vládnout přímo s Grebeníčkem, i když i s takovou možností Gross koketoval.“ Odešel pozdě, ale odešel. Mf Dnes, 26. 4. 2005, s. 6. 115 „Postmoderní demokracie vychází z postulátu, že veřejnost má právo vědět vše o financích toho, kdo ji řídí.“ Politikovy peníze jsou veřejná věc. Mf Dnes, 21.4. 2005, s. 6. 116 „Nemělo by platit, že pouze ten, kdo se zachová tak nešikovně jako Stanislav Gross, odejde. Jeho aféra bude mít smysl jen tehdy, pokud se vžije, že občané mají právo se ptát na majetek a finanční zdroje politiků. A politici mají povinnost jim odpovídat.“ Tamtéž. 117 Například: „Neue Zürcher Zeitung: Českému obyvatelstvu se ten příběh nezamlouval, přestože je na zkorumpované politiky zvyklé, a Gross, mladý muž bez jakéhokoli politického profilu, ale s pozoruhodným nadáním pro zákulisní rozhovory orientované na výsledek, byl konečně dotlačen k odchodu.“ Gross konečně vytlačen, píší zahraniční noviny.Mf Dnes, 26. 4. 2005, s. 2. 118 „Slovenský list Pravda v článku pod titulkem „Češi, třeste se, přichází Jiří Paroubek“ varuje 111


25

Eliška Jungová

vztahu k veřejnosti, převažují výroky sociálních demokratů. Týkají se budoucí podpory vlády119 nebo vhodné komunikace vládních institucí směrem k veřejnosti. 120

Novým rysem tohoto období je začínající novinářský zájem o volby v roce 2006. Komentáře i analýzy jsou už k této události směřovány. Jiří Paroubek je dotazován na strategii volební kampaně ČSSD. Je zřejmé, jak on sám klade velký důraz na výzkumy mínění: „Volebním lídrem sociální demokracie může být podle premiéra Jiřího Paroubka jen takový politik, který bude mít odpovídající výsledky zejména v průzkumech veřejného mínění".121 V interview s Paroubkem se dále vrací motiv vlivu médií na veřejné mínění. Konkrétně jde o hodnocení Stanislava Grosse.122 Výzkumy veřejného mínění ukazují změnu postojů obyvatel Obraz veřejnosti v deníku je zpočátku ve shodě s prezentovanými výzkumy. To se týká zejména reakcí veřejnosti na odchod Grosse a malou znalost budoucího premiéra. Deník uvádí základní výsledky bleskového průzkumu, který pro Českou televizi zpracoval STEM: 72 % dotázaných souhlasí s názorem, že odchod Grosse Česku prospěje a 35 % nezná Jiřího Paroubka. Přesnější metodologické údaje nejsou uvedeny.123 Počátkem května byly zveřejněny výsledky pravidelného výzkumu CVVM, jehož dotazování proběhlo 18.–24. dubna. Nejprve byly publikovány volební preference. ČSSD poklesly na pouhých 10 %, zatímco ODS by volilo 31 % dotázaných.124 V komentáři novináře jsou čísla dávána do souvislosti s nástupem Paroubka.125 Naopak premiér výsledek připisuje hlavně negativní mediální kampani vůči sociální demokracii, i když zčásti přiznává vlastní podíl strany.126 Celkové ladění komentáře je vztaženo k volbám v roce 2006. Autor srovnává výsledky průzkumů v minulých letech a přináší hypotézu o volebním úspěchu pravicových stran.127 V následujících dnech CVVM zveřejnilo údaje o před tím, že nový premiér plánuje spojit budoucnost sociálních demokratů s komunisty.“ Tamtéž. 119 „Bude záležet na tom, jak veřejnost přijme novou vládu a jak se podaří zlepšovat image ČSSD," řekl v pondělí Sobotka v Právu.“ Paroubek vpřed. K porážce. Mf Dnes, 21. 4. 2005, s. 7. 120 "Tento úřad (Úřad vlády) bude muset velmi tvrdě pracovat a zlepšit komunikaci s veřejností – neubránil se rýpavé poznámce Jiří Paroubek na tiskové konferenci". Gross hlídá, koho dá Paroubek do vlády. Mf Dnes, 22. 4. 2005, S. 2. 121 Paroubek: Lídr musí být populární politik. Mf Dnes, 20. 5. 2005, s. 2. 122 „Já si především nemyslím, že je zkompromitovaný (Gross). Veřejnost ho jen momentálně takto vnímá.“ Paroubek: ODS je horší než komunisti. Mf Dnes, 23.4. 2005, s. 1. 123 Paroubek má vládu, teď rozhodne ČSSD. Mf Dnes, 23. 4. 2005, s. 1. 124 ČSSD se propadla až na 10 procent. Mf Dnes, 5. 5. 2005, s. 1 125 „A navíc: Centrum svá data sbíralo od tisícovky respondentů mezi 18. a 25. dubnem – a 19. dubna byl na premiéra namísto Stanislava Grosse navržen Jiří Paroubek, který by se měl podle plánů sociálních demokratů stát jedním z hlavních volebních „taháků“. Tamtéž. 126 „Ta čísla mě příliš nepřekvapila, po měsících intenzivní mediální kampaně to ani jinak nemohlo vyústit,“ komentoval premiér Paroubek poslední čísla ve včerejším rozhovoru pro BBC. „Zároveň jsme ale mohli přijít tak o dvě tři procenta, strana ztrácela důvěru jednotlivých skupin veřejnosti průběžně. Věřím, že je to dno, od něhož se můžeme už jenom odrazit,“dodal premiér.“ Tamtéž. 127 „Ačkoliv volby v Česku tradičně dopadají výrazně jinak, než naznačují výzkumy veřejného mínění, včerejší výsledky by dávaly velmi slušnou šanci na vznik silné pravicové koalice občanských demokratů s lidovci.“ Tamtéž.


26

Eliška Jungová

důvěře občanů ústavním institucím. Komentován byl zejména další propad důvěry vládě (pouze 14 % důvěřujících), k čemuž se v deníku vyslovuje také politolog.128 18. května jsou poprvé zveřejněny výsledky výzkumu STEM, které signalizují změny nálad veřejnosti. Nejdříve deník komentuje preference stran – celkově mírně klesly všem politickým stranám a vzrostl podíl nerozhodných voličů. Tudíž se snížila celková ochota jít k volbám. K poklesu preferencí pravicových stran se vyslovuje také ředitel STEMu: „Je zřejmé, že tyto strany voliče zklamaly svým postojem k řešení vládní krize. Lidé čekali zásadní změnu vlády a mají starou vládu, ve stejném složení a s tímtéž programem. Spíše než ČSSD to voliči vyčítají pravici“129 Další zjištění výzkumu se týkají popularity politiků. Jsou komentována v souvislosti se zájmem Paroubka stát se volebním lídrem ČSSD. Důvěra občanů předsedovi strany Grossovi dále klesla (na 16 %), zatímco důvěra Jiřímu Paroubkovi se od posledního měření v březnu zvýšila z 20 na 39 %.130 Snaha premiéra stát se volebním lídrem je v deníku komentována ještě jednou, jednoznačně jako jeho reakce na výsledky tohoto výzkumu.131 Počátkem června bylo zveřejněno pravidelné šetření CVVM, při němž byli občané dotazováni mezi 16. a 23. květnem. Výzkum už jasně signalizuje růst preferencí ČSSD. Z předcházejících 10,5 % strana dosáhla 16 %, což bylo (v datech této agentury) vysoce nad jejím dlouhodobým průměrem. Předstihla tak komunisty a dostala se opět na druhé místo. Výzkum je v deníku komentován jako „zajímavá změna, která může přece jen přinést mezi sázkaře i pozorovatele politické scény vzrušení.“132 Výsledky také komentoval analytik CVVM: „Dovolil bych si tvrdit, že mají [sociální demokraté] poměrně velkou šanci na to, aby se jim vraceli další voliči. ČSSD má potenciál na třicet procent voličů. Netvrdím, že jich bude mít tolik, ale nad dvacet procent by se mohla dostat,“ říká Kunštát.“133 Premiér Paroubek vyjadřoval optimismus a důvěru v konečný zisk více než třetiny voličů.134 Deník si objednal bleskový průzkum u agentury SC&C, jehož výsledky byly zveřejněny 11. června. Testoval na rozsáhlém vzorku (2307 dotázaných), zda by občané přijali jako budoucího premiéra předsedu ODS Mirka Topolánka nebo Jiřího Paroubka. Oba získali prakticky stejný podíl hlasů, rozdíl přesahoval jen jedno procento (50,7 % : 49,3 %). Nicméně premiér výsledek interpretoval jako

128

„Na propadu se zcela jistě podepsala vládní krize. Na lidi mělo negativní vliv už jenom to, jak se do poslední chvíle snažil Stanislav Gross držet svého premiérského postu. Sociální demokracie se stává nedůvěryhodnou stranou, což se projevuje na jejích preferencích, a od toho se pak odvíjí i nízká důvěra vládě,“ řekl politolog Tomáš Lebeda.“ Tamtéž. 129 Půlka lidí neví, zda a koho volit. Strany ztrácejí hlasy. Mf Dnes, 18. 5. 2005, s. 2. 130 Paroubek: Lídr musí být populární politik. Mf Dnes, 20. 5. 2005, s. 2. 131 „To, že má ambici být i stranickým tahounem, oznámil včera těsně poté, kdy agentura STEM zveřejnila, že se dostal mezi pětici nejpopulárnějších českých politiků.“ Paroubek chce být lídrem místo Grosse. Mf Dnes, 20. 5. 2005, s. 1. 132 Paroubek si troufá na vítězný skalp ODS. Mf Dnes, 9. 6. 2005, s. 2. 133 Tamtéž. 134 „Náš vzestup jsem čekal, věřím, že půjdeme dál nahoru. Ukazuje se, že voliči vnímají změnu a uklidnění, které po několika měsících nastalo. Pokud budeme dělat srozumitelnou politiku a nebudeme se dopouštět hrubých chyb, mohli bychom dosáhnout až na třicet pět procent.,“ věří si premiér.“ Tamtéž.


27

Eliška Jungová

těsné Topolánkovo vítězství.135 Komentář je doplněn o zjištění CVVM týkající se rostoucí důvěry premiérovi. Podle analytika Daniela Kunštáta „Veřejnost to vnímá tak, že nový premiér Paroubek otupil ostří konfliktů mezi vládními stranami a dokázal také konsolidovat sociální demokracii. Jeho kredit u veřejnosti je velmi vysoký, lidé ho vnímají jako určitý nový vítr v české politice.“136 Jiné aktivity veřejnosti Ačkoliv veřejnost projevovala různé formy protestu hlavně v průběhu března, ještě 21. dubna se v Ostravě odehrála poslední a evidentně opožděná demonstrace. Deník o ní informuje pouze na serveru. I podle vyjádření organizátorů akce svědčila o rostoucím nezájmu veřejnosti: „Organizátory protestní akce Ostrava proti Grossovi zarazil malý zájem kolemjdoucích.“137 Jeden z posledních projevů aktivizace veřejného mínění v kauze Gross se zrcadlil v internetové anketě na téma „Největší padouch“, kterou vyhlásila Česká televize jako určitý doplněk dříve proběhnuvšího projektu „Největší Čech“. Deník 20. dubna informoval na webových stránkách o otevření druhého kola hlasování a zveřejnil desítku osobností, které v první fázi získaly nejvíce hlasů.138 Výsledky hlasování publikoval iDnes 5. května. Stanislav Gross se umístil jako druhý, hned za Gottwaldem. V první desítce bylo dalších šest jmen současných osobností veřejného života139 V Mf Dnes se objevuje zamyšlení nad výsledky ankety a názor, že „toto hlasování posloužilo víceméně jako boxovací pytel pro odreagování si bezprostředního vzteku a aktuálních frustrací.“140 Reakce deníku na změnu trendu ve výzkumech veřejného mínění Deník reaguje na růst popularity premiéra ihned po zveřejnění výsledků příslušného výzkumu. Komentář vyvozuje tento úspěch jednak z premiérovy taktiky na politické scéně i vůči veřejnosti a dále z jeho mediálních schopností. Argumenty jsou laděny v lehce ironickém tónu.141 Druhou reakcí je rozhořčený komentář týkající se změny postojů veřejnosti a závislosti politického života na prchavém veřejném mínění. Článek si klade otázku o racionalitě a morální vyspělosti veřejnosti. „Většinou se říká, že je třeba vyměnit politiky a otevřít dveře novým, mladým, svěžím. Že je třeba vyměnit voliče, to si netroufne nikdo říct. A

135

„Je to velmi potěšující. Když se ten průzkum udělá za nějakou dobu znovu, to pořadí se určitě obrátí. Věřím, že lidé dobře vnímají, jaké politici používají argumenty a jaké mají znalosti,“ reagoval včera na průzkum SC&C premiér Paroubek.“ Paroubek boduje, dohání Topolánka. Mf Dnes, 11. 6. 2005, s. 1. 136 Tamtéž. 137 Demonstrovat přišlo málo lidí. Mf Dnes, 21. 4. 2005, s. 2. 138 Největší padouch. Šanci má Gross i Kalousek. iDnes, 20. 4. 2005. 139 Největší padouch je Gottwald, pak Gross. iDnes, 5. 5. 2005. 140 Nespravedlnost největšího padoucha. Král nepromluvil. Mf Dnes, 7. 5. 2005, s. 7. 141 „Zkrotil kverulující poslance kolem Jana Kavana. Vlichotil se komunistům, aniž je musel žádat o podporu.Ve vládním prohlášení slíbil výhody bohatým i chudým, bílým, růžovým i rudým, dospělým i dětem. Ani na zvířátka v zoologických zahradách nezapomněl. Na rozdíl od svého předchůdce předvedl solidní řečnické schopnosti při oslavách konce války a rozhodnost, když se zbavil bleskově mluvčí, která porušila základní principy profesionální práce. Není tedy divu, že získal sympatie veřejnosti.“ Paroubek stoupá. Kam až? Mf Dnes, 20. 5. 2005, s. 6.


28

Eliška Jungová

přitom je naše voličstvo nekompetentní, popletené, hloupé a sobecké – možná víc než politici. Dopustilo se už mnoha omylů, chyb a ničemností.“ 142 Autor reaguje také na strategii kampaně sociální demokracie pro nadcházející volby a proklamovanou závislost na popularitě volebních lídrů.143 Je konsternován rozporem mezi reálným chováním veřejnosti a její rolí v normativních konceptech demokracie. „A z těchto dutých makovic, bůh nás netrestej, pochází všechna moc.“144 Tak se završuje průběh, jímž v Mf Dnes prochází koncept politické veřejnosti ve vazbě na Grossovu kauzu a následnou krizi. Je to oblouk od divácké veřejnosti přes veřejnost médii vzdělávanou, chráněnou, která se postupně stává uvědomělou a politicky angažovanou, až k seskupení, které podléhá iracionalitě a má výrazné rysy davového chování. „Jako pištící masa přelétavých pubertálních fanynek už dnes letí veřejnost za novou merunou.“145 V dalších komentářích deník konstrukt politické veřejnosti opouští a orientuje se na nové téma – nadcházející volby roce 2006.

ANALÝZA BLESKU Celkový charakter mediálního konstruktu Časové vymezení analýzy Blesku bylo shodné jako v případě Mf Dnes, tj. od poloviny ledna do počátku června 2005. Celkově Blesk věnuje Grossově kauze méně pozornosti a začíná s ní později. Až do začátku února zveřejňuje informace o Grossových, ale týkají se jiných témat. V pořadí první je styl oblékání premiérovy manželky, kterou deník familiárně oslovuje křestním jménem.146 Pokud jde o Stanislava Grosse, deník kritizuje jeho minulé i současné politické kroky nebo přináší pikantní informace ze zákulisí sociální demokracie.147 Je zřejmé, že premiérovi nijak nefandí. Grossova kauza v deníku začíná jako téma politické a tak je i vymezena veřejnost. Ale po krátké době se prosazuje orientace na osobní, soukromý kontext premiérova života s nevyřčeným předpokladem, že právě toto čtenáře nejvíc zajímá. Obecně se deník pojmu veřejnost většinou vyhýbá a raději hovoří o Češích, lidu nebo národu. Pokud jde o názory veřejnosti, jen výjimečně bere v úvahu výzkumy veřejného mínění a zaměřuje se hlavně na vlastní ankety. O dalších projevech a aktivitách veřejnosti Blesk referuje, byť i velmi stručně. Přehled etap a jejich charakteristika jsou obsaženy v příloze III.

142

Dutý sud a přízeň lidu. Mf Dnes, 21. 5. 2005, s. 6. „ČSSD hledá nového předsedu, který stranu dovede k prosperitě. Bude to prý zas ten, kdo je nejoblíbenější. ČSSD se možná opět opře o mizerný úsudek voličstva, který katapultuje do vedení zas nějakou osobu stejně nekompetentní, jako jsou ti voliči.“ Tamtéž. 144 Tamtéž. 145 Tamtéž. 146 Šárko, proboha! Takhle se obléká manželka premiéra? Blesk, 17. 1. 2005. 147 Anonym: Grossovi říkají „blbeček“. Blesk, 4. 2. 2005. 143


29

Eliška Jungová

I. etapa – pojetí veřejnosti chybí Blesk vstupuje do tématu se značným zpožděním ale o to razantněji. První reakce na finanční potíže premiérovy rodiny se objevuje 8. února.148 Tedy den poté, kdy Respekt zveřejnil informaci o podnikání Šárky Grossové, ale později než v ostatních sdělovacích prostředcích. Blesk evidentně předpokládá, že čtenáři jsou dobře informováni z jiných zdrojů a rovnou dramaticky referuje o reakcích premiéra. V článku nezmiňuje veřejnost, ale lapidární závěrečnou větou: „Na internetu se včera objevila petice požadující Grossovu rezignaci.“149 ukazuje, že veřejné mínění je již aktivizováno. Chybí jakýkoliv odkaz na zdroj, ale zjevně se jedná o petici, o níž ve stejný den referuje Mf Dnes.150 První etapa trvá pouze několik dnů, nicméně i v této době Blesk politickou kauzu kombinuje s informacemi ze soukromí premiérovy rodiny.151 11. února deník vyhlašuje anketu, na kterou mohou čtenáři odpovídat prostřednictvím SMS zpráv. Otázka zní: Měl by Stanislav Gross kvůli „aféře byt“ odstoupit?152 A tak na scénu přichází veřejnost.

II. etapa – veřejnost jako politický subjekt Etapa začíná prezentací výsledků ankety a Blesk tak otevírá koncept veřejnosti. Je výrazně politický, ale tento charakter má velmi krátce. Časově jsou to necelé dva týdny, od 12. do 24. února. Na zmíněnou anketu odpovědělo 10 664 čtenářů a z toho 81 % si přálo odchod Grosse. Zřejmě pod váhou převažujícího názoru deník přechází k familiárnímu tykání premiérovi.153 V dalším článku154 doplňuje svůj koncept veřejnosti i z jiných zdrojů. Argumentuje výrokem získaným údajně v „anketě provedené v ulicích Prahy“155 a také cituje z diskusního fóra na webových stránkách ČSSD, kde se lidé k aféře vyjadřují.156 Uvedené zdroje zobecňuje jako hlas „národa“ nebo „lidu“, který je téměř jednotný: „Skoro celý národ se premiéru Grossovi směje, nebo mu nadává. Skoro celý národ volá po jeho rezignaci.“157 Nebo na jiném místě: „Už minulý týden požadoval kvůli ní [bytové kauze] Grossovu demisi lid v SMS anketě Blesku.“158 Pojetí veřejnosti má v této etapě jasný politický akcent. To dokládá například tvrzení, že „Jak Grossová, tak Barková ale už z projektu na nátlak veřejnosti 148

Gross se nechá prověřit. Pozve „berňák“. Blesk, 8. 2. 2005. Tamtéž. 150 Petice: Grossi, odejdi, nevěříme ti. Mf Dnes, 8. 2. 2005, s. 2. 151 Řeší „záhadu“ jména Šárky Grossové v telefonním seznamu v Lanškrouně a vypátrá, že se jedná o byt její babičky. Grossova fraška. Blesk, 11. 2. 2005. 152 Tamtéž. 153 Grossi odstup! Jsi k smíchu! Blesk, 12. 2. 2005. 154 Národ se baví i nadává. Blesk, 12. 2. 2005. 155 „Příznivěji pro ministerského předsedu nedopadla ani anketa v ulicích Prahy. "Vzkázal bych jediné: Ať jde celý Gross do pr...!" rozčiloval se třeba René Kubišta.“ Tamtéž. 156 „Semeniště vtípků a nadávek vůči Grossovi Blesk našel na internetu. "Včera jsem se vydal do hospůdky zjistit hlas lidu. Devět z 12 lidí bylo pro pověšení (Grosse), dva pro rozbití huby a zavření a pouze jeden pámbíčkář pro odstoupení!" napsal například někdo do diskusního fóra na stránkách ČSSD. Další počítačoví vtipálci se realizují vytvářením posměšných obrázků.“ Tamtéž. 157 Tamtéž. 158 Kalousek útočí na Grosse. Blesk, 16. 2. 2005. 149


30

Eliška Jungová

vycouvaly.“159 24. února vyhlašuje Blesk další anketu, na níž odpovídá jen 405 čtenářů. Jde o „hlasování“, jak dopadne vládní krize. 69 % souhlasí s názorem, že se nic nestane a Grossova vláda vydrží až do řádných voleb.160

III. etapa – veřejnost jako sousedsko-politické společenství Třetí etapa je časově nejdelší. Probíhá od 25. února do 19. dubna. Blesk sice často referuje o premiérovi a vládní krizi, ale téma jen málo spojuje s reakcemi veřejnosti. Pokud se vyskytují, převažují postoje k lidské stránce nebo soukromým problémům premiérského páru. Například sděluje, že „Gross 15 let skrýval před veřejností totožnost své první manželky„161 nebo referuje o pohřbu otce Šárky Grossové, kde „smutek a žal chtěl premiérský pár před veřejností utajit.“162 V této etapě se poprvé v Blesku objevuje výzkum veřejného mínění. Konkrétně jde o propad popularity Grosse, jak byl změřen v březnovém výzkumu agentury STEM.163 Deník pokračuje ve vlastních anketních aktivitách. Koncem března zveřejňuje výsledky SMS ankety, v níž se 1225 čtenářů vyslovilo k dalšímu pokračování koaliční vlády. 78 % z nich si přálo demisi.164 Blesk referuje o většině aktivit veřejnosti, které se v této etapě udály, i když někdy s určitým zpožděním. Jsou to většinou stručně zmíněné informace bez přesnější identifikace. Například 31. března se objevuje jejich celkový soupis.165

IV. etapa - Blesk akceptuje nového premiéra a činí tak i veřejnost Etapa začíná 20. dubna, kdy již bylo prakticky jasné, že novým premiérem bude Jiří Paroubek. Končí 6. května, kdy lze v deníku nalézt poslední odkazy k vládní krizi. Profilující osobností je nastupují premiér. Blesk nejprve referuje o

159

Z pomády udělaly muzikál, na kterém se tvořily dějiny. Blesk, 23. 2. 2005. „Jde jen o komedii. Všechno půjde dál ve stejných kolejích a Grossova vláda vydrží do řádných voleb. Tak odpovědělo 278 čtenářů ze 405, kteří se zúčastnili SMS ankety Blesku. Čtenáři měli na výběr čtyři varianty ukončení vládní krize. Pro první z nich, tedy že Stanislav Gross skončí ve funkci předsedy vlády a stará koaliční vláda bude pokračovat s novým předsedou, hlasovalo 42 lidí. Nejmenší šanci dali čtenáři variantě, že lidovci a unionisté odejdou z vlády a Gross sestaví menšinový kabinet. Pro tuto variantu hlasovalo pouhých 33 lidí.“ Čtenáři Blesku: Vládní krize se rozplyne. Blesk, 24. 2. 2005. 161 Našli jsme ji! Blesk, 25. 2. 2005. 162 Tohle není apríl. Komunisté jsou u moci. Blesk, 1. 4. 2005. 163 „Popularita premiéra poklesla od ledna o 29 procent na nynějších 18.“ Lidé už Grossovi nevěří. Blesk, 19. 3. 2005. 164 Čtenáři rozhodli: Grossi ven! Blesk, 31. 3. 2005. 165 „* Demonstrace – konaly se před Úřadem vlády, na pražském Václavském a Staroměstském náměstí, nechyběly při brněnském sjezdu ČSSD. * Petice – objevila se třeba na internetu. Odchod premiéra žádalo na třicet tisíc jeho kritiků. * Dopisy – jeden z nich například sepsalo a podepsalo několik pedagogů z Českého vysokého učení technického v Praze, Univerzity Karlovy a pracovníků výzkumných ústavů Akademie věd. * Billboardy – s heslem "Stydím se za svého premiéra" na nich dávají najevo svůj názor lidé. Po Praze se jich nejprve objevilo třicet, ale nakonec jich může být i 200. Stejně jako roste nenávist národa k premiérovi, se totiž zvyšuje i jejich počet. * Odpustky – o odpuštění za své hříchy začali lidé na internetu Grosse žádat poté, co se národu v televizi omluvil, ale nic nevysvětlil... * Vtipy – terčem posměchu je nejen premiér, ale i jeho podnikavá žena Šárka. Lidé je kvůli pochybnému financování bytu zvolili vítězi neúspěšné soutěže TV Nova "Milionový pár".“ Stando, končíme!? Blesk, 31. 3. 2005. 160


31

Eliška Jungová

jednáních a štiplavou poznámku na Paroubkův účet nechává pronést jednoho z politiků.166 V ironickém tónu je i další komentář, jehož hlavním obsahem je jmenování nové vlády.167 V ostatních článcích je deník vůči novému premiérovi politicky korektní, i když jako bulvár se hodně zaměřuje na soukromí. Referuje například o tom, jak Paroubkovi bydlí168 nebo spekuluje o jeho vztahu k ženám.169 Tématem veřejnosti se v souvislosti s Paroubkem deník vůbec nezabývá. Čtenáři se dostávají ke slovu až 3. května. Blesk oznamuje, že premiéra pozval do redakce a vyzývá zájemce, aby ve vymezenou dobu telefonovali své dotazy.170 O dva dny později přináší podle svých slov „výběr toho nejzajímavějšího“. Je to kombinace veřejných témat a dotazů osobního charakteru. Hlas lidu, jak ho slyšel Blesk, je vyjádřen už v názvu článku: „Hlas lidu: Paroubku zhubni! Aspoň 20 kilo!“171 Premiér se zmiňuje o veřejnosti jedenkrát, a to v souvislosti s platy vládních činitelů. Hovoří o étosu politiky jako veřejné služby a sám se k němu hlásí: „Naprostá většina lidí jde do veřejných funkcí proto, že chce sloužit veřejnosti. Alespoň já to tak mám. A pokud jde o mne, tak bych funkci premiéra za 18 tisíc vykonával.“172 Nicméně i v této závěrečné etapě v deníku doznívá pojetí veřejnosti ve vztahu k Stanislavu Grossovi. V článku o sestavování nové vlády se například argumentuje březnovým výzkumem STEM, který změřil velmi nízkou důvěru odstupující vládě.173 Celá Grossova kauza a následná krize jsou jakoby završeny informací o výsledcích internetové ankety České televize „Největší padouch“, kde Gross obsadil druhé místo. Blesk této mediální události věnuje značnou pozornost, ale nijak speciálně se už Stanislavem Grossem nezabývá.174 Pro Blesk se tak mediální kauza uzavřela.

166

„Paroubek se ale tváří, jako by už v křesle seděl. "Natřásá se jako krocan, už se vidí ve Strakovce," práskl na něj jeden ze členů ČSSD.“ Gross to balí. Přichází Paroubek? Blesk, 20. 4. 2005. 167 Paroubek má dvojníka! V seriálu Simpsonovi! Blesk, 26. 4. 2005. 168 Nová vláda? Snad příští týden. Blesk, 21. 4. 2005. 169 Byl manželce nevěrný? Blesk, 23. 4. 2005. 170

„Nový český premiér Jiří Paroubek (ČSSD) přijde dnes do redakce Blesku. Od 10 do 11 hodin bude odpovídat na telefonické dotazy čtenářů. Zeptejte se na co chcete!“ Premiér na telefonu. Blesk, 3. 5. 2005. 171

Blesk, 5. 5. 2005. Tamtéž. 173 „Podle průzkumu agentury STEM dostala dosavadní vláda nejhorší hodnocení za posledních pět let. Důvěřuje jí 18 procent lidí.“ Nová vláda? Snad příští týden. Blesk, 21. 4. 2005. 174 Ostuda národa: politici. Blesk, 6. 5. 2005. 172


32

Eliška Jungová

ZÁVĚR V úvodu jsme základní cíl studie rozčlenili do několika dílčích otázek. První z nich se ptá po celkové charakteristice a vývoji mediálního konstruktu. Spojujícím článkem v obou denících je politická veřejnost. Pro Mf Dnes je toto pojetí dominantní. V Blesku čistě politický charakter veřejnosti figuruje pouze při otevírání kauzy, je přejímán jako již existující mediální koncept. Blesk jej brzy obohacuje a později nahrazuje představou „sousedské“ veřejnosti, která se stejně, ne-li více zajímá o soukromí protagonistů. V Mf Dnes je vývoj konstruktu podstatně bohatší. Deník kauzu otevírá, přistupuje k ní s velkou vehemencí a klade důraz na její politické aspekty. I když počáteční konstrukt se blíží divácké veřejnosti, velmi brzy se mění na veřejnost politickou. To se děje hlavně odvolávkami na její žádoucí roli v demokratických systémech i na zažitou praxi ve vyspělých zemích. Deník má zřejmou snahu vzdělávat čtenáře a motivovat je k aktivním občanským postojům. Jakmile vytvoří konstrukt politické veřejnosti, prezentuje se jako její mluvčí. Později, když sílí politický tlak na odstoupení premiéra, vystupuje i jako ochránce zájmů veřejnosti před politickou hrou. Deník stále pokračuje ve snaze aktivizovat veřejnost, tentokráte více ve smyslu žádoucích reakcí na kroky politiků. Také jeho doporučení politické elitě jsou někdy zdůvodňována stavem veřejného mínění. V tomto období je nejvýraznější pravicové zaměření deníku a jeho sympatie k ODS. V době vrcholící politické krize se jako ochránci zájmu voličů prezentují i straničtí představitelé. Jakmile začíná vyjednávání o podobě nové vlády, politici se již opět orientují na vzájemnou komunikaci prostřednictvím médií. Vůči novému premiérovi Jiřímu Paroubkovi deník vystupuje velmi kriticky a předpokládá stejné reakce u veřejnosti. Mýlí se, neboť výzkumy mínění ukazují zvrat trendu, pozitivní přijetí vlády i premiéra a posléze růst preferencí sociální demokracie. Deník se vyjadřuje s despektem k politické vyspělosti občanů. Koncept politické veřejnosti se tak uzavírá, začíná převažovat její divácké pojetí. Jak se v médiích prosazuje názor veřejnosti? Mf Dnes nemá zpočátku žádnou informační oporu o reálném stavu veřejného mínění. Argumentuje dopisy čtenářů, v naprosté většině v souladu se stanoviskem listu. Velmi rychle po nastartování kauzy si zadává bleskové průzkumy. Zpravidla je to několik jednoduchých otázek na menším souboru dotázaných. Jejich zaměření i formulace vyhovují potřebám deníku také z hlediska zpravodajských hodnot. Mf Dnes si objednala celkem pět bleskových šetření a využila k tomu služeb dvou agentur. První z průzkumů byl proveden cca tři týdny po vzniku kauzy. Potvrdil reálnou existenci politické veřejnosti. Mf Dnes zveřejňuje i výsledky dalších dvou průzkumů, provedených pro jiná média. Vedle toho průběžně informuje o pravidelných šetřeních, které agentury provádějí každý měsíc. Také tato data dokumentují rychlou reakci občanů na problémy premiéra. Jde zejména o výzkum CVVM, jehož dotazování probíhalo v týdnu, kdy deník přišel s první informací o finančních nejasnostech. Výzkum změřil strmý pokles důvěry premiérovi. Občas deník využívá časových řad z pravidelných výzkumů. Je to hlavně vývoj stranických preferencí a důvěra politickým osobnostem. Pouze v jednom případě byla využita starší data jiného typu, a to jako podpora tvrzení komentátora. Někdy jsou k interpretaci vyzváni


33

Eliška Jungová

pracovníci agentur. Jejich výroky jsou obsáhleji zveřejněny v internetovém deníku. Například ředitel STEMu Hartl opakovaně vysvětloval výsledky výzkumu jako zákonitosti ve veřejném mínění, které se projevují v období politické krize. V tištěném deníku se toto téma neobjevilo, komentátoři vždy dali přednost poukazům na aktuální situaci. Pokud jde o využití výsledků, deník obsáhleji pracuje s bleskovými průzkumy, které si sám objednal. Často uvádí základní přehled dat. Také komentáře a analýzy jsou bohatě vybaveny daty. Pokud jde o metodologické informace, u všech prezentací je vždy uvedena provádějící agentura, v ostatním jsou rozdíly. Zveřejňování průzkumů zadaných Mf Dnes bývá doplněno informacemi o době dotazování a velikosti souboru. Výsledky z průzkumů zadaných jinými médii obsahují údaj o čase jen pokud je to pro interpretaci zásadní. U pravidelných výzkumů vedle názvu agentur deník uvádí jen přibližný časový údaj. Přitom často není jasné, zda tím míní dobu, kdy se agentura dotazovala občanů, nebo kdy zveřejnila výsledky. V průběhu kauzy deník navíc vlastními silami provedl anketu mezi podnikateli, která se zčásti týkala i tématu kauzy. Výsledky bohatě využíval, zveřejnil taktéž vyjádření odborníka k metodologii ankety. Deník prezentuje řadu dalších informací o aktivizaci veřejnosti. Prvním počinem byla petice zorganizovaná novináři. Následovala řada dalších petic, demonstrací, billboardů a zesměšňování premiéra prostřednictvím na internetu. Zatímco pro Mf Dnes je stěžejní informační bází o veřejném mínění výzkum, Blesk se tomuto zdroji většinou vyhýbá. Jeho oblíbenou formou je čtenářská anketa prostřednictvím SMS zpráv. Odtud čerpá své přesvědčení o náladách ve veřejnosti. Blesk také zveřejňuje informace o různých formách protestů občanů, ale jen velmi stručně, přehledově a bez uvedení zdroje. Jak média prezentují svoji roli v politické krizi, zejména svůj vztah k veřejnosti? Odpověd Blesku je jednoduchá, takový problém nenastoluje. Naproti tomu Mf Dnes se tématem zabývá ze dvou hledisek. Je to jednak obhajoba principů investigativní žurnalistiky a objektivnosti zpravodajství. Deník popírá, že by sledoval vlastní politické cíle a měl zájem na vyvolání krize. Má tendenci svůj podíl na vývoji kauzy minimalizovat. Pokud vůbec téma politického tlaku zmiňuje, považuje ho za důsledek kolektivního působení spolu s ostatními médii a opoziční ODS. Tento minimalistický postoj je ve značném rozporu s převažujícím laděním většiny komentářů a analýz. S výjimkou krátkého zájmu o systém vyplácení poslaneckých náhrad na počátku kauzy, se Mf Dnes jejími systémovými aspekty vůbec nezabývá. Téměř výhradně se orientuje na osobnost premiéra Grosse s občasnými poukazy na možnou problematičnost majetkových poměrů u pravicových politiků Kalouska a Tlustého. Snaha deníku přispět ke Grossově odstoupení je v posledních týdnech kauzy zjevná. V této době svoji kritičnost zaměřuje i vůči sociální demokracii. Předpovídá její prohru ve volbách a má tendenci k tomuto cíli motivovat i voliče. Druhým tématem role médií je jejich právo hovořit jménem veřejnosti. Je to diskuse vyvolaná argumentací politiků, že novináři nejsou volenými zástupci lidu. Deník opět argumentuje normativně, zdůrazňuje nestrannost a objektivnost média jako prostředníka mezi aktéry událostí a veřejností. Tentokrát v souvislosti s ověřováním korektnosti informačních zdrojů a nezbytnou odolností vůči


34

Eliška Jungová

politickým tlakům či tendencím zájmových skupin prosazovat svůj vliv. Zárukou je konkurenční prostředí médií a vyspělost publika. Opět je prezentován značně jednostranný pohled, nezmiňují se možné vlivy nastolování agendy a vnitřních mechanismů selekce informací. Lze říci, že vůči svým čtenářům se deník vyhýbá tématu politického působení médií, byť i v obecné, normativní rovině.


35

Eliška Jungová

PŘÍLOHA I: ČASOVÝ HARMONOGRAM VLÁDNÍ KRIZE 17. 1. 7. 2. 14. 2. 23. 2. 5. 3.

19. 3. 25.- 27. 3. 29. 3. 30. 3. 31. 3. 1. 4. 2. 4. 6. 4. 7. 4. 14. 4. 14.4 19. 4. 22. 4. 25. 4. 13. 5.

Mf Dnes informuje o nejasném financování bytu premiéra Grosse; premiér nebyl schopen nejasnosti transparentně vysvětlit Respekt informuje o dalších nejasnostech v souvislosti s podnikáním Grossovy manželky. KDU-ČSL vybízí ČSSD, aby navrhla nového kandidáta na funkci premiéra. ČSSD to odmítla. ODS volá po předčasných volbách. Schůzka ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU skončila bez výsledků. Gross dostal důvěru vedení ČSSD. V České televizi se omluvil, že vyjádřením kolem majetku své rodiny vyvolal politický neklid. Zopakoval, že manželka ukončí podnikání. Lidovci oznámili, že trvají na odchodu Grosse z čela vlády; když neodejde, chtějí jednat o předčasných volbách. Sjezd ČSSD potvrdil v čele strany Grosse. ČSSD a KDU-ČSL se nedohodly, jak řešit koaliční roztržku. ODS požádala sněmovnu, aby hlasovala o nedůvěře vládě. Celostátní konference KDU-ČSL doporučila třem lidoveckým ministrům, aby podali demisi. Ti tak učinili den poté. Gross předal prezidentovi Václavu Klausovi demise ministrů. Prezident demise převzal, ale nepřijal. Vláda přežila hlasování o nedůvěře. Prezident požádal Grosse o slib, že s obměněnou vládou požádá o důvěru. Unionisté oznámili, že za řešení situace považují demisi celé vlády. Pokud tak kabinet neučiní, vládu opustí. Ministr informatiky Vladimír Mlynář (US-DEU) podal demisi. Ministr za ČSSD Jaroslav Bureš podal demisi. Gross připustil, že je ochoten vzdát se premiérské funkce Demisi podali unionističtí ministři spravedlnosti a obrany Pavel Němec a Karel Kühnl. Koalice se shodla na nové vládě v čele s diplomatem Janem Kohoutem, ten později nabídku odmítá. ČSSD navrhla, aby se novým premiérem stal ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek. Paroubek představil připravovanou vládu. Premiér Gross předal prezidentu Klausovi demisi své vlády. Prezident jmenoval novou vládu v čele s premiérem Paroubkem Poslanecká sněmovna vyjádřila nové vládě důvěru.


36

Eliška Jungová

PŘÍLOHA II: ETAPY VÝVOJE MEDIÁLNÍHO KONSTRUKTU – MF DNES Etapa

Informace o výzkumech

I. (17.1.–28.1. 2005) Veřejnost jako publikum

24.1 STEM, pravidelný

II. (29.1.–14.2)

11.2. Medián, bleskový pro Mf Dnes

Zrod politické veřejnosti jako mediálního konstruktu III. (15.2.–13.3) Média jako ochránci zájmů veřejnosti v politické hře

17.2. CVVM, pravidelný 28.2. SC&C, bleskový pro Mf Dnes

IV. (14.3.–6.4.) K médiím jako ochráncům veřejnosti se přidávají politické strany

18.3. STEM, pravidelný 25.3. Medián, bleskový pro Mf Dnes 26.3. STEM, pravidelný

Informace o aktivitách veřejnosti

8.2. Petice: Grossi nevěříme ti, odejdi

15.3. Občané se omlouvají na internetu 20.3. Billboardy: Stydím se za svého premiéra 23.3. Profesoři: otevřený dopis premiérovi 25.3. Demonstrace v Praze 30.3. Demonstrace v Hlučíně 4.4. Studenti organizují petici 5.4. Studenti předali Grossovi petici a zrcadlo

V. (7.4.–20.4.) Ustupuje role politiků jako ochránců veřejnosti, role médií trvá

9.4. CVVM, pravidelný 9.4. SC&C, bleskový pro Mf Dnes 13.4. CVVM, pravidelný 19.4. Mf Dnes, vlastní anketa 19.4. STEM, pravidelný

VI. (21.4.–11.6.) Konstrukt se rozchází s realitou, média vyjadřují zklamání z veřejnosti

23.4. STEM, bleskový pro ČT 5. a 7.5. CVVM, pravidelný 21.5. CVVM, pravidelný 9. 6. CVVM, pravidelný 11.6. SC&C, bleskový pro Mf Dnes

21.4. Demonstrace v Ostravě 20.4. Informace o anketě ČT „Největší padouch“ 7. 5. Výsledky ankety ČT „Největší padouch“


37

Eliška Jungová

PŘÍLOHA III: ETAPY VÝVOJE MEDIÁLNÍHO KONSTRUKTU – BLESK

Etapa

Informace o výzkumech/ anketách SMS

Informace o aktivitách veřejnosti (nevyskytují se)

I. (8.2.–11. 2. 2005) Pojetí veřejnosti chybí

11. 2. SMS anketa Blesku

8.2. Petice požadující Grossovu rezignaci

II. (12.2–24. 2.2005) Veřejnost jako politický subjekt

24.2. SMS anketa Blesku

24.2. Demonstrace před Úřadem vlády

III. (25.2.–19.4.) Veřejnost jako sousedko politické společenství

19.3. STEM, pravidelný 31.3. SMS anketa Blesku

15.3. Občané se omlouvají na internetu, vyvěšují billboardy 26.3. Demonstrace před sjezdem ČSSD 31.3. Přehled všech projevů nesouhlasu veřejnosti

III. (od 20.4.–6. 5. 2005) Blesk akceptuje nového premiéra a činí tak i jeho veřejnost

21.4. STEM, pravidelný

6.5. Výsledky ČT ankety „Největší padouch“


38

Eliška Jungová

LITERATURA HABERMAS, J. Strukturální přeměna veřejnosti. Praha: Filosofia, 2000. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. Kol. aut. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. McCOMBS, M. Setting the Agenda. Cambridge: Polity Press, 2004. McQUAIL, D. Media Performance. Mass Communication and the Public Interest. London: Sage,1992 Media projekt 2005, Unie vydavatelů. Dostupné z www.uvdt.cz SÍBRT, M. Negativní mediální prezentace Stanislava Grosse pošramotila jeho popularitu mezi občany. Dostupné z www.innovatio.cz (23. 5. 2005). STRAUSS, A.; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999. TUCHMAN, G. Making News. A Study in the Construction of Reality. New York: Free Press, 1978. TUMBER, H. Media Power, Professionals and Policies. London–New York: Routledge, 2000. . www.arbomedia.cz www.cvvm.cas.cz www.scac.cz www.stem.cz Analyzované deníky: Mf Dnes, leden–červen 2005. www.idnes.cz, leden–červen 2005. Blesk, leden–červen 2005. www.blesk.cz, leden–červen 2005.


39

Eliška Jungová

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE / PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Mediální řada 2007

001

Trampota, Tomáš; Křeček, Jan; Nečas, Vlastimil

002

Benda, Josef

003

Šmíd, Milan

004

Bednařík, Petr

005

Bednařík, Petr

006

Reifová, Irena

Média a moc Zahraniční kapitál v českých vydavatelstvích časopisů Žurnalistika v informační společnosti: Internetizace a digitalizace žurnalistiky Obraz politické situace Polska v českém tisku na přelomu 60. a 70. let Synové a dcery Jakuba skláře I: Televizní seriál a jeho zachycení více než 50 let našich dějin Synové a dcery Jakuba skláře II: Příběh opravdového člověka


40

OBRAZ VEŘEJNOSTI V TISKU NA PŘÍKLADU VLÁDNÍ KRIZE ANALÝZA MFDNES A BLESKU Eliška Jungová Mediální řada MED-007 Redakční rada Irena Reifová Tomáš Trampota Alena Lábová Jan Cebe Korektor Blanka Pscheidtová Vydavatel FSV UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1 Kontakt [email protected]

Eliška Jungová

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Recommend Documents