POSTERY VÝŽIVA KUØÁKÙ Adámková V.1, Králíková E.2, Štochlová J.1, Lánská V.1, Štìpánková L.2, Kmeśová A.2, Hubálková M.1, Hubáèek J. A.1 1 Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 2 Centrum pro závislé na tabáku, Fakultní všeobecná nemocnice, 3. interní klinika, Praha Úvod: Kouøení je jedním ze závažných rizikových faktorù rozvoje komplikací aterosklerózy. V èeské populaci nacházíme až 30 % kuøákù a roste poèet dospívajících kuøákù (26–29 %). Výživou kuøákù se zabývalo již mnoho autorù a ve vìtšinì prací je potvrzen dostateèný pøíjem energie, ale neuspokojivá konzumace vlákniny, vitamínù, vápníku a bílkovin. Metodika: K porovnání výživy byli vybráni kuøáci dvou Center pro závislé na tabáku (IKEM a VFN), kuøáci populace a nekuøáci jako kontrolní skupina. Skupina A byli kuøáci z center, (n = 158, 45,5 ± 10,98 rokù), muži, ženy, prùmìrná doba kouøení 357,6 ± 127,44 mìsícù. Skupina B byli kuøáci (n = 641, 44.9 ± 10,10 rokù) a jako kontrolní skupina byli nekuøáci (n = 2119, 46,2 ± 11,9 rokù) z 1 % randomizovaného vzorku èeské populace, vyšetøení v letech 2007–2009, srovnatelného vìku a u kuøákù i doby kouøení. U všech probandù byly zmìøeny základní ukazatele (výška, hmotnost, krevní tlak, tepová frekvence), byl vypoèítán body mass index (BMI = kg/m2) a byl vyplnìn jednodenní dietní záznamník (po edukaci zdravotnickým pracovníkem). Pøíjem energie, vlákniny, vitamínù C, E, cholesterolu, bílkovin, tukù, vápníku, železa a sacharidù byl poèítán programem Nutrident. Výsledky: U kuøákù byl zjištìn nižší pøíjem energie (p = 0,0038), vlákniny (p = 0,049) a sacharidù (0,0003), zatímco pøíjem vitamínu C byl u kuøákù vyšší (p = 0,048) než u nekuøákù. V ostatních sledovaných ukazatelích nebyla nalezena významná odchylka. Závìr: Nižší energetický pøíjem, ménì sacharidù a vyšší konzumace vitamínu C u kuøákù jsou pøíznivým ukazatelem, bohužel nedostateèný pøíjem vlákniny ve spojení s rizikem kouøení mùže být aditivním negativním faktorem pro vyšší výskyt kolorektálního karcinomu u kuøákù. Podpoøeno grantem Ministerstva zdravotnictví Èeské republiky è. 12217-5/2011.
ASOCIACE MEZI PREKLINICKOU ATEROSKLERÓZOU A PØÍZNAKY CHRONICKÉHO ŽILNÍHO ONEMOCNÌNÍ U ŽEN STØEDNÍHO VÌKU Auzký O.1, Lánská V.2, Piśha J.1, Roztoèil K.1 1 Laboratoø pro výzkum aterosklerózy, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 2 Oddìlení lékaøské statistiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Zda existuje asociace mezi onemocnìním žil a aterosklerózou je pøedmìtem výzkumu. Cílem práce bylo získat údaje o vztahu mezi pøíznaky chronického žilního
P – 10
onemocnìní (CHŽO) a kardiovaskulárními rizikovými faktory vèetnì preklinické aterosklerózy u žen støedního vìku. Materiál a metody: Ženy z celkové populace ve vìku 45–54 let (n = 902) vyplòovaly standardizovaný dotazník týkající se pøíznakù chronické žilní insuficience dolních konèetin. Souèasnì byly získávány údaje o kardiovaskulárních rizikových faktorech vèetnì tlakového indexu kotník – paže (ABI) a tloušśky tepenné vrstvy intimy – médie karotických tepen hodnocené ultrazvukem. Byly hodnoceny rozdíly ve výskytu kardiovaskulárních rizikových faktorù mezi skupinou žen s pøíznaky CHŽO a skupinou žen bez pøíznakù CHŽO. Výsledky: Pøíznaky CHŽO (køeèe, bolesti, otok a poruchy spánku) dolních konèetin se vyskytly u 606 (67,2 %) žen, z toho 114 (12,6 %) žen uvádìlo závažnou intenzitu pøíznakù CHŽO zpùsobující omezení ve výkonu každodenních aktivit. U žen s pøíznaky CHŽO byla èastìji zjištìna snížená hodnota ABI < 0,91 (p = 0,005 pro jakékoliv pøíznaky, p = 0,029 pro závažné pøíznaky). U žen s pøíznaky jakékoliv intenzity a u žen se závažnými pøíznaky byla oproti ženám bez pøíznakù zjištìna vyšší prevalence ischemické choroby srdeèní, vyšší index tìlesné hmotnosti, vìtší obvod pasu, vyšší sérové triglyceridy, vyšší sérový C-reaktivní protein a nižší sérový HDL-cholesterol. Závìr: Pøíznaky CHŽO byly významnì asociovány se sníženou hodnotou ABI a øadou ovlivnitelných kardiovaskulárních rizikových faktorù. Výskyt CHŽO mùže být provázen zvýšeným rizikem aterosklerózy. Práce byla podpoøena grantem ministerstva zdravotnictví Èeské republiky, IGA è. NT/12185-5/2011.
OBVOD KRKU JAKO KRITÉRIUM KARDIOMETABOLICKÉHO RIZIKA Bernášková H., Hrdlièková I. Metabolická ordinace ÚKBH FN Plzeò Úvod: Základní antropometrická mìøení pacientù metabolické ordinace jsme rozšíøili o mìøení obvodu krku. Vycházeli jsme z pøedpokladu, že obvod krku koreluje dle literárních údajù s množstvím viscerálního tuku mìøeného pomocí magnetické rezonance. Soubor pacientù, metodika: Soubor tvoøilo 138 pacientù, u nichž jsme hodnotili obvod krku, BMI, LDL cholesterol, Lp(a), fibrinogen, laènou glykémii a aterogenní index plazmy. Pacienti nemìli strumu ani laboratorní známky porušené funkce štítné žlázy. Výsledky: Muži s fyziologickým BMI mìli i fyziologickou hodnotu obvodu krku. Èást žen s fyziologickým BMI mìla obvod krku vyšší než je literárnì udávaná rozhodovací mez. Tyto ženy mìly i vyšší frekvenci výskytu samostatných rizikových faktorù aterosklerózy. Závìr: Mìøení obvodu krku by mohlo být dalším kritériem hodnocení kardiometabolického rizika, zvláštì u žen s fyziologickou hodnotou BMI a hranièním tabulkovým rizikem.
DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
POKLES STØEDNÍHO OBJEMU TROMBOCYTÙ PO EXTRAKORPORÁLNÍ ELIMINACI LDL-CHOLESTEROLU U PACIENTÙ S TÌŽKOU FAMILIÁRNÍ HYPERCHOLESTEROLÉMIÍ Bláha M.1, Lánská M.1, Košśál M.1, Bláha V.2, Fátorová I.1, Malý J.1 1 IV. interní hematologická klinika, Lékaøská fakulta UK a Fakultní nemocnice, Hradec Králové 2 Gerontologická a metabolická klinika, Lékaøská fakulta UK a Fakultní nemocnice, Hradec Králové Úvod: Støední objem destièek (MPV) budí v souèasné dobì pozornost jako možný nový nezávislý rizikový faktor pro atheromatózu. Velké destièky jsou více reaktivní. Vyšetøovali jsme MPV po extrakorporální eliminaci (EE) LDL-cholesterolu. Pokles LDL-cholesterolu po EE by mohl být jeden z markerù úspìšné terapie. Literární údaje o zmìnách MPV po EE LDL-cholesterolu jsme nenalezli. Metody a soubor nemocných: MPV byl vyšetøován u pacientù s tìžkou familiární hypercholesterolémií (FH), léèených dlouhodobì EE (3–12 let), a to LDL-aferézou (imunoaferézou) nebo kaskádovou filtrací. Plazma byla získávána centrifugací (separátor Cobe-Spectra, Denver, USA). K imunoaferéze bylo použito adsorberù Lipopak 400® a ke kaskádové filtraci filtry Evaflux® 4A a 5A (Curraray, Osaka, Japonsko). Bylo vyšetøeno 96 párových vzorkù (pøed a po proceduøe u 12 nemocných – u každého bìhem 4 let celkem osmkrát). Výsledky: MPV pøed procedurou byl 10,891 fl, po procedurách 10,478 fl. Rozdíl obou hodnot je statisticky významný (p = 0,036). MPV nekoreloval s vìkem, pohlavím, poètem destièek ani s délkou léèby. Diskuze: MPV je velièina, jejíž zmìny by mohly pomoci pøi urèování intenzity nebo frekvence léèby EE u pacientù s FH. Bylo popsáno, že MPV je ve vztahu k riziku ischemické choroby srdeèní nebo cévních cerebrovaskulárních chorob a aktivity atheromatózy vùbec. MCV je hodnota, která je snadno vyšetøitelná a èasto opomíjená. Závìr: Po hemaferetických eliminaèních procedurách došlo k statisticky významnému poklesu MPV. MPV by mohl být jeden z markerù léèebné efektivity u pacientù s FH, kteøí musí být léèeni EE LDL-cholesterolu. Práce byla podporována granty IGA M ÈR NT/13475-4, NT/12287-5 a GAUK 373611.
VARIANTY V HNF1 A ANGPTL4 GENECH A RIZIKO AKUTNÍHO KORONÁRNÍHO SYNDROMU V ÈESKÉ POPULACI. GENDEMIP STUDIE Dlouhá D., Piśha J., Adámková V., Lánská V., Hubáèek J. A. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Úvod: Ateroskleróza je onemocnìní tepen zpùsobené øadou genetických a environmentálních faktorù. V posledních letech byla popsána øada genetických polymorfizmù spojených s aterosklerotickým onemocnìním. Zkoumali jsme možnou spojitost mezi jednonukleotidovými polymorfizmy v genech pro HNF1- a ANGPTL4 a rizikem akutního koronárního syndromu (ACS) v èeské populaci. DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
Materiál a metody: Do studie bylo zahrnuto 1182 pacientù (835 mužù a 347 žen) s ACS a 1200 zdravých kontrol (827 mužù a 373 žen), v obou skupinách mladších než 65 let. Rs7310409 (A > G v HNF1- genu) a rs116843064 (G > A v ANGPTL4 genu) byly genotypizovány pomocí TaqMan esejí. Výsledky: Frekvence genotypù u pacientù s ACS se významnì neliší (AA = 17,1 %, AG = 46,6 %, GG = 36,2 %) od kontrolní skupiny (AA = 14,4 %, AG = 50,3 %, GG = 35,3%, P = 0,12) ani pro rs7310409, ani pro rs116843064 (AA = 0,1%, AG = 3,5%, GG = 96,4% vs. kontroly AA = 0,1%, AG = 4,2%, GG = 95,7%, p = 0,69) polymorfizmus. Nezjistili jsme žádnou interakci s pohlavím. Polymorfizmy neovlivnily ani výskyt jednotlivých kardiovaskulárních rizikových faktorù (dyslipidémie, hypertenze, kouøení, obezita a diabetes II. typu). Závìr: Nezjistili jsme žádný vztah mezi polymorfizmy v HNF1- a ANGPTL4 genech a rizikem vzniku ACS v èeské populaci. Podpoøeno projektem è. 00023001 (IKEM, Praha, ÈR).
VLIV PØERUŠENÍ KOUØENÍ NA STEROIDNÍ SPEKTRUM Dušková M.1, Hruškovièová H.1, Hill M.1, Pospíšilová H.1, Králíková E.2, Stárka L.1 1 Endokrinologický ústav, Praha 2 Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN a Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky kliniky endokrinologie a metabolizmu, 1. LF UK a VFN Úvod: Kouøení je rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnìní. Chronické kouøení mùže vyvolat poruchy plodnosti u obou pohlaví. O vlivu kouøení na hladiny steroidních hormonù u mužù pøináší literatura rozporuplné výsledky. Vlivem odvykání kouøení se zabývá jen nìkolik studií. Zmìny ve steroidních hormonech jsou spojovány s kardiovaskulárními onemocnìními. Metody: Do studie bylo zaøazeno 26 kuøákù, kteøí se rozhodli pøestat kouøit a vydrželi nekouøit jeden rok. U všech byla sepsána podrobná anamnéza a získány základní antropometrické údaje a proveden odbìr v dobì kouøení. Další odbìry byly provádìny po 6. týdnech, 12. týdnech, 24. týdnech a 48. týdnech nekouøení. Pøi každém vyšetøení bylo stanoveno steroidní spektrum pomocí GC-MS. Dále bylo stanoveno LH, FSH, SHBG pomocí RIA, a zmìøena základní antropometrická data. Abstinence byla kontrolována množstvím CO ve vydechovaném vzduchu a stanovením kotininu v moèi. Výsledky: Ve skupinì mužù úspìšných v odvykání kouøení jsme sledovali efekt nekouøení na steroidní spektrum. Po roce nekouøení došlo k statisticky významnému zvýšení BMI u exkuøákù, dále pak k statisticky významnému poklesu SHBG, které kleslo již po 6 týdnech nekouøení a v dalším prùbìhu se již nelišilo. Testosteron a nìkteré další androgeny klesaly kontinuálnì bìhem celého prvního roku nekouøení. Stejnì se snižující se hladinou testosteronu kleslo FSH. Zmìny v SHBG a testosteronu nekorelovaly s BMI, jedná se zøejmì o pøímý efekt pøerušení kouøení. Závìr: Po pøerušení kouøení došlo k poklesu SHBG, testosteronu a dalších androgenù Toto ukazuje na komplexní vliv kouøení. Podìkování: Práce vznikla za podpory grantu IGA MZÈR 12340-5, 13890 a 11277.
P – 11
ISCHEMICKÁ CHOROBA SRDEÈNÍ A HORMONÁLNÍ SUBSTITUÈNÍ TERAPIE – OD PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ PREVENCE K TEORII TERAPEUTICKÉHO OKNA Fait T., Vrablík M. Všeobecná fakultní nemocnice Praha, 1. LF UK a VFN Praha Cílem literárního pøehledu je ukázat vývoj názorù na vliv hormonální substituèní terapie (HT) na riziko ischemické choroby srdeèní (ICHS). Závìry observaèních studií (Nurses´ Health Study, …) pomìrnì jednoznaènì oznaèily podávání HT jako významnou složku sekundární i primární prevence ICHS. Snaha ovìøit tato sledování prospektivními randomizovanými studiemi (HERS, WHI, …) selhala a naopak ukázala zvýšené riziko rozvoje a recidivy ICHS pøi hormonální léèbì. Jejich reanalýza vedla k racionalizaci pohledu na tuto problematiku. HT není indikováno v sekundární ani primární prevenci ICHS. Nicménì pøi indikovaném podání èasnì po pøechodu v léèbì akutního klimakterického syndromu, døíve než je proces aterogeneze zrychlen estrogenním deficitem, lze s urèitým preventivním vlivem poèítat.
EVALUATION OF CARDIOVASCULAR RISK FACTORS IN 11- AND 17- YEARS- OLD CHILDREN IN SLOVAKIA Fuzikova K., Alberty R., Datelova M. FPV UKF Nitra, Slovensko Aim of this study is to evaluate epidemiological survey performed in year 2010 in Slovak population of 11-years-old (n = 418) and 17 years-old (n = 343) children to provide objective summary of cardiovascular risk situation within youths in Slovakia. In published 2010 CVD risk factors survey, significant difference between the mean values of descriptive characteristics of 11- years- old and 17- years- old children with 95 % CI was confirmed within TC (P = 0,000), GLU (P = 0,001), SP (P = 0,000) and DP (P = 0,000), nurse period (P = 0,018), waist circumference values (P = 0,000), BMI (P = 0,000) and pulse (P = 0,000). Correlation between BMI and GLU level was confirmed (P= 0,027), as well as between TC with SP (P = 0,034) and DP (P = 0,011). Relationship was confirmed also between GLU and SP (P = 0,033) and between TG and GLU level (P= 0,000). Significant difference between obese or overweighed children and normal group was confirmed for TG values (P= 0,001) and TC levels (P= 0,000). When groups of normal and hypertension children were compared, these were different in TC value (P = 0,007). TC levels for children divided into groups based on obesity presence (OR 0,45), living conditions (OR 0,96) and age (OR 0,54) were evaluated. Reported data seems to provide brief general overview of selected probands in terms of CVD risk presence. However, study was limited with time and monitored parameters. It would be beneficial to monitor larger group of children in long-term study with detailed data collection. In conclusion, the results of this study have confirmed that children and adolescents have to be monitored to predict possible future presence of civilization diseases. Not only anthropometric but also biochemical measurements have
P – 12
to be tested in compliance with Slovak Pediatric Society recommendations.
ROZDÍL VE STRAVOVACÍCH ZVYKLOSTECH KUØÁKÙ A NEKUØÁKÙ V ÈESKÉ REPUBLICE V 2000/2001 Galovcová M.1, Adámková V.1, Cífková R.3, Petržílková Z.1, Štochlová J.1, Lánská V.2 1 Pracovištì preventivní kardiologie, IKEM 2 Oddìlení lékaøské statistiky, IKEM 3 Centrum kardiovaskulární prevence 1. LF UK a TN Úvod: Závislost na tabáku je na celém svìtì závažným problémem nejen zdravotnickým, ale i celospoleèenským. Kouøení cigaret zpùsobuje nejen rozvoj onemocnìní, která se u nekuøákù vyskytují podstatnì ménì, ale promítá se i do životního stylu kuøákù. Kuøáci se dle aktuálních výzkumù stravují ve srovnání s nekuøáky ménì zdravì, mají i menší míru pohybu. Konzumují více tukù, ménì zeleniny a ovoce, a s tím souvisí i jejich horší lipidový a glykemický profil. Kuøáci sice mají nižší BMI, ale ukládání tuku je více rizikové, tj. abdominální. Dalším faktorem ovlivòujícím rozdílné stravovací návyky u žen kuøaèek mùže být i obava z nárùstu hmotnosti, což mùže být pøíèinou nejen jejich nižšího energetického pøíjmu, ale i pøekážkou pøi odvykání kouøení. Cíl: Porovnat stravovací návyky a kvalitu výživy kuøákù a nekuøákù v èeské populaci. Metody: Provedli jsme rozbor 1denních dietních záznamù získaných od probandù, kteøí byli vyšetøeni v rámci studie MONICA v letech 2000/2001 v okresech Praha-východ, Jindøichùv Hradec, Benešov, Pardubice, Litomìøice a Plzeò. Výsledky: Dotazník vyplnilo 2139 probandù (1046 mužù a 1093 žen), z nich kouøilo 57,4 % mužù a 42,6 % žen (p < 0,001). Kuøáci byli mladší oproti nekuøákùm (45,1 + 10,1 let vs. 47,2 + 11,3 let): p < 0,01, ve sledovaných parametrech jsme tedy provedli adjustaci na vìk. Závìr: Ani jedna ze sledovaných skupin osob nesplòovala doporuèené hodnoty dané výživovými doporuèeními pro pøíjem bílkovin, tukù, sacharidù, nebo vlákniny èi nìkterých vitamínù. Kuøáci i nekuøáci mìli podobné stravovací návyky. Kuøáci byli štíhlejší, prokázali jsme však u nich rizikovìjší, tedy abdominální ukládání tuku.
DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
Pøi shodném energetickém pøíjmu obou skupin obsahovala strava kuøákù – mužù vìtší podíl živoèišných tukù, v rozložení bílkovin nebyl zjištìn signifikantní rozdíl mezi kuøáky a nekuøáky, ani mezi jednotlivými pohlavími. U kuøákù byl zjištìn významnì vyšší výskyt diabetu oproti skupinì nekuøákù což odpovídá literárním poznatkùm, totiž že kouøení zvyšuje riziko vzniku diabetu 2. typu.
DIAGNOSTIKA DEFICITU GLYCEROLKINÁZY Hlavínová L., Vlachová M., Kováø J. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Deficit glycerolkinázy je vzácnou genetickou poruchou vázanou na chromozom X, která se manifestuje pseudohypertriglyceridémií (hyperglycerolémií) a glycerolurií; u nìkterých postižených probandù v dìtství i zvýšeným rizikem hypoglykémie. Vzhledem k tomu, že jsme na našem pracovišti zachytili 3 pacienty s tímto onemocnìním, zavedli jsme komplexní diagnostiku této poruchy. Metodika a výsledky: U pacientù je nejprve potvrzena diagnóza stanovením koncentrace glycerolu v séru. Pokud je prokázána hyperglycerolémie, je gen pro glycerolkinázu sekvenován. U našich pacientù byly zjištìny 3 nové, dosud nepublikované mutace – delece 1 nukleotidu vedoucí ke zmìnì ètecího rámce (c.1074delC), zámìna jedné báze (c.833A>C; Thr278Lys), delece exonù 14 až 19 (chrX:g. (30734382)_(30743527)del). Stanovení aktivity glycerolkinázy u nositelù pøíslušných mutací je provádìno metodou, pøi které stanovíme rychlost produkce glycerol-3-fosfátu s pomocí radioaktivnì znaèeného glycerolu jako prekurzoru. Závìr: Diagnostika deficience GK mùže zásadnì pøispìt k prevenci a úèinné léèbì komplikací u pediatrických pacientù a zabránit zbyteèné léèbì hypertriglyceridémie u postižených osob. Tuto abnormalitu je tøeba vylouèit u dìtských i dospìlých pacientù mužského pohlaví se støednì až výraznìji zvýšenou hladinou triglyceridù (4–8 mmol/l), která nereaguje na dietní a léèebná opatøení. Podpoøeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM) – Institucionální podpora.
VARIANTA V OBLASTI GENÙ PRO NIKOTINOVÉ RECEPTORY OVLIVÒUJE POÈTY VYKOUØENÝCH CIGARET Hubáèek J. A., Jurèíková L., Kramná R., Lánská V., Adámková V. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
ovlivòují kuøácký status a poèet vybouøených cigaret až z 60 %. Celogenomové screeningy detekovaly potenciál rs578776 varianty v oblasti nikotinových receptorù (konkrétnì CHRNA3) ovlivnit závislost na nikotinu. Analyzovali jsme vztah této varianty a rizika vzniku nikotinizmu v èeské populaci. Metodika: Rs578776 (C T) varianta byla analyzována pomocí PCR-RFLP u 2559 reprezentativnì vybraných mužù a žen (vìk 25–65 let) ze studie post-MONICA. Kuøácký status a poèet vykouøených cigaret byl zjišśován pomocí dotazníkù. ANOVA a chí-kvadrát byly použity pro statistickou analýzu. Výsledky: Frekvence jednotlivých genotypù (CC – 54,3 %; CT 39,2 %; T/T 6,5 %) je podobná frekvencím nalezeným u západoevropských populací. Varianta neovlivòuje kuøácký status (P = 0,65) ale TT homozygoti vykouøili signifikantnì více (P < 0,01) cigaret v porovnání s nositeli alespoò jedné C alely (17,1 ± 10,5 vs. 13,7 ± 8,1). Závìr: Studie ukazuje, že rs578776 varianta v oblasti genu pro CHRNA3 je faktorem ovlivòujícím poèet vykouøených cigaret v èeské populaci. Podpoøeno projektem è. NT 12170-5 (IGA, MZ, ÈR).
SEX SPECIFICKÁ INTERAKCE MEZI SLCO1B1 POLYMORFIZMEM A ÚÈINNOSTÍ LÉÈBY STATINY Hubáèek J. A.1, Dlouhá D.1, Adámková V.1, Lánská V.1, Èeška R.2, Vrablík M.2 1 Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 2 3. Interní klinika 1. LF UK, Praha Úvod: Úèinnost léèby statiny vykazuje znaènou interindividuální variabilitu, která je pravdìpodobnì zpùsobena genetickými predispozicemi. Gen SLCO1B1 patøí ke kandidátùm s potenciálem ovlivnit úèinnost léèby statiny. SLCO1B1 kóduje transportér organických aniontù. Bylo prokázáno, že reguluje vychytávání statinù a nìkterých dalších lékù v játrech. Materiál a metody: SLCO1B1 rs4149056 (T > C) polymorfizmus byl úspìšnì analyzován (pomocí nested PCR-RFLP) ve skupinì 253 pacientù s dyslipidémií (léèeni simvastinem nebo atorvastatinem, 10 nebo 20 mg dennì) a u 470 zdravých normolipidemických kontrol. Hodnoty lipidù (celkový, LDL- a HDL-cholesterol, triglyceridy) byly analyzovány pøed a po 8 až 12 týdnech léèby. Výsledky: Po léèbì, dle oèekávání, došlo k výraznému poklesu jak celkového (7,60 ± 1,36 5,37 ± 1,12 mmol/L, P < 0,001) tak LDL-cholesterolu (5,04 ± 1,34 3,17 ± 0,99 mmol / L, P < 0,001). Rozložení jednotlivých genotypù u pacientù (TT = 61,7 %, CT = 31,6 %, CC = 6,7 %) se nelišilo (P = 0,35) od normolipidemických kontrol (TT = 64,4 %, CT = 31,3 %, CC = 4,3 %). Muži, CC homozygoti, vykazují nejnižší ( -21,2 ± 7,2 %) pokles celkového cholesterolu oproti ženám, kde byl tento genotyp naopak spojen s nejvyšším poklesem ( -33,5 ± 7,6 %) (P = 0,04 pro gen-pohlaví interakci). Závìr: Výsledky naší pilotní studie naznaèují možný sex-specifický vliv rs4149056 varianty v SLCO1B1 genu na úèinnost léèby statiny. Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR NT 11307-5.
Úvod: Kouøení tabáku je jedním z nejrozšíøenìjších preventabilních rizikových faktorù rozvoje kardiovaskulárních a nádorových onemocnìní. Odhaduje, se, že genetické predispozice DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
P – 13
VLIV KONZUMACE ALKOHOLU NA PRODUKCI VLDL U POTKANA Jirátová M., Rybáková K., Vlachová M., Kováø J. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Umírnìná konzumace alkoholu je spojována se sníženým rizikem kardiovaskulárních onemocnìní a zdá se, že je tento efekt zpùsoben pøedevším zvýšenou koncentrací HDL-cholesterolu. Na druhé stranì, konzumace alkoholu je rovnìž spojena se zvýšenou hladinou triglyceridù, která bývá vysvìtlována zvýšenou lipogenezí v játrech. Cílem této práce bylo zjistit, zda podávání 10% alkoholu u potkana vede ke zvýšené produkci VLDL. Metodika: Samci potkanù kmene PHHC byli po dobu 14 dnù napájeni 10% alkoholem ve vodì, kontrolní zvíøata dostávala vodu. Pøi ukonèení pokusu byl potkanùm intravenóznì aplikován tyloxapol (Triton WR 1339, 500 mg/kg hmotnosti). Tyloxapol inhibuje aktivitu lipoproteinové lipázy a jeho podání je spojeno s akumulací VLDL v cirkulaci. Dvì hodiny po aplikaci byla zvíøata usmrcena dekapitací a ze séra byly izolovány èástice VLDL. Polovinì zvíøat byl místo tyloxapolu aplikován fyziologický roztok. Výsledky: Koncentrace cholesterolu a TG v séru ani ve VLDL nebyla podáváním alkoholu ovlivnìna. Dvì hodiny po aplikaci tyloxapolu vzrostla øádovì koncentrace VLDL-C i VLDLTG u potkanù pijících 10% alkohol i u potkanù pijících vodu, mezi obìma skupinami nebyl zjištìn žádný významný rozdíl. Závìr: V tomto experimentálním modelu jsme neprokázali žádný efekt konzumace alkoholu na produkci VLDL v játrech. Podpoøeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM) – Institucionální podpora.
VYŠETØENÍ VLIVU DVOU POLYMORFIZMÙ V GENU PRO FASN NA LIPIDOVÉ A ANTROPOMETRICKÉ PARAMETRY V ÈESKÉ POPULACI Jurèíková L., Pinekerová V., Lánská V., Hubáèek J., Adámková V. Institut klinické a experimentální medicíny, Laboratoø pro výzkum aterosklerózy - CEM Úvod: Obezita, jedna z nejvýznamnìjších populaèních nemocí, je podmínìna spojeným úèinkem prostøedí a genetického pozadí jedince. V souvislosti s výzkumem obezity bylo v døívìjších studiích poukázáno na to, že zvýšená exprese genù, zodpovìdných za lipogennní aktivitu v tukových buòkách, mùže ovlivòovat rozvoj obezity z genetického hlediska. Ústøedním enzymem procesu, jehož výsledkem je novì vznikající tuk, je fatty acid synthase (FASN). Z tìchto dùvodù jsme vyšetøili dva polymorfizmy, nacházející se v tomto genu. Metodika: Na databázi post-MONICA (2622 jedincù: 1229 mužù, 1393 žen) byly vyšetøeny dva polymorfizmy (FAS1, FAS2) a zjištìné varianty byly dány do souvislosti s namìøenými biochemickými parametry. FAS1 je oznaèení pro rs2229422, zámìna nukleotidu C > T (Ala>Ala). FAS2 oznaèuje rs2228305, zámìna nukleotidu G > A (Val>Ile). Výsledky: FAS1 se vyskytoval s frekvencí 45,96 %(TT), 43,82 %(TC), 10,22 %(CC). Pro FAS2 byl zjištìn výskyt 0,23 %(AA), 5,25 %(AG) a 94,52 %(GG). FAS1: plazmatické
P – 14
lipidy byly vyšetøeny tøikrát v rozmezí deseti let. Prùmìrný LDLcholesterol z tìchto tøí analýz byl signifikantnì vyšší u nositelù alely T v porovnání s CC homozygoty. Tento vztah byl platný jak u mužù (3,47 ± 0,91 vs. 3,69 ± 1,01 mmol/l; p = 0,012), tak u žen (3,45 ± 1,03 vs. 3,22 ± 1,01 mmol/l, p = 0,0076). Ostatní antropometrické (BMI a WHR) a lipidové parametry (celkový a HDL cholesterol a TG) nebyly polymorfismem ovlivnìny. Druhá varianta neovlivnila analyzované parametry signifikantnì. Závìr: Byl nalezen statisticky významný vliv pro rs2229422 na LDL-cholesterol sledované parametry. Pro rs2228305 nebyl zjištìn statisticky významný vliv, ale v budoucnu bude podroben dalším analýzám. Podpoøeno grantem N.T12217-5(IGA-MZ-ÈR).
DLOUHODOBÝ PROGNOSTICKÝ VÝZNAM KORONÁRNÍHO KALCIOVÉHO SKÓRE A ZÁTÌŽOVÉHO ZOBRAZENÍ MYOKARDU POMOCÍ JEDNOFOTONOVÉ EMISNÍ TOMOGRAFIE U ASYMPTOMATICKÝCH RIZIKOVÝCH PACIENTÙ Kamínek M.1, Sovová E.2, Metelková I.1, Budíková M.1, Henzlová L.1, Buriánková E.1, Formánek R.1 1 KNM 2 I. interní klinika, LF UP a FN Olomouc Cíl: Cílem práce bylo posoudit prognostický význam koronárního kalciového skóre v kombinaci se zátìžovým zobrazením myokardu pomocí jednofotonové emisní tomografie (SPECT) u asymptomatických rizikových pacientù. Metodika: Byl analyzován soubor 128 pacientù (79 mužù a 49 žen, prùmìrný vìk 54 ± 10 let, 25 s diabetem), kteøí mìli CT stanovení kalciového skóre a zátìžové gated SPECT vyšetøení. Pomocí softwaru 4D-MSPECT byly automaticky kvantifikovány % rozsah ischemického myokardu (konverzí sumaèního rozdílové skóre), ejekèní frakce (EF) a end-diastolické resp. end-systolické objemy levé komory (EDV/ESV). Závažná kardiální pøíhoda byla definována jako náhlá srdeèní smrt nebo nefatální infarkt myokardu (IM), a dále byly evidovány obtíže vyžadující revaskularizaci. Výsledky: Bìhem prùmìrného sledovacího období 46 ± 22 mìsícù jsme evidovali 3 nefatální IM a 8 revaskularizací. V podskupinì 11 pacientù s kardiální pøíhodou byla v porovnání s pacienty bez pøíhody horší perfuze (9 ± 13 % vs. 0 ± 1 % ischemického myokardu, P < 0,05), funkce levé komory (pozátìžová EF 56 ± 12 % vs. 68 ± 9 %, klidová EF 56 ± 7 % vs. 66 % ± 9, pozátìžové EDV/ESV 129 ml/59 ml vs. 98 ml/34 ml, P < 0,05) a vyšší kalciové skóre (581 ± 1400 vs. 74 ± 203, P < 0,05). Roèní incidence kardiálních pøíhod narùstala s hodnotou kalciového skóre (1,0 %, 2,4 %, 4,6 % a 8,7 % pro kalciové skóre 0–10, 11–100, 101–400 resp. nad 400). Kalciové skóre 101 mìlo 27 pacientù, 7 z nich mìlo ischemii na SPECT (u 4 z nich byla následnì provedena koronární revaskularizace). V podskupinì 20 pacientù, kteøí mìli kalciové skóre ≥ 101 a souèasnì normální SPECT, byla evidována pouze 1 kardiální pøíhoda (nefatální IM léèený pøímou angioplastikou v dlouhém odstupu 61 mìsícù po SPECT vyšetøení). Závìr: Stanovení kalciového skóre v kombinaci se zátìžovým SPECT zobrazením myokardu umožòuje posoudit dlouhodobou prognózu asymptomatických rizikových pacientù. Normální zátìžový test pøedikuje dobrou prognózu,
DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
je však vhodné jej po urèité dobì zopakovat (obvykle po 5 letech, u diabetických pacientù po 2 letech).
VZTAH MEZI ADIPOCYTÁRNÍM PROTEINEM VÁZAJÍCÍM MASTNÉ KYSELINY A ENDOTELIÁLNÍMI/HEMOSTATICKÝMI MARKERY U ASYMPTOMATICKÝCH DYSLIPIDEMICKÝCH JEDINCÙ Karásek D.1, Vaverková H.1, Orság J.1, Novotný D.2, Halenka M.1, Fryšák Z.1, Slavík L.3 1 III. Interní klinika LF UP a FN Olomouc 2 Oddìlení klinické biochemie FN Olomouc 3 Hematoonkologická klinika LF UP a FN Olomouc Úvod: Nìkteré nálezy podporují klíèový význam adipocytárního proteinu vázajícího mastné kyseliny (A-FABP) ve vztahu obezity s kardiovaskulárními chorobami. Cílem studie bylo zhodnotit asociace A-FABP s endoteliálními/hemostatickými markery [von Willebrandovým faktorem (vWF), inhibitorem-1 aktivátoru plazminogenu (PAI-1), tkáòovým aktivátorem plazminogenu (t-PA) a adhezními molekulami (s-ICAM-1, s-VCAM-1)] u asymptomatických dyslipidemických jedincù. Metodika: Vyšetøili jsme 105 dyslipidemických pacientù (s koncentrací apolipoproteinu B 1,2g/l a/nebo triglyceridù (TG) 1,5 mmol/l) bez klinické manifestace aterosklerózy a 50 normolipidemických zdravých kontrol. Kromì endoteliálních/hemostatických markerù, antropometrických a lipidových parametrù byly také stanoveny markery inzulínové rezistence a zánìtu. Výsledky: U dyslipidemických pacientù A-FABP pozitivnì koreloval s vìkem (p < 0,05), TG (p < 0,05), inzulínem (p < 0,05), HOMA (homeostatic model assessment) indexem (p < 0,05), body mass indexem (p < 0,001), obvodem pasu (p <0,05), C reaktivním proteinem (p < 0,01), a vWF (p < 0,05) a negativnì s mužským pohlavím (p <0,05). A-FABP nekoreloval s PAI-1, t-PA, s-VCAM-1, èi s-ICAM-1. Pøi použití multivariaèní regresní analýzy byla potvrzena pozitivní asociace A-FABP s vWF, která byla nezávislá na vìku, pohlaví, inzulínové rezistenci, èi viscerální obezitì. Závìr: Práce nalezla nezávislou pozitivní asociaci mezi A-FABP a vWF u klinicky asymptomatických dyslipidemickcých jedincù. Podíl A-FBAP na endoteliální dysfunkcí by mohl pøispìt k objasnìní role obezity pøi vzniku kardiovaskulárních chorob. Podpoøeno granty IGA MZCR NS/10284 a LF_2012_016.
KONCENTRACE HDL A APOLIPOPROTEINU A1 JAKO MARKERY EFLUXU CHOLESTEROLU U ŽEN STØEDNÍHO VÌKU; VLIV KOUØENÍ Králová Lesná I., Poledne R., Pagáèová L., Stávek P., Piśha J. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Bylo prokázáno, že jedním z negativních úèinkù kouøení na kardiovaskulární systém je i snížení hladin HDL-cholesterolu. Ženy jsou citlivìjší k negativním vlivùm kouøení, ale pøesný mechanizmus mezipohlavních rozdílù není znám. Hodnotili jsme, zda kouøení ovlivní vztah HDL cholesterolu a apolipoproteinu A1 (ApoA1) k reverznímu transportu cholesterolu u žen støedního vìku. DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
Materiál a metodika: Analyzovali jsme 39 zdravých žen, 21 nekuøaèek (vìk 51,8 ± 2,5 let, BMI 25,1 ± 2,8 kg/m2) a 18 kuøaèek (vìk 50,5 ± 3,2 let, BMI 24,8 ± 3,5 kg/m2). Sledovali jsme tradièní rizikové faktory kardiovaskulárního onemocnìní; jako marker reverzního transportu cholesterolu jsme analyzovali efflux cholesterolu (CHE) z makrofágù na plazmatické akceptory u testovaných jedincù. THP-1 makrofágy byly oznaèeny bìhem 48hodinové inkubace v médiu obsahujícím [14C] cholesterol (specifická aktivita 0,2 μCi/ml) (PerkinElmer Life Sciences, Inc.). Výsledky: CHE byl významnì vyšší u nekuøaèek než u kuøaèek (14,2 ± 1,8 % vs. 13,2 ± 1,3 %, p < 0,05). Kuøácký status nemìl žádný vliv na korelaci HDL s ApoA1 nebo HDL s CHE. Nicménì, u nekuøákù (r = 0,62; p < 0,01), ale ne u kuøákù (r = 0,38; ns) korelovala koncentrace ApoA1 s CHE. Závìry: Zdá se, že kouøení mùže ovlivnit roli ApoA1 v reverzním transportu cholesterolu, alespoò u žen støedního vìku. Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR è. NT 12170-5 a projektem 00023001 (IKEM, Praha, ÈR).
FARMAKOGENETICKÁ INTERAKCE KYSELINY RETINOVÉ S DIFERENCIÁLNÍM SEGMENTEM POTKANÍHO CHROMOZOMU 8 Krupková M., Jankù M., Liška F., Šedová L., Køenová D., Køen V., Šeda O. Ústav biologie a lékaøské genetiky 1. LF UK a VFN Úvod: Významným nástrojem pro analýzu genetické architektury multifaktoriálních onemocnìní jsou geneticky definované savèí modely. Naším modelem je polydaktylní kmen potkana PD/Cub, u kterého dochází k soubìhu metabolického syndromu se syndromem polydaktylie-luxace. Kandidátním genem syndromu polydaktylie-luxace je gen Plzf. Plzf determinuje zinc finger protein, který patøí k transkripèním represorùm a je negativním regulátorem receptoru kyseliny retinové. Naším cílem byla farmakogenetická izolace genomické oblasti ovlivòující souèasnì morfogenezi a metabolický syndrom. Metodika: Dospìlí samci kmene spontánnì hypertenzního potkana SHR a kongenního kmene SHR-Lx PD6 byli 15 týdnù krmeni standardní dietou (STD) a poté byli 2 týdny na vysokosacharózové dietì (HSD). V další fázi došlo k aplikaci kyseliny retinové v dávce 15 mg/kg/den po dobu 16 dní, zatímco byli stále na vysokosacharózové dietì. Opakovanì jsme porovnávali metabolický (napø. OGTT, koncentrace triacylglycerolù a cholesterolu ve 20 lipoproteinových frakcích) a morfometrický profil. Statistické zhodnocení jsme provedli pomocí analýzy rozptylu pro opakovaná mìøení (repeated measures ANOVA). Výsledky: U obou kmenù jsme zaznamenali modifikaci lipidového spektra po podání kyseliny retinové, nicménì u kmene SHR-Lx PD6 byla tato modifikace lipidového spektra výraznì horší ve srovnání s kmenem SHR. Souèasnì byla zjištìna kmenovì specifická reakce glukózové tolerance a adipozity na podání kyseliny retinové. Závìr: Interakce kyseliny retinové s diferenciálním segmentem chr. 8 PD/Cub pùvodu ovlivòuje kromì morfogenetických procesù nìkteré složky metabolického syndromu a napodobuje vedlejší úèinky terapie retinoidù u èlovìka. Tato práce vznikla za podpory GAUK, èíslo grantu 99710.
P – 15
PLAZMATICKÉ HLADINY OMENTINU-1 U PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS 1. TYPU – VLIV REDUKCE HMOTNOSTI Lesná J.1, Tichá A.2, Hyšpler R.2, Bláha V.2, Musil F.2, Sobotka L.2, Šmahelová A.2 1 Ústav klinické biochemie a diagnostiky, FN Hradec Králové 2 Klinika gerontologická a metabolická, Lékaøská fakulta UK a Fakultní nemocnice, Hradec Králové Úvod: Obezita bývá spjata s diabetes mellitus 2. typu, stále èastìji se s ní však setkáváme i u diabetikù 1. typu. Nadbyteèná tuková tkáò produkuje široké spektrum cytokinù. Omentin-1 je nový adipokin produkovaný pøednostnì viscerální tukovou tkání. Plazmatické hladiny omentinu-1 jsou snížené u inzulinorezistentních stavù. Cílem této studie bylo charakterizovat dynamiku omentinu-1 u obézních diabetikù 1. typu ve vztahu k redukci hmotnosti. Metodika: Plazmatické hladiny omentinu-1 byly stanoveny u obézních diabetikù 1. typu (n = 14, BMI > 30 kg/m2, vìk 29–62 let) metodou ELISA (Enzyme-Linked Immunosorbent Assay), Fáze I. Mìøení bylo opakováno po mìsíci (týden hladovìní za hospitalizace + 3 týdny ambulantního režimu na dietì s 150 g sacharidù/den) a roce na dietì s 225 g sacharidù/den, Fáze II-III. Celkový cholesterol, HDL (highdensity lipoproteins), LDL (low-density lipoproteins) a TAG (triacylglycerols) byly stanoveny enzymaticky. Data byla statisticky analyzována softwarem Sigma Stat – One way ANOVA repeated measurement. Data jsou prezentována jako prùmìr ± standardní odchylka. Výsledky: V prùbìhu studie BMI (body mass index) obézních diabetikù 1. typu signifikantnì (P < 0,001) poklesl (32,7 ± 1,83 kg/m2 pøed vs. 31,3 ± 1,9 kg/m2 po roce). Plazmatické hladiny omentinu-1 byly stabilní bìhem fáze I-II (5,1 ± 2,2 ng/ml pøed vs. 5,7 ± 2,9 ng/ml po mìsíci), signifikantnì vzrostly v prùbìhu fáze III (9,5 ± 2,6 ng/ml po roce). Plazmatické hladiny omentinu-1 korelovaly s HDL (r = 44, P = 0,005) a TAG (r = -0,41, P = 0,011). Závìr: Dietní a režimové zmìny ovlivòují plazmatické hladiny omentinu-1, které u skupiny obézních diabetikù 1. typu signifikantnì vzrostly po 12 mìsících redukèního programu. Jejich dynamika plnì nekoresponduje s akutními zmìnami v BMI, je pravdìpodobnì odrazem dlouhodobých zmìn v tukové tkáni souvisejících s inzulínovou senzitivitou. Korelace s HDL a TAG svìdèí pro významný vztah omentinu-1 k metabolizmu cholesterolu. Podìkování: Studie byla podpoøena grantem IGA MZ ÈR NT/12287-5/2011.
CHOV K APRA OBECNÉHO (CYPRINUS CARPIO) S DEFINOVANOU KVALITOU MASA PRO PREVENCI KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNÌNÍ S POUŽITÍM STRATEGIE „FINISHING FEEDING“ Mráz J.1, Zajíc T.1, Schiller Vestergren A. L.2, Jana Pickova1,2 1 Jihoèeská univerzita v Èeských Budìjovicích, Fakulta rybáøství a ochrany vod, Jihoèeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz, Vodòany 2 Department of Food Science, Swedish University of Agricultural Sciences, Uppsala, Sweden
P – 16
Úvod: Ryby jsou hlavním zdrojem n-3 polynenasycených mastných kyselin (n-3 PUFA), zvláštì kyseliny eikosapentaenové (EPA) a dokosahexaenové (DHA), které jsou dobøe známé svým pozitivním vlivem v prevenci kardiovaskulárních onemocnìní. Tato studie zkoumala možnosti produkce kapra obecného s definovanou kvalitou masa (obsah n-3 PUFA, EPA, DHA) s použitím strategie „finishing feeding“ a predikci zmìn kompozice mastných kyselin ve filetu pomocí øedícího modelu. Metodika: V prùbìhu 110denního experimentu byly ryby tržní hmotnosti krmeny dietami obsahujícími dva rùzné rostlinné oleje (øepkový/lnìný, VO; olivový olej) nebo se závìreèným krmením dietou obsahující rybí olej po dobu 30 nebo 60 dní. Byla mìøena kompozice mastných kyselin ve filetu a data byla porovnána s predikovanými pomocí øedicího modelu. Výsledky: Závìreèné krmení dietou obsahující rybí olej zpùsobilo nárùst SFA, MUFA, n-3 PUFA a pokles n-6 PUFA ve skupinì pùvodnì krmené VO dietou a pokles MUFA a nárùst n-3 PUFA ve skupinì pùvodnì krmené OO dietou. Závìry: Øedicí model velmi dobøe pøedpovìdìl zmìny kompozice mastných kyselin ve filetu a zdá se být vhodný pro pøedpovìï délky závìreèného krmení pomocí diety s rybím olejem k dosažení specifické kompozice mastných kyselin ve filetu kapra obecného. P r á c e b y l a p o d p o ø e n a p r o j e k te m C E N A K VA CZ.1.05/2.1.00/01.0024, projektem Interní grantové agentury JU 047/2010/Z a projektem Národní agentury pro zemìdìlský výzkum QH92307.
ENDOTHELIAL RESPONSE TO CHRONIC SUNITINIB TREATMENT IN NORMOTENSIVE AND HYPERTENSIVE RATS – PILOT STUDY Nìmeèková I.1, Kudláèková Z.1, Lenèová O.2, Štìrba M.2, Nachtigal P.1 1 Department of Biological and Medical Sciences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University in Prague, Hradec Králové, Czech Republic 2 Department of Pharmacology, Faculty of Medicine in Hradec Králové, Charles University in Prague, Hradec Králové, Czech Republic Sunitinib is a novel multi-targeted tyrosine kinase inhibitor with broad-spectrum activity on cancer cell proliferation and angiogenesis. Although sunitinib rank among biologically targeted anticancer drugs, significant toxicities may occur during the treatment, including severe hypertension and cardiovascular toxicity. Endothelial dysfunction is one of the main characteristics of chronic arterial hypertension. However, the impact of sunitinib treatment on arterial endothelium remains unclear. Therefore, the aim of the present study was to investigate whether chronic sunitinib treatment induces vascular toxicity and endothelial dysfunction in normotensive and hypertensive rats. Inbred spontaneous hypertensive rats (SHR) and their normotensive (Wistar Kyoto, WKY) littermates were used in the study (n = 32). Sunitinib (10 mg/kg) was administered daily by gastric gavage for 8 weeks followed by 5 days wash out period and then treatment re-challenge lasting 2 and 8 weeks for WKY and SHR rats, respectively. Control groups received water in the same schedule. Samples
DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
of aorta were collected for immunohistochemical and stereological analysis. Sunitinib treatment resulted in significant increase in endothelial expression of PECAM-1, ICAM-1 and HO-1 in WKY rats. In addition, sunitinib induced a significant increase of PECAM-1, ICAM-1, eNOS, iNOS, ET-1 and HO-1 in SHR rats. Our findings show that chronic sunitinib treatment induces marked expression of markers of endothelial dysfunction and oxidative stress. These changes could be involved in the treatment-induced impairments of vascular function and may co-determine the development of arterial hypertension. The publication is co-financed by the European Social Fund and the state budget of the Czech Republic, project no. CZ.1.07/2.3.00/30.0061. This work was supported by grant GACR no 305/09/0416, project UNCE 33/2012.
KARDIOMETABOLICKÝ RIZIKOVÝ PROFIL NEMOCNÝCH S DIABETEM MELLITEM 2. TYPU – VÝSLEDKY 6LETÉHO PROSPEKTIVNÍHO SLEDOVÁNÍ Nussbaumerová B., Rosolová H., Šefrna F., Flanderová I., Šifalda P. 2. interní klinika, Centrum preventivní kardiologie, Lékaøská fakulta UK a Fakultní nemocnice v Plzni Úvod: Diabetes mellitus 2. typu (DM2) významnì zvyšuje riziko aterosklerózy a makrovaskulárních komplikací (kardiovaskulárních nemocí) i riziko mikrovaskulárních komplikací. Cíl a metody: V diabetologických ambulancích našeho pracovištì cílenì sledujeme soubor 415 osob s DM2; vstupnì prùmìrného vìku 66 ± 9 let (r. 2005), kdy byly získány anamnéza a hodnoty hemodynamických, antropometrických a laboratorních parametrù. Na základì tìchto informací byla upravena farmakoterapie, významnì stoupl podíl kombinaèní léèby hypertenze, terapie statiny a antidiabetiky, pacienti byli edukováni v režimových opatøeních. V srpnu 2011 byla zopakována vstupní mìøení a konstatovány zmìny v rizikovém profilu. Výsledky: Ve sledování pokraèovalo 312 (75 %) osob (32 ztraceno, 71 zemøelo). Nedošlo k významné zmìnì body mass indexu (30 kg/m2), krátkodobé i dlouhodobé kompenzace DM2. Uvádíme vývoj vybraných rizikových faktorù:
Vstupní (x ± SD)
Výstupní (x ± SD)
p
Obvod pasu (cm)
105 ± 13
107 ± 14
0,001
Systolický krevní tlak (mmHg)
144 ± 19
148 ± 18
0,001
Diastolický krevní tlak (mmHg)
80 ± 10
78 ± 10
0,05
Celk. cholesterol (mmol/l)
5,1 ± 1,1
4,6 ±1,0
0,001
HDL cholesterol (mmol/l)
1,16 ± 0,25
1,26 ± 0,31
0,001
Triglyceridy (mmol/l)
2,08 ± 1,73
1,81 ± 1,34
0,001
24 ± 79
64 ± 214
0,01
Mikroalbuminurie (mg/l)
Závìr: Po 6 letech po cílené nefarmakologické a farmakologické intervenci souboru nemocných s DM2 nedošlo ke zmìnì body mass indexu, ale signifikantnì vzrostl obvod pasu. Významnì se zvýšil systolický resp. pulzní krevní tlak. Parametry glycidového metabolizmu zùstaly nezmìnìny, zlepšil se lipidogram. Stoupla mikroalbuminurie. Vìtšina kardiovaskulárních rizikových faktorù zùstává neuspokojivì kontrolovaná. DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
VITAMÍNY SKUPINY B, HOMOCYSTEIN A PORODNÍ HMOTNOST ÈESKÝCH DÌTÍ Palyzová D.1, Riedlová J.2, Zikmund J. 1, Kožich V.3 1 Klinika dìtí a dorostu 3. LF UK a FN KV Praha 2 Ústav anatomie 3. LF UK Praha 3 Ústav dìdièných metabolických poruch 1. LF UK Praha Úvod: Intrauterinní rùstová retardace (IURG) jako dùsledek fetální podvýživy je považována za rizikový faktor pro vznik chronických chorob dospìlého vìku, vèetnì onemocnìní kardiovaskulárního systému. Materiál a metody: Cílem práce bylo testovat pøíèinný vztah mezi parametry metabolizmu homocysteinu (Hcy), vybraných vitamínù skupiny B a folátu u donošených fyziologických (n = 92) a hypotrofických (n = 98) novorozencù v korelaci s mateøskými hladinami a v závislosti na porodní hmotnosti. Srovnávány byly anamnestické a antropologické údaje matky a antropometrická data novorozence. Z venózní krve matky a pupeèníkové krve novorozence byla provedena biochemická a genetická vyšetøení a dále sonografické vyšetøení ledvin dìtí. Výsledky: Matky hypotrofických novorozencù byly èastìji kuøaèky, hodnoty jejich tìlesné výšky, hmotnosti, BMI, tìhotenského pøírùstku hmotnosti byly významnì nižší než u matek kontrolního souboru (p = 0,01). Hodnoty antropometrických dat a hmotnost placenty byly významnì nižší u hypotrofických novorozencù (p = 0,0001). Vìk matky, vzdìlání, parita, èetnost tìhotenství, tìhotenská suplementace vitamíny a gestaèní vìk neovlivòovaly hmotnost novorozence. Univariantní analýza nenalezla významné rozdíly plazmatických hodnot folátu, vitamínu B6 a Hcy mezi soubory matek ani dìtí. Významnì vyšší byly plazmatické hladiny kobalaminu u novorozencù než matek obou skupin, a dále u matek i dìtí souboru cílového než kontrolního (p = 0,01). Homocysteinemie matek obou souborù byla vyšší než u novorozencù. Korelaèní studie novorozeneckých hodnot prokázala významnou negativní korelaci mezi hladinami Hcy a holoTC, folátu a vitamínu B6 v obou souborech. Asociaèní studie neprokázala rozdíly frekvence sledovaných alel pro MTHFR. Z výsledkù multivariantní logistické regresní analýzy vyplývá, že predikci hypotrofie plodu ovlivòuje vyšší kretininémie matky, nižší hmotnost placenty a kouøení matky v tìhotenství. Závìr: Výsledky studie neprokázaly vliv homocysteinémie na porodní hmotnost. Studie podporována VZ1 3. LF UK, MSM001620814.
PRVNÍ PROJEVY SYNDROMU SPÁNKOVÉ APNOE – KAZUISTIKA Pávek P. Obezitologická ambulance, Nové Mìsto na Moravì, ÈR Pacient Z. D., nar. 14. 5. 1948 – muž podnikatel Dne 3. èervna 2002 v 15.00 hodin jsem kontaktován telefonicky ze služební cesty jmenovaného – pro záchvat bušení srdce bìhem jízdy v osobním autì jako øidiè. Po
P – 17
pøíjezdu na místo vzdálené cca 50 km dle ekg køivky – dg. paroxysmus supravetrikulární tachykardie – gylurytmal i.v. – nastolen SR, dále nasazen sandonorm 1 × 1 R.A otec †88 let stáøím matka 78 let žije, srdeèní potíže, diabetes mellitus, AS univ. O.A. bìžné dìtské nemoci operace tøíselné kýly vpravo ve 2 mìsících vìku Abúzus: od 20 do 30 let 20 cig./den, alkohol: 7 piv v pátek, káva 0, èaj 0 F.F. stolice v normì spánek: neosvìživý – 5 let výraznì chrápe, má i apnoe dle manželky Celkovì se pøes den cítí unavený, ospalý. Chodí spát ve 22 hodin, usne ihned, 1 × se budí na mikci. Sny mívá málo. Vstává v týdnu v 5 hodin, o víkendu v 7 hodin. Pøes den usíná i v dopravním prostøedku, v klidu pøi usednutí nebo pøi TV. Pøes den nechodí spát. Únava mizí pøi vyšší psychické nebo fyzické aktivitì. Klinicky: Tk 140/802 TF 70 prav. výška: 176 cm, váha 135 kg, BMI 43,66 chol. 5,46, ostatní nález biochem. zcela v normì. zubní vyš. v normì moè+ sed: negativní ORL vyš.: prodloužené mìkké patro, objemný koøen jazyka, tonsily nezvìtšeny spirometrie: smíšená dechová porucha lehkého stupnì, pøevaha obstrukce v periferii dých. cest, naznaèen obstrukèní tvar køivky. KO: norma Odeslán k vyš. do spánkové laboratoøe VFN Praha – centrum pro poruchy spánku a bdìní, Kateøinská 30. Závìr vyšetøení: Epwortská škála spavosti: 10/24 PolyMESAM: SSA extrémnì tìžký, obstrukèní RDI 96, ODI 92, Sat 91-81 Pacient je indikován k léèbì kontinuálním pøetlakem v dýchacích cestách – CPAP. Dne 14. 11. 2002 zahájena léèba pøístrojem CPAP. T.è. se pacient cítí výbornì, spí jako brouèek. Lab.: glykemie 4,8 mmol/l UN 4,4 kreatinin 70 kys. moèová 355 Na 139 K 4,6 C1 105 JT: norma chol 4,86 HDL 0,80 LDL 3,55 Tri 1,74 CRP ménì 3 PSA 2,180 KO: Hb 146 ery 4,71 leu 6,2 HmT 0,428 Trc 222 UZ srdce: EF 62% Závìr interního vyšetøení: Cor hypertonicum se støednì tìžkou konc. HLK s diastol. dysfunkcí LK a dilatací LS. Nález se od 2006 nemìní. Ergometrické vyš.: Max TF 88% výkon 1,52 W/kg Nezjištìna námahová ischemie myokardu. Bez poruchy rytmu. Výrazná tlaková hyperakce na zátìž. Limitem zátìže pocit maximality a hypertenzní reakce. Spirometrie v normì. EKG: SR, TF 73/min PQ 0,20 QRS 0,106, spec. koron. 0. Stávající medikace: Rivocor 5 mg dennì ráno
P – 18
Prestarium neo kombi 1 × 1 dennì Milurit 100 mg dennì Detralex 2 × 1 tbl dennì Pøimìøený pohyb Závìreèné shrnutí: Porchy dýchání ve spánku jsou èasté a postihují až 10 % mužù a 10 % žen. Nejzávažnìjší je syndrom spánkové apnoe, který byl popsán detailnì až ve druhé polovinì 20. století. Pro syndrom spánkové apnoe jsou typické tyto pøíznaky: – AHI index – poèet apnoí a hypopnoí za jednu hodinu je vìtší 5–15
– – – – –
Další pøíznaky: hlasité chrápání, zøetelné apnoické pauzy, neklidný a neosvìžující spánek, ranní bolesti hlavy, ospalost ve dne.
Centrální apnoe: porucha dýchacího centra s absencí dýchacích pohybù. Obstrukèní apnoe: zástavy dechu zpùsobené èásteèným nebo úplným kolapsem horních cest dýchacích (nejèastìji hrtanu). Teprve monitorace dýchání ukázala, že jedinci trpící na denní spavost trpí èasto noèními zástavami dechu. O své noèní poruše nevìdí. Zdravotní stav tìchto jedincù se výraznì horší. Trpí metabolickými a K-V poruchami pøi postupnì narùstající obezitì a posléze demencí v dùsledku opakovaných hypoxií mozku ve spánku. Vážnìji postižení jedinci umírají již ve ètvrtém deceniu. Pøístroje CPAP umožòují provádìt úèinnou léèbu. Nejzávažnìjší a zároveò nejèastìjší je obstrukèní spánkový apnoický syndrom. Výskyt u 4 % mužù a 2 % žen ve vìku 30–60 let. Celkem 30 % pacientù trpí chronickým K-V onemocnìním, 50% fi síní, u 60 % možno oèekávat srdeèní selhání. Pokud není léèen, následky jsou pro dotyèného fatální. Obstrukèní poruchy dýchání se vyskytují také u dìtí. Mohou se vyskytovat již u kojencù, nejvìtší výskyt v pøedškolním vìku. Významný familiární výskyt. Léèbou volby je adenozomie a tonsilectomie. Léèba pomocí CPAP u dìtí tehdy, pokud není chirurgický výkon indikován nebo obstrukèní spánkový apnoický syndrom po výkonu trvá.
RENÁLNÍ DENERVACE S OHLEDEM NA KOMORBIDITY PACIENTÙ S REZISTENTNÍ HYPERTENZÍ Peterková L., Želízko M.1, Bìlohoubek J., Adámková V. Pracovištì preventivní kardiologie 1 Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Renální denervace (RDN) jako perspektivní metoda léèby pacientù s rezistentní hypertenzí byla zavedena na našem pracovišti v minulém roce. Uvádíme kazuistiky dvou pacientek s rezistentní hypertenzí a rùznými komorbiditami, u kterých byla renální denervace provedena ve stejné dobì, výkon byl v obou pøípadech zcela bez komplikací.
DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
U pacientky s cystinurií jako pøidruženým onemocnìním byl zaznamenán velmi dobrý efekt RDN s postupným poklesem krevního tlaku, potvrzeným 24hodinovou monitorací TK pøi kontrolách v 1., 3. i 6. mìsíci po výkonu a také domácím mìøením. U druhé pacientky se syndromem spánkové apnoe a mírnou formou úzkostné poruchy jsme zaznamenali pokles krevního tlaku v 1. mìsíci po RDN, ale pøi kontrolách ve 3. a 6. mìsíci po výkonu se krevní tlak opìt zvýšil na pùvodní hodnoty mìøené 24hodinovou monitorací i domácím mìøením. Souèasnì se u této pacientky zhoršila generalizovaná úzkostná porucha. Pøedpokládáme, že tento stav mohl ovlivnit reakci krevního tlaku. Po pøidání anxiolytik k pùvodní antihypertenzivní léèbì byl zaznamenán pozvolný pokles krevního tlaku. Do kontroly v 6. mìsíci po RDN nebyl u této pacientky pozorován významný efekt na syndrom spánkové apnoe. Ve shodì s platným doporuèením zdùrazòujeme nutnost dlouhodobého sledování pacientù po provedení renální denervace.
ENDOGLIN AND ENOS MIGHT PLAY A ROLE IN DIFFERENT SUSCEPTIBILITY TO ATHEROSCLEROSIS BETWEEN C57BL/6J AND C3H/HEJ MOUSE STRAINS Pfeiferová (Rathouská) J., Stráský Z., Slanaøová M., Nachtigal P. Department of Biological and Medical Sciences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University in Prague, Czech Republic Mice do not develop atherosclerotic lesions, however it was demonstrated that when cholesterol diet is used, C57BL/6J mouse strain is the most susceptible, while C3H/HeJ is the most resistant. Previous studies described that endoglin (TGF- receptor III) is able to regulate eNOS expression and that levels of soluble endoglin are related to hypercholesterolemia and endothelial dysfunction. In this study, we hypothesized, whether cholesterol-rich diet affects aortic endothelial expression of endoglin and eNOS and soluble endoglin levels in mice with distinct predisposition to atherosclerosis. C57BL/6J mice (n = 16) and C3H/HeJ mice (n = 16), both divided into two groups, sustained on either chow or cholesterol (1 %) diet for 8 weeks. Biochemical analysis of blood cholesterol fractions, ELISA analysis of soluble endoglin and Western blot analysis of endoglin and eNOS expressions in aorta were performed. Atherogenic index (total cholesterol / HDL cholesterol ratio) was significantly raised in both strains after cholesterol diet, with stronger impact in C3H/HeJ mice. Basal levels of endoglin and eNOS were lower in C3H/HeJ than in C57BL/6J mice, however, after cholesterol diet there was a dramatic induction of athero-protective markers, endoglin and eNOS, in C3H/HeJ mice, in contrast with C57BL/6J mice. Levels of soluble endoglin were not significantly affected by cholesterol diet. We propose that endoglin and eNOS might be involved in endothelial dysfunction/atheroprotection in C3H/HeJ mice in very early atherogenesis when compared to atherosclerosis-prone C57BL/6J mice. DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
The study was supported by grant from The Grant Agency of Charles University in Prague number 300911/C and grant SVV/2011/263003.
ZMÌNY HLADIN ANDROGENÙ BÌHEM ŽIVOTA A JEJICH VÝZNAM V ROZVOJI NÌKTERÝCH ONEMOCNÌNÍ Pospíšilová H., Dušková M., Hill M., Stárka L. Endokrinologický ústav, Praha Úvod: Androgeny dìlíme na aromatizovatelné a nearomatizovatelné. Dihydrotestosteron (DHT) vzniká u vìtšiny savcù redukcí testosteronu (T) pùsobením steroidní 5-reduktázy. DHT je nejsilnìji pùsobícím androgenem, jeho úèinek je tøi- až šestkrát vyšší než testosteronu. Èasový nástup benigní hyperplazie prostaty a alopecie ve støedním životì podle nìkterých autorù by mohl být dùsledkem nerovnováhy mezi obìma androgeny. Tato onemocnìní jsou zvažována jako riziková pro kardiovaskulární onemocnìní. Cílem naší studie bylo analýzou hladin dihydrotestosteronu a testosteronu sledovat zmìny jejich pomìru a pomìru volných frakcí tìchto hormonù v závislosti na vìku u mužù. Metody: Z databáze Endokrinologického ústavu byla vyhodnocena vyšetøení DHT a T z let 1994 až 2007. V tomto období byly souèasnì mìøeny oba hormony u 3076 mužù. Jedinci léèení blokátorem 5-reduktázy, který ovlivòuje tento pomìr, byli z analýzy vyøazeni. Data byla analyzována jednofaktorovou analýzou rozptylu následovanou vícenásobným porovnáváním. Dále byla k analýze èasových prùbìhù použita polynomická regrese. V obou pøípadech byla pùvodní data pøed vlastní analýzou transformována mocninou transformací na maximální shodu s normálním rozdìlením. Výsledky: Pomìr DHT/T a fDHT/fT byl v prùbìhu života dospìlých mužù konstantní, žádný evidentní zvrat v pomìru obou hormonù jsme po pubertì nenalezli. Pøed pubertou je dominantním androgenem spíše DHT než T. Závìr: Úloha nerovnováhy v pomìru sérových hladin DHT/T v rozvoji androgenní alopecie a benigní hyperplazie prostaty je spíše nepravdìpodobná. Otázkou však zùstává lokální stav v androgen-dependentních tkáních, kde by zmìny exprese enzymù mohly zpùsobit lokální zmìny tohoto pomìru, který se však neprojeví v sérových hladinách hormonù. Podpoøeno grantem IGA MZÈR NT 11277-6, NT 13890-4, NT 12340-5.
PREVALENCE ÈASNÉ REPOLARIZACE VE SPODNÍCH SVODECH V ÈESKÉ POPULACI, POSTMONICA STUDY Procházka J., Wohlfahrt P. Pracovištì preventivní kardiologie, kardiocentrum IKEM, Praha Úvod: Známky èasné repolarizace byly døíve považovány za variantu normy s benigní prognózou. V posledních letech byl nález èasné repolarizace ve spodních svodech spojen se zvýšeným rizikem idiopatické fibrilace komor a úmrtí z arytmických pøíèin. Recentnì byla prokázána asociace èasné repolarizace s rizikem maligních komorových arytmií a náhlou srdeèní smrtí u pacientù s chronickými i akutními formami ICHS, zejména v prvních 48 hod. po infarktu myokardu.
P – 19
Cílem naší studie bylo zjistit prevalenci èasné repolarizace ve spodních svodech v reprezentativním vzorku èeské populace. Metodika: na klidovém 12svodovém EKG od 603 pacientù ze studie post-MONICA (1% reprezentativní vzorek èeské populace) jsme hodnotili elevace J–bodu nad 1 mm ve svodech II., III., aVF. Výsledky: V reprezentativním vzorku èeské populace 10 osob z 603 hodnocených mìlo známky èasné repolarizace ve spodních svodech, což odpovídá prevalenci 1,7 %. Ve srovnání s osobami bez známek èasné repolarizace byli jedinci s èasnou repolarizací èastìji muži (70 % vs. 40 %, p < 0,05), byli vyšší (180,5 ± 3,6 vs. 170,7 ± 9,3, p < 0,01), mìli nižší TF (58,2 ± 10,1 vs. 67,0 ± 10,5, p = 0,01) a kratší QTc interval (400,9 ± 21,8 vs. 423,7 ± 22,6, p < 0,01). Nezjistili jsme asociaci s vìkem. Závìr: V naší práci jsme poprvé popsali prevalenci èasné repolarizace v èeské populaci. Zjištìná asociace s mužským pohlavím a bradykardií je ve shodì s literárními údaji. Námi prokázané statisticky významné zkrácení QTc intervalu u pacientù s èasnou repolarizací podporuje dnes již obecnì navrhovaný spoleèný podklad syndromù s lokálními èi globálními abnormalitami repolarizce (ERS – syndrom èasné repolarizace, BrS – Brugadùv syndrom, SQTS – syndrom krátkého QT) – tzv. J-wave syndromù.
PODÁNÍ SACHARIDÙ PØI INDUKCI POSTPRANDIÁLNÍ LIPÉMIE – ANO ÈI NE? Ouøedníková L.1, Rybáková K.2, Procházková M.2, Zemánková K.2, Kováø J.2 1 Pøírodovìdecká fakulta Jihoèeské univerzity, Èeské Budìjovice 2 Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Aèkoli je zvýšený rozsah postprandiální lipémie považován za rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnìní, není vyšetøení postprandiální lipémie bìžnì provádìno. Je totiž èasovì nároèné a neexistuje ani jednotná metodika jeho provedení. Nìkteøí autoøi využívají èistì tukové zátìže (podání šlehaèky), zatímco jiní používají zátìžové testy, ve kterých pokusné jídlo obsahuje i sacharidy. Jedním z nejdùležitìjších faktorù, které prùbìh postprandiální lipémie regulují, je postprandiální hyperinzulinémie a není zcela jasné, zda podání samotné tukové zátìže sekreci inzulínu ovlivní. Cílem naší práce bylo proto zjistit, zda podání zátìže šlehaèky ovlivní zmìny inzulinémie. Metodika: U šesti zdravých dobrovolníkù – mužù byla provedena dvì vyšetøení zmìn triglyceridémie, glykémie, inzulinémie a koncentrace neesterifikovaných mastných kyselin v prùbìhu 2 hodin po podání pokusné snídanì. Pøi jednom z vyšetøení byla podána samotná šlehaèka (75 g tuku), pøi druhém vyšetøení šlehaèka + 25 g sacharidù. Výsledky: Pokud byla šlehaèka (75 g tuku) podána spolu s 25 g sacharidù, došlo po 30 minutách k významnému vzestupu inzulinémie o 32 mIU/l s rychlým návratem k bazálním hodnotám. Podání samotné šlehaèky nebylo spojeno s významnými zmìnami glykémie ani inzulinémie. Nebyly pozorovány významné rozdíly ve zmìnách koncentrace TG a NEMK v tìchto èasných fázích postprandiální lipémie.
P – 20
Závìr: Podání malého množství sacharidù (25 g) spolu s tukovou zátìží je podstatnì bližší fyziologické odpovìdi na podání jídla a mìlo by být pøi studiu postprandiální lipémie preferováno. Podpoøeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM) – Institucionální podpora.
POHLAVNÌ SPECIFICKÝ VLIV APOE POLYMORFIZMU NA HLADINU CHOLESTEROLU V ÈESKÉ POPULACI Rynekrová J., Adámková V., Hubáèek J. A. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Vysoká hladina cholesterolu patøí mezi hlavní rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnìní. Výše jeho hladiny v plazmì je ovlivnìna vedle faktorù vnìjšího prostøedí (fyzická aktivita, stravovací návyky etc.) i faktory genetickými. Sledovali jsme vliv novì (pomocí celogenomové studie) detekované varianty genu pro apolipoprotein E na hodnoty plazmatického cholesterolu v èeské populaci. Metodika: Varianta rs4420638 (A > G) byla genotypizována pomocí RT-PCR u 1161 mužù a 1312 žen (post – MONICA studie). S použitím statistické analýzy (ANOVA) byl sledován vztah polymorfizmu a hladiny plazmatických lipidù v krvi. Nositelé alely G byli srovnáváni s homozygoty AA. Výsledky: Genotyp AA se vyskytoval u 73,1 % populace, AG u 24,7 % a GG u 2,2 %. Varianta daného genu nemìla u mužù vliv na hladinu celkového cholesterolu (mmol/l, prùmìr ± SD): G nositelé - 5,84 ± 1,06 vs. AA homozygoti - 5,72 ± 1,0). Signifikantní rozdíl v hladinì celkového cholesterolu byl nalezen u žen (G nositelky - 6,07 ± 1,16 vs. AA homozygoti 5,71 ± 1,13, P < 0,01). Podobná závislost byla zjištìna i pro hladiny LDL cholesterolu. Závìr: Výsledky naší studie naznaèují, že varianta rs4420638 ApoE ovlivòuje hladinu plazmatických lipidù u žen nikoli však u mužù v èeské/slovanské populaci. Podpoøeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM) – Institucionální podpora a grantem IGA, MZ, ÈR è. NT 12217-5.
ATORVASTATIN EFFECTS ON LIPID PROFILE IN EXPERIMENTAL ANIMAL MODELS OF ATHEROSCLEROSIS Slanaøová M.1, Zemánková L.1, Stráský Z.1, Pfeiferova J.1, Hyšpler R.2, Tichá A.2, Nachtigal P.1 1 Charles University in Prague, Faculty of Pharmacy in Hradec Kralove: Dpt. of Biological and Medical Sciences 2 University Hospital and Faculty of Medicine in Hradec Kralove, Dpt. of Gerontology and Metabolism Statins effects in mice are inconsistent with respect to cholesterol levels in blood. In this study we hypothesized how atorvastatin treatment affects lipid profile in normocholesterolemic and hypercholesterolemic mice on either chow or cholesterol diet. Normocholesterolemic C57BJ6 mice and hypercholesterolemic ApoE/LDLR-deficient mice were randomly subdivided into 8 groups. Control groups were fed with the either chow or cholesterol diet (1% cholesterol) diet, and ATV was
DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
added to either chow or cholesterol diet at the dosage of 50 mg/kg/day for 2 months in ATV groups. Serum lipoproteins were prepared by using ultracentrifugation and total cholesterol was was measured spectrophotometrically. Biochemical analysis showed that atorvastatin reduced total cholesterol, VLDL, LDL, HDL and TAG in normocholesterolemic C57BJ6 mice on chow diet. On the other hand, no cholesterol lowering effects were observed in C57BJ6 on cholesterol diet. In addition, in hypercholesterolemic ApoE/LDLR-deficient mice on chow diet, atorvastatin treatment resulted in significant increase of both total and VLDL cholesterol in blood. On the contrary, atorvastatin treatment in ApoE/LDLR-deficient mice fed by cholesterol diet resulted in significant decrease of total cholesterol, VLDL and LDL in blood. In conclusion, we might propose that atorvastatin effects on lipid profile in mice are strongly related to the presence of cholesterol in diet and depends also on cholesterol levels and/or deficiency of apoE apoprotein and LDL receptor. This is important for the planning of experiments in mice treated with atorvastatin. This work was supported by grant from The Grant Agency of Charles University in Prague number 137310/C, and grant SVV/2012/263-003.
SPIRULINA PLATENSIS AND PHYCOCYANOBILIN INDUCE HO-1 EXPRESSION BOTH IN VIVO AND IN VITRO Stráský Z.1, Zemánková L.1, Pfeiferová J.1, Slanaøová M.1, Nìmeèková I.1, Nachtigal P.1 1 Charles University in Prague, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Department of Biological and Medical Sciences Spirulina platensis is blue-green alga containing protein complexes with linear tetrapyrroles called phycobiliproteins mainly c-phycocyanin, which contains tetrapyrrole chromophore phycocyanobilin (PCB), substance structurally related to antiatherogenic bilirubin. We hypothesized, whether Spirulina platensis affect atherogenesis via the expression of heme oxygenase (HO-1), p22, VCAM-1 and eNOS in ApoE-deficient mice. In addition, we determined the effects of Spirulina platensis and PCB on HO-1 expression and activity and on the expression of p22, VCAM-1 and eNOS in endothelial cells in vitro. Human endothelial cell line Ea.hy926 were treated by Spirulina platensis c = 0,5g/l or PCB c = 200 μM. ApoE-deficient mice were fed with the 1% cholesterol diet (Control group, n = 12) whereas in the Spirulina group (n = 12), spirulina at dose 40 mg per day was added. Biochemical analysis of lipid profile, western blot analysis of protein expressions in aortas and human cells were performed. Moreover, qRT-PCR and HO activity in vivo were performed. Spirulina treatment did not affect atherogenesis but significantly increased the expression of atheroprotective HO-1 and eNOS in aorta of ApoE-deficient mice. Moreover, spirulina and PCB significantly increased the expression and activity of HO-1 in endothelial cells. Spirulina also increased the expression of eNOS and reduced the expression VCAM-1 in vitro. DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
We might propose that Spirulina platensis might be beneficial food supplement for the reduction of cardiovascular risk related to atherosclerosis due to its anti-inflammatory, antioxidative and endothelial protective effects related to HO-1. The study was supported by grant from The Grant Agency of Charles University in Prague number 136310/C, by the grant SVV/2012/265-003.
ROZDÍLNÝ ÚÈINEK ONDANSETRONU NA LIPIDOVÉ SPEKTRUM U SPONTÁNNÌ HYPERTENZNÍHO POTKANA A KONGENNÍHO KMENE SHR.(PD/BN)8 Krupková M., Šedová L., Liška F., Køenová D., Køen V., Šeda O. Ústav biologie a lékaøské genetiky 1. LF UK a VFN Úvod: Ondansetron je antagonistou 5-HT3 receptorù, a aè je nejèastìji používán jako antiemetikum, jsou popisovány i jeho úèinky na metabolizmus a pøíjem potravy. Testovali jsme metabolické úèinky ondansetronu v novì derivovaném kongenním kmeni laboratorního potkana, který na genomickém pozadí spontánnì hypertenzního potkana (SHR) nese definované èásti chromozomu 8 od polydaktylního kmene potkana (PD, vèetnì variantního serotoninového receptoru Htr3b) a kmene Brown Norway (BN). Metodika: Dospìlým samcùm kmene SHR a kongenního kmene SHR.(PD/BN)8 jsme podávali žaludeèní sondou ondansetron (2 mg/kg tìlesné hmotnosti/den) nebo jen vehiculum po 14 dní, pøièemž jsme sledovali morfometrický a metabolický profil u experimentální i kontrolní skupiny vèetnì glukózové tolerance a stanovení koncentrace triacylglycerolù a cholesterolu ve 20 lipoproteinových frakcích. Výsledky: Definovali jsme diferenciální segment u nového kongenního kmene SHR. (PD/BN)8: obsahuje oblast BN pùvodu mezi markery D8Rat19 a D8Got72 spoleènì se sousedící cca 512kb dlouhou oblastí PD pùvodu mezi D8Got72 a D1Rat405. Jedinci SHR.(PD/BN)8 byli tìžší než SHR, glykémie nalaèno byla signifikantnì vyšší u kongenního kmene oproti SHR ve skupinách ovlivnìných ondansetronem. Nezaznamenali jsme však žádnou farmakogenetickou interakci pro celkovou toleranci glukózy. V porovnání s SHR vyvolal ondansetron u kmene SHR.(PD/BN)8 signifikantnì vìtší zvýšení koncentrací triacylglycerolù a cholesterolu jednak celkovì, specificky pak v chylomikronech, VLDL a HDL. Závìr: Ustavili jsme nový kongenní model se specifickou farmakogenetickou odpovìdí na ondansetron, což mùže napomoci hledání genetických variant zodpovìdných za metabolické úèinky ondansetronu. Výsledky tohoto projektu LK11217 byly získány za finanèního pøispìní Ministerstva školství, mládeže a tìlovýchovy v rámci úèelové podpory programu výzkumu, vývoje a inovací: NÁVRAT a za podpory GAUK, èíslo grantu 99710.
P – 21
ZVÝŠENÁ SPONTÁNNÍ FYZICKÁ AKTIVITA ZVYŠUJE OXIDACI MASTNÝCH KYSELIN V HNÌDÉ TUKOVÉ TKÁNI A PØÍZNIVÌ OVLIVÒUJE PORUCHY METABOLICKÉHO SYNDROMU Škop V., Malínská H., Kazdová L. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Fyzická inaktivita byla identifikována jako ètvrtý hlavní faktor celosvìtové úmrtnosti zejména v souvislosti s metabolickým syndromem. Naopak fyzická aktivita vede nejen k celkové redukci tìlesné hmoty, ale mimo jiné také pozitivnì ovlivòuje dyslipidémii a zlepšuje inzulínovou senzitivitu. V posledních letech se v souvislosti s obezitou pozornost zamìøuje na metabolickou aktivitu hnìdé tukové tkánì (HTT), zejména z dùvodu nedávného objevu ložisek HTT u dospìlých lidí a schopnosti aktivní HTT odbourat velké množství energetických rezerv. Metodika: Cílem studie bylo sledovat vliv spontánní fyzické aktivity na parametry metabolického syndromu a HTT u hereditárnì hypertriacylglycerolemických (HHTg) potkanù krmených standardní a vysokosacharózovou dietou. Pokusná skupina zvíøat mìla možnost libovolného pohybu v kolovém pohybovém trenažéru, zatímco zvíøata z kontrolní skupiny nemìla možnost nadstandardní pohybové aktivity. Výsledky: Zvíøata s možností pohybové aktivity mìla o 40–50 % sníženou hmotnost viscerální tukové tkánì, ve které byl zvýšen obsah bílkovin. Zároveò byly u tìchto zvíøat sníženy sérové koncentrace neesterifikovaných mastných kyselin o 41 % a triacylglycerolù o 64 %. Pozitivní zmìny v metabolizmu lipidù pøi pohybové aktivitì se projevily také sníženým ukládáním triacylglycerolù v játrech a aortì a v pøíznivých zmìnách v profilu mastných kyselin fosfolipidù kosterního svalu. Tyto ukazatele metabolického syndromu byly podstatnì zhoršeny podáváním sacharózy, negativní efekt byl však výraznì eliminován fyzickou aktivitou. Fyzickým pohybem významnì stoupla aktivita HTT mìøená jako rychlost inkorporace palmitátu do CO2, bez ovlivnìní celkového množství interskapulární HTT a obsahu bílkovin. Závìr: Fyzická aktivita zmíròuje poruchy související s metabolickým syndromem, redukuje negativní úèinky konzumace sacharózy a vede ke zvýšení aktivity hnìdé tukové tkánì. Studie byla podpoøena grantem GAÈR305/09/139 a projektem (Ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00023001(IKEM) „Institucionální podpora“.
VLIV SIMVASTATINU A FENOFIBRÁTU NA LEUKOCYTÁRNÍ EXPRESI CYTOADHEZIVNÍCH MOLEKUL A LIPOPOLYSACHARIDOVÉHO RECEPTORU U DIABETU MELLITU 2. TYPU Štulc T.1, Èeska R.1, Marinov I.2, Škrha J.1 1 3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha Úvod: Smíšená hyperlipidémie je èasto spojena s diabetem mellitem 2. typu a pøispívá k progresi aterosklerózy u pacientù s diabetem. Aktivace leukocytù hraje v rozvoji aterosklerózy významnou úlohu. V léèbì smíšené dyslipidémie
P – 22
jsou užívány statiny i fibráty, ale jejich vliv na funkci leukocytù není zcela objasnìn. Proto jsme provedli studii, ve které jsme srovnávali vliv simvastatinu a fenofibrátu na rùzné markery aktivace leukcytù u pacientù s diabetem. Metody: 20 diabetikù 2. typu se smíšenou hyperlipidémií bylo zaøazeno do randomizované „cross-over“ studie, ve které byli v náhodném poøadí léèeni simvastatinem (20 mg/d) a fenofibrátem (200 mg/d), vždy po dobu 12 týdnù, s 4týdenní pøestávkou bez hypolipidemik; vyšetøeni byli vždy pøed zaèátkem a po skonèení každé léèby. Dále jsme jednorázovì vyšetøili 29 normolipidemických osob bez diabetu. Leukocytární expresi integrinù LFA-1, VLA-4 a CD18 a lipopolysacharidového receptoru jsme hodnotili pomocí prùtokové cytometrie. Výsledky: Z leukocytárních markerù byla u pacientù zvýšená koncentrace lipopolysacharidového receptoru, integrinu CD18 (na všech typech leukocytù) integrinu VLA-4 (pouze na lymfocytech). Po léèbì simvastatinem i fenofibrátem se významnì snížila exprese lipopolysacharidového receptoru a integrinu CD18; ostatní molekuly nebyly léèbou ovlivnìny. Závìr: Simvastatin i fenofibrát mìly obdobné pøíznivé úèinky na expresi markerù aktivace leukocytù. Tyto výsledky nepøímo podporují použití statinù i fibrátù u pacientù s diabetem mellitem 2. typu.
VLIV OXIDACE MASTNÝCH KYSELIN V HNÌDÉ TUKOVÉ TKÁNI NA RIZIKOVÉ FAKTORY METABOLICKÉHO SYNDROMU Trnovská J.1, Škop V.1, Kazdová L.1, Pravenec M.2 1 Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 2 Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i., Praha Úvod: V rozvoji poruch asociovaných s metabolickým syndromem má klíèovou úlohu dyslipidémie, obezita a ektopická akumulace lipidù ve tkáních v dùsledku nerovnováhy mezi kalorickým pøíjmem a energetickým výdejem. Recentní nálezy o výskytu metabolicky aktivní hnìdé tukové tkánì (HTT) u dospìlých osob a o negativní korelaci mezi obezitou a množstvím HTT naznaèují, že zvýšená oxidace lipidù v této tkáni by mohla pøíznivì ovlivnit rizikové faktory metabolického syndromu. Cílem studie bylo zjistit a) zda u bezsrstých mutantních potkanù kmene SHR, u kterých vznikla alopecie spontánní recesivní mutací genu desmoglein 4, bude pro udržení tìlesné teploty ovlivnìna oxidace mastných kyselin v HTT a poruchy metabolického syndromu; b) zda rezistin, který se uplatòuje v patogenezi metabolického syndromu, ovlivní aktivitu HTT. Metodika: Pokusy byly provedeny u samcù kmene SHR Dsg4-/- ve stáøí 3 mìsícù a u SHR potkanù s transgenní expresí rezistinu v tukové tkáni pod kontrolou promotoru Ap2 genu. Kontrolní skupiny tvoøili SHR potkani s normálním ochlupením a absencí transgenu. Výsledky: Výraznì zvýšená oxidace 14C-palmitové kyseliny, mìøena podle tvorby CO2 v HTT u mutantních potkanù (65,5 ± 5,1 vs. 17,2 ± 1,7 nmol/g/2h; p < 0,005) byla spojena s nižší hmotností viscerální tukové tkánì, nižšími sérovými koncentracemi NEMK a s vyšší inzulínovou senzitivitou svalové a tukové tkánì mìøenou podle inkorporace 14 C-glukózy do lipidù a svalového glykogenu. Naproti tomu
DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
transgenní exprese rezistinu snížila v HTT oxidaci palmitátu (37,6 ± 4,5 vs. 53,8 ± 4,9 nmol/g/2h; p < 0,02), zvýšila ektopické ukládání triacylglycerolù do aorty a myokardu a vedla k inzulínové rezistenci svalové a tukové tkánì. Závìr: Výsledky ukazují, že HTT ovlivòuje energetický výdej a že její zvýšená aktivita mùže pøíznivì ovlivnit poruchy metabolického syndromu a naznaèují potenciální strategii k hledání nových léèebných postupù. Studie byla podpoøena grantem GAÈR 305/09/1390 a projektem (MZ) rozvoje výzkumné organizace 00023001(IKEM) „Institucionální podpora“.
N-3 VÍCENENASYCENÉ MASTNÉ KYSELINY V LÉÈBÌ ATEROGENNÍ DYSLIPIDÉMIE Vecka M., Dušejovská M., Staòková B., Zeman M., Vávrová L., Kodydková J., Slabý A., Žák A. 4. interní klinkika 1. LF UK a VFN Praha Úvod: Aterogenní dyslipidémie, jedna z komponent metabolického syndromu, pøispívá nezanedbatelnou mìrou k reziduálnímu kardiovaskulárnímu riziku. V této studii jsme se zamìøili na vliv terapeutických dávek n-3 vícenenasycených mastných kyselin (PUFA n-3) na tøi hlavní lipidové abnormality aterogenní dyslipidémie, tj. hypertriglyceridémii, nízký HDL cholesterol a zvýšené hodnoty malých denzních LDL èástic, a také na nìkteré nové rizikové faktory. Pacienti, materiál a metody: Do studie bylo zahrnuto celkem 60 pacientù s metabolickým syndromem. Skupina S sestávala z 36 pacientù již léèených statiny a skupina N z jedincù bez pøedchozí statinové léèby. Každý pacient byl vyšetøen po šestitýdenním podávání placeba a šestitýdenním období léèby PUFA n-3 (ethylestery kyselin eikosapentaenové a dokosahexaenové, 3,0 g/d). Výsledky: Podávání PUFA zpùsobilo snížení hodnot triacylglycerolù v plazmì (28 %, P < 0,001), a VLDL (-27 %, P < 0,001), zvýšení HDL-C (+ 4 %, P < 0,01), a snížení sdLDL cholesterolu (-16 %, P < 0,05). Tyto zmìny byly doprovázeny sníženou mikroalbuminurií (-30 %, P < 0,05), a též i nìkterými parametry oxidaèního stresu. Analýzy zastoupení mastných kyselin ve fosfolipidech plazmy ukázaly zvýšené zastoupení všech hodnocených PUFA n-3, které bylo doprovázeno snížením podílu PUFA n-6 a mononenasycených mastných kyselin. Úèinek PUFA n-3 se nelišil mezi skupinami S a N. Závìr: Výsledky podporují názor, že hypetriglyceridemiètí pacienti s metabolickým syndromem profitují z podávání PUFA n-3 zlepšením nìkolika dùležitých metabolických ukazatelù kardiovaskulárního rizika. Klíèová slova: reziduální kardiovaskulární riziko; aterogenní dyslipidémie; PUFA n-3.
PROMOTOROVÝ POLYMORFIZMUS A REGULACE AKTIVITY CHOLESTEROL-7-HYDROXYLÁZY (CYP7A1) Vlachová M., Poledne R., Jirsa M., Kováø J. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Cholesterol-7-hydroxyláza (CYP7A1), klíèový regulaèní enzym v biosyntéze žluèových kyselin, hraje dùležitou roli v regulaci hladiny cholesterolu. Polymorfizmus DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA
-203A/C v promotoru genu pro CYP7A1 je jedním z faktorù, které ovlivòují responzivitu cholesterolémie na pøíjem tuku a cholesterolu v dietì. Alela C je asociována s citlivostí k dietnímu cholesterolu, zatímco alela A s rezistencí. Dosud však nemáme vysvìtlení pro rozdíly mezi obìma variantami genu na molekulární úrovni. Promotorová varianta v pozici -203 je navíc souèástí komplexního haplotypu, který zahrnuje mimo jiné i polymorfizmus -469A/T. Metodika: Varianty promotoru v rozsahu -764 - +14 nesoucí 4 možné kombinace variant v pozici -203 a -469 byly pøipraveny cílenou mutagenezí. Jejich aktivita byla studována pomocí duálního luciferasového stanovení (DualLuciferase Reporter Assay System, Promega) v bunìèných liniích HepG2 a HuH7. Výsledky: Exprese varianty -203C hodnocená duálním luciferasovým stanovením je nìkolikanásobnì zvýšená proti expresi varianty v pozici -203A, varianty v pozici -469 nemìly na expresi genu zásadní vliv. Nenalezli jsme žádné rozdíly v regulaci exprese obou variant inzulínem, PPARalfa agonisty nebo žluèovými kyselinami. Závìr: Naše výsledky dosud sice nemohou vysvìtlit rozdíly v odpovìdi na pøíjem dietního tuku a cholesterolu, pøesto jsme prokázali, že aktivita CYP7A1 mùže být u nositelù alely C regulována v podstatnì vìtším rozsahu. Podpoøeno projektem (MZ ÈR) rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM) – Institucionální podpora.
VLIV I.V. PODÁNÍ HEPARINU NA KONCENTRACI APOLIPOPROTEINU A-V Zemánková K., Vlachová M., Kováø J. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Apolipoprotein (apo A-V) má významnou úlohu v regulaci triglyceridémie. Jedním z možných vysvìtlení jeho úlohy je, že apo A-V pøispívá k lipolýze triacylglycerolù v èásticích chylomikronù a VLDL tím, že funguje jako kofaktor lipoproteinové lipázy (LPL). Avšak koncentrace apo A-V v cirkulaci je nízká – o tøi øády nižší než koncentrace apo C-II, a je tedy nepravdìpodobné, že mùže aktivovat LPL. Nelze ovšem vylouèit, že vìtšina apo A-V je v cirkulaci vázána na heparan sulfátu kapilárního endotelu podobnì jako LPL. Cílem této studie bylo proto zjistit, zda koncentrace apo A-V v cirkulaci stoupá po intravenózní aplikaci heparinu podobnì jako aktivita LPL. Metodika: Aktivita LPL byla stanovena metodou využívající radioizotopovì znaèený trioleylglycerol jako substrát. Koncentrace apo A-V byla stanovena pomocí ELISA (Uscn, Houston). Vyšetøení bylo provedeno u 6 dobrovolníkù, krev pro stanovení byla odebírána pøed aplikací a 5, 10, 20, 40 a 60 minut po i. v. aplikaci heparinu (100 IU/kg hmotnosti). Výsledky: V souladu s oèekáváním aktivita LPL po i.v. aplikaci heparinu výraznì vzrostla s maximem mezi 10. až 40. minutou. Koncentrace apo A-V se po aplikaci heparinu významnì nezmìnila. Závìr: Naše nálezy nesvìdèí pro hypotézu, že podstatná èást apo A-V v cirkulaci je vázána na heparan sulfát kapilárního endotelu. Podpoøeno projektem (Ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM) – Institucionální podpora.
P – 23
EFFECTS OF ATORVASTATIN TREATMENT ON ENDOGLIN EXPRESSION IN TNF-ALPHA INDUCED INFLAMMATION IN HUVECS Zemankova L., Strasky Z., Nachtigal P. Department of Biological and Medical Sciences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University in Prague, Czech Republic In our previous papers we demonstrated that atorvastatin treatment increases the expression of endoglin (CD105, TGFRIII) in mice aorta and decreases its soluble levels in serum in hypercholesterolemic mice, suggesting its interesting role in atherogenesis. Here we wanted to affirm these results in vitro in human endothelial cells HUVEC. HUVEC cells were exposed to TNF (10ng/ml) for 2, 4, 6 and 24h to mimic inflammatory conditions. Atorvastatin was added 24h before TNF exposure, at a concentration of 1 μM, 3 μM a 5 μM and DMSO 0.1 % (v/v) was used as control. The protein expression was determined by flow cytometry and levels of soluble endoglin by means of ELISA. We showed that only TNF treatment for 24h significantly decreased endoglin expression in HUVECs (p 0.001; n = 4), together with significant increase of soluble endoglin in medium (p 0.01; n = 4). On the contrary, there were no significant changes after TNF treatment for 2, 4 a 6h. Pretreatment of atorvastatin at a concentration of 3 μM and 5 μM, for 4 and 6 hours intervals of TNF exposure, significantly prevented decrease of endoglin expression (p 0.05; n = 4), in comparison with cells treated only by TNF. In conclusion, induction of inflammation in HUVECs caused changes of endoglin expression and its soluble form. Atorvastatin seems to be able to prevent endoglin expression decrease, induced by inflammation by TNF. These results are in accordance with our previous in vivo experiments. The study was supported by grant from The Grant Agency of Charles University in Prague number 300811/C and grant SVV/2012/265003.
LÉÈBA ZÁVISLOSTI NA TABÁKU KARDIOVASKULÁRNÍ PREVENCÍ Zvolská K.1,2, Králíková E.1, 2, Kmeśová A.1,2, Štìpánková L.1,2, Blaha M.3, Bortlíèek Z.3, Štícha M.3 1 Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky – klinika endokrinologie a metabolismu, 1. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 2 Ústav hygieny a epidemiologie, 1. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 3 Institut biostatistiky a analýz Lékaøské a pøírodovìdecké fakulty Masarykovy univerzity, Brno Úvod: Závislost na tabáku je chronické relabující onemocnìní. S arteriální hypertenzí, diabetem mellitem 2. typu a hypercholesterolémií pøedstavuje kouøení nejvýznamnìjší preventabilní rizikový faktor kardiovaskulárních (KV) onemocnìní. Zatímco se léèba a kontrola hypertenze a dyslipidémie v ÈR zlepšuje, kontroly závislosti na tabáku
P – 24
zdaleka nedosahujeme, a to ani u pacientù s vysokým KV rizikem. Prevalence kouøení u pacientù s ICHS je velmi vysoká (21 %). Více než polovina pacientù, kteøí kouøili v dobì srdeèní pøíhody, kouøí stále o rok pozdìji. Bez pomoci po roce nekouøí jen cca 5 %. Cílem bylo kvantifikovat podíl referenèního Centra pro závislé na tabáku (CZT) na snižování KV rizika. Metodika: V ÈR pùsobí v souèasnosti 40 CZT a 207 vyškolených lékaøù. Prùmìrnì se k léèbì do Center v ÈR dostaví 700 osob/rok. Referenèní CZT pøi III. Interní klinice VFN v Praze funguje jako jediné po celou pracovní dobu a roènì registruje 500 nových pacientù. Léèbu s minimálnì vstupní intervencí a kontrolou po roce absolvovalo v letech 2005–2011 v referenèním CZT 2289 pacientù. Roèní úspìšnost ovìøená mìøením CO èinila 38,9 % (891/2289). Výsledky: Každoroènì pøestalo kouøit v referenèním CZT prùmìrnì 149 osob. Výsledky studie pacientù z našeho centra ukázaly, že pacienti se zvýšeným KV rizikem tvoøí 19,1 % (255/1334) a že jejich úspìšnost je srovnatelná s úspìšností nízkorizikových pacientù. Roènì tedy pøestane kouøit v referenèním CZT prùmìrnì 28 osob se zvýšeným KV rizikem. Závìr: Léèba závislosti na tabáku by mìla být samozøejmou souèástí péèe o pacienty s vysokým KV rizikem, tedy více nabízena, více využívána a více dostupná. Podpoøeno grantem KONTAKT - AMVIS ME09014 a IGA NT12170-5/2011.
ROLE EPIKARDIÁLNÍ TKÁNÌ V ROZVOJI KORONÁRNÍHO ONEMOCNÌNÍ Ždychová J., Králová Lesná I., Malušková J., Janoušek L., Kazdová L. Institut klinické a experimentální medicíny, Praha Úvod: Cílem studie bylo zjistit potenciální expresi bioaktivních látek v epikardiálních adipocytech a porovnat rozsah této produkce s produkcí ve viscerálních tukových buòkách. Materiál a metodika: Exprese genù (IL-6, IL-8, IL-18, RANTES MCP-1, leptinu a adiponektinu) byla mìøena v primárních bunìèných liniích epikardiálních a viscerální adipocytù, a to jak v nezralém stavu, tak po 21denní diferenciaci. Výsledky: Epikardiální preadipocyty vykázaly zvýšenou expresi IL-8 (3,25krát, p < 0,05) ve srovnání s viscerálními preadipocyty. Exprese adiponektinu v epikardiálních preadipocytech byla minimální ve srovnání s viscerálními (p < 0,0001). Exprese sledovaných genù byla závislá na stupni diferenciace a zdroji bunìk. Exprese prozánìtlivých genù IL-8 (p < 0,01) a MCP-1 (p < 0,05) se lišila mezi diferencovanými epikardiálními adipocyty v porovnání s nediferencovanými. V epikardiálních adipocytech byla zvýšená exprese IL-6 (p < 0,05) v porovnání s viscerálními tukovými buòkami. Závìr: Naše výsledky naznaèují, že epikardiální adipocyty se mohou lišit od viscerálních a potenciálnì mohou pøispìt k patogenezi aterosklerózy. Podpoøeno projektem è. NT13188 (IGA, MZ, ÈR) a 0023001(IKEM, ÈR).
DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • PŘÍLOHA