Beličková1, J Veselá1, E Stará1, Z Zemanová2, A Jonášová2, J Čermák1 1 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha 2 Všeobecná fakultní nemocnice, Praha
MDS
Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní skupina klonálních onemocnění s neefektivní hematopoézou (porucha diferenciace a nekontrolovaná proliferace) a dysplastickými změnami buněk.
neefektivní hematopoéza
periferní cytopenie (postihující jednu či více vývojových linií)
zvýšená buněčnost KD
MDS
•
Incidence onemocnění :
2-5 na 100 000 obyvatel u osob starších 70 let : 15-40 na 100 000 obyvatel
•
1/3 všech pacientů přechází neoplastickou transformací v akutní myeloidní leukemii.
•
postupná malignizace mutované kmenové buňky
vhodným in vivo modelem vzniku leukemie
MDS
patogeneze MDS není doposud objasněna
•
defekt hematopoetické buňky není dostatečně charakterizován
•
nepravděpodobné, že by jediná odchylka způsobila poruchu
•
postupné hromadění genetických a epigenetických změn spolu s alterovaným buněčným mikroprostředím
•
vícestupňový proces
MDS
LÉČBA 1. Transplantace kostní dřeně nebo hematopoetických kmenových buněk
2. Lenalidomid: imunomodulační lék, který může měnit či regulovat činnost imunitního systému • pacienti s MDS s del (5q)
3. Demetylační léky: Vidaza, Decitabin •
inhibují DNA methyltransferázu a májí přímý cytotoxický účinek na abnormální hematopoietické buňky KD
4. Podpůrná léčba: růstové faktory, chelatační léčba
17p13.1
11 exonů (z nichž první se nepřekládá), 10 intronů
Funkční molekula je tetramer
Transkripční faktor řady genů ovlivňující proliferaci, apoptózu, reparaci DNA nebo angiogenezi
FCE: TP53 monitoruje poškození DNA ANO
spustí transkripci genu p21
zastaví dělení buňky, dokud není poškozené místo reparováno Pokud to nelze
APOPTÓZA
TP53
Protein p53 se za normálních okolností v buňkách vyskytuje jen v nízké koncentraci, jeho hladina je kontrolována negativní autoregulační smyčkou skrz MDM2
Za stresových podmínek je aktivovaný a jeho koncentrace se zvyšuje
TP53 často podléhá bodovým mutacím
TP53
MUTACE: nejčastěji v DNA-vazebné doméně (exony 5-8) nejčastější mutace jsou bodové substituce typu missense , méně časté frameshift či non-sense
MDM2 není schopna degradovat mutantní TP53
zvyšování koncentrace
Důsledek mutace: zkrácené a nefunkční formy proteinu nebo konformačně pozměněný protein MUTACE :
•
Loss of function: ztráta tumor-supresorových vlastností (schopnosti vazby na promotor cílových genů a následnou regulaci)
•
Gain of functionbodové : získaná odolnost vůči chemoterapeutikům
MDS a TP53
10 % pacientů s MDS 17% MDS s del5q
72% MDS s komplexním karyotypem a -5/5q Negativní prognostický faktor (detekce rizikových pacientů) Rezistence na léčbu, zvýšená progrese do AML
BJH; 2013; Kulasekararaj
Běžně používanými laboratorními technologiemi ( Sangerovo sekvenování, Fassay analýza) nelze detekovat minoritní klony mutovaných buněk „Ultra deep“ sekvenování pomocí 454 GS Junior od firmy Roche Amplikonové sekvenování , plata s primery pro 11 pacientů Studie v rámci ELN (The European LeukemiaNet ) Sekvenovali jsme nejčastěji mutovanou oblast (exony 4-11) K přípravě amplikovonové knihovny je nutno PCR produkt 3x přečistit: Biomek® 3000 od firmy Beckman Coulter
PACIENTI + METODY:
47 low-risk MDS pacientů s del(5q) v době diagnózy nebo v počátcích choroby.
Median věku pacientů: 69.5 let (48-82).
19 pacientů bylo léčeno lenalidomidem.
TP53 byla analyzována z DNA izolované z CD34+ a CD34- buněk KD a CD3+ a CD14+ buněk z PK pomocí MACS separátoru.
Průměrná coverage genu získané sekvence byla 900 čtení.
> 20% mutantních klonů, mutace potvrzena Sangerovým sekvenováním
VÝSLEDKY :
TP53 mutace byly zjištěny u 6 (z 47) pacientů (12,8%), 1 pacient měl dva mutované klony.
Velikost mutovaného klonu byla v rozmezí 3.5 do 49.6%.
6 mutací typu missense, 1 typu nonsense.
Zjistili jsme signifikantní rozdíly ve velikosti mutovaného klonu mezi buňkami KD a PK .
Leukemické transformace byla pozorována u 4 (z 6) pacientů nesoucích mutaci TP53.
Jeden pacient vykazoval značný pokles ve velikosti mutovaného klonu (23,9 2,3%) po léčbě lenalidomidem. Druhý pacient vykázal mírný nárůst mutantní klon (14,7 - 17,5%) v průběhu léčby.
Nezjistili jsme signifikantní rozdíl v expresi mRNA genů TP53, MDM2, MYC a CDKN1A mezi pacienty s mutací a pacientů bez mutace.
ZÁVĚRY:
TP53 mutace byly spojeny s zvýšeným rizikem transformace MDS pacientů do AML.
Identifikovaná velikost mutovaného klonu závisí na typu buněk. Analýzu provádět z buněk kostní dřeně.
Uvažuje se zavést vyšetřování mutací v TP53 genu do mezinárodní prognostického skórovacího systému MDS.
