Porovnání podmínek pro podnikání v zemědělství v ČR a ve Francii se zaměřením na mladé zemědělce

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Porovnání podmínek pro podnikání v zemědělství v ČR a ve Francii se zaměřením na mladé zemědělce Diplomová práce

Doc. JUDr. Martin Janků, CSc.

Bc. Jana Cibulcová

vedoucí práce

řešitelka

Brno 2010

9

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vyřešila samostatně a s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 24. května 2010

.....................

10

Děkuji vedoucímu diplomové práce doc. JUDr. Martinovi Janků a také Ing. Bc. Janě Mikušové za metodické vedení a cenné rady, které mi při zpracování diplomové práce poskytli. Dále bych chtěla vyjádřit vděčnost svojí rodině a blízkým přátelům, kteří mě během práce a studia podporovali.

11

Abstrakt Cibulcová, J. Porovnání podmínek pro podnikání v zemědělství v ČR a ve Francii se zaměřením na mladé zemědělce. Diplomová práce. Brno, 2010. Obsahem diplomové práce je porovnání podmínek pro podnikání začínajícího mladého zemědělce v České republice a ve Francii. Teoretická část práce se zaobírá srovnáním těchto dvou národních prostředí na základě legislativního, tržního, daňového a dotačního hlediska. V praktické části a diskuzi jsou tyto aspekty analyzovány a porovnány, přičemž v závěru práce je na základě této analýzy navržena vhodná regulace podnikání mladých zemědělců, která by mohla být aplikována v České republice. Klíčová slova: mladý zemědělec, podmínky podnikání, Česká republika, Francie

Abstract Cibulcová, J. Comparison of Conditions for Agriculture Entrepreneurial Activity in the Czech Republic and in France with Focus on Young Farmers. Diploma thesis. Brno, 2010. Purpose of the thesis is to compare conditions for young farmers starting their businesses in the Czech Republic and in France. Theoretical part of the thesis covers comparison of two said national environments based on legal, market, tax and subvention perspective. In practical part and in discussion the aspects are analyzed and compared, and in conclusion the suitable regulation applicable for entrepreneurial activities of young farmers in the Czech Republic is proposed based on the analysis. Key Words: Young Farmer, Conditions for Business, Czech Republic, France

12

Obsah 1 Úvod a cíl práce............................................................................................. 15 2 Metodika........................................................................................................ 17 3 Teoretická část............................................................................................... 18 Česká republika ............................................................................................. 18 3.1 3.2

3.3

3.4

3.5

Definice mladého zemědělce ................................................................................... 18 Právní formy podnikání............................................................................................ 19 3.2.1 Obchodní společnosti ................................................................................... 20 3.2.2 Další formy podnikání.................................................................................. 23 3.2.3 Podnikatelská struktura v zemědělství ......................................................... 25 Regulace podnikání .................................................................................................. 26 3.3.1 Nabývání vlastnictví a využívání zemědělské půdy .................................... 26 3.3.2 NATURA 2000 ............................................................................................ 31 Daňové aspekty ........................................................................................................ 32 3.4.1 Přímé daně.................................................................................................... 32 3.4.2 Nepřímé daně ............................................................................................... 34 Dotační politika ........................................................................................................ 34

Francie........................................................................................................... 38 3.6 3.7

Definice mladého zemědělce ................................................................................... 38 Právní formy podnikání............................................................................................ 38 3.7.1 Civilní společnosti........................................................................................ 39 3.7.2 Obchodní společnosti ................................................................................... 42 3.7.3 Další formy podnikání.................................................................................. 45 3.7.4 Podnikatelská struktura v zemědělství ......................................................... 46 3.8 Regulace podnikání .................................................................................................. 47 3.8.1 Nabývaní vlastnictví a využívání zemědělské půdy .................................... 47 3.8.2 NATURA 2000 ............................................................................................ 49 3.9 Daňové aspekty ........................................................................................................ 50 3.9.1 Přímé daně.................................................................................................... 50 3.9.2 Nepřímé daně ............................................................................................... 54 3.9.3 Daňové povinnosti podniku jednotlivce....................................................... 54 3.10 Dotační politika ........................................................................................................ 55

13

4 Praktická část................................................................................................. 59 4.1

4.2

Společná zemědělská politika .................................................................................. 59 4.1.1 Historie formování SZP ............................................................................... 59 4.1.2 Současná SZP ............................................................................................... 61 4.1.3 Globální kritika SZP..................................................................................... 62 4.1.4 Vliv SZP na české zemědělství po vstupu do EU ........................................ 64 4.1.5 Další vývoj SZP ........................................................................................... 65 Současná situace v zemědělství v ČR ...................................................................... 67 4.2.1 Rozložení pracovních sil v zemědělství ....................................................... 68 4.2.2 Finanční prostředky plynoucí z EU.............................................................. 70 4.2.3 Porovnání podmínek pro podnikání v ČR a ve Francii ................................ 72 4.2.3 Příležitosti a hrozby českého zemědělství.................................................... 79

5 Diskuze.......................................................................................................... 80 6 Závěr.............................................................................................................. 82 Použitá literatura................................................................................................. 84

14

1

Úvod a cíl práce

Význam zemědělství v naší zemi se v posledních desetiletích výrazně změnil. Do revolučního roku 1989 bylo zemědělství důležitým odvětvím národního hospodářství, které zajišťovalo obživu značné části obyvatelstva žijící na venkově i ve městě. Po roce 1989, během přechodu na tržní hospodářství, však dochází k velké restrukturalizaci a transformaci tohoto odvětví, které vedou zejména k výraznému omezení zemědělské činnosti. V následujícím desetiletí tak význam zemědělství v národním hospodářství výrazně poklesl, což se odrazilo například ve vývoji podílu zemědělství na tvorbě HDP nebo v poklesu zaměstnanosti v této sféře. Česká republika se však v tomto trendu nijak nevymyká evropskému průměru. V současnosti už tedy zemědělství nepatří k odvětvím, která by rozhodujícím způsobem ovlivňovala tempo ekonomického růstu, avšak jeho význam a úloha jsou nenahraditelné. Zemědělci plní řadu různých funkcí – od výroby potravin a ostatních zemědělských produktů, jež uspokojují základní existenční potřeby člověka, až po kultivaci krajiny a ochranu přírody. Dále se také velkou měrou podílejí na udržení a uchování životaschopného venkova, i když tato oblast se v posledních letech stává velmi problematickou. Zemědělství už totiž negeneruje takové příjmy a lákavé pracovní příležitosti, které by dokázaly zastavit odliv zejména mladých lidí z venkovských oblastí do měst. Důsledkem toho dochází k vylidňování a „stárnutí“ českého venkova. Zatímco před rokem 1989 tvořili mladí pracovníci více než pětinu ze všech zemědělských zaměstnanců, dnes už představují jen zhruba dvacetinu. Naproti tomu podíl starších zemědělců výrazně vzrostl, zhruba třetina jich nyní spadá do věkové kategorie 55 let a starší a jejich počet roste každým rokem o 10–15 %1. Nevyhovující věková struktura venkovského obyvatelstva se jeví jako velký problém zvláště do budoucna. Stát i Evropská unie jsou si tohoto problému vědomy a snaží se jej již několik let řešit pomocí programů podporujících podnikání mladých zemědělců, kterými by do odvětví přilákaly mladou a vzdělanou pracovní sílu. Tito lidé totiž nejsou zatíženi dlouhodobými provozními návyky a mohli by být nositeli potřebných inovací. Soudobý farmář by tedy měl být hlavně člověk aktivní s podnikatelským duchem a celkovým

1

Česká statistický úřad. Co přinesl Agrocenzus 2007 [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-3].

15

přehledem o současných trendech. I přes tyto a další podpory však v odvětví mladých zemědělců nepřibývá, ale naopak. Kde je tedy problém? Navzdory veškerým proklamacím o podpoře mládí se totiž stále zůstává jen u slov. Programy na podporu mladých začínajících zemědělců sice existují a fungují, chybí v nich ale potřebné množství motivačních peněz. Analýza Centra pro studium demokracie a kultury2 konstatovala, že podpora mladých zemědělců je v ČR dokonce nejnižší ze všech zemí EU. Co se týče české legislativy, ta také podnikání mladých zemědělců spíše znepříjemňuje než podporuje. Současná vláda nemá zájem pomáhat soukromým zemědělcům, takže nevytváří legislativní podmínky k tomu, aby mohly fungovat a rozvíjet se rodinné farmy.3 Zářným příkladem byla dlouhá debata o návrhu ministerstva zemědělství o zrušení daně z převodu nemovitostí v případě bezplatného převodu hospodářství na mladého zemědělce. Ministerstvo financí však této změně nebylo moc nakloněno, protože by bylo potřeba změnit daňový zákon, což by byl zdlouhavý a komplikovaný proces. A právě tato daň byla v mnoha případech velkou finanční zátěží pro mladé zemědělce. Nakonec se však, i když po dlouhých peripetiích, tento problém podařilo vyřešit a od roku 2008 se tato daň v souvislosti s předčasným ukončením zemědělské činnosti nemusí platit. Žádoucí nástup mladé generace však překvapivě brzdí i představitelé některých zemědělských organizací, mladí zemědělci pro ně totiž představují konkurenci v čerpání peněz. Tyto a další problémy by se neměly přehlížet, protože české zemědělství pomalu ale jistě míří do problémů. Pokud se z něj stane odvětví bez perspektivy a jisté budoucnosti, mnoho mladých a vzdělaných lidí jistě nepřiláká. Cílem této práce je tedy navrhnout vhodnou regulaci, která by z českého zemědělství udělala perspektivní odvětví atraktivní pro mladou pracovní sílu.

2

Centrum pro studium demokracie a kultury. Podpory mladým farmářům v ČR. Dostupné z www: , cit. [2010-4-3]. 3 V současných volebních programech většiny politických stran nenajdeme skoro žádné konkrétní návrhy na podporu a ochranu zemědělského odvětví (k povšimnutí je snad jen návrh KSČM poskytovat daňové úlevy českým zemědělcům při nákupu státní půdy v době krize).

16

2

Metodika

Diplomová práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. Jelikož její hlavní náplní je porovnávání rozdílů dvou různých národních podnikatelských prostředí, jsou i tyto části vždy rozděleny na část týkající se České republiky a část týkající se Francie. Teoretická část obsahuje veškeré podklady pro zpracování vlastní práce. Nejprve jsou definovány podmínky, za kterých se mladý začínající podnikatel může považovat za tzv. „mladého zemědělce“ a díky tomu benefitovat z podpor popř. úlev, které stát nebo EU nabízí. Dále jsou popsány nejběžnější právní formy podnikání v oboru zemědělství a vyjmenovány některé z jejich nesporných výhod. Na tento popis navazuje právní regulace týkající se vlastnictví zemědělské půdy, jaké jsou možnosti jejího nabývání a podmínky využívání s ohledem na evropské předpisy týkající se ochrany životního prostředí. Jelikož mladí zemědělci mají možnost v počátcích svého podnikání využívat různých daňových úlev, je do práce zahrnuta také daňová politika obou států. Nakonec jsou vyjmenovány a popsány různé možnosti podpor, dotací, programů a opatření, které jsou největšími motivačními nástroji začínajících mladých zemědělců. Praktická část práce se zabývá aspekty zahájení činnosti mladého zemědělce v obou zemích. Na základě teoretických podkladů je vybrána nejvhodnější právní forma podniku pro podnikání v zemědělství v ČR a ve Francii a tyto dvě formy jsou dále srovnávány z hlediska jejich výhod a nevýhod. Dále jsou v práci porovnávány příležitosti a hrozby spojené se zahájením a provozováním zemědělské činnosti v obou ekonomikách. Na základě nalezených rozdílů, ať už v právní či jiné oblasti, je v závěru práce navržena taková regulace, která by do zemědělství přilákala potřebnou mladou a vzdělanou pracovní sílu.

17

3

Teoretická část

Česká republika 3.1 Definice mladého zemědělce Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 20134, vycházející z Národního strategického plánu rozvoje venkova, zpracovaný v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1698/2005 a prováděcími pravidly uvedené normy, definuje mladého zemědělce (za účelem čerpání jistých dotací) následovně: „Zemědělský podnikatel, tzn. fyzická nebo právnická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku, který nedosáhl věku 40 let a zahajuje zemědělskou činnost poprvé. V případě, že mladý zemědělec zahajuje činnost v rámci právnické osoby, musí tento podnik řídit a zároveň se podílet na základním jmění z více než 50 %.“ Cílem Programu rozvoje venkova je zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření, zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, ochrana přírody a rozvoj kvality života na venkově. K realizaci těchto cílů, včetně prověřených opatření, která byla realizována v předcházejících programech, byl připraven široký výběr opatření zahrnutých do čtyř strategických rozvojových os. Pod tyto osy dále spadají skupiny opatření, jednotlivá opatření a podopatření. Osa I. – Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Osa II. – Zlepšování životního prostředí a krajiny Osa III. – Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Osa IV. – Leader 4

Státní zemědělský intervenční fond. Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013. Dostupné z www: , cit. [2010-2-20].

18

Mladí zemědělci jsou zohledněni pouze v dotační politice a to ve skupině Opatření zaměřená na podporu vědomostí a zdokonalování lidského potenciálu spadající pod Osu I. Do této skupiny spadá opatření I.3.2.- Zahájení činnosti mladých zemědělců.

3.2 Právní formy podnikání Pokud podnikatel nesplní statut „zemědělského podnikatele“, nemůže na území České republiky v zemědělství podnikat. Zemědělským podnikatelem je podle zákona č.385/2009 Sb. o zemědělství fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku, za podmínek stanovených tímto zákonem, a která, pokud jde o osobu fyzickou, dosáhla věku 18 let, má způsobilost k právním úkonům, je bezúhonná a odborně způsobilá a má trvalý pobyt na území České republiky. Za odbornou způsobilost se považuje získání vzdělání nejméně na úrovni středního odborného vzdělání v některém zemědělském oboru, veterinářství a veterinární prevenci, anebo na úrovni úplného středního vzdělání se zaměřením na zemědělství, popřípadě absolvování akreditovaného rekvalifikačního kurzu zaměřeného na výkon obecných zemědělských činností v rozsahu minimálně 150 hodin, nebo zemědělské praxe v zemědělském podniku nejméně po dobu 5 let. Splnění uvedených skutečností u právnické osoby musí prokázat její odpovědný zástupce, kterým je fyzická osoba stanovená právnickou osobou, která odpovídá za řádný provoz podnikání a která je ve smluvním vztahu k zemědělskému podnikateli. Fyzická osoba provozující drobné pěstitelské a chovatelské činnosti, anebo prodávající nezpracované rostlinné a živočišné výrobky nepodléhá evidenci zemědělského podnikatele podle tohoto zákona. Evidence zemědělského podnikatele Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá podnikat v zemědělství, vyjma fyzické osoby, která nepodléhá evidenci zemědělského podnikatele, je povinna se zaevidovat (pokud tak neučiní, hrozí jí pokuta až do výše 200 000 Kč). Zemědělského podnikatele zaeviduje místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud žadatel splňuje uvedené podmínky. Tento úřad může také zemědělského podnikatele z evidence vyřadit, jestliže neprovozuje více než 24 kalendářních měsíců zemědělskou výrobu, zemřel, jde-li o osobu fyzickou, zanikl, jde-li o osobu právnickou, nebo o vyřazení z evidence zemědělského podnikatele zemědělský podnikatel sám požádá. Způsoby podnikání a jejich právní úprava Jak již bylo zmíněno výše, zemědělští podnikatelé mohou v České republice podnikat dvěma způsoby – jako fyzická osoba nebo jako právnická osoba. Typy právních forem 19

podnikání upravuje obchodní zákoník v druhé části (obchodní společnosti a družstva) (Zákon č. 513/1991 Sb.) a živnostenský zákon (Zákon č. 455/1991 Sb.) se pak zaměřuje na podnikatelské subjekty provozující svou činnost na základě živnostenského oprávnění. Fyzická osoba, neboli osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), může být soukromě hospodařící zemědělec zapsaný v evidenci, osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba podnikající a na základě jiného než živnostenského oprávnění a osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění, které prokazuje výpisem ze živnostenského rejstříku. Právnická osoba, coby uměle vytvořený subjekt zapsaný do obchodního rejstříku, podniká na území ČR jedním z následujících způsobů:
společnost s ručením omezeným (s.r.o.),
akciová společnost (a.s.),
veřejná obchodní společnost (v.o.s.),
komanditní společnost (k.s.),
družstvo.

3.2.1 Obchodní společnosti Obchodní společnosti se dále dělí na: Osobní obchodní společnosti:
převažuje osobní prvek nad prvkem majetkovým, podstatná je osoba společníka, méně podstatná je již jeho majetková účast na společnosti,
tyto společnosti neexistují v krystalicky čisté podobě, ale převažující rysy jejich vnitřního uspořádání a postavení společníků dovolují jejich zařazení do této skupiny. Základní znaky:
základní kapitál obchodní společnosti ani vklad společníka do základního kapitálu nejsou povinné,
společníci jsou povinni účastnit se osobně na činnosti společnosti, společnost je vázána na jejich osoby, pokud by došlo např. k úmrtí společníka, má to zpravidla za následek zrušení společnosti,
společníci ručí za závazky společnosti neomezeně (výjimkou jsou komplementáři),
společnost je řízena a kontrolována společníky samotnými, soustava orgánů, které by ji spravovaly, se nevytváří. Do této skupiny lze zařadit veřejnou obchodní společnost.

Veřejná obchodní společnost – v.o.s. § 76 až § 92e Obchodního zákoníku - počet společníků: minimálně dvě fyzické osoby - minimální kapitál: není stanoven - ručení: celým majetkem společně a nerozdílně - daňový režim: daň z příjmu fyzických osob 20

Není přípustné založit tento typ společnosti k jinému účelu než k podnikání. Zakládají ji minimálně dva podnikatelské subjekty, které podnikají pod společným jménem. Jménem společnosti může jednat každý společník, každý má také právo společnost řídit (je tedy statutárním orgánem). Zdrojem kapitálu jsou vklady společníků (peněžní i nepeněžní) a zisk společnosti. Základní povinností společníka je osobní účast na naplňování účelu, pro který byla společnost zřízena. Je mu ze zákona zakázáno bez souhlasu ostatních společníků podnikat v předmětu podnikání společnosti, a to ani ve prospěch třetích osob ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného. Nesmí být ani statutárním nebo jiným orgánem nebo členem orgánu společnosti s obdobným předmětem podnikání. Společenská smlouva může ovšem upravit zákaz konkurence jinak. Výhody: - menší nároky na zakládající kapitál (ve srovnání např. s s.r.o.), ale pokud má firma dostupný vlastní kapitál potřebný pro založení s.r.o., je jednodušší a praktičtější jej zvolit, vzhledem k tomu, že při zakládání obou společností je nutné projít obdobným procesem Kapitálové obchodní společnosti:
převažuje prvek majetkový nad prvkem osobním, podstatný je tedy majetkový vklad společníka do základního kapitálu obchodní společnosti, nikoli osoba společníka. Základní znaky:
vklad a základní kapitál jsou povinné, společnost nemůže vzniknout, aniž by byla upravena povinnost společníků splatit vklady, výše vkladů i základního kapitálu se zapisují do obchodního rejstříku a zákon stanoví jejich minimální rozsah,
společníci jsou povinni zavázat se k poskytnutí vkladu a vklad splatit, sami se však osobně na činnosti společnosti již podílet nemusí,
ručení společníků za závazky společnosti je za trvání společnosti omezené, popř. žádné,
společnost je řízena pomocí soustavy orgánů, kterou upravuje zákon, společníci zpravidla konstituují svým rozhodnutím (volba na valné hromadě) výkonné a kontrolní orgány společnosti, sami však v nich nemusí pracovat,
trvání a existence společnosti je nezávislá na konkrétních osobách společníků. Do této skupiny lze zařadit společnost s ručením omezeným a akciovou společnost.

Společnost s ručením omezeným – s.r.o. § 105 až § 153e Obchodního zákoníku - počet společníků: jeden až padesát, fyzická i právnická osoba - minimální kapitál: 200 000 Kč (na společníka minimálně 20 000 Kč) - ručení: společnost ručí veškerým majetkem, společník do výše nesplaceného vkladu - daňový režim: daň z příjmu právnických osob Tento typ společnosti je nejvyužívanějším typem v České republice. 21

Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada a statutárním orgánem jednatel. Společnost si může dobrovolně vytvořit dozorčí radu, která dohlíží na činnost jednatelů, přezkoumává účetní závěrku a předkládá své zprávy valné hromadě. Vklad do společnosti může být i nepeněžního charakteru, např. nemovitosti, akcie, auta, toto však musí být oceněno soudním znalcem. Společnost vznikne zápisem do obchodního rejstříku. Mezi založením a vznikem ještě nemá právní subjektivitu. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán nejpozději 3 měsíce od založení společnosti (podepsání společenské smlouvy u notáře). Výhody: - omezené ručení za závazky společnosti - relativně nízká hodnota minimálního základního jmění - malá administrativní náročnost (relativně jednoduché řízení společnosti)

Akciová společnost – a.s. § 154 až § 220zb Obchodního zákoníku - počet společníků: minimálně jedna právnická osoba nebo dvě fyzické osoby a více - minimální kapitál: 2 000 000 Kč, popř. 20 000 000 Kč při veřejné emisi akcií - ručení: společnost celým svým majetkem, akcionář neručí za závazky společnosti - daňový režim: daň z příjmu právnických osob Akciová společnost je vhodná pro větší podniky nebo v případě většího množství akcionářů. Má-li společnost více než jednoho akcionáře, není informace o struktuře akcionářů veřejně dostupná. Základní kapitál je rozvržen do určitého počtu cenných papírů, nazývaných akcie. Akcie mají určitou jmenovitou hodnotu, přičemž součet jmenovitých hodnot akcií musí být roven základnímu kapitálu společnosti. Vklad do společnosti může být proveden i v jiné formě, ale potřeba ocenění znalcem. Práva a povinnosti společníků jsou inkorporována do akcie. Akcie jsou zásadně vždy převoditelné (jejich převoditelnost může být pouze omezena, nikoli zrušena), lze je dědit a jedna akcie může být společným majetkem více osob. Akcie mohou být vydány ve formě: akcie na jméno nebo akcie na majitele. Akcie mohou mít rovněž podobu: listinných akcií nebo zaknihovaných akcií. Pokud jde o druhy akcií, upravuje obchodní zákoník kmenové akcie a dále prioritní akcie. Jiné druhy akcií nesmí být vydávány. Záležitosti společnosti řídí její orgány: valná hromada (nejvyšší orgán), představenstvo (statutární orgán) a dozorčí rada, jejíž zřízení je v tomto případě povinné. Výhody: - přístup ke kapitálu prostřednictvím obchodování akciemi na kapitálových trzích (snadná převoditelnost vlastnictví majetkové účasti v podniku) - pro věřitele je akciová společnost atraktivní z důvodu vyššího základního kapitálu a většího množství kontrolních mechanismů Smíšené obchodní společnosti jsou kombinací dvou předchozích. Mají dva druhy společníků, kteří ručí rozdílně: jedni celým svým majetkem a druzí do výše svých vkladů. Do této skupiny patří komanditní společnost. 22

Komanditní společnost – k.s. § 93 - §104e Obchodního zákoníku - počet společníků: minimálně dva (jeden komanditista + jeden komplementář) - minimální kapitál: komanditista minimálně 5000 Kč, komplementář nemá stanoven - ručení: komanditista ručí do výše vkladu, komplementář ručí neomezeně - daňový režim: v případě, že není domluveno ve smlouvě jinak se zisk dělí na polovinu, u komanditistů se ziskem rozumí zisk až po zdanění daní z příjmů právnických osob, komplementáři daní své podíly daní z příjmu fyzických osob Je chápána jako zvláštní případ veřejné obchodní společnosti a proto se pro ni použije podpůrně také její úprava. Obchodní řízení firmy přísluší pouze komplementářům (jejich postavení tak připomíná postavení společníků ve veřejné obchodní společnosti), komanditisté nesmí zasahovat do vedení, mají pouze kontrolní pravomoc (právo nahlížet do účetních knih a dokladů). Není-li ve společenské smlouvě uvedeno jinak, zákaz konkurence platí pouze pro komplementáře, nikoliv pro komanditisty. Smrtí komanditisty se společnost neruší, ale je tomu tak v případě komplementáře. Výhody: - není nutný základní kapitál společnosti - komanditisté nemají zákaz konkurence

3.2.2 Další formy podnikání

Družstvo §221 - §260 Obchodního zákoníku - počet společníků: minimálně pět fyzických nebo dvě právnické osoby - minimální kapitál: minimálně 50 000 Kč - ručení: družstvo celým svým majetkem, členové za závazky družstva neručí - daňový režim: daň z příjmu právnických osob Družstvo je společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem podnikání nebo zajišťování potřeb svých členů (např. hospodářské, zemědělské, bytové nebo jiné potřeby). Cílem družstva není vytvářet zisk, ale poskytovat dosažení užitku svým členům. Jako právní forma pro podnikání se družstva v České republice příliš nepoužívají. Jejich hlavním smyslem je spíše provádění takových aktivit, která jsou v zájmu členů družstva. Aby družstvo mohlo být založeno, vyžaduje se konání ustavující členské schůze družstva (nejvyšší orgán), která určí zapisovaný základní kapitál, schválí stanovy a zvolí představenstvo (statutární orgán) a kontrolní komisi. Tyto 3 orgány tvoří orgány společnosti.

23

Výhody: - poměrně nízký základní kapitál (možnost i nepeněžitého vkladu) - rovné postavení všech členů (pokud není stanoveno jinak) - přijetí nového člena je administrativně velmi jednoduché

Osoba samostatně výdělečně činná - OSVČ Osoba, která podle zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku alespoň 15 let, a zároveň vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti. - minimální kapitál: není - ručení: neomezené - daňový režim: daň z příjmu fyzických osob Výkonem samostatné výdělečné činnosti se rozumí např.:
podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle zvláštního zákona (č. 252/1997 Sb., o zemědělství),
provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zvláštního zákona,
výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů,
výkon jiných činností, vykonávaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu, pokud se podle prohlášení osoby konající tuto činnost jedná o soustavný výkon, za výkon těchto činností se ale nepovažuje pronájem nemovitostí a movitých věcí. Typicky je tedy OSVČ například živnostník, samostatný zemědělec, samostatně výdělečný umělec, soudní znalec a podobně. OSVČ má tato práva a povinnosti:
podniká pod svým jménem (například Josef Novák - zemědělec),
ručí celým svým majetkem,
do určitého obratu (dáno zákonem) může účtovat v soustavě daňové evidence, dříve jednoduchého účetnictví,
do určitého obratu (dáno zákonem) nemusí prokazovat náklady, ale může je uplatňovat paušálně,
do určitého obratu (dáno zákonem) nemusí být plátcem daně z přidané hodnoty,
na rozdíl od právnických osob nemusí být nahlášena u obchodního soudu. Živnostník Řídí se dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Živnost jako forma podnikání je definována živnostenským zákonem jako soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Proto živnostník vystupuje pod svým jménem a ručí celým svým majetkem.

24

Existují dva základní druhy živností:
ohlašovací – vznikají a jsou provozovány na základě ohlášení, dále se dělí na řemeslnou, vázanou a volnou,
koncesované – vznikají a jsou provozovány na základě správního rozhodnutí, kromě splnění odborné způsobilosti je podmínkou získání této živnosti i kladné vyjádření příslušného orgánu státní správy.

3.2.3 Podnikatelská struktura v zemědělství Na konci roku 2008 bylo registrováno skoro 45 000 aktivně hospodařících zemědělských subjektů. Většinu (~ 92 %) zemědělských podniků tvořili podniky fyzických osob. Z celkového počtu podniků fyzických osob tvořily 70 % podniky zemědělců evidovaných jako samostatně hospodařící rolníci či zemědělští podnikatelé a zbytek byl tvořen subjekty fyzických osob bez IČO, které se zabývaly zemědělstvím jako samozásobitelé a splnily některou z prahových hodnot šetření. Právnických osob bylo jen 8 %. Vývoj počtu zemědělských subjektů od roku 2000 byl u podniků právnických a fyzických osob rozdílný. Zatímco počet zemědělských podniků fyzických osob klesá (oproti roku 2000 se snížil téměř o 30 %), právnických osob přibývá (na tom se podílely především nově vznikající a.s. a s.r.o. společnosti, naproti tomu zemědělských družstev stále ubývá). Rodinné farmy, charakteristické pro většinu států EU, nejsou v ČR moc rozšířené. Ačkoli počet podniků fyzických osob převažuje, jejich výrobní potenciál je v porovnání s podniky osob právnických menší. Z celkové rozlohy 3,5 mil. ha obhospodařované zemědělské půdy v České republice připadá na podniky právnických osob 70,1 % a na podniky osob fyzických 29,9 % půdy (viz. Tab.č.1).5 Tab.č.1.: Podnikatelská struktura v zemědělství, stav k 31.12.2008 Právní forma

Obhospodařovaná z.p.

Počet podniků

Právnické osoby celkem 3 393 - z toho: a.s. 646 s.r.o. 1 920 zem. družstvo 588 Fyzické osoby celkem 41 440 - z toho: SHR 28 968 FO: 100–500 ha 1 955 FO: nad 500 ha 293 Celkem 44 833 Zdroj: Zemědělský svaz České republiky6

ha

%

2 497 000 810 778 811 375 831 313 1 064 621 1 005 512 390 386 254 518 3 561 621

70,1 22,8 22,8 23,3 29,9 28,2 36,7 23,9 100,0

5

Průměrná výměra v ha z.p. 790,2 1 393,1 458,4 1 435,8 26,5 35,7 82,6

Český statistický úřad. Vývoj struktury subjektů hospodařících v zemědělství. Dostupné z www: < http://czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/BB003E6F3F/$File/212709k1.doc>, cit. [2010-4-15]. 6 Zemědělský svaz České republiky. Základní informace o zemědělství ČR [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-15].

25

V posledních letech sice počet zemědělských subjektů mírně klesá, ale rozsah obhospodařované půdy se drží na relativně stabilní úrovni. Důsledkem toho je tedy nárůst průměrné výměry zemědělské půdy připadající na jeden podnik. Tato hodnota dosahuje v České republice 82,6 ha na podnik, což ji řadí na čelo Evropské unie.7

3.3 Regulace podnikání 3.3.1 Nabývání vlastnictví a využívání zemědělské půdy Zemědělští podnikatelé dnes v České republice hospodaří na přibližně 4 249 tis. ha zemědělské půdy, která tak tvoří přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu (stav k 31. 12. 2007). Zemědělská půda a zejména orná půda v posledních letech stále ustupuje novým stavbám, ať už bytovým nebo rodinným domům, ale také především novým obchodním střediskům a skladům. Naproti tomu výměra pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako trvalé travní porosty se zvyšuje. Zvyšuje se také výměra půdy ekologického zemědělství, která představuje zhruba 8 % z celkové výměry zemědělské půdy (přičemž evropský průměr je zhruba 4 %8). Tab.č.2: Bilance zemědělské půdy v ČR (v tis.ha), stav k 31.12.2007 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Zemědělská půda

4 284

4 282

4 280

4 277

4 273

4 269

4 265

4 259

4 254

4 249

Orná půda

3 101

3 096

3 082

3 075

3 068

3 062

3 055

3 047

3 040

3 032

71

110

165

217

235

254

263

254

281

312

Ekologické zemědělství

Zdroj: Český statistický úřad, aAgri9

Dle portálu eAgri10 je většina zemědělské půdy (~ 90 %) nyní ve vlastnictví fyzických a právnických osob. Vlastnictví polí je však v Česku značně roztříštěné. Čtyři miliony hektarů půdy vlastní téměř tři miliony lidí. Ve vlastnictví státu bylo k 31. 12. 2007 368,8 tis. ha zemědělské půdy, kterou pronajímá Pozemkový fond ČR. Ten se snaží rozhýbat trh s půdou především prostřednictvím privatizace. Do roku 2001 se z celkového zemědělského půdního fondu ČR ročně prodávalo přibližně 0,2 %, (za období 1993–2001, tedy celkem 1,8 %). Od roku 2002 však prodej zemědělské půdy výrazně vzrostl, zejména

7

Český statistický úřad. Vývoj struktury subjektů hospodařících v zemědělství. Dostupné z www: < http://czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/BB003E6F3F/$File/212709k1.doc>, cit. [2010-4-15]. 8 Rue 89. La France, lanterne rouge de l’agriculture bio européenne [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-02-4]. 9 Český statistický úřad. Bilance půdy [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-15]. eAgri. Základní statistické údaje ekologického zemědělství k 31. 12. 2009. Dostupné z www:
eAgri. Zemědělská výroba [online]. Dostupné z : , cit. [2010-3-13].

26

pak po vstupu ČR do EU v roce 2004. Ročně se prodávalo a nakupovalo v průměru 2,9 % (za šestileté období tj. 17,4 %) zemědělské půdy o celkovém rozsahu 731 tis. ha.11 Před vstupem do Evropské unie si Česká republika ve smlouvě o přistoupení sjednala určitá omezení, která měla zabránit státním příslušníkům jiných členských států a společnostem zřízeným podle práva jiného členského státu, které u nás nejsou usazeny ani zapsány do rejstříku, nabývat určité druhy nemovitostí mezi které patří i zemědělská půda. Do právního řádu České republiky se toto přechodné období promítlo zákonem č. 354/2004 Sb., který novelizoval devizový zákon s účinností ke dni vstupu smlouvy o přistoupení ČR k Evropské unii. Zákonodárci tak chtěli zabránit rozprodeji zemědělských pozemků do rukou osob, které na těchto nehodlají provozovat zemědělskou činnost, ale tyto by ji zakoupili jako předmět možné spekulace. Od roku 2011 však toho omezení už nebude platit a již nyní je citelný velký zájem o české pozemky, které skupují specializované firmy pro cizí zákazníky. Největší zájem mají potomci Němců, kteří byli odsunuti z pohraničí v r. 1945 a dále také Holanďané, kterým hrozí (vlivem globálního oteplování) zatopení země mořem. Cena zemědělských půd tak poroste prudce nahoru, což bude pozitivní pro vlastníky zemědělských pozemků, avšak negativní pro rolníky, kteří si půdu pronajímají (a těch je většina). Hrozí tak prodej českého „bohatství“, nenahraditelného zdroje, který může národ v případě různých krizí ochránit před hladem, do rukou cizinců. Začínající zemědělec bez vlastních zemědělských pozemků má tedy možnost si pozemky buď koupit (má-li k tomu potřebný kapitál) nebo pronajmou a to buď od soukromých vlastníků nebo od státního Pozemkového fondu ČR.

Koupě půdy -

na základě kupní smlouvy dle zákona č. 40/1964 Sb. (Občanský zákoník § 588 - 600) dle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby dle zákona ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky dle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby

Hospodaření na vlastní půdě se stává významným stabilizačním faktorem každého podnikání v zemědělství i s ohledem na poskytování finančních podpor z fondů EU a národních prostředků. Významnou motivací k nákupu zemědělské půdy aktivními zemědělci je:
u nákupu státní půdy – výhodná cenová relace prodávané půdy (v cenách současných cenových předpisů ministerstva financí) v dlouhodobém splátkovém režimu (až třicetiletém),

11

Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Vliv zemědělské politiky EU na využívání půdního fondu a rozvoj venkova [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-5-13].

27




u nákupu privátní půdy – převážně od fyzických osob je poskytován výhodný dlouhodobý hypoteční úvěr od bank za podpory Podpůrného a garančního rolnického fondu. V případě prodeje pozemků se provádí oceňování neboli hodnocení (bonitace) půdy, která má v českých zemích dlouholetou tradici. Již od prvních záznamů z 11. století bylo hodnocení půdy spojováno s výběrem daní z pozemků a později také s tvorbou pozemkového katastru. V současné době jsou pro oceňování zemědělských pozemků v ČR uplatňovány dva druhy cen, a to:
tržní ceny,
úřední ceny. Tržní ceny Ceny, které se používají při koupi a prodeji pozemků, se stanovují dohodou mezi prodávajícím a kupujícím na trhu s půdou. Tržní ceny zemědělských pozemků v České republice sleduje Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha ve vybraných 24 okresech od roku 1993. Na základě tohoto výběrového šetření bylo zjištěno, že na výši tržní ceny má největší vliv poloha, velikost, účel využití a druh kupovaného pozemku. Podle kritérií v některých zemích Evropské unie byly velikosti prodávaných pozemků rozděleny do tří intervalů: do 1,0 ha, 1,0 – 5,0 ha a nad 5,0 ha. Nejvyšší průměrná tržní cena přepočtená na hektar je u nejmenších kupovaných pozemků (s výměrou 0,1 až 1,0 ha) a klesá s rostoucí velikostí pozemku. Rozdílné tržní ceny pozemků podle jejich velikosti jsou způsobeny větší poptávkou po menších pozemcích, které jsou často nakupovány pro převod na stavební pozemky, k zahrádkářským účelům nebo ke scelení pozemků. Tab.č.3: Tržní ceny půdy v ČR dle velikostních kategorií prodávaných pozemků (v Kč/m2) Do 1ha 1 – 5 ha Nad 5 ha

2000 92,14 13,60 4,20

2001 108,78 19,95 5,57

2002 97,14 12,90 3,40

2003 116,68 13,23 3,57

2004 104,24 13,63 3,75

2005 95,77 10,76 3,71

2006 147,07 20,47 3,61

2007 159,49 21,56 3,59

Zdroj: Analýza trhu se zemědělskou půdou12

V celé České republice existují velmi zřetelné regionální rozdíly. Úroveň tržních cen zemědělské půdy se liší jak v různých okresech tak i v jednotlivých oblastech. Nejdražší půdy jsou tradičně v okolí velkých měst jako Praha, Olomouc, Pardubice aj. Tab.č.4: Průměrná tržní cena půdy v ČR (v eur/ha*) Cena za 1 ha

2001 1402,87

2002 1527,92

2003 1522,36

2004 1561,29

2005 1621,08

2006 1625,33

2007 1867,32

2008 2375,41

Zdroj: Eurostat13 * ceny jsou uvedeny v eurech pro možnost lepšího srovnání s Francií 12

Ministerstvo zemědělství. Analýza trhu se zemědělskou půdou [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-19]. 13 Eurostat. Land prices and rents [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-21].

28

Od roku 2007 vzrostla průměrná tržní cena zemědělské půdy v ČR zhruba o 50 %, z čehož lze usoudit, že hodnota polí začíná výrazně růst a značná část pozemků v nejbližších letech podraží až několikanásobně. Tržní cena se nejčastěji určuje na základě “úřední ceny dle BPEJ”, která alespoň základním způsobem naznačuje kvalitu pozemků. Úřední ceny Jsou stanoveny výnosovým způsobem a slouží pro fiskální účely státu, v některých případech jako základ pro stanovení výše nájmu z pozemků. Vycházejí z bonitační soustavy, která definuje produkční schopnosti půdy. Základem pro určení úřední ceny zemědělské půdy je cena BPEJ, která se uvádí v Kč/m2. BPEJ neboli bonitovaná půdně ekologická jednotka je stanovena vyhláškou ministerstva zemědělství. Úřední ceny se používají například pro výpočet daní, ke stanovení výše nájmu zemědělské půdy, při koupi a prodeji pozemků ve vlastnictví státu, při poskytování některých druhů dotací do zemědělství. Tržní cena se nejčastěji pohybuje v rozmezí od 100–150 % této úřední ceny, toto platí u pozemků určených i dlouhodobě pouze pro zemědělské účely. Na konci 90. let byl vyhlášen záměr vlády prodat až 500 tisíc hektarů půdy14. Realizace prodeje byla svěřena Pozemkovému fondu České republiky, který zemědělské a lesní pozemky převádí podle zákona č. 95/1999 Sb. v platném znění. Tento zákon určuje, že nabyvatelem zemědělských pozemků může být fyzická osoba (občan ČR), dále obec, právnická osoba, která je vlastníkem (spoluvlastníkem) budov či staveb, dále osoby oprávněné k náhradní restituci a konečně veřejné vysoké školy zajišťující vzdělávání v zemědělských a lesnických oborech. Ve skupině fyzických osob jsou zvlášť řešeny převody zemědělské půdy na samostatně hospodařící rolníky, vlastníky zemědělské půdy, společníky obchodních společností a členy (zemědělských) družstev.

Pronájem půdy -

na základě nájemní smlouvy dle zákona č. 40/1964 Sb., novela č. 509/1991 Sb. Občanského zákoníku (§ 663 – § 684) dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (Zákon o půdě) dle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (Pozemkový zákon)

V České republice si zemědělští podnikatelé půdu z velké části pronajímají od soukromých vlastníků (jedná se asi o 90 % půdy), přičemž v Evropské unii je podíl výrazně

14

Juristic. Nabývání pozemků od Pozemkového fondu České republiky [online], dostupné z www: , cit. [2010-3-20].

29

nižší.15 U největších podniků, tzn. hospodařících na více než 2 tis. ha, je podíl najaté půdy nejvyšší. Důvodem jsou především nedostatečné finanční prostředky rolníků k nákupu vlastní půdy a hlavně možnost jejího relativně nízkého nájmu (stát brání tržnímu rozvoji cen a proto hrozí již výše zmíněný prodej cizím zájemcům). Ustanovení o nájemní smlouvě nalezneme pod § 663 – 684 v novele č. 509/1991 Sb., kterou se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník. Vznik nájmu pozemku je možný jen z důvodů upravených zákonem – na základě nájemní smlouvy, jejímiž pojmovými znaky jsou přenechání práva užívání nebo braní užitků z věci, věc individuálně určená, dočasnost a úplatnost, či na základě zákona (ex lege16), nastane-li právní skutečnost, s níž zákon vznik daného vztahu spojuje. V ustanovení § 663 jsou vytyčeny základní pojmové znaky nájmu a to tak, že nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral užitky. Účastníky nájemní smlouvy mohou být osoby fyzické, právnické a stát. Účelem nájmu je přenechání práva užívání nebo braní užitků z věci, kterou nájemce může podle smlouvy buď užívat nebo z ní brát užitky. Předmětem nájemní smlouvy může být pouze individuálně určený pozemek, který je svou povahou způsobilý k užívání, resp. braní užitků. Co se týče dočasnosti nájemní smlouvy to znamená, že může být sjednána jak na dobu určitou, tak na dobu neurčitou, úplata se při nájemní smlouvě označuje jako nájemné (nejčastěji smluveno v penězích). Cena nájemného se řídí smluvní volností, ale v některých případech je nájemné z pozemků regulováno prostřednictvím právních předpisů (především zákonem č. 229/1991 Sb., kde je stanoveno nájemné ve výši 1% z úřední ceny zemědělské půdy). Nájemné může být vyplaceno jednorázově či v pravidelných splátkách. Splatnost nájemného se řídí, není-li dohodnuto jinak, tím, že nájemné u zemědělských nebo lesních pozemků se platí půlročně pozadu 1. dubna a 1. října, zatímco u ostatních pozemků měsíčně pozadu (§ 671 odst. 2 ). U fyzických osob existují rozdíly v nájmech podle velikosti obhospodařované půdy (farmy s větší rozlohou platí vyšší nájemné v přepočtu na ha než farmy menší). U právnických osob jsou tyto rozdíly nepodstatné. Tab.č.5: Průměrný nájem zemědělské půdy dle podnikatelských subjektů (v Kč/ha) FO PO Průměr ČR

2000 679 395 535

2001 794 588 640

2002 886 590 694

2003 875 660 738

2004 944 759 940

2005 1038 910 964

2006 1142 1092 1102

Zdroj: Predikce tržních cen a trhu s půdou v ČR a některých zemích EU, doc. Ing. Jiří Němec, CSc.

15

Asociace soukromého zemědělství ČR. Cena zemědělské půdy poroste rychleji [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-20]. 16 Výraz ex lege (lat. ze zákona) označuje, že právním důvodem (Právní titul) z něhož nastávají právní následky určité právně významné situace, je přímo právní předpis. Tím se klade zpravidla důraz na fakt, že k vyvolání právních následků není třeba dalších právních skutečností. Zdroj: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=OC_081.HTM, cit. [2010-3-15]

30

Průměrný nájem zemědělské půdy u právnických osob je relativně nižší než u fyzických osob. Je to dáno tím, že podniky fyzických osob hospodaří převážně v produkčně příznivějších oblastech, zatímco podniky právnických osob hospodaří na celém území státu včetně oblastí méně příznivých. Průměrné nájemné sice od roku 2004 výrazně roste, ale stále platí čeští zemědělci jedny z nejnižších cen za pronájem obhospodařované půdy v Evropské unii. Ve Francii platí o 356 % více, v Německu o 400 % a v Nizozemí dokonce o 555 % více.17

3.3.2 NATURA 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody:
směrnice 79/409/EHS, O ochraně volně žijících ptáků,
směrnice 92/43/EHS, O ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Obě směrnice byly v naší legislativě implementovány do zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č. 218/2004 Sb. Vytváření soustavy Natura 2000 se dotýká především vlastníků a uživatelů pozemků, obcí, zájmových organizací a skupin. Veškeré plány a projekty na těchto územích, který by významným způsobem ovlivnily evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, musí podléhat samostatnému posuzování vlivů projektů z hlediska zachování předmětu ochrany. I projekty, které spolufinancuje Evropská unie ze svých fondů, mají podmínku, že nesmí soustavu ohrožovat. Za celkovou přípravu soustavy Natura 2000 zodpovídá ministerstvo životního prostředí, které pověřilo přípravou odborných podkladů Agenturu ochrany přírody a krajiny. Evropsky významné lokality a ptačí oblasti vláda ČR. Zařazení do soustavy Natura 2000 umožní finanční zajištění ze státního rozpočtu a z některých fondů EU na šetrné hospodaření, které umožní zachování předmětů ochrany (stanoviště, druhy rostlin, živočichů). Soustavu Natura 2000 dnes v České republice tvoří 1 092 evropsky významných lokalit a 39 ptačích oblastí a pokrývá 10,11 % území ČR. Mapy evropsky významných lokalit a ptačích oblastí jsou v příloze na konci práce.

17

Mediafax. Zemědělci v ČR platí za pronájem půdy jen 13 procent oproti průměru EU [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-21].

31

3.4 Daňové aspekty Daňový systém České republiky je ve svých hlavních znacích podobný systémům většiny vyspělých zemí, zejména evropských. Daňové příjmy pocházejí zhruba ve stejné míře z nepřímých a přímých daní. Základním pramenem je zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. Současný český daňový systém neposkytuje mladým zemědělcům mnoho významných úlev jako například v jiných zemích EU. Ve volebních programech některých stran sice můžeme nalézt určité návrhy na osvobození od daní, jejich realizace je však zatím v nedohlednu. Obr.1: Schéma daňové soustavy Daňová soustava

Nepřímé daně

Přímé daně

Majetkové

Důchodové

Daň silniční Daň z příjmu FO Daň z nemovitostí Daň z příjmu PO Daň dědická Daň darovací Daň z převodu nemovitostí

Univerzální

Selektivní

DPH

Spotřební

3.4.1 Přímé daně

Daň z příjmu fyzických osob Má jednotnou sazbu ve výši 15 %. Vypočítává se ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část a o odčitatelné položky. Daní jsou zatíženy příjmy zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Daň zaměstnanců je strhávána zaměstnavatelem, osoby samostatně výdělečně činné platí zálohy a každoročně podávají daňové přiznání s vyúčtováním daně z příjmu. Každý plátce daně si může od daně odečíst řadu slev na dani, jako například základní slevu, slevu na manželku, na vyživované dítě žijící v domácnosti, na studenta, na částečný/plný invalidní důchod aj. Sociální a zdravotní pojištění činí 8, resp. 4,5 % z dílčího základu daně. Dle zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů spadají příjmy ze zemědělské činnosti pod § 7 – příjmy z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti. Pokud zemědělský podnikatel neuplatní výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, 32

může uplatnit výdaje paušálně ve výší 80 % z příjmů, což je nejvyšší podíl ve srovnání s ostatními způsoby podnikání, kde je možnost odpočtu od základu daně ve výši 40–60 %.

Daň z příjmu právnických osob S účinností od 1.1.2010 je stanovena ve výši 19 % (v roce 2009 byla 20 %). Investiční fondy a investiční společnosti podléhají nižší sazbě daně ve výši 5 %. Právnické osoby platí zálohy daně a následující rok podávají daňové přiznání s vyúčtováním daně z příjmů. Každý plátce daně si může vybrat mezi rovnoměrným a zrychleným odpisováním, přičemž doba odpisování se pohybuje mezi třemi a padesáti lety v závislosti na typu majetku. V případě rozsáhlých nových investic lze získat až desetileté daňové prázdniny. V roce 2005 došlo také ke zkrácení dob odpisování u movitého majetku. Byla zrušena zvláštní odečitatelná položka umožňující odečíst 10 % hodnoty investice a byla zavedena nová odečitatelná položka ve výši 100 % výdajů vynaložených na vědu a výzkum.

Daň z nemovitostí Jsou jí zatíženy pozemky a budovy. V případě pozemků je základem daně buď výměra pozemku nebo jeho cena. Sazba daně závisí na způsobu využití pozemku. Pro výpočet daně je rovněž podstatný koeficient (kterým se násobí základ daně), jež se odvíjí od umístění pozemku. Pro zemědělce je významnou úlevou ustanovení, které říká, že se na ornou půdu, chmelnice, vinice, ovocné sady a trvalé travní porosty nevztahuje případné zvýšení daně z nemovitostí místním koeficientem ve výši dvou až pětinásobku z ceny půdy. Dále obce mohou osvobodit obecně závaznou vyhláškou některé zemědělské pozemky od daně z pozemků. Sazba daně z převodu nemovitostí je stanovena ve výši 3 %. Daňovým základem je buď cena nemovitosti zjištěná na základě posudku nebo skutečná prodejní cena, a to ta vyšší z těchto dvou cen. Od této daně jsou však reformou daně z příjmu platnou od 1.1.2008 osvobozeny převody nemovitostí související s předčasným ukončením zemědělské činnosti.

Silniční daň Co se týče silniční daně, lze jako daňovou úlevu pro zemědělce chápat ustanovení zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, kde je v § 2 uvedeno, že předmětem daně nejsou mj. zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla a další zvláštní vozidla podle zvláštního právního předpisu (tj. pro zemědělce zejména samojízdné a přípojné pracovní stroje).

33

3.4.2 Nepřímé daně Daň z přidané hodnoty Je harmonizována s příslušnými předpisy Evropské unie. Podléhá jí naprostá většina zdanitelného plnění v České republice i zboží z dovozu. Základní sazba daně je stanovena ve výši 20 % a snížená sazba je stanovena ve výši 10 %. Většina zboží a služeb podléhá základní sazbě daně. Do snížené sazby jsou zařazeny např. potraviny, léky, tiskoviny, hromadná pravidelná osobní doprava, pohřební služby, vodné a stočné, kulturní činnosti, ubytovací služby, stavební práce pro účely bydlení a pro sociální výstavbu a dodávky tepla. Povinnost registrace je stanovena osobám, jejich roční obrat přesáhl 1 mil. Kč. Daň je placena měsíčně nebo čtvrtletně v závislosti na výši obratu plátce daně. Finanční služby jsou od daně osvobozeny. Vyvážené zboží je od daně z přidané hodnoty osvobozeno s tím, že vývozce má nárok na uplatnění daně na vstupu. Daň z dováženého zboží je součástí daňových přiznání, která se podávají 25. den po skončení zdaňovacího období.

Spotřební daň Je rovněž harmonizována s příslušnými směrnicemi. Spotřebním daním podléhají minerální oleje, líh, pivo, víno a tabákové výrobky. Daně jsou stanoveny pevnými sazbami (s výjimkou cigaret, kde jsou tvořeny kombinací pevné sazby a procentuální částky z konečné maloobchodní ceny). Cla jsou regulována celním kodexem EU, sazby jsou stanoveny společným celním sazebníkem. Ostatní nepřímé daně zahrnují například ekologické daně či poplatky za znečištění vzduchu či vody a poplatky za odpad.

3.5 Dotační politika Nejvýznamnějšími nástroji, které podporují začínající mladé zemědělce, jsou bezpochyby opatření I.3.2 a I.3.3 z Programu rozvoje venkova. Tato opatření jsou popsána níže v této podkapitole (jejich detailnější podmínky a charakteristiky jsou k nalezení v přílohách na konci práce). Nejprve je však potřeba si udělat základní přehled o české dotační politice zemědělského podnikání. Dotace v ČR můžeme rozdělit na dvě základní skupiny podle zdroje finančních prostředků. Po vstupu do Evropské unie jsou zemědělcům nabízeny evropské dotační programy (většinou částečně kofinancované ze státního rozpočtu ČR), které jsou vhodně doplněny národními dotačními programy (plně hrazeny ze státního rozpočtu ČR). Evropské dotační programy spolu s národními doplňkovými platbami administruje a vyplácí Státní zemědělský intervenční fond. 34

Mezi základní dotační nástroje patří:

Přímé platby Přímé platby SAPS zahrnují jednotnou platbu na plochu, oddělenou platbu za cukr a rajčata a národní doplňkové přímé platby Top Up sloužící k dorovnání jednotné platby na plochu na úroveň starých členských států EU. Přístupová smlouva a nařízení Rady (ES) č.1782/2003 stanovila postupné navyšování přímých podpor v modelu 25 % v roce 2004, 30 % v roce 2005, 35 % v roce 2006, 40 % v roce 2007 a následně každoročně se zvýšením o 10 p.b. až do dosažení 100% výše v roce 2013, tj. stejné úrovně plateb ve starých členských státech Evropské unie (EU-15) aplikovaných k 30.4.2004.18 V roce 2010 smí tak Česká republika dle pravidel EU vyplatit až 7,8 miliardy korun, ve skutečnosti však Ministerstvo zemědělství bude disponovat sumou zhruba poloviční (3,5 miliardy).

Dotace v rámci Společné organizace trhu Z hlediska podpor poskytovaných v rámci společných organizací trhu jsou zde prezentovány pouze podpory organizovanosti producentské základny v rámci komodity ovoce a zelenina a dále podpory směřované do komodity víno. Jedná se o podpory evropské s částečným kofinancováním ze státního rozpočtu ČR.

Národní dotace Po vstupu do EU lze národní dotace hrazené čistě ze státního rozpočtu ČR administrované Ministerstvem zemědělství ČR rozdělit do třech základních směrů - podpory různého charakteru vyhlašované formou Zásad, které každoročně schvaluje ministr zemědělství, podpory směřující do lesního hospodářství a podpory směřující do vodního hospodářství.

Program rozvoje venkova ČR na období 2007 až 2013 Program rozvoje venkova je z větší části financován z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a v menší míře kofinancován Českou republikou. Podpory jsou svým charakterem buď investiční (zejména osa I, III a IV) nebo plošné (osa II s výjimkou řešení lesních kalamit a podpory funkcí lesa). Pro začínající podnikatele je určeno opatření Zahájení činnosti mladých zemědělců. Je to jediné opatření, v rámci kterého lze získat dotaci i na pořízení zemědělské techniky, a to až do výše 1,1 milionu korun. Žadatel o dotaci však musí splňovat určité podmínky a podnikat v zemědělství méně než 16 měsíců. Následující opatření týkající se finanční podpory mladých zemědělců spadající pod Program rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013. 18

eAgri. Přímé platby [online]. Dostupné z www: < http://eagri.cz/public/eagri/dotace/prime-platby/>, cit. [2010-3-24].

35

Opatření I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců Opatření je spojeno se strategickým cílem zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství. Zaměřuje se na podporu rozvoje dynamického podnikání u zemědělců v nižší věkové kategorii čímž se snaží zabraňovat odchodu mladých pracovníků ze zemědělství a zlepšovat procento zaměstnanosti ve venkovských oblastech. Projekt je realizován na území České republiky, mimo území hl. města Prahy. V programovacím období 2004–2006 nebyl tento typ podpory poskytován, jedná se o nové opatření, které navazuje na priority a cíle Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004–2013), respektuje cíle Lisabonské strategie a Národního lisabonského programu 2005–2008 (Národní program reforem ČR). Dotace, poskytovaná fyzickým i právnickým osobám na podnikatelskou činnost, je přímou nenávratnou dotací poskytovanou ve dvou splátkách, a to po schválení žádosti o dotaci a po posouzení podnikatelského záměru. Výše dotace činí zhruba 1 100 000 Kč, maximálně však 40 000 eur. První splátka v maximální výši 500 000 Kč je vyplácena po posouzení podnikatelského plánu a podepsání dohody. Druhá splátka je představovaná dopočtem do požadované výše částky a je vyplacena po uzavření účetního roku, ve kterém byla předložena žádost o dotaci a po předložení žádosti o proplacení. Detailní podmínky a ostatní charakteristiky jsou v přílohách na konci práce. Podporu na zahájení činnosti mladých zemědělců je možné doplňovat podporou z opatření I.3.3. – Předčasné ukončení zemědělské činnosti.

Opatření I.3.3. – Předčasné ukončení zemědělské činnosti Opatření motivuje starší zemědělce po dosažení věku 55 let ukončit aktivní zemědělskou činnost a vytvořit tak prostor pro nástup mladších zemědělců, což může přispět k posílení ekonomické a sociální dimenze trvalé udržitelnosti zemědělství a venkova.Obdobně jako u opatření I.3.2. má opatření za cíl zlepšení věkové struktury zemědělců a přispěje k vyšší výkonnosti zemědělských podniků a intenzivnějšímu zavádění inovací. V programovacím období 2004–2006 byl obdobný typ podpory poskytován v rámci Horizontálního programu rozvoje venkova, opatření Předčasné ukončení zemědělské činnosti. Opatření navazuje na priority a cíle Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013). Opatření je realizováno na území České republiky, mimo území hl. města Prahy. Jedná se o přímou nenávratnou 1 roční dotaci, která je poskytována po dobu maximálně 15 let (nejdéle však do dovršení 70 let žadatele), počínaje rokem podepsání dohody. Dotace se stanoví jako součet částky 75 000 Kč a částky tvořené součinem výměry převáděné zemědělské půdy z žadatele na nabyvatele (nejvýše však do výměry 30 ha) a sazby 4 700 Kč za 1 hektar takto převáděné půdy. 36

Úvěry Český zemědělec má možnost si vybrat ze širokého spektra provozních i investičních úvěrů, které nabízí banky v České republice. Například GE Money Bank, jednička ve financování potřeb zemědělců v ČR, od října 2009 nabízí „Balíček pro mladé začínající zemědělce“ zahrnující podnikatelský účet s ročním vedením zdarma a možnost získat úvěr na nákup zemědělské techniky a zemědělské půdy, ale i provozní úvěry. Schválení úvěru je podmíněno přebíráním činnosti od svého předchůdce, který předčasně ukončil svou zemědělskou činnost.19 Úvěry je možné financovat buď pouze samotnou dotaci, která je vyplácena teprve po realizaci projektu (většinou po kolaudaci), nebo financovat celý projekt včetně nákladů, které z hlediska dotace není možné uznat. U některých typů úvěrů je možné využít dotaci úroku PGRLF ve výši 3 %. O dotaci je třeba zažádat nejpozději před prvním čerpáním úvěru, pro schválení úvěru však není důležité, zda zemědělec dotaci získá či nikoliv.

Nákup pozemků v rámci programu „Podpora nákupu půdy“ Tento program navazuje na program „Půda“, v rámci kterého mohli farmáři žádat o poskytnutí podpory do září roku 2009. Jedná se o investiční program PGRLF20 jehož cílem je přispět k řešení přechodného nedostatku vlastních finančních zdrojů zemědělských prvovýrobců za současné finanční a hospodářské krize a umožnit tím nákup nestátní zemědělské půdy, jako primárního výrobního prostředku zemědělských prvovýrobců. Podpora je poskytovaná na dotaci části úroků z úvěrů.

Investiční program „Zemědělec“ Cílem tohoto programu je vytvořit předpoklady pro rozvoj zemědělských subjektů, kdy příjemce podpory investuje zejména do strojního zařízení, vybavení či technologických celků, přičemž podporovaná investice musí sloužit ke snížení výrobních nákladů, modernizaci či zlepšení jakosti. Jedná se taktéž o investiční program PGRLF a v tomto případě je navíc mladému zemědělci navýšena podpora o 1 %.

19

Agrovenkov. Balíček pro mladé začínající zemědělce [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-12]. 20 Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s.

37

Francie 3.6 Definice mladého zemědělce Programmes Opérationnels Européens 2007–201321 (Evropské operační programy), tedy obdoba Programu rozvoje venkova ČR 2007–2013, definují kritéria, při jejichž splnění můžou mladí zemědělci žádat o podporu pro začínající mladé zemědělce, následovně: „Mladý zemědělec musí být francouzské národnosti nebo pocházet z členské země Evropského společenství nebo ze země, se kterou má Francie smlouvu. Zemědělskou činnost musí zahajovat poprvé a v té době mu musí být méně než 40 let. Kandidáti narození před 1. lednem 1976 musí prokázat zemědělský diplom kvalifikační úrovně 5. Kandidáti narození po 1. lednu 1976 prokazuje zemědělský diplom kvalifikační úrovně 4 zakončený profesní stáží. Pokud tento diplom nemá a musí se usadit (v důsledku síly vyšší moci nebo z vážných důvodů) může jej získat postupně během prvních tří let po usazení. V tomto případě stáže musí proběhnout před zahájením projektu. A dále, jestliže se musí usadit v důsledků zásahu vyšší moci (úmrtí či invalidita či dlouhodobá nemoc postupitele), nemusí profesní stáž vůbec absolvovat.“

3.7 Právní formy podnikání Dle zákona o zemědělství - Code rural Article L-311-1 a násl., může být zemědělcem fyzická i právnická osoba, která je zapsaná v zemědělském rejstříku, který vede příslušná agrární komora rezortu, ve kterém má zemědělec místo podnikání. Pokud chce člověk ve Francii podnikat v zemědělství musí dosáhnout požadované „profesní kapacity“ – la capacité professionnelle. Způsobilost se dokazuje určitou úrovní vzdělání, která je potřebná, aby podnikatel mohl získat povolení k vykonávání zemědělské činnosti, aby měl přístup k národním finančním podporám, popřípadě, aby se mohl zařadit do programů podporujících mladé zemědělce. V případě, že žadatel disponuje diplomem kvalifikační úrovně 5, musí ještě absolvovat čtyřicetihodinovou stáž, u diplomu úrovně 4 musí být pak stáž šestiměsíční. Pokud žadatel nemá žádný požadovaný diplom, může „profesní kapacitu“ získat pokud si vzdělání doplní (i dálkovým studiem) a splní povinné stáže (ve Francii nebo kdekoliv jinde).22 Zemědělec může podnikat buď individuálně nebo může založit společnost. V případě individuálního podnikání podniká buď sám nebo se členy svojí rodiny, to jsou tzv. rodinné 21

Réunion - Europe. Programmes operatonelles européennes 2007 – 2013 [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-27]. 22 Point Info International. Obtenir la CPA [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-15].

38

farmy, které jsou v EU, kromě České republiky, hojně rozšířeny. V případě podnikání ve společnosti si zemědělec může vybrat z více druhů právních forem než které nabízí český právní řád. Existují zde dva základní typy společností, les sociétés commerciales což jsou obchodní společnosti, které se řídí dle Obchodního zákoníku (Code de commerce) a les sociétés civiles neboli civilní společnosti, pro než je výchozím pramenem Občanský zákoník (Art. 1832-1873 du Code Civil) a zvláštní ustanovení obsažená v čl. 1845 a násl. Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma druhy je, že civilní společnosti dělají jen úkony civilní a nemají právo dělat úkony obchodní (malá 10% tolerance). Naproti tomu společnosti obchodní jsou definovány jednak svojí právní formou a jednak objektem obchodování. Co se týče ručení za závazky společnosti, tak společníci civilních společností ručí neomezeně celým svým osobním vlastnictvím, což není případem obchodních společností. Více než 65 % mladých zemědělců, kteří využívají podpor pro začínající zemědělce, zakládá nejčastěji jednu z následujících civilních společností.23 Žádná z těchto společností však nemá v České republice ekvivalent.

3.7.1 Civilní společnosti Podmínky pro založení:
předmět podnikání: neobchodního charakteru
společníci: minimálně dva, horní hranici právo nestanovuje (ne/plnoletí, FO, PO, cizinci), nesmí vykonávat obchodní činnost
kapitál: právo nestanovuje, většinou je fixní Formální požadavky:
stanovy společnosti musí mít písemnou formu, převod nemovitosti do společnosti musí být ověřený
společnost musí být zapsána v Obchodním rejstříku společností, toto vyžaduje splnění několika formalit: ustanovení stanov, oznámení o založení společnosti ve věstníku, žádost o zápis do rejstříku, vložení do BODACC (Bulletin officiel des annonces civiles et commerciales), společnost získá právní subjektivitu od tohoto zápisu Fungování
společníci mají značnou volnost při rozhodování o organizačních pravidlech
vedení: společník nebo třetí osoba, FO, PO, francouzské nebo cizí národnosti, buď je určen stanovami nebo zvolen majoritními vlastníky, jeho pravomoci jsou určeny stanovami a jeho hlavním úkolem je zastupovat firmu
společníci: neomezeně ručí za závazky společnosti (každý ručí poměrně ke svojí části základního kapitálu), každý společník má právo na informace

23

GAEC & sociétés. Sociétés en egriculture [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-16].

39

Mezi nejpoužívanější formy civilních společností patří:

Exploitation agricole à responsabilité limité – EARL Articles L-324-1 à L-324-10 du Code rural „farma s ručením omezeným“ - počet společníků: minimálně jedna a maximálně deset FO - minimální kapitál: 7 500 eur - ručení: omezené do výše vkladů - daňový režim: daň z příjmu fyzických osob se aplikuje na rodinné EARL, jinak daň ze společností V současné době nejpoužívanější forma společnosti u mladých zemědělců (zvláště když přebírají hospodářství po ukončení činnosti jednoho z rodičů). Může to být i společnost o jediné osobě, pokud tato osoba splatí všechen kapitál potom je její ručení omezené do výše vkladu. Nejrozšířenější formou (~ 87 %) jsou rodinné EARL.20 Je zde ale omezena výměra pozemků, které může zemědělec obhospodařovat. Výhody: - vedle aktivních rolníků mohou být společníky i osoby, které se nijak nepodílejí na zemědělské výrobě, pouze poskytují kapitál (ne však více než 49 % z celkového kapitálu) - vhodné pro manželé, kteří chtějí spolu podnikat

Societé Civile d'Explotation Agricole – SCEA Articles 1832 à 1870 du Code civil „civilní společnost zemědělské výroby“ - počet společníků: minimálně dvě FO nebo PO - minimální kapitál: není určen - ručení: neomezené a proporcionální k výši vkladu - daňový režim: daň z příjmu fyzických osob Tato společnost je zřizována za účelem provozování zemědělské nebo lesnické činnosti a správy zastavěných a nezastavěných pozemků. Nejčastěji si tuto formu vybírají lidé, kteří se dobře znají popř. jsou členové rodiny. Vklad do společnosti může mít podobu hotovosti, ne/movitostí popř. strojů, nejvíce je však doporučováno složit malý finanční obnos (např. 10–100 eur). Na rozdíl od GAEC a EARL se neřídí žádnými zvláštními právními úpravami, ale je upravena pouze Občanským zákoníkem. Výhody: - společníky mohou být i osoby mladší 18 let - na rozdíl od GAEC mohou být jedinými dvěma společníky manželé (z těchto dvou důvodů je tato forma nejvíce používána) - libovolná výše základního kapitálu

40

Groupement Agricole d'Exploitation en Commun – GAEC Articles L-323-1 à L-323-16 du Code rural „zemědělské sdružení společné výroby“ - počet společníků: minimálně dvě a maximálně deset FO - minimální kapitál: 1 500 eur - ručení: omezené do výše dvojnásobku vkladu - daňový režim: daň z příjmu fyzických osob Toto sdružení dovoluje zemědělcům spolupracovat za srovnatelných podmínek jako mají zemědělské výroby rodinného typu. Společníci mohou společně hospodařit a nabízet své produkty na trzích (všichni se na práci i řízení podílejí rovným dílem). Každý ze společníků má však stále přístup k výhodám, které by měl k dispozici při individuálním podnikání. Tuto společnost nesmí založit pouze dva manželé. Společníky mohou být pouze zemědělci, farmáři a vlastnící pozemků (všichni starší 18 let). Výhody: - vhodné pro dva mladé zemědělce, popřípadě pro rodiče s dětmi, kteří spolu chtějí začít podnikat - existence podpor a specifických půjček na založení GAEC - nejvýhodnější daňové podmínky

Groupement Foncier Agricole – GFA Articles L-322-1 à L-322-24 du Code rural „sdružení pozemkových vlastníků“ - počet společníků: minimálně dvě FO - minimální kapitál: není určen - ručení: neomezené a proporcionální k výši vkladu - daňový režim: daň z příjmu fyzických osob Toto sdružení vzniká za účelem společného vlastnictví půdy, která je buď využívána přímo vlastníky (méně časté) nebo dále pronajímána např. mladým zemědělcům, EARL, SCEA, nebo GAEC na základě smluv o dlouhodobém pronájmu. Rozlišujeme dva základní druhy GFA. První je GFA rodinného typu, kdy rodinní příslušníci seskupí pozemková vlastnictví, která poté pronajímají tomu členovi rodiny, který má zájem na nich hospodařit a nemá vlastní zdroje na jejich nákup. Druhým typem je čistě investiční GFA, vznikající pouze za účelem koupě a poté pronájmu zemědělských nemovitostí. Výhody: - rodič převádí na své děti společenské podíly a ne přímo určité parcely, což je podstatně jednodušší a také spravedlivější - u GFA rodinného typu je volný převod vlastnictví (jež je v dlouhodobém pronájmu) za určitých podmínek částečně osvobozen od daně z převodu nemovitostí

41

3.7.2 Obchodní společnosti Francouzské právo považuje jako obchodní všechny společnosti, které vzniknou podle jedné z šesti právních forem existujících v zákoně. Není důležité jaký je předmět podnikání společnosti, pokud adoptuje jednu z níže zmíněných forem je obchodní společností. Mezi obchodními společnostmi dále rozlišujeme a klasifikujeme společnosti zvané osobní, kapitálové a hybridní neboli smíšené.
osobní společnosti (SNC, SCS): společnost, jejíž podstatou je osobní účast společníků na jejím podnikání (práce pro společnost, její řízení, atp.), v tomto případě ručí buď všichni nebo někteří společníci za závazky společnosti celým svým majetkem
kapitálové společnosti (SA, SAS, SCA): společnost, jejíž podstatou je majetková účast společníků (vlastnictví obchodních podílů, akcií), obecně platí, že společník neručí za závazky za trvání společnosti vůbec, nebo je jejich ručení určitým způsobem omezeno
hybridní společnosti (SARL, EURL): osobní společnost nesoucí jisté prvky kapitálové Mezi nejrozšířenější právní formy obchodních společností patří:
Société à Responsabilité Limitée (SARL);
Entreprise Unipersonnelle à Responsabilité Limitée (EURL);
Société Anonyme (SA);
Société en Commandite Simple (SCS);
Société à Commandite par Actions (SCA);
Société en Nom Collectif (SNC). Jelikož tyto právní formy společností nejsou v zemědělské výrobě téměř používané, zmíním se o nich tedy jen okrajově.

Société à responsabilité limité – SARL Articles L223-1 à L223-43, L241-1 à L241-9 du Code de commerce „společnost s ručením omezeným“ - počet společníků: dva až sto fyzických nebo právnických osob - minimální kapitál: není (do roku 2003 byl 12 500 eur) - ručení: omezené do výše vkladů - daňový režim: daň z příjmu fyzických osob se aplikuje na rodinné SARL, jinak daň ze společností Výhody: - vhodné pro malé a střední podnikání, její společníci ručí omezeně - počáteční investice na založení společnosti jsou minimální

42

- v případě rodinné SARL mají společníci možnost zdanit své podíly na zisku v rámci daně z příjmu fyzických osob v kategorii průmyslového a obchodního zisku

Entreprise unipersonnelle à responsabilité limité – EURL „společnost s ručením omezeným“ - obdoba SARL avšak jen o jednom společníkovi Tato nová forma vznikla zákonem z 11. července roku 1985 po třiceti letech právnického dohadování o smluvní povaze společnosti.

Société anonyme – SA Article L225-1 à L225-270 du Code de commerce „akciová společnost“ - počet společníků: minimálně sedm - minimální kapitál: 37 000 eur (s veřejnou nabídkou akcií 225 000 eur) - ručení: omezené do výše vkladů - daňový režim: daň ze společností Do pěti let od svého vzniku má SA možnost, za určitých podmínek, zdanit své příjmy daní z příjmu fyzických osob. Výhody: - tato forma společnosti umožňuje shromáždit významný kapitál - akcionáři neručí svým majetkem za dluhy společnosti - řídící mohou benefitovat ze statutu zaměstnance z hlediska sociálního i fiskálního - pokud kapitál přesáhne 225 000 eur je možná veřejná emise akcií

Société par actions simplifiées – SAS Articles L227-1 à L227-20, L244-1 à L244-4 du Code de commerce „zjednodušená akciová společnost“ - počet společníků: minimálně dva a více (SAS), jeden (SASU) - minimální kapitál: od 1.1. 2009 minimum není stanovené - ručení: omezené do výše vkladů - daňový režim: daň ze společností Odlišuje se od SA především velkou volností, která je ponechána akcionářům. Toto rozvolnění je patrné především v interním fungování společnosti, které je celé definováno ve stanovách, tzn. vůlí akcionářů a ne právem. SAS se stala preferovanou právní formou malých a středních podniků (do roku 2009 SAS nemohla učinit veřejnou nabídkou) a finančních holdingových společností (zejména v účelovém odkupu akcií). 43

Výhody: - volnost akcionářů organizovat si vedení a vztahy ve společnosti - narozdíl od SA může být řízena jednou osobou a nemusí se zřizovat kolegiální orgán - kumulování mandátů vedoucích pracovníků není omezeno

Société en commandité simple – SCS Articles L222-1 à L222-12 du Code de commerce „komanditní společnost“ - počet společníků: minimálně dva, jeden komanditista + jeden komplementář - minimální kapitál: není - ručení: komplementář neomezeně, komanditista do výše svého splaceného vkladu - daňový režim: daň ze společností Výhody: - vhodná pro společnosti s málo společníky, z nichž někteří jsou ochotni více riskovat (ručit neomezeně) za podmínek vyšších benefitů narozdíl od jiných, kteří preferují ručit omezeně avšak s nižším rizikem a výnosy

Société à commandité par actions – SCA Articles L224-1 à L224-3 du Code de commerce „komanditní společnost, obdoba SCS“ - počet společníků: minimálně čtyři, jeden komplementář + tři komanditisté - minimální kapitál: 37 000 eur (s veřejnou nabídkou akcií 225 000 eur) - ručení: komplementář neomezeně, komanditista do výše svého splaceného vkladu - daňový režim: daň ze společností Výhody: - velká volnost v ustavování si stanov - vhodná pro společnosti, které chtějí zajistit silnou a stabilní moc ve prospěch malé skupiny

Société en nom collectif – SNC Articles L221-1 à L221-17 du Code de commerce „veřejná obchodní společnost“ - počet společníků: minimálně dva - minimální kapitál: není - ručení: neomezeně a nerozdílně - daňový režim: daň z příjmu fyzických osob nebo daň ze společností

44

Tento typ společnosti je již méně používaný, je založen především na osobních vztazích společníků a je tedy vhodný pro malé rodinné firmy. Pro věřitele je zajímavý z důvodu neomezeného ručení společníků, tedy garance vrácení peněz. Výhody: - velká volnost při sepisování stanov - poskytuje stabilitu vedení, vedoucí společníci mohou být odvolání jen jednohlasně

3.7.3 Další formy podnikání Société cooperative – SC Articles L124-1 à L124-18 du Code de commerce „družstvo“ - počet společníků: minimálně tři - kapitál: má fixní a variabilní část, minimum pro fixní je 18 550 eur, pro variabilní není - daňový režim: osvobozeno od daně ze společností pokud respektují princip exkluzivity, pokud realizují obchod s externími společnostmi je daň ze společností aplikována Ve Francii se setkáme s podobnými druhy družstev jako v ČR: zemědělskými, bytovými, výrobními, spotřebními a úvěrovými/kreditními družstvy. Zvláštním rodícím se typem družstva je Coopérative d’emploi et d’activité (družstvo zaměstnání a činnosti). Principem družstva je, že kooperující společníci mají za cíl zlepšit společným úsilím podmínky, ve kterých vykonávají svoji obchodní aktivitu (sdílením výrobních prostředků aj.), nikoliv tedy hromadění zisku, jak je tomu u běžných obchodních společností. SCA – Société cooperative d’agricole (zemědělské družstvo)24 Articles L521-1 à L527-1-1 du Code rural Bývá založeno zemědělci např. za účelem společného využívání výrobní a balící techniky a uskladňovacích prostor, zpracování primárních produktů, obchodování, zásobování aj. (družstevníci by měli spolupracovat výhradně uvnitř družstva – princip exkluzivity). Základním principem kooperace je „jeden člověk, jeden hlas“, tzn. že ať je vlastnický podíl společníka jakkoliv velký má stejné právo jako kdokoliv jiný. Výhody: - zajímavé pro zemědělské producenty se stejným zájmem, kteří jsou otevření minoritním investorům

Entreprise individuelle ou Entreprise en nom personnel - EI „osoba samostatně výdělečně činná“ - počet společníků: jeden samostatný podnikatel - minimální kapitál: není - ručení: neomezeně celým svým majetkem - daňový režim: daň z příjmu FO 24

JAVŮRKOVÁ, J. Zemědělské družstevnictví v zemích s tržní ekonomikou. 1. část. Obecné: zkušenosti evropských družstev, Německo, Rakousko, Francie. Praha: ÚVTIZ, 1992. 67 s. Studijní informace.Zem.ekon.

45

Nejčastější forma podnikání obchodníků, umělců a volných profesí (např. herci). Podnikatel musí být zapsán do Obchodního rejstříku. Právo zde nerozlišuje mezi majetkem společnosti a podnikatele, tudíž tento ručí za závazky společnosti neomezeně. Výhody: - málo nákladné na zbudování a jednoduché na řízení - podnikatel je absolutně nezávislý, rozhoduje o všem sám

3.7.4 Podnikatelská struktura v zemědělství Na podzim roku 2007 bylo ve Francii evidováno 570 tis. zemědělských subjektů. Zatímco v roce 1988, kdy zde byl evidován dvojnásobek zemědělských podnikatelů ve srovnání s dneškem, bylo asi jen 7 % z nich registrováno pod některou z výše zmíněných forem společností. V roce 2000 už tento podíl vzrostl na 20 % a v roce 2007 dokonce na 28 %. Podíl podniků fyzických osob je tedy ve srovnání s Českou republikou výrazně nižší (v ČR ~ 92 % podniků jsou podniky FO). Pro Francii jsou velmi typické rodinné farmy typu EARL, SCEA nebo GAEC, které mezi společnostmi zabírají významný podíl. Francouzské společnosti jsou v průměru jen dvakrát větší než hospodářství individuálních podnikatelů a o mnoho menší než průměrné farmy ve střední Evropě. Ačkoliv fyzické osoby početně převažují nad společnostmi, z 29,5 mil. hektarů zemědělské půdy obhospodařují společnosti více než polovinu. Tab.č.6: Podnikatelská struktura v zemědělství, stav. k 31.12.2007 Právní forma

Počet podniků (v tis.)

Obhospodařovaná z.p. v tis. ha %

Všechny subjekty Individuální hospodářství (FO) 12 672,7 46,3 364,3 Společnosti (PO), z toho: 14 652,9 53,6 142,0 - GAEC 41,3 5 761,2 21,1 - EARL 72,3 6 705,6 24,5 - Ostatní 28,4 2 186,1 8,0 Celkem 506,9 27 355,8 100,0 Profesionální subjekty * Individuální hospodářství (FO) 191,8 10 874,9 43,1 Společnosti (PO), z toho: 134,1 14 314,9 56,9 - GAEC 41,1 5 751,4 22,8 - EARL 69,5 6 558,1 26,1 - Ostatní civilní společnosti 17,4 1 671,9 6,6 - Obchodní společnosti a družstva 4,7 229,9 0,9 - Ostatní 1,4 103,6 0,5 Celkem 326,2 25 210,3 100,0 25 Zdroj: Institut national de la statistique et des études économiques * „Profesionální subjekty“ jsou podskupinou „všech subjektů“ a jsou to takové zemědělské subjekty, které obhospodařují více než 12 ha půdy a zaměstnávají min. ekvivalent 0,75 osob. 25

Institut national de la statistique et des études économiques. Statut des exploitations agricoles [online]. Dostupné z :< http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=0&ref_id=NATnon10208>, cit. [2010-4-16].

46

Rozloha zemědělské půdy se v posledních letech výrazně nezměnila. Oproti tomu průměrná výměra připadající na jeden podnik výrazně vzrostla, a to ze 42 ha v roce 1988 na 77 ha v roce 2007. Hlavní příčinou tohoto nárůstu je neustálé snižování počtu hospodářství s výměrou do 100 ha a zároveň zvyšování těch s výměrou nad 100 ha. I přes tento fakt jsou však stále farmy o rozloze 50–100 ha nejrozšířenější.26

3.8 Regulace podnikání 3.8.1 Nabývaní vlastnictví a využívání zemědělské půdy Zemědělci ve Francii v roce 2009 hospodařili na 29 280 tis. ha zemědělské půdy, která tak tvoří, podobně jako v ČR, přibližně polovinu (53,5 %) celkové rozlohy státu (bez zámořských teritorií). Výměra zemědělské půdy v posledním desetiletí trvale klesala, oproti tomu výměra nezemědělských pozemků (lesních a vodních ploch) se mírně zvýšila. Ekologické zemědělství ve Francii v posledních letech zažívá doslova boom. Zatímco v roce 2006 bylo ve Francii 11 640 bio rolníků, v roce 2009 jich bylo už 16 407, celkově ekologické zemědělství zabírá zhruba 2 % zemědělsky využívané půdy (což je však stále pod průměrem EU).27 Tab.č.7.: Bilance zemědělské půdy ve Francii (v tis.ha), stav k 31.12.2007 Zemědělská půda Orná půda Ekologické zemědělství

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

29 991

29 942

29 853

29 798

29 748

29 686

29 611

29 551

29 501 29 413*

18 292

18 324

18 308

18 308

18 329

18 308

18 312

18 370

18 338

18 292

219

316

361

420

518

551

534

550

552

557

Zdroj: Ministère de l`alimentation, de l`agriculture et de la pêche28,29

* Tato hodnota pochází z jiného zdroje než hodnota uvedená v tab.č.6, proto se hodnoty mírně liší.

Ve Francii je podíl zemědělců, kteří hospodaří na své vlastní půdě o něco vyšší než v ČR. Zhruba 30 % z nich obdělává své vlastní pozemky a „jen“ 70 % si je tedy pronajímá (v ČR je to 90 %). Celkových 29,5 mil. hektarů zemědělské půdy vlastní asi 7,5 mil. lidí, což značí velmi malou roztříštěnost vlastnictví (opět ve srovnání s ČR).30 26

Institut national de la statistique et des études économiques. Exploitations agricoles selon la taille [online]. Dostupné z: < http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=0&ref_id=NATTEF10203>, cit. [2010-4-16]. 27 Agence BIO. 300 nouveaux producteurs bio par mois en 2009. Dostupné z www: , cit. [2010-4-24]. 28 Ministère de l`alimentation, de l`agriculture et de la pêche. Données en ligne [online]. Dostupné z www: < http://agreste.agriculture.gouv.fr/page-d-accueil/article/donnees-en-ligne > , cit. [2010-3-18]. 29 L`agriculture biologique Francaise [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-18]. 30 La FNPPR. Propriété privée rurale, une valeur sûre, une valeur durale [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-12].

47

Koupě zemědělského pozemku ve Francii je zárukou zajištění do budoucna, ale zároveň i velkou finanční investicí, kterou si mnozí nemůžou dovolit. Kromě nákupu nemovitosti, může zemědělec využít i pronájmu pozemku v blízkosti farmy, což je způsob získání zemědělské půdy výrazně levnější. Pro prodejce půdy je taktéž nelehké najít kupce, především v případě prodeje větších pozemků. Přistupuje tak k řešení smíšeného prodeje a pronájmu částí pozemků většímu počtu zájemců.

Koupě Ve Francii je trh s půdou kontrolován a spravován „strukturní politikou“, která byla ustanovena v 60. letech minulého století. Na jejím základě vznikly neziskové společnosti SAFER (Société d'Aménagement Foncier et d'Établissement Rural) - „společnost pozemkových úprav a venkovských zřízení“, které poskytují veřejné služby a pomáhají zemědělcům s nalezením a koupí pozemků.31 V případě koupě prostřednictvím této společnosti kupující nemusí platit daň z převodu nemovitostí a SAFER za něj mnohé vyřídí. Pokud se vlastník rozhodne prodat zemědělskou půdu, musí to u SAFERu nejprve deklarovat, protože ta by eventuelně mohla využít svého předkupního práva a pozemek sama koupit (a poté později se ziskem prodat). Toto jednání komplikuje nákup pozemků hlavně nezemědělským podnikatelům, kteří si chtějí pozemky koupit za jiným účelem, např. rekreačním. Velmi často, z důvodu nedostatečných finančních prostředků, zemědělci zakládají se členy svojí rodiny popř. jinými osobami „Sdružení pozemkových vlastníků“ - GFA, které mu umožní nákup pozemků ve více lidech. Výhodou je, že si tak v začátcích odlehčí zřizovací finanční výdaje a poté po pár letech může eventuálně postupně odkupovat části pozemků od společníků neúčastnících se zemědělské výroby. Tab.č.8: Průměrná tržní cena půdy ve Francii (v eur/ha) Cena za 1 ha

2001 3710

2002 3870

2003 3970

2004 4110

2005 4250

2006 4370

2007 4580

2008 5170

Zdroj: Ministère de l`alimentation, de l`agriculture et de la pêche32

Na základě každoročního pozorování bylo zjištěno, že ceny pozemků po krátké stagnaci v letech 2005–2006 začaly opět růst. Průměrná cena zemědělských pozemků se tak v roce 2008 pohybovala okolo 5170 eur/ha, což je v porovnání s Českou republikou cena asi trojnásobně vyšší. Ceny pozemků a luk se ve Francii značně liší a to v závislosti na departmánu, ve kterém se nacházejí. Pohybují se od 1920 eur/ha v oblasti Loire-Atlantique (severozápad) do 32 850 eur/ha ve Var (Azurové pobřeží). Podrobnější mapa Francie s cenami pozemků v různých oblastech se nachází v přílohách na konci práce.33 31

GRANT, W. P. -- KEELER, J. T. S. Agricultural policy : Agricultural policy in westerm Europe. Volume I. Northampton: Edward Elgar Publishing, 2000. 453 s. The international library of comparative public policy. ISBN 1-85898-890-X. 32 Ministère de l`alimentation, de l`agriculture et de la pêche. Prix des terres et prés de 1991 à 2007. Dostupné z: , cit.[2010-4-21]. 33 Point info international. Le prix des terres [online]. Dostupný z www: , cit. [2010-4-19].

48

Pronájem Pronájem zemědělských pozemků je upraven souborem zákonů (Code rural Article L-411-1 a násl.) a dalšími místními zákony, které definují práva a povinnosti pronajímatele a nájemce. Nájemní smlouva může být ústní i písemná a dále může, ale nemusí být ověřená notářem (povinnost ověření u smluv o dlouhodobém pronájmu nad 12 let). Písemná forma je preferovaná z důvodu její lepší průkaznosti, přesně definovaných dat a možnosti úlev při pozdější koupi pozemku. Délka pronájmu nesmí být kratší než devět let (kromě zvláštních případů) a po uplynutí této doby se kontrakt automaticky obnovuje na dalších 9 let. Pokud je smlouva sjednána na více než 18 let (na 18, 25 let nebo „do důchodu“) jedná se o smlouvu o dlouhodobém pronájmu. Pokud chce vlastník pronajímaný pozemek prodat ještě před skončením nájemní smlouvy, má na něj nájemce předkupní právo pokud splní určité požadavky: musí vykonávat minimálně tři roky zemědělskou činnost, musí obdělávat minimálně tři roky pozemky o které má zájem a zaručit se, že je bude obdělávat dalších devět let. Toto právo přechází i na potomka, popřípadě druhého z manželů a zaručuje jim absolutní přednost před ostatními zájemci, dokonce i před SAFER. Nájemce se smlouvou zavazuje, že bude platit nájemné, využívat půdu předem domluveným způsobem, používat metody nenarušující přírodní rovnováhu a obhospodařovat pozemek tak, aby neztrácel na hodnotě. Výše nájemného se musí pohybovat mezi minimální a maximální sazbou, které stanovuje prefekturní nařízení. Tyto sazby jsou každoročně aktualizovány na základě krajských indexů nájemného, které jsou funkcí kvality půdy. V roce 2006 byl průměrný nájem 121 eur za jeden hektar půdy, přičemž nejdražší půdy se nachází na severovýchodě země.34 Kromě nájmu může vlastník po vzájemné dohodě s nájemcem po něm požadovat navíc i spoluúčast na poplatcích Zemědělské komoře a na dani z nemovitosti. (max. do výše jedné třetiny nebo čtvrtiny částky).

3.8.2 NATURA 2000 Základní charakteristika Natury 2000 je stejná jako v případě České republiky, neboť tato soustava vznikla na základě dvou právních předpisů EU platných pro všechny státy unie bez rozdílu. Vytváření této soustavy však ve Francii provázely protesty mnohých zemědělců a místních politiků, kteří se obávali, že zařazení jejich lokality do soustavy Natura 2000 bude mít nepříznivý dopad na místní rozvoj hospodářských činností. Francie dokonce byla dvakrát potrestána Evropským soudním dvorem pro nedostatky ve vytváření soustavy a to v září 2001 a v listopadu 2002. Evropská komise poté stanovila termín na 30.dubna 2006, do kterého Francie musela nedostatky napravit, jinak by jí hrozila pokuta 130 000 eur/den. Pod touto hrozbou Francie ustanovila 204 nových lokalit a 151 jich zvětšila. 34

Point info international. Le prix des terres [online]. Dostupný z www: , cit. [2010-4-19].

49

V květnu 2007 bylo ve Francii 1334 evropsky významných lokalit a 371 ptačích oblastí, které dohromady pokrývaly 6,82 mil. ha půdy, což je zhruba 12 % území země. Jak již bylo zmíněno výše, Francie není zrovna přívržencem vytváření této soustavy a proto v klasifikaci 25 evropských zemí podle podílu území zařazeného do soustavy obsazuje až 22. místo v kategorii evropsky významných lokalit a 18. místo v kategorii ptačích oblastí. Česká republika je na tom v obou případech lépe o 2 resp. 3 příčky.35 Mapy evropsky významných lokalit a ptačích oblastí jsou v příloze na konci práce.

3.9 Daňové aspekty Francouzský daňový systém je velmi nepřehledný, jednak pro velké množství různých daní a složitost jejich výpočtu, a jednak pro zvláštní výjimky z nejrůznějších daní. Na rozdíl od České republiky Francie poskytuje mladým začínajícím zemědělcům mnoho různých úlev:
částečné osvobození od povinnosti odvádět sociální příspěvky během prvních pěti let (65 % v prvním roce, 55 % v druhém, 35 % ve třetím, 25 % ve čtvrtém a 15 % v pátém roce),
snížení daňového základu o 100 % v prvním roce (kdy je v rozvaze uvedená „dotace mladý zemědělec - DJA) a o 50 % ve čtyřech následujících letech,
snížení místní pozemkové daně při koupi venkovských nemovitostí,
snížení místní pozemkové daně na pět let o 50 % na nezastavěné pozemky,
mladí zemědělci mají přednostní přístup k půdě (dokonce i před SAFER). Následující informace o francouzské daňové soustavě byly z velké části převzaty z portálu businessinfo.cz36 a ze studie ÚZEI37. Ve Francii se vybírají především následující daně:

3.9.1 Přímé daně Daň z příjmu Systém danění zemědělského příjmu zahrnuje tři hlavní daňové režimy a četné alternativy diferencované podle zemědělského příjmu a jeho struktury (pro lesnictví je oddělený systém). Použití konkrétního daňového režimu se odvíjí především od dosaženého obratu (příjmů), včetně podpor a úlev, kalkulovaného za dva roky. Farmáři a zemědělské podniky s dvouletým průměrným obratem nad 350 000 € a ti, kteří se i při nižším obratu rozhodli 35

Le portail réseau Natura 2000 [online]. Dostupné z www: , cit.[2010-4-19]. Businessinfo. Pravidla pro podnikání ve Francii [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-10]. 37 ÚZEI. Zdanění a sociální zabezpečení v zemědělství. Dostupné z: < http://www.uzei.cz/left-menu/publikacnicinnost/studie/2009/studie097.pdf>, cit. [2010-3-10]. 36

50

dobrovolně pro schéma normálního danění, jsou daněni v normálním režimu (réel normal). Ten vychází z účetnictví a je založen na stejném stanovení zisku, jaké je používáno v obchodě a průmyslu. Tímto režimem je daněno asi 20 % zemědělců. Na opačném konci stupnice je režim paušálního danění (régime du forfait collectif), kterým jsou daněny zisky malých farem a který je jimi využíván častěji než danění na základě skutečných příjmů. Tento systém mohou využívat farmáři a zemědělské podniky s obratem menším než 76 000 €. Tento systém se také používá pro začínající zemědělce v prvních dvou letech. Platba je jednorázová a kombinuje dva prvky: celkové údaje na úrovni departementu (se zohledněním různých druhů produkce a struktury farem) a individuální údaje producentů pokud jde o výměru půdy, počet zvířat apod. Většina francouzských farmářů (cca 60 %) platí daň z příjmů v tomto režimu. Třetí, zjednodušený režim danění (réel simplifié) je povinný pro farmáře s příjmy mezi 76 000 až 114 000 €. Je také přístupný těm farmářům, kteří se rozhodli k neúčasti v paušálním systému a mají obrat do 350 000 €. Benefity zahrnují zjednodušené vedení administrativy a méně obtížné účetnictví. Na tento režim připadá 20 % případů. Mladí farmáři, kteří začínají hospodařit, mohou po dobu pěti let svůj zdanitelný zemědělský příjem redukovat o 50 % za podmínky, že jsou zdaňováni na základě svého účetnictví. Stejnou možnost mají i začínající obchodníci a řemeslníci. Dále ti farmáři, kteří si účetnictví nechávají vést externě, mají 20 % daňovou úlevu, což se týká všech podnikatelů a není to tedy specifickou úlevou pro zemědělství. Daň z příjmu fyzických osob (Impôt sur les revenus) Daň z příjmu se ve Francii vypočítává za celou tzv. „fiskální domácnost", tj. skupinu výdělečně činných a ostatních osob (dětí, důchodců, nezaměstnaných, postižených osob atd.) žijících v jedné domácnosti. Existuje zde také celá řada odpočitatelných položek obdobných jako v jiných členských státech EU. Specificky francouzským příspěvkem je např. tzv. „prémie za zaměstnání" (prime pour l´emploi) pro domácnosti s nižšími příjmy, které splňují několik dalších podmínek – např. alespoň jeden z členů domácnosti je výdělečně činný. Prémie se automaticky odečítá z částky dlužné daně a v případě, že její výše tuto částku přesahuje, obdrží poplatník přeplatek šekem. Tab.č.9: Sazby daně z příjmu fyzických osob pro rok 2010 (na příjmy z roku 2009) Čistý roční příjem podléhající zdanění(EUR) Do 5 875 5 875–11 720 11 720–26 030 26 030–69 783 Více než 69 783 Zdroj: Lemoneymag38

Šířka daňového pásma (EUR) 5 875 5 845 14 310 43 753 –

38

Daňová sazba 0% 5,5 % 14 % 30 % 40 %

Lemoneymag. Comment se calcule votre impôt ? [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-10].

51

Daň z příjmu právnických osob (Impôt sur les sociétés) Zisky podléhají zdanění ve Francii vždy, když se jedná o tzv. stálou provozovnu. V případě poboček závisí určení země zdanění zisku na znění smlouvy mezi mateřskou společností a pobočkou. Všeobecný princip je, že zisky vytvořené činností ve Francii jsou zde rovněž zdaňovány při zachování zásady, že náklady na dosažení zisku jsou odpočitatelné z daňového základu. Tyto náklady jsou zejména odpisy, ale též amortizace nehmotných statků, jako jsou software, patenty, náklady na vědu a výzkum (s výjimkou ochranných značek). Dotace jsou běžně zdaňovány standardní sazbou, avšak v případě dotací na investice může dojít ke snížení sazby zejména u tzv. rozvojových grantů. Odčitatelnost některých výdajů je omezena. Odpisy jsou povoleny v případě, že jsou řádně doloženy, nicméně výdaje spojené s propouštěním zaměstnanců stejně jako očekávané ztráty plynoucí z dlouhodobých kontraktů nejsou odpočitatelné od daňového základu. Manažerské odměny a podobné výdaje jsou odpočitatelné. Musí však být evidence, že příslušné služby byly skutečně poskytnuty a to ve výši odpovídající tržním poměrům. Sazby a výpočet daně Standardní sazba činí 33,33 % a snížená 15 %. Dále společnosti s celosvětovým odvodem daně z příjmu přesahujícím 760 000 eur odvádějí 0,13 % z celkové obratu na sociální účely. Společnosti s maximálním obratem 7 630 000 eur a s nejméně 75 % kapitálu ve vlastnictví fyzických osob nebo firem splňujících stejné podmínky, podléhají dani z příjmu právnických osob ve výši 15 % na část zdanitelného zisku nepřevyšující 38.120 eur.

Daň z majetku (Impôt sur la fortune – ISF) Jedná se o daň uvalenou na majetek (movitý i nemovitý) fyzických osob, jehož čistá hodnota přesahuje 790 000 EUR. Sazby se pohybují od 0,55–1,8 % v závislosti na hodnotě majetku. Tab.č.10: Sazby daně z majetku pro rok 2010 Hodnota majetku (EUR) Do 790 000 790 000–1 290 000 1 290 000–2 530 000 2 530 000–3 980 000 3 980 000–7 600 000 7 600 000–16 540 000 Více než 16 540 000 Zdroj: Votreargent39

Sazba 0,00 % 0,55 % 0,75 % 1,00 % 1,30 % 1,65 % 1,80 %

39

Votreargent. Barème de l'ISF 2010 [online]. Dostupný z www: , cit. [2010-3-10].

52

Sociální daně Ve Francii existují 3 sociální daně uvalené na příjem fyzických osob (nezaměňovat s příspěvky na sociální zabezpečení). Obecný sociální příspěvek (Contribution sociale généralisée – CSG) Je uvalen na téměř všechny příjmy s některými výjimkami. Její výše se odvíjí od typu příjmu, viz níže v tabulce. V některých případech je tato daň odčitatelnou položkou pro účely daně z příjmu, v jiných ne. Deficitní příspěvek sociálního zabezpečení (Contribution au remboursement de la dette sociale – CRDS) Tento příspěvek je uvalen zpravidla na všechny příjmy, na které je uvalen CSG, ale i na některé další. Jeho sazba je 0,5 % a není odčitatelnou položkou pro základ daně z příjmu. Sociální dávka (Prélèvement Sociale) Sazba ve výši 2,3 % je uvalena na příjmy z nemovitého majetku a investic. Není odčitatelnou položkou pro výpočet základu daně z příjmu. Tab.č.11: Sazby sociálních daní pro různé druhy příjmů Mzdy a podpora v nezaměstnanosti CSG 7,5 % CRDS 0,5 % PS 0% Celkem 8% 40 Zdroj: French-property

Důchody a invalidní důchody 6,6 % 0,5 % 0% 7,1 %

Příjmy z nemovitého majetku a investic 8,2 % 0,5 % 3,4 % 12,1 %

Přímé místní daně Učňovská daň Odvádí se ve výši 0,68 % z hrubé mzdy, v některých departamentech může být sazba nižší. Daň na odborný výcvik Pokud zaměstnavatelé mají 10 či více zaměstnanců, odvádí povinně 1,6 % z mezd do fondu odborného výcviku zaměstnanců. Výstavbová daň Pokud zaměstnavatelé mají 10 či více zaměstnanců, odvádí 0,45 % mezd v podobě výstavbové daně určené na výstavbu rodinných domů.

40

French-property. French income tax rates and threshold [online]. Dostupnéz: , cit.[2010-3-10].

53

3.9.2 Nepřímé daně

Daň z přidané hodnoty (Taxe sur la valeur ajoutée – TVA) DPH se vztahuje na prodej zboží a služeb a poplatníkem je konečný zákazník. Obchodní společnosti inkasují daň při prodeji a platí daň při nákupu. Jestliže objem zaplacené daně je vyšší než daně inkasované, rozdíl je na základě žádosti vrácen. Podnikatelé s obratem nepřevyšujícím 76 300 eur jsou od DPH osvobozeni. Standardní sazba DPH je 19,6 %, snížená 5,5 % (potraviny, vybrané zemědělské produkty, knihy, hromadná doprava atd.) nebo 2,1 % (některé časopisy a léky).

Spotřební daně (impôt de consommation) Jsou ve Francii uvaleny na prodej tabákových výrobků, alkoholických nápojů a benzínu.

3.9.3 Daňové povinnosti podniku jednotlivce Tab.č.12: Odvody sociálního pojištění u OSVČ Příspěvek Rodinný příspěvek Zdravotní a nemocenský příspěvek Příspěvek sociální pomoci Příspěvek pro případ smrti a invalidity Důchodový příspěvek Celkem

Sazba (%) 5,40 7,20 8,00 1,30 23,15 45,05

Zdroj: Dixon Wilson41

Příjmy OSVČ ve Francii jsou zdaňovány ve dvou režimech:
Režim BNC (Bénéfices Non Commerciaux)
Režim BIC (Bénéfices Industriels et Commerciaux) Režim BNC Do tohoto režimu spadají příjmy pocházející z jiné než obchodní činnosti, tradičně sem spadají profese jako právníci, lékaři, architekti, účetní nebo notáři a dále ostatní profese, jejichž příjmy plynou z jiné než obchodní činnosti. Pokud hrubý roční příjem nepřevýší 32 100 eur, příjmy podléhají tzv. Micro-BNC režimu, kdy je zdaňováno pouze 66 % hrubého příjmu, zbylých 34 % je tak od daně osvobozeno. 41

Dixon Wilson. Tax data 2010 France. Dostupné z: , cit.[2010-3-10].

54

Pokud hrubý roční příjem tento práh převýší, příjmy pak spadají pod režim Régime de la Déclaration Contrôlée a podléhají dani z příjmu v plné výši. Režim BIC Tento režim se vztahuje na příjmy plynoucí z obchodních a jiných „tradičních" aktivit. Pokud hrubý roční příjem nepřevýší 32 100 eur, příjmy podléhají tzv. zjednodušenému Micro-BIC režimu, kdy je zdaňováno pouze 50 % z příjmů. Na příjmy plynoucí z prodeje zboží je uplatňován štědřejší Micro-BIC režim, kdy v případě, že roční příjem nepřevýší 80 300 eur, podléhá dani z příjmu pouze 29 % z příjmu, zbylých 71 % je tak od daně osvobozeno. Pokud příjem převýší zmíněné stropy, příjmy pak podléhají režimu Régime Réel Simplifié (RRS).

3.10 Dotační politika Francouzská vláda láká mladé lidi do zemědělství prostřednictvím různých nástrojů od daňových úlev (viz. výše), přes sociální výhody až po finanční benefity, které jim pomůžou v začátcích zvládnout velké finanční výdaje. Tato pomoc je poskytována v případě, že žadatel splní podmínky (věk, národnost, vzdělání...), zaváže se k vedení účetnictví, přihlásí se k DPH a bude respektovat všechny podmínky za nichž podporu obdržel. Je možné kombinovat vlastní financování se státními veřejnými podporami a s jinými druhy financování.

PIDIL – Programme pour l’Installation et le Développement des Iniciatives Locales „Program pro zavedení a rozvoj místních iniciativ“ Tento program kombinuje státní a místní iniciativy za účelem usnadnění obnovy zemědělských hospodářství. Snaží se mapovat prostředí a objevovat hospodářství bez nástupců jež se brzo uvolní a tato hospodářství potom nabízí mladým zemědělcům. Dále začínajícím zemědělcům poskytuje42:
technicko-ekonomickou podporu: určená především na inovátorské a modernizační projekty, max. do výše 80 % nákladů s limitem 1 500 eur/rok/zemědělce (max. 5 let)
finance na provedení průzkumu: kontrola přebíraného hospodářství, studie zkoumající potenciálu místního trhu, max. do výše 80 % nákladů s limitem 1 500 eur
podporu na vzdělání: určeno osobám, jež se snaží získat diplom úrovně 4 za účelem splnění podmínek odborné způsobilosti, pomoc ve výši 100 eur/den je poskytnuta státem na maximálně 100 dní (stejnou částku může poskytnout navíc i místní úřad), tato suma je určena na financování zástupce zemědělce ve dnech, kdy nebude přítomen na farmě z důvodu vzdělávání

42

PME-service public. Programme pour l'installation des jeunes en agriculture et de développement des initiatives locales - Aide PIDIL.Dostupné z: http://vosdroits.service-public.fr/pme/R14466.xhtml >, cit.[2010-4-23].

55




odměnu za profesní stáž: kterou mladý zemědělec absolvuje u hospodáře, který půjde brzy do důchodu (hospodář se zavazuje, že poté převede své hospodářství na tohoto mladého zemědělce), finanční podpora je poskytována mladému zemědělci na období 3–12 měsíců a její výše je stanovena zákoníkem práce v souladu s předchozí situací žadatele (o tuto podporu již nemůžou žádat osoby, jež využili DJA nebo MTS-JA)

Opatření 112 – Installation de jeunes agriculteurs „Zahájení činnosti mladých zemědělců“ Toto opatření je ekvivalentem českého Opatření I.3.2. Zahájení mladých zemědělců. Jeho podstata je tedy stejná (přilákat do zemědělství mladou pracovní sílu), liší se však v některých podmínkách, které jsou specifické pro danou zemi a také ve formě poskytování této podpory. Žadatel si může vybrat ze dvou forem podpory (DJA a MTS-JA), které se mohou navzájem kombinovat, avšak v tomto případě nesmí výše celkové dotace přesáhnout limit 55 000 eur. Příspěvek EU činí 60 % a příspěvek státu 40 %.

DJA – Dotation Jeunes Agriculteurs „Dotace mladý zemědělec“ Je to dotace poskytovaná mladým zemědělcům na převzetí nebo založení zemědělského hospodářství. Bývá poskytnuta za předpokladu splnění podmínek a mohou o ni žádat i osoby jež provozují zemědělskou výrobu jen jako vedlejší činnost. Na formě podnikání nezáleží. Výše dotace se pohybuje v mezích stanovených dle geografických oblastí (pláně, znevýhodněné oblasti a horské oblasti) a dle následujících kritérií:
výše předpokládaného příjmu a část připadající na zemědělskou činnost (dle podnikatelského plánu navrženého na 5 let dopředu)
problémy s nimiž se kandidát potýká v případě přebírání hospodářství od třetí osoby
ohodnocovací kritéria, přizpůsobená specifických rysům místního zemědělství, vyhlašovaná krajskou zemědělskou komisí (CDOA)
popřípadě, když se kandidát zaváže, že bude provádět hospodářský, technický a finanční monitoring (možnost navýšení dotace o 500 eur) Zemědělec je zařazen do jedné ze tří oblastí, pokud jeho místo podnikání a alespoň 80 % hospodářství leží v této oblasti.

56

Tab.č.13: Výše dotace dle oblastí (v eur) Oblast Pláně Znevýhodněné oblasti Horské oblasti

Minimum 8 000 10 300 16 500

Průměr 12 650 16 350 26 200

Maximum 17 300 22 400 35 900

Zdroj: CNJA43

MTS-JA – Prêts Moyen Terme Spéciaux-Jeune Agriculteur „Střednědobé půjčky pro mladé zemědělce“ V začátcích podnikání můžou mladí zemědělci využívat těchto speciálních střednědobých půjček s velice výhodným úrokem. Tyto půjčky jsou financované státem za přispění EU a poskytují je síť národních bank (les Banques populaires, la BNP, le Crédit agricole, le Crédit lyonnais, le Crédit mutuel, le CIC). Můžou o ně žádat také osoby jež provozují zemědělskou výrobu jako vedlejší činnost a jsou výhradně určeny k pokrytí výdajů spojených se založením a provozováním zemědělské činnosti:
výdaje spojené s koupí, převzetím, uvedením do pořádku a přizpůsobením si movitého i nemovitého majetku
odkoupení podílů
financování pracovního kapitálu (limitováno jen na první rok podnikání)
nákup pozemků Nový systém poskytování půjček je v platnosti od 1.ledna 2008. Princip je následující: Tab.č.14: Podmínky MTS-JA dle oblastí (v eur) Maximální výše půjčky Maximální délka půjčky Délka zvýhodnění Sazba

Pláně 11 800 eur 15 let 7 let 2,5 %

Znevýhodněné + horské oblasti 22 000 eur 15 let 9 let 1%

Zdroj: PME-service public44

V případě nákupu pozemků a společenských podílů poskytuje banka maximálně 20 000 eur. V velmi výjimečných případech může hejtman, po schválení krajskou zemědělskou komisí, navýšit tuto částku na 46 000 eur. Roční počet takovýchto případů je omezen na 10 % z počtu schválených projektů v předešlém roce. Maximální doba do kdy může mladý zemědělec podat žádost o poskytnutí půjčky je pět let od začátku podnikání (10 let pro zemědělce, kteří začali před prosincem 2004). Dále je zde možnost odložení splátek až o 3 roky, pokud se podnikání nedaří. 43

CNJA. La DJA [online]. Dostupné z: < http://www.cnja.com/#/devenir/installation/aidesalinstallation/62/>, cit. [2010-4-22]. 44 Demain je serai paysan. MTS-JA. Dostupné z: < http://demainjeseraipaysan.com/bibliotheque/file/1s.pdf>, cit.[2010-4-23].

57

Opatření 113 – Retraite anticipée des agriculteurs et des travailleurs agricoles „Předčasné ukončení zemědělské činnosti“ Toto opatření je opět ekvivalentem českého Opatření I.3.3. Jeho podstatou je motivovat starší zemědělce po dosažení věku 57 let (v ČR 55 let), aby ukončili aktivní zemědělskou činnost a vytvořili tak prostor pro nástup mladších zemědělců. Podpora se vyplácí měsíčně do doby kdy má žadatel nárok na důchod, maximálně však do věku 65 let. I v tomto případě se roční dotace stanovuje stejně, tedy jako součet částky 4 600 eur (6 000 eur jestliže i spolupracující manžel má 57–65 let) a částky tvořené součinem výměry převáděné zemědělské půdy z žadatele na nabyvatele (nejvýše však do výměry 10 ha) a sazby 152 eur za 1 hektar takto převáděné půdy. K této částce ještě navíc poskytuje kraj doplatek ve výši 1068 eur/rok + 152 eur/ha (maximálně 10ha). V případě této investice přispívá EU 60 % a stát a kraj 40 %.

58

4

Praktická část

4.1 Společná zemědělská politika Společná zemědělská politika (SZP nebo také CAP – Common Agricultural Policy) je nejstarší politikou Evropského společenství, jejíž počátky spadají do roku 1962. Po celá desetiletí až do dnes byla a je nejdůležitější a hlavně nejnákladnější politikou Společenství. Proto se také zemědělství stalo jednou z nejkontroverznějších a nejdiskutovanějších oblastí evropské politiky. Na jedné straně má mnoho přívrženců, kteří ve SZP vidí úspěšnou a dynamickou politiku, jež slouží potřebám samotných Evropanů a mohla by být jakýmsi univerzálním modelem pro všechny země světa, které se potýkají s problémem nedostatku potravin či omezenou produkční kapacitou agrárního sektoru. Na straně druhé má také hodně kritiků, kteří nejsou přesvědčení o tom, že štědře dotovaní evropští zemědělci viditelně vracejí společnosti zpět to, co do nich vkládá (například ve formě levnější a pestřejší nabídky potravin, vyspělejšího venkova, tvorby důchodů apod.). Vidí tedy v ní jen obrovské mrhání penězi daňových poplatníků. Ať už jsou názory jakékoliv, hlasité a rozpolcené reakce jsou zpravidla typické pro významnou politiku, a tou bezesporu společná zemědělské politika je.

4.1.1 Historie formování SZP Zemědělství bylo jednou ze stěžejních záležitostí evropských politiků již od dob vzniku Evropské Unie. Smlouva z Říma z roku 1957, kterou vznikla Evropská Unie, definovala všeobecné cíle společné zemědělské politiky šesti původních, zakládajících zemí (Belgie, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí a Lucembursko). V té době byla Evropa stále sužována strachem při vzpomínce na nedostatek potravin po 2. světové válce a každá země si vytvořila svoji politiku zemědělství, kterou upravovala, co se vyrábí, stanovovala ceny, řídila odbyt produktů a určovala strukturu farem. Jenže tehdy už bylo jasné, že má-li Evropa rozvinout prosperující zemědělský sektor, je třeba jednotného přístupu k zemědělské politice. Společná zemědělská politika se tedy rozvinula během pár následujících let.

59

SZP se skládá z řady pravidel a norem, které řídí zemědělskou činnost v Evropské Unii, a funguje již více než 40 let. Pravidla SZP jsou společná všem členským státům EU a týkají se rozmanité škály témat, včetně udílení finanční podpory farmářům, metod produkce, marketingu a celkového množství potravin, které mohou různé zemědělské sektory vyprodukovat. Tím, že CAP spravuje více než 55 % celkového území EU, má velký ekonomický, sociální a environmentální vliv nejen v Evropě, ale v celém světě. Základní cíle SZP byly stanoveny ve Smlouvě z Říma v roce 1957. Článek 33 této smlouvy stanovuje, že SZP by měla:45
zvýšit produktivitu zemědělství pomocí technického rozvoje a optimálního využití výrobních faktorů, zejména pracovní síly,
zajistit solidní životní úroveň zemědělského obyvatelstva zejména zvyšováním individuálních výdělků zemědělců,
stabilizovat trhy,
zajistit pravidelné zásobování zemědělskými výrobky,
zajistit přiměřené ceny zemědělských produktů pro spotřebitele. Konference Stresa v Itálii v červenci 1958 upravila cíle SZP a dala jí základ programu. Ten spočívá na čtyřech následujících principech:
jednotný zemědělský trh, který umožňuje všem produktům volný pohyb mezi členskými státy a společná hranice existující pro zboží do EU dovážené,
jednotné ceny,
společné upřednostňování evropských produktů před dováženými,
finanční solidarita, v jejímž rámci všechny členské státy sdílejí rovným dílem náklady a výhody CAP. Za více než čtyřicet let fungování SZP bylo díky ní dosaženo soběstačnosti v zásobování potravinami, Evropská unie se dokonce stala druhým největším vývozcem zemědělských produktů na světě a byly zajištěny stabilní příjmy zemědělců a eliminovány velké výkyvy na trhu. To prospělo i spotřebitelům, kteří se mohli těšit ze stabilních cen. Evropské zemědělství se zásadním způsobem zmodernizovalo a přispělo k růstu blahobytu v západní Evropě. Společná zemědělská politika však trpěla i mnoha neduhy. Její stinnou stránkou bylo, že zemědělci byli zainteresování na co nejvyšší výrobu bez ohledu na poptávku (protože výše subvencí se odvíjela od objemu produkce), což po čase vedlo ke krizím z nadprodukce. Tuto nadprodukci EU skupovala a pak ji buď skladovala nebo s pomocí exportních subvencí vyvážela do třetích zemí. V důsledku toho rostly náklady na udržitelnost celého systému a docházelo ke zvyšování rozdílu mezi vyššími cenami v rámci EU a cenami stejné produkce na světovém trhu. Vedlejším výsledkem byl i pokles konkurenceschopnosti evropských výrobců.

45

Youth farm. Evropská unie a SZP [online]. Dostupné z: < http://www.itr.si/javno/youth_farm/cz/eu-and-capPART2.html#ČÁST I: CO JE SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA (CAP)>, cit. [2010-4-25].

60

Z těchto a dalších důvodů musela SZP projít několika reformami, které její podobu podstatně změnily. Z 60. let je nejznámější Mansholtův plán (1968), jež vznikl v reakci na krizi z nadvýroby a iracionální cenový systém. Navrhoval restrukturalizaci zemědělství založenou na myšlence podpory malých farmářů, kteří se rozhodnou odejít ze zemědělství. Další opatření se týkalo cenového systému, kdy Komise navrhovala snížení cenové hladiny tak, aby se dosáhlo odchodu méně výkonných farmářů z odvětví (tento plán se však setkal, především ve Francii a SRN, s obrovskými protesty). V 80. letech existovaly obavy, že kvůli stále rostoucím nákladům na evropské zemědělství, ekologickým dopadům a externím tlakům SZP přivede Evropské společenství k bankrotu. Koncem 80. let bylo tedy zřejmé, že SZP je nutné reformovat, a to jak z důvodu zastaralosti některých opatření, tak rovněž z důvodu probíhajících rozhovorů o liberalizaci světového obchodu v rámci Uruguayského kola rozhovorů GATT. Záhy tedy došlo v roce 1992 k velmi významné MacSharryho reformě, která byla kompromisem mezi závazkem snížení cenových dotací a nutností udržet přiměřené příjmy zemědělců. Nový mechanismus omezil dotace vázané na velikost výroby a naopak posílil význam dotací a podpor, které se týkaly přímo výrobních faktorů, a tak nezávisle na objemu produkce směřovaly rovnou k výrobci. Tyto reformy se ukázaly být úspěšné. Podíl zemědělství na rozpočtu EU klesal a došlo k podstatnému snížení nadbytečných zásob. Bez pokračujících reforem by se však pozitivní účinky MacSharryho reformy snižovaly. Proto v červenci 1997 představila Komise komplexní materiál nazvaný „Agenda 2000 – Za silnější a širší Evropu“, v němž identifikovala pět základních oblastí, kde bude zapotřebí uskutečnit reformy, včetně zemědělství. Když však byla v únoru 1999 zahájena jednání o nové podobě reformy SZP, Francie a 30.000 demonstrujících farmářů trvali na co nejmírnější podobě reformy, což se jim nakonec povedlo. Tudíž ani původně velmi ambiciózní reformy svého cíle nakonec nedosáhly.46

4.1.2 Současná SZP Před největším rozšiřováním Evropské unie v roce 2004 se hodně diskutovalo o tom, že za stávajících pravidel by EU po rozšíření nebyla schopna SZP financovat. Proto v červnu 2003 přijali ministři zemědělství členských států EU zatím nejrozsáhlejší reformu SZP, která zcela změnila způsob podpory zemědělců v Evropské unii. Nová SZP47 byla více přizpůsobena spotřebitelům a daňovým poplatníkům. Farmáři měli větší volnost – mohli produkovat to, co požaduje trh. Většina subvencí se vyplácela nezávisle na objemu produkce. Nová podoba SZP měla farmáře přimět k větší konkurenceschopnosti a orientaci na tržní produkci, ale zároveň jim zaručit jistou úroveň příjmů. Zdůrazňovány byly zemědělské programy dbající na ekologickou produkci, dobré zacházení se zvířaty a kvalitu výroby. Reforma měla posílit 46

Euractiv. Reformy SZP [online]. Dostupné z: < http://www.euractiv.cz/zemedelstvi0/link-dossier/reformyspolen-zemdlsk-politiky>, cit. [2010-4-25]. 47 CSAS. Společná zemědělská politika EU. Dostupné z: < http://www.csas.cz/banka/content/inet/ internet/cs/CAP.pdf>, cit. [2010-4-25].

61

vyjednávací pozici EU ve Světové obchodní organizaci.Ve snaze snížit náklady na Společnou zemědělskou politiku byly zavedeny rozpočtové stropy na kontrolu výdajů, a to jak v rámci jednoho roku, tak i v období několika let. Plánované limity pro tržní opatření v rámci SZP a přímé podpory v letech 2007–2013 již žádné reálné navýšení nedovolují a budou se v průběhu daného období každým rokem snižovat, zároveň s postupným zvyšováním přímých plateb vyplácených v 12 nových členských státech na úroveň přímých podpor vyplácených v původních 15 členských státech. Náklady na SZP byly do roku 2013 reálně zmraženy. Výdaje budou přísně kontrolovány, například pomocí zavedeného mechanismu na kontrolu rozpočtové disciplíny, který zajistí, že nebudou překračovány výdajové stropy. Reforma se také zaměřila na podporu rozvoje venkova a to prostřednictvím navršení prostředků EU a rozšířením rozsahu podpory zavedením nových opatření. Politika rozvoje venkova byla posílena tak, aby mohly venkovské oblasti lépe reagovat na hospodářské, sociální a ekonomické problémy 21. století. Nový právní rámec a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova zdůrazňují nutnost stimulování růstu a vytváření nových pracovních míst v těchto oblastech s cílem zlepšení udržitelného rozvoje. Navýšení zdrojů pro rozvoj venkova by mělo být uskutečněno snížením přímých plateb zemědělským podnikům a věnováním získaných prostředků na opatření zaměřená na rozvoj venkova (postup známý jako modulace). Až tato politika rozvoje venkova se začala intenzivněji zabývat problematikou mladých zemědělců a přinesla vhodná řešení v podobě Opatření I.3.2 a I.3.2, která by měla podstatně usnadnit mladým začínajícím zemědělcům začátky podnikání.

4.1.3 Globální kritika SZP Ačkoliv je společná zemědělská politika úspěšná v naplňování svých cílů, musí se stále potýkat s problémy, které její aplikace přináší a čelit kritice především ze strany rozvojových zemí a evropských zemědělských lobbyistů (především francouzských), kteří nemají zájem na zkracování štědrých dotací. SZP bývá nejčastěji vytýkáno:48 Nákladnost politiky I když v roce 1979 představovaly výdaje na evropské zemědělství 75 % rozpočtu Unie a dnes už je to „jen“ asi 40 %, stále je toto číslo vysoké. Navíc největší podíl z této částky je vyplácen producentům plodin a dobytka a jen malá část jde na rozvoj venkova. Důsledkem SZP jsou tedy vyšší ceny potravin pro spotřebitele v EU. Evropští občané zaplatí odhadem asi 53 miliard eur ročně za potraviny s vyšší cenou díky cenové podpoře a clu na dovážených produktech. To je asi dvakrát více než by spotřebitelé zaplatili v podmínkách volného trhu (např. v ekonomice bez zemědělských dotací a cel). Vyšší ceny potravin mají samozřejmě nepříznivý vliv na chudší obyvatele, kteří mají menší rozpočet na jídlo.

48

Youth farm. Jaké jsou problémy s CAP? [online]. Dostupné z: < http://www.itr.si/javno/youth_farm/cz/euand-cap-PART4.html#ČÁST III. JAKÉ JSOU PROBLÉMY S CAP>, cit. [2010-4-25].

62

Dále kritici SZP tvrdí, že se postupně stala velmi nevyrovnanou, protože 70 % jejích financí směřuje k pouhým 20 % farem, zejména těm největším. Menší farmy, kterých je asi 40 % v EU, získávají pouhých 8 % dotací EU. Reformovat SZP je ale velmi obtížné a to především kvůli zájmovým skupinám farmářů (velice často francouzským), kterým vyhovoval způsob dotací odváděných od výše produkce. Až externí tlaky v devadesátých letech v podobě pravidel Světové obchodní organizace, rozšíření Unie a neudržitelnosti dnešní podoby SZP do budoucnosti, přiměly Evropu v zemědělském sektoru podniknout zásadní kroky k razantnější reformě. Negativní vliv na rozvoj země SZP má negativní dopad na zemědělství rozvojových zemí, protože citelně znevýhodňuje jejich farmáře, kteří nejsou schopni konkurovat silně dotovanému dovozu či si nemohou dovolit platit dovozní clo, aby mohli prodávat své produkty v zemích EU. Ztracený zisk těchto zemí, který vyplývá z nedostatečného přístupu na mezinárodní trhy, se odhaduje na více než 100 miliard dolarů ročně. Následný úpadek zemědělství, který je i částečně způsoben politikou rozvinutých zemí, urychluje šíření chudoby, růst velkoměst a velmi rozšířený hlad v těchto zemích. Negativní vliv na životní prostředí Tato politika byla navržena tak, aby zvýšila zemědělskou produkci a zlepšila životní úroveň lidí zaměstnaných zemědělství. Jenže však už nebrala v úvahu vliv, který bude mít intenzivní zemědělská produkce na přirozené životní prostředí. Celkově má SZP negativní dopad na kvantitu i kvalitu vodních zdrojů, kvalitu půdy a biodiverzitu. Tento negativní vliv na životní prostředí byl podnětem k některým reformám přijatým v letech 1992 a 2003. Očekává se, že kromě jiných opatření bude mít pozitivní vliv na životní prostředí i větší míra půdy ponechané ladem, protože poskytne domov rostlinám, hmyzu i zvířatům (zejména ptákům), sníží se eroze půdy, zvýší se množství pastvin a obnoví ráz krajiny. Negativní vliv na zdravotnictví V posledních letech zesílily obavy veřejnosti o bezpečnost potravin v Evropě, zejména kvůli mediálně známým kauzám nemoci šílených krav, dioxinů, slintavky a kulhavky a také kvůli vývoji geneticky modifikovaných rostlin. Navíc zesílilo obecné povědomí o potenciálním nebezpečí při konzumaci některých potravinových produktů v důsledku široce rozšířeného používání hnojiv a pesticidů, zvýšeného používání chemických přísad v potravinách a uvedením geneticky modifikovaných potravin na spotřebitelský trh. Má se za to, že zemědělský provoz ve velkém, který se rozvinul po přijetí SZP, má přímou souvislost s těmito tématy. V důsledku propadu důvěry veřejnosti v potravinářský průmysl přijala v lednu 2002 Evropská Komise „Bílou listinu o bezpečnosti potravin“ (White Paper on Food Safety), ve 63

které navrhuje program legislativních změn k dosažení lepšího přístupu k bezpečnosti potravin (tzv. „z farmy přímo na stůl“). Díky Bílé listině byl ustaven nový Evropský úřad pro bezpečnost potravin, jehož cílem je dosáhnout nejvyšší možné úrovně ochrany zdraví spotřebitelů evropských potravin. Negativní vliv na světový obchod Politika zemědělského obchodu vždy byla předmětem četných debat mezi národy světa, protože přímo ovlivňuje ekonomiku a blaho těchto zemí. Zemědělské dotace a dovozní cla, jako například ta v EU, zvýhodňují farmáře a vývozce států či oblastí, které je uplatňují. Negativně však ovlivňují obchodní partnery těchto států či oblastí (především ty pocházející z rozvojových zemí, jak již bylo řečeno výše). K této problematice se konala řada mezinárodních konferencí pod záštitou Všeobecné dohody o obchodu a clu (GATT) a její následné agentury Světové obchodní organizace (WTO).

4.1.4 Vliv SZP na české zemědělství po vstupu do EU Už před vstupem ČR do Evropské unie byla naší zemi poskytována finanční pomoc z fondů EU. Jednak prostřednictvím programu PHARE (podpora rozvoje zaostávajících regionů) a později též v rámci programů ISPA (ochrana životního prostředí a budování dopravní infrastruktury) a SAPARD (zemědělství a rozvoj venkova). Cílem těchto programů bylo napomáhat kandidátským zemím při řešení konkrétních úkolů při zavádění acquis communautaire vztahujícímu se ke SZP, strukturálním změnám v jednotlivých zemědělských sektorech a na venkově. Acquis communautaire je rozsáhlý soubor právních předpisů vytvářející právní podmínky pro plné zapojení státu i jednotlivců do výhod, ale i závazků, plynoucích z členství v této nadnárodní organizaci.49 Po vstupu do Evropské unie přestala tato předvstupní pomoc fungovat a byla nahrazena jinými nástroji. V letech 2004–2006 to byl Operační program „Rozvoj venkova a zemědělství“ a nyní v plánovacím období 2007–2013 je to „Program rozvoje venkova ČR“. Objem podpor do zemědělství se po vstupu do EU v roce 2004 zvedl zhruba na 26 miliard korun z předchozích přibližně 13,2 miliardy korun. V roce 2005 činily již kolem 29 miliard. Díky těmto podporám sice začalo být české zemědělství po několika ztrátových letech zase ziskové, výdělky výrobců přesto začali klesat (z důvodu zahraniční konkurence).50

49

JANKŮ, M. Základy práva ES a EU. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2006. 209 s. Právo. ISBN 80-87071-01-8. 50 ASZ ČR. Po vstupu do EU je zemědělství v zisku díky dotacím, výdělky výrobců však klesají [online]. Dostupné z: < http://www.asz.cz/cs/zpravy-z-tisku/prime-platby-op/po-vstupu-do-eu-je-zemedelstvi-v-ziskudiky-dotacim-vydelky-vyrobcu-vsak-klesaji.html>, cit.[2010-4-25].

64

V roce 2009 vydal Ústav zemědělské ekonomiky a informací studii shrnující vývoj českého zemědělství v souvislosti se vstupem České republiky do EU z níž vyplývá:51
struktura národního hospodářství se přibližuje vyspělým zemím: pokles podílu zemědělství, lesnictví a rybolovu na HDP z 3,27 % na 2,37 % a na zaměstnanosti ze 4,68 % na 3,51 %; tomu odpovídá i snížení počtu pracovníků v zemědělství po vstupu o více než 30 tis. osob,
významné zvýšení podílu zemí EU na českém agrárním zahraničním obchodu: při stoupajícím podílu vývozu zemědělských surovin a dovozu výrobků s vyšší přidanou hodnotou,
zvýšený zájem o zemědělskou půdu, vedoucí ke změnám ve struktuře vlastnictví půdy a ke zvýšení nájemného,
výrazný posun v modernizaci a technologické vybavenosti zemědělských podniků,
více než dvojnásobné zvýšení podpor do zemědělství a tím související výrazné zlepšení ekonomické situace zemědělství i jednotlivých kategorií zemědělských podniků,
výrazné zvýšení výměry ekologického zemědělství,
pokles efektivnosti produkce čímž se rozdíl v efektivnosti proti zemím EU 15 zhruba o 50–60 % zvýšil,
další pokles významu zemědělství pro ekonomiku venkovských oblastí, což vedlo ke stárnutí venkova a přesunu mladé pracovní síly do měst. Celkově lze konstatovat, že makroekonomické podmínky včetně úrovně podpor se po vstupu do EU podílely na výrazném zlepšení ekonomické situace zemědělství. Viditelný přínos byl i pro společnost, a to ve formě lepšího životního prostředí, vyšších standardů kvality a bezpečnosti potravin a v neposlední řadě i ve tvorbě nových pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu.

4.1.5 Další vývoj SZP Společná zemědělská politika vždy byla a stále je velmi kontroverzním tématem, zvláště nyní, po rozšíření EU na 27 zemí. Zemědělci nových členských států si často stěžují, že jsou farmáři „starých“ zemí v dotační politice zvýhodňovány. Dobrým příkladem toho jsou přímé platby – zemědělci již několikrát požadovali, aby byly přímé platby nových států dorovnány na úroveň původní EU-15 dříve než v roce 2013, jejich požadavkům však vyhověno nebylo a tak se budou nadále nové členské státy potýkat se silnou západní konkurencí podporovanou obrovskými dotacemi. Pokud by se srovnaly přímé platby zemědělcům na stejnou úroveň v rámci celé EU, potom by to byl souboj podnikatelů a nikoliv souboj rozpočtů.52 51

UZEI. Mezinárodní srovnání vybraných ukazatelů zemědělských podniků v EU . Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. 52 Haló noviny. Čeští a evropští zemědělci v očekávání [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25].

65

Nové členské země také poukazují na to, že zájmy farmářů z vyspělých západoevropských států jsou odlišné od zájmů farmářů ze střední a východní Evropy. Některé z původních států (konkrétně Německo a Francie) se totiž snaží prosazovat pro ně výhodnější opatření na pomoc farmářům a tím de facto podkopávají právě onu proklamovanou Společnou zemědělskou politiku, která se v důsledku tohoto jednání začíná pozvolna rozpadat.53 Má-li však nadále Společná zemědělská politika existovat, musí skončit diskriminace nových zemí EU starými členskými státy. Dnes už není tedy pochyb o tom, že je potřeba Společnou zemědělskou politiku opět reformovat. Už v polovině rozpočtového období 2007–2013 se začalo s přípravou rozpočtu na další období 2014–2020. Základním východiskem pro sestavení budoucího rozpočtu je zajištění co nejvyšší přidané hodnoty financování EU a přesvědčení občanů unie o tom, že výdaje jsou v souladu s jejich vlastními prioritami a že prostředky svěřené EU jsou vynakládány smysluplně. Komise pro budoucí období uvádí následující priority, ve kterých vidí nejvyšší přidanou hodnotu:
udržitelný růst a zaměstnanost,
klimatické změny a energetika,
globální Evropa. Z informací, které pronikly na povrch z příslušných útvarů Evropské komise vyplývá, že dojde k výraznému snížení výdajů na zemědělství a významným změnám v jejich struktuře v souvislosti s přehodnocením výše zmíněných priorit (zajištění těchto priorit bude totiž vyžadovat podstatné zvýšení výdajů na vzdělávání, výzkum a vývoj a na inovace).54 Nejdůležitější změny Společné zemědělské politiky po roce 2013, budou následující:
Změna struktury SZP - v současné době je SZP postavena na dvou pilířích (I.– Zemědělství, II. – Rozvoj venkova), předpokládá se však rozšíření o třetí pilíř – Klimatické změny, v rámci kterého budou zemědělcům poskytovány dotace na realizaci opatření souvisejících s bojem proti změnám klimatu
Snížení rozpočtu SZP a zvýšení úlohy národních rozpočtů pro její financování - větší díl zodpovědnosti má být převeden na členské země, které by měly přímou podporu zemědělců z EU doplnit vyšším financováním z národních zdrojů
Přechod na jednotnou průměrnou úroveň plateb v EU - jednotnou sazbu přímé podpory z evropských zdrojů by dorovnávaly členské země v závislosti na struktuře příjmů zemědělců v příslušné zemi
Snížení přímých plateb a zaměření dotací na aktivity, které mají z evropského hlediska přidanou hodnotu - režim jednotných plateb by měl být zachován, změnilo by se však jeho zaměření

53

GREER, A. Agricultural policy in Europe : Alan Greer. 1. vyd. Manchester: Manchester University Press, 2005. 238 s. European policy research unit series. ISBN 0-7190-6029-X. 54 Strukturální fondy EU. Vize českého zemědělství 2020 [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25].

66

4.2 Současná situace v zemědělství v ČR Zatímco před vstupem České republiky do EU bylo její zemědělství převážně ztrátové, od roku 2004 vykazovalo každoroční zisk. Na tento vývoj měly vliv hlavně stále rostoucí dotace z fondů unie. České zemědělství se tak stávalo stále více závislé na dotacích a stále méně rozhodoval o produkci trh. Odpovídali tomu i výsledky odvětví zemědělství, které indikovaly snižování efektivnosti vlastní zemědělské produkce a zvyšující se vliv podpor na celkových ekonomických výsledcích. V souvislosti s rostoucí modernizací výrob a technologickým pokrokem a nyní také s velkým propadem výkupních cen komodit, které velmi komplikují farmářům podnikání, se začal výrazně snižovat počet lidí zaměstnaných v zemědělství. Tento trend je však už dlouhodobějšího rázu. Mezi lety 1997 a 2004 klesla zaměstnanost v zemědělství o celých 27 % (na 4,4 %) a o tři roky později, v roce 2007, činil podíl tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti už pouze 3,6 % (byl tak téměř totožný s průměrem EU-15). Podobný vývoj byl patrný ve všech státech EU-27, v ČR byl však tento proces nejrychlejší.55 Graf č.1: Vývoj počtu zaměstnanců v zemědělství 350,0

Počet zaměstnanců

300,0 250,0 200,0 150,0 100,0 50,0 0,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Rok

Zdroj: Český statistický úřad56

V důsledku velkého odlivu pracovní síly ze zemědělství a odchodu mladých lidí z venkova do měst nedochází k dostatečné generační obměně v oboru a průměrný věk zemědělských zaměstnanců tak každým rokem stoupá. Za posledních deset let se podíl pracovníků do 30 let snížil na polovinu, naopak podíl pracovníků starších 60 let se o polovinu zvýšil. Zemědělství je dnes vnímáno jako odvětví s relativně nižší perspektivou uplatnění a předpokládá se, že celková zaměstnanost v něm do roku 2020 poklesne ještě přibližně o jednu čtvrtinu v porovnání s rokem 2008 a podíl odvětví na celkové zaměstnanosti v ekonomice tak klesne na 2,45 %.57 55

Havlíčková, J. Projekce zaměstnanosti v odvětvích do r. 2010 pro Českou republiku. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. 56 Český statistický úřad. Trh práce v ČR 1993–2008. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. 57 Budoucnost profesí. Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybolov [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-25].

67

4.2.1 Rozložení pracovních sil v zemědělství Dle studie Českého statistického úřadu58 bylo v roce 2007 rozložení pracovních sil v zemědělství následující: Věková struktura pracovníků v zemědělství Tab.č.16: Počet pracovníků v zemědělství dle věkové struktury z toho pracovníci v podnicích fyzických osob právnických osob počet % počet % 89 224 100 102 715 100

Pracovníci celkem

Počet osob celkem V tom věková skupina ≤ 24 25–34 35–44 45–54 55–64 ≥ 64

počet 191 939

% 100

11 338 27 985 37 253 52 971 47 364 15 028

5,9 14,6 19,4 27,6 24,7 7,8

6 927 14 039 16 488 20 002 19 984 11 783

7,8 15,7 18,5 22,4 22,4 13,2

4 411 13 946 20 764 32 969 27 380 3 245

4,3 13,6 20,2 32,1 26,7 3,2

Zdroj: Český statistický úřad59

Ve věkové struktuře pracovníků v zemědělství tvoří hlavní skupinu pracovníci ve věkových kategoriích 45 až 54 a 55 až 64 let, tedy pracovníci v předdůchodovém až důchodovém věku. A to jak v podnicích právnických, tak v podnicích fyzických osob. Nízké podíly pracovníků v nejnižší věkové kategorii souvisí s prodlužováním doby vzdělávání a pozdějším nástupem do zaměstnání. Příčinou absence pracovníků středního věku jsou mimo jiné nízké mzdy a podnikatelská nejistota v zemědělské výrobě. Přestože v roce 2007 mzdy v zemědělství vlivem růstu cen zemědělských výrobců zemědělských podniků rostly, jejich úroveň je v porovnání s ostatními odvětvími stále nízká (druhá nejnižší). V roce 2007 byla průměrná hrubá měsíční mzda v zemědělství 19 441 Kč a nejvíce osob pobíralo 14 001– 16 000 Kč (14,83 % zaměstnanců) a 12 001–14 000 Kč (12,39 % zaměstnanců). Pro srovnání např. v průmyslu byla v roce 2007 průměrná hrubá měsíční mzda 23 432 Kč, ve stavebnictví 24 569 Kč a ve vzdělávání 22 978 Kč. Navíc se zemědělský sektor vyznačuje nízkou diferenciací mezd, která je kromě veřejné správy druhá nejnižší. Struktura pracovníků v zemědělství dle pohlaví Co se týče počtu pracovníků v zemědělství dle pohlaví, v podnicích fyzických i právnických osob pracuje více mužů než žen, v podnicích právnických osob je však tento rozdíl mnohem větší. Je to dáno především faktem, že ve vedoucích pozicích firem jsou většinou muži. 58

Český statistický úřad. Pracovní síly v zemědělství. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. 59 Český statistický úřad. Trh práce v ČR 1993–2008. Dostupné z: , cit. [2010-4-25].

68

Graf č.1, 2: Zaměstnanci v zemědělství dle pohlaví a věkových skupin podniky fyzických osob

podniky právnických osob

65 a více let

65 a více let

55 - 64 let

55 - 64 let

45 - 54 let

45 - 54 let

35 - 44 let

35 - 44 let

25 - 34 let

25 - 34 let

do 24 let

do 24 let

25

20

15

10

5

0

5

muži

10

15

tis. osob

ženy

25

20

15

10

5

0

muži

5

10 15 tis. osob

ženy

Zdroj: Český statistický úřad60

Struktura vedoucích pracovníků v zemědělství dle dosaženého vzdělání Podniky fyzických a právnických osob se výrazně liší ve vzdělanostní struktuře vedoucích pracovníků zemědělských podniků. Tab.č.17: Zemědělské vzdělání vedoucích pracovníků (v %) Dosažené zemědělské vzdělání

Podniky fyzických osob

Podniky právnických osob

Celkem Pouze praktické zkušenosti Rekvalifikace Učební obory Střední s maturitou Vyšší a vysokoškolské

100,0 53,8 3,3 20,5 15,2 7,2

100,0 12,6 1,8 4,0 29,3 52,4

Zdroj: Český statistický úřad

Obchodní společnosti 100,0 13,8 2,0 3,9 29,4 50,9

z toho z nich s.r.o. 100,0 16,3 2,6 4,9 32,0 44,2

a.s. 100,0 7,1 0,5 1,4 22,9 68,2

družstva 100,0 4,7 0,7 4,4 32,3 57,8

60

Nižší vzdělanostní úroveň vedoucích pracovníků v podnicích fyzických osob může být dána také tím, že ne všechny jednotky zahrnuté mezi podniky fyzických osob se živí výhradně podnikáním v zemědělství a jejich profesní zaměření, které mají vedle své zemědělské činnosti, může být odlišné. Tomu odpovídá i skutečnost, že 53,8 % vedoucích pracovníků podniků fyzických osob má se zemědělstvím jen praktické zkušenosti. Obecně je situace příznivější v podnicích právnických osob. Zatímco v podnicích fyzických osob má zemědělské vyšší a vysokoškolské vzdělání jen 7,2 % a střední s maturitou 15,2 % vedoucích pracovníků, v podnicích právnických osob je to 52,4 % resp. 29,3 %. Nejvíce vysokoškolsky vzdělaných vedoucích pracovníků ve struktuře jednotlivých právních forem je v akciových společnostech, kde tento podíl činí 68,2 %. Tento vyšší počet vedoucích pracovníků 60

Český statistický úřad. Trh práce v ČR 1993–2008. Dostupné z: , cit. [2010-4-25].

69

vysokoškoláků v akciových společnostech u nich odpovídá nižšímu počtu vedoucích pracovníků středoškoláků v porovnání se strukturou ostatních právních forem.

4.2.2 Finanční prostředky plynoucí z EU Dotace z EU jsou v rámci SZP poskytovány z Evropského zemědělského záručního fondu (EAGF) a v nynějším programovacím období 2007–2013 také z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a z Evropského rybářského fondu (EFF). Program rozvoje venkova čerpá finanční prostředky z EAFRD, který nepatří mezi strukturální fondy. Tento fond je určen k financování operací ve venkovských oblastech (je vztažen k typologii venkovských oblastí a méně příznivých oblastí – horské, ostatní a specifické, což jsou podpory v územích NATURA 2000 a ve zvláště chráněných územích). Akreditovanou platební agenturou, jež zprostředkovává finanční podpory z Evropské unie a národních zdrojů, je Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Tab.č.18: Finanční pomoc na Program rozvoje venkova

Osa I Osa II Osa III Leader Technická pomoc Celkem

Celkové veřejné výdaje (v mil. eur) 840 1 945 635 175 18 3 615

Příspěvek EAFRD (v mil. eur) 630 1 554 477 140 13 2 815

Příspěvek EAFRD (v %) 75,00 79,88 75,00 80,00 75,00 77,87

Podíl (v %) 22,39 55,20 16,93 5,00 0,48 100,00

Zdroj: Evropská komise61

Českému Programu rozvoje venkova byla původně pro období 2007-2013 alokována finanční pomoc ve výši 3 615 mil. eur, z nichž tři čtvrtiny poskytuje EU a zbytek je dofinancován z veřejných (národní rozpočet) a soukromých zdrojů. V lednu 2010 však Výbor pro rozvoj venkova rozhodl o navýšení těchto finančních prostředků z Evropského plánu hospodářské obnovy pro Českou republiku o více než 1 mld. Kč. Dodatečné finanční prostředky tak budou moci podpořit přibližně 300 projektů Programu rozvoje venkova. Celkové navýšení pro všechny členské státy EU v rámci tzv. Barrosova balíčku činí zhruba 26 mld.Kč. Česká republika se rozhodla využít dodatečné peníze k naplnění stávajících cílů programu. Financování podnikatelských záměrů mladých zemědělců V rámci Osy I je soustředěno maximální množství finančních prostředků (85,5 %) na prioritu Modernizace, inovace a kvalita. Na prioritu Přenos znalostí, pod kterou spadají 61

Evropská komise. První Programy rozvoje venkova pro období 2007–2013 odsouhlaseny [online]. Dostupné z: , cit. [2010-5-5].

70

i opatření na podporu mladých zemědělců a předčasného ukončení zemědělské činnosti, připadá tedy jen zbývajících 14,5 % finančních prostředků. Z toho tedy plyne, že na podporu začínajících mladých zemědělců jsou vyčleňována jen asi 3 % z celkové finanční podpory. Od počátku fungování Programu v roce 2007 proběhla v České republice celkem čtyři kola příjmu žádostí o podporu pro mladé zemědělce. Tab.č.19: Žádosti v rámci Opatření I.3.2 Kolo příjmu žádostí 1. kolo 3. kolo 6. kolo 9. kolo

Datum schválení 7. září 2007 30. dubna 2008 16. dubna 2009 22. dubna 2010

Počet schválených žádostí 204 301 398 277

Celková výše podpory 223 392 000 Kč 329 997 533 Kč 436 223 920 Kč 304 618 092 Kč

Zdroj: SZIF62

Dohromady bylo tedy schváleno 1180 žádostí a vyplaceno skoro 1,3 miliardy korun. Tato čísla jsou sice vysoká, ale vysoká jsou bohužel i čísla nevyhověných žádostí. Dle společnosti mladých agrárníků63 je zájem o tuto podporu až dvojnásobný, ale vyčleněné finanční zdroje nejsou schopné ho pojmout. Navíc i když je dotace mladému zemědělci schválena a peníze vyplaceny, může o ně stále přijít. V posledních letech se totiž objevují případy, kdy stát žádá od zemědělců peníze zpět z důvodu nedodržení pravidel pro čerpání dotace. Zemědělci si totiž za podporu nakoupili pozemky, na kterých nemohou hospodařit, protože jde o pozemky privátních vlastníků ležící uvnitř velkých ucelených lánů, k nimž nejsou vybudovány přístupové cesty. Ty tam nejsou proto, že v ČR nejsou ani 20 let po roce 1989 na téměř 90 % půdy provedeny takzvané komplexní pozemkové úpravy, které mají mimo jiné pozemky vlastníkům i hospodářům zpřístupnit. Za pozemkové úpravy je přitom odpovědný stát, který je také, bohužel ne v takové míře, jak by bylo zapotřebí, financuje. Tudíž začínající zemědělci musí hospodařit jinde, na takzvaných náhradních pozemcích, což by teoreticky nebyl žádny problém, protože to pravidla pro čerpání a využité dotací umožňují. Jenže příslušní pracovníci SZIF si usmysleli, že začínající zemědělec musí pracovat právě na těch pozemcích, které s pomocí dotace koupil, ačkoliv je jasné, že to v praxi není možné. A tak místo toho, aby byli mladí zemědělci podporování a vycházelo se jim vstříc (investice do nákupu půdy jsou totiž jasným signálem o zájem dlouhodobě se zemědělství věnovat), jsou jim začátky podnikání znepříjemňovány a nemálo jich to bezesporu odradí.64

62

SZIF. Zahájení činnosti mladých zemědělců [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. 63 ASZ ČR. Proč je potřeba podporovat mladé farmáře? [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. 64 Havel, J. Zbytečná šikana začínajících zemědělců [online]. Dostupné z: < http://blog.aktualne.centrum.cz/ blogy/petr-havel.php?itemid=8228>, cit. [2010-4-25].

71

4.2.3 Porovnání podmínek pro podnikání v ČR a ve Francii Aby bylo možné rozhodnout, které národní podnikatelské prostředí je příznivější pro začínající zemědělce, je potřeba porovnat procesy zahajování zemědělské činnosti v těchto zemích, příležitosti a hrozby, které jsou s tímto spojeny a možnosti podpor a úlev, které státy mladým zemědělcům nabízejí. Postup zahajování zemědělské činnosti si ukážeme na dvou mladých zemědělcích, kteří se rozhodnou v České republice a ve Francii podnikat v oboru zemědělství spolu se svým partnerem. Charakteristiky začínajících zemědělců: Jméno: František (ČR), François (FR) Věk: 28 let Stav: svobodný, žijící s partnerkou Vzdělání: gymnázium bez zaměření Motivace: nemohou nalézt práci ve městě Tito mladí lidé se rozhodli usadit na venkově a živit se ekologickou zemědělskou výrobou. Svoje produkty by chtěli prodávat na místních trzích. Ze začátku plánují hospodařit na 3 ha půdy a chovat krávu, kozy a nosné slepice. Pěstovali by především zeleninu a v menší míře i některé druhy ovoce, z mléka by vyráběli sýr. Vzhledem k faktu, že žádný z jejich rodinných příslušníků nikdy nevlastnil zemědělské hospodářství, budou ho muset sami vybudovat, popřípadě po někom převzít. Se zemědělskou výrobou přišli do styku při sezónních brigádách na různých farmách. Předpokládejme, že jejich finanční situace jim dovoluje koupit si menší hospodářství, ve kterém budou na venkově žít. Nákup půdy, zvířat a veškerého zařízení však budou muset financovat z bankovního úvěru. Jelikož vědí, že existují různé podpory pro mladé začínající zemědělce, budou se jich snažit maximálně využít. Pokud se jim bude podnikání dařit a vybudují si stále místo na trhu, budou se za pár let snažit rozšířit svá hospodářství a diverzifikovat činnosti. Podmínky pro zahájení zemědělské činnosti V obou zemích je podmínkou pro vykonávání zemědělské činnosti získání potřebného oprávnění, které je navíc nezbytné, pokud chce zemědělec žádat o finanční podporu z fondu EU. František tedy musí získat statut „zemědělského podnikatele“ a François musí dosáhnout určité „profesní kapacity“. Z teoretických podkladů je však zřejmé, že ve Francii jsou kladeny větší nároky na odbornost žadatelů, neboli na jejich dosaženou úroveň vzdělání. Zatímco v České republice musí kandidát dosáhnout buď úrovně středního odborného vzdělání v některém zemědělském oboru nebo alespoň absolvovat rekvalifikační kurz, popřípadě dokázat pětiletou zemědělskou praxi, ve Francii je získání středního odborného vzdělání zakončeného povinnou stáží podmínkou a pokud jej nemá, musí si jej doplnit. 72

Ani jeden z kandidátů však tyto podmínky nesplňuje. Zatímco Františkovi stačí k získání odborné způsobilosti absolvovat 150hodinový rekvalifikační kurz, na který může získat v případě úspěšného absolvování státní příspěvek či dotaci z EU, Françoisova cesta k dosažení „profesní kapacity“ bude delší. I on však může využít tzv. podpory na vzdělání, která je určená osobám, jež se snaží získat diplom úrovně 4. Tato podpora je určena na financování zástupce, kterého François najme ve dnech, kdy nebude na farmě přítomen z důvodu vzdělávání. Jakmile získají potřebná povolení, musí si ještě podat žádost o registraci ekologického podnikatele u příslušných orgánů. František ještě před podáním žádosti na Ministerstvu zemědělství uzavře smlouvu s pověřenou kontrolní organizací (KEZ, ABCERT) a absolvuje vstupní kontrolu ekologického zemědělství. Po registraci se pak musí řídit zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Dozor nad dodržováním zákona vykonává Ministerstvo zemědělství, které prováděním inspekční činnosti a osvědčováním bioproduktů a biopotravin pověřilo kontrolní organizaci „Kontrola ekologického zemědělství o.p.s.“.65 François podává žádost prostřednictvím Agentury Bio taktéž u Ministerstva zemědělství. Jakmile jeho hospodářství úspěšně projde kontrolou jednoho z pověřených orgánů (Agrocert, Certipaq, Ecocert, Qualité France et SGS), je zveřejněn v úředním adresáři subjektů ekologického zemědělství.66 Zhodnocení: ve Francii jsou sice kladeny vyšší nároky na profesní vzdělání žadatelů o oprávnění k vykonávání zemědělské činnosti, ale na druhou stranu vyšší a odbornější vzdělání žadatele pozitivně ovlivňuje výši přidělené dotace (v České republice dosažené vzdělání výši dotace neovlivňuje) Výběr právní formy Již na první pohled je z teoretické části patrné, že ve Francii existuje zhruba dvakrát více právních forem společností než v České republice. Zatímco všechny druhy českých společností mají téměř totožné ekvivalenty ve Francii (a.s. – SA, s.r.o. – SARL, k.s. – SCS, v.o.s. – SNC, FO – IE, družstvo – SC), některé z francouzských forem společností jsou u nás absolutně neznámé. Tímto mám namysli například EURL a SAS, což jsou obdoby společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti o jediném společníkovi, popřípadě SCS jež je obdobou komanditní společnosti o minimálně čtyřech společnících. Nejpodstatnějším rozdílem však je, že ve Francii již nějakou dobu existují speciální právní formy společností, které jsou výhradně určeny pro zemědělskou činnost – EARL, SCEA, GAEC a GFA. První z těchto forem (GAEC) vznikla už v roce 1962 a další ji postupně následovaly. Tyto společnosti jsou jakoby „na míru šité“ zemědělským výrobcům, aby jim jen co nejvíce zjednodušovaly zakládání hospodářské výroby (například v rodinném 65

Ekolidé. Kdo je ekologický zemědělec?[online]. Dostupné z: , cit. [2010-5-9]. 66 Agencebio. Notifier son activité [online]. Dostupné z:< http://www.agencebio.org/pageEdito.asp? IDPAGE=92&n2=138>, cit. [2010-5-9].

73

kruhu), nákup popřípadě pronájem pozemků, převádění majetku v rámci rodiny i třetích osob a vyhnutí se tak vysokým daňovým platbám atd. Tato skutečnost vysvětluje fakt proč je ve Francii ve srovnání s Českou republikou výrazně menší rozdíl mezi počty fyzických a právnických osob podnikajících v zemědělství. Zatímco u nás je zaregistrováno zhruba 12,5× více fyzických než právnických osob, ve Francii je to jen asi 2,5× více, neboli podniky právnických osob představují v České republice jen 8 % zatímco ve Francii až 28 % ze všech registrovaných zemědělských subjektů. Mezi nejpoužívanější formy společností ve Francii však nepatří žádná z obchodních společností, jako je tomu u nás, ale právě GAEC a EARL (asi 80 % společností podniká pod jednou z těchto forem). Tyto formy podnikání jsou oblíbené především u rodinných podniků, jež jsou ve Francii a většině zemí OECD (kromě České republiky) hojně rozšířeny. Rodinné farmy v těchto zemích zaujímají rozhodující postavení ve struktuře zemědělství, a pokud jsou diskutovány otázky zemědělské politiky a ekonomiky, je rozhodující pozornost věnována právě jim. S ohledem na předešlé informace jsem došla k závěru, že pro Františka bude nejjednodušší a finančně nejméně náročné začít jako samostatný zemědělský podnikatel. Pokud se jeho hospodářství bude v důsledku úspěchu rozrůstat, může později převést podnikání na společnost s ručením omezeným. V případě Françoise, bylo rozhodování složitější. Společnost EARL je vhodná pro manžele (což jednou jistě nastane), navíc společníky mohou být i osoby, které se na podnikání nebudou osobně podílet (jen finančně – například rodiče), povinný vklad však činí 7 500 eur, což je pro Françoise nemyslitelné a navíc tento druh společnosti se používá především v případech, když mladý zemědělec přebírá hospodářství po svých rodičích. Z těchto důvodů se tedy EARL jeví jako nevyhovující. Další možností je GAEC, což je právní forma podniku oblíbená především pro výhodné daňové podmínky, nesmí ji však vést jen dva manželé – tudíž, tuto možnost také vylučuji. Jako nejlepší se mi tedy jeví SCEA, kterou mohou vést dva manželé, není zde minimální vklad a je to forma podnikání, která se neřídí žádnými zvláštními právními úpravami, ale je upravena pouze Občanským zákoníkem. O jiných společnostech, například obchodních, jsem na základě údajů v tabulce č. 6 neuvažovala. Zhodnocení: ve Francii mají zemědělští podnikatelé lepší výběr z právních forem společností, které jsou navíc přímo uzpůsobeny této povaze podnikání a usnadňují tak mnoho operací s ním spojených Koupě nebo pronájem pozemků? V České republice i ve Francii si většina zemědělců pozemky, na nichž hospodaří, pronajímá. To je dáno především jejich vysokými cenami, i když v České republice jsou ceny zemědělské půdy stále ještě relativně nízké oproti ostatním zemím Evropy (a zhruba 2,5× nižší než ve Francii). V roce 2011 však skončí omezení, které zabraňuje státním příslušníkům jiných členských států a společnostem zřízeným podle práva jiného členského státu, jenž u nás nejsou usazeny ani zapsány do obchodního rejstříku, nabývat určité druhy nemovitostí mezi než patří i zemědělská půda. Zájem o českou půdu je znatelný již nyní a tak je zřejmé, 74

že jakmile se tento trh otevře zahraničním investorům, ceny pozemků půjdou rapidně nahoru (a s nimi i ceny pronájmu). Současný nákup půdy tak podle mě představuje dobrou investici a zajištění do budoucna. V posledním desetiletí jsou patrné snahy státu rozhýbat trh s půdou, protože jedině fungující trh může být stabilní. Ke stabilitě je potřeba především snížit procento pronajímané půdy a umožnit zemědělcům, aby se dostali k její koupi. Proto stát prodává půdu na třicetileté splátky a také podporuje nákup soukromé půdy přes PGRLF. Hlavně z důvodů rostoucí ceny pozemků a možnosti čerpat podporu na jejich koupi bych Františkovi doporučila, aby se prostřednictvím Pozemkového fondu pokusil koupit pozemek ve vlastnictví státu vhodný pro ekologické zemědělství a hlavně, aby s nákupem půdy neotálel. Při výběru pozemku však doporučuji dávat pozor na to, zda jsou k němu řádně vybudované přístupové cesty (což není samozřejmostí), protože jinak na těchto pozemcích nesmí hospodařit a hospodaření na náhradních pozemcích s sebou přináší další problémy, zvláště při čerpání dotací pro mladé zemědělce. V České republice neexistuje minimální doba pronájmu (ve Francii je stanovená obecně na 9 let), což znamená, že mají čeští zemědělci a vlastníci pozemků větší volnost při navazování nájemních vztahů, ale na druhou stranu je s tím spojeno také větší riziko znehodnocování půdy. Pokud si není zemědělec jist, že bude moci na pozemcích hospodařit i příští rok, nebude se snažit půdu udržovat v dobrém stavu a ta potom bude ztrácet na kvalitě. Pronájem pozemků od soukromých vlastníků považuji za rizikovější variantu také proto, že nejspíš mnoho z nich podlehne lákavým nabídkám zahraničních investorů a svou půdu jim prodají. Navíc otázkou zůstává co s nájemci noví vlastnící udělají. Ve Francii je trh s půdou kontrolován a spravován prostřednictvím agentur SAFER, jejichž služeb může François při hledání vhodného pozemku využít. V jeho případě bych však z důvodu vysoké ceny doporučovala, aby si pozemky pronajal. Ve Francii nehrozí rapidní nárůst cen půdy jako je tomu u nás a proto jejich koupi může odložit na období až k tomu bude mít dostatek finančních prostředků. Navíc François má dle zákona předkupní právo na najaté pozemky v případě kdyby se je vlastník rozhodl prodat. Podmínkou je, že na nich pracuje minimálně tři roky a zaručí se, že dalších devět bude. Mnoho francouzských zemědělců zakládá nejčastěji se členy svojí rodiny (popřípadě i jinými osobami) „Sdružení pozemkových vlastníků“ – GFA, což je jedna ze speciálních civilních společností, které jim umožní nákup pozemků ve více lidech. Výhodou je, že si tak v začátcích podnikání odlehčí zřizovací finanční výdaje a poté po pár letech mohou eventuálně odkupovat části pozemků od společníků neúčastnících se zemědělské výroby. Pokud si kupující najde vhodný pozemek a dohodne se s prodávajícím, nemá ještě vyhráno. Prodávající totiž musí prodej pozemku nahlásit SAFERu a ten může využít předkupního práva a pozemek koupit. Toto jednání komplikuje nákup pozemků hlavně nezemědělským podnikatelům, kteří si chtějí pozemky koupit za jiným účelem, např. rekreačním. Takováto regulace trhu v České republice neexistuje, což je dle mého názoru dobře, protože jinak by se při našem stupni zkorumpovanosti trh s půdou úplně zhroutil.67 67

Dle Transparency International má na stupnici 0 (velká korupce) – 10 (téměř žádná) Česká republika index 4,9 zatímco Francie 6,9. Dostupné z: , cit. [2010-5-9].

75

Zhodnocení: v České republice, narozdíl od Francie, není trh s půdou nijak zvlášť regulován, tudíž zemědělci a vlastníci pozemků mají větší volnost při navazování nájemních i prodejních vztahů Daňové prostředí Daňový systém včetně daňových úlev jsou faktory, které zásadním způsobem ovlivňují podnikatelské prostředí. Různé přístupy ke zdanění zemědělců jsou v evropských zemích značně rozšířeny, jejich systém však postrádá určitou konzistentnost. Daňové úlevy pro zemědělce lze najít v oblasti daní z příjmů, příspěvků na sociální zabezpečení, majetkových daní, jak pravidelných, tak uplatňovaných při převodu majetku, daní z vozidel, daní z pohonných hmot aj. Francouzští začínající zemědělci mají dle mého názoru větší možnosti daňových úlev než jejich čeští kolegové – během prvních pěti let podnikání mají možnost snížit svůj daňový základ o 50 % (o 100 % v roce, kde je v rozvaze uvedená dotace pro mladé zemědělce), dále jsou taktéž během prvních pěti let částečně osvobozeni od povinnosti odvádět sociální příspěvky, je jim za určitých podmínek snížena místní pozemková daň, popřípadě mají přednostní právo k nákupu půdy (dokonce i před agenturou SAFER). Český daňový systém je v tomto ohledu podle mě poněkud skromnější. Po dlouhých debatách byla sice v roce 2008 zrušena daň z převodu nemovitostí v případě bezplatného převodu hospodářství při předčasném ukončení zemědělské činnosti, zatím to byl však jen jediný vstřícný krok vůči mladým zemědělcům. Plánů jak pomoci začínajícím zemědělcům by bylo sice hodně, jejich realizace však ze strany politiků poněkud pokulhává. Většina daňových úlev pro zemědělství odpovídá potřebám rodinných farem a mnohé z úlev nejsou dostupné pro podniky právnických osob. To se týká zejména úlev, které spočívají v možnosti být zdaněn na základě paušálu, odvíjejícího se z velikosti a ekonomické hodnoty farmy. Ve Francii je tímto způsobem daněna většina zemědělců. Úleva spočívá především v odbourání administrativní zátěže farmářů. Další oblastí, kde se ve Francii uplatňují daňové úlevy, je možnost zprůměrování příjmů za více let nebo možnost tvorby speciálního fondu pro případy výpadků produkce za zvýhodněných podmínek. Významné zvýhodnění pro evropské zemědělce v mnohých zemích představují separátní systémy sociálního zabezpečení zemědělců. Ve Francii existuje samostatný systém sociálního zabezpečení pro farmáře, jejich rodiny a zemědělské dělníky označovaný zkratkou MSA (Mutualité Sociale Agricole). Tento systém pokrývá zejména zdravotní pojištění a penzijní pojištění a placené příspěvky jsou odpočitatelnou položkou při zdanění příjmů. Tyto fondy jsou zpravidla významně dotovány státem, protože příspěvky na sociální zabezpečení placené aktivními farmáři představují často pouze menší část jejich zdrojů. V České republice však žádny takový separátní systém neexistuje. Jako konkurenční nevýhoda českých podnikatelů, a tedy i podnikatelů v zemědělství, se může jevit vyšší úroveň příspěvku na sociální a zdravotní pojištění, která však v kontextu celého systému zdanění a sociálního zabezpečení ztrácí svou negativní váhu. 76

Zhodnocení: francouzský daňový systém poskytuje mladým začínajícím zemědělcům více úlev a zvýhodnění Dotační systém Systém podpory českého zemědělství se po vstupu do EU razantně změnil. Česká republika získala přístup k evropským fondům a tudíž mohla začít využívat stejného systému podpor pro zemědělce jako starší unijní členové. Jedinou odlišností však byla rozdílná výše dotací pro zemědělce z původních a nově přistoupivších zemí. Podmínku, aby zemědělci z nových členských států získali v Unii postavení druhořadého člena s nímž jsou spojeny i nižší dotace, si vymohla Francie, která se obávala zvýšení konkurence po rozšiřování EU v roce 2004. Schválení tohoto požadavku bylo podmínkou Francouzů, že budou s rozšířením nakonec souhlasit. Základní pravidla nového systému financování se stanovila na summitu v Kodani v prosinci 2002 a vyplývalo z nich, že zemědělci z nových členských států po přistoupení v roce 2004 dostanou 25 % výše přímých plateb ve starých členských státech, v roce 2005 pak 30 % a v roce 2006 již 35 %. Od roku 2007, kdy zemědělci dosáhli na 40 % výše plateb ve starých členských státech, se tento podíl každý rok zvyšuje o deset procentních bodů. Plné výše by tento podíl měl dosáhnout v roce 2013. EU kvůli snížení rozdílu dovolila, že vlády nových zemí mohou po celou dobu zavádění přímých plateb tyto platby navýšit z vlastních zdrojů až o 30 % nad hodnotu, která platí po celý rok. Podpora ale nikdy nesměla přesáhnout 100 %. Avšak skutečnost, že státy mohly dotace dorovnat z vlastních zdrojů, se v mnoha zemích stala problémem, protože na tento účel vlády často peníze nenašly. Výše dotací pro farmáře tak byla často nižší, než být mohla. Tento nerovný přístup se samozřejmě novým zemím nelíbí a již několikrát se dožadovali o srovnání výše dotací, avšak neúspěšně. Jejich snahy totiž komplikuje skutečnost, že sami během přístupových jednání s menšími dotacemi souhlasili a EU přístupové smlouvy téměř nikdy nemění. Největší objem finančních prostředků ze společné zemědělské politiky dostává tradičně Francie. Tato země je sice více agrárně zaměřená než jiné země, ale hlavně v ní existuje velmi silná zemědělská lobby, díky které se zemědělství stává důležitým politickým tématem. Francouzští zemědělci se nikdy nebáli stávkování a podobných nepřehlédnutelných akcí, aby prosadili svou. Politici tak stále žijí ve strachu z masivních rolnických povstání, kdy rozezlení farmáři skládají před vládními úřady haldy hnoje, blokují velká města svými traktory a podobně. Nejvíce se Francouzi bouřili především proti snahám změnit způsob, jakým jsou prostředky společné zemědělské politiky rozdělovány, protože tento způsob, i když znevýhodňuje většinu zemědělců, jim maximálně vyhovuje. Vzhledem k faktu, že se evropský dotační systém řídí společnou zemědělskou politikou, je stejný pro všechny země EU bez výjimky. Rozdíly v podpoře farmářů a mladých zemědělců tedy vznikají na národní úrovni a záleží na každé zemi jaký systém národní dotační podpory zvolí. Francie je zemí pro kterou je typická tradiční hospodářská politika státního intervencionismu a protekcionismu, která je zvláště patrná v odvětví zemědělství, jež se stát snaží maximálním způsobem podporovat a chránit před konkurencí. Navíc ve Francii existují již výše zmíněné silné lobbyistické skupiny hájící zájmy zemědělců, které v České 77

republice bez pochyby schází, proto také volání českých zemědělců o pomoc zůstávají často nevyslyšena. Vzhledem k těmto rozdílným přístupům států k zemědělskému podnikání se domnívám, že francouzský systém podpor je pro farmáře mnohem přívětivější a výhodnější než ten český. Zhodnocení: ve Francii je zemědělství silně podporovaným a chráněným odvětvím, existují zde velmi vlivná zemědělská lobby, která České republice schází

Podání žádosti o dotaci pro mladé zemědělce (Opatření I.3.2) Nyní se zaměřím na porovnání podmínek pro přidělení dotace mladému zemědělci. V obou případech musí žadatelé podat Žádost o dotaci jejíž součástí je i podnikatelský plán, který musí být vypracován na období 5 let. Administrativní náročnost tohoto kroku bývá žadateli velmi často negativně vnímána. V případě schválení žádosti jsou podmínky využívání dotace totožné:
v obou případech je lhůta vázanosti realizace podnikatelského plánu na účel 5 let od podpisu dohody,
příjemci dotace jsou povinni provozovat zemědělskou výrobu nejméně 5 let od podpisu dohody,
dále musejí zajišťovat vykazování údajů potřebných pro monitoring projektu a pro kontrolu realizace podnikatelského plánu a hlavě dodržovat veškeré podmínky, za kterých jim dotace byla poskytnuta,
v případě, že kontrola zjistí porušování podmínek stanovených v pravidlech, může být žadateli dotace snížena popřípadě může být požádán o její úplné navrácení. Podmínky využívání dotace jsou sice totožné, způsob a forma jejího přidělení se však liší. Františkovi je dotace poskytována na financování způsobilých výdajů spojených se zahajováním jeho zemědělské činnosti (v maximální výši 40 000 eur ~ 1,1 mil. Kč), zatímco výše finanční podpory pro Françoise se odvíjí od tabulky preferenčních kritérií, jímž jsou přiřazeny určité body, přičemž každý bod má hodnotu 550 eur. Maximální podpora, kterou takto může získat je 35 900 eur. Navíc v rámci tohoto opatření mohou farmáři požádat i o velmi výhodnou střednědobou půjčku až do výše 22 000 eur. V případě využití obou možností je maximální celková výše podpory 55 000 eur. V České republice je systém preferenčních kritérií také součástí žádosti o dotaci, neodvíjí se však od něho výše podpory, ale samotná možnost získání dotace (čím více bodů, tím větší šance na získání dotace). Obě preferenční tabulky se nachází v přílohách na konci práce. Pokud by František podával žádost o dotaci v rámci posledního kola příjmu žádostí (duben 2010), potřeboval by minimálně 49 bodů (z 92 možných) za preferenční kritéria, což byla v tomto kole hranice pro schválení žádosti. Vzhledem k jeho zaměření na ekologické zemědělství, by měl podle mého názoru vysokou šanci, že by mu dotace byla přidělena.

78

4.2.3 Příležitosti a hrozby českého zemědělství V následujícím výčtu jsou uvedeny některé z příležitostí a hrozeb českého zemědělství, které by měl mladý zemědělec brát v úvahu při rozhodování, jakým směrem se bude jeho podnikání ubírat. Příležitosti









Zvyšování životní úrovně obyvatel ČR a s tím související růst zájmu o kvalitní a bezpečné potraviny Růst zájmu o zdravé životní prostředí Zvyšující se poptávka po tradičních výrobcích, specialitách a bioproduktech Zlepšující se pozice zemědělců u bank (v důsledku vyšší ziskovosti sektoru a stabilnějšího dotačního prostředí) Podpora kvality výrobků a inovací v zemědělství Rozrůstající se soustava Natura 2000 Vysoký podíl půd v méně příznivých oblastech Využití regionálních specifik pro cestovní ruch

Hrozby







Otevření trhu s půdou od roku 2011 (dojde k podstatnému zvýšení nájmu i ceny půdy) Sílící pozice levných řetězců Vysoké náklady na plnění a dodržování EU norem (přísné normy s krátkou implementační dobou) Omezení poptávky po národních produktech v důsledku importu z levnějších regionů Změny klimatu v důsledku globálního oteplování Očekávaný pokles dotací v programovém období 2014-2020

79

5 Diskuze V České republice i ve Francii musí zájemci o podnikání v zemědělství získat specifické oprávnění pro vykonávání této činnosti. Jednou z podmínek udělení tohoto oprávnění je dosažení požadované úrovně vzdělání a pokud tuto podmínku odbornosti žadatelé nesplňují, musí si vzdělání doplnit. Na základě analýzy provedené v teoretické části práce je zřejmé, že ve Francii jsou kladeny mnohem větší nároky na odbornost žadatelů, ale na druhou stranu dosažená úroveň vzdělání je poté zohledňována v žádosti o podporu a kandidáti s vyšší odborností dosahují na vyšší dotace. Z analýzy právních forem podnikání existujících ve Francii a v České republice vyšlo najevo, že ve Francii je zhruba dvakrát více druhů právních forem společností než u nás. Podstatnějším rozdílem však je, že ve francouzském legislativním prostředí již delší dobu existují speciální společnosti, jež jsou výhradně určeny pro zemědělskou činnost. Tyto formy společností jsou přímo uzpůsobeny zemědělskému podnikání tak, aby co nejvíce zjednodušovaly zakládání výroby (například v rodinném kruhu), nákup popřípadě pronájem pozemků, převádění majetku v rámci rodiny i třetích osob a vyhnutí se tak vysokým daňovým poplatkům aj. Nejčastěji používají tuto právní formu rodinné farmy, které však v České republice nejsou moc rozšířené. Čeští zemědělci jsou tak odkázáni pouze na všeobecné právní formy společností, jež jsou používány firmami ze všech odvětví národního hospodářství a tudíž jejich podstata nemůže být zemědělské výrobě nijak nápomocná. Zřejmě z tohoto důvodu je podíl fyzických osob mezi registrovanými zemědělskými subjekty tak velký. Co se týče trhu s půdou, je ten český daleko méně regulovaný než francouzský, který je kontrolován a spravován prostřednictvím agentur SAFER, jež mohou mnohdy nákup či prodej pozemků zkomplikovat. Větší volnost mají čeští zemědělci i při navazování nájemních vztahů. Zatímco ve Francii je stanovena minimální doba pronájmu pozemků na 9 let, u nás žádné omezení neexistuje. Je však otázkou zda je to dobře či špatně. Pokud by byla stanovena minimální doba pronájmu (například 9 let jako je tomu ve Francii), komplikovalo by to situaci těm zemědělcům, kteří by se během ní rozhodli, že chtějí začít hospodařit na vlastních pozemcích. Navíc by bylo potřeba vyjasnit návaznost smluvních vztahů. Kdyby zemědělci neměli jistotu dalšího prodloužení pronájmu, neměli by zájem půdu udržovat v kvalitním stavu a její kvalita by se zhoršovala. 80

S blížícím se koncem přechodného období v roce 2011, během kterého nemohli státní příslušníci jiných členských států nabývat naši zemědělskou půdu, je citelný rostoucí zájem o české pozemky ze stran zahraničních investorů a s ním spojený nárůst jejich ceny. Jakmile se český trh s půdou zpřístupní všem zájemcům, předpokládá se, že se ceny pozemků ještě podstatně zvýší. Současný nákup půdy tak podle mě představuje dobrou investici a především zajištění do budoucna. Daňový systém včetně daňových úlev jsou faktory, které zásadním způsobem ovlivňují podnikatelské prostředí. V evropských zemích jsou značně rozšířeny různé přístupy ke zdanění zemědělců, jejich systém však postrádá určitou konzistentnost. Francouzští začínající zemědělci mají dle mého názoru větší možnosti daňových úlev než jejich čeští kolegové a to především v oblasti daní z příjmu, sociálních příspěvků a místních pozemkových daní. V tomto ohledu je český daňový systém poněkud skromnější. Mladí zemědělci mají pouze možnost být osvobozeni od daně z převodu nemovitostí v případě převodu nemovitosti od zemědělce odcházejícího do předčasného důchodu. Některá další zvýhodnění týkající se například daně silniční, popřípadě daně z nemovitostí jsou poskytována všem zemědělcům bez rozdílu, tudíž je nelze považovat za daňové úlevy určené začínajícím mladým farmářům. Dalším pozitivem francouzského podnikatelského prostředí je existence samostatného systému sociálního zabezpečení zemědělců, jejich rodin a zemědělských dělníků označovaný zkratkou MSA (Mutualité Sociale Agricole). Tento systém pokrývá zejména zdravotní pojištění a penzijní pojištění a placené příspěvky jsou odpočitatelnou položkou při zdanění příjmů. Tyto fondy jsou zpravidla významně dotovány státem, protože příspěvky na sociální zabezpečení placené aktivními farmáři představují často pouze menší část jejich zdrojů. V České republice však takovýto separátní systém sociálního zabezpečení neexistuje. Vzhledem k faktu, že se evropský dotační systém řídí společnou zemědělskou politikou, je tedy stejný pro všechny země Evropské unie, s jediným rozdílem, že farmáři ze zemí původní EU-15 mají nárok na větší objem dotací než ti z nově přistoupivších. Podmínku, aby zemědělci z nových členských států získali v Unii postavení druhořadého člena s nímž jsou spojeny i nižší dotace, si vymohla Francie, která se obávala zvýšení konkurence po rozšiřování EU v roce 2004. Tento nerovný přístup se samozřejmě novým zemím nelíbí a již několikrát se dožadovali srovnání výše dotací, avšak neúspěšně. Jejich snahy navíc komplikuje skutečnost, že sami během přístupových jednání s menšími dotace souhlasili a EU přístupové smlouvy téměř nikdy nemění. Významnější rozdíly v podpoře farmářů a mladých zemědělců vznikají tedy především na národní úrovni a záleží na každé zemi jaký systém národní dotační podpory zvolí. Zatímco Francie je zemí pro kterou je typická tradiční hospodářská politika státního intervencionismu a protekcionismu, která je zvláště patrná v odvětví zemědělství, jež se stát snaží maximálním způsobem podporovat a chránit, v České republice je přístup státu vůči zemědělcům a jejich problémům poměrně „chladnější“. Navíc ve Francii existují vlivné lobbyistické skupiny hájící zájmy zemědělců, které v České republice bez pochyby schází, proto také volání českých zemědělců o pomoc zůstávají často nevyslyšena.

81

6 Závěr Na základě analýzy teoretických podkladů jsem došla k závěru, že francouzské národní podnikatelské prostředí je, jak pro začínající mladé zemědělce, tak pro ty již farmařící, ve většině aspektů přívětivější než české. Za největší výhody francouzského systému považuji především existenci speciálních právních forem společností, které jsou přímo uzpůsobeny tomuto způsobu podnikání a tudíž farmářům usnadňují mnohé operace s ním spojené. Dalším pozitivem jsou četné daňové úlevy poskytované začínajícím zemědělcům v prvních pěti letech podnikání, které jsou jistě příjemným odlehčením v počátečním období vysokých zřizovacích výdajů. S tímto tématem souvisí i problematika sociálního zabezpečení. V mnoha zemích Evropy, včetně Francie, existuje separátní systém sociálního zabezpečení zemědělců, jejich rodin a zemědělských dělníků, který je zpravidla významně dotován státem. V České republice však tento systém schází. V neposlední řade nemohu nezmínit aktivní přístup francouzských politiků a vlivných lobbyistických skupin k problematickým otázkám zemědělského odvětví. V tomto ohledu nemá Francie konkurenci nejen ve srovnání s Českou republikou, ale ani v celoevropském kontextu. České národní prostředí je ohledně výhod poskytovaných farmařícím podnikatelům mnohem skromnější. Když k tomu připočteme současné problémy, které zmítají zemědělským odvětvím a pasivitu státních činitelů vůči této kritické situaci, není se možno divit, že se z českého zemědělství stává odvětví bez perspektivy, které pokud se situace nezmění, se brzy bude potýkat s kritickým nedostatkem pracovní síly. Vzhledem k výše popsaným výhodám francouzského systému, bych navrhovala následující změny, které by mohly být aplikovány v České republice:
vytvořit alespoň dvě právní formy společností po vzoru francouzských EARL a SCEA -

obdoba EARL: vhodná pro větší firmy a rodinné podniky (usnadňovala by převod hospodářství v rámci rodiny zvláště v případě ukončení činnosti jednoho z rodičů), tato společnost by byla vzhledem k povinnosti skládat minimální kapitál (~ 200 000 Kč) společností s ručením omezeným, v případě rodinné EARL by bylo možné zdanění příjmů daní z příjmů fyzických osob

-

obdoba SCEA: vzhledem k faktu, že není určena minimální výše kapitálu, by tato forma byla vhodná pro začínající zemědělce 82


poskytovat začínajícím mladým zemědělcům alespoň v prvních třech letech daňové úlevy v oblasti daní z příjmu a daní z nemovitostí -

snížení daňového základu o 100 % v prvním roce podnikání a o 50 % v dalších třech až pěti letech (5 let v případě ekologického zemědělství) nebo snížení daňové sazby aplikované na příjmy z prodeje zemědělských produktů na stejné období

-

snížení daně z nemovitostí o 50 % v prvních třech letech podnikání

-

osvobození od daně z nemovitostí na období minimálně pěti let v případě přechodu na ekologický způsob zemědělské výroby


zřídit samostatný systém sociálního zabezpečení zemědělců -

pomocí tohoto nástroje by mohl stát efektivně poskytovat úlevy všem zemědělcům bez rozdílu (aniž by o to museli subjekty jednotlivě žádat)


změnit přístup státních činitelů k zemědělství po vzoru svých evropských kolegů -

neignorovat problémy zemědělců a naslouchat jejich potřebám

Další oblastí, jenž vyžaduje nápravu, jsou komplexní pozemkové úpravy, jejichž dokončení je základem řešení mnoha problémů. Tím hlavním je možnost vlastníků lépe nakládat se svým majetkem. Po dokončení pozemkových úprav se jim totiž otevírají možnosti posílit svoje podnikání o další aktivity. Možností jak diverzifikovat svoji činnost mají nespočet – od budování rekreačních rybníků a agroturistiky, přes výrobu bio a regionálních specialit a jejich prodej ze dvora, až po vytváření struktury polních cest sloužících nejen k turismu, ale k propojení jednotlivých obcí a lidí kteří v nich žijí. Všechny tyto aktivity by vytvářely nová pracovní místa a venkov by se tak mohl znovu stát atraktivním místem nejen k trávení volného času. Pokud si tedy čeští politici nepřejí zánik našeho zemědělství, musí především změnit svůj přístup k tomuto odvětví. Aktivní řešení problémů, poskytování spolehlivých informací zemědělcům a místní samosprávě a zjednodušení administrativní náročnosti spojené se získáváním dotací – to jsou první kroky, které by mohly otevřít prostor pro lepší budoucnost českého zemědělství.

83

Použitá literatura [1]

Agrární perspektivy XVI. Evropské trendy v rozvoji zemědělství a venkova. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, 2007. 1998 s. díl III, č. 927. ISBN 978-80-213-1675-1.

[2]

De Nouveaux enjeux pour l'agriculture. Paris: INRA, 1992. 18 s.

[3]

GRANT, W. P. – KEELER, J. T. S. Agricultural policy : Agricultural policy in westerm Europe. Volume I. Northampton: Edward Elgar Publishing, 2000. 453 s. The international library of comparative public policy. ISBN 1-85898-890-X.

[4]

GREER, A. Agricultural policy in Europe : Alan Greer. 1. vyd. Manchester: Manchester University Press, 2005. 238 s. European policy research unit series. ISBN 0-7190-6029-X.

[5]

JANKŮ, M. Základy práva ES a EU. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2006. 209 s. Právo. ISBN 80-87071-01-8.

[6]

JAVŮRKOVÁ, J. Zemědělské družstevnictví v zemích s tržní ekonomikou. 1. část. Obecné: zkušenosti evropských družstev, Německo, Rakousko, Francie. Praha: ÚVTIZ, 1992. 67 s. Studijní informace.Zem.ekon.

[7]

NĚMEC, J. Bonitace a oceňování zemědělské půdy České republiky. 1. vyd. PRAHA: VÚZE, 2001. s. 260. ISBN 80-85898-90-X.

[8]

TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 4. vyd. Praha: Linde, 2004. 306 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-478-1.

Elektronické zdroje [9]

A history of world agriculture : from the neolithic age to the current crisis. London: Earthscan, 2006. 528 s. ISBN 1-84407-399-8.

[10] Agence BIO. 300 nouveaux producteurs bio par mois en 2009. Dostupné z www: , cit. [2010-3-24]. [11] Agence BIO. L`agriculture biologique Francaise [online]. Dostupné z www: cit. [2010-3-18]. [12] Agence BIO. Notifier son activité [online]. Dostupné z: , cit. [2010-5-9]. 84

[13] Agrovenkov. Balíček pro mladé začínající zemědělce [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-12]. [14] Asociace soukromého zemědělství ČR. Cena zemědělské půdy poroste rychleji [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-20]. [15] Asociace soukromého zemědělství ČR. Po vstupu do EU je zemědělství v zisku díky dotacím, výdělky výrobců však klesají [online]. Dostupné z: , cit.[2010-4-25]. [16] Asociace soukromého zemědělství ČR. Proč je potřeba podporovat mladé farmáře? [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [17] Budoucnost profesí. Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybolov [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-25]. [18] Businessinfo. Pravidla pro podnikání ve Francii [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-10]. [19] Centrum pro studium demokracie a kultury. Podpory mladým farmářům v ČR. Dostupné z www: , cit. [2010-43]. [20] CNJA. La DJA (La dotation jeunes agriculteurs) [online]. Dostupné z: cit. [2010-4-22]. [21] CSAS. Společná zemědělská politika EU. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [22] Český statistický úřad. Bilance půdy [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-15]. [23] Česká statistický úřad. Co přinesl Agrocenzus 2007 [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-04-3]. [24] Český statistický úřad. Pracovní síly v zemědělství. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [25] Český statistický úřad. Trh práce v ČR 1993–2008. Dostupné z: , cit. [2010-4-25].

85

[26] Český statistický úřad. Vývoj struktury subjektů hospodařících v zemědělství. Dostupné z www: < http://czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/BB003E6F3F/$File/212709k1.doc>, cit. [2010-4-15]. [27] Demain je serai paysan. MTS-JA. Dostupné z: , cit.[2010-4-23]. [28] Dixon Wilson. Tax data 2010 France. Dostupné z: , cit.[2010-3-10]. [29] eAgri. Přímé platby [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-24]. [30] eAgri. Základní statistické údaje ekologického zemědělství k 31. 12. 2009. Dostupné z: , cit. [2010-3-13]. [32] Ekolidé. Kdo je ekologický zemědělec?[online]. Dostupné z: , cit. [2010-5-9]. [33] Euractiv. Reformy SZP [online]. Dostupné z: < http://www.euractiv.cz/zemedelstvi0/link-dossier/reformy-spolen-zemdlsk-politiky>, cit. [2010-4-25]. [34] Eurostat. Land prices and rents [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-21]. [35] French-property. French income tax rates and threshold [online]. Dostupné z: , cit.[2010-3-10]. [36] GAEC & sociétés. Sociétés en egriculture [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-16]. [37] Havel, J. Zbytečná šikana začínajících zemědělců [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [38] Haló noviny. Čeští a evropští zemědělci v očekávání [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [39] Havlíčková, V. Projekce zaměstnanosti v odvětvích do r. 2010 pro Českou republiku. Dostupné z: , cit. [2010-425].

86

[40] Institut national de la statistique et des études économiques. Exploitations agricoles selon la taille [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-16]. [41] Institut national de la statistique et des études économiques. Statut des exploitations agricoles [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-16]. [42] Juristic. Nabývání pozemků od Pozemkového fondu České republiky [online], dostupné z www: , cit. [2010-3-20]. [43] La FNPPR. Propriété privée rurale, une valeur sûre, une valeur durale [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-4-12]. [44] Le portail réseau Natura 2000 [online]. Dostupné z www: , cit.[2010-4-19]. [45] Lemoneymag. Comment se calcule votre impôt ? [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-10]. [46] Mediafax. Zemědělci v ČR platí za pronájem půdy jen 13 procent oproti průměru EU [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-21]. [47] Ministère de l`alimentation, de l`agriculture et de la pêche. Données en ligne [online]. Dostupné z www:< http://agreste.agriculture.gouv.fr/page-d-accueil/article/donnees-enligne > , cit. [2010-3-18]. [48] Ministère de l`alimentation, de l`agriculture et de la pêche. Prix des terres et prés de 1991 à 2007. Dostupné z: , cit.[2010-4-21].

[49] Ministerstvo zemědělství. Analýza trhu se zemědělskou půdou [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-419]. [50] PME-service public. Programme pour l'installation des jeunes en agriculture et de développement des initiatives locales - Aide PIDIL. Dostupné z: , cit.[2010-4-23]. [51] Point Info International. Le prix des terres [online]. Dostupný z www: , cit. [2010-4-19]. [52] Point Info International. Obtenir la CPA [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-415]. 87

[53] Réunion - Europe. Programmes operatonelles européennes 2007 – 2013 [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-3-27]. [54] Rue 89. La France, lanterne rouge de l’agriculture bio européenne [online]. Dostupné z www: , cit. [2010-02-4]. [55] Státní zemědělský intervenční fond. Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013 [online]. Dostupné z www:, cit. [2010-2-20]. [56] Státní zemědělský intervenční fond. Zahájení činnosti mladých zemědělců [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [57] Strukturální fondy EU. Vize českého zemědělství 2020 [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [58] Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Mezinárodní srovnání vybraných ukazatelů zemědělských podniků v EU . Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [59] Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Vliv zemědělské politiky EU na využívání půdního fondu a rozvoj venkova. Dostupné z www: , cit. [2010-5-13]. [60] Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Zdanění a sociální zabezpečení v zemědělství. Dostupné z: , cit. [2010-3-10]. [61] Votreargent. Barème de l'ISF 2010 [online]. Dostupný z www: , cit. [2010-310]. [62] Youth farm. Evropská unie a SZP [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [63] Youth farm. Jaké jsou problémy s CAP? [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-25]. [64] Zemědělský svaz České republiky. Základní informace o zemědělství ČR [online]. Dostupné z: , cit. [2010-4-15].

88