ANALÝZA PROCESU INTEGRACE CIZINCŮ V ČR A VE FRANCII

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Administration publique (Veřejná správa)

ANALÝZA PROCESU INTEGRACE CIZINCŮ V ČR A VE FRANCII THE ANALYSIS OF INTEGRATION PROCESS OF FOREIGNERS COMING TO THE CZECH REPUBLIC AND FRANCE

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

Ing. Mirka Wildmannová, Ph.D

Bc. Renata Ondrová

Brno, červen 2009

Jméno a příjmení autora:

Bc. Renata Ondrová

Název diplomové práce:

ANALÝZA PROCESU INTEGRACE CIZINCŮ V ČR A VE FRANCII

Název v angličtině:

THE

ANALYSIS

OF

INTEGRATION

PROCESS

OF

FOREIGNERS COMING TO THE CZECH REPUBLIC AND FRANCE

Katedra:

Veřejné ekonomie

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Mirka Wildmannová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2009

Anotace: Tato diplomové práce se zabývá problematikou integrace cizinců v České republice a ve Francii. Předkládá srovnání z hlediska definice pojmů a pravidel, ve kterých jsou jednotlivé procesy integrace uskutečňovány. Také poskytuje informace o historii a současnosti řešení jednotlivých problémů z mnoha hledisek. Komplexnost pohledu podtrhuje i zohlednění pracovně-právních aspektů. Snahou je porovnat oba tyto systémy – francouzský a český.

Annotation: The final thesis deals with the integration process of foreigners coming to the Czech Republic and France. It shows the comparison of these processes from the point of view of notions and rules. There are also provided historical and current solutions of these problems from various types of aspects. Labour-law relations prove the complexity of this thesis, which aspires to compare two systems of integration – French and Czech.

Klíčová slova: Integrace cizinců, problematika integrace a migrace, přistěhovalectví, pracovní podmínky migrantů, služby cizincům, neziskové organizace, státní občanství, azylová procedura, srovnání Keywords: Integration process, integration and migration problems, immigration, working conditions, foreigner service, non-for-profit organizations, citizenship, asylum, comparison

Prohlášení

„ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci ANALÝZA PROCESU INTEGRACE CIZINCŮ V ČR A VE FRANCII vypracovala samostatně pod vedením Ing. Mirky Wildmannové, Ph.D. a

uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.“

V Brně dne ……………….

vlastnoruční podpis autora

Poděkování

Ráda bych poděkovala Ing. Mirce Wildmannové, Ph.D. za její vstřícný přístup při konzultacích a vytvoření optimálních podmínek pro vypracování mé diplomové práce. Dále můj dík patří celé mé rodině a příteli Petrovi za výdrž a podporu při psaní této diplomové práce.

OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 1 POJEM MIGRAČNÍ POLITIKA ..................................................................................................................... 8 1.1 INTEGRACE A MIGRACE .................................................................................................................................. 9 1.2 LEGÁLNÍ MIGRACE ....................................................................................................................................... 11 1.2.1 Pozice České republiky ........................................................................................................................ 12 1.2.2 Situace ve Francii ................................................................................................................................ 12 1.3 MIGRACE A EU............................................................................................................................................. 13 1.3.1 Od Amsterdamu (1997) přes Tampere (1999) k Haagskému programu (2004).................................. 14 1.3.2 Evropský pakt o migraci a azylu .......................................................................................................... 16 2 ČESKÁ REPUBLIKA ...................................................................................................................................... 18 2.1 VYSTĚHOVALECTVÍ A PŘISTĚHOVALECTVÍ DO ROKU 1989 ........................................................................... 18 2.2 JAK JE TO S MIGRACÍ PO ROCE 1989? ............................................................................................................ 19 2.3 ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PODMÍNKY PRO CIZINCE V ČESKÉ REPUBLICE............................................................. 20 2.3.1 Instituce zajišťující životní a pracovní podmínky v ČR ........................................................................ 21 2.3.2 Pobyt občana v ČR ............................................................................................................................... 21 2.3.3 Státní občanství .................................................................................................................................... 31 2.3.3.1 Nabytí státního občanství „udělením“ .............................................................................................. 32 2.3.3.2 Prominutí podmínek ze zákona ......................................................................................................... 33 2.3.3.3 Nabytí státního občanství ČR dle §6 40/1993 Sb. ............................................................................. 33 2.3.3.4 Nabytí státního občanství ČR „narozením“ ...................................................................................... 33 2.3.3.5 Nabytí státního občanství ČR „osvojením” ...................................................................................... 33 2.3.3.6 Nabytí státního občanství ČR „určením otcovství“ .......................................................................... 34 2.3.3.7 Nabytí státního občanství ČR „nalezením“ ...................................................................................... 34 2.3.3.8 Pozbývání státního občanství ČR ...................................................................................................... 35 2.3.3.9 Prokazování státního občanství ........................................................................................................ 36 2.3.4 Zdravotní pojištění a péče .................................................................................................................... 36 2.3.5 Vzdělávací systém ................................................................................................................................ 38 2.3.6 Sociální zabezpečení a důchodový systém............................................................................................ 41 2.3.7 Pracovně-právní vztahy cizince v ČR................................................................................................... 42 2.4 Cizinci v České republice v období recese ............................................................................................. 43 3 POSKYTOVANÉ SLUŽBY CIZINCŮM Z RŮZNÝCH ÚROVNÍ STÁTNÍ SPRÁVY A DALŠÍCH SUBJEKTŮ V ČR................................................................................................................................................ 46 3.1 STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA .................................................................................................................. 46 3.2 LOKÁLNÍ INTEGRACE .................................................................................................................................... 47 3.2.1 Problémy s integrací ............................................................................................................................ 47 3.2.2 Postoje některých aktérů na lokální úrovni k cizincům ........................................................................ 48 3.2.3 Struktura městských úřadů s ohledem na integraci cizinců ................................................................. 48 3.3 NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE (NNO) A DALŠÍ SUBJEKTY ................................................................... 49 3.3.1 Další subjekty ....................................................................................................................................... 51 3.3.2 Problémy .............................................................................................................................................. 52 3.3.3 Financování NNO ................................................................................................................................ 52 4 FRANCIE .......................................................................................................................................................... 54 4.1 MIGRACE V ZÁPADNÍ EVROPĚ PO ROCE 1945 ............................................................................................... 54 4.2 CO FRANCIE NA PŘISTĚHOVALECTVÍ? .......................................................................................................... 55 4.2.1 Restriktivní migrační politiky a mírnější politiky ................................................................................. 55 4.2.2 Cizinecký zákon a zákon o občanství ................................................................................................... 57 4.2.3 Zákon „Sarkozy“.................................................................................................................................. 57

4.2.4 Zákon o migraci a integraci ................................................................................................................ 59 4.3 ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PODMÍNKY PRO CIZINCE VE FRANCII .......................................................................... 60 4.3.1 Instituce zajišťující životní a pracovní podmínky ve Francii ............................................................... 61 4.3.2 Pobyt občana ve Francii...................................................................................................................... 61 4.3.3 Státní občanství.................................................................................................................................... 68 4.3.3.1 Nabytí státního občanství „udělením“ ............................................................................................. 69 4.3.3.2 Nabytí státního občanství „narozením“ a „trvalým pobytem“ ........................................................ 70 4.3.3.3 Nabytí státního občanství sňatkem s francouzským státním příslušníkem ........................................ 70 4.3.3.4 Nabytí státního občanství „naturalizací“ ......................................................................................... 71 4.3.3.5 Pozbývání francouzského státního občanství.................................................................................... 71 4.3.3.6 Dvojí občanství ................................................................................................................................. 71 4.3.4 Zdravotní pojištění a péče ................................................................................................................... 72 4.3.5 Vzdělávací systém ................................................................................................................................ 73 4.3.6 Sociální zabezpečení a důchodový systém ........................................................................................... 75 4.3.7 Pracovně-právní vztahy cizince ve Francii.......................................................................................... 77 4.4 Cizinci ve Francii v období recese ........................................................................................................ 78 5 POSKYTOVANÉ SLUŽBY CIZINCŮM Z RŮZNÝCH ÚROVNÍ STÁTNÍ SPRÁVY A DALŠÍCH SUBJEKTŮ VE FRANCII ................................................................................................................................. 82 5.1 STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA .................................................................................................................. 82 5.2 LOKÁLNÍ INTEGRACE ................................................................................................................................... 83 5.2.1 LOKÁLNÍ ÚROVEŇ A INTEGRACE CIZINCŮ ................................................................................................. 83 5.2.2 PAŘÍŽ A INTEGRACE CIZINCŮ, PROBLÉMY ................................................................................................. 84 5.3 VEŘEJNÁ SLUŽBA PRO CIZINCE .................................................................................................................... 85 5.3.1 Agence Nationale pour lÉmploi ......................................................................................................... 85 5.3.2 Veřejná síť mezinárodního zaměstnávání (EEI) ................................................................................. 86 5.4. KOMPARACE ČR A FR ................................................................................................................................ 87 ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 90 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................... 92 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................................................ 99 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ .................................................................................................................... 100 PŘÍLOHY .......................................................................................................................................................... 101 PRÁVNÍ NORMY PRO POBYT NA UZEMÍ ČR ........................................................................................ 101 PRÁVNÍ NORMY PRO VÝKON PRACOVNÍ ............................................................................................ 102 ČINNOSTI NA ÚZEMÍ ČR .......................................................................................................................... 102 POVOLENÍ K DLOUHODOBÉMU POBYTU ............................................................................................. 103 POVOLENÍ K DLOUHODOBÉMU POBYTU ZA ÚČELEM STUDIA V ČR............................................ 104 POVOLENÍ K DLOUHODOBÉMU POBYTU ZA ...................................................................................... 105 ÚČELEM VĚDECKÉHO VÝZKUMU V ČR ............................................................................................... 105 ŽÁDOST O POVOLENÍ K TRVALÉMU POBYTU .................................................................................... 106 FINANČNÍ PROSTŘEDKY V RÁMCI ROZVOJOVÉHO PROGRAMU MŠMT NA ROK 2008 ............ 107 DOTAZNÍK PRO OBČANY, KTEŘÍ NALEZLI .......................................................................................... 108 V NAŠÍ ZEMI NOVÝ DOMOV .................................................................................................................... 108 SLAVNÍ RODÁCI, UPRCHLÍCI A PŘISTĚHOVALCI ............................................................................... 115

ÚVOD Při mém studiu na Masarykově univerzitě jsem se často setkávala s různými lidmi rozličných národností, profesí a původu. Seznamovala jsem se s řadou lidí dlouhá léta pracujících s cizinci a jsem velmi ráda, že jsem měla možnost se do jejich práce zapojit. Mé stáže, v mezinárodní organizaci pro migraci IOM v Praze spojenou i s terénní prací a především velmi přínosný pobyt v Rennes v agentuře pro zaměstnanost ANPE ve Franci, mi mnohé objasnily. Ráda bych proto touto osobní zkušeností doplnila téma mé diplomové práce, kterou Vám tímto předkládám. Na následujících řádcích se budu zabývat problematikou procesu integrace cizích státních příslušníků do společnosti české a francouzské. Cílem této práce je analyzovat situaci cizinců, kteří se chtějí integrovat v České republice a ve Francii. Práce se zabývá problematikou komplexně. Hodnotí, popisuje a následně komparuje jednotlivé nástroje, metody i procesy, veřejné či neveřejné, použité k dosažení vyššího stupně začlenění cizinců do majoritní společnosti, či jejich úplné integrace. Současně také navrhuje konkrétní opatření pro zprůhlednění a zefektivnění celého systému v jeho nejkritičtější fázi, tedy analýze problému konktétního žadatele o služby – migranta. Tato práce je pro přehlednost členěna na dvě oblasti: českou a francouzskou, které jsou dále členěny do porovnatelných kapitol popisujících problematiku migrace. Nejprve vymezuji pojmy, které jsou nutné pro pochopení a snadnější orientaci ve studované problematice. V první kapitole se zabývám pozicí a přístupem České republiky a Francie. Jejich historií v této oblasti a vývoje právních norem a smluv v rámci Evropské unie. V obou následujících kapitolách popisuji zvláště specifika česká a francouzská. V české části uvádím situaci po roce 1989, životní a pracovní podmínky z pohledu azylové procedury, nabytí občanství, povinnosti cizince z pohledu práva, možnosti v oblasti sociální, ekonomické, zdravotní, vzdělání apod. Ve francouzské části práce analyzuji tato témata obdobně z pohledu Francie, která doplňuji zcela specifickými okolnostmi utvářejícími z části odlišné metody v řešení či přístupu k procesu integrace cizinců. Ve zcela zvláštních kapitolách popisuji služby, které jsou občanům-migrantům nabízeny ze strany státních orgánů v obou zemích a také ze strany neziskového sektoru v České republice. Závěrem se pokouším hledat paralely komparovat jednotlivé procesy, přístupy a nabízené možnosti řešení v ČR a Francii s ohledem na předložená fakta ve formě analýzy. Jako doplněk a přínos celé práce, zejména z hlediska přímého kontaktu s problematikou, bych ráda zmínila, že jsem zpracovala dotazník snažící se odlehčenou formou zachytit postřehy, názory, znalosti a v neposlední řadě i přístup cizinců, kteří se na základě životních příběhů ocitli na území naší vlasti, k věcem veřejným ale i čistě soukromým.

7

1 POJEM MIGRAČNÍ POLITIKA Pro lepší pochopení a orientaci v celé problematice integrace cizinců, bych ráda na začátek blíže objasnila několik pojmů a definic. Migrační politika se snaží přímo či nepřímo regulovat a řídit pohyb lidí přes mezinárodní hranice, vezmeme-li v úvahu Evropskou unii, tak i přes její vnější hranice. Zabývá se také jejich pobytem v zemích, ve kterých nejsou občany. Migrační politiky se tedy na jednu stranu týkají regulace a usměrňování legální migrace a na druhou stranu dbají na prevenci a postih u nelegální migrace. Zahrnují také vydávání víz a pasů, ostrahu a regulaci překračování hranic nebo podmínky udělování ochrany cizincům díky azylu. Dále existují imigrační a integrační politiky, které také zmíním, protože se jimi budu v této práci zabývat1. Imigrační politiky jsou součástí migračních politik. Imigrační politiky si kladou za cíl stanovit, jací cizinci a za jakých podmínek se mohou dlouhodobě nebo trvale usadit v té či oné zemi. Do těchto politik může být zahrnuta i pracovní migrace, s výjimkou prací, stáží nebo jiných krátkodobých pobytů. Co se týká azylu a uprchlictví, tyto tvoří svébytný celek migračních politik2. A konečně pro úplnost vymezím i pojem integrační politiky. Snaží se pomoci v procesu začlenění přistěhovalců, ať už se jedná o jednotlivce nebo skupiny, do hostitelských společností. Primárně se tyto politiky snaží zajistit podmínky sociální a politické soudržnosti společnosti. Hlavním cílem těchto politik jsou zejména potřeby přistěhovalců, které jsou často jiné než ty dalších znevýhodněných skupin společnosti. Jedná se o specifické potřeby cizinců, které jsou logicky dány jejich jinou kulturou, rozdílnými zkušenostmi, dále faktem, že neznají dobře jazyk, ani hodnoty a reálie země, do které se vydali. Neznají ani instituce jejich hostitelské země. Stát se tak již ve fázi rozhodování, zda cizince přijme nebo ne, dívá také na „dobrý integrační potenciál“, „tj. například na lidi mladé, vzdělané, nebo dokonce znalé jazyka hostitelské země“3.

1

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát : Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 9‐10, ISBN 80‐210‐3875‐6. 2 Tamtéž. 3

Tamtéž.

8

Tabulka č.1: Terminologická mapa

Zdroj : Baršová,A. , Barša, P. Přisťehovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova universita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s.11, ISBN 80‐210‐ 3875‐6.

S migrací se setkáváme od počátku dějin do dnešních dnů. Nejedná se o žádný nový fenomén, můžeme říci a i někteří badatelé to tvrdí, že počet migrujících osob v dnešní době není vyšší než počet osob migrujících v jiném historickém období. Můžeme spíše konstatovat, že procento lidí, které opouští svoji vlast, je menší. Emigruje tedy méně lidí, v 80. letech 20. století je nárůst obyvatel v zemích třetího světa o 90 milionů každý rok. Z těchto 90 milionů pak počet emigrujících představuje 3 až 4 miliony lidí, což činí průměrně méně než 4%4. Role Evropy se nyní prohodila s tou, kterou hrála dříve v historii. Tehdy byla v roli kolonizátora, kdy z ní odcházel velký počet emigrantů osídlovat nová místa. Toto se změnilo v 70. letech 20. století, kdy do Evropy přicházejí přistěhovalci. Tento fakt nutil evropské země, aby přizpůsobily své politiky novému vlivu. Jistě je nutná koordinace a také je potřeba se zamyslet nad tím, koho má Evropa přijmout. Mezníkem řešení tohoto problému pro Evropu byla 90. léta 20. století. Do východoevropských zemí míří lidé, kteří byli zasaženi konfliktem na Balkáně a Kavkaze. Čím dál více států Evropy otevírá své dveře cizincům, tak je proto jasné a nevyhnutelné, že žádný stát není schopen se postavit čelem těmto problémům úplně sám. Následuje tedy zrod společné migrační a azylové politiky Evropské unie, který také aspoň ve stručnosti zmíním dále v této práci.

1.1 Integrace a migrace Dnešní doba je považována za éru nebývalé lidské mobility. Jedná se hlavně o mobilitu pracovní. Kvůli práci přichází do České republiky velké množství cizinců. Nebylo tomu tak ale vždy, protože v 90. letech 20. století zastávala Česká republika spíše pasivní přístup vůči cizincům. Znamená to, že naše země nevyvíjela žádnou politiku v oblasti imigrace, která je naprosto nezbytná pro dobrou a účinnou kontrolu přílivu cizinců do České republiky. Příchod 4

Jordan, B., Dűvell, F. Migration. The Boundaries of Equality and Justice. Cambridge: Polity. 2003, s. 65, ISBN 0–7456–3008–1.

9

cizinců do České republiky se znatelně zvýšil právě koncem 90. let, logicky tedy muselo dojít i ke změně přístupu v oblasti legislativy i právního postavení cizinců. Naopak ve Francii, která je pro mě v této práci klíčová, protože se budu snažit srovnat tyto dvě země – Českou republiku a Francii – a jejich přístup k cizincům a integraci, byla zakořeněna jiná tradice. Francie se tak vyznačuje již od 70. let 20. století přijímáním dělníků na práci i jejich rodin stejně jako další severoevropské země. Již daleko dříve než v 70. letech minulého století, konkrétně 2. listopadu 1945, nařízením o integraci cizinců, si Francie uvědomovala nutnost čelit migraci nejen na státní úrovni, ale také v globálním měřítku, obzvláště v tom evropském. Neméně důležitý také zůstával kontakt se zeměmi původu a s tranzitními zeměmi 5. Zemi původu můžeme charakterizovat jako „zemi, jejíž je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním příslušníkem. V případě, že jde o osobu bez státní příslušnosti, je to stát, jejího posledního trvalého bydliště. Tím se rozumí stát, kde osoba bez státního občanství před vstupem na naše území pobývala a vytvořila si k tomuto státu vazby trvalejší povahy“ 6. Tranzitní země je pak takovou zemí, kterou cizinec jen prochází, ale ani přechodně, ani trvale se v ní neusazuje. Tím, že se migraci nelze vyhnout, by měly vlády zemí usilovat o zlepšení legislativního rámce a také o řízení migrace ke spokojenosti nejen migrantů, ale hlavně státu samotného, který z migrace může čerpat. Takové řízení migrace je nevyhnutelně nutné k lepší integraci cizinců do společnosti. V tomto případě hovoříme o integraci jako o komplexním pojmu, na který mají vliv různé navzájem propojené faktory, o kterých se určitě zmíním. Jedná se zejména o faktory legislativně-právní, sociální a ekonomické. Migrace je globální fenomén, kterému se neubráníme. Přesunování a pohyb lidí po zeměkouli je přirozený jev, kterému nemůžeme zamezit. Řídit ho ale můžeme a tím můžeme zabránit nekontrolovatelným migračním vlnám způsobujícím společenské krize. Lze ho také usměrňovat, aby co nejvíce lidí mohlo rozvinout svůj potenciál7. Lucie Sládková, ředitelka Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), hovoří o migraci jako o zajímavém, až fascinujícím jevu. Tento jev se týká člověka jako jednotlivce, ale i příslušníka národa či etnické skupiny8. O migraci se dnes často diskutuje nejen na politické úrovni, stává se také častěji tématem pro odborné studie, stejně jako tématem rozhovorů obyčejných lidí. Je více než zřejmé, že proto, 5

Regards sur láctualité : Politique de límmigration. La Documentation française, Paris, 2006, n0 326 – décembre 2006, s. 5, ISSN 0337‐7091 (vlastní překlad).

6

Viz. Terminologický slovník dostupný na: http://www.mvcr.cz/clanek/terminologicky‐slovnik.aspx.

7

Schroth, J. Špidla: Bez cizinců by Evropa byla chudší. Příloha o migraci společnosti Člověk v tísni a Mezinárodní organizace pro migraci, 2007, s. 3. 8

Sládková, L. Otevřený postoj k migraci se vyplácí. Příloha o migraci společnosti Člověk v tísni a Mezinárodní organizace pro migraci, 2007, s. 1.

10

aby byla zajištěna kvalitní (i)migrační politika a uspokojivá integrace cizinců do majoritní společnosti, je nutné zajistit spolupráci mezi všemi státními orgány, orgány územní samosprávy a dalšími subjekty jako jsou nevládní organizace a občanské společnosti, které se snaží poskytnout různé rady a bohaté služby cizincům, aby jim ulehčily integraci do společnosti. Přiložit ruku k dílu musí také populace v majoritní společnosti, která často kvůli „neznámému“ pohlíží na cizince jako na vetřelce. Tento stereotyp bývá zapříčiněn nedostatkem informací. Změna je nezbytná, bez cizinců se totiž v budoucnu neobejdeme, pomáhají nám zajistit správnou funkčnost společnosti. Nutnost přijímat a integrovat cizince do naší společnosti, stejně jako změnu postoje celé české společnosti k cizincům ilustruje také komentář pana Honzy ze dne 21.6.2007, který se objevil na webových stránkách iKomentáře. „Podle mě není restrikcí zatím potřeba. Lidé z východních zemí nastupují na místa, kam Češi nechtějí. Problém bude podle mě spíše v soužití, protože Češi prostě nejsou úplně tolerantní, ale to se snad změní. Na druhou stranu i ten, kdo sem přijde musí respektovat místní kulturu“9. S tímto komentářem souhlasím a to zejména v tom, že český národ jako celek se musí naučit být tolerantnější k cizincům, kteří k nám přicházejí, na oplátku cizinci, musí respektovat naše zákony a místní kulturu. Snaha vyjít cizincům vstříc určitě stojí za to, česká společnost i cizinci mohou ze svého „spolužití“ navzájem profitovat.

1.2 Legální migrace Česká republika je v současnosti považována za „otevřenou“ zemi nabízející atraktivní prostředí pro imigranty, kteří do ní přicházejí. Po roce 1989 u nás došlo nejen ke změně režimu, ale také k postupnému otevírání dveří pro cizince. Dle různých výzkumů a studií je jasné, že počet obyvatelstva v České republice je možné migrací regulovat – zachránit, toto se však nevztahuje na stárnutí populace. V tomto případě lze stárnutí obyvatelstva zbrzdit, ne však zastavit. Mám zde na mysli legální migraci, která přináší společnosti zisky. „S konceptem jakéhosi „prahu nasycení“ přišel jako jeden z prvních francouzský prezident Mitterand. Jedná se o to, že je nastaven jakýsi procentuální limit, v rámci něhož je možné tolerovat přítomnost cizinců v dané jednotce – obci, regionu, zemi“10. Není nicméně jednoduché takovýto limit nastavit, protože je závislý na celé řadě faktorů ovlivňujících vztah imigrantů k majoritní společnosti. Zmiňuji faktory jako je vzdělání, profese a věk imigrantů, dále také pohlaví. Velmi důležitý je také stav ekonomiky, zkušenosti určité země a její populace s imigranty. Záleží také na

9

Viz. http://www.ikomentare.cz/tema/48_imigracni‐politika‐cr#comment

10

Příloha Respektu, Legální migrace – otevřená šance, v rámci informační kampaně k pilotnímu projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků, za finanční podpory MPSV ČR, ze 4.2. 2008, s. 1.

11

nastavení integrační politiky a praxi cílové země11. Je tak zřejmé, že klady a zápory, které s sebou mezinárodní migrace přináší, je těžké zhodnotit. Mezi odborníky však převažuje názor, že pro cílovou zemi znamená imigrace převahu zisků nad ztrátami.

1.2.1 Pozice České republiky Zamyslím-li se nad pozicí České republiky, co se cizinců týče, zdá se, že naše země je jednou z migračně nejatraktivnějších zemí, které přistoupily do Evropské unie (EU) z řad postkomunistických států. Uvažuji-li stále o těchto státech, Česká republika je nejdále v koncepčních a organizačních aspektech migrační politiky, např. co se týče služeb poskytovaných nevládním sektorem, který pomáhá migračním komunitám. V přijímání evropské legislativy jsme také zdatní, existují také další projekty, do nichž je Česká republika zapojena, jedná se např. o pilotní projekt pro kvalifikované zahraniční pracovníky, popř. také o projekt tzv. zelených karet. Projekt pro kvalifikované zahraniční pracovníky je v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, podobné projekty existují v Irsku, Velké Británii nebo Německu12. Podle Dušana Drbohlava, odborníka na migraci, který přednáší na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecké fakulty UK, byl „ke konci roku 2006 podíl legálních cizinců na celkové pracovní síle v české ekonomice asi pět procent“13. V roce 2008 by se mohlo jednat zhruba o 6%. Pozitivním zjištěním je, že zahraniční pracovní síla, včetně té nelegální, je hnacím motorem české ekonomiky ve velkých městech a průmyslových aglomeracích. Tato pracovní síla ze zahraničí se přitom soustřeďuje do oblastí s nižší nezaměstnaností14.

1.2.2 Situace ve Francii Francie, stejně jako další evropské země, se také potýká s bojem s imigranty. Zákon z 24. července 2006 tak pro Francii představuje hlubokou změnu nového Zákoníku pro cizince. Jedná se o přechod, kdy se před 30 lety, v roce 1974, přemýšlelo o tom zrušit imigraci, směrem k 21. století, ve kterém se francouzská vláda snaží směřovat k „imigraci dobrovolně vybrané a zvolené“ spíše než k „imigraci trpěné“15.

11

Příloha Respektu, Legální migrace – otevřená, v rámci informační kampaně k pilotnímu projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků, za finanční podpory MPSV ČR, ze 4.2. 2008, s. 2. 12

Tamtéž.

13

Tamtéž.

14

Tamtéž.

15


12

Francie se snaží bojovat hlavně proti nelegální migraci. Bylo tak stanoveno za tímto účelem 25 000 návratů nelegálních cizinců do jejich vlasti. Aby toto mohlo být realizováno, vznikla potřeba rozvinout kapacitu detenčních míst pro cizince ve výši 2 500 míst v roce 200716. V roce 2004, po 10 letech, můžeme konstatovat, že dochází ke stabilizaci legální migrační vlny. Od roku 1997 do roku 2004 si můžeme všimnout, že udělená povolení k pobytu rostla, až se v roce 2004 stabilizovala na čísle 167 570 a dále směřovala k mírnému poklesu v roce 2005 (164 234)17. Imigrace ve Francii existuje nezávisle na ekonomických potřebách země a kapacitách přijmout cizince. Imigranti přicházejí do Francie z různých důvodů, jako jsou ekonomické důvody, rodinné důvody – např. mají ve Francii rodinného příslušníka, který zde již pracuje. Shrhnu-li si to, převažují rodinné motivy, tj. motivy za sloučením rodiny. V této oblasti je zaznamenán nárůst v počtu vydaných povolení k pobytu. Francouzská ekonomika dnes trpí nedostatkem pracovní migrace, stěží tvoří 7% ze všech migrantů, kteří do země přicházejí. Musí dojít k jejímu oživení, jinak bude trpět jak francouzská ekonomika, tak další rozvoj země původu, ze které cizinec do Francie přišel. Francouzská společnost musí čelit problémům se začleněním cizinců do společnosti, které je nedostatečné, protože v mnoha případech tito cizinci nejsou bohužel schopni se z mnoha důvodů integrovat. Jedná se zejména o to, že mnozí nemají zajištěné zaměstnání, nemají kde bydlet, důležitým faktorem je také znalost francouzského jazyka, která roste se sílící touhou cizince se integrovat do majoritní společnosti. Mezi klíčové faktory úspěšné integrace také patří osobní vklad či zájem cizince respektovat pravidla a zákony země, která se rozhodne tohoto přijmout. Z tohoto důvodu je potřeba reformovat oblast imigrace a integrace a proto byl také v roce 2006 navržen nový zákon18.

1.3 Migrace a EU Dokumentem Globální přístup k migraci chtěla v prosinci 2005 EU být zase o krůček dále ve skutečné evropské migrační politice. Rok 2006 pak s sebou přinesl řadu opatření v této oblasti. Jedná se zejména o opatření týkající se Afriky, jako lepší spolupráce s vybranými zeměmi v Africe a také účinnější spolupráce styčných důstojníků pro imigraci v Africe. S pomocí koordinátora – agentury Frontex19 – byly zahájeny přímořské operace ve 16


17

Regards sur láctualité : Politique de límmigration. La Documentation française, Paris, 2006, n0 326 – décembre 2006, s. 27‐28, ISSN 0337‐7091 (vlastní překlad).

18

Tamtéž.

19

Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU, byla zřízena nařízením Rady (ES). Agentura se zabývá operativní spoluprací mezi členskými státy v oblasti řízení vnějších

13

Středozemí a oblasti Atlantiku. Dále byla také zpřísněna opatření, která vytvořila a rozvinula síť styčných důstojníků pro imigraci, kteří hlídají cesty, po kterých přicházejí imigranti do Evropy atd.20. Komise tuto aktivitu odůvodňuje jako nutnou proto, aby mohla čelit rostoucím migračním tlakům. Důraz se klade především na solidaritu členských států, spolupráci s třetími zeměmi a respektování práv migrantů. Jako nutnost se jeví zesílení dialogu s Afrikou a „nastartování“ Programu pro migraci a rozvoj. Cílem programu je zamezit odlivu migrantů do Evropy. Tito migranti odcházejí do Evropy, protože vykonávají profese náročné na lidskou práci. Pro spolupráci v otázkách migrace a rozvoje patří návrhy pro zavedení mezinárodních platforem pro spolupráci, ty by hrály důležitou roli v posilování vztahů mezi členskými zeměmi EU a mezinárodními organizacemi v oblasti migrace. Nutné je pracovat na legální migraci a integraci legálních migrantů na území členských států, které musí být v souladu jak s kompetencemi členských států, tak s kompetencemi evropských institucí. Migraci a integraci navrhuje začlenit Komise do globálního přístupu EU, v rámci něhož by mohly být spuštěny evropské portály mobility, které mají napomoci lepší harmonizaci nabídky s poptávkou a poskytnout širší informace o dostupných pracovních místech21. Podle Franca Frattiniho, který zastával pozici komisaře pro spravedlnost a bezpečnost do května 2008, sdělení vydané Komisí v prosinci 2006 přináší další iniciativy, které povedou k lepšímu řízení migrace. Komisař dále zdůraznil důležitost jednotného přístupu k migrační a rozvojové politice, s důrazem na vytvoření zajímavějších příležitostí pro domácí země migrantů, což omezí jejich eventuální migraci. Komisař také trval na boji proti nelegální migraci a obchodu s lidmi, aby se zabránilo zneužívání a ztrátě lidských životů22.

1.3.1 Od Amsterdamu (1997) přes Tampere (1999) k programu (2004)

Haagskému

Zmínila jsme se již o tom, že evropské země se snaží od 90. let 20. století praktikovat společné migrační a integrační politiky. I když Evropská unie vyznávala filozofii volného pohybu pracovníků, prvek migrace netvořil od počátku evropské integrace zavedené Římskou

hranic, dále se angažuje v odborné přípravě vnitrostátní pohraniční stráže, včetně zpracování společných standardů odborné přípravy. Více na: http://europa.eu/agencies/community_agencies/frontex/index_cs.htm 20

Viz.http://www.euractiv.cz/bezpecnost‐a‐spravedlnost0/clanek/eu‐chce‐poslit‐svou‐migran‐politiku

21

Tamtéž.

22

Tamtéž.

14

smlouvou v roce 1957, hlavní prioritu. Naproti tomu představuje dnes migrace, včetně přistěhovalectví, stálý prvek evropské agendy a je „prvkem nejaktivnější scény politik EU“ 23. Od poloviny 70. let docházelo k zintenzivnění spolupráce, ne však na poli ES, ale v rámci různých fór. Objevily se různé skupiny, z nichž např. schengenská skupina neupadla v zapomnění. Tato skupina byla původně tvořena Francií, dále Německem a zeměmi Beneluxu. Vytvoření Jednotného evropského aktu v roce 1986 přispělo k větší spolupráci. Později, v 90. letech, se začalo uvažovat o ještě intenzivnější spolupráci kvůli bezprecedentnímu nárůstu počtu žadatelů o azyl a uprchlíků24. Důležitým mezníkem na poli migrační politiky byla konference členských států v Amsterdamu v roce 1997. Na této konferenci se schválila revize základních smluv platných od roku 1999. Amsterdamská smlouva začlenila do Smlouvy o založení ES novou hlavu IV s názvem „Vízová, azylová a přistěhovalecká politika a jiné politiky týkající se volného pohybu osob“. Toto ustanovení dává Radě povinnost přijímat opatření při odstranění kontrol na vnitřních hranicích, překračování vnějších hranic. Dále se změny týkají vízové oblasti a povolování krátkodobých pobytů (čl. 62), azylu, přistěhovalectví a nelegální migrace (čl. 63). Tento článek je dosti rozsáhlý, s řadou opatření v oblasti azylu, týkající se uprchlíků, vysídlených osob, přistěhovalecké politiky, tj. podmínky vstupu, vydávání víz k dlouhodobému pobytu, dále opatření sloužící k boji proti nelegálnímu přistěhovalectví, a neméně důležitá opatření určující podmínky pobytu a práva občanů třetích zemí žijících legálně na území jednoho členského státu, když pobývají v jiném státu EU25. Výsledkem zasedání Evropské rady v Tampere byl Haagský program, který měl zesílit svobodu, bezpečnost a spravedlnost v EU (2004), dále se zaměřuje na zavedení jednotných procedur v otázce poskytování statusu uprchlíka a subsidiární ochrany, soustřeďuje se také více na ochranu vnějších hranic26. Na summitu v Tampere v říjnu 1999 byla stanovena čtyři východiska azylové a migrační politiky: 1. partnerství se zeměmi původu migrantů, 2. vytvoření společného evropského azylového systému, 3. spravedlivé zacházení s občany třetích zemí a 4. účinnější řízení migračních proudů v podobě vízové politiky, potírání nelegální migrace, kontroly vnějších hranic a návratu migrantů do zemí původu. Byl také zaveden mechanismus kontroly plnění závazků, jehož klíčovou součástí se stala pravidelná sdělení Komise, předkládaná Radě a 23

Moraes, C. The Politics of the European Union Migration Policy. In Sarah Spencer. (ed.). The Politics of Migration. Managing Opportunity, Conflict and Change. The Political Quarterly. Special Issue. Malden (USA), Oxford (UK), Carlton (Australia), Berlin (Germany): Blackwell Publishing, 2003, s. 121, ISBN‐13: 978‐1405116350

24

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát : Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 136, ISBN 80‐210‐3875‐6.

25

Tamtéž, s. 138.

26

Viz. http://migration4media.net/node/12

15

Evropskému parlamentu každého půl roku. V některých oblastech chybí dostatečně koherentní a pevné rámce EU, těmito oblastmi jsou např. imigrace a integrace, což podnítilo hlubší postupy pro práci, lepší koordinaci a harmonizaci27.

1.3.2 Evropský pakt o migraci a azylu Spolupráce, vstřícnost a soudržnost jednotlivých členských zemí EU na poli migrace je nezbytná. V rámci všech členských států EU zatím neexistuje jednotný dokument, který by sjednocoval migrační a azylová pravidla ve všech členských státech EU. Jednou z priorit francouzského předsednictví, které trvalo od 1.7.2008 do 31.12.2008, bylo navrhnout takový pakt. Jedná se o Evropský pakt o migraci a azylu, který byl schválen 15. a 16. října 2008 během summitu v Bruselu. Tento pakt, i když se jedná o symbolický dokument, zabývající se migrační politikou, jež byla jednou z hlavních priorit francouzského předsednictví, se věnuje hlavně legální a nelegální migraci. Práce na přípravě paktu započala již na začátku roku 2008 za pečlivého dohledu francouzského ministra pro imigraci Brice Hortefeuxe. Ten již začátkem roku 2008 začal intenzivně pracovat na paktu, a to sice diskuzemi s vládami členských zemí. Podstatou paktu je myšlenka prosazovaná francouzským prezidentem, „že evropské vlády by měly mít právo vybrat si takové migranty, které potřebuje jejich trh práce“ 28. Tato myšlenka dále souvisí s faktem, že EU nemá tolik zdrojů na to, aby mohla přijmout všechny migranty, kteří doufají v lepší život v srdci EU. Pakt se opírá o pět klíčových oblastí, vyzýval Evropskou komisi ke spolupráci a k předložení návrhů týkajících se těchto oblastí: legální migrace, nelegální migrace, hraniční kontroly, azylová politika a třetí země. I přes postupné sbližující se opatření v oblasti migrační politiky, neexistují žádná jednotná pravidla platná pro všechny země EU. V Evropě se jedná hlavně o pět zemí – Francii, Španělsko, Itálii, Velkou Británii a Německo – do kterých směřuje 80% všech migrantů. Zbytek se rozdělí mezi méně důležité země, jako jsou: Portugalsko, Polsko a Rakousko. Shrňme si principy tohoto paktu: •

Lepší ochrana vnějších hranic v rámci Evropy, tím že se vytvoří „evropská policie“ na hranicích. Dále zlepšení biometrických údajů na poli víz a také posílení agentury Frontex, která se zabývá ochranou vnějších hranic EU.

27

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát : Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 139‐140, ISBN 80‐210‐ 3875‐6.

28

Viz. http://www.euractiv.cz/bezpecnost‐a‐spravedlnost0/clanek/politici‐maji‐na‐summitu‐podporit‐reformu‐ imigracni‐politiky

16

•

Účinnější organizace legální a pracovní migrace, ve které hraje klíčovou roli každý stát, který si sám určí podmínky přijetí a počet přijatých migrantů dle svých potřeb. Brice Hortefeux odmítá masovou legalizaci nelegálních migrantů.

•

Schopnost zorganizovat efektivní odchod ze zemí EU pro ty cizince, kteří zde pobývají nezákonně. Francie považuje za velmi důležité zavést spojené lety mezi členskými státy pod záštitou Frontexu, stejně jako pokračování v podpisu smluv se zeměmi původu o znovu přijetí svých nelegálních občanů.

•

Zharmonizovat společný evropský azylový režim.

•

Shodnout se na společném evropském postupu v pomoci rozvojovým oblastem jako je Afrika29.

Nejdůležitější výzvou tak zůstává hlavně již zmíněná solidarita mezi členskými státy, která tvoří podstatu skutečné evropské politiky. Hovořím zde o čtyřbodové solidaritě. Za prvé, zmiňuji solidaritu spojenou s rozhodnutím Rady v oblastech, ve kterých jsou národní zájmy úzce propojeny. Za druhé se jedná o solidaritu v hlídání hranic: v prostoru členských států, kde jsou hranice zrušeny, každý z členských států nese zodpovědnost, ve jménu všech ostatních, za zabezpečení a hlídání části vnější hranice EU, která mu náleží. Jako další vystupuje solidarita v oblasti regulování migrantů. Tato solidarita spočívá v tom, že každý stát by se měl vyhnout úmyslnému a masivnímu regulování počtu migrantů proto, aby se zabránilo většímu migračnímu tlaku na ostatní členské státy. Jako poslední solidaritu zmiňuji solidaritu v dialogu s třetími zeměmi, který si žádá skutečně evropský přístup v otázce víz se Spojenými státy americkými30. Můžeme tedy vidět, že oblast (i)migrace je oblastí nesmírně zajímavou a nelehkou. Vyžaduje naprosté soustředění a spolupráci všech států, kterých se tato problematika týká. Důležité je také naučit se ji regulovat a řídit s ohledem jak na stát samotný, tak také na spokojenost cizince, který musí být schopen a ochoten se integrovat a uznat zákony země, do které přišel, tak i místní kulturu. Na oplátku zase obyvatelé žijící v této zemi by se měli snažit mu pomoci s integrací, tolerovat ho a nepohlížet na něho „skrz prsty“. Takový cizinec je ovlivněn mnoha faktory, jak už jsem zmínila dříve, nezná instituce „nové“ země, ani reálie, málokdy zná jazyk. Musí respektovat legislativně-právní podmínky, je jimi ovlivněn, stejně jako např. sociálními aspekty nebo ekonomickými aspekty. V dalších řádcích své diplomové práce se budu snažit tyto aspekty přiblížit. Ukáži, že mnohdy pro cizince přicházející do České republiky není lehké překonat překážky na cestě k cíli. 29

Viz. http://www.premier‐ministre.gouv.fr/information/questions_reponses_484/est_pacte_europeen_sur_ 59134.html 30

Revue du marché commun et de lÚnion européenne, n˚ 521, septembre 2008 . Berthelet, P. : Immigration et frontières extérieures, priorités... et défis pour la présidence française de lÚnion européenne, Paris, 2008. ISSN. 0352616, s. 506, (vlastní překlad).

17

2 ČESKÁ REPUBLIKA Cílem druhé kapitoly, kapitoly o České republice, je seznámit se s různými aspekty, se kterými se cizinci přicházející na naše území musí potýkat. Atúž se zde chtějí usadit natrvalo, přišli k nám na delší dobu pracovat, či dokonce do budoucna uvažují o nabytí českého státního občanství. S těmito legislativně-právními aspekty se v prvé řadě seznámíme. Jedná se konkrétně o pobyt cizince v ČR a různé náležitosti, které s tím souvisí. Poté zmíním sociální aspekty integrace cizinců, jako jsou zdravotní péče a pojištění, důležité je také zmínit státní občanství. Nezapomenu ani na vzdělávací systém, sociální zabezpečení a důchodový systém a pracovně-právní vztahy cizince v ČR. Závěrem této rozsáhlé kapitoly se budu zabývat ekonomickými aspekty integrace cizinců, zvláště pak hospodářskou recesí a krizí a jejich dopadům na cizince pobývající v České republice.

2.1 Vystěhovalectví a přistěhovalectví do roku 1989 Česká republika je do roku 1989 zemí emigrační než imigrační, a proto se na přelomu 90. let 20. století setkává s pojmem imigrace jako novým fenoménem. Historie před rokem 1989 totiž hrála do karet tak, že většina lidí emigrovala, jednalo se o hospodářsky podmíněnou emigraci. Dále je naše země konfrontována se specifickým druhem emigrace do politického exilu, kvůli nepříznivé situaci, která panovala v Československu. Atˇ už se jedná např. o Mnichov v září 1938, o nacistickou okupaci v březnu 1939, komunistický převrat v únoru roku 1948 a sovětskou okupaci v srpnu 1968. Po první světové válce dochází k menší imigraci a dokonce se objevuje emigrační vlna. Naopak v období hospodářské krize se situace obrací a můžeme zaznamenat větší množství imigrantů. „Významným cílem české emigrace byla také Francie, kde emigranti již v období před 1. světovou válkou přicházeli do severofrancouzských uhelných dolů. Na tuto migraci navázala smlouva z roku 1920 mezi Československem a Francií, podle níž se každoročně vystěhovávalo do Francie několik tisíc osob“ 31. Ve 20. letech 20. století byl nový vystěhovalecký zákon, 121/ 1922 Sb., výrazem restriktivního přístupu k mezinárodní migraci. Měl několik cílů, např. se snažil chránit vystěhovalce před zneužitím a před těmi, kdo by chtěli z vystěhovalectví profitovat. Stanovil i obsah pracovní smlouvy, dbal v něm na to, aby československým dělníkům byly zajištěny stejné pracovní podmínky jako domácím pracovníkům. K vlně reemigrace dochází po vzniku Československé republiky 28.října roku 1918. Stejně jako rok 1918, znamenal i rok 1945 návratovou migraci. Stát organizoval a podporoval v rámci tzv. úřední přesídlovací akce návrat Čechů, Slováků a jiných slovanských národů do vlasti. Svou roli zde hrály hospodářské, politické a také nacionální důvody. Úřední 31


18

přesídlovací akce měla napomoci zvýšení „slovanského živlu“32 uvnitř hranic. Stala se tak etnicky selektivní přistěhovaleckou politikou. U poválečné organizované reemigrace můžeme hovořit o cenné zkušenosti, která později po roce 1989 pomohla řešit situaci uprchlíků a krajanů. Do roku 1989 nelze hovořit o explicitní imigrační politice v režimu státního socialismu sovětského typu. Jako o významnější, můžeme hovořit o dočasné pracovní migraci v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci33. Migrace byla určena systémem plánovaného hospodářství, byla regulována a rozvíjela se zejména v 70. a 80. letech 20. století. Polští občané byli těmi nejvíce zaměstnávanými od 60. let. Nejvíce Poláků dlouhodobě pracujících v Československu přinesl rok 1974, jednalo se o 20 825 osob34. Důležitá spolupráce se rozvíjela také mezi Vietnamskou socialistickou republikou a Československem, jednalo se o odbornou přípravu vietnamských občanů v československých organizacích. V odborných učilištích se tak na budoucí povolání připravovalo 5 000 Vietnamců, kteří se po vyučení vrátili do své vlasti. V průmyslu pracovalo v roce 1983 27 100 osob vietnamské národnosti35. „Ke konci roku 1990 na území České republiky pracovalo 23 113 občanů Vietnamu, 3 790 občanů Polska, 274 občanů Mongolska, 101 občanů Kuby a 142 občanů Angoly. České úřady uplatňovaly vůči těmto zahraničním pracovníkům důslednou politiku segregace“ 36. Po roce 1990 se pak většina pracovníků vrátila do své země původu. Někteří vietnamští občané nicméně využili příznivé ekonomické situace v České republice a stali se jádrem přistěhovalecké komunity v naší zemi.

2.2 Jak je to s migrací po roce 1989? Jako o zemi dočasné pracovní migrace a trvalého přistěhovalectví můžeme hovořit o České republice po roce 1989. Můžeme si migraci rozdělit do tří etap. 1. etapa souvisela bezprostředně s politickými změnami po roce 1989, je charakteristická svou návratovou migrací, která kulminovala v roce 1992 česko-slovenskou migrací jako důsledek rozdělení Československa. 2. etapa se pak rozvíjela v letech 1993 – 1997, kdy migrace se Slovenskem oslabuje a zaznamenáváme zesilující vazby s jinými zeměmi. 3. etapa se pak vyznačuje snižováním zahraničního stěhování. Po roce 1989 lze hovořit o poměrně stabilní imigrační 32

Tamtéž, s. 216.

33

Obchodní organizace sdružující v době studené války socialistické státy sovětského bloku. Vznikla v roce 1949, jejím sídlem byla Moskva. Zakládajícími členy byly Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz. Další přistoupivší členové: Albánie, NDR, Mongolsko, Kuba, Vietnam. Tato organizace byla rozpuštěna v červnu 1991. Viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/ 34


35

Tamtéž, s. 218.

36

Tamtéž, s.218‐219.

19

vlně, Česká republika dohnala náskok západoevropských zemí a přistěhovalectví se tak stalo novým pojmem, na který bylo nutno brát ohled i v politické agendě. Český stát si postupně uvědomuje, že je nutné migraci kontrolovat a řídit. Je také nutné se přizpůsobit požadavkům EU. Do konce 90. let hovoříme o nesymetričnosti a roztříštěnosti na poli migrace. Podle předního českého odborníka na migraci, Dušana Drbohlava, ještě donedávna „neexistovaly koherentní a vzájemně se doplňující politiky týkající se přistěhovalectví“ 37. Až konec 90. let 20. století se vyznačuje komplexnějším postojem k migraci a přistěhovalectví38. Česká republika, jako země tranzitní, je využívána cizinci směřujícími do západní Evropy po roce 1989. ČR jako trvalá imigrační země přitahuje cizince od poloviny 90. let minulého století. Dochází také ke změně z dočasné pracovní migrace na migraci trvalou. Fakt, že mnoho cizinců se na území našeho státu dočasně nebo trvale usadilo, znamenal také tlak na zlepšení podmínek pro vzájemné soužití s těmito cizinci v souladu s mezinárodními standardy39. Otázkou zůstává, zda se docílilo zlepšení podmínek pro cizince, zejména v právní oblasti, v oblasti požadavků, které musejí tito splnit pro úspěšnou integraci do společnosti, chtějí-li v ní pracovat, žít, získat trvalý pobyt, dlouhodobě na našem území setrvat nebo dokonce získat české státní občanství. V dalších podkapitolách si tuto problematiku podrobně rozebereme.

2.3 Životní a pracovní podmínky pro cizince v České republice „Dobrý den cizinče“. Touto větou by mohl začínat filmový příběh z dalekého západu. Jsme však v České republice a nejen z nedalekého západu, ale z celého světa do naší vlasti mohou přicházet občané jiných státních příslušností. Důvody jejich příchodu mohou být různé. Snaha využití pracovní příležitosti, studijní pobyty, osobní důvody nebo žádosti o azyl například z důvodů politických v jejich původní vlasti. Pro všechny příchozí zájemce do České republiky jsou zpracovány informace o administrativních procedurách potřebných k životu a práci, jejichž prostřednictvím je snazší získat přehled nejen o nevyhnutelných pracovně-právních aspektech jejich pobytu, ale i o běžných každodenních krocích, které je nutno vykonat, aby se žadatel stal plnohodnotným členem naší společnosti. Za „cizince“ se dle platných právních norem považuje osoba, která ani jedno ze svých státních občanství nemá „české“. 37

Drbohlav, D. Migration Trends in Selected EU Countries. Volume II – The Czech Republic. The Times the Are A‐ Changing. Vienna: IOM, 2004, s. 93. 38

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát : Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 220‐221, ISBN 80‐210‐ 3875‐6.

39

Sborník z mezinárodní konference, Praha 27.‐28.11.2003, Integrace cizinců v Evropě, občanské sdružení Slovo 21, 2004, s. 23, ISBN 80‐239‐3924‐6.

20

2.3.1 Instituce zajišťující životní a pracovní podmínky v ČR O tvorbu, aplikaci a dodržování jednotlivých norem a pravidel se v součinnosti stará několik vládních a nevládních organizací. Pro ilustraci níže zmiňuji jen některé: •

Odbor azylové a migrační politiky MV ČR

•

Správa uprchlických zařízení MV ČR (SUZ)

•

Rada vlády ČR pro lidská práva Výbor pro lidská práva cizinců Odbor pro migraci a integraci MPSV ČR

•

International Organization for Migration – IOM

V následujících podkapitolách týkajících se životních podmínek, podrobněji přiblížím následující oblasti:

Pobyt občana v ČR Zdravotní péče a pojištění Vzdělávací systém Sociální zabezpečení a důchodový systém Pracovně-právní vztahy cizince v ČR

Do životních podmínek lze zahrnout zejména otázku krátkodobého - přechodného nebo dlouhodobého - trvalého pobytu v ČR.

2.3.2 Pobyt občana v ČR První okamžiky, kdy se cizí státní příslušník ocitá na našem území, mohou mít různou podobu. Především pro cizince z rozvojových zemí je příchod do našeho prostředí mnohdy kulturním šokem. Tito občané většinou neovládají jazyk hostitelské země, nemají základní vybavení a prostředky, nevědí, na koho se obrátit a jak dále postupovat. Především a zejména pro tyto cizince je v naší republice vybudován systém záchytných táborů – přijímacích středisek s různými funkcemi. Podrobněji o těchto střediscích viz. kapitola „Uprchlická zařízení“. Dále budeme chápat „pobytem občana“ na území České republiky kroky vedoucí k zajištění přechodného nebo trvalého povolení k pobytu. Z hlediska přístupu ČR lze rozdělit žadatele do dvou oblastí: •

Občané Evropské Unie

•

Občané jiných států

21

ČR v rámci evropského společenství: Česká republika společně s devíti dalšími kandidátskými zeměmi vstoupila do Evropské unie k 1. květnu 2004. Od té doby se účastní na fungování všech institucí Evropské unie. Dalším krokem se stává přijetí společných pravidel pohybu osob v rámci tzv. „Schengenského prostoru“. Schengen a pobyt cizinců v ČR: Dne 21. prosince 2007 Česká republika vstoupila do „Schengenského prostoru“. V noci z 20. na 21. prosince 2007 tak byly zrušeny kontroly na vnitřních hranicích. Dílčí kontroly např. na mezinárodních letištích v rámci letů uvnitř schengenského prostoru, kontroly pozbývají platnosti od 30. března 2008. Česká republika se plně zapojila do tzv. schengenské spolupráce a připojila se ke skupině států, které neprovádějí kontroly na svých společných hranicích a které dovedly své úsilí o naplnění práva volného pohybu osob v praxi do zdárného konce. Symbolicky se tak završilo období pomyslného rozdělení Evropy na „Západ“ a „Východ“ a pozemní hranice je možné překračovat bez nutnosti předkládat na hraničních přechodech identifikační průkaz40. Do schengenského prostoru patří: •

Noví členové:

Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta

•

Stávající členové :

Polsko, Slovensko a Slovinsko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a dvě přidružené země - Norsko a Island.

V návaznosti na implementaci nových pravidel cestování po schengenském prostoru představila Evropská komise jejich novou interpretaci přinášející pro občany třetích zemí pobývajících dlouhodobě v ČR (tedy nad 90 dní) řadu změn. Prostor bez hranic: V„prostoru bez hranic - Schengenu“ zůstává dokládání doby strávené mimo stát, který udělil vízum D/D+C, komplikovanou otázkou. Odpovědí může být tzv. „ohlašovací povinnost“ občana v určitém státě, který při cestování hodlá osoba navštívit. Každý stát využívá právo stanovit vlastní podmínky a pravidla této povinnosti. ČR stanoví povinnost občana třetí země nahlásit svoji přítomnost na území ČR příslušnému inspektorátu cizinecké policie do třech pracovních dnů ode dne vstupu na území republiky. 40

Viz. citace: http://www.euroskop.cz

22

„Nová interpretace nic nemění na pravidlech pro cestování pro držitele povolení k pobytu vydaných ČR či jiným schengenským státem během platnosti daného povolení“41. Občané třetích zemí vlastnící povolení k dlouhodobému pobytu či trvalému pobytu mohou až tři měsíce pobývat na jiném území státu schengenského prostoru, který jim toto povolení nevydal. K cestám i nadále nepotřebují vízum, stačí jim platný cestovní doklad a povolení k pobytu v jednom ze států společného prostoru. Toto stanoví nová interpretace pravidel Evropské komise. „Tato též umožňuje držiteli povolení k pobytu nepodléhající vízové povinnosti cestovat bez víza po Schengenu také po dobu 3 měsíců po skončení jeho platnosti“ 42. Cizinci podléhající vízové povinnosti: Na základě národního dlouhodobého víza mohou občané třetích zemí požádat zastupitelský úřad členského státu sídlícího na území Schengenu o udělení jednotného schengenského víza. Avšak pouze osobám podléhajícím vízové povinnosti, co se krátkodobých pobytů týče. Jedná se o jednotné schengenské vízum typu „C“, umožňující pobyt maximálně po dobu tří měsíců během prvních šesti měsíců ode dne prvního vstupu na území Schengenu. Vízum typu D opravňuje pouze k jedinému tranzitu ve směru do státu, který vízum vydal. Novými pravidly je umožněno si o toto vízum požádat i na zastupitelském úřadu uvnitř Schengenu, tzn. i v ČR. Pro ilustraci uvádím dva příklady z praxe: „Cizinec, občan Japonska, který pobývá na území ČR na základě víza „D“ k pobytu nad 90 dnů, se rozhodl navštívit rodiče své manželky na jihu Itálie. Může si tedy požádat o krátkodobé jednotné schengenské vízum „C“ na italské ambasádě v Praze, která ale musí být hlavním zastupitelským úřadem cílové země jeho cesty (Itálie)“. „Ukrajinský občan legálně pracující v Plzni s dlouhodobým vízem si našetřil na vysněnou dovolenou ve Francii. Dosavadní praxe mu umožnovala cestování do jiných států společného prostoru na základě jednotného víza, o které si však mohl požádat pouze ve třetí zemi. Dříve se tedy musel např. leteckým spojem vrátit do rodného Kyjeva, zde požádat o vízum, vrátit se do ČR a po vyřízení žádosti se pro vízum na Ukrajinu opět vrátit. Nyní může zůstat v ČR, protože o krátkodobé vízum si může požádat také na francouzské ambasádě v Praze“. 41

Viz. Ministerstvo zahr. věcí: http://old.mzv.cz/wwwo/mzv/

42

Viz. Ministerstvo zahr. věcí: http://old.mzv.cz/wwwo/mzv/

23

Cizinci nepodléhající vízové povinnosti: Občané např. USA, Kanady nebo Japonska mají právo přicestovat jako turisté na území Schengenu bez jakéhokoli víza na dobu až tří měsíců během každého půl roku ode dne prvního vstupu na schengenské území. Toto stanoví tzv. „schengenská klauzule“. Doba strávená na území ČR či jiného státu společného prostoru se přitom do této „klauzule“ nezapočítává, pokud jsou držitelé dlouhodobého víza typu „D+C“ v jednom ze států prostoru. Vlastním-li dlouhodobé vízum v ČR, mohu i po jeho skončení platnosti strávit tři měsíce na území libovolného státu prostoru.

Pro ilustraci opět uvádím příklad z praxe: „Kanadský občan se 1. června 2008 stal držitelem českého víza k pobytu nad 90 dnů s platností jeden rok. Již ale pobývá dva měsíce své báječné dovolené v Česku bez víza, čímž si vyčerpává tříměsíční bezvízový pobyt v Schengenu. Nyní může zůstat v ČR podobu jednoho měsíce nebo vycestovat do země mimo Schengen. Což znamená např. Kypr, Rumunsko, Bulharsko. Pokud se mu však bude po ČR stýskat, může navštívit Prahu počínaje 1. zářím, kdy mu začíná nový půl rok umožňující až tří měsíční pobyt v ČR a jiných schengenských státech.“ „Pokud si však chce pobyt v ČR prodloužit nebo zde začít pracovat, musí požádat o udělení dlouhodobého víza či povolení k pobytu.“

Hlášení místa pobytu: Na jakéhokoli cizince, tedy i občana EU/EHP se vztahuje povinnost hlásit místo pobytu včetně předpokládané délky pobytu, do třiceti dnů od vstupu na území ČR. Pobyt delší než 90 dnů je nutné ohlásit na cizinecké policii. Při ubytování za úplatu (hotelová či hostelová zařízení, ubytovny apod.) jsou povinny ze zákona tuto ohlašovací povinnost provést za vás. Ohlašovací povinnost se však doporučuje i mimo stanovené maximální časové limity bez nutnosti ohlášení: např. Žádosti o sociální dávky, využívání bankovní služeb apod. Pokud by však zamýšlel občan EU/EHP koupení nemovitosti, musí být také držitelem povolení k pobytu.

24

Povolení k pobytu: Z hlediska typu povolení rozeznáváme dvě základní skupiny, které se člení:

Povolení k dlouhodobému pobytu •

Povolení k dlouhodobému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství

•

Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území ČR

• Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu Povolení k trvalému pobytu

Povolení k dlouhodobému pobytu: Žádat o povolení k dlouhodobému pobytu v EU má právo cizinec, který je občanem třetího státu (mimo území EU) mající na území členského státu EU přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství za účelem pobytu na území ČR po dobu delší než tři měsíce. Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu je umožněna občanovi třetí země, který uzavřel s výzkumnou organizací dohodu o hostování a hodlá na území přechodně pobývat po dobu delší než tři měsíce. Tuto žádost může podávat též manžel, nezaopatřené dítě nebo takový cizinec, který žádá o vydání tohoto povolení nebo již za tímto účelem na území ČR pobývá. „Výzkumnou organizací se rozumí veřejná výzkumná instituce nebo jiná výzkumná organizace zapsaná do seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí“ 43. Seznam potřebných dokumentů: viz. příloha 3,4,5 (str. 103,104,105) Povolení k trvalému pobytu: Žádat o povolení k trvalému pobytu v ČR má právo cizinec, který pro udělení povolení musí splnit jednu z podmínek44: •

Doba nepřetržitého přechodného pobytu v ČR musí být min. pět let na základě dlouhodobého platného víza, přičemž doba studijního pobytu se započítává s koeficientem 0.5.

•

Vznik práva na pobyt v ČR po skončení pracovního vztahu v jiné členské zemi EU.

43

Viz. http://www.infoviza.cz/cs/Informations

44

Materiály MPSV ČR, program EURES : (dokument : „Životní a pracovní podmínky v ČR“)

25

•

Občan mladší 18ti let svěřený do náhradní výchovy rozhodnutím příslušného úřadu.

•

Z humanitárních důvodů nebo jiných hodných zvláštního zřetele.

•

Je-li pobyt občana v zájmu České republiky.

Jiný vztah je k „rodinnému příslušníkovi“, občanovi EU. Za rodinného příslušníka se považuje manžel(ka), dítě starší 21 let nebo majetkově nezaopatřený přímý příbuzný. Ustanovení cizineckého zákona týkající se rodinného příslušníka se vztahuje obdobným způsobem i na osobu žijící s občanem EU ve společné domácnosti nebo osobu, která se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sama postarat bez pomoci občana EU nebo ČR. Takto definované osobě nemůže z výše uvedeného být přiznán status dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Seznam potřebných dokumentů pro povolení k trvalému pobytu: viz. příloha 6. (str. 106) Uprchlická zařízení: Vrátím se ale na chvíli zpět, na začátek, kdy osoba přichází na území ČR z jiných důvodů než studijních, pracovních nebo turistických. Pro takovéto občany je vybudována celá síť služeb spravovaná „Správou uprchlických zařízení“ (SUZ)45. Tabulka č.2 : Struktura Správy uprchlických zařízení (SUZ) Zdroj : podklad. materiály MVČR, Správa uprchlických zařízení SUZ ‐ http://www.suz.cz/pages/6.html

45

podklad. materiály MVČR, Správa uprchlických zařízení SUZ ‐ http://www.suz.cz/pages/6.html

26

Žadatel o azyl: Žadatelem o azyl se rozumí taková osoba cizí státní příslušnosti, nebo bez státní příslušnosti, která požádala o udělení azylu v ČR. Po dobu řízení je udělováno žadateli vízum platné dva měsíce, které je též prodlužováno 46. Azylová procedura: Podívejme se blíže, jak probíhá řízení o udělení azylu, který vede Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. Cizinec, který jeví zájem o kladné vyřízení udělení azylu se nejprve dostaví do přijímacího střediska (viz. níže). Po ukončení vstupní procedury je cizinec přemístěn do pobytového střediska, kde setrvá do Konečného rozhodnutí o udělení azylu. Po určité době je se žadatelem proveden pohovor ke zjištění všech podstatných skutečností důležitých pro řízení. Dialog je veden v rodném jazyce občana za pomocí tlumočníka. K pohovoru se žadatel dostavuje na základě předvolání ministrem vnitra. V řízení rozhoduje ministerstvo vnitra formou správního rozhodnutí. Pro případ zamítnutí žádosti má občan možnost podat žalobu ke krajskému soudu a setrvat na území republiky do doby rozhodnutí v této věci. Poslední instancí je podání tzv. „kasační stížnosti“ k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, jehož rozhodnutí je konečné. Azylantem v ČR: V případě udělení azylu, se tento žadatel stává tzv. „Azylantem“. Tento status pro danou osobu znamená též udělení povolení k trvalému pobytu v ČR. Zároveň se může přihlásit do tzv. „státního integračního programu“, ve kterém je zajišťována bezplatná výuka českého jazyka spojená se zajištěním bydlení 47. Přijímací střediska (označované jako PřS): Definice přijímacího střediska, jeho funkce a základní poslání je vyčerpávajícím způsobem popsána na stránkách SUZ, které proto cituji: „Úkolem přijímacích středisek je zajistit ubytování a základní životní potřeby pro nově příchozí žadatele o udělení mezinárodní ochrany až do doby ukončení vstupní procedury. Ta se skládá z identifikace prováděné cizineckou policií, zahájení azylového řízení správním orgánem a komplexní zdravotní prohlídky. Absolvování této procedury je povinné; přijímacím střediskem proto musí projít každý žadatel o udělení mezinárodní ochrany, který zde setrvá nezbytně nutnou dobu. Jedná se o uzavřená zařízení, která z karanténních důvodů není dovoleno opouštět. Sociální pracovníci v přijímacím středisku provádějí první sociální šetření, během kterého kontaktují všechny 46

Brožura „Uprchlíkem v Česku“ 2004 Open Society Fund Praha

47


27

klienty, podávají jim nezbytné informace a jsou nápomocni při jejich adaptaci na neznámé prostředí. Žadatelům o udělení mezinárodní ochrany je zároveň k dispozici sociální, právní, psychologické a výchovné poradenství“ 48. Na území naší republiky je vybudováno několik přijímacích středisek. Největším z nich je ve Vyšních Lhotách nedaleko Frýdku Místku. Středisko pracuje od roku 1994 a v současnosti je vybaveno kapacitou 580 lůžek. Azylové zařízení ve Vyšních Lhotách je přijímacím střediskem, jež slouží k ubytování cizinců, kteří projevili úmysl požádat v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Naopak, naše nejmenší středisko se nachází v Praze-Ruzyni. Azylové zařízení Praha-Ruzyně je přijímacím střediskem, jež slouží k ubytování cizinců, kteří projevili úmysl požádat v České republice o udělení mezinárodní ochrany a žadatelů o mezinárodní ochranu. Pobytová střediska (označované jako PoS): „Pobytové středisko slouží k ubytování žadatelů, kteří prošli předepsanými vstupními procedurami v PřS, a to po dobu řízení ve věci jejich žádostí o mezinárodní ochranu. Žadatelé mohou svobodně střediska opouštět nebo využít možnosti pobytu v soukromí. Poskytované služby jsou obdobné jako v PřS. Důraz je kladen na sociální práci doplněnou o volnočasové aktivity. Jsou zde k dispozici dětská centra, výtvarné dílny, knihovny, čajovny, hřiště, sportovní vybavení a klienti se mohou účastnit různých kulturních akcí a výletů. Zvláštní pozornost je věnována ohroženým skupinám, mezi které patří nezletilí žadatelé bez doprovodu, samotné ženy s dětmi, senioři, fyzicky, psychicky či sociálně handicapované osoby a oběti fyzického nebo psychického násilí“ 49 . Stráž pod Ralskem: je pobytovým střediskem převážně pro cizince se zamítavým rozhodnutím našich orgánů, ale čekajících na vyřízení podaného opravného prostředku. Kapacita střediska je 190 míst. Zastávka u Brna: zařízení je pobytové a cizinci zde čekají na rozhodnutí našich správních orgánů. Základní kapacita je 240 lůžek. Kostelec nad Orlicí: toto je rovněž zařízení, kam přicházejí cizinci z přijímacího střediska a čekají zde na rozhodnutí správních orgánů. Celková kapacita je asi 300 lůžek. Havířov Dolní Suchá: je střediskem, kam přicházejí cizinci z přijímacího střediska Vyšní Lhoty a čekají zde na rozhodnutí správního orgánu. V současnosti disponuje kapacitou 150 lůžek. 48

Správa uprchlických zařízení (SUZ)

49

Správa uprchlických zařízení SUZ

28

Pobytová a integrační střediska (označované jako IAS): „Integrační středisko slouží osobám, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana a které vstoupily do Státního integračního programu a požádaly o dočasné ubytování v IAS. Doba strávená v IAS (max. 18 měsíců) slouží především k osvojení českého jazyka a získání samostatného bydlení a zaměstnání. Ubytování v IAS je zpoplatněno. Práva a povinnosti osob s přiznanou mezinárodní ochranou jsou na trhu práce, v sociální a zdravotní oblasti stejná, jako práva a povinnosti občanů ČR“ 50. Tato střediska jsou vybudována v Zastávce u Brna, v Havířově Dolní Suché, ve Stráži pod Ralskem . Dále v Předlicích u Ústí nad Labem a Jaroměři. Zařízení pro zajištění cizinců (označované jako ZZC): „Zařízení pro zajištění cizinců (v zahraničí i u nás někdy nazývaná „detence“ nebo „záchyt“) slouží primárně k zajištění cizinců, kterým bylo vydáno pracovníky cizinecké policie rozhodnutí o správním vyhoštění a o zajištění. Klientelu tvoří osoby, které se pobytem na území ČR dostaly do rozporu s legislativou země. Akcent je kladen zejména na kroky spojené se ztotožněním klienta (ten je často bez platných dokladů). Zajištěny mohou být jen osoby ve věku nad 15 let, a to na dobu maximálně 180 dní“ 51. Střediska tohoto typu byla vybudována v Bělé pod Bezdězem (Bělá – Jezová) a v Poštorné u Břeclavi. Kdo má nárok na azyl?

Dle stanoviska UNHRC, je osoba prchající před válečnými událostmi země původu považována za uprchlíka, tedy možného žadatele o azyl. Toto stanovisko je zakotveno i v úmluvě „Organizace africké jednoty“ nebo „Kartaginské deklaraci“ v Latinské Americe 52. Azyl též může získat žadatel, kterému je v jeho vlasti znemožněno odmítnutí vojenské služby (např. z náboženských důvodů, důvodů svědomí apod.). Osoba unikající před závažnou diskriminací nebo krutostí na základě chování jiných osob nebo z titulu sociálních norem dané země. Žena, jejímuž dítěti hrozí po návratu do vlasti provedení zákroku „obřízky“. Tuto definici uznávají státy jako jsou Francie, Nizozemí, Kanada a USA.

50


51


52


29

Kdo nemá nárok na azyl:

Pachatel trestné činnosti unikající výkonu trestu uděleném ve spravedlivém soudním procesu. Osoba důvodně podezřelá ze zločinů proti lidskosti, proti míru, válečného zločinu včetně zločinu genocidy. Cizinec, který vykonává vojenské či jinak ozbrojené akce proti zemi svého původu.

Přistěhovalec vs. Uprchlík: Přistěhovalec obvykle opouští zemi původu za účelem získání lepší životní úrovně, avšak nebojící se vrátit do země původu, ve které může zároveň užívat právní ochrany. Uprchlík je na útěku, protože se obává perzekucí ze strany osob či státu při případném návratu do své vlasti. Bezpečné země původu: Velmi důležitým aspektem při udělování azylu je tzv. „bezpečná země“. Jedná se o definici dle každého členského státu unie, která sdružuje státy, ve kterých by nemělo existovat závažné riziko pronásledování žadatele. Definice “bezpečné země” dle ES: „Země se považuje za bezpečnou zemi původu, pokud lze na základě tamější právní situace, uplatňování práva v rámci demokratického systému a obecné politické situace prokázat, že zde obecně a trvale nedochází k pronásledování, podle článku 9 směrnice 2004/83/ES, k mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání, a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu“. Při tomto posuzování se vezme v úvahu mimo jiné rozsah, v jakém je poskytována ochrana proti pronásledování nebo špatnému zacházení prostřednictvím:

příslušných právních a správních předpisů země a způsobu, jakým se uplatňují; dodržování práv a svobod stanovených v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Mezinárodním paktu o občanských a politických právech nebo Úmluvě proti mučení, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 zmíněné evropské úmluvy nelze odchýlit; dodržování zásady nenavracení podle Ženevské úmluvy; systému účinných opravných prostředků v případě porušování těchto práv a svobod“ 53.

53

Viz. http://register.consilium.eu.int/pdf/cs/05/st12/st12983.cs05.pdf

30

Pochází-li občan z takovéto země, je mu zásadně azyl odepřen. Česká republika je všeobecně považována za bezpečnou zemi. V současné době neexistuje oficiální seznam tzv. bezpečných zemí. Společný seznam bezpečných zemí na evropské úrovni by měl být jediným povoleným seznamem neumožňujícím, aby členské státy měly ještě vlastní seznamy. Tento seznam, který bude zaveden legislativním aktem, schváleným společným rozhodnutím Rady a Evropského parlamentu. Z výše uvedeného však plyne následující příklad: „přes Českou republiku se na území německého státu dostala rodina přistěhovalců z války zasaženého Afgánistánu. Avšak pro rozhodnutí v proceduře udělování azylu na území našeho souseda stačí prokázat, že žadatel přišel z „bezpečné země“. Následné vyhoštění je však provedeno na území ČR“. Z hlediska práva uvádím do přílohy č.1 (str. 101) této práce „Právní normy pro pobyt na území ČR“ . Do přílohy č.9 (str. 115) této práce přikládám text s názvem : „Slavní rodáci, uprchlíci a přistěhovalci“

2.3.3 Státní občanství „Slibuji na svou čest věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat všechny zákony a jiné obecně závazné právní předpisy. Slibuji, že budu plnit všechny povinnosti státního občana České republiky" 54. Mnozí z Vás si ani neuvědomují, že těchto několik slov může změnit mnohým život, že těchto několik vět může znamenat svobodu projevu, svobodu pohybu. Mnozí z nás si neuvědomují, že tento slib nemuseli složit a přesto mohou automaticky požívat výsad svobodné společnosti, ke které patříme. Jak je to možné? Cestu, podmínky a povinnosti, které je nutné vykonat a překonat, si objasníme na následujících řádcích. Již v kapitole o „Pobytu cizích státních příslušníků na území ČR“ jsem se zmínila o snaze těchto občanů získat povolení k trvalému pobytu. Dalším krokem pro úplné začlenění do společnosti je získání tzv.: „Státního občanství“. Cesta k jejímu nabytí není mnohdy jednoduchá. Je nutno splnit řadu nejen legislativních podmínek. Práva a povinnosti spojené se „Státním občanstvím“ jsou zakotveny v ústavě, základním právním dokumentu ČR. Podle Ústavy České republiky, tedy podle zákona č. 1/1993 Sb., nemůže být žádný občan ČR proti své vůli státního občanství zbaven.

54

Viz : Oficiální slib občana ČR: http://old.mzv.cz/wwwo/

31

Způsoby získání státního občanství:

Nabytí státního občanství ČR „udělením“ Nabytí státního občanství ČR dle §6 40/1993Sb Nabytí státního občanství ČR „narozením“ Nabytí státního občanství ČR „osvojením“ Nabytí státního občanství ČR „určením otcovství“ Nabytí státního občanství ČR „nalezením“

2.3.3.1 Nabytí státního občanství „udělením“ Nabytí státního občanství České republiky se děje prohlášením podle § 6 zákona č. 40/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o udělení státního občanství České republiky činí Ministerstvo vnitra na žádost žadatele splňujícího tyto základní podmínky 55: 1. Musí se po dobu nejméně pěti let zdržovat v České republice a ke dni podání žádosti musí splnit podmínku, a to sice že po dobu nejméně pěti let má na našem území povolen trvalý pobyt. 2. Musí podat důkaz, že nabytím státního občanství České republiky zároveň pozbyde svého dosavadního občanství, nebo dokáže, že již pozbyl svého dosavadního občanství, nejedná-li se o osobu bez státního občanství nebo osobu s přiznaným statusem uprchlíka. Nejprve Ministerstvo vnitra vydá žadateli tzv. příslib udělení státního občanství České republiky, až poté dojde k obstarání dokladu o pozbytí dosavadního státního občanství. 3. Žadatel nesměl být v posledních pěti letech odsouzen pro úmyslný trestný čin (toto musí dokázat výpisem z Rejstříku trestů, který si obstará samo Ministerstvo vnitra formou dálkového přístupu podle speciálního právního předpisu). 4. Další podmínkou je schopnost prokázat znalost českého jazyka u pohovoru před příslušným úřadem (nevztahuje se na ty, kteří jsou nebo byli občany Slovenské republiky). 5. Žadatel musí plnit řádně povinnosti, které jsou mu dány zvláštním právním předpisem, který upravuje pobyt a vstup cizinců na území České republiky (zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), dále povinnosti, které pro něj plynou z právních předpisů týkajících se veřejného zdravotního pojištění, sociálního zabezpečení, důchodového pojištění, daní, odvodů a poplatků.

55

Viz. http://www.mvcr.cz/mvcr‐web‐sluzby‐pro‐verejnost.aspx

32

2.3.3.2 Prominutí podmínek ze zákona Ve zvláštních a předem zákonem definovaných případech, doložených informacemi od žadatele, můžeme mluvit o tzv. „Prominutí splnění zákonem stanovených podmínek“ 56 ze strany Ministerstva vnitra ČR, které může, nemá však povinnost, prominout splnění podmínek pro udělení českého státního občanství. Těchto podmínek je celá řada, nebudu se jimi zde dopodrobna zabývat, jsou totiž vyčerpávajícím způsobem uvedeny na webových stránkách http://www.mvcr.cz/mvcr-web-sluzby-pro-verejnost.aspx.

2.3.3.3 Nabytí státního občanství ČR dle §6 40/1993 Sb. „Prohlášení o volbě státního občanství České republiky může učinit pouze osoba nebo její potomci, která(kteří) byla(i) k 31. 12. 1992 státním občanem ČSFR, a nebyla státním občanem České republiky, ani státním občanem Slovenské republiky. Jejich potomci v přímé linii, kteří nabyli zletilosti, mohou učinit takové prohlášení pouze za předpokladu, že nemají jiné státní občanství“.

2.3.3.4 Nabytí státního občanství ČR „narozením“ Jedná se o jeden z nejpřirozenějších a nejčastějších případů získání státního občanství ČR. Dítě získá občanství rodičů okamžikem narození, za předpokladu, že alespoň jeden z rodičů toto občanství vlastní. I pro případ, že jsou rodiče „bez státní příslušnosti“, avšak s povolením trvalého pobytu v ČR, je narozené dítě občanem ČR. Na tento proces nemá vliv ani to, že rodiče mají různá státní příslušenství a dítě tedy nabývá zároveň s českým i cizí občanství. Z faktu, že narození je přirozeným způsobem získání občanství plyne i skutečnost, že není nutné o jeho udělení nikterak žádat. Vydání příslušných dokladů na této věci také nic nemění. „U dítěte narozeného v zahraničí je třeba nejprve požádat o zápis jeho narození do tzv. zvláštní matriky. Na základě které je dítěti vydán český rodný list, který je nezbytný k vydání např. občanského průkazu nebo cestovního pasu ČR. K zápisu narození do zvláštní matriky je třeba připojit i osvědčení o státním občanství České republiky dítěte” 57.

2.3.3.5 Nabytí státního občanství ČR „osvojením” Co je „osvojení“? Více vžitým, avšak cizím výrazem pro tento termín je „adopce“. Takovéto dítě se stává občanem ČR po vejití v účinnost rozhodnutí o osvojení, za předpokladu, že žadatel(é) – osvojitel(é) je/jsou státním(i) občanem(ny) ČR. Toto soudní rozhodnutí však nemusí vydat pouze český soud, nýbrž i zahraniční jurisdikce.

56

Viz. http://www.mvcr.cz/mvcr‐web‐sluzby‐pro‐verejnost.aspx

57

Viz : http://www.mvcr.cz/clanek/nabyvani‐statniho‐obcanstvi‐ceske‐republiky‐narozenim.aspx

33

„Takové rozhodnutí cizozemského soudu není třeba, aby rozhodnutí bylo uznáno rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky, musí však mít náležitosti veřejné listiny, tj. musí být opatřeno doložkou právní moci, vyšším ověřením (superlegalizací nebo tzv. Apostillou, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak) a úředním překladem do českého jazyka“ 58 .

2.3.3.6 Nabytí státního občanství ČR „určením otcovství“ „Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec českým státním občanem, nabývá státní občanství České republiky dnem souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství.“ Pro právní platnost tohoto způsobu nabytí občanství je rozhodující okamžik určování otcovství, tedy občanství otce v této době, nikoli v době narození dítěte. V době od uzavření manželství do 300. dne po rozvodu nebo po prohlášení manželství za neplatné, se považuje za otce dítěte manžel matky. Navíc mezi 180. a 300. dnem lze otcovství popřít pouze za vyloučení, že by manžel mohl být otcem dítěte 59. Státním občanem ČR se dítě stává i pokud dojde k určení otcovství mimo republiku. „Doklad o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů nebo jiným obdobným úkonem, ke kterému došlo v zahraničí, však musí mít náležitosti veřejné listiny, tj. musí být opatřen vyšším ověřením a úředním překladem do českého jazyka. Došlo-li k určení otcovství rozhodnutím orgánu cizího státu, je nezbytné, aby takové rozhodnutí bylo uznáno rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak“60.

2.3.3.7 Nabytí státního občanství ČR „nalezením“ Poněkud kuriózním způsobem získání občanství se může stát „nalezení“. Běžný občan si pod tímto pojmem umí představit šťastné získání movité věci, či navrácení věci dávno ztracené. Avšak „ztraceným“ se může považovat i dítě odložené na prahu kostela nebo novorozenci uložení do schránek „Baby Box“. Z právního hlediska je to každá osoba, mladší patnácti let, nalezená na území ČR, pokud se neprokáže vlastnění státního občanství jiného státu 61.

58

Viz. http://www.mvcr.cz/clanek/nabyvani‐statniho‐obcanstvi‐ceske‐republiky‐osvojenim.aspx

59

Viz. http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?back=/pomoc/

poradna.php&doc=686 60

Viz. http://www.mvcr.cz/clanek/nabyvani‐statniho‐obcanstvi‐ceske‐republiky‐urcenim‐otcovstvi.aspx

61

Viz. http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/dokument/2005/analyza.pdf

34

2.3.3.8 Pozbývání státního občanství ČR Tuto kapitolu řeší zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vyhlášeno pod č. 471/2003 Sb.). Tento proces lze uskutečnit na základě:

§16 zákona - pozbytí státního občanství prohlášením §17 zákona - pozbytí státního občanství nabytím cizího státního občanství na základě výslovného projevu vůle

Pozbytí českého státního občanství prohlášením „Státní občan České republiky se může českého státního občanství vzdát prohlášením, pokud je zletilý, zdržuje se v cizině a současně je státním občanem cizího státu. Rodiče, případně jeden z nich, mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě mladší 18 let, které je státním občanem České republiky a současně státním občanem cizího státu“62. Pozbytí českého státního občanství nabytím cizího státního občanství na základě výslovného projevu vůle „Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky automaticky dnem, kdy na základě výslovného projevu vůle (žádost, prohlášení, souhlas apod.) dobrovolně nabyde cizí státní občanství. Tato právní úprava je účinná od 1. ledna 1993 a vztahuje na osoby, které cizí státní občanství uvedeným způsobem nabyly v období po 31. 12. 1992. České státní občanství pozbývají tímto způsobem i děti, pokud cizí státní občanství nabydou na základě výslovného projevu vůle svého zákonného zástupce 63. S účinností zákona č. 357/2003 Sb. od 29. 10. 2003, který novelizoval zákon č. 40/1993 Sb. platí následující: „K pozbytí českého státního občanství nedojde v případě, že státní občan České republiky nabyde uvedeným způsobem cizí státní občanství, pokud nabyl státní občanství, která má jeho manžel a stalo se tak za trvání manželství. Rozhodující je datum nabytí cizího státního občanství, nikoli datum podání žádosti o udělení cizího státního občanství“ 64. Uvedené se vztahuje i na občany, kteří nabyli občanství mezi 1.1.1993 28.10.2003.

62

Viz. http://www.mvcr.cz/clanek/pozbyvani‐statniho‐obcanstvi‐ceske‐republiky.aspx

63


64


35

Pro ilustraci uvádím modelový příklad: „Ludmila, občanka ČR, se rozhodla před lety provdat za svého španělského přítele. Požádala tedy o udělení občanství (španělského), tedy občanství svého nastávajícího, které nabylo platnosti v průběhu jejich manželství. O své české občanství takto ale nepřichází.“

2.3.3.9 Prokazování státního občanství Neméně podstatným krokem je prokázání státního občanství, které se obvykle prokazuje platným občanským průkazem případně cestovním dokladem - pasem. Dalšími doklady mohou být osvědčení nebo potvrzení o státním občanství České republiky a nebo také vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj o státním občanství ČR uveden65.

2.3.4 Zdravotní pojištění a péče Systém poskytování zdravotních služeb včetně pojištění je v České republice komplexní. Zjednodušeně jej lze rozdělit na

Státem garantované služby – Veřejné zdravotní pojištění Soukromá zařízení – Smluvní zdravotní pojištění

Jednotlivá zařízení mají uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou a poskytují pojištěným pacientům zdravotní péči. V případě potřeby se pacient, občan ČR/EU obrací na lékaře primární péče (praktický lékař, stomatolog, gynekolog), popřípadě na odborného lékaře. Pro případ náhlého onemocnění a potřeby lékařské péče jsou zřízeny v závislosti na místních podmínkách pohotovostní služby. Právo být pojištěncem vzniká ze statusu občana EU nebo na základě prokázání se jako „rodinný příslušník“ za splnění podmínek trvalého pobytu. Pojištěnec má poté nárok na využívání stejného systému zdravotních služeb jako občan ČR. Na veřejné zdravotní pojištění na území České republiky vzniká ze zákona nárok těm, kteří zde mají trvalý pobyt nebo jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který zde má sídlo. Za předpokladu pohybu mezi jednotlivými zeměmi EU, by měl být pojištěnec pojištěn pouze ve státě, který je jeho místem výkonu práce. V případě výkonu práce ve více státech zároveň, je doporoučeno zvolit místo pojištění v místě trvalého bydliště. Toto pravidlo platí i pro pracovníky vyslané do ČR jiným členským státem unie. Vždy je nutné se prokázat formulářem vystaveným pojišťovnou domovské země, který je předložen příslušnému 65

Viz. http://www.komora.cz/files

36

zdravotnímu zařízení nebo nositeli zdravotního pojištění. Osoby, které jsou účastné veřejného nebo smluvního zdravotního pojištění, mají povinnost pravidelně platit pojistné. Tato povinnost vzniká dnem vzniku pojištění66 . Zákonná úprava: Dle zákona č. 326/1999 Sb. je cizinec povinen při hraniční kontrole předložit doklad o uzavření cestovního zdravotního pojištění, ze kterého se hradí náklady léčení v souvislosti s úrazem a onemocněním včetně nákladů doprovodných (převezení pacienta apod.) 67. Účastníci veřejného zdravotního pojištění: Cizinci s trvalým pobytem: Ze zákona č. 326/1999 Sb. je nutné být pojištěn na území ČR v případě uděleného povolení k trvalému pobytu. Pojištění vzniká dnem udělení povolení trvalého pobytu a zaniká jeho odebráním nebo úmrtím osoby. Oznamovací povinnost vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně, VZP ČR, je osm dní od získání povolení k pobytu. Pokud si cizinec sám nezvolí jinou pojišťovnu, stává se ze zákona pojištěncem VZP ČR. Do této skupiny občanů dle zákona též patří:

Azylanti v procesu azylového řízení včetně dětí takto narozených. Cizinci svěření do náhradní péče. Děti cizinců, kteří jsou v procesu schvalování a udělování povolení k pobytu. Odmítnutí žadatelé, kteří dle zákona o azylu nemohou vycestovat a požívající náhradní vystavené vízum na 90 dní. Cizinci s povolením pobytu za účelem strpění pobytu (definice dle zákona č. 326/1999 Sb.).

Cizinci zaměstnaní v ČR: Pokud je cizinec zaměstnancem zaměstnavatele na území ČR, ale nevlastní povolení k trvalému pobytu, je též účastníkem veřejného zdravotního pojištění. Podmínkou je splnění §2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tedy, že se jedná o zaměstnání zakládající se na účasti na nemocenském pojištění. Náklady na zdravotní péči přecházejí na zdravotní pojišťovnu při vzniku pracovně právního vztahu na základě pracovní smlouvy a registrace provedené zaměstnavatelem. Možnost volby 66

Viz. webové stránky MPSV ČR, program EURES : (http://portal.mpsv.cz/eures/prace_v_eu/zeme/cesko/)

67

Zákon ČR č. 326/1999Sb, bulletin PVZP, prosinec 2007

37

této zdravotní služby je ponechána na jednotlivém občanovi, avšak v případě volby státem ze zákona garantované služby není nutné k jejímu vzniku žádného jednání s pojišťovnou. Z praxe ale známe následující praktiky: „Cizinec vietnamského původu, který je zaměstnán přes zprostředkovatele se domnívá, že neporušuje zákon. Ale ve skutečnosti za něj není placeno zdravotní pojištění. Může se na tuto skutečnost dotazovat u své zdravotní pojišťovny“. „Také se stává, že dochází k podvodu zpětným přihlášením budoucího pojištěnce po uplynutí zákonné lhůty 8 dní, ve které může dojít k pojistné události“. Cizinci smluvně pojištění: Cizinec vstupující na území ČR, nemající veřejné zdravotní pojištění, musí mít dle zákona č. 48/1997 Sb. uzavřené smluvní pojištění do výše 30 000 €. Nepostačuje tedy pouze pojištění úrazové nebo pojištění odpovědnosti. Smluvně je uzavíráno obvykle pro případ:

Komplexní péče (blížící se rozsahu standardního zákonného pojištění VZP ČR) Neodkladné péče ( pouze pro akutní lékařské výkony)

2.3.5 Vzdělávací systém Občané států EU a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávacím službám za totožných podmínek jako státní občané České republiky. Vzdělávací systém v ČR vychází z tradice počínající rokem 1774, kdy byla zavedena povinná školní docházka. Dnes fungují v ČR všechny typy vzdělávání. Tabulka č.3: Úrovně vzdělávání v ČR

Zdroj : Viz. webové stránky MŠMT ČR, : (materiál: „ Studium a práce ČR.pdf “ ).

38

Předškolní vzdělávání: Mateřská škola je součástí školské soustavy a je určena dětem od 3 do 6 let. Vzdělávání ve většině mateřských škol je pro občany ČR/EU bezplatné. Rodiče obvykle přispívají na provozní náklady. Základní vzdělávání: Jedná se o typ studia od 6. do 15. roku života. V ČR je označováno též termínem „povinná školní docházka“. Tato je prováděna na základních školách, případně nižších ročnících víceletých gymnázií nebo specializovaných školách typu konzervatoř. Pro občany EU je služba zajištěna krajským úřadem včetně výuky českého jazyka. Střední vzdělávání: Obvykle se rozděluje na „Střední vzdělání s maturitní zkouškou“ a na „Střední vzdělání s výučním listem“. Gymnázia, střední odborné školy a konzervatoře poskytují úplné střední všeobecné vzdělání zakončené maturitní zkouškou. Terciární vzdělávání: Vysoké školy zajišťují bakalářské studijní programy, magisterské a doktorandské studium. Veřejné vysoké školy se dělí na univerzity a vysoké školy. Na veřejných a státních vysokých školách je studium v českém jazyce a je bezplatné. V ČR existují vedle veřejných vysokých škol a univerzit také vysoké školy soukromé. Ke svému vzniku potřebují, stejně jako obory veřejných vysokých škol, akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Studium v tomto typu zařízení je pro všechny občany zpravidla zpoplatněno. Jednotlivé stupně vzdělání jsou podporovány nebo zajišťovány:

MŠMT ČR NUOV UIV EDU CSVS PLOTEUS ECTS

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Národní ústav odborného vzdělávání Ústav pro informace ve vzdělání Školský vzdělávací a informační portál Centrum pro studium vysokého školství Portál vzdělávacích příležitostí v Evropě European credit transfer system

Jazyková bariéra: Z hlediska dlouhodobého pobytu či případného pracovního poměru v ČR je otázka jazykové bariéry jednou z předních. Pro potřeby základního vzdělávání je výuka zajištěna krajským úřadem. Pro vyšší stupně studia je nucen student, uživatel vzdělávacího systému, zajistit patřičné znalosti soukromou cestou. 39

Některé vysoké školy zajišťují kurzy češtiny pro cizince nebo úzce spolupracují s odbornými organizacemi. Výuka v různých formách (intenzivní kurzy, dlouhodobé kurzy) je zpravidla placená, ale je možné na základě studijního stipendia, programu rozvojové pomoci nebo na doporučení krajanských organizací zajistit i studium bezplatné. Výuce českého jazyka se věnují nebo ji podporují dále tyto organizace:

UJOP MUNI

Ústav jazykové a odborné přípravy Kabinet češtiny pro cizince při Masarykově univerzitě

Možnosti podpory studia českého jazyka68: Česká republika má v současnosti uzavřeno zhruba sto bilaterálních smluv o kulturní spolupráci, do jejichž oblasti spadá i otázka vzdělávání. Tyto smlouvy jsou sjednány na dobu neurčitou a zajišťují podmínky pro studium občanů jiných států v ČR. Informace jsou umístěny na českých konzulátech, ambasádách nebo na ministerstvech školství dané země. Organizace zabývající se touto problematikou:

DZS MZV

Dům zahraničních služeb Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Výměna žáků mezi českými a zahraničními vzdělávacími institucemi se realizuje na základě smlouvy o výměně studentů. Od roku 1997 je Česká republika zapojena do vzdělávacích programů EU, na jejichž základě je možné absolvovat studium nebo jeho část v ČR nebo EU. Podmínkou je pouze účast jednotlivých školských zařízení v daném programu. Programy nabízené v rámci EU:

LEONARDO DA VINCI

Podporuje rozvoj odborného vzdělávání

SOCRATES / COMENIUS

Zaměřen na předškolní, základní a střední vzdělávání

SOCRATES / ERASMUS

Zaměřen na vzdělávání ve vysokoškolských oblastech na základě vystavovaných grantů a následného uznávání absolvovaného studia ve spolupráci s ECTS (Evropský systém transferu kreditů)

68

Webové stránky MŠMT ČR, : (materiál: „ Studium a práce ČR.pdf “ )

40

Nutnost získání jazykové zkoušky na území ČR69: 1. lednem 2009 počínaje, musí každý cizinec, který má zájem získat povolení k trvalému pobytu na území České republiky prokázat, že ovládá český jazyk. Vyjmuti z této povinnosti jsou občané EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a jejich rodinní příslušníci. Podmínkou k získání pobytu je složení Zkoušky z českého jazyka na úrovní A1. Více informací o zkoušce a přípravě na zkoušku můžeme najít na webových stránkách www.cestina-pro-cizince.cz.

2.3.6 Sociální zabezpečení a důchodový systém Všechny osoby, občané, kteří chtějí vykonávat pracovní činnost na území ČR, jsou pojištěny u ČSSZ (Česká správa sociálního zabezpečení). Zákonnou povinností je odvádět příspěvek na ČSSZ, v případě zaměstnance tento odvádí zaměstnavatel. Povinné sociální pojištění: Pokrývá sociální dávky zejména v době nemoci, důchodové pojištění a také příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Délka pracovního vztahu českého občana v jiném členském státě EU se započítává i pro účely českých zákonů. Tento princip je platný i pro cizí státní příslušníky. Sociální podpora: Jedná se zejména o náklady na výživu a jiné základní potřeby občanů ČR. Pro občana EU je vyplácení podpory podmíněno ohlášeným tříměsíčním pobytem nebo pracovním poměrem na území ČR. Stejný nárok vzniká i „rodinným příslušníkům“, aniž ti sami vykonávají pracovní činnost. Sociální pomoc: Poskytována ve stavu „nouze“, pokud je jinak bráněno v poskytování základních životních potřeb. Pokud občan EU nebo rodinný příslušník požádá o dávku na základě zákona o „hmotné nouzi“ nebo o „sociálních službách“, je povinností ČR tuto žádost posoudit. Výjimku tvoří, pokud je občan hlášen k trvalému pobytu nebo je v zaměstnaneckém poměru. Posuzování probíhá bodovým systémem, který na základě délky dosavadního pobytu a zaměstnání či vzdělávání stanoví, zda je žadatel tzv. „neodůvodnitelnou zátěží sociálního systému“ nebo naopak. V případě že „ano“, je možné se proti rozhodnutí odvolat. V ostatních případech je ve spolupráci s MVČR zrušen nárok na pobyt v ČR. Zrušením tohoto nároku přestane mít občan EU nárok na dávky. Mezi dobou, kdy je rozhodnuto o „zátěži“ a pravomocným zrušením povolení k pobytu bude ale nárok na dávky platný70. 69

Viz: http://www.domavcr.cz/novinky/webove‐stranky‐cestina‐pro‐cizince

70

Viz. webové stránky MSMT ČR, : (materiál: „ Studium a práce ČR.pdf “ )

41

Organizace ve vztahu k sociálnímu zabezpečení:

ČSSZ ČUBP

Česká správa sociálního zabezpečení Český úřad bezpečnosti práce

2.3.7 Pracovně-právní vztahy cizince v ČR V oblasti zaměstnávání nemají občané EU žádné jiné povinnosti než občané ČR. Není potřeba povolení k výkonu práce, což platí i pro rodinné příslušníky dle podkapitoly 2.3.4. Povinnosti jsou však vztaženy na zaměstnavatele, který nejpozději v den vzniku pracovního poměru musí nahlásit údaje o zaměstnanci na úřad práce. Toto pravidlo se vztahuje i na osobu, k níž jsou za účelem výkonu práce občané EU poskytnuti ze zahraničí nebo území ČR. Výjimkou tvoří zaměstnávání v systému veřejné správy, které je zcela vyhrazeno pro občany ČR. Další informace o pracovních vztazích pro výkon zaměstnání v ČR můžeme např. najít na těchto webových stránkách:

EURES MPSV SUIP

Evropský portál pracovních příležitostí Ministerstvo práce a sociálních věcí Státní úřad inspekce práce

Uznávání kvalifikací: Pro většinu profesí v ČR není potřeba dokládat uznání kvalifikace. Pro vybrané profese tzv. „regulované profese“ je tento doklad zapotřebí. Toto uznávání provádí příslušný úřad. Zákon o uznávání odborné kvalifikace č. 18/2004 Sb. upravuje podmínky pro občany EU chtějící vykonávat regulované povolání v ČR. Regulovaná profese71: Předmětem regulace je takové povolání nebo činnost, pro jejichž výkon jsou předepsány určité požadavky, bez nichž není povoleno danou činnost vykonávat. Tyto podmínky mohou být např. stupeň odborné způsobilosti, bezúhonnost, zdravotní stav apod. Otázka výkonu pracovní činnosti se řídí jednotlivými právními normami a zákony platnými na území ČR. V příloze č.2 (str. 102) uvádím důležité zákony tohoto se týkající.

71

Viz. webové stránky MŠMT ČR, : (materiál: „ Studium a práce ČR.pdf “ )

42

2.4 Cizinci v České republice v období recese 72 Zhoršení ekonomické situace České republiky v závěru roku 2008 vlivem globální recese má vliv i na míru nezaměstnanosti v zemi. Samotné počátky a důvody i časový rámec hospodářské recese sahá dále než do roku 2008, zároveň se jedná ale o tak rozsáhlý problém, že by se na stránky této diplomové práce jistě nevešel. Vyjměme z něj tedy jen otázku týkající se cizích státních příslušníků a to zejména okolnosti jejich pobytu v ČR. Cizí státní příslušníci, kteří přicházejí v těchto dnech o práci v ČR, mají neobvyklou možnost řešení své situace: Vláda ČR podpořila návrh ministra vnitra Ivana Langera, který navrhuje návrat těchto obyvatel do země původu. Mohlo by se zdát, že je to „netolerantní návrh“, avšak vláda přichází s finanční kompenzací všech potřebných formalit a nabízí bonus pro jednotlivé cizince, kteří tuto možnost využijí. V první fázi by se mělo jednat o dvě tisícovky cizinců. Finanční stránka věci: Bonus, o kterém jsem se zmínila je vystaven ve formě peněžní, tedy 500 € na osobu. Celý krok „vystěhování“ bude pro státní rozpočet znamenat náklady téměř šedesát milionů korun, tedy asi 30 000,- Kč na osobu. „Neřešený problém by sebou nesl vyšší náklady a to jak finanční tak také zhoršení bezpečnostní situace“. [Ivan Langer, Český rozhlas 1, iŽurnál 73] Není to však opatření:

jediný způsob řešení současné situace. Vláda navrhuje následující podpůrné Omezení vydávání dlouhodobých víz (nad 90 dnů) Zpřísnění kontrolní činnosti cizinecké policie Podpora dobrovolných návratů

Podle předsedy Česko-vietnamské společnosti Marcela Wintera by se měly podílet na řešení této komplikované otázky též firmy a agentury, které zprostředkovaly pobyt v ČR nebo dopravu cizinců do ČR: „Ne jenom řešit důsledky, ale přešetřit příčiny. Aby se na tom finančně podílely i české personální agentury, které je sem dovezly a teď se na ně vykašlaly…" 74.

72 Viz : http://www.rozhlas.cz/izurnal/ekonomika/_zprava/545569 , Václava Vařeková, Milan Kopp , 09.02.2009 73

Viz : http://www.rozhlas.cz/izurnal/ekonomika/_zprava/545569

74

Viz : http://www.rozhlas.cz/izurnal/ekonomika/_zprava/545569

43

Odd 1.4.2009 zpřísnilo ministerstvo m o vnitra poddmínky pro o vydávání pracovníchh víz ze zem mí 75 Mooldavsko, Mongolsko, M Thajsko, Ukrajina U a Vietnam. V Týk ká se víz s platností p naad 90dní . Čeeská ekonom mika na prahu recese: Zppomalení prrůmyslové výroby, pookles spotřeeby domácn ností i omeezený zahraaniční obch hod dooprovázený pesimistickkými odhaady o vývooji a stavu českého hospodářstv h ví se pomaalu proojevují i v každodennním životě občanů. o Ekkonomické zbrzdění jee značné a projevuje se výýrazně do sttatistik v obblasti zaměsstnanosti. Dne D 24.3.20 009 byla vyyslovena needůvěra vláádě ČR R. „Česko see v očích zahraničnícch investorrů včera sttalo součásstí východnní Evropy. Zatímco oslabení korruny a pravděpodobnýý propad pražské p burrzy budou ppřipomínat následky pádu p vládyy jen krátkkodobě, vníímání ČR jako j součásti nejistéhho regionu 76 bývalých post-sovětský p kých zemí see prohloubí“ “ . Graf č.1: Vývoj V HDP v ČR

Zdroj: Viz: h http://www.ku urzy.cz/makro oekonomika/

Graf č.2: Nezaměstna N anost v ČR

Zdroj: Viz: h http://www.ku urzy.cz/makro oekonomika/

75

V Viz: http://eko onomika .idnees.cz, prohlášeení p. Zuzany Opletalové – mluvčí min. vnitra 1.4.2009 9

76

Viz: http://eko V onomika.idness.cz/pad‐vladyy‐zmari‐snahyy‐cr‐zbavit‐se‐nalepky‐problemove‐zemee‐pnw‐ /ekkonomika.asp?c=A090324__215127_ekon nomika_vem, 25.3.2009

44

Doufejme, že s překonáním této hospodářské recese se stane Česká republika zemí opět atraktivní pro cizí státní příslušníky, převážně ty, kteří zde přispívají k vysokému životnímu standardu. Česká republika by také v tomto mezičase měla vytvořit přesná pravidla a způsoby, jak posuzovat a integrovat úspěšné žadatele o české státní občanství a jak zabránit nelegální nebo nežádoucí migraci do ČR. Naše země si také bude muset zvyknout na to, že nebude hospodářsky tak rychle růst jako v minulosti, což potvrzují slova českého ekonoma Tomáše Sedláčka. „Od roku 2000 do konce roku 2008 vzrostlo české HDP o 46%. Takže za sedm let jsme o půlku obohatili své bohatství“77. V dnešní době se očekává, že ČR bude růst o jedno procento. Naštěstí u nás nehrozí taková recese, že by padaly banky. Zato naši maďarští kolegové jsou na tom hůř. Jejich ekonomika je na tom totiž velmi špatně. Zadluženost státu činí 73% HDP, míra nezaměstnanosti je 8,6% a může dosáhnout kvůli krizi až 10%. Vzhledem k nutnosti financovat až 3 milióny důchodů je daňová zátěž vysoká, z hrubé mzdy tak musejí Maďaři odvádět 54%, pro srovnání v ČR je to 42,9% a na Slovensku 38, 5%78. V této kapitole jsem se zabývala legislativně-právními, sociálními i ekonomickými aspekty integrace cizinců v České republice. Pro pozdější možné provedení komparace mezi zkoumanými zeměmi, Českou republikou a Francií, se v následující kapitole zaměřím na druhou studovanou zemi, kterou je Francie. Ještě předtím ovšem zmíním důležitou kapitoly Poskytované služby cizincům z různých úrovní státní správy a dalších subjektů v ČR, ve které se budu zabývat lokální integrací cizinců a také rolí nestátních neziskových organizací v otázce integrace cizinců a jejich pomoci.

77

Příloha Lidových novin: Článek ‐ Zlatá hlava Tomáše Sedláčka, č.6 z 6.2.2009.

78

Viz: http://zpravy.idnes.cz/hodina‐pravdy‐pro‐madarsko‐zeme‐se‐ocitla‐na‐pokraji‐bankrotu‐ptv‐

45

3 POSKYTOVANÉ SLUŽBY CIZINCŮM Z RŮZNÝCH ÚROVNÍ STÁTNÍ SPRÁVY A DALŠÍCH SUBJEKTŮ V ČR Jak jsem již zmínila v této diplomové práci, integrace imigrantů je složitý proces, který v sobě skrývá mnoho aspektů. Některými z nich jsem se již zabývala. Pro kvalitní život a začlenění cizince do společnosti, musí cizinec splnit mnoho podmínek. K úspěšnému a plnohodnotnému životu imigrantovi pomáhá jak státní správa, tak také pomoc NNO, což jsou nestátní neziskové organizace, dále se také v této pomoci angažují různé občanské společnosti. Jejich koordinace je nutná. Instituce státní správy zajišťují zejména začlenění do formálních struktur společnosti. Další subjekty, kterými jsou např. různé NNO, nevládní organizace a občanské společnosti, se snaží pomoci cizinci v otázce poradenství a také tím, že mu poskytnou služby, které mu ulehčí pobyt v České republice. V této kapitole bych ráda přiblížila roli státní správy a samosprávy, konkrétně roli municipalit a dalších subjektů právě v otázce integrace cizinců, problémy, které se mohou vyskytnout. Postoje některých aktérů k cizincům. Dále zmíním také to, co by bylo dobré zdokonalit a vylepšit.

3.1 Státní správa a samospráva Integrační politiku v ČR lze označit jako politiku praktikovanou „shora dolů“, což znamená, že v ní hraje dominantní roli ústřední vláda. Na této úrovni se připravují koncepční materiály týkající se integrace cizinců (hlavně Koncepce integrace cizinců). Zmíním-li národní úroveň, zde se jedná o strategii integrace azylantů (státní integrační program). Tato strategie se zabývá zejména integrací azylantů ve sféře bydlení a jazykového vzdělávání. Bohužel, v oblasti české integrační politiky chybí větší otevřenost veřejnému dialogu. Tato politika neslaví úspěch ani ve větším zapojování dalších aktérů do tvorby a realizace integračních politik. Těmito dalšími aktéry mám na mysli např. orgány místní samosprávy, kterými jsou obecní a městské úřady. K zajištění úspěšnosti národních integračních strategií je nutné zapojit právě ty aktéry, které působí v bezprostřední blízkosti cizinců. Činnost lokálních vlád je dostatečně silná obzvláště v zemích, kde je praktikován decentralizovaný způsob řízení, jako jsou Francie, Itálie, Velká Británie, Španělsko79. Na centrální úrovni se problematikou začleňování cizinců do majoritní společnosti zabývají různé subjekty, jako jsou např. již ve 2. kapitole této práce zmíněné: Odbor azylové a migrační politiky MV ČR, Správa uprchlických zařízení MV ČR (SUZ), Rada vlády ČR pro lidská práva a to pak zvláště Výbor pro lidská práva a Odbor pro migraci a integraci MPSV 79

Rákoczyovvá, M., Trbola, R. Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2008, s. 12‐13, ISBN 978‐80‐7416‐006‐6.

46

ČR. Právě již zmíněné Ministerstvo vnitra ČR a jeho složky mají v kompetenci tzv. azylovou a migrační politiku. Tyto složky jsou: 1. Odbor azylové a migrační politiky (hlavně výkon státní správy v oblasti azylu a migrace, integrace azylantů), 2. Policie ČR – Služba cizinecké a pohraniční policie (především oblast režimu víz a pobyty cizinců), 3. SUZ MV (provoz azylových zařízení a zařízení pro zajištění cizinců).

3.2 Lokální integrace Na evropské úrovni dochází k utváření spíše obecného rámce integrace, zatímco na lokální úrovni se berou v úvahu konkrétní podmínky a faktory, ke kterým se musí přihlížet při formulování lokální strategie. Existuje různý důraz, který je kladený lokálními vládami, na integrační politiky. Tento se projevuje např. ve spektru, rozsahu a charakteru integračních opatření, neméně důležitá je také organizační struktura municipalit. Od této struktury se odvíjí existence či absence administrativní struktury. Existuje-li vysoký důraz na integraci, může dojít k vytvoření různých typů institucionálního zabezpečení integrace. Agenda tak spadá buď do působnosti více oddělení, nebo je za tímto účelem vytvořena samostatná pozice, může vzniknout i specializovaný odbor (oddělení), které se zabývá integrací. Spolupráce v oblasti integrace cizinců je nezbytná nejen mezi lokálními vládami, ale také mezi vyššími úrovněmi státní správy, jedná se o spolupráci s vyššími vládními orgány. Nutná je také horizontální koordinace (mezi aktéry různých úrovní veřejné správy) a také koordinace vertikální, ve které jsou zapojeny jednotlivé úrovně veřejné správy80.

3.2.1 Problémy s integrací Cizinci, kteří přicházejí do České republiky se ocitají v těžké životní situaci. V případě, že se jedná „jen“ o ty imigranty, kteří k nám přišli za lepším životem a jsou to kvalifikovaní a finančně zabezpečení lidé, musí čelit novému prostředí, adaptovat se novým podmínkám, splnit mnohé, co se po nich požaduje, nehledě na odlišnou kulturu a zázemí, z kterého pocházejí. Pakliže se musí cizinci potýkat navíc s finančními nesnázemi a neadekvátní kvalifikací, je to mnohdy daleko složitější. Tomuto nepřispívá ani fakt, že majoritní společnost se obává cizinců, vzbuzují v ní potencionální nebezpečí. Cizinci tak musí čelit předsudkům, stigmatizaci a lhostejnosti. Dále mohou vzniknout jazykové bariéry, což je primární faktor sociální integrace. Znalost jazyka je také klíčová pro začlenění na pracovní trh. Na straně cizinců může bariéru představovat nízká informovanost a uzavřenost před 80

Rákoczyovvá, M., Trbola, R. Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2008, s. 12‐15, ISBN 978‐80‐7416‐006‐6.

47

společností z důvodu, že se k cizincům tato společnost staví zády. Příkladem institucionálních bariér jsou pak např. byrokracie a administrativní bariéry, se kterými se cizinci potýkají81.

3.2.2 Postoje některých aktérů na lokální úrovni k cizincům V této diplomové práci a dále v příloze č.8 (str. 108) k této diplomové práci zmíním i svůj výzkum ve formě dotazníku distribuovaném cizincům žijícím v České republice, ze kterého si budeme moci udělat představu o jejich postoji k Čechům a České republice. Myslím si, že by bylo vhodné ukázat si i druhou stranu, čili zástupce institucí, nebo úřadů, kteří se s cizinci stýkají. Podle respondentů, kterými byli zástupci městských úřadů82, je i přes existenci bariér, integrace cizinců do života v jejich městě úspěšná. Dotazovaní se také domnívají, že integrační politiky by měly cíleně pracovat nejen s dlouhodobě zde žijícími cizinci, ale i s trvale zde usazenými imigranty. Kladný názor vyjádřili pracovníci městských úřadů i na ekonomickou migraci, čili takovou migraci, kdy cizinci přicházejí do České republiky, aby zde žili ve vyšších životních podmínkách. U těchto migrantů není problém, dle respondentů, se začlenit na pracovní trh. Převažuje u nich hluboká motivace a touha po úspěšném začlenění do společnosti. Respondenti dále zdůraznili vlastnosti, které by měli mít migranti. Patří mezi ně zejména vzdělanost, pracovitost a bezúhonnost. Některé xenofobní postoje byly zaznamenány i mezi samotnými pracovníky městských úřadů. Tito vyjádřili zejména obavy z nemocí, terorismu nebo narušení místních kulturních tradic a zvyků83.

3.2.3 Struktura městských úřadů s ohledem na integraci cizinců Dle zkoumaného a již výše zmíněného vzorku, mohu zmínit dvě skupiny. Pro první z nich, můžeme sem zařadit většinu měst, je typická nerozvinutost institucionální struktury integrace cizinců. U druhé skupiny, je méně početná, se můžeme setkat s konkrétními pracovními pozicemi, které se zabývají problematikou integrace cizinců. Poradní orgány zaměřené na otázky integrace cizinců vznikly v Brně a Plzni v roce 2001 na základě usnesení vlády č. 1266 roku 2000. Agendou integrace cizinců se na sociálních odborech v Brně a Plzni věnuje pracovník, který je současně tajemníkem poradního orgánu. Vliv na formulování koncepčních a programových dokumentů je pouze nepřímý84.

81

Rákoczyovvá, M., Trbola, R. Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2008, s. 32‐33, ISBN 978‐80‐7416‐006‐6. 82

Ve výzkumu pro získání materialů pro publikaci Lokální strategie integrace cizicnů v ČR I, oslovil VÚPSV 39 respondentů v 25 vybraných městech. Těmito respondenty byli většinou vedoucí sociálních odborů. 83

Rákoczyovvá, M., Trbola, R. Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2008, s. 33‐36, ISBN 978‐80‐7416‐006‐6. 84

Rákoczyovvá, M., Trbola, R. Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2008, s. 37, 39, ISBN 978‐80‐7416‐006‐6.

48

Oblast integrace cizinců je v České republice jednoznačně svěřena do rukou centrální úrovně. Na lokální úrovni jsou aktivity na podporu integrace cizinců nerozvinuty a to ze dvou důvodů. Za prvé, pracovníci městských úřadů nepovažují cizince za zdroj sociálních problémů. Za druhé, cizinci nesdělují své potřeby, a tudíž také nekontaktují tyto osoby na městských úřadech. Cizinci se tak scházejí v rámci národnostně definované sítě. Dalšími důvody mohou být dále omezené zdroje nebo nízký počet cizinců ve většině měst. Z těchto důvodů je agenda, která řeší integraci cizinců na městských úřadech, svěřena do rukou pracovníka sociálního odboru a to sice jako jeho vedlejší agenda85. V další podkapitole se budu věnovat nestátním neziskovým organizacím, které řeší problém integrace cizinců, kterých je, podle dotazovaných městských úřadů ve velké řadě oblastí nedostatek. Většinou se tyto organizace věnují obyvatelům ČR, jsou také schopny poskytnout pomoc cizincům. Tyto organizace, charity se obrací se svými aktivitami také na cizince, např. v Plzni, Karlových Varech, České Lípě a Litoměřicích. Chtěla bych zdůraznit důležitost jejich existence, obzvláště v některých oblastech. Pro příklad uvádím Diecézní charitu v Litoměřicích, která provozuje i Poradnu pro dlouhodobě legálně usazené cizince v České Lípě, Humanitární sklad ošacení v Přijímacím a pobytovém středisku Bělá pod Bezdězem – Jezová a Poradnu pro uprchlíky a migranty v Litoměřicích. Diecézní charita se také angažuje ve vzdělávacích programech v integračním středisku v Předlicích86.

3.3 Nestátní neziskové organizace (NNO) a další subjekty Role NNO v oblasti integrace cizinců je nepostradatelná. Porovnám-li ji se státní správou, je jistě pružnější a více spojená s praxí. Kdežto u státního sektoru převládají byrokratické postupy. NNO mohou cizince navést přímo ke státnímu orgánu a pomoci mu v postupu při vyřizování záležitostí ohledně jeho pobytu v České republice. Jedná se o dobrovolné a samosprávní orgány, které neřídí veřejné autority. Mezi NNO můžeme zahrnout asociace, charity, nadace a fondy. Jedná se o orgány, které buď vzniknou z podnětu jednotlivých osob (s právní subjektivitou i přirozenou). Jejich oblast působnosti může být národní i mezinárodní. NNO nepracují pro zisk, zisk, který nabydou, nerozdělují svým členům, ale používají ho k realizaci svých úkolů a cílů. NNO jsou buď právní organizace nebo organizace s přiznanou právní subjektivitou. Nejčastěji se pak v ČR setkáváme s občanskými sdruženími87. V ČR se v dnešní době můžeme setkat pouze s několika NNO, které se věnují vyloženě problematice integrace cizinců. Ve velké části případů jsou to NNO, které se nachází ve 85

Tamtéž, s. 51‐52.

86

Tamtéž, s. 42.

87

Nešporová, O., Svobodová, K. Nestátní sféra v oblasti podpory rodin a služeb pro rodinu, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2006, s. 6, ISBN 80‐87007‐30‐1

49

větších městech jako Brno nebo Praha. Jejich činnost se již dnes rozšiřuje do nových měst a obcí. Menší města ve spádových oblastech využívají také jejich služeb88. Široká sít´ NNO existuje samozřejmě v Praze, jedná se např. o Organizaci pro pomoc uprchlíkům (OPU), Centrum pro integraci cizinců, Poradna pro integraci cizinců, Český helsinský výbor a Slovo 21. Zmíním-li Brno, zde je sító něco méně rozvinutá než v Praze. Jedná se např. o Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) a Poradnu pro integraci. V Brně můžeme najít také pobočku OPU. Dále např. město Plzeň se také zabývá podporou cizinců. Na Liberecku se aktuálně rozvíjí neziskový sektor v pomoci cizincům89. Pomoci cizincům se zabývá např. Komunitní centrum Berkat, InBáze v Praze. Toto centrum vzniklo v roce 2006 a věnuje se pomoci cizincům v ČR, zejména těm, kteří žádají o azyl. Pomoc je orientována především na migranty, cizince a uprchlíky, kteří bud´ žijí nebo se dlouhodobě zdržují v Praze. Nejpodstatnější je, aby cizinci „přicházeli pro podporu, za dalším vzděláním a věděli by, že tady vždycky najdou někoho, kdo jim bude moct pomoc“90. Centrum se věnuje hlavně činnostem vzdělávacím a poradenským. Kurzy českého jazyka jsou otvírány díky dobrovolníkům, dále centrum poskytuje i základní kurz obsluhy počítače. Poptávka bohužel vysoce převyšuje nabídku. Je důležité, že cizince mohou pracovníci centra doprovodit i na české úřady (úřad práce, cizinecká policie), na další instituce a jednání. Poradenství, které nabízí centrum je orientováno na oblast sociální a právní. V Berkatu pracuje 10 placených pracovníků, jinak jsou zde dobrovolníci a také se v centru angažují pracovníci jiných NNO zaměřených na cizince, čímž se udržuje a prohlubuje vzájemná spolupráce mezi NNO91. Organizace národnostních menšin a další organizace se zabývají pomocí v začleňování cizince do společnosti a utužují také toleranci: Česko-mongolská společnost, Česko-arabská společnost, Humanita Afrika, Klub Hanoi ad. Některé NNO se zabývají také spoluprácí s orgány samosprávy, ale ve většině případů jsou jen příjemci dotací92.

88

Rákoczyovvá, M., Trbola, R. Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2008, s. 42, ISBN 978‐80‐7416‐006‐6. 89

Tamtéž, s. 42.

90

Nešporová, O., Svobodová, K. Nestátní sféra v oblasti podpory rodin a služeb pro rodinu, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2006, s. 37, ISBN 80‐87007‐30‐1. 91

Tamtéž, s. 37.

92

Rákoczyovvá, M., Trbola, R. Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2008, s. 43, ISBN 978‐80‐7416‐006‐6.

50

3.3.1 Další subjekty Dalším subjektem, který se, mimo jiné činnosti, zabývá integrací cizinců, je IOM – mezivládní organizace pro migrace, se sídlem v Praze. Hlavní sídlo této organizace je ovšem v Ženevě. IOM byl založen v roce 1951 a v současné době má 122 členských států, 92 pozorovatelů a 70 členů v řadách mezinárodních a neziskových organizací ve více než 100 zemích světa s více než 300 kancelářemi, které tvoří světovou síť. V celosvětové síti IOM pracuje přibližně 5500 zaměstnanců, kteří se zabývají více než 1600 projekty93. V České republice působí IOM od roku 1998 na základě Smlouvy o spolupráci podepsané mezi Mezinárodní organizací pro migraci a Českou republikou dne 15. října 1997. Podle této smlouvy se Česká republika stala dne 28. listopadu 1995 členem IOM a podle článků 27 a 28 Statutu IOM je IOM právnickou osobou, s právní způsobilostí k výkonu svých funkcí a k plnění svého účelu. Podle článku 2 Smlouvy, je IOM, v závislosti na dostupnosti finančních prostředků, oprávněn vykonávat v České republice migrační programy zahrnující poskytování poradních služeb, dále programy v oblasti státních občanů a cizinců, pomoc uprchlíkům, osobám v nouzi a bezdomovcům. S ohledem na potřeby a požadavky České republiky, se IOM angažuje v návratu migrantů do domovských států a zabývá se také selektivní migrací. IOM v ČR existuje od roku 1998, jak již bylo řečeno dříve, zabývá se rozmanitými činnostmi94. S ohledem na tuto diplomovou práci mě nejvíce zajímají obzvláště aktivity, které se týkají integrace cizinců v ČR. IOM v souvislosti s touto problematikou od roku 2003 spravuje webové stránky www.domavcr.cz, které mají informovat cizince o životě v České republice. Webové stránky slouží jako praktický nástroj cizincům v lepší orientaci v novém světě, ve kterém se ocitli. Za cíl si kladou zvýšit informovanost cizích občanů pohybujících se na našem území. K lepší informovanosti cizinců má napomáhat pět jazykových verzí těchto stránek (anglická, ruská, ukrajinské a vietnamské stránky jsou určeny pro jednotlivé komunity cizinců v ČR). Na stránkách lze nalézt také Rady pro život v České republice, které bezesporu ulehčují cizincům začlenění do společnosti. Jsou zde informace o pobytu, rodině, podnikání, bydlení, zdraví, vzdělání, státním občanství, sdružování a jiné.

93

Viz. www.iom.cz

94

Viz. www.iom.cz a Informační materiály IOM Praha, dále Smlouva o spolupráci mezi Mezinárodní organizací pro migraci a ČR

51

3.3.2 Problémy Problémem může být to, že angažování státu v problematice cizinců a hlavně v přístupu k neziskovým organizacím je nedostatečný dle názorů pracovníků InBáze. Jako stěžejní se jeví problém financování, kdy by pomohlo „zajištění kontinuálního financování (částečného) provozu organizace tak, aby nebyl ohrožen její rozvoj, když nezíská další prostředky z projektového fundraisingu“ 95. Další problém se týká oblasti azylantů a cizinců. Zejména jde o složitý postup, často ponižující, kterým jsou vystaveni žadatelé o azyl přijíždějící do ČR ze zemí, kde jim hrozí nebezpečí, tudíž se tam nemohou vrátit. Dalším problémem je získat v ČR zaměstnání. Neméně důležitá je také znalost českého jazyka pro dorozumívání se cizince se zaměstnavatelem96.

3.3.3 Financování NNO V rámci každoročního vývoje v oblasti dotační politiky vlády ČR jsou i upravovány podmínky a vypisovány programy finanční podpory pro NNO v rámci Koncepce integrace cizinců popřípadě z resortních Plánů integrační politiky. Souběžně s těmito programy je možné využít také ostatní dotační programy jednotlivých ministerstev (např. Ministerstva práce a sociálních věcí). Pro oblast integrace lze též využít fondy a zdroje z EU, Program Iniciativy Společenství EQUAL, programu Rozvoj lidských zdrojů, Evropský uprchlický fond, Program INTI. apod.97 V příloze č.7 (str. 107) uvádím podrobnější pohled na finanční stránku azylových středisek a rozvojového programu MŠMT pro rok 2008. Jako doplnění bych ráda zmínila rozvojový program MŠMT na rok 2009. Dne 9.4.2009 byl podán návrh vyhlášení rozvojových programů s názvy: „Zajištění podmínek základního vzdělávání nezletilých azylantů, osob požívajících doplňkové ochrany, žadatelů o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky a dětí cizinců umístěných v zařízení pro zajištění cizinců “ 98. „Zajištění bezplatné přípravy k začlenění do základního vzdělávání dětí osob se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie“ 99. 95

Nešporová, O., Svobodová, K. Nestátní sféra v oblasti podpory rodin a služeb pro rodinu, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2006, s. 38, ISBN 80‐87007‐30‐1. 96

Tamtéž, s. 39.

97

Viz. http://www.cizinci.cz/clanek.php?lg=1&id=392

98

Viz. http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaseni‐rozvojoveho‐programu‐pro‐azylanty‐duben‐2009

99

Viz. http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaseni‐rozvojoveho‐programu‐pro‐obcany‐zemi‐eu‐duben‐2009

52

Jak jsme mohli vidět, integrace cizinců v ČR je realizována ve větší míře hlavně ústřední vládou „shora dolů“. Pro lepší integraci cizinců je nicméně nezbytné, aby na ně zaměřená pomoc přicházela jak z úrovně nejvyšší – od ústřední vlády, tak také z úrovně lokální – od municipalit a jejich městských úřadů, které jsou cizincům nejblíže. Zanedbávána nesmí být ani role NNO a dalších nevládních organizací, fondů a charit, které poskytují např. sociální a právní pomoc cizincům, dále také jazykové kurzy a nezbytný doprovod cizince např. na cizineckou policii. NNO pomáhají cizincům ve vyřizování dokumentů a nezbytných náležitostí pro jejich pobyt. Z tohoto důvodu by měl stát poskytovat i větší finance a podporu nestátním neziskovým organizacím a nevládním organizacím, které se zabývají hlavně praktickou částí pomoci cizincům a podporu od státu ve formě dotací potřebují.

53

4 FRANCIE V důsledku válečných událostí se rozšířilo bezdomovectví, vzrostl i počet lidí, u kterých nebylo možné zjistit státní občanství. Po 1. světové válce se zvýšil počet uprchlíků, odhaduje se, že jich bylo v Evropě asi 10 milionů. Tito lidé byli ve svízelné situaci, evropské země se k nim totiž otáčely zády. Jedna zmála zemí, která se snažila otevřít své dveře, byla Francie. Útočiště v ní našli právě uprchlíci a pracovní imigranti, ale pouze do roku 1933. V tomto roce došlo ke zhoršení podmínek k usazení ve Francii. Opět došlo ke zlepšení za vlády Lidové fronty v čele s Léonem Blumem mezi lety 1936 a 1938100.

4.1 Migrace v západní Evropě po roce 1945 2. světová válka je charakteristická svými násilnými přesuny obyvatel. Stály za tím snahy Německa o to, aby kolonizovalo východní Evropu. Později, v letech 1945 – 1975 je Evropa konfrontována se 7 miliony kolonistů nejen evropského původu. V případě Francie se jednalo hlavně o kolonisty ze Severní Afriky. „Migrace do západní Evropy existovala paralelně s pokračující vnitroevropskou pracovní imigrací z Itálie, Portugalska, Řecka a posléze z Jugoslávie, k níž se v 90. letech přidala pracovní migrace z východní Evropy. Západní Evropa, která byla jako celek od 16. století kontinentem emigrace, se po 2. světové válce stala kontinentem imigrace“101. V 70. letech hospodářská krize mění pracovní migraci na jiný typ a to sice na přistěhovalectví v rámci sjednocování rodin. Tento druh přistěhovalectví zůstal jako jeden zmála, které byly úředně povoleny. Rozkvět tohoto druhu přistěhovalectví souvisel také s rozvojem práva na ochranu rodinného života přistěhovalců. Díky tomu také markantně vzrostlo množství žen mezi imigranty. Musely tak být brány v úvahu i sociální a politické důsledky přistěhovalectví a také jak integrovat cizince do společnosti102. Pád železné opony ve východní Evropě v 90. letech a důležité geopolitické změny a dále také konflikty (Balkán, Kavkaz) zapříčinily nárůst počtu žadatelů o azyl – o zásadním nárůstu můžeme hovořit začátkem 90. let, a dále osob, které chtěly nelegálně vstoupit na území vyspělých států. Azyl totiž představoval jedinou možnost, jak legálně vstoupit do země.

100

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát : Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 94, ISBN 80‐210‐3875‐6. 101

Tamtéž, s. 95.

102

Tamtéž, s. 97.

54

Novým fenoménem souvisejícím s pádem berlínské zdi a otevřením hranic, byla také migrace etnických menšin v 90. letech103. Pro konec 90. let je pak příznačná dočasná pracovní migrace a trvalé přistěhovalactví. Týká se to hlavně rozvoje a podpory příchodu kvalifikované pracovní síly, i když nekvalifikovaná pracovní síla se vyskytuje např. v zemědělství a stavebnictví v zemích jako jsou Itálie, Španělsko a Portugalsko. Zdrojem kvalifikované pracovní síly jsou i zahraniční studenti, jimž státy umožňují po ukončení studia v zemi zůstat a najít si práci. Hovořím zde o selektivní pracovní imigraci, která je důležitá v boji ve zmírňování dopadů stárnutí populace, ve vyrovnávání deficitů penzijních systémů a zvyšování konkurenceschopnosti hospodářství104.

4.2 Co Francie na přistěhovalectví? Tradice imigrace ve Francii sahá do první poloviny 19. století. Až třetina dnešních Francouzů by mohla být potomky přistěhovalců. Pro bližší a lepší orientaci v problematice cizinců ve Francii, bych ráda, na následujících řádcích, přiblížila přistěhovaleckou politiku ve Francii po 2. světové válce. Po 2. světové válce hovoříme ve Francii o třetí vlně migrace během období ekonomického růstu od roku 1945 – 1975, tzv. období Les Trente Glorieuses. Počet přistěhovalců byl přitom nejvyšší z bývalých francouzských kolonií v Africe. Po ropném šoku v roce 1973 nastává změna, co se pracovní migrace týče, také díky silným poválečným ročníkům a většímu vstupu žen na pracovní trh. Od 70. let se tak stávají přistěhovalectví a migrace politickým tématem, které je zapotřebí řešit. Od roku 1974 až do roku 1997 lze hovořit o restriktivních politikách v této oblasti105.

4.2.1 Restriktivní migrační politiky a mírnější politiky Druhá polovina 70. let je příznačná pro svou snahu vrátit cizince do jejich země původu. V tomto ohledu měl pomoci i tzv. Bonnetův zákon (La loi Bonnet) tvrdší imigrační kontrolou a vyššími sankcemi za porušení imigračních předpisů. Jedná se o období reforem a hlubokých změn v nařízení z 2. listopadu 1945. Dochází, jak už bylo řečeno, k zpřísňování a imigrační politiky se orientují tzv. „policejním směrem“106. Tato zpřísnění či opatření nejsou žádnou 103

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát : Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 97‐98, ISBN 80‐210‐3875‐ 6. 104

Tamtéž, s. 98.

105

Tamtéž, s. 100.

106

Regards sur láctualité : Politique de límmigration. La Documentation française, Paris, 2006, n0 326 – décembre 2006, s. 12, ISSN : 0337‐7091, (vlastní překlad).

55

novinkou, již v nařízení z roku 1945 mohl ministr vnitra vyhostit cizince, když tento znamenal ohrožení pro veřejný pořádek107. Cílem Bonnetova zákona bylo zejména zpřísnit vstupní podmínky a také návrat cizince zpět do jeho země. Prefektové jsou od nynějška kompetentní v otázce vyhoštění cizince z území. Zejména neregulérní pobyt je závažným důvodem pro vyhoštění. Rozporem s represivní politikou se vyznačuje období vlády Françoise Mitteranda, který chtěl zastavit návratové programy, vyhošťování a diskriminaci druhé generace přistěhovalců. Speciální opatření umožnilo regularizaci pobytu nelegálním přistěhovalcům, kteří vstoupili na území francouzské republiky před 1. lednem 1981 a měli-li zaměstnání. Jednalo se konkrétně o 130 000 cizinců108. Opatřením, které jistě přijalo mnoho cizinců s povděkem, bylo zavedení povolení k pobytu na deset let (tzv. la carte de résident). Usnadnilo život cizincům, kteří až do této doby museli žádat o prodloužení pobytu na základě zaměstnaneckého poměru. V roce 1986 dochází opět k zpřísnění podmínek s nástupem Chiracovy vlády. Jsou nastoleny podmímky pro obnovení desetiletého povolení k pobytu, došlo také k omezení automatického nabývání francouzského občanství dětmi narozenými cizincům ve Francii. Restriktivní přístup se dále odráží v postoji ministra vnitra Charlese Pasqua, autora tzv. plánu nulové migrace, který byl vyhlášen v roce 1993. Zahrnoval mimo jiné prodloužení čekací doby pro slučování rodin z jednoho na dva roky, dále např. zakazoval zahraničním absolventům francouzských univerzit najít si v zemi zaměstnání. Dochází k posílení policejní síly v otázce vyhošťování a deportace cizinců a snížení možnosti odvolání odmítnutých žadatelů o azyl109. Obrat v přistěhovalecké politice byl zaznamenán v roce 1997, kdy socialistický premiér Lionel Jospin chce obnovit, o(u)pravit imigrační otázku. Patrick Weil, právní odborník, byl přizván na pomoc v otázce politiky přistěhovalectví a občanství. Objevuje se zde také princip ius solis pro přiznání francouzského státního občanství. „V západních zřízeních je člověk občanem ze zákona ius soli, tj. podle místa narození (obvykle v novějších zemích postavených na imigraci)“110.

107

Tamtéž, s. 12, (vlastní překlad).

108


109

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát : Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a

Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 101, ISBN 80‐210‐3875‐6. 110

Sartori, G. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalectví – Esej o multietnické společnosti. Dokořán. Praha, 2005, s. 69, ISBN 80‐7363‐022‐2.

56

4.2.2 Cizinecký zákon a zákon o občanství V roce 1998 pak byly přijaty dva zákony: Cizinecký zákon (la loi Chevènement) a zákon o občanství (la loi Gigou). Účelem těchto dvou zákonů je ukázat, že imigrace není „přítěží“ a umožnit a zjednodušit cizincům podmínky k usazení a lepší integraci v případě, že jsou pro Francii přínosem, čili jedná-li se např. o studenty, vědce, vysoce kvalifikované pracovníky, umělce aj.111 La loi Chevènement se zabýval některými podmínkami k usnadnění získání povolení k desetiletému pobytu, také se zasadil o usnadnění sjednocování rodin a přinesl zvláštní status pro již výše zmíněné profese jako jsou vědci aj. Zákon o občanství se zase zabýval principem ius solis, u kterého se zasadil o zjemnění restrikcí. Znamenalo to tedy, že došlo ke změně. Dle dřívějších Pasquových zákonů musely totiž děti, které se narodily ve Francii a jejichž rodiče byli Francouzi, mezi svými 16. a 21. narozeninami, prohlásit svůj vážný úmysl o tom, že chtějí nabýt francouzské občanství. Po roce 1998 mohou ale již po svých 18. narozeninách získat francouzské občanství automaticky112. Pro přesnější představu zmíním pár čísel, která se týkají legálních imigrantů a jejich trvalých pobytů ve Francii od 90. let 20. století. V roce 1990 bylo 102 400 legálně usazených cizinců ve Francii, v tomto čísle jsou zahrnuty trvalé pobyty, tj. ve francouzském pojetí se jedná o pobyty na jeden rok a déle. V polovině 90. let je zaznamenán pokles, v roce 1996 to bylo jen 55 600 imigrantů, což byl nejmenší počet cizinců od konce 2. světové války. V roce 1997 byla opět překlenuta hranice 100 000 a od té doby se počet přistěhovalců zvedá. Jedním z nejčastějších důvodů přistěhování bylo slučování rodin113.

4.2.3 Zákon „Sarkozy“ Na přelomu let 2002 a 2003 přišli ministři vnitra a sociálních věcí – Nicolas Sarkozy a François Fillon – s plánem na zavedení nové přistěhovalecké politiky. V ní měly být klíčové tři prvky: 1. vytvoření přísnějších podmínek pro integraci, 2. přijít s aktivní kampaní proti diskriminaci a 3. více se otevřít imigraci kvalifikovaných pracovních sil. Tyto změny obsahoval nový zákon, který předložil ministr vnitra Nicolas Sarkozy a který byl 26. listopadu 2003 schválen. Tento zákon přináší mnoho změn do dosud platné legislativy, která se týká vstupu a pobytu cizinců (nařízení č. 45–2658 z 2. listopadu 1945, ve znění pozdějších předpisů). Východiska pro dlouhodobou koncepční politiku týkající se migrace vytváří zákon 2003-1119 o řízení imigrace, pobytu cizinců ve Francii a o státním občanství (Loi No. 2003-

111

Regards sur láctualité : Politique de límmigration. La Documentation française, Paris, 2006, n0 326 – décembre 2006, s. 21, ISSN 0337‐7091, (vlastní překlad).

112


Tamtéž, s. 102.

57

1119 du 26 novembre relative à la maîtrise de límmigration, au séjour des étrangers en France et à la nationalité)114. Sarkozy v zákoně také trvá na tom, že první povolení k trvalému pobytu (la carte de résident), platné deset let, může dostat jen ten cizinec, kterému se podařilo integrovat do francouzské společnosti. Jeho integrace je posuzována z hlediska dostatečné znalosti francouzského jazyka a také ovládá-li zásady, kterými se řídí francouzská republika. Povolení je možné získat po pěti letech nepřetržitého zákonného pobytu ve Francii, dříve to byly tři roky. Nutné je dále také doložit vážný úmysl se ve Francii usadit a také dostatečné finanční zajištění. Splnění podmínek pro úspěšnou integraci je detailně posuzováno. Představitelé státu v departementu, (v Paříži toto zastává policejní prefekt), se mohou obrátit na starostu obce a požádat ho o jeho stanovisko v otázce žadatele, který v dané obci žije. Přísnějšímu a hlubšímu zkoumání pak podléhá žadatel o sjednocení s rodinou. Co se otázky partnerů Francouzů týká, ti mohou dostat povolení k trvalému pobytu až po dvou letech společného soužití (dříve stačilo šest měsíců). Aby se zabránilo rozmachu nelegální migrace, změny se dotkly i přistěhovalců, kteří přicházejí s úmyslem sloučit se s rodinou. Tito již automaticky nezískají povolení k trvalému pobytu, ale povolení časově omezené (le séjour temporaire) 115. Tento zákon ukládá vládě a několika dalším orgánům - jako jsou: Francouzský úřad na ochranu uprchlíků a osob bez státního občanství (LÓffice française de protection des réfugiés et apatrides), Vysoká rada pro integraci (le Haut Conseil à líntégration), Úřad pro mezinárodní migraci (lÓffice des migrations internationales), Národní komise pro kontrolu zařízení pro zajištění cizinců a čekacích zón (la Commission nationale de contrôle des centres et locaux de rétention et des zones dáttentes) – každoroční vypracování společné zprávy v oblasti migrace, která je poté předložena parlamentu. Cílem zprávy je nejen nastínit vývoj v posledním roce, ale zabývat se také víceletým směřováním přistěhovalecké politiky. Dále byl v roce 2005 vytvořen výbor pro řízení přistěhovalectví, jehož představiteli jsou klíčoví ministři. Úkolem výboru je definovat zaměření vládní politiky v otázce migrace. Výbor řeší legální i nelegální přistěhovalectví 116. Pro úspěšné začlenění do společnosti, jak už jsem zmínila, musí cizinec vyvinout vlastní úsilí. „Přistěhovalec se ale musí recipročně zavázat k návštěvě předepsaných kurzů a k respektování hodnot Francouzské republiky, jako jsou demokracie, sekularizace (laïcité) a

114

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 103‐104, ISBN 80‐210‐ 3875‐6. 115

Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 107‐108. 116

Tamtéž, s. 103‐104.

58

rovnost pohlaví“ 117. Tento pilotní projekt byl odstartován v roce 2003, neprve se zapojilo 12 departementů, posléze došlo k rozšíření na 24 départemenů. Důležitou roli v začleňování cizince hraje i integrační smlouva (le contrat dáccueil et díntégration), která je od 1. ledna 2006 poskytnuta každému nově příchozímu cizinci, zarhnuty jsou již také všechny departmenty.

4.2.4 Zákon o migraci a integraci Leitmotivem tohoto zákona z 24. července 2006 je „bojovat proti trpěné imigraci a podporovat imigraci dobrovolně vybranou a zvolenou“ 118. Zákon se také pozitivně staví k pracovní migraci, k jejímu znovuzavedení, protože byla v roce 1974 zrušena. Z toho také plyne, že např. v roce 2004 se na období nejméně jednoho roku usazovali cizinci ve Francii v 73% z rodinných důvodů. Více než v polovině těchto případů se jedná o cizince, kteří do Francie přicházejí, aby se zde setkali se svým francouzským partnerem a za účelem sloučení rodiny, kdy se může legálně příchozí cizinec setkat se svou ženou a dětmi. Tento případ představuje však jen čtvrtinu ze všech příchozích cizinců119. Dále tento zákon vymezuje detailněji „rodinnou imigraci“, kdy partneři/partnerky Francouzů/zek, rodiče francouzských dětí a členové smíšených rodin, jsou bráni jako ti, kteří představují trpěnou imigraci, jež musí být přísně kontrolována120. Zákon z 24. července 2006 také zpřísňuje podmínky regularizace pro partnery/ky-cizince/ky, kteří/ré si vzali/y francouzského/ou občana/ku. Ve skutečnosti vstup cizinců, kteří si vzali Francouze/ky, na území Francie, představuje naprostou většinu legálních příchodů do Francie. Až daleko za ním je vstup za účelem sloučení rodiny. Je tedy logické, že stín podezření z ilegality padá na všechny sňatky mezi francouzskými partnery a cizinci a na svatby uzavírané v zahraničí. Ministerstvo spravedlnosti proto zavedlo opatření na kontrolu platnosti sňatků a to sice zákonem č. 2006 – 1376 ze 14. listopadu 2006, jedná se o zákon o kontrole platnosti sňatků, (Loi No. 2006-1376 du 14 novembre 2006, relative au contrôle de la validité de mariages)121. V boji proti „trpěné imigraci“ jsou zavedena nová opatření pro jednodušší odhalení neregulérní imigrace. Jedná se zejména o zpřísnění v oblastech jako soukromý a rodinný 117

Tamtéž, s. 109.

118

Regards sur láctualité : Politique de límmigration. La Documentation française, Paris, 2006, n0 326 – décembre 2006, s. 45, ISSN : 0337‐7091, (vlastní překlad). 119

la France en 2006, chronique politique, économique et sociale. La documentation française, Paris, 2007, s. 133, ISSN 1763‐6191, (vlastní překlad). 120


121

la France en 2006, chronique politique, économique et sociale. La documentation française, Paris, 2007, s. 129‐130, ISSN 1763‐6191, (vlastní překlad).

59

život, povolení k dlouhodobému pobytu je podřízen úspěšné integraci. Co se „dobrovolně vybrané a zvolené imigrace“ týče, reformuje se aparát povolení k pobytu, který dává pracovní právo za účelem lepšího přizpůsobení potřebám pracovní síly. Je zavedeno také povolení „schopnost a talent“ (la carte „compétences et talents“). Je zde také snaha přilákat nejlepší studenty122. Studenti, kteří byli vybráni studentským centrem ve své zemi původu, a za podmínky, že jsou majiteli víza k dlouhodobému pobytu, mohou zažádat o obnovitelné povolení k pobytu v délce jednoho roku. A ti nejlepší, kteří ukončili bakalářské studium a kteří se chtějí věnovat studiu magisterskému, mohou získat povolení na dva roky. Toto povolení k pobytu – studentské povolení – je navíc opravňuje pracovat na částečný úvazek123. Povolení „schopnost a talent“ je určeno cizinci, který bude pro Francii dlouhodobým přínosem díky svých schopnostem, zejména intelektuálním, kulturním nebo sportovním. Toto povolení je platné tři roky, opravňuje jeho držitele vykonávat zvolenou profesi a také mu umožňuje získat povolení k přechodnému pobytu pro svoji/svého partnerku/a a děti (la carte de séjour temporaire pour les conjoints et enfants), které je možné obnovit během platnosti povolení „schopnost a talent“124. Nakonec se zmíním o pracovním trhu. Osoby zaměstnané na smlouvu v délce dvanáct měsíců nebo delší, získávají pracovní povolení (la carte „salarié“). Ti, kteří mají smlouvu na dobu kratší než jeden rok, získávají přechodné pracovní povolení (la carte de „travailleur temporaire“). V případě, že by smlouva byla ukončena, ani jedno z povolení nesmí být jeho držiteli odebráno125. V dalších podkapitolách se zaměřím zvláště na otázky pobytu cizího státního příslušníka ve Francii, na problematiku státního občanství, v tomto ohledu je Francie obzvláště přísná. Dále také na vzdělávací systém, sociální zabezpečení a důchodový systém. Nezapomenu ani na pracovně-právní vztahy cizince ve Francii a problematiku hospodářské recese.

4.3 Životní a pracovní podmínky pro cizince ve Francii Život v nové zemi představuje zátěž ve všech ohledech. Nutností je zvyknout si na nové prostředí, snažit se začlenit do společnosti. Zdálo-li se nám to těžké v případu České republiky, daleko složitějším úkolem se úspěšné začlenění a život v nové zemi – Francii – 122


123

la France en 2006, chronique politique, économique et sociale. La documentation française, Paris, 2007, s. 132, ISSN 1763‐6191, (vlastní překlad). 124

Tamtéž.

125

Tamtéž.

60

stává pro ty, kteří se rozhodnou v této zemi „Galského kohouta“ začít nový život. Francie jako země s tradicí pro imigraci se snaží neústupně řešit problém imigrace a v poslední době se často setkáváme s pojmem „dobrovolně zvolená a vybraná imigrace“. V různých oblastech se zpříšňují kritéria pro úspěšné začlenění. Cizinci také musí bojovat se silným byrokratickým aparátem, tolik typickým pro tuto západoevropskou zemi.

4.3.1 Instituce zajišťující životní a pracovní podmínky ve Francii Podobně jako v České republice i ve Francii existuje celý systém tvorby, podpory a dodržování jednotlivých norem a pravidel, na kterých participuje několik vládních a nevládních organizací. Pro ilustraci níže zmiňuji jen některé: • Ministerstvo zahraničních věcí Francie (Ministère des affaires étrangères) • Ministerstvo sociálních věcí a zaměstnanosti (Ministère des affaires sociales et de lémploi) • OMI - Úřad pro mezinárodní migraci (Organisation internationale pour les migrations) • ANPE - Francouzské služby zaměstnanosti (Agence nationale pour lémploi) • DDTEFP - Departmentní ředitelství práce, zaměstnanosti a odborného vzdělání (Directions Dépertementales du Travail, de lÉmploi et de la Formation Professionnelle) V následujících podkapitolách týkajících se životních podmínek, podrobněji přiblížím následující oblasti. Pro přehlednost zachovávám stejnou strukturu jako u České republiky: Pobyt občana ve Francii Zdravotní péče a pojištění Vzdělávací systém Sociální zabezpečení a důchodový systém Pracovně-právní vztahy cizince ve Francii Do životních podmínek lze zejména zahrnout otázku krátkodobého - přechodného nebo dlouhodobého - trvalého pobytu ve Francii126.

4.3.2 Pobyt občana ve Francii Princip národní suverenity umožňuje každému státu nastolit pravidla týkající se pobytu cizinců na svém území. Pro vstup do Francie a proto, aby zde mohl pobývat nebo pracovat, musí získat každý cizinec povolení, tzn. buď být držitelem víza, povolení k pobytu nebo pracovního povolení. Získá-li jeden z těchto titulů, nemá stále jistotu, že nebude muset někdy v budoucnu zemi opustit. „Občané“ EU, čili z jiné země Evropské unie, požívají svobody pohybu a usazování, ve většině případů také mají stejná práva téměř ve všech oblastech jako občané Francie. Na lokální úrovni mají dokonce právo volit. Nicméně existují určitá omezení 126

Viz. dokument : Francie ‐ životní a pracovní podmínky NICM

61

a to zejména u zemí nově přistoupivších do EU (s výjimkou Malty a Kypru). Občané z těch států, které vstoupily do EU k 1. květnu 2004, museli počkat až do roku 2008 proto, aby mohli ve Francii pracovat. Bulhaři a Rumuni, jakožto národy, které přistoupily k EU později, musí čekat až do 1. ledna 2012 pro svobodné vykonávání povolání127. Francie v rámci evropského společenství: V rámci EU se evropské státy rozhodly vytvořit prostor pro volný a neomezený pohyb a svěřit toto privilegium občanům EU. Tento fakt měl samozřejmě vliv na situaci občanů EU a občanů třetích zemí. Schengen a pobyt cizinců ve Francii: „Schengenský prostor“ byl nastolen v červnu 1985 mezi Francií, zeměmi Beneluxu a Německem. V červnu 1990 byl doplněný úmluvou, která vymezovala další podmínky. Součástí tohoto prostoru byly v roce 2008 členské státy EU, s výjimkou Velké Británie a Irska. Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko, ačkoli nejsou členy Evropské unie, jsou přidruženými státy Schengenského prostoru. Povolení ke vstupu do jednoho ze států Schengenského prostoru je ekvivalentem povolení k pohybu v rámci celého prostoru. Pravidla byla harmonizována a podmínky k pobytu kratšímu než tři měsíce jsou stejné pro všechny státy prostoru. Naopak, touží-li cizinec zůstat ve Francii déle než tři měsíce, musí zažádat o dlouhodobé vízum, které mu mohou vydat jen konzulární francouzské úřady na základě žádosti128. Prostor bez hranic: I když zde hovoříme o prostoru bez hranic, občané třetích zemí, kteří chtějí vstoupit na území Francie nebo do některého dalšího státu Schengenu za účelem krátkodobého pobytu, musí splnit celou řadu podmínek: •

Musí být držiteli pasu nebo víza, s výjimkou občanů třetích zemí, kteří jsou této povinnosti zbaveni. Nařízení Společneství sestavilo seznam, do kterého spadá asi třicet zemí, kterých se to týká. Jsou to země OECD (Austrálie, Spojené státy americké, Kanada, Japonsko, Nový Zéland…), země Jižní Ameriky. Tyto země nepředstavují žádné nebezpečí pro bezpečnost, ani „migrační riziko“, dále se jedná např. také o Izrael nebo Jižní Koreu.

127

Lochak, D., Fouteau, C. Immigrés sous contrôle, Le Cavalier Bleu Editions, Paris, 2008, s. 9‐10, ISBN‐13: 978‐ 2846702119, (vlastní překlad). 128

Tamtéž, s. 41‐42.

62

•

Dostatečně zdůvodnit účel a podmínky svého pobytu, zároveň se prokázat dostatečně vysokými finančními prostředky.

•

Tito občané nesmějí představovat reálné nebezpečí pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost státu, pro veřejné zdraví a pro mezinárodní vztahy jakéhokoli státu Schengenského prostoru.

•

Další podmínkou je fakt, že tito cizinci nesmějí být registrováni v schengenském informačním systému SIS (Système dínformation Schengen). Jedná se o elektronicky vedený registr, který je stěžejní součástí celého aparátu, je „naplňován“ informacemi ze všech členských států. Jeho hlavním úkolem je ulehčit výměnu informací získaných složkami policie.

Dalé je zapotřebí poskytnout potvrzení o uzavření zdravotního pojištění. Toto pojištění musí pokrýt minimálně výlohy ve výši 30 000 euro, jedná se o výlohy na lékařské ošetření a případnou hospitalizaci, které by mohl cizinec během svého pobytu ve Francii podstoupit. Toto potvrzení je třeba doložit v okamžiku podání žádosti o vízum a v momentu, kdy dotyčný překračuje hranice129. Cizinci podléhající vízové povinnosti: Každý cizinec, který vstupuje na území Francie a chce dále na tomto území pobývat, potřebuje platné vstupní a pobytové vízum. Existují výjimky pro cizince, kteří jsou této povinnosti zproštěni. Jedná se např. o občany z jiného členského státu EU, dále ty z Evropského hospodářského prostoru (EHP) a také obyvatele Švýcarska130. Vízum v dnešní době slouží jako ochranný prostředek proti „přílivu migrantů“. Můžeme si rozdělit víza na několik typů: •

Krátkodobé vízum (nazvané také vízum turistické), je platné pro pobyt ve Francii kratší než tři měsíce.

•

Tranzitní vízum, určené pro toho, kdo Francií jen projíždí, aby se mohl dostat do jiné země. Dokonce pro některé národnosti se může jednat o vízum letištní, požadované k projití mezinárodní zóny letiště. Jeho cílem je zabránit zejména uprchlíkům v podání žádosti o azyl v době mezipřistání letadla.

129


Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/france_829/venir‐france_4062/entrer‐france_4063/faq‐ visas_70310.html, (vlastní překlad).

63

Cizinec, který chce pobývat ve Francii méně než tři měsíce, může požádat o vízum u konzulárních úřadů jakéhokoli státu Schengenského prostoru. Udělené vízum tzv. „jednotné vízum“ neboli „Schengenské vízum“ je platné v celém prostoru Schengenu131. Čili jedná-li se o pobyt cizince ve Francii v délce maximálně 3 měsíce nebo méně, zažádá si cizinec o Schengenské vízum. Přesáhne-li pobyt délku tří měsíců, cizinec potřebuje vízum pro delší pobyt. Podání žádosti o vízum u konzulárních úřadů záleží na tom, je-li Francie hlavní destinací cizince, tzn. země, ve které hodlá cizinec strávit větší část svého pobytu. V tomto případě si podá žádost o vízum u francouzských konzulárních úřadů. Je-li jeho hlavní destinací jiná země Schengenského prostoru, musí se obrátit na její konzulární úřady v otázce žádosti o vízum. Jestliže cizinec hodlá pobývat stejnou dobu ve dvou, či více zemích, zažádá si o vízum u konzulárních úřadů té země, do které prvně přijíždí132. Dle účelu pobytu vyžadují úřady doložení dokladů týkajicich se podmínek pobytu. Turistické a profesní pobyty nepředstavují obvykle žádný problém. Jinak je tomu u soukromých návštěv a návštěv za účelem rodinným, neboť v těchto případech obvykle na cizince padá podezření, že hodlá ve Francii zůstat déle než mu dovoluje délka platnosti jeho víza. V tomto případě musí cizinec předložit zvací potvrzení od osoby, která bude cizince ubytovávat. Toto potvrzení je také ověřeno starostou. Poskytovatel ubytování na sebe také bere pobytové výlohy cizince, kterého bude ubytovávat. Musí se také osobně dostavit na radnici se všemi dokumenty, které prokazují jeho kvality jako vlastníka, nájemníka nebo obyvatele ubytovacích prostor, musí také prokázat, že cizinec bude ubytován ve slušných podmínkách133 134. Cizinci nepodléhající vízové povinnosti: Cizinci, kteří chtějí pobývat ve Francii, musí splňovat několik podmínek proto, aby byli zbaveni nutnosti a povinnosti zažádat si před odjezdem do Francie o vízum. Záleží zde na několika faktorech, mezi nimi je např. národnost cizince, zda má či nikoli povolení k pobytu, na délce jeho pobytu, na části francouzského území, na kterém se hodlá cizinec zdržovat. Podle právních textů se francouzské území rozděluje na 3 části, v každé z nich platí jiná 131

Lochak, D., Fouteau, C. Immigrés sous contrôle, Le Cavalier Bleu Editions, Paris, 2008, s. 44, ISBN‐13: 978‐ 2846702119, (vlastní překlad). 132

Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/france_829/venir‐france_4062/entrer‐france_4063/etrangers‐ titulaires‐un‐passeport‐ordinaire_70200.html, (vlastní překlad). 133


Viz. http://www.legifrance.gouv.fr, Décret n 0 82‐442 du 27 mai 1982 pris pour lápplication des articles 5, 5‐ 1 et 5‐3 de lórdonnance n 0 45‐2658 du 2 novembre 1945 modifiée relative aux conditions déntrée et de séjour des étrangers en France, en ce qui concerne ládmission sur le territoire français, Article 2, čerpáno 18.4.2009, (vlastní překlad).

64

ustanovení. 1. oblastí je evropská část Francie, která je součástí Schengenu, 2. částí je území zámořských departementů a regionů (Réunion, Martinik, Guadeloupe, Francouzská Guayana), 3. částí pak zámořská území a společenství (Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie, Mayotte, Francouzská jižní a antarktická území, Saint-Martin a Saint-Barthélemy). Pro pobyt kratší než tři měsíce v prostoru Schengenu ustanovují evropská nařízení seznam zemí, které jsou zbaveny povinnosti zažádat si o vízum pro pobyt v Schengenu. Na evropském území Francie tak nemusí mít vízum např. občané EU, EHP, a obyvatelé Švýcarska, jak jsem již zmínila v podkapitole „Cizinci podléhající vízové povinnosti“. Jen pro ilustraci uvádím několik z mnoha dalších zemí. Dále jsou to např. občané Argentiny, Kanady, Monaka, Austrálie, Mexika, Japonska a Venezuely…Zproštění povinnosti zažádat si o vízum se nevztahuje na placennou činnost ve Francii. Dále jsou zproštěni této povinnosti držitelé platného povolení k pobytu ve Francii…atd. Poněkud odlišná ustanovení se týkají francouzských zámořských území a departementů, bylo by jistě zajímavé se jimi také zabývat, bohužel rozsah této diplomové práce to neumožňuje135. Hlášení místa pobytu: Občané – cizí státní příslušníci – hodlající pobývat určitou dobu ve Francii se musí nahlásit u starosty ve svém místě pobytu nejpozději do tří měsíců od svého příjezdu do Francie. Ti, kteří toto nerespektují, jsou bráni jako cizinci pobývající na území Francie méně než tři měsíce. Nemusejí být držiteli povolení k pobytu, v případě, že povolení chtějí, mohou si o něj zažádat a bude jim uděleno136. Povolení k dlouhodobému/časově omezenému pobytu, povolení k trvalému pobytu137 Pro možné doložení regulérnosti pobytu cizího státního příslušníka ve Francii, je nutné, aby tento měl povolení k pobytu v případě, že se na francouzském území zdržuje déle než tři měsíce. Povolení nemůže zajistit cizinci definitivní pobyt ve Francii. Ve Francii existuje pět základní typů povolení k pobytu, postupně bych se jim na následujících řádcích ráda věnovala: •

Povolení k časově omezenému pobytu (la carte de séjour temporaire): je platné jeden rok, nese různé označení podle účelu pobytu ve Francii, jako např. návštěvník (visiteur), který může žít ze svých finančních zdrojů a nevykonává ve Francii žádnou pracovní aktivitu,

135

Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/france_829/venir‐france_4062/entrer‐france_4063/les‐etrangers‐ titulaires‐un‐passeport‐ordinaire‐dispenses‐obligation‐visa_70210.html, (vlastní překlad). 136

Viz. http://www.legifrance.gouv.fr, Code de léntrée et du séjour des étrangers et du droit dásile. Version en vigueur au 21 novembre 2007, Article 33, čerpáno 18.4.2009, (vlastní překlad). 137

Lochak, D., Fouteau, C. Immigrés sous contrôle, Le Cavalier Bleu Editions, Paris, 2008, s. 61‐62, ISBN‐13: 978‐ 2846702119, (vlastní překlad).

65

student (étudiant), stážista (stagiaire) a vědecký pracovník (scientifique), (případ cizince, který do Francie přijde za účelem vědecké práce nebo za studiem), umělecká a kulturní profese (profession artistique et culturelle), zaměstnanec (salarié), pracovník na přechodné období (travailleur temporaire), nebo sezónní pracovník (travailleur saisonnier), obchodník (commerçant), řemeslník (artisan), pracovník v zemědělství (exploitant agricole). •

Povolení k trvalému pobytu (la carte de résident): je platné deset let, je možné ho obnovit, svému držiteli dává možnost vykonávat profesi dle jeho výběru, placenou či nikoli. Toto povolení je udělováno některým kategoriím cizinců, tyto kategorie, mezi kterými figurují i uprchlíci, jsou dosti omezené. Ve většině případů je toto povolení udělováno až po pěti letech nepřetržitého pobytu ve Francii ( v případě blízkých rodinných vazeb ve Francii již po třech letech pobytu), dále je nutno splnit další podmínky, mezi nejdůležitější patří úspěšná integrace cizího občana do francouzské společnosti, o které jsem podrobněji mluvila v podkapitolce 4.2.3.

•

Povolení „schopnost a talent“ (la carte „compétences et talents“): podporuje „dobrovolně zvolenou a vybranou“ imigraci. Toto povolení je platné tři roky, lze ho obnovit a je udělováno cizinci, který bude pro Francii přínosem. Podrobněji jsem se o tomto povolení zmínila již v podkapitolce 4.2.4.

•

Povolení pro důchodce (la carte retraité): povolení je platné deset let, obnovitelné, umožňuje pobyty ve Francii, které nepřekračují jeden rok. Je udělováno důchodcům, kteří pobírají důchod z francouzského systému. Tento důchodce pobýval dříve ve Francii jako držitel povolení k trvalému pobytu, nyní pobývá v jiné zemi.

•

Provizorní povolení k pobytu (les autorisations provisoires de séjour, ASP): tato povolení jsou udělována určitým kategoriím cizinců. Jsou různého trvání, vzácně však delšího než šest měsíců, nejsou automaticky obnovitelná. Tato povolení jsou také udělována žadatelům o azyl v době řešení/posuzování jejich žádosti, těm cizincům, kteří provizorně zůstanou ve Francii a budou v této zemi potřebovat lékařskou péči. Dále např. studentům, kteří jsou držiteli nejméně magisterského diplomu a chtějí ve Francii zůstat, aby si mohli doplnit vzdělání nebo si zde najít práci.

Žadatel o azyl138: Jedná se o takového cizince, který musí čelit nebezpečí pronásledování ve své vlastní zemi, buď úřady svojí země nebo nestátními složkami. Azyl je forma ochrany, kterou takovému cizinci může udělit jiný stát. Dvě formy ochrany přicházejí v tomto případě v úvahu, jedná se o „doplňkovou“ ochranu a status uprchlíka. Tyto dvě formy poskytují svému držiteli jiná práva. 138

Viz. www.ophra.gouv.fr, čerpáno 19.4. 2009, (vlastní překlad).

66

Azylová procedura139: Cizinec, který chce podat žádost o azyl, se musí dostavit na prefekturu v místě svého pobytu ve Francii. Tento krok je povinný a týká se všech osob-cizinců bez rozdílu věku. Tento postup umožňuje žadateli získat také provizorní povolení k pobytu. Azylová procedura je jedinečnou procedurou, během které Francouzský úřad na ochranu uprchlíků a bezdomovců (OPHRA), (lÓffice français de protection des réfugiés et apatrides), a eventuelně Národní soud pro azylová práva (la Cour nationale du droit dásile, CNDA), udělí jeden ze statusů – status uprchlíka nebo status „doplňkové“ ochrany. Ve lhůtě 15 dnů od odevzdání kompletního spisu cizincem, tento cizinec-žadatel, obdrží provizorní povolení k pobytu (autorisation provisoire de séjour, APS), které nelze obnovit, jeho platnost je jeden měsíc. Toto povolení nese označení „v projednání/řízení u OPHRA“. Nicméně dotyčný cizinec byl vpuštěn do Francie na základě práva na azyl a na základě dlouhodobého víza. Potvrzení, na kterém je uvedeno, že dotyčný cizinec má zájem o azyl, platí šest měsíců a je obnovitelné, až do rozhodnutí od OPHRA (eventuelně CNDA) a umoňuje také výkon povolání. Úspěšnému žadateli je buď udělen status uprchlíka nebo status „doplňkové“ ochrany nebo je jeho žádost o azyl zamítnuta. V případě zamítnutí žádosti, má žadatel možnost ve lhůtě jednoho měsíce podat odvolání k Národnímu soudu pro azylová práva proti rozhodnutí vydané OPHRA v první instanci. Tento nezávislý soud zkoumá odvolání a rozhoduje o udělení statusu uprchlíka nebo statusu „doplňkové ochrany“ a nebo o definitivním zamítnutí žádosti o azyl 140. Přijímací střediska: Francie rozvinula národní aparát pro přijímání cizinců (le dispositif national dáccueil, DNA), který je určen zejména pro žadatele o azyl a pro uprchlíky. Tento aparát čítal k 31. prosinci 2006 268 přijímacích center pro žadatele o azyl (les centres dáccueil de demandeurs dásile, CADA), s celkovou kapacitou 19 390 míst. K těmto centrům můžeme přidat 27 provizorních ubytovacích zařízení (les centres provisoires d´hébergement, CPH). Tato zařízení jsou určena uprchlíkům, jejich kapacita je 1023 míst. Celý tento aparát je financován a řízen Ministerstvem pro imigraci, integraci, národní identitu a solidární rozvoj (Ministère de lÍmmigration, de lÍntégration, de lÍdentité nationale et du Développement solidaire), v jehož čele stojí od 15. ledna 2009 nový ministr Eric Besson.

139

Viz. http://vosdroits.service‐public.fr/particuliers, Vaše práva a kroky : Cizinci ve Francii, Kroky na prefektuře a udělení pobytu žadateli o azyl, Vos droits et démarches : Etrangers en France, Démarches en préfecture et admission au séjour du demandeur dásile, čerpáno 19.4.2009, (vlastní překlad). 140

Viz. http://www.ofii.fr/autres_51/demandeurs_d_asile_335.html, Žadatelé o azyl, čerpáno 19.4. 2009, (vlastní překlad).

67

Vystřídal tak v této funkci Brice Hortefeuxe, který tento post zastával od 18. května 2007141. V každém regionu a departemenu má již zmíněný aparát své zastoupení, kde je za něj zodpovědný prefekt. Cílem státu je zejména zajistit systematické ubytování pro žadatele o azyl, kteří si to v rámci CADA přejí. Za tímto účelem právě CADA navrhla žadatelům o azyl, kteří jsou již držiteli provizorního povolení k pobytu, že jim přispěje na výlohy. Ti, kteří tento návrh přijmou, pobírají přechodnou dobu příspěvek. Běhěm této doby jsou čekateli na vstup do přijímacího centra142. Přijímací střediska slouží jako střediska pro žadatele o azyl. Přijmou žadatele o azyl, poskytnou mu ubytování a sociální služby a služby v oblasti administrativy. V tomto středisku zůstávají cizinci po dobu azylové procedury143. Zařízení pro zajištění cizinců (les centres de rétention administrative, C.R.A.): Tato zařízení přijímají cizince, kteří nemají právo pobývat na francouzském území, snaží se jim také pomoci v návratu do jejich země původu, nebo se věnují cizincům, kteří čekají na regularizaci svojí situace (např. pomocí žádosti o azyl). Cizinci v takovémto zařízení zůstávají po dobu dvou až maximálně třiceti dvou dnů, průměrná doba jejich pobytu v zařízení je devět až deset dnů144.

4.3.3 Státní občanství 145 Státní občanství je právní vazba, která spojuje jednotlivce s určitou zemí. Z tohoto „pouta“ pro dotyčnou osobu vyplývají jak povinnosti (např. státní vojenská služba), tak politická, občanská a profesní práva. Níže se budu zabývat způsoby nabytí francouzského státního občanství146.

141

Viz. http://fr.wikipedia.org/wiki, Ministerstvo pro imigraci, integraci, národní identitu a solidární rozvoj, Ministère de lÍmmigration, de lÍntégration, de lÍdentité nationale et du Développement solidaire, čerpáno 19.4. 2009. 142

Viz. http://www.ofii.fr/autres_51/demandeurs_d_asile_335.html, Webové stránky francouzského Úřadu pro imigraci a integraci, (Les pages de lÓffice français de lÍmmigration et de líntégration), Žadatelé o azyl, Demandeurs dásile, čerpáno 19.4.2009, (vlastní překlad). 143

Viz. http://www.legifrance.gouv.fr, Loi n0 2007 – 1631 du 20 novembre 2007, Article L348‐2, čerpáno 19.4.2009, (vlastní překlad). 144

Viz. http://fr.wikipedia.org/wiki, Zařízení pro zajištění cizinců, (Les centres de rétention administrative en France), čerpáno 20.4.2009, (vlastní překlad). 145

Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/rubrique_imprim.php3?id_rubrique=5301, Státní občanství, (La nationalité française), (vlastní překlad). 146

Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/rubrique_imprim.php3?id_rubrique=5301, Státní občanství, (La nationalité française), čerpáno 20.4.2009 (vlastní překlad).

68

Zákoník o státním občanství je definován základním nařízením z 19. října 1945, upraveném v roce 1973, 1984, 1993, 1998 a 2003. Dále proběhly také změny v roce 2006 a to v oblasti nabytí státního občanství cizince sňatkem. Zákon z 6. března 1998 o státním občanství upravil režim francouzského státního občanství. Zavedl princip nabytí státního občanství plným právem ve prospěch mladých cizinců žijících ve Francii. Jejich rodiče jsou cizinci žijící ve Francii. Zákon 2003-1119 o řízení imigrace, pobytu cizinců ve Francii a o státním občanství (Loi No. 2003-1119 du 26 novembre relative à la maîtrise de límmigration, au séjour des étrangers en France et à la nationalité) také zpřísňuje podmínky pro získání státního občanství pro partnery/ky Francouzů/zek s cílem zabránit tzv. „svatbám na oko“ – čili svatbám jen za účelem získání státního občanství (les mariages dits de complaisance), zákon také zpřísňuje nabytí státního občanství nezletilými osamělými cizinci147. Každá země má svobodné právo určit si pomocí legislativy, kteří občané se mohou stát jejími státními příslušníky. Francie, jako země známá svým přísným postojem v oblasti administrativy, si klade přísné podmínky pro nabytí francouzského státního občanství. Existuje několik způsobů nabytí francouzského státního občanství, postupně se s nimi seznámíme. •

Udělením dle rodinné příbuznosti („jus sanguinis“) nebo narozením cizince rodičům narozeným ve Francii („jus soli“)

•

Nabytím státního občanství: 1. Plnoprávně (např. narození a trvalé bydliště ve Francii) 2. Prohlášením ( např. sňatkem s francouzským/ou partnerem/partnerkou) 3. Naturalizací, tzn. udělení státního občanství cizinci

4.3.3.1 Nabytí státního občanství „udělením“ 148 Francouzem se stane dítě, které má ve chvíli svého narození aspoň jednoho rodiče francouzské národnosti. Adopce v souvislosti s rodinnou příbuzností nemá žádný vliv na udělení státního občanství, pokud není adopce plnomocná.

147

Viz. http://www.vie‐publique.fr/politiques‐publiques/politique‐immigration/acquisition‐nationalite‐ francaise/#, , Nabytí státního občanství, (Lácquisition de la nationalité française), čerpáno 20.4.2009 (vlastní překlad). 148

Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/les‐francais‐etranger_1296, Nabytí státního občanství „udělením“, (Láttribution de la nationalité française), čerpáno 21.4.2009, (vlastní překlad).

69

Rodinná příbuznost dítěte má vliv na jeho státní občanství jen za podmínky, že byla stanovena během jeho nezletilosti. Dítě, které se nenarodilo ve Francii a jehož jeden z rodičů je Francouz, se může za jistých okolností zříci francouzského státního občanství. Dítě se stane Francouzem v případě, že se narodilo ve Francii a že alespoň jeden z jeho rodičů se ve Francii také narodil. Samotné narození dítěte ve Francii ale neznamená udělení státního občanství. Udělení nastává pouze v případě dítěte narozeného neznámým rodičům, nebo rodičům bez státní příslušnosti nebo také cizincům, kteří nedali svému dítěti své státní občanství. Dítě, které se narodilo ve Francii před 1. lednem 1994 a jeden z jeho rodičů se narodil na jednom z území francouzských zámořských teritorií před jeho získáním nezávislosti, má plné právo na francouzské občanství. Stejně tomu tak je, jestliže se jeden z rodičů dítěte narodil ve Francii po 1. lednu 1963 a druhý rodič se narodil v Alžíru před 3. červencem 1962.

4.3.3.2 Nabytí státního občanství „narozením“ a „trvalým pobytem“ 149 Dítě narozené ve Francii nabývá státního občanství v dospělosti, jestliže žilo ve Francii během posledních pěti let svého života od svého 11. roku věku. Dítě může od svého 16. roku věku za stejných podmínek, bez souhlasu rodičů, nabýt francouzské státní občanství „prohlášením“. Jeho rodiče mohou také pro něj žádat francouzské státní občanství s jeho souhlasem, když dosáhne třinácti let a splní-li podmínku bydliště ve Francii od svých osmi let.

4.3.3.3 Nabytí státního občanství sňatkem s francouzským státním příslušníkem 150 Cizinec, který si vzal francouzského státního příslušníka, může nabýt státní občanství „prohlášením“ po čtyřech letech od sňatku nebo po pěti letech, nežije-li ve Francii. Sňatek musí být plnomocný, dále, konal-li se v jiné zemi než ve Francii, musí dojít k jeho přepsání do francouzské matriky. Prohlašující musí být cizinec nebo člověk bez státní příslušnosti v momentě sňatku i ve chvíli zapsání do matriky. Partner prohlašujícího musí být francouzské národnosti v den konání sňatku a musí si uchovat tuto státní příslušnost mezi datem svatby a chvílí, kdy dojde k zapsání do matriky. Prohlášení může být zapsáno po lhůtě čtyř dní od konání svatby za podmínky, že společný citový i materiální život nadále mezi manžely od jejich sňatku trvá151. 149

Tamtéž.

150


Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/les‐francais‐etranger_1296, Nabytí státního občanství, (Lácquisition de la nationalité française), čerpáno 21.4.2009, (vlastní překlad).

70

4.3.3.4 Nabytí státního občanství „naturalizací“ 152 O státní občanství si může zažádat cizinec, který ve Francii pobývá více než pět let. Tento požadavek je jen na jeho svobodném uvážení, protože francouzské úřady se svobodně rozhodnou, zda udělí nebo neudělí státní občanství.

4.3.3.5 Pozbývání francouzského státního občanství 153 Nejčastěji se jedná o dobrovolný proces, který lze uskutečnit: •

Prohlášením

•

Dekretem: kdy ve velmi vyjímečných případech může pozbytí státního občanství být nedobrovolným procesem nebo může vyplynout z praktického použití Štrasburské úmluvy z 6. května 1963, o které se zmíním později v souvislosti s „dvojím občanstvím“.

V prvním případě, čili pozbývání francouzského státního občanství „prohlášením“, počítá občanský zákoník s případy, ve kterých je možné se za jistých podmínek zříci francouzského státního občanství. Jedná se např. o případy, kdy se děti narodily v cizině a kdy jeden z jejich rodičů je Francouz narozený ve Francii. Každá dospělá osoba, která žije zpravidla v cizině a která dobrovolně nabyla cizí státní občanství, může za jistých okolností pozbýt francouzské státní občanství „expresním prohlášením“. Dále v případě sňatku s cizincem, se francouzský partner může zříci francouzského státního občanství, za podmínky, že nabyl státní občanství svého partnera a že jeho bydliště je v cizině. Francouzi mladší 35 let nemohou podepsat prohlášení o pozbývání francouzského státního občanství, jestliže nemají vyřešený výkon státní služby. V druhém případě, pozbývání státního občanství na základě dekretu, je dovoleno osobám, které nesplňují podmínky k pozbývání francouzského státního občanství „prohlášením“, pozbýt na základě dekretu zvaného „osvobození od státní příslušnosti“ francouzské státní občanství za podmínky, že mají cizí státní příslušnost154.

4.3.3.6 Dvojí občanství Dvojí občanství osoby nemá žádný vliv na francouzské státní občanství. Nicméně Štrasburská úmluva z 6. května 1963 ustanovila „mechanismus“ pozbytí původního státního občanství v případě, že osoba dobrovolně nabyla státní občanství jiného státu. Francie nerozlišuje mezi 152

Lochak, D., Fouteau, C. Immigrés sous contrôle, Le Cavalier Bleu Editions, Paris, 2008, s. 26, ISBN‐13: 978‐ 2846702119, (vlastní překlad). 153 153

Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/les‐francais‐etranger_1296, Pozbývání státního občanství, (La perte de la nationalité française), čerpáno 21.4.2009, (vlastní překlad). 154

Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/les‐francais‐etranger_1296, Pozbývání státního občanství (La perte de la nationalité française), čerpáno 22.4. 2009 (vlastní překlad).

71

osobami s dvojím státním občanstvím a mezi ostatními Francouzy, co se práv a povinností, které se vážou ke státnímu občanství, týče. Nicméně, Francouz s dvojím státním občanstvím nemůže použít francouzské státní občanství v jednání s úřady druhého státu, jehož občanství také vlastní a zdržuje-li se na jeho území. Takováto osoba je obecně považována tímto státem za jeho „výhradního státního příslušníka“155.

4.3.4 Zdravotní pojištění a péče 156 Podmínkou přístupu ke zdravotní péči pro cizince je uzavřené zdravotní pojištění (lássurance maladie). Od roku 1993 došlo v této oblasti ke změnám, před rokem 1993 bylo postačujicí, aby měl cizinec bydliště ve Francii, pro uplatnění nároku na sociální zabezpečení. Od roku 1993 nemá nárok na sociální zabezpečení, ani na různé dávky (nemocenskou, mateřskou, invalidní důchod nebo důchod), pokud nemá ve Francii trvalý pobyt. Existuje „univerzální zdravotní pojištění“ (la couverture maladie universelle – CMU), které je vyhrazeno osobám žijícím stabilně ve Francii a také legálně zde žijícím. Stát se nicméně stará také o cizince žijící ve Francii nelegálně a pro ně bylo vytvořena státní lékařská pomoc AME (láide medicale dÉtat) a poskytne jim zdravotní péči. AME je určena těm, kteří nemohou čerpat ze zdravotního pojištění a pokud jejich příjmy nepřesahují určitou hranici. Systém byl zpočátku hodně otevřený, ale postupem času došlo ke zpřísnění a tak pro některé se přístup ke zdravotní péči stal nedostupným. Do roku 2003 stačilo totiž pobývat ve Francii bez podmínky délky pobytu, což ze systému vyřazovalo pouze cizince, kteří Francií jen projížděli. Nyní už musí zájemce doložit potvrzení o pobytu ve Francii v délce aspoň tři měsíce. Zájemce tedy musí předložit potvrzení, že se zdržuje na území Francie tři měsíce a že jeho příjmy jsou nižší než stanovená hranice. Toto je ovšem velmi těžké až nemožné pro někoho, kdo na území Francie pobývá nelegálně. Pro osoby, které nemají uzavřené ani jedno z pojištění - CMU ani AME – přichází v úvahu pouze naléhavá potřeba lékařského ošetření jen v případě, že je život cizince ohrožen velmi závažným způsobem – např. by mohly být ohroženy či nevratně poškozeny jeho životní funkce. Existují zde nicméně opatření na ochranu nemocných cizinců, kdy jim právo k získání povolení „soukromý a rodinný život“ dává přístup jak k zaměstnání, tak i k sociální ochraně, v případě, že je jejich zdravotní stav vážně ohrožen a v jejich zemi by jim nebylo možné

155

Viz. http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/les‐francais‐etranger_1296, Dvojí občanství (La double‐nationalité), čerpáno 22.4. 2009, (vlastní překlad). 156

Lochak, D., Fouteau, C. Immigrés sous contrôle, Le Cavalier Bleu Editions, Paris, 2008, s. 133 – 134, ISBN‐13: 978‐2846702119, (vlastní překlad).

72

poskytnout adekvátní lékařskou péči, budou ošetřeni ve Francii. V takovémto případě existuje i zákaz vyhostit tyto cizince. Bohužel případy vyhoštěných cizinců jsou nicméně časté 157. Jak už jsem také zmínila v kapitole 4.3.2 Pobyt občana ve Francii, cizinec se musí při vstupu do země, nebo při podání žádosti prokázat potvrzením o uzavření zdravotního pojištění. Je nutné mít krytí pojištění ve výši 30 000 euro, na lékařské ošetření a případnou hospitalizaci158.

4.3.5 Vzdělávací systém Právo na vzdělání je zakotveno v mezinárodních úmluvách a také v preambuli francouzské Ústavy z roku 1946. Školský zákoník dále zdůrazňuje, že všechny děti mají právo na povinnou školní docházku, včetně docházky do mateřských škol159. Vzdělání a školní docházka jsou povinné pouze pro děti do 18 let. Předškolní vzdělávání: Děti cizinců nesmí být žádným způsobem diskriminovány a ani se po dětech cizinců nevyžaduje potvrzení občanství. Jsou-li dítěti cizince více než 3 roky a podají-li jeho rodiče žádost o zápis do mateřské školy, může být toto dítě zapsáno do školky v okolí místa svého bydliště. Odmítne-li se dítěti zápis do mateřské školy nebo do školy základní, existuje zde možnost podat odvolání k obecnímu úřadu nebo na prefekturu, případně také na soud, který řeší vnitřní rozpory ve francouzské veřejné správě. Základní vzdělání: Všechny nezletilé děti cizinců na francouzském území si musí splnit (podle zákona z 9. srpna 1936 a 11. července 1975) povinnou školní docházku bez ohledu na to, jestli jejich rodiče jsou na území legálně či nelegálně 160. Střední vzdělání: Školní docházka dětí cizinců, kterým nebylo ještě 18 let, by neměla představovat žádný problém, protože tato docházka není podmíněna povolením k pobytu (zákon z 2. srpna 1989). U dětí není zohledněna jejich národnost, nebo povolení k pobytu, tudíž školy nejsou povinny hlásit děti s neregulérním statutem příslušným orgánům. Je-li dítěti bráněno zapsat se na střední školu, je možné se obrátit s odvoláním na školské orgány nebo na školní inspektory. Obrátit se lze poté i na soud, který řeší rozpory ve francouzské státní správě. 157


Další podrobnější informace viz. např. http://portal.mpsv.cz/eures/prace_v_eu/zeme/francie/

159


160


73

Terciární vzdělání: Vysoké školy ve Francii mají různou váhu, často ani názvy škol neulehčí uchazečům o studium na nich orientaci. Francie se svými 60 miliony obyvatel má asi 2 210 000 studentů (3,6% obyvatel) v terciárním vzdělávání, včetně vysokých škol a dalších druhů pomaturitního studia. Pro srovnání, Česká republika se se svými 10 miliony obyvatel má 236 000 studentů na vysokých a vyšších odborných školách (2,4% obyvatel) 161. Stejná ustanovení jako pro studenty - Francouze, co se terciárního vzdělání týče, se vztahují na studenty-cizince, kteří ve Francii úspěšně složili maturitu. Tito cizinci se mohou zapsat ke studiu na univerzitě, nebo na technologické instituty IUT (les Instituts universitaires de technologie) nebo na další typ pomaturitního vzdělání, kterým je BTS (brevet de technicien supérieur), je dvouleté pomaturitní vzdělání, které poskytuje specializované profesní vzdělání přizpůsobené konkrétním funkcím. BTS nemá vysokoškolský statut, zřizuje se při lyceiích. Problémem pro cizince může být získání povolení k pobytu, jestliže nepřišli do Francie za podmínek, které je opravňují k získání povolení k pobytu v jejich dospělosti – je to např. příchod za účelem sloučení se s rodinou, nebo příchod před 13 rokem věku. Musí požádat o udělení povolení „student“ (étudiant), o kterém jsem se zmínila již v kapitolce 4.3.2 Pobyt občana ve Francii, konkrétně v sekci Povolení k dlouhodobému/časově omezenému pobytu, povolení k trvalému pobytu. Udělení povolení „student“ závisí plně na vůli francouzských úřadů. Zájemce o studium – cizinec – musí projít složitou procedurou, musí vyplnit „předběžný list o přijetí“, ve kterém označí 3 vysoké školy dle preference, musí složit test z francouzštiny a čekat na odpovědi z univerzit o jeho případném přijetí. Každá škola má své postupy při výběru uchazečů, obvykle jsou vybíráni na základě životopisu, testu nebo pohovoru. Důležitá je také motivace zájemce. V případě přijetí na univerzitu si musí cizinec zažádat o dlouhodobé vízum, které mu nemusí být přiděleno. Jsou zde další náležitosti, které student musí splnit, mimo jiné se musí prokázat např. pasem, dostatečnými fiančními prostředky (minimálně 450 euro/měsíc), lékařským potvrzením a potvrzením o jeho místě bydliště ve Francii162. Jednotlivé stupně vzdělávání jsou podporovány nebo zajišťovány: •

MESR – Ministerstvo pro vzdělání a výzkum (Ministère de lÉnseignement supérieur et de la recherche)

•

IUMF – Univerzitní instituty pro zajištění vzdělání učitelů (Instituts universitaires de formation des maîtres)

161

Ladislava Chateau: Systém školství ve Francii, převzato z Lidových novin, 30.3.2009, dostupné na viz.: http://www.geocities.com/schoolpage_84/Francie.htm?200930 162

Lochak, D., Fouteau, C. Immigrés sous contrôle, Le Cavalier Bleu Editions, Paris, 2008, s. 141‐142, ISBN‐13: 978‐2846702119, (vlastní překlad).

74

Jazyková bariéra 163: V kapitole 4.2.3 Zákon „Sarkozy“, jsem se zmínila o důležitosti integrační smlouvy, o úsilí cizince pro úspěšné začlenění do francouzské společnosti a také o nutnosti absolvovat jazykové kurzy. Tato smlouva je povinná od 1. ledna 2007, uzákoněna byla 24. července 2006. Povinná je pro všechny cizince, kteří poprvé přišli do Francii a hodlají-li se natrvalo v této zemi usadit. Je také povinná pro neregulérně zde žíjící cizince, kteří mají zájem získat první povolení k pobytu. V rámci integrační smlouvy je nutné provést vstupní pohovor se všemi prvo-příchozími cizinci do Francie. Smlouva se uzavírá na rok. Možnost podpory studia francouzského jazyka 164: Jazykové vzdělání je financováno a organizováno Národní agenturou pro přijímání cizinců a migraci (lÁgence nationale de láccueil des étrangers et des migrations - ANAEM ), čili pro cizince je toto vzdělání bezplatné. Vzdělání se dělí na tři části, já se vzhledem k rozsahu svojí diplomové práce, budu zabývat jen složkou lingvistickou. Nutnost získání jazykové zkoušky pro získání povolení k trvalému pobytu ve Francii 165: Jazykové vzdělání závisí na úrovni mluveného a písemného projevu cizince, která je posuzována během individuálních pohovorů. Jazykové vzdělání je pak stanoveno podle dosažených výsledků v testu v délce max. 400 hodin ročně. Cizinec nakonec skládá zkoušku zakončenou „Základním diplomem z francouzského jazyka“ - DILF (le Diplôme initial de langue française), která ověří jeho mluvené i psané znalosti ve francouzštině. Obdržení tohoto diplomu ho opravňuje k prvnímu obnovení povolení k přechodnému pobytu nebo k přidělení povolení k trvalému pobytu. Účast na jazykovém vzdělání je povinná, je-li nedodržena, může dojít k tomu, že prefekt odmítne obnovení povolení k trvalému pobytu. ANAEM hlídá, zda cizinec navštěvuje kurzy a informuje prefekta o místě bydliště cizince.

4.3.6 Sociální zabezpečení a důchodový systém 166 Všechny osoby, které chtějí vykonávat pracovní činnost ve Francii, musí být pojištěny.

163




Tamtéž, s. 131‐132, (vlastní překlad).

75

Povinné sociální pojištění: Povinnosti platit daně a pojištění se nevyhne žádný cizinec, který hodlá legálně pracovat ve Francii. Tak mu můžou být přiznány sociální dávky a vyplácení důchodů. Sociální podpora: Jen cizinci legálně pobývající ve Francii mají právo pobírat různá sociální minima a podporu pro handicapované osoby. Na podporu starším osobám nebo na podpobru RMI (revenu minimum dínsertion)167 mají nárok jen ti cizinci, kteří jsou držitelé povolení k trvalému nebo přechodnému pobytu, která jim dávají právo pracovat. Tito cizinci musí také splnit podmínku pětiletého nepřerušeného a legálního pobytu na území Francie. Podpora v nezaměstnanosi je přiznána jen těm, kteří mají povolení k pobytu opravňující je pracovat. Naopak, oběti pracovního úrazu při výkonu zaměstnání mohou být odškodněny, i v případě, že nejsou držitelé pracovního povolení a dokonce ani povolení k pobytu. Sociální pomoc: Stejně jako u pracovního úrazu, ani v případě sociální pomoci není systematicky vyžadována podmínka legálního pobytu, v potaz se berou např. humanitární důvody nebo veřejné zdraví. Tak mají i cizinci bez dokladů právo na sociální pomoc – dávky pro dítě (jedná se o finanční pomoc pro osoby starající se o dítě, pomoc opuštěným matkám, které bydlí v ubytovacím zařízení). Sociální pomoc je daleko širší, dále např. pomoc starším lidem. Podmínkou je, že žijí ve Francii minimálně 15 let a to před dosažením 70. roku věku. V případě sociálních dávek jsou někteří cizinci znevýhodněni oproti Francouzům. Nyní se situacie zlepšila, po roce 1998 došlo k zmírnění omezení pro cizince. Nicméně stále existují sociální dávky, které se vážou k bydlišti na francouzském území. V dnešní době může však být přístup k sociálním dávkám pro cizince znemožněn tím, že nemají povolení k pobytu – legálnímu, nebo jiné povolení k pobytu. Např. rodinné sociální dávky jsou takto podřízeny oprávněnému pobytu rodiče na francouzském území a také oprávněnému pobytu dítěte, což může být problém, pokud se dítě nenarodilo ve Francii.

167

Tuto podporu pobírají občané EU, kteří legálně pobývají ve Francii. Pro cizí občany mimo EHS platí přísnější pravidla pro udělení RMI. Musí být bud´držitelé povolení k přechodnému pobytu s profesionálním uplatněním, které je platné minimálně 5 let, tzn., že tito cizinci minimálně 5 let pobývají ve Francii. Nebo musí tito cizinci vlastnit přechodné povolení k pobytu s označením „soukromý a rodinný život“, které je platné minimálně 5 let, tzn., že tito cizinci minimálně 5 let pobývají ve Francii. Další podmínky podrobněji viz. http://vosdroits.service‐public.fr, Osoby oprávněné pobírat podporu RMI(Bénéficiaires de lállocation de revenu minimum dínsertion (RMI)), čerpáno 22.4.2009, (vlastní překlad).

76

4.3.7 Pracovně-právní vztahy cizince ve Francii V současnosti je ve Francii ekonomická aktivita cizinců podřízena vlastnictví pracovnímu povolení a určité profese jsou určeny výhradně pro francouzské občany. I když se v preambuli Ústavy z roku 1946 píše, že „každý má právo pracovat a má právo na zaměstnání. Nikdo nesmí být ukrácen na svých právech, ve své práci nebo ve svém zaměstnání, kvůli svému původu, svým názorům nebo svému vyznání“ 168, můžeme konstatovat, že svoboda práce není cizincům ve Francii uznána, neboť svoboda, která se řídí povolením, není svobodou169. Každý, kdo chce ve Francii legálně pracovat, musí zde také platit daně a pojištění. Má také nárok na sociální dávky a vyplácení důchodů. Občané České republiky jsou od 1.7.2008 zproštěni povinnosti mít pracovní povolení pro výkon povolání ve Francii. Při zaměstnávání českých občanů platí stejné podmínky jako při zaměstnávání Francouzů. Podrobnějí viz. Kodex pracovního práva (le Code du travail). Každý cizinec, který ve Francii pracuje, má povinnost přispívat z platu na sociální pojištění. Tento příspěvek z jeho platu zahrnuje také příspěvky na důchod a zdravotnictví. Odvody jsou strženy zaměstnavatelem z hrubé mzdy v průměrné výši 23%170. Uznávání kvalifikací 171: Francie automaticky uznává diplomy a odborná osvědčení týkající se následujících profesí: lékař, zubař, zdravotní sestra, porodní asistentka, veterinář, lékárník, architekt, pokud bylo studium zahájeno po 1.5.2004. V případě, že povolání není ve Francii regulované (tzn. nepožaduje se kvalifikace ze zákona), je na dobré vůli zaměstnavatele, jestli cizince zaměstná nebo ne. Konkrétně v případě českého občana, tento má na výkon povolání stejné právo jako francouzský občan. Regulované profese 172: Čeští občané hodlající vykonávat regulované povolání ve Francii mají možnost se obrátit ve Francii na národního koordinátora, jehož prostřednictvím jsou pak osloveny uznávací orgány. Úkol národního koordinátora spočívá v pomoci českému občanovi např. sdělením, jestli je 168

Citace viz. http://www.legifrance.gouv.fr/html/constitution/const02.htm#top, Preambule k Ústavě z roku 1946 (La Constitution – Préambule de la Constitution de 1946), článek 5, čerpáno 22.4.2009. 169


Viz. http://portal.mpsv.cz/eures/prace_v_eu/zeme/francie/#o2, Francie – životní a pracovní podmínky, čerpáno 22.4.2009. 171

Tamtéž.

172

Tamtéž.

77

nuté podávat žádost o uznání odborné kvalifikace u konkrétního uznávacího orgánu, který mu upřesní v případě, jedná-li se o ve Francii regulované povolání.

4.4 Cizinci ve Francii v období recese 173 Tak jako v České republice, dochází k hospodářskému poklesu i ve Francii. Již na sklonku roku 2008 se Francie vydala cestou finanční injekce v bankovním sektoru. Francie však plánuje další podpůrná opatření, která zaručují minimální dopady na místní ekonomiku. Jedním ze známých plánů je stažení automobilového průmyslu ze států EU do vlasti. Tento kontroverzní plán obhajuje slovy "repatriaci výroby" francouzský státní tajemník pro průmysl a mluvčí vlády Luc Chatek174. Přesunutí výrobního závodu Renault ze Slovinska do francouzského města Flins vytvoří 400 nových pracovních míst. Vraťme se společně do roku 2006 a 2007. Domnívám se, že události, které se tehdy udály nám mohou pomoci pochopit složitost dopadů integrační politiky, zejména v dnešním období hospodářské recese. Běžnému občanovi, který se zajímá o světové dění, možná probleskne hlavou několik obrázků ze zpravodajství. Hořící auta a rozbité výklady obchodů nejen na pařížských předměstích, ale i v jiných velkých městech (Lyon, Marseille). Několik z nás si jistě vzpomene i na bouřlivý odpor (zejména muslimské obce) při vyhlášení zakázu nošení náboženských symbolů do škol, takzvanou „aféru šátků“ láffaire du foulard z roku 2004 (Zákon o zákazu nošení nápadných náboženských symbolů či oděvů na druhém stupni francouzských základních škol a ve státních gymnáziích) 175. Nezapomínejme však, že tento zákon se týká i křesťanských a židovských symbolů. Tato problematika je velmi rozsáhlá a proto bych ráda zmínila několik, pro Francii zcela specifických prvků, které vedly a stále vedou, k setrvalému společenskému napětí v této části veřejného dění 176. Muslimové ve Francii 177:

V dnešních dnech můžeme otázku „muslimů“ ve Francii považovat za nejlépe vystihující celou problematiku přistěhovalectví a integrace cizích státních příslušníků do země. Typický muslimský imigrant, v dnešní době jeden z asi 4 miliónů osob ve Francii, pochází ze zemí 173

Viz. http://Ekonomika.iHNed.cz 13. 10. 2008: Záchranný plán v praxi: Francie nabízí bankám 320mld. eur

174

Viz. http://www.ct24.cz, Renault přesouvá výrobu ze Slovinska zpět do Francie, 20.3.2009

175


Viz. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=149806

177

Muslimové ve Francii, SOČ 2007/2008 . Jana Stanulová, Akademické gymnázium, škola hl.m.Phy , 2008

78

Blízkého východu nebo Afriky (Maroka, Tunisu, Alžíru). Uváděná čísla jsou jen orientační, francouzské zákony zakazují při sčítání lidu (obecně sběru dat) klást otázky, ze kterých plynou údaje o vyznání, příslušnosti k etniku, ale dokonce i sociální třídě. Získáním těchto informací by bylo v rozporu s tezí, že Francie je „ jedna a nedělitelná “178 . „Jak chceme ale poté identifikovat nedostatky či problém ve společnosti?“ Do Francie tito lidé přicházejí, v naprosté většině, s vidinou lepších sociálních a ekonomických podmínek. Realita v nové zemi je však odlišná, než jakou si ji vytvořili před svým příchodem. Jakmile zjistí, že nejsou schopni se integrovat do „západní společnosti“, uchylují se často do komunit, svých „kulturně bližších“ občanů. Je logické, že předměstí jsou stále častěji útočištěm přistěhovalců. Jejich počet stále přibývá a stávají se dominantní silou v oblasti. „Paříž - Francouzská předměstí zůstávají i půlroku po nepokojích nebezpečnými místy. Přistěhovalci jsou bez práce, násilných činů přibývá“. „Policejní hlídka projíždí pařížskou čtvrtí Montfermeil každých pár minut“179 Právě jste si přečetli několik novinových nadpisů, které upoutávaly pozornost očí jak Pařížanů, tak zbytku Evropy v nedávné době. Na předměstích propukají nepokoje znovu na sklonku roku 2007, předseda vlády François Fillon „označuje situaci za mnohem klidnější, i když „křehkou“. Vláda je podle něj odhodlána zajistit, aby se násilnosti posledních dvou nocí neopakovaly“ 180. Při nepokojích však bylo zraněno přes 130 policistů a po mnoho nocí hořely automobily a obchody. Slovy statistických údajů: míra nezaměstnanosti se u cizinců na předměstích pohybuje podle statistik OECD kolem 10%. Mezi mladými je však paradoxně daleko větší! „Mezi těmi, kdo nedokončili školu dosahuje 40 i více procent“ 181. „Jakmile přijde čas a bude obnoven pořádek, musíme si z této krize vzít veškerá ponaučení a učinit tak se spoustou odvahy a prozíravosti“ 182 . [ J. Chirac ] Po volbách v polovině roku 2007 stanul v čele Francie dosavadní ministr Nicolas Paul Stéphane Sárközy de Nagy-Bócsa. Pro otázku přistěhovalectví zcela příznačný prezident, syn maďarského otce a francouzské matky částečně řecko-židovského původu183 184. 178

Viz: http://www.project‐syndicate.org/commentary/stepan4/Czech

179

Viz: http://aktualne.cz , Buďte doma, vzkazuje Francie imigrantům, 11.5.2006

180

Viz. http://zpravy.idnes.cz/francouzska‐predmesti‐zazila‐klidnejsi‐noc‐feh‐

181

Viz. http://www.project‐syndicate.org/commentary/tabellini9

182

Viz. http://www.project‐syndicate.org/commentary/tabellini9

79

Dochází ke zveřejnění tzv: "Marshallova plánu" pro předměstí. Po vzoru americké pomoci Evropě po období 2. světové války se tímto plánem pokouší prezident revitalizovat i oblasti předměstí zasažené nepokoji z minulých let. Mělo by dojít k investici až půl miliardy eur do obnovy periférií a navýšení počtu policejních složek v těchto oblastech o 4000 mužů. Celková suma, na kterou přijde plán také nazývaný „Naděje na předměstí“ není stanovena185. "Chci říci těmto mladým Francouzům, že je nikdo nebude soudit podle barvy kůže ani podle adresy, kde bydlí “ 186 . [ N.Sarkozy ] Je tedy možné, aby se drancování, vypalování a nepokoje z dob tehdejšího ekonomického růstu mohly opakovat i v této neklidné době? Odpověď je celkem jednoznačná: „ Ano “. Situace se nedávno vyhrotila v zámořském regionu „Guadeloupe“ v Karibiku, kam byly jako reakce na tuto situaci vyslány i policejní posily z Paříže. „Protesty proti dopadům ekonomické krize se v posledních dnech proměnily v násilnosti, demonstranti požadují růst nejnižších mezd. Francouzská vláda už slíbila svým zámořským oblastem pomoc v přepočtu 17 miliard korun“ 187. Francouzský prezident plánuje poskytnout 580 mil. eur do oblasti zámořských departmentů na pomoc „chudým rodinám“188. Všeobecně rostoucí obavy z přelití nepokojů do kontinentální části země jsou však značné. Vývoj situace v blízké budoucnosti ukáže, jak dalece jsou tyto myšlenky vzdálené činům z blízké minulosti, jak bude vypadat ona „Naděje na předměstí“.

183

Viz. http://zpravy.idnes.cz/nepopularni‐sarkozy‐predstavil‐marshalluv‐plan‐pro‐predmesti‐pvo‐, napsáno

8. února 2008 184

Viz. http://www.wikipedie.com

185

Viz. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/132778‐sarkozy‐predstavil‐plan‐pomoci‐chudym‐

predmestim.html 186

Viz. http://zpravy.idnes.cz/nepopularni‐sarkozy‐predstavil‐marshalluv‐plan‐pro‐predmesti‐pvo‐

/zahranicni.asp?c=A080208_142550_zahranicni_tha napsáno 8. února 2008 187

Viz : http://www.ct24.cz/svet/, 20.2.2009

« Francie se snaží uklidnit protesty na Guadeloupe, slibuje peníze » 188

Tamtéž.

80

Graf č.3: Nezaměstnanost ve Francii , text dle agentury AFP 189

Zdroj: Informations Rapides, Chômage au sens du BIT et indicateurs sur le marché du travail : résultats de l’enquête Emploi au quatrième trimestre 2008, ISSN 0151‐1475

„Dle agentury AFP, vrostl počet nezaměstnaných na 63 400 lidí (03/2009). Do ledna roku 2009 ztratilo 243 400 lidí své zaměstnání přímými dopady krize. Nejvíce zasaženou částí jsou mladí lidé do 25ti let s 21.2% nezaměstnanosti na sklonku roku 2008“

V této kapitole jsem se zabývala legislativně-právními, sociálními a ekonomickými aspekty integrace cizinců ve Francii, stejně jako v kapitole týkající se ČR. Obě studované země kapitoly mi umožní provést komparaci a učinit závěry plynoucí z nabytých poznatků. Ještě předtím se však budu zabývat 5. kapitolou nazvanou Poskytované služby cizincům z různých úrovní státní správy a dalších subjektů ve Francii.

189

Viz. http://www.france24.com/en/20090427‐jobless‐figures‐rise‐63400‐march‐france‐unemployed‐lagarde 27.3.2009, (vlastní překlad).

81

5 POSKYTOVANÉ SLUŽBY CIZINCŮM Z RŮZNÝCH ÚROVNÍ STÁTNÍ SPRÁVY A DALŠÍCH SUBJEKTŮ VE FRANCII Jak jsem již zmínila ve 3. kapitole Poskytované služby cizincům z různých úrovní státní správy a samosprávy v ČR, proces integrace cizinců v jakékoli zemi si žádá koordinaci, souhru a podporu různých aktérů na různých úrovních tak, aby bylo cizincům umožněno se dobře a rychle adaptovat na podmínky nové země. Ve Francii, stejně jako v České republice, je integrace cizinců komplexním procesem, na kterém se spolupodílí stát, čili centrální úroveň a také lokální aktéři, tzn. aktéři na úrovni měst a obcí. Dále nesmím zapomenout na různé asociace a organizace, jejichž role v oblasti poradenství a poskytování služeb je nenahraditelná. Jen při úspěšné souhře a propojenosti všech těchto úrovní se může život cizince zlepšit. V takovémto případě se cizinci může podařit najít v cizí zemi nový domov. Pro lepší orientaci v této kapitole se budu snažit zachovat takovou strukturu podkapitol jako ve 3. kapitole, která byla zaměřena na stejnou problematiku v České republice. Budu se snažit nastolit a popsat situaci v mezích, které mi to dostupnost francouzských zdrojů dovolí, později provést komparaci obou studovaných zemí a učinit odpovídající závěry. V této kapitole se zaměřím zejména na lokální úroveň v Paříži a také v dalších městech, např. Nantes, Grenoble aj. Konec této kapitoly bude také zahrnovat doporučení vedoucí ke zlepšení integrace zejména na lokální úrovni, která nahradí podkapitolu 4.2.1 v české části. V české kapitole zabývající se službami jsem se důkladně věnovala, s ohledem na zkoumanou zemi, činnosti NNO. V této kapitole, která se týká Francie, se zaměřím zejména na jiného aktéra, řízeného státní správou, která je ve Francii více rozvinutá. Tímto aktérem, věnujícím se zaměstnávání cizinců, je ANPE – Francouzské služby zaměstnanosti (Agence nationale pour lémploi).

5.1 Státní správa a samospráva Pro lepší pomoc cizincům od státu bylo díky iniciativě prezidenta republiky Nicolase Sarkozyho a francouzského premiéra Françoise Fillona dekretem z 18. května 2007 zřízeno specializované ministerstvo nazvané Ministerstvo pro imigraci, integraci, národní identitu a solidární rozvoj (Ministère de lÍmmigration, de lÍntégration, de lÍdentité nationale et du Développement solidaire). Od jeho vzniku do 15. ledna 2009 zastával post ministra Brice

82

Hortefeux. 15. ledna 2009 ho vystřídal Eric Besson190. Snaha o vytvoření tohoto ministerstva trvala dvacet let a konečně se tedy podařilo zastřešit jedním ministerstvem různé oblasti imigrační politiky, kterými se do roku 2007 zabývala další ministerstva jako např. Ministerstvo vnitra (Ministère de lÍntérieur), Ministerstvo zahraničních věci (Ministère des Affaires étrangères), sociálních věcí a spravedlnosti (Ministère des affaires sociales et de la Justice). Dále se v rámci státní správy pomoci cizincům zabývají aktéři, které jsem již také zmínila v podkapitole 4.3.1 Instituce zajišťující životní a pracovní podmínky ve Francii.

5.2 Lokální integrace Na rozdíl od České republiky, je ve Francii větší důraz kladen na pomoc cizincům na lokální úrovni, kdy dochází k utváření různých výborů, jejichž členy jsou také cizinci, kteří se touto cestou mohou podílet na vývoji situace a aktivit, které utvářejí jejich život v oblasti – městu, ve kterém žijí. Zohledněny musejí být konkrétní podmínky a faktory té které oblasti pro úspěšnou realizaci integrace. Ačkoli se ve Francii snaží cizince začlenit do života na lokální úrovni ve větší míře než v České republice, cizinci nemají právo volit v národních volbách. Nemají možnost ani volit v municipálních, kantonálních a regionálních volbách. Toto právo pozbývají, co se volby prezidenta republiky týče, a také nemohou vyjádřit svůj názor v referendech191.

5.2.1 Lokální úroveň a integrace cizinců Francouzské obce mají – v porovnání s těmi českými – mnohem vřelejší vztah k cizincům a k jejich integraci. Obce se snaží umožnit těmto cizincům aktivní účast na veřejném životě obce, ve které žijí. Tak v několika obcích jako např. Amiens, Longjumeau a Mons-en-Baroeul vznikly již v 80. letech 20. století různé systémy tzv. „sdružených představitelů“ (représentants associés) volených populací imigrantů. Tito představitelé měli možnost se účastnit debat, ne však usnesení městského zastupitelstva. Tyto zkušenosti byly nicméně v rozporu se zákonem a se správným fungováním městkých zastupitelstev192. Proto se několik velkých měst přiklonilo k tzv. „poradním výborům“ (conseils consultatifs). Tak od r. 2000 funguje výbor nazvaný Poradní výbor pro cizince (Conseil consultatif des résidents étrangers) v Grenoblu. Tento výbor, který tvoří 20 cizinců, je ustanoven sdruženími a 5 politickými reprezentanty. Jeho cílem je podpořit demokratickou účast na veřejném životě cizinců. Zaměřují se také na pomoc v oblastech jako je bydlení, vzdělání a kultura. Dále mohu zmínit výbor v Nantes nazvaný Nantský poradní výbor pro občanství cizinců (Conseil nantais 190

Viz. http://fr.wikipedia.org, Ministertsvo pro imigraci, integraci, národní identitu a solidární rozvoj, (vlastní překlad), čerpáno 17.5.2009. 191

Lochak, D., Fouteau, C. Immigrés cous contrôle, Le Cavalier Bleu Editions, Paris, 2008, s. 143, ISBN‐13: 978‐ 2846702119, (vlastní překlad). 192

Tamtéž, s. 144‐146, (vlastní překlad).

83

pour la citoyenneté des étrangers) nebo také ještě např. Výbor cizích společenství v Bordeaux, který se v roce 2007 změnil ve Výbor rozmanitosti (Conseil bordelais de la diversité) s cílem orientovat se také na cizince původem ze zámořských departementů a území, jejichž národnost je francouzská. V Paříži v roce 2001 vznikl také výbor pro cizince – Výbor pro občanství „Pařížanů“ – cizinců, kterří nepocházejí ani z jednoho státu EU (Conseil de la citoyenneté des Parisiens non communautaires - CCPNC), složený z 90 členů, kteří jsou vybíráni s ohledem na různost zemí původu, čtvrtí, ve kterých bydlí a také s ohledem na jejich socio-profesní začlenění. Stežejní oblastí zájmu výboru je např. politika města na podporu cizinců. V Paříži, Lyonu a Marseille navíc fungují v každé čtvrti (arrondissement) „Iniciativní a poradní výbory“ (Comité dínitiative et de consultation dárrondissement - CICA), které sdružují místní sdružení, která jsou aktivně činá v jejich čtvrti. Není zde žádná podmínka národnosti, tzn., že členové asociací mohou být i cizinci193.

5.2.2 Paříž a integrace cizinců, problémy194 Místní aktéři se musí snažit zkoordinovat v rámci decentralizace „systémy“ přijímání a integrace populace imigrantů. Jejich úkol se tak stává doplňujícím prvkem k roli státu v této otázce. Ustanovení nového vedení města Paříže v roce 2001 dalo také podnět k větší činnosti v oblasti integrace cizinců a imigrantů ve městě. Tato snaha byla zrealizována v podobě vytvoření „Delegace pro integraci a pro cizince“ (Délégation à líntégration et aux ressortissants non communautaires). Její činnost se také profilovala do již, v předchozí podkapitole, zmíněného výboru – Výbor pro občanství „Pařížanů“ – cizinců, kteří nepocházejí ani z jednoho státu EU (CCPNC). Tvoří ho, jak již bylo řečeno, 90 členů, kteří jsou vybíráni pařížským starostou. Tito členové musí nejprve podat kandidaturu na členství, a poté jsou vybráni komisí pařížských radních různého profesního zaměření a politické orientace. Tento výbor představuje náhradu městského práva na hlasování pro cizince, jeho cílem je odpovědět na všechny otázky, které zajímají cizince, kteří nepocházejí ze států EU. Na místní úrovni, v Paříži, musí integrační politika brát v úvahu fluktuační povahu migračních pohybů, různá očekávání populace imigrantů a místní populace a konečně také specifika místního – v tomto případě pařížského – kontextu. Problémem v Paříži je zejména bydlení. Toto město se svými 105 km2, porovnáme-li ho např. s rozlohou Londýna a jeho 1579 km2, trpí nedostatkem místa. Je to dáno také jeho atraktivitou. Podle průzkumu Pařížské agentury pro urbanismus (Agence Parisienne pour lÚrbanisme - APUR) se potýkají cizinci s obtížemi v oblasti bydlení: „Obecně zůstává otázka bydlení osob, které přišly do Francie a jejich dětí narozených ve Francii, velkou výzvou. Tento problém je často klíčovým faktorem 193

Tamtéž.

194

Viz: http://www.generiques.org, Procesy integrace cizinců v Paříži (Les processus díntégration des étrangers dans la ville de Paris), Rapport final, Génériques, 26 mars 2003, čerpáno 28.5.2009, (vlastní překlad).

84

k zajištění kvality a rychlosti integrace celé rodiny do života v Paříži“. Dále se cizinci potýkají s nedostatkem míst v mateřských školkách a s problémem sehnat práci, obzvláště nemají-li žádnou kvalifikaci nebo jen minimální dosažené vzdělání, což tak většinou je.

5.3 Veřejná služba pro cizince Jak jsem zmínila již v úvodu do této kapitoly, budu se nyní zabývat veřejnou službou poskytovanou pro francouzské občany a cizince ve Francii. Vybrala jsem si ji, jednak protože veřejné služby poskytované státem ve Francii jsou pružnější a jejich síť je lépe propracovaná než v ČR, a také proto, že jsem měla možnost se přímo aktivně účastnit na chodu této služby v rámci svojí zahraniční pracovní stáže. Na dalších řádcích bych ráda objasnila její podstatu.

5.3.1 Agence Nationale pour lÉmploi Agence nationale pour lÉmploi – ANPE – Francouzské služby zaměstnanosti - se nachází na celém území Francie, ve všech regionech a departementech. Byla založena v roce 1967 jako organizátor intervencí výkonu veřejné správy na trhu práce s cílem shromáždit nabídky a žádosti o práci, vést statistiky počtu žadatelů o práci. Jedná se o veřejnou instituci typu správního (ve francouzštině EPA195). Dozor nad ANPE zajišťuje francouzské Ministerstvo ekonomie, průmyslu a zaměstnávání (Ministère de l´économie, líndustrie et lémploi). ANPE se aktivně účastní veřejné služby pro zaměstnávání na národní, regionální a departementální úrovni. ANPE se také podílí na zlepšení aktivních opatření pro žadatele o práci, aby mohli co nejdříve začít pracovat. Podporuje také vzdělávání, ať už se jedná o vzdělání střídavé, jako jsou contrats de professionnalisation 196 a nebo contrats dápprentissage 197, také parcours de validation des acquis de léxpérience (VAE), zúročení nabytých zkušeností, které umožňují těm, kteří nemohli během života získat oficiální diplom, aby jim byly uznány jejich aktuální znalosti a schopnosti. Jejím posláním je dohlížet na potřeby žadatelů o práci, zabývat se misemi, které zjednodušují orientaci ve světě zaměstnanosti pro žadatele o práci a také jejich profesní začlenění, nebo co nejrychlejší návrat do práce. ANPE dále provádí expertízu vývoje povolání a kvalifikací, shromažďuje nabídky práce, pomáhá a radí podnikům v najímání pracovních sil a zajišťuje zprostředkování nabídek žadatelům o práci. 195

Příklady některých institucí tohoto typu : Institut politických studií Rennes (IEP) založen v r. 1991, Francouzská agentura pro zdravotní bezpečnost potravin (AFSSA), Météo France (počasí), ANPE

196

Druh smlouvy, která je určená pro mladé od 16‐25 let, žadatele o práci, kterým je 26 a více, zaměstnance s nedostatečnou kvalifikací nebo starší zaměstnance, ženy po návratu z mateřské dovolené. 197

Jedná se také o smlouvu « střídavého vzdělání » (contrat de formation en alternance) zaměřenou na mladé, kterým je méně než 26 let, s diplomem nebo bez něho, týká se také handicapovaných pracovníků, dále mladých zabývajících se nějakým projektem, týká se dále těch, kteří začínají pracovat ve firmě a kteří za tímto účelem potřebují mít diplom nebo odborný titul. Zdroj: http://www.adai13.asso.fr/fiches/pro/pro_contrat_aide.htm

85

5.33.2 Veřejná síť meezinárodn ního zaměěstnávání (EEI) Taato specifickká služba jaako součástt ANPE je poskytován p na nejjen v Bretaani, ale i ve v všech regionech vee Francii a s cenntrálou sítěě v Paříži. EEI E je výsleedkem partnerství mezzi AN NPE a OMII (Office dees Migrationns Internatiionales) – Úřad Ú pro meezinárodní m migrace, dn nes AN NAEM (Aggence Nationnale d’Accuueil des Etraangers et dees Migratioons) – Úřad pro přijímáání cizzinců a miggraci. Poskyytuje rady a informace o mezináárodním zam městnaní a souvisejícíích naabídek prácee. V tom je zahrnuto také poraddenství a prrávní pomooc v případdech vysídleení “exxpatriation””, kterou zajišťuje z paařížská centtrála. Služb ba le Serviice expa-coonseil, kterrou pooskytuje totto odděleníí EEI je právním p seervisem. Vee Francii se s zabývá komplexněě i pooradenstvím m daňovým a sociálním m. Jsou schoopni také od dpovědět naa právní asppekty mobiliity ( pracovní p povvolení, sociiální zabezppečení, daněě a další). Krritéria, kteráá musí žadatel o službyy EEI splňovvat: -

Být občanem B m EHP nebo cizincem,, který pobý ývá dlouhoddoběji ve Frrancii B Bretonští zaaměstnavateelé hledajícíí vhodné kaandidáty proo pracovní ppoměr J Jedná-li se výhradně o placená místa m v zah hraničí vyjm ma DOM a neplacený ých m au pair, stáží apodd. míst,

Od ddělení proo mezinárodní zaměsttnávání Breetaň (EEI Bretagne) B Pooskytuje infformace o pobytu a práci p v EU U, včetně in nformací o životních a pracovníích poodmínkách, přístupu, o životních nákladecch, ubytovaaní, školní docházce,, pomoci při p naj ajímaní praccovních sil a hledání prráce, orientace v praco ovní legislattivě, právecch a sociálníím zabbezpečení. O uvedených tématech se s diskutujee během kolektivně po oskytovanýcch služeb, kkteré zajišťu uje EI. Jedna se o informačční schůzkyy o mezinároodní mobilittě, nazvané EEI, Sensibbilisation à la EE moobilité interrnationale, kterých jssem se měěla možnosst zúčastnitt, jelikož jjsem v tom mto odddělení mohhla pracovat v rámci svojí zahrraniční praacovní stážee, podporoované MUN NI, v období o 1.9.2008 - 288.11.2008. Mimo jinéé jsem bylaa pověřenaa zpracovávváním složžek uchazečů o prráci, včetně příslušnýchh údajů v CV (curricullum vitae). Také T jsem zzapracovávaala doo systému tzzv.„telekanddidatury“ - TCD T (traiteement des téélé-candidatures). Jednná se o systéém proopojený s internetovým mi stránkam mi: http://aliice.anpe.fr/, kde se ukkládají nabíddky práce jak ze strany zájeemců o ni – žadatelů, tak t ze strany poskytovatelů – zam městnavatelůů. Mým cíleem byylo zkontrollovat, jestlii kandidát splňuje kriitéria požad dovaná zam městnavateleem a provéést krooky vedouccí k doplněnní těchto nabbídek/žádosstí. Jednalo se zejménaa o žadatele z evropský ých zem mí, o občaany z bývallých francoouzských kolonií, k ted dy cizí státnní příslušnííky. Nedá se jeddnoznačně zobecnit, z o jakou j konkrrétní národnnost se jedn ná. 86

Pôôle Emploii „ Specializovvaná agentuura Nomen navrhla sjeednotit ANP PE a UNED DIC pod jed diným názveem: “ [Canard Enchaîné E ,115. října 200 08.] Pôôle Emploi“ Pôôle Emploii – „Pól zaaměstnanostti“ má plnitt poslání atraktivnosti a i a dobré vůle v v oblaasti zaaměstnávání. Má naplňňovat tato pooslání: -

přicházet s novými řeššeními v sou uladu s ostaatními aktéryy v této oblasti zjednodušitt, zpřístupnnit a zviditelnit novou veřejnou sllužbu pro zaměstnávánní s ohledem naa žadatele o práci a na ty, t kteří prááci hledají

Uvedení do chodu tohooto nového celku vyžaaduje 45 0000 nových eexpertů pro lidské zdrooje, U vččetně zaměsstnanců AN NPE. Z hlediska součassné ekonom mické situacee (zejména ve Francii), je reeálné počítaat s určitým mi změnami, které budou znamenat nový dallší zápis žaadatelů o prráci v ANPE - Pôôle Emploi.. Také se oččekává posu un v této obblasti, poskyytování služžeb, i ze straany státní správy..

5..4. Komparace ČR R a FR Vzhledem k tomu, V t že jseem se studoované probleematice miggrace a integgrace cizincců zabývalaa ve dvvou odlišnýých zemích, bylo by loggické, že ob bě země buudou aplikovvat zcela od dlišné přístuupy k cizincům a jejich systtémy tak buudou zcela odlišné. o Oppak je pravddou a můžu u zkonstatovvat, žee ČR a Fraancie – oběě studované země – mají m mnohho společnéého. Primárrně řeší stejjný prroblém, kterrým je úspěěšná integraace cizinců do majoritnní společnossti pomocí nástrojů, n ktteré see shodují zccela, nebo jsou j vykonáávány odliššnými aktérry – dále zm míněné NNO v ČR, ktteré pooskytují rozzličné službby cizincům m od vzděláv vacích proggramů, přes právní a poradní služžby, zaatímco ve Francii je tatto úloha splňňována státn ním sektoreem. ČR R je zemí s mladou tradicí v přísstupu k cizin ncům a prooblematice iintegrace. Naše N republlika byyla s tímto problémem m konfrontoována až po očátkem 900. let, bylo tedy nutnéé přizpůsobit i poolitickou aggendu. V integrační politice v ČR hraje hlavní rolli centrálníí vláda, ktterá přřipravuje i koncepční k m materiály, h hlavně Kon ncepce integgrace cizincců. Na náro odní úrovnii se pootom jednáá o státníí integračnní program m – strateggii integraace azylanttů. Z hledisska pooskytování služeb v ČR je nepostradatelná činnost č zejm ména NNO O, které jsou u na rozdíl od státní úrovněě pružnější, blíže b cizincci a také vícee propojenéé s praxí. Prroblémem je, že stát činnnost těchtoo organizací nepodporuuje dostateččně finančněě, zatímco tyyto orrganizace jeeho pomocc potřebují k úspěšné a hlavně nepostradate n elné integraaci cizinců do žiivota na lokkální úrovnni a k pomooci cizinců ům v jejich kontaktu aať už s úřad dy nebo naapř. s cizineckou c policií, nebbo také s byrokracií, b kterou k mussí denně poodstupovat, chtějí-li neebo pootřebují-li dokumenty d k získání poovolení k po obytu, trvaléého pobytu nebo státníh ho občanstvví.

87

Naopak Francie, která přijímá cizince podstatně delší dobu – již od 60. let, kdy se jednalo hlavně o pracovní migraci, ale již mnohem dříve ve 30. letech 20. století, mimo jiné i Čechy, kteří pracovali v uhelných dolech, se lépe potýká s tímto problémem. Tento komplexní systém je důkladně legislativně ošetřen, v 70. letech se jednalo hlavně o restriktivní zákony, v té době byl příliv cizinců do Francie značný, později v roce 2003 a 2006 novými zákony, které nejsou již tak přísné k cizincům a jejich integraci. Bojují proti diskriminaci a snaží se otevřít dveře kvalifikovaným pracovním silám. V oblasti udělování povolení k pobytu jsou ale kritéria hodně přísná, daleko přísnější než v České republice, např. každý, kdo chce strávit ve Francii více než 3 měsíce, čili ne jako turista, se stává „podezřelou osobu“ pro úřady, které si ověřují, zda tato osoba nepřišla do Francie za účelem sloučení rodiny. Tento účel je v dnešní době běžný. Dále je také Francie zajímavá svým rozsahem různých typů povolení k pobytu, jichž je velké množství. Co se integrace na státní a lokální úrovni ve Francii týče, státní správa je daleko rozvinutější a řeší problém cizinců sama. S ohledem na systém decentralizace ve Francii, mohou lokální vlády na úrovni obcí a měst řešit problematiku cizinců a jsou v této oblasti také úspěšné. V mnoha městech jako jsou např. Paříž, Grenoble a Nantes, vznikají výbory pro cizince, ve kterých se mohou cizinci sami aktivně účastnit chodu na životě v jejich městě. Zmíním-li azylovou proceduru, kterou musí projít každý cizinec jevící zájem o kladné vyřízení udělení azylu, musí během této procedury, dokud jeho žádost nebude vyřízena – do Konečného rozhodnutí o udělení azylu, shodně v obou zemích, setrvat v přijímacím středisku. Aparát těchto středisek je rozvinut v obou zemích. V ČR je v kompetenci Ministerstva vnitra, konkrétně složky Správa uprchlických zařízení (SUZ) a ve Francii je aparát pro přijímání cizinců (le dispositif national dáccueil, DNA) se svými přijímacími centry pro žadatele o azyl (les centres dáccueil de demandeurs dásile, CADA) financován a řízen Ministerstvem pro imigraci, integraci, národní identitu a solidární rozvoj (Ministère de lÍmmigration, de lÍntégration, de lÍdentité nationale et du Développement solidaire). V České republice musí každý cizinec, chce-li získat povolení k trvalému pobytu, prokázat dobrou znalost českého jazyka. Od 1.1.2009 musí tak absolvovat pro získání tohoto udělení jazykovou zkoušku. Stejně tak je tomu ve Francii, kde jsou pravidla ještě přísnější. Důležitým faktorem pro integraci a zahájení úspěšného života cizince v nové zemi je také dobré zvládnutí jazykové bariéry, je nutná znalost jazyka země, do které cizinec přišel. Tento problém řeší Francie s velkým důrazem, kdy cizinec musí absolvovat až 400 hodin ročně jazykového vzdělání k získání diplomu, který mu otevře cestu buď k obnovenému povolení přechodného pobytu nebo k přidělení povolení k trvalému pobytu. Jazykové vzdělání je zajišťováno a hrazeno Národní agenturou pro přijímání cizinců a migraci (Agence nationale de láccueil des étrangers et des migrations, ANAEM). ANAEM dohlíží na to, zda cizinec 88

navštěvuje kurzy, v případě absencí na kurzech, může prefekt cizinci totiž odmítnout obnovení povolení k trvalému pobytu. Nesnáze, které postihují obě země, hovořím-li o cizincích, se týkají, zejména jedná-li se o ČR, netolerantnosti a neotevřenosti české populace k cizincům. I když se přístup v mnohém změnil a také zlepšil, obyvatelé ČR pohlížejí na cizince stále jako na vetřelce, jsou často xenofobní. Naopak ocenit lze jistě vyjádření některých úředníků městských úřadů v ČR, kteří si na cizincích váží zejména bezúhonnosti a pracovitosti. Ve Francii jsou problémy závažnějšího charakteru, které souvisejí s nepokoji na pařížských předměstích a s tím spjatým problémem nezaměstnanosti, hlavně mladých přistěhovalců. Nezaměstnanost mezi touto mladou věkovou skupinou činí 10%, alarmující je nezaměstnanost u těch cizinců, kteří si nedokončili vzdělání, zde tato míra činí 40% i více. Je tedy jasné, že proces migrace můžeme ovlivnit, můžeme ho řídit, úspěšnou integraci cizinců v obou zemích taktéž. Nutná je koordinace a souhra všech úrovní státní správy i místních samospráv a lokálních vlád. Ve Francii je řešení problémů cizinců dobře odstartováno na lokální úrovni – měst a obcí, v ČR by bylo zapotřebí zavést více aktivit na této úrovni. Ve Francii jen malinko chybí větší zapojení statistických průzkumů do oblasti integrace cizinců. V tomto okruhu by se mohl více angažovat Národní institut pro statistiku a ekonomické studie (Institut national de la statistique et des études économiques, INSEE). Dobrým nápadem je i návrh na zavedení „integračního pracovníka“ (moniteur de líntégration), jehož úkolem by bylo zjistit, jaká jsou očekávání cizí populace, a tak by bylo možné lépe uspokojit adekvátním způsobem potřeby cizinců. V obou zemích je také nutné brát v potaz politiku přijímání cizinců, s níž souvisí zejména informovanost a orientace na nově příchozí cizince, hlavně na žadatele o azyl, dále je třeba se zabývat politikou začlenění, která zahrnuje boj s diskriminací, přístup k právům a ke vzdělání pro cizince. Důležité je i místo pro poradní politiku a aktivní účast cizinců – toto je např. dobře rozvinuto ve Francii na úrovni měst a obcí, kde vznikají výbory v rámci jednotlivých čtvrtí. V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že zde existuje politika mezikulturních vztahů, přinášející přínos. Jádrem úspěchu je i vydefinování si cílové skupiny s lepší možností uspokojení specifických potřeb jejích žadatelů. Dle slov mnoha expertů je migrace a také s ní související integrace cizinců do života společnosti fenoménem, ve kterém pro cílovou zemi převládají pozitiva nad negativy. Navíc se tomuto procesu nesmíme bránit, cizince totiž budeme potřebovat z důvodu stárnutí populace, což je aktuální jev evropských zemí 21. století. Podstata je v dobře řízené migraci a integraci, která pak jednoznačně povede jak ke spokojenosti obyvatel ČR a Francie, tak i cizinců v obou zemích žijících. 89

ZÁVĚR Cílem předložené diplomové práce bylo popsat situaci cizinců, kteří se chtějí integrovat do života v České republice a ve Francii. Práce se zabývala přístupy jednotlivých zemí a jejich státních či jiných systémů a orgánů k imigrantům. Popisovala kritéria, která musí tito aktéři splnit pro úspěšné začlenění do společnosti. Zmínila jsem široké spektrum různých aspektů majících vliv na celou proceduru integrace a migrace obecně. Zpracování mé diplomové práce lze rozdělit do několika navzájem provázaných částí, které jsem na závěr komparovala a vyvozovala určitá fakta. V první části jsem představila vývoj problematiky z minulosti do současnosti. Použila jsem metodu popisu faktů, historických milníků vedoucích k menším i závažným změnám v celém systému na úrovni jak lokální, tak celorepublikové či dokonce evropské. Dále následovala syntéza získaných poznatků zahrnující jednotlivé aspekty integrace a migrace sestavená z různých zdrojů. Jednalo se zejména o tištěné publikace doplněné aktuálními zprávami z tisku, veřejně přístupnými informacemi státních správ či organizací, dále také o platnou legislativu obou zemí s vložením vlastních poznatků a postřehů plynoucích z osobní zkušenosti a praxe. Dle mého názoru představuje tato problematika, tak jak jsem ji v této práci popsala, dramaticky se rozvíjející oblast, ve které vyrůstá potřeba zavést efektivní nástroj identifikace, zpracování a řešení jednotlivých problémů. Ráda bych proto navrhla určitá doporučení pro lepší rozvoj a aplikaci integrační politiky. Není však jednoduché vybrat pravidla nebo principy, podle kterých by se měla integrační politika řídit v následujících letech. Přesto však zůstávají čtyři obecná pravidla platná pro obě země, které považuji osobně za důležité: 1. 2. 3. 4.

Společenský požadavek na politiku integrace Nutnost a ochota poznat a informovat Jednat a hledat řešení problému Hodnotit fakta

Domnívám se, že by bylo vhodné, jako podpůrný prvek, zřídit funkci tzv. „integračního pracovníka“, v případě Francie „moniteur de líntégration“, který by doplňoval systém státní pomoci vhodnou identifikací problémů, potřeb a očekávání cizí populace. Tento systém uspokojování potřeb cizinců a aktivní podpory je v současnosti různě rozvinut v oblasti NNO (zejména v ČR).

90

Mé návrhy směřující k zavedení tohoto monitorovacího prvku např. na úrovni lokálních agentur (Francie), jak jsem zmínila v závěrečném srovnání, vycházejí z osobní praxe v organizaci IOM ČR v roce 2008. Možnosti pracovat přímo s migranty v zařízení pro zajištění cizinců (ZZC) v Bělé pod Bezdězem, v Poštorné u Břeclavi a následně v agentuře zaměstnanosti ANPE ve Francii mně poskytly konkrétní příklady a argumenty podtrhující mé závěry a úvahy, které jsem zde předložila. Zpracováním dotazníku, který zkoumá stupeň integrace z pohledu znalostí i osobního zájmu se integrovat do majoritní, kulturně odlišné, společnosti, jsem se pokusila zmapovat konkrétní případy migrantů. Domnívám se, že tento osobní pohled přispěl k pochopení celé problematiky a spojení jednotlivých zdánlivě odlišných aspektů procesu integrace. Pevně věřím, že i tyto řádky Vám pomohou k vytvoření celkového obrazu o problematice migrace, integrace a k následnému širšímu pohledu na toto aktuální téma. Je dále jen na nás, jak se k problémům reálného života postavíme. Budu ráda, pokud má práce přispěje k „pootevření dveří“ do skutečného světa, kde není nic jen v barvě černé a bílé. Pro mne se stala tato práce nejen zajímavým úkolem, ale i možností osobní realizace a možná i začátkem cesty, kterou bych se ráda vydala ve svém profesním životě.

91

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Literatura: [1] Baršová, A., Barša, P. Přistěhovalectví a liberální stát : Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Masarykova univerzita v Brně. Mezinárodní politologický ústav. Brno, 2005, s. 9-10,94-100, 101-104, 107-109, 136-140, 209, 216-219, 220-221, ISBN 80-210-3875-6. [2] Drbohlav, D. Migration Trends in Selected EU Countries. Volume II – The Czech Republic. The Times the Are A-Changing, Vienna: IOM, 2004, s. 93. [3] Jordan, B., Dűvell, F. Migration. The Boundaries of Equality and Justice. Cambridge: Polity, 2003, s. 65, ISBN 0–7456–3008–1. [4] Lochak, D., Fouteau, C. Immigrés sous contrôle, Le Cavalier Bleu Editions, Paris, 2008, s. 9-10, 25-26, 41- 45, 61-62,65-66, 101, 131-134,140-146, ISBN-13: 978-2846702119, (vlastní překlad). [5] Nešporová, O., Svobodová, K. Nestátní sféra v oblasti podpory rodin a služeb pro rodinu, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2006, s. 6, 37, 38, 39, ISBN 80-87007-30-1. [6] Rákoczyová, M., Trbola, R. Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha, 2008, s. 12-13, 15, 32-36, 37-39, 42, 43, 51-52, ISBN 978-80-7416-006-6. [7] Sartori, G. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalectví – Esej o multietnické společnosti. Dokořán. Praha, 2005, s. 69, ISBN 80-7363-022-2. [8] Stanulová, J. Muslimové ve Francii, SOČ 2007/2008. Akademické gymnázium, škola hl. m. Prahy, 2008.

Časopisy a periodika: [9] Berthelet, P. Immigration et frontières extérieures, priorités... et défis pour la présidence française de lÚnion européenne, Revue du marché commun et de lÚnion européenne, n˚ 521, septembre 2008, Paris, 2008, s. 506, ISSN 0352616, (vlastní překlad). [10] la France en 2006, chronique politique, économique et sociale. La documentation française, Paris, 2007, s. 129-130, 132, 133, ISSN 1763-6191, (vlastní překlad). [11] Moraes, C. The Politics of the European Union Migration Policy. In Sarah Spencer. (ed.). The Politics of Migration. Managing Opportunity, Conflict and Change. The Political Quarterly. Special Issue. Malden (USA), Oxford (UK), Carlton (Australia), Berlin (Germany): Blackwell Publishing, 2003, s. 121, ISBN-13: 978-1405116350. [12] Příloha Lidových novin, Zlatá hlava Tomáše Sedláčka, č. 6 z 6.2.2009. [13] Příloha Respektu, Legální migrace – otevřená šance, v rámci informační kampaně k pilotnímu projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků, za finanční podpory MPSV ČR, ze 4.2. 2008, s. 1, 2. [14] Regards sur láctualité : Politique de límmigration. La Documentation française, n0 326 – décembre 2006, Paris, 2006, s. 5, 12-13, 21, 27-28, 45-46, 49, ISSN 0337-7091, (vlastní překlad).

92

[15] Sborník z mezinárodní konference, Praha 27.-28.11.2003, Integrace cizinců v Evropě, občanské sdružení Slovo 21, Praha, 2004, s. 23, ISBN 80-239-3924-6. [16] Schroth, J. Špidla: Bez cizinců by Evropa byla chudší. Příloha o migraci společnosti Člověk v tísni a Mezinárodní organizace pro migraci, 2007, s. 3. [17] Sládková, L. Otevřený postoj k migraci se vyplácí. Příloha o migraci společnosti Člověk v tísni a Mezinárodní organizace pro migraci, 2007, s. 1.

Internetové zdroje: [18] Terminologický slovník Ministerstva vnitra ČR [online]. Praha, 2008, MV ČR. Dostupný na Internetu: . [19] Politika: Imigrační politika ČR [online]. ČR: iKomentáře.cz, 01.červen 2007 [cit. 10.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [20] EU chce posílit svou migrační politiku [online]. ČR: EU-Media, s.r.o., 01.prosinec 2006 [cit. 10.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [21] Migrační a azylová politika EU [online]. ČR: Migration4media.net, 2008-2009 [cit. 03.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [22] Politici mají na summitu podpořit reformu imigrační politiky [online]. ČR: EU-Media, s.r.o., 15. říjen 2008 [cit. 08.03.2009]. Dostupné na Internetu:. [23] Evropský pakt o migraci a azylu [online]. Francie, 15. říjen 2008 [cit. 12.03.2009]. Dostupné na Internetu:< http://www.gouvernement.fr/ >. [24] Česká republika vstoupila do Schengenského prostoru [online]. ČR: Vláda České republiky, 2007 [cit. 12.03.2009]. Dostupné na Internetu:< http://www.euroskop.cz/8427/sekce/the-czech-republicjoins-the-schengen-area/ >. [25] ČR v Schengenu - co se změní a co zůstane stejné při vydávání víz? [online]. ČR: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2004 [cit. 15.03.2009]. Dostupné na Internetu:< http://old.mzv.cz/servis/soubor.asp?id=29521>. [26] Životní a pracovní podmínky v ČR [online]. ČR: Eures ČR, březen 2007 [cit. 18.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [27] Struktura Správy uprchlických zařízení (SUZ) [online]. ČR: MV ČR, 2008 [cit. 20.03.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.suz.cz/pages/6.html>. [28] Brožura Uprchlíkem v ČR, [online]. ČR: Open Society Fund Praha, 2004 [cit. 21.03.2009]. Dostupné na Internetu:. [29] Směrnice Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka [online]. Brusel: Rada Evropské unie, 2005[cit. 23.03.2009]. Dostupné na Internetu:< http://register.consilium.eu.int/pdf/cs/05/st12/st12983.cs05.pdf >.

93

[30] Oficiální slib občana ČR [online]. ČR: Ministerstvo zahraničních věcí , 2008 [cit. 23.03.2009]. Dostupné na Internetu:. [31] Portál pro žadatele o vízum do ČR [online]. ČR: JLV Group, 2008 [cit. 25.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [32] Nabytí státního občanství [online]. ČR: Ministerstvo vnitra České republiky, 2008 [cit. 28.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [33] Nabývání státního občanství České republiky narozením [online]. ČR: Ministerstvo vnitra České republiky, 2008 [cit. 28.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [34] Nabývání státního občanství České republiky osvojením [online]. ČR: Ministerstvo vnitra České republiky, 2008 [cit. 28.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [35] Určování otcovství – nejčastější dotazy [online]. ČR: Kancelář veřejného ochránce práv, 2007 [cit. 28.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [36] Nabývání státního občanství České republiky určením otcovství [online]. ČR: Ministerstvo vnitra České republiky, 2008 [cit. 28.03.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.mvcr.cz/clanek/ nabyvani-statnihoobcanstvi-ceske-republiky-urcenim-otcovstvi.aspx >. [37] Analýza právní úpravy nabývání a pozbývání státního občanství [online]. ČR: Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 30.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [38] Pozbývání státního občanství České republiky [online]. ČR: Ministerstvo vnitra České republiky, 2008 [cit. 28.03.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.mvcr.cz/clanek/pozbyvani-statnihoobcanstvi-ceske-republiky.aspx >. [39] Česká republika – životní a pracovní podmínky [online]. ČR: Eures ČR, 2007 [cit. 28.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [40] Vzdělávání a práce v České republice [online]. ČR: Ministerstvo práce a sociálních věcí - Eures, Národní vzdělávací fond - Euroguidance, 2006 [cit. 30.03.2009]. Dostupné na Internetu: <www.msmt.cz >. [41] Webové stránky – čeština pro cizince [online]. ČR: IOM Praha, 07. listopad 2007 [cit. 30.03.2009]. Dostupné na Internetu: . [42] Vařeková, V., Kopp, M. Česko koupí letenku dvěma tisícům cizinců pro návrat domů [online]. ČR: Český rozhlas 1 – iŽurnál , 09. únor 2009 [cit. 05.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [43] Česko přestalo cizincům z Východu vydávat pracovní víza [online]. ČR: iDnes.cz, 01. duben 2009 [cit. 05.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [44] Pád vlády zmaří snahy ČR zbavit se nálepky problémové země víza [online]. ČR: iDnes.cz, 25. březen 2009 [cit. 05.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://ekonomika.idnes.cz/pad-vlady-zmarisnahy-cr-zbavit-se-nalepky-problemove-zeme-pnw-/ekonomika.asp?c=A09032 4_215127_ekonomika_vem >.

94

[45] Hodina pravdy pro Maďarsko: země se ocitla na pokraji bankrotu [online]. ČR: iDnes.cz, březen 2009 [cit. 07.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [46] Mezinárodní organizace pro migraci [online]. ČR: IOM, 1998 - 2009 [cit. 02.08.2008]. Dostupné na Internetu: <www.iom.cz >. [47] Strategie spolupráce MPSV s NNO v oblasti integrace cizinců [online]. ČR: cizinci.cz, 24. srpen 2006 [cit. 10.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [48] Návrh vyhlášení rozvojového programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na rok 2009 ze dne 9. dubna 2009 [online]. ČR: MŠMT, 2006 [cit. 12.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaseni-rozvojoveho-programu-pro-azylanty-duben-2009>. [49] Návrh vyhlášení rozvojového programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na rok 2009 ze dne 9. dubna 2009 [online]. ČR: MŠMT, 2006 [cit. 12.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaseni-rozvojoveho-programu-pro-obcany-zemi-euduben-2009>. [50] Vondrušová, M. Francie - životní a pracovní podmínky [online]. ČR: ICM NIDM MŠMT, 22. únor 2007 [cit. 12.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [51] Víza při vstupu do Francie (Entrer en France) [online]. Francie: Ministère des affaires étrangères et européennes, 2008 [cit. 14.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [52] Víza při vstupu do Francie (Entrer en France) [online]. Francie: Ministère des affaires étrangères et européennes, 2008 [cit. 14.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [53] Pobyt v Schengenu bez víza (Les étrangers titulaires d’un passeport ordinaire dispensés de l’obligation de visa) [online]. Francie: Ministère des affaires étrangères et européennes, 2008 [cit. < http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/france_829/venir14.04.2009]. Dostupné na Internetu: france_4062/entrer-france_4063/les-etrangers-titulaires-un-passeport-ordinaire-dispenses-obligationvisa_70210.html >. [54] Vaše práva a kroky: Cizinci ve Francii, Kroky na prefektuře a udělení pobytu žadateli o azyl (Vos droits et démarches: Etrangers en France, Démarches en préfecture et admission au séjour du demandeur dásile) [online]. Francie: La Documentation française, 2007 [cit. 19.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://vosdroits.service-public.fr/particuliers >. [55] Žadatelé o azyl (Demandeurs dásile) ) [online]. Francie: Office français de límmigration et de líntégration, 2005 [cit. 19.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.ofii.fr/autres_51/ demandeurs_d_asile_335.html>. [56] Ministerstvo pro imigraci, integraci, národní identitu a solidární rozvoj (Ministère de límmigration, de líntégration, de lídentité nationale et du Développement solidaire) ) [online]. Francie: Wikimedia Foundation, Inc., 2009 [cit. 19.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://fr.wikipedia.org/wiki/Accueil>. [57] Zařízení pro zajištění cizinců (Les centres de rétention administrative en France) [online]. Francie: Wikimedia Foundation, Inc., 2009 [cit. 20.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://fr.wikipedia.org/wiki >.

95

[58] Státní občanství (La nationalité française) [online]. Francie: Diplomatie française, 13. květen 2009 [cit. 20.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/ rubrique_imprim.php3?id_rubrique=5301>. [59] Nabytí státního občanství (Lácquisition de la nationalité française) [online]. Francie: La Documentation française, 23. červenec 2004 [cit. 20.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.vie-publique.fr/politiques-publiques/politique-immigration/acquisition-nationalitefrancaise/>. [60] Nabytí státního občanství udělením (Láttribution de la nationalité française) [online]. Francie: Diplomatie française, 13. květen 2009 [cit. 21.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.diplomatie.gouv.fr/ fr/les-francais-etranger_1296>. [61] Pozbývání státního občanství (La perte de la nationalité française) ) [online]. Diplomatie française, 13. květen 2009 [cit. 21.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.diplomatie.gouv.fr/ fr/les-francais-etranger_1296>.

Francie:

[62] Dvojí občanství (La double-nationalité) [online]. Francie: Diplomatie française, 13. květen 2009 [cit. 22.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.diplomatie.gouv.fr /fr/les-francaisetranger_1296>. [63] Francie – životní a pracovní podmínky [online]. ČR: Eures ČR, 2007 [cit. 22.04.2009]. Dostupné

na Internetu: < http://portal.mpsv.cz/eures/prace_v_eu/zeme/francie/ >. [64] Chateau, L. Systém školství ve Francii, převzato z Lidových novin 30.3.2009 [online]. ČR: 2009

[cit. 22.04.2009]. Dostupné Francie.htm?200930 >.

na

Internetu:

<

http://www.geocities.com/schoolpage_84/

[65] Záchranný plán v praxi : Francie nabízí bankám 320 miliard eur [online]. ČR: ECONOMIA a.s.,

13. říjen 2008 [cit. 25.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://ihned.cz/c3-28998550-000000_dzachranny-plan-v-praxi-francie-nabizi-bankam-320-miliard-eur>. [66] Renault přesouvá výrobu ze Slovinska zpět do Francie [online]. ČR: ČT24, 20. březen 2009 [cit.

25.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.ct24.cz/ekonomika/49102-renault-presouvavyrobu-ze-slovinska-zpet-do-francie/>. [67] Buďte doma, vzkazuje Francie imigrantům [online]. ČTK, 11. květen 2006 [cit. 27.04.2009].

Dostupné na Internetu: . [68] Proč Francie hoří? [online]. Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2005 [cit.

27.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [69] Francouzská předměstí zažila klidnější noc [online]. iDnes.cz, 28. listopad 2007 [cit. 29.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://zpravy.idnes.cz/francouzska-predmesti-zazila-klidnejsi-noc-feh-

/zahranicni.asp?c=A071128_090757_zahranicni_pei >. [70] Ekonomika francouzského ghetta (France´s Ghetto Economy) [online]. Project Syndicate, 2005

[cit. 30.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.project-syndicate.org/commentary/tabellini9>. [71] Nepopulární Sarkozy představil « Marshallův plán » pro předměstí [online]. iDnes.cz, 8. únor

2008 [cit. 30.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://zpravy.idnes.cz/nepopularni-sarkozypredstavil-marshalluv-plan-pro-predmesti-pvo-/zahranicni.asp?c=A080208_142550_zahranicni_tha>. [72] Nicolas Sarkozy [online].Wikimedia Foundation, Inc., 2009 [cit. 30.04.2009]. Dostupné na

Internetu: < http://en.wikipedia.org/wiki/Nicolas_Sarkozy>.

96

[73] Sarkozy představil plán pomoci chudým předměstím [online]. Novinky.cz, 8. únor 2008 [cit.

30.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [74] Francie se snaží uklidnit protesty na Guadeloupe, slibuje peníze [online]. ČT24, 20. únor 2009

[cit. 02.05.2009]. Dostupné na Internetu: . [75] Dalších 63 400 lidí ve Francii bez práce během března 2009 (French jobless count up by 63,400

in March) [online]. France 24, 27. duben 2009 [cit. 02.05.2009]. Dostupné na Internetu: . [76] Ministertsvo pro imigraci, integraci, národní identitu a solidární rozvoj [online]. France: 2008 [cit. 17.05.2009]. Vlastní překlad, Dostupné na Internetu: < http://fr.wikipedia.org >. [77] Procesy integrace cizinců v Paříži (Les processus díntégration des étrangers dans la ville de Paris), závěrečná zpráva (Rapport final) [online]. France: Génériques, 26. březen 2003 [cit. 28.05.2009]. Vlastní překlad, Dostupné na Internetu: . [78] Střídavé vzdělání (Contrat de formation en alternance), [online]. France: 24. září 2008 [cit. 28.05.2009]. Dostupné na Internetu: < http://www.adai13.asso.fr/fiches/pro/pro_contrat_aide.htm>. [79] Výše přidělených dotací 2008 – „azylanti“ [online]. Czech Republic: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, MŠMT 2008 [cit. 30.05.2009]. Dostupné na Internetu: . [80] Výše přidělených dotací 2008 – „cizinci EU“ [online]. Czech Republic: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, MŠMT 2008 [cit. 30.05.2009]. Dostupné na Internetu: . [81] Slavní rodáci, uprchlíci a přistěhovalci [online]. Wikimedia Foundation, Inc., 2009 [cit. 30.05.2009]. Dostupné na Internetu: <www.unhcr.cz/prominent>, .

Legislativní zdroje: [82] Zákon ČR č. 326/1999 Sb., o podmínkách vstupu cizince do České republiky, bulletin PVZP, prosinec 2007 [83] Dekret č. 82-442 z 27. května 1982 pro články 5, 5-1 a 5-3 nařízení č. 45-2658 z 2. listopadu 1945 týkající se podmínek vstupu a pobytu cizinců ve Francii, Článek č. 2 [online]. Legifrance.gouv.fr, 2009 [cit. 18.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [84] Zákoník o vstupu a pobytu cizinců a jejich právo na azyl, článek 33 (Code de léntrée et du séjour des étrangers et du droit dásile, Article 33) [online]. Legifrance.gouv.fr, 21. listopad 2007 [cit. 18.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [85] Zákon č. 2007-1631 z 20. listopadu 2007, článek L348-2 (Loi n0 2007-1631 du 20 novembre 2007, Article L348-2) [online]. Legifrance.gouv.fr, 21. listopad 2007 [cit. 19.04.2009]. Dostupné na Internetu: .

97

[86] Preambule k Ústavě z roku 1946, článek 5 (La Constitution – Préambule de la Constitution de 1946, Article 5) ) [online]. Legifrance.gouv.fr [cit. 22.04.2009]. Dostupné na Internetu: . [87] Právní normy pro pobyt na území ČR [online]. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, [cit. 19.04.2009]. Dostupné na Internetu: < http://old.mzv.cz/wwwo/mzv/>. [88] Zákon o uznávání odborné kvalifikace [online]. ČR: Komora auditorů České republiky, 2007 [cit. 10.04.2009]. Dostupné na Internetu: .

98

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AME ANAEM ANPE APUR CICA CMU CNDA CCPNC CRA CSVS ČSSZ ČUBP DDTEFP DZS ECTS EDU EEI EHP EPA EQUAL EU EURES IAS INSEE IOM IUMF MESR MPSV MŠMT ČR MUNI MZV NUOV OAMP OIM OPHRA PLOTEUS SUIP SUZ UIV UJOP UNEDIC UNHRC ZZS

Státní lékařská pomoc ve Francii Úřad pro přijímání cizinců a migraci Francouzské služby zaměstnanosti Pařížská agentura pro urbanismus Iniciativní a poradní výbor Universální zdravotní pojištěí ve Francii Národní soud pro azylová práva Výbor po občanství „Pařížanů“ - cizinců Zařízení pro zajištění cizinců Centrum pro studium vysokého školství Česká správa sociálního zabezpečení Český úřad bezpečnosti práce Departmentní ředitelství práce, zaměstnanosti a odbor. vzdělání Dům zahraničních služeb European credit transfer system Školský vzdělávací a informační portál Veřejná síť mezinárodního zaměstnávání Evropský hospodářský prostor Francouzská veřejná instituce typu správního Iniciativa společenství práce Evropská unie Evropský portál pracovních příležitostí Pobytová a integrační střediska Národní institut pro statistiku a ekonomické studie Mezinárodní organizace pro migraci Univerzitní instituty pro zajištění vzdělání Ministerstvo pro vzdělání a výzkum Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Kabinet češtiny pro cizince při Masarykově univerzitě Ministerstvo zahraničních věcí ČR Národní ústav odborného vzdělávání Odbor azylové a migrační politiky MV ČR Úřad pro mezinárodní migraci Francouzský úřad na ochranu uprchlíků a bezdomovců Portál vzdělávacích příležitostí v Evropě Státní úřad inspekce práce Správa uprchlických zařízení MV ČR Ústav pro informace ve vzdělání Ústav jazykové a odborné přípravy Asociace jejímž úkolem je řídit pojištění v nezaměstnanosti Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Zařízení pro zajištění cizinců

99

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Strana Tabulka č.1

Terminologická mapa

9

Tabulka č.2

Struktura Správy uprchlických zařízení (SUZ)

26

Tabulka č.3

Úrovně vzdělávání v ČR

38

Graf č.1

Vývoj HDP v ČR

44

Graf č.2

Nezaměstnanost v ČR

44

Graf č.3

Nezaměstnanost ve Francii

81

Finanční prostředky v rámci rozvojového programu

Příloha 7

MŠMT na rok 2008

(str. 107)

Finanční prostředky v rámci rozvojového programu

Příloha 7

MŠMT na rok 2008

(str. 107)

Tabulka č.4 Tabulka č.5

100

PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1

PRÁVNÍ NORMY PRO POBYT NA UZEMÍ ČR198 Základním obecně závazným právním předpisem upravujícím práva a povinnosti cizinců při vstupu a pobytu na území ČR a vycestování z území ČR a rozsah působnosti resortu MZV v této oblasti státní správy je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále cizinecký zákon), zejména zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 222/2003 Sb. Navazujícími prováděcími předpisy jsou zejména199: · vyhláška č. 368/1999 Sb., kterou se stanoví náležitosti a počty fotografií vyžadovaných podle zákona o pobytu cizinců, v platném znění, · vyhláška č. 86/2000 Sb., kterou se stanoví státy, jejichž státní občané mohou pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území ČR pouze na základě uděleného letištního víza, v platném znění, · sdělení č. 1/2003 Sb., o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a rozsahu jejich provozu, v platném znění, · předpis azylového práva zákon č. 325/1999Sb od roku 2000 obsahuje základní právní instituty používané v azylovém řízení vedených členskými státy unie (např. definice „Bezpečné země původu“). Obecně platí, že azylová politika naší republiky sleduje evropské právo a vývoj v dané oblasti v rámci unie. Nedostatky této politiky např. neexistence kontroly procesu rozhodování jednotlivých států EU v této věci pomocí Evropského parlamentu je od roku 2004 odstraněna. Dochází také k harmonizaci a zpřísňování podmínek i z důvodů zabránění jednotlivých členských zemí být pro žadatele „přitažlivějším“ než zbylé země unie. Pobyt cizinců se řídí zákonem 326/1999 Sb., o pobytu cizinců doplněným zákonem o azylu č. 325/1999 Sb. Nabývání a pozbývání občanství ČR je prováděno dle zákona č.40/1993 Sb., o pozbývání státního občanství ČR a také dle zákona č.193/1999Sb., o státním občanství bývalých ČS občanů. 198Viz. http://old.mzv.cz/wwwo/mzv/ 199 Viz. http://old.mzv.cz/wwwo/mzv/

101

PŘÍLOHA 2

PRÁVNÍ NORMY PRO VÝKON PRACOVNÍ ČINNOSTI NA ÚZEMÍ ČR 200 · Zákon 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace) Účinnost od 1.5.2004 · Zákon 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) Účinnost od 3.3.2004 · Zákon 588/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění zákona č. 96/2004 Sb.Účinnost od 29.11.2004 · Zákon 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákona o ověřování) Účinnost od 1.3.2006 (část) a od 26.1.2006 (část) · Zákon 161/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Účinnost od 27.4.2006 (část), od 26.06.2006 (část) a od 21.12.2007 (část) · Zákon 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Účinnost od 1.7.2008

200

Viz. http://www.kacr.cz/article.asp?nArticleID=730&nLanguageID=1

102

PŘÍLOHA 3

POVOLENÍ K DLOUHODOBÉMU POBYTU SEZNAM POTŘEBNÝCH DOKUMENTŮ: • Řádně vyplněná žádost latinkou. • 2 stejné fotografie 3,5x4,5 cm odpovídající současné podobě. • Platný CD + 1 fotokopie údajové stránky s osobními údaji. • Doklad prokazující přiznání právního postavení rezidenta jiného členského státu EU (rozumí se doklad, ve kterém je uveden úřední záznam „long-term resident – EC“). • Originál nebo ověřená kopie povolení k zaměstnání nebo v žádosti žadatel uvede číslo jednací žádosti o vydání povolení k zaměstnání a u kterého úřadu práce o takové povolení požádal; • Vyjádření zaměstnavatele, že cizince zaměstná. Rodinný příslušník rezidenta jiného členského státu EU: • Doklad potvrzující účel pobytu na území ČR, kterým je skutečnost, že má povolen pobyt s rezidentem za účelem společného soužití rodiny na území státu, který rezidentovi toto právní postavení přiznal, popř. že je sám rezidentem jiného členského státu EU. • Doklad o zajištění ubytování po celou dobu pobytu na území ČR. • Doklad prokazující zajištění prostředků k pobytu na území ČR (částka pro l osobu – cca 78.800,- Kč (dospělý/rok), dítě do 18 let – poloviční částku), musí být doložen výpisem z účtu u bankovního ústavu s udělenou bankovní licencí v České republice. • Výpis z evidence rejstříku trestů státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v němž má trvalé bydliště, jakož i států, v nichž cizinec v posledních třech letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. • Cestovní zdravotní (úrazové) pojištění do výše minimálně 30.000€ na dobu 1 roku na území Evropy + 1 fotokopie. Cestovní zdravotní pojištění žadatel předkládá až před vyznačením víza, a to na dobu pobytu, kterou mu sdělí GK. • Doporučení GK - obálka (s poštovní známkou) s adresou žadatele a Generálního konzulátu (potřebná k vyrozumění žadatele o rozhodnutí). plné znění podmínek viz 201 201

http://www.infoviza.cz/cs

103

PŘÍLOHA 4

POVOLENÍ K DLOUHODOBÉMU POBYTU ZA ÚČELEM STUDIA V ČR SEZNAM POTŘEBNÝCH DOKUMENTŮ: • Řádně vyplněná žádost latinkou. • 2 stejné fotografie 3,5x4,5 cm odpovídající současné podobě. • Platný CD + 1 fotokopie údajové stránky s osobními údaji. • Ověřená kopie potvrzení tuzemské vysoké školy o přijetí ke studiu, jde-li o účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu na vysoké škole organizované veřejnou vysokou školou nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu EU nebo na základě mezinárodní smlouvy. • Doklad o zajištění ubytování po celou dobu pobytu na území ČR. • Doklad prokazující zajištění prostředků k pobytu na území ČR (částka pro l osobu – cca 78.800,- Kč (dospělý/rok), dítě do 18 let – poloviční částku), musí být doložen výpisem z účtu u bankovního ústavu s udělenou bankovní licencí v České republice, nebo závazek vydaný státním orgánem nebo právnickou osobou, že zajistí pobyt cizince na území poskytnutím peněžních prostředků ve výši částky existenčního minima na 1 měsíc předpokládaného pobytu, nebo doklad o tom, že veškeré náklady spojené s jeho studiem a pobytem budou uhrazeny přijímací organizací (školou). • Souhlas rodiče, popřípadě jiného zákonného zástupce nebo poručníka, s jeho pobytem na území ČR, je-li žadatel nezletilý. • Výpis z evidence rejstříku trestů státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v němž má trvalé bydliště, jakož i států, v nichž cizinec v posledních třech letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. • Cestovní zdravotní (úrazové) pojištění do výše minimálně 30.000€ na dobu 1 roku na území Evropy + 1 fotokopie. Cestovní zdravotní pojištění žadatel předkládá až před vyznačením víza, a to na dobu pobytu, kterou mu sdělí GK. plné znění podmínek viz202

202

http://www.infoviza.cz

104

PŘÍLOHA 5

POVOLENÍ K DLOUHODOBÉMU POBYTU ZA ÚČELEM VĚDECKÉHO VÝZKUMU V ČR SEZNAM POTŘEBNÝCH DOKUMENTŮ: • Řádně vyplněná žádost latinkou. • 2 stejné fotografie 3,5x4,5 cm odpovídající současné podobě. • Platný CD + 1 fotokopie údajové stránky s osobními údaji. • Doklad osvědčující účel pobytu Rodinný příslušník výzkumného pracovníka musí prokázat, že je rodinným příslušníkem výzkumného pracovníka. • Doklad o zajištění ubytování po celou dobu pobytu na území ČR. • Doklad prokazující zajištění prostředků k pobytu na území ČR: Rodinný příslušník výzkumného pracovníka: Prostředky k pobytu na území ČR ve výši 78.800,- Kč, doklad o finančních prostředcích k pobytu na území ČR musí být doložen výpisem z účtu u bankovního ústavu s udělenou bankovní licencí v České republice. • Výpis z evidence rejstříku trestů státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v němž má trvalé bydliště, jakož i států, v nichž cizinec v posledních třech letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. • Cestovní zdravotní (úrazové) pojištění do výše minimálně 30.000€ na dobu 1 roku na území Evropy + 1 fotokopie. Cestovní zdravotní pojištění žadatel předkládá až před vyznačením víza, a to na dobu pobytu, kterou mu sdělí GK. • Doporučení GK - obálka (s poštovní známkou) s adresou žadatele a Generálního konzulátu (potřebná k vyrozumění žadatele o rozhodnutí). plné znění podmínek viz 203

203

http://www.infoviza.cz/

105

PŘÍLOHA 6

ŽÁDOST O POVOLENÍ K TRVALÉMU POBYTU SEZNAM POTŘEBNÝCH DOKUMENTŮ: • Řádně vyplněná žádost latinkou. • 2 stejné fotografie 3,5x4,5 cm odpovídající současné podobě. • Platný CD + 1 fotokopie údajové stránky s osobními údaji. • Listina dokládající příbuzenský vztah (oddací list, rodný list nebo jiná listina dokládající příbuzenský vztah), nebo doklad o tom, že cizinec byl v minulosti státním občanem ČR, nebo o českém původu cizince (nemá-li cizinec možnost prokázat český původ, mohou být tyto doklady nahrazeny čestným prohlášením cizince o jeho českém původu a vyjádřením odboru krajanských a kulturních vztahy MZV ČR k čestnému prohlášení cizince – doporučení k povolení pobytu). • Doklad o zajištění ubytování na území ČR, obsahující skutečnost, že ubytování se poskytne trvale • Doklad prokazující zajištění prostředků k pobytu na území ČR • Výpis z evidence rejstříku trestů státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v němž má trvalé bydliště, jakož i států, v nichž cizinec v posledních třech letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. • Souhlas rodiče, popřípadě jiného zákonného zástupce nebo poručníka, s trvalým pobytem dítěte na území ČR, pokud nejde o společné soužití rodiny s tímto rodičem, zákonným zástupcem nebo poručníkem. • Cestovní zdravotní (úrazové) pojištění do výše minimálně 30.000€ na dobu 1 roku na území Evropy + 1 fotokopie. plné znění podmínek viz 204

204

http://www.infoviza.cz

106

PŘÍLOHA 7

FINANČNÍ PROSTŘEDKY V RÁMCI ROZVOJOVÉHO PROGRAMU MŠMT NA ROK 2008 205 Program: „Zajištění bezplatné přípravy k začlenění do základního vzdělávání dětí osob se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie“ Tabulka č.4, Finanční prostředky v rámci rozvojového programu MŠMT na rok 2008 Dotovaná organizace

Dotace (Kč)

STŘEDOČESKÝ KRAJ

ZŠ Benešov, Dukelská 36 050 ZŠ Příbram, Jiráskovy sady 57 313 ZŠ E. Beneše Písek 36 908 JIHOČESKÝ KRAJ 26. ZŠ Plzeň 259 791 PLZEŇSKÝ KRAJ ZŠ jazyků, Karlovy Vary 21 000 KARLOVARSKÝ KRAJ Základní škola Ostrov 60 136 ZŠ Kamenice nad Lipou 15 836 VYSOČINA ZŠ Brno, Staňkova 61 100 JIHOMORAVSKÝ KRAJ ZŠ T.G.M. Blansko, Rodkovského 41 550 ZŠ Nový Jičín, Komenského 36 291 MORAVSKOSL. KRAJ ZŠ Ostrava, Ostrčilova 39 270 ZŠ Opava, Edvarda Beneše 30 400 CELKEM 695 645 Zdroj: http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyse‐pridelenych‐dotaci‐2008‐azylanti

Program: „Zajištění podmínek základního vzdělávání nezletilých azylantů, osob ožívajících doplňkové ochrany, žadatelů o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky a dětí cizinců umístěných v zařízení pro zajištění cizinců“ Tabulka č.5, Finanční prostředky v rámci rozvojového programu MŠMT na rok 2008 Dotovaná organizace STŘEDOČESKÝ KRAJ ÚSTECKÝ KRAJ LIBERECKÝ KRAJ KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ VYSOČINA JIHOMORAVSKÝ KRAJ

Dotace (Kč)

ZŠ Bělá pod Bezdězem ZŠ Ústí n.Lab., Anežky České ZŠ Stráž pod Ralskem ZŠ Vratislavice nad Nisou

997 704 649 977 420 870 150 740

ZŠ Kostelec nad Orlicí ZŠ Kaliště ZŠ a MŠ T. G. M., Zastávka

1 766 726 17 268 3 056 672

CELKEM

7 059 957

Zdroj: http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyse‐pridelenych‐dotaci‐2008‐cizinci‐eu 205 http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyse‐pridelenych‐dotaci‐2008‐azylanti http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyse‐pridelenych‐dotaci‐2008‐cizinci‐eu

107

PŘÍLOHA 8

DOTAZNÍK PRO OBČANY, KTEŘÍ NALEZLI V NAŠÍ ZEMI NOVÝ DOMOV Vážení a milí,

v rámci svého studia na Masarykově univerzitě jsem se věnovala řadě aspektů integrace nově příchozích občanů do naší země. Tématika to pro mne byla velmi zajímavá a proto jsem si ji zvolila i jako téma diplomové práce. Její název je „ ANALÝZA PROCESU INTEGRACE CIZINCU V ČR A VE FRANCII “ mnohé již napovídá. Ráda bych toto jinak vážné téma „odlehčila“ a proto jsem si připravila několik řádků dotazů, se kterými bych se ráda obrátila právě na Vás, naše přátele. Následující otázky jsou sestaveny do formy kvizu a nevyžadují žádnou přípravu, jen chvíli Vašeho času. Prosím Vás tedy o malé strpení a při chvíli pohody o vyplnění s tužkou v ruce.

Děkuji Vám a těším se na Vaše odpovědi.

Vaše Renata Ondrová

Tento dotazník byl poskytnut v příslušné jazykové verzi (Anglické, České) několika cizím státním příslušníkům pobývající na území ČR za účelem studia nebo v pracovní poměru. Jeho cílem je nahlédnout do myšlení těchto lidí, podívat se jejich očima na náš všední život a posoudit zda jsou stále více „cizinci“ nebo mají v sobě už kousek „české povahy, humoru a tradic“. Toto posouzení s dovolením ponechám na každém z Vás, protože jen takto si můžeme uvědomit i fakt, jak vnímáme jejich stupeň integrace. Zda jsme schopni se pousmát nad drobnostmi v neznalostech naší vlasti a zamyslet se nad postřehy, které přinášejí o nás, o České republice.

108

Jméno respondenta: •

Patrick Pochází z Irska,Nové Caledonie; pracuje jako učitel jazyků v jazykové škole. V ČR pobývá již 8.měsícem. Věková skupina 30-50, muž.

•

Evangelos Pochází ze Švédska, pracuje na projektu pro univerzitu ve Stockholmu, Švédsko. V ČR pobývá již 7.měsícem. Věková skupina 30-50, muž.

•

Alexej Pochází z Ruska, pracuje na VUT v Brně, učitel. V ČR pobývá již 3.5 roku. Věková skupina 1-30, muž.

•

Anna Pochází z Ruska, studentka vysoké školy. V ČR pobývá již 2.5 roku. Věková skupina 130, žena.

•

Barry Pochází z Irska, pracuje jako učitel. V ČR pobývá již 2 roky. Věková skupina 1-30, muž.

NĚCO MÁLO O ČESKÉ ZEMI Patron českých zemí je: Svatý Petr Svatý Václav Václav Havel Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

(Svatý Petr)

Nejvyšší česká hora je: Morava Sněžka Rychnov nad Kněžnou Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

?

Které české město leží více na západ: Praha Brno Aš Olomouc Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

(Praha) (Praha) (Praha) (Praha)

Stojíte na Karlově mostě v Praze a díváte se dolů na hladinu Labe. Zdá se Vám: modrá zelená jiná odpověď Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

(zelená) (zelená) (Je to Vltava) (modrá) (zelená)

109

ZE SVĚTA ČESKÝCH BÁJÍ, POHÁDEK A PÍSNÍ V české lidové písničce se zpívá „skákal pes přes oves“ znamená to, že pes: vesele dováděl zabloudil snědl něco závadného Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

(zabloudil)

Ve známé české pohádce varují rodiče malá kůzlátka, aby neotvírali dvířka: vlkovi kruté zimě zlé sousedce

Nejznámější legenda o Brně popisuje:

brněnského draka koně skákajícího z hradeb je o tovaryši Josefovi Patrick: ? (koně skákajícího…) Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

Podle legendy praotec Čech vystoupil na horu: Chřib Říp Blaník ?

Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:


Kdo byl Otesánek:

Lidová písnička „pec nám spadla“ popisuje:

pohádkový jedlík dřevorubec co pomáhal lidem loupežník Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

(dřevorubec…)

(loupežník…)

(Blaník) (Blaník) (Blaník)

zhroucení pece na pečení chleba konec těžkého průmyslu v Čechách zbavení se obtíží, úlevu Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

(konec průmyslu…)

(konec průmyslu…)

110

TRADICE A ZVYKY O vánočních svátcích se v Čechách na Štědrý den nejčastěji podává: české opékané brambory a kuře hrachová kaše kapr s bramborovým salátem

O velikonocích se nejčastěji: uklízí dům aby bylo další rok čisto kluci honí děvčata s proutěnou větví hoduje se celý den



Když přijdete na pravou českou „tancovačku“ – taneční zábavu. Jaký český tanec určitě zahrají :

Proč slavíme pálení čarodejnic?

Tango bohemia Polku Valčík Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

(Tango bohemia) (Tango bohemia)

k ukončení sklizně na venkově chráníme obydlí před zlými kouzly slavnost na přivolání Jara Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

JAKÉ ZNÁM SLAVNÉ ČESKÉ POSTAVY A HISTORII Johan Gregor Mendel žil a pracoval v Brně. Jan Amos Komenský se proslavil: Stal se zakladatelem vědního oboru: Pediatrie Ortopedie Genetiky Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

Svou znalostí elektřiny Svou pedagogickou činností Jako světový grafik Patrick: Evangelos: Alexej: Anna: Barry:

111

Pospojujte profese a osobnosti, které znáte: Patrick Evangelos Ivan Lendl T.G.Masaryk Emil Zátopek Jan Lucemburský Ernst Mach Karel Čapek Alfons Mucha Lucie Bílá Božena Němcová

? ? ? ?

? ?

? ?

Alexej

Anna

Barry

?

?

? ? ?

? ?

?

?

? ? ? ? ? ? ? ? ?

KDYBYSTE MĚL(A) CHARAKTERIZOVAT – VELMI STRUČNĚ, TŘEMI SLOVY SVOJI SITUACI Jakými třemi slovy začíná česká hymna ? Patrick: Where is my beer ? (home :) Bourelos: Soyuz nerushimy respublik svobodnykh? (Ok don't be mad, just kidding;) Alexej: Netušim Anna: Opravdu nevim Barry: ? Co Vás v ČR nejvíce překvapilo? Patrick: Price of beer less than Coke Bourelos: My 15 additional kilos, as a result of the good and very very cheap beer Alexej: Že jsou podniky, kde pracovní den inženýrů začíná před 6h. ráno Anna: Množství hradů Barry: That many towns, cities etc are not at all flat, eg Brno and Liberec . Jaké slovo v češtině je pro Vás nejhůře vyslovitelné? Patrick: Any word that contains the letter “ř” Bourelos: Prizsky I guess,as I lost many times my stop trying to pronounce it Alexej: Strč prst skrz krk Anna: Samozřejmě, Stříbrná skvrna Barry: Jadrny Věděl(a) jste předem něco o úskalí českého jazyka? Patrick: This is my first experience Bourelos: Krmptsvaktsctrc, not at all, I feel very comfortable without vowels, I already proposed to kick them out from my language too Alexej: Ne Anna: Český jazyk úskalí nemá Barry: Yes

112

Myslíte si, že jsou Češi optimisté? Patrick: Not really Bourelos: I guess optimist in Czech means that you haven’t suicided yet, right? Y, then I think there are many optimists left :) Alexej: Spíše Ano Anna: Ano jsou Barry: Most of the time, Yes Jakou barvou byste označil(a) vztahy mezi lidmi v ČR ? Patrick: Brown Bourelos: Grey Alexej: Červená Anna: Zelený a bílý Barry: Blue Byla Vaše volba zůstat v ČR Vaší první, nebo jen alternativou? Patrick: First choice Bourelos: It was the first Alexej: To byla moje volba Anna: Prozatím nemám rozhodnuto Barry: My first (second was Italy) Kdybyste zde mohl(a) tři věci změnit, které by to byly? Patrick: Make graffity illegal, Integrate gypsy population, Make the police smile Bourelos: I would make people more social, I’d close all the striptease bars, and then I’d find a job for all these black people who would have been unemployed after the striptease clubs closed, and they wouldn’t have what to advertise anymore;) Alexej: Pracovní den by se měl začínat od 8mi ráno Anna: Práce od 7hodin, zpoždění vlaků Barry: More public protests, better customer service in some restaurants, more environmental awareness. Co byste nejraději přenesl (a) k nám, ze své vlasti? Patrick: Irish tea bags Bourelos: Feta and olive oil Alexej: Svého pejska Anna: Některá ruská jídla Barry: More A fish-and-chip restaurant/take-away Je něco, co jinde než v České republice není? Patrick: Czech people Bourelos: I guess absinth Alexej: Množství piva, které vypije Čech za rok Anna: Milý český národ :) Barry: Kofola and some brands of beer

113

Jak vypadá, jak se Vám jeví, průměrný Čech? Patrick: My female students tell me that the average Czech man is normally sexist, lazy at home and likes to drink lots of beer Bourelos: Usually exercised muscles together with a fat, full of pilzen, belly. You can recognize them during holidays, all over the world, from the red burned face, the sandals and the white sexy socks;) Alexej: Hodně pracuje a hodně chlastá. Jak vypadá ….Ráno po chlastání vypadá špatně Anna: Optimista, víc introvert než extrovert Barry: He is active and likes the outdoors Jak vypadá, jak se Vám jeví, průměrná Češka? Patrick: Normally, friendly, when you get to know them Bourelos: Sweet and good-looking, well dressed, shy and kind. Well true or not, is what I usually have to say to increase my chances;) Alexej: Hodně pracuje a má ráda různé aktivity, je ambiciózní Anna: Optimistka, víc extrovertka Barry: Stylish and feminine, but able to speak for herself when she has to.

Řekl (řekla) jste si někdy, že se vracíte domů a mysleli jste přitom domů do Čech ? Patrick: No Bourelos: Yes Alexej: Zatím se to ještě nestalo Anna: Ano Barry: Absolutely, it may still happen

114

PŘÍLOHA 9

SLAVNÍ RODÁCI, UPRCHLÍCI A PŘISTĚHOVALCI Ráda bych uvedla několik příkladů cizinců, přistěhovalců nebo naopak uprchlíků na/z území Francie a České republiky (Československa). 206 Madeleine Albrightová: bývalá ministryně zahraničí USA Původem z Prahy. Emigrovala v roce 1939 před nacisty do Anglie. Po skončení války následoval návrat do ČS a opětovný exil do USA po únoru 1948. Josef Svoboda: profesor na univerzitě v Torontu, Kanada Rodák z Prahy, po perzekuci a osmiletém věznění emigroval v roce 1968 do Německa a následně Kanady. Stal se polárním výzkumníkem v Arktidě, oceněný medailí kanadské vlády za výzkum „severu“. Jiří Voskovec: herec, dramatik režisér Po uzavření tzv. Mnichovské dohody odchází do emigrace do Spojených států amerických. Po skončení druhé světové války zůstává v USA, do Československa se vrací až v roce 1946. Po komunistickém puči v roce 1948 odchází do Paříže (jako kulturní zástupce UNESCO), odkud pak v roce 1950 odchází do emigrace do Spojených států. Miloš Forman: režisér, který získal Oskara za „Přelet nad kukaččím hnízdem“, opustil Československo v roce 1968. Oba rodiče zemřeli za 2. světové války v koncentračním táboře. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy, která ukončila období Pražského jara, Forman setrval ve Spojených státech, kde roce 1977 nabyl občanství. Václav Vojta: lékař se specializací na dětskou neurologii Autor metody reflexní lokomoce, která se používá především k léčbě dětí s dětskou mozkovou obrnou. V roce 1968, byl nucen v důsledku obav o svou osobní i profesní budoucnost emigrovat do Německé spolkové republiky, kde se stal celosvětovým

206

http://www.unhcr.cz/prominent/ ; http://www.wikipedia.com

115

odborníkem v léčbě a diagnostice dětských vývojových poruch. V Německu je také sídlo Mezinárodní Vojtovy společnosti. Victor Hugo: jeden z nejslavnějších francouzských spisovatelů V roce 1851, kdy se vlády zmocnil Napoleon III., byl Hugo už uznávaným básníkem. Když se ale začal angažovat v politice, musel z Francie odjet. Neměl na vybranou, při odjezdu si však smutně povzdychl: "Kdybych mohl pocítit zadostiučinění alespoň z toho, že mě pronásleduje něco velkého!“

Frédéric Chopin: přední skladatel 19. století Chopin, syn francouzského emigranta a polské šlechtičny studoval hudbu ve Varšavě. V září 1831 dorazil do Paříže. Záhy jej objevila pařížská smetánka, na živobytí si vydělával výukou klavíru. Chopin zemřel 17. října 1849. Jeho náhrobek v Paříži zdobí socha plačící múzy se zlomenou lyrou. Jeho srdce, které je uloženo ve varšavském kostele sv. kříže.

Napoleon Bonaparte: francouzský generál a císař Narozen v městě Ajaccio, Korsika. 1804 se Napoleon Bonaparte stal francouzským císařem Napoleonem I. Roku 1805 vítězí v Bitvě tří císařů poblíž Slavkova u Brna. V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba. Roku 1815 se tajně vylodil v zálivu Golfe Juan a zmocnil se trůnu. Nakonec se v naději na politický exil vzdává britské koruně, ale je deportován na ostrov Svaté Heleny, kde strávil zbytek svého života jako zajatec Britů. Maria Skłodowska-Curie: významná vědkyně, nositelka Nobelovy ceny Většinu života působila ve Francii, narozena ve Varšavě. Zabývala se výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří teorie radioaktivity, technika dělení radioaktivních izotopů, objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia

Zdroj: 207

207

http://www.unhcr.cz/prominent/ ; http://www.wikipedia.com

116

ANALÝZA PROCESU INTEGRACE CIZINCŮ V ČR A VE FRANCII

Recommend Documents