Mlčeti zlato
Slovo redakce
„...čas letí jako bláznivý! Já nechytím ho, ani vy...“, jsou slova známé písně Muzika od Karla Gotta, a tak se řízením Božím stalo, že držíte v rukou první číslo nového ročníku časopisu Hromosvod 2011! Přejeme příjemné „počteníčko“ . Duchovní slovo Petry Borůvkové nám lehce připomíná naše novoroční předsevzetí, plány a představy, se kterými jsme možná do tohoto roku vstupovali. Jak své představy a touhy skloubit s Boží vůlí? Nechte se inspirovat. Informace, pozvánky, upoutávky čekají na své zájemce na str. 4 a dále. Večery mladých, „Vesmírnej Silváč“, Jaksi taksi, Trojvikariátko, ... to jsou události, zajímavosti a reportáže, o které se s námi šikovní mládežníci „psavci“ rozdělili. Tímto jim nesmírně—vesmírně děkujeme a těšíme se na další postřehy, zážitky dojmy... z mládežnického života. Neváhejte, pište! Proč křesťan potřebuje společenství? To je otázka nejen nevěřících, ale mnohdy i věřících lidí. Jedna odpověď se nabízí v rubrice Otazníky života. A hned za ní následuje Vzdělávání, ve kterém opět s Mgr. Martinem Rechtorikem nahlédneme pod pokličku naší královéhradecké historie. Portréty osobností pokračují v představení „vesmírných týmáků“. Dnes se můžete seznámit s Ondrou Smutným, který se snad pořád usmívá . A na závěr čeká naše věrné čtenáře, zvlášť ty, kteří čtou jen obálku časopisu, trocha humoru z církevního prostředí. Smích je koření života, a tak si ten rok 2011 trošku „dochutíme“ . Milí čtenáři, přejeme vše dobré do nového roku! Studentům úspěšné absolvování zkoušek, profesorům pořádnou dávku trpělivosti a všem krásnou plesovou sezónu, kde ze sebe ten „stresíček“ dostanete. -čer-
Obsah prvního čísla: Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................6 Otazníky........................10 Naše diecéze..................12 Ondřej Smutný................14 2
Zuby, nehty
Duchovní slovo
Tak co? Dali jste si nějaké novoroční předsevzetí? Jakpak se vám ho daří plnit? Po vánočních svátcích, během kterých jsme si oddechli od každodenního shonu a načerpali nové síly, nás začátek nového roku vyloženě vybízí začít s plným nasazením a nadšením. Jenže těch pár dní uteklo jako voda a my jsme znovu zapadli do našich každodenních starostí. Na středních školách jsou to hromady pololetních písemek a na vysokých jedna zkouška za druhou... Ti pracující na tom nejsou o nic líp. Práce, která přes Vánoce stála a čekala, se „nahromadila na kupičky“ a spěchá teď o to víc. Možná se nám vůbec nedaří tak, jak bychom chtěli, jak jsme si to představovali a pěkně dopředu nalinkovali. Proč? Proč ta zkouška nedopadla ani na třetí, poslední, pokus, a to i přes to, že jsem se na ni tolik učila? Proč bráchu vyhodili z práce, když má živit celou svou rodinu? Proč mám k obědu krupičnou kaši, když ji vůbec nejím? Proč můj kamarád, který dřív tak výborně hrál fotbal, už nikdy nebude chodit? Někdy to naše lidská hlava pochopit nedokáže… Ale Pán má plán. A je to moc dobrý plán! Když se věci sypou, většinou si říkáme – je to vůle Boží – no tak teda jo, ať to tak je… Stejně nám nic jiného nezbývá, že? Ale uvědomujeme si, že Bůh, který miluje člověka, chce pro něj jen to nejlepší? Když mi ve škole teče do bot, vždycky si říkám: Jestli mě odsud vyhodí, pak to znamená, že mám místo někde jinde, kde ze mě bude daleko víc užitku a mně samotné bude líp. Žít dobře a pro druhé můžeme stejně dobře s vystudovanou školou jako bez školy, v chudobě i dostatku, ve zdraví i v nemoci. Boží vůli bychom neměli brát jako nutné zlo, když už se stejně nedá nic jiného dělat, ale jako dar od Boha samotného. Jako jedinečný dar, který je určený přímo mně, jen a jen pro moje dobro. A já ho chci radostně přijmout celou svou silou. Chci Boží vůli jako svou vlastní. Nebojme se Boží vůli přijímat, vždyť tahle cesta je krásná. Je to cesta Lásky! Pán Ježíš za nás přece dal život, tak se nemusíme bát, že nás nechá utopit se v nějaké kaluži. On ke všemu dá potřebnou pomoc, pokud máme zájem ji přijmout. Ještě jsem si lámala hlavu s otázkou, jestli náhodou to moje studijní úsilí není zbytečné, když je tak velká pravděpodobnost, že mě vyhodí… Není! V tuhle chvíli je pro mě Boží vůlí chodit do školy, tak bych se měla snažit co můžu, ne? Navíc - život není jenom o škole nebo práci, i přes to, že v ní většinu času trávíme. Aniž bychom si to uvědomovali, učíme se spoustu věcí do života, v našem okolí potkáváme mnoho zajímavých a milých lidí a při tom nás to nutí udělat si trochu pořádek v životních hodnotách. Tak žijme teď! Nemá cenu lámat si hlavu, coby, kdyby, co bude a jak to bude… Žijme Boží vůli v přítomnosti. Můžeme se snažit dát do toho všechno. S Jeho pomocí to půjde. Petra Borůvková 3
Nevíš která bije?
Informace, aktuality
Večery mladých Rychnov nad Kněžnou—18. 2. 2011, Častolovice. Kontakt: Martin Koblása, tel.: 777 967 219, e-mail:
[email protected]. Litomyšl—12. 2. 2011, vikariátní setkání mládeže, Litomyšl, začátek 9:00 hod., fara. Kontakt: Věrka Kašparová, tel.: 775 021 293, e-mail:
[email protected].
Madrid 2011 XXVI. Světový den mládeže (SDM) se uskuteční v Madridu od 16. do 21. srpna 2011. Součástí SDM je program nazvaný „Dny v diecézích“ od 11. do 15. srpna 2011. Českou skupinu bude hostit diecéze Tarragona. Plánované společné odjezdy autobusem: na program v Tarragoně 8. srpna; přímo na program v Madridu 13. srpna. Předpokládaný návrat pro všechny je 23. srpna. Setkání je určeno mládeži ve věku 16 – 30 let. Mladší 18-ti let musí mít vyplněnou „kartu mladších“. Z důvodu organizace dopravy, ubytování a účasti na programu Českého národního centra doporučujeme poutníkům z České republiky, aby se přihlásili přes své Diecézní centrum pro mládež (DCM). Zájemci se mohou přihlásit pomocí elektronické přihlášky na adrese: http://ado.cz/madrid-eprihlaska/ nebo pomocí papírové přihlášky na svém DCM do 30. dubna 2011. Cena: 4900 Kč (doprava autobusem) + 173 € (163 € balíček poutníka + 10 € fond solidarity). Podrobnější a aktuální informace na: http://madrid2011.signaly.cz/ nebo na oficiálních stránkách k WYD: http://madrid11.com. Více informací také na DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, e-mail:
[email protected], tel.: 495 063 421. S IKD do Madridu – mladí lidé ve věku od 16 – 30 let z královéhradecké diecéze se mohou zúčastnit soutěže, která je úzce spjata se zamýšlenou účastí na WYD. V případě, že účastník získá 5 nových předplatitelů časopisu IKD, získá slevu 1.000,-Kč na účastnický poplatek WYD. Více informací na www.diecezehk.cz. "Na jedné ~ vlně do Madridu" - Signály.cz pořádají soutěž Na jedné vlně do Madridu. Díky sponzorovi se jeden vylosovaný soutěžící bude moci zúčastnit celého setkání v Madridu zadarmo. Soutěž má 5 kol. V každém kole dostanou soutěžící jeden úkol na jehož splnění budou mít 3 týdny. První kolo začlo 1. ledna a zadání úkolu najdete na stránkách madrid2011.signaly.cz. 4
SNB weekend Od 28. do 30. ledna 2011 se na DCŽM Vesmír uskuteční snowboard weekend pro všechny, kteří touží po jízdě na „prkně“. Zváni jsou profíci i začátečníci. Pátek v 18:00 hod. mše svatá. Začátek programu ve 20:00 hod. S sebou: spacák, přezůvky, prkno, přilba! Doporučený příspěvek 220 Kč/den + něco na vleky. Prosíme, hlaste se na: DCŽM Vesmír, tel.: 494 663 140, e-mail:
[email protected], www.vesmir.signaly.cz.
Společenský večer Vavřineček Osmý společenský večer Vavřineček se uskuteční 19. února 2011 v jilemnickém kulturním domě SD JILM. K tanci a poslechu hraje skupina Allegro. Kontakt a více informací:
[email protected] nebo www.spolco.jilemnicko.cz Všichni jsou srdečně zváni.
Skautský ples v Proseči Roverský kmen OLO JUMP Vás zve na Skautský ples aneb možná přijde i Jára Cimrman. Kdy: 11. 2. 2011, Hudba: MIX, Vstupné: 80 Kč, Kde: Sokolovna Proseč, více informací na: www.olojump.junakprosec.cz
Modrý bál 26. února 2011 jste srdečně zváni na 9. Modrý bál, který odstartuje v 19:55 hod. v Chocni v Sokolovně. Hudba: The Five Band. Výtěžek z plesu poputuje na Sluneční školu ve vysokohorské vesničce Kargyak v indickém Himaláji. Vstupné: 150 Kč v předprodeji (IC Choceň), 180 Kč na místě. Na co se můžete těšit: malý dárek pro každého, sklenka vína zdarma na uvítanou, žongléřské světelné vystoupení, zmrzlina, koláčky, taneční pořádek, tombola. Více informací: Maritka Diblíková:
[email protected], tel.: 774 217 151.
Pololetní prázdniny V termínu pololetních prázdnin od 3. do 6. února 2011 jsou mladí lidé zváni na DCŽM Vesmír. S sebou: spacák, přezůvky, teplé oblečení. Doporučený příspěvek 220 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem na: DCŽM Vesmír, Deštné v Orlických horách, e-mail:
[email protected], tel.: 494 663 140.
Běžkařský víkend Od 4. do 6. 3. 2011 se na DCŽM Vesmír uskuteční víkend pro všechny běžkaře. S sebou: spacák, přezůvky, běžky. Doporučený příspěvek 220 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem na: DCŽM Vesmír, e-mail:
[email protected], tel.: 494 663 140. 5
Rafael Dobrovolnický projekt Diecézní katolické charity Hradec Králové je určen cizincům žijícím na území královéhradecké diecéze (děti a mládež do 20 let). Dobrovolníci pomáhají zvládat češtinu, případně další školní a studijní předměty podle aktuální potřeby. Dobrovolníkem programu Rafael se může stát každý, kdo dovršil věk 18 let a chtěl by bez nároku na finanční odměnu pomáhat dětem a mladým lidem pocházejícím z Ukrajiny, Mongolska, Sýrie a dalších zemí se zvládnutím českého jazyka, případně dalších předmětů. V případě pomoci s češtinou není speciální vzdělání v českém jazyce většinou nutné. Stačí být komunikativním a trpělivým partnerem ke konverzaci. Jelikož se jedná o práci s dětmi a mládeží, je třeba doložit výpis z trestního rejstříku. Poplatek za výpis proplatí Diecézní charita HK. Dále každý začínající dobrovolník absolvuje vstupní proškolení. Dobrovolník se věnuje svému svěřenci cca 2— 3 hodiny týdně v čase, který si domluví na seznamovacím setkání. Kontakt a více informací: Diecézní charita HK, Štěpánka Čížková, tel.: 731 402 293, 495 063 165.
Co nás nezabije, to nás utuží
Reportáže
Islám v Evropě: krize nebo šance křesťanství? Začal prosinec a náš královéhradecký vikariát opět pořádal večer mladých, který se tentokrát konal v Třebechovicích pod Orebem a to na téma Islám. V těchto pár řádcích bych vám ráda přiblížila dění a atmosféru našeho setkání. Tak tedy, sešli jsme se 10. 12. v 17:10 na nádraží, avšak někteří do Třebechovic odjeli s P. Janem Šlégrem autem. Po příjezdu následovala mše a pak honem na faru – byla totiž hrozná zima. Po velmi chutném občerstvení buchtami a čajem jsme se pohodlně posadili a napjatě vyčkávali, jaká zajímavá moudra si pro nás připravil P. David Bouma. Nejdříve jsme se podívali na krátký film Fitna, který natočil holandský politik Geert Wilders. Tento film poměrně tvrdým způsobem vykresluje islámskou ideologii a také případnou hrozbu pro Evropu. Všechno však není, jak se zdá. P. Bouma nám objasnil, že věci nejsou tak jednoduché, jak se zdají. Islamisté mají jiný pohled na „Boha“, jinou kulturu a jiné zvyky. Avšak imigranti do Evropy přibývají a je jen na nás, abychom si dokázali obhájit svou křesťanskou kulturu… Ale jak to jednou všechno bude – kdo ví? Večer mladých jsme zakončili popovídáním si a pár zábavnými hrami. Myslím, že se vše opravdu vydařilo a určitě se budu těšit na další zajímavá témata večerů mladých. Jana W. 6
Silvestr 2010 Hned první den 27. 12. jsem potkala mouchu. Začala jsem si s ní povídat. Probraly jsme, co se za ten rok stalo a jak a co. Zjistily jsme, že tenhle Vesmírnej Silváč bude stát zato. Jen co jsme otevřely dveře, parádně nás tu uvítali - potleskem, jako vždy. Po podařené omáčko-polévce k sekané a trošce volna jsme šli na mši. Samozřejmě vzhledem k okolnostem—plno sněhu—nešlo myšlenky na mši sv. soustředit úplně. Ovšem Fifovo kázání o polibcích lásky k Bohu nám dalo tak zabrat, že jsme po mši sv. museli zchladit hlavy ve sněhu! [pozn.: čím delší jsou výlety, nebo čím dál je kostel, tím více psiny stihnete zažít.] Na večer jsme byli svědky žehnání vína na silvestrovskou noc, takže už teď víme, že je na co se těšit! Ovšem co na nás chystají na 28. 12., jsme nemohli tušit! Po možnosti ranních chval a výborné snídani bylo ještě lepší slovo na den od Martičky a Pavla Okrouhlických: „VSTAŇTE!“ Když jsme zjistili, kolikrát za den můžeme vstávat, trochu nás to vyděsilo. I mouchu to skoro položilo. Ale to ještě nic nebylo – mši sv. otec Tomáš sloužil venku na ledovém oltáři. Panečku, tělo Kristovo leželo na všem tom sněhu a ledu – a jak přitom zahřálo zmrzlé duše! Zahřáli jsme i těla, ale jen na chvíli, odpoledne nás čekal koncert v Deštném. To vám tedy povím, že ta slečna to tam tak rozjížděla, že to moucha málem nerozlítala! Aby to byl den plný překvapení, nesměla večer chybět přednáška a diskuse s manželi Novákovými o manželství a sexualitě. A myslím, že některým z nás to ani nedalo spát. Další den 29. 12. vrcholily velké přípravy na Silvestrovský večer. Dopoledne jsme dělali andělíčky na výzdobu, perníčky a přáníčka na Silvestrovský koncert, který pro nás a lidi z vesnice připravovala VeKa a nováčci. Ale šikovní nováčci! Alespoň moucha, která je tam vždy oblétla, to povídala. Večer na nás čekala úžasná přednáška od pana Řeháka o vztazích a viru HIV, to vám povím, že on je opravdu borec! Dozvěděli jsme se spoustu novinek, ale také jsme se zasmáli, zkrátka správný večer se skvělým hostem. 30. 12. jsme dopoledne i odpoledne chodili ve skupinkách rozdávat přáníčka na Silvestrovský koncert, jak už jsem zmínila. No jasně, že moucha na nás počkala na Vesmíru, protože venku by jí zmrzla křídla, a nemusela by to rozlítat. Lidé byli milí, až na výjimky, občas nás i cukrovím zahřáli. Po tak náročném dni, jsme pochopitelně neměli mši sv. v Deštném, ale na Vesmíru v kostele sv. Matouše. Alespoň něco… Konečně den, na který už se všichni určitě těšili, 31. 12.—Silvestr. Po každodenním budíčku jsme den zahájili slovíčkem. Celý den jsme se těšili na Silvestrovskou noc, ale ještě nás čekal koncert. Odpoledne po koncertě a po táhlém kopci zpět na Vesmír nás čekal večer plný překvapení. Hrály se scénky, to vám byla legrace, a když jsme před půlnocí vrátili myšlenky k celému roku a prožili půlnoc 7
nejblíže k Bohu v kostele, mohli jsme se pak podívat na petardy! Moucha z toho měla lehčí otřesy, tak jsme se raději vrátili zpět na Vesmír, kde na každého čekal Novoroční přípitek. Všichni jsme si přáli k Novému roku, najedli se až, až a začalo se tancovat. Byl to opravdu krásný večer. Plný překvapení, radosti, štěstí a přátelství. Škoda, že taky musel skončit. Ráno 1. 1. 2011 se nedivte, že se moc lidem na raní mši sv. vstávat nechtělo. Velká část už bohužel po mši sv. nebo v průběhu odjela domů. To asi netušili, jak dobrý bude oběd. Měli jsme totiž rýži s kuřecí omáčkou, no prostě mňamka. Po obědě hodně lidí odjíždělo a pak i já, takže: „Ahoj Vesmíre a na další akci!“ Barča Kováčová
Jaksi Taksi na křesťanském festivalu? Pro stálého návštěvníka hudebního festivalu SpringFest (SF) by tenhle titulek neměl být zvlášť překvapivý, leda jen v tom, že se může těšit na kapelu, kterou moc dobře zná. Ovšem pro ostatní by to mohlo vyvolat otázky, co dělají tihle „punk-rokeři“ na takovéto akci? Hodí se to vůbec? No nejprve bych rád podotknul, že SF není jen křesťanská akce, je to festival pořádaný zejména mladými věřícími nadšenci s myšlenkou hledání tolerance a spolupráce mezi lidmi vyznávající rozdílný pohled svět. Sice občas stojíme na opačných stranách barikády, ale víme, že všichni jsme na jedné lodi (o této myšlence akce přímo na webu www.springfest.cz). Proto pořadatelé hledají kapely, které se buď skládají z věřících členů, nebo mají zájem se k tomuto projektu vyjádřit. A kdo by mohl být lepším příkladem než právě tvorba Jaksi Taksi? Jejich každé CD se více či méně kontroverzně zaměřuje na nějakou problematiku a jedna z nich je otázka hledání smyslu života. Jejich poslední CD Optimista je toho jasným důkazem. Například píseň Betlémská reklamní s. r. o.: „Ukažte mi prosím tu správnou cestu, ukažte mi prosím, kudy mám jít, ukažte mi prosím tu správnou cestu, tak abych to mohl pochopit.“ Dále skladba Zázraky: „Protože věřím, že je něco mezi nebem a zemí, i když strašně, ale strašně málo, tak zázraky se stále dějí.“ Pro mě osobně jsou v dnešní době nejcennější nejen tyto jejich texty, ale hlavně ochota vyjádřit se k tématu hledání smyslu života veřejně, jak to alespoň pro SF kapelník Radek slíbil.Po zhodnocení celého jejich díla je jasné, že Jaksi Taksi bojují za svobodu názoru. Za to, aby každý měl možnost vyjadřovat se k problémům, aniž by ho napadal nějaký státní či jiný institut. S tím souvisí i svoboda vyznání. Kapela svými texty říká, že svět je něco víc, než jen materiálno a zároveň se člověk nemusí držet zásadami jedné duchovní roviny. Ačkoliv ho ta konkrétní rovina může dobře inspirovat pro jeho etické hodnoty. Toto je poselství kapely Jaksi Taksi. A tak je mi velkým potěšením, že je můžeme hostit právě na dalším ročníku projektu SpringFest. Jiří Jína 8
Vemlad v Dobrušce Ahoj, rád bych vám napsal něco o našem Večeru mladých v Dobrušce. Měli jsme jej 17. 12. a začínali jsme mší svatou v kostele sv. Václava. Pak jsme se přesunuli, ne na faru, ale hned vedle fary do pastoračního centra, které se rozhodl s pomocí farníků a sponzorů vybudovat náš kněz. V pastoračním centru již bylo připraveno občerstvení a byl zde i pokus zapálit krb, což se nám po chvíli snažení povedlo . Poté následovala přednáška o Božím doteku, a pracovalo se i ve skupinkách . Chyběl zde P. Petr S. jelikož byl nemocný, ale jeho nepřítomnost nahradil P. Petr Bortel (Dobrušský kněz). Po přednášce a závěrečném kolečku jsme se ještě občerstvili a upravili místnost pro akční hru. Ta se nehrála jen v místnosti, ale po celém pastoračním centru a při svíčkách. Takže o zábavu bylo opravdu postaráno a Bohu díky, nikomu se nic nestalo. Poté jsme se pomodlili na závěr, uklidili a rozešli se do svých domovů. Martin Koblása
Trojvikariátko ve Svatoňovicích Zimní časy se nám vracejí za okna, nostalgie začíná. Svatý Mikuláš nás už navštívil a nyní nastává těch několik „nekonečných“ týdnů očekávání Vánoc. Těsně před svatým Mikulášem se však událo něco velmi netradičního, něco, co tuto nostalgii úplně nabourává a advent činí velmi pestrým, pěkným a příjemným obdobím. Ano, máte pravdu, to co se uskutečnilo bylo setkání mládeže, ale ne jen tak ledajaké! Setkání mládeže ze tří různých vikariátů a ze spousty odlišných farností. Takovéto setkání samo o sobě se uskutečnilo poprvé. Ačkoliv Vikariátní setkání se konají všude, spojit tři vikariáty dohromady byl opravdu velkolepý a odvážný nápad. Proto vás už nadále nebudu napínat a pojďme nahlédnou pod pokličku této veliké akce... Když jsem v brzkých ranních hodinách vstával, stěžoval jsem si na to, že se mi nikam nechce a tak nějak vůbec jsem měl náladu pod psa. Kdybych však už tenkrát věděl, co mě bude ten den čekat, tak bych nejspíše skákal radostí a už byl na místě. Toto ráno však bylo jiné než ostatní. Podívám se z okna a všude velká bílá pokrývka sněhu. „Pane Bože, díky ti za toto ráno, ale zase tohle mi dělat nemusíš... Rád bych tam došel bez rampouchu na nosu....“ Napadají mě první myšlenky, beru si batoh a sváču, načež vyrážím na cestu do Malých Svatoňovic, kde se tato velkolepá akce měla uskutečnit. Vlak vjíždí do stanice a já zmateně vystupuji. Tato situace však netrvá moc dlouho, protože už na nádraží se mě ujímají první z organizátorů a směrují ke kulturnímu domu, kde se má uskutečnit první část programu. Pomalým krokem vyrazím cestou, kudy jsem byl směrován a za doprovodu praporčíků, kteří snad stojí úplně všude, že není možné zabloudit, dorážím na místo. Jsem zde celkem brzo, a proto si vyzvednu na recepci barevnou jmenovku a ještě před programem se rozhodnu navštívit, útulně zařízenou čajovnu, která nabízí neskutečný výběr buchet a čajů. 9
Nejsem sám, kdo se tak rozhodl a v čajovně hnedle potkám několik známých tváří. Toto malé setkání mi naladí dobrou náladu a zaplní dlouhý čas plný čekání. Nakonec spolu se známými tvářemi zamíříme do velkého sálu pěkně vyzdobeného a připraveného k programu. Opona se rozevírá a za ní na mě čeká spousta veselých obličejíčků, patřících členům kapely VeKa, která celé setkání bude doprovázet. Jakmile skončí první písnička, vše se najednou zhasne a v pozadí svítí jen modrá světla. Náhle po pódiu začínají bloudit nějací lidé v tmavém oblečení. Jejich toulky ale netrvají dlouho, světlo se vrhne na stranu k nebi, z nějž sestupuje sám Bůh, za žloutnoucích světel a velkého dýmu pod ním, jak impozantní. Náhle se postavičky rozutečou a Bůh si stoupne doprostřed odkud si začne přivolávat jednotlivé lidi, od andělíčka převezme hřivnu a dá ji každému z bloudících. Většina z nich na svůj dárek hledí a snaží se jej pochopit. Když poznají k čemu slouží, sundávají si tmavé oblečení a mění se v barevné veselé lidičky. Posléze, když Bůh všechny obdaruje, se odeberou pryč a na pódiu zůstávají naši moderátoři: Tom a Davídek. Tito neskuteční vtipálci nezahálí a hned na nás vybafnou s prvními srandičkami, které se stupňují a provází nás celou akcí. Následuje slovíčko na den od tamního kněze pátera Hojného, poté představování zástupců a kaplanů vikariátů pro mládež. Je to zpestřeno různými soutěžemi, jež ověřují jaké hřivny kdo dostal. Konkrétně to jsou úkoly typu házení míčků do kbelíků, či pojídání ašantů. Nejobdarovanější zástupci jsou z vikariátu Jilemnice. Následuje představování farností zábavnou formou, kde se pomocí decibelometru měří, kdo zařve nejhlasitěji, později kluci zjišťují, že daný přístroj je GPS a odchází podle něj z pódia. Dobře naladěnou atmosféru završuje další písnička od VeKy, po které nastává představování kněží a zjišťování jejich vědomostí o bratrech Čapkových, stylu: jaké číslo bot měl Karel Čapek, když maturoval? Jak se jmenovala Jeho sestřenice z druhého kolena? Představování máme za sebou, ale publikum se moc nezná, a tak na nás přichází záludná hra, ve které si máme na každou hodinu domluvit schůzku a povídat sis danou osobou na určité téma... Po skončení této hry zahraje znovu Veka a na scénu se vrací Pán Bůh a za ním přichází ti, které obdaroval a ukazují mu co dokázali s jeho hřivnami udělat. Bůh je poté posílá buď do nebe, nebo do pekla. V tuto chvíli bych si raději vybral peklo, abych nemusel na ten vrtkavý žebřík, po kterém se lezlo do nebe... Jakmile všichni odejdou od poslední soudu, nadchází čas přivítat hlavního hosta Mons. Tomáše Holuba, který bude povídat na téma: „Hřivny, co s nimi?“ Dozvídáme se spoustu věcí, především o tom, že bychom své hřivny měli poznat, poděkovat za ně, pracovat na nich a pomáhat s nimi. Když Tomáš Holub domluví, řekne nám, abychom se přesunuli do místního kostela, kde bychom za své dary mohli Bohu poděkovat. Krásná adorace doprovázena libozvučnými tóny kytary se chýlí ke konci a my se vydáváme poobědvat z vlastních zásob. Při navštívení ča10
jovny máme možnost si vzít taktéž nějakou tu dobrou buchtičku... jsou moc dobré. Sotva dojím, už nás volají, ať se podle barev jmenovek rozdělíme do skupinek a vydáme na odpolední hru, která je perfektně připravená na poznávání Malých Svatoňovic. Již úkoly s tím spjaté, jako je procházka Mariánského sadu, či prohlídka muzea mluví za vše. Po zakončení hry se vracíme do Kulturního domu, kde se napijeme čaje a zamíříme na mši svatou, kterou celebruje P. Jirásek. Potom, co mše sv. nabere zdárného konce, si převezmeme upomínkové propisky a jdeme na "afterparty" spojenou s malým koncertem VeKy. Když koncert skončí, pomalu se všichni rozloučíme, poděkujeme a následně i rozejdeme do svých domovů. Akorát jsem dorazil a po cestě jsem si uvědomil, že celé toto setkání se velmi vydařilo a pokud mohu mluvit za všechny, určitě bych na něj za rok zamířil znovu. Vojtěch Bílek
Bít či nebít
Otazníky života
Proč křesťan potřebuje společenství Vlk a beránek se budou pást spolu (Iz 65,25) Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. (Jan 10,16) Dlouho jsem si myslel, že se obejdu bez společenství. Prožíval jsem víru sám pro sebe, všechno jsem si chtěl vyřešit sám, hlavně nemít duchovní vedení, abych se nemusel někomu zpovídat ze svých mindráků. Tato cesta by mě však dřív nebo později zničila, moje komplexy by mi časem úplně zabránily žít. Pokud člověk na horách neposlechne horského vůdce, velmi snadno přijde o život. Čím dál víc jsem lenivěl, pil jsem stále více alkoholu, do ničeho jsem neměl chuť, v ničem jsem neviděl smysl. Byl jsem schopen strávit půl roku celodenním vysedáváním u internetu, nečinnost mě zcela rozežrala. Přestal jsem tvořit, jen jsem konzumoval. A pokud člověk tvoří, je podobný Bohu. V opravdu živém společenství však prostor pro tvorbu je. Mou fantazii začaly navštěvovat obrazy, a bylo to jednoduché, hluboké pravdy o Kristu, kterými jsem mohl obohatit druhé. Jiní mě zase obohatili slovem, které dostali, jiní zpěvem Ducha, všechna různá obdarování do sebe zapadla v jednotu. Mimo společenství byla mým chlebem samota a závist těm, kdo ve společenství již jsou. Jestliže plody společenství byly sladké, kdežto ovoce individualismu hořké, proč volíme pořád to druhé? (Z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu, a báli jste se zeptat) 11
Padni, kam padni NAŠE
Vzdělávání
DIECÉZE
Neklidné období Doba od 50. let až do konce 18. století by se dala nazvat neklidným obdobím. Došlo k mnoha střídáním na královéhradeckém biskupském stolci. Do diecéze, a to zvláště do severní, vpadla několikrát pruská armáda. Spolu s ní přicházeli také luteránští kazatelé. Ve druhé polovině 18. století se začíná taktéž formovat farní systém, ale my začneme přece jen o něco dříve. Velkou osobností na biskupském stolci byl Jan Josef hrabě Vratislav z Mitrovic (biskupem 1733–1753). Za svého generálního vikáře si vybral kanovníka katedrální kapituly Jana Josefa Saxe. To se ukázalo jako velmi šťastný krok. Byl to nejen schopný úředník, ale také dobrý hospodář. Vydařil se především nákup statku Zájezdec, který vhodně doplnil hospodářské zázemí v okolí Chrasti u Chrudimě. Jan Josef Sax rozšířil počet jezuitských misionářů. Ti pak čelili činnosti luteránských kazatelů z Pruska, kteří se pohybovali především na Bydžovsku a příhraničních oblastech jako je například Rychnovsko. K rozvoji duchovního života v diecézi však několik misionářů nemohlo stačit. Bylo potřeba vytvořit vhodnou strukturu farní správy a mít dostatek kněží. Sice v této době již fungoval kněžský seminář v Hradci Králové, ale personální problém byl tak velký, že ani novokněží ze semináře nedokázali doplnit klér do potřebného početního stavu. O vážnosti této situace dostatečně vypovídá i dar dvaceti tisíc zlatých na nové farnosti od Apoštolského stolce. Navíc se vznik nových farností setkával s nepochopením na straně místních šlechtických rodin. Ty to braly jako zasahování do jejich majetku, ale přitom právě jejich poddaní byli verbováni do pruských armád. Po úmrtí Jana Josefa Vratislava z Mitrovic se na biskupském stolci vystřídali Antonín Petr Příchovský, Heřman Hanibal hrabě z Blümegen, Jan Ondřej Kaiser rytíř z Kaisern a Jan Adam hrabě Arco. Velkou událostí bylo v roce 1773 zrušení jezuitského řádu. Vyřízení záležitostí okolo jezuitů dostal na starosti kanovník Ferdinand Želízko. Jezuité byli následně zařazeni mezi diecézní klérus, ale ani tento přírůstek nedokázal úplně obsadit vznikající farní správu. V roce 1782 byl královéhradeckým biskupem jmenován osvícenec Jan Leopold Haye. Ten se do přízně panovnického dvora dostal díky umírněnému řešení náboženských nepokojů na Valašsku a něco podobného se od něho pravděpodobně očekávalo i na východočeském biskupství. 12
Při své intronizaci odmítl Jan Leopold Haye přečtení papežské buly. Cílem tohoto postoje bylo zřejmě naznačení plného podřízení vůli panovníka. Jako většina předešlých biskupů i Jan Leopold trávil velkou většinu času na zámku v Chrasti. Zatímco tolerance a šíření víry byly silnou stránkou tohoto biskupa, pak problematická byla jeho dvorská politika. V roce 1782 Josef II. rozhodl o zvětšení naší diecéze na úkor arcidiecéze pražské, a to o kraj Čáslavský a Chrudimský. Zatímco arcibiskup pražský se zmenšením své pravomoci vůbec nesouhlasil, Jan Leopold se tomuto aktu nebránil. Císařský dvůr si však královéhradecký biskup proti sobě popudil svou postranní politikou. Josef II. měl totiž velký zájem přesunout sídlo biskupství z Hradce Králové do Chrudimi, což vysvětluje teritoriální změnu hranic diecézí. Důvodem, který k této snaze panovníka vedl, bylo zvětšení prostoru pro vojsko v novém pevnostním městě. Tomu se biskup bránil obratnou zákulisní politikou, kdy se veškerou svou mocí a známostmi snažil zamýšlenému přesunu zabránit. Nicméně u panovnického dvora císařův úmysl přijímal víceméně kladně. Příliš pochopení a přízně si nezískal biskup Jan Leopold Haye ani u královéhradeckých měšťanů. Katedrála sv. Ducha na základě jeho návrhu prodělala přeměnu interiéru. Byly přemalovány fresky, byly odstraněny části bohatě zdobeného mobiliáře, které byly levně prodány. Další záležitost, kterou musel Jan Leopold Haye řešit, byl vznik generálního semináře, který znamenal zrušení biskupských seminářů. Ty byly v diecézích nahrazeny kněžskými domy, kde se bohoslovci po studiích cvičili v praxi duchovního poslání. Zamýšlený původní počet praktikantů musel být zvýšen z osmi na osmnáct. Rovněž hospodaření s majetkem nepatřilo k silným stránkám Jana Leopolda Haye. Jeho pohostinnost byla sice pověstná, ale překračovala veškeré finanční možnosti biskupství. Kvůli úhradě vzniklých dluhů pak byl nucen propachtovat biskupské statky. Na přelomu 80. a 90. let 18. století nevyužil možnosti velmi levně nakoupit navrácené bývalé církevní majetky na Chrudimsku od královské komory. Připravil Mgr. Martin Rechtorik MIKULKA, Jaromír: Dějiny Hradce Králové do roku 1850. II./2, Hradec Králové, 1995. ADAM, Petr: Statuta katedrální kapituly – stručný úvod do dějin kapituly. Hradec Králové, 2004. Biskupství Královéhradecké, archivní materiály – Jan Josef Vratislav z Mitrovic 13
Bez práce nejsou koláče
Portréty osobností
TÝMACI NA DCŽM VESMÍR DÍL II.
Ondřej Smutný 1. PŘEDSTAVOVÁNÍ
JE POMĚRNĚ DOBŘE NACVIČENÁ ČIN-
NOST KAŽDÉHO TÝMÁKA. I
O
JEDNO ORIGINÁLNÍ PROSÍME
TEBE.
Narodil jsem se 1. 5. 1987 v porodnici v Brně. Jsem syn dvou Smutných rodičů, kteří mě obdarovali ještě o dalších 5 mladších sourozenců – 2 bratry a 3 sestry. Pocházím z Moravy, necelých 40 km na sever od Brna, z krásného místa v údolí řeky Svratky zvaného Doubravník. Chci se stát panem učitelem, tak se občas otočím v Brně na Pedagogické fakultě a poslechnu si tam něco ze zeměpisu nebo matematiky, aby se pak děti, které budu učit, na druhém stupni ZŠ dozvěděly třeba něco o derivacích a integrálech.
2. KUDY
VEDLA
TVÁ CESTA
NA
VESMÍR?
Na Vesmír jsem se dostal charismatickou cestou . V Brně jsem se zúčastnil charismatické konference, a tak jsem se dozvěděl, že existuje podobná skvělá týdenní prázdninová akce pro mládež v Kostelním Vydří s názvem JUMP. A na této podobné skvělé týdenní prázdninové akci pro mládež s názvem JUMP jsem se seznámil s podobně skvělými lidmi pro mládež s názvem Zdíška Černochová, Tomáš Hoffmann, Tomáš Holub a Lída Horáčková . Na DCŽM ve východních Čechách jsem nikdy nebyl a toto prostředí bylo mnou zcela nedotčené, přesto jsem byl osloven, zda by mě vesmírná mise nelákala. Z důvodů studia se migrace z Brněnské diecéze do Hradecké nemohla uskutečnit, ale s tímto návrhem jsem silně sympatizoval. Jednoho krásného dne, domnívám se, že v únoru, se mi rozezvonil v kapse mobil. Na druhé straně aparátu se ozval ženský hlas. Zdíška si vzpomněla na rodáka Moraváka a zajímala se o to, jak se daří a co třeba náhodou ten Vesmír a tak... S díky jsem oznámil, že stále studuji, ale třeba někdy se vyskytne příhodná doba a vyrazím do hor. Tak prý, ať se pak ozvu. No a za týden jsem napsal mail, že do toho jdu. Příhodnou dobu jsem si vytvořil přerušením studia, a tak začala komunikace s Tomášem Hoffmannem. Během jara jsem se na pár hodin přijel podívat, jak to tu vlastně vypadá a 30. 9. jsem se stal součástí týmu. 14
3. CO JE
TEĎ
TVOU NÁPLNÍ PRÁCE?
Oproti ostatním týmákům nemám na zodpovědnost žádnou konkrétní oblast vesmírné existence. Pomáhám, kde je potřeba a nejraději se věnuji přímo lidem, kteří sem přijedou.
4. EXISTUJE NĚJAKÁ ČINNOST, KE KTERÉ SES DOSTAL VE SVÉM ŽIVOTĚ AŽ TADY NA
VESMÍRU A
OD TÉ DOBY JI RÁD KONÁŠ?
Nikdy jsem neumýval nádobí v myčce, která dokáže nádobí umýt za 58 vteřin a od doby, co jsem na Vesmíru, si to užívám. A ještě jsou další věci, které mám rád. Do kaple i ke klavíru to mám z pokoje pár kroků, tak se mi naskýtá možnost kdykoli přijít ke svému Pánu na návštěvu, i sednout na chvíli ke klavíru .
5. ČEHO SI VÁŽÍŠ
NA OSTATNÍCH SPOLUTÝMÁCÍCH?
Na ostatních týmácích si vážím jejich snahy tvořit tým, což považuji za nejdůležitější. Ochota učit se žít a vycházet s druhým člověkem a jeho vlastnostmi.
6. K
ČEMU BYS PŘIROVNAL ŽIVOT V TÝMU?
JE
TO RODINA, ŘEHOLE, VOJNA,
DOVOLENÁ NA HORSKÉ CHATĚ…?
Život v týmu bych přirovnal k řeholnímu společenství. Žijeme ve společenství lidí, kteří se spolu učí fungovat a pracovat. Velmi mě obohacují ostatní nejen tím jací jsou, ale i tím, že sám musím na sobě pracovat. Velkým pojítkem je víra a život s Bohem.
7. MÁŠ V
PAMĚTI NĚJAKÝ SVŮJ
„ÚLET“
Z POSLEDNÍCH DNÍ?
O podzimkách s Janem Pavlem II. jsme měli možnost setkat se a poznat některé osoby, které se zasvětily Pánu. Když probíhala registrace příchozích, měl jsem veselou náladu. Zrovna jsem seběhl ze schodů a před sebou vidím mladé kamarády, kteří hlásí svůj příchod a Janča si je zapisuje do počítače. Jedna z nich stála zády ke mně a měla mikinu s kapucí. Vůbec jsem ji neznal a nevěděl o koho jde, ale napadlo mně, že bych jí ze srandy nasadil kapuci. Tak jo. Přehodil jsem kapuci přes hlavu a přidržel. Vtom se otočila a se slovy „co je???“ na mě vytřeštila oči. Z „kamarádky“ se proměnila řádová sestra v civilu… Ještě, že jsem ji nedloubl prstem pod žebro, jak jsem měl v plánu… 15
Murphyho zákony o církvi Eklesiologická aplikace Murphyho zákona: V církvi římskokatolické trvá všechno o mnoho déle, než by se dalo předpokládat.
Zákony o evangelizátorech polopaticky: Většina těch, kdo se považují za duchovně „in“, jsou ve skutečnosti duchovně „out“, a naopak: většina těch, kteří se považují za spíše „out“, bývají v očích Božích poměrně „in“.
Axiom madame Rettigové: Máte-li doma maso v troubě, stoprocentně bude kázání dlouhé a ohlášky nekonečné.
Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail:
[email protected] Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková, Marie Adámková a Jakub Klimeš.
16