Mlčeti zlato. Obsah sedmého čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

Milí čtenáři, je tu advent—čas očekávání a přípravy na Vánoce. Jak tento čas dobře prožít? O tom píše v duchovním slově kaplan pro mládež trutnovského vikariátu P. Andrzej Deniziak MSF. Mimo jiné nás vyzývá k tomu, abychom se podívali do svého srdce a zjistili, zda v něm chceme udělat místo pro narozeného Krista. V pozvánkách najdete nabídku adventní duchovní obnovy, která vám také může pomoci přichystat se na vánoční svátky. Naleznete tu ovšem i možnosti, kde strávit silvestr. Jednou z nabídek, jak prožít přelom roku, je silvestr na DCŽM Vesmír a druhou možností, kterou vám nabízíme, je evropské setkání mládeže Taizé v Praze. V reportážích se ohlédneme za večery mladých a za podzimními prázdninami na Vesmíru. V otaznících života se budeme věnovat povolání. Tentokrát si pro nás připravila svědectví sr. Zuzana, která letos na podzim spolu s dalšími dvěma sestrami z Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže přišla sloužit do Hradce Králové. V této rubrice pro vás máme připravený i dopis o. biskupa Jana Vokála mladým. Ve vzdělávání se opět přesuneme do historie naší diecéze. Tentokrát se společně podíváme, jak to tu vypadalo v 18., 19. a 20. století. V závěru Hromosvodu vám představíme zástupkyni trutnovského vikariátu a novopečeného zástupce mládeže z humpoleckého vikariátu. Milí čtenáři, děkujeme vám za přízeň v uplynulém roce a přejeme vám krásné a radostné prožití vánočních svátků. Přeji nám všem, abychom se dobře připravili na příchod Pána a přichystali mu v srdci to pravé místo pro jeho narození. -ms-

Obsah sedmého čísla: Slovo redakce ....................2 Duchovní slovo .................. 3 Informace, pozvánky ........... 4 Reportáže ........................ 5 Otazníky života ..................7 Vzdělávání........................12 Portréty osobností.............. 13 2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

Milovaní mladí přátelé! Adventem jsme vkročili do nového církevního roku. Každá další rozsvícená svíce na adventním věnci nám připomíná blížící se svátky. Kolik věcí kolem nás už delší dobu šíří vánoční atmosféru! Chtělo by se už zpívat koledy, běžet ke stromečku a rozbalovat dárky od Ježíška, radovat se z narození Páně... Přestože se už nemůžeme dočkat betlému v našem kostele, víme, že je ještě advent – čas přípravy na svátky. To není čas slavení Vánoc, ale čas očekávání! Umíme ještě na něco čekat? Současný člověk to nečiní moc rád, chce mít všechno hned. V dnešní době, kdy téměř všechno jde koupit v obchodě nebo objednat na internetu, nemusíme čekat dlouho. Stačí kliknout a vybrané zboží se za dva dny objeví u našich dveří. Kdo umí očekávat, ten si uvědomí dobře, na koho nebo na co čeká a snaží se dobře využít čas k přípravě na onu událost. Kdo si opravdu váží vánočních svátků, chce se na ně dobře připravit. Je to stejné jako čekání na nějakou důležitou schůzku. Když mám někoho rád, myslím na něho, těším se na setkání s ním, počítám dny a hodiny. Čím je ten čas kratší, tím více myslím na to, aby všechno dobře dopadlo. Nejen advent je radostné čekání na vánoční svátky. Měli bychom si uvědomit, že celý náš život je stálým očekáváním setkání s Bohem. Toužím po tomto setkání? Snažím se být na něj připraven nebo se nechám něčím překvapit? A to překvapení může pro nás být opravdu veliké. Víme, kolik dnů zbývá do Vánoc, ale netušíme, kolik času nám zůstalo k setkání s Bohem na konci našeho života. Advent nás vybízí ke bdění. Učí nás nanovo objevovat v našem životě přítomnost Boha, který k nám přichází různými způsoby. Nechce přijít znenadání, aby nás překvapil, odsoudil a potrestal, ale dovoluje nám poznávat a odhalovat pravdu. Tou pravdou je, že Bůh se stal člověkem – Emmanuelem, to znamená „Bohem s námi“. Vstoupil do dějin tohoto světa. Narodil se v Betlémě před 2014 lety, pro každého s nás bez ohledu na to, ve kterém století žijeme. Touží po tom, aby se mohl skutečně narodit v srdci každého člověka. A tak se ptám: už se narodil ve tvém srdci? A já - toužím stále po Jeho přítomnosti? Je v mém srdci pro něj připraveno to pravé místo nebo snad jenom nějaký koutek? Dovolme teď Ježíši, aby svou láskou proměnil už dnes naše srdce. Přijměme 3

jeho pomoc, abychom dobře využili advent a dali si všechny své záležitosti do pořádku. Když se do našeho života vrátí Boží řád, určitě budeme také dobře připraveni na slavení Vánoc. Pojďme se s Pánem radovat ve společenství svých bratří a sester. Narodí-li se Kristus v srdci každého z nás, budeme jako jedna rodina Boží Rodina, kterou spojuje láska, pokoj a radost. P. Andrzej Deniziak MSF

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Vesmírný silvestr Všechny mladé od 15-ti let zveme od 27.12.2014 do 1.1.2015 na DCŽM Vesmír v Orlických horách na Vesmírný silvestr. Připraven bude bohatý program plný sněhu, zimních radovánek, her, modlitby i ztišení. Chybět nebude ani tradiční Silvestrovský koncertek. Přijeďte se rozloučit se starým rokem a oslavit silvestr s mladými z královéhradecké diecéze. S sebou spacák, přezůvky, teplé oblečení a dobrovolný příspěvek 220 Kč na den. Svůj příjezd ohlaste na tel. 494 663 140 nebo na [email protected]. Více informací na vesmir.signaly.cz.

Setkání Taizé Každý rok pořádá francouzská komunita Taizé na přelomu roku evropské setkání mládeže nazývané „Pouť důvěry". Letos to bude v Praze od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015. Součástí programu budou modlitby doprovázené zpěvy z Taizé, modlitby a další program ve farnostech a církevních společenstvích, workshopy, „festival národů“ a mnoho dalšího. Je možné účastnit se celého programu nebo chodit pouze na modlitby či na workshopy. Návštěvníci, kteří nejsou z Prahy nebo jejího okolí, se musí nejprve registrovat na webových stránkách. Ubytování je zajištěno v rodinách. Více informací najdete na www.taizepraha.cz.

On The Way Dívky od 16 do 30 let zveme na adventní duchovní obnovu pořádanou Kongregací sester Matky Božího milosrdenství s názvem On The Way. Obnovu povede P. Petr Šabaka. Obnova začne 19.12.2014 v 18:00 hod. mší svatou v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem a skončí 21.12.2014 dopoledne. S sebou si vezměte zápisník, tužku, Bibli, spacák, karimatku a přezůvky. Více informací a podrobný program naleznete na www.kmbm.cz. 4

SNB weekend Zveme všechny mladé od 14-ti let, kteří jezdí na prkně, létají nebo padají a hlavně si chtějí užít spoustu zábavy, na Snowboard weekend od 23.1. do 25.1.2015 na Diecézní centrum života mládeže Vesmír v Deštném v Orlických horách. Začátek je v pátek v 18:00 hod. mší svatou. S sebou si nezapomeňte vzít prkno, spacák, přezůvky, doporučený příspěvek 220 Kč na den a peníze na vleky. Svůj příjezd ohlas na tel. 494 663 140 nebo na [email protected]. Více informací na www.vesmir.signaly.cz.

Pololetní prázdniny Chceš prožít pololetní prázdniny v krásné zasněžené přírodě Orlických hor? Přijeď od 29.1. do 1.2.2015 na DCŽM Vesmír. Čeká na tebe bohatý program plný her, kamarádů, týmáků, dobrého jídla, sněhu a krásných zážitků. S sebou si nezapomeňte vzít spacák, přezůvky a doporučený příspěvek 220 Kč na den. Svůj příjezd oznam na tel. 494 663 140 nebo na [email protected]. Více informací na www.vesmir.signaly.cz.

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

Vesmírné podzimní prázdniny 2014 Tématem letošních podzimních prázdnin na Vesmíru bylo: Rodina či celibát? Zamyšlení nad povoláním odstartovala scénka Davídka a Vojty ztvárňující rozhodování. Na ni pak navázala povídání nejdříve od manželů Kozubíkových, pak vojenského kaplana Petra Šabaky a nakonec Malé sestry Ježíšovy Lubicy a Veroniky a františkánů bratra Eliáše a sestry Emy. Do toho všeho se slavilo 350 let Královéhradecké diecéze. Zástupci různých vikariátů se utkali ve vikariátním klání, kde si zkusili, kolik toho o své diecézi ví. Bylo tam ale i mnoho dalších aktivit a her, kterých se mohli účastnit i ti, co členy Královéhradecké diecéze nejsou. Nakonec se šlo přes hory a přes lesy až do Polska, kde se společně slavila mše svatá v nádherném františkánském kostele. Mnozí se nezapomněli vymáchat v blátě (není nad bahenní koupel zdarma) a potom se všichni v chvilkovém davovém šílenství snažili vecpat do hledáčků fotoaparátů, protože každý, bez výjimky, planul touhou nechat se zvěčnit. Poslední den, kdy jsme se už bohužel s většinou 5

museli rozloučit, jsme večer velmi dlouze a zajímavě debatovali o příběhu „Krokodýlí řeka“, což vyústilo do neobyčejných rozměrů. Všechny čtyři dny byly rozzářené barvami podzimu a proteplené sluníčkem. Podzimky na Vesmíru pro nás byly báječné, krásné, úžasné, plné legrace, přátelské a moc milé. Velmi děkujeme starostlivému a trpělivému týmu a všem, co se podíleli na přípravě a všem zúčastněným, že jsme se mohli seznámit a nejvíce děkujeme Bohu za to, že jsme mohli přijet! Štěpánka a Maruška L.

Večer mladých v Dobrušce—„ Sloužím Bohu, sloužím druhým“ Všechno to začalo mší svatou v pátek 21. listopadu v 17 hodin v kostele sv. Václava v Dobrušce. Mši sloužil otec Tomáš, který nás spolu s týmáky přijel navštívit z (ne)dalekého Vesmíru. Dohromady se nás sešlo necelých 30 ☺. Složení bylo pestré-kluci i holky zhruba ve stejném počtu ☺. Následně jsme se odebrali do pastoračního centra a na řadu přišly seznamovací hry. Potom, co jsme se seznámili pomocí mazurky a naplnili své žaludky, nám Tomáš s týmáky Žábou a Vojtou pustili prezentaci o Diecézním centru pro mládež Vesmír. Následovalo svědectví všech třech hostů, jaké cesty je dovedly právě tam, kde jsou, na Vesmír. Potom na řadu přišly naše dotazy. Dozvěděli jsme se, jak vesmírný tým řeší některé krize např. špatnou náladu nebo únavu. Bylo to velmi zajímavé, přínosné a myslím, že pro účastníky VMka, kteří ještě do Vesmíru nedoletěli, velmi lákavé. Večer mladých se vydařil. Klárka Petrová

Setkání mládeže dvou vikariátů aneb Double Vixet V pátek 31. října, po podzimních prázdninách, ale také v předvečer Slavnosti Všech svatých jsme se dočkali. V 17:30 hod. začalo v orlickoústeckém kostele Nanebevzetí Panny Marie očekávané setkání mladých z vikariátů Ústí nad Orlicí a Žamberk. Díky mši svaté doprovázené ústeckou rytmickou scholou a zapojení většiny farností jsme se mohli více zamyslet nad důvodem postu právě v tento den- za situaci v zemích, kde křesťané nemohou prožívat svou víru ve svobodě jako my a často pro ni umírají. Protože jsme měli obavu, abychom se do nějaké místnosti na faře vůbec 6

vešli, na témátko od Lídy Horáčkové jsme ještě zůstali v kostele. Dozvěděli jsme se praktické rady, jak vytrvat v blízkém vztahu s Bohem: přijmout naši roli v životě naplno, nebýt na vše, co nás potkává sami - spolupracovat v týmu, či hrát fair play. Ovšem tuto naši „trasu“ životem je také potřeba aktualizovat a neustále se Pána ptát, co s námi zamýšlí. On sám nám na ní také nabízí občerstvovací stanice v podobě svátostí a možností setkání se s Ním. Po pomalém, ale úspěšném přesunu na faru a postní večeři jsme se rozdělili do 5 skupin podle workshopů. Na výběr bylo tvoření pro misie, ve kterém se smaltovalo, pohybové aktivity, které prokázali naši ohebnost, příprava večerní adorace za mír ve světě, vyzkoušení tvorby hostií za našich předků nebo pokusy, jenž je možné si vyzkoušet i doma v kuchyni. Následnou adorací jsme opět zaplnili kostel a poté ještě mnoho lidí zůstalo v připravené čajovně. Těším se na viděnou při příštím společném setkání. Eliška Ryšavá

Bít či nebít

Otazníky života

Slibuji Bohu, že budu žít… Než jsem tato slova vyslovila, uběhla dost dlouhá doba. Pocházím z věřící rodiny a jsem vděčná, že jsem od malička věděla, že Bůh je a že mi pomáhá žít. Ale bylo to spíš vnějškové. Až na gymnáziu jsem si začala uvědomovat, co vše Bůh člověku dává, a já Boha a svůj vztah k němu začala brát vážně. Vždy jsem měla moc ráda malé děti, sotva se v příbuzenstvu objevil nový přírůstek, hledala jsem příležitost je navštívit. A přirozeně jsem si často představovala, že za pár let budu v kočárku vozit své vlastní. A jelikož jsem do té doby nijak nezaznamenala, že kromě manželství Pán nabízí i život zasvěcený, měla jsem jasno a jen se těšila, až budu žít s tím pravým. Tato slepota zmizela po politické změně v naší zemi. Se spolčem z farnosti jsme do některých řeholních společenství zavítali a já odkrývala úplně jiný rozměr života. V tu dobu jsem se i díky společenství učila víc žít s Pánem – sama ve svém srdci i skrze společnou modlitbu. Vnímala jsem, že Pán ke mně mluví a učí mě slyšet jeho slova. A pomalu mě vedl dál. Začalo to tím, co mám dělat po gymnáziu. Ráda jsem přijala o prázdninách 7

brigádu v jednom zařízení u postižených dětí, kde pracovaly taky řádové sestry. Poznala jsem, že jsou ve své práci svobodnější a za dětmi nechodily jen do zaměstnání. Už jsem neviděla tolik smysluplné jít na uměleckou školu, chtěla jsem víc, a tak nakonec jsem se rozhodla pro studium speciální pedagogiky. Po nějaké době jsem ve svém srdci poznala, že mi opravdu Pán nabízí jít cestou zasvěcení. Chtěla jsem na toto pozvání odpovědět, ale netušila jsem, ve kterém řádu konkrétně. Všem jde přece o jedno, tak v čem se tedy liší? Po sametové revoluci se začaly jednotlivé řády a kongregace představovat v Katolickém týdeníku a já vždy nedočkavě čekala na další číslo. První rozdíl je vidět v šatu, ale to přece není to nejdůležitější, druhý pak v konkrétním apoštolátu, co dělají, ale vždyť mnozí pracují ve stejných oblastech. Do třetice jsem objevila to nejvlastnější – vlastní spiritualitu, charisma, tzn. duchovní cestu, kterou žijí a která jim pomáhá naplňovat jejich povolání. V té době jsem měla za sebou různé problémy v rodině spojené se ztrátou blízkého člověka, kdy po této události se začaly nabalovat další těžkosti. I když jsem měla kolem sebe příbuzné a drželo mě i společenství ve farnosti, mnohé jsem musela překonat sama v sobě. Zblízka jsem se dotkla Kristova kříže a toto znamení naší spásy a naděje mě přivedlo do společenství Milosrdných sester sv. Kříže. Doma mým rozhodnutím nebyli zrovna nadšeni a já se učila čekat. Proto jsem celých pět let studia na vysoké byla kandidátkou a mezitím se vše narovnávalo. Příbuzní zprvu nechápali, jak já, která má tolik ráda děti, se najednou tak rozhodnu. Nevěřili, že to jde, že se rozhoduji uváženě. Naštěstí se našli i takoví, kteří se moc nad tím nepozastavili – tehdy mě úplně pohladilo, když mi řekli, že si klidně vedle mě (jako řeholnici) sednou i v lavici v kostele ☺. Nedávno mi jeden kněz řekl, že třetinu věcí vyřeším já, třetinu čas a třetinu Bůh. Něco na tom asi je. Určitě není vše na nás. Když se vracím v těchto řádcích do doby před více než dvaceti lety, úplně se to zde ukazuje. Ale to byla ta moje nadšená nedočkavost. Má cesta povolání pokračovala v noviciátě, protože i to je doba poznávání. Novicka dostane nové jméno a řeholní oděv a více proniká do způsobu života ve společenství, aby mohla pak odpovědně a svobodně složit své sliby. Já v té době prožila jednu velkou zkoušku. Najednou se mi v hlavě objevovaly myšlenky na možné manželství, život v rodině a začala jsem pochybovat o svém rozhodnutí. Při jedné zpovědi mi kněz připomněl úryvek z evangelia o bohatém mladíkovi, který se Ježíše ptal, co má dělat. Dostal odpověď: „Chceš-li… (následuj mne).“ 8

To mi stačilo, pochopila jsem, že Pán mě pozval na tuto cestu a dává mi svobodu. Při složení slibů několikrát na různé otázky sestra odpovídá „Ano, chci.“ A Bůh to rozhodnutí bere vážně a stojí při nás, abychom měli sílu překonávat to lidské v nás a tím vytvořili prostor pro to Boží. Zkoušky do života člověka patří, ať už ty malé nebo ty, které nás doslova položí před Kristův kříž. Naše kongregace se hlouběji učí prožívat tajemství kříže a zmrtvýchvstání Pána a následovat Krista v duchu evangelia a františkánské spirituality. Právě naděje Kristova vzkříšení, kterým překonal smrt, dává světlo a sílu, je to tajemství naší víry, do kterého se skrze zasvěcení učíme ponořit. Najdeme zde Lásku, která se pro nás zcela vydala a dává smysl bolesti a utrpení. Jako sv. Pavel ve svém listu Filipanům i já mohu říct, že nemyslím, že jsem toho už dosáhla, ale stále jdu za tím dál, protože mě uchvátil Ježíš (srov. Fp 3,12). A v pohledu zpět mohu jen děkovat. Vypadá to, že jsem se mnohého musela zříct a já naopak hodně získala. Jako v evangeliu mi bylo i přidáno. Bůh bere naše sliby vážně. Pak dá nám sílu vše překonat a naplní naše srdce radostí a pokojem. Sestra Zuzana Macečková, SCSC

Dopis mladým na listopad Milí mladí přátelé, každý člověk, ať si to uvědomuje, nebo ne, je Bohem stvořen k Jeho obrazu a podobě. Má nesmrtelnou duši, která vždy tíhne k Bohu jako ke svému zdroji a cíli. Je to základní povolání k lidské důstojnosti, které dostáváme všichni bez ohledu na víru či vyznání. Křesťan, tedy ten, kdo přijal Krista skrze křest, dostává k tomuto základnímu povolání ještě něco navíc: je to pozvání následovat Krista tím, že se mu snažíme vědomě podobat. Mezi křesťany si Pán dále svobodně volí muže a ženy, které zve k zasvěcenému životu – aby Mu sloužili důvěrněji a v plnosti. Je to nezasloužený dar, kterého nejsme hodni. Ale právě proto, že nám Ho Pán dává ze své vůle, nemusíme se bát ho přijmout. Nic tím neztratíme, vždy jenom získáme. Náš život se stane plnějším a krásnějším. Nezůstávejme proto lhostejní k Božímu hlasu a k Jeho darům. Nevylučujme se vlastní lhostejností a obavami z Jeho Lásky, kterou nám On sám nabízí. V každém životním poslání narazíte na nejistoty, pochybnosti a překážky. 9

To platí pro manželství, život v samotě i v povolání zasvěceném Bohu. Pokud však cítíte, že Vás Pán vybral k tomu, abyste se mu odevzdali důvěrněji, buďte si jisti, že právě takto budete prožívat největší Boží blízkost. Pokud Mu zůstanete věrni. Všem Vám vyprošuji, abyste se na své cestě od Pána nikdy nevzdálili. Váš biskup Jan

Padni, kam padni

Vzdělávání

Neklidné období 18. století v královéhradecké diecézi Doba od 50. let až do konce 18. století by se dala nazvat neklidným obdobím. Došlo k mnoha střídání na královéhradeckém biskupském stolci. Do diecéze, a to zvláště do severní části, vpadla několikrát pruská armáda. Spolu s ní přicházeli také luteránští kazatelé. Ve druhé polovině 18. století se začíná taktéž formovat farní systém. Velkou osobností na biskupském stolci byl Jan Josef hrabě Vratislav z Mitrovic. Za svého generálního vikáře si vybral kanovníka katedrální kapituly Jana Josefa Saxe. To se ukázalo jako velmi šťastný krok. Byl to nejen schopný úředník, ale také dobrý hospodář. Vydařil se především nákup statku Zájezdec, který vhodně doplnil hospodářské zázemí v okolí Chrasti u Chrudimě. Jan Josef Sax rozšířil počet jezuitských misionářů. Ti pak čelili činnosti luteránských kazatelů z Pruska, kteří se pohybovali především na Bydžovsku a v příhraničních oblastech, jako je například Rychnovsko. K rozvoji duchovního života v diecézi však několik misionářů nemohlo stačit. Bylo potřeba vytvořit vhodnou strukturu farní správy a mít dostatek kněží. Sice v této době již fungoval kněžský seminář v Hradci Králové, ale personální problém byl tak velký, že ani novokněží ze semináře nedokázali doplnit klér do potřebného početního stavu. O vážnosti této situace dostatečně vypovídá i dar dvaceti tisíc zlatých na nové farnosti od Apoštolského stolce. Navíc se vznik nových farností setkával s nepochopením na straně místních šlechtických rodin. Ty to braly jako zasahování do jejich majetku, ale přitom právě jejich poddaní byli verbováni do pruských armád. Velkou událostí bylo roku 1773 zrušení jezuitského řádu. Vyřízení záležitostí okolo jezuitů dostal na starosti kanovník Ferdinand Želízko. Jezuité byli následně zařazeni mezi diecézní klérus, ale ani tento přírůstek nedokázal úplně obsadit vznikající farní správu. V roce 1782 byl královéhradeckým biskupem jmenován osvícenec Jan Leopold Hay. Ten se do přízně panovnického dvora dostal díky umírněnému řešení náboženských nepokojů na Valašsku a něco podobného se od 10

něho pravděpodobně očekávalo i na hradeckém biskupství. Při své intronizaci odmítl Jan Leopold Hay přečtení papežské buly. Cílem tohoto postoje bylo zřejmě naznačení plného podřízení vůli panovníka. Zatímco tolerance a šíření víry byly silnou stránkou tohoto biskupa, jeho dvorská politika byla naopak problematická. V roce 1782 císař Josef II. rozhodl o zvětšení královéhradecké diecéze na úkor arcidiecéze pražské, a to o kraje Čáslavský a Chrudimský. Císařský dvůr si však královéhradecký biskup proti sobě popudil svou postranní politikou. Josef II. měl totiž velký zájem přesunout sídlo biskupství z Hradce Králové do Chrudimi, což vysvětluje teritoriální změnu hranic diecézí. Důvodem, který k této snaze panovníka vedl, bylo zvětšení prostoru pro vojsko v novém pevnostním městě. Tomu se biskup bránil obratnou zákulisní politikou, kdy se veškerou svou mocí a známostmi snažil zamýšlenému přesunu zabránit. Příliš pochopení a přízně si nezískal biskup Hay ani u královéhradeckých měšťanů. Katedrála Sv. Ducha na základě jeho návrhu prodělala přeměnu interiéru. Byly přemalovány fresky a odstraněny části barokního, bohatě zdobeného mobiliáře, které byly levně prodány. Další záležitost, kterou musel Hay řešit, byl vznik generálního semináře, který znamenal zrušení biskupských seminářů. Ty byly v diecézích nahrazeny kněžskými domy, kde se bohoslovci po studiích cvičili v praxi duchovního poslání.

Královéhradecké diecéze v 19. století Josefínské reformy a zvětšení diecéze donutily královéhradecké biskupy k rozsáhlým změnám. Byl zřízen kněžský seminář, ale v plnohodnotné vzdělávací podobě. Byla zřízena nová místa duchovní správy, takzvané lokálie, a to buď oddělení od původního celku, nebo zcela nově. Tato místa bylo nutné řádně obsadit kněžími, z nichž mnozí byli původně řeholníky v klášterech zrušených císařem Josefem II. Nejvýznamnějším biskupem v 19. století byl bezpochyby Karel Boromejský Hanl, svobodný pán z Kirchtreu. Byl to poslední šlechtic na hradeckém biskupském stolci. Tento biskup vedl diecézi plných 43 let. Během dlouhého episkopátu mohl uskutečnit reformu diecéze, ze které čerpali i jeho následovníci. Biskup Hanl prosazoval vzdělávání nejnadanějších kněží v zahraničí. Ti pak tvořili opravdu špičkově vzdělanou skupinu, která řídila diecézi, vyučovala v semináři nejen v Hradci králové, ale také v Praze, Olomouci, ba i na elitním vídeňském Institutu svatého Augustina ve Vídni. Biskup Hanl dále nechal postavit chlapecký konvikt Borromaeum, který sloužil jako biskupský internát. 11

Díky tomuto základu mohl biskup Josef Jan Hais nechat zřídit Ústav hluchoněmých, tzv. Rudolfinum, podporoval rozvoj řeholních společenství, především tehdy moderních redemptoristů. Ty uvedl na Horu Matky Boží u Králík nebo do Koclířova u Svitav. Biskup Edvard Jan Nepomuk Brynych pokračoval jako Hais ve využívání dědictví po Hanlovi a zareagoval na změny, které nastaly ve společnosti. Jeho aktivita byla zaměřena na boj s bezvěrectvím a rozvoj pastorační činnosti. Známý je jeho výrok „slovo proti slovu, tisku proti tisku“. Brynych významně podporoval charitativní činnosti, rozvoj spolkové a politické aktivity katolíků. Nechal postavit velkorysý katolický spolkový dům Adalbertinum (dnes třída Československé armády), kam byl posléze roku 1897 svolán i diecézní katolický sjezd.

Královéhradecká diecéze ve 20. století Velká politika první republiky se hradecké diecéze dotkla až v roce 1931, kdy byl biskup Karel Kašpar povýšen na arcibiskupskou katedru do Prahy a Apoštolský stolec vybral za nového pastýře královéhradecké diecéze Mořice Píchu. Ten stál v čele diecéze dalších 25 let včetně nejtěžších období. Za německé okupace se z hradecké diecéze oddělila sudetská část od Harrachova přes Trutnov až po Králíky, kterou z Trutnova řídil Mons. Richard Popp, generální vikář a tamní arciděkan. Mořic Pícha musel po roce 1948 čelit i nejtvrdší komunistické perzekuci, kdy se snažil zachránit před úplnou likvidací kněze i farnosti. Dne 30. dubna 1950 vysvětil Mořic Pícha na pomocného biskupa Karla Otčenáška. Od té doby byl vězněn v rezidenci, internace trvala od června 1950 do března 1951. V létě 1950 byli odstraněni biskupovi nejbližší spolupracovníci— někteří byli uvězněni, někteří byli posláni do internačních táborů. Byl také uzavřen kněžský seminář. Na základě stoupajícího nátlaku byl biskup Pícha donucen ustanovit generálním vikářem Ladislava Hronka. V letech 1956 až 1989 byla diecéze spravována kapitulními vikáři Václavem Javůrkem a Karlem Jonášem. Biskup Karel Otčenášek byl nedlouho po svém vysvěcení zatčen a dlouhodobě vězněn. Po propuštění sice mohl vykonávat kněžskou službu, ovšem mimo královéhradeckou diecézi v Trmicích u Ústí nad Labem. Teprve na konci roku 1989 se biskup Otčenášek konečně mohl vrátit do své diecéze. Slavnostní nastolení se konalo 27. ledna 1990, téměř plných čtyřicet let od biskupského svěcení. (Převzato z publikace Zapomenuté poklady z církevních sbírek 1664-2014, průvodce výstavou; redakčně zkráceno) 12

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

Martin Daněk VIKARIÁT: Humpolec ŠKOLA:

ČVUT Praha, FEL Elektrotechnika, Energetika a Management

VĚK: 20 let BYDLIŠTĚ: Humpolec RADOST

MI UDĚLÁ: úsměv druhých, dobře odvedená práce, práce ostatních ve vikariátu, společně strávené dny na DCŽM Vesmír

OBLÍBENÝ CITÁT: Neříkej vždy první myšlenku, která tě napadne, ale řekni to, co chce danou chvíli Bůh. JAKÉ

MÁŠ KONÍČKY?

Koníčků je fakt hodně, ale málo času. Tady je mých pár koníčků: jízda na kole, stavba věcí k hudbě, manuální práce, stavby z MERKURU, práce v lese a na zahradě, výroba růžence a náhrdelníků...

ZKUS

NÁM NĚJAK PŘEDSTAVIT HUMPOLECKÝ VIKARIÁT

Náš vikariát tvoří 14 farností. V našem vikariátu máme nového kaplana pro mládež P. Mgr. Matúše Petera Kušníra, OPraem. Od října 2014 jsme začali připravovat dětské společenství pro děti od 4 do 13 let a ministrantské setkání, které se konají jedenkrát do měsíce. Dvakrát ročně pořádáme vikariátní setkání mládeže. Místo setkání putuje po farnostech našeho vikariátu. V našem vikariátu se konají nejen pravidelné akce, ale i né zcela běžné např. společný výlet na Slovensko, sjíždění řeky Sázavy, sportovní odpoledne, letní chaloupky pro děti a další. Myslím si, že v našem vikariátu funguje dobře vzájemná komunikace, pomoc a spolupráce mezi mládeží a duchovními správci.

HRÁL

JSI DIECÉZNÍ HRU

GPS. JAKÁ

MÍSTA JSI NAVŠTÍVIL?

Navštívil jsem 37 míst v naší diecézi. První místo, které jsem navštívil bylo v Humpolci u kostela sv. Mikuláše a následně byly další místa Želiv, Číhošť, Hradec Králové - Pouchov, Chrudim, Katedrála Sv. Ducha a další. 13

JAK

JSI CESTOVAL PO DIECÉZI?

Celou hru jsem absolvoval na kole a přitom jsem najel asi 2000 km. Většinu schránek jsem sbíral při cestě na DCŽM Vesmír a nebo zpět do Humpolce. Malou část schránek jsem sesbíral při cyklopouti. Moje nejdelší cesta byla na DCŽM Vesmír, která mi trvala 17 hodin. Najel jsem 210 km a sesbíral jsem 12 schránek.

MÁŠ

NĚJAKÝ ZAJÍMAVÝ ZÁŽITEK Z HRY

GPS?

Při hře GPS jsem měl hodně zážitků. Jeden z prvních zážitků jsem měl, když se mi na kole přetrhl řetěz. Naštěstí jsem si vezl náhradní a mohl jsem ho vyměnit a mohl jsem dál pokračovat v cestě. A další zážitek byl s mým mladším bráchou, kdy jsme měli naplánovanou cestu kolem 180 km. Když jsme jeli sbírat schránky, tak co nás nenapadlo. V naší v poslední fázi cesty k DCŽM Vesmír jsme se z ničeho nic začali předhánět a zrychlovat. Naše předhánění začalo už ve Skuhrově nad Bělou a trvalo až na Vesmír. Bylo to asi kolem 25 km.

Markéta Suchánková VIKARIÁT: Trutnov! ŠKOLA: Gympl v Trutnově VĚK: Pomalu, ale jistě se blížím k plnoletosti, ale zatím ještě sladkých sedmnáct. BYDLIŠTĚ: Krásná brána Krkonoš – Trutnov ☺. RADOST

MI UDĚLÁ: Když můžu někomu radost udělat já,

nebo když jsem s partou lidí a náš smích je slyšet až za kopci ☺.

OBLÍBENÝ

CITÁT: „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše

problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji udržet.“ (Werich)

JAKÉ

MÁŠ KONÍČKY?

CO

RÁDA DĚLÁŠ?

Jsem šíleně aktivní člověk ☺. Tak například hraju v orchestru a v souboru na flétnu. Do toho ještě zpívám ve sboru, sólově, ale i ve sprše ☺. Kytara mě doprovází v dobré náladě i v modlitbě. Vlastně se dá říct, že hudba jsou veškeré mé koníčky. Ovšem ráda si také pokecám s přáteli a společné akce jsou pro mě „nabíječkou“. Ale i se spánkem jsem za dobře a s radostí se k němu vracím ☺. 14

CO

MÁŠ NA STAROST VE VAŠEM VIKARIÁTU?

JAK

SE TI SPOLUPRACUJE S

ANIČKOU?

Mládež! Teď se teda hlavně snažím v naší farnosti něco podnikat s naší mládeží a i když to někdy dá pěkně zabrat, tak jejich úsměv a radost mě vždy přesvědčí, že to má cenu. Ráda bych ale nezůstala jen u nás, ale každému ve vikariátu bych chtěla dát možnost zakusit krásu společenství. S Aničkou je perfektní spolupráce. S čímkoli se na ni můžu obrátit a můžu se od ní inspirovat. Doufám, že naše plány nezůstanou jen na papíře a povede se nám vše uskutečnit ☺.

A

CO MÁTE PLÁNU?

Teď máme za sebou vikaritáko, což není malá akce, a tak jsme ještě nepřemýšleli o další. Uvažovali jsme nad Večery mladých, tak snad Pán dá a povede se nám tyhle krásné společné večery připravit ☺.

MÁŠ

NĚJAKOU OBLÍBENOU KNÍŽKU, KTEROU BYS DOPORUČILA I NAŠIM ČTENÁŘŮM?

Doporučuji číst obecně. Je nádherné kolik fantazie najednou máte. Ať si každý vybere podle svého gusta. Každý jsme originální a já osobně jsem na svou originalitu velice hrdá ☺! Ale když už mám zmínit knížku, tak by to byl asi Malý princ. Myslím, že ji představovat nemusím a kdo ji nezná, ať si ji přečte – zabere vám to jeden večer. K němu se ráda vracím a udivuje mě, že vždy v těch pár řádcích najdu něco nového.

CO

SI PŘEJEŠ K

VÁNOCŮM?

Své přání, jak říká maminka, stále měním, takže na tuhle otázku je těžké odpovědět ☺. Mým přáním byly vždycky kolečkové brusle, ale ještě jsem se jich nedočkala. Největším přáním nejsou věci, protože to, co potřebuju mám. Velkým přáním mi je zdraví. Ale každý dárek od mých nejbližších potěší, když je darovaný s láskou. To, že si vzpomenou a investují do toho nejen peníze, ale i čas, je pro mě dárek nejvzácnější!

CO

BYS VZKÁZALA NAŠIM ČTENÁŘŮM?

Smějte se každý den a nedovolte, aby se někdo pokusil vám to zkazit. Věřte, že i největší překážka je s Bohem miniaturní a z vlastní zkušenosti vím, že On vás nikdy nenechá sám. A když máte chuť, tak si prostě zazpívejte! I na ulici ☺. Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Marie Sejkorová, Ludmila Horáčková a Jakub Klimeš.

15

„Hledej Pána v jeslích, hledej ho tam, kde ho nikdo nehledá, v těch, kdo jsou chudí, prostí a nepatrní. Nehledej ho ve třpytu světel velkoměst, nehledej ho v tom, co je pouhé zdání. Nehledej ho v pohanském systému, který se nám neustále vnucuje. Hledej ho ve věcech, kde bys ho nehledal, v tom, co tě překvapuje“ (papež František)

Milí čtenáři, přejeme vám požehnané a radostné vánoční svátky a ať najdete Pána v jeslích. redakce