Mlčeti zlato. Obsah šestého čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

Zasněžená krajina těchto dnů jakoby nám napovídala, co máme v Adventu dělat. Zpomalit, možná se i zastavit, zpozornět, vnímat více své okolí a zaposlouchat se do jinak neslyšitelné melodie ticha. Možná je potřeba i odklidit nějakou tu závěj, prohrnout cestu, když nám brání přiblížit se jeden k druhému nebo vyjít za svými povinnostmi. Pro někoho kalamita, pro jiného požehnání a radost. Přejeme vám, aby převládalo to druhé☺! Povzbuzením nám může být duchovní slovo P. Jana Paseky či možnost setkat se s mladými lidmi na akcích, o kterých se dočtete v informacích. Ani s přibývající zimou mladí v naší diecézi nezaháleli a vy se teď můžete potěšit či nechat inspirovat v reportážích. Nechybí ani pokračování seriálu o svátosti biřmování a zamyšlení o zdravém a nezdravém přístupu k budoucnosti. Portréty osobností nás tentokrát zavedou do blízkosti oslavence přímo v mládežnickém věku — DCŽM Vesmír oslavilo na podzim své dvacáté narozeniny, a tak přinášíme několik střípků z jeho života. Vesmíre, držíme ti palce před Hospodinem do všech tvých dnů! Před začátkem roku 2013 se na vás obracíme s prosbou o finanční příspěvek na Hromosvod dle vašeho uvážení. Přibližné roční náklady na distribuci a tisk činí cca 250 Kč. Váš dar můžete poukázat na účet Biskupství královéhradeckého č.ú: 1006010044/5500, variabilní symbol: 21410, specifický symbol: vaše registrační číslo (na adresním štítku vpravo nahoře, čtyřmístné číslo před lomítkem). Moc děkujeme! Těšíme se na setkání s vámi také v příštím roce - ať už osobní nebo třeba skrze tyto stránky. Jsou i vaše, tak se nebojte na ně napsat právě o tom, co prožíváte ve vašem společenství, farnosti či vikariátu. -hor-

Obsah šestého čísla: Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................5 Otazníky......................... 9 Svátost biřmování.............11 20 let DCŽM Vesmír ...........12 2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

Drazí mladí přátelé! Opět budeme prožívat Vánoce, jedny z nejkrásnějších svátků. Bylo by dobré, abychom je také slavili v duchu Roku víry, který právě prožíváme. Když se modlíme vyznání víry, tak tam říkáme: „Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ Vánoce jsou dobrou příležitostí, abychom o tomto vyznání více přemýšleli. Ano, sám Bůh se stal jedním z nás. Jak si to uvědomuji a jak z této vánoční skutečnosti žiji? Je pro mě tato radost otázkou jednoho večera, pár dní a nebo jí nechávám proniknout většinu svého života? O vánočních svátcích si můžeme tyto otázky položit a odpovědět si na ně. Pozoruji ve svém okolí, že rok od roku narůstá v předvánočním čase představení, která vyprávějí evangelijní události o narození Ježíše Krista. Tento příběh, který je velmi prostý, nás chce každý rok znovu oslovit a připomenout, jakým způsobem přišel na svět Boží Syn. Stalo se to v obyčejném prostředí. Maria a Josef jsou prostí lidé, nejsou velkými osobnostmi tehdejší doby. Vyniká zde pouze prostředí ve kterém Ježíš přichází na svět. Betlémský chlév není připraven na narození dítěte, je to pouze přístřešek pro dobytek. Ovšem Maria a Josef jsou připraveni na narození Božího Syna. Pro Boha není důležité místo, ale člověk. Je to příběh skutečnosti, která nechce upoutat nějakou senzací, ale láskou Boha. Bůh má rád každého člověka a proto se stává jedním z nás. Až toto evangelium uslyšíme o Vánocích, uvědomujme si především tuto Boží lásku a každý nechť si sám pro sebe řekne: „ Bůh mě má rád, jsem milován(á) Bohem a můj život je pro něho důležitý.“ Tohle je skutečnost Vánoc, kterou bychom si měli každý uvědomit a prožít. Přeji nám všem, aby právě toto bylo největší náplní vánočních dní. P. Jan Paseka

Ježíš se stává dítětem, aby nám řekl, že Bůh není daleko. Andělé zpívají: „Pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení!“ Pane, ty, který jsi všemohoucí, prosíme tě, zlom v nás domýšlivost a násilí, odstraň z našich srdcí nenávist a rozdmýchej v nich lásku, aby již žádný národ na světě nepoznal, co je válka. (Chiara Lubichová) 3

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Silvestr na Vesmíru 27.12. - 1.1. Přijeď oslavit Silvestra společně! Zažiješ spoustu zábavy, potkáš nové lidi a budeš mít příležitost se zapojit podle svých schopností k přípravě společného slavení. Je třeba hlásit se předem na: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, Deštné v Orl. h., tel.: 494 663 140, e-mail: [email protected] S sebou: spacák, přezůvky, doporučený příspěvek 220 Kč/den.

SNB weekend 18. - 20.1.2013 Přijeď si zablbnout ve sněhu, zajezdit na prkně a užít spoustu zimní zábavy na Vesmíru v termínu 18. — 20.1.2013. Přihlášky předem na: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, Deštné v Orl. h., tel.: 494 663 140, e-mail: [email protected]. S sebou: spacák, přezůvky, doporučený příspěvek 220 Kč/den.

Tradiční sáňkování Akci pořádá vikariát Žamberk. Na programu je blbnutí ve sněhu, ohřátí ve Farním domě a start EXIT316. Pravděpodobné datum konání je 26.1.— aktuální informace na mladezzamberk.webnode.cz

Pololetky na Vesmíru Přijeď strávit pololetní prázdniny v termínu 31.1.—3.2. do hor (možná zasněžených) a mezi své vrstevníky. Budeme si společně hrát, pracovat, modlit se a na nudu čas nebude. ;-) Prosíme, hlaste se předem na: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, Deštné v Orl. h., tel.: 494 663 140, e-mail: [email protected]. S sebou: spacák, přezůvky, doporučený příspěvek 220 Kč/den.

Rio de Janeiro 2013 Celosvětové setkání mládeže v Brazílii bude sice až 23.—28.7.2013, ale přihlášky je nutné poslat do 15.1.2013. Z organizačních důvodů se mohou přihlásit pouze ti, kterým bude nejpozději v den odletu 18 let. Účast českých poutníků zajišťuje Sekce pro mládež ČBK. Přibližná cena je 40 000 - 50 000 Kč. Více informací na www.rio2013.signaly.cz 4

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

Mezivikariátní setkání mládeže dvou Vikariátů Psal se datum 20. října 2012 a toho dne se uskutečnilo mezivikariátní setkání litomyšlského a chrudimského vikariátu. Místo konání nakonec připadlo na Lidový dům v Litomyšli a my jsme měli tu možnost již ráno přivítat okolo osmdesáti mladých lidí z obou vikariátů. Dříve však, než tato akce proběhla, předcházely minimálně dvouměsíční přípravy a domlouvání. Jak je již zvykem na setkání tohoto typu, pokaždé se střídavě jeden vikariát stará o hlavní program a téma celé akce. Pro tento rok to byl právě vikariát Chrudim, kdo se chopil režie a téma setkání se zaměřilo na okultismus. Toto téma je dosti ožehavé a někdy i rozporuplné, ovšem je také velice zajímavé a do jisté míry i lákavé. Hlavním hostem celého programu byl otec Martin Lanži, který je v současné době vikariátním kaplanem pro mládež náchodského vikariátu. P. Martin měl hodinovou přednášku na toto téma a poté následovala minimálně hodinová diskuze a zodpovídání dotazů publika. Vyvstaly otázky na téma jako metalové kapely, léčba pomocí homeopatik či některé scény z filmu o Harry Pottrovi. Zaujal mě hlavně velký zájem publika i z řad mladších účastníků a potěšilo mě, že jim toto téma není lhostejné. Po dopolední části programu následoval oběd a dále pak řada workshopů a různé volno-časové aktivity. Myslím, že si každý mohl zvolit dle svého gusta a strávit odpolední chvíle například prohlídkou historické části Litomyšle, rozšířením svých dovedností na nějakém z výtvarných kroužků, či protažením svého těla při některé sportovní aktivitě. Nedílnou součástí všech vikariátních setkání je samozřejmě i mše svatá, která uzavírala jakousi oficiální část setkání, ovšem program zdaleka nekončil. Velikým lákadlem tohoto večera byl koncert Vesmírné Kapely, kterou všichni dobře znají pod známou zkratkou VeKa. Večer se počet návštěvníků ještě zvýšil a konečná cifra se pohybovala okolo sto dvaceti lidí. Vytvořila se opravdu úžasná atmosféra a závěrečný bouřlivý potlesk dával jasně najevo pocity účastníků. Po závěrečné modlitbě a již skutečném konci celého setkání, jsem měl možnost pozorovat spokojené výrazy mladých účastníků. Je to ta nejlepší odměna pro organizátora, protože ví, že čas a úsilí, které věnoval přípravě, mělo smysl a dává mu sílu do dalších projektů. Martin Sirový 5

Podzimky na Vesmíru Rozhodla jsem se, že podzimní prázdniny strávím na Vesmíru, kde si zavzpomínám na Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou a společně s ostatními oslavím 20. narozeniny Vesmíru. Na Vesmír jsem se vydala ve čtvrtek autobusem. Cesta byla docela náročná, ale dorazila jsem a mohla si dát oběd, ke kterému byly výborné špagety. Odpoledne jsme se rozdělili do skupin po cca 4 až 5 členech a hráli jsme hru, kdy jeden ze skupiny musel kreslit obrázek, který mu byl zadán, a zbývající členové museli uhodnout, co to je a správnou odpověď dojít říci týmákovi Dominikovi, který mu dal buď další slovo při správné odpovědi, nebo se musel vrátit po čtyřech. Celá skupina musela udělat 5 dřepů a hádat znovu. Při večerním programu jsme si zahráli tichou poštu, kterou jsem hrála snad naposledy na základce, a byla to velká legrace. Na konci vznikaly zajímavé a vtipné věty. Další aktivitou večera byly scénky skupin dobrovolníků, jimž bylo zadáno téma, které museli předvádět v pantomimě, a mohli používat pouze citoslovce. Diváci museli hádat správnou odpověď a dost jsme se u toho nasmáli. Čtvrteční den jsme ukončili adorací před Nejsvětější svátostí oltářní a poděkovali Pánu za celý den. V pátek dopoledne se uskutečnila hra, kdy jsme přenášeli šifry. Skupina byla rozdělena na přenašeče, zapisovače a škodiče. Přenašeči měli za úkol přenést text zapisovačům, ale škodiči měli za úkol, abychom text zapomněli. Proto vymýšleli nejrůznější způsoby jak to provést. Byla to super hra, za kterou moc děkuji všem, kdo ji připravovali. Po odpoledním klidu byla široká škála nabídek jak pomoci k přípravě na PoŽďárské setkání a oslavy Vesmíru. Mohli jsme pomoci např. při mytí oken, hrabání listí, výzdoby Vesmíru, přípravou kostela sv. Matouše a mnoho dalšího. PoŽďárské setkání začalo navečer mší svatou v kostele sv. Matouše. Po skončení mše svaté se každý účastník musel zaregistrovat a dostal barevný náramek a jmenovku se symbolem ovoce. Po večeři vypukl večerní program. Celým programem nás provázeli Terez a Šimon. Měli jsme za úkol se seznámit. Udělali jsme skupinky podle druhů ovoce a barvy náramků. Úkolem bylo se představit, říci o sobě něco zajímavého, co očekáváme od setkání a společně vymyslet slogan na setkání. Celý den jsme zakončili společnou modlitbou v kostele sv. Matouše, která byla velmi silná a krásná. V sobotu po snídani a po slůvku na den jsme se koukali na dokument, který nám připomněl Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Během dne za námi dorazili Mons. Jan Vokál, Mons. Josef Kajnek, P. Pavel Rousek, bývalí týmáci a mnoho dalších hostů. 6

Odpoledne byla sloužena děkovná mše svatá za Vesmír a Celostátní setkání mládeže, kterou sloužil biskup Mons. Jan Vokál. Poté následovalo pohoštění, kde se nás sešlo asi 250! Mohli jsme si popovídat, seznámit se s novými lidmi a ochutnat ze všech těch mnoha dobrot, které pro nás byly připravené...a že jich tedy bylo! Po občerstvení pokračovaly oslavy Vesmíru, kterými nás provázeli Zdiška s Johnem. Vzpomínali jsme, jak se na Vesmíru začínalo. P. Pavel nám vyprávěl úplné začátky Vesmíru, bylo to opravdu zajímavé. Vůbec si nedovedeme představit, jaké to muselo být, když netekla teplá voda, byla všude zima a mnoho dalšího. Nebyli to lehké začátky. Své zážitky nám vyprávěla i první týmačka Anička. Shlédli jsme krásnou prezentaci o Vesmíru, která nás provedla od založení až po současnost. Slovo dostal i P. Tomáš, který nám řekl, jaké to bylo převzít Vesmír, který už byl rozběhnutý. Po večeři jsme se zúčastnili nádherného koncertu, připraveného naší vesmírnou kapelou VeKa. Moc jí za něj děkujeme. Pro mě to byla premiéra! Ještě jsem nebyla na žádném koncertu VeKy, Doufám, že to nebyl poslední koncert, na kterém jsem byla. Při nedělním dopoledni jsme chtěli sklidit zúrodněné ovoce, které jsme za toto setkání získali a o které jsme se chtěli podělit s ostatními. Opět jsme se rozdělili do skupin, ve kterých jsme si sdělovali své pozitivní, obohacující zážitky. To, co nás oslovilo, to co jsme chtěli sdělit týmákům, P. Tomášovi nebo Vesmíru, ale i co bychom chtěli změnit na příštích setkáních. Před obědem jsme měli společnou a zároveň závěrečnou mši svatou v kostele sv. Matouše. Po výborném nedělním obědě jsme se pomaličku, ale jistě sbalili a odjížděli do svých domů, i když některým z nás se domů vůbec nechtělo. Nevím jak pro vás, ale pro mě to byly krásně prožité dny na Vesmíru, na které budu ještě dlouho vzpomínat a všem za ně děkuji. Někdy zase na viděnou. Zdeňka :-)

16.-17.11. Plesový víkend 16.11. Skautský ples v Lukavici. Tento ples pořádali žamberečtí skauti. A zúčastnili se ho úplně všichni: malá vlčata a světlušky, skauti, roveři, oldskauti a samozřejmě jejich rodiny a přátelé. Společně jsme oslavili letošních 100 let skautingu, nechyběl veliký narozeninový dort, šampáňo a společná veselice. Program zpestřili trubači, tanec světlušek, tombola i výborný guláš. Ples měl dobrý ohlas u dětí i u dospělých, a tak jsme společně vykročili do dalšího století ! 7

17.11. FPles v Nekoři. Vše se odehrávalo do tématu Mafia. FPles pořádala FreeParta a k tanci či poslechu muzicírovala skupina Skelet. Začalo se promluvou kněze a požehnáním - pro mě osobně byl hluboký a nádherný zážitek, když všichni na začátku se takhle společně pomodlili Otče náš. Plesalo se bez přestání, včetně tanečního pořádku. Kdo však chtěl, tak byly jedinečné nabídečky místo tancování, a to mafiánské koktejly či toasty, foto-koutek s expozicí zbraní, tombola nebo na stolech plesové noviny. Předtančení nás opravdu roztančilo a půlnoční překvapení všechny ohromilo, jak to v Mafiánské rodině ve 20. letech chodí... Soňa Moravcová

Večer mladých v Ledči nad Sázavou V sobotu 24. listopadu 2012 jsme se sešli ve velmi hojném počtu na faře v Ledči nad Sázavou na vikariátním setkání mládeže. Potkali se tu účastníci z různých koutů našeho humpoleckého vikariátu: domácí seveřané z Ledče, humpolečtí jižané, či "východniari" ze Světlé, kteří připluli po proudu Sázavy. Hlavním tématem večera zahájeného v 18 hodin byla Svatá Země. Po faře byly rozmístěny cedulky s hebrejskými nápisy, jejich výslovností a českým překladem. Dozvěděli jsme se tak, jak se řekne v Izraeli "stůl, "dveře" nebo například "místnost setkání". Až tam někdy pojedeme, už budeme vědět. Stěžejním bodem programu pak bylo povídání patera Tadeáše z jeho nedávné cesty po Svaté zemi, které bylo doprovázené množstvím fotografií a dokonce i krátkým videem. Mohli jsme si tak udělat trochu bližší představu, jak to dnes vypadá v místech známých z biblických příběhů. Nechyběly ani fotky od Mrtvého moře, oblíbené destinace (nejen) českých poutnických výprav, jež skýtá lákavou možnost provedení výživného bahenního zábalu nebo bezstarostného schrupnutí na hladině, v jiných mořích neproveditelného. Velmi zajímavou částí večera pak byla akční hra a la James Bond, kdy jsme měli v městě Ledči dopadnout nebezpečného teroristu a zneškodnit bombu. Jelikož se na konci ukázalo, že se jednalo o bombu v podobě dortu, poněkud se nám ulevilo a bombu jsme poté na faře s radostí deaktivovali. Nechyběl ani biblický kvíz, v němž s převahou vyhrálo dámské družstvo, a rozjímání nad úryvkem z Nového Zákona ve skupinkách. Většina z nás využila možnosti na faře také přenocovat a někteří se zúčastnili i nedělních ranních chval a mše. Děkujeme všem organizátorům, účastníkům i Velkému Šéfovi nahoře za pěkné chvíle. Eva Svobodová 8

Adventní duchovní obnova pro mládež vikariátu Žamberk Začalo se 30.11. v Jablonném nad Orlicí mší svatou, a poté jsme měli večeři na faře... Každá správná duchovní obnova je o tom, že se musíme vydat na lepší cestu, proto i my jsme začali v tom, že se musíme rozhodnout a vyjít na cestu - společně se putovalo nádherně 6 km do kopečka do Orliček na faru, kde jsme zažili věci nevídané a neslýchané až jsme z toho nakonec usnuli. V sobotu za námi dorazil otec Radek Maláč z Červené Vody jako duchovní vůdce obnovování. “...jako strom zasazený u vody.“(Jer 17,7) - motto, které nás provázelo celou obnovou. Využívejte obnovy - na ty se nezapomíná, zvláště na takové! Děkujeme jablonskému společenství, které tuto nádheru na začátek Adventu pro nás spáchalo! Soňa Moravcová

Bít či nebít

Otazníky života

Proč nemá cenu řešit budoucnost Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedokáže-li teda ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní? (Lk 12,25-26) Obavy z budoucnosti patřily k mým silným stránkám. Neustále jsem myslel na to, jestli dodělám školu, jestli si najdu práci, jestli si najdu ženu, jaké je vlastně moje povolání. Osvobození mi přineslo teprve nazření geniálně prosté pravdy Bible: nemysli na to, protože ještě dnes můžeš umřít, a k čemu ti bude, že jsi se strachoval? Nám to zní jako fráze, ale jestliže je to tak banální, proč se podle toho v reálu nechováme a pořád si děláme starosti? Banální pravdy o životě jsou totiž od Boha, to jen člověk si všechno komplikuje, a pokud Boha nezná, dělá, co je jeho nevykoupené přirozenosti vlastní a co umí nejlíp: strachuje se. Každý den má svých starostí dost, říká Kristus. Také přemýšlím o budoucnosti – ale zároveň se snažím důvěřovat, že Otec už to nějak zařídí. Proto někdy lidé, co nejsou křesťané, chtějí znát budoucnost. Chtějí všechno a hned. Tajemství však potřebuje závoj. Ve filmu Stevena Spielberga Minority report či ve Wildově Zločinu lorda Artura Savila je vyjádřena podobná myšlenka: člověk spáchá jistou věc právě proto, že mu ji někdo vyvěští. Ona by se ta věc třeba nestala, ale člověk si to vezme tak do hlavy, že se to nakonec opravdu stane. Kdybys znal datum své smrti, zbláznil by ses, nemyslel bys na nic jiného. Bůh to však člověku nevložil do vědomí, aby nás od toho uchránil. Proto můžeme říct: 9

zapomněl jsem na to jako na smrt. Člověk, který zná budoucnost, na smrt nezapomíná. Křesťan nezapomíná také, ale neděsí ho to. Cítí to totiž především v srdci, na cimbuří mu nestraší utkvělá myšlenka na smrt. Kriticky myslícímu ateistovi se nemůže stát, aby spadl do nástrah hadačů a kartářek. Další důkaz, jak poctivý ateista intuitivně pozná pravdu. Když totiž člověk vidí, že mu něco Bůh pro jeho vlastní dobro nedá, podobně jako tatínek nedá svému dítěti pistoli, s kterou by se přizabilo, vezme si to od ďábla. Proto léčitelství, homeopatie, spiritismus a magie fungují: ďábel tato přání svou duchovní mocí plní člověku proto, že ví, že ho tento danajský dar, tento trojský kůň, přivede k němu. Ďábel už ví, že je poražen, že Kristus přemohl smrt – je ale jako generál, který na ústupu z bojiště za sebou nechává spálenou zemi. Lidé to mají tendenci odmítat jako nesmysl, ale jestliže odvykli tak jednoduchým poznatkům duchovního života jako to, že sex musí být zastřešen láskou (například lidé krmící svoje srdce – a tedy svoje nevědomí a svoji obrazotvornost – pornografií), jak mohou pak vidět ty vyšší? „Jestliže světlo v lidech je tma, jaká pak bude teprve skutečná tma?“, čteme v Bibli. Často nevnímáme ve svém okolí jediného křesťana, a také to neznamená, že nejsou. Rodiny skutečných satanistů (nikoli lidí, co jen z hlouposti nosí pentagram) často hromadně konvertují – vidí totiž uzdravení exorcismem tam, kde předtím nepomohly tuny psychofarmak. Smlouvy s ďáblem se podepisují krví, kdežto Bůh dlužní úpisy pálí, jak praví Bible. Člověk chodící ke kartářce je člověk s bouchačkou.

Proč se všichni křesťané nevěnují charitě Jednou jsem se stal obětí jakéhosi telefonického průzkumu. Měl jsem zodpovídat různé otázky ohledně svého životního stylu. Když jsem se přiznal, že jsem také křesťan, operátorka se mě zeptala; takže se věnujete postiženým, děláte charitu? Zarazil jsem se: jsou mezi námi zřejmě lidé, kteří po nás chtějí, abychom my křesťané za ně vyřešili všechny problémy světa. Jistě uznáte, že těch pár lidí, co ještě chodí do kostela, nemůže naplnit všechny potřeby naší země v tomto směru, ani kdyby opravdu chtěl. Bůh chce, abychom byli každý na svém místě, práce je všude dost a dost. Někdo se opravdu charitě věnuje, má pro to vlohy a kde je psáno, že to musí být křesťan: spousta „ateistů“ dělá velmi náročnou, nezištnou práci pro druhé a těší je to. A plno kněží dělá „sekulární“ práci: učí na univerzitě. Kdybychom se však všichni rozhodli starat se řekněme o vozíčkáře, náš počet by dalekonásobně přesáhl ten jejich. Kdybych se staral o vozíčkáře, našel bych čas a energii napsat tuto knihu? (Z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu, a báli jste se zeptat) 10

Padni, kam padni

Vzdělávání

Biřmování v dějinách spásy Vážení čtenáři! V šestém díle tohoto seriálu o svátosti biřmování se budeme věnovat její souvislosti se spásou člověka. Vysvětlit někomu, co je „spása“ bývá oříškem i pro kněze, jak někteří z nich připouštějí. Proto se, prosím, nelekněte hned na začátku tohoto tématu a zkuste pokračovat ve čtení dále. Křesťanská spása je klíčovým termínem pro naši víru. Je skutečností, kterou nedokážeme popsat slovy (ani definicí katechismu). Jde o tajemství naší víry, jehož různé aspekty poznáváme skrze různé symboly. Tato dílčí poznání jsou jako kamínky v mozaice, z nichž si skládáme celkový obraz. Všechny svátosti jsou určeny k naší spáse. Jejich slavení probíhá formou symbolického jednání. To, co vidíme očima a prožíváme smysly ukazuje na mnohem hlubší význam, který je „za“ použitým symbolem či symbolickým jednáním. Tento hlubší význam ukazuje na jeden z aspektů naší spásy. O jednotlivých symbolických úkonech, ze kterých se skládá obřad svátosti biřmování, a o jejich významu bude řeč později. Dnes se podíváme na svátost biřmování jako takovou, a pojmenujeme její čtyři rozměry: vzhledem k Ježíši Kristu, k Duchu svatému, k církvi a k daru věčného života. Tyto čtyři rozměry zároveň napovídají, co vše obsahuje dar spásy, který v biřmování dostáváme jako dar Ducha. 1) Biřmování připodobňuje člověka Ježíši Kristu Židé očekávali slíbeného Mesiáše. Výraz „Mesiáš“ znamená „Pomazaný“. Ježíš byl pomazán Duchem svatým při svém vtělení (byl počat z Ducha svatého), při křtu (Duch na něj sestoupil) a při vzkříšení. Byl pomazán jako Boží Syn, aby naplnil své poslání. Dar Ducha svatého, který obdrží biřmovanec, „dokonaleji připodobňuje křesťany Ježíši Kristu a naplňuje je silou, aby mohli Kristu vydávat svědectví, a tak ve víře a lásce vytvářet jeho tajemné tělo“ (uvádějí Obřady biřmování v úvodu, v čl. 2). Mít účast na „těle Kristově“ znamená být s ním spojen navěky a tedy přijmout dar spásy. 11

2) Dar „plnosti“ Ducha svatého V souvislosti s biřmováním se často hovoří o tzv. sedmi darech Ducha svatého. Sedmička je symbolem plnosti. Co se tím chce říci? Duch svatý byl člověku darován ve křtu. Není pravdou, že by ho Bůh daroval člověku „jen trochu“ a biřmování má tento nedostatek doplnit. Dary Ducha svatého opravdu nejsou něčím „navíc“ oproti křestní milosti, ale zastupují jakoby životnost Kristovy milosti, její schopnost pomoci k maximálnímu rozvinutí lidských schopností směrem ke vzoru, kterým je Kristus. Jde o životní dynamiku růstu a vyzrávání, nové možnosti činnosti Ducha v pokřtěných. Svátost biřmování je tedy naplněním procesu působení Ducha svatého započatého ve křtu. Je potvrzením směřování člověka dorůstat do Kristovy podoby a tím realizovat své lidství (tzn. stávat se obrazem Božím, neboť tak byl člověk stvořen – srov. Gn 1,27). V tomto smyslu také můžeme porozumět poslání Ducha svatého „obnovit tvář země“ – obnovit stvoření tak, aby odpovídalo Božímu záměru se světem. Spása totiž spočívá v obnově stvoření. 3) Vytvoření zvláštního pouta s církví a s jejím posláním Církev je pokračovatelkou díla Ježíše Krista. Je jeho znamením a nástrojem, neboť hlásá evangelium a zprostředkovává setkání člověka s Ježíšem Kristem ve slavení svátostí. Toto může konat díky Duchu svatému, který v ní působí. Církev se „zrodila“ o Velikonocích – je plodem Ježíšova vítězství nad zlem, které vede ke smrti. O letnicích se církev „zjevila“ – stalo se zřejmým, že ona je nástrojem Božím a bude vždy doprovázena Duchem svatým, aby se stala společenstvím věřících v jednom Duchu (1 K 12,13). Toto společenství je vedeno nástupci apoštolů, a proto je udělovatel svátosti biřmování biskup – tím se viditelně naznačuje pouto biřmovance s církví. Plnost Ducha svatého a plnost společenství církve zavazují biřmovance vydávat naplno svědectví Ježíši Kristu, sloužit evangeliu a růstu Božího království. Biřmovanec získává podíl na poslání Ducha svatého v církvi a ve světě, aby se s nabídkou spásy setkali všichni lidé. 4) Souvislost mezi biřmováním a věčným životem Svatý Pavel píše, že Duch svatý darovaný církvi je závdavkem našeho dědictví a je jeho pečetí. Pavel přitom hovoří o Ježíši Kristu: „V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.“ (Ef 1, 13-14) 12

Co je tím dědictvím? Jde o úděl věčného společenství s Bohem. To je cíl života křesťana – žít s Bohem věčně. V tom spočívá spása, neboť u Boha už nás nemůže žádné zlo ohrozit. Pokud tedy člověk přijme biřmování jako potvrzení svého křtu (kde se stal adoptivním synem či dcerou Boží), je označen pečetí lásky jako znamením své přináležitosti k Bohu. Již mu patří navěky a chce, aby to tak bylo – to je vůle biřmovance. Plnost daru Ducha svatého a přináležitost k církvi je darem z vůle Boží. Neboť Bůh ví, že jsme slabí a potřebujeme pomoc, abychom ve víře setrvali a byli schopni přijmout poslání, jež nám připravil Z tohoto úhlu pohledu pak papež Lev Veliký napsal, že křesťané znovuzrozeni z vody a z Ducha svatého přijali pomazání spásy a pečeť života věčného. Text vychází z článku P. Jana Šlégra, SL.D. v revue Cesty katecheze č. 2/2012, s. 9-13.

Marie Zimmermannová

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

DCŽM Vesmír Letos v říjnu oslavil Vesmír (rozuměj DCŽM Vesmír) 20. narozeniny, proto jsme položili několik otázek otci zakladateli P.Pavlu Rouskovi a současnému řediteli Vesmíru P. Tomáši Hoffmannovi.

1.

OTČE PAVLE,

KDY A JAK

VESMÍR

VZNIKL?

Místo, kterému teď říkáme Vesmír, má svoji velkou historii. Před druhou světovou válkou základní dům sloužil jako německá škola. Byla to jednotřídka (dnešní krbovka) a také byt rodiny učitele (tam, kde je dnes kuchyň). Dnešní půdorys pochází z doby, kdy byl dům podnikovou rekreační chatou. Ta byla na začátku devadesátých let na prodej a biskup Karel Otčenášek se velkoryse rozhodl dům koupit a poskytnout mládeži. A tehdy mi řekl onu památnou větu: “Pavle, sežeň si lidi a běž tam.“ Na konci listopadu 1992 se tam stěhovala nenápadná skupinka – mladí manželé Pavel a Daniela s půlroční Terezkou, Honza, Anička a zanedlouho Jarmila, Terezka a já. Věděli jsme jediné, že chceme být společenstvím a do této reality vtahovat ostatní, kteří budou přijíždět. Dnes po dvaceti letech si znovu uvědomuji, jakou důvěru mi tehdy diecézní biskup dal a jaké místo mi svěřil. 13

2. PROČ VESMÍR

VZNIKL A K ČEMU MÁ SLOUŽIT?

Tady je na místě uvést věci do širších souvislostí. Je potřeba se zajímat o faru v Příchovicích v Jizerských horách, kde od roku 1979 působil P. Miroslav Šimáček. Kolem něho se postupně vytvářelo živé společenství mládeže. Mladí z celé republiky zde nacházeli přijetí, spolupracovali a vytvářeli program, zakoušeli přítomnost Boží a snažili se nést víru do svého života. Ukázalo se, že to je nový, velmi sympatický a účinný způsob péče o novou generaci. Z touhy poskytnout duchovní zázemí mladým lidem v nové situaci po roce 1989, byla založena Sekce pro mládež na úrovni republiky, vznikla Diecézní centra pro mládež v diecézích, a také postupně po vzoru příchovické fary podobné domy ve většině diecézí. Mohli bychom hovořit o mimořádném fenoménu, který vyrůstá z potřeby mládeže, tedy zezdola a církev ho přijímá za své. Vesmír a domy podobného typu mají touhu být pro mladé, kteří přijíždí, domovem a školou společenství, jak nazývá blahoslavený Jan Pavel II. církev. Chtějí spoluvytvářet církev, ve které se rodí život z víry, kde se rodí povolání a mladí nacházejí orientaci uprostřed společnosti. Protagonisty tohoto života jsou členové týmu – kněz a mladí lidé, kteří zde dlouhodobě žijí a pracují pro tuto realitu.

3. CO

TO ZNAMENÁ

DCŽM VESMÍR?

Místo má být centrem života mládeže, tedy místem, kde mladí mohou nalézt život s Bohem, mohou se připojit, a tak objevit kouzlo spolupráce, objevit radost ze služby druhým. I když přijíždí lidé z celé republiky, říkáme našemu domu Diecézní centrum života mládeže Vesmír, protože je spojený s naší královéhradeckou diecézí. Název Vesmír jsme podědili po předcích. Nevím, co tehdejší majitel domu myslel, ale já mám skvělé vysvětlení. Když si za jasné noci vyjdeš na louku ke kostelu, lehneš si do trávy a podíváš se na oblohu plnou hvězd, tak na to přijdeš!

4. CO

BYSTE RÁD VZKÁZAL NAŠIM ČTENÁŘŮM?

Mám toho hodně na srdci! Jen jedno… Na Vesmíru se dá naučit, jak žít pro druhé. To budeš jednou moc potřebovat. Jeď tam a zkoušej to… a uvidíš! 14

5. OTČE TOMÁŠI,

JAK BY MĚL VYPADAT SPRÁVNÝ TÝMÁK?

Řečeno velmi stručně a podstatně, myslím si, že by měl mít hlavně dvě věci, či charakteristiky. Měl by mít rád mladé lidi. A to jak ty, které už zná, tak ty, které vidí poprvé. Měl by je vnímat jako dar pro sebe i další – tedy pro celé společenství. A druhou charakteristikou by měla být ochota službu mladým lidem prožívat ve společenství týmu – tedy s dalšími 3-mi, či 4-mi lidmi, kteří chtějí totéž. Samozřejmě každý týmák pak vypadá a bude vypadat jinak – bude mít jiné hřivny, schopnosti.

6. PROČ

BY MĚL JÍT MLADÝ ČLOVĚK DO TÝMU?

Službu v týmu bych vnímal jako určitým způsobem dočasné povolání. A jsem přesvědčen, že na každý mladý člověk má toto „povolání“. A neznamená to, že by byl něco míň, či víc. Pokud je někdo z mladých lidí, buď po ukončení střední školy, nebo po ukončení vysoké školy (bakalářského, či magisterského studia), a nebo už někde pracoval a cítí touhu dát rok, nebo dva roky svého života do služby dalším mladým lidem, a vnímá jako důležité, aby i ostatní měli možnost poznat krásu i náročnost života ve společenství, myslím, že služba v týmu na Vesmíru, nebo v jiném DCŽM je dobrá volba.

7. PROČ

BY MĚL ČLOVĚK PŘIJET NA

VESMÍR?

Těch důvodů, či motivů může být mnoho a řekl bych, že u každého je jiný. Může to být touha po setkání s Bohem ve společenství. Může to být reakce na pozvání někoho z kamarádů, může to být touha nebýt doma, může to být touha poznat někoho nového, …třeba i životního partnera se stejným životním přesvědčením – vírou, … atd. Ale vždy, ať je v pozadí jakýkoli z uvedených důvodů, je velmi dobré přijet na Vesmír s ochotou být a prožívat chvíle na Vesmíru naplno s těmi, kteří tam právě jsou. Mít tu základní „vstupenku“, a tou je ochota přijímat druhého, ať je to kdokoli, a mít ho bratrsky rád – takového, jaký je.

8. CO

BYSTE CHTĚL VZKÁZAT ČTENÁŘŮM?

Přijeďte! Život na Vesmíru je totiž stále jiný a nový. Záleží na každém z vás, jaký bude. Vesmír není servis – nabídka ke konzumaci. Vesmír je skutečně „space“ – prostor, kde můžeme, můžete prožít všechno možné: spoustu zábavy a legrace, chvíle náročné, chvíle usebrání a modlitby, akce …, ale především můžete prožít to, že ve víře a v životě mladého člověka, který chce život stavět na pevných základech, nejste sami. Tedy můžete prožít setkání s kamarády, ale také s Tvůrcem Vesmíru – s Bohem. Opravdu! 15

Jsou Vánoce! Naše tápající lidstvo čeká na tebe, betlémské Dítě, jež přicházíš zjevit Otcovu lásku. Ty, Králi pokoje, nás vybízíš právě dnes, abychom se nebáli a otevřeli dokořán svá srdce k vyhlídkám naděje. (Jan Pavel II.- Urbi et orbi 1997)

Milí čtenáři, přejeme každému z vás i všem vašim blízkým radostné a pokojné Vánoce! Ať v blízkosti narozeného Krále znovuobjevíme a obhájíme ty pravé důvody své naděje, díky níž půjdeme s odvahou a důvěrou i rokem 2013. Vaše DCM

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Marie Kohlová, Ludmila Horáčková a Jakub Klimeš.