Mlčeti zlato. Obsah pátého čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

Drazí čtenáři Hromosvodu, zdravím vás u dalšího čísla našeho časopisu. Obvyklá doba zkoušek je snad za všemi jakoukoliv školou povinnými. Někteří doháněli co se dá, jiným se možná před samotným finále postavila do cesty nečekaná překážka. Nad zkouškami, které jsou darem a nekončí se začátkem prázdnin, se zamýšlí P. Vladislav Bokeš. Léto je tady, a tak je jistě na čase, abychom si udělali plán, kam vyrazíme. V rubrice Nevíš, která bije se vám mohou jistě hodit typy na nejrůznější letní akce, kde v čele stojí Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou, na které vás srdečně zveme a vybízíme: přihlaste se nejlépe hned!! Na stránkách Reportáží se dočtete jaký byl Teenageres víkend, setkání cetiletých nebo sportovní víkend na Vesmíru. Z otázek života vás možná zaujme, proč křesťanství nic lidského není cizí nebo oroč je dobré chodit ke zpovědi. Jistě nikomu z nás neuniklo, že je za námi velikonoční doba, která byla završena Letnicemi. Pojďme se na ně trochu lépe zaměřit a díky Marii Zimmermannové objevit více jejich kouzlo. Na závěr nesmí chybět představení nějaké osobnosti z naší diecéze, proto se můžete těšit na kaplana pro mládež náchodského vikariátu P. Martina Lanžiho. Věřím, že vás i toto číslo Hromosvodu dostatečně informuje a nabídne zajímavý pohled na život v naší diecézi a okoření vaše náboženské znalosti o špetku nového vzdělání. Přeji příjemné počtení a krásné prázdninové dny.

-MA-

Obsah pátého čísla: Slovo redakce...................2 Duchovní slovo..................3 Informace........................4 Reportáže.........................6 Otazníky..........................9 Letnice...........................11 Kaplan pro mládež ...........14 2

Zuby nehty

Duchovní slovo

Zkoušky Mezi studenty je známý výrok, který říká, že zkouška je od slova zkusit a tudíž to někdy vede k tomu, že můžu jít na zkoušku ne zcela připravený. Tuto situaci znají asi všichni studenti. Jak víme, někdy to vyjde někdy ne. Každopádně měsíce květen a červen jsou pro studenty dost náročné, zvláště pro ty, kteří se museli poprat se státními maturitami i vysokoškolskými zkouškami. Žáci nižších ročníků zase ladili vysvědčení a to někdy bývá též náročné. V každém případě se všichni jistě těšíte na prázdniny, během kterých máte možnost odpočívat, cestovat, navštívit přátele či vyrazit na farní akci nebo národní setkání mládeže. Ale ani o prázdninách nás zkoušky neopouštějí, zvláště ty životní. Mnohé máme již prožité, ale jiné máme teprve před sebou. Naštěstí nedokážeme vidět, kolik zkoušek nás na cestě životem čeká. To je jistě velmi prozřetelné. Říká se, že kdyby Bůh člověku ukázal všechny zkoušky a bolesti, které ho v životě mají potkat, padl by a zemřel. A kdyby člověku dal zakusit všechny radosti, padl by a zemřel též. Jak tedy máme chápat různé překážky, těžkosti a starosti na cestě životem? Jako lidé jsme stvořeni k lásce. Dokonce Ježíšovo největší přikázání se váže k lásce k Bohu a lidem. Skrze vlastní slabost a hřích se však často uzavíráme do sebe a mnohdy vítězí láska k nám samotným. Cesta z vlastního světa k Bohu a druhým je často velice náročná, protože, jak říká sv. Pavel, musíme překonat starého člověka v nás. Zkoušky jakéhokoli druhu tedy obrušují naše já a postupně se přetváříme stále více k Božímu obrazu. Berme tedy zkoušky jako dar a příležitost proměnit náš život. O prázdninách budeme mít jistě hodně příležitostí milovat Boha a bližního, tak ať nám šance ozdobit svůj život láskou, neuteče! P. Vladislav Brokeš

Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím. (Konfucius) Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe. ( Neznámý autor)

3

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

CSM Žďár 2012 Od 14. do 19. srpna 2012 se ve Žďáře nad Sázavou bude konat již páté Celostátní setkání mládeže (CSM). Mottem setkání je: „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj,…“ (Gal 5,22). Je připraven velmi bohatý a pestrý program, ve kterém každý bude moct najít „to své“: poutavé katecheze, slavení eucharistie, celodenní adorace, zajímavé přednášky, dobrá hudba, výstavy, workshopy a semináře, poznávací výlety, diskusní skupinky, sportovní vyžití nebo kreativní dílny. Budeš mít také možnost zúčastnit se školy modlitby, prožít v klidu svátost smíření nebo si popovídat s knězem. Celý týden budou na setkání přítomni biskupové a bude příležitost se s nimi setkat a popovídat. Součástí programu bude i Pouť rodin, která se bude konat v sobotu 18. srpna 2012. Žďár ale bude především místem osobních setkání – s přáteli, s novými lidmi, s biskupy, s kněžími, zasvěcenými osobami a hlavně s Kristem. CSM je určeno pro všechny mladé lidi od 14 do 30 let. Elektronické přihlášky na www.dozdaru.jdem.cz. Dotovaný účastnický příspěvek za celé setkání je 1 100 Kč. Informace: DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, tel.:495 063 421, e-mail: [email protected].

Magnetka na Žďár Sekce pro mládež ČBK organizuje veřejnou sbírku na podporu Celostátního setkání mládeže, které se uskuteční 14. – 19. 8. 2012 ve Žďáru nad Sázavou. Zakoupením magnetky s fotografiemi žďárských kostelů za cenu 50 Kč, můžete přispět na úhradu nákladů letního setkání mládeže. Tyto magnetky si můžete zakoupit u kněží ve farnostech, u kaplanů pro mládež, či na DCM. Informace: DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, tel.: 495 063 421, e-mail: [email protected]

Léto na Vesmíru 1.7. - 1.9.2012 Zveme vás ke společnému prožívání letních prázdnin na Vesmír! Čeká na vás zábava, sport, hry, odpočinek, práce, výlety, modlitba, nová přátelství a další aktivity. Některé týdny jsou i tématicky zaměřeny, tak si vyberte, který vás nejvíc láká. Těší se na vás Vesmírný tým! 4

V termínu, kdy bude probíhat celostátní setkání mládeže ve Žďáře nad Sázavou, prosíme, na Vesmír nejezděte! Těšíme se na setkání s vámi právě ve Žďáru… ☺ Děkujeme za pochopení. Prosíme, hlaste se předem: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, 517 91 Deštné v Orl.h., e-mail: dczm.vesmir(za­vináč)atlas.cz, tel: 494 663 140 S sebou: spacák, přezůvky, orientační příspěvek 200 Kč/den. 1. - 22.7. Prázdninový animátoři 22. - 28.7. Taneční týden 30.7. - 4.8. a 20.8. – 25.8. Týdny (také) pro rodiny 14. - 19.8. Jsme společně ve Žďáru nad Sázavou 26.8. – 1.9. Sportovní týden Taneční týden se uskuteční 22. – 28.7.2012. Přihlášky a více informací na adrese: www.tt.signaly.cz. Těší se na Vás celý Taneční i Vesmírný tým! Sportovní týden se uskuteční 26.8. - 1.9.2012. Čeká vás týden plný sportu! S sebou: přezůvky, spacák a sportovní oblečení. Orientační příspěvek 200 Kč/den. Přihlášky a více informací na: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, 517 91 Deštné v Orlických horách, e- mail: [email protected], tel. 494 663 140

Akademické týdny 27.7-3.8. 2012 Nové Město nad Metují „Akademické týdny“ – několikadenní kulturně-vzdělávací setkání pořádané každý rok na přelomu července a srpna na Pavlátově louce v Novém Městě nad Metují, otevřené všem, kdo nejsou lhostejní ke svému okolí ani k sobě. Poutavou formou je na něm posluchačům zprostředkován odborný pohled na nejrůznější témata z psychologie, filozofie, historie a přírodních věd. Součástí programu jsou i koncerty, filmy a večerní posezení u ohně. Více na: http://akademicketydny.info/

Katol. charismatická konference Katolická charismatická konference 2012 se uskuteční ve dnech 11. - 15.7.2012 opět na výstavišti BVV v Brně. Motto konference bude: "Máme proč se veselit a radovat" (Lk 15,32). Hlavním hostem bude P. Daniel Ange, známý francouzský kněz, misionář, autor mnoha knih pro mládež a zakladatel evangelizační školy "Jeunesse-Lumiére". Více na: http://konference.cho.cz/ 5

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

Teenagers na Vesmíru 27. – 29. 4. 2012 Dne 27. dubna na Vesmíru začal Teenagers víkend, kterého jsem se čirou náhodou účastnila i já. Na začátku večerního programu musel každý kromě nahlášení svého jména také odpovědět na otázku týkající se radosti, příp. věcí, kterých chceme dosáhnout. Další hra se nesla v podobném duchu - šlo o vyplňování a následně i stříhání svých rukou (samozřejmě papírových). Poslední hra vsadila na osvědčenou kvalitu – kolik kusů oblečení se dá navléct na jednoho nebohého člena skupinky. Zbytek večera už mohl strávit každý dle své chuti, případně zdravotního stavu. Následující den začal jako obvykle velice příjemným budíčkem, snídaní a slovem na den. Tentokrát znělo: „Ne má, ale tvá vůle se staň.“ Dalo se aplikovat hned v následující hře. Při každém písmenku si člověk totiž mohl říkat: „Pane, vážně chci to písmenko donést do cíle. Ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň“. Tato hra byla postavená na bázi KrisKrosu, ovšem pro získání písmenek jste museli splnit určitý úkol, překonat dva zlotřilé piráty a samozřejmě také téměř neomylnou policistku. Po tradičně velmi dobrém obědě následovala sportovní hodinka. Po třetí hodině odpolední jsme měli možnost zjistit, jak výborná katecheze může vzniknout pouze na základě reklamy na BMW. Pak se pokračovalo ve skupinkách a tématem byla – jak jinak – radost. V rámci skupinek se konal i tzv. Festival radosti, kdy měl každý za úkol vytvořit během 10 minut dárek pro osobu, kterou si vylosoval. Pro někoho to byl opravdový oříšek. Poté se konala slovy naprosto nepopsatelná (ostatně jako na Vesmíru vždy) mše sv. Hlavní hvězda večerního programu pocházela z Brazílie a představila nám život v jiných (ale rozhodně ne jednodušších) podmínkách. Na závěr dne nás čekala adorace, jejíž délka závisela na jednotlivých účastnících. A pak se šlo co? No přece spinkat. Neděle byla – jak už to obvykle bývá - nedělní. Mše svatá byla opravdu mezinárodní, polovina celebrujících kněží (takže jeden) totiž pocházela ze Slovenska. Pak následovalo závěrečné zhodnocení, oběd a samozřejmě úklid. Pak jsem si už jen mohla zanotovat: „Bye, bye, Orlické hills I´m gonna miss you.“ Ale vrátím se. Klárka Šplíchalová 6

Setkání cetiletých na Vesmíru 25. - 27. 5. 2012 V pátek 24. 5. začalo další ze setkání cetiletých. Na večerní program nás dorazilo asi 15 z mnoha koutů naší země např. z Ostravy, Brna, Červeného Kostelce… Večerní program byl ve znamení seznamování. Jenda měl pro nás připravenou jednu hru, díky níž jsme se o sobě navzájem dozvěděli zajímavé věci, jako třeba jaký někdo má vztah ke krupičné kaši, jakou má rád zmrzlinu, co dělá rád a spoustu dalšího. Večer jsme zakončili společnými loretánskými litaniemi venku u sochy Panny Marie. V sobotu jsme se probudili do krásného slunečného dne, a proto jsme po snídani vyrazili ven do přírody. Vyšlápli jsme si na Velkou Deštnou, zastavili si odpočinout na Masarykově boudě a pak jsme se vraceli přes Šerlišský mlýn zpátky na Vesmír, kde nás čekal výborný oběd. V průběhu dne se k nám přidali další 4 cetiletí včetně zahraniční návštěvy Stefana, který pochází z italského Milána. Po obědě jsme měli na výběr z několika variant, jak prožít zbytek odpoledne. Někteří šli hrát volejbal, jiní naopak zvolili možnost podívat se na zajímavý film nebo povídání si navzájem. K večeru jsme šli do kostela sv. Matouše na mši sv., po které následovala večeře formou opékání buřtů a vynikajícího zeleninového salátu. Po ní jsme poseděli u ohně a naslouchali úžasnému svědectví manželů Voňkových o jejich životě, jak se seznámili, jak je Bůh provází životem a mnoho dalšího. Zároveň jsme měli možnost se jich zeptat na to, co nás zajímalo, přičemž se otevřela různá témata k diskuzi. Toto povídání a celý den jsme zakončili večerní modlitbou, kdy každý z nás mohl děkovat, prosit a chválit Pána za vše, co se v jeho životě odehrává. Poslední den tohoto setkání cetiletých začínal jako tradičně budíčkem, kdo chtěl, mohl se pomodlit ranní chvály, pak snídaně a hurá dolů do Deštného na mši sv. Po ní jsme se vydali zpět na Vesmír, kde jsme ještě před obědem sdíleli své dojmy z tohoto víkendu. Pak už následoval oběd, úklid a kdo zůstal déle, prožil ještě zbytek svatodušní neděle při kávě a povídání s ostatními. Tento víkend cetiletých byl zajisté pro každého z nás obohacující. Velký dík patří vesmírnému týmu, který se postaral o jeho celkový průběh, manželům Voňkovým za jejich svědectví a v neposlední řadě každému, kdo neváhal a zúčastnil se tohoto báječného setkání. Lucka Marková 7

Sportovní víkend Bylo, nebylo, dne 8. – 10. 6. probíhala na Vesmíru akce sportovní víkend. Ale to nebyla jen tak obyčejná akce. Byl to víkend, na který nezapomeneme! První sportovní výkon byl zdolat od autobusu namáhavý kopec. Večer nás přivítal César a seznámili jsme se tak, že jsme odpovídali na otázky napsané v olympijských kruzích na tabuli. César Jenda nás rozdělil do čtyř skupin. Za úkol jsme měli vymyslet zemi, kterou reprezentujeme a ve kterém sportu vynikáme. Zrodili se tak země Lečo, BRPR, nedaleká Galie a Mijo. Tyto země se v dalším dnu utkaly v různých sportech. Dopoledne ve volejbale a streetballu, po obědě ve fotbale a tenisu. Mijo neustále zaostávali a chtěli se tak přejmenovat na Losers, ale odpoledne zabojovali a všem vytřeli zrak ve fotbale, kde vyhráli. César měl velikou trpělivost s větrem, který shazoval palety. Ty především sloužily jako síť na tenis. Lečo poráželi, koho mohli, a proto byli ve všech sportech nejlepší. Po vydatné večeři, kterou nám ukuchtila Ivka, bylo vyhlášení výsledků. Každý v nějakém sportu vyhrál. Poté následoval film se sportovní tématikou Expres. Pro vyčerpání někteří jedinci usnuli, alespoň se prospali a nebyli unavení na mši svatou, která byla netradičně kolem 23. hodiny. V neděli na snídani se naneštěstí všichni dobelhali. Dalším sportem bylo sejít kopec na mši svatou a zase ho vyšlapat. A koho neskolila únava, je fit až dodnes. Děkujeme Vesmírnému týmu, že pro nás udělali nezapomenutelný víkend. Sára Pelikovská

Ohlédnutí se do školních lavic: Paní učitelka zastaví malého Tondu: „Pročpak jsi včera nepřišel na náboženství?“ „Chtěl jsem jenom udělat něco, co nám doporučil pan farář—abychom si občas něco odřekli!“ Katecheta chce dětem na příkladu ukázat, co to je milosrdenství: „Děti, když se vozka chystá bít osla a já mu v tom zabráním, jakou ctnost jsem projevil?“, zeptá se. „Bratrskou lásku!“ 8

Bít či nebít

Otazníky života

Proč křesťanství nic lidského není cizí “Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.” (Žid 4,15) Můj známý se zajímá o buddhismus. Cítí-li bolest, snaží se ji vytěsnit myšlenkou, že jde pouze o nervová přenášení jistých impulzů jeho mozku. Buddhista jako by se chtěl stát ničím, splynout s vesmírem. Přitom zapomínáme, že jsme lidé – bolest cítíme, je to zcela normální. Nejsme nicota – jsme individuality a klepeme přes prsty každého, kdo se jen trochu pokusí naši integritu narušit. Křesťanství se nezříká bolesti – ví totiž, že není možné, aby z tohoto světa zmizela. Proto ji přijímá jako slabost, křehkost. Jedna žena se jednou podivovala, proč zrovna její devadesátiletý otec musel odejít, jak to, že ji nechal samotnou. Můžeme být svobodní, nepřijmeme-li ani ten sebenepatrnější kříž? Kříž osvobozuje, v tom je smysl: až kritici rozcupují tuto knihu, budu vyléčen ze své ješitnosti a touhy zalíbit se. Ježíš se nezříká bolesti, křivd, zklamání ve vztazích. Ježíš pláče, protože je maximálně citlivý vůči zlu. Pláčeme–li s ním, nejsme přecitlivělí ani sentimentální, ale normální, jsme v tu chvíli citliví na zlo a bolest, či naopak něhu stejně jako Ježíš, je to takové naše stigmátko. „Chlapi nepláčou,“ říká ďábel, „buďte perfektní, buďte jako Bůh.“ Vzal na sebe naše hříchy také znamená, že se nemusíme bát, že by Ježíš o našich bolestech nevěděl, protože si ji sám prošel a moc dobře ví, jaké to je. Říká-li někdo, že křesťanství je berlička, kterou si lidé ulehčují život a svalují svoje viny na někoho, je masochista a duchovní sebevrah. Kříž nás totiž rozdrtí, jsme slabí lidé. Ježíš může nést všechny naše hříchy právě proto, že je Bůh. Dokonale zná svého Otce, proto mu i dokonale důvěřuje a ví, že kříž, jejž na nás vkládají druzí lidé svou nedokonalostí, nebude mít definitivu. Ví, že třetího dne vstane z mrtvých. Že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Symbolicky i doslova, duše i tělo.

Proč je dobré chodit ke zpovědi “Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.” (Mt 11,28) Jsem založením úzkostlivý člověk, mám sníženou hladinu serotoninu. Nepochybně budu potřebovat léky nadále (jde pouze o biochemickou nerov9

nováhu), ale cítil jsem, že některé mé problémy mají také spirituální příčinu. Absolvoval jsem různé psychoterapie, a mohu zodpovědně prohlásit: žádná, byť sebedelší, mi nedala tolik jako jediný týden duchovních cvičení. To neznamená, že se nemáme léčit. Lidé ale někdy zaměňují například zpověď s psychoanalýzou. Nevidí principiální rozdíl. Psychoanalýza slouží sebepoznání, nikoli k pojmenování dobra a zla. Ptám se, proč jsem zhřešil. Zpověď dává jinou odpověď: zhřešil jsem. Při terapii jsem potřeboval zvýšit svoje sebevědomí, proto jsem si žádné zlo nepřipouštěl. Naproti tomu poznání, že páchám zlo a že jsem hříšný, mě osvobodilo jako nic v životě. Nahlédl jsem se totiž v pravdě. Najednou jsem byl sám sebou – a tehdy jsem se setkal s Bohem. Jsme-li upřímní, nemůžeme být pyšní – vidíme totiž to dobré, ale i to slabé v nás. Právě proto pak může být Bůh silou člověka a dát mu příležitost k růstu v oblastech, které potřebují uzdravení. Díky tomu jsem získal zpět své kdesi v pubertě ztracené sebevědomí. Trpěl jsem sociální fobií, protože jsem byl obrácen do sebe – co řeknou druzí? Jistě by mě mohla uzdravit také terapie, ale byl by to zdlouhavý proces. Nyní jsem však byl natolik sám sebou, že jsem celou otázku obrátil: co já mohu dát druhým? Jestliže jsem se coby fobiatik neustále červenal, bylo to proto, že jsem sice rozumem uznával svůj talent, avšak ve svém podvědomí nikoli, byl jsem ustrašený a uzavíral jsem se do sebe, čímž se mé problémy ještě více zhoršovaly. Rudnutí tedy mělo jak fyzický symptom (krev ve tváři), psychickou příčinu (komplexy), tak duchovní (nedával jsem nic druhým, a tedy jsem nemiloval, čímž jsem porušoval svoji přirozenost vytvářet vztahy). Jsem přesvědčen, že dnes má tolik lidí psychické problém právě proto, že řada z nás zcela přestala kultivovat svoji spritualitu či jí obrátila proti Bohu, tím pádem také proti své vlastní přirozenosti. Zlo je duchovní realita, kterou psychiatrie nikdy beze zbytku nepostihne, protože medicína nemůže být morálkou. Samozřejmě to neodsuzuji, sám to vidím jasně až nyní. Dříve zmíněný Evdokimov píše, že zlo působí skrze psychické prvky člověka, Jung zmiňuje podobnost komplexů s démony. Stejně tak Bůh vždy využívá přirozenosti člověka (proč by např. svátosti nemohly pro své působení také využívat přirozené transcendence ostrůvku vědomí do oblasti nevědomí), nedává nadpřirozené schopnosti, byť duchovní moc uzdravovat je schopen propůjčit člověku velikou. Jsem přesvědčen, že kdybych se duchovně neuzdravil, nebyl bych schopen napsat ani tuto knihu, má kreativita by byla podvázána – neustále bych se totiž ohlížel na to, co tomu řeknou druzí. Zpověď není ničím jiným než uzdravením, byť za nás samozřejmě všechny naše problémy nevyřeší. Ježíš je lékař, ne policajt. (Z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu, a báli jste se zeptat)

10

Padni, kam padni

Vzdělávání

Vážení čtenáři! Před několika málo týdny jsme prožili slavnost Seslání Ducha svatého, a to v padesátém dnu velikonočního období, které bylo touto slavností zakončeno. Událost Letnic otevírá epochu církve, na jejímž poslání přijímáme účast již ve křtu a stvrzujeme ji biřmováním. Proto jistě nebude od věci vrátit se k významu Letnic zejména pro náš každodenní život trochu podrobněji. Událost Letnic je v Písmu svatém předznamenána Ježíšovým příslibem při jeho nanebevstoupení. Záznam o tom najdeme jednak v Lk 24, 47-49: „... v jeho jménu (Kristově) se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.", a také ve Sk 1, 4-8: „Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem Svatým, až uplyne těchto několik dní." Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." Na výše uvedených textech si můžeme povšimnout těchto skutečností: Letnice nejsou jen dílem Ducha svatého, ale celé Boží Trojice: hledejte v textech odpovědi na tyto otázky: Co je důvodem seslání Ducha svatého na apoštoly? (Souvisí s Ježíšem Kristem.) Kým byl Duch svatý slíben? Proč asi? (Odpověď najdete, když vezmete v úvahu, že Bůh Otec, který stvořil svět, jej chce obnovit a po celé dějiny uskutečňuje svůj plán spásy). Z textu ve Skutcích apoštolů vyplývá, že plody přijatého Ducha Svatého nemusejí být patrné hned. 11

Když se řekne „Letnice“, většina lidí si představí událost popsanou ve Skutcích apoštolů 2,1-13 o hukotu při němž se nad hlavami shromážděných učedníků objevily ohnivé jazyky. Ve Skutcích apoštolů však najdeme svědectví ještě o jedné události Letnic, a to tzv. „letnice pohanů“. Povšimněme si obou událostí podrobněji: Vyprávění o Letnicích ve Sk 2, 1-13 není historickou zprávou, ale teologickou řečí plnou symbolů, proto nemá smysl pokoušet si představovat, jak asi vypadaly „ohnivé jazyky“ a jakými cizími jazyky to vlastně apoštolové mluvili. Z řeči apoštola Petra můžeme usuzovat, že Petr mluvil k lidem, kteří znali židovskou víru v Boží zaslíbení a přišli do Jeruzaléma z různých zemí (někteří Židé žili v cizině v tzv. diasporách), aby zde slavili židovské letnice. Podívejme se na stručné srovnání významu tohoto svátku v židovské a křesťanské tradici a jejich souvislosti s Velikonocemi: Svátek

Židovství

Křesťanství

VELIKONOCE

Pascha: vysvobození z egyptského otroctví, dar svobody

Ježíšova smrt a vzkříšení: vysvobození z moci zla; dar odpuštění hříchů

LETNICE

Dar Zákona na hoře Sinaj: orientace pro život ve svobodě

Dar Ducha svatého – Ježíšova Ducha, který uvádí do veškeré pravdy Bohu a o světě (tedy i do porozumění velikonočnímu tajemství, jež je pro naši víru klíčové. Duch svatý je též Utěšitelem, Přímluvcem…

Petrova řeč je hlásáním velkých Božích skutků – je jejich oslavou a slavnostním vyznáním. Petr reaguje na otázku „Co to má znamenat?“ a na názor okolostojících „Jsou opilí“ (verše 12 a 13). Z uvedeného vyplývá, že prožít slavnost Ducha svatého či vlastní biřmování s co největším užitkem znamená učit se porozumět velikosti a hloubce daru Velikonoc s pomocí Ducha svatého, a také porozumět působení Božímu v mém 12

vlastním životě, v našem společenství, v naší farnosti, a svědčit o něm těm, kteří o to stojí nebo se na to ptají. S tím souvisí otázky, kterou si může položit každý z nás: Jak prožívám Letnice já? Měl/a jsem příležitost sdílet zkušenosti o Božím působení s jinými věřícími? Co nám to přináší? Vyprávění o letnicích pohanů najdete ve Sk 10, 111,18. Příběh má několik „dějství“ a stojí za to si jej např. ve společenství zdramatizovat, aby vynikly jednotlivé scény. V první z nich má zbožný důstojník Kornélius působící v Césareji vidění a na jeho základě vysílá posly do Joppe, kde přebývá apoštol Petr, aby ho přivedli (Sk 10, 1-8). Druhá scéna vypráví o Petrově vidění plachty sestupující z otevřeného nebe plné všech druhů živočichů. Petr zatím marně hledá výklad tohoto vidění (Sk 10, 9-16). Ve třetí scéně se odehrává setkání mezi Petrem a Kornéliovými posly (10, 27-23), Petr s nimi na pokyn Ducha jedná a pak odchází do Césareje. Ve čtvrté scéně Petr hlásá celému Kornéliovu domu, jeho příbuzným a nejbližším přátelům radostnou zvěst o Ježíši Kristu a jeho velikonočním vítězství. Ve 44. verši se dozvídáme: „Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.“ Pak byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista (v. 48). Celá událost má dohru v Jeruzalémě, kde musel Petr obhájit svůj postup před ostatními apoštoly a bratry. Po jeho vysvětlení všichni velebili Boha za to, že „i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“ (Sk 11, 1-18). Je i tento příběh pro nás inspirativní? V čem? Počítám s možností, že i já budu povolán svědčit o Bohu a jeho Duchu lidem dobré vůle, kteří nejsou pokřtěni? Co potřebuji k tomu, abych na to byl/a připraven/a? Text článku je inspirován příspěvkem P. doc. Petra Chalupy, ředitele Českého katolického biblického díla, v revue Cesty katecheze č. 1/2012 (Praktická příloha, s. 10-11). Marie Zimmermannová

Naše schopnost chápat je omezená; posláním Ducha je proto neustále znovu, z generace na generaci, uvádět církev do nesmírné hloubky Kristova tajemství. Benedikt XVI. 7.květen 2005

13

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

P. ThLic. Martin Lanži kaplan pro mládež vikariátu Náchod 1.OTČE MARTINE, ŘEKNĚTE NÁM PROSÍM NĚCO O SOBĚ. KDY A KDE JSTE JAKÉ ŠKOLY JSTE NAVŠTĚVOVAL? A NĚJAKOU ZAJÍMAVOST K TOMU…

SE NARODIL?

Narodil jsem se v den památky sv. Jana Bosca léta Páně 1977 a můžu říct, že tento světec mě v mém životě vede jaksi neustále. Prvních osmnáct let jsem žil ve městě pneumatik, oděvů a historie v Půchově, na Slovensku. Po maturitě na místním gymnáziu jsem začal studovat bohosloví ve starodávné Nitře. Byl jsem však velký živel, a tak po dvou letech studií jsem musel začít pracovat. Nejdřív jako pekař, později jako prodavač. V roce 1999 jsem přijel do Čech, konkrétně do Plzně. Poté jsem opět začal studovat bohosloví, ale tentokrát už v Praze. Mám dva bratry, starší Daniel je profesionální fotograf, mladší Michal chemik inženýr.

2. JAK

DLOUHO JSTE KNĚZEM?

KDE

VŠUDE JSTE UŽ PŮSOBIL A PŮSOBÍTE?

Z Boží milosti jsem knězem od 25. září 2004. Jako pastorační asistent jsem ještě před svěcením působil 2 roky v Kutné Hoře, pak už jako kněz 3 roky v Hlinsku jako farní vikář (lidově kaplan) a toto léto začínám již šestý rok jako broumovský administrátor.

3. JE NĚJAKÁ

ČINNOST, KTERÁ VÁS OPRAVDU V ROLI KAPLANA PRO MLÁDEŽ BAVÍ A

KTERÁ VÁS NEBAVÍ?

Kaplanem pro mládež náchodského vikariátu jsem teprve rok, takže mně baví všechno. Spolu se zástupcem vikariátu Davidem Špeldou jsme resuscitovali večery mladých, scházíme se každý měsíc vždy v jiné farnosti a jeví se, že je po tom velká poptávka. Čerstvě máme za sebou vikariátní volejbalový turnaj v Červeném Kostelci, na podzim se chystá turnaj ve fotbale v Náchodě a pak vikariátko, a to je v Josefově nebo v Novém Městě nad Metují. 14

4. ZBÝVÁ VÁM ČAS MEZI MODLITBOU, PRACÍ, STAROSTÍ O FARNÍKY A MLÁDEŽ ČAS NA NĚJAKÉ KONÍČKY?

Rád čtu, trošku hraji na varhany. V zimě jezdím plavat, v létě sedám na kolo. A k tomu pečuji o Škodu Octavii z roku 1962.

5. EXISTUJE

MÍSTO, KTERÉ MÁTE OPRAVDU RÁD A

KAM SE RÁD VRACÍTE?

Zalíbené, což je malá osada u Hlinska, sčítá jen několik domků. A pak, když to je jenom trochu možné, jezdím na pár dnů domů k mamce. Ale protože je to tak 5x za rok, častěji jezdí ona do Broumova.

6. ČÍM

VÁM ČLOVĚK UDĚLÁ RADOST, KDYŽ PŘIJDE K VÁM NA FARU?

V Sudetech jsem rád už zato, že nějaký člověk vůbec na faře zazvoní. Ale, když se tak stane, tak to už stojí za to. Jinak jsme však zde velice milá komunita, která dnes čítá kolem 200 lidí a děláme farní dny, plesy, tábory, výlety apod.

7. JE NĚCO, CO BYSTE

RÁD MLADÝM LIDEM VZKÁZAL?

Nedávno jsem mluvil s jedním gymnazistou, který se účastnil studentské konference v Singapuru a převážná část účastníků byli muslimové. Ze zmiňovaného českého gymnázia jich bylo celkem pět, přičemž on jediný byl věřící katolík. V rámci představovacího setkání přišla řeč i na víru. Po „přiznání barvy“, se místní studenti bavili už jenom s ním. I pro takovéto momenty jsem rád, že jsem knězem v Čechách. Historicky, i geograficky jsme křižovatkou. A to se v budoucnu díky víře opět naplní. Zvláště, když se už podle mě církev u nás odráží ode dna a lidé mimo ní se ptají. Já sám jsem za pět let v Broumově pokřtil už 9 lidí. Rozhodně nejsme out, naopak, máme se na co těšit ...

Z našich farností...? Muž přišel do kostela a nesundal si klobouk. Když usedl do lavice, naklonil se k němu soused a zahřímal mu do ucha: „Vy nevíte, že v kostele nemáte mít klovouk na hlavě?“ Pokáraný se rozzářil a řekl: „Děkuji vám. Už sem chodím pravidelně celý rok a ještě mne nikdo neoslovil. Tak jsem si myslel, že někomu dodám odvahu!“ 15

Hudební doprovod při mši Zimmermannova definice varhaníka Kostelní varhaník je osoba snažící se dostat pomocí rukou a nohou pod svou kontrolu složitou soustavu píšťal, rejstříků, pedálů, kláves a zpívajících věřících. Typologie druhu „kostelní varhaník“: Nejčastější sortou varhaníků je věřící ochotník. Varhanní ochotníci bývají samouci, rekrutující se z řad přeučených pianistů či domáckých uživatelů keybordů zn. Casio. Varhaník – ochotník používá k preludování převážně dvou až čtyř prstů podobně jako běžní uživatelé PC. Nohy zapojuje do hry zcela výjimečně, převážně ve chvílích, kdy se chce lépe uvelebit na lavici varhan, přičemž zavadí nohou o pedál. Velké oblibě liturgického shromáždění se těší jeho tříakordové improvizace při svatém přijímání či po něm. V těchto okamžicích se může teprve plně rozvinout skrytý bachovský génius ochotníka, jinak sešněrovaný kancionálem a jinými liturgickými příručkami. Řidčeji se na kůru vyskytne poloprofesionál. Jedná se většinou o místního šumaře, který si přivydělává hrou na bezpočet nástrojů při veselkách, bálech, pohřbech, po hospodách a kostelích. Tento typ má oproti předešlému nespornou výhodu hudebního sluchu, jeho nevýhodou však bývá menší znalost liturgického prostředí, kostelového hudebního žánru, jakož i psychologicky náročná potřeba „přepínat“ z jednoho prostředí do druhého. Velmi vzácně trůní za varhany v kostele profesionál. Sílu nástroje v rukou profesionála lze s výhodou použít k prověření statiky chrámu: Prověrka se děje vždy k závěru bohoslužeb, proto prozíraví věřící kvapně opouštějí chrámové prostory už s prvním náznakem spouštěného „fortissima“ z kůru. Bohužel, profesionální varhaníci se uplatňují raději na koncertech, kde lze očekávat vytříbenější posluchačstvo a žádné přerušování produkce slavných mší modlitbami věřících. (Murphyho zákony o církvi -Tomáš Marný z Bludovic)

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Marie Adámková , Ludmila Horáčková a Jakub Klimeš. Foto na titulní straně: Vojtěch Podstavek.