Mlčeti zlato. Obsah třetího čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

Milí čtenáři, už je to tady! Kvetou bledule, krokusy a sedmikrásky, ptáci zpívají o sto šest, sluníčko přibývá na síle, diecézko už je za námi a nás čekají svátky Velké noci, kdy byl Ježíš ukřižován a vstal z mrtvých. O Velikonocích, školních povinnostech a tom, jak dělat to, co chceme, píše v duchovním slově i P. Vladimír Novák z Hlinska. Jak prožít velikonoční dobu? Kde strávit čas na duchovní obnově? Na tyto otázky naleznete odpovědi v informacích. Najdete tu pozvánky na tvořivý víkend, Večer mladých, turnaj ve florbale, a také nabídky adorací konaných v rámci Adoračního řetězce mládeže. V reportážích se společně ohlédneme za pololetními prázdninami na Vesmíru, za Večery mladých a duchovní obnovou humpoleckého vikariátu. V otaznících života najdete pokračování tématu Mons. Tomáše Holuba o zaprášených pokladech církve. Ve vzdělávání pokračujeme v seriálu P. Filipa Foltána o Eucharistii. Tentokrát nám představuje sedm hlavních předobrazů Eucharistie. V portrétech osobností se vám představí noví vikariátní zástupci chrudimského vikariátu Petr a Anežka, kteří byli do této služby pověřeni na Diecézním setkání mládeže o. biskupem Janem Vokálem. Pokud by vám čtení Hromosvodu nestačilo a prahli byste po něčem dalším, doporučujeme vám přečíst si poselství sv. otce Františka ke XXX. Světovému dni mládeže. V české verzi jej naleznete na webových stránkách Diecézního centra pro mládež na www.bihk.cz. Milí čtenáři, přeji vám požehnaný čas velikonočních svátků a hodně radosti z Kristova zmrtvýchvstání, a také z krásného jara ☺. -ms-

Obsah třetího čísla: Slovo redakce .....................2 Duchovní slovo ...................3 Informace, pozvánky ........... 4 Reportáže ........................ 6 Otazníky života ..................8 Vzdělávání........................10 Portréty osobností.............. 13

2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

Milí čtenáři, řadě lidem vzdělání povinným se po Velikonocích začnou do hlavy vkrádat myšlenky na konec školního utrpení. Čím dál častěji sní o chvíli, kdy vystoupí z tortury vstávání, učení, zkoušení, kroužkování a kdovíjakých povinností ještě, a konečně si budou dělat, co chtějí. Zatím to ale ještě nejde, a tak se zaťatými zuby trpělivě sklání čela ke knížce a hrdinně odolávají pokušení hypnotizovat kalendář, šílené potřebě dělat všemožné dobré skutky anebo touze všechno zabalit a odletět na Mars (to půjde teprve za pár let). „Dělat si, co chci“ totiž občas potřebuje každý. Argument, že z pár vyvolených, kteří si opravdu mohou dělat co chtějí, je dlouhodobě šťastných jen několik, se člověku zavalenému starostmi a povinnostmi zdá málo půvabný. Ustaraný jedinec naopak, když už náhodou má tu možnost chvíli si dělat co chce, lítá z akce do akce, rve si vlasy nad překrývajícími se políčky v diáři a marně prosí za dar bilokace. Zničený kalupem si ani nevšimne, že to, na co sedá, je zase jen kolotoč, pouze jinak nabarvený. A vůbec si neuvědomí, že - s povinnostmi nebo bez nich – možná už dávno nedělá to, co chce, protože to by šlo jen tehdy, když má svoji situaci v rukou a ne když situace má v rukách jeho. Také mne před časem ohromilo, kolik věcí dělám, i když nechci. Sv. Pavel si všiml, že dokonce i zlo můžeme dělat aniž bychom to zamýšleli (srv. Řm 7,19). Lámal jsem si tedy hlavu s tím, jak dělat jenom to, co chci, leč marně. Až jednou mi kdosi moudrý poradil: „Nemůžeš vždycky dělat to, co chceš, ale vždycky můžeš chtít to, co děláš.“ V galerii světců i v osobní zkušenosti jsem nalezl mnoho lidí spokojených, kteří nedělali to, co chtěli, ale chtěli to, co dělali. Např.: Panna Maria byla zcela spokojená navzdory tomu, že jí Bůh svou nabídkou „neumožnil“ dělat si, co chce, a na mnoho let jí byla vyhrazena rutinní dřina v domácnosti, kde hlavně uklízela, nosila vodu, prala plíny a vařila Josefovi a Synkovi. Sv. Pavel do některých míst přinesl evangelium prostě proto, že mu Duch sv. zabránil jít tam, kam měl původně namířeno. Domy sv. Dona Cottolenga pro nemocné a postižené se v 19. stol. v Turíně úspěšně rozvinuly v celou čtvrť díky tomu, že je úředníci opakovaně vystěhovávali stále dál na periferii. Diecézní centra života mládeže v naší zemi začala za komunismu v Příchovicích „zásluhou“ státní bezpečnosti, která zarazila dynamickou pastoraci mládeže mladého chomutovského kaplana Šimáčka přeložením do „mrtvého“ pohraničí. V tomto výčtu by 3 se dalo pokračovat až do příštího čísla Hromosvodu. Závěrem tedy volám: když už něco musíš, tak to také chtěj. P. Vladimír Novák

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Adorační řetězec V rámci přípravy na Národní eucharistický kongres se konají v naší diecézi adorace mládeže. V nejbližší době bude adorace: 17.-19.4.2015 v litomyšlském vikariátu 24.4.2015 ve 20:00 hod. v chrudimském vikariátu 1.-3.5.2015 v humpoleckém vikariátu Informace se dozvíte u vikariátních zástupců a také na stránkách www.bihk.cz.

Vesmírná kapela Vesmírná kapela VeKa nahrála svůj první oficiální videoklip na písničku Chválu Tobě vzdám. Ke shlédnutí jej najdete na veka.signaly.cz. Na těchto stránkách můžete najít fotky z natáčení i informace o kapele a chystaném koncertu v Litomyšli 18.4.2015.

Dvou-vikariátní florbal Zveme vás do Rtyně v Podkrkonoší na dvou-vikariátní turnaj ve florbale. Začátek registrace je v 8:30 hod. v Orlovně. Samotný turnaj se bude konat od 9:00 hod. do 16:00 hod. Herní systém 3+1, vždy musí být 1 holka na hřišti! První tři vítězné týmy obdrží pohár, ostatní také neodejdou s prázdnou ☺. Možnost ubytování s vlastním spacákem a karimatkou za 120 Kč. Startovné: 500 Kč/tým. Více informací na vikariatnachod.webnode.cz.

Kreativní víkend Přijeďte na tvořivý víkend na DCŽM Vesmír v Deštném v Orlických horách od 8. do 10. května 2015. Můžete se těšit na duchovní program, hry, nové přátele a všemožné kreativní tvoření. S sebou spacák a dobrou náladu. Doporučený příspěvek je 200 Kč/den. Hlaste se předem na [email protected]. Více informací na vesmir.signaly.cz.

Večer mladých v Čáslavi Zveme vás na Večer mladých kutnohorsko-poděbradského vikariátu, který se uskuteční 18.4.2015 v Čáslavi. Začátek bude v 17:00 hod. mší svatou.4 Následovat bude bohatý program, kde bude hostem P. Tomáš Hoffmann. Více informací zjistíte u vikariátní zástupkyně Lídy Cinerové ([email protected]).

Duchovní obnova pro dívky Zveme dívky od 12 do 17 let na duchovní obnovu na téma "Neboj se, vyjdi...", která se uskuteční v Hoješíně u Seče od 24. do 26.4.2015. Obnovu povede P. Petr Petřivalský OFM Cap. a sestry františkánky. Cena: dobrovolný příspěvek. Hlaste se do 15.4.2015 u sestry Gratie (733 755 824, [email protected]). Více informací na www.hojesin.signaly.cz.

Duchovní obnova pro nezadané Zveme vás na prodloužený víkend pro nezadané (od 28 let) v klášteře v Hoješíně u Seče od 7.5. 2015 do 10.5.2015 na téma Co ještě o sobě nevíš? Čeká vás společná modlitba, práce, hledání a sdílení. Cena je 700 Kč. S sebou: spacák, přezůvky, pracovní a teplé oblečení. Hlaste se do 1.5. 2015 na: [email protected]. Více informací na www.hojesin.signaly.cz.

Velikonoční duchovní obnova Zveme dívky od 16 do 30 let na duchovní obnovu, kterou povede P. Robert Mayer OFMConv. Se sestrami boromejkami od 7. do 10.5.2015 v Havlíčkově Borové na faře. S sebou Bibli, růženec, hodinky, breviář, spacák a přezůvky. Hlaste se na [email protected]. Více informací na www.boromejky.cz.

Kurz pro hlavní vedoucí táborů Zveme vás na kurz pro hlavní vedoucí táborů či jiných prázdninových pobytů pro děti, který se koná 15.-17.5.2015 v Praze 4 - Kunraticích, začátek je v pátek v 18:30 hodin, ukončení v neděli v 17 hod. Cena: 450 Kč - zahrnuje ubytování, stravování a studijní materiály (bez ubytování 350 Kč). Náplní kurzu jsou právní předpisy pro práci s dětmi, včetně hygienických, základy první pomoci, bezpečnostní pravidla činností s dětmi a mládeží, táborové hospodaření, organizační příprava tábora a další. Kurz je zakončen testem; účastníci dostanou osvědčení. Přihlášku - jméno, adresa, datum narození, email, tel. a organizace, pod kterou se pořádá tábor (farnost, spolek…) - zašlete do 30.4.2015 na email: [email protected].

Ora et labora Zveme dívky od 15 do 35 let na víkend plný modlitby a služby v Hospicu v Pracha5 ticích od 30.4. do 3.5.2015. Těší se na vás P. Jan Mikeš a sestry boromejky. Hlaste se na [email protected]. Více informací na www.boromejky.cz.

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

Večer mladých v Lanškrouně V pátek 6. 3. se mládež z naší farnosti zúčastnila setkání mladých z vikariátu Ústí nad Orlicí, které bylo zaměřeno na Eucharistii. Toto téma se také odrazilo při mši svaté, kterou celé setkání začalo. Bohoslužbu sloužili P. Czendlik a P. Brokeš, který při kázání zdůraznil slavení Eucharistie, které je větší slavností než svatební hostina. Také uvedl, že Boha skrze Eucharistii přijímá celé společenství, ne pouze jedinec. To vyjadřuje naši jednotu. Po večeři jsme se s hostem tohoto setkání P. Barborkou krátce zamysleli nad zpytováním svědomí a nad duchovní přípravou na Velikonoce. Tímto nám také přítomní kněží nabídli možnost sv. smíření. K odreagování jsme využili připravené workshopy (lezecká stěna, nácvik hudby, rukodělky, hra po městě). Vyvrcholením večera byla adorace, v níž jsme prosili za prohloubení vztahu k Ježíši v Eucharistii a za to, abychom ho dokázali přijmout do našeho života. Závěrem nutno poděkovat místní lanškrounské mládeži za dobrou přípravu a organizaci tohoto setkání vč. výborného hudebního doprovodu. Martin Hordějčuk

Pololetní prázdniny 2015 Někteří z nás dojeli na Vesmír už ve čtvrtek navečer a ostatní (například my) dorazili v pátek ráno, proto se o čtvrtečním dni v naší zprávě vůbec nepojednává. Po snídani jsme se rozdělili na tři party. Jedna vyrazila do kostela do Deštného, druhá do Matouše a třetí do kapličky na Dříš uklízet. Odpoledne někteří z nás vyrazili lyžovat a ostatní hráli hru Zlatá zrnka moudrosti. Na večer jsme už všichni vyrazili pěšky na Dříš na mši. Kaplička byla krásně osvětlená svíčkami, ale docela jsme tam vymrzli. Tadeáš nás překvapil teplým čajem a sušenkami. Cestou domů jsme museli překonat spoustu sněhu a výstup sjezdovky, který jsme všichni přežili. Sobotní dopoledne se neslo v duchu her ve sněhu. Do oběda jsme stihli Poštovního kurýra, Misionáře (buldoky) a hru na krále, která byla kvůli drobnému úrazu přerušena. Ti, kteří se ještě necítili moc zmáchání ani unavení ještě hráli Dreamgame. 6 Po krátkém odpočinku po obědě jsme se rozdělili do skupinek na různé workshopy. S Vojtou jsme se učili tančit cha-chu, valčík, polku,… u Marušky se

vyráběly kytičky z organzy, které se pak mohly připnout do vlasů. Kdo si chtěl ještě užít sníh, tak mohl jít s Tadem ven a stavět ze sněhu bobovou dráhu. S otcem Jaroslavem jsme se seznámili s životem Dona Bosca a s Tomášem u čaje se mohlo rozmlouvat o všemožných věcech. Ti, kdo rádi vaří a tak podobně, mohli s Jendou vyrábět malé indiánky. A ti, kdo si chtěli odpočinout, mohli strávit čas v kupě polštářů s Žábou na biblioterapii. Před večeří jsme se vydali na mši do Matouše. Vevnitř nám světlo dávaly pouze svíčky umístěné ve zdech. Po večeři na indický způsob, byla rozvařená rýže, čočka a placky, nám páter Jaroslav Mikeš s pomocí Tondy připravil prezentaci o misijních cestách salesiánů do Indie a kvízy. Nedělní ráno se v kostele v Deštném u příležitosti hromnic světily svíčky. A potom přišlo na řadu smutné loučení a odjezd domů. Ronja, Klára, Jana

Večer mladých v Červeném Kostelci Večer mladých začal jako obvykle mší svatou, po které jsme se pomalu přesunuli na faru. Jelikož byli už všichni vyhladovělí, prvním bodem programu se bez předchozího naplánování stalo občerstvení v podobě buchet, koláčů, perníků a všeho možného. Potom následovala seznamovací hra v podobě tematicky vytuněné evoluce, kdy se z rekruta stal postupně přes vojína a poručíka samotný Napoleon ☺. Potom následovala zajímavá přednáška zabývající se tématem bitvy u Waterloo, která se pomocí zajímavých souvislostí dotýkala také současných událostí, které se ve světě dějí, a které jsme často také my schopni ovlivnit. Ve druhé části programu pro nás byly připraveny skvělé hry, při nichž jsme mohli uplatnit nejen týmovou spolupráci, ale také dovednosti a znalosti všeho druhu, a to přes rozlousknutí zapeklitých hádanek, rozšifrování písní z dokonalých malůvek, až po seřazení všech biblických knih. Na úplný závěr došlo k slavnostnímu otevření velké krabice, kterou jsme jako vikariát obdrželi za vítězství ve Vikariátním klání, a jejíž obsah nebyl do této doby znám ☺! Krabice ukrývala nejen spoustu praktických věcí, ale také velkou hromadu dobrot, které se ihned staly jedním z mnoha důvodů, proč dorazit na další Večer mladých, který se uskuteční v Novém Městě nad Metují. Večeru se zúčastnili nejen známé firmy, ale také nové mladé tváře, které s sebou přinesly i nové nadšení pro cokoli a fara se tak z velké části večera otřá7 sala smíchy a všichni se dobře bavili ☺! Nikča

Duchovní obnova v Křivsoudově V postní době se se zvýšenou četností objevují nabídky rozličných duchovních obnov, protože kdy jindy se ztišit a jít takzvaně do sebe, když ne během přípravy na Velikonoce? Také v našem humpoleckém vikariátu proběhlo jedno takové „obnovující“ setkání, a sice o víkendu 20. – 22. února 2015 na faře v Křivsoudově. Neslo název „Hledám Tě, kde jsi, Bože?“ Chvíle přátelských rozhovorů a společného stolování se střídaly s chvílemi ticha – ať už rozjímání vypadalo tak, že jsme si našli každý svůj kout v prostorách fary, nebo jsme se společně mlčky vydali na výlet do okolní přírody. Díky ztišení jsme tak mohli okolní stvoření vnímat jiným, novým způsobem než v ruchu běžného života. V sobotu nás navštívil premonstrát, otec Siard, který naše společenství zahrnul novými impulzy rozličného druhu a strávil s námi druhou polovinu dne završenou mší svatou. Opravdu se ztišit a vyčistit si hlavu od všednodenních myšlenek opravdu není snadné – to jistě potvrdí každý, kdo se o to někdy pokusil. Najít může však jen ten, kdo upřímně a vytrvale hledá. Snad se budeme moci na podobných duchovních akcích setkávat i v budoucnu a více objevovat, co zůstává očím skryto. Eva Svobodová

Bít či nebít

Otazníky života

Milí čtenáři, zde najdete pokračování tématu P. Tomáše Holuba o zaprášených pokladech církve z Celostátního setkání animátorů v létě 2014.

Zaprášené poklady církve—2.část Církev však známe také úplně jinak. Známe ji mnohdy jako kámen úrazu na své cestě za Bohem. Známe ji jako realitu, která - jak se nám zdá - nepatří do tohoto světa; za niž se mnohdy stydíme. Pro příklad, kterým můžeme vyjádřit složitost tohoto vztahu s církví, použiji obraz toho, že se někdy v církvi vnímáme jako pasažéři ve vlaku. Jsou 3 rozměry, ve kterých se člověk může vnímat v tom vlaku docela špatně: 1. je situace, ve které člověk jede ve vlaku zvaném církev a nadává na to, jak jsou špinavé záchody, jak strojvedoucí jede pomalu a že vedlejší spolucestující smrdí. 2. varianta je, že jsem si koupil lístek, který byl hodně drahý, a8 tak se tvářím, že je vše ideální. Tvářím se, že jedeme největší rychlostí, jakou se jet dá, a když někdo jen tak vedle špitne: „Prosím vás, nejedeme moc pomalu?“

reagujeme odpovědí: „NE, to se vám jenom zdá.“ Zkrátka, člověk si hraje, že jede v úplně jiném vlaku, než ve kterém skutečně sedí. 3. varianta je, že nejedeme v ideálním vlaku, ale pouze v našem kupé, které je ideální. V podstatě se tváříme, že další vagony k nám vůbec nepatří. Že k nám nepatří žádné vedlejší farnosti, kde je blbý farář. My máme svoji farnost, své CSA, svoje společenství. Tváříme se, že je církev ideální. Vycházíme z dobré zkušenosti s církví, kterou reflektujeme na celou církev, a v církvi si nepřipouštíme žádné chyby a bolesti. Všechny tyto 3 způsoby jízdy ve vlaku zvaném církev jsou nefér. Jsou nefér vůči církvi jako takové a jsou nefér také vůči nám samotným, protože ve všech těch situacích žijeme v jakési iluzi, anebo jsme se úplně odpojili od onoho ideálu, že jedeme společně. To, co potřebujeme, je mít obrovskou radost, že jedeme společně, že jsme Boží lid, který putuje v Boží síle do Božího království. Jsou tři základní věci, které jsou znamením církve, tak, jak ji Kristus povolal do života: První věc je, že jsme společenství. Jsme skupina lidí, která si vzájemně pomáhá. Druhá věc je otevřenost pro Boží dary. A třetí věc je velká důvěra a touha v to, že můžeme najít lásku, svobodu a plnost našeho života. Tyto tři věci jsou trojnožka, která je podle 2. vatikánského koncilu v církvi přítomná. Mnohdy našimi lidskými hříchy jednu nohu pokazíme, a pak to kulhá. Mohou kulhat všechny nohy. Když chybí společenství, kulhá noha společenství. Máte Boží dary, můžete přijímat svátosti horem dolem. Máte přesvědčení, že u Pána Boha je plnost věcí, po kterých toužíme, ale lidé si vzájemně vůbec nepomáhají. Je to ten studený kostel, ve kterém si každý sedí jako bluma, pan farář sice káže samé pravdivé věci, ale celkově to kulhá. A člověk zná církev v této pozici. Církev kulhá, protože chybí společenství. Nebo může kulhat noha jiná. Člověk nevěří, že dostává velikánské Boží dary zadarmo a úplně odjinud než jenom ze své vlastní moci. Může se stát, že chybí noha, kde by měla být touha po štěstí. Je pouze parta lidí a Boží pravidla. To je situace, kdy vnímáte církev jako policajta, kdy vnímáte církev jako tu, která ve jménu Pána Boha jen něco zakazuje a přikazuje. A pak stojan zase kulhá. To jsou všechno situace, kdy najednou pohled na Boha, který máte mít, který jste dostali jako velikánský dar, nějakým způsobem kulhá. Mnohdy musíme přiznat, že tam, kde jsme, církev takto vypadá. 9 Nemá smysl říkat, že to tak není. Že stojí rovně. Nehrajme si na něco, co není pravda. Ale důležité je, že tento průzor na Boha, tento pramen milosti, si nedáváme my sami. Je to dar, který pochází z boku Kristova. A cestou, po které jsme

pozváni jít, je pokoušet se hledat v církvi místa, kde to nekulhá. Pokoušet se pokud je to v našich silách – posunout kulhavou nohu tak, aby se narovnala. Církev je loď, na niž vstoupíme, ve které je mnohdy těsno, jsme tam namačkaní nebo to tam smrdí. Ale s touto lodí se dá odrazit od břehu a vyjet na hlubinu moře, na hlubinu života. V okamžiku, kdy člověk na lodi vidí někoho, s kým tam rozhodně být nechce, tak mu v té chvíli nezbyde nic jiného než se cákat při břehu. A to je volba, která tu dnes je. Buď se budeme cákat u břehu, nebo budeme děkovat za dar, který mnohdy vlivem lidského hříchu nestojí tak pevně, jak má stát. Ale je to cesta, jak se dostat na hlubinu toho, co znamená touha po lidské svobodě a lidském štěstí. Je to cesta, která je ne od pana Duky, ne od pana Františka, ale která opravdu vychází - jak věříme - z boku Kristova. A jak věříme, bude proudit velmi intenzivně až do konce tohoto světa. A my tam patříme. Tak jako lidé, kteří milují, ne kteří jsou naivně zamilovaní, ale lidé, kteří milují. Jsme v církvi a potkáváme se i s něčím krásným. Je potřeba děkovat za tento pohled nezměrné Boží síly, který dostáváme. A v okamžiku, kdy se potkáme se slabostí církve a hříchem, tak si vzpomeňme na úryvek z evangelia, kde se Ježíš ptá učedníků: „Vy také chcete odejít?“ A Petr mu říká: „Pane, kam bychom šli. Vždyť ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili, že ty jsi Svatý Boží.“ Mons. Tomáš Holub (převzato z publikace Člověk a jeho vztahy)

Padni, kam padni

Vzdělávání

Starozákonní předobrazy Eucharistie Naše druhé povídání by nám mělo přiblížit Starozákonní předobrazy Eucharistie. Druhý vatikánský koncil nám připomíná, že všechno, o čem se psalo ve Starém zákoně, je vysvětleno v Novém – a opačně: To, co je v Novém zákoně, už nějak bylo předpověděno v Starém zákoně. A jak je to s tajemstvím Eucharistie? Kdybychom si četli Starý zákon, našli bychom hromadu předobrazů. A tak jsem se rozhodl, že – aby v tom byl nějaký systém – pomůžu si studií, kterou před několika lety napsal P. Josef Hřebík, on učí Starý zákon na Teologické fakultě v Praze – tak tomu rozumí víc než já ☺. Pouka10 zuje hlavně na sedm hlavních předobrazů tohoto velikého tajemství, které nám Pan Ježíš dal.

1)

Pokrm a nápoj (Gn2; Gn3; Ex16,14…)

Víme, že tyto dvě složky jsou důležité pro náš život – pro náš růst a to, abychom byli v pohodě. Ale v biblickém smyslu to také znamená vyznání, že nemám zdroj života sám v sobě a že proto potřebuju život čerpat odjinud. V konečném důsledku to znamená, že Hospodin o nás nesmírně pečuje (vzpomeňme na manu na poušti Ex 16,14). Je zajímavé, že v hebrejštině chléb znamená také celé živobytí – je na to použit stejný termín „lechem“. A kdo je spravedlivý v Hospodinových očích, tak láme chléb hladovému…(Iz 58,7; Ez 18,7) tedy dává mu na živobytí. Víno je svátečním nápojem a dává radost lidskému srdci. Další detail k tomuto předobrazu, který je důležitý, je ten, že chléb a víno slouží k pokrmu pocestného. V Izraeli to nebyl obyčejný pokrm (nejnutnější k přežití byl „chléb soužení a voda útlaku“ Iz 30,20). Bílá mouka a šťáva z hroznů patří spolu s mlékem, medem a olejem k vyššímu životnímu standardu (Sir 39,26). Poslední věc: Melchizedech přináší vítězícímu Abramovi chléb a víno jako pokrm, který slouží k oslavě, k veliké a radostné události.

2)

Díkůvzdání

Tento výraz se vine jako refrén celým Starým zákonem a znamená kromě prostého pozdravení, přání dobra druhému člověku, také dík za prokázaná dobrodiní a tento dík může být také konkrétně projeven darem. A do tohoto faktu vstupuje Bůh. To je krásný předobraz Eucharistie: do našich vztahů – normálních, plných vděčnosti - vstupuje Bůh. A On sám je zdrojem tohoto děkování, dobra… A proto i mše svatá je „díkůvzdání“, resp. Eucharistie je taky etymologicky „díkůvzdání“ – o tom jsme si povídali minule.

3)

Památka

Tento termín má opět dvě roviny. Na prvním místě Hospodin pamatuje na svůj lid a je mu blízko, pak se jedná o liturgickou památku na vysvobození Izraelitů z Egyptského otroctví – což připomínají židovské Velikonoce a pesachová večeře (Ex 12,14; Žl 111,4). Liturgie má totiž schopnost aktualizovat dávné události, a tak překonávat propast věků. V tom obřadu Pesachu je to jasně vyjádřeno. V určitou chvíli nejmladší člen rodiny položí tři otázky, na které otec odpovídá ve třech časech – minulém, pak přítomném a přesune událost paschy i do budoucna. Je to silná symbolika, stálo by za to tu pesachovou večeři sledovat krok za krokem v souvislosti s naší liturgií. 11 Pan Ježíš právě v této večeři ustanovil Nejsvětější svátost a sám se nám dal v Eucharistii. Proto „památka“ je důležitým předobrazem i liturgickým.

4)

Tělo a krev

Tyto dva pojmy vyjadřuji celistvost člověka i jeho křehkost. V semitském pojetí je krev sídlem života, který je vyhrazen pouze Bohu. Izraelité měli zakázáno pít krev jakéhokoliv tvora. Tato krev se obětovala. Předobrazem je hlavně trojí krev: a. Abelova. Je to krev, která volá k Bohu, aby se Ábela zastal. b. Beránková krev. Touto krví Izraelité pomazávali veřeje dveří, a tím byli ochráněni před Andělem zhoubcem. c. Krev býčka a kozla, kterou kropil velekněz každoročně v den smíření v chrámové velesvatyni víko archy smlouvy.

5)

Smlouva

„Smlouva nová a věčná“. Ve Starém zákoně máme řadu smluv, které mají jasnou strukturu či podmínky. Jedná se o dohodu mezi dvěma stranami, každá strana bere na sebe závazek, že bude plnit podmínky, které jsou předmětem této společné dohody a které se týkají vzájemného soužití. Smlouva se uzavírá určitým rituálem a hostinou. Smlouvy, které uzavírá Hospodin, tak mají občas jenom jednostranný slib, anebo také oboustranný. Někdy je dokonce znamení, které tuto smlouvu připomíná: Smlouvu s Noemem, resp. s celým tvorstvem připomíná duha (Gn 9,12-17); smlouvu s Abrahámem obřízka (Gn 17,10-14) a s Izraelem den odpočinku. Znamením dodržení smlouvy byla obětní hostina zvířete a pokropení krví. Ale protože zvíře nemůže plnohodnotně zastoupit člověka ani Boha ve smlouvě, Bůh uzavírá smlouvu novou a věčnou ve svém Synu, v Jeho krvi. A uzavírá jí ne jenom s člověkem či národem, ale s celým lidstvem. Naše účast na této smlouvě je v dodržování přikázání lásky.

6)

Oběť

Tento termín je součástí uzavírání smlouvy. Oběť je vlastně konkrétním vyjádřením lidské touhy přiblížit se Bohu a snahy dát mu něco jako náhradu za svou nedostatečnost. A Bůh tyto oběti přijímá, ale na základě ryzosti vnitřního postoje obětníka. Ve Starém zákoně je celá linie obětí: nepřehlédnutelnými mezníky jsou hlavně tři oběti: Ábelová (Gn 4), Abrahámová (Gn 22), Melchizedechova (Gn 14). Bohu se dává to nejlepší, co člověk má a tak se Ábelova krev připojí k jeho oběti, Abrahámův syn je ušetřen a je12 ho oběť je zastoupená beránkem a Melichzedech přináší už zmiňovaný chléb a víno, což je náznak děkovné oběti za Abramovo vítězství. V Listě Židům je pak tato oběť představena jako prototyp Ježíšovy oběti.

7)

Hostina. Pohostinnost je základní cností orientálců. a. Na poušti Abram pohostí tři muže, ve kterých k Abramovi přichází Hospodin, a jako dík za tuto hostinu dostane syna Izáka (Gn 18). b. Společné stolování u stolu utužuje svazek mezi stolujícími – proto v Izraeli je toto pouto tak patrné a velikonoční liturgie je zasazena do domácího prostředí, ve kterém se jí velikonoční beránek ( Ex 12) . c. Pouštní hostina, kterou Hospodin sám připravil Izraelitům v podobě many. d. Elizeus, když je povolán, tak zabíjí své spřežení dobytčat, obětuje je a pak je uvaří a jejich maso daruje lidem. e. Izajáš připomíná, že v nebi bude veliká hostina: „Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné“ (Iz 25,6).

A tak nám zaznívá tato naděje na shromáždění celého lidstva kolem jednoho stolu, jehož předchuť je nám dána v Eucharistii. Vím, že toho dnes bylo hodně a věřte mi, že to byl jen malinký nástřel bohatství, které Písmo Svaté v této rovině v sobě ukrývá. Důležité je, že Eucharistie je dar, který Bůh pro nás zamýšlel odpradávna a my jsme ti šťastní, kteří ho nezakouší v náznacích, jako množství lidí před námi. Pán Ježíš je spolu s námi a živí nás, my ho zakoušíme, můžeme s ním slavit, děkovat, neustále si tu velikou věc našeho vykoupení zpřítomňovat. P. Filip Foltán

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

Petr Tesař VĚK: 18 let BYDLIŠTĚ: Voletice (u Luže) CO TI UDĚLÁ RADOST: Radost mi udělá každá skutečnost, u které vidím Boží plán a Boží vůli (někdy je to ale radost až po hodně dlouhé době trápení se ☺). ŠKOLA: GSŘMR Skuteč (ta zkratka znamená: Gymnázium Suverénního řádu maltéz13 ských rytířů – myslím, že se řadíme mezi školy s nejdelším názvem v diecézi ☺)

OBLÍBENÁ

BARVA: zelená a modrá

OBLÍBENÝ

CITÁT: Asi teda nesplňuji zadání ☺, ale traduje se, že když Jan XXIII.

přijel do nemocnice Sv. Ducha v Římě, tak mu spěchala vstříc matka představená a pronesla něco v tomto smyslu: „ Sv. otče, vítám Vás tu. Já jsem představená Sv. Ducha.“ Jan XXIII. pohotově odpověděl: „To máte dobré, matko, já jsem jen Služebník služebníků Božích."

PŘEDSTAV NÁM PROSÍM CHRUDIMSKÝ

VIKARIÁT.

Tak náš vikariát se dělí na hrozně moc farností (přesněji řečeno 28), ve kterých je hrozná spousta skvělých lidí (teď už počet nedám ☺). Máme zde mnoho kněží, bez nichž by to rozhodně nešlo, a jsme jim moc vděční za pomoc.

JAKÉ

AKCE VE VIKARIÁTU DĚLÁTE?

Každý rok v lednu se koná Večer mladých. Letos byl v Chrudimi a byl super. Poté diecézko, na které se pokoušíme každý rok vypravit autobus. Někdy před prázdninami následuje Work víkend. Po prázdninách je Sportovní vikariátko. A asi největší akcí je říjnové Dvojvikariátko spolu s Litomyšlí.

JAKÉ

MÁŠ KONÍČKY?

Asi jsem tak trochu víc knihomol. Dál mě baví historie - hlavně války (co jiného by kluka asi bavilo ☺ . Pak hodně rád lyžuji. A to je asi tak to nejdůležitější.

JAKÝ

MÁŠ OBLÍBENÝ FILM?

O

ČEM JE?

PROČ

BYS JEJ NAŠIM ČTE-

NÁŘŮM DOPORUČIL?

Mým nejoblíbenějším filmem je Misie s Robertem de Niro. Jedná se o film, který se zaměřuje na dobu kolem 16. nebo 17. století a popisuje jak složitá, bolestná, ale i krásná, byla evangelizace v Jižní Americe. Proč bych ho doporučil? Nevím. Poprvé jsem ho viděl na táboře, úplně kaput, a přesto jsem po skončení nemohl usnout. Ale nejvíc mě zaujala ta nastavená otázka, na kterou film neodpovídá – vlastně jako odpověď je zde dán citát z Janova evangelia (Jan 1,4–5), který je zde dán tak geniálně. Díky tomuto jsem dokázal pochopit, že pravda není černobílá a proč my, lidé, nemáme soudit své bližní.

JAK

PROŽÍVÁŠ PŘÍPRAVU NA

NÁRODNÍ

EUCHARISTICKÝ KONGRES?

ČÍM

BYS MOHL INSPI-

ROVAT NAŠE ČTENÁŘE?

14 Přípravu se snažím prožívat tak, jak to jde. Mrzí mě, že jsem nebyl na žádné adoraci k přípravě na NEK, tak se snažím alespoň pravidelně modlit modlitbu za něj.

Anežka Burešová VĚK: 16 let BYDLIŠTĚ: Chrudim CO

TI UDĚLÁ RADOST: hodně dlouhé prázdniny

ŠKOLA: Gymnázium Josefa Ressela OBLÍBENÁ

BARVA: fialová

OBLÍBENÝ

CITÁT: Dej každému dni příležitost, aby se

mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě. (M. Twain)

CO

OČEKÁVÁŠ OD SLUŽBY VIKARIÁTNÍHO ZÁSTUPCE?

CO

CHCEŠ DO CHRUDIMSKÉHO

VIKARIÁTU PŘINÉST?

Myslím, že se díky tomu naučím spoustu nových věcí a poznám nové lidi. Chtěla bych, abychom se lépe navzájem poznali a vytvářeli společně jednu velkou rodinu církve. Nějaké převratné novinky, ale (zatím) neplánuju.

CO

RÁDA DĚLÁŠ?

Nejraději čtu knížky, kreslím a hraji na housle. Také mě baví běhat, ale na to nemám příliš čas. A samozřejmě ráda spím, pokud možno co nejdéle…

JAK

A KDE SE CHYSTÁŠ PROŽÍT

VELIKONOCE?

O Velikonocích budu u nás v Chrudimi. Ze čtvrtka na Velký pátek budeme nejspíš my mládežníci přespávat na faře, kde máme zároveň celonoční adoraci. Je to opravdu super akce. No a na Velikonoční pondělí pojedu za babičkou, kde se budu schovávat před koledníky.

JAKOU MÁŠ

OBLÍBENOU KNÍŽKU?

PROČ

BYS JI DOPORUČILA NAŠIM ČTENÁŘŮM?

Jednou z mých nejoblíbenějších knížek je knížka Andělé od Františka Mráčka. Náhodou jsem na ni narazila, když jsem byla s naší farností na pouti v Šaštíně a opravdu mě zaujala, takže jsem si ji nechala od mamky koupit k narozeninám a od té doby jsem ji už několikrát přečetla a vždy v ní objevím něco nového, čeho jsem si předtím nevšimla. Autor zde píše o biblických (i nebiblických) postavách, které měly kon15 takty s anděly, jak se andělé rozdělují do kůrů atd. Je to opravdu hezká knížka, kterou bych mohla číst pořád.

Milý Bože, vsadím se, že je pro tebe velmi těžké milovat všechny lidi na celém světě. V naší rodině jsme jenom čtyři a mně to tedy moc nejde. Anežka (z knihy Děti píší Bohu)

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Marie Sejkorová, Ludmila Horáčková, František Javůrek a Jakub Klimeš.