Mlčeti zlato. Obsah osmého čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

„Ejhle, Hospodin přijde!“, zpíváme celou dobu adventní. A tak, milí čtenáři, věřte nebo nevěřte, ale Hospodin už je skoro tady! Přijměte nové číslo našeho občasníku jako malý dárek pod stromeček. Jak vypadal náš advent? Možná jste spokojeni a připraveni jít s čistým srdcem k jeslím, ale možná se mezi námi najdou i tací, kteří si to všechno představovali trochu jinak a ono to nějak nedopadlo... Nezoufejte! Helča Voglová nám v Duchovním slově dává dobrou radu s názvem „Adventní ranec“. Více už prozrazovat nebudu. Rubrika informací nabízí pestrou škálu pozvánek, ale také jednu důležitou informaci: DCM mění e-mailovou adresu na [email protected]. Prosím, změňte si nás v adresáři. Máme radost z vašich reportáží. Zúčastnili jste se nejrůznějších akcí a o své zážitky se dělíte s ostatními. To je, milí čtenáři, na pochvalu!  O rubriku dál jsou nejen „otazníky“, ale také odpovědi! Opět z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu, a báli jste se zeptat. Rubriku vzdělávání jsme si dovolili díky spoustě reportáží vynechat. Od příště se však můžete těšit na téma Biřmování. Portréty osobností patří našim vikariátním zástupcům pro mládež. Před začátkem roku 2012 se na vás obracíme s prosbou o finanční příspěvek na Hromosvod dle vašeho uvážení. Přibližné roční náklady na distribuci a tisk činí cca 250 Kč. Platbu můžete poukázat na účet Biskupství královéhradeckého č.ú: 1006010044/5500, variabilní symbol: 21410, specifický symbol: vaše registrační číslo (na adresním štítku vpravo nahoře, čtyřmístné číslo před lomítkem). Moc děkujeme! Milí čtenáři, dobrou chuť ke štědrovečerní večeři a nezapomenutelné chvíle u jesliček. Narozený Ježíš tam na nás čeká!

Obsah osmého čísla:

-čer-

Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................6 Otazníky........................13 Zástupci vikariátu..............14 2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

ADVENTNÍ RANEC Tak je to po roce zase tady. Zapalujete první svíčku na adventním věnci a svatosvatě si umiňujete, jak to letos teda prožijete a ne, že ne! Nebudete se honit a na příchod Krista se připravíte, má přece narozeniny jen jednou za rok, tak ať to stojí za to, fakt do toho půjdete! Ale když vám v půlce druhého týdne adventního píše kamarád s přáním, abyste prožili pěkný advent, že jemu to pod tíhou povinností moc nejde – a vy mu na to nemáte co říct, dojde vám, že jste v tom zase až po uši. Honíte se! Nebo vás něco honí! Rodiče, škola, práce, zájmy, blízcí… povinnosti – třeba i příjemné. Běháte a můžete si nohy ušoupat „aby se to všechno stihlo“. A to „všechno“ se jako naschvál valí silou laviny. Občas si vyšetříte vteřinku na střelňačku typu „Pane, dej, ať stihnu tohle, protože jinak pak nestihnu tamto…“, ale z té vás nejspíš vytrhne mobil, že už máte být zase támhle. Ó, hrůzo! Na to jste úplně zapomněli! A cukroví je potřeba napéct ještě aspoň šestnáct druhů! A ta vrstva prachu na skříni musí pryč! A pavouci musí pryč i s pavučinami! A kdyby tak šlo místo chození lítat, to by se možná dalo i něco stihnout… a blíží se zápočťák. Nebo pololetí. A seminárky/referáty/bakalářku/diplomku za mě nikdo nenapíše! A koncerty neodehraje ani neodzpívá. A vystoupení neodtančí. A s farní akcí nepomůže. A poštu nevyzvedne a kytky nezaleje a projekt nevymyslí a jídlo neuvaří a dárky nenakoupí a kapra nemajzne a problém nevyřeší… Večer už jen z posledních sil konstatujete: „To jsem to, Pane Bože, zase dneska vymňouk, to jsem to neprožil.“ A zase si svatosvatě umiňujete… A tak se honění prostřídá s konstatováním a umiňováním, čtyři týdny utečou jako nic a bum! Štědrý den je tu, advent je minulostí a vaše připravenost – nulová. Jdete k jesličkám a říkáte si: „Tak, Pane, tys přišel a já vím proč… a co ti nesu? To jsem to zase zpackal.“ Tak víte co? Zabalte to. Tím nemyslím, abyste se na všechno vykašlali, to ani nápad. Zabalte prostě to, co máte, sbalte celý ten advent se vším umiňováním, konstatováním a nekonečným honěním do jednoho velikého rance – a k těm jeslím ho položte. „Podívej se, Ježíši, tohle je můj adventní ranec. Je v něm úplně všechno, noci, co jsem probděl nad slovíčkama, hodiny a hodiny vaření, pečení a smejčení, mezi tím rozsypaný nějaký ty růžencový korálky, co jsem stihl v šalině, je tam všechno, co jsem zblbnul, zkonil a zvoral, i ta paní, co jsem jí vynadal v obchodě a v koutě se tam možná krčí i půlka rorátů, pak už jsem zas 3

musel jít makat, vždyť víš. Je to tam zkrátka všechno. Ode mě pro Tebe. Víc toho nemám. Měl jsem měsíc na přípravu, neumím si ani představit, co za měsíc všechno stihneš Ty…a teď jdu jenom s tímhle. Takže… prostě tak. Dávám Ti to.“ A možná pak uslyšíte: „Poslyš, Péťo/Maruško/Terezko/Honzíku… vždyť já jsem taky člověk. A vím, jaké to je, nést tíhu. Tvůj ranec je můj ranec. Beru ho. A teď pojď slavit – a vidíš, taky pro tebe něco mám.“ A vytáhne ranec nefalšované Radosti (lepší, než od Mattela) a opravdického Pokoje (přesně takového, jaký sis vždycky přál), s láskyplně zavázanou mašlí… „Mám přece narozeniny jen jednou za rok… tak ať to stojí za to! Jdeš do toho se mnou?“ Helča Voglová

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Změna adresy! Upozorňujeme na změnu e-mailové adresy DCM: místo původní [email protected] je zprovozněna adresa

[email protected].

Silvestr na Vesmíru Přijeď oslavit poslední dny v roce společně na DCŽM Vesmír od 27. 12. do 2. 1. 2012! Čeká Tě bohatý program, ve kterém nebudou chybět hry, zábava, hosté, modlitba, práce, snad i spousta sněhu a tradiční zábavný silvestrovský program. S sebou: spacák, přezůvky, teplé oblečení, nějaké cukroví na zub. Akce určena pro mladé lidi od 15-ti let! Doporučený příspěvek 220 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, 517 91 Deštné v Orlických horách, e-mail: [email protected], tel.: 494 663 140.

SNB Weekend Od 20. do 22. ledna 2012 se na DCŽM Vesmír uskuteční snowboard weekend pro všechny, kteří touží po jízdě na „prkně“. Zváni jsou profíci i začátečníci. S sebou: spacák, přezůvky, prkno, přilba. Doporučený příspěvek 220 Kč/den + něco na vleky. Prosíme, hlaste se předem na DCŽM Vesmír, Deštné v Orlických horách, tel.: 494 663 140, e-mail: [email protected], www.vesmir.signaly.cz.

Pololetní prázdniny V termínu pololetních prázdnin od 2. do 5. února 2012 jsou mladí lidé zváni na DCŽM Vesmír. S sebou: spacák, přezůvky, teplé oblečení. Doporučený příspěvek 220 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem na DCŽM Vesmír, Deštné v Orlických horách, tel.: 494 663 140, e-mail: [email protected], www.vesmir.signaly.cz. 4

Skautský ples 3. oddíl skautské středisko Sopka Nová Paka Vás srdečně zve na Skautský ples dne 21. ledna 2012 od 19:30 hod. v P-centru Militký (Velveta) Nová Paka. K tanci a poslechu zahraje kapela Futrál. Vstup 100 Kč. Rezervace do 15. ledna 2012 na [email protected], tel.: 775 255 308.

Večer mladých Hradec Králové—6. ledna 2012, Hradec Králové—Nové Adalbertinum, téma: Okultismus. Host: P. Jaroslav Brož. Kontakt: Anička Hanušová, tel.: 731 604 752, e-mail: [email protected]. Trutnov—28. ledna 2012, Trutnov, téma: Boj dobra a zla. Kontakt: Jakub Kunc, tel.: 739 759 813, e-mail: [email protected].

Modrý bál Dne 28. ledna 2012 jste srdečně zváni do Chocně na 10. Modrý bál. Začátek ve 20:00 hod. v Panském domě. Více informací: Maritka Diblíková, e-mail: [email protected], tel.: 774 217 151.

Modlitba a služba Pozvánka pro dívky, které chtějí prožít několik dní v klášteře sester boromejek, naplněných modlitbou a službou nemocným. Termín: 28. 12.—2. 1. 2012 v Moravských Budějovicích. S sebou: oblečení pro práci v Domově, přezůvky, otevřené srdce, popř. hudební nástroj. Kontakt: S.M.Lucie Horáková, Komenského 907, 676 02 Moravské Budějovice, tel.: 737 764 008, e-mail: [email protected].

Žďár 2012 Stále nevíš, co si přát pod stromečkem? Nabízíme jeden tip: účast na 5. Celostátním setkání mládeže (CSM) ve dnech 14.—19. srpna 2012 ve Žďáru nad Sázavou. Spodní věková hranice je 14 let. Motto setkání: „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj...“ (Gal 5,22). Cena za celé setkání je 1 100 Kč. Zvýhodněná cena je 950 Kč (platí pro toho, kdo se přihlásí a uhradí částku do 31. 5. 2012). V rámci CSM zveme rodiče a mladé rodiny s dětmi na pouť rodin. Koná se v sobotu 18. srpna 2012. Dopoledne bude program pro děti, přednášky specielně určené manželům, odpoledne bude mše svatá. Přihlášky a více informací na http://zdar2012.signaly.cz. Kontakt: DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, tel.: 495 063 421, e-mail: [email protected]. 5

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

PoMadridské setkání Jedu na PoMadridské setkání (pracovní název 'PoMa') na Vesmír autobusem, a jen co z něj vystoupím, čeká mě první překvapení. Pekař jede s prázdným autem a my nemusíme šlapat pěšky – díky! Na Vesmír přijíždím už ve čtvrtek, samozřejmě akorát na oběd . Odpoledne vymýšlíme ve skupinkách scénky a plakát jednoho konkrétního Světového dne mládeže. Večer si to navzájem prezentujeme. Tímto bych chtěla poděkovat mojí skvělé skupince, která se nebála těchto nelehkých úkolů: Jindrovi za supr papeže, Zuzce za policistku, Terce za úsměv a otevřenou mysl, a Mary, že se chopila kreslení loga (a týmáku Johnovi, který nám poradil, jak vypadá filipínská vlajka a písmeno F). V těchto skupinkách jsme měli také sdílení a večerní modlitbu – za všechny účastníky minulých Světových dní. V pátek, ještě před velkým přílivem účastníků jsme vyzdobili celý dům. Kam jste se jen podívali, tam bylo něco madridského. Samotná PoMa byla madridská každým coulem: výzdoba, nošení visaček, program, písničky, těsno a fronty (neboť nás bylo až 170), jídlo, signálácká kavárna Na Meetince. Setkání bylo zahájeno v pátek večer na parkovišti před Vesmírem. Seřadili jsme se dle autobusů a v těch jsme postupně „odjeli“ do jídelny. Každý autobus (a jiný dopravní prostředek) povyprávěl o svých všelikých zážitcích a dojmech z cest (od technických problémů přes české pivo až po vyplavení pole). Vzbudila nás hymna. Museli jsme si jít ven pro snídani v podobě tarragonských balíčků. Dopoledne měl o. Tomáš připravenou prezentaci a reinterpretaci homilie Svatého otce v neděli 21. 8. na Cuatro Vientos; následovaly diskusní skupinky. Oběd ("gaspáčo") jsme dostali pouze na stravenku, pro kterou jsme si museli dojet metrem (růžová linka, zastávka "Osamělý keř v poli"). Odpoledne jsme ve 4 skupinkách vylepovali logo SDM pomocí lístečků, které jsme získávali za absolvování různých stanovišť: tanec, kreslení zážitků, lekce španělštiny, lanové překážky… na cestě nás však mohla potkat zákeřná žízeň, hlad či ušlapat dav lidí… Sobotní večer patřil svědectvím z našich řad. Mohli jsme slyšet různé zážitky od opakované ztráty peněženky přes nedobrovolný odvoz do nemocnice až po to, že vigilie s Benediktem XVI. byla tím nej i přes bouřku a liják… Tehdy mi došlo, proč jsem jela na PoMu – aby mi došlo, proč jsem jela do Madridu. Nabitý den jsme zakončili adorací před Nejsvětější svátostí v kostele sv. Matouše, která byla opravdu „na místě“, byla pomyslným vrcholem celé PoMy. 6

Při svitu svíček jsme mohli odevzdat Pánu vše, co jsme slyšeli, prožili a poděkovali za všechna dobrodiní prokázaná nejen v Madridu. V neděli jsme sešli na mši do Deštného, při které byla Barbora přijata do katechumenátu. Opravdový konec PoMy jsme mohli prožít opět ve sv. Matoušovi: rozloučili se, poděkovali celému Vesmíru i režijní skupince a dostali na památku dárek – malou rostlinku, viz motto setkání: „V Kristu zapusťte kořeny…“. Moje rostlinka nese název Oleandr a zjistila jsem si, že je jedovatá …kdo že to před kostelem ochutnával?  Z Deštného jsme každý (a většina autobusem) cestovali s kelímkem v ruce… vypadalo to, jako když jedeme z nějakého srazu zahrádkářů. Pan řidič tomu dal korunu: „Co to máte za marihuanu?“ Terka Hordějčuková

„Vlastní síly nestačí, s Bohem dokážeme nemožné!“

28denní pouť do Madridu přes Rakousko, Švýcarsko a Francii. V rámci Večeru mladých 4. 11. v Dolní Čermné jsem se zúčastnila přednášky, ve které hovořil Zdeněk Sigmund o svém putování na koloběžce ze Zlína do Madridu. Po „Madridské hře“ a mši svaté jsme se všichni účastníci Večeru mladých přesunuli do dolnočermenského KD, kde probíhala přednáška. Tam na nás čekalo milé přivítání v podobě různých vlajek symbolizujících celosvětové setkání mladých v Madridu a samozřejmě koloběžka, na které Zdeněk urazil neuvěřitelných 2920km! To byl ale jen začátek velmi zajímavé prezentace a svědectví o pouti do Madridu. Zdeněk Sigmund se 20. července vydal na svoji pouť. Cestu obětoval za svůj život i za životy mnoha lidí v jeho okolí. Modlil se a prožíval nepopsatelné milosti Boží. Cesta mu změnila život a stala se inspirací pro životy mnoha jiných. Třeba i ten můj. Byla jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila této přednášky. A to nejen proto, že jsem Zdeňka již viděla v Madridu. Velmi mě inspirovala jeho vůle, odhodlání a odevzdanost Bohu při všech životních situacích. A ať už jsou ty situace jakékoli, tak už vím, že Bůh stojí ve všem VŽDY při mně. Myslím, že z této přednášky budu čerpat ještě hodně dlouho a třeba pojedu na koloběžce i na příští celosvětové setkání mládeže, které bude v Riu De Janeiru. Zuzka Fáberová 7

Double vikariátní setkání mládeže v Dolní Dobrouči Byl nebyl jednou jeden velký ústeckoorlický vikariát, který se jednoho dne (a není to tak dávno ) rozdělil na dva menší. To dalo za vznik žambereckému vikariátu. Proto jsme si také tak blízcí a znovu se zase rádi vidíme. A tak jsme se my, Žamberáci 12. 11. vydali za hranice našeho vikariátu, k našim sousedům, kde jsme se opět mohli všichni setkat. Toto double vikariátko se konalo v Dolní Dobrouči a tématem byly misie a dobrovolnická činnost. Vše propuklo ve 14:00 v kostele sv. Mikuláše, kde jsme toto setkání zahájili společnou mší svatou. Připomínali jsme si sv. Anežku, která nám všem může být vzorem svou horlivostí a obětavostí. Potom jsme se všichni přesunuli do nově zbudovaného D-centra, kde pokračoval program. Nechyběla scénka, ani přednáška Kristýny Čapkové, která strávila rok jako dobrovolnice na misiích v Malamulele (JAR). Zajímavě nám povídala o svých motivacích, zážitcích, tamní situaci, náplni její práce, ...a promítla nám fotky. Její práce byla dobrovolná, nedostala za ni žádné peníze, ale rozhodně to nebyla práce nadarmo! Po přednášce nás čekala opravdu netradiční večeře. Rozdělili jsme se do jednotlivých světadílů a vypadalo to takto: Asiaté večeřeli rizoto, Američané hamburgery, Evropané palačinky, atd. …ale většina z nás potom ještě udělala jídelní cestu kolem světa.  Pak pro nás byla připravená hra, při které se z nás všech stali misionáři. Uvědomili jsme si, jak je důležité chránit si své světlo víry, protože na cestě čekají všemožné překážky, ale ta radost z duší získaných pro Boží království je k nezaplacení! Večer vyvrcholil společnou adorací, při které jsme rozjímali, děkovali a prosili nad dopisy od různých dobrovolníků působících v cizině. Nakonec jsme mohli ještě pobýt v prostorách D – centra, kde jsme měli možnost zahrát si ping-pong, kulečník, kalčo nebo si třeba popovídat v čajovně. Opravdu to bylo vydařené! Velké díky patří všem, kteří se na tomto setkání podíleli! Hana Strnadová

Diecézní fórum mládeže Hradec Králové 2011 Být zástupcem vikariátu na Fóru mládeže je úžasná příležitost. Člověk diskutuje, beseduje s otcem biskupem a poté se podílí na výsledném dopise zasílaném do vikariátů. Navíc se celou dobu cítí velmi důležitě, nosí jmenovku, desky, obědvá v restauraci, setká se s mladými akčními katolíky. Jedním slovem obohacující. Takový pocit jsem získala po třech dnech strávených v Hradci na Fóru. V pátek vpodvečer se setkali na DCM vyslanci z vikariátů a zástupci „všeho možného“. U registrace jsme dostali jmenovku a elegantní desky s materiály. 8

V koferenční místnosti poté začal oficiální program – prezentace našich domovských vikariátů a co se v nich děje s mládeží. A že se toho někde děje opravdu hodně! Večer jsme ukončili krásnou modlitbou a plni chuti do dalšího dne se rozešli „spát“. Druhý den, sobotu, jsme začali mší svatou, kterou celebroval Mons. Josef Socha. Při kázání nám mimo jiné povyprávěl o svých příhodách, například o tom, jak hledali v dobách nedostatku v kryptě kostela poklad a že ho vlastně našli (ne všechno je zlato, co se třpytí!), jsme se ale dozvěděli až večer. Hlavní denní náplní byly diskuze ve skupinkách. Dopolední blok nesl název Svátost biřmování v životě člověka, úvodní přednášku, která nás měla nakopnout a opravdu tak učinila, vedl o. Jenda Balík. Druhá odpolední byla na téma Hlásání evangelia nebo také Křesťan ve 21. století, k tématu nás uvedli mladí manželé Štůlovi. Musím říct, že obě diskuze mě hluboce obohatily. Ne každý den si člověk najde čas na to si popovídat o své víře a naslouchat problémům a nápadům ostatních lidí. Večer vyvrcholil, když přišla na řadu beseda se třemi úctyhodnými pány: Mons. Janem Vokálem, Mons. Josefem Sochou a P. Karlem Moravcem. Do akvárka bez vody jsme si na ně připravili záludné ale i vtipné otázky a oni nám na všechny bez vytáček odpovídali, diskuze nebrala konce, zvláště když se jeden z nás odvážil zeptat nahlas. A tak jsme se rozcházeli v euforické náladě (vždyť jsme seděli 2 m od našeho otce biskupa!!). Čekala nás ještě společná adorace a po ní odevzdání výsledků našich skupinek. Neděle, poslední den, vlastně první den, den kdy světlo světa spatřila zpráva od delegátů pro všechny farnosti naší diecéze. Během dopoledne jsme odprezentovali, to, co jsme den předtím odevzdali, skoro nikdo se nevešel do povolených deseti minut,  a pak nám byla přečtena výstupní zpráva Fóra. Proběhly typické zakončovací rituály, hodnocení, poděkování, loučení a jelo se domů. A tak se chci i já rozloučit, poděkovat Lídě, Tomášovi a Zdíšce, všem přítomným a pozorovatelům a s nadějí a vírou vyrazit k nám do vikariátu mezi mladé. Kristýna Sosnovcová

TAMMÍM Středa „Ty, Tome, oprvadu tam nechceš jet?“ „ Už zas na mě taháš ten Tammím?“ „ Ale notak, já to nemyslel zle...“ „ Hej a fakt tam nebudou holky?“ „ Tak to fakt ne.“ 9

Pátek Po nesnadném přemlouvání se přeci jen Tomáš odhodlává a vydává poznat nepoznané, zažít brúžo, jak by řekl, a najít toho, koho ještě nenašel. Pondělí Po víkendu plném zábavy zase přicházejí chmurné dny, návrat do reality a únavného prostředí otravné školy. Jak to už bývá, mezi světlé chvilky výuky patří i přestávky. Teda, jenom někdy, vlastně do teď jenom někdy, protože celý dva měsíce předtím do Toma ryl jeho věřící spolužák. Nepřišlo na to vždy, ale když byla správná chvíle a Honza se nudil, přisedl si a už to jelo... „Nechtěl bys do spolča? Jo a včera bylo vikariátko, fakt super, škoda, že's tam nebyl, ale za tejden je večer mladejch a to je podobný...“ Jasně, Tomáš byl správný tradiční katolík, vychovaný, jak se patří, ale fotbal má zkrátka přednost před nějakým nudným vysedáváním v kostele... Počítal s tím, bylo mu jasné, že i dnes přijde a vcelku se na to těšil. Honza totiž nevěděl, že si na to troufl a fakt to dal. Možná škoda, protože to mohli strávit spolu. Ne, to ne, vždyť on jel k babičce, takže by to stejně nemělo cenu... Tok myšlenek mu vzápětí přerušil přisedavší Honza a kalsicky začal: „Tak co, jakej byl vejkend, Tome?“ Asi ho to ani nezajímá, ale vždy se musí nějak začít. Oslovil ho s úsměvem a Honza mu jej bleskurychle opětoval. Přísedící náhle strnul, bylo mu jasné, že se něco děje. Malé překvapení rychle nahradil podezíravý pohled. Tomáš si zlomek vteřiny vychutnával ten výraz, ale dlouho kamaráda na vážkách nenechal a dal se do vysvětlování: „Bezúhonný, tys to věděl?“ „Co?“ vyprskl smíchy tázaný. Spolužák nedbaje jeho slov pokračoval: „No přece tammím, prej to je hebrejsky a má to tenhle význam. Fakt hustý! Abys chápal, nějak mi to nedalo a googlil sem, až sem se tak trochu, no, hm, přihlásil.“ Honzovi zasvítila očka a vlídně, možná i trochu spokojeně se usmál. Jeho spolužák se s radostí pustil do dalšího líčení: „Hele, já fakt nevím, prostě sem si řekl, že bych to zkusil. Naši by na mě koukali jak na blba, tak sem jim radši řekl, že budu spát u kámoše. Ale stejně, ty vogo, Bůh je fakt borec. Sem tam tak přijel a u dveří bohoušové.“ „Jaký bohoušové?“ přišla nechápavá reakce na jeho slova. „No přece kluci, co studujou na kněze, to sou taky týpkové. Že prej abych šel do refektáře, kde měla bejt večeře. Takovej dobrej smažák sem fakt ještě neměl! A to není všechno, po véče sme si prohlídli budovu a šli do kaple. Jirka, jakože bohoslovec, víš, měl fakt zábavnou přednášku o Kristru Králi a navázali jsme na to ve skupinkách, kam si nás kluci rozdělili. Diskutovali jsme tam o tom, seznamovali se, modlili a tak...“ 10

„Hezký, to ti přeju.“ Ozval se Honza, aby vyplnil dlouhý monolog jeho kámoše a hlavně, aby ho ujistil, že z toho ještě neusl. Zážitky to jen kypělo a Tomáš nadšeně pokračoval: „Pak bylo silencium, to sem fakt nikdy nezažil, bylo to hooodně zajímavý. Hele, to ale není podstatný, hlavně ti musím říct, co sme dělali v sobotu. Ráno byly chvály, na ty sem nevstal, ale to snad neva. Druhou část programu, která byla po snídani, jsem už však stihl. Byla to přednáška tamního spirituála o dvou praporech. Jakože Kristovým a satanovým. Nad tím sem se ještě nikdy nezamejšlel a ve skupinkách sme si to fakt podrobně rozebrali. Třeba víš, že hlavní lákadla toho zlýho jsou založena zejména na bohatství a ne na chtíči? No a to není všechno, vzápětí byla mše a po ní beseda s hostem P. Jaroslavem Brožem, znáš ho? To je ten týpek přes Bibli.“ „Jasně, že ho znám, minulej rok měl pro nás v adventu duchovní obnovu, Tome, a tys ho mohl znát už předtím, protože sem tě na ni taky zval, ale pokračuj to mě zajímá, zdá se, že sis to tam dovopravdy užil.“ Talentovaný fotbalista se pořádně nadechl a s úsměvem na rtech pokračoval: „Odpoledne sem si šel s klukama zahrát fočus. By člověk neřekl, že budoucí kněží hrajou dobře fotbal, tys to věděl?“ uchechtl se a vytáhl si svačinu—z tý matiky minulou hodinu mu taky pořádně vyhládlo. „Když sme se vrátili z fotbalu, navázal druhej blok volitelnýho odpoledne. Byly to takový workshopy od paper Airplanes, zuřivýho reportéra nějakýho Tarsicia, až po Fenomén řeholního života, kam jsem se rozhodl zajít. Hele, věděl's, kolik je v Čechách jenom kongregací a komunit?! Takovejch zajímavejch věcí jsme se tam dozvěděli! A ten bohouš, co to měl na starosti, byl prej i u trapistů, chápeš to? Prostě hukot. Po přednáškách přišla večeře, jo zapomněl sem ti říct, že oběd byl taky luxusní, ale tak nevadí... Po večeři jsme začali slavnost Ježíše Krista Krále, v jehož tématice se to celé setkání neslo. Vkročili jsme do ní nešporama a po nich nám vystavili Nejsvětější Svátost,“ Tomáš ztišil hlas, „tam se mě fakt něco dotklo, prostě sem najednou cejtil, že bych se sebou měl něco dělat, tak sem si zašel ke zpovědi. To byla síla, když sem vyšel, měl sem úplně slzy v očích a šel se pomodlit do kaple. Ta Boží milost, chápej, Honzo, to prostě nejde vyjádřit slovy.“ „Ano, taky sem to parkrát zažil,“ skočil mu do řeči nyní nadešeně naslouchající spolužák. 11

Tomáš se zhoupl na židli, zahleděl ke stropu a vrátil se zpět k víkendu: „Pak sem zkusil zajít na modlitební stráž. Říkal jsem si, co to bude. Sem tam přišel a prostě jsem si sedl k jednomu bohoušoj, von mi nabídl jídlo, kecali jsme, a pak se spolu modlili, bylo to strašně hezký, doporučil mi i jeden žalm. Normálně, povídali jsme si tak dlouho, že jsme málem nestihli vigílii, která byla přesně o půlnoci. Přišli jsme tam až po svátostným požehnáním a zpívali sváteční texty, bylo to v krásným duchu. No a nadruhej den sme začali taky v kapli, pro změnu ranníma chválama. Potom se nasnídali a zamířili na setkání po diecézích. Nevěděl jsem co od toho čekat, ale dopadlo to moc fajn. Potkal jsem tam nové přátele, říkali jsme si jak jsme prožili celý ten víkend a podívali se na pár videí z nulťáku, což je konvikt. Hele, pak to skončilo mší a obědem, takhle hustou akci jsem dlouho nezažil!“ „Fakt? Tak to je dobrý. Víš, asi bych ti měl říct pravdu... Slovo tammím jsem jen někde zaslechl ve spojení s akcí v kněžským semináři a věděl, že ty bys nikam nešel, takže sem tě jenom hecoval, akčoliv sem vlastně nevěděl o co půjde. Zní to jako luxusní akce, nevzal bys mě příště s sebou, prosím?“ upřel na něj Honza tázavý pohled, který doprovázelo zvonění, oznamující konec přestávky. Vojta a Petr

Setkání cetiletých 2011 V pátek 2. prosince se sjela, sešla a docestovala asi třicítka mladých lidiček. Ještě tentýž večer jsme se seznámili velmi zajímavou hrou, a to - co jsi dělal/a před třemi roky, před třemi měsíci, před třemi dny a podobně, co si myslíš, že budeš dělat... Myslím, že často jsme museli lovit vzpomínky v našich nedozírných hlubinách vzpomínek a naopak usilovně přemýšlet, co máme v našich životních plánovacích kalendářích. Sobotu jsme začali samozřejmě snídaní s rohlíkem a potom se nabíralo mnoho podnětů k zamyšlení při zajímavé, ale zároveň dosti náročné přednášce otce Jiřího Heblta—našeho prvního hosta. Po mši svaté, výborném guláši a po běžném úklidu se parta již cetiletých nadšenců vydala na procházku krásnou, mlhavou a podmračenou krajinou až k Zámečku. Bodem výletu, musím říci velmi příjemným, bylo posezení v Kozím chlívku. Večer nás obohatil John a manželé Borůvkovi svými krásnými prezentacemi o putování po výškách—Alpách a o zdolání Kilimandžára a krásném zachycení pravého afrického safari. Sobotu nám zakončila působivá adorace a posezení v tradiční čajovně plné zábavných her a povídání. 12

A co by byla neděle, dokonce již 2. adventní, bez mše svaté. Krásně nám zazpíval při mši svaté sboreček z Nového Města nad Metují, který se poctivě a velmi usilovně připravoval na Vesmíru na dobu vánoční. Neděle vždy nějakým záhadným způsobem rychle uteče a již je tu zakončení a zhodnocení celého víkendu a šup na oběd, který byl oceněn velkým významným potleskem, a rychle stihnout spoje do našich domovů... Na závěr stačí dodat, že se již mnoho z nás opět chystá na další takto vydařený víkend cetiletých. Terka Kovářová

Bít či nebít

Otazníky života

Proč je dobré nemít falešnou pokoru Bůh má moc zahrnovat vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. (2Kor 9,8) Dlouho jsem měl problém s přímluvnou modlitbou. Nesnesl jsem pomyšlení, že na mě někdo vkládá ruce a modlí se, připadal jsem si jako kašpar. Vlastně jsem si možná i myslel, že je to jen symbolický rituál bez obsahu. Když jsem však uvěřil ve skutečnou moc přímluvné modlitby, měl jsem jiný problém. Bál jsem se přijít blíž, bál jsem se toho, že budu něco říkat nahlas a ostatní mi budou cosi říkat. Přitom jsem toužil přijít ke kříži a všechny balvany shodit, nebyl jsem toho ale schopen. Můj strach mě přivedl k falešné pokoře: alespoň posloužím druhým tím, že se za ně budu modlit. Raději jsem dal přednost formálně zbožné věci před svou skutečnou potřebou. Raději jsem byl za spravedlivého, „skvělého“ křesťana, než abych si připustil, že mám strach a potřebuji obrácení.

A proč Bůh ďábla stvořil Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. (Jan 10,17-18) Častým omylem mezi našimi bratry ateisty bývá představovat si ďábla jako opak Boha. Bůh nemá opak, je jedinou totalitou, absolutnem. Nic mu není rovno. Jeho stvoření má však různé stupně, podobně jako lidé mají různé nadání. Učenost nás často činí pyšnými, vidíme to sami na sobě. Máme tendenci si své dary přivlastnit, a to tím více, čím víc jich máme. Například intelektuálové, včetně autora tohoto textu, mají někdy tendenci být poněkud narcističtí. 13

Nemají sebeironii, berou se moc vážně, rádi se poslouchají. Nejsou ještě duchovními, spontánními dětmi. A ďábel, původně archanděl, měl darů a moci opravdu dost. Není divu, že se mu z toho zamotala hlava. Bůh však respektuje svobodu každého. Je možné se proti němu bouřit. Je to zbytečné, ale pokud to někoho baví, Bůh mu nebrání. Původně však vše stvořil jako dobré, protože je-li nejvyšší dobro, „nemůže“ jinak. Proto je nebezpečné jakkoli se zaplétat se spiritismem, okultismem, okultními proudy východních náboženství a new age. Pokud nechceme znát dobrého a milosrdného, osobního Boha, žijeme ve lži. A ďábel je „otcem lži“, píše Jan. Bůh i jemu nechal určitou svobodu, která však nebude mít definitivu, protože moc ďábla je omezená, byť je svobodný. Zadáváme-li si se zlem, riskujeme svůj život – ale ne ten fyzický, ale ten duchovní, věčný. V jakémkoli průzkumu společenských hodnot klademe zdraví na první místo, lékárny jsou všude, léčitelé prosperují. Kristus to dělá opačně: uzdraví naši duchovní střechu, takže už nám tolik nevadí, nejsme-li zdraví duševně, psychicky či fyzicky. Naučíme se důvěřovat. A kdo důvěřuje, miluje – aby nakonec často došel ve finále uzdravení celého člověka. (Z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu, a báli jste se zeptat)

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

Pokračujeme v představení zástupců pro mládež.

Martin Koblása VIKARIÁT: Rychnov nad Kněžnou BYDLIŠTĚ: Dobruška ŠKOLA: SPŠel-it Dobruška VĚK: 19 UDĚLÁTE MI RADOST: milým úsměvem, rajskou omáčkou s knedlíkem

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Náš vikariát by mohl inspirovat ostatní tvořivostí a nápady. Nejen to, ale i chutí se zapojit do většiny akcí pro mládež. 

2. CO

OČEKÁVÁŠ OD NOVÉHO BISKUPA

JANA VOKÁLA?

....aby také podporoval mládežnické akce. Jak svou účastí, tak i svými modlitbami... 14

Tereza Demlová VIKARIÁT: Pardubický BYDLIŠTĚ: Pardubice—Mnětice ŠKOLA: Masarykova Univerzita Brno—psychologie VĚK: 19 UDĚLÁTE MI RADOST: vlídným slovem, milým přístupem

a otevřeným srdcem 

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Tak asi hlavně relativní pravidelností, že každý měsíc je tu nějaká možnost akce… a co dál… no myslím, že každý vikariát má co zlepšovat a tak tomu je i u nás . Ale šlape nám to tu, abyste si nemysleli . Ale víte co nám tu rozhodně nechybí? Dobrá nálada a smích! Kdo mě znáte, tak víte, o čem mluvím .

2. CO

OČEKÁVÁŠ OD NOVÉHO BISKUPA

JANA VOKÁLA?

Neočekávám asi nic, ale určitě bych byla ráda za vřelý a otevřený přístup k mládeži, upřímnost a aktivitu v akcích pro mladé.

Marie Krejčová VIKARIÁT: Humpolec BYDLIŠTĚ: Komorovice ŠKOLA: UHK VĚK: 22 UDĚLÁTE MI RADOST: sušeným ovocem nebo dobrým sýrem 

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Především akčním a schopným kaplanem pro mládež – Tadeášem – který má skvělé nápady. Ve farnosti Humpolec opět rozjíždíme spolčo pro děti, každý rok pořádáme farní dětský den a také pilně trénujeme s farní kapelou HuSaBend. Na spolču s mladými sklidil největší úspěch večer Jana Pavla II. a také anglický večer, kdy se mluvilo i modlilo anglicky, jedlo se typicky anglické jídlo, promítaly se fotky a diskutovalo o církvi. Oblíbené jsou večery, kdy promítáme různé filmy a rozebíráme jejich obsah. Máme za sebou i úspěšné setkání farností v Hradci u Ledče nad Sázavou, které zorganizovali mladí z Ledče. Pozváni byli všichni farníci bez rozdílu věku.

2. CO

OČEKÁVÁŠ OD NOVÉHO BISKUPA

JANA VOKÁLA?

....očekávám, že nás bude povzbuzovat a inspirovat na cestě k Bohu a s Bohem. 15

Milí čtenáři, přinášíme nejdůležitější zprávu roku:

Bůh se stal člověkem! Kéž vás tato zpráva naplní novou nadějí, radostí a pokojem. Prosíme, šiřte tuto zvěst dále! Děkujeme za vaši přízeň a podporu! Požehnaný rok 2012. redakce

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková, Marie Adámková a Jakub Klimeš.

16