Mlčeti zlato. Obsah sedmého čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

Milí čtenáři, školní rok je tu zpět. Prázdniny byly super, ale zase utekly jak voda. Doufám, že jste si je pořádně užili a odpočali si! V duchovním slově od sr. Rity se ohlédneme za uplynulými prázdninami. Můžete si zkontrolovat, jestli ve vašem prázdninovém obrazu opravdu byla rodina, služba a krása. Pokud nevíte, která bije, tak se mrkněte na aktuality. Naleznete pozvánky na duchovní obnovy, Diecézní setkání ministrantů, duchovní setkání pro kluky a podzimní prázdniny na Vesmíru. Nepřehlédněte ani nabídku ubytování pro studentky v Hradci Králové a pozvánku na Animátorský kurz, přihlášky na něj pošlete nejpozději do 30. 9. 2015. V tomto čísle se můžete těšit hned na čtyři reportáže z akcí. Nejprve si přečtěte reportáž z Teenagers víkendu na Vesmíru, která vás přenese do antického Říma, pak následuje článek o Work víkendu v Proseči. Večer mladých žambereckého vikariátu nám popsala Hanka Strnadová a na závěr okusíme sportovní atmosféru Velkého vikariátního volejbalu v Červeném Kostelci. Otazníky života znovu naplnila promluva z Třeště o odpuštění od Františka Krasuckého, již její třetí část se zabývá prosbou o odpuštění. Ve vzdělávání se tentokrát věnujeme adoraci. Dočtete se, co to je, jak ji prožívat a připravit nebo jakou má strukturu. V portrétech osobností se představí dva vikariátní kaplani pro mládež P. Damián Vrchovský za vikariát Havlíčkův Brod a P. Matúš Kušnír z humpoleckého vikariátu. Milí čtenáři, přeji vám hodně sil a optimistický začátek školního roku! -at-

Obsah sedmého čísla: Slovo redakce .....................2 Duchovní slovo ...................3 Informace, pozvánky ........... 4 Reportáže ........................ 6 Otazníky života ..................8 Vzdělávání........................11 Portréty osobností.............. 14

2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

Pokoj a dobro Milí přátelé, otec Tomáš Enderle nám v posledním čísle navrhl tři prvky, které by neměly vypadnout z našeho prázdninového obrazu: rodina, služba a krása. Zastavme se na chvíli a projděme s Pánem čas uplynulých dvou měsíců. Začněme krásou. Jsme obklopeni krásou viditelnou i neviditelnou. Je tu pro nás. To pro nás Bůh stvořil slunce a měsíc, hvězdy, celý vesmír, vody, zvěř, ptactvo i stromy a veškerou zeleň. To pro nás tu je vzduch. To pro nás vychází ráno slunce a noc dává ve spánku odpočinek. Bůh tuto krásu stvořil pro člověka a dal nám smysly, jimiž krásu Jeho stvoření vnímáme. Dává nám schopnosti, rozum, vůli a cit, abychom se svěřeným darem dobře zacházeli, hospodařili a chránili ho. Bohem a krásou Jeho díla jsme obklopeni, ať sedíme či ležíme, spíme či bdíme. Otcova dobrota k nám vyslovuje své „Ano“. Poskočilo nám srdce při tolika darech? Kdy a jak jsme mohli toto obdarování Otcovou pozorností a něhou zakoušet? Při turistice, na malinách, na táboře, při hrách a nocích pod širákem, v horách, u vody, nad krásnou knihou, s přáteli, s rodinou, u babičky, v tichu nebo se spolčem,… Možná v rozhovoru, kdy jsme zakoušeli porozumění a přijetí. Bůh je s námi v každém okamžiku života. I rodina je Jeho dar a naše úcta k rodičům se nám vrátí naplněním zaslíbení, jež nám Bůh dává, neboť On je ve svých slibech věrný. Na Jeho věrnost můžeme vsadit všechno! Někdy je to sice pěkná dřina - úcta, láska, poslušnost, vděčnost… ale každá investice sebemenšího úsilí o dobro do těchto vztahů je vratná dnes i v čase budoucím, aby se nám dobře žilo na zemi. Podařilo se mi přispět kapkou dobra k radosti mých nejbližších? I to je Boží dar. Všechno, co jsme a co máme, všechno dobré co se v nás a skrze nás děje, je Jeho dílo. Vždyť víme, že bez Něho nemůžeme dělat nic. A třeba se nám podařilo i vyjít ze sebe a nesobecky sloužit těm, kdo to zrovna potřebovali. „Tak tedy Bože, díky za to, že jsi mě použil, že sis mě vybral, abych byl Tvým nástrojem, že jsi miloval bližní skrze mé srdce a sloužil jim mýma rukama. Tady jsem, i zítra mě prosím použij. Chci Tě rodit tomuto světu dobrými slovy i skutky. Díky za dar stvoření a za Tvé „Ano“ ke mně.“ Přátelé, Bůh má s vámi velké plány! Pro někoho to bude hledání studijního oboru, vysoké školy nebo maturita, volba zaměstnání nebo i povolání. Provázíme vás přímluvnou modlitbou, abyste kráčeli cestami zaslíbení, měli3 vytrvalost v hledání Boží vůle a odvahu k rozhodnosti. sr. Rita, OSF

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Animátorský kurz Diecézní centrum pro mládež zahajuje na podzim 2015 nový Animátorský kurz. Jedná se o tříletý cyklus formačně-vzdělávacího programu pro mládež ve věku 16 až 25 let. Kurz obsahuje čtyři víkendová setkání ve školním roce a pětidenní soustředění o letních prázdninách v DCŽM Vesmír. Program zahrnuje formaci skrze život ve společenství, vzdělávání v otázkách víry, v práci s dětmi a mládeží, liturgii, modlitbu, tvůrčí činnost, práci i sport. Zájemci musí splňovat tyto podmínky: být věřící pokřtěný katolík z královéhradecké diecéze a mít chuť dělat něco pro druhé. Přihlášky jsou ke stažení na www.bihk.cz, vyplněné (součástí je doporučení kněze!) zašlete na adresu DCM a to nejpozději do 30. 9. 2015.

Registrace na SDM 2016 Zveme vás na Světové dny mládeže do Krakova! Mottem setkání je „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Od září probíhá registrace českých mladých na krakov2016.signaly.cz

Setkání s Božím slovem Sestry premonstrátky zvou dívky a ženy od 18 do 30 let na společný víkend od 4. do 6. září 2015 na Svatý Kopeček u Olomouce. S sebou: hledající srdce, Písmo svaté a osobní věci. Dobrovolný příspěvek na stravu a ubytování. Kontakt: sr. Dominika Nováková ([email protected], 585 155 098).

Víkend pro ženy Sestry františkánky zvou všechny ženy od 4. do 9. září 2015 do Hoješína u Seče na Víkend pro ženy. Na programu je: modlitba chval a díků, vycházka, biblické tance a tvořivé dílny. S sebou: spacák, přezůvky, obuv na vycházku, teplé oblečení. Doporučený příspěvek 460 Kč. Hlaste se u sr. Gratie na: [email protected], 733 755 824.

Duchovní obnova V duchovním centru Vranov se uskuteční duchovní obnova v termínu 10. 13. září 2015 na téma Sv. František z Assisi a radost z evangelia pro všechny křesťany, kdo touží žít v duchu františkánské spirituality. Přednášky povede S. M. 4 Ludmila Pospíšilová, OSF a mše svaté bude sloužit P. Pavel Havlát, OM. Přihlášení na [email protected]. Více informací na: www.frantiskanstvi.cz.

„Misie...Nic pro mě?“ Klášter sester františkánek zve dívky ve věku 12 až 17 let na víkend o misiích v termínu 18. – 20. září 2015 do Hoješína u Seče. Host P. Jiří Šlégr bude přednášet na téma „Misie ... Nic pro mě???“. S sebou: spacák, přezůvky, pevnou obuv, teplé oblečení. Dobrovolný příspěvek. Hlaste se u r. Gratie do 10. září 2015 na: [email protected], 733 755 824.

Diecézní ministrantské setkání V Hradci Králové se uskuteční Diecézní ministrantské setkání 19. září 2015 od 9:00 hodin v Salesiánském domově mládeže v Kuklenách. Tématem setkání bude přiblížení starozákonních smluv jako předobrazů Smlouvy Nové a věčné. S sebou: sportovní obuv a oblečení, ministrantské oblečení a kartičku ZP. Přihlášky a bližší info na: ministranti.bihk.cz.

Podzimní prázdniny Přijeď prožít podzimní prázdniny naplno a užít si krásné přírody na Vesmír Diecézní centrum života mládeže. Program plný her, zábavy i ztišení bude pro tebe připraven od 25. do 30. října 2015. S sebou: spacák, přezůvky a dobrou náladu. Doporučený příspěvek je 200 Kč na den. Hlaste se předem na [email protected] nebo na 494 663 140. Více informací na www.vesmir.signaly.cz.

Duchovní setkání pro kluky Všichni kluci ve věku 7 až 14 let jsou zváni na Duchovní setkání s názvem „Hledání rytíře velkého krále“. Akce se uskuteční od 9. do 11. října 2015 v areálu kláštera Školských sester sv. Františka v Hoješíně u Seče. Setkání povede Petr Trefil (trvalý jáhen), Petr Kábrt (akolyta) a bohoslužby bude sloužit biskup Josef Kajnek. S sebou: spacák, teplé oblečení, přezůvky, pláštěnku, pevnou obuv. Dobrovolný příspěvek. Hlaste se u sr. Gratie do 1. října 2015 na: [email protected], 733 755 824.

Ubytování v HK Salesiánský domov mladých (dříve Církevní domov mládeže) v Hradci Králové nabízí ubytování studentkám SŠ, SOU, VOŠ i VŠ. Děvčata tu najdou rodinné prostředí založené na křesťanských hodnotách, dobré podmínky pro studium, nabídku využití volného času (možnost zahrát si stolní tenis, volejbal, naučit5 se hrát na kytaru, tančit izraelské tance, možnost jít na místní spolčo apod.) a věřící i možnost prohlubovat svůj duchovní život. Více informací na www.sdmhk.cz.

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

Teenagers weekend Tak, jak bych začal? Skoro všichni jsme se „sjeli“ v pátek 29. května do jednoho relativně dost známého města nacházejícího se nedaleko pobřeží Středozemního moře. Řím, ač jinak krásné město, pro nás křesťany není v tuto dobu (64 n. l.) zrovna ideální, začíná tu být trochu dusno. Ale zpátky k našemu příběhu. Hned na prahu nás přivítal náš dočasný hostitel velectěný Akvila. Po naplnění našich žaludků a letmém seznámení se se zbytkem osazenstva hostitelova domu jsme navštívili tajnou mši svatou v katakombách, po jejímž skončení se nám naskytl nevídaný pohled na zkázu města velkého a slavného. Do křiku římských obyvatel probudivších se požárem zněl zlověstný, uším nepříliš lahodící, zpěv strůjce této zkázy Nera. Po ošetření přeživších jsme se snažili přijít na to, jak celou situaci vyřešit. Při krátké poradě jsme došli k závěru, že vyšleme zvědy do centra města a vyčkáme na ně do dalšího dne. Po probuzení povzbuzeni snídaní a slovem na den jsme se dali do dalšího přemýšlení. Zanedlouho po tom dorazili naši vyslanci. Vynořil se další problém. Zatkli Petra, našeho vůdce. Prý se nachází ve vězení, které se nalézá ve vzdálenosti několika desítek kilometrů od našeho dočasného příbytku, takže úkol byl jasný, ihned vyrazit na cestu. Na cestě nás čekalo mnoho nebezpečí, především od vojenských jednotek a odpůrců křesťanů. Nezřídka jsme se museli schovávat v křoví, abychom nebyli zpozorováni. Po překonání několika velehor, veletoků a skoro pralesů jsme se dostali na „místo určení“, na dohled k věznici ve které byl vězněn Petr. Připlíživši se přímo k bráně, pokoušeli jsme se uplatit místního strážného, abychom mohli s Petrem alespoň na chvíli mluvit. Ovšem chyba lávky, uplácení nebylo potřeba - strážný byl také tajným křesťanem, takže po chvíli přemlouvání nás nechal si s Petrem promluvit. Petr nám povyprávěl, co se onu noc stalo, jak byl zatčen a uvržen do vězení. Následovala mše svatá v improvizovaných podmínkách vězení, avšak hned po ní nastal čas střídání stráží, takže se Petr musel vrátit zpátky do žaláře. Než odešel, nechal nám dlouhý pergamen se sdělením, které máme šířit do celého světa. Vzhledem k tomu, že doba je nebezpečná a nepřátelé naší víry jsou všude, museli jsme se celý text naučit nazpaměť a původní pergamen spálit. Nás ostatní však čekala dlouhá cesta zpátky do Efezu, před kterou jsme se posilnili vydatným pokrmem 6 ze zásob strážného, teď již našeho „kamaráda“. Cesta zpátky proběhla bez větších problémů, takže jsme se mohli všichni v klidu shromáždit na večeři

v úkrytu domu našeho hostitele. Vzhledem k tomu že Efez je místem bezpečným, nastal čas převést Petrovo sdělení zpět do psané formy. I když s menšími potížemi, nakonec jsme si všichni vzpomněli na svou část textu a mohli jí vyvěsit v tajném kostele nedaleko domu, ve kterém jsme přebývali. Další část večera jsme trávili v duchu improvizovaného divadla, což si myslím, že byla parádní zábava, jak pro herce, tak pro diváky. V neděli po mši svaté pomalu následoval čas, kdy budeme muset uvolnit místo v domě dalším bratřím a sestrám, kteří se také musí schovávat kvůli své víře. Po společném rozloučení se každý vydal šířit radostnou zvěst do místa, odkud pochází. Myslím si, že naše společné putování zanechalo v každém z nás velkou vzpomínku, která se jen tak z našich hlav nevytratí! Vítek Šimek

Work víkend Předposlední víkend letošního školního roku se v Proseči uskutečnil Work víkend, při kterém mladí z chrudimského vikariátu ukázali, že se nebojí vzít za práci. Zeptali jsme se Karolíny K., jak by zhodnotila tento víkend ona. Za jakým účelem byl víkend pořádán? Sešli jsme se, abychom pomohli, kde bylo potřeba (pracovali jsme v Proseči a v Nových Hradech), pobavili se a seznámili se s novými lidmi z našeho vikariátu. Kolik vás na Work víkend přijelo? Stačilo to na práci? Bylo nás 11 (6 holek a 5 kluků), v sobotu pak přijelo dalších 5 lidí, takže jsme všechnu práci zvládli a měli ještě čas na spoustu zábavy (například u večerního ohně…). Jaký máš z celé akce pocit? Jsem sice pokřtěná, ale do kostela nechodím. Byla jsem tedy velmi příjemně překvapena, když jsem přijela, protože lidé, kteří se tu sešli, byli přátelštější, než jsem původně očekávala. Víkend pro mě byl přínosný, jelikož jsem poznala nové lidi a taky jsem si udělala lepší představu o křesťanech. Zjistila jsem, že jste takové krásné společenství. Oslovilo mě například i pozdravení pokoje při mši svaté. Pak se mi také líbilo pracovní nasazení ☺. Kde jsi pracovala ty? Já jsem uklízela společně s dalšími lidmi kostelní věž, která byla značně zanešená prachem a výkaly místních kun. Na půdě věže nebylo vidět na krok a při zametání se každý z nás ocital v šedém víru prachu. Práce nám ubíhala rychleji, když jsme si zpívali křesťanské rytmické písně. Plánuješ účast na dalších vikariátních akcí? Musím říct, že jsem si víkend 7 velice užila a těším se, že se nějaké akce v budoucnu opět zúčastním. Anežka Burešová

Bystřecký VeMlad završil Adorační řetězec Ž jako žamberecký vikariát. Poslední písmeno v abecedě a vikariát, který v pátek 12. června zakončil Adorační řetězec v královéhradecké diecézi. V šest hodin jsme se sešli v bystřeckém kostele k společnému slavení mše. Navazující adorací s kytarovými písněmi chval jsme se připojili k přípravě na Národní eucharistický kongres. Po stravě duchovní nastal čas nasytit i žaludky. Přijali jsme pozvání našeho kaplana pro mládež otce Ireneusze na jeho zahrádku, kde jsme grilovali špekáčky a pochutnali si na buchtách. Nechybělo sdílení ani společné hry. Pak se začalo blýskat, a tak jsme se ještě stihli společně vyblýsknout na fotoaparát, rozloučili jsme se a za padání prvních kapek jsme se rozjeli domů. Hana Strnadová

Velký vikariátní volejbal Dne 6. června se v Červeném Kostelci konal již po několikáté tradiční Velký vikariátní volejbal. O této akci se ví snad ve všech koutech královehradecké diecéze. Ostatně náš tým toho byl důkazem, když jsme v našem týmu měli dva chlapce až z Chrudimi a rozhodně mi poté tvrdili, že vstávání v 6 hodin a 3 hodiny cesty za to rozhodně stály. Každým rokem vše začíná mší svatou ve hřbitovní kapličce, což je pro nás velice povzbuzující a dodá nám to sílu ještě před zápasy. Následně po registraci začíná boj o velký výborný dort jakožto první cenu, která čeká na vítěze tradičně každý rok. I když našemu týmu dort utekl o jedno místo, což nás velice mrzelo, i přesto jsme si celý den velice užili. Skvěle jsme si zahráli, také jsme se zapotili, ale i opálili a hlavně velice nasmáli. Jsme moc vděční pořadatelům, že pro nás něco takového připravili a že už se teď můžeme těšit na příští rok. Anička Martincová

Bít či nebít

Otazníky života

O odpuštění být schopen prosit Jak je někdy těžké o odpuštění prosit, víme všichni. Jak se naší zraněné pýše a ješitnosti ani trochu nechce přiznat, že jsme udělali chybu a dokonce ještě prosit o odpuštění. Člověk může dělat, že se nic nestalo a vůbec o chybě nemluvit. Může nezrale svalovat vinu na všechny ostatní, jen ne na sebe. Může se vymlouvat na to, že s problémem začal někdo jiný, nebo že někdo jiný má 8tutéž chybu v mnohem větší míře. Může se ospravedlňovat tím, že to myslel dobře apod. Většině lidí záleží nejvíce na tom, aby omluva byla upřímná. Každý však považuje

za doklad upřímnosti něco jiného. To, co jeden člověk považuje za upřímné, druhý za upřímné považovat nebude. Muži zpravidla používají jiný jazyk omluvy, než ženy. Ať už se tedy omlouvá muž či žena, reakcí na omluvu mnohdy nebývá odpuštění, nýbrž odpor. Omluva může být vyjádřena pěti základními prvky. 1. Vyjádření lítosti Jde spíše o emocionální aspekt omluvy. Poškozené straně vyjadřuji pocit viny a zahanbení i svou vlastní bolest nad tím, že jsem druhého zranil. Lituji bolesti, kterou jsem způsobil, zklamání, potíží, zrady důvěry. Lítost se soustředí na to, co jsem udělal nebo naopak neudělal – a co se dotklo druhého člověka. Poškozený zakouší nepříjemné pocity a chce, abych něco z těchto pocitů zakusil i já. Lidé chtějí nějaký důkaz toho, že si uvědomujete, jak moc jste je zranili. Někteří lidé, pokud nevyjádříte lítost, nemají pocit, že by vaše omluva byla dostatečná či upřímná. Jednoduchá slůvka „Je mi to líto“ mohou znamenat velmi mnoho pro obnovení dobrého vztahu. Ti, kdo se provinili, si často neuvědomí, že některá „kouzelná slůvka“ vynechali: můžete si však být jisti, že druzí pozorně sledují, zda tato chybějící slova nezazní. Omluva je účinnější, je-li konkrétní. Upřímná lítost musí zaznít odděleně od všeho ostatního. Nesmí následovat žádné „ale…“. Kdykoli začneme přesouvat vinu na druhého, mění se omluva v útok. Útok však nikdy nevede k odpuštění a smíření. Omluvy nemanipulují. Pokud se někomu omlouváme, naším skrytým cílem by nemělo být, aby se i on omluvil nám. 2. Přijetí zodpovědnosti Omluva předpokládá, že převezmu odpovědnost za své jednání. Někdy sice uznáme, že to, co jsme řekli či udělali, skutečně nebylo nejlepší, tvrdíme však, že nás vyprovokovalo nezodpovědné jednání někoho druhého. Obviňujeme tedy druhé a dělá nám potíže říci: „Udělal jsem chybu.“ Jádrem převzetí zodpovědnosti za své jednání je ochota přiznat: „Udělal jsem chybu.“ Naučíte-li se říkat „udělal jsem chybu“, bude to znamenat obrovský krok směrem k odpovědnému a úspěšnému životu. Tato slova některé lidi přesvědčí, že omluva je míněna vážně. 3. Náhrada škody Naše touha po náhradě škody téměř vždy vychází z potřeby lásky. Pokud nás někdo hluboce zranil, potřebujeme ujištění, že nás opravdu ještě miluje. Slova „omlouvám se, choval jsem se špatně:“ nemusí stačit. Potře9 bujeme znát odpověď na otázku: „Miluješ mě ještě?“ Tito lidé potřebují, aby po slovech „Neměl jsem s tebou takto jednat“ následovala slova „Jak ti mohu dokázat, že tě mám stále rád?“ Projevit lásku lze různými způsoby:

a) slova potvrzení „Jsem ti moc vděčná za to, jak jsi mi pomohl“, „Ty myslíš opravdu na všechno!“, „Vím, že je za tím spousta času i energie, a opravdu to oceňuji.“ Slova, jimiž druhého utvrzujeme, se mohou týkat jeho osobnosti, chování, oblečení, krásy, nebo toho co se mu podařilo. Důležité je, abychom do slov vložili svou lásku a své uznání. b) skutky služby „Činy hovoří hlasitěji než slova.“ Vysát pokoj, umýt nádobí, vyměnit děťátku plenu, omýt přední sklo auta, vynést odpadky, dát vyprat prádlo, umýt psa, pomoci dětem s domácími úkoly – to vše jsou skutky služby. c) soustředěná pozornost Když se soustředíte na druhého, říkáte mu: „Jsi pro mě důležitý.“ Soustředěná pozornost znamená, že se nenecháte ničím jiným rozptylovat. Televize je vypnutá, časopisy či knihy jsou sice na stole, ale jsou zavřené. Nedíváte se na monitor počítače. Věnujete druhému veškerou svou pozornost. Některé lidi o vaší lásce nic nepřesvědčí lépe, než strávíte-li s nimi nějaký čas, kdy se věnujete výhradně jim. 4. Upřímné pokání Pokání je více, než říci: „Lituji, nejednal jsem správně. Mohu to nyní nějak napravit?“ Také je třeba říci: „Pokusím se to už nikdy neudělat.“ Některé lidi přesvědčí o upřímnosti omluvy až pokání. Uznáváme, že jsme nejednali správně a že jsme svým jednáním ublížili člověku, kterého milujeme. Nechceme v něčem takovém pokračovat, a proto se rozhodujeme, že se – s pomocí Boží – změníme. Právě rozhodnutí změnit se je znamením, že se už nehodláme vymlouvat. 5. Prosba o odpuštění Prosbou o odpuštění dokazujeme, že jsme si vědomi svého pochybení. Ublížili jsme druhému člověku (ať už záměrně či nechtěně), nemusí jít samo o sobě o věc nemorální. Prosba o odpuštění je přiznáním viny. Poprosme, ale nevyžadujme: pro toho, kdo se provinil, je někdy těžké požádat o odpuštění. A neméně těžké je pro něj uvědomit si, že odpuštění nemusí přijít hned. Mezi prosbou o odpuštění a dožadováním se odpuštění je obrovský rozdíl. Šťastná a nešťastná vina… Můžeme volat se svatým Augustinem: Štastná vina,… (srov. velikonoční chvalozpěv: Šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!). Ovšem pozor: šťastná vina je pouze vina vyznaná, tam, kde do trosek našich rozbitých srdcí a rozbitých vztahů pozveme s kajícností Ježíše Krista, kdy v pokoře řekneme: Pane, přijď a zachraň nás. Existuje také nešťastná vina, která vede k smrti. 10 Dokud zlo zůstane skryté, ničí a rozbíjí rodinu, komunitu, společenství, ale

když je v bratrském odpuštění vyznáno, nejen že ztrácí zlou moc, ale dokonce se může stát příležitostí k růstu a k objevení toho, co spojuje. Naopak neuznaná a nezpracovaná vina nás uzavírá, činí nespokojenými, ukřivděnými a nešťastnými. fr. Antonín Krasucki OP (převzato z publikace Člověk a jeho vztahy)

Padni, kam padni

Vzdělávání

Co je to adorace? Etymologicky (z lat. ad os) jde o gesto přiložení rukou na rty a potom jejich obrácení k posvátnému obrazu nebo předmětu na znamení oddanosti a úcty. Mezi různými projevy zbožnosti vyjadřuje adorace nejzřetelněji úplnou závislost člověka na Bohu, jehož absolutní svrchovanost tak člověk přiznává. Také stvořené věci mohou být předmětem adorace, ale jen uvažuje-li se jejich vztah k Bohu. Takhle můžeme adorovat nějaké umělecké dílo, obraz, výšivku a jejich symbolika nás může přivést na zbožné myšlenky. To je ale určitá forma zbožného cvičení, autosugesce, nebo přípravy na modlitbu. Adorace je něco daleko hlubšího… Když jsem byl na Vesmíru ještě v týmu, tak tam jednou přijela parta odněkud z Moravy s jejich panem farářem. Trávili tam jarní prázdniny a každý večer se v kapli pan farář modlil s dětmi. Na závěr modlitby děti vždycky vybídnul, aby poslaly pusu Pánu Ježíši ve svatostánku a zamávali Mu. Moc krásně to vystihuje, o čem je adorace. (Vzpomeňme na ten etymologický význam slova.) Já jednoduše vím, že tam je Ježíš a On se na mě dívá a má mě rád! To je síla! Když si tohle uvědomím, pak už nemám problém s tím, co mám během tiché adorace dělat. Takže co mám na adoraci dělat? Jakou knížku si tam mám vzít? A co děláš na návštěvě? Taky si vezmeš knížku? Taky hostitele ignoruješ? JEDNODUŠE JSI S NÍM. A to se má dít i během adorace. Pane Ježíši, tak jsem tady. Dnes to bylo v práci hektické. Jsem naštvaný. Rozzlobil mě tenhle a tenhle člověk. V poledne se mi stalo tohle. Tato věc mě čeká. A já se cítím tak slabý, tak sám. A tak Ti to říkám. Taky mi něco udělalo radost, že jsem dnes potkal toho a toho, že jsem mohl vyřešit tuto záležitost. A viděl jsi můj uklizený byt? Jsem sice unavený, ale už jsem tam nemohl pořádně existovat. A víš co? Jsem rád, že jsem Tě mohl poznat, děkuji Ti za to. Protože díky této změně mého života jsem jiný, mám v sobě pokoj a radost. Naplňuj 11 mě svým pokojem. Vezmi na sebe to, co mě teď trápí. A prosím i za mou rodinu, za mé přátelé. Ty víš, co potřebují.

Druhá věc je ta, že také Ježíš mluví ke mně: K tomu, aby ses mi líbil, nepotřebuješ mnoho vědět. Mluv tedy se mnou prostě, jak bys rozmlouval s nejbližším přítelem. Nepotřebuješ mě o něco pro někoho prosit? Pověz mi jeho jméno a řekni mi, co bys chtěl, abych pro něho udělal. Pros o mnoho! Neboj se prosit. Mluv ke mně prostě a správně o chudých, které chceš potěšit; o nemocných, které vidíš trpět; o zbloudilých, které bys chtěl vrátit na správnou cestu. Řekni mi o všech alespoň slovo. A pro sebe nepotřebuješ nějakou milost? Řekni mi otevřeně, že jsi snad pyšný, sobecký, nestálý, nedbalý… a pak mě pros o pomoc v několika nebo mnoha pokusech, aby ses toho zbavil. Nestyď se. Je mnoho spravedlivých, mnoho svatých v nebi, kteří měli přesně stejné chyby. Ale pokorně se modlili… a postupně viděli, jak se jich zbavují. A neváhej prosit také o zdraví a o šťastný výsledek své práce, svých záležitostí nebo studia. To všechno ti mohu dát a dám ti to. A přeji si, abys mě o to prosil, nakolik to tvému posvěcení nejen nebrání, ale přispívá k němu a podporuje je. A co potřebuješ právě dnes? Mohu pro tebe něco udělat? Kdybys věděl, jak velice toužím po tom, abych ti mohl pomoci! Nepřinášíš s sebou nějaký plán? Vyprávěj mi. Čím se zabýváš? O čem přemýšlíš? Jaké máš přání? Co mohu udělat pro tvého bratra, pro tvoji sestru, pro tvé přátele, pro tvou rodinu, pro tvé představené? A pokud jde o mne: Nemáš přání, abych byl oslaven? Nechtěl bys, abych udělal něco dobrého pro tvé přátele, které snad velice miluješ, ale kteří žijí tak, že na mě nemyslí? Pověz mi: Co dnes obzvláště budí tvoji pozornost? Co si vroucně přeješ? Jaké prostředky máš, abys toho dosáhl? Řekni, když se ti nějaký záměr nedaří, a já ti vyjmenuji příčiny tvého neúspěchu. Nemáš mi snad co říct o svých radostech? Proč mě nenecháš, abych se jich účastnil, jsem přece tvůj přítel. Vypravuj mi, co tě od tvé poslední návštěvy u mě potěšilo a co tě rozesmálo. Snad jsi zažil příjemná překvapení, snad jsi obdržel šťastné zprávy: dopis, znamení náklonnosti; snad jsi překonal nějakou těžkost, vyšel jsi z nějakého stavu. To všechno je moje dílo. Musíš prostě říct: Děkuji, můj Otče. Nechtěl by sis mě získat pro sebe? Vypravuj mi o všech podrobnostech, které tě dělají smutným. Kdo tě zranil? Kdo urazil tvoji sebelásku? Kdo tebou pohrdá? Pověz mi všechno a dospěješ brzy tak daleko, že podle mého příkladu všechno odpustíš a na všechno zapomeneš. Jako odměnu obdržíš mé potěšující požehnání. Máš snad strach? Cítíš ve své duši neurčitou tíži, která je sice bezdůvodná, ale přesto ti nepřestává trhat srdce? Vrhni se do náruče mé Prozřetelnosti. Jsem s tebou, na tvé straně. Všechno vidím, všechno slyším, nenechávám tě ani okamžik na holičkách. Cítíš odmítání u lidí, kteří tě dříve měli rádi, aniž bys jim 12 v nejmenším zavdal k tomu příčinu? Pros za ně, a já je přivedu zpět na tvoji stranu, pokud nebudou překážkou pro tvé posvěcení.

Víte, někdy se nám v hlavě během tiché adorace motá cokoliv… Někdy jsou to hříšné myšlenky (ty jsou určitě od Zlého), ale pak jsou to různé plány, někdy nás napadne, co bychom ještě měli udělat, anebo co jsme udělali špatně… Není tohle odpověď Ježíše? Pokusme si někdy najít chvíli na adoraci. Pokusme si někdy s Ježíšem takhle rozmlouvat a uvidíte, že pak objevíte nádherný vztah s Ním. A jen tak pod čarou: ano, máme k Němu úctu, ale když adorace trvá déle, nemusíme celý čas klečet – On vidí do našeho srdce a má nás stejně rád, i když třeba sedíme. Kdyby se vám stalo, že máte adoraci připravit, tak je tady několik zásad: 1) Oltář – bílé plátno, případně kytka. Korporál s křížkem uprostřed. Minimálně dvě svíce – nejlépe 4, nebo 6 (jde o předpis, ale má svou symboliku). 2) Monstranci nějak nasvítit, aby bylo Eucharistii dobře vidět. A aby bylo jasně vyznačeno, že je adorace. (Jde spíše o zvýraznění toho podstatného.) 3) Kadidlo se používá pouze, když je výstav Eucharistie v monstranci – je možné vystavovat i ciborium. 4) Na požehnání vélum – jde o vyjádření naší hříšnosti. Východní ikona vzkříšeného Krista má nádherný detail: Ježíš vytahuje z hrobu – „Šeolu“ – Adama a Evu, Eva má vélum prý proto, protože skrze ní vešel do světa hřích, a tak není hodna se dotýkat Krista… tato symbolika se mi propojuje s touto praxí. 5) Průvod s Eucharistií - vždycky svíce. Jde o označení, že se nese někdo důležitý. Itálie používá ještě deštník. (Můžete si to najít na YouTube z Vatikánu nebo na fotkách.) U nás se na procesí používá baldachýn. 6) Požehnání dává kněz nebo jáhen. Akolyta pouze deponuje. (Je dobré si přečíst úvod z knihy „Svaté přijímání a úcta Eucharistie mimo mši“.) 7) Hudba – je dobré se držet dokumentu ČBK, buď kancionál – texty určené k adoraci, anebo schválené texty z mládežnických zpěvníků. Adorace může mít různou strukturu, například: 1) Chvály, díky, prosby. 2) Text Božího slova, zamyšlení, prosby. 3) Litanie = chvály, zásvětní modlitba (díky), hymnus „Tantum ergo“ a modlitba s požehnáním. 4) Tichá adorace: nějaká úvodní modlitba, modlitba na závěr… 5) Literatura: Bible, liturgické texty, zamyšlení v knihkupectví je také literatura k adoraci.

o

13 svatých,

breviář,

Nejdůležitější ale na tom je, že je to chvíle, kdy mohu být se svým Bohem doslova „tváří v tvář“, moc vám všem přeji, abyste tuto nádheru adorace objevili. Veškeré předpisy nám k tomu mohou pouze pomoci, nesmí nás svazovat. P. Filip Foltán (text eucharistické adorace psaný kurzívou byl použit z www.lumendelumine.cz)

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

Milí čtenáři, po delší době vám v této rubrice představujeme vikariátní kaplany pro mládež. A co to vlastně znamená? Jsou to kněží ustanovení pro pomoc v pastoraci mládeže v jednotlivých vikariátech, kteří podporují a koordinují práci s mládeží ve vikariátu. Tentokrát se nám představí P. Damián Vrchovský z vikariátu Havlíčkův Brod a P. Matúš Kušnír za humpolecký vikariát.

P. Damián Kristián Vrchovský, OPraem. Kaplan pro mládež vikariátu Havlíčkův Brod VĚK A MÍSTO NAROZENÍ:

37, Handlová, SR

VYSVĚCEN NA KNĚZE: 12. 4. 2012, Havlíčkův Brod MÍSTA PŮSOBENÍ: Havlíčkův Brod, Šlapanov KAPLANEM PRO MLÁDEŽ: 2014

MÁTE JAK

NĚJAKÝ VZOR? Sv. Damián de Veuster

ODPOČÍVÁTE?

JAKÉ

JSOU VAŠE KONÍČKY?

Odpočívám různě podle okolností a možností ☺.

NA

CO SE V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ TĚŠÍTE?

Na dovolenku doma na Slovensku.

MÁTE

NĚJAKÝ ZAJÍMAVÝ ZÁŽITEK Z KNĚŽSKÉHO SEMINÁŘE?

Zážitků bylo mnoho, ale teď si nevzpomínám na žádný ☺.

CO

BYSTE VZKÁZAL ČTENÁŘŮM?

14

Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny… (Jak 1, 17)

P. Mgr. Matúš Peter Kušnír, OPraem. Kaplan pro mládež vikariátu Humpolec VĚK A MÍSTO NAROZENÍ: 38, Prešov, SR ŠKOLY: ZŠ ve Finticích, SOUS s maturitou v Prešově, Kněžský seminář sv. Františka Xaverského v Banské Bystrici - Badíně VYSVĚCEN NA KNĚZE: 11. 06. 2006, Košice, SR MÍSTA PŮSOBENÍ: jako kaplan - Červený Kostelec do roku

2007, jako kaplan - Hlinsko v Čechách do roku 2008, jako administrátor - od roku 2008 Kaliště, Vojslavice, Herálec, jako administrátor excurrendo - od roku 2011 Senožaty, jako kaplan a kaplan pro mládež - od roku 2014 Humpolec

ČÍM JSTE JAK

CHTĚL BÝT, KDYŽ JSTE BYL MALÝ? Kosmonautem a pilotem.

BYSTE POPSAL VÁŠ VIKARIÁT?

Je jeden z nejmenších vikariátů a mládež studuje ve větších městech. Čas na setkávání je jedině o víkendu a o prázdninách. Vcelku hodnotím vikariát jako živý a mládež má zájem o společenství.

CO

VÁM UDĚLÁ RADOST?

Dobro v lidech, upřímnost a spravedlnost.

JAK

VÁS OVLIVNILA ŘEHOLNÍ FORMACE?

Společný život je o toleranci, společných pravidlech a odevzdávání se. O to se snažím a to bych chtěl taky uvádět do praxe.

EXISTUJE

NĚJAKÉ MÍSTO, KTERÉ MÁTE RÁD A VRACÍTE SE TAM?

Východ Slovenska, tam jsem se narodil a dlouho žil.

„Bůh nás miluje! Víra však musí být přijata, což znamená, že potřebuje naši osobní odpověď, odvahu svěřit se Bohu, žít jeho lásku a být vděčný za jeho ne15 konečné milosrdenství.“ (papež František)

Milý Bože, je úžasné, jak vždycky dokážeš dát hvězdy na jejich místa. Pepa (z knihy Děti píší Bohu)

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Marie Sejkorová, Anežka Tomášová, Zdeňka Daňková a Jakub Klimeš.