Mlčeti zlato. Obsah šestého čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

Naši milí čtenáři! Doufáme, že jste pořádně odpočatí, opálení, spokojení s vydařeným táborem a počtem odřenin. V každém případě: Bohu díky za prázdniny 2009! Věříme, že jste prožili mnoho krásných okamžiků, o kterých nám třeba také něco napíšete ☺. Těm, kteří tak již učinili, děkujeme! Ale nepředbíhejme rubriky. Pěkně od začátku. Duchovní slovo má tentokrát jedno zpestřeníčko. Je napsáno ve slovenštině. A jelikož je to jazyk velmi blízký tomu našemu, nechali jsme jej pro vás v originále = bez překladu. Kdyby s tím měl někdo problémy, zkuste oslovit někoho ze starší generace, který vám jistě velmi rád pomůže. Tímto také děkujeme jeho autoru: P. Tomáši R. Högerovi OPraem. Rubrika informací i dnes plní svou funkci a informuje. Vybírejte jak je libo. V reportážích, jak již bylo zmíněno, naleznete dojmy z některých vámi navštívených a prožitých akcí. Věříme, že v dalším čísle bude tato rubrika praskat ve švech ☺. Tímto číslem se loučíme s texty P. Petra Šabaky v Otaznících života. Máte-li však nějaký dotaz týkající se uveřejněných témat v této rubrice, s odvahou se obraťte na autora. Kontakt na str. 8. S Benediktem XVI. se v rubrice vzdělávání opět ponoříme do života sv. Pavla. V portrétech osobností vás dnes čekají zástupci vikariátu: Jilemnice, Humpolec, Pardubice, Litomyšl, Náchod a Trutnov. Všem studentům, kterým škola dala jen dva měsíce prázdnin, přejeme požehnaný nový školní rok a těšíme se na viděnou ve Staré Boleslavi 28. září 2009, respektive již 27. září večer. -čer-

Obsah šestého čísla: Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................6 Svědectví........................8 Rok sv. Pavla...................9 Zástupci vikariátu..............14

2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

Maturita v septembri... „Maturita s istotou, maturita v septembri,” zvyknú študenti nadľahčovať zúfalú predmaturitnú situáciu koncom mája... Dobre to poznáme: aj tým, čo sa poctivo učia, aj tým, čo učenie nepoctivo odkladajú na poslednú chvíľu, čas akosi rýchlo ubehne, a zrazu je do skúšok času tak málo a neprebratého učiva tak veľa! Či už máme tú stredoškolskú matúru za sebou, alebo pred sebou, či sme ju zvládli v prvom termíne, alebo až po prázdninách, isté je, že v septembri tohto roku budeme maturovať všetci: ak nič vážne nezmení chod udalostí, príde pápež. Kristov námestník navštívi Českú republiku. Duchovná hĺbka Vianoc závisí od prežívania adventu, Veľkej noci od pôstu. Návšteva Svätého otca od najbližších týždňov. Priznajme si, že sme na tom ako študenti, ktorým akosi rýchlo ubehol semester a čas obhájiť výsledky dlhej, systematickej práce je zrazu predo dvermi. Keď človeka pritlačí situácia k múru, vie zmobilizovať sily, podať hrdinský výkon. Námaha s tým spojená môže byť aj určitou formou pokánia za predchádzajúce spanie na vavrínoch. Nie je cieľom týchto riadkov dávať návrhy. Pred veľkou návštevou sa upratuje. Ale nie ako v kasárňach - natieraním obrubníkov nabielo a trávy nazeleno. Poctivé by bolo začať „opakovaním učiva”. Prečítať si, čo nám predchádzajúci Sv. otec Ján Pavol II. zanechal pred dvanástimi rokmi ako program, pri svojej pápežskej návšteve v Českej republike a čo z toho sa nám podarilo uviesť do života. Ak sme nezvládli staré učivo, neradno ísť k novému. Možno sa pápež poteší aj tomu, že sa bude môcť s nami vyfotografovať, hlavný cieľ jeho návštevy je však trochu iný. V septembri nás čaká maturita. Čo sme ešte nestihli cez prázdniny, skúsme dobehnúť ešte teraz. Rýchlo napredujúce práce na stavbe areálov v Brne a Mladej Boleslavi, v ktorých by mal Svätý otec slúžiť svätú omšu, povzbudzujú, že sa dá veľa. Hovorí sa, že práca si vyžaduje toľko času, koľko ho máme k dispozícii. Máme ešte necelý mesiac. Končiace prázdniny sú poznačené ešte žatvou na poli. Pre nás nech sa stanú prípravou aj na tú duchovnú, veď za necelý mesiac je tu Benedikt XVI.

P. Tomáš Rastislav Höger, O.Praem. 3

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Animátorský kurz Diecézní centrum pro mládež zahajuje v říjnu 2009 nový Animátorský kurz. Jedná se o tříletý cyklus formačně-vzdělávacího programu pro mládež ve věku 16-25 let. Kurz obsahuje čtyři víkendová setkání ve školním roce a pětidenní soustředění o letních prázdninách v DCŽM Vesmír. Program zahrnuje formaci skrze život ve společenství, vzdělávání v otázkách víry, v učení církve, v práci s dětmi a mládeží, přednášky, diskuse, liturgii, modlitbu, tvůrčí činnost, práci i sport. Zájemci musí splňovat tyto podmínky: být věřící, pokřtěný katolík, mít chuť dělat něco pro druhé a být z královéhradecké diecéze. S přihláškou nutno zaslat doporučení kněze! Přihlášky na www.diecezehk.cz do 20. 9. (První setkání je 9.-11.10.2009). Informace na adrese: DCM, tel.: 495 063 421, e-mail: [email protected].

Návštěva papeže Benedikta XVI. Ve dnech 26.– 28. září 2009 navštíví Českou republiku Svatý otec Benedikt XVI. Do Staré Boleslavi by měl papež přicestovat v pondělí 28. září, u příležitosti národní pouti ke svatému Václavovi, který byl zavražděn v místním kostele sv. Kosmy a Damiána. V čase návštěvy Svatého otce v naší zemi se mládež zúčastní vlastního předprogramu, který začne v neděli 27. září 2009 od 19:30 na Mariánském náměstí ve Staré Boleslavi. Program hudebně doprovodí skupina Credenc. Předpokládaný konec je ve 22:30, poté je možnost soukromé adorace v bazilice. Účastníci mohou nocovat ve vlastních stanech na louce, kde budou následující den slavit mši svatou se Svatým otcem. V den setkání se bude od 6:00 hodin promítat film, o půl hodiny později začne samotný ranní program. Během programu se mladí setkají se sv. Václavem a připomenou si předchozí setkání papeže s mládeží u nás i ve světě. O hudební doprovod se postará skupina Credenc spolu se Scholou brněnské mládeže (SBM). Mladí lidé se zapojí i do mše svaté, která začne v 9:45 hodin. Po skončení bohoslužby se Svatý otec setká s mládeží. Zástupci této věkové kategorie mu také předají dary - fotoknihu a peněžní šek „Dar pro Afriku“. Aktuální informace na www.navstevapapeze.cz. 4

Podzimní prázdniny na Vesmíru Od 29. října do 1. listopadu můžete přijet na DCŽM Vesmír a prožít podzimní prázdniny ve společenství mladých lidí. S sebou: spacák, přezůvky, 150Kč/ den. Prosíme, hlaste se předem na DCŽM Vesmír, e-mail: [email protected], tel.: 494 663 140, www.vesmir.signaly.cz.

Za zdí Festival Za zdí je otevřená hudební aktivita pro všechny, kteří mají rádi dobrou hudbu, kvalitní texty a přátelskou atmosféru. Termín 6. září 2009; místo: Vrchlabí, zahrada římskokatolické fary; hudební začátek ve 13:30 hod.; vstupné 90,Kč, slevy v předprodeji, skupinové slevy. Více informací na www.farnostvr.info. Pořádá Římskokatolická farnost—děkanství Vrchlabí.

Duchovní cvičení Duchovní cvičení pro ženy se zaměřením na objevení a prohloubení důstojnosti a krásy ženy se uskuteční od 15. do 18. října 2009 v Dolanech u Olomouce. Součástí jsou biblické tance a gesta jako způsob modlitby a přijetí sebe jako chrámu živého Boha. Kromě biblických tanců jsou v programu i přednášky, liturgie, adorace a možnost duchovních rozhovorů. S sebou vhodnou obuv. Kontakt: tel.: 585 396 638, e-mail: [email protected].

Večery mladých Rychnov nad Kněžnou—11.—13. září 2009, víkendovka Krkonoše. Kontakt: Johanka Stejskalová, tel.: 776 713 880, e-mail: [email protected]. Hradec Králové—11.—13. září 2009, Chlumec nad Cidlinou, téma: kněžství, host: P. Seidl. Poté pokračování brigádou na místní faře + hry, opékání, sport. Kontakt: Anežka Polívková, tel.: 608 433 141, e-mail: [email protected]. Ústí nad Orlicí—10. října 2009. Vikariátní setkání mládeže. Kontakt: Magda Motlová, tel.: 731 604 779, e-mail: [email protected]

Ora et labora Komunita Chemin Neuf pořádá víkend Ora et labora = „Modli se a pracuj“. V sobotu práce, v neděli duchovní program. Termín: 25.—26. 10. 2009. Místo: Tuchoměřice. Prosím, hlaste se předem na adresu: Komunita Chemin Neuf, Školní1, 5 257 67 Tuchoměřice, tel.: 220 199 441, e-mail: sekretariat @chemin-neuf.cz.

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

Víkend vikariátu HK ve Špindlu V pátek 13. června jsme jeli s naším vikariátem do Špindlerova Mlýna. Když jsme dorazili na místo, čekalo nás překvapení od těch, co jeli autem – museli jsem se dostat na faru a ještě k tomu byl každý nějak postižen – někdo byl ochrnutý, někdo neviděl, jiný zas neslyšel… Povím vám, žádná sranda… Po večeři jsme šli na návštěvu k Ole, která zde bydlí. Den jsme zakončili mší svatou. Ráno kolem 3 hod. nás však vzbudily mobilní telefony, které nám naše milá děvčata poschovávala po pokoji. Tak jsme jim za to donesli ráno snídani do postele☺. Po snídali jsme vyrazili na výlet. Nejprve jsme jeli autobusem ke Špindlerově boudě. Odtud jsme šli směrem k Petrově boudě, která byla mimo provoz. Pokračovali jsme po hřebeni hor, kde foukal silný studený vítr. Když jsme se naobědvali, vyrazili jsme k prameni řeky Labe. Poté jsme se už přes Kotel vraceli zpět do Špindlu. Aby ale nebyla nuda, tak jsme si zpívali, váleli sudy… prostě nádhera ☺. Po příchodu do chaty jsme se poprvé navečeřeli. Potom nám otec Šlégr povídal o misijích. Následovala další večeře: klobásy, zelenina, ovoce, a protože jsme slavili narozeniny dvou z nás, nechyběl ani dort a šampaňské (samozřejmě dětské ☺). V neděli jsme se pořádně vyspali a holky nám přinesly výbornou snídani, za co jim patří dík. Po mši jsme dojídali zbytky (a že jich bylo…) a diskutovali o tom, jak to s námi bude v příštím roce. A pak už hurá domůůů! Honza Machek

Prokopova primice Mnozí z vás jistě ví, že na konci června naše diecéze získala tři nové kněze. Jedním z nich je Prokop Tobek, který pochází z Pohodlí, což je vesnice nedaleko Litomyšle. V sobotu 4. 7. 2009 se konala jeho neopakovatelná primice v již zmíněné Litomyšli. Proběhla v překrásném kapitulním kostele Povýšení svatého kříže. Byla to nádherná slavnost. (Nevím kdo z vás to ví, ale já to na Prokopa prostě musím prásknout. On totiž Prokop má sedm sourozenců, z toho jen jednu sestru a k tomu jsou doma čtyři kněží. Prostě jen zírám...) Prokop vše bravurně zvládl a není bez zajímavosti, že toho dne byl svátek svatého Prokopa, a proto se slavilo dvojnásobně. Po mši jsme se přesunuli do nedaleké školní jídelny, kde krom nepřeberného množství jídla a pití byl přichystán i doprovodný program, kde náš novokněz musel prokázat spoustu dovedností (např.: jestli si umí opravit faru...). Nakonec jsme v kostele dostali novokněžské požehnání a rozjeli se zpět do svých domovů. Maruška Cvikýřová 6

Jak to bylo, pohádko? Bylo nebylo… Před třemi lety se jedna dívenka vydala na CSA do Litomyšle. O animátorech už toho mnoho slyšela, ale do tříletého kurzu se jí nějak extra nechtělo. Ten týden v Litomyšli ovšem změnil mnohé. Po jeho skončení si uvědomila, že to přeci jen nebude tak špatné a rozhodla se se sebou něco udělat, posunout se dál, nechat se zformovat Boží formičkou ☺. Poslala přihlášku a čekala, co se bude dít. A děly se věci! Na první víkend odjížděla plná strachů, očekávání, zvědavosti… A nestačila se divit. Na Vesmíru se sešlo hodně tou dobou ještě neznámých lidí, nabitý program i čas na pobavení. Celé to zastřešovala téměř hmatatelná Boží přítomnost (myslím, že se Pán často smál s námi). Po této zkušenosti se na každý další víkend těšila. Ačkoli to byly vždycky velice hutné dny, program nacpaný k prasknutí, snaha o žití naplno každé chvíle a do toho večerní, často až noční rozhovory, pokaždé přijela domů odpočinutá. Načerpala síly do dalších bojů, prohloubila nová přátelství i to nejvzácnější – přátelství s Bohem. Za ty tři roky se mnohé změnilo, ale animátorské víkendy zůstaly klidným zastavením, přístavem v rozbouřených časech všedních dní. Její malá lodička si tak vždycky mohla odpočinout, ujasnit cíl a vydat se opět snad tou správnou cestou. Tři roky není zrovna málo, i proto jsou vzniklá přátelství hlubší a silnější. Za tu dobu se naučila, že Pán je vždy blízko, že posílá lidi tam, kde mají být ☺. Taky se naučila, že se nemusí bát otevřít a sdílet se, že to obohatí nejen ji, ale i druhé. Tím, že poznala tolik lidí, uvědomila si na nich, jak je každý jedinečný, jiný, krásný a úžasný – a jak si Pán musel vyhrát, aby to tak bylo ☺. Jenže i ty tři roky uplynuly jako voda a nastal konec. Konec? To asi těžko. Spíš začátek dalších cest… Teď jsme nabrali materiál a musíme někde začít stavět, uplatnit, co umíme a máme, neustávat v hledání Boží vůle a taky si sdílet, jak nám to jde či nejde ☺. A hlavně – nebýt Lídy, Zdíšky, Marušky, Karla a zázemí na Vesmíru (a dalších lidiček), tak by moje poslední roky vypadaly úplně jinak – a já jsem vděčná, že byly zrovna takové ☺. Děkuji vám všem!!! Máří Novotná 7

Bít či nebít

Otazníky života

SVĚDECTVÍ Přijměte jedno svědectví člověka, který v kostele našel to, co hledal. „Ptáš se mě, co mi dělalo potíže, když jsem začínala chodit do kostela. Co se mi zdálo trapné, nepochopitelné. Odpověď zní jinak, než sis možná představoval. Do kostela jsem začala chodit ve chvíli, kdy se mi věci přestaly zdát divné a nepochopitelné. Už dávno (vlastně odmalička) jsem cítila potřebu věřit v Boha. Když jsem přijela do Itálie (to mi bylo sedm let), všude jsem se setkávala s Kristem. Byl na každém rohu. Stačil třeba nějaký film v kině nebo v televizi, debata ve škole, obraz v muzeu. Ohromeně jsem se dívala a poslouchala, otáčela jsem se za ním. To už mě tenkrát přitahoval a oslovoval Duch svatý. Někdy jsem s Bohem i mluvila, i když svými slovy, bez modlení. Do kostela jsem nechodila, myslela jsem si, že to tam není zajímavé a že to nepotřebuji. Trvalo to dlouho, jsem tvrdohlavý člověk. Pak jsem jednou v krizové situaci měla jistotu, že Bůh mě poslouchá a je mi blízko. Najednou jsem měla příležitost jít na mši do Nepomucena (česká kolej v Římě), a tam jsem cítila přítomnost Boha. No, a pak už stačilo malé znamení. V Nepomucenu se mi líbilo, jak vám bohoslovcům září oči nadšením. Radost pana rektora při kázání, krásný zpěv sester při mši. Líbilo se mi, že jste lidi jako já. Někdo mi podal ruku, a pak už to bylo všechno jednoduché a přirozené. Nejdůležitější je láska a vědomí, že člověk není souzen, ale že mu může být odpuštěno. Že Bůh nás miluje, i když děláme chyby. Ptáš se mě, co bych chtěla nevěřícím, v kostele hledajícím, poradit. Radím jim, aby neměli strach a hledali dál. Kdo hledá, najde. A když někdo hledá, znamená to, že na něco čeká. Jednou jsi řekl, že se nemáme šplhat do nebe, protože Bůh přijde sám dolů za námi. Kdo hledá, najde. Kdo čeká, dočká se. Lucie.“ ZÁVĚR Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi pomohli tyto stránky sestavit, kteří se odhodlali svěřit mi své zkušenosti z prvních setkání s církví. Možná vás napadly tisíce dalších otázek, které se týkají křesťanství. Na některé otázky jsem již snad odpověděl, jiných jsem se letmo dotkl a mnoho dalších jsem neřešil. Pokud by vám přesto odpověď na tyto a další nedala spát, již víte, kam se obrátit. Vždyť i Ježíš, zakladatel křesťanství slibuje: „Kdo hledá, ten najde.“ Petr Šabaka, e-mail: [email protected] 8

Padni, kam padni

Vzdělávání

Život sv. Pavla (pokračování z minulého čísla) Jeho rozum se zároveň otevřel moudrosti pohanů. Když se otevřel celým srdcem Kristu, byl zároveň uschopněn k širokému dialogu se všemi, stal se schopným být vším pro všechny. Tak se skutečně mohl stát apoštolem pohanů. Když se tedy nyní vrátíme k naší situaci, musíme se ptát, co to pro nás znamená? Znamená to, že také pro nás křesťanství není jakousi novou filosofií nebo morálkou. Křesťany jsme jedině tehdy, setkáme-li se s Kristem. Jistě, neukazuje se nám tak neodolatelným, zářným způsobem, jako Pavlovi, ze kterého chtěl učinit apoštola všech národů. I my ale můžeme Krista potkat, v četbě Písma Svatého, v modlitbě, v liturgickém životě církve. Můžeme se dotýkat Kristova srdce a ucítit, že On se dotýká našeho.

Co dělá sv. Pavla apoštolem Drazí bratři a sestry, mluvil jsem o velkém obratu, který nastal v životě sv. Pavla po setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem. Ježíš vstoupil do jeho života a pronásledovatele proměnil v apoštola. Ono setkání vyznačilo počátek jeho poslání - Pavel nemohl již více žít jako prve, nyní pocítil impuls od Pána, který jej pověřil zvěstovat své evangelium v roli apoštola. Právě o tomto jeho novém životním stavu, totiž o bytí apoštolem, chci mluvit dnes. Obvykle po vzoru evangelií ztotožňujeme s titulem „apoštol“ Dvanáct učedníků, čímž naznačujeme, že jde o ty, kdo Ježíšovi za života tovařišili a naslouchali jeho učení. Pavel se však také cítí být pravým apoštolem a zdá se tedy zřejmé, že pavlovský koncept apoštolátu se neomezuje na skupinu Dvanácti. Samozřejmě Pavel dobře rozlišuje svůj vlastní případ od těch, „kteří byli apoštoly dříve“ než on, a kterým přičítá zcela specifické místo v životě Církve. A přece, jak všichni vědí, také sv. Pavel považuje sám sebe za Apoštola v úzkém slova smyslu. Jisté je, že v dobách raného křesťanství nikdo neprošel tolik kilometrů jako on, po souši i po moři, jen proto, aby hlásal evangelium. 9

On sám měl tedy koncept apoštola, překračující ten, jenž spojujeme se skupinou Dvanácti, jak nám ho předal především sv. Lukáš ve Skutcích (srov. Sk 1,2.26; 6,2). V Prvním listu Korinťanům Pavel zavádí jasnou distinkci mezi „Dvanácti“ a „všemi apoštoly“, zmiňuje je jako dvě různé skupiny, kterým se dostalo zjevení Zmrtvýchvstalého (srov. 14,5.7). V tomtéž textu pak jmenuje pokorně také sebe, „nejposlednějšího mezi apoštoly“, srovnávaje se dokonce s nedonošeným dítětem. Prohlašuje doslova: „Nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou“ (1 Kor 15,9-10). Metafora nedonošeného dítěte vyjadřuje naprostou pokoru; najdeme ji také u sv. Ignáce Antiochijského: „Jsem poslední ze všech, jsem nedonošené dítě; ale dojdu-li k Bohu, bude mi dáno stát se něčím“ (9,2). To co antiochijský biskup říká v souvislosti se svou bezprostředně se blížící mučednickou smrtí, předvídaje, že bude znamenat obrat jeho „nehodného“ stavu, říká sv. Pavel ve vztahu k vlastnímu apoštolskému působení. Právě v něm se totiž projevuje plodnost Boží milosti, která dokáže proměnit ztroskotance ve skvělého apoštola: z pronásledovatele zakladatelem církevních obcí. To učinil Bůh v tom, který by z hlediska evangelií mohl být považován za brak! V čem je tedy podle Pavlova konceptu to, co činí z něho a z ostatních apoštoly? V jeho Listech se objevují tři základní vlastnosti apoštola. První je, že „viděl Pána“ (srov. 1 Kor 9,1), to znamená, že setkání s Ním se stalo určující pro jeho život. Podobně v Listu Galaťanům (srov. 1,15-16) říká, že byl povolán, ba dokonce vybrán, z Boží milosti skrze zjevení jeho Syna, aby hlásal radostnou zvěst pohanům. Rozhodně je to Pán, kdo činí apoštola apoštolem, nikoliv vlastní domněnka. Apoštol nedělá sám sebe, nýbrž je takovým učiněn od Pána; proto také apoštol potřebuje neustálý kontakt s Pánem. Pavel nemluví do větru, když říká, že je „povolaný za apoštola“ (Řm1,1), tedy „ nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem“ (Gal 1,1). To je tedy první vlastnost: vidět Pána a být Jím povolán. Druhá vlastnost je „být vyslán“. Samotný řecký termín apóstolos znamená právě „vyslaný, poslaný“, a tedy být vyslanec a nositel poselství. Musí tedy jednat jako pověřený a zástupce toho, kdo jej vysílá. Proto se Pavel označuje za „apoštola Ježíše Krista“ (1 Kor 1,1; 2 Kor 1,1), a tedy jeho delegát, bezvýhradně stojící v jeho službách, takže sám sebe nazve také „služebníkem Ježíše Krista“ (Řm 1,1). Znovu se tak objevuje v popředí myšlenka iniciativy někoho jiného, totiž Boha v Ježíši Kristu, jemuž je plně zavázán. Především ale se tak zdůrazňuje skutečnost, že od Něho obdržel poslání, které má být vykonáváno v jeho jménu. Každý osobní zájem pokládá za naprosto druhořadý. 10

Třetím požadavkem je vykonávat „hlásání evangelia,“ spolu se z toho plynoucím zakládáním církví. Označení „apoštol“ totiž není a nemůže být čestným titulem. Dotýká se konkrétně, ba dramaticky, celé existence zainteresovaného jedince. V prvním listu Korinťanům čteme Pavlovo zvolání: „Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu? (9,1). Podobně v druhém Listu Korinťanům tvrdí: „Naším doporučujícím listem jste vy sami…, vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého“ (3,2-3). Neudivuje nás tedy, že Chrysostom mluví o Pavlovi jako o „diamantové duši“ (Panegyriky, 1,8) a pokračuje slovy: „Stejně jako se oheň ještě více posílí, když roznítí různé materiály…, tak Pavlovo slovo získávalo pro svou věc všechny, s nimiž se setkával, a ti, kdo bojovali proti němu, přitaženi jeho promluvami stávali se pokrmem tohoto duchovního ohně“ (ibid. 7,11). To vysvětluje, proč Pavel definuje apoštoly jako „spolupracovníky Boha“ (1 Kor 3,9; 2 Kor 6,1), jehož milost působí s nimi. Typickým prvkem pravého apoštola, který Pavel dobře ilustruje, je jakási identifikace evangelia s evangelizátorem. Oba mají týž osud. Nikdo totiž, tak jako Pavel neukázal, jak se zvěstování Kristova Kříže jeví jako „pohoršení a bláznovství“ (1 Kor 1,23), na které mnozí reagují nepochopením a odmítnutím. Stávalo se to tehdy a nesmí nás překvapovat, že se totéž děje i dnes. Na tomto údělu, totiž jevit jako „pohoršení a bláznovství“, se tedy apoštol podílí a Pavel to ví – je to jeho životní zkušenost. Korinťanům píše nikoli bez závanu ironie: „Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem. My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti. Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje.“ (1 Kor 4,9-13). To je autoportrét apoštolského života sv. Pavla. Ve všech těchto utrpeních převažuje radost nad tím, že je nositelem Božího požehnání a milosti evangelia. Pavel kromě toho sdílí se stoickou filosofií své doby ideu houževnaté vytrvalosti ve všech obtížích, s nimiž se setkává. Pouze humanistickou perspektivu ale překračuje, když se jako na součást této vytrvalosti odvolává na Boží lásku a na Krista: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy. Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 11 od ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit

lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řm 8,35-39). To je ona jistota, ona hluboká radost, která vede apoštola Pavla ve všech nesnázích: nic nás nemůže oddělit od Boží lásky. A tato láska je pravým bohatstvím lidského života. Jak vidíme, sv. Pavel se oddal evangeliu celou svou existencí. Dalo by se říci: čtyřiadvacet hodin denně! Svou službu naplňoval s věrností a radostí, „aby získal aspoň některé“ (1 Kor 9,22). A vůči církvím, ke kterým, jak dobře věděl, měl vztah otcovství (srov. 1 Kor 4,15), ne-li přímo mateřství (srov.Gal 4,19), vystupoval s naprosto služebným postojem. Prohlašoval slovy hodnými obdivu: „Nechceme panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti“ (2 Kor 1,24). To zůstává posláním všech Kristových apoštolů všech dob – být spolupracovníky pravé radosti. (pokračování příště) Brožura: Promluvy papeže Benedikta XVI.

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

N a š i z á s t u p c i v i k a r i á t ů:

Jirka Jína ♦

vikariát: Jilemnice

♦

bydliště: Rokytnice nad Jizerou

♦

škola: dokončené Gymnázium, chystám se na PF UHK

♦

věk: 19

♦

uděláte mi radost: pizzou s Kofolou ☺

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Dobrá propojenost mezi téměř veškerou mládeží. 4 spolča, která o sobě vědí, vzájemně se navštěvují a nabízí své pohoštění do všech koutů vikariátu, aby žádný, kdo v Něho věří, nezůstal sám. 2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Pravidelné akce: Vikariátní setkání mládeže, Vikariátní setkání dětí, Vikariátní zábava, táborák pro celý vikariát a všelijaké aktivity jednotlivých spolč (živé Betlémy, koncerty, plesy, výlety, puťáky, vzácní hosté na spolču a činnost pro farnost). 12

Eva Vagenknechtová ♦

vikariát: Jilemnice

♦ ♦

bydliště: Lomnice nad Popelkou škola: to je trochu složitější.☺ Dálkově v Praze na KTF obor Teologické nauky, prezenčně nyní přírodověda v Olomouci, obor Molekulární a buněčná biologie, ale od příštího roku přestupuju do Hradce na Lékařskou fakultu věk: 20 uděláte mi radost: určitě nikdy nepohrdnu oříškovou čokoládou nebo řízkem, ale ani vstupenkou na centrifugu nebo jiný adrenalin...

♦ ♦

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Myslím, že jedna z předností, kterou náš vikariát má, je hojná četnost akcí, které se zde díky stále nadšeným lidem dějí. Na své si zde přijdou i nejmladší farníci při Vikariátním setkání dětí, mládež při VSM, Vikariátní zábavě, Springfestu,…a ti nejstarší zas třeba o Vánocích, kdy se pro ně zpívají koledy. Co může náš vikariát nabídnout je díky spolču Vavřineček kvalitní hudba, která může doprovázet nejen mše svaté. Díky naší malé rozloze se víceméně všichni dobře známe a jsme jedna velká rodina ☺. 2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Tak toho je víc. Co se týká vikariátu, tak určitě to, že se nám povedlo společně s kolegou Jirkou sesumírovat plán akcí na další rok, a že zatím vše dobře klape. A co se týká okolního světa, tak mám radost třeba z výsledků voleb do Evropského parlamentu pro KDU-ČSL, dále z toho, že je konečně konec zkouškového a prázdniny před námi ☺.

Jana Dománková ♦ ♦ ♦

♦ ♦

vikariát: Humpolec bydliště: kousek od Humpolce v krásné vesnici Komorovice zaměstnání: jsem chariťák, což znamená, že pracuji v Oblastní charitě Havlíčkův Brod, ve které se starám o fungování eNCéčka—nízkoprahového centra pro děti a mládež ve Světlé nad Sázavou věk: 26 uděláte mi radost: radost mi udělá nějaká pěkná knížka, zvláště pak, když mám čas si ji přečíst. Co se jídla týká, tak hořká čokoláda boduje vždycky. 13

1. ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY? Nebát se vzdálenosti, dálky, vydat se na cestu. Pro vysvětlení: Pokud se chceme z našeho vikariátu vypravit na nějakou akci, která se uskutečňuje v naší diecézi, tak to málokdy bývá v naší blízkosti, spíše naopak. Pokud si někdo vezme mapu a podívá se, kde je Humpolec a kde Hradec Králové nebo třeba Vesmír, už asi pochopí. Přesto se této vzdálenosti nebojíme a rádi se třeba na diecézko nebo na Vesmír vydáme a máme z toho radost. 2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Tak to byla asi krásná kytice růží, kterou jsem dostala k navýšení svého věku ☺.

Maruška Kohlová ♦

vikariát: Pardubice

♦

bydliště: Horní Jelení

♦

škola: Gymnázium Dr. Emila Holuba (Holice)

♦

věk: 16

♦

uděláte mi radost: čokoládou ☺

1. ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY? V našem vikariátu je fajn parta lidí, se kterou se nikdy člověk nenudí. I když nás není moc, vždycky je plno nápadů a super atmosféra. Přijďte se podívat a sami uvidíte ☺. 2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? V poslední době mi radost udělalo mnoho věcí, třeba to, že jsem mohla po týdnu učení vypadnout s kamarády do Krkonoš a nechat se okouzlit nádherou přírodou a děkovat Bohu za všechno, co pro nás stvořil, protože to je fakt bomba! ☺

Věrka Kašparová ♦

vikariát: Litomyšl

♦ ♦

bydliště: Vlčkov škola: odmaturovala jsem na Gymnáziu; od září jsem studentkou Fakulty rastaurování v Litomyšli věk: 19 uděláte mi radost: pěknou knihou zaměřenou na historii nebo dějiny umění

♦ ♦

1. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Maturita a přijetí na vysněnou vysokou školu.

14

Tomáš Vlček ♦

vikariát: Náchod

♦

bydliště: Červený Kostelec

♦

škola: Jiráskovo Gymnázium Náchod

♦ ♦

věk: 18 uděláte mi radost: hrozně rád se směji, takže největší radost mi uděláte, když se nebudete mračit a budete se hezky usmívat ☺

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Myslím, že náš vikariát je hodně živým, s fungujícímí společenstvími. Také mnoho jednotlivců se angažuje například ve Vece, MKD, skautu nebo spousta také absolvovala (absolvuje) animátorský kurz. Před pár lety také proběhla společná akce s trutnovským vikariátem, díky čemuž jsme se mohli vzájemně poznat a dodat si chuť do další činnosti. Také na našich vikariátních setkáních máme myslím celkem kvalitní hosty, což je velkým lákadlem těchto setkání. Další velikou akcí je také Velký vikariátní volejbal, který se každoročně pořádá, a který každoročně expanduje. 2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Poslední dobou mám pocit, že čím víc mi něco nejde nebo se mi něco nedaří, tak tím víc cítím, že se mám o koho opřít, od čeho se odrazit. A to mě tak vnitřně naplňuje a uklidňuje. Není to hezké? Já z toho tedy radost mám.

Jirka Šilhavý ♦

vikariát: Trutnov

♦

bydliště: Trutnov

♦

škola: zatím vákuum mezi střední a VŠ

♦ ♦

věk: 19 uděláte mi radost: když mi pomůžete, až to budu potřebovat

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Především opravdu kvalitními kněžími, kteří mají neuvěřitelný lidský rozměr. Ukazují mi (nám) příkladně, jak by měl vypadat křesťan. A to je dobrý důvod k inspiraci, ne? 2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Zdárné pokoření maturity.

15

Nebe Rozdrobené do tisíců střípků na potoce ve studánce stejně jako v kalužině Snad aby bylo blíže všem kdo jsou přetíženi výstupem každodenním a o zem se jen opírají zrakem svým Mons. Josef Veselý

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková a Jakub Klimeš.

16