Mlčeti zlato. Obsah sedmého čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

Milí čtenáři, otevíráte nové číslo Hromosvodu, které vzniklo také díky vám všem, kteří jste nám do redakce zaslali své příspěvky, reportáže, pozvánky atd. Našim dobrodincům děkujeme a všem, kteří čtou tyto řádky, přejeme pěkné chvíle s občasníkem v ruce a v teple. Hned na začátku měsíce listopadu si připomínáme všechny svaté a ve svých modlitbách také pamatujeme na ty, kteří nás již předešli do Božího království. Smrt, očistec, nebe... to jsou témata, nad kterými se nejeden z nás jistě zamýšlí. Jiří Jakoubek se v Duchovním slově zaměřil na „očistec“, jeho existenci a poslání. Čtěte na straně 3. Nevíte, „která bije a chcete být v obraze?“ Otevřete nabídku Informací a k tomu možná i své diáře . Reportáže s vašimi zážitky čekají na několika stránkách, což prozrazuje, že jste akční, nesedíte doma „za pecí“ a ještě se ochotně dělíte s ostatními o to, co jste prožili. Za tuto velkorysost děkujeme! Myslíte, že věřící potřebují duchovní cvičení a majetek?! To jsou další otázky, které nás občas „pálí“. Odpověď naleznete na str. 11. Vzdělávání s Mgr Martinem Rechtorikem o královéhradecké diecézi v tomto čísle dokončíme. Snad se podařilo rozšířit naše obzory v této tématice. Eliška Macounová a Jan Šana jsou zástupci mládeže jičínského vikariátu, se kterými máte tu čest se dnes seznámit v Portrétech osobností. A když už jsme u toho seznamování a setkávání, nezapomeňme v tyto dny na setkání s celým nebem a zvlášť s našimi blízkými zemřelými. Jednou nám to rádi oplatí ! -čer-

Obsah sedmého čísla: Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................6 Otazníky.........................11 Naše diecéze...................12 Zástupci vikariátu..............15 2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

Očistec Očistec si lidé, pokud vůbec v jeho existenci věří, představují různě. Jako horu, po které se šplhá do nebe, jako mírnější vydání pekelného ohně, nebo třeba jako velkou automatickou pračku, v jejímž bubnu se všechny ty—ne úplně čisté—duše točí pořád dokola až nakonec nabudou kýžené bělosti. Nevím, která z nich je pravdě nejblíže. Rád bych vám teď ale představil ještě jeden pohled, který má na svědomí anglický spisovatel C.S.Lewis. Ve své knížce Svědectví o zármutku, jejíž kapitoly vznikaly po smrti Lewisovy ženy, která zemřela na rakovinu, píše: „H. (ve skutečnosti se Lewisova žena jmenovala Joy) byla skvělý člověk – duše jasná, přímá a pevná jako meč. Ale nebyla světice, žádnou dokonalou světicí. Prostě hříšnice provdaná za hříšníka, dva Boží pacienti, oba ještě nevyléčení. Vím, že v nebi Bůh nejen setře slzy, ale také smyje poskvrny. Meč se stane ještě zářivějším. Ale ach, Bože, prosím jemně… …Čím více věříme, že Bůh zraňuje jen proto, aby uzdravil, tím méně můžeme věřit, že má nějaký smysl prosit o soucit. Krutého člověka lze podplatit, může se také unavit svou surovostí, nebo může mít dočasné záchvaty milosrdenství. Ale představte si, že jste vydáni napospas chirurgovi, jehož záměry jsou jen a jen dobré. Čím je laskavější, tím neúprosněji vás bude řezat. Kdyby povolil vašim prosbám a přestal před dokončením operace, byla by všechna jeho dosavadní námaha marná… Co tím lidé mohou myslet, když říkají: Nebojím se Boha, protože vím, že je dobrý? Copak nebyli nikdy u zubaře?“ O něco dál připojuje: „Je v Božích rukou. Myslím-li na ni jako na meč, proudí mi do tohoto obrazu nová energie. Možná ten pozemský život, který jsem s ní sdílel, byl pouze součástí zakalování jeho oceli. Možná se právě (Bůh) chápe rukojeti meče, zkouší váhu nové zbraně, mává jí ve vzduchu, až se třpytí slunečními záblesky… Do mysli se mi stále více tlačí dvě velmi rozdílná přesvědčení. Podle jednoho je Věčný lékař dokonce ještě neúprosnější a operace, k níž musí dojít, ještě bolestnější než v naší nejkrutější fantazii. Druhá však říká: „Vše bude dobré a všechen způsob věcí bude dobrý.“ S mistrovstvím sobě vlastním se C.S.Lewis dotýká podstaty církevního učení o očistci. Benedikt XVI. ještě coby profesor teologie se pokusil vysvětlit (na základě 1Kor 3,10-15) celou záležitost posmrtné očisty „jako vtažení ve víře kolísavého srdce do Pánova ohně, který jej vytrhne ze sebe sama a pročistí ke své (Kristově) podobě.“ Tedy ono „očistcové trápení“ je ve skutečnosti spíše setkáním s Pánem, s Jeho láskou, jež člověka přetvoří. 3

A jakou roli v tomto procesu přeměny do Kristovy podoby mohou hrát modlitby nás žijících lidí? Možná odpověď se skrývá v myšlence zastupující lásky, která provází zemřelé až za hranice smrti a tak potvrzuje, že láska je silnější než smrt; skrývá se v myšlence lásky, která zemřelým stojí po boku a prosí Pána, aby je „přiblížil k začátku toho, co se stane a nechal je povstat ke svatosti“ (Romano Guardini). Jiří Jakoubek

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Cetiletí Od 2. do 4. prosince 2011 se uskuteční na DCŽM Vesmír setkání cetiletých. Všichni, kteří již dosáhli nejméně 20-ti let, jsou srdečně zváni. S sebou: spacák, přezůvky. Doporučený příspěvek 220 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem: DCŽM Vesmír, Deštné v Orlických horách, e-mail: [email protected], tel.: 494 663 140.

Silvestr na Vesmíru Přijeď oslavit poslední dny v roce společně na DCŽM Vesmír od 27. 12. do 2. 1. 2012! Čeká Tě bohatý program, ve kterém nebudou chybět hry, zábava, hosté, modlitba, práce, snad i spousta sněhu a tradiční zábavný silvestrovský program. S sebou: spacák, přezůvky, teplé oblečení, nějaké cukroví na zub. Doporučený příspěvek 220 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, 517 91 Deštné v Orlických horách, e-mail: [email protected], tel.: 494 663 140.

Duchovní obnova Na adventní duchovní obnovu pro dívky od 18-ti do 30-ti let zvou sestry Boromejky ve dnech 8. – 11. prosince 2011 na Maria Hilf ve Zlatých horách (Jeseníky). Téma: Připrav své srdce i cestu Pánu. Vede P. Roman Janáč a s. Vincenta Kořínková (boromejka). Cena 600 Kč (ubytování, strava). S sebou: Bibli, růženec, breviář, spacák, hodinky. Kontakt: S.M.Vincenta Kořínková, Palkovická 524, 738 01 Frýdek Místek, tel.: 723 477 525, e-mail: [email protected].

Louka Pastorace zájemců o řeholní povolání zve dívky do 30-ti let, které hledají své místo v Božím plánu na víkendy 9. – 11.12.2011; v r. 2012: 10.-12.2.; 13.-15.4.; 8.-10.6. Kontakt: [email protected] 4

K-Ples Zveme Tě na letošní K-ples, který se uskuteční v sobotu 19. listopadu od 20:00 hod. v Sokolovně v Novém Městě nad Metují. Celý ples se ponese v duchu divokého západu. Vstupné 100Kč, místenka 10Kč, informace o předprodeji na webu. Výtěžek plesu bude věnován na Mishikishi Mission v Zambii. Předprodej od začátku listopadu způsoby uvedenými na webových stránkách nebo před kostelem po každé nedělní mši svaté v Novém Městě nad Metují. Možnost přespání na místní faře. K tanci a poslechu hraje Relax Band. Podrobnosti nalezneš na http://kples.farnostnm.cz/, facebooku nebo signálech.

Adventní duchovní obnova Od 16. do 18. prosince 2011 se uskuteční adventní duchovní obnova pro dívky od 14-ti do 18-ti let na téma: „Jakou cenu má můj život?“ Vede: P. Roman Macura a S.M.Vincenta Kořínková. Místo: Frýdlant nad Ostravicí. S sebou: spacák, přezůvky, Bibli, teplé oblečení a boty a k tomu otevřené srdce. Cena: 100Kč (ubytování) + příspěvek na jídlo dle možností. Prosíme, hlaste se předem! Kontakt: S.M.Vincenta Kořínková, Palkovická 524, 738 01 Frýdek Místek, tel.: 723 477 525, e-mail: [email protected].

Žďár 2012 5. Celostátní setkání mládeže se uskuteční ve dnech 14.—19. srpna 2012 ve Žďáře nad Sázavou. Celostátní setkání mládeže (CSM) je oslava Světových dnů mládeže, které v r. 1985 vznikly za pontifikátu bl. Jan Pavel II. a současný papež Benedikt XVI. v této tradici pokračuje. Světové dny mládeže se slaví na diecézní úrovni každým rokem v jednotlivých diecézích formou Diecézních setkání mládeže s místním biskupem a na světové úrovni přibližně jednou za tři roky, kdy se koná setkání s papežem. V České republice se konaly již čtyři Celostátní setkání mládeže: 1993 Velehrad; 1999 Svatá Hora u Příbrami; 2002 Žďár nad Sázavou; 2007 Klokoty a Tábor. Spodní věková hranice je 14 let. Přihlášky a více informací na http://zdar2012.signaly.cz. Kontakt: DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, tel.: 495 063 421, e-mail: [email protected].

Adventní duchovní obnova Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže Kroměříž zve dívky od 16-ti let na třídenní adventní duchovní obnovu od 9. do 11. prosince 2011. Obnovu povede ThLic. P. Václav Slouk. Cena pobytu je 400 Kč (případně dle domluvy). Přihlášky možno zasílat na adresu: Sestra Františka Šmajstrlová, Koperníkova 1446/3, 767 01 Kroměříž, 573 342 749, e-mail: [email protected] 5

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

Setkání farností v Ledči nad Sázavou V sobotu 11. června se v Hradci u Ledče nad Sázavou uskutečnilo setkání farností. Stěžejní náplní odpoledne byly turnaj ve fotbale a volejbale. Důležitým cílem bylo, aby se lidé z jednotlivých farností setkali, více poznali a dali dohromady. Na setkání přijelo přes sedmdesát účastníků, mezi kterými byly nejen děti a mládež, ale i generace rodičů a prarodičů. Starší farníci se sportovního soupeření neúčastnili, ale měli možnost posedět a popovídat si a samozřejmě fandit mladým sportovcům. Pro nejmladší byly na zahradě připraveny skluzavka, prolézačky a houpačky. Nechyběly ani hry pro starší děti, které volejbal ani fotbal hrát nechtěly. Tedy možnost pobavit se tu byla připravena pro každého. Program začal na zahradě obecního úřadu mší svatou, kterou sloužil P. Marek Šavel. Po mši P. Marek všem požehnal a jednotlivé týmy se přesunuly na hřiště u rybníka, kde turnaje probíhaly. Ve volejbalovém a fotbalovém klání se utkaly týmy z Humpolce, Ledče nad Sázavou a Světlé nad Sázavou. Všichni hráli opravdu s velkým nasazením a snahou podat co nejlepší výkon a atmosféra byla velmi přátelská. Když turnaje skončily, všichni se vrátili na zahradu, kde bylo připraveno občerstvení, které „vyčerpaným“ sportovcům jistě přišlo vhod! Jak už to ke každému turnaji patří, na závěr přišlo vyhlášení vítězů. Ve fotbale zvítězil tým Ledče nad Sázavou a ve volejbale Světlá nad Sázavou. Sladká odměna byla připravena nejen pro vítěze, ale i poražení odcházeli s malou cenou útěchy. Co dodat na závěr? Sláva vítězům, čest poraženým a sportu zdar!!  Pavla Urbanová

Milý Pane Bože, chtěla bych Ti moc poděkovat za letošní prázdniny. Vím, že neumím nějak extra zajímavě psát, ale Ty sám víš, že se mne některé věci dotkly. A protože jsi řekl, že máme být Tvými svědky až na konec země, nechci si to nechat úplně pro sebe. Jednak Ti chci moc poděkovat za pomoc při všech zkouškách ve škole – hlavně při té poslední, kterou jsem dělala na druhý pokus a bez Tvé pomoci, bych ji neměla ani teď. Právě díky tomu, že jsem ji mohla udělat, mohla jsem si krásně užít tyhle prázdniny. Tak nejdřív ten výlet s cetiletýma z našeho vikariátu do Číhošťi. Ze začátku jsem měla trochu strach, že to bude docela nuda. Číhošť a svědectví jedné staré paní mne ale opravdu oslovilo. Ty sám nejlíp víš, co přesně se v padesátých letech stalo v Číhošti, co všechno musel vytrpět otec Toufar od komunistů než zemřel na následky jejich mučení. 6

Ten zázrak, který se tam před víc jak šedesáti lety stal, je tam stále ještě živý. Děkuji Ti moc za tu paní, se kterou jsme mohli mluvit, která pamatuje tu zlou dobu. Dotklo se mne, že byla v té době stejně stará jako já, že tyto události přímo zasáhly její rodinu, že její bratr byl ve vězení za to, že viděl číhošťský zázrak. Víš, nejvíc se mne dotklo právě její svědectví, upřímnost, opravdovost víry, mladost ducha, která byla v jejích 83 letech víc než zřejmá. Říkám si, že velkým povzbuzením ve víře může být právě příklad zbožného, láskou naplněného života starého člověka. Taky Ti moc děkuju za festival United. Nejela jsem tam kvůli hudbě, ani kvůli setkání s kamarády, prostě jsem zrovna měla čas, na webovkách psali, že shánějí dobrovolníky, tak jsem si řekla proč ne. Jsem Ti moc vděčná, za Tvoje vedení, ochranu. Myslela jsem, že když to je křesťanská akce, že tam bude poněkud více katolíků, že tam třeba potkám někoho známého. Vše bylo ale jinak. Neznala jsem tam vůbec nikoho, všude samý protestanti. Nikdy jsem v podobném prostředí nebyla a taky jsem měla strašně moc předsudků vůči „těm druhým“. Některý jejich hlášky mne taky celkem zarazily: „Vy katolíci uznávate Nový zákon?“. Nebo jedna holčina říkala, že má katolickou církev spojenou se zneškodňováním upírů, a proto se mnou nechtěla jít večer směrem ke Vsetínskému zámku. Druhý večer jsem si sepsala, co všechno mi vadí na lidech na tomto festivalu. Zjistila jsem, že mi vadí právě to, že se s nikým moc neznám a nejsem zvyklá na styl modlitby, který se tady praktikuje. Ne snad, že bych společnou modlitbu chval považovala za nějaké kacířství či co, ale spíš to, že mi chybělo to, na co jsem zvyklá - modlitby žalmů, otčenáš, znamení kříže,... Jsem Ti moc vděčná za tu skupinku, ve které jsem mohla jako dobrovolník být. Byla jsem se třema klukama - protestantama a dvěma holkama, který byly katoličky. Hlídali jsme školu, kde nebylo příliš rušno a proto byl čas i na diskuze o víře, církvi. S klukama jsem se v přátelském duchu bavila o rozdílech, o tom co jim vadí na katolické církvi, co mají problém přijmout. Odkrývalo mi to skutečnosti, kterým třeba úplně nerozumím, věci, které v sobě nemám úplně vyřešené. Třeba postoj k papeži, který je hlavou církve, ale není nějakým zpřítomněním Boha na zemi. Taky jsem si uvědomila, že katolické způsoby modlitby (i liturgie, mše svatá) mohou být pro někoho nesrozumitelné, mohou třeba vést k nějakému povrchnímu stereotypu. Vztah k Tobě vyjadřujeme ustálenými gesty v určitý čas (při mši se střídavě stojí, sedí, klečí) u protestantů je to více spontánní, u nás více jednotné. Zdánlivý (z vnějšího pohledu viditelný stereotyp) umožňuje větší prostor k soustředění se na to, co je podstatné, na naslouchání Tvému slovu. 7

Postupně mi začalo docházet, že „ti druzí“ vůbec nejsou divní, ale naopak pro mne mohou být obohacením, novou inspirací. Skutečně jsem si na tomto festivale začala s velkým respektem vážit lidiček z nejrůznějších denominací. Tento festival mi pomohl růst: víc si vážím také toho, co je v naší katolické církvi jiné a můžu to hlouběji prožívat, stále víc usilovat o opravdivost, aby byl celý můj život stále víc naplňován Tebou. Hmm, asi jsem to nenapsala úplně jasně, protože člověk může něco prožít, pochopit srdcem, ale do slov se to dává obtížněji. Ale prosím hlavně, žehnej mi, když chci usilovat o to, aby všechny moje postoje byly skutečně inspirovány Tebou a odrážely moji vděčnost Tobě. Moc Tě zdravím, díky, že jsi se mnou . Marta P.S. Díky taky za tábor, za návštěvu u bráchy, no prostě úplně za všechno…

Sportovní týden na Vesmíru 2011 Jako každé léto na konci prázdnin, tak i tento týden, bylo na programu plno zábavných a zajímavých aktivit. Se svými týmy jsme urputně bojovali o vítězství ve fotbale, volejbale, frisbee, střelbě z luku a vzduchovky, v softballu a spoustě dalších sportů. Každý den jsme se mohli účastnit mše svaté, kterou jsme slavili na různých místech - ve farním kostele sv. Máří Magdalény, v kostele sv. Matouše za svitu svíček, nebo na studni před Vesmírem. Vyslechli jsme přednášku o práci profesionálního hasiče Milana a povídání Honzy o outdoorovém vybavení, cestování po Islandu a jeho nádherné přírodě. Plynul den za dnem. Všichni se mohli vyřádit dle libosti při sportování a večer pak jen padnout do spacáku a vzbudit se až příští den na snídani. Půldenní výlet mířil na nedaleký kopec Špičák, kde jsme se mohli rozhlédnout po krajině daleko k obzoru a kochat se krásou tamní přírody. Den odjezdu se nezadržitelně, avšak jistě a neodvolatelně blížil. Na toto ráno byl naplánován orientační běh, do něhož se někteří vrhali s velkým nadšením pro uchvácení prvního místa. Zpocení a utahaní jsme se vrátili celí hladoví skoro až k obědu, po kterém následovalo vyhlášení celotýdenního soutěžení. Pomalu přicházela hodina velkého loučení. Málokomu se odtud chtělo odjíždět, pár vytrvalců však zůstávalo až do posledního dne prázdnin. Sem tam ukápla slza, zazněl smích a slova díků, pár posledních objetí, polibků na tvář a pápá, šáteček.

8

Cestou domů se mi vracely vzpomínky na to krásné místo v Orlických horách, kde každý den zahajuje půvabný rozbřesk a končí ho skvostný západ slunce, jehož paprsky se odrážejí od zdí kostela, kam jsme se na tento malý zázrak chodili dívat. Budou mi chybět hvězdy, které na mě pomrkávaly z tmavé oblohy a noční vzduch provoněný spadenou rosou s příslibem dalšího dne. Na Vesmír už jezdím nějaký ten rok, ale vždy mě znovu a znovu překvapuje, kolik úžasných, milých a přátelských lidí tu potkávám. I oni mi budou scházet. Jsem ale moc vděčná, že byla příležitost je poznat. Z některých z nich se stali mí přátelé, s jinými se už možná nikdy nepotkám. Odjezd z Vesmíru znamenal definitivní konec prázdnin, ale už se zase těším na další chvíle, kdy se tam budu moci vrátit. Káťa Bubnová

Dvoudenní vikariátní setkání mládeže v Broumově (15.-16. října) O třetím říjnovém víkendu si nešlo nevšimnout většího počtu mladých věřících v našem městě. Tradiční podzimní setkání mladých našeho náchodského vikariátu se vůbec poprvé uskutečnilo v Broumově. Možná i proto trvalo dva dny. Začalo v sobotu dopoledne v klášterní kreslírně, kde v rámci seznamování došlo k podrobnější identifikaci účastníků: z Josefova, Nového Města nad Metují, Rtyně v Podkrkonoší, Hronova, Červeného Kostelce, Teplic nad Metují, Meziměstí, Křinic a pochopitelně Broumova. Celkem třicet účastníků čekala poznávací hra, kterou odpoledne vystřídal koncert kapely Timotej z Červeného Kostelce a sportovní program. Mezitím už v kreslírně začala nacvičovat VeKa, diecézní kapela z Orlických hor, která dorazila v počtu přibližně dalších třiceti lidí. Večerní program byl vyplněn exkurzí kláštera, společné modlitby v kostele sv. Václava a pochopitelně pozdního nočního povídání v klubu ROK, kde bylo všech cca šedesát účastníků ubytováno. Nedělní mši sv. v děkanském kostele za doprovodu VeKy bylo velice úspěšné setkání dovršeno. Chci poděkovat všem dobrodincům, dobrovolníkům a zvláště vikariátní zástupkyni pro mládež Marušce Cvikýřové za přípravu a realizaci tohoto díla. Nejenom že o tom víkendu svítilo pozemské slunce, ale zcela jistě jsme vnímali i žár toho Nebeského. P. Martin Lanži 9

Dvojvikariátní setkání „Boží království je jako hořčičné semínko, menší než kterékoli jiné, padne-li však na úrodnou půdu, vzejde z něj veliký strom, jež ukryje všechny ptáky nebes." Letos se vikariátko jičínského a jilemnického vikariátu konalo ve stejné dny a noci, na stejném místě, se stejnými hosty, stejným jídelníčkem... Shoda je to ne náhodná. Ve dnech 7.—9. 10. 2011 se setkala společně mládež z obou vikariátů. Naše dva vikariáty pojí nejen mnohá přátelství, ale také společný kaplan pro mládež – P. Jan Barborka. Právě on celou akci zaštiťoval. Pro konání společného setkání snad nemohlo být vybráno lepší místo než Nová Paka. Farnost jednak leží na hranici obou vikariátů a navíc je rodným městem našeho nového kaplana. Program byl nabitý a bezesporu lákavý. Začínalo se už v pátek navečer a končilo závěrečnou mší svatou, společně s novopackými farníky, v neděli. Hudbou nám setkání zpříjemňovaly hned 3 kapely – schola z Jičína, Studence a Jilemnice. Hlavní část programu proběhla v sobotu. Dopoledne nás navštívila paní Jana Siebrová, zakladatelka domácí hospicové péče v Hořicích. Velmi poutavě vyprávěla o své práci, rodinném životě, problémech a hlavně o své konverzi ke křesťanství a cestě ke křtu. Myslím že každý jsme její příběh poslouchali takřka bez dechu a obdivovali její sílu, pevnou vůli a hlavně nezlomnou víru, tolikrát prověřenou nelehkými zkouškami. Po malé přestávce, plné písniček z repertoáru scholy ze Studence, paní Siebrová čelila ještě mnoha dotazům, ale také slovům obdivu. Po obědě jsme se hromadně přemístili do kláštera a čekali na příjezd Mons. Jana Vokála. Otec biskup sloužil mši pro nás mladé, za hudebního doprovodu jilemnické scholy. Vyjádřil podporu setkáním jako bylo to naše a vyzval nás k navazování nových přátelství a utužování těch stávajících. Měli jsme skutečnou radost, že si ve svém programu udělal ještě čas na besedu, kde odpovídal na naše dotazy. I když se nás počasí snažilo přesvědčit, že máme už rozhodně zůstat v teple u ústředního topení a oddávat se nadále už jen rozhovorům s přáteli a kněžími s hrnkem horkého čaje v rukou, rozhodli jsme se dodržet původní plán vyrazit do ulic a poznávat Novou Paku během noční hry. Cíl hry byl opět v klášteře, kde jsme měli možnost pohlédnout shora na město, jehož ulice jsme ještě chvíli předtím křižovali. Na úplný závěr dne na nás čekala adorace, za doprovodu zpěvů z Taizé v podání jičínské scholy. Jaká jiná tečka by mohla dvojvikariátní setkáním mládeže zakončit lépe než mše svatá! O nic méně slavnostní než ta sobotní, nás ve jménu Páně vyslala zpět do našich domovů. Věřím, že hořčičné semínko padlo na úrodnou půdu, vyrazí jako strom do nebes a budou v něm uhnízděny oba naše vikariáty. Velké díky organizátorům a všem, kteří se setkání účastnili za skvělou atmosféru, která setkání provázela. Specielní poděkování patří farnosti Nová Paka. Eliška Macounová 10

Bít či nebít

Otazníky života

Proč křesťané potřebují duchovní cvičení Hle stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Zjevení 3,20 Český koordinátor projektu britského umělce Petera Cusacka, který vytváří zvukové portréty světových velkoměst, v jednom rozhovoru vyslovil zajímavou myšlenku: ticho bude časem jen pro bohaté. Nejsme schopni mlčet, být sami se sebou, neustále vyrábíme hluk. Jednu dobu jsem vnímal, jak je těžké nalézt restauraci, kde nehraje hudba a kde člověk slyší, co říká někdo na druhém konci stolu. Dobré semínko, které v nás je, necháme zarůst plevelem – hluchavkami, jež způsobí naší vnitřní hluchotu, která je nepřítelem jakékoli kontemplace. Boží hlas je však velmi tichý a jemný, neřve svoji pravdu do uší, ale šeptá ji – asi jako když maminka nebo tatínek ukolébává své dítě a zahřívá ho svým dechem. Také v našem nitru neustále o něčem přemítáme, znepokojujeme se, děláme si starosti. Ježíš to neodmítá – ale říká nám, že cesta Marie, cesta rozjímání v pravý čas, je lepší než cesta Marty, cesta neustálé služby bez jakéhokoli usebrání. Současnost to vyjadřuje jadrněji: workoholismus.

A na co tedy církev potřebuje majetek Blaze chudým v duchu. Mt 5,3 Na křesťanech byla spáchána křivda: chudoba ducha, která je daleko důležitější než chudoba fyzická, byla ostatními aplikována na hmotný majetek církve. Chudoba ducha znamená, že jsme připraveni vyjít, a jestli jsme připraveni, můžeme být i bohatí, protože nás majetek nesvazuje. Prostě pak všeho necháme a půjdeme zas o dům dál. Tam, kde církvi nebyl majetek – mimochodem legitimně nabytý – ukraden, jako v Německu či Rakousku, platí církev často za největšího (a oblíbeného) zaměstnavatele v kraji. Řada německých absolventů teologie se vydala na manažerskou dráhu – a velmi úspěšnou. Umějí jednat s lidmi. Je tedy nesmysl požadovat, aby křivdy komunistického bezpráví měla církev vynahrazovat falešnou pokorou. Račte si povšimnout, že kapitola o majetku je zároveň druhou nejkratší kapitolou této knihy. (Z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu, a báli jste se zeptat) 11

Padni, kam padni NAŠE

Vzdělávání

DIECÉZE

Jeho poutnické cesty se neomezovaly jen na Řím, v roce 1924 navštívil Lurdy, v následujícím roce Lisieux a v roce 1926 dokonce Spojené státy americké. Na žádost krajanů se zúčastnil světového eucharistického kongeresu v Chicagu a při té příležitosti navštěvoval krajanské osady od hranic Mexika až po Kanadu. Tento zážitek sepsal do knihy „Cesta prvního českého biskupa do Ameriky“. Zavítal dokonce i mezi indiány a jako kardinál a arcibiskup pražský dostal indiánské jméno „Wambdi Ohitika“. To v překladu znamená „neohrožený orel“. V roce 1930 navštívil Svatou zemi a i tuto cestu literárně zpracoval, tentokráte pod názvem „Po stopách Božského Spasitele v Egyptě a ve Svaté Zemi. Obě je možné vypůjčit v Biskupské knihovně v Hradci Králové. Karel Kašpar se zajímal i o své sídelní město a katedrální kapitulu. Na jeho žádost Sv. otec Pius XI. v roce 1930 zřídil v katedrální kapitule dignitu proboštskou a druhou dignitu kapitulního děkana. V roce 1931, krátce před jmenováním arcibiskupem pražským pak schválil i nové statuta katedrální kapituly. Za jeho episkopátu byl postaven i nový kostel Božského Srdce Páně na Pražském předměstí v Hradci Králové. Novým primasem českým byl jmenován Karel Kašpar 22. 10. 1931, poté, co na vlastní žádost rezignoval František Kordač. Jako arcibiskup se proslavil především celostátním sjezdem katolíků v Praze v červnu roku 1935. Dne 16. 12. 1935 byl Karel Kašpar jmenován kardinálem. Po rezignaci Františka Kordače byl kapitulním vikářem, který dočasně spravoval pražskou arcidiecézi, jmenován Mořic Pícha. „Spolužák“ Karla Kašpara z dob římských studií. Zatímco Karel Kašpar mířil do Prahy, novým sídelním biskupem královéhradeckým se stal právě Mořic Pícha. Ten se narodil v roce 1869 v Šebetově na Moravě. Stejně jako Karel Kašpar byl i Mořic Pícha vysvěcen v Římě v roce 1893 a polem jeho působnosti se stalo kanonické právo. Po návratu domů působil v mnoha funkcích. Byl osobním tajemníkem Lva kardinála Skrbenského, arcibiskupa pražského, kancléřem arcibiskupské konzistoře, generálním i kapitulním vikářem. Zastával funkci soudce u církevního soudu a u arcibiskupského semináře měl na starost Arnoštovu kolej. Byl také ředitelem Díla šíření víry a redaktorem věstníku, který Dílo vydávalo. Kromě výše zmíněných aktivit by se mělo vzpomenout i na členství v řádu Sv. Lazara Jeruzalémského. Mořic Pícha byl jmenován dvaadvacátým biskupem královéhradeckým také dne 22. 10. 1935 a intronizován byl 5. prosince. Při slavnostním uvítání oznámil: „Přicházím v důvěře v Boha a jeho pomoc, spoléhaje na vaši spolupráci a na své 12

vlastní síly. Jsem již ve věku pokročilejším, zato mám větší zkušenosti a více vědomostí, které mi dávají naději, že budu jich moci plně využiti ve svém novém úřadě. Přináším dobrou vůli a snahu a přeji si jen vaší lásky. Bude-li mezi námi panovat mír, pochopení a vzájemná láska, bude Hradec opravdovým hradem míru a pokoje“. Období episkopátu Mořice Píchy bylo výrazně zasaženo okupací ze strany nacistického Německa a obdobím perzekuce ze strany komunistického režimu. Po Mnichovské kapitulaci, kdy Československo ztratilo velkou část území a obyvatelstva („tzv. Sudety“). Muselo zákonitě dojít ke změně církevní správy diecéze. Byl zřízen generální vikariát Trutnov, odkud Mons. Richard Popp spravoval „německé“ části diecéze. Došlo k výraznému zásahu do zažité vikariátní struktury a mezi nově zřízené patřil vikariát Opatov u Svitav, vikariát královédvorský a také vikariát Velký Uhřínov v Orlických horách. Objevují se názory, zda spolupráce biskupa Mořice s nacistickým režimem nebyla spíše kolaborací. Je třeba prozkoumat dobový materiál, abychom byli schopni říci, zda to byla jen spolupráce nebo už kolaborace. Na druhou stranu, kdokoliv ve vysokém postavení s Říší nespolupracoval, byl buď odstraněn, nebo zlikvidován. Když po osvobození Československa od nacistů probíhala vyšetřování a vyslýchání kolaborantů, Mořic Pícha v této souvislosti nebyl obviněn. Po osvobození od německé okupace se začala postupně obnovovat předválečná církevní správa, ale diecéze s vyhnáním německého obyvatelstva přišla o velké množství obyvatel a kléru. Ve většině se jednalo o obyvatelstvo katolického vyznání. „Sudetská“ oblast naší diecéze musela být znovu osídlena, ale nové obyvatelstvo necítilo vazby ke svým novým domovům. Mnohdy totiž prostě přijeli do vesnice a do domu, který byl prázdný a jednoduše se nastěhovali. Do pohraničí se tak dostali většinou lidé, kteří měli minimální vlastní majetek, neuměli řádně hospodařit, což se zvláště projevilo v horském a podhorském prostředí. Po převzetí moci v roce 1948 začala Komunistická strana Československa postupně realizovat svůj program. Ten se dotýkal i likvidace církví, zvláště pak katolické. Tlak komunistů se projevoval prakticky ve všech oblastech běženého života věřících. Kněží, kteří upozorňovali na nebezpečí komunismu, byli často vzati do vazby a odstraněni tak ze svých farností. Úplně stejně na tom byli i řeholníci. Byla vytvořena paralelní správa církví. Na vrcholu této struktury byl Státní úřad pro věci církevní (tzv. SÚC, na Slovensku SLOVÚC), v jehož čele stál nejprve Alexej Čepička a po něm Zdeněk Fierlinger. Tento úřad byl brán jako ministerstvo, což jen dokládá důležitost, s jakou komunisté přistupovali k likvidaci náboženského života. Pod SÚCem byli krajští církevní tajemníci, dále okresní tajemníci a pověřenci na biskupských konzistořích a nejníže důvěrníci na místních národních výborech, kteří dohlíželi na řadové kněze. Větší zmínku je třeba věnovat pověřencům na konzistořích. Ti byli dosazeni na katolická biskupství na základě josefínských zákonů a dohlíželi na chod biskupství a „de facto“ řídili dle instrukcí ze SÚC diecéze. V Hradci Králové byl pověřencem soudruh Milan Dolek, 13

kterého po povýšení do SÚC nahradil Václav Pešek. Řadoví věřící pocítili především řízený úpadek náboženského života omezováním výuky náboženství, likvidací farních spolků. Úbytkem bohoslužeb včetně zákazu veřejných úkonů, například „Vzkříšení“, „Boží tělo“ nebo „Letnice“. Mořic Pícha vnímal komunistický útlak a dohled jako omezování náboženské svobody. Chod konzistoře byl omezen přítomností pověřence, a tak „tajná“ konzistoř byla zřízena při bohosloveckém semináři kolem P. Hugo Doskočila, Mons. Burýška a vicerektora Karla Otčenáška. Biskup Mořic poměrně dlouho odolával tlaku. Podařilo se mu tajně vysvětit na biskupa vicerektora semináře. Když však byl z jeho blízkosti odstraněn a uvězněn jeho sekretář Rudolf Rykýř, sám biskup byl také izolován, tak i s ohledem na rakovinné onemocnění se nakonec podvolil spolupráci s komunisty. Byl donucen obsadit pozici generálního vikáře, kterým se stal Ladislav Hronek. Byl to kněz, který byl silně prokomunistický a netěšil se vážnosti mezi diecézním klérem. Projevilo se to zvláště po úmrtí biskupa Mořice v listopadu 1956, kdy byl kapitulním vikářem zvolen Václav Javůrek. Ladislav Hronek se ukázal jako neschopný. Většina jeho aktivity se projevovala v rámci Mírového hnutí katolického duchovenstva, a proto byl zbytečný i pro komunisty. Oni potřebovali vzbuzovat dojem, že se katolická církev spravuje svobodně sama. Václav Javůrek byl kapitulním vikářem až do roku 1968, kdy během uvolnění chtěl přenechat pozici ordináře pro řádně vysvěceného biskupa Karla Otčenáška. To se však nepodařilo a novým kapitulním vikářem královéhradecké diecéze byl zvolen ThDr. Karel Jonáš. Termínu „zvolen“ je nutno rozumět spíše ve smyslu „pro komunisty přijatelný“. Ten se silně profiloval v kněžské federaci Pacem in Terris, které nahradilo Mírové hnutí katolického duchovenstva, ačkoliv obě tyto kněžské organizace byly Svatým stolcem označeny za schismatické. Karla Otčenáška komunisté v padesátých letech věznili na Mírově, v Leopoldově, v Želivě, ale i na jiných místech. Po práci v mlékárně v Opočně (1956– 1963) dostal státní souhlas k výkonu duchovní funkce, ale byl odsunut z diecéze do Trmic u Ústí nad Labem. Tam byl navrácen po intermezzu v letech 1968– 1973, kdy zastával funkci duchovního správce farnosti Plotiště nad Labem, která je součástí města Hradce Králové. V Trmicích působil Karel Otčenášek až do začátku roku 1990, než se řádně ujal hradeckého biskupského stolce. Použitá literatura:

BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří: Katolická církev v Československu 1945–1989. Brno 2007 DUŠKOVÁ, Lucie: Josef Doubrava (1852–1921), Život královéhradeckého biskupa. Diplomová práce, Univerzita Pardubice, 2009. FRANCEK, Jindřich; Jakl Jan: Královéhradečtí biskupové. Hradec Králové 1990. Kol. autorů: Život a dílo Karla kardinála Kašpara. Praha 1940. Církevní procesy padesátých let: sborník příspěvků z konference. Kostelní Vydří, 2002. Národní archiv ČR, fond Stání úřad pro věci církevní Ordinariátní list 1909.

Připravil Mgr. Martin Rechtorik 14

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

Pokračujeme v představení zástupců pro mládež.

Eliška Macounová VIKARIÁT: Jičín BYDLIŠTĚ: Prachov ŠKOLA: LFHK VĚK: 21 UDĚLÁTE MI RADOST: květinami

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Samostatná organizace různých akcí duchovních, sportovních, tanečních... Trávíme spolu velkou část volného času.

2. CO

OČEKÁVÁŠ OD NOVÉHO BISKUPA

JANA VOKÁLA?

Časté setkávání s mládeží, modlitbu a podporu našeho snažení.

Jan Šana VIKARIÁT: Jičín BYDLIŠTĚ: Smidary ŠKOLA: gymnázium Nový Bydžov VĚK: 18 UDĚLÁTE MI RADOST: Když mi pomůžete najít nějakého „blázna“,...který se nebojí žádných fyzických a odvážných sportů... prostě nebojí se vlka, nic. P.S: takových lidí je opravdu hodně málo.

1.

ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

No s mým vikariátem to bude docela těžké, jelikož já sám svůj vikariát začínám objevovat. Celkově jsem docela nový a nedokážu moc porovnávat, jelikož jsem ani nikdy moc nenavštěvoval jiné vikariáty a jejich akce pro mládež, ale pokusím se do toho co nejdříve dostat, abych vás mohl informovat, co jsem objevil

2. CO

OČEKÁVÁŠ OD NOVÉHO BISKUPA

JANA VOKÁLA?

Na novém biskupovi mě zaujal jeho postoj ke sportu, což hodně vítám, jelikož sport sbližuje jako málokterá aktivita, a tak doufám, že si někdy spolu s naším biskupem zasportujem . Jinak si myslím, že náš biskup bude mít hodně těžký začátek, ale jinak svým věkem má určitě blíže k mládeži než jiní biskupové. Takže očekávám jen to nejlepší. 15

Ideál jednoty v různosti Princip soudržnosti církve: Jednota myslí a srdcí je jedním ze základních principů soudržnosti církve.

Všeobecný konsens ve věci ideálu křesťanského soužití: Všichni jsou teoreticky pro, že bychom měli žít v jednotě, tudíž a)

být jednoho srdce a jedné mysli; b)

nebo alespoň jednoho srdce,

když už se neshodneme v názorech; c)

nebo se alespoň pořád nehádat; d)

alespoň ne na veřejnosti;

e)

a když už na veřejnosti,

alespoň ne v masmédiích, pro výsměch pohanům!

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková, Marie Adámková a Jakub Klimeš.

16