Mlčeti zlato. Obsah čtvrtého čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

„Aleluja! Z mrtvých vstal a žije...“ jsou první slova velikonoční písně. Milí čtenáři, kéž by to pro nás všechny byla ta nejradostnější zpráva našeho života ve všech situacích, do kterých se dostáváme... maturity, zkoušky, přijímačky, mezilidské vztahy atd. Zmrtvýchvstalý Pán nám jde vstříc skrz situace, lidi a teď snad i nové číslo Hromosvodu. Krásné setkání! Co je podstatou Velikonoc? Tomáš Vlček z Červeného Kostelce se nad touto otázkou zamýšlí v Duchovním slově. Rubrika Informací opět nabízí širokou škálu pestrých nabídek na nejrůznější akce. Věříme, že si vyberete! Chcete-li zavzpomínat nebo se dozvědět, jak bylo na diecézku, v Týništi na Večeru mladých, v Trutnově na vikariátku nebo na Velikonocích na Vesmíru, pak nalistujte Reportáže. Tam to všechno je. Děkujeme těm, kteří se s námi o své prožitky rozdělili. Těšíme se na další „zážitky z natáčení“ . Proč lidé odmítají církev? A proč ji vlastně křesťané potřebují? Odpovědi najdete na straně 10 a dále. Na straně 12 už nám Mgr. Martin Rechtorik přibližuje další část historie naší královéhradecké diecéze. Tentokrát se ocitáme v „dlouhém“ 19. století. V Portrétech osobností se pro změnu nacházíme v přítomnosti. Zabrousili jsme na DCŽM Vesmír, abychom požádali o krátké představení nejčerstvějšího týmáka Karla Hlaváčka, který je skvělým hráčem Piškvorek. Jen si přečtěte, jak a kde se tak „vypracoval“ . A to už je ze čtvrtého čísla našeho občasníku vše. Přejeme hodně trpělivosti a pevné nervy do všech studijních radovánek, které se koncem školního roku blíží. Vydržte a nikdy se nevzdávejte! -čer-

Obsah čtvrtého čísla: Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................3 Reportáže........................6 Otazníky.........................10 Naše diecéze...................12 Karel Hlaváček.................14 2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

Velikonoce Co je pravou podstatou Velikonoc? Koledování s pomlázkou, navštívit co nejvíce holek a pořádně se opít? Pro mnoho mladých lidí bohužel ano, ale pro nás, křesťany? Už samotný název Velikonoce, nás směřuje k tomu, že nás čeká něco velikého - veliká noc. Připomínáme si to, co také každou neděli znovu a znovu vyznáváme. To, co pro nás Ježíš udělal - ukřižován umřel i pohřben jest; vstoupil na nebesa,... Zemřel za nás, za naše hříchy a pro naši spásu. Někteří lidé se na tuto nejvýznamnější událost křesťanského roku připravují už dlouho dopředu. Čeká je totiž křest, kterým se jednak stávají Božími dětmi, a také se odevzdávají Bohu, Jeho vůli, jako se Ježíš odevzdal za nás, a otevřel nám tak dveře do Božího královstí. Jak se připravujeme my na tuto velikou událost? Co jsme my ochotni udělat pro Něj? V Pavlových listech je psáno: „Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. (1Kor 5,7-8)“ Očisťme svá srdce, vzdávejme díky Pánu a radujme se spolu s Ním, neboť se nám přiblížilo Boží království. Tomáš Vlček

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Večery mladých Ústí nad Orlicí—20. května 2011, Ústí nad Orlicí, začátek 18:00 hod. mší svatou. Kontakt: Hanka Nováčková, e-mail: [email protected], tel.: 728 443 676. Rychnov nad Kněžnou—20. května 2011, Rychnov nad Kněžnou, grilování. Začátek mší svatou v 17:00 hod. Kontakt: Martin Koblása, e-mail: 731 604 739, e-mail: [email protected]. Hradec Králové—24.—25. června 2011, Všestary. Kontakt: Anička Hanušová, e-mail: [email protected], tel.: 731 604 752.

3

Peřimovský táborák V sobotu 25. června se uskuteční další tradiční Peřimovský táborák vikariátu Jilemnice. Od 18:00 hod. jste srdečně zváni na mši svatou do kostela v Mříčné. Mši svatou bude celebrovat spirituál Teologického konviktu P. Jan Linhart, který dostane slovo i při táboráku. Více informací u Jendy Lukeše: e-mail: [email protected].

WYD Madrid 2011 30. dubna skončil řádný termín přihlášek na Světové setkání mládeže v Madridu s účastí na předprogramu v diecézi Tarragona. Zůstává možnost přihlásit se přímo do Madridu. Odjezd autobusem 13. srpna. Předpokládaný návrat 23. srpna. Setkání je určeno mládeži ve věku 16—30 let. Mladší 18-ti let musí mít vyplněnou "kartu mladších". Cena: 4900Kč (doprava autobusem) + 173 € (163 € balíček poutníka + 10€ fond solidarity). Podrobnější a aktuální informace na: http://madrid2011.signaly.cz/ nebo na oficiálních stránkách k WYD: http://madrid11.com. Více informací také na DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, e-mail: [email protected], tel.: 495 063 421.

Cetiletí Od 20. do 22. května jsou na DCŽM Vesmír zváni všichni mladí lidé, kteří již dosáhli věku 20-ti let. Program: zábava, odpočinek, společná modlitba, práce, nová přátelství se svými vrstevníky. S sebou: spacák, přezůvky, doporučený příspěvek 200 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem na DCŽM Vesmír, Deštné v Orlických horách, tel.: 494 663 140, e-mail: [email protected]. Více informací na www.vesmir.signaly.cz.

Sportovní víkend Ve dnech 3. až 5. června 2011 se na DCŽM Vesmír uskuteční víkend vhodný pro všechny milovníky sportů jako je: fotbal, volejbal, dreamgame a další. S sebou: spacák, přezůvky, sportovní výbavu. Doporučený příspěvek je 200 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem na DCŽM Vesmír, Deštné v O.h., tel.: 494 663 140, e -mail: [email protected]. Více na www.vesmir.signaly.cz.

Summer Job Od 1. do 6. července 2011 jsou všichni starší 18-ti let zváni na akci s názvem Summer Job. Příležitost nabídnout své síly, v pěti dnech udělat kus práce a při tom něco zažít. Jedná se o pomoc lidem v oblasti, která je víceméně misijní (západní Čechy). Více informací na http://summerjob.naplno.net. 4

V prúde rieky života Týden pro mladé od 20 do 30 let se uskuteční od 26. června do 3. července 2011 v Okoličném (část Liptovského Mikuláše). Co mi dává víra? Jsem šťastný, že věřím v Ježíše? Jak být věřící a žít naplno? Přijeď hledat, ptát se a podělit se o svoje zkušenosti. Přijeď naslouchat jiným a hlavně Bohu, co říká Tobě. Týden naplněný modlitbou, formací, společenstvím, prací, radostným sdílením, biblickými tancemi, výlety do hor, táborákem... S sebou: spacák, Bibli, oblečení a obuv nejen do kaple, ale i na práci, k ohni, na hory... Cena: 50€. Bližší informace: www.blahostavenstva.sk, e-mail: [email protected].

Na Cestě Společně 22. května 2011 Na Cestě Společně. V druhé půli května do České republiky poprvé zavítá současná prezidentka Hnutí fokoláre, vitální Italka, Maria Emmaus Voce. Spiritualitu tohoto hnutí se snaží uvádět do života mnoho lidí ve světě i u nás v republice/diecézi. Společně s Marií Emmaus se můžeme zamýšlet nad životem ve společenství, svatostí v dnešním světě, hodnotou vztahů atd. Začne se volně zahradní party v předvečer akce. Informace o akci a přihlášení najdete na stránce http://www.naplno.net/naceste/.

Volejbal Již tradiční vikariátní volejbal se uskuteční 4. června 2011 v Červeném Kostelci. Začátek v 9:00 hod. Více informací: Marie Štěpánová, tel.: 774 555 470, e-mail: [email protected].

Léto na Vesmíru Diecézní centrum života mládeže Vesmír zve mladé lidi na prázdninové pobyty. Od 24. do 31. července se můžete zúčastnit Tanečního týdne, který je určen pro lidi starší 15-ti let. Od 24. do 31. srpna vás čeká Sportovní týden a závěr prázdnin. S sebou: spacák, přezůvky, orientační příspěvek 200 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, 517 91 Deštné v Orlických horách, tel.: 494 663 140, e-mail: [email protected]. V době konání Světového setkání mládeže prosím na Vesmír nejezděte. Celý tým se na vás těší v Madridu.

Duchovní cvičení Duchovní cvičení pro dívky od 18ti do 30ti let pořádají sestry Boromejky od 9. do 15. července 2011 na Hutisku-Solanci. Téma: Mohu žít bez Boha? Vede: P. Prokop Brož. Kontakt: S.M.Vincenta Kořínková, e-mail: [email protected]. 5

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

Diecézní setkání mládeže V sobotu před Květnou nedělí se v Hradci Králové každoročně koná Diecézní setkání mládeže. Tímto způsobem se slaví Světový den mládeže, který připadá na Květnou neděli. Já jsem se tohoto setkání zúčastnila již poněkolikáté. V dopoledním programu jsme dostali zajímavé podněty pro život jako např. pravidelná ranní čtvrthodinová modlitba, jež nám pomůže prožít celý den s Bohem a mohli jsme slyšet diecézní kapelu Veka. Poté jsme byli povzbuzeni svědectvími ze školního i farního prostředí. Odpoledne jsme ve skupinkách plnili úkoly na různých stanovištích v centru Hradce a výsledkem této hry byla společná stavba papírové katedrály v parku. Každá skupinka musela získat cihlu. Kdyby byť jediná cihla chyběla, katedrála by nemohla být postavena. Byl to krásný příklad toho, že záleží na každém jednotlivci, ale jedině společně můžeme něco vytvořit. Poté následovala krásná mše v katedrále Svatého Ducha, kterou vedl otec biskup Josef a hudbu zajišťovala jilemnická kapela Vavřineček. Po mši se ve vedlejším kostele hrály Moravské pašije. Celé setkání se mi velmi líbilo a dokázalo mě znovu nastartovat. Velmi mě obohatilo a povzbudilo také setkání s mnoha mladými lidmi z různých koutů naší diecéze. Díky tomu si člověk nepřipadá sám. Marie Filipová

Večer mladých v Týništi Měsíc s měsícem se sešel a máme tu 25. března a nás čeká další večer mladých. Tentokrát mládež poctila svojí návštěvou Týniště n/O. Sešli jsme se jako vždy v 17:00 v kostele a začali jsme tradiční mší svatou. Poté jsme se přesunuli na faru. Tam nás čekalo nejdřív občerstvení. Když jsme naplnili svoje bříška, tak jsme šli před faru, kde jsme si zahráli seznamovačku. To byla dost sranda. Možná jsme se úplně neseznámili,ale za to pobavení to stálo. Po této hře jsme se vrátili zpět na faru a začalo témátko: Rozdíly mezi mužem a ženou. Asi každému došlo, že se nejednalo o rozdíly fyzické. Nejdříve nám P. Petr Stejskal přečetl pár rozdílů, např., že žena si stoupne před zrcadlo a není se sebou spokojená a nemá k tomu důvod, ale když si stoupne před zrcadlo muž, tak se sebou je spokojený a taky k tomu nemá důvod (nic proti klukům ) nebo, že žena má přehled o všem, co její děti dělají, ale muž jen zdánlivě ví, že se mu v domě nějací človíčci pohybují . Poté nám Lucka pustila dvě videa o ženském a pánském mozku. 6

To bylo dost zajímavé a taky dost vtipné. Dozvěděli jsme se např., že muži mají mozek složený z různých krabic (krabice s prací,…), mezi které patří i krabice ničeho. To ženy nikdy nepochopí . Naopak ženy mají v mozku různě smotané dráty .To podle mě je ale docela pravdivé. Po skončení tohoto témátka, jsme tvořili… Teď v překladu: rozdělili jsme se do dvou skupin na holky a kluky. Každá skupina dostala velký papír a do něho jsme obkreslili postavu někoho z nás, a pak jsme do té postavy psali. Třeba do nohy jsme psali, kam rádi chodíme, do srdce co v něm nosíme, atd.… Potom jsme si holčičí i klučičí výtvor navzájem ukázali. Nakonec jsme hráli ještě jednu hro pro pobavení, a pak nám Martin rozdal dotazníky, abychom mu je vyplnili. Na úplný závěr jsme se pomodlili a Martin nám řekl krátké info a mezi něj patřilo i to, že 16. dubna se V Hradci Králové bude konat Diecézní setkání mládeže. Večer mladých se podle mě dost vydařil. Tak ahoj na diecézku ! Maruška

Vikariátní setkání v Trutnově 2011 Ve dnech 18. – 20. 3. 2011 se v Trutnově uskutečnilo vikariátní setkání mládeže. Začátek byl v pátek, kdy se většina účastníků sjela na faru. Uvítal nás zde P. Wiesław, náš kaplan pro mládež. Páteční večer jsme začali modlitbou v kapli a nastíněno bylo také hlavní téma setkání - Křest. Rozdělili jsme se do čtyř skupin a každá dostala jeden předmět používaný při křtu, který měla do druhého dne popsat. Zbytek večera jsme strávili hraním seznamovacích her a vymýšlením různých žertíků a hloupostí. Samozřejmě se nesmí zapomenout na kulečník, fotbálek nebo třeba ping-pong. V sobotu dopoledne jsme se shromáždili spolu s dvěma dalšími příchozími v kapli. Tam jsme náš společný den zahájili krátkou modlitbou doprovázenou zpěvem a hraním na kytaru. Po zdárném zvládnutí „velice těžkého úkolu“ ze včerejška, jsme ve skupinkách vyrazili do města, ptát se lidí, co je to křest. Některé odpovědi byly zajímavé (dost lidí řeklo, že křest je zelenina  - chřest), ale našly se i moudřejší odpovědi (např., že křest je vyjádření něčeho, co uznávám). K obědu bylo výborné rizoto uvařené Adélou a Tomášem. Po polední siestě jsme všichni, teď už společně, vyrazili k památníku „Na bojišti“. Byla to taková příjemná odpolední procházka, která byla zakončená hraním her a koulováním kdesi na hřišti u lesa . Pauza na svačinu a odpočinek nám potom bodla. Po odpočinku následovala mše svatá. Asi v 10 hodin začala modlitba Taizé v kapli. Každý tak měl příležitost sblížit se více s Bohem a na chvíli se ztišit. Po modlitbě jsme se přesunuli na faru a následovala soutěž, kdo sní vařené vajíčko co nejmenší dírkou ve skořápce. Používat jsme mohli všechny dostupné nástroje. Kolem 0:30 jsme odešli ven na noční hru a procházku, ale nakonec na nás stejně padla únava. Ráno jsme „vstávali v osm“, následovala snídaně a mše v kostele společně s farností. Po mši oběd, úklid a hurá domů obohaceni o nové zážitky!!!! Honza a Zdíša 7

Velikonoce na Vesmíru 2011 Velikonoce. Pro některé jen pár dní volno, pro některé pomlázka, pro nás největší křesťanské svátky oslavující Kristovo zmrtvýchvstání. A pro spoustu z nás jsou Velikonoce také příležitostí vyjet na některé z diecézních center pro mládež. Není totiž nic krásnějšího, než prožít radost Velikonoc ve společenství vrstevníků. Letos jsem se odhodlal vydat se na ten slavný Vesmír – centrum pro mládež královéhradecké diecéze. Vyrážím hned ve středu. Dávám si malého šlofíka v autobuse a po dlouhém očekávání autobus konečně staví v Deštném. Můj kamarád, spolucestující na Vesmír mě varuje, že přijde ještě cesta do kopce. Odhodlaně mávám rukou, že to pro mě nic není. Po čtvrthodině stoupání do vrchu s batohy na zádech zastavujeme, abychom nabrali dech. Když se konečně dostavujeme na Vesmír, jsme srdečně přivítáni. Zrovna začínají seznamovací aktivity. Zatím nás je asi jen 30. Jsem seznámen s týmáky a ubytován, po seznamovacích hrách následuje modlitba. Čtvrteční dopoledne se nese v duchu uklízení kostela dole v Deštném (kam naštěstí jedeme autem, takže už nemusíme absolvovat výstup na Vesmír). Jiná skupinka zase uklízí kostel sv. Matouše u Vesmíru, zkrátka vše se připravuje na Velikonoce. Poté se věnujeme sportům a obědu. Během celého dne přijíždějí další a další mladí, což vyvolává další vlnu spontánního seznamování se. Odpoledne nám dělá jáhen Filip úvod do liturgie na Zelený čtvrtek. Vzájemně si myjeme nohy a každý dostává napít mešního vína a k ochutnání jsou poslány neproměněné hostie. To abychom věděli, že ačkoliv po proměnění se nezmění nijak chuť ani tvar hostií a vína, přesto je jejich podstata změněna na tělo a krev Páně. Po krásné mši stoupáme opět na Vesmír, kde nás čeká tradiční „poslední večeře“. Je to připomenutí toho, jak židé slavili jejich paschu. V tu chvíli se náš počet odhadem blíží tak ke stovce. Po této ukázce židovské večeře následuje tichá adorace a poté se odebíráme nabrat spánkem síly na zítřejší den přísného postu. Velký pátek, den velkého smutku. Pro některé jde spíš než o Velký pátek o „Vleklý pátek“. Ráno žádná kytara, žádný zpěv, žádné zvonění. Jen klapačky. K snídani chléb. A máslo. Někteří masochisté si nedají ani to. Jsme velmi dobře informováni o tom, k čemu půst slouží, jaký má účel a jak by měl probíhat. Každý tedy podle svého uvážení snídá. Dopoledne se rozebírá Velkopáteční liturgie a poté následuje příprava křížové cesty. K obědu česnečka a brambory. Někteří během skromného oběda propadají depresím. Pro zlepšení nálady si někteří jdou zahrát fotbal. Hraje se samozřejmě v duchu křesťanského fair play, takže přicházíme na další program všichni rozlámaní, odření a okopaní. Dalším bodem programu je křížová cesta, která se jde od Vesmíru směrem dolů ke kostelu v Deštném. Všechny zastavení jsou perfektně zpracovány a celou atmosféru podtrhuje tzv. „silentium“ – tj. nikdo nemluví. 8

Mezi zastaveními se zpívají písně bez doprovodu hudby a to vše nás vede k rozjímání a modlitbě. Přicházíme do kostela a začínají obřady. Vzhledem k tomu, že jsme byli dobře uvedeni do liturgie, ani si nestěžujeme na dlouhé přímluvy. Perfektně zazpívané pašije nikoho nenechávají v klidu a všichni se noříme do modlitby, ve které setrváváme i cestou nahoru k Vesmíru. Večeře se nese v obvyklém duchu – jsme pouze o chlebu a čaji. Večer přijíždějí divadelníci z Klicperova divadla v Hradci Králové a hrají nám hru „Oskar a růžová paní“. Musím říct, že toto představení nás všechny totálně nadchlo. I když mělo představení vážný podtext, všichni jsme se u něj i nasmáli. Poté následuje adorace. Celý dnešní večer, noc i zejtřejší dopoledne a odpoledne budeme bdít u Božího hrobu – u vystavené eucharistie jsou vždy nejméně 2 lidé, ale většinou je nás tam mnohem víc. Během dne přijeli další účastníci a náš počet se zastavuje někde u čísla 120 mladých lidí. Už od ranního probuzení na Bílou sobotu se všichni těšíme na večerní vigilii. Dopoledne probíhá venku krátká katecheze na téma liturgie na bílou sobotu. Celý den se nese ve znamení příprav na noční slavnost. Hudba připravuje, piluje se liturgie, vaří se, někteří připravují program po mši... Kdo zrovna nic nemá na starost, ten adoruje nebo se věnuje sportu. Konečně večer nastává ta chvíle. Zapaluje se oheň před kostelem a začíná bohoslužba. Krásná! Všichni čtenáři čtou svá čtení úplně perfektně, že vypichují přesně ty myšlenky, které jsou důležité a tak člověk rozhodně neusíná, naopak! Při slavnostním Gloria, každý zajásá! Kristus vstal z mrtvých, aleluja! Všechno se vydařilo. Duch svatý tam byl s námi a tak vše šlo úplně skvěle! Krásná homilie, suprové litanie, perfektně nacvičená a zvládnutá hudba. Všichni jsme si radostně obnovili své křestní sliby a zkrátka a dobře to bylo skvělé. Těžko popisovat tu radost, která nás všechny zachvátila! Všichni se za tmy přesouváme na Vesmír. Někteří auty, jiní pěšky. Na Vesmíru na nás čeká hostina a přípitek. Nejčastější slovo té noc je asi „aleluja“. Po tom co všichni po postu naplníme svá bříška, následuje malá divadelní vložka o tom, co se dělo mezi apoštoly po vzkříšení. Ten den zábava pokračuje až do dvou do rána. Vždyť máme co slavit Před snídaní přicházíme ve stejnokrojích skládajících se z hnědých ručníků a dek a každý přednáší jeden citát o ženách. (Většina z nich je malinko jednostranně zaměřena). Týmák Kája čte svou krásnou báseň a poté už řádně zmrskáme holky. K snídani jim naservírujeme zeleným potravinářským barvivem obarvený jogurt a čaj. Poté se odebíráme na mši. Po mši následuje úklid, balení věcí, oběda pak už se všichni definitivně odebíráme domů. Když jsem odjížděl, byla ve mně velká Velikonoční radost z Kristova zmrtvýchvstání, ale také trošku smutek, že tyto krásné Velikonoce už končí. Vytvořilo se mezi námi super společenství a všichni na ně budeme rádi vzpomínat. Díky všem týmákům, Filipovi a samozřejmě také P.Tomášovi, těším se na vás všechny příští Velikonoce! (redakčně zkráceno) Tomáš Sixta 9

Bít či nebít

Otazníky života

Proč lidé odmítají církev z pýchy Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.“ Lk 18,11 Jsou lidé, kteří prý věří v Boha, ale církev nemohou ani cítit. To, čemu věří, bude patrně něco zcela jiného než Bůh. Věří svému egu a své pýše. Myslí si, že jsou lepší než ostatní. Do jednoho kostela s tímto fanatikem, s tou děvečkou, s tím podvodníkem mě zkrátka nikdo nedostane. Bůh ano, druzí lidé ne. Lidé, co odmítají církev, jsou úplně stejní pokrytci jako ti, co chodí do kostela, ale myslí si, že jsou lepší než ostatní. Evangelium nás učí, že nelze nemilovat Boha i člověka zároveň. Jsou to spojené nádoby. Kdo nenávidí, je vrah, a Boha nezná, píše Jan. Proto arabský či irský terorista o Bohu neví nic, byť se tváří jako muslim či křesťan. Proto může Jan Pavel II. vstoupit do mešity a není to rouhání. Není v tom synkretismus – pouze najednou vidíme bratrství, které nás spojuje. Proto v církvi začíná rozkvétat ekumena a začíná se vracet původní jednota, prvotní církev. Proto jsou nová společenství připomínající shromáždění apoštolů. Proto nastaly v církvi nové letnice, jaro je tu. Aby lidé pochopili, že to, co je v Bibli napsáno, se děje zas a znova, slova od slova. Zázraky se dějí pořád, ale svět je bude zpochybňovat, i kdyby je viděl na vlastní oči.

Proč křesťané potřebují církev Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou? Mal 1,6 Bůh je láska. Láska se dává. Bůh tedy stvořil tvorstvo, aby bylo koho milovat. Co udělá člověk, nechce-li být sám, najde si protějšek, který by měl rád. Pořídí si děti, aby měli mít oba koho rádi. A teď si představte, že ze stejného důvodu je Bůh ve Trojici. Bůh není sám, vždy vychází sám ze sebe. Nemůže se nedávat, protože je dokonalá láska, a láska se dává. Proč je Boží oko v trojúhelníku? A ani člověk nemá být sám. Že je tvor společenský, se stalo frází, kterou vyslovujeme denně, ať už ústy nebo nevědomky svými skutky, aniž bychom si to uvědomovali. Jako se doplňují otec i matka, muž a žena, tak potřebujeme jeden druhého. Člověk tvrdící, že nepotřebuje ke své víře církev, je poněkud pokrytec, který žije zcela automaticky v rodině, protože mu je to zcela vlastní, ale svoji duchovní rodinu přitom odmítá. Sebevětší skandál s pedofilními kněžími na tom nemůže nic změnit, podobně jako fakt, že jsou otcové zneužívající své děti, lidi nepřinutí přestat zakládat rodiny. 10

Proč jsou křesťané málo slyšet a pokud slyšet jsou, není to ono. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti. Lk 24,49 Představte si člověka, který rozumem víru přijal, ale ve svém podvědomí nikoli. Ví, že by měl předávat slovo radosti dál, ale ve skutečnosti z toho žádnou radost nemá. Takový člověk cítí jen povinnost, a tak se do jámy lvové buď vůbec neodváží, anebo aby osvědčil svoji misijní odvahu, přinutí se rozechvěle napsat na každé internetové diskusní fórum, ačkoli ví, jaká to bývá žumpa a jaká bude reakce. Představili jste si ho? Tak to jsem byl já. Možná jsem vás naštval v nějakém fóru svým nekompromisním postojem a vlastněním své pravdy. Mlátil jsem vás evangeliem po hlavě jako kladivem. Nyní ale vidím, že je-li člověk v radosti, vidí věci správně a ví, že všechno má pravý čas. Má už odvahu evangelizovat, ne strach neevangelizovat. Proto Ježíš učedníky vyzývá, aby přijali křest Duchem, a teprve pak vyšli působit. Bez něj Ježíšova slova „kažte evangelium“ mnohdy naplňujeme tím druhým způsobem. A pak jsou lidé, kteří jsou rozumem ateisté a antiklerikálové, ale v srdci Boha už dávno znají. Lucie, moudrá žena, řekla: „Poznala jsem, že evangelium je vrcholem lásky. Všem doporučuji.“ Ona, nekřesťanka, evangelizovala mě křesťana! Jestli z toho nemá Bůh radost, jsem čínský papež (kterého se v budoucnu možná také dočkáme). Lucie přitom církev, kdykoli na ní přijde řeč, neváhá přirovnat ke komunistům. Můj profesor z univerzity je přesvědčený ateista, ale za největší výdobytek lidského ducha 20. století pokládá moderní fyziku a dokumenty Druhého vatikánského koncilu. Je velikým hříchem nás křesťanů, že upíráme „ateistům jejich díl pravdy, který objektivně poznali. Myslíme si, že když jsme jednou pokřtěni vodou, máme na Boha monopol. Ježíš nás usvědčuje z pokrytectví: jsme-li takovými farizeji, jsme posledními spravedlivými a oblíbenými hroby. Bůh dává, komu chce a kdy chce. Někdy odmítáme laskavost jiných jen proto, že si myslíme, že jsem lepší než oni. Lotr na kříži je téměř jediný člověk, který se Ježíše v tu chvíli zastává, učedníci jsou kromě Jana kdovíkde. A Ježíš mu slibuje celý ráj jen za to. Petr, kamarád, na kterého jsem se vždycky díval trochu spatra, mi jednou dost možná doslova zachránil život, když mi kdesi v časech hluboké puberty násilím zabránil vyšplhat se nad vysoký balkón, odkud jsem se zamýšlel značně opilý triumfálně vymočit do hlubin pod sebou. Kdyby to tehdy neudělal, nepsal bych tuto knihu. Jestliže v nebi bude větší radost nad jediným hříšníkem, který se obrátí, než nad devadesáti devíti spravedlivými, není to paradox. Ti druzí totiž spravedliví vůbec nejsou! (Z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu, a báli jste se zeptat) 11

Padni, kam padni NAŠE

Vzdělávání

DIECÉZE

Diecéze v „dlouhém“ 19.století Po zrušení generálního semináře v Praze byl r.1802 v Hradci Králové obnoven biskupský seminář, avšak v podobě teologického ústavu. Hlavním cílem byla samozřejmě výchova a vzdělávání kněží, kteří obsadí i poslední volné farnosti. Nejprve bylo studium tříleté a od roku 1814 přidán ještě jeden studijní rok. Jediným rozdílem mezi teologickým ústavem a pražskou fakultou byla nemožnost udílet promoce. Zprvu bydleli bohoslovci v soukromí, ale brzy po vybudování ubytovacích prostor bylo přistoupeno k ubytování společnému. Královéhradecký teologický ústav byl prvním svého druhu a stal se tak vzorem pro ústavy v Litoměřicích, Českých Budějovicích a Brně. Posledním biskupem šlechtického původu byl Alois Josef hrabě KolowratKrakovský, svobodný pán z Újezdu. Ve své závěti odkázal knihy teologickému ústavu a obdaroval také katedrálu Sv. Ducha, které do mobiliáře přibyl stříbrný kalich. Karel Boromejský Hanl byl milovník historie, a nejen proto založil i pamětní knihu biskupství, do které nechal opsat důležité listiny a písemnosti. Sám dokonce sepsal dějiny biskupství, ale jeho práce zůstala jen v rukopise. Byl to mecenáš kultury, neboť z jeho podnětů a za jeho podpory bylo vydáno nemálo knih. Namátkou je možno zmínit třeba Český kancionál, který býval v každé domácnosti. K teologickému ústavu nechal zřídil chlapecký konvikt Borromeum, a to v roce 1860. S biskupem Hanlem je spojena především zásadní reorganizace královéhradecké diecéze. Tento biskup nechal rozdělit velké vikariátní celky na menší. Diecéze za tohoto biskupa měla 31 vikariátů, pro srovnání dnešní královéhradecká diecéze má vikariátů 14. Biskup Josef Jan Evangelista Hais je dnes nejvíce známý pro svou dobročinnost. Z jeho široké aktivity významně vyniká zřízení diecézního ústavu pro hluchoněmé. Takzvané Rudolfinum bylo umístěno nedaleko teologického ústavu v histo12

rickém jádru města. Biskup Josef Jan Hais byl za svou činnost a správu diecéze kladně hodnocen i u svatého stolce, o čemž svědčí i několik papežských vyznamenání. Jednou z nejvýraznějších osob na královéhradeckém biskupském stolci je nepochybně Edvard Jan Nepomuk Brynych. Narodil se v roce 1846 v Kutné Hoře. Po vysvěcení vykonával funkci kaplana ve Žlunicích na Jičínsku, ale po zvládnutí náročných zkoušek se stal profesorem pastorální teologie v královéhradeckém teologickém semináři. V roce 1888 byl jmenován kanovníkem u královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. V březnu roku 1893 se Edvard Brynych chopil pastýřské berly a mottem jeho episkopátu bylo heslo „Omnia restaurare in Christo“, obnova v Kristu dle papeže Pia X. Jeho velkou výhodou bylo, že dobře věděl, co diecéze potřebuje. Ve svém prvním pastýřském listě to vyjádřil takto: „Schází nám Ježíš Kristus“. Biskup Brynych je jeden ze zakladatelů politického katolicismu a on sám silně podporoval politickou angažovanost katolíků v životě státu. Nechal v Hradci Králové postavit katolický spolkový dům Adalbertinum, který se nachází pod Velkým náměstím. Katolické sebeuvědomění bylo podpořeno dvěma katolickými sjezdy v letech 1897 a 1902. Jaké bylo charisma Edvarda Brynycha, když dokázal oslovit tolik lidí ve své době? Možná dobré vyjadřování, možná rozsáhlá literární činnost. Zvláště sbírky jeho kázání mají co říci i dnes. Nicméně nemalou roli hrálo to, že biskup Edvard žil to, co kázal. Jeho osobní život se musí označit jako přísný až asketický a vůbec si nepotrpěl na jakoukoliv okázalost. Jeho skromnost byla mnohde vykládána až jako přílišná spořivost. Finanční prostředky on však věnoval na vybudování nového Borromea (dnešní Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína) na břehu řeky Orlice nedaleko soutoku s Labem. Staré Borromeum už nedostačovalo prostorově počtu chovanců, a tak bylo využito nových prostor po zbourání hradeb. Ze stejného důvodu byl přesunut i ústav hluchoněmých do nové budovy na dnešní Pospíšilově ulici. Jako zvlášť zajímavé je třeba zmínit to, že si tento biskup uvědomoval sílu tehdejšího jediného média, tisku. Proto mnohokrát upozorňoval, že je třeba mít vlastní katolický tisk, aby se dalo bránit proti falešným nařčením. Připravil Mgr. Martin Rechtorik Použitá literatura: FRANCEK, Jindřich; JAKL, Jan: Biskupové královéhradečtí. Hradec Králové 1990. REYL, František: Časové úvahy, Biskup Edvard Brynych, na paměť 30. výročí jeho úmrtí. Hradec Králové 1932.

13

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

TÝMACI NA DCŽM VESMÍR DÍL IV.

Karel Hlaváček 1. KARLE,

PROSÍME, MŮŽEŠ SE NÁM PŘEDSTAVIT?

Pocházím z Příbrami, ale už nějakou dobu se vyskytuju spíš v Praze. Zrovna teď jsem tam dokončil studium sociologie. Mám tři sourozence, konkrétně tři sestry (což s tou kapelou nemá nic společného), taťka je učitel matematiky a fyziky, mamka původně účetní, ale jako správná křesťanská žena se dlouho „profesionálně“ věnovala výchově dětí. 2.

„ŠKOLA DŮ?

HROU“

–

PLATIL U

TEBE

TENTO VÝROK NAŠEHO UČITELE NÁRO-

Musím říct, že na základní a střední škole pro mě byla škola spíš takovou nepříjemnou povinností. Bavil mě hlavně tělocvik. Ale spousta zajímavých situací se vyskytla: třeba když jsme na gymplu o polední přestávce vypili tři piva a pak v poněkud bujaré náladě pokračovali v odpoledním vyučování. Nebo piškvorkové maratony v hodinách chemie a biologie. Piškvorky od té doby umím skvěle, zato moje vědomosti z biologie a chemie jsou dost tragické… No a poslední roky vejšky, to už sice nebyly piškvorky, ale zase mě to začalo bavit. Tak doufám, že to studium ještě úplně nekončí a že si i nadále budu „hrát“.

3. KTERÝ „VÍTR“ TĚ

ZAVÁL AŽ NA

VESMÍR?

Byl to vítr severovýchodní… začal vát poměrně nečekaně. Skončil jsem studium a otevřelo se takové okénko volného času. No a v tu chvíli přišel jeden kamarád, že na Vesmíru hledají týmáka. No a tak jsem se tu nakonec ocitl. 4.

JSI NA VESMÍRU POMĚRNĚ KRÁTKOU DOBU, PŘESTO SE ZEPTÁM: BYLO NĚTĚ NA VESMÍRU POZITIVNĚ A NEGATIVNĚ PŘEKVAPILO, ŠOKOVALO...?

CO, CO

Možná je to zvláštní, ale nemůžu říct, že by mě tu něco skutečně šokovalo. Překvapený jsem byl množstvím lidí, kteří se tu prostřídají, během těch prvních týdnů, co jsem tady byl, tady bylo třeba i 80 lidí najednou. Pozitivní je taky takové přívětivé, přijímající prostředí. Negativa by se samozřejmě taky našla, mě osobně se zdá, že se o víře všeobecně příliš málo přemýšlí, a ten pocit mám i tady na Vesmíru. Ale tenhle pocit mám prakticky vždycky a všude, takže není nějak překvapivý. 14

5. CO PATŘÍ MEZI TVÉ

OBLÍBENÉ ČINNOSTI?

Mám hrozně rád sport, hlavně kolektivní míčové hry jako je fotbal, volejbal a nebo basket. Hodně čtu, hlavně filosofickou literaturu, ale i beletrii. Naposled jsem teď přelouskal Sartrovu Nevolnost, tu jsem příznačně četl, když jsem tady na Vesmíru onemocněl, takže mi zrovna bylo docela nevolno.

6. CO PRO TEBE

ZNAMENAJÍ

VELIKONOCE?

Z křesťanského hlediska pro mě nesou mimo jiné zvěst, že to, co se člověku může jevit jako porážka (ukřižování), je možné z druhé strany vidět jako vítězství (zmrtvýchvstání). Myslím, že tohle je hodně silná zvěst. Taky mi připomínají, že křesťanství si uvědomuje, že Bůh je i v člověku (Bůh se stal člověkem), že není jen kdesi „na nebesích“, jak to vnímá třeba islám.

7. CO/KDO TI DOKÁŽE

UDĚLAT RADOST?

Velkou radost mi vždycky udělá, když vidím, že na mě někdo myslí. No a když se občas podaří, tak i to, že má někdo radost z toho, že jsem na něj myslel já. Velká radost života je pro mě jídlo: když už jíst musíme, ať to stojí zato .

Konkrétní program v jednotlivých přihlášených kostelech se postupně objevuje na adrese www.nockostelu.cz Noc kostelů je: ♦ pozváním všech lidí dobré vůle ke společnému setkání a k objevování krásy křesťanských výtvarných a architektonických pokladů ♦ projevem kreativity a důvěry v život u lidí, kteří chrámy stavěli a zdobili, ale i u těch, kteří je dnes obývají a chtějí se podělit o svou víru, o svůj život, a svoje osobní obdarování a dovednosti ♦ nabídkou zakotvené křesťanské spirituality, modlitby a služby potřebným

15

Rodinné odchody do kostela Murphyho zákon odchodů do kostela Ať děláte, co děláte, odcházíte-li s rodinkou z domu na mši svatou, vždycky půjdete o něco později, než jste původně chtěli. Zákon diskontinuity odchodu do kostela a příchodu do kostela: Jestliže se vám podařilo odejít včas z domu, neznamená to ještě, že přijdete včas na bohoslužbu. Murphyho zákon pozdních příchodů do kostela: Ať děláte, co děláte, pan farář bude u oltáře vždycky o chvilenku dříve než vy v lavici, takže se bude přinejmenším cítit oprávněn po vás loupnou okem. Dodatek prof. Skepsona: Pokud vám ovšem jakožto odstrašujícímu případu farnosti nebude věnována přímo část kázání nebo ohlášek.

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková, Marie Adámková a Jakub Klimeš.

16