Mlčeti zlato
Slovo redakce
„Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře!“ Milí čtenáři, to jsou slova známé písně, která by se nyní dala použít na mnoho událostí z nedávných dnů, měsíců... Tak např.: bejvávalo, že byl rok 2009, bejvávalo, že Hromosvod vycházel s menší časovou prodlevou, bejvávalo, že o. arcibiskup Dominik Duka byl ještě nedávno biskup, bejvávalo, že i v nížinách byly nápisy: Pozor, padá sníh ze střech! A mohli bychom pokračovat. Ale důležité je, co je TEĎ! To, co bylo už nezměníme a co bude nevíme. Jediné, co můžeme ovlivnit, je přítomnost. A tak vám v tuto chvíli přeji pěkné okamžiky s novým číslem našeho časopisu. Postní duchovní slovo Michala Kašpara je šité na míru asi každému z nás. Nechte se inspirovat! Informace, pozvánky, upoutávky opět stojí za povšimnutí. Rubriku reportáží jsme museli tentokrát nafouknout. Vzhledem k tomu, že Hromosvod teď opravdu čekal dlouhou dobu na svůj zrod, nakupilo se nám více vašich dojmů z toho, co jste zažili. Za každý příspěvek moc děkujeme. Snad se nebudete zlobit, že jsme díky tomu vynechali rubriku vzdělávání. Příště vynahradíme . Otazníky života budou letos patřit dotazům z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu a báli jste se zeptat. Autor Štěpán Sirovátka. Možná mnohé z těchto otázek trápí i vás. Víte, který kaplan pro mládež by se tuze rád naučil lyžovat a má rád krupičnou kaši?! Humpolecká mládež by už měla vědět, protože se jedná o P. Tadeáše Róberta Spišáka, který je vikariátním kaplanem pro mládež právě zmíněného humpoleckého vikariátu. Krátké představení najdete v portrétech osobností. Milí čtenáři, jelikož je to první číslo v tomto roce, přejeme vám požehnaný rok a s mnohými z vás se těšíme na viděnou 27. března 2010 v Hradci Králové na Diecézním setkání mládeže. Začátek v 9:00 hod. v KD Střelnice!(ne Filharmonie!) -čer-
Obsah prvního čísla: POZOR! Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................7 Otazníky........................12 P. T.R.Spišák...................14
Diecézko začíná v KD Střelnice !!!
2
Zuby, nehty
Duchovní slovo
Postní zamyšlení Když jsem se letos zamýšlel nad postní dobou, vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem byl malý a zažíval první chvíle v kostele v tomto liturgickém období. Začíná se Popeleční středou, kdy vám dají na čelo popel a řeknou, že jste prach a v prach se obrátíte. Je to docela dlouhé – říkají 40 dnů – ale není to náhodou víc? No radši to počítat nebudu. Kostel je takový zvláštní, bez výzdoby, u nás v Ústí navíc visí velké černé plátno s ukřižovaným Kristem. V kostele se zpívají takové smutné písně, navíc je celý vymrzlý z právě uplynulé zimy. Vrcholem všeho je Velký pátek, kdy je vše úplně holé a v sakristii se ani nemůže mluvit. Rodiče, paní katechetka i pan farář se nám snaží vysvětlovat, proč že to všechno je, že jsme lidé hříšní, že na naši zem přišel Pán Ježíš, který byl tak trochu Bůh a trochu člověk, a za naše hříchy umřel – ale Bůh ho vzkřísil, a ten Ježíš je teď v nebi. Chvilku vám to zní divoce, ale tak asi to bude pravda, když se na tom shodují (akorát Jirka ve škole tvrdí, že je to blbost, a na Popeleční středu vás v jídelně provokuje s kusem hovězího). Celý ten příběh však víceméně dokážete převzít, a když ho hezky vyprávíte, pan farář se na vás usměje, maminka vás pohladí po hlavě a paní katechetka rozehraje v návalu pedagogické radosti úžasné představení plné symbolů, složených nejlépe ze svíček a nejrůznějších kusů barevné látky. Toto se pár let opakuje, malý člověk se učí celý ten příběh znovu a dokonaleji, dokonce si i zkusí dát nějaké předsevzetí nebo si například odřekne sladkosti. Pán Ježíš se pro nás přece obětoval, proč bychom si nemohli odříci něco i my? A někde v koutku našeho nitra už se možná formují první věty víry: „Díky Ti, můj Pane Ježíši, díky Ti za to, co jsi pro mě udělal. To, že jsem dnes neměl sladké, to bylo kvůli Tobě a pro Tebe, víš?“ Možná první zárodky naší víry, jednoduché a prosté, ale krásné, čisté a ryzí. Možná si každý z nás vzpomene na řadu podobných situací ze svého dětství, které nám dnes s odstupem času přijdou většinou úsměvné – je v nich přece tolik dětské naivity a nedokonalého vidění a poznávání světa. To je jistě pravda – dnes jsme již velcí, poznáváme lépe věci kolem nás, musíme se v hodně otázkách sami rozhodovat. A jak je to s naší vírou? Taky s námi vyrostla? Umíme už dnes Boha lépe poznávat? Učíme se Bohu naslouchat a chceme se rozhodovat v souladu s Jeho vůlí?
3
Přeji moc každému z nás, aby si položil tyto a podobné otázky. A aby si na ně upřímně odpověděl, aby se nespokojil s povrchním zamyšlením a nekonejšil své svědomí prázdnými a lacinými zbožnými frázemi. Jedině Bůh ví, jak na tom jsme, jedině s naší spoluprácí dokáže proměňovat naše životy a přinášet do nich opravdové štěstí. Možná jsme s Ním už dlouho vůbec nemluvili, možná třeba ani nevíme, jak začít. Zkusme třeba jen chvíli sedět v tichu, ničím se neohlušovat. Zkusme Mu třeba říci: „Pane já Tě necítím, nevím, zda jsi, zda jsi tu teď se mnou. Tolik jsem o Tobě slyšel, tolik krásných věcí, a já se s Tebou stále míjím, neznám Tě. Přesto chci, abys vedl mé kroky, abys byl mým Pánem. Pane, dej se mi poznat, Pane, veď mě.“ Někdo si možná potřebuje s Bohem hodně věcí vyříkat – nebojme se mluvit otevřeně. Někdo možná s Bohem pravidelně mluví, modlí se, snaží se Ho zvát do svého života – v takové situaci se můžeme zamyslet, jak je náš vztah opravdový, živý, zda Boha zveme opravdu do všech situací, zda vážně chceme znát Jeho vůli a podle ní se řídit. Je jasné, že naše hledání, nalézání a znovuobjevování Boha neskončí se závěrem postní doby, vztah s Bohem a víra se mění a utváří po celý život. Již v této postní době bychom však měli začít – nikdo neznáme svůj čas. A možná již tyto Velikonoce zažijeme hlubokou chvíli, kdy stejně jako malé dítě dokážeme s upřímnou oddaností a opravdovostí Bohu svěřit: „Díky Ti, můj Pane Ježíši, díky Ti za to, co jsi pro mě udělal. Můj život – ten je tu teď celý pro Tebe, víš?“ Michal Kašpar
Nevíš která bije?
Informace, aktuality
Večery mladých Hradec Králové—23. dubna 2010, Nový Hradec Králové. Téma: Večer pod hvězdami. Host: Mgr. Karel Bejček. Kontakt: Anežka Polívková, tel.: 608 433 141, e-mail:
[email protected]. Chrudim—23. dubna 2010, Ronov nad Doubravou (Bojanov). Host: Helena Novotná—psycholožka. Kontakt: Petr Vích, tel.: 728 978 677, e-mail:
[email protected]; David Schejbal, tel.: 732 249 421, e-mail:
[email protected]. Rychnov nad Kněžnou—23. dubna 2010, Rokytnice v Orl. horách. Začátek mší svatou v 17:00 hod. Poté program na faře. Kontakt: Johanka Stejskalová, tel.: 776 713 880, e-mail:
[email protected]. 4
Diecézní setkání mládeže Diecézní setkání mládeže se uskuteční v sobotu 27. března 2010 v Hradci Králové. Začátek v 9:00 hod. v KD Střelnice (za Tescem u vlakového nádraží, před podchodem vpravo). Motto: „Mistře dobrý, co musím udělat, abych dostal věčný život?“ Mk 10,17. Program: katecheze, poděkování o. arcibiskupovi Dominiku Dukovi za službu v královéhradecké diecézi, tematické skupiny (sexualita, dobrovolnictví, identita v Bohu, škola modlitby, výtvarné dílny, sport a další), křížová cesta a na závěr mše svatá v 15:00 hod v katedrále. Zváni jsou všichni mladí lidé od 14-ti let! Polední občerstvení zajištěno. Dobrovolný příspěvek. Kontakt: DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, tel.: 495 063 421, e-mail:
[email protected], www.diecezehk.cz.
Týden modliteb za mládež Týden společné modlitby církve za mládež od 21. do 28. března 2010. Zapojit se mohou jednotlivci všech věkových kategorií i celé farnosti. Příručka s návodem, jak tento týden prožít, bude k dispozici u kněží nebo na www.diecezehk.cz. Informace na Diecézním centru pro mládež, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, e-mail:
[email protected], tel.: 495 063 421.
Velikonoce na Vesmíru Přijeďte prožít velikonoční čas v křesťanském společenství. Od 31. března do 5. dubna 2010. Budeme se společně modlit, zpívat, pracovat, připravovat a slavit liturgii. Nebudou chybět ani tradiční zvyky (pletení pomlázek, barvení vajíček a další). S sebou: spacák a přezůvky. Doporučený příspěvek 200Kč/den. Prosíme, hlaste se předem na DCŽM Vesmír, Deštné v Orl. h., tel.: 494 663 140, e-mail:
[email protected]. Více info: www.vesmir.signaly.cz.
Mezinárodní výměna mládeže Od 8. do 23. 7. 2010 se uskuteční další Mezinárodní výměna mládeže. Hostitelskou zemí bude Litva. Přípravný víkend: 14.—16. 5. 2010. Zájemci, hlaste se u Veroniky Sodomkové, e-mail::
[email protected], tel.: 731 646 873.
Velikonoce v Tuchoměřicích Od 1. do 4. dubna 2010 jste zváni do Tuchoměřic na oslavu Kristova vzkříšení, které má být duchovní obnovou pro všechny, kteří se chtějí zastavit uprostřed všedních dní. Pořádá Komunita Chemin Neuf. Kontakt: tel.: 224 920 598, 774 241 990, e-mail:
[email protected]. 5
SpringFest Rád bych Vás pozval na třetí ročník krkonošského projektu SpringFest. Festival se bude konat 17. 4. v divadle Krakonoš, Vysoké nad Jizerou. Začínáme v 18h. Letos nás navštíví kapely Bruska (alternative rock), Fadžitulikistulán (ska, reggae), Projevy radosti (psychedelic-hardcore) a tradičně Šatlava (rock, folk). Krom tradiční soutěže o paragliding a zajímavého doprovodného programu se můžete těšit na vzácné hosty www.springfest.wz.cz.
Klášterfest Klášterfest III proběhne v sobotu 1. května 2010 na zahradě kláštera sv. Voršily v Kutné Hoře. Program začíná ve 12:00 hod., končí ve 22:00 hod. Vstupné 100 Kč/osoba, 200 Kč/rodina. Vystoupí Oboroh + Quonab Quartet, !On, Rain, My Way, Ryby Ryby, Vocativ, AMDG, Houby s Woctem, Studená Sprcha a KuKuKaKa. Po dohodě možnost zajistit ze soboty na neděli přespání. Kontakt:
[email protected], www.klasterfest.estranky
Celostátní setkání animátorů Od 15. do 21. srpna 2010 se uskuteční Celostátní setkání animátorů v Kroměříži. Tato akce je určena mladým lidem (16-30 let), kteří pracují s dětmi a mládeží ve farnostech, školách a různých zařízeních pro děti a mládež. Program je zaměřen na rozvoj osobnosti a posílení komunikativních, sociálních a pracovních kompetencí. Nabídka vzdělávacích aktivit od hledání odpovědí na otázky duchovního života až po metodiku práce s dětmi a mládeží. Cena 1600 Kč do 30. 4., při úhradě později je cena 2000 Kč. Máš-li finanční potíže, obrať se na DCM. Přihlášky poskytne DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, e-mail:
[email protected], tel.: 495 063 421 nebo www.csa2010.signaly.cz.
Modrý bál Dne 1. května 2010 jste srdečně zváni na hravý majálesový extravagantrní Modrý bál, který se uskuteční v Českých Heřmanicích. Zahájení 19:55 hod. Hraje The Five Band. Vstupné 250 Kč(v předprodeji slevapište na:
[email protected]). Předprogram: divadelní představení Den a noc Matky Terezy. Kino Máj, Choceň. Začátek v 17:00 hod. Odjezdy autobusů: 19:00, 19:30. A na neděli nabídka Afterparty: rafty-sjíždění Orlice Kerhartice—Brandýs nad Orlicí). Více informací u Anny Kašparové, e-mail:
[email protected] a Maritky Diblíkové, e-mail:
[email protected].
6
Co nás nezabije, to nás utuží
Reportáže
DVA JSOU VÍC NEŽ JEDEN Byl nebyl, ale spíše byl, jeden velký ústeckoorlický vikariát. Byl ale tak velký a početný, že vyšší rozhodli o jeho rozdělní. Zůstali nám tedy po něm dva potomci: ústeckoorlický a zcela nový žamberecký vikariát. A jak to se vším novým bývá, bylo potřeba začít vše odznova. Ze všeho nejprve bylo nezbytné rozloučit se s našimi spolubratry, se kterými jsme trávili dlouhý čas pod jednou vikariátní střechou. Loučení se uskutečnilo v říjnu při posledním společném setkání v Dolní Čermné, kde se nás sešla asi stovka. Celý programe se nesl v duchu tryzny. Zahájilo ho svědectví Reného Nedvěda, mistra v bojových sportech, kterému víra obrátila život naruby. Jak kdo bude trávit následující čas si mohl vybrat prostřednictvím nejrůznějších skupinek. Mohl se tak aktivně podílet na přípravě večeře a občerstvení, úpravě chodníku před tamní tělocvičnou, zahrát si nejrůznější hry nebo si zatančit. Někteří strávili dvě hodinky s dětmi v dětském domově, hráli si s nimi hry a vyráběli šperky z korálků. Když se nám opět zastesklo po velkém společenství, sešli jsme se v kostele na mši svaté. S melancholií jsme si vyslechli kázání bývalého kaplana pro mládež P. Vládi Brokeše, který nás opouští a jde ke kamarádům do nového ústeckoorlického vikariátu. Nám žambereckým se na oplátku představil P. Josef Roušar, který se mše účastnil také a dostal zde pomyslné žezlo místního kaplana pro mládež. Později byla připravená večeře a volný čas pro zábavu. Následovalo kreativní vystoupení taneční skupinky a další scénky, kterými jsme se vzájemně obohatili a povzpomínali. Spolčo z Ústí si připravilo známý televizní pořad Pošta pro Tebe a se Žambereckými jsme zavzpomínali na půvabné momenty našich předešlých společných setkání. Skutečným pohřebním průvodem s faráři, plačkami a pozůstalými jsme došli ven k místímu rybníku, abychom zde pohřbili našeho velkého otce Vikariáta a s ním se zde nadobro rozloučili. Na místě jsme se pomodlili a do nebe pustili lampión s našimi přáními a díky. Protože po každém pohřbu následuje čas pro rozptýlení, které zastaví žal, i my jsme se šli na závěr pobavit na koncert „anglické emo-christian kapely“ DWEEB revival od spolča z Čermné. Po oficiálním rozloučení čekal na každého z vikariátů úkol z velkým Ú. Bylo totiž potřeba položit jejich základní kameny a rozhlásit po celé diecézi, že jsou na světě! My Žamberečtí jsme na to šli takto…. 7
Nejprve jsme založili nové web stránky www.mladezzamberk.webnode.cz, určili zástupce každé farnosti a vytvořili báječnou komunikační síť, aby všichni věděli, kde a kdy se uvidíme. Na prvním setkání v Žamberku jsme oslavili křesťanský silvestr. Sešlo se nás více než třicet a báječná atmosféra nás utvrdila v tom, že i uprostřed menšího společenství, než jsme byli zvyklí, je náš Pán vždy přítomný. Nyní se všichni spojujeme v modlitbě, abychom se o naše „nové miminko“ starali jako ti nejlepší rodinní příslušnici, a tak se za chvíli vyrovnalo všem svým velkým bráchům v diecézi. Plánů, jak toho docílit není málo. Na příští rok chystáme maškarní ples, běžkařský výlet, společnou víkendovou akci a mnoho dalšího. Doufáme tedy, že o nás brzy zase uslyšíte… Soňa Moravcová a spol.
Předvánoční VVM v Chrudimi Začínalo se už v 18 hodin, to jsem ale já, ani ti, se kterými jsem na vikariátní večer mladých do Chrudimi jela, nemohli stihnout. Byl totiž sníh a navíc tma a tak se jelo o něco pomaleji než za běžných podmínek. Přijeli jsme naprosto bez újmy přesně v 19 hodin, a tak akorát na začátek programu na faře, kde se nás sešlo asi 30. V ne příliš prostorné místnosti, do které jsme se po krátkém čase narovnali, jsme začali seznamovací hrou, která byla velmi zábavná. Každý měl na papír, který obdržel, nakreslit erb a do něj prezentovat svoji osobnost. Potom jsme své erby s informacemi o nich poslali dál a přijaté opět poslali dál. Takto jsme pokračovali až do vypršení časového limitu. O erbu který nám zůstal jako poslední měl říct každý co si pamatoval, v mém případě toho moc nebylo, protože jsem se snažila přijmout co nejvíc informací o ostatních, až jsem zapomněla na všechno, co jsem se dozvěděla o autorovi mého erbu. Další v pořadí bylo povídání na téma obdarováni nebo obdarování, které si pro nás připravil páter Tomáš Kvasnička. Poté byla na programu týmová hra ve stylu Riskuj! se zaměřením na sport, fyziku, náboženství, Bibli a na další okruhy plus navíc akce, kterou tvořilo karaoke, origami a třídění tvarů poslepu. Po těsné výhře jednoho z týmů byl program ukončen společnou modlitbou. Byl to, myslím, velmi příjemný začátek vánočních prázdnin a vhodný konec adventní doby. Děkuji organizátorům za čas věnovaný přípravě a průběhu tohoto večera. Dája Krátka 8
Setkání mládeže trutnovského vikariátu Toto setkání se konalo po delší vikariátkové pauze třetí lednový víkend (15. – 17. 1.) roku 2010. Ústředním tématem byla mše svatá. V pátek navečer jsme se sjeli do Trutnova a zjistili, že drtivá většina z nás přijela ze Dvora Králové nad Labem. O to raději jsme poznali těch pár nových tváří z jiných koutů vikariátu. Víkend zahájil otec Wiesław povídáním o první části mše svaté, o úvodních obřadech. Sobota byla ve znamení bohoslužby slova a oběti. Kromě povídání nás otec Wiesław vzal i na místa, kam běžný člověk nepřijde, a ukázal nám věci, které běžný člověk nevidí. Myslím, že všechny také ohromila praktická ukázka toho, že spousta věcí a také problémů vypadá jinak, když se na ně podíváme z jiné perspektivy. Rozdíl jsme poznali, když jsme se na svět podívali ze dvou metrů, z kůru, z díry ve stropě a nakonec i z věže. Stihli jsme také osvěžující procházku po Trutnově a jeho okolí. Sice jsme litovali, že nemáme třeba sáňky, protože jeden kopec po nich vysloveně volal, ale bohatě jsme si to vynahradili koulovačkou a vytvářením poustevníků (ano, sněhuláci už nejsou v módě! ). Se zapadajícím slunkem jsme se vrátili na faru a večer strávili v kostele při hře osudu, která nás přes různá místa navedla k tomu, abychom se rozhodli, co je pro nás v životě to nejdůležitější. Kdo prošel celou cestou, mohl vstoupit do Království lásky a tam rozjímat před Nejsvětější svátostí oltářní. V neděli dopoledne byla slavnostní mše svatá, kterou jsme doprovázeli zpěvem a hrou na hudební nástroje, společná příprava oběda a aby bylo dílo dokončeno, nesmělo chybět rozebírání závěrečných mešních obřadů a „zkouška“ ze správných postojů těla při mši svaté. Jak mnoho chyb děláme, aniž bychom o nich věděli, přátelé! Ale naštěstí existují lidé, kteří nám ochotně vysvětlí, jak co provést správně . A co jsme si odnesli? Nestačil by mi papír, proto ve zkratce: jiný pohled na mši svatou, na sebe, na své problémy, pár nových tváří, spoustu hudebních zážitků a v neposlední řadě zdokonalení se ve společenských hrách a plné žaludky, protože jídlo bylo výborné a kuchař, který ho připravoval, jakbysmet. Proto si myslím, že velký dík patří otci Wieškovi za podnětná a zajímavá povídání, ale i všem ostatním za kouzelnou atmosféru, která nás obklopovala po celý víkend. Děkuji a třeba na viděnou na tom dalším vikariátku! Hana Gottwaldová 9
Návštěva mladých z hradeckého vikariátu v domově důchodců Dne 22. 12. 2009 jsme se sešli v domově důchodců, abychom zde s místními obyvateli strávili odpoledne a udělali jim tak radost. Nejprve jsme jim zahráli malou scénku s písničkami o zvěstování a narození Ježíška. Pak jsme si s nimi zazpívali některé vánoční koledy a dokonce i pár jiných písniček (třeba Bejvávalo apod.), které si přáli. Majda k tomu hrála na kytaru a Míla na flétnu. Odpoledne jsme prokládali příběhy a básničkami. Jeden z příběhů byl o dvou bílých čtvrtkách, které se rozhodovaly, zda se mají nechat pomalovat malířem. Jedna se raději bez užitku rozložila v přírodě, než aby riskovala, že by se obraz na ni vymalovaný nepovedl. Naopak druhá se nebála, a vzniklo tak na ní veliké dílo… Mezitím jsme si s těmi lidmi skvěle popovídali o všem možném! Na závěr jsme jim rozdali vánoční přáníčka, která vyráběly děti ze základní církevní školy. My jsme na oplátku dostali cukroví, čaj a plyšáčky které sami vyráběli. Bětka Hejnová
Pololetky na Vesmíru Pololetky začaly ve čtvrtek podvečer mší svatou. Bylo nás i s týmákama 12, ale přesto jsme si to moc užili. Večer nám Fifo řekl jeden příběh a my jsme měli určit, která z osob z vyprávění měla největší vinu na výsledku vyprávění. Bylo to hodně zajímavý, protože každý měl jiný názor a správné řešení vlastně neexistuje, proto se rozvinula i velká debata. Ústředním tématem celých prázdnin byla svátost křtu. V pátek ráno jsme se vydali ven sáňkovat, dělat bunkr, koulovat se a dokonce jsme hráli i volejbal ve sněhu . Na oběd nás už přibylo, celkově nás bylo kolem čtyřiceti. Na odpoledne si pro nás Fifo připravil témátko o křtu a pak jsme se dívali na film Quo Vadis. Já jsem ho viděla poprvé a hodně se mi líbil. V sobotu ráno jsme byli rozděleni do skupinek, kde jsme se zamýšleli nad uplynulým životem. Na papíře jsme měli nakreslenou cestu našim životem, kam jsme si psali naše úspěchy a neúspěchy. Vše bylo rozděleno do čtyř bodů: dětství, škola, farnost a puberta. Po každém bodu byla nějaká aktivita, která nám měla přiblížit to dané životní období. Takže jsme se navzájem krmili sušenkami, koulovali se, stavěli sněhuláka a hráli jsme „na anděly“. Dopoledne jsme zakončili mší svatou a pak jsme šli na oběd. Odpoledne šel někdo na lyže, hrát volejbal nebo se jen koulovat. Večer jsme vyráběli koláže, které měly znázorňovat nějakého kamaráda, se kterým 10
se bavíme o víře nebo někdo vytvářel mozaiku, která znázorňovala jeho životní cestu. O našich výtvorech jsme se potom bavili ve skupinkách a pak následovalo Lectio divina, kde jsme se zamýšleli nad nedělním evangeliem. Pak nás čekala velmi vtipná chvíle. Fifo četl evangelium (kdo neví, o čem bylo, tak se ve zkratce jedná o to, jak Ježíš kázal v synagoze a učitelé zákona ho vyhnali na sráz hory) a my jsme pak hráli bibliodrama. Abych to nějak vysvětlila, tak každá skupinka měla za úkol sehrát nějakou skupinu lidí (příbuzné, učedníky, učitele zákona a ostatní židy) a chovat se tak, jak by se asi chovali k Ježíši. Ozývaly se hlášky jako: „Je to blázen!” a „To se vysvětlí!” nebo „My ho neznáme.” Večer jsme zakončili modlitbou a spálením našich životních cest. V neděli jsme šli na mši do Deštného, zhodnotili víkend, naobědvali se a jeli domů. Někteří šťastlivci, kteří měli jarní prázdniny (jako třeba já a ostatní lidi z Hradce), zůstali ještě na pár dní a užívali si spousty sněhu. Mary
Večer mladých v Černilově V pátek 8. 1. 2010 se opět po roce konal Večer mladých u nás, v Černilově. Začátek jsme oslavili mší svatou v kostele sv. Štěpána za doprovodu hudebních nástrojů. Poté jsme se odebrali na místní faru, kde byl připravený program a něco na zub, od místních farníků. Hlavními hosty byli manželé Maříkovi. Celý večer se nesl v duchu hry „na svatbu“. To znamenalo, že každý z nás hrál nějakou roli a měl vystupovat podle vylosovaného lístečku. Takže věková kategorie dle hry byla velmi různorodá (10 - 93let ). Hra byla zajímavá a zábavnáJ. Následně nám pozvaní manželé vyprávěli o tom, jak a kde se seznámili, jak nejlépe využít dobu známosti, o manželství, PPR, a jak vychovávat děti a zároveň mít čas na sebe. Povídání bylo prokládáno také vtipy, takže jsme se opravdu nenudili . Na závěr jsme se mohli ptát, na cokoliv, co nás ještě o manželství zajímá a také jsme byli i my tázáni od manželů Maříkových na to, co si myslíme o určitých věcech týkajících se vztahů. Myslím si, že se celý večer všem líbil a že jsme si kromě zábavy odnesli i spoustu zajímavých poznatků do života. Katka Hebelková
Běžkařský víkend – Vesmír 19.-21.2.2010 Kdo se nenechal odradit pátečním opravdu nepěkným počasím, a přijel na Běžkařský víkend na Vesmír, nelitoval. V pátek jsme zahájili večeří, úvodním seznamovacím programem (převážně v režii Petra) a mší svatou. Modlitby za změnu počasí byly vyslyšeny a ráno u snídaně jsme už viděli, jak chumelí. Lukáš nám po11
Jelo mu to však famózně ) a vyrazili jsme na cestu. Rozdělení do skupin dle náročnosti proběhlo až po rozehřívacím výstupu na kopec. Do těla si dali všichni, každý dle své kondičky. Po večerní mši u Matouše jsme odměnili svá těla výbornou večeří a mysl pozvedli sportovněkulturním zážitkem při setkání s naším bývalým běžkařským olympionikem, panem Beranem. Bdící vytrvalci vydrželi ještě u projektoru fandit sportovcům na olympiádě. V neděli před obědem nás čekal rychlostní závod volného stylu. Byla připravena pěkná stopa, okruh asi 1 km (kluci jeli 3 kola, holky 2). Všech 25 zúčastněných projelo cílem a nezbývá, než jim pogratulovat. Ostatní fandili, fotili, balili, vařili… Díky všem zúčastněným za pěkný víkend! Veronika G.
Bít či nebít
Otazníky života
NA
CO JSOU
BOHU ATEISTÉ
Dvě tři města vrávorala k jinému městu, aby se napila vody, žízeň však neuhasila. Ámos 4.8 Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Jan 7, 37 Zlatokop kope do země, aby našel žílu. Hledá, a stále nic. Jeho touha po zlatu je taková, že by rozkopal půl Aljašky, aby ho našel. Občas vidí cosi v hornině se blýskat, ale podívá-li se pozorněji, zjistí, že je to jen kočičí zlato, a kope dál, dokud zlato opravdu nenalezne. Ježíš hovoří o ženě, která vymete všechny kouty pokoje, jen aby našla zatoulanou minci. Jsou mezi námi lidé, kteří víru nemají, ale světe div se – nejsou to ateisté. Lidé bez víry jsou lidé, kterým je vše jedno. Od života nic nečekají, chtějí se bavit, tak nějak to doklepat, spíše ode zdi ke zdi. Ateista víru má – jen má jeho víra obrácené znaménko, nevěří, Ale je už na cestě pravdy. Bude-li hledat poctivě, pravdu nakonec najde, a to celou. Pravda je totiž jenom jedna. Jeho žízeň ho přivede k prameni a on se konečně napije „pravda vás osvobodí“ říká Ježíš. „Voda. Když chci něco ryzího, upřímného, požádám o vodu. K životu jsou potřeba prosté věci, které nic neskrývají. Voda je jako pohled, který nic neskrývá. Nebojte se pravdy, pravda osvobozuje,“ říká Fellini ústy toreadora ve filmu Giulietta a duchové. 12
Jak to, že existují konvertité, kterým o Bohu nikdy nikdo nic neřekl, a přišli do kostela? Jejich žízeň je přivedla až tam. Augustin vystřídal manichejství a novoplatonismus, než se stal křesťanem. Edith Steinová byla židovkou a fenomenoložkou, než se stala také karmelitkou. Nepřestala být tím, čím byla předtím: ale rozšířila svoji identitu. Přidala další, soustředěné letokruhy na pařezu své víry, ke Starému zákonu přidala i Nový, jako se navlékají korálky na nit. Bůh je totiž jenom jeden, je středem pařezu, nití, na které jsou korálky navlečeny. Křesťanství je žízeň po pravdě.
CO JE
TO VLASTNĚ PEKLO
Hle, moji služebníci budou plesat s pohodou v srdci, vy však pro bolest v srdci budete křičet a pro trýzeň ducha kvílet. Izaiáš 65, 14
Někdy si představujeme peklo jako policisty měřící radarem rychlost: jsou tam čerti s grilem. Je potřeba opravy. Plameny v pekle spalují člověka, ale zevnitř, užírají jeho duši. Musíme opustit představu pekla jako Božího trestu, jako důmyslně sestrojených mučidel, majících motivovat pozemšťany k ctnostnějšímu životu. V Bergmanově Sedmé pečeti malíř na otázku, proč maluje pořád jen tanec smrti, odpovídá: „Občas je musíš vyděsit. Zamyslí se.“ Kdyby maloval jen nahé ženy, jak mu radí jeho protihráč, lidé by mu tleskali, ale nic by ve svém životě nezměnili. Jestliže Ježíš hovoří o pekle, neříká to proto, aby nás strašil, ale aby nás varoval před všemi možnými důsledky naší svobody. Člověk se totiž - ostatně jako vždycky – potrestá sám. Myslíme si, že Bůh po smrti vytáhne účet (patrně utkvělá představa českého hostinského) a všechno nám spočítá, ale je to omyl. Bůh člověka naštěstí nekonečně miluje – jako rodiče, kteří chtějí pro své děti jen to nejlepší. Avšak, aby dítě prospívalo, musí rodiče poslouchat - jestliže běhá v zimě bez čepice, ošklivě se nastudí. Také jsem chtěl být silný, vzorný, ocelový, protože jsem odmítal pohlédnout do zrcadla vlastní slabosti. Teprve, když jsem si připustil selhání a pokořil se, má vnitřní pružina se uvolnila. Vzpomínám na jednu svoji vleklou neřest, kterou jsem se neúspěšně snažil ovládnout pouze vlastní silou, což mě v důsledku ještě více deprimovalo – po jediné doopravdy upřímné zpovědi najednou odešla a už se nevrátila. Bůh v nás může působit jen díky našim slabostem, jinak to nejde. Dítě nemůže chtít být větší než jeho otec. Kdyby bylo silné, otce by nepotřebovalo. Silný – tedy jako Bůh – chce být jen ďábel. Církev by jistě potvrdila, že mu to zatím moc nejde. (Z knihy Všechno, co jste chtěli vědět o Bohu, a báli jste se zeptat) 13
Bez práce nejsou koláče
Portréty osobností
P. Tadeáš Róbert Spišák OPraem. Vikariátní kaplan pro mládež – Humpolec
Datum a místo narození: 26. 11. 1982 Košice, Slovensko Rodiče, sourozenci: matka Mária, otec Imrich, bratr Martin, sestra Slavomíra Školy: ZŠ v Čani, Gymnázium svatého Tomáše Akvinského v Košicích, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy Kdy vysvěcen na kněze: 29. srpna 2009 Místa působení: Želiv Od kdy kaplanem pro mládež: od 1. října 2009
1.
KDY VÁS
POPRVÉ NAPADLO, ŽE SE STANETE KNĚZEM/ŘEHOLNÍKEM?
NEZALEKL
JSTE SE TÉTO MYŠLENKY?
Mluvit o povolání ke kněžství je náročnou otázkou. Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale je to cosi, co zasahuje to nejniternější, co člověk v sobě má. Je to jakási nejtajnější komůrka srdce. Když o tom mnoho mluvíš, můžeš význam tohoto okamžiku znehodnotit. Tím chci vyjádřit, že slova nikdy neumějí dokonale popsat to, co člověk cítí. Poprvé jsem se nad kněžstvím začal zamýšlet na střední škole, ale vůbec jsem neuvažoval o řeholním stavu. Tyto myšlenky mě přepadly až poté, co jsem se setkal s následovníky sv. Vincence de Paul. Až tehdy jsem začal pomýšlet o tom, že ten společný život je pro mě lákavější. A skončil jsem v klášteře v Želivě. Pokud jde o zaleknutí, tak strach mě nikdy nějak zvlášť neuchvátil. Ve věci mého povolání jsem se cítil a stále cítím, jako kdybych byl na moři v loďce unášené takovým směrem, jakým mě vede Bůh. Spoléhal jsem a spoléhám na Něho. Kam mě povede.
2. JE
PRAVDIVÉ POHÁDKOVÉ TVRZENÍ:
KRONIKY PÍŠÍ...“?
JAK
„MNIŠI VYPADÁ VÁŠ DEN?
JSOU TIŠÍ, JSOU TIŠÍ JAK MYŠI A DO
Tuto větu slyším poprvé. Ale pokud jde o kroniky, tak jestli chcete nějaké vidět, zvu Vás do Želiva. Já je nepíšu, ale pan opat ano. Už jich máme asi 7. Takže najde se u nás mnich, dokonce sám opat, který ty kroniky píše. Náš klášter není kontemplativní, takže ta první část výroku o našem klášteře, bohužel (nebo naštěstí), neplatí . Můj denní program je v podstatě (až na ranní, polední a večerní modlitby) stále jiný. Žasnu nad tím, co všechno někdy člověk může stihnout. 14
(Kromě toho, že jsem kaplanem pro mládež, jsem i farním vikářem v Želivě. A to obnáší výuku náboženství, přípravy na křest, manželství... Navíc mám nějaké lekce latiny a řečtiny pro spolubratry novice. Je to také i pořádná lekce pro mě – co všechno člověk zapomene. Pak se snažíme přilákat do kláštera i nějaké turisty a to obnáší přípravu duchovního i společenského programu a mám na starosti klášterní webovou stránku – www.zeliv.eu...)
3. MÁTE
NĚJAKÝ OBLÍBENÝ SPORT, HUDEBNÍ ŽÁNR A BEZKONKURENČNÍ JÍDLO?
Nejsem, bohužel, aktivní milovník sportu. Kromě kola se považuju za „sportovce pasivního.“ Jde o zvláštní druh sportovce. Tedy sportuji virtuálně před televizí . Naši mladí z Humpolce mě dokonce navádějí na běžky. Tady jsem ze své pozice ustoupil. Skutečně si to kladu za můj sportovní cíl do příštího roku. Pokud bude taková zima jako letos a pokud jejich síla mě přesvědčit bude i nadále požehnána vytrvalostí a trpělivostí . Jinak miluji soundtracky, ale jen z těch filmů, které se mi líbí. A za bezkonkurenční jídlo považuji dětskou krupičnou kaši. Ta mě totiž ani ve věku 27 let neomrzela.
4. POKUD JSTE SE JIŽ MALINKO ZORIENTOVAL VIKARIÁTU, NA CO BYSTE SE RÁD ZAMĚŘIL?
V OBLASTI MLÁDEŽE HUMPOLECKÉHO
Tak kromě sportovního cíle – nechat se přesvědčit a jít s mladými lyžovat, bych je zase naopak já chtěl (teď následuje velmi důležité slovní spojení, důraz je na to Boží) „s Boží pomocí přesvědčit,“ že křesťanství není náboženství. Je to něco o mnoho o mnoho víc. Je to život! A život se žije. Ne se jenom živoří nebo užívá.
5. POSTNÍ
PŘEDSEVZETÍ:
ANO
ČI
NE?
Ano. Člověk se přece musí vždy o cosi dobrého snažit. I když to třeba nevyjde a po několika dnech to vzdám, ale přece jenom jsem se o to pokusil. Rád bych se stal důsledným ve věcech mého naplánovaného programu.
6. A NYNÍ
MŮŽETE PŘIDAT POZDRAV, VÝZVU, PROSBU...
Milí přátelé! Přeji Vám abyste s co největším duchovním užitkem prožili ty největší svátky církevního roku, tedy svátky velikonoční. Kdyby Kristus nevstal, naše víra by byla marná. Vzhůru srdce! Ať nás pořád povznáší víra v Toho, který nám tak velmi rozumí a který nás tak vášnivě miluje.
Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail:
[email protected] Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková a Jakub Klimeš.
15
16
