Mlčeti zlato
Slovo redakce
Milí čtenáři, také přemýšlíte nad tím, jak se v postní době zastavit, co dělat, co si naopak odpustit a jak se připravit na prožívání Velikonoc? Pevně doufám, že v Hromosvodu, který právě držíte v rukou, najdete odpovědi na tyto otázky, a také nějaké tipy, jak tento postní čas prožít. V duchovním slově se společně s vikariátní zástupkyní z Trutnova zamyslíme nad tím, co bychom si mohli odepřít a čím bychom se mohli přiblížit k Bohu v postní době. V informacích najdete nabídky duchovních obnov, adorací mládeže a také pozvánku na Diecézní setkání mládeže, které se uskuteční v Hradci Králové v sobotu před Květnou nedělí. Týden před touto oslavou Světového dne mládeže bude tzv. Týden modliteb za mládež, ve kterém chceme v modlitbě zvlášť pamatovat na mladé lidi. Reportážích se ohlédneme za Snowboard víkendem na Vesmíru a za Večery mladých třech vikariátů. V otaznících života se zamyslíme nad otázkou vztahu člověka k církvi. Ve vzdělávání se zaměříme na eucharistii a na to, co to vlastně je a jak ji máme vnímat. V portrétech osobností se vám představí Honza Zavřel, který je vikariátním zástupcem za jilemnický vikariát, a Hanča Ježdíková, která ve službě zástupce náchodského vikariátu vystřídala Davida Špeldu. Za portréty najdete modlitbu za Světový den mládeže, který se uskuteční v červenci 2016 v Krakově. Sice to je více než za rok, ale je dobré připravovat se už teď, a to třeba právě touto modlitbou. Rádi bychom vás také informovali o tom, že papež František napsal poselství k postní době 2015. Najít ho můžete na tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/poselstvipapeze-frantiska-k-postni-dobe-2015/. Milí čtenáři, přeji vám krásné prožití postní doby. Nechť je to čas zastavení se a prohloubení našeho vztahu s Bohem.
Obsah druhého čísla:
-ms-
Slovo redakce ....................2 Duchovní slovo .................. 3 Informace, pozvánky ........... 4 Reportáže ........................ 6 Otazníky života ..................9 Vzdělávání........................11 Portréty osobností.............. 13 2
Zuby, nehty
Duchovní slovo
„ Milý Bože, dej prosím ještě nějaký svátek mezi Vánoce a Velikonoce. Teď tam není nic, co by za to stálo.“ Vašek (z knihy Děti píší Bohu) Těmito slovy končil minulý Hromosvod a mě natolik nadchla, že bych na ně chtěla navázat. Je tu doba postní a to je přece „něco“, co stojí za to. Je to ten pravý čas zastavit se a ohlédnout se za naším životem – naší cestou k Bohu. Mnozí z nás ušli dlouhou štreku a zažili spousty neopakovatelných okamžiků. Nemusíme se vlastně zastavovat nad celým životem, když někteří z nás si ani nepamatují, co měli včera k snídani. Stačí, když pohledíme do očí současnosti. Jak se chovám teď? Co pro mě znamená mé okolí? Co pro mě znamená postní doba, a co Velikonoce? Bůh nás miluje až tak, že za nás obětoval svého jediného syna. Řekněte sami, kdo z nás by se obětoval za dnešní svět? Ovšem On to udělal. Obětoval se za každého z nás. I za Tebe! Zastavme se na chvilku v dnešní hektické době. Vypněme Facebook, mobily a počítače a zaposlouchejme se do opravdového života. Udělejme si čas na Pána, který nás miluje nadevšechno na světě a chce s námi být. Povídejme si s ním jako s přítelem, vybrečme se mu na rameni, zasmějme se společně vtipům, zazpívejme si, společně se učme (z vlastní zkušenosti vím, že modlitba před učením dokáže daleko víc, než nadávání po čtyřhodinovém šprtání ☺) a všechno dělejme s Kristem. Kolik času věnujeme prkotinám, věnujme alespoň teď v postní době Pánu Ježíši. Ze všech stran jsme zaplavováni informacemi, které nás, ať chceme nebo ne, ovlivňují. Zhasněme virtuální svět a nechme se zasypávat Boží láskou a láskou našich bližních. Jak je nádherné jít si s někým pokecat do přírody, jak je milá osobní pozvánka na adoraci. Dokážeme to ještě vůbec? Přeji vám, abyste alespoň něco z toho prožili, ale hlavně, abyste prožili nádhernou postní dobu, protože někdy je důležitější cesta než cíl a podle mého je cesta s Bohem za Bohem nejlepší možná. Bůh nás sice nebude nosit na rukou, ale dal nám svobodu s nabídkou jakékoli pomoci. On tu cestu s námi projde a záleží jen na nás, jak moc Mu dovolíme, aby nám vylepšil křídla. Nechť vám po celou dobu postní může Pán křídla zkrášlovat. Markét Suchánková
Postní doba je příhodným časem pro to, abychom se nechali obsluhovat Kristem, a tím se stávali takovými jako on. K tomu dochází, když nasloucháme Božímu Slovu a přijímáme svátosti, zvláště eucharistii. (Poselství k postní době 2015) 3
Nevíš která bije?
Informace, aktuality
Týden modliteb za mládež Týden před Květnou nedělí je věnovaný modlitbám za mládež. Sekce pro mládež České biskupské konference připravila přímluvy na tento úmysl, které můžete najít na stránkách www.bihk.cz v záložce Diecézního centra pro mládež. Využít je můžete v soukromé modlitbě nebo ke společné modlitbě přizvat ostatní farníky.
Diecézní setkání mládeže Oslava Světového dne mládeže v královéhradecké diecézi se uskuteční v sobotu 28. března 2015 v Hradci Králové. Začátek programu bude v 9:00 hod. ve Filharmonii (Eliščino nábřeží). Součástí programu bude katecheze Mons. Tomáše Holuba zaměřená na motto celého setkání „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“ (Mt 5,8). V dopoledním programu nebude chybět slavnostní pověření nových vikariátních zástupců, svědectví a informace ze světa mládeže. Celé dopoledne doprovodí diecézní kapela VeKa. Po poledni bude na Biskupském gymnáziu a v Novém Adalbertinu nachystána široká nabídka tematických skupin se zajímavými hosty. Můžete se těšit na skupiny o vztazích, adoraci, misiích nebo třeba na skupinu s řeholníky. Připraven bude i tvořivý workshop a možnost sportovního vyžití. V neposlední řadě bude příležitost k svátosti smíření a adoraci, která bude zakončena eucharistickým průvodem po Velkém náměstí. Setkání vyvrcholí v 15:00 hod. mší svatou v katedrále Svatého Ducha, kterou bude celebrovat královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál. Více informací naleznete na facebookových stránkách Diecézního centra pro mládež v Hradci Králové.
Adorační řetězec mládeže V rámci přípravy na Národní eucharistický kongres se v prvním pololetí tohoto roku konají adorace mládeže postupně ve všech vikariátech naší diecéze. Jednotlivé adorace se v blízké době uskuteční: 13.3.2015 v Chotěboři po mši sv., která začíná v 16:45 hod. 13.3.2015 v České Bělé po mši sv., která začíná v 17:00 hod. 13.3.2015 v Přibyslavi od 17:00 hod. 13.3.2015 v Krucemburku po mši sv., která začíná v 18:00 hod. 4
14.3.2015 v Polné po mši sv., která začíná ve 14:00 hod. 14.3.2015 v Nížkově v 18:00 hod. 15.3.2015 v Havlíčkově Brodě v 17:00 hod. 21.3.2015 v Kostelci nad Orlicí v 19:00 hod.
Duchovní obnova—Borová Zveme mládež (nejen) z litomyšlského vikariátu a přilehlého okolí na duchovní obnovu zaměřenou na základy duchovního života. Obnova se uskuteční v Borové u Poličky od 6. do 8.3.2015. Doporučený příspěvek na víkend je 200 Kč. Více informací se dozvíte u kaplana pro mládež P. Pavla Hertla (
[email protected]) nebo u zástupkyně Dorky Dvořákové (
[email protected]) a Matouše Machů (
[email protected]).
Eucharistie a liturgie Od 6. do 8. března 2015 se bude konat ve Dvoře Králové nad Labem v řeholním domě Kongregace sester Matky Božího milosrdenství duchovní obnova pro dívky od 16 do 30 let na téma eucharistie a liturgie. Celý víkend povede P. Filip Foltán. S sebou tužku, zápisník, Bibli, přezůvky, spacák a karimatku. Přihlásit se můžete na
[email protected]. Více informací na www.kmbm.cz.
Duchovní obnova—Jeníkov Zveme vás na duchovní obnovu kutnohorsko-poděbradského vikariátu, která se uskuteční od 20. do 22.3.2015 v Jeníkově u Hlinska na chatě Jeník. Obnovu povede P. Pavel Jäger. Více informací se dozvíte u vikariátní zástupkyně Lídy Cinerové na e-mailu (
[email protected]).
Velikonoce na Vesmíru Chceš prožít největší křesťanské svátky naplno? Chceš zažít pesachovou večeři, jít křížovou cestu a nést přitom kříž, bdít v noci u Ježíšova hrobu, zažít oslavu Kristova zmrtvýchvstání, zatančit si, poznat nové kamarády a prožít velikonoční pondělí s dalšími desítkami mladých? Přijeď od 1. do 6.4.2015 na Diecézní centrum života mládeže Vesmír v Deštném v Orlických horách. S sebou spacák, přezůvky a teplé oblečení. Doporučený příspěvek 200 Kč/den. Svůj příjezd prosím oznam na
[email protected] nebo na tel. 494 663 140. Více informací na www.vesmir.signaly.cz. 5
Co nás nezabije, to nás utuží
Reportáže
Snowboard víkend na Vesmíru Říkáte si, že snowboard víkend nebude nic pro vás, protože na prkně stejně neumíte? Myslím si, že tímhle článkem vás vyvedu z velikého omylu. V pátek 23.1. se nás sešlo v jedné budově na vršcích Orlických hor kolem 50 lidí. Zahájili jsme mší sv., po které následovala večeře a večer, ve kterém jsme se měli hlavně seznámit. Ale jestli na Vesmír jezdíte často, tak vám jména dělat problém nebudou, protože se objeví vždy jen pár nových človíčků. Páteční den jsme zakončili venku u kříže, kde jsme se pomodlili desátek růžence za nadcházející den a za ty, kteří měli ještě dorazit. Na další den jsme měli připravené úžasné počasí se svítícím sluncem a teplotou tak akorát. To, že byl budíček v půl osmé, nikomu ani náhodou nevadilo, protože všichni byli natěšení, až se konečně dostanou na sjezdovku, což se podařilo hned po snídani a slovu na den. Rozdělili jsme se na několik skupin: na ty co nikdy nestáli na snowboardu a chtějí se to naučit, potom ty, kteří v tom jsou výborní, a poslední byla skupinka lyžařů a snowboardistů, kteří si chtěli jen zajezdit. Během dopoledne ještě přijížděli další nadšenci do zimních sportů, kteří se k nám pomalu přidávali na sjezdovce. V čase oběda přijel Mišák (vesmírné auto), který nám přivezl chleby a teplý čaj na zahřátí a doplnění tekutin. Když měl každý naplněný žaludek, tak jsme se zase všichni vrhli na ježdění, které trvalo do čtyř hodin, dokud nevypnuli vleky. Potom, co jsme se všichni umyli a osušili, jsme se odebrali na mši sv. a dále na vydatnou večeři. A jaký byl poslední večer? Za budovou Vesmíru nám pár úžasných lidiček postavilo skokánky, kde ve večerních hodinách mohli skákat ti, kteří se na to cítili a nebáli se. Musím říct, že jich bylo docela dost a že si to určitě parádně užili, tak jako ti, kteří je jenom pozorovali a povzbuzovali. Když jsme byli všichni dostatečně promrzlí, vrátili jsme se zpět a měli volný večer až do večerky, který jsme strávili povídáním a hraním her, tak jak to většinou bývá. A neděle? Někteří se ještě po mši vrátili znova na sjezdovku a někteří se zabavili na Vesmíru. Co nastalo potom už asi všichni víte, smutné loučení a vracení se zpátky do našich domovů. Závěrem bych asi řekla, že se tenhle víkend bez zranění neobešel, pár vykloubených ramen a jedno zlomené zápěstí bylo, ale myslím, že to nikoho nezastaví v tom, aby se vrátil zpátky. Anna Karešová 6
VeMlad Chrudim Vše začalo mší svatou, která začala v 18 hodin. Po ní jsme přešli na faru, kde nás pohostili teplým čajem a buchtami. Zde nám byla vysvětlena pravidla seznamovací hry. Následovalo krátké občerstvení a sestra Anežka Bednářová se svou prezentací, ve které jsme se věnovali historii Školských sester de Notre Dame. Dále se v prezentaci zaměřila na téma adorace: zda-li to nás mladé baví, jestli vůbec víme jak adorovat a měla mnoho dalších zajímavých otázek. V druhé polovině večera jsme byli rozděleni do skupinek, kde jsme se měli podělit se svými odpovědi na dva závěrečné dotazy. První zněl jestli dokážeme adorovat a druhý se zabýval tím, co nás na prezentaci nejvíce zaujalo. Na samý konec našeho setkání jsme se sešli ve farní kapli, kde jsme prožili adoraci. Adéla Tesařová
Večer mladých ve Vamberku Uběhlo zase pár týdnů a my jsme dostali pozvání na Večer mladých ve Vamberku dne 23. ledna. Samozřejmě jsme neváhali a jeli jsme. Nasedli jsme na autobus a vyjeli směr Vamberk. Když jsme přijeli, šli jsme do kostela, kde nám otec Benedikt odsloužil mši svatou. Dále jsme se šli na faru posilnit a pak si ven zahrát hru. Byli jsme rozdělení do čtyř skupinek a běhali na určené místo, kde nám byl ukázán obrázek, který jsme si museli zapamatovat. Potom jsme běželi zpátky a předvedli ho své skupince. Kdo to uhádl nejdříve, měl bod. Ale běhání nebylo ledajaké, museli jsme se navzájem nosit, skákat po jedné noze nebo běhat pozadu. Na obrázcích byly různé symboly např. like (zdvižený palec), exit, WC dámy... Dále jsme šli na faru, kde jsme se dozvěděli význam naší hry. Tématem byly eucharistie a evangelizace. Celý náš život je plný symbolů, které jsme ve hře popisovali. I eucharistie je symbolem. Poté jsme se opět rozdělili na skupinky a řešili otázky, které jsme dostali. Hlavní otázka byla: Co mi brání v evangelizaci? Nejdříve to měla být diskuze na 20 min, jenže se nám nikomu nechtělo končit, a tak se debaty protáhly skoro na hodinu ☺. Ve skupinkách jsme pak ale řešili i plno dalších věcí. (U nás se např. řešilo, jaké to bude v nebi a Ježíšův život.) Nakonec jsme se sesedli ke stolu a říkali si, o čem jsme se bavili ve skupinách. Došli jsme k závěru, že se často stydíme o Bohu mluvit a nějak se k němu hlásit, protože se bojíme reakce druhých. Většinou získáme více odvahy až 7
poté, co zjistíme jejich názor na věc. Taky jsme zjistili, že hodně lidí „děsí" na víře desatero. Shodli jsme se ale na tom, že jsme rádi, že nám ho Bůh dal. Ukazuje nám tím cestu, kudy jít, a ušetří nás hodně bolestí a potíží, i když to někdy tak nevypadá. Na závěr jsme se pomodlili a jeli zpátky domů. Maruška s Káťou
VeMlad v Letohradě aneb putování po Evropě Toto téma nebylo vybráno náhodně, je důležité si uvědomit, na jaké kultuře jsme jako Evropa vyrostli - na křesťanství! Večer mladých měl žamberecký vikariát v únoru v Letohradě. Tradičně jsme ho zahájili mší sv., kterou celebroval místní pan farář, který nám, mládeži, kladl dobré dotazy ohledně Evropské Unie. Dále jsme rozebírali situaci na Ukrajině, ale i na Blízkém východě. Zajímavost ze mše: Bertha von Suttnerová, první nositelka Nobelovy ceny míru, je Češka. Pak jsme se přesunuli do nedalekého Centra pod střechou pomocí „seznamovací- evropské" hry, při které jsme měli jako životy sirky a nesměli jsme říkat ANO, NE, JO, NO. Při tomto upgradu jsme poznali i sami sebe ☺. Večeřeli jsme typická evropská i neevropská jídla (nevíme, zda hranolky jsou typické pro Evropu). Při večeři si máme vždy čas perfektně popovídat, ale mladší mládež užívala místo povídání hraní v dětském centru v bazénku s míčky a podobně. Další program měl náš nový kaplan pro mladé—Ireneusz Szocinski, který kromě toho, že se nám podrobně představil, tak nám přiblížil jeho rodnou zem—Polsko. Seznámil nás s rozdíly, ale i podobnosti zemí, a že být v Polsku knězem, znamená asi nejnáročnější povolání. Dále nás Denča rozdělila na 2 skupinky a dala nám úkol, aby k ní jeden doběhl a zjistil nějaké typické evropské něco. Potom doběhl ke skupince zpět a snažil se to popsat. Když to uhodli, tak ještě hádali, jaký typický stát v Evropě to je—např. tulipány—Holandsko, ale nebylo to tak lehké, tedy jsme se dovzdělali. Poslední půlhodinku nám vyprávěl náš kamarád Jan Balák Challenger o všech státech Balkánu, jelikož ve všech byl a věděl ty nejzajímavější věci a místa, co kde navštívit. Závěrem nám představil svůj dobrovolnický projekt Albánská výzva - www.albanianchallenge.cz, kam můžeme vyrazit my i vy. Po krásné modlitbě se zpěvy z Taizé za Evropu, evropské národy a za mír, jsme se rozjeli domů. Denča a Soňa Moravcovy
Bůh nás miluje. Nesmíme se bát milovat ho. Víra se vyznává ústy i srdcem, slovem i láskou. (papež František) 8
Bít či nebít
Otazníky života
V této rubrice naleznete další přednášku z Celostátního setkání animátorů v Třešti. Můžete si zde přečíst první část přednášky Mons. Tomáše Holuba, který se věnoval vztahu člověka k církvi.
Zaprášené poklady církve V roce 2000 se biskupové rozhodli, že zasvětí náš národ Panně Marii. Tehdy se k tomu pan Klaus vyjádřil, že ho v podstatě vůbec nezajímá, co dělá nějaká parta, která je podobná svazu zahrádkářů. Řekl, že mu je jedno, jestli něco dělají myslivci, zahrádkáři, fotbalisti, katolíci nebo evangelíci. Pro nás, co jsme pokřtěni, co jsme se stali Kristovci, je velmi důležité si uvědomit, že nejsme svaz zahrádkářů. Že nejsme parta, kterou vede pan Duka, jak někteří říkají a jak si to mnozí lidé bohužel myslí. Když je člověk neustále pod tlakem otázek Copak na to říká církev a na tuto otázku odpovídá, tak někdy vznikne falešný pocit, že církev jsou vlastně ti, kteří za církev mluví, ti, co jsou nahoře. A to pak vždycky špatně končí. Co je církev, lze vysvětlit příběhem od Exupéryho. Vypráví, jak přelétával mezi Afrikou a Evropou a měl spoustu kamarádů mezi beduíny v severní Africe. Ještě než začala 2. světová válka, je vzal s sebou do Francie do Savojských Alp. Chtěl jim ukázat to, co je ve Francii nádherné. Vedl je do krásného údolí. Došli k obrovskému vodopádu, kde pořád padala dolů spousta vody. Beduíni na to zírali, beze slova stáli u toho obrovského množství vody, zírali na tu spoustu rostlin okolo, na to nádherné divadlo. A stáli tam 5 minut, 10 minut, půl hodiny, hodinu. Exupéry jim řekl: „Ještě jsem vám chtěl ukázat něco jiného. Pojďte, půjdeme dál“. A beduíni na to: „Ne, my počkáme, až to nahoře zastaví.“ Nepochopili, že by tady takový proud vody mohl být pořád a že ho nikdo nahoře nezastavuje. A Exupéry říká: „Teprve v tuto chvíli jsem si uvědomil, že oni znají vodu jen ze smradlavé studny na poušti, kterou vykopou, co je pořád plná písku a smrdí po velbloudech.“ A najednou tady viděli něco, co vypadá jako naprostá plýtvavost Boží. A to je církev. Církev je obrovský pramen síly, moci a lásky, který nezaložil pan Duka, ale který se line z Kristova boku, jak věříme, od okamžiku, kdy pro nás zemřel na kříži. Je to jeden z nádherných obrazů církve: církev se zrodila v probodeném 9
Kristově boku. Když ho voják probodl, tak se z Jeho milujícího srdce vylila obrovská Boží síla, která zrodila církev. Tím, že se necháme pokřtít, se stáváme součástí obrovského proudu síly, která nepochází z nás. Nemáme ji proto, že se jeden líp modlí, druhý líp káže a třetí dělá lepší charitu. To všechno jsou pouhé dary, které můžeme v síle tohoto pramene využít. Ale my si je sami nedáváme – a my je ani nemůžeme zastavit. Kolik lidí na světě se snažilo tento pramen zastavit. V roce 1948 se u nás komunisté rozhodli, že „to zastaví“, přesměrují někam jinam. Např. místo Ježíška budeme mít Dědu Mráze. Jsou to jen takové pokusy. Mohou se hlásit rádiem, dávat na transparenty, ale ten pramen milosti, kterým je církev, do níž my patříme, zastavit nejde. Chce-li být člověk radostným křesťanem a ne nějakou pitvořinou, je důležité tomuto porozumět - uvědomit si tento základ. Můžu mít radost z toho, že jsem byl ponořen do tohoto pramene, který nikdo nezavře a který dává sílu, jež není ze mě, ale je z boku Kristova. Můžu mít radost z Jeho lásky, která je mnohem větší než láska, kterou mají lidé, kteří jsou zamilovaní, nebo kterou má máma s tátou ke svému dítěti. K této radosti jsme pozváni. Někdy radost z církve, která má jít hluboko a která je spojením s velikou Boží angažovaností pro člověka, zaměňujeme s radostí jenom z projevů, které Bůh dává církvi. A to je pouze jeden z maličkých projevů obrovské síly milosti, která mnohdy není vidět. Někdy vidíme zástupy lidí, kteří jdou ke svátosti smíření, což je doslova smršť té vody, která najednou vstoupí do života. Tuto vodu nikdo z kněží, kteří zpovídají, lidem dát nemohou, ta skrze ně pouze protéká. To není něco, co bychom prožívali společně, každý si to prožije sám. Je to něco, co se úžasným způsobem napájí z boku Kristova, a my patříme mezi ty, kteří se vnořili do tohoto pramene, do Božího zájmu o člověka. A z tohoto poznání se rodí láska k církvi. Toto poznání má člověk jako jednotlivec i jako společenství. Toto poznání má jako ten, kdo se nechal „pokristovatět“ nebo ho nechali rodiče pokřtít, vnořit do tohoto pramene, který nevyschne nikdy, až do konce věků. V něm jsou síly, které nejsou lidské, ale Boží, a ke kterým se Bůh hlásí. V jednom dokumentu 2. vatikánského koncilu pojednávajícím o církvi, se nachází obraz: Boží lid putující v Boží síle do Božího království – BBB. Tento obraz říká, že my jako církev jsme společenství, které má v sobě Boží originalitu, Boží sílu. Má v sobě velkou schopnost jít společně a má v sobě ideál touhy po štěstí, lásce a svobodě, kterou - jak věříme - najdeme u samotného Hospodina. 10
Toto jsou tři komponenty, které umožňují, že je církev skutečně církví. Že je tím společenstvím, které má sílu pramene, které osvěžuje a napájí člověka a ke kterému my všichni můžeme patřit. Ale tento Boží lid putující v Boží síle do Božího království v sobě má také situace, za které se stydí. Jsou chvíle, kdy se musíme překonat, abychom se nestyděli. Je mnoho věcí, za nimiž je zloba, neznalost druhých lidí a mnoho předsudků, které jsou v dnešním světě k církvi, ale také je za tím pravda a naše osobní zkušenost. O těchto bolestech člověk také musí vědět. Je to jako zamilovanost: naše partnerka kulhá, a nám to přijde romantické, nebo má jedno oko, a pro nás to je originální. A někdo druhý se koukne a říká si: „To je ale blbec.“ Nevidíme věci, které vidí všichni ostatní. (pokračování v příštím vydání Hromosvodu) Mons. Tomáš Holub (z publikace Člověk a jeho vztahy)
Padni, kam padni
Vzdělávání
Eucharistie V tomto roce, kdy se připravujeme na Národní Eucharistický kongres, si máme něco říct o Eucharistii. Co to vlastně je ta Eucharistie? K čemu nám je dobré o ní mluvit? Jak jsem nad tím přemýšlel, připravoval jsem se zároveň na vikariátní adoraci a připravoval monstranci, kterou jsem dostal od Pavla Vance, když jsem byl ještě na Vesmíru. Místo pro Eucharistii je v otvoru ve tvaru slzy nebo kapičky krve – z ní vyrážejí paprsky, ve kterých je sedm jantarových kamenů. Jantar je zkamenělá pryskyřice, která, když se hodí v původním stavu na rozžhavené uhlíky, vytváří kouř, kterému říkáme kadidlo, a připomíná naše modlitby. Tím autor chtěl říct, že máme Ježíše oslavovat naplno v modlitbě (7 je biblický symbol plnosti, kadidlo je modlitba) za Jeho lásku k nám, která se projevila Jeho smrtí na kříži (kapka krve či slza z Getsemanské zahrady). Toto vyjadřuje i název „Eucharistie“ = díkůvzdání. Vlastně Eucharistií děkuji Bohu za Jeho lásku k nám, která se projevila na kříži. Takže toto je etymologický význam slova. Ok, řekneme si, děkovat můžeme různými způsoby a jedním z nich je slavení Eucharistie… Ale je to vůbec důležité? Co je na tom důležité? Tady se nám totiž pletou dva pojmy, které vyjadřujeme stejně. My „máme“ Eucharistii a my „slavíme“ Eucharistii. Ono se to v podstatě „točí“ kolem stejného, ale je to rozdíl. 11
Nejdůležitější je odpovědět si na otázku: „Co je to Eucharistie?“, resp. tuto otázku pozměnit: „Kdo je to Eucharistie?“ Eucharistie je Tělo Kristovo a Krev Kristova. Je to sám Pán Ježíš, který chce s námi být, touží po tom, aby nám byl blízko v našem životě. Dokonce chce do našeho života vstoupit tak, že se nám dává za pokrm. A my se máme z toho radovat. Jak by ne, vždyť to je skvělý, že můj Přítel chce být pořád on-line! A nepotřebuje Facebook ani mobil. Skupina Elán zpívá písničku: „Dnes sa aj tak nikam nedovoláš, Boh si ráno zapol odkazovač!“ (zapnul záznamník—pozn. red.) To je blbost! Pokud bude alespoň v jednom kostele svítit věčné světlo a bude tam Pán Ježíš v Eucharistii, žádný odkazovač! Toto je pramen naší životní praxe s Pánem Ježíšem: Pane Ježíši, Ty jsi tady v kostele zvlášť přítomný! Děkuji Ti za to, pomoz mi dnes ve škole! – Toto mohu říct, když jedu autobusem kolem kostela, anebo mohu do toho kostela na vteřinu vtrhnout ☺ a říct Mu to napřímo… Tady čerpáme sílu do křesťanského života. A proto je důležité o Eucharistii mluvit a zakořenit skutečnost toho, že je tady Pán Ježíš s námi, do svého každodenního života. No jo, ale jak se to stane? Eucharistie je ale také vrcholem života křesťana (tak to učí II. vatikánský koncil „Eucharistie je vrchol a pramen“). A to je ono slavení Eucharistie – tady otázku položíme: Co je to Eucharistie? - Je to slavení mše svaté, ale o tom si popovídáme jindy ☺. Pro dnešek je pro nás důležité to, že ve mši svaté do hostie a vína přijde Pán Ježíš, a pak je tam už navždycky. Jak se to stane? Je důležité se nad tím zamyslet, ale je to i poměrně těžké. Sv. Tomáš Akvinský, veliký učitel o Eucharistii, sám píše v jedné oslavné písni o Eucharistii toto: „ Zrakem, hmatem, chutí Tebe nevnímám a jen sluchem svým tě jistě poznávám.“ (je to píseň z Kancionálu č. 712). Pro srovnání ve slovenské verzi se zpívá tohle: „Zrak môj i chuť chceli by ma oklamať, ale sluch ma učí pevnú vieru mať.“ O čem to ten svatý Tomáš zpívá? Jednoduše o tomhle: Vidím oplatek, chutná to jako oplatek, je to oplatek. A není to oplatek! Teologové tomu říkají tak krásně: Přepodstatnění nebo Transsubstanciace. To je termín, kterým jsme si nepomohli, že? Alespoň na první pohled… O co vlastně jde? Jde o to, že se změní podstata (substance), aniž by se změnili vnější znaky (akcidenty). Filozofie zná dva druhy změny: • malou změnu – to je, když je zelená kytka, která časem rozkvete – podstata je stejná (je to kytka), ale změní se akcident (má květy, předtím měla pouze listy). • velkou změnu – to je, když mám dřevo, které oheň promění v popel (kromě vnějších znaků se změnila i podstata – už to není dřevo, ale popel). 12
No a u Transsubstanciace je to o tom, že se změní základ, ale vnější znaky zůstávají. („oplatkovost“ se změní v „tělo a krev Pána Ježíše“ a přitom tam zůstává mouka a voda). Nejlépe si to představíme tak, že si představíme studenta medicíny, který se promocí změní na doktora – ale navenek vypadá úplně stejně… jen, když nám rozřízne břicho, máme naději, že to přežijeme ☺. A tak v síle víry koukáme na ten oplatek, do kterého přišel Pán Ježíš, aniž bychom to nějak konkrétně viděli. Ale my tomu věříme, anebo já ani nevěřím – já to vím! A tak s tímto vědomím, s touto vírou vám přeji pěkné, pokojné dny, ve kterých budeme čerpat ze zdroje naší radosti, kterým je Pán Ježíš v Eucharistii. P. Filip Foltán
Bez práce nejsou koláče
Portréty osobností
Jan Zavřel VIKARIÁT: Jilemnice ŠKOLA: Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice VĚK: 21 BYDLIŠTĚ: Lomnice nad Popelkou RADOST MI UDĚLÁ: Když se na mě někdo usměje. Radost mi taky udělá, když můžu někomu pomoci. JAKÉ
MÁŠ KONÍČKY?
CO
RÁD DĚLÁŠ?
Mezi moje koníčky patří ochotnické divadlo, v kterém hraji, zpívání a tancování v muzikálovém představení, které vytváříme, taky zpěv pro radost a tanec samozřejmě i společenský ☺. Teď už na to není moc čas, ale také patřím k závodníkům v Požárním sportu. Jinak rád hraju na kytaru, sportuji a poslouchám hudbu. Jo, ještě mám rád dobré jídlo.
PŘEDSTAV NÁM PROSÍM JILEMNICKÝ
VIKARIÁT A JEHO MLÁDEŽ.
Vikariát Jilemnice není snad potřeba moc představovat, i když ležíme na okraji diecéze. Náš vikariát má 17 farností, 7 kněží a 2 trvalé jáhny. Určitě spousta lidí zná spolčo Vavřineček, které taky několikrát hrálo při Diecézním setkání. Teď už ale je v novějším složení. Jinak mládež tu také najdeme. V létě se vyráží na pouť, pořádá se tradiční Peřimovský táborák, schází se spolča a koná se občas nějaká ta duchovní obnova nebo setkání. 13
JAKÉ
TEĎ PLÁNUJETE AKCE?
Teď se plánuje v březnu duchovní obnova spojená s přípravou na NEK 2015. Dále se začíná připravovat nové měsíční vikariátní spolčo a možná dojde i na vikariátní zábavu.
CHYSTÁŠ
SE NA
DIECÉZNÍ
SETKÁNÍ MLÁDEŽE?
PROČ?
No jasně že ano. A proč? Protože tam je každý rok spoustu dobrých lidí. Je to příležitost, jak se setkat s panem biskupem, poznat mladé věřící lidi z našeho vikariátu a prožít pěkný víkend před Velikonocemi. Určitě dorazte!! Bude to stát za to!
Hana Ježdíková VIKAIRÁT: Náchod ŠKOLA: Masarykova univerzita VĚK:20 BYDLIŠTĚ: Nové Město nad Metují RADOST
MI UDĚLÁ: Když se na mě lidé usmívají
OBLÍBENÁ
BARVA: Jakákoli, když je výrazná… až na růžovou ☺
OBLÍBENÝ
CITÁT: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
(J 13,15)
PŘEDSTAV NÁM PROSÍM NÁCHODSKÝ
VIKARIÁT.
Zastrčený, nesourodý, plný originálních a akčních lidí...
JAKÉ
AKCE VE VIKARIÁTU DĚLÁTE?
Večery mladých, vikariátní setkání, vikariátní fotbal, volejbal, florbal,…
CO
RÁDA DĚLÁŠ, KDYŽ NIC DĚLAT NEMUSÍŠ?
Trávím čas se svými kamarády, čtu, zpívám, tančím. Řídím se tatínkovým heslem: „Všude dobře, tak co doma!“ ☺.
JAK
PROŽÍVÁŠ PŘÍPRAVU NA
NÁRODNÍ
EUCHARISTICKÝ KONGRES?
ČÍM
BYS MOHLA IN-
SPIROVAT NAŠE ČTENÁŘE?
šNEK, hrNEk, akce, které každý měsíc pořádá novoměstská mládež v rámci NEKu. V květnu nás také čeká vikariátní adorace v rámci Adoračního řetězce mládeže. 14
CHYSTÁŠ
SE NA
DIECÉZNÍ
SETKÁNÍ MLÁDEŽE?
PROČ?
Určitě! Protože je to pecková akce, kde člověk pozná a potká spoustu přátel, zajímavých lidí a zazpívá si ☺.
Modlitba za Světový den mládeže v Krakově 2016 Bože, milosrdný Otče, který jsi zjevil ve svém Synu Ježíši Kristu svou lásku a vylil jsi ji na nás v Duchu Svatém, Utěšiteli, svěřujeme ti dnes budoucnost světa a každého člověka. Svěřujeme ti především mladé lidi ze všech národů a jazyků. Veď je bezpečně po klikatých cestách současného světa a dej jim milost plodného prožití Světového dne mládeže v Krakově. Nebeský Otče, učiň z nás svědky tvého milosrdenství. Nauč nás přinášet víru pochybujícím, naději rezignovaným, lásku ochablým, odpuštění viníkům a radost smutným. Kéž se jiskra milosrdné lásky, kterou jsi v nás roznítil, stane ohněm přetvářejícím lidské srdce a obnovujícím tvář země. Svatá Maria, Matko milosrdenství, oroduj za nás. Svatý Jane Pavle II., oroduj za nás. (modlitbu a další informace naleznete na krakov2016.signaly.cz)
Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail:
[email protected] Toto číslo připravili: Marie Sejkorová, Ludmila Horáčková, František Javůrek a Jakub Klimeš.
15
