Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin. Výskyt esterů kyseliny ftalové v krmivech Dizertační práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Výskyt esterů kyseliny ftalové v krmivech Dizertační práce

Vedoucí práce: Doc. Ing. Alţbeta Jarošová, Ph.D.

Vypracoval: Ing. Lenka Krátká

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem dizertační práci na téma VÝSKYT ESTERŮ KYSELINY FTALOVÉ V KRMIVECH vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Dizertační práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………….... podpis doktoranda .…………………………...

Zpracovaná disertační práce byla finančně podpořena z prostředků výzkumu prostřednictvím projektu České národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV ČR), projekt č. QC60066/2005.

2

Děkuji paní Doc. Ing. Alţbetě Jarošové, Ph.D. za odborné vedení, rady a připomínky při řešení této práce.

3

ANOTACE Cílem mé práce na téma „Výskyt esterů kyseliny ftalové v krmivech“ bylo analyzovat vzorky krmných surovin, doplňkových látek, premixů, kompletních krmných směsí a doplňkového krmiva, které by mohly zapříčinit průnik esterů kyseliny ftalové do krmiv a do potravin, a sledovat moţné vyluhování ftalátů z obalového materiálu do krmiv. Vzorky byly v letech 2005–2008 odebírány pracovištěm Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) Opava v rámci dozoru výrobců krmiv a zaslány na Ústav technologie potravin k analýze. Stanovení bylo prováděno ověřenou metodou. Vyšší hodnoty ftalátů byly zjištěny u některých krmiv s vyšší tukovou matricí a u výrobků z těchto komponent. Ftaláty byly stanoveny u všech odebraných vzorků obalových materiálů. Byl potvrzen průkazný rozdíl u přenosu ftalátů z plastové nádrţe do skladovaného řepkového oleje. V současnosti není dostatek dat o kontaminaci krmiv ftaláty, proto by jejich obsahy v potravinovém řetězci měly být monitorovány. Klíčová slova: ftaláty, krmivo, hospodářská zvířata, kontaminace, analýza

ANNOTATION The subject of my thesis with topic „Occurence of phthalic acid esters in feedstuffs“ was to analyze samples of raw materials, feed additives, premixes, complete combined feedstuffs and complementary feedstuffs, which could cause penetration of phthalic acid esters into feedstuffs and food, and to monitor the possible leaching of phthalates from the packaging material to feedstuffs. Samples were collected under the supervision of feedstuffs´ producers by Central Institute for Supervising and Testing in Agriculture (ÚKZÚZ) Opava in 2005–2008 and sent for analysis to Department of Food Technology. The verified method was used for determination. Higher amounts of phthalates were found in some feedstuffs with higher fat and in products made of these components. Phthalates were determined in all taken samples of packaging materials. The significant difference was confirmed for the transfer of phthalates from the plastic tank to the stored colza oil. At present there is not enough data on phthalate-contaminated feed, so their contents in the food chain should be monitored Keywords: phthalates, feed, livestock, contamination, analysis

4

OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 6 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 8 2.1 CHEMICKÉ VLASTNOSTI ESTERŮ KYSELINY FTALOVÉ ............................................... 8 2.2 FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÉ VLASTNOSTI PAE ................................................................ 8 2.3 VÝROBA PAE .......................................................................................................... 9 2.4 POUŢITÍ PAE.......................................................................................................... 10 2.5 VÝSKYT FTALÁTŮ V ŢIVOTNÍM PROSTŘEDÍ ............................................................ 12 2.5.1 Výskyt PAE ve vodě a sedimentech ................................................................ 13 2.5.2 Výskyt PAE ve vnějším ovzduší ...................................................................... 14 2.5.3 Výskyt PAE ve vnitřním ovzduší..................................................................... 14 2.6 EXPOZICE LIDÍ ........................................................................................................ 15 2.7 METABOLISMUS A BIODEGRADACE PAE ................................................................ 17 2.8 TOXICITA ............................................................................................................... 21 2.9 VÝSKYT PAE V OBALOVÝCH MATERIÁLECH ......................................................... 24 2.9.1 Migrace .......................................................................................................... 27 2.10 KRMIVA – NOVÝ ZDROJ KONTAMINACE ............................................................... 28 2.11 LEGISLATIVA ....................................................................................................... 29 2.11.1 Potraviny a potravinové obaly ..................................................................... 29 2.11.2 Hračky .......................................................................................................... 31 2.11.3 Zdravotnictví ................................................................................................ 32 2.11.4 Ostatní .......................................................................................................... 32 2.12 METODY STANOVENÍ ESTERŮ KYSELINY FTALOVÉ ............................................... 33 2.13 MOŢNÉ CESTY KONTAMINACE KRMIV FTALÁTY ................................................... 34 3 CÍL PRÁCE................................................................................................................ 36 4 MATERIÁL A METODY......................................................................................... 37 4.1 MATERIÁL.............................................................................................................. 37 4.1.1 Chemikálie ..................................................................................................... 37 4.1.2 Krmiva ........................................................................................................... 37 4.1.3 Vyluhovatelnost ftalátů do krmných surovin ................................................. 47 4.2 METODA ................................................................................................................ 47 4.2.1 Stanovení PAE v krmivech ............................................................................. 47 4.2.2 Stanovení PAE v obalech krmiv ..................................................................... 50 4.2.3 Statistické metody .......................................................................................... 50 5 VÝSLEDKY A DISKUSE ......................................................................................... 51 5.1 VÝSLEDKY VZORKŮ ODEBRANÝCH V ROCE 2005 ................................................... 51 5.2 VÝSLEDKY VZORKŮ ODEBRANÝCH V ROCE 2006 ................................................... 56 5.3 VÝSLEDKY VZORKŮ ODEBRANÝCH V ROCE 2007 ................................................... 61 5.4 VÝSLEDKY VZORKŮ ODEBRANÝCH V ROCE 2008 ................................................... 66 5.5 VYLUHOVATELNOST FTALÁTŮ DO KRMIV .............................................................. 73 5.6 OBSAH FTALÁTŮ V OBALECH KRMIV ...................................................................... 75 6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 82 7 LITERATURA ........................................................................................................... 85

5

1 ÚVOD Estery kyseliny ftalové (PAE) jsou průmyslové chemické látky, široce pouţívané jako plastifikátory a obecně nazývané ftaláty. Jejich pouţití je dáno jejich výrobními fyzikálně-chemickými vlastnostmi, které udělují konečným produktům flexibilitu a trvanlivost, jsou také velmi vhodné jako tekutiny a nosiče pro předávání tepla. Nejčastěji nachází ftaláty uplatnění v podlahových krytinách, stavebních materiálech, při výrobě hraček, v potravinářském průmyslu při výrobě obalů a víček, ve zdravotnictví jako sloţka vaků na intravenózní tekutiny, infúzní sady atd. Kaţdý rok je v západní Evropě vyrobeno asi milion tun ftalátů. V posledních letech však byly zejména u zvířat prokázány toxické účinky ftalátů – z hlediska negativního působení na vývoj a reprodukci, karcinogenní, teratogenní účinky, ale také toxicity pro játra a ledviny. Významné jsou škodlivé účinky v případě chronického působení. Ftaláty se v ţivotním prostředí nachází téměř všude, mohou být nalezeny v ovzduší, vodě, půdě, sedimentech a z těchto zdrojů přecházejí i do potravin. Lidé jsou jim tedy vystaveni jak ingescí, tak i inhalací a dermální expozicí během celého ţivota, včetně intrauterinního vývoje. Pro běţnou populaci je hlavním zdrojem expozice potrava a ovzduší. Ke kontaminaci potravin můţe dojít výrobou z kontaminovaných surovin, ale významným zdrojem ftalátů v potravinách jsou také obalové materiály, z nichţ se mohou plastifikátory uvolňovat. Velikost migrace závisí na mnoha faktorech, např. typ polymeru, délka kontaktu, teplota a obsah tuku v potravině. Zanedbatelné nejsou ani hodnoty ftalátů přecházející z lékařského vybavení při různých lékařských procedurách, např. transfúzi krve, dialýze. Nejčastěji se vyskytující a také nejčastěji stanovované ftaláty v ţivotním prostředí jsou dibutyl ftalát (DBP) a di-2-ethylhexyl ftalát (DEHP). Bylo provedeno mnoho studií, zjišťujících obsahy těchto ftalátů v různých sloţkách ţivotního prostředí. Stále se provádějí analýzy povrchových vod, odpadních vod, pitné vody, půdy, sedimentů, obalových materiálů, analýzy biodegradace v různých prostředích, ale také studie prokazující jejich negativní, případně toxické účinky u zvířat a lidí. Pravděpodobně nejvíce výzkumů se zaměřuje na vliv ftalátů na reprodukční funkce a vývoj, vliv na hormonální aktivitu a karcinogenitu.

6

Výsledky provedených studií ukazují důleţitost monitoringu ftalátů v ţivotním prostředí, ale také v produktech ţivotního prostředí nebo produktech průmyslové výroby (ať uţ se jedná o potraviny, krmiva, obalové materiály, kosmetiku, lékařské vybavení...), přestoţe nejsou v současné době v České republice stanoveny hygienické limity pro obsah ftalátů v krmivech pro hospodářská zvířata a ani v potravinách.

7

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Chemické vlastnosti esterů kyseliny ftalové

Obr. 1 Vzorec kyseliny ftalové (VELÍŠEK, 2002) Estery kyseliny ftalové neboli ftaláty jsou dialkylové nebo alkyl arylové estery kyseliny 1,2-benzendikarboxylové. Název ftaláty je odvozen od kyseliny ftalové, která má 3 izomery, ortho-izomer neboli kyselinu ftalovou, meta-izomer isoftalovou kyselinu a para-izomer neboli tereftalovou kyselinu (LIANG et al., 2008). Estery kyseliny ftalové jsou tvořeny rigidním planárním aromatickým kruhem s dvěma flexibilními, většinou nelineárními alifatickými, často shodnými postranními řetězci. Některé estery mají ve své molekule dvě různé alkylové skupiny (VELÍŠEK, 2002).

2.2 Fyzikálně-chemické vlastnosti PAE Estery kyseliny ftalové jsou ve většině případů čiré, olejovité, nehořlavé kapaliny bez zápachu, s nízkou tenzí par a vysokým bodem varu. Jsou relativně značně lipofilní, zejména estery s delším postranním řetězcem, a proto velmi málo rozpustné ve vodě. (VELÍŠEK, 2002). S rostoucím molárním objemem a délkou alkylového řetězce klesá těkavost a rozpustnost ve vodě (COUSINS et al., 2003). Obecně se rozpustnost alkylových esterů ftalátů liší inverzně s délkou alkylového postranního řetězce. Dimethyl ftalát (DMP) je nejvíce hydrofilním a ve vodě rozpustným esterem. Estery s počtem uhlíku v molekule C10, C11 a C13 jsou nejvíce hydrofóbní a nejméně rozpustné ve vodě. Většina dialkylových ftalátů je rozpustná v běţných organických rozpouštědlech jako je benzen, toluen, xylen, diethyl ether, chloroform a petrolether (WOODWARD, 1988).

8

Protoţe ftaláty nejsou vázané chemicky, ale jen fyzikálně, mohou se vyluhovat do potravin a nápojů z plastových obalů (XIUJUAN et al., 2004), migrovat nebo se vypařit do vnitřního ovzduší a atmosféry, potravin, ostatních materiálů atd. (HEUDORF et al., 2007). Uvolňování ftalátů do ţivotního prostředí během výroby, pouţívání a likvidace bylo jiţ mnohokrát sledováno (FROMME et al., 2002; CADOGAN et.al., 1993).

2.3 Výroba PAE Ortho- estery kyseliny ftalové jsou běţně vyráběny postupným přidáváním buď rozvětveného nebo nerozvětveného alkoholu k ftalát anhydridu v přítomnosti kyseliny jako katalyzátoru. Výrobní proces alkoholu je stabilní, takţe ačkoli ftaláty vyrobené z rozvětvených alkoholů jsou sloţité, nejsou nestálé. PAE jsou produkty jednoduchých esterifikačních reakcí, které mohou být snadno prováděny v zahřívaných kotlech se současným mícháním a zařízením pro odstranění vody. Zatímco některé továrny vyrábějí ftaláty periodickým postupem, nové vysoce automatizované továrny pracují kontinuálně, zejména pokud kladou důraz na jednoduchý produkt. Poţadavky na čistotu pro komerční plastifikátory jsou velmi vysoké a ftalátové diestery jsou obvykle bezbarvé a většinou bez zápachu. Reakce obvykle poţaduje nadbytek alkoholu, který je ale snadno recyklován (STANLEY et al., 2003). Podle European Council for Plasticisers and Intermediates (ECPI) (2008) je kaţdý rok v západní Evropě vyrobeno asi milion tun ftalátů, z nichţ přibliţně 900 000 tun se pouţívá k plastifikaci PVC. Výroba v roce 2007 je uvedena v Tab. 2.3. Tab. 2.3 Výroba ftalátů v Evropě v roce 2007 (ECHA, 2009a; ECHA, 2009b; ECHA, 2009c) Výroba v tunách v roce 2007

Z celkové výroby ftalátů v roce 2007 [%]

DBP

<10 000

1

BBP

<18 000

1

DEHP

341 000

18

9

Poptávka po DBP, BBP (butylbenzyl ftalát) i DEHP v posledních deseti letech klesá. V roce 1994 byl objem výroby DBP 49 000 tun, v roce 1998 uţ jen 26 0200 tun s exportem 8 000 tun mimo EU. V roce 2005 byl DBP celkový objem lehce nad 10 000 tunami (ECHA, 2009a). Objem vyrobeného BBP v letech 1994-1997 byl v západní Evropě 45 000 tun/rok a pro 2004 jen 19 500 tun/rok (ECHA, 2009b). V roce 1997 byla výroba DEHP v západní Evropě 595 000 tun.

2.4 Použití PAE Pouţití esterů kyseliny ftalové je velmi široké. Pro své výjimečné vlastnosti nachází uplatnění v mnoha odvětvích výroby, od pouţití jako plastifikátory po rozpouštědla, filmy, kosmetiku, farmaceutický průmysl atd. (HUBER et al., 1996). Ftaláty jsou obsaţeny také v produktech jako jsou adhesiva, automobilové plasty, detergenty, lubrikační oleje, lékařské vybavení, pláštěnky, linolea a jiné podlahové krytiny, prostředky osobní potřeby, nafukovací hračky (CDC, 2009). Jako všechny ftaláty, jsou i DEHP a DINP (diisononyl ftalát) ubikvitárními kontaminanty v potravinách, vnitřním ovzduší, půdě a sedimentech. DEHP se pouţívá hlavně při výrobě hraček a lékařského vybavení. DINP je hlavním plastifikátorem pouţívaným u dětských hraček (SHEA, 2003). Ftaláty zvyšují flexibilitu a trvanlivost polyvinylchloridových produktů, včetně stavebních materiálů, potravinových obalů, oblečení, hraček, výrobků pro děti, krevních vaků, vaků na intravenózní tekutiny a infúzní sady a ostatní medicínské prostředky (HUBER et al., 1996). U medicínských prostředků mohou PAE tvořit více neţ 40 % konečného plastu (WAHL et al., 1999; LUKS-BETLEJ et al., 2001). Můţeme je ale najít také ve většině PVC produktů včetně vinylových čalounění, ubrusů, sprchových závěsů a pláštěnek. Ftaláty se pouţívají jako inertní sloţky v mnoha sprejích včetně pesticidů a mnoha spotřebních produktů jako je kosmetika a laky na dřevo (BLOUNT et al., 2000). Jsou běţně pouţívány ve fóliích, trubicích, obalech nebo těsnících uzávěrech pro lahve nebo víčka, obalech pro velkoobjemové tanky nebo materiálech na dopravní pásy (KIRK-PATRICK et al., 1989). Lineární i větvené ftalátové estery se pouţívají ve výrobě vinylových produktů. Lineární estery udělují výborné vlastnosti konečným vinylovým produktům za nízkých

10

teplot a mají nízkou těkavost. Ftaláty s osmi aţ třinácti uhlíky jsou dominantními vinylovými plastifikátory, zejména di-2-ethylhexyl ftalát, diisononyl ftalát, a diisodecyl ftalát. Ftaláty s niţší molekulovou hmotností se pouţívají jako plastifikátory u některých nevinylových pryskyřic, včetně akrylových pryskyřic, uretanů a plastů na bázi derivátu celulózy. Různé komerčně pouţívané estery mají alkylový vedlejší řetězec obsahující od jednoho do třinácti atomů uhlíku. Nejpouţívanějšími ftaláty jsou: DMP (dimethyl ftalát), DEP (diethyl ftalát), DnBP (di-n-butyl ftalát), DIBP (diisobutyl ftalát), BBP (butyl benzyl ftalát), DHP (dihexyl ftalát), DIHP (diisohexyl ftalát), DnOP (di-noktyl ftalát), DEHP (diethylhexyl ftalát), DINP (diisononyl ftalát), DIDP (diisodecyl ftalát). Většina vysokomolekulárních esterů kyseliny ftalové se pouţívá ve výrobě velkého mnoţství vinylového zboţí. Nízkomolekulární ftaláty s alkylovým řetězcem obsahující jeden aţ čtyři uhlíky mají velmi omezené vyuţití, které zahrnuje spotřební produkty a farmaceutika. Pro pouţití jako plastifikátory jsou to aditiva, která zlepšují flexibilitu, zpracovatelnost a měkkost vinylu. Ftaláty s alkylovými řetězci s méně neţ šesti uhlíky nejsou často pouţívány samostatně jako plastifikátory kvůli jejich moţné těkavosti. Obecnými faktory, které určují výběr ftalátu nebo kombinaci ftalátů pro jejich konkrétní pouţití, jsou funkčnost a ekonomika uţití. Estery kyseliny ftalové jsou pouţívány pro jejich kombinaci kvalit jako jsou kompatibilita, trvanlivost, účinnost a zpracovatelnost za přiměřenou cenu. Problémům kompatibility s vinylovými pryskyřicemi zabraňuje pouţití esterů kyseliny ftalové s molekulovou hmotností vyšší neţ ditridecyl. U vinylů je dibutyl ftalát pouţívaný pouze v ojedinělých případech ve spojení s plastifikátory s vyšší molekulovou hmotností k redukci těkavosti (STANLEY et al., 2003). DEHP byl široce pouţívaný pro dudlíky a hračky v 70tých a raných 80tých letech. Od zjištění jeho toxicity a následného omezení jeho pouţití v dětských produktech jeho expozice u malých dětí v posledních dvou dekádách klesá (CHOU a WRIGHT, 2006). DEHP, nejčastěji pouţívaný plastifikátor v PVC produktech, v současných hračkách, intravenózních trubičkách, vacích na krevní transfuzi, plastových obalech na potraviny, sprchových závěsech, podlahách a zdech. DBP se často pouţívá jako změkčovač v PVC kaučucích, zatímco BBP je často pouţívaný jako adhesivní sloţka formulace v podlahovém materiálu, barvách, nátěrech, tiskařských inkoustech. DEP se pouţívá v odolných lacích na nehty. Všechny tři ftaláty s krátkým alkylovým bočním řetězcem, DMP, DEP a DBP se pouţívají jako fixátory u dlouhotrvajících vůní,

11

parfémů, laků na vlasy nebo deodorantů. Ftaláty jsou taky běţné sloţky lubrikantů, těsnících pásek a bezpečnostních skel (CHOU a WRIGHT, 2006).

2.5 Výskyt ftalátů v životním prostředí Ftaláty vstupují do ţivotního prostředí produkcí a výrobou, ale i vyluhováním, migrací a těkáním během pouţívání a po likvidaci produktů (FURTMANN, 1994). Díky ubikvitárnímu pouţití PAE v mnoha produktech a jejich schopnosti migrovat do různých sloţek ţivotního prostředí mohou být ftaláty detekovány nejen ve spotřebních produktech, ale také v potravinách a prostředí domácností jako kontaminanty vnitřního ovzduší a prachu (HEUDORF et al., 2007). Nejvíce se vyskytující ftaláty DBP a DEHP mohou být nalezeny v nízkých hodnotách ve většině sloţek ţivotního prostředí (sladká voda, mořská voda, sediment, ryby) (PEIJNENBURG a STRUIJS, 2006). Poločasy ftalátů v ţivotním prostředí jsou relativně krátké. Obecně přetrvávají hodiny v atmosféře a měsíce v půdě. Ftaláty absorbované na půdu a sedimenty mohou přetrvávat v ţivotním prostředí aţ roky. Nekumulují se v potravním řetězci, ani se nekoncentrují v ţijících organismech. Koncentrace ftalátů v těle proto reflektují nedávné expozice. Během výroby je uvolňováno do ţivotního prostředí velmi málo ftalátů. V podstatě všechny ftaláty uvolňující se do prostředí během výroby a zpracování jsou likvidovány v odpadní vodě, která je ošetřována v čističce odpadních vod, kde se buď biodegraduje nebo absorbuje na kal s velmi malým mnoţstvím látek unikajících do vzduchu. Ftaláty absorbované na splaškový kal se obvykle buď spálí, nebo zavezou na skládku. Tento způsob likvidace vede k tomu, ţe se ftaláty uvolní také do půdy. Převáţná část ftalátů, která je nalezena v prostředí, je výsledkem pomalého uvolňování ftalátů z plastů a ostatních produktů obsahujících tyto sloučeniny během zvětrávání. Ftaláty mohou difundovat z pevného povrchu do ovzduší. Tímto se tak běţné spotřební věci stávají zdrojem ftalátů jdoucí do atmosféry. Zakopáním produktů obsahující ftaláty do skládek odpadů se zabrání dalším emisím do vzduchu. Ftalátové diestery samy o sobě prokazují v půdě nízkou mobilitu, ale vodné výluhy ze skládek odpadů mohou obsahovat stopová mnoţství jiţ lépe rozpustných produktů degradace ftalátů (STANLEY et al., 2003).

12

2.5.1 Výskyt PAE ve vodě a sedimentech Distribuce ftalátů v prostředí je hlavně ovlivněna jejich fyzikálně-chemickými vlastnostmi a přirozenou degradací (STAPLES et al., 1997; LAU et al., 2005). Výzkum v Číně prokázal přítomnost ftalátů ve vzorcích pitné vody ze všech zkoumaných čističek vod, které ukazují, ţe tyto sloučeniny nemohou být efektivně odstraněny běţnými procesy čištění vody. Nejběţnější metodou pro odstranění ftalátů z vody je biologické ošetření, které je zaloţeno na metabolické degradaci ftalátů mikroorganismy za aerobních nebo anaerobních podmínek (WANG et al., 2000; ADHOUM a MONSER, 2004). Dle studie XU et al. (2008) je nadějným technologickým způsobem odstranění DMP z kontaminované vody také UV-H2O2 oxidační proces. Ftaláty ve sladké vodě byly povaţovány za krátkodobé kontaminanty, s poločasy rozpadu několika dní nebo týdnů. Přestoţe jsou ftaláty v čisté vodě málo rozpustné, mohou proniknout přes skládku přes huminové kyseliny a adsorbovat se na částice, které se uloţí v sedimentu (BAUER a HERRMANN, 1997; BAUER et al., 1998). Proto sediment není jediným konečným výstupem ftalátů, ale hraje pomocnou roli v konverzi ftalátů z médií ţivotního prostředí do biologických organismů ve vodném prostředí (MACKINTOSH et al., 2004). Kontaminací sedimentů v taiwanských řekách se zabýval HUANG et al. (2008). Hodnoty ftalátů se pohybovaly od setin po desítky mg.kg-1 sušiny. Koncentrace DEHP v sedimentu byly ovlivněny parametry kvality vody, které tak ovlivnily biodegradační procesy. Zatímco koncentrace DBP a DEHP v mořské vodě a sedimentu se ve většině případů pohybovaly v řádech setin aţ desetin μg.l-1, významně vyšší hodnoty byly zjištěny u vzorků sladké vody. Podobné výsledky byly naměřeny také u sedimentů (PEIJNENBURG a STRUIJS, 2006). Splaškové kaly obsahují relativně vysoké koncentrace ftalátů jako důsledek akumulace látek z městské kanalizace, výpustí z domácností a průmyslu. Hlavním identifikovaným polutantem ve vyhnilém kalu byl DEHP, jehoţ koncentrace se pohybovaly od jednotek po stovky μg.kg-1 sušiny (CHENG et al., 2000). Znepokojujícím zjištěním je také zvýšení hodnot v obsahu ftalátů v pitné vodě skladované v polyethylenových lahvích (CRIADO et al., 2005), proto je ţádoucí, ţe

13

U. S. Environmental Protection Agency (U. S. EPA) stanovila hladinu MCL (maximum contaminant level) na 6 ppb pro DEHP pro pitnou vodu.

2.5.2 Výskyt PAE ve vnějším ovzduší Většina ftalátů vstupuje do prostředí přes komínové emise a vypařování z plastových produktů. Koncentrace ftalátů ve vnějším ovzduší ve fázi páry pravděpodobně nepřekročí 0,1 μg.m-3, ale v prostředí okolo továren zpracovávající ftaláty a plasty byly zaznamenány vyšší hodnoty (LISS et al., 1985). Specifické produkty jako modelovací hmoty, které pečením tvrdnou, mohou kontaminovat okolní ovzduší: DnOP, BBP a DEHP byly naměřeny v ovzduší po pouţití několika běţných polymerních modelačních hmot (MASS et al., 2004)

2.5.3 Výskyt PAE ve vnitřním ovzduší Hlavním zdrojem ftalátů ve vnitřním ovzduší jsou osvěţovače vzduchu, kosmetické produkty, tkaniny, podlahy a ostatní stavební materiály, proto jsou velké rozdíly ve vnitřním ovzduší mezi různými domácnostmi. Obecně je koncentrace ftalátů ve vnitřním ovzduší, k níţ přispívají zejména rezidua ftalátů absorbovaná na suspendované částice, o několik řádů vyšší neţ u okolního ovzduší. Celková koncentrace inhalovatelných ftalátů se můţe pohybovat od méně neţ 1 μg.m-3 po 10 μg.m-3 (SATHAYANARAYANA, 2006). Německá studie sledovala kontaminace ovzduší a prachu v 59 apartmánech a 74 třídách v dětských školkách, kde zjistila koncentrace DEP, DBP, DMP, DEHP a BBP téměř u všech vzorků (FROMME et al., 2004). UHDE et al. (2001) provedli 14denní studii emise několika ftalátů z PVC tapet za standardních podmínek. Bylo zjištěno, ţe koncentrace DEHP v ovzduší se zvýšila aţ 12x, DPP 18x, zatímco koncetrace DBP a DIBP byly výrazně niţší. Nebylo prokázáno riziko zvýšeného obsahu ftalátů v prostorách s PVC tapetami.

14

2.6 Expozice lidí V prostředí moderního ţivota jsou lidé a zvířata konstantně vystaveni ftalátům mnoha způsoby, včetně potravin, okolního ovzduší, vnitřního ovzduší, pitné vody, půdy, hraček, sprejů, kosmetiky, automobilového interiéru, farmaceutických produktů a lékařského vybavení (LATINI et al., 2004b). Lidé jsou vystaveni ftalátům ingescí, inhalací a v menší míře také koţním kontaktem s produkty obsahujícími ftaláty. Hlavním zdrojem expozice pro běţnou populaci je potrava, následuje inhalace vnitřního ovzduší (CLARK, 2003). Zatímco spotřební zboţí a ostatní vybavení domácnosti je zejména zdrojem dimethyl, diethyl, dibutyl, benzylbutyl, diisononyl, a diisodecyl ftalátu, potraviny představují hlavní zdroj diisobutyl, dibutyl, a di-2-ethylhexyl ftalátu (WORMUTH et al., 2006; SCHETTLER, 2006), jedná se hlavně o tučné potraviny jako mléko, máslo a maso. Nízkomolekulární (DEP, DBP, BBP) a těkavější ftaláty se mohou absorbovat přes dýchací systém inhalací (ATSDR, 2002). Studiemi různých zdrojů expozice na různé skupiny konzumentů se zabývali WORMUTH et al. (2006) a zjistili, ţe vnitřní ovzduší je největším zdrojem DMP. Pouţití prostředků osobní potřeby jako prostředky na péči o pokoţku (šampóny atd.) zvýšilo expozici DEP. U potravin byly dominantními zdroji expozice DBP a DEHP (víc neţ 95 %) – u kojenců a batolat bylo jisté mnoţství expozice DBP a DEHP způsobeno také příjmem prachu nebo cucáním (méně neţ 20–30 %). Co se týče BBP, DINP a DIDP, zdroje expozice se lišily extrémně u kojenců/batolat a dospělých: cucání a příjem prachu byl zjištěn jako nejvyšší zdroj expozice u kojenců/batolat (více neţ 75 % BBP, více neţ 95 % DINP, DIDP), ale zanedbatelný jako zdroj u dospělých. Zatímco jsou dospělí v běţné populaci vystaveni ftalátům přes ovzduší, potraviny/potravinové obaly, kosmetiku, produkty pro hygienu, kojenci a děti jsou navíc exponováni cucáním hraček a ostatních plastových produktů (LATINI et al., 2004b). Tato expozice se významně liší v závislosti na síle, frekvenci a délce cumlání (CHOU a WRIGHT, 2006). Na základě předchozích zjištění se očekávalo, ţe potenciálním zdrojem expozice u kojenců a batolat jsou polymerované hračky měkčené ftaláty. Proto bylo po zváţení vypočítané toxicity ftalátů a stupně uvolňování z hraček pouţití DnBP, BBP, DEHP, DINP a DIDP v hračkách určených pro děti mladší neţ 3 roky v EU v roce 1999 Evropskou komisí zakázáno. 15

Agentura pro toxické látky a registr nemocí (ATSDR, 2002) odhadla, ţe průměrná denní expozice DEHP pro běţnou populaci je 3–30 μg.kg-1.den-1. Tyto odhady příjmu ukazují, ţe běţná populace je vystavena DEHP v hladinách, které jsou o 3–4 řády niţší neţ hodnoty, u nichţ jsou pozorovány neţádoucí účinky na zdraví zvířat. Ačkoli pracovní expozice je limitována na vybranou populaci, ţeny jsou exponovány ftalátům obsaţeným v kosmetických a spotřebních produktech denně. Během těhotenství a porodu mohou být oba, matka i plod, vystaveni DEHP prostřednictvím lékařského vybavení (MYLCHREEST et al., 1998; TYL et al., 1988). Lékařské procedury, které pouţívají vybavení vyrobené z flexibilních vinylových komponent jako skladovací vaky a trubičky ve ventilaci, transfúze krve a dialýza, představují pro pacienty významné mnoţství ftalátů (LATINI et al., 2004b). Je ţádoucí sledovat expozice u citlivých lidí, obzvlášť u těch, kteří podstupují intenzivní péči, transfúzi krevních destiček, hemodialýzu a mimotělní membránová oxygenace u novorozenců (ECMO) (SCHETTLER, 2006). Tato expozice DEHP z krevních transfúzí můţe dosahovat aţ 250–300 mg, ekvivalentní dávce 3,5–4,3 mg.kg1

pro dospělého o hmotnosti 70 kg, u intenzivně léčených kojenců nebo dětí se můţe

přiblíţit dávkám toxickým pro hlodavce (NTP-CERHR, 2000). Hodnocení rizika bylo publikováno LATINIM et al. (2004a) a TICKNEREM et al. (2001), ale také institucemi jako US Food and Drug Administration (US FDA) (2002), Health Canada (2002) a European Commission (2008). Neexistuje ale přesvědčivý důkaz, ţe expozice DEHP z lékařského vybavení má škodlivé účinky na lidi. Moţností je omezení pouţití DEHP, ale jen u některých lékařských vybavení, neboť pro jiná můţe být sloţité dosáhnout stejné funkčnosti jako u PVC změkčeného pomocí DEHP (EU, 2008). Jiným potenciálním zdrojem expozice je medikace. Potřeba specifické dávky léčiv vedla k pouţití enterosolventního potahování, které umoţňuje uvolnění aktivních látek do tenkého nebo do tlustého střeva. Toto potahování je obecně tvořeno z různých polymerů, které obsahují plastifikátory, včetně ftalátů jako DEP a dibutyl ftalát (HAUSER et al., 2004). DBP byl obsaţen v 64 farmaceutických produktech v Německu (KOCH et al., 2005d). Stanovením ftalátů v parenterální výţivě s různým sloţením se zabývaly PERÉZFERÁZ et al. (2010). Jediným rozdílem ve sloţení byl obsah tuku, vzorky byly s nebo bez vitamínů. Výsledky ukázaly, ţe obsah vitamínů ve vzorku zvýšil uvolnění těchto

16

sloučenin z infúzních vaků do vzorku, čímţ se potvrdilo, ţe obsah tuku (některých vitamínů) podpořil lipofilní charakter ftalátů. Navíc byl pozorován také vzrůst DBP a DEHP u vzorků výţivy podaných přes trubičky. Odhadnutá celková běţná expozice se pohybovala od 3–30 μg.kg-1 ţ.hm.den-1 pro DEHP, méně neţ 10 μg.kg-1 ţ.hm.den-1 pro DBP, 2 μg.kg-1 ţ.hm.den-1 pro BBP (NTPCERHR, 2003a, NTP-CERHR, 2003b, NTP-CERHR, 2005), k podobným výsledkům došli uţ v roce 1994 také MEEK a CHAN. Odhady denního příjmu DEHP v populaci Kanady v počátku 90tých let byly 9 μg.kg-1 ţ.hm.den-1

pro kojence, 19 μg.kg-1

ţ.hm.den-1 pro batolata, 14 μg.kg-1 ţ.hm.den-1 pro děti a 6 μg.kg-1 ţ.hm.den-1 pro dospělé. Tolerovaný příjem pro DEHP stanovila FDA na 600 μg.kg-1.den-1.

2.7 Metabolismus a biodegradace PAE Bylo zjištěno, ţe ftaláty a jejich metabolity jsou potenciálně škodlivé pro lidi a ţivotní prostředí pro jejich hepatotoxické, teratogenní a karcinogenní vlastnosti (MATSUMOTO et al., 2008). Metabolický rozklad ftalátů není úplně vysvětlen. Ftaláty se metabolizují v játrech a jsou vylučovány hlavně močí. Jen malé mnoţství se vylučuje výkaly. Formy diesterů těchto chemických látek se rychle hydrolyzují esterázami ve střevě, játrech a krvi na formy monoesterů, které jsou povaţovány za nejškodlivější látky (BLOUNT et al., 2000). Absorbované monoesterové metabolity jsou obvykle oxidovány v těle a u lidí vyloučeny močí zejména jako glukuronidové konjugáty (ALBRO et al., 1982; DIRVEN et al., 1993). Relativně polární a nízkomolekulární ftaláty (např. DBP) primárně metabolizují na jejich monoestery a jsou vylučovány, zatímco vysokomolekulární ftaláty (např. DEHP, DnOP, DINP) jsou nejprve hydrolyzovány na příslušné monoestery, které jsou metabolizovány na hydrofilnější oxidativní metabolity (ALBRO a MOORE, 1974). DEHP je hydrolyzován na monoethylhexyl ftalát (MEHP) katalytickým působením lipázy (ITO et al., 2005). Hlavní metabolity DEHP jsou mono-(-2ethyl-5-hexyl) ftalát (MEHP), mono-(2ethyl-5-hydroxyhexyl) ftalát (5OH-MEHP), mono-(-2ethyl-5-oxohexyl) ftalát (5oxoMEHP), mono-(-2ethyl-5-carboxypentyl) ftalát (5cxMEPP), mono-[-2(carboxymethyl)-

17

hexyl)] ftalát (2cx-MMHP). Pro stanovení těchto sloučenin byly vyvinuty rychlé a spolehlivé analytické metody (KOCH et al., 2003a, 2005a; SILVA et al., 2006a, 2006b; KATO et al. 2003, 2004; PREUSS et al., 2005). DBP je hydrolyzován na mono-n-butyl ftalát (MBP) hlavně v tenkém střevě, ale hydrolýza můţe probíhat také v játrech a ledvinách (European Chemical Bureau, 2004). Metabolity esterů kyseliny ftalové byly detekovány u lidí různého stáří. Potenciál pro expozici lidí během vývoje plodu je doloţen detekcí ftalátů v moči ţen reprodukčního věku (BLOUNT et al., 2000; SILVA et al., 2004a) a v moči a plodové vodě matek. Ve studii 54 těhotných ţen byl metabolit dibutyl ftalátu – MBP – detekován u 93 % vzorků moči (SILVA et al., 2004b). Novorozenci a mladé děti jsou povaţovány za vysoce rizikovou populaci z hlediska relativně vysokého mnoţství absorpce a nízkého stupně exkrece ve srovnání s dospělými. Předčasně narození novorozenci jsou obzvláště ohroţeni, jejich pomalý stupeň exkrece monoesterových metabolitů DEHP byl zdokumentován v mnoha studiích (ROTH et al., 1988; SJÖBERG et al., 1985a; SJÖBERG et al., 1985b). Bylo také prokázáno, ţe během těhotenství je významné mnoţství ftalátů a jejich metabolitů přeneseno do plodu (FENNELL et al., 2004; SAILLENFAIT et al., 1998) a lidská placenta tedy není efektivní bariérou plodu proti expozici ftalátům. CDC studie (2009) došla k závěru, ţe ţeny v reprodukčním věku měly významně vyšší hodnoty MBP v moči (46,9 μg.g-1 kreatininu) neţ ostatní skupiny pohlaví/věk. Tyto vyšší hodnoty mohou být způsobeny skutečností, ţe DBP se pouţívá v mnoha kosmetických produktech včetně parfémů, pleťových vod a laků na nehty. Ţeny tedy představují unikátní expoziční profil, který ovšem zvyšuje obavy o potenciálních zdravotních rizicích způsobených takovými expozicemi. Zvýšené koncentrace MEP (monoethyl ftalátu) v moči (median 265 ng.ml-1) byly pozorovány u muţů během 48 hodin po pouţití kolínské ve srovnání s muţi bez pouţití kolínské (median 108 ng.ml-1). Pouţití vody po holení je také spojeno se vzrůstem MEP v moči, z 133 ng.ml-1 u neuţivatelů po 266 ng.ml-1 u uţivatelů (DUTY et al., 2005). Monoesterové metabolity byly detekovány v 90–100 % vzorků moči ţen a muţů celé populace (DUTY et al., 2005; HOPPIN et al., 2002; KATO et al., 2005; SWAN et al., 2005). Studie eliminačních charakteristik DEHP ukázala, ţe hlavní podíl metabolitů vyloučených v moči po expozici DEHP tvoří sekundární metabolity. Po 24 hodinách bylo 67 % DEHP dávky vyloučeno v moči jako pět hlavních metabolitů 5-OH-NEHP

18

(23,3 %), 5cx-MEPP (18,5 %), 5oxo-MEHP (15,0 %), MEHP (5,9 %) a 2cx-MMHP (4,2 %) (KOCH et al., 2005a, 2006; PREUSS et al., 2005). V retrospektivní studii byly analyzovány vzorky lidské moči německého obyvatelstva za 24 hod. na obsah ftalátů (DnBP, DIBP, BBP, DEHP, DINP). Ve vzorcích bylo detekováno více neţ 98 % metabolitů všech pěti PAE, coţ indikuje všudypřítomnou expozici obyvatelstva ftalátům během posledních 20 let. Median denních příjmů v letech 1988 a 1993 byl konstantní DnBP (cca 7 µg.kg-1 ţ.hm. za den) a DEHP (cca 4 µg.kg-1 ţ.hm. za den). Od roku 1996 median obou ftalátů neustále klesal aţ do roku 2003 (1,9 µg DnBP.kg-1 ţ.hm. za den; 2,4 µg DEHP.kg-1 ţ.hm. za den). Naopak denní příjem DIBP mírně rostl po celou dobu studie (median 1988: 1,1 µg.kg-1 ţ.hm. za den, median 2003: 1,4 µg.kg-1 ţ.hm. za den), přibliţoval se hodnotám DnBP a DEHP. U BBP byly zaznamenány mírně klesající hodnoty a to i přesto, ţe median se od roku 1998 ustálil přibliţně na 0,2 µg.kg-1 ţ.hm. za den. Co se týče denní expozice DINP, byly zjištěny neustále se zvyšující hodnoty, s nejniţším medianem 0,20 µg.kg-1 ţ.hm. za den pro rok 1988. Nejvyšší median pro rok 2003 je dvakrát vyšší. Ţeny jsou vystaveny výrazně vyššímu dennímu příjmu dibutyl ftalátů (DnBP a DIBP) (WITASSEK, 2010). Biodegradace je dominantním procesem sníţení ftalátů ve všech médiích kromě atmosféry, kde jsou pravděpodobně přístupnější fotooxidaci hydroxylovými radikály. STAPLES et al. (1997) stanovili foto-oxidační poločas rozpadu u DEHP na dobu mezi 0,2–2 dny pro DEHP a 9,3–93 dnů pro DMP. Aerobní degradace v přírodní vodě a půdě má tendence růst s rostoucí délkou alkylového řetězce. Obecně je anaerobní degradace ftalátů o hodně pomalejší neţ aerobní degradace. O faktorech, které sniţují účinnou koncentraci látky s ohledem na biodegradaci a/nebo toxicitu, se říká, ţe sniţují „biodostupnost“ chemické látky. Faktory ovlivňující biodostupnost jsou rozpustnost, disoluční stupeň a sorpce na rozpuštěnou nebo rozštěpenou organickou hmotu. Díky relativní hydrofobicitě vyšších PAE (DBP a vyšší) by biodegradační stupně měly být sníţeny jejich nízkou biodostupností. Ftaláty s kratšími esterovými řetězci jako DMP, DEP, DBP, difenyl ftalát (DPP), dipropyl ftalát (DPrP) a BBP jsou snadněji biodegradovány a mineralizovány. Naproti tomu ftaláty s delšími esterovými řetězci jako dicyklohexyl ftalát (DCP), DHP, dioktyl ftalát (DOP) a DEHP jsou biodegradaci méně přístupné (WANG et al., 2000; CHANG et al., 2004), jsou degradovány slabě a některé z nich jsou povaţovány za úplně odolné

19

vůči biologické degradaci (ZHOU et al., 2007). Rozdíl v biodegradabilitě u ftalátů je pravděpodobně dán jejich prostorovým efektem postranních esterových řetězců, které brání hydrolytickým enzymům navázat se na ftaláty a tímto tak dochází k inhibici jejich hydrolýzy (XIA et al., 2004). Zajímavé rozdíly byly zjištěny mezi druhy a to mezi hlodavci (pro něţ existuje nejvíc dat o toxicitě) a primáty. Data o primátech jsou omezená, ale vysvětlují nejdůleţitější rozdíly. Hlodavci mají více střevní lipázy neţ primáti, takţe po jakékoli orálně podané dávce budou toxické metabolity u hlodavců lépe absorbované neţ u primátů. Cesty metabolismu a exkrece jsou pro MEHP jiné u hlodavců neţ u primátů, takţe poločas toxických metabolitů se bude lišit (NTP-CERHR, 2000). Niţší citlivost primátů je tedy zřejmě příčinou rozdílů mezi hlodavci a primáty v absorpci, distribuci, metabolismu a exkreci PAE. Monoesterové metabolity PAE jako MEHP a MBP byly popsány jako aktivní metabolity zodpovědné za neţádoucí účinky (ELCOMBE a MITCHELL, 1986; EMA a MIYAWAKI, 2001; TOMITA et al., 1986). NTP-CERHR (2000) ve své zprávě uvádí, ţe DEHP podaný krysám orálně je rapidně metabolizován pankreatickou lipázou v dutině střeva na toxický metabolit MEHP. MEHP (ale ne DEHP) je pohotově absorbován přes střevo. Inhalovaný DEHP je absorbován jako původní sloučenina a metabolizován na MEHP, a oba jsou úplně distribuovány přes tkáně do experimentálních zvířat. U krys je DEHP podaný parenterálně konvertován na MEHP méně efektivně neţ DEHP podaný orálně, k vyvolání toxicity parenterální cestou jsou poţadovány vyšší dávky. Dermální absorpce DEHP je bezvýznamná. V důsledku ubikvitárního pouţití a kontaminace ftaláty byly metabolity esterů kyseliny ftalové detekovány u lidí všeho věku. Většina publikovaných dat byla získána ze studií v Německu a USA (BECKER et al., 2004; KOCH et al., 2003b, 2004a, 2004b, 2005a-c, 2006; KATO et al., 2004; SILVA et al., 2004a; CDC, 2009). Ftaláty jsou také látky, které narušují funkce endokrinního systému, tj. jsou vnímány jako (anti)estrogeny nebo (anti)androgeny, zejména DEHP, DBP a jejich metabolity. Způsobují sníţení anogenitální vzdálenosti, kryptorchismus, sníţené hladiny testosteronu, sníţenou produkci spermií a neplodnost (COLBORN et al., 1993; GILLESBY a ZACHAREWSKI, 1998; SOHONI a SUMPTER, 1998; WITASSEK et al., 2007).

20

2.8 Toxicita Potenciální neţádoucí účinky PAE na zdraví člověka závisí nejen na způsobu expozice (ingesce, inhalace, dermální kontakt), ale i na formě esteru (RHODES et al., 1986; SHORT et al., 1987). Způsob expozice, který vede k nejúčinnější absorpci PAE, je ingesce. Laboratorní pokusy potvrdily, ţe krysy hydrolyzovaly estery a následně absorbovaly monoestery mnohem účinněji neţ primáti (a pravděpodobně i lidé). Je tedy velmi sloţité reprodukovat tyto účinky na primáty, kteří absorbují asi sedmkrát méně ftalátů neţ krysy (zejména u vysokomolekulárních esterů). Na základě koncentrací ftalátů v ovzduší, vodě a potravinách jsou povaţovány za primární zdroj expozice potraviny. Ftaláty prokazují poměrně nízkou toxicitu s hodnotou LD50 1–30 g.kg-1 ţ.hm. nebo s ještě vyššími koncentracemi. Přehled hodnot LD50 je uveden v Tab. 2.8. Tab. 2.8 Akutní letální orální dávky pro estery kyseliny ftalové (DAVID a GANS, 2003) Ester DMP DEP DBP DIBP DEHP DINP DIDP

Orální LD50 (krysa) (mg.kg-1 ţ.hm.) > 5 000 > 9 000 > 8 000 > 15 000 > 30 000 > 10 000 > 20 000

Dermální LD50 (králík) (mg.kg-1 ţ.hm.) > 12 000 > 20 000 > 20 000 > 10 000 > 24 500 > 3 100 > 3 600

V krátkodobých nebo dlouhodobých studiích hlodavců byly zjištěny v závislosti na dávce neţádoucí účinky na játrech, ledvinách a pro vybrané ftaláty také ve tkáni štítné ţlázy a varlatech. Významné rozdíly byly detekovány u různých druhů a mezi samci a samicemi. Všechny ftaláty byly negativně testovány na mutagenitu a/nebo genotoxicitu. Co se týče karcinogenity, aktivita DEP je sporná, u DINP nebyly získány ţádné stopy, DBP se zdá být jako nádor-podporující a expozice DEHP způsobila hepatocelulární karcinom u hlodavců spolu s různými ostatními hepatocelulárními efekty jako je proliferace peroxizomů a mitochondrií, proliferace jaterní tkáně, suprese apoptózy atd. (NTP-CERHR, 2000).

21

Negativní potenciál ftalátů na reprodukci a vývoj u lidí byl hodnocen organizací NTP-CERHR (2000, 2003a-f, 2005). Sedm ftalátů bylo vybráno pro hodnocení podle vysoké produkce, rozsahu lidské expozice, pouţití u dětských produktů a/nebo publikovaného důkazu reprodukční nebo vývojové toxicity (NTP-CERHR, 2000, 2003a-f,

2005).

Kvůli

nedostatku

dat

u

lidí

byly

studie

vyhodnoceny

na experimentálních zvířatech a účinky (NOAEL, LOAEL) byly srovnány s dostupnými daty expozice lidí a odhady. Na základě těchto dat je zřejmé, ţe lidská expozice ftalátům můţe vést k redukci počtu spermií, histologickým změnám ve varlatech a redukci plodnosti. Ve vývojových studiích byly studovány vlivy jako vzrůst prenatální úmrtnosti, redukovaný růst a porodní hmotnost, skeletální, viscerální a externální malformace jako moţná spojené s expozicí ftalátům. Ve studii dvou generací byly popsány moţné efekty jako sníţení porodní hmotnosti, sníţená anogenitální vzdálenost u samců, sníţená hladina sérového testosteronu, sníţené spermatocyty a ostatní histopatologické změny ve varlatech. Hlavně na základě studií na zvířatech se ukázalo, ţe DEHP je ftalát s nejvyšší toxicitou, coţ vede k definici specifických rizikových skupin jako děti pod 1 rok věku, kriticky nemocné děti a těhotné ţeny podstupující terapie a léčbu, kdy se vyuţívají lékařské pomůcky obsahující DEHP. Dle HOWDESHELLOVÉ et al. (2008) bylo potvrzeno, ţe prenatálně exponovaní samci produkovali méně testosteronu a insulin-like hormonu, které jsou zodpovědné za diferenciaci samčího fenotypu z nediferencovaného pohlavního ústrojí. Niţší hladiny hormonů v děloze indukují postnatální reprodukční malformace u ftaláty exponovaných samců krys, jako epididymální ageneze, kryptorchismus a vrozené defekty. Ftaláty mohou také indukovat reprodukční malformace u samčího potomstva a zvýšit úmrtnost plodu, pokud jsou podávány ve vysokých dávkách po dlouhou dobu. CHOU a WRIGHT (2006) prezentovali výsledky studií zvířat, v nichţ demonstrují vývojové a reprodukční účinky některých běţně uţívaných ftalátů v komerčních produktech, dokonce v dávkách blízkých potenciálním hodnotám expozice nalezeným v ţivotním prostředí. Ostatní účinky pozorované u laboratorních zvířat jsou alergické reakce dýchacího systému a tvorba nádorů. Vědci se ale neshodují, zda by ftaláty mohly u lidí indukovat tumory, a není důkaz, ţe ftaláty rakovinu u lidí vyvolávají. Důkaz pro přímé zdravotní účinky u lidí chybí kvůli nedostatku výzkumu.

22

Provedené studie se zabývají zejména třemi typy potenciálních účinků ftalátů na zdraví: vývojovou a reprodukční toxicitou, alergií/astmatem a karcinogenitou. U zvířat ftaláty zasahují do funkcí varlat, způsobují pokles pohyblivosti/tvorby spermií a změnu hormonálního profilu u samců a samic. Ze všech ftalátů má DEHP tento potenciál největší. Existující data lidí poskytla důkaz na reprodukční účinky analýzou ftalátů ve vzorcích moči. Další studie také spojily alergie a astma s inhalační expozicí MBP, MEP, DEHP a BBP. SRIVASTAVA et al. (1989) a DOSTAL et al. (1987) prokázali, ţe ftaláty procházejí placentou a přecházejí do mateřského mléka. Také expozice plodu in utero je neţádoucí, protoţe některé ftaláty včetně DEHP a DBP jsou pro jeho vývoj škodlivé (MYLCHREEST et al., 1998; TYL et al., 1988). U krys odhalily vývojové studie orální expozice během březosti a laktace separaci předkoţky a malformace reprodukční soustavy u samčího potomstva při orálních dávkách 100 mg.kg-1 ţ.hm. Současné vývojové studie ukazují také antiandrogenní efekt DBP (European Chemical Bureau, 2004). Ftaláty zasahují do metabolické rovnováhy estrogenu a testosteronu. Tyto endokrinní změny podporují toxicitu ftalátů během fetálního a neonatálního vývoje. U zvířat se po expozici DEHP během březosti a laktace zvýšila neonatální úmrtnost, klesla anogenitální vzdálenost. Vývojové vlivy také zahrnují agenezi nadvarlete, nedostatečný růst přídatných ţláz, agenezi semenných váčků, niţší hmotnost varlat a nízkou produkci spermatu (JARFELT et al., 2005; MOORE et al., 2001). U samic byly po expozici BBP pozorovány zvýšení anogenitální vzdálenosti a pokles hmotnosti vaječníků (NAGAO et al., 2000). Studie pracovníků exponovaných DEHP indikují, ţe doba oplození není prodlouţena expozicí otce DEHP (MODIGH et al., 2002), ačkoli doba oplodnění není poţadována za citlivou metodu měření plodnosti. Ve studii, kde se výzkumu podrobili zdraví Švédové, byly vysoké hodnoty monoesterů kyseliny ftalové v moči spojeny se sníţeným mnoţstvím počtu spermií, nízkou pohyblivostí spermií a nízkou DNA integritou (DUTY et al., 2003a, DUTY et al., 2003b). Data o reprodukčních účincích ftalátů na ţeny jsou relativně vzácná (JUNG KOO a MU LEE, 2005). Studie uvádějí také vztah mezi endometriózou a zvýšenou

23

koncentrací DEHP v plazmě (COBELLIS et al., 2003), ale také předčasný vývoj prsů u osmiletých děvčat v závislosti na vysokých koncentracích séra DEHP a MEHP (COLON et al., 2000). U zvířat vedla expozice mírným dávkám DEHP a BBP ke změnám v hodnotách pohlavních hormonů u samců (AKINGBEMI et al., 2001; AKINGBEMI et al., 2004; KURAHASHI et al., 2005; LJUNGVALL et al., 2005; WANG et al., 2005) a změnám cyklů říje u samic (DAVIS et al., 1994; LOVEKAMP SWAN a DAVIS, 2003; O´CONNOR et al., 2002). Na základě nového nařízení Komise (EU) č. 143/2011, kterým se mění příloha XIV nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, povolování a omezování chemických látek byly DBP, DEHP a BBP klasifikovány do kategorie 1B, jako toxické pro reprodukci. Ftaláty jsou pro zvířata karcinogeny a u laboratorních zvířat mohou vyvolat úmrtí plodu, malformace a reprodukční toxicitu (SHEA, 2003; BORCHERS et al., 2010). Karcinogenně zřejmě působí díky mechanismu, který zahrnuje biochemické změny (peroxisomální proliferaci) v jaterních buňkách u krys a myší (DAVID a GANS, 2003; European Chemical Bureau, 2008). Krysy a myši jsou k DBP extrémně citlivé, primáti a lidé jsou spíše necitliví a nereagující (European Chemical Bureau, 2004). DEHP byl klasifikován jako pravděpodobný lidský karcinogen (US EPA, 2007).

2.9 Výskyt PAE v obalových materiálech Ftaláty nejsou vázány v plastech chemicky a následkem toho mohou prostoupit tyto materiály a migrovat do potravin, se kterými přijdou do kontaktu. Přítomnost ftalátů v obalovém materiálu a jejich migrace do zabalených potravin byla potvrzena řadou autorů (CASTLE et al., 1988; PAGE a LACROIX, 1992; PETERSEN, 1991; NERIN et al., 1993). V potravinách jsou hladiny ftalátů proměnlivé a na obalový materiál je nahlíţeno jako na relevantní emisní zdroj (PAGE a LACROIX, 1995; PETERSEN a BREINDAHL, 2000). Mnoţství ftalátů v balených potravinách závisí na mnoha faktorech včetně koncentrace ftalátů v obalovém materiálu nebo tiskařské barvě, době skladování, teplotě skladování, obsahu tuku v potravině a kontaktní ploše. Předpisy regulující pouţití plastifikátorů v produktech ve styku s potravinami se v různých zemích liší.

24

Hlavním zdrojem ftalátů v potravinách, zejména v potravinách s vysokým obsahem tuku, je jejich přímý kontakt s povrchy výrobního zařízení a obalového materiálu. TSUMURA et al. (2001a) demonstrovali růst DEHP v kuřatech. Z původní hodnoty 0,080 mg.kg-1 před vařením vzrostl obsah DEHP na 13,10 mg.kg-1 po smaţení na teflonové pánvi a dále na 16,90 mg.kg-1 po zabalení. Tiskařský inkoust na obalových foliích je zdrojem ftalátů v cukrovinkách a svačinách (CASTLE et al., 1988). Také ohřívané jídlo v obalech k okamţité konzumaci výrazně podporuje migraci ftalátů z obalového materiálu do potravin. U mléčných produktů pochází více neţ 80 % z celkové koncentrace ftalátů, pohybující se od 50 do 200 μg.kg-1 v běţném mléku, z dojicího zařízení (CASAJUANA a LACORTE, 2004; CASTLE et al., 1990). Další zpracování a balení mohou vést ke vzrůstu koncentrací DEHP ve smetaně a sýrových produktech (CASAJUANA a LACORTE, 2004; MORTENSEN et al., 2005; PETERSEN, 1991; SHARMAN et al., 1994). Nad 11,1 μg.kg-1 DEHP v potravinách můţe být můţe být přisuzováno vyluhování z PVC rukavic pouţívaných během přípravy potravin (TSUMURA et al., 2001a; TSUMURA et al., 2001b). Analýza jídel připravených ve třech nemocnicích v Japonsku odhalila, ţe samotné pouţití rukavic můţe přispět k 600 μg DEHP expozici potravin za den. Denní jídla z těchto nemocnic průměrně obsahují 160 μg DEHP, 12,5 μg di(2ethylhexyl) adipát (DEHA), 4,7 μg DINP a 3,4 μg BBP. Jednorázové PVC rukavice pouţité během přípravy jídla byly podezřívány jako jeden ze zdrojů vysokého obsahu DEHP (TSUMURA et al. 2001a, 2003). Ftalátům v kojenecké stravě a mateřském mléce je věnována speciální pozornost kvůli citlivosti kojenců a malých dětí. Obecně jsou koncentrace DEHP a DBP v kojenecké stravě přibliţně stejné jako v kravském mléce, zatímco koncentrace monoesterů ftalátů v lidském mateřském mléce je výrazně vyšší (DOSTAL et al., 1987; MORTENSEN et al., 2005; SHARMAN et al., 1994). Komplexní studii prezentovali BALAFAS et al. (1999). Provedli analýzu obalových materiálů mléčných produktů, pečených výrobků, pečiva, nápojů, snídaňových cereálií, cukrovinek, těstovin a dalších potravin, pouţívaných v letech 1996-1997. Ze 136 analyzovaných vzorků všechny obsahovaly nejméně jedno ze zjišťovaných obalových aditiv (DMP, DEP, DBP, BBP, DEHP, DOP, DEHA). DMP nebyl přítomen v ţádném ze vzorků. DEP a DOP byly detekovány pouze ve stopových mnoţstvích. Převládající

25

aditiva byla DEHP, DBP, BBP a DEHA. Celkové koncentrace ftalátů se pohybovaly od 5 do 8160 μg.g-1 a demonstrovaly široké rozmezí pouţití plastifikátorů v obalovém průmyslu během 12měsíčního období. DEHP byl nejobvyklejší plastifikátor detekovaný ve všech vzorcích (pohyboval se od 2 do 7058 μg.g-1), následován DBP (nedetekován aţ 4750 μg.g-1), DEHA (nedetekován aţ 1728 μg.g-1), BBP (nedetekován aţ 2716 μg.g-1), DOP (nedetekován aţ 35 μg.g-1), DEP (nedetekován aţ 8 μg.g-1) a DMP (nedetekován). Zjištěná data naznačují, ţe DEHP a DBP hrají významnější roli v obalovém průmyslu neţ DOP, DEP nebo DMP. Celkově byly nejvyšší koncentrace plastifikátorů detekovány v tištěných polyethylenových materiálech; z toho důvodu mohou být základním zdrojem plastifikátorů tiskařské inkousty. Dalšími zdroji těchto sloučenin by mohly být výrobní linka aditiv nebo kontakt s ostatními sloţkami během výroby a transportu. Studie provedené od dokončení této práce ukázaly, ţe někteří z těchto australských výrobců potravin zredukovali estery ftalátů a adipátů v jejich obalovém materiálu k hladinám pozadí. Stanovením ftalátů u balených i nebalených surovin a potravin rostlinného i ţivočišného původu se zabývali JAROŠOVÁ et al. (1997). Hodnoty DBP se u celkem 30 odebraných vzorků pohybovaly v koncentracích méně neţ 0,01 aţ 1,31 mg.kg-1, DEHP byl prokázán v koncentracích méně neţ 0,01 aţ 0,22 mg.kg-1, suma obou ftalátů byla méně neţ 0,01 aţ 1,92 mg.kg-1 vzorku (drůbeţ, maso, syrové sádlo, masné výrobky, mléko, rostlinné oleje). Jeden vzorek (balená kachna) dokonce překročil tehdejší hygienický limit 1 mg.kg-1 potraviny. Studii samotných obalových materiálů provedli GAJDŮŠKOVÁ et al. (1996a). Vzorky zahrnovaly obaly cukroví, oplatků, masných a mléčných výrobků, mraţených produktů, zeleniny, bramborových lupínků a dalších potravin oblíbených u dětí. Hodnoty DEHP a DBP byly stanoveny u všech 42 vzorků v koncentracích od jednotek do 1000 μg v obalu. Hmotnosti jednotlivých obalů byly většinou méně neţ 2 g (obvykle okolo 1 g). Obsah PAE byl sledován zvlášť u potištěných a nepotištěných částí obalů, výsledky potvrdily, ţe tiskařský inkoust je příčinou zvýšené koncentrace ftalátů.

26

2.9.1 Migrace Po smíchání a zpracování polyvinylchloridu (PVC) a aditiva zůstává aditivum v látce trvale. PVC plastifikátory se mohou uvolňovat z flexibilního PVC různými způsoby (TITOW, 1986): 1. Vyprcháním z povrchu PVC do ovzduší. 2. Extrakcí z PVC do kapaliny v kontaktu s ním. 3. Migrací z PVC do pevné nebo polopevné látky v kontaktu s ním. 4. Exsudací pod tlakem. Hlavními faktory, které ovlivňují migraci plastifikátorů jsou typ polymeru, jeho molekulová hmotnost a jeho kompatibilita s plastifikátorem. Typ a koncentrace plastifikátoru, jeho molekulová hmotnost, větvení a polarita značně ovlivňuje migrační proces. Dále je velmi důleţitý samotný plastifikační proces, homogenita produktu a podmínky migračního testu (druh kontaktu, čas, teplota, polymer) (MESSADI et al., 1983). Díky velkému mnoţství faktorů je teoretické předvídání stupně migrace plastifikátoru do polymeru velmi sloţité a experimenty jsou prakticky nevyhnutelné. Proto jsou v literatuře navrţena pravidla pro studium migrace. Např. (WYPYCH, 1986) standardy ISO 176, ISO 1777, ASTM D2199-82 a ASTM C772-97 popisují různé druhy experimentů pro studium schopnosti plastifikátorů migrovat do různých materiálů. Migrace z obalového materiálu potravin se obvykle testuje simulací standardních postupů. Simulant A (destilovaná voda) se pouţívá pro vodné potraviny, simulant B (3% vodný roztok kyseliny octové) pro kyselé potraviny, simulant C (15% vodný roztok ethanolu) pro alkoholové potraviny a simulant D (olivový olej) se pouţívá pro olejové potraviny (Směrnice Rady 85/572/EHS). Směrnice Komise 97/48/ES, 2. doplněk směrnice 82/711/EHS specifikuje podmínky testu: migrace během dlouhodobého skladování se simuluje po dobu 10 dní při 40 °C a dvouhodinovou zkouškou při 70 °C (v případě olivového oleje se provede pouze 10denní zkouška). Práce popsaná níţe zkoumá migraci ftalátů z víček do potravin. Nejprve se zabývá mnoţstvím těsnícího materiálu (tedy plastifikátoru) v kontaktu s potravinou, poté byl zkoumán podíl plastigelových aditiv migrujících z víčka do potraviny, např. byla zjišťována moţnost odhadu migrace z mnoţství těsnícího materiálu do kontaktní

27

potraviny a koncentrace látky ve těsnění. Nakonec bylo testování víček kontrolováno simulačními experimenty. Bylo zjištěno, ţe redukcí mnoţství těsnícího materiálu v přímém kontaktu s potravinou pravděpodobně klesá migrace plastifikátoru do potravin (FANKHAUSER-NOTI a GROB, 2006), coţ bylo potvrzeno i ve studii TITOWA (1986). Plastifikátory s vyšší molekulovou hmotností mají niţší tendenci migrovat neţ ty s niţší molekulovou hmotností (MARCILLA et al., 2008). FANKHAUSER-NOTI a GROB (2006) se zabývaly zkoumáním pozadí obvykle vysoké migrace plastifikátorů z PVC těsnění do potravin s vyšším obsahem tuku balených do skleněných sklenic. V přímém kontaktu s potravinou bylo od 7 do 33 mg.cm-1 obvodu okraje sklenice. U skleněných sklenic s kovovým šroubovacím uzávěrem, které jsou široce pouţívány od dţemů, omáček a ryb, víčka těsní k okraji skla pomocí těsnění obsahující plastifikované PVC. Migrace plastifikátorů z těchto těsnění do olejnatých potravin v kontaktu s těsněním opakovaně vysoko přesahuje zákonné omezení v Evropě (FANKHAUSER-NOTI et al., 2005a; FANKHAUSER-NOTI et al., 2005b). Plastigely pro pouţití ve víčkách sklenic obsahují 25–45 % plastifikátoru, nejčastěji epoxidovaný olej ze sójových bobů (ESBO), ftaláty (DIDP, DINP nebo DEHP) aj. (BIEDERMANNBREM et al., 2005).

2.10 Krmiva – nový zdroj kontaminace V průběhu roku 1997 byla v okrese Hodonín uskutečněna pilotní studie zaměřená na sledování obsahu esterů kyseliny ftalové v krmných směsích a v tukové tkáni prasat a krav. Vzorky byly průběţně odebírány na dvou farmách prasat, dvou farmách skotu a ve dvou výrobnách krmných směsí. Obsahy ftalátů (DBP a DEHP) byly stanovovány jak v krmných směsích, tak tukových tkáních prasat a skotu. Průměrná koncentrace ftalátů v krmných směsích (n = 21) byla 0,423 mg.kg-1. Tehdejší nejvyšší přípustné mnoţství PAE v tuku (4 mg.kg-1 původní hmoty) bylo překročeno u třech prasat z šesti (4,260; 4,520; 6,920 mg.kg-1) a u jedné krávy z šesti vyšetřených (4,750 mg.kg-1 původního vzorku). Krmné směsi jsou hlavním zdrojem kontaminace jatečných zvířat ftaláty, u nichţ se kumulují v převáţně tukových tkáních. Proto jsou zvýšené

28

koncentrace DBP a DEHP v tukových tkáních jatečných zvířat varovné (RASZYK et al., 1998). Úroveň kontaminace krmiv (krmných surovin, doplňkových látek, premixů a kompletních krmných směsí) byla zjišťována od roku 2005 do roku 2008 na Mendelově univerzitě v Brně. Vzorky pro analýzu pocházely od průmyslových výrobců krmiv nebo z evidovaných výrobních provozů ze skladu přijatých krmiv, expedičních skladů, příjmových skladů a vícekomponentních vah v rámci České republiky. Doplňkové látky, premixy a také krmné směsi obsahovaly niţší mnoţství ftalátů. Krmné suroviny dosahovaly vyšších hodnot PAE a nejvyšší koncentrace ftalátů byly naměřeny v materiálech obsahujících vysoký obsah tuku, coţ je dáno lipofilním charakterem ftalátů (KRÁTKÁ a JAROŠOVÁ, 2007; KRÁTKÁ et al., 2008a; KRÁTKÁ et al., 2008b; KRÁTKÁ et al., 2008c).

2.11 Legislativa 2.11.1 Potraviny a potravinové obaly Základním předpisem je vyhláška č. 127/2009 Sb. ze dne 5. května 2009, kterou se mění vyhláška č. 38/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, je základním předpisem. Plasty a výrobky z plastů nesmějí uvolňovat do potravin své sloţky v mnoţstvích přesahujících 60 mg sloţek uvolněných na kilogram potraviny nebo potravinového simulantu. V případě přesně definovaných podmínek této vyhlášky je moţné pouţít limit celkové migrace 10 mg.dm-2 povrchu materiálu nebo výrobku. U plastových výrobků pro styk s potravinami pro kojence a malé děti činí limit celkové migrace 60 mg.kg-1 potraviny nebo potravinového simulantu. Vyhláška stanovuje mimo jiné také seznam látek pro výrobu výrobků z plastů, zkoušení migrace plastů a výrobků z plastů, povolené látky pro výrobu materiálů pro styk s potravinami. BBP, DEHP a DBP mají omezeny podmínky pouţití, s hodnotami specifického migračního limitu 30 mg.kg-1, 1,5 mg.kg-1 a 0,3 mg.kg-1 simulantu potravin. Evropská legislativa vychází ze Směrnice Komise 2007/19/ES ze dne 2. dubna 2007, kterou se mění směrnice 2002/72/ES o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami a směrnice Rady 85/572/ESH, kterou se stanoví

29

seznam simulantů pro pouţití při zkoušení migrace sloţek materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami. Nařízení Komise (EU) č. 10/2011 ze dne 14. ledna o materiálech a předmětech s plastů určených pro styk s potravinami určuje poţadavky pro výrobu a uvádění a trh materiálů a předmětů z plastů, které jsou určené pro styk s potravinami nebo jiţ jsou ve styku s potravinami a u nichţ se dá důvodně předpokládat, ţe přijdou do styku s potravinami. Zatímco původní směrnice 2002/72/ES se vztahuje na materiály a předměty vyrobené výlučně z plastů a na plastové těsnicí krouţky víček, nařízení č. 10/2011 jiţ zohledňuje materiály v tzv. vícevrstvých materiálech a předmětech z více materiálů. Vyhláška č. 53/2002 Sb. ze dne 29. ledna 2002, kterou se stanoví chemické poţadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky pouţití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků, stanovila přípustné mnoţství esterů kyseliny ftalové, vyjádřeno jako suma DEHP a DBP. V lihovinách činil limit 1,0 mg.kg-1, v potravinách skupiny A (mléko, dětská a kojenecká výţiva, vepřové a hovězí maso, drůbeţ, chléb a mouka, brambory) 2,0 mg.kg-1 a v potravinách skupiny B (mléčné výrobky, vejce, tuky, ostatní druhy masa, masné a drůbeţí výrobky, zvěřina, droby, ryby, cukr a cukrovinky...) činil limit 4,0 mg.kg-1 jedlého podílu potraviny. Tento předpis byl vyhláškou č. 306/2004 Sb. ze dne 6. května 2004, kterou se mění vyhláška č. 53/2002 Sb., změněn a limity vypuštěny. Evropská legislativa nestanoví limity pro potraviny ani potravinové obaly. Přesto EFSA (The European Food Safety Authority) přehodnotila tolerovatelný denní příjem pro BBP, DEHP, DBP, DIDP a DINP. V případě BBP doporučila EFSA zvýšit původní tolerovatelný denní příjem (tolerable daily intake – TDI) z 0,1 mg.kg-1 ţ.hm. na 0,5 mg.kg-1 ţ.hm. Hodnota TDI pro DPB byla naopak sníţena z původního 0,5 mg.kg-1 ţ.hm. na 0,01 mg.kg-1 ţ.hm. Mnoţství tolerovatelného denního příjmu pro DEHP zůstal stejný – 0,05 mg.kg-1 ţ.hm., TDI pro DIDP a DINP zůstal na 0,15 mg.kg-1 ţ.hm. Vyhláška č. 409/2005 Sb. ze dne 30. září 2005 o hygienických poţadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody stanoví hygienický limit pro pitnou vodu 0,008 mg.l-1 ftalátů (DEHP).

30

2.11.2 Hračky Vyhláška č. 521/2005 Sb. ze dne 13. prosince 2005, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 84/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let stanoví, ţe výrobky z měkčeného plastu, které jsou určené k péči o děti a k tomu, aby je děti vkládaly do úst, nesmí obsahovat více neţ 0,1 % (hmotnostních) jednoho nebo více esterů kyseliny ftalové (DINP, DEHP, DNOP, DIDP, BBP, DBP). Vyhláška č. 540/2006 Sb. ze dne 29. listopadu 2006, kterou se mění vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichţ uvádění na trh je zakázáno nebo jejichţ uvádění na trh, do oběhu nebo pouţívání je omezeno, ve znění pozdějších předpisů. DEHP, DBP a BBP se nesmí od 16. ledna 2007 pouţívat jako látky nebo sloţky přípravků v koncentraci vyšší neţ 0,1 % hmotnostních v měkčených plastových materiálech slouţících k výrobě hraček a předmětů pro péči o děti. Hračky a předměty pro péči o děti, jeţ obsahují tyto ftaláty ve vyšší koncentraci, neţ je výše uvedená hodnota, se nesmějí uvádět na trh. DINP, DIDP a DNOP se nesmí od 16. ledna 2007 pouţívat jako látky nebo sloţky přípravků v koncentraci vyšší neţ 0,1 % hmotnostních v měkčených plastových materiálech slouţících k výrobě hraček a předmětů pro péči o děti, které děti mohou vkládat do úst. Hračky a předměty pro péči o děti, jeţ obsahují tyto ftaláty ve vyšší koncentraci, neţ je výše uvedená hodnota, se nesmějí uvádět na trh. Nařízení Komise (ES) č. 552/2009 ze dne 22. června 2009, kterým se mění nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek ve znění pozdějších předpisů, zakazuje pouţívat DBP, DEHP a BBP jak látky nebo ve směsích v koncentraci vyšší neţ 0,1 % hmotnostních v měkčených plastových materiálech pro výrobu hraček a předmětů pro péči o děti. Pokud obsahují tyto ftaláty v koncentraci vyšší, nesmí se uvádět na trh. DINP, DIDP a DNOP se nesmí pouţívat jako látky nebo ve směsích v koncentraci vyšší neţ 0,1 % hmotnostních v měkčených plastových materiálech slouţících k výrobě hraček a předmětů pro péči o děti, které děti mohou vkládat do úst. Pokud obsahují tyto ftaláty v koncentraci vyšší, nesmí se uvádět na trh.

31

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2005/84/ES ze dne 14. prosince 2005, kterou se po dvacáté druhé mění směrnice Rady 76/769/EHS o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a pouţívání některých nebezpečných látek a přípravků (ftaláty v hračkách a předmětech pro péči o děti) se týká zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví dětí při pouţití hraček a předmětů pro péči o děti, které, přestoţe k tomu nejsou určeny, mohou děti vkládat do úst.

2.11.3 Zdravotnictví Nařízení vlády č. 245/2009 Sb. ze dne 13. července 2009, kterým se mění nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na zdravotnické prostředky, nařizuje, aby zdravotní prostředky byly navrţeny a vyrobeny tak, aby se rizika způsobená látkami unikajícími ze zdravotnických prostředků sníţila na minimum. Zvláštní pozornost je věnována látkám karcinogenním, mutagenním nebo toxickým pro reprodukci ve smyslu zákona o chemických látkách. Zdravotnické prostředky obsahující ftaláty klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, musí být označeny na samotném zdravotnickém prostředku nebo na obalu kaţdé jednotky nebo je-li to vhodné, na prodejním obalu jako zdravotnický prostředek obsahující ftaláty.

2.11.4 Ostatní Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích v příloze jmenuje DBP, BBP a DEHP jako látky zakázané v kosmetických přípravcích. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. ze dne 12. prosince 2007, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, definuje přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P) u DBP 5 mg.m-3 a 10 mg.m-3, u DEHP 5 mg.m-3 a 10 mg.m-3, u DINP 3 mg.m-3 a 10 mg.m-3.

32

2.12 Metody stanovení esterů kyseliny ftalové Analýza esterů kyseliny ftalové je většinou prováděna plynovou chromatografií (GC). Ftaláty pohybující se od nejvíce těkavého DMP po didodecyl ftalát (DDDP) mohou být analyzovány kapilární plynovou chromatografií (CGC), pokud jsou dostatečně těkavé a termostabilní. Vysokotlaká kapalinová chromatografie (HPLC) se můţe pouţít jako alternativní metoda a je obzvláště uţitečná pro analýzu isomerních směsí (DAVID et al., 2003). OSTROVSKÝ et al. (2011) ve své práci popisují vývoj jednoduché metody plynové chromatografie pro stanovení všech ftalátů v tukových matricích. Je to metoda zaloţená na hydrolýze ftalátů na kyselinu ftalovou, selektivní odstranění interferujících lipofilních látek, esterifikaci kyseliny ftalové na dimethyl ftalát a jeho stanovení pomocí plynového chromatografu s plamenově-ionizačním detektorem. Novou metodu stanovení esterů kyseliny ftalové v rostlinném oleji představili ve své práci HOLADOVÁ et al. (2007). Analytická metoda bez potřeby rozpouštědel je zaloţena na principu mikroextrakce na tuhou fázi (SPME) doplněna plynovou chromatografií s detektorem elektronového záchytu (GC/ECG) nebo alternativně plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem (GC/MSD). Hlavním problémem při analýze ftalátů není analýza sama, ale riziko kontaminace. Vysoké riziko sekundární kontaminace hrozí během celého analytického procesu, od odběru vzorků, chemikálií, čistoty laboratorního vybavení po přípravu vzorků (extrakce, čištění, koncentrace) a analýzu (HOLADOVÁ et al., 2007; DAVID et al., 2003). Odběr vzorků je prvním kritickým bodem. Tekuté a pevné vzorky se pokud moţno odebírají do skleněných obalů. Je nutné vyhnout se všem plastovým materiálům. Ačkoli některé materiály neobsahují ftaláty jako aditiva, mohou být absorbovány na povrch a čištění můţe být sloţité. Skleněné obaly by se měly vypláchnout rozpouštědlem a vysušit při 400 °C. Obaly by se neměly nechávat otevřené, protoţe mohou absorbovat ftaláty z laboratorního ovzduší na povrch stěn. Také uzávěry pro láhve nebo zátky pro obaly mohou obsahovat ftaláty. Uzávěry nebo zátky by měly také být vyčištěny nebo kontrolovány slepým vzorkem. Během odběru vzorků by se mělo zamezit kontaktu mezi vzorkem a rukama nebo plastovými rukavicemi. Kovové špachtle jsou preferovány před plastovým materiálem. Po odběru vzorků by měly být obaly uzavřeny. Tekuté vzorky by se měly skladovat při 4 °C. Vzorky půdy a sedimentů jsou skladovány

33

při -20 °C. Protoţe ftaláty podléhají biodegradaci, skladování vodných vzorků při 4 °C by nemělo být delší neţ 4 dny (DAVID et al., 2003). Při přípravě vzorků jsou sklo a rozpouštědla nejvíce pravděpodobným zdrojem kontaminace. Sklo můţe být vyčištěno vypláchnutím rozpouštědlem a ošetřením teplem při 400 °C po 1–2 hod. (FURTMANN, 1994). Po ochlazení by mělo být sklo skladováno uzavřené nebo obalené hliníkovou fólií, aby se zamezilo adsorpci ftalátů ze ovzduší. Před pouţitím by se sklo mělo vypláchnout malým mnoţstvím organického rozpouštědla (otestovaného slepým vzorkem) pro deaktivaci povrchu. Organická rozpouštědla a laboratorní voda také obsahují stopy ftalátů. Kritickým faktorem při chromatografická analýze je kvalita uzávěrů pro vialky autosampleru. Tyto uzávěry také mohou obsahovat ftaláty. Nejlepším řešením je nikdy nepropichovat dvakrát septum stejné vialky. Jak se jednou uzávěr propíchne, ftaláty se vyluhují do vzorku (organického rozpouštědla). Můţe být pozorováno, ţe s mnoţstvím propíchnutí jedné vialky roste koncentrace ftalátu v extraktu (DAVID et al., 2003).

2.13 Možné cesty kontaminace krmiv ftaláty Na moţnost kontaminace krmiv ftaláty v technologickém procesu jejich výroby je nutné pohlíţet nejen z pohledu technologického vybavení provozů vyrábějících krmiva (tj. technologická zařízení a vybavení, obaly pro skladování, pryţe a jiné komponenty, které mohou být zdrojem kontaminace), ale především z pohledu vstupů všech komponent, které se k výrobě pouţívají. Pro výţivu zvířat lze pouţívat doplňkové látky a premixy těchto doplňkových látek podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1831/2003 o doplňkových látkách. Součástí tohoto nařízení je „Annex doplňkových látek“, který je průběţně aktualizován na webových stránkách EFSA registr doplňkových látek. V příloze jsou v některých případech pro konkrétní doplňkovou látku přesně uvedeny limitní poţadavky na obsah některých neţádoucích látek (např.: E 558 bentonit a montmorilonit můţe obsahovat max. 500 pg.kg-1 dioxinů). Rovněţ Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2002/32/ES o neţádoucích látkách stanoví maximální obsahy neţádoucích látek v krmivech. Kaţdá doplňková látka má odlišný způsob výroby, je tedy velmi problematické určit míru kontaminace, která můţe být způsobena vlastní technologií výroby dané

34

doplňkové látky. Nicméně informací, ţe v některých doplňkových látkách/premixech byly ftaláty zjištěny (zejména pokud se obsahy ftalátů opakovaně potvrdí), by se měly zabývat jednak kompetentní orgány (s cílem legislativních úprav), jednak společnosti, které doplňkové látky vyrábí, aby byla přijata taková opatření, která povedou k případné eliminaci obsahu ftalátů. Dle evropské legislativy je potřeba zajistit bezpečnost krmiv v celém potravinovém řetězci (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 o poţadavcích na hygienu krmiv a Zákon o krmivech č. 21/2003 Sb.). Lze předpokládat, ţe hlavními zdroji kontaminace ftalátů v krmivech mohou být: 

primární zdroje produkce tj. prvovýroba zrnin, olejnin, luštěnin, okopanin (hlíz), pícnin (včetně objemných krmiv), minerálních krmiv, o čemţ svědčí v průběhu monitorování zjištěné obsahy ftalátů



výroby krmných surovin rostlinného původu s vyšším obsahem tuku (rostlinné oleje, extrahované šroty aj.)



krmné produkty ze zvířat (mléko a mléčné výrobky, některé produkty ze suchozemských zvířat a krmiva z ryb).

Posoudit vliv technologického procesu (tj. osiva, hnojiva, agrotechnika, počasí, zátěţ ţivotního prostředí aj.) na krmné suroviny (pšenice, ječmen, kukuřice) je velmi obtíţné. Mezi krmné suroviny patří rovněţ výrobky z primární produkce (krmná mouka, otruby, klíčky aj.). Lze se domnívat, ţe technologie výroby těchto krmných surovin pravděpodobně nebude představovat ten hlavní zdroj kontaminace ftaláty, ale hlavním zdrojem budou produkty primární výroby. Pokud budeme mít nekontaminující doplňkové látky a zejména primární krmné suroviny, lze předpokládat, ţe vlastní technologie výroby nebudou významným zdrojem kontaminace (HARAZIM, 2008). V rámci této práce byla provedena analýza na přenos ftalátů v technologii výroby řepkového oleje, kdy byl řepkový olej před expedicí skladován v plastové nádobě. Tyto výsledky potvrzují, ţe dochází k transferu kontaminujících ftalátů z obalového materiálu do krmiv (HARAZIM et al., 2008).

35

3 CÍL PRÁCE Estery kyseliny ftalové patří mezi ubikvitární kontaminanty ţivotního prostředí. Svými toxickými účinky mohou ohrozit správný vývoj a funkce v ţivých organismech. Monitoring těchto cizorodých látek můţe vést ke sníţení rizika průniku PAE do potravního řetězce člověka. Cílem práce bylo: 1. Na základě literárních údajů a dřívějších zkušeností dopracovat separační postupy pro oddělení DEHP a DBP od koextrakčních látek z krmiv a krmných doplňků gelovou permeační chromatografií na speciálních náplních a vypracovanou analytickou metodu stanovení DEHP a DBP ověřit na různých typech krmiv. 2. V letech 2005 a 2006 analyzovat vzorky krmných surovin, doplňkových látek, premixů, kompletních krmných směsí a doplňkového krmiva, které by mohly zapříčinit průnik toxických esterů kyseliny ftalové do krmiv a do potravin. U většiny vzorků z roku 2006 analyzovat také pouţité obalové materiály pro moţnou kontaminaci krmiv. 3. V roce 2007 analyzovat obsah ftalátů u komponent krmných surovin, doplňkových látek a jejich premixů, u nichţ byl v předešlých letech nález ftalátů potvrzen. Cílem bylo rovněţ zjistit, zda hodnoty ftalátů zjištěné u těchto komodit potvrdily, nebo vyvrátily moţnou nahodilost výsledků zjištěných monitorovacími postupy v letech 2005 a 2006. U některých vzorků z roku rovněţ analyzovat pouţité obalové materiály pro monitorování moţného přenosu ftalátů z obalů do krmiv. 4. V roce 2008 provést analýzu obsahu ftalátů u takových komponent (krmných surovin, doplňkových látek a jejich premixů), u nichţ byl v předešlých letech nález ftalátů potvrzen, a stejně jako v předchozím roce vyvrátit moţnou nahodilost výsledků zjištěných monitorovacími postupy v letech 2005 a 2006. 5. Sledovat vyluhování ftalátů z obalového materiálu do krmiv.

36

4 MATERIÁL A METODY 4.1 Materiál 4.1.1 Chemikálie Pro stanovení esterů kyseliny ftalové v krmivech byly pouţity základní a pracovní roztoky analytických standardů, které se ředily acetonitrilem a uchovávaly se v mrazničce. Standardy DBP a DEHP o čistotě 99,9 % byly odebírány od firmy SUPELCO, USA. Dalšími chemikáliemi pro stanovení byla rozpouštědla: aceton (čistota p.a., PENTA, ČR), hexan (čistota p.a, PENTA, ČR), dichlormethan (čistota p.a, LACHNER, ČR), cyklohexan (čistota p.a, PENTA, ČR), acetonitril (pro HPLC, MERCK, ČR), kyselina sírová (čistota p.a, LACH-NER, ČR) a destilovaná voda (vyrobena přímo na Ústavu technologie potravin).

4.1.2 Krmiva Veškeré vzorky byly odebrány v letech 2005–2008 spoluřešitelským pracovištěm Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) Opava v rámci provádění úředního a odborného dozoru u výrobců krmiv, doplňkových látek, premixů z expedičních skladů a příjmových skladů. Vzorky byly odebírány postupem podle vyhlášky č. 124/2001 Sb., ve znění pozdějších úprav. Vzorky byly odebírány do mikrotenových sáčků, tekuté vzorky do skleněných vzorkovnic. Pouze v roce 2008 byly vzorky ze sklizně odebírány do papírových sáčků. Odebrané vzorky, včetně případných obalových materiálů a výsledky analýz byly ve stanovených termínech zaslány na Ústav technologie potravin Mendelovy univerzity v Brně k provedení dalšího analytického stanovení.

37

V roce 2005 bylo odebráno 65 vzorků krmiv a doplňkových látek u výrobců premixů a výrobců krmiv s premixy (Tab. 4.1.1). Tab. 4.1.1 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2005 P.Č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41

KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 264 27.05. Pšenice 265 27.05. Ječmen 266 27.05. Sójový toust. extr. šrot 267 27.05. Kukuřice 268 27.05. Rybí moučka 269 27.05. Sójový olej 270 27.05. Uhličitan vápenatý 271 31.05. DL-Metionin 99% 272 31.05. Aminovitan ČOS speciál 273 31.05. CALPRONA F1 274 31.05. Dihydrogenfosforečnan vápenatý 275 31.05. Sušená syrovátka 276 31.05. Chlorid sodný 277 31.05. KKS ČOS PS 293 07.06. Krmná mouka 294 07.06. Uhličitan vápenatý 295 07.06. Seleničitan sodný 296 07.06. Uhličitan ţeleznatý 297 07.06. Oxid manganatý 298 07.06. Jodid draselný 299 07.06. Biotin 300 07.06. Kyselina listová 301 07.06. Vitamín K3 302 07.06. Vitamín B6 303 07.06. Vitamín B1 304 07.06. Vitamín D3 305 07.06. Vitamín B12 306 07.06. Vitamín E 319 07.06. L-lysin 322 07.06. Cholin chlorid 323 07.06. Premix 341 14.06. Hydrogenfosforečnan vápenatý dihydrát 342 14.06. Uhličitan vápenatý 343 14.06. Premix pro dojnice 344 14.06. Vitamín A 345 14.06. Vitamín D3 346 14.06. Vitamín E 347 14.06. Síran kobaltnatý heptahydrát 348 14.06. Jodid draselný 349 14.06. Seleničitan sodný 350 14.06. Síran měďnatý pentahydrát

38

MÍSTO ODBĚRU vícekomponentní váha vícekomponentní váha vícekomponentní váha vícekomponentní váha vícekomponentní váha nástřik do míchacího zařízení příjmový koš sklad přijatých krmiv sklad přijatých krmiv sklad přijatých krmiv sklad přijatých krmiv sklad přijatých krmiv sklad přijatých krmiv sklad hotových krmiv při pytlování nosiče příjem komp. linky č. 4 expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad příjmový sklad příjmový sklad expediční sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad

Tab. 4.1.1 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2005 (pokračování) 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57

351 352 353 354 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386

14.06. 14.06. 14.06. 14.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06. 20.06.

58

387

24.06.

59

388

24.06.

60 61 62 63

389 390 391 392

24.06. 24.06. 24.06. 24.06.

64 65

393 394

24.06. 24.06.

Oxid manganatý Oxid zinečnatý Chelát zinku a aminokyselin Premix Melass Arome 6 Premix Bio-min 9 Premix Biovitan 27 KKS pro plemenné nosnice Pšenice Kukuřice Sójový extrahovaný šrot Řepkový extrahovaný šrot Rybí moučka Chlorid sodný Rostlinný olej sójový Alimet – methionin Naturphos 5000 – premix enzymu Minerální krmivo pro výkrm prasat Premix salinomycinátu sodného Premix pro výkrm prasat L-lysin Chlorid sodný Dihydrogenfosforečnan vápenatý Uhličitan vápenatý Pšenice

příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad korba dopravního prostředku při přetahování při přetahování příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad expediční sklad

V roce 2006 bylo odebráno 58 vzorků krmných surovin a doplňkových látek v podmínkách výroby krmiv u průmyslových výrobců krmiv, zejména v oblasti Severomoravského regionu (Tab. 4.1.2). U 31 vzorků byly odebrány také vzorky obalového materiálu (Tab. 4.1.3). Tab. 4.1.2 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2006 P.Č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9

KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 54 28.02. Vitamín D3 55 28.02. Vitamín A – La Roche 56 28.02. Vitamín A – Adisseo Francie 57 28.02. Vitamín E 58 28.02. L-lysin 59 28.02. Vitamín K3 60 28.02. Síran měďnatý pentahydrát 61 28.02. Seleničitan sodný 62 28.02. Jodid draselný

39

MÍSTO ODBĚRU sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad

Tab. 4.1.2 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2006 (pokračování) 10 11 12

63 64 65

28.02. 28.02. 28.02.

13 14 15

66 67 68

01.03. 01.03. 01.03.

16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 86 87 88 89 90 151 151a 152 152a

01.03. 01.03. 01.03. 01.03. 01.03. 01.03. 01.03. 01.03. 01.03. 01.03. 07.03. 07.03. 08.03. 08.03. 08.03. 21.03. 21.03. 22.03. 22.03.

35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55

133 153 154 155 177 178 179 180 190 191 192 192a 192b 494 458 459 474 475 478 479 480

24.03. 29.03. 29.03. 29.03. 19.04. 19.04. 19.04. 19.04. 26.04. 26.04. 26.04. 26.04. 26.04. 11.07. 07.08. 07.08. 17.08. 17.08. 17.08. 17.08. 17.08.

Oxid manganatý Biotin Síran ţeleznatý monohydrát – Monosal Kyselina listová Vitamín D3 Kys. nikotinová – niacin amid Vitamín A Vitamín E – Adisseo L-lysin Vitamín K3 Síran měďnatý pentahydr. Seleničitan sodný Jodid draselný Oxid manganatý Biotin Vitamín E – Basf Sójové boby Extrudovaná sója Pšenice zrno – před zprac. Pšeničné otruby Pšeničná krmná mouka Chlorid sodný – před zprac. Chlorid sodný – výrobek Uhličitan vápenatý – vstup Uhličitan vápenatý – výrobek Pohanka Pšenice – vstup Pšeničná krmná mouka Pšeničné klíčky Řepkový extrahovaný šrot Bentonit Řepkový olej – vstup Řepkový olej – výstup Řepkové expelery Řepkový olej – vstup Řepkový olej – výstup Řepkový olej – výstup plech Řepkový olej – výstup plast Ţivočišný tuk Řepkový olej – plast Řepkový olej – plech Alimet Mycocarb Řepkový olej Rybí olej Premix – Pracid

40

sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad sklad silo provozu silo provozu při přetahování sklad sklad sklad sklad – obaly technologie výroby sklad technologie výroby příjem do technologie technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby technologie výroby sklad provozu sklad provozu sklad provozu sklad provozu sklad provozu

Tab. 4.1.2 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2006 (pokračování) 56 57 58

481 482 483

17.08. 17.08. 17.08.

KS – soyomilk DKS – Lipofish Wafolin

sklad provozu sklad provozu sklad provozu

Tab. 4.1.3 Přehled vzorků obalů odebraných v roce 2006 P.Č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 54 28.02. Vitamín D3 55 28.02. Vitamín A – La Roche 56 28.02. Vitamín A – Adisseo Francie 57 28.02. Vitamín E 58 28.02. L-lysin 59 28.02. Vitamín K3 60 28.02. Síran měďnatý pentahydrát 61 28.02. Seleničitan sodný 62 28.02. Jodid draselný 63 28.02. Oxid manganatý 64 28.02. Biotin 65 28.02. Síran ţeleznatý monohydrát – Monosal 67 01.03. Vitamín D3 68 01.03. Kys. nikotinová – niacin amid 69 01.03. Vitamín A 70 01.03. Vitamín E – Adisseo 72 01.03. Vitamín K3 73 01.03. Síran měďnatý 74 01.03. Seleničitan sodný 75 01.03. Jodid draselný 76 01.03. Oxid manganatý 77 01.03. Biotin 78 01.03. Vitamín E – Basf 89 08.03. Pšeničné otruby 90 08.03. Pšeničná krmná mouka 151a 21.03. Chlorid sodný – výrobek 152 22.03. Uhličitan vápenatý – vstup 480 17.08. Premix – Pracid 481 17.08. KS – soyomilk 482 17.08. DKS – Lipofish 483 17.08. Wafolin

CHARAKTERISTIKA OBALU PVC + hliníková fólie papír + hliníková fólie papír + hliníková fólie papír + PVC papír + PVC PVC plastový pytel plast plastová fólie plastový pytel papír + PVC + papír papír + plast. fólie PVC + hliníková fólie papír + hliníková fólie papír + PVC papír + PVC hliníková fólie plastový pytel plast plast papír papír + PVC + papír PVC plastový pytel plastový pytel plast plastová fólie papír + PVC + papír papír + PVC + papír PVC papír + PVC + papír

V roce 2007 bylo odebráno 52 vzorků krmných surovin, premixů a doplňkových látek v podmínkách výroby krmiv u průmyslových výrobců krmiv (z toho 2 vzorky byly odebrány v zemědělské prvovýrobě), v oblasti Severomoravského regionu (Tab. 4.1.4). Kromě krmiv bylo v roce 2007 odebráno také 18 vzorků plastových obalů, které byly

41

pouţity pro skladování krmiv, kompletních krmných směsí, a obalových materiálů pouţitých pro balení konečných produktů (Tab. 4.1.5). Tab. 4.1.4 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2007 P.Č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42

KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 345 23.07. Pšenice 346 23.07. Ječmen 347 23.07. Řepkové semeno 348 23.07. Kukuřice zrno 349 23.07. Slunečnicový olej – volně 350 23.07. Euromold Sal 351 23.07. Ţivočišný tuk – volně 352 23.07. Rybí moučka – volně 353 23.07. Plná sušená drůbeţí krev 355 24.07. Cholinchlorid 356 24.07. L-lysin 357 24.07. Alimet 358 24.07. Slunečnicový olej – volně 359 24.07. Acidomix 360 24.07. Lignobond DD 361 24.07. Premix – fytázy 365 25.07. Premix – Calprona AL 366 25.07. Myco AD tm A-Z 367 25.07. Myco-curb-dry 368 25.07. Sójový olej 372 30.07. ŢV tuk 373 30.07. Premix antioxidantů 374 30.07. Rybí moučka – volně 375 30.07. Vepřová plná sušená krev 378 31.07. Rybí olej 379 31.07. Slunečnic. expelery – volně 380 31.07. Sójový extrahovaný šrot 381 31.07. Cukrovkové řízky sušené 395 02.08. Řepkový extrahovaný šrot 396 02.08. Sójový extrahovaný šrot – soypass 397 02.08. Kukuřičné zrno – siláţ 398 02.08. Glycerin E 422 (Glyco Plus) 403 06.08. Lněné semeno – extrudované 406 07.08. Saponifikovaný RV tuk 407 07.08. Palmový tuk (Karotino) 412 08.08. RV olej palmový – energizer 423 14.08. Sójový extrahovaný šrot 475 11.09. Pšenice zrno 476 11.09. Ječmen zrno 514 26.09. Ječmen zrno 515 26.09. Oves zrno 516 26.09. Sója semeno

42

MÍSTO ODBĚRU technologie technologie technologie technologie technologie příjmový sklad technologie technologie příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad prvovýroba – provoz prvovýroba – provoz příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad technologie technologie technologie technologie technologie

Tab. 4.1.4 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2007 (pokračování) 43 44 45 46 47 48 49 50 51

517 561 598 616 633 634 635 636 637

26.09. 24.10. 12.11. 16.11. 03.12. 03.12. 03.12. 03.12. 03.12.

52

638

03.12.

Pšenice zrno Kukuřice zrno Kukuřice zrno Lososový olej Kyselina nikotinová Vitamín E Vitamín A – urseta Vitamín A – Bioferm KS – řepkový olej – A8 – vstup KS – řepkový olej – C8 – výstup

technologie technologie technologie příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad příjmový sklad technologie expediční sklad

Tab. 4.1.5 Přehled vzorků obalů odebraných v roce 2007 P.Č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 353 23.07. Plná sušená drůbeţí krev 355 24.07. Cholinchlorid 357 24.07. Alimet 358 24.07. Slunečnicový olej – volně 359 24.07. Acidomix 365 25.07. Premix – Calprona AL 366 25.07. Myco AD tm A-Z 367 25.07. Myco-curb-dry 373 30.07. Premix antioxidantů 375 30.07. Vepřová plná sušená krev 378 31.07. Rybí olej 397 02.08. Kukuřičné zrno – siláţ 398 02.08. Glycerin E 422 (Glyco Plus) 403 06.08. Lněné semeno – extrudované 406 07.08. Saponifikovaný RV tuk 407 07.08. Palmový tuk (Karotino) 412 08.08. RV olej palmový – energizer 616 16.11. Lososový olej

CHARAKTERISTIKA OBALU papír + polyethylen (PE) plastový kontejner plastový kontejner plastový kontejner PE + papír + papír PE pytel (pletený) PE + papír + papír papír + hliník + PE plastový kontejner PE pytel (pletený) + mikroten plastový kontejner PE pytel plastový kontejner PE pytel (pletený) PE + papír + papír PE pytel (pletený) + papír PE pytel (pletený) + papír plastový kontejner

V roce 2008 bylo odebráno celkem 108 vzorků zrnin, luštěnin a olejnin (Tab. 4.1.6). Většina těchto komodit nebyla definitivně podle účelu pouţití zařazena jako krmná surovina, nebo jako potravina. Všechny vzorky byly odebrány v Severomoravském regionu, a to v oblastech: 

Opavsko – potenciálně znečištěné oblasti reprezentují příměstské pozemky, včetně chemického průmyslu (TEVA). Potenciálně nekontaminované oblasti reprezentují pozemky umístěné na Krnovsku a Vítkovsku.

43



Ostravsko – potenciálně znečištěné oblasti reprezentují příměstské Ostravské pozemky. Potenciálně méně kontaminované oblasti mohou představovat pozemky umístěné na Hlučínsku.



Novojičínsko – potenciálně znečištěné oblasti reprezentují příměstské pozemky (Ostravsko). Potenciálně nekontaminované oblasti reprezentují pozemky v oblasti Oderska a Poodří.



Valašské Meziříčí – potenciálně znečištěné oblasti reprezentují příměstské pozemky, včetně chemického průmyslu (DEZA). Potenciálně nekontaminované oblasti reprezentují pozemky umístěné ve vyšších polohách Valašska.



Kelečsko – v oblasti Kelečska byly po sklizni odebrány vzorky ze skladu (hangár). Všechny vzorky byly pěstovány na pozemcích zemědělských druţstev Kelečsko.

Podle moţností byly vzorky v jednotlivých oblastech odebírány tak, aby postihly jak potenciálně kontaminovaný pozemek (příměstský pozemek, nebo pozemek v blízkosti průmyslového podniku), nebo nekontaminovaný pozemek (jednalo se zpravidla o výše poloţené pozemky). Vzorky byly odebírány v průběhu sklizně přímo z dopravních prostředků dodavatelů/pěstitelů (mimo Kelečska). Tab. 4.1.6 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2008 P.Č. 1 2 3 4

KÓD DATUM NÁZEV KRMIVA/ MZLU ODBĚRU DOPLŇKOVÉ LÁTKY 46 17.09. Uhličitan vápenatý 47 22.09. KKS pro lososovité ryby 48 18.09. Síran sodný 117 22.01. Hrách

5

118

21.01.

KKS pro nosnice

6

119

22.01.

KKS pro králíky

7 8 9 10 11 12 13 14

175 176 188 203 207 208 214 215

05.03. 05.03. 07.03. 14.03. 17.03. 17.03. 19.03. 19.03.

Uhličitan vápenatý jemný Uhličitan vápenatý hrubý Chlorid sodný Lněné semeno KKS pro potkany Rybí moučka Krevní moučka KKS pro kojící prasnice

44

MÍSTO ODBĚRU Plzeň – sklad Plzeň – sklad Plzeň – sklad Havlíčkův Brod – technologie – před šrotováním Havlíčkův Brod – technologie – při plnění přepravníku Havlíčkův Brod – prodejna – obaly Opava – provoz – expedice Opava – provoz – expedice Opava – sklad Opava – sklad Opava – sklad Opava – sklad Opava – sklad Opava – sklad

Tab. 4.1.6 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2008 (pokračování) 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63

216 219 227 230 231 239 300 301 302 304 408 410 414 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501 504 505 506 511 545 546 547 548 549 550 551 552 553 554 555 556 557 558 559 560 561 562 563

19.03. 20.03. 15.05. 13.05. 13.05. 15.05. 16.05. 14.05. 14.05. 12.05. 03.09. 03.09. 08.09. 01.08. 03.08. 07.08. 17.07. 17.07. 13.08. 07.08. 14.08. 06.08. 03.07. 06.08. 06.08. 06.08. 11.03. 11.03. 11.03. 12.03. 28.07. 02.08. 17.07. 20.07. 05.08. 19.08. 22.07. 27.07. 31.07. 05.08. 03.07. 06.07. 06.07. 10.07. 01.08. 02.08. 01.08. 14.08. 12.08.

DL – E568 Ţivočišný tuk DKS pro dojnice Rybí moučka DL – E565 Sójový extrahovaný šrot Oxid zinečnatý Sušená syrovátka kyselá DKS pro dojnice Rybí moučka Kaustický oxid hořečnatý Uhličitan vápenatý Sušená syrovátka Řepka Řepka Řepka Ječmen Ječmen Pšenice Pšenice Oves Triticale Ječmen Řepka Pšenice Pšenice Řepkový extrahovaný šrot Premix pro výkrm prasat Sušené mléko odtučněné Pšeničné otruby Řepka Řepka Ječmen Ječmen Pšenice Pšenice Řepka Řepka Řepka Řepka Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Pšenice Pšenice Pšenice Pšenice Oves

45

Opava – sklad Opava – provoz Planá – stáj Planá – sklad Planá – sklad Planá – provoz Havlíčkův Brod – sklad Havlíčkův Brod – provoz Havlíčkův Brod – provoz Havlíčkův Brod – sklad Planá – sklad Planá – sklad Planá – sklad Opava Krnovsko Opava Opava Novojičínsko Vítkovsko Krnovsko Opava Krnovsko Opava Ostrava Ostrava Opava Brno – sklad Brno – sklad Brno – sklad Brno – sklad Valašsko Valašsko Valašsko Valašsko Valašsko Valašsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko

Tab. 4.1.6 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2008 (pokračování) 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100

564 565 566 567 568 637 642 667 669 686 687 688 689 690 708 709 710 711 711a 712 713 714 715 723 724 725 726 727 728 729 730 1072 1073 1077 1114 1117 1118

05.08. 18.03. 26.08. 26.08. 27.08 24.04. 28.07. 06.05. 06.05. 05.11. 08.11. 11.11. 20.10. 21.10. 17.10. 15.10. 15.10. 22.09. 15.05. 10.11. 22.10. 04.11. 25.11. 07.11. 05.11. 09.12. 10.09. 12.12. 12.12. 12.12. 12.12. 10.06. 09.06. 09.06. 19.06. 13.06. 16.06.

101 102 103 104 105 106 107

1152 1155 1228 1260 1263 1369 1370

02.07. 03.07. 15.07. 21.07. 21.07. 11.09. 25.06.

Ţito DKS pro dojnice Ječmen Ječmen Oves Sójový extrahovaný šrot DKS – dojnice KKS pro výkrm prasat Rybí moučka Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Sója Sója Sója Sója Sušená syrovátka Kukuřice Kukuřice Kukuřice Slunečnice Kukuřice Kukuřice Triticale Oves Pšenice Ječmen Oves Oves nahý KKS pro odchov kuřic DL – perlit Rybí moučka Monokalcium fosfát KKS pro výkrm kapra MKP – dihydrogenfosforečnan vápenatý Monokalcium fosfát Monokalcium fosfát KKS – A2 Uhličitan vápenatý Monodikalcium fosfát Fixogran – směs krmných sur. Ţivočišný tuk

108

1433

18.09.

DL – chelát zinku

46

Novojičínsko Brno – sklad Opavsko Opavsko Opavsko Praha – provoz Praha – provoz Praha – provoz Praha – provoz Ostravsko Ostravsko Ostravsko Opavsko Opavsko Ostravsko Ostravsko Ostravsko Ostravsko Praha – provoz Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Novojičínsko Valašsko Valašsko Vítkovsko Valašsko Kelečsko Kelečsko Kelečsko Kelečsko Brno – provoz Brno – sklad Brno – provoz Brno – provoz Brno – provoz Brno – sklad Brno – sklad Brno – sklad Brno – sklad Brno – sklad Brno – sklad Praha – sklad Praha – sklad (odběr do PVC nádoby) Praha – sklad

4.1.3 Vyluhovatelnost ftalátů do krmných surovin Během technologického procesu výroby řepkového oleje v roce 2007 byly odebrány vzorky surového oleje těsně po lisování. Lisování trvalo pět dní a během něj bylo odebráno 8 vzorků v pravidelných intervalech (vzorky A1–A8). Olej byl ihned po vylisování přečerpán do plastového tanku, kde byl uskladněn po dobu 21 dní. Po skladování byl řepkový olej přečerpán z plastového tanku do autocisterny. Během čerpání bylo odebráno opět 8 vzorků v pravidelných intervalech (C1–C8). Vzorky plastového barelu, řepkového oleje po vylisování (A1–A8) a řepkového oleje po skladování (C1–C8) byly analyzovány na obsah ftalátů.

4.2 Metoda 4.2.1 Stanovení PAE v krmivech Pro stanovení PAE v krmivech byly pouţity ověřené metody (JAROŠOVÁ et al., 1998; JAROŠOVÁ, 2004). Extrakce třepáním s organickým rozpouštědlem Zhomogenizovaný (průměrný) vzorek o hmotnosti 10–50 g se převede do Erlenmayerovy baňky a extrahuje se třikrát 80 ml směsi organických rozpouštědel hexan : aceton (1 : 1) 60, 30, 30 minut. Spojené extrakty se po filtraci zahustí na rotační vakuové odparce (RVO) při 40 °C a skladují se v mrazničce. Extrakce je vhodná pro matrice ţivočišného a rostlinného původu s nízkým obsahem tuku. Separace PAE od koextraktů metodou gelové permační chromatografie (GPC) U vzorků s vysokým obsahem tuku se provede separace pomocí gelové permeační chromatografie. Na kolonu o rozměrech 8 x 500 mm s gelem Bio-beads S-X3 se dávkuje smyčkou objem 1 ml, coţ představuje 0,25 g extrahovaného tuku nebo alikvotní

mnoţství

extraktu

vzorku

rozpuštěného

v mobilní

fázi

dichlormethan : cyklohexan (1 : 1). Při průtoku mobilní fáze 1 ml.min-1 se eluuje frakce s PAE. Frakce se zahustí na RVO při 40 °C a proudem dusíku se odpaří dosucha. Odparek se rozpustí v 1 ml acetonitrilu pro HPLC stanovení.

47

Při analýze vzorku s nízkým obsahem tuku můţe být vynechána separace GPC a extrakt se čistí od koextraktů koncentrovanou H2SO4. Přečištění koncentrovanou kyselinou sírovou Při nedokonalém oddělení PAE od tuku u ţivočišných matric a při analýze rostlinných materiálů a krmných směsí se provádí dočištění koncentrovanou kyselinou sírovou. Z frakce obsahující PAE se odpaří mobilní fáze, odparek se převede hexanem do zkumavky s uzávěrem (skleněná zkumavka se zábrusovou zátkou nebo vialka s teflonovým uzávěrem). Objem hexanu se adjustuje na 1 ml, přidá se 1 ml koncentrované H2SO4 a obsah se intenzivně třepe 10 minut. Fáze se oddělí odstředěním a hexanová fáze se odstraní. Ke koncentrované H2SO4 se přidají 2 ml vychlazené hydratované H2SO4. Hydratovaná H2SO4 se připraví zředěním koncentrované H2SO4 destilovanou vodou na výslednou koncentraci 65 % (ředění se provádí v lázni s ledovou vodou). PAE se extrahují 1 ml hexanu za intenzivního třepání 10 min. Fáze se oddělí odstředěním a hexanová fáze se převede do vialky. Extrakce PAE se opakuje ještě dvakrát vţdy 1 ml hexanu. Spojené hexanové extrakty se ve zkumavce odpaří pod dusíkem a rozpustí se v 1 ml acetonitrilu pro HPLC stanovení. HPLC analýza Chromatografické podmínky: - kolona:

Separon SGX C 18, zrnění 5 μm, délka 150 mm, Super Link

- detektor:

UV, MS Agilent Technologies LC/MSD VL

- vlnová délka: 224 nm - mobilní fáze: acetonitril : voda - průtok:

99 : 1

0,8 ml.min-1

Parametry metody, QA, QC: Před kaţdou analýzou se kontrolují pouţité sklo a chemikálie na přítomnost PAE pro vyloučení sekundární kontaminace. Všechny laboratorní pomůcky a potřeby se opláchnou a promyjí hexanem nebo acetonem. S kaţdou sérií vzorků se provádí slepý pokus pro kontrolu čistoty analytického postupu a ke korekci chromatografického

48

pozadí. Aby nedocházelo ke ztrátám PAE při odpařování, zahušťují se extrakty a eluáty na rotační vakuové odparce při teplotě vodní lázně 40 °C a odpaření do sucha se provádí pod mírným proudem dusíku. Mnoţství tuku dávkované na GPC kolonu se řídí parametry kolony, je přímo úměrné hmotnosti náplně gelu. Proto je nutné pro kaţdou kolonu otestovat naváţku tuku, průtok mobilní fáze pro účinné oddělení PAE od tuků a eluční čas PAE frakce. Pokud je naváţka tuku nízká, musí být vzorek na kolonu dávkován ve dvou podílech a frakce ftalátů se spojí. Mobilní fáze musí být shodná s organickou bází, ve které byl gel Bio-beads S-X3 bobtnán a plněn do kolony. Účinnost separace PAE od tuků vyţaduje přesné nastavení všech parametrů, jinak dochází k přechodu tuků do frakce PAE. Eluční časy frakcí PAE při GPC separaci se kontrolují průběţně UV detektorem s registrací. Pro výpočet výsledků se měří plochy píků a koncentrace PAE se odečtou z kalibrační přímky, jeţ obsahuje alespoň 4 body a je sestavena v rozsahu koncentrací 0 aţ 1000 ng (0–100 mg PAE.kg-1). V této oblasti je odezva daného UV detektoru lineární. Kalibrační přímka se kontroluje s kaţdou sérií analyzovaných vzorků nástřikem standardních roztoků sledovaných analytů. Koncentrace PAE se vyjadřují na celý vzorek v mg.kg-1. Vzorky se analyzují v duplikátech. Při celém postupu musí být vzorek váţen a bilancován obsahu tuku pro zpětný přepočet koncentrace PAE na celý vzorek. Mez detekce DEHP a DBP v nástřiku je při HPLC stanovení 12 ng. Mez stanovitelnosti (limit of quantification) závisí na obsahu tuku ve vzorku. Pro tukové matrice je 0,2 mg PAE v 1 kg, pro ţivočišný a rostlinný materiál s nízkým obsahem tuku je to 0,03 mg PAE v 1 kg původního vzorku. Výtěţnost a opakovatelnost metody je pravidelně kontrolována na vzorcích se známým přídavkem standardů PAE. Jelikoţ nejsou k dispozici referenční biologické materiály o známé koncentraci PAE, je prováděna kontrola výtěţnosti přídavkem známé koncentrace DEHP a DBP k homogenizátu vzorku, který neobsahuje rezidua nad detekční limit metody nebo je stanovena koncentrace PAE ve vzorku a přidán standardní přídavek ftalátu.

49

Na koncentrační hladině PAE 1 mg.kg-1 krmiva (původního vzorku) (n = 6) je výtěţnost ± relativní směrodatná odchylka (RSD) (v %) následující:

PAE

přidáno mg.kg-1

n

recovery ± RSD (%)

DBP

1,0

6

96,7±3,2

DEHP

1,0

6

95,6±6,3

4.2.2 Stanovení PAE v obalech krmiv Obal o hmotnosti přibliţně 2 g se nastříhá na menší kousky a vloţí do 250–500ml Erlenmayerovy baňky, kde se extrahuje směsí rozpouštědel dichlormethan : cyklohexan 1 : 1 po dobu 72 hodin při laboratorní teplotě. Poté se obsah baňky třepe na třepačce po dobu 1 hodiny a extrakt se dekantuje přes nálevku s vatou do 100ml baňky. Extrakce se provede ještě dvakrát. Spojené extrakty se po dekantaci zahustí na vakuové rotační odparce při 40 °C a odparek se rozpustí v 1 ml acetonitrilu pro HPLC stanovení, které se provede obdobně jako u krmiv.

4.2.3 Statistické metody Výsledky byly zpracovány do tabulek programu MS Excel, statisticky byly vyhodnoceny ve statistickém programu STATISTICA, verze 9. Pro vzájemné porovnání vzorků v jednotlivých letech mezi sebou byl pouţit t-test pro nezávislé vzorky. Podle hodnot statistické významnosti (p) byla stanovena statistická průkaznost. Pro zjištění moţné korelace obsahu ftalátů v krmivech s obsahem ftalátů v obalovém materiálu byla provedena lineární regrese. Podle korelačních koeficientů (r) byla zjištěna síla korelace současně se statistickou průkazností (p). Grafy a tabulky byly vytvořeny v programu MS Excel.

50

5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Výsledky vzorků odebraných v roce 2005 Výsledky vzorků odebraných na obsah PAE v roce 2005 jsou uvedeny v Tab. 5.1.1 – Tab. 5.1.6. Kaţdá hodnota reprezentuje průměr dvou stanovení provedených paralelně. Tab. 5.1.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 7) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,32 0,31 0,62 0,08 0,59 0,66 0,91 3,15 4,06 0,94 0,80 1,74 1,02 1,01 2,03 2,94 1,43 4,37 1,38 0,69 2,07

Název suroviny Pšenice Pšenice Pšenice Ječmen Kukuřice Kukuřice Krmná mouka

Tab. 5.1.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 3) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,23 0,98 1,21 2,14 1,02 3,15 1,64 0,76 2,41

Název suroviny Řepkový extrahovaný šrot Sójový extrahovaný šrot Sójový toust. extr. šrot

Tab. 5.1.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 2) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 19,89 8,60 28,49 110,96 20,46 131,42

Název suroviny Rostlinný olej sójový Sójový olej

51

Tab. 5.1.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 3) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,93 0,74 1,68 5,95 2,01 7,96 9,55 1,48 11,03

Název suroviny Sušená syrovátka Rybí moučka Rybí moučka

Tab. 5.1.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 11) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,15 0,22 0,37 0,09 1,43 1,52 < 0,03 0,09 0,09 < 0,03 0,06 0,06 < 0,03 0,48 0,50 0,09 0,99 1,08 1,15 0,75 1,91 0,49 9,23 9,71 0,94 12,73 13,67 0,30 0,22 0,52 0,07 1,46 1,53

Název suroviny Biotin Vitamín A Vitamín B1 Vitamin B6 Vitamín B12 Vitamín D3 Vitamín D3 Vitamín E Vitamín E Vitamín K3 Kyselina listová

Tab. 5.1.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 39) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,04 0,08 0,13 0,04 0,19 0,23 0,07 0,86 0,93 0,59 0,46 1,05 < 0,03 0,10 0,10 < 0,03 0,62 0,63 0,05 0,67 0,72 0,12 0,79 0,91 0,33 0,05 0,38 0,05 0,69 0,73 0,03 0,28 0,31 < 0,03 0,06 0,08

Název suroviny Uhličitan vápenatý Uhličitan vápenatý Uhličitan vápenatý Uhličitan vápenatý Uhličitan ţeleznatý Chlorid sodný Chlorid sodný Chlorid sodný Hydrofosforečnan vápenatý Dihydrogenfosforečnan vápenatý Dihydrogenfosforečnan vápenatý Jodid draselný

52

Tab. 5.1.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 39) (pokračování) Jodid draselný Oxid zinečnatý Oxid manganatý Oxid manganatý Seleničitan sodný Seleničitan sodný Síran kobaltnatý heptahydrát Síran měďnatý pentahydrát L-lysin L-lysin DL-Metionin 99% Alimet-methionin Aminovitan ČOS special Calprona F1 Cholin chlorid Premix Chelát zinku a aminokyselin Premix Biovitan 27 Premix pro výkrm prasat Premix pro dojnice Premix Bio-min 9 Naturphos 5000 – premix enzymu Premix Melass Arome 6 Premix salinomycinátu sodného KKS pro plemenné nosnice KKS ČOS PS Minerální krmivo pro výkrm prasat

0,13 < 0,03 0,05 0,14 < 0,03 < 0,03 0,04 0,14 < 0,03 < 0,03 0,05 38,36 0,96 0,75 0,11 < 0,03 0,45 0,15 < 0,03 0,70 0,73 1,47 0,11 1,96 0,96 1,37 < 0,03

0,20 0,11 0,11 0,21 0,11 0,85 0,15 0,71 < 0,03 1,04 0,28 < 0,03 0,36 0,40 0,13 0,39 < 0,03 0,46 0,67 0,39 0,36 0,84 2,97 1,74 0,48 0,52 0,19

0,33 0,12 0,17 0,35 0,13 0,85 0,19 0,84 < 0,03 1,06 0,31 38,36 1,32 1,15 0,24 0,42 0,45 0,60 0,67 1,09 1,09 2,30 3,08 3,71 1,44 1,89 0,19

Výsledky jsou interpretovány jak v rozdělení podle kategorie krmiv (krmné suroviny, doplňkové látky, premixy, kompletní krmné směsi), tak podle typu krmiva (zrniny, olejniny, oleje, suroviny ţivočišného původu, vitamíny a ostatní) (Obr. 5.1.1). Z obrázku vyplývá, ţe nejvíce kontaminovanými surovinami jsou rostlinné oleje a to z hlediska obsahu DBP i DEHP. Poměrně vysoké koncentrace DBP byly zjištěny i u surovin ţivočišného původu.

53

m g .kg -1 krm iva

Obs ah D B P a D E H P u růz nýc h typů krmiv v roc e 2005

60

48

36 DB P DE HP 24

12

os tatní

vitamíny

s uroviny ž ivoč iš ného původu

ros tlinné oleje

olejniny

z rniny

0 typ krm iva

Obr. 5.1.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2005 Ftaláty byly zjištěny u všech vzorků kromě L-lysinu (výrobce Brenntag), detekovatelné obsahy ftalátů byly zjištěny u 98,46 % odebraných vzorků. Hodnoty ΣDBP+DEHP u krmných surovin (n = 25) se pohybovaly od 0,13 mg.kg-1 po 131,42 mg.kg-1. Vzorky sójového oleje obsahovaly 131,42 mg.kg-1 a 28,49 mg.kg-1 suroviny, vysoce kontaminované byly také vzorky rybí moučky (7,96 mg.kg-1 a 11,03 mg.kg-1). Mléčné produkty reprezentoval pouze jeden vzorek, sušená syrovátka, s hodnotou 1,68 mg DBP a DEHP.kg-1. Obsah sumy ftalátů v obilninách dosahoval hodnot od 0,62 po 4,37 mg.kg-1 suroviny. Krmné suroviny minerálního původu obsahovaly mnoţství ftalátů 0,13–1,05 mg.kg-1. Koncentrace ftalátů u doplňkových látek (n = 29) se převáţně pohybovaly v hodnotách od hodnot menších neţ detekční limit (< 0,03 mg.kg-1) po jednotky mg.kg-1 suroviny (KRÁTKÁ et al., 2008a; KRÁTKÁ a JAROŠOVÁ, 2007). Výjimkou byly doplňkové látky Alimet-methionin a vzorky vitamínů E, kde sumy DBP a DEHP dosahovaly 38,36 a 13,67 resp. 9,71 mg.kg-1. Vitamíny rozpustné ve vodě byly méně

54

kontaminované (ΣDBP+DEHP od 0,50 do 1,53 mg.kg-1) neţ vitamíny rozpustné v tucích (0,52–13,67 mg.kg-1). Koncentrace ΣDBP a DEHP u premixů (n = 9) a kompletních krmných směsí (n = 2) byly poměrně nízké, dosahovaly hodnot 0,42–3,71 mg.kg-1 u premixů a 1,44–1,89 mg.kg-1 u kompletních krmných směsí, srovnatelné se stanovením JAROŠOVÉ (2004). Zrniny (n = 7) zahrnovaly 3 vzorky pšenice, ječmen, 2 vzorky kukuřice a vzorek krmné mouky. Obsahy ftalátů u těchto obilovin dosáhly hodnot od 0,62 mg.kg-1 u pšenice do 4,37 mg.kg-1 u kukuřice (KRÁTKÁ et al., 2008a; KRÁTKÁ a JAROŠOVÁ, 2007). Olejniny reprezentovaly 3 vzorky extrahovaných šrotů s hodnotami 1,21–3,15 mg.kg-1. Ve 2 vzorcích rostlinných olejů sójových dosáhla suma DBP a DEHP na vysokých 28,49 resp. 131,42 mg.kg-1 (JAROŠOVÁ et al., 2010). Ve vzorcích ţivočišného původu (sušená syrovátka a 2 vzorky rybí moučky) byla naměřena koncentrace ftalátů 1,68 mg.kg-1 u sušené syrovátky a 7,96, resp. 11,03 mg.kg-1 u rybí moučky. Vzorky vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) dosáhly hodnot od 0,52 mg.kg-1 do 13,67 mg.kg-1. Koncentrace ftalátů u vitamínu A byla 1,52 mg.kg-1. Ve dvou vzorcích vitamínu D3 byly zjištěny hodnoty 1,08 a 1,91 mg.kg-1. Oba vzorky vitamínu E byly výrazně vyšší, ΣDBP a DEHP se dostala na 9,71 a 13,67 mg.kg-1. Ve vzorku vitamínu K3 byla naměřena hodnota 0,52 mg.kg-1. Vitamíny rozpustné ve vodě (biotin, vitamín B1, B6, B12 a kyselina listová) obsahovaly relativně niţší mnoţství ftalátů, suma DBP a DEHP se pohybovala od 0,06 po 1,53 mg.kg-1 (JAROŠOVÁ et al., 2010) Ve vzorcích aminokyselin (n = 4) byly naměřeny hodnoty ftalátů od hodnot niţších neţ detekční limit (< 0,03 mg.kg-1) u L-lysinu po 38,36 mg.kg-1 u produktu Alimetmethionin (KRÁTKÁ et al., 2008a; JAROŠOVÁ et al., 2010). U vzorků minerálních látek (4 vzorky uhličitanu vápenatého, uhličitan ţeleznatý, 3 vzorky chloridu sodného, hydrofosforečnan vápenatý, 2 vzorky dihydrogenfosforečnanu vápenatého, 2 vzorky jodidu draselného, oxid zinečnatý, 2 vzorky oxidu manganatého, 2 vzorky seleničitanu sodného, síran kobaltnatý heptahydrát, síran měďnatý pentahydrát) se hodnoty pohybovaly v relativně úzkém rozpětí (0,08 mg.kg-1 aţ 1,05 mg.kg-1) stejně jako v roce 2006.

55

U ostatních vzorků (n = 15), kam jsou zařazeny hlavně premixy, byly zjištěny následující hodnoty ΣDBP a DEHP: 0,19 mg.kg-1 u minerálního krmiva pro výkrm prasat, 0,24 mg.kg-1 u cholin chloridu, 0,42 mg.kg-1 u premixu, 0,45 mg.kg-1 u chelátu zinku a aminokyselin, 0,60 mg.kg-1 u premixu Biovitan 27, 0,67 mg.kg-1 u premixu pro výkrm prasat, 1,09 mg.kg-1 u premixu pro dojnice a premixu Bio-min 9, 1,15 mg.kg-1 u produktu Calprona F1, 1,32 mg.kg-1 u Aminovitanu ČOS special, 1,44 mg.kg-1 u KKS pro plemenné nosnice, 1,89 mg.kg-1 u KKS ČOS PS, 2,30 mg.kg-1 u Naturphos 5000 – premixu enzymu, 3,08 mg.kg-1 u premixu Melass Arome 6, 3,71 mg.kg-1 u premixu salinomycinátu sodného. Při srovnání výsledků s výsledky stanovení ftalátů v krmných směsích JAROŠOVÉ et al. (1998) jsou hodnoty srovnatelné (DBP 0,06–2,36 mg.kg-1, DEHP 0,07–1,77 mg.kg-1). Podle RASZYKA et al. (1998) hodnoty v krmných směsích dosahovaly u DBP 0,207 mg.kg-1, u DEHP 0,216 mg.kg-1, coţ jsou hodnoty přibliţně shodné s našimi výsledky.

5.2 Výsledky vzorků odebraných v roce 2006 Výsledky vzorků odebraných na obsah PAE v roce 2006 jsou uvedeny v Tab. 5.2.1 – Tab. 5.2.6. Kaţdá hodnota reprezentuje průměr dvou stanovení provedených paralelně. Tab. 5.2.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 7) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP < 0,03 0,12 0,12 < 0,03 0,04 0,04 0,07 0,18 0,25 0,06 0,07 0,13 < 0,03 0,25 0,25 0,80 < 0,03 0,80 0,43 0,42 0,85

Název suroviny Pšenice zrno – před zpracováním Pšenice – vstup Pohanka Pšeničné klíčky Pšeničné otruby Pšeničná krmná mouka Pšeničná krmná mouka

56

Tab. 5.2.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 4) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,06 0,09 0,15 < 0,03 0,58 0,58 < 0,03 0,05 0,05 0,16 0,36 0,52

Název suroviny Sójové boby Extrudovaná sója Řepkový extrahovaný šrot Řepkové expelery

Tab. 5.2.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 9) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,10 3,32 3,42 2,43 18,55 20,98 1,04 17,19 18,23 4,68 17,19 21,87 4,98 18,89 23,87 1,35 0,03 1,38 26,63 5,77 32,4 < 0,03 2,86 2,86 6,83 1,24 8,07

Název suroviny Řepkový olej Řepkový olej – vstup Řepkový olej – vstup Řepkový olej – výstup Řepkový olej – výstup Řepkový olej – výstup plech Řepkový olej – výstup plast Řepkový olej – plast Řepkový olej – plech

Tab. 5.2.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 2) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP < 0,03 13,06 13,06 0,10 0,04 0,14

Název suroviny Ţivočišný tuk Rybí olej

Tab. 5.2.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 14) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,21 1,68 1,89 < 0,03 0,53 0,53 0,05 0,60 0,65 < 0,03 0,12 0,12

Název suroviny Biotin Biotin Vitamín A Vitamín A – La Roche

57

Tab. 5.2.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 14) (pokračování) Vitamín A – Adisseo Francie Vitamín D3 Vitamín D3 Vitamín E Vitamín E – Adisseo Vitamín E – Basf Vitamín K3 Vitamín K3 Kys. listová Kys. nikotinová – niacin amid

< 0,03 0,08 0,04 0,13 0,37 0,62 0,14 < 0,03 0,37 0,04

0,06 0,28 0,14 0,44 < 0,03 1,53 0,29 0,19 2,78 2,98

0,06 0,36 0,18 0,57 0,37 2,15 0,43 0,19 3,15 3,02

Tab. 5.2.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 22) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP < 0,03 1,14 1,14 < 0,03 1,14 1,14 < 0,03 1,15 1,15 < 0,03 1,42 1,42 <0,03 0,46 0,46 0,05 1,71 1,76 < 0,03 1,86 1,86 < 0,03 1,94 1,94 0,05 0,61 0,66 < 0,03 1,17 1,17 0,18 1,27 1,45 0,15 1,23 1,38 0,07 0,45 0,52 0,12 1,77 1,89 0,55 1,26 1,81 < 0,03 1,12 1,12 < 0,03 0,88 0,88 1,29 3,23 4,52 0,04 0,66 0,70 0,05 0,04 0,09 0,33 0,39 0,72 0,15 1,52 1,67

Název suroviny Chlorid sodný – před zpracováním Chlorid sodný – výrobek Uhličitan Ca – výrobek Uhličitan Ca – vstup KS-soyomilk L-lysin L-lysin Seleničitan sodný Seleničitan sodný Jodid draselný Jodid draselný Oxid manganatý Oxid manganatý Síran ţeleznatý mon. – Monosal Síran měďnatý pentahydrát Síran měďnatý pentahydrát Bentonit Alimet Wafolin Mycocarb Premix – Pracid DKS - Lipofish

58

Výsledky jsou interpretovány jak v rozdělení podle kategorie krmiv (krmné suroviny, doplňkové látky, premixy, doplňkové krmivo), tak podle typu krmiva (zrniny, olejniny, oleje, suroviny ţivočišného původu, vitamíny a ostatní) (Obr. 5.2.1). Z obrázku je patrné, ţe vysoké obsahy DBP a DEHP byly naměřeny opět u rostlinných olejů a vysoký obsah DEHP byl zjištěn u surovin ţivočišného původu.

m g .kg

-1

krm iva

Obs ah D B P a D E H P u růz nýc h typů krmiv v roc e 2006

60

48

36

DB P DE HP

24

12

os tatní

vitamíny

s uroviny ž ivoč iš ného původu

ros tlinné oleje

olejniny

z rniny

0 typ krm iva

Obr. 5.2.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2006 Detekovatelné obsahy ftalátů (DBP a DEHP) byly zjištěny u 100 % odebraných vzorků. Hodnoty ΣDBP+DEHP u krmných surovin (n = 27) se pohybovaly od 0,04 mg.kg-1 po 32,40 mg.kg-1. Vzorky řepkového oleje obsahovaly hodnoty 1,38 mg.kg-1 (na výstupu z plechu) aţ 32,40 mg.kg-1 suroviny (na výstupu z plastu), vysoký obsah ftalátů byl naměřen také u ţivočišného tuku (13,06 mg.kg-1). Obilniny, luštěniny a jejich výrobky dosahovaly hodnot maximálně v řádech setin mg.kg-1 suroviny. Krmné suroviny minerálního původu obsahovaly mnoţství ftalátů od 1,14–1,42 mg.kg-1. Koncentrace ftalátů u doplňkových látek (n = 28) se převáţně pohybovaly mezi hodnotami 0,06 mg.kg-1 a 4,52 mg.kg-1 suroviny. Nejvyšší hodnoty byly opět prokázány

59

u Alimetu (4,52 mg.kg-1) stejně jako v roce 2005, významné hladiny byly naměřeny také u kyseliny listové a niacin amidu – 3,15 mg.kg-1 a 3,02 mg.kg-1 suroviny. Koncentrace ΣDBP a DEHP u premixů (n = 2) a doplňkového krmiva (n = 1) byly poměrně nízké, dosahovaly hodnot 0,09–0,72 mg.kg-1 u premixů a 1,67 mg.kg-1 u doplňkového krmiva. Hodnoty se výrazně nelišily od stanovení v roce 2005. Zrniny (n = 7) zahrnovaly 2 vzorky pšenice (pšenice před zpracováním a pšenice – vstup), vzorek pohanky, vzorek pšeničných klíčků, vzorek pšeničných otrub a 2 vzorky pšeničné krmné mouky. ΣDBP a DEHP byla naměřena mezi hodnotami 0,04 mg.kg-1 (pšenice – vstup) a 0,85 mg.kg-1 (pšeničná krmná mouka) (JAROŠOVÁ et al., 2010). Stanovené koncentrace u olejnin (sójové boby, extrudovaná sója, řepkový extrahovaný šrot a řepkové expelery) se nijak výrazně nelišily, rozmezí koncentrace bylo 0,05–0,58 mg.kg-1 u extrudované sóji. Vzorky řepkového oleje byly rozděleny do 3 skupin. Řepkový olej, řepkový olej – plast, řepkový olej – plech, kde hodnoty koncentrace ftalátu dosáhly 3,42, 2,86 a 8,07 mg.kg-1. Dva vzorky řepkového oleje – vstup se v obsahu ftalátů příliš nelišily (18,23, resp. 20,98 mg.kg-1). Stejně tak je tomu i v případě řepkového oleje – výstup (21,87, resp. 23,87 mg.kg-1). Řepkový olej – výstup plast měl výrazně vyšší obsah ftalátů (32,4 mg.kg-1) neţ řepkový olej – výstup plech (1,38 mg.kg-1). Naše výsledky jsou podobné s výsledky JAROŠOVÉ et al. (2007), kde suma DBP a DEHP v řepkovém oleji byla 8,53 mg.kg-1 a 15,00 mg.kg-1 suroviny. Vzorky ţivočišného původu reprezentovaly 2 vzorky (ţivočišný tuk a rybí olej) s naměřenými hodnotami sumy ftalátů 13,06 mg.kg-1 a 0,14 mg.kg-1. U vzorků ţivočišného původu je potvrzena široká variabilita hodnot kontaminace ftaláty (JAROŠOVÁ et al., 2010). Vzorky vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) dosáhly hodnot od 0,06 mg.kg-1 do 2,15 mg.kg-1. Zjištěné koncentrace ftalátů u 3 vzorků vitamínu A byly 0,65 mg.kg-1, 0,12 mg.kg-1 a 0,06 mg.kg-1. Ve 2 vzorcích vitamínu D3 byly zjištěny hodnoty 0,36 a 0,18 mg.kg-1. Vzorky vitamínu E byly zastoupeny jako Vitamín E, Vitamín E – Adiseo a Vitamín E – Basf s hodnotami koncentrace 0,57, 0,347 a 2,15 mg.kg-1. Stanovené koncentrace ftalátů u 2 vzorků vitamínu K3 dosáhly 0,43 a 0,19 mg.kg-1. Vitamíny rozpustné ve vodě (2 vzorky biotinu, kyselina listová a kyselina nikotinová – niacin amid) obsahovaly poměrně vyšší mnoţství ftalátů, suma DBP a DEHP se pohybovala od 0,53 do 3,15 mg.kg-1.

60

Ve vzorcích aminokyselin (n = 3) byly naměřeny koncentrace ftalátů 1,76 mg.kg-1 a 1,86 mg.kg-1 u L-lysinu a 4,52 mg.kg-1 u produktu Alimet (KRÁTKÁ a JAROŠOVÁ, 2007; KRÁTKÁ et al., 2008b; JAROŠOVÁ et al., 2010) Vzorky minerálních látek (chlorid sodný – před zpracováním, chlorid sodný – výrobek, uhličitan Ca – vstup, uhličitan Ca – výrobek, 2 vzorky seleničitanu sodného, 2 vzorky jodidu draselného, 2 vzorky oxidu manganatého, síran ţeleznatý monohydrát – Monosal, 2 vzorky síranu měďnatého pentahydrátu) se hodnoty pohybovaly v rozmezí 0,52–1,89 mg.kg-1. Toto rozmezí se shoduje s hodnotami zjištěnými v roce 2005. U ostatních vzorků (n = 6), které nebyly zahrnuty do výše uvedených skupin, byly naměřeny následující hodnoty ftalátů: KS – soyomilk 0,46 mg.kg-1, Bentonit 0,88 mg.kg-1, Wafolin 0,70 mg.kg-1, Mycocarb 0,09 mg.kg-1, Premix – Pracid 0,72 mg.kg-1, DKS – Lipofish 1,67 mg.kg-1. Stanovené koncentrace PAE v krmných směsích nepřesahují limity zjištěné JAROŠOVOU et al. (1998) a to DBP 0,06–2,36 mg.kg-1, DEHP 0,07–1,77 mg.kg-1 suroviny.

5.3 Výsledky vzorků odebraných v roce 2007 Výsledky vzorků odebraných na obsah PAE v roce 2007 jsou uvedeny v Tab. 5.3.1 – Tab. 5.3.6. Kaţdá hodnota reprezentuje průměr dvou stanovení provedených paralelně. Tab. 5.3.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 11) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,44 0,08 0,52 0,07 < 0,03 0,07 0,06 < 0,03 0,06 0,54 1,54 2,08 0,07 0,03 0,10 0,16 < 0,03 0,16 0,13 0,03 0,16 0,26 0,09 0,35 0,22 0,16 0,38 0,11 < 0,03 0,11 < 0,03 0,97 0,97

Název suroviny Pšenice Pšenice zrno Pšenice zrno Ječmen Ječmen zrno Ječmen zrno Oves zrno Kukuřice zrno Kukuřice zrno Kukuřice zrno Kukuřičné zrno – siláţ 61

Tab. 5.3.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 8) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,54 0,91 1,45 0,33 0,35 0,68 0,10 < 0,03 0,10 0,05 < 0,03 0,05 0,57 0,81 1,38 < 0,03 < 0,03 < 0,03 0,77 3,08 3,85 0,88 0,57 1,45

Název suroviny Řepkové semeno Řepkový extrahovaný šrot Sója semeno Sójový extrahovaný šrot Sójový extrahovaný šrot Sójový extrahovaný šrot – soypass Lněné semeno – extrudované Slunečnicové expelery – volně

Tab. 5.3.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 8) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,50 < 0,03 0,50 7,97 0,92 8,89 8,54 139,66 148,2 0,14 0,39 0,53 7,94 4,28 12,22 0,26 < 0,03 0,26 0,98 1,95 2,93 1,22 21,51 22,73

Název suroviny Slunečnicový olej – volně – kov. tank Slunečnicový olej – volně – plast. tank Sójový olej Saponifikovaný RV tuk Palmový tuk (Karotino) RV olej palmový – energizer Řepkový olej – A 8 – vstup Řepkový olej – C 8 – výstup

Tab. 5.3.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 8) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,33 < 0,03 0,33 22,42 0,90 23,32 < 0,03 0,04 0,04 0,09 0,31 0,40 1,13 0,06 1,19 0,33 0,07 0,40 9,97 1,32 11,29 3,65 0,61 4,26

Název suroviny Ţivočišný tuk – volně ŢV tuk Rybí moučka – volně Rybí moučka – volně Vepřová plná sušená krev Plná sušená drůbeţí krev Rybí olej Lososový olej

62

Tab. 5.3.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 4) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 1,83 < 0,03 1,83 1,18 4,43 5,61 4,11 28,63 32,74 1,06 < 0,03 1,06

Název suroviny Vitamín A – Bioferm Vitamín A – urseta Vitamín E Kyselina nikotinová

Tab. 5.3.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 13) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 1,70 1,65 3,35 0,25 < 0,03 0,25 0,68 < 0,03 0,68 0,18 < 0,03 0,18 0,45 0,11 0,56 0,38 0,08 0,46 0,39 1,20 1,59 20,51 2,43 22,94 0,34 0,13 0,47 < 0,03 < 0,03 < 0,03 0,43 < 0,03 0,43 0,48 1,19 1,67 0,56 0,76 1,32

Název suroviny Cukrovkové řízky sušené Cholinchlorid L-lysin Alimet Lignobond DD Myco AD tm A-Z Glycerin E 422 (Glyco Plus) Euromold Sal Acidomix Premix – fytázy Premix – Calprona AL Myco-curb-dry Premix antioxidantů

Výsledky jsou interpretovány jak v rozdělení podle kategorie krmiv (krmné suroviny, doplňkové látky, premixy), tak podle typu krmiva (zrniny, olejniny, oleje, suroviny ţivočišného původu, vitamíny a ostatní) (Obr. 5.3.1). Výrazná kontaminace rostlinných olejů byla prokázána i v tomto roce, stejně jako vysoký obsah DBP u surovin ţivočišného původu, zatímco u vitamínů převaţovala hodnota DEHP.

63

m g .kg -1 krm iva

Obs ah D B P a D E H P u růz nýc h typů krmiv v roc e 2007

60

48

36 DB P DE HP 24

12

os tatní

vitamíny

s uroviny ž ivoč iš ného původu

ros tlinné oleje

olejniny

z rniny

0 typ krm iva

Obr. 5.3.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2007 Ftaláty byly detekovány u všech vzorků kromě sójového extrahovaného šrotu – soypass a premixu fytázy, detekovatelné obsahy ftalátů (DBP a DEHP) byly zjištěny u 96,15 % odebraných vzorků. Hodnoty ΣDBP+DEHP u krmných surovin (n = 36) se pohybovaly od hodnot niţších neţ je detekční limit (< 0,03 mg.kg-1) po 148,20 mg.kg-1. Tato velmi vysoká hodnota byla naměřena u sójového oleje. Niţší, ale přesto velmi vysoké obsahy byly zjištěny i u dalších vzorků tuků a olejů (např. ţivočišného tuku 23,32 mg.kg-1, řepkového oleje 22,73 mg.kg-1, palmového tuku 12,22 mg.kg-1, rybího oleje 11,29 mg.kg-1). Obilniny a luštěniny a jejich výrobky dosahovaly hodnot od 0,06 mg.kg-1 do 2,08 mg.kg-1. Překvapující je obsah ftalátů v cukrovkových řízcích (3,35 mg.kg-1). Lněné semeno svým obsahem 3,85 mg.kg-1 potvrzuje lipofilní charakter ftalátů. Koncentrace ftalátů u doplňkových látek (n = 10) se pohybovaly mezi hodnotami 0,18 mg.kg-1 a 32,74 mg.kg-1 suroviny. Nejvyšší hodnota byla zjištěna u vitamínu E, poměrně vysoký obsah ftalátů byl zaznamenán i u vitamínu A – urseta (5,61 mg.kg-1).

64

Koncentrace sumy DBP a DEHP u premixů (n = 6) byly poměrně nízké (< 0,03– 1,67 mg.kg-1), ovšem s výjimkou premixu Euromold Sal, kde byla naměřena hodnota 22,94 mg.kg-1. Ve vyšetřených vzorcích zrnin (n = 11) se obsah ftalátů pohyboval od 0,06 do 2,08 mg.kg-1 (ječmen). Hodnoty u vzorků pšenice byly v rozmezí 0,06–0,52 mg.kg-1. Ječmen s hodnotou 2,08 mg.kg-1 zastupuje nejvíce kontaminovanou zrninu. Vzorky kukuřice dosahovaly hodnot 0,11–0,97 mg.kg-1. Při předchozích stanoveních se obsah ftalátů pohyboval od 0,25 do 4,37 mg.kg-1 (JAROŠOVÁ et al., 2010). U olejnin (řepkové semeno, řepkový extrahovaný šrot, sója semeno, 3 vzorky sójového extrahovaného šrotu, lněné semeno – extrudované a slunečnicové expelery – volně) byly naměřené hodnoty od hodnot niţších neţ detekční limit po 3,85 mg.kg-1 u lněného semene. Při našem předchozím vyšetření olejnin se obsah ftalátů pohyboval v rozmezí 0,05-3,14 mg.kg-1 (JAROŠOVÁ et al., 2010). Ve vzorcích rostlinných olejů a tuků se hodnoty pohybovaly od 0,26 do 148,2 mg.kg-1. Tato hodnota byla stanovena u sójového oleje. U slunečnicového oleje skladovaného v kovovém tanku byl obsah ftalátů 0,5 mg.kg-1, zatímco u slunečnicového oleje skladovaného v plastovém tanku byla hodnota 8,89 mg.kg-1. Vysvětlením je pravděpodobně migrace ftalátů z obalového materiálu do suroviny. Podobný přestup PAE z plastového tanku popisuje i HARAZIM et al. (2008). Palmový tuk (Karotino) obsahuje výrazně vyšší obsah ftalátů neţ samotný saponifikovaný rostlinný tuk (0,53 mg.kg-1). Také řepkový olej – C8 – výstup obsahuje velké mnoţství ftalátů (22,73 mg.kg-1) ve srovnání se vzorkem řepkový olej – A8 – vstup (2,93 mg.kg-1), tyto vzorky byly pouţity také pro zjištění vyluhovatelnosti ftalátů z obalového materiálu do krmiv (5.5 Vyluhovatelnost ftalátů do krmiv). Podobně i u předchozích zjištění se hodnoty vyskytovaly v širokém rozmezí 0,13 aţ 131,42 mg.kg-1 (JAROŠOVÁ et al., 2010). Vzorky ţivočišného původu byly zastoupeny 8 vzorky (ţivočišný tuky, rybí moučky, vzorky krve, rybí olej a lososový olej). Nejvyšší obsahy ftalátů byly zjištěny u vzorku ŢV tuk (23,32 mg.kg-1), rybího oleje (11,29 mg.kg-1) a lososového oleje (4,26 mg.kg-1), coţ potvrzuje předchozí zjištění, ţe suroviny ţivočišného původu mohou být vysoce kontaminovány ftaláty (JAROŠOVÁ et al., 2010). Vitamíny rozpustné v tucích (A, E) dosáhly hodnot 1,83 mg.kg-1 (vitamín A – Bioferm), 5,61 mg.kg-1 (vitamín A – urseta) a 32,74 mg.kg-1 (vitamín E). Kyselina nikotinová, jediný zástupce vitamínů rozpustných ve vodě, obsahovala 1,06 mg.kg-1

65

ftalátů. Pravděpodobně v důsledku kontaminace tukového nosiče jsou obsahy ftalátů u vitamínů rozpustných v tucích vyšší neţ u vitamínů rozpustných ve vodě (JAROŠOVÁ et al., 2010). Ve vzorcích aminokyselin (n = 2) byly zjištěny koncentrace ftalátů 0,68 mg.kg-1 u L-lysinu a 0,18 mg.kg-1 u produktu Alimet. Ostatní vzorky (n = 11) zahrnovaly nesourodou skupinu produktů, u nichţ se hodnoty ftalátů pohybovaly od hodnot niţších neţ detekční limit (< 0,03 mg.kg-1) u Premixu – fytázy po 22,94 mg.kg-1 u Euromold Sal. Poměrně vysoký obsah ftalátů byl zjištěn také u cukrovkových řízků sušených (3,35 mg.kg-1). Stanovené koncentrace esterů kyseliny ftalové jsou v některých případech shodné s výsledky krmných směsí, které publikovali RASZYK et al. (1998). Uvedli, ţe průměrné koncentrace DBP a DEHP a ∑DBP+DEHP byly 0,207; 0,216; 0,423 mg.kg-1 suroviny. Výsledky jsou také srovnatelné s údaji, které zjistila JAROŠOVÁ (2004). U krmiv pro prasata, skot a drůbeţ byla koncentrace DEHP v rozsahu 0,07–1,77 mg.kg-1 a DBP 0,06–2,36 mg.kg-1. Vysvětlením můţe být to, ţe kompletní krmné směsi pro hospodářská zvířata jsou smíchávány hlavně z doplňkových látek, premixů a krmných surovin v různém poměru.

5.4 Výsledky vzorků odebraných v roce 2008 Výsledky vzorků odebraných na obsah PAE v roce 2008 jsou uvedeny v Tab. 5.4.1 – Tab. 5.4.4. Kaţdá hodnota reprezentuje průměr dvou stanovení provedených paralelně. Tab. 5.4.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 44) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,13 0,04 0,17 0,15 < 0,03 0,15 0,32 0,07 0,39 0,11 0,08 0,19 < 0,03 0,21 0,21 < 0,03 0,23 0,23 < 0,03 < 0,03 < 0,03

Název suroviny Pšenice Pšenice Pšenice Pšenice Pšenice Pšenice Pšenice

66

Tab. 5.4.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 44) (pokračování) Pšenice Pšenice Pšenice Pšenice Pšeničné otruby Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Oves Oves Oves Oves Oves Oves nahý Triticale Triticale Ţito Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Kukuřice Hrách

0,07 < 0,03 0,20 0,17 0,14 0,32 0,26 0,26 0,21 < 0,03 0,09 < 0,03 0,15 0,10 < 0,03 < 0,03 0,24 0,26 0,10 < 0,03 0,17 0,08 0,06 0,11 0,21 0,04 0,22 0,16 0,05 0,27 0,37 0,22 0,50 0,15 0,09 < 0,03 0,73

67

< 0,03 < 0,03 0,82 0,04 < 0,03 < 0,03 0,05 < 0,03 0,85 0,59 < 0,03 0,04 0,04 < 0,03 0,11 0,08 0,06 < 0,03 0,12 0,08 0,62 0,06 0,05 < 0,03 0,27 0,17 0,06 0,05 0,05 0,07 0,07 0,08 0,06 0,04 0,07 0,14 1,13

0,07 < 0,03 1,02 0,21 0,14 0,32 0,31 0,26 1,06 0,59 0,09 0,04 0,19 0,10 0,11 0,08 0,30 0,26 0,22 0,08 0,79 0,14 0,11 0,11 0,48 0,21 0,28 0,21 0,10 0,34 0,44 0,30 0,56 0,19 0,16 0,14 1,86

Tab. 5.4.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 19) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 2,04 0,31 2,35 1,01 0,35 1,36 < 0,03 0,09 0,09 0,90 0,12 1,02 0,51 0,67 1,18 0,48 0,71 1,19 0,27 0,25 0,52 0,32 0,26 0,58 0,25 0,21 0,46 0,24 0,22 0,46 0,44 0,61 1,05 0,05 0,12 0,17 0,14 0,09 0,23 0,14 0,11 0,25 0,78 1,28 2,06 0,26 0,20 0,46 0,47 0,39 0,86 < 0,03 0,13 0,13 0,25 4,22 4,47

Název suroviny Řepka Řepka Řepka Řepka Řepka Řepka Řepka Řepka Řepka Řepka Řepkový extrahovaný šrot Sója Sója Sója Sója Sójový extrahovaný šrot Sójový extrahovaný šrot Slunečnice Lněné semeno

Tab. 5.4.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 8) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP < 0,03 2,64 2,64 < 0,03 2,76 2,76 1,44 1,10 2,54 0,71 0,09 0,80 0,72 0,40 1,12 < 0,03 0,08 0,08 0,82 < 0,03 0,82 0,51 0,54 1,05

Název suroviny Ţivočišný tuk Ţivočišný tuk Rybí moučka Rybí moučka Rybí moučka Rybí moučka Rybí moučka Krevní moučka

68

Tab. 5.4.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 37) Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 0,36 0,06 0,42 0,46 0,03 0,49 0,29 < 0,03 0,29 0,35 0,75 1,10 1,08 1,68 2,76 1,00 1,98 2,98 0,50 0,06 0,56 0,78 1,28 2,06 0,54 < 0,03 0,54 0,75 1,13 1,88 0,38 < 0,03 0,38 0,14 0,03 0,17 0,63 0,13 0,76 0,73 0,07 0,8 1,29 1,53 2,82 0,19 0,04 0,23 0,90 1,06 1,96 0,85 1,80 2,65 0,41 0,15 0,56 1,09 1,96 3,05 < 0,03 < 0,03 < 0,03 0,20 < 0,03 0,20 0,22 0,13 0,35 0,84 0,57 1,41 0,50 0,59 1,09 0,29 0,41 0,70 0,40 < 0,03 0,40 0,65 0,78 1,43 0,52 0,47 0,99 0,73 < 0,03 0,73 0,83 0,14 0,97 < 0,03 0,19 0,19 0,22 0,12 0,34 0,37 0,59 0,96 0,96 < 0,03 0,96 0,07 < 0,03 0,07 0,39 < 0,03 0,39

Název suroviny Uhličitan vápenatý Uhličitan vápenatý Uhličitan vápenatý Uhličitan vápenatý jemný Uhličitan vápenatý hrubý Chlorid sodný Sušená syrovátka Sušená syrovátka Sušená syrovátka kyselá Sušené mléko odtučněné MKP – dihydrogenfosf. vápenatý Monokalcium fosfát Monokalcium fosfát Monokalcium fosfát Monodikalcium fosfát Fixogran – směs krmných surovin DL – E 568 DL – E 565 Kaustický oxid hořečnatý Oxid zinečnatý DL – perlit Síran sodný DL – chelát zinku Premix pro výkrm prasat KKS pro lososovité ryby KKS pro nosnice KKS pro králíky KKS pro potkany KKS pro kojící prasnice KKS pro výkrm prasat KKS pro odchov kuřic KKS pro výkrm kapra KKS – A2 DKS pro dojnice DKS pro dojnice DKS pro dojnice DKS – dojnice

69

Výsledky jsou interpretovány jak v rozdělení podle kategorie krmiv (krmné suroviny, doplňkové látky, doplňkové krmné směsi, premix, kompletní krmné směsi), tak podle typu krmiva (zrniny, olejniny, suroviny ţivočišného původu a ostatní) (Obr. 5.4.1). Koncentrace ftalátů se u jednotlivých typů krmiv výrazně nelišily, mírně převaţoval obsah DEHP u surovin ţivočišného původu.

m g .kg -1 krm iva

Obs ah D B P a D E H P u růz nýc h typů krmiv v roc e 2008

60

48

36

DB P DE HP

24

12

os tatní

s uroviny ž ivoč iš ného původu

olejniny

z rniny

0

typ krm iva

Obr. 5.4.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2008 Ftaláty byly detekovány téměř u všech vzorků (výjimkou jsou dva vzorky pšenice, a DL – perlit). Detekovatelné obsahy ftalátů (DBP a DEHP) tak byly zjištěny u 97,22 % odebraných vzorků. Hodnoty ΣDBP+DEHP u krmných surovin (n = 88) se pohybovaly od hodnot niţších neţ detekční limit (< 0,03 mg.kg-1) po 4,47 mg.kg-1 u lněného semene. Obecně vyšší hodnoty byly potvrzeny u surovin s vyšším obsahem tuku (řepka, sója, ţivočišný tuk). U krmných surovin minerálního původu byly naměřeny hodnoty od 0,17 mg.kg-1 do 2,98 mg.kg-1. Obilniny a jejich výrobky dosahovaly hodnot od (< 0,03 mg.kg-1 do 1,06 mg.kg-1.

70

Koncentrace ΣDBP a DEHP u doplňkových látek (n = 6) se převáţně pohybovaly mezi hodnotami < 0,03 mg.kg-1 (DL – perlit) a 3,05 mg.kg-1 suroviny. Nejvyšší hodnoty byly prokázány u oxidu zinečnatého (3,05 mg.kg-1), vyšší hladiny byly naměřeny také u DL – E 568 (pojivo, protispékavá látka) – 2,65 mg.kg-1 suroviny. Koncentrace ftalátů u doplňkových krmných směsí pro dojnice (n = 4) dosahovala od 0,07 do 0,96 mg.kg-1 u oxidu zinečnatého. U premixu (n = 1) byla naměřena suma DBP a DEHP 1,41 mg.kg-1. Koncentrace ftalátů u kompletních krmných směsí (n = 9) se pohybovaly mezi hodnotami 0,19 mg.kg-1 a 1,43 mg.kg-1 suroviny. Rozdíly mezi jednotlivými vzorky nebyly výrazně odlišné. Ze zrnin (n = 44) byly stanoveny PAE u vzorků pšenice, pšeničných otrub, ječmene, ovsa, tritikale, ţita, kukuřice a hrachu. Koncentrace ΣDBP a DEHP byly velmi vyrovnané – od hodnot pod detekčním limitem po 1,86 mg.kg-1 u hrachu. Při srovnání s analýzami v jiných letech jsou hodnoty nepatrně niţší (KRÁTKÁ et al., 2008a; KRÁTKÁ et al., 2008c; JAROŠOVÁ et al., 2010). Olejniny (n = 19) byly zastoupeny zejména řepkou, sójou, řepkovým a sójovým extrahovaným šrotem, kromě toho byl analyzován a jeden vzorek slunečnice a lněného semene. Koncentrace ΣDBP a DEHP u řepky a sóji byla přibliţně stejná (0,09–2,35 mg.kg-1; 0,17–2,06 mg.kg-1). Srovnání s předchozími roky není moţné, dostatečné mnoţství vzorků řepkového a sójového semene nebylo dispozici. Extrahované šroty dosahovaly hodnot od 0,46 do 1,05 mg.kg-1, slunečníce 0,13 mg.kg-1. Obsah ftalátů ve lněném semeni (4,47 mg.kg-1) byl stejně vysoký jako v roce 2007 (3,85 mg.kg-1). Ve vzorcích ţivočišného původu (n = 8) převaţovala rybí moučka a ţivočišný tuk. Hladina kontaminace u rybí moučky se pohybovala od 0,08 do 2,54 mg.kg-1, coţ jsou hodnoty niţší ve srovnání s rokem 2005. U krevní moučky byla zjištěna koncentrace PAE 1,05 mg.kg-1,vzorky ţivočišného tuku byly vyrovnané (2,64 a 2,76 mg.kg-1). Do ostatních vzorků (n = 37) byly zařazeny minerální látky, vzorky sušené syrovátky, doplňkové látky, premixy a kompletní krmné směsi. Hodnoty ftalátů dosahovaly od < 0,03 mg.kg-1 u perlitu do 3,05 mg.kg1 u oxidu zinečnatého. JAROŠOVÁ et al. (1998) stanovili obsah ftalátů v krmných směsích v rozmezích 0,06– 2,36 mg DBP.kg-1 a 0,07–1,77 mg DEHP.kg-1. Podle RASZYKA et al. (1998) hodnoty v krmných směsích dosáhly 0,207 mg DBP.kg-1 a 0,216 mg DEHP.kg-1, podobně jako v našich stanoveních.

71

Srovnání vzorků v jednotlivých letech, u nichţ to bylo moţné, bylo provedeno t-testem pro nezávislé vzorky (Příloha 1). Při porovnání obsahu ΣDBP+DEHP u vzorků pšenice bylo zjištěno, ţe nejsou statisticky průkazné rozdíly mezi jednotlivými odběry kromě roku 2005/2008, kdy byl rozdíl průkazný (p = 0,016). Podobné výsledky byly zjištěny i při srovnání ječmene, rozdíly byly statisticky neprůkazné s výjimkou 2005/2008, kdy p = 0,0009 stanovilo vysoce průkazný rozdíl. Naopak stanovení ΣDBP+DEHP u kukuřice prokázala značnou variabilitu v letech 2005/2007 (p = 0,02) a 2005/2008 (p = 0,006). Rozdíly u dalších krmných surovin (řepkový extrahovaný šrot, ţivočišný tuk, sójový olej, řepkové semeno, řepkový olej a rybí olej) byly neprůkazné (p > 0,05). Ze stanovené neprůkaznosti rozdílů mezi jednotlivými měřeními vyplývá, ţe koncentrace ΣDBP+DEHP jsou u daných surovin v jednotlivých letech poměrně vyrovnané. Studie poskytla velké mnoţství dat týkajících se obsahu významných kontaminantů v krmných surovinách, doplňkových látkách a krmných směsích. Měl by být kladen důraz na potřebu dalšího monitoringu koncentrací ftalátů v krmivech, neboť v České republice nebyly stanoveny hygienické limity pro stanovení esterů kyseliny ftalové v krmivech hospodářských zvířat. Tyto výsledky tak mohou slouţit jako podklad pro moţné řešení tohoto problému a spolu s následným vyhledáním zdrojů kontaminace mohou vést k návrhům hygienických limitů pro krmiva. Poslední systematický monitoring obsahu ftalátů v surovinách a potravinách ţivočišného původu byl proveden Státní veterinární správou České republiky v letech 1996 a 1997. Pět vzorků masa, 33 vzorků masných výrobků, 29 vzorků drůbeţího masa a orgánů, 28 vzorků čerstvého mléka a 22 vzorků mléčných výrobků bylo analyzováno na obsah ftalátů (DRÁPAL a VALCL, 1998). Průměrné hodnoty DBP + DEHP u výše uvedených produktů byly následující: čerstvé maso 1,280 mg.kg-1 čerstvé suroviny, masné výrobky 1,071 mg.kg-1 čerstvé suroviny, drůbeţí maso a orgány 0,666 mg.kg-1 čerstvé suroviny, mléko 0,272 mg.kg-1 čerstvé suroviny, mléčné produkty 0,311 mg.kg-1 čerstvé suroviny. Přípustné hodnoty DBP + DEHP v potravinách jiţ nejsou nijak legislativně definovány, přestoţe mnoţství výsledků vědeckých prací popisuje transmigrace ftalátů z krmiv do ţivočišných tkání (CASTLE et al., 1988, NERÍN et al., 1993).

72

Vysoké hodnoty ftalátů byly zjištěny u některých krmných surovin s vyšší tukovou matricí (např. oleje, tuky, rybí moučky) a také u výrobků vyrobených z těchto komponent, jako jsou extrahované šroty. Krmné suroviny jako pšenice, ječmen a kukuřice byly také kontaminovány ftaláty a protoţe tyto komponenty tvoří asi 60– 80 % sloţení vyráběných kompletních krmných směsí, jsou moţným potenciálním zdrojem ohroţení potravinového řetězce a to i přesto, ţe tyto zjištěné hodnoty se pohybují na niţší úrovni. Trochu nečekaně se jeví i obsah ftalátů v některých doplňkových látkách (zejména Alimet-methionin, vitamíny A a E) a premixech. Přestoţe jsou zjištěné koncentrace u vzorků surovin rostlinného původu podstatně niţší neţ u krmných surovin ţivočišného původu, představuje to závaţné zjištění z hlediska nejvyššího zastoupení obilovin v krmných směsích pro hospodářská zvířata.

5.5 Vyluhovatelnost ftalátů do krmiv Zjištěné obsahy DBP a DEHP v lisovaném řepkovém oleji před skladováním v plastovém tanku jsou uvedeny v Tab. 5.5.1. Tab. 5.5.1 Obsah DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích lisovaného řepkového oleje A1–A8 před skladováním v plastovém tanku Název suroviny A1 A2 A3 A4 A5 A6 A7 A8

Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 1,26 5,23 6,49 0,14 3,78 3,92 0,69 5,49 6,18 1,07 7,00 8,07 1,03 6,50 7,53 1,58 7,72 9,30 2,10 8,00 10,10 0,98 1,95 2,93

Nejniţší koncentrace DBP byla stanovena u vzorku A2 (0,14 mg.kg-1), nejniţší koncentrace DEHP u vzorku A8 (1,95 mg.kg-1). Nejvyšší koncentrace DBP i DEHP byly nalezeny u vzorku A7 (2,10 mg.kg-1 a 8,00 mg.kg-1). Nejniţší koncentrace ∑DBP+DEHP byla zjištěna u vzorku A8 (2,93 mg.kg-1), zatímco nejvyšší u vzorku A7 (10,10 mg.kg-1). Průměrné hodnoty DBP, DEHP a jejich sumy byly 1,11; 5,71 a 6,82

73

mg.kg-1. Obsahy DBP, DEHP a ∑DBP+DEHP v materiálu plastového tanku, pouţitého pro skladování olejů, byly velmi vysoké – 314,39; 21,13 a 335,52 mg.kg-1 (Tab. 5.6.2). Zjištěné obsahy DBP a DEHP v lisovaném řepkovém oleji po skladování v plastovém tanku jsou uvedeny v Tab. 5.5.2. Tab. 5.5.2 Obsah DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích lisovaného řepkového oleje C1–C8 po skladování v plastovém tanku Název suroviny C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 C8

Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ∑DBP+DEHP 1,83 48,14 49,97 2,22 59,33 61,55 2,00 35,77 37,77 2,28 42,65 44,93 2,53 32,64 35,17 2,06 30,80 32,86 2,93 28,20 31,13 1,22 21,51 22,73

Nejniţší koncentrace DBP i DEHP byly stanoveny u vzorku C8 (1,22 mg.kg-1 a 21,51 mg.kg-1). Nejvyšší koncentrace DBP byla nalezena u vzorku C7 (2,93 mg.kg-1), nejvyšší koncentrace DEHP u vzorku C2 (59,33 mg.kg-1). Nejniţší koncentrace ∑DBP+DEHP byla zjištěna u vzorku C8 (22,73 mg.kg-1), zatímco nejvyšší u vzorku C2 (61,55 mg.kg-1). Průměrné hodnoty DBP, DEHP a jejich sumy byly 2,13; 37,38 a 39,51 mg.kg-1. Vysoce významný rozdíl u koncentrací DPB, DEHP a ∑DBP+DEHP byl zjištěn mezi vzorky oleje odebranými ihned po vylisování a mezi vzorky oleje odebranými po 21 dnech skladování (p < 0,01) (HARAZIM et al., 2008). Ftaláty byly zjištěny u 100 % odebraných obalů (n = 16) a byl potvrzen průkazný rozdíl mezi přenosem ftalátů z plastové nádrţe do skladovaného řepkového oleje. Zjištění, ţe byly estery kyseliny ftalové z plastového skladovacího tanku vyluhovány do uskladněného řepkového oleje a tím tedy do potravinového řetězce, koresponduje s výsledky IMHOFA et al. (1994). Podle LATINIHO (2004a) je DEHP nejvíce pouţívaným plastifikátorem pro formulaci PVC. DEHP se časem z PVC materiálu vyluhovává a následně je ubikvitárním kontaminantem ţivotního prostředí.

74

5.6 Obsah ftalátů v obalech krmiv Přehled stanovených koncentrací obsahu PAE v obalech krmiv v roce 2006 je uveden v Tab. 5.6.1. Charakteristika obalů je uvedena v Tab. 4.1.3. Tab. 5.6.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v obalech krmiv (n = 31) Vz. č.

Název suroviny

54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64

Vitamín D3 Vitamín A – La Roche Vitamín A – Adisseo Francie Vitamín E L-lysin Vitamín K3 Síran měďnatý pentahydrát Seleničitan sodný Jodid draselný Oxid manganatý Biotin Síran ţeleznatý monohydrát – Monosal Vitamín D3 Kys. nikotinová – niacin amid Vitamín A Vitamín E – Adisseo Vitamín K3 Síran měďnatý Seleničitan sodný Jodid draselný Oxid manganatý Biotin Vitamín E – Basf Pšeničné otruby Pšeničná krmná mouka Chlorid sodný – výrobek Uhličitan vápenatý – vstup Premix – Pracid KS – soyomilk DKS – Lipofish Wafolin

65 67 68 69 70 72 73 74 75 76 77 78 89 90 151a 152 480 481 482 483

Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ΣDBP+DEHP 5,98 123,44 129,42 2,63 41,91 44,54 5,58 27,61 33,19 456,72 70,08 526,80 12,22 96,06 108,28 5,58 65,95 71,53 137,75 7,64 145,39 5,02 19,20 24,22 2,61 23,54 26,15 2,68 9,57 12,25 6,75 36,93 43,68

75

4,49

6,05

10,54

6,04 4,35 7,49 3,59 10,10 2,42 1,15 3,44 7,91 8,91 3,87 58,11 25,06 19,86 2,31 10,23 10,84 15,31 7,00

112,54 27,47 75,85 3,54 15,87 6,25 2,23 5,33 4,01 1,62 2,34 3,23 6,98 7,75 6,01 3,38 1,77 3,90 2,13

118,58 31,82 83,34 7,13 25,97 8,67 3,38 8,77 11,92 10,53 6,21 61,34 32,04 27,61 8,32 13,61 12,61 19,21 9,13

DEHP a DBP byly stanoveny ve všech vzorcích obalů. Obsahy DEHP a DBP se pohybovaly mezi 1,15 a 456,72 mg.kg-1 a mezi 1,62 a 123,44 mg.kg-1, resp. Ve srovnání s výsledky PFORDTA (2004) jsou hodnoty vysoké (DEHP byl mezi 0,12 a 0,92 mg.kg-1 v sýru gouda). Obsah DEHP byl vyšší neţ DBP, nejvyšší hodnoty DEHP a DBP byly zjištěny u plastových vaků a kombinovaných materiálů (PVC a papír, PVC a hliníková fólie). Nejniţší obsah DEHP a DBP byl u obalů, které byly sloţeny hlavně z papíru. Přehled stanovených koncentrací obsahu PAE v obalech krmiv v roce 2007 je uveden v Tab. 5.6.2. Charakteristika obalů je uvedena v Tab. 4.1.5. Tab. 5.6.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v obalech krmiv (n = 18) Vz. č. 353 355 357 358 359 365 366 367 373 375 378 397 398 403 406 407 412 616 plastový barel

Plná sušená drůbeţí krev Cholinchlorid Alimet Slunečnicový olej – volně Acidomix Premix – Calprona AL Myco AD tm A-Z Myco-curb-dry Premix antioxidantů Vepřová plná sušená krev Rybí olej Kukuřičné zrno – siláţ Glycerin E422 (Glyco Plus) Lněné semeno – extrudované Saponifikovaný RV tuk Palmový tuk (Karotino) RV olej palmový – energizer Lososový olej

Koncentrace DEHP a DBP (mg.kg-1 původní hmoty) DBP DEHP ΣDBP+DEHP 341,36 19,59 360,95 1,31 0,23 1,54 1,05 123,29 124,34 1,15 0,80 1,95 2,66 11,45 14,11 3,51 337,54 341,05 2,73 9,84 12,57 7,90 12,01 19,91 41,22 1,31 42,53 430,03 29,60 459,63 4,82 20,66 25,48 61,77 12,19 73,96 4,17 1,29 5,46 23,85 70,57 94,42 16,33 10,78 27,11 12,81 14,27 27,08 3,93 0,77 4,70 4,53 0,45 4,98

plastový barel na olej

314,39

Název suroviny

21,13

335,52

DEHP a DBP byly opět stanoveny ve všech vzorcích obalů. Obsahy DEHP a DBP se pohybovaly mezi 1,05 a 430,03 mg.kg-1 a mezi 0,23 a 337,54 mg.kg-1, resp. V porovnání s rokem 2006 se hodnoty se mezi sebou výrazně neliší, jsou srovnatelné.

76

Minimální a maximální hodnoty DEHP a DBP byly zjištěny bez závislosti na druhu obalového materiálu. Zvláštním vzorkem byl plastový barel na olej, který byl pouţit pro zjištění moţné migrace PAE z obalového materiálu. Vysoké hodnoty obou ftalátů a jejich sumy (335,52 mg.kg-1) jsou alarmující a potvrzují moţný přestup ftalátů ze skladovací plastové nádrţe rostlinného oleje (5.5 Vyluhovatelnost ftalátů do krmiv). Při zjišťování moţné korelace obsahu ftalátů v krmivech s obsahem ftalátů v obalovém materiálu prokázala lineární regrese velmi slabou aţ slabou závislost bez průkazných rozdílů (p < 0,05) (Obr. 5.6.1 – Obr. 5.6.6). Obecně z této analýzy vyplývá, ţe s klesajícím obsahem ftalátů v obalech klesal obsah ftalátů v krmivech.

Obr. 5.6.1 Závislost obsahu DBP v krmivech na obsahu DBP v obalech v roce 2006 Z Obr. 5.6.1 je patrná velmi slabá korelační závislost neprůkazným rozdílem mezi obsahem DBP v krmivech a obsahem DBP v obalech.

77

Obr. 5.6.2 Závislost obsahu DEHP v krmivech na obsahu DEHP v obalech v roce 2006 Závislost na Obr. 5.6.2 byla vyhodnocena jako slabá, bez průkazných rozdílů mezi obsahem DEHP v krmivech a obsahem DEHP v obalech.

Obr. 5.6.3 Závislost obsahu ΣDBP+DEHP v krmivech na obsahu ΣDBP+DEHP v obalech v roce 2006

78

Na Obr. 5.6.3 je patrná slabá závislost bez průkazných rozdílů mezi obsahem ΣDBP+DEHP v krmivech a obsahem ΣDBP+DEHP v obalech.

Obr. 5.6.4 Závislost obsahu DBP v krmivech na obsahu DBP v obalech v roce 2007 U Obr. 5.6.4 byla lineární regresí prokázána slabá závislost obsahu DBP v krmivech na obsahu DBP v obalech bez průkazných rozdílů.

Obr. 5.6.5 Závislost obsahu DEHP v krmivech na obsahu DEHP v obalech v roce 2007 79

Na Obr. 5.6.5 byla závislost obsahu DEHP v krmivech na obsahu DEHP v obalech vyhodnocena jako slabá, bez průkazných rozdílů.

Obr. 5.6.6 Závislost obsahu ΣDBP+DEHP v krmivech na obsahu ΣDBP+DEHP v obalech v roce 2007 Na Obr. 5.6.6 je prokázána slabá závislost mezi obsahem ΣDBP+DEHP v krmivech a obsahem ΣDBP+DEHP v obalech, bez průkazných rozdílů. V obalových materiálech je prokázána proměnlivost v obsahu DBP a DEHP, kterou svými studiemi potvrdily i GAJDŮŠKOVÁ et al. (1996b) a JAROŠOVÁ et al. (1996). Analýza prokázala, ţe veškeré testované obalové materiály, v nichţ byly skladovány nebo přepravovány krmné komponenty, obsahovaly detekovatelné mnoţství ftaláty. Jednalo se o syntetické obaly, klasické syntetické „pytle na mouku“ nebo o vícevrstvé obaly, z nichţ jedna vrstva byla vţdy z plastu. Ftaláty ale byly zjištěny např.: také u obalu tvořeného pouze kovovou fólií a papírem (19,91 mg.kg-1 sumy DBP a DEHP – vzorek Mycocurb dry). V krmivářství jsou hodně pouţívány ke skladování a transportu krmných sloţek také plastové nádrţe a barely. V průběhu řešení byly zjištěny obsahy ftalátů např. v barelu, ve kterém byla skladována doplňková látka ze skupiny aminokyselin Alimet (124,34 mg.kg-1 sumy DBP a DEHP), nebo v barelu, ve kterém byl přepravován

80

a skladován premix konzervantů Premix – Calprona AL (341,05 mg.kg-1 sumy DBP a DEHP). Oblast zemědělské prvovýroby, resp. výroba, skladování a zkrmování zejména objemných krmiv a některých siláţovaných jadrných krmiv, nebyla na obsahy ftalátů

systematicky

monitorována.

Namátkově

odebraný

průměrný

vzorek

siláţovaného kukuřičného zrna obsahoval 0,97 mg.kg-1 sumy DBP a DEHP, zatímco siláţní vak, ve kterém bylo zrno skladováno obsahoval 73,96 mg.kg-1 sumy DBP a DEHP.

81

6 ZÁVĚR Byly analyzovány vzorky krmných surovin, doplňkových látek, premixů, kompletních krmných směsí, doplňkových krmiv a jejich obalových materiálů, které byly odebírány v rámci úředního dozoru spoluřešitelským pracovištěm ÚKZÚZ Opava v letech 2005–2008 při řešení projektu NAZV. Analýza obsahu esterů kyseliny ftalové byla provedena na Ústavu technologie potravin Mendelovy univerzity v Brně ověřenou metodou pro stanovení ftalátů v potravinách. U konkrétních vzorků řepkového oleje byla sledována moţnost vyluhování ftalátů z obalového materiálu do krmiva. V roce 2005 byly ftaláty zjištěny u všech vzorků kromě L-lysinu. Nejvíce kontaminované byly krmné suroviny, zejména rostlinné oleje (sójový olej – 131,42 mg.kg-1). Vysoký obsah ftalátů byl naměřen i u doplňkové látky Alimet-methionin (38,36 mg.kg-1) a vitamínů E (13,67 a 9,71 mg.kg-1). U vzorků odebraných v roce 2006 byly zjištěny detekovatelné hodnoty ftalátů u všech vzorků. Nejvyšší hodnoty PAE byly naměřeny opět u rostlinných olejů (32,40 mg.kg-1 u řepkového oleje) a u ţivočišného tuku (13,06 mg.kg-1). Vysoká koncentrace ftalátů byla prokázána u doplňkové látky Alimet (4,52 mg.kg-1). Ftaláty byly detekovány u všech vzorků odebraných v roce 2007 kromě sójového extrahovaného šrotu. Velmi vysoká hodnota ΣDBP a DEHP byla nalezena u sójového oleje (148,20 mg.kg-1), ţivočišného tuku (23,32 mg.kg-1) a řepkového oleje (22,73 mg.kg-1). Také vitamín E a premix Euromold Sal obsahovaly velmi vysoké koncentrace PAE (32,74 mg.kg-1 a 22,94 mg.kg-1). V roce 2008 byly ftaláty detekovány téměř u všech vzorků (kromě dvou vzorků pšenice a DL-perlitu). Nejvyšší hodnota u krmných surovin byla zjištěna u lněného semene (4,47 mg.kg-1). Z doplňkových látek byl nejvíce kontaminován oxid zinečnatý (3,05 mg.kg-1). Ze zjištěných údajů je patrné, ţe PAE jsou běţným kontaminantem krmiv. Krmiva se zvýšenými hodnotami ftalátů pak mohou být zdrojem kontaminace surovin ţivočišného původu a hospodářská zvířata mohou být vystavena působení jejich toxických účinků. Protoţe hladiny esterů kyseliny ftalové zjištěné v potravinovém řetězci mohou být klasifikovány jako nebezpečné podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, můţe být kontrola tohoto rizika zahrnuta do systému HACCP podle 82

Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 o poţadavcích na hygienu krmiv. V současnosti není dostatek dat o kontaminaci krmiv ftaláty, proto by obsahy ftalátů v potravinovém řetězci měly být dál monitorovány. Na základě výsledků můţeme tvrdit, ţe hlavním zdrojem kontaminace ftaláty jsou také plastové materiály pouţívané pro skladování surovin a konečných produktů. Ke sníţení rizika kontaminace ftaláty je nutné monitorovat obalové materiály pouţívané pro skladování krmiv, surovin a konečných produktů a sledovat barevné potisky, adhesiva a ostatní prvky, které jsou v kontaktu s krmivem. Protoţe bylo prokázáno vyluhování ftalátů z plastového skladovacího tanku do krmiv, které můţe vést ke kontaminaci potravinového řetězce estery kyseliny ftalové, bylo by vhodné pokračovat v analýze dalších obalů a kompetentní orgány by měly legislativně definovat maximální povolené koncentrace v potravinách, krmivech a obalových materiálech. Součástí monitorování by měla být také moţnost sledování kontaminace krmných směsí ftaláty v průběhu výroby a technologického zpracování. Cílem je zajistit rizikové produkty a předcházet tak následné kontaminaci potravinového řetězce. Prevencí zdraví zvířat a lidské populace můţe být krmení zdravými bezpečnými krmivy a výrobou bezpečných potravin. Krmiva mohou být kontaminována přímo z ţivotního prostředí (z vody, půdy a ovzduší) a nepřímo výrobou krmiv, skladováním a distribucí. Preventivním technologickým opatřením by bylo pouţívání takových obalů a nádrţí, které nebudou obsahovat ftaláty, a také zavedení limitu pro obsah ftalátů v materiálech, které přicházejí do přímého styku s krmivy. Kvalitu doplňkových látek a premixů doplňkových látek by měli zajistit zejména výrobci, kteří by měli garantovat, ţe jejich výrobek neobsahuje ţádné ftaláty, nebo je obsahuje na takové nejniţší moţné úrovni, která nepředstavuje riziko pro zvířata a potraviny. U krmných surovin je problematika sloţitější. Krmné suroviny s vyšším obsahem tuků (včetně rostlinných olejů a ţivočišných tuků) by měly před uvedením do oběhu podléhat analytické kontrole na obsah PAE. Vzhledem k plošnému zatíţení ţivotního prostředí ftaláty jsou niţší obsahy ftalátů také v krmných surovinách rostlinného původu. Skutečnost, ţe zrniny, luštěniny a olejniny tvoří asi 70 % objemu krmných směsí pro hospodářská zvířata, významně zvyšuje riziko průniku ftalátů do potravního řetězce a to zejména přes zrniny. Toto stanovisko je relevantní i pro zrniny určené pro potravinářské účely, přestoţe u krmných zrnin je nutné navíc zdůraznit jejich kumulativní účinek v tkáních zvířat.

83

Doporučená opatření by se měla zaměřit hlavně na sníţení kontaminace ţivotního prostředí ftaláty. Protoţe se ftaláty pouţívaly do plastových produktů a tyto produkty jsou ubikvitární, omezení expozice můţe být náročné. Kontaminované potraviny, parfémovaná kosmetika, produkty osobní potřeby a aerosolové spreje do domácnosti nejvíce přispívají k expozici ftalátům celé populace. Potraviny předbalené v plastech (plátkované sýry, plastové kartony na mléko atd.) mají pravděpodobně vyšší koncentrace ftalátů neţ produkty, které nejsou individuálně balené nebo balené v neplastových obalech. Čerstvá zelenina na rozdíl od mraţené zeleniny nebo vysoce zpracovaných potravin obsahuje niţší mnoţství ftalátů. Mnoho papírových obalů na dnešním trhu je potaţeno plastovým filmem, který obsahuje ftaláty. K významnému sníţení expozice dojde při pouţívání neplastových obalů pro dlouhodobé skladování potravin, zabránění přímého kontaktu horké nebo vroucí potraviny s plastovým povrchem obsahujícím ftaláty, dále se vyhnout ohřívání potravin v plastových obalech a minimalizací konzumace vysoce upravených potravin. Jiným významným zdrojem expozice jsou výpary z kosmetiky, produktů osobní potřeby, aerosolových sprejů pro domácnost, parfémy, laky na nehty, laky na vlasy, vody po holení a osvěţovače vzduchu. Dalším způsobem jak omezit působení par z produktů domácnosti je zvýšené větrání a ventilace. Pro sníţení výskytu PAE v krmivech by bylo vhodné přijmout následující preventivní opatření: 

monitoring ţivotního prostředí na obsahy ftalátů (půda, sedimenty, rostliny, ţivočichové aj.),



monitoring krmných surovin,



výzkum transferu ftalátů z ţivotního prostředí do pletiv rostlin pouţívaných ke krmným účelům,



monitoring materiálů, které přicházejí do styku se surovinami a krmivy v průběhu technologického zpracování,



monitoring obalových materiálů na obsah ftalátů,



stanovení maximálního limitu ftalátů v krmných sloţkách,



zavedení náhradních plastifikátorů pro pouţití v materiálech pro styk s krmivy a potravinami.

84

7 LITERATURA ADHOUM N., MONSER L., 2004: Removal of phthalate on modified activated carbon: application to the treatment of industrial wastewater. Sep. Purif. Technol., 38: 233–239.

ALBRO P.W., CORBETT J.T., SCHROEDER J.L., JORDAN S., MATTHEWS H.B., 1982: Pharmacokinetics, interactions with macromolecules and species differences in metabolism of DEHP. Environ. Health Perspect.; 45: 19–25.

AKINGBEMI

B.T.,

YOUKER

R.T.,

SOTTAS

C.M.,

GE

R.,

KATZ E.,

KLINEFELTER G.R., ZIRKIN B.R., HARDY M.P., 2001: Modulation of rat Leydig cell steroidogenic function by di(2-ethylhexyl)phthalate. Biol. Reprod., 1252–1259.

AKINGBEMI B.T., GE R., KLINEFELTER G.R., ZIRKIN B.R., HARDY M.P., 2004: Phthalate-induced Leydig cell hyperplasia is associated with multiple endocrine disturbances. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 101: 775–780.

ALBRO P.W., MOORE B., 1974: Identification of the metabolites of simple phthalate esters in rat urine. J. Chromatogr., 94: 209–218.

ATSDR, 2002: Toxicological profile for di(2-ethylhexyl) phthalate. Agency for Toxic Substances and Disease Registry, Atlanta.

BALAFAS D., SHAW K.J., WHITFIELD F.B., 1999: Phthalate and adipate esters in Australian packaging materials. Food Chemistry, 65: 279–287.

BAUER M.J., HERMMANN R., 1997: Estimation of the environmental contamination by phthalic acid esters leaching from household wastes. Sci. Total Environ., 208: 49–57.

BAUER M.J., HERMANN R., MARTIN A., ZELLMANN H., 1998: Chemodynamics, transport behaviour and treatment of phthalic acid esters in municipal landfill leachates. Water Sci. Technol., 38: 185–192.

85

BECKER K., SEIWERT M., ANGERER J., HEGER W., KOCH H.M., NAGORKA R., ROSSKAMP E., SCHLÜTER C., SEIFERT B., ULLRICH D., 2004: DEHP metabolits in urine of children and DEHP in house dust. Int. J. Hyg. Environ. Health, 207: 409– 417.

BIEDERMANN-BREM S., BIEDERMANN M., FISELIER K., GROB K., 2005: Compositional GC-FID analysis of the additives to PVC, focusing on the gaskets of lids for glass jars. Food Additives and Contaminants, 22:1274–84.

BLOUNT B.C., SILVA M.J., CAUDILL S.P., NEEDHAM L.L., PIRKLE J.L., SAMPSON E.J., LUCIER G.W., JACKSON R.J., BROCK J.W., 2000: Levels on seven urinary phthalate metabolites in a human reference population. Environ. Health Perspect., 108: 979–982.

BORCHERS A., TEUBER S.S., KEEN C.L., GERSHWIN M.E., 2010: Food safety. Clinic. Rev. Allerg. Immunol., 39: 98–141.

CADOGAN D.F., PAPEZ M., POPPE A.C., SCHEUBEL J., 1993: An assessment of the release, occurrence and possible effect of plasticizers in the environment. Prog. Rubber Plast. Technol., 10: 1–19.

CASAJUANA N., LACORTE S., 2004: New methodology for the determination of phthalate esters, bisphenol A, bisphenol A diglycidyl ether, and nonylphenol in commercial whole milk samples. J. Agric. Food Chem., 52: 2702–2707.

CASTLE I., GILBERT J., EKLUND T., 1990: Migration of plasticizer from poly(vinyl chloride) milk tubing. Food Addit. Contam., 7: 591–596.

CASTLE I., MERCER A.J., STARTIN J.R., GILBERT J., 1988: Migration from plasticised films into foods 3. Migration of phthalate, sebacate, citrate and phosphate esters from film used for retail food packaging. Food Additives and Contaminants, 5: 9– 20.

86

CDC, 2009: Fourth National Report on Human Exposure To Environmental Chemicals.

CLARK K., COUSINS I.T., MACKAY D., 2003: Assessment of critical exposure pathways. The Handbook of Environmental Chemistry, 3: 227–262.

COBBELIS L., LATINI G., DE FELICE C., RAZZI S., PARIS I., RUGGIERI F., MAZZEO P., PETRAGLIA F., 2003: High plasma concentrations of di-(2-ethylhexyl)phthalate in women with endometriosis. Hum. Reprod., 18: 1512–1515.

COLBORN T., VOM SALL F.S. SOTO A.M., 1993: Developmental effects of endocrine-disrupting chemicals in wildlife and humans. Environ. Health Perspect., 101: 378–384.

COLON I., CARO D., BOURDONY C.J., ROSARIO O., 2000: Identification of phthalate esters in the serum of young Puerto Rican girls with premature breast development. Environ. Health Perspect., 108: 895–900.

COUSINS I.T., MACKAY D., PARKERTON T., 2003: Physical-chemical properties and evaluative fate modelling of phthalate esters. The Handbook of Environmental Chemistry, 3: 57–84.

CRIADO M.V., FERNANDEZ PINTO V.E., BADESSARI A., CABRAL D., 2005: Conditions that regulate the growth of moulds inoculated into bottled mineral water. Int. J. Food Microbiol., 99: 343–349.

DAVID R.M., GANS G., 2003: Summary of mammalian toxicology and health effects of phthalate esters. The Handbook of Environmental Chemistry, 3: 299–316.

DAVID F., SANDRA P., TIENPONT B., VANWALLEGHEM F., IKONOMOU M., 2003: Analytical methods review. The Handbook of Environmental Chemistry, 3: 9–56.

87

DAVIS B.J., MARONPOT R.R., HEINDEL J.J., 1994: Di-(2-ethylhexyl) phthalate suppresses estratiol and ovulation in cycling rats. Toxicol. Appl. Pharmacol., 128: 216– 223.

DIRVEN H.A., VAN DER BROEK P.H., JONGENEELEN F.J., 1993: Determination of four metabolites of the plasticizer di (2-ethylhexyl) phthalate in human urine samples. Int. Arch. Occup. Environ. Health, 64: 555–560.

DOSTAL L.A., WEAVER R.P., SCHWETZ B.A., 1987: Transfer of di(2-ethylhexyl) phthalate through rat milk and effects on milk consumption and tha mammary gland. Toxicol. Appl. Pharmacol., 91: 315–325. DRÁPAL J., VALCL O., 1998: Contamination of the food chain with foreign substances – the situation in 1997. Information Bulletin of the State Veterinary Administration of the Czech Republic.

DUTY S.M., SILVA M.J., BARR D.B., BROCK J.W., RYAN L., CHEN Z., HERRICK R.F., CHRISTIANI D.C., HAUSER R., 2003a: Phthalate exposure and human semen parameters. Epidemiology, 14: 269–277.

DUTY S.M., SINGH N.P., SILVA M.J., BARR D.B., BROCK J.W., RYAN L., HERRICK R.F., CHRISTIANI D.C., HAUSER R., 2003b: The relationship between environmental exposure to phthalates and DNA damage in human sperm using the neutral comet assay. Environ. Health Perspect., 111: 1164–1169.

DUTY S.M., ACKERMAN R.M., CALAFAT A.M., HAUSER R., 2005: Personal care product use predicts urinary concentrations of some phthalate monoesters. Environ. Health Perspect., 113: 1530–1535.

ECHA, 2009a: Data on manufacture, import, export, uses and releases of dibutyl phthalate (DBP) as weel as information on potential alternative to its use. COWI, IOM and Entec for the European Chemicals Agency (ECHA), Helsinki.

88

ECHA, 2009b: Data on manufacture, import, export, uses and releases of benzyl butyl phthalate (BBP) as weel as information on potential alternative to its use. COWI, IOM and Entec for the European Chemicals Agency (ECHA), Helsinki.

ECHA, 2009c: Data on manufacture, import, export, uses and releases of bis(2ethylhexyl)phthalate (DEHP) as weel as information on potential alternative to its use. COWI, IOM and Entec for the European Chemicals Agency (ECHA), Helsinki.

European Chemical Bureau, 2004: Dibutyl phthalate Risk Assessment Report Special Publication I.01.66. Institute for Health and Consumer Protection, Ispra Italy. Databáze online [cit. 2011-01-25]. Dostupné na: http://ecb.jrc.it

European Chemical Bureau, 2008: Bis(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) Risk Assessment Report vol. 80, Institute for Health and Consumer Protection, Ispra Italy. Databáze online [cit. 2011-01-25]. Dostupné na: http://ecb.jrc.it

ELCOMBE C.R., MITCHELL A.M., 1986: Peroxisome proliferation due to di(2ethylhexyl) phthalate (DEHP): species differences and possible mechanisms. Environ. Heatlh Perpect., 70: 211–219.

EMA M., MIYAWAKI E., 2001: Adverse effects on development of the reproductive system in male offspring of rats given monobutyl phthalate, a metabolite of dibutyl phthalate, during late pregnancy. Reprod. Toxicol., 15: 189–194.

FANKHAUSER-NOTI A., FISELIER, K., BIEDERMANN S., BIEDERMANN M., GROB K., ARMELLINI F., 2005a: Epoxidized Soy Bean Oil (ESBO) migrating from gaskets of lids into food packed in glass jars. European Food Research & Technology, 221: 416–422.

FANKHAUSER-NOTI A., FISELIER K., BIEDERMANN-BREM S., GROB K., 2005b: Epoxidized Soy Bean Oil (ESBO) migrating from the gaskets of lids into food packed in glass jars: Analysis by on-line liquid chromatography – gas chromatography (LC-GC). Journal of Chromatography A, 1082: 214–219.

89

FANKHAUSER-NOTI A., GROB K., 2006: Migration of plasticizers from PVC gaskets of lids for glass jars into oily foods: Amount of gasket material in food contact, proportion of plasticizer migrating into food and compliance testing by simulation. Trends in Food Science & Technology, 17: 105–112.

FENNEL T.R., KROL W.L., SUMNER S.C., SNYDER R.W., 2004: Pharmacokinetics of dibutylphthalate in pregnant rats. Toxicol. Sci., 82: 407–418. FROMME H., KÜCHLER T., OTTO T., PILZ K., MÜLLER J., WENZEL A., 2002: Occurrence of phthalates and bisphenol A and F in the environment. Water Res., 36: 1419–1438.

FROMME H., LAHRZ T., PILOTY M., GABHART H., ODDOY A., RUDEN H., 2004: Occurrence of phthalates and musk fragrances in indoor air and dust from apartments and kindergartens in Berlin (Germany). Indoor Air, 14: 188–195. FURTMANN K., 1994: Phthalates in surface water – a method for routine trace level analysis. Fresenius J. Anal. Chem., 348: 291–296. GAJDŮŠKOVÁ V., JAROŠOVÁ A., ULRICH R.: 1996a: Occurrence of phthalic acid esters in food packaging material. Potravinářské Vědy, 14: 99–108. GAJDŮŠKOVÁ V., JAROŠOVÁ A., ULRICH R., ŠEVELA K., 1996b: The occurrence of phthalic acid esters in packaging materials for foods and medicinal products. In: International symposium on food packaging: Ensuring the quality and safety of foods, Budapest 1996, s. 71.

GILLESBY B.E., ZACHAREWSKI T.R., 1998: Exoestrogens: Mechanisms of actions and strategies for identification and assessment. Environ. Toxicol. Chem., 10: 1541– 1583. HARAZIM J., 2008: Prevence průniku toxických esterů kyseliny ftalové do krmiv, produktů a potravin. Závěrečná zpráva za rok 2007, ÚKZÚZ v Opavě, Opava, 9 s.

90

HARAZIM J., JAROŠOVÁ A., KRÁTKÁ L., STANCOVÁ V., SUCHÝ P., 2008: Contamination of feedstuffs with phthalic acid esters. Toxicology Letters, 180, 67.

HAUSER R., DUTY S., GODFREY-BAILEY L., CALAFAT A.M., 2004: Medications as a source of human exposure to phthalates. Environ. Health Perpect., 112: 751–753.

Health Canada, 2002: DEHP in medical devices: an exposure and toxicity assessment. Medical Devices Bureau, Therapeutic Products Directorate, Health Products and Food Branch, Health Canada, Ottawa, Canada.

HEUDORF U., MERSCH-SUNDERMANN V., ANGERER J., 2007: Phthalates: Toxicology and Exposure. Int. H. Hyg. Environ. Health, 210: 623–634. HOLADOVÁ K., PROKŮPKOVÁ G., HAJŠLOVÁ J., POUSTKA J., 2007: Headspace solid-phase microextraction of phthalic acid esters from vegetable oil employing solvent based matrix modification. Analytica Chimica Acta, 582: 24–33.

HOPPIN J.A., BROCK J.W., DAVIS B.J., BAIRD D.D., 2002: Reproducibility of urinary phthalate metabolites in first morning urine samples. Environ. Health Perspect., 110: 515–518.

HOWDESHELL K.L., RIDER C.V., WILSON V.S., GRAY Jr. L.E., 2008: Mechanisms of action of phthalate esters, individually and in combination, to induce abnormal reproductive development in male laboratory rats. Environmetal Research, 108: 168–176.

HUANG P.-CH., TIEN CH.-J., SUN Y.-M., HSIEH CH.-Y., LEE CH.-CH., 2008: Occurrence of phthalates in sediment and biota: Relationship to aquatic factors and the biota-sediment accumulation factor. Chemosphere, 73: 539–544.

HUBER

W.W.,

GRASL-KRAUPP

B.,

SCHULTE-HERMANN

R.,

1996:

Hepatocarcinogenic potential of di(2-ethylhexyl) phthalate in rodents and its implications on human risk. Crit. Rev. Toxicol., 26: 365–481.

91

CHANG B.V., YANG C.M., CHENG C.H., YUAN S.Y., 2004: Biodegradation of phthalate esters by two bacteria strains. Chemosphere, 55: 533–538.

CHENG H.F., CHEN S.Y., LIN J.G., 2000: Biodegradation of di-(2-ethylhexyl) phthalate in sewage sludge. Water Sci Technol., 41: 1–6.

CHOU K., WRIGHT R.O., 2006: Phthalates in Food and Medical Devices. J. Med. Toxicol., 2: 126–135.

IMHOF R., GAUCH R., SIEBER R., BOSSET J., 1994: About some volatile organic pollutants in milk and dairy products. Mitteilungen aus dem Gebiete der Lebensmittelunterschung und Hygiene, 85 (6): 681–703.

ITO Y, YOKOTA H., WANG R., YAMANOSHITA O., ICHIHARA G., WANG G., KURATA Y., TAKAGI K., NAKAJIMA T., 2005: Species differences in the metabolism of di(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) in several organs of mice, rats, and marmosets. Arch. Toxicol., 79: 147–154.

JARFELT K., DALGAARD M., HASS U., BORCH J., JACOBSEN H., LADEFOGED O., 2005: Antiandrogenic effects in male rats pernatally exposed to a mixture of di(2ethylhexyl) phthalate and di(2-ethylhexyl) adipate. Reprod. Toxicol., 19: 505–515. JAROŠOVÁ, A., GAJDŮŠKOVÁ V., ULRICH R., ŠEVELA K., 1996: Occurrence of phthalic acid esters in food packaging materials. Czech J. Food Sci., 14: 99–108. JAROŠOVÁ A., GAJDŮŠKOVÁ V., ULRICH R., ŠEVELA K., 1997: Zhodnocení výskytu esterů kyseliny ftalové v potravním řetězci. In: Cudzorodé látky v požívatinách. XVIII. Konferencia s medzinárodnou účasťou. Tatranská Štrba, 178–181. JAROŠOVÁ A., GAJDŮŠKOVÁ V., RASZYK J., ŠEVELA K., 1998: Determination of phthalic acid esters (PAEs) in biological materials by HPLC. Czech J. Food Sci., 16: 122–130.

92

JAROŠOVÁ A., 2004: Polychlorované bifenyly a estery kyseliny ftalové v potravním řetězci. Habilitační práce, MZLU. Brno, 137 s. JAROŠOVÁ A., HARAZIM J., SUCHÝ P., KRÁTKÁ L., KOLENČÍKOVÁ D., 2007: Současný stav kontaminace ftaláty u vybraných krmných surovin, doplňkových látek a premixů v ČR. In: Zborník referátov a posterových príspevkov z XXI. vedeckej konferencie "Cudzorodé látky v poživatinách". Bratislava, 76–81. JAROŠOVÁ A., HARAZIM J., KRÁTKÁ L., KOLENČÍKOVÁ D., 2010: Screening of phthalic acid esters in raw materials, premixes and feed additives. Environ. Chem. Lett., 8: 387–391.

JUNG KOO H., MU LEE B., 2005: Human monitoring of phthalates and risk assessment. J. Toxicol. Environ. Health A, 68: 1379–1392.

KATO K., SILVA M.J., BROCK J.W., REIDY J.A., MALEK N.A., HODGE C.C., NAKAZAWA H., NEEDHAM L.L., BARR D.B., 2003: Quantitative detection of nine phthalate metabolites in human serum using reversed-phase high-performance liquid chromatography – electrospray ionization – tandem mass spectrometry. J. Anal. Toxicol., 27: 284–289.

KATO K., SILVA M.J., NEEDHAM L.L., CALAFAT A.M., 2005: Determination of 16 phthalate emtabolites in urine using automated sample preparation and on-line preconcentration/high-performance liquid chromatography/tandem mass spectrometry. Anal. Chem., 77: 2985–2991.

KATO K., SILVA M.J., REIDY J.A., HURTZ D., MALEK N.A., NEEDHAM L.L., NAKAZAWA H., BARR D.B., CALAFAT A.M., 2004: Mono (2-ethyl-5hydroxyhexyl) phthalate and mono (2-ethyl-5-oxohexyl) phthalate as biomarkers for human exposure assessment to di-(2-ethylhexyl) phthalate. Environ. Health Perpect., 112: 327–330.

93

KIRK-PATRICK D.C., RIPLEY R.A., PELLETIER M.A., 1989: Food packaging materials: health implications. Nutritional Toxicology, 3: 1–20.

KOCH H.M., GONZALEZ-RECHE L.M., ANGERER J., 2003a: On-line clean-up by multidimensional

liquid

chromatography-electrospray

ionization

tandem

mass

spectrometry for high throughput quantification of primary and secondary phthalate metabolites in humas urine. J. Chromatogr. B, 784: 169–182.

KOCH H.M, DREXLER H., ANGERER J., 2003b: An estimation of the daily intake of di(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) and other phthalates in the general population. Int. J. Hyg. Environ. Health, 206: 77–83.

KOCH H.M., DREXLER H., ANGERER J., 2004a: Internal exposure of nursery-school children and their parets and teachers to di(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP). Int. J. Hyg. Environ. Health, 207: 15–22.

KOCH H.M., BOLT H., ANGERER J., 2004b: Di(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) metabolites in human urine and serum after single oral dose of deuterium labelled DEHP. Arch. Toxicol., 78: 120–130.

KOCH H.M., BOLT H.M., PREUSS R., ANGERER J., 2005a: New metabolites of di(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) in human urine and serum after single oral doses of deuterium-labelled DEHP. Arch. Toxicol., 79: 367–376.

KOCH H.M., ANGERER J., DREXLER H., ECKSTEIN R., WEISBACH V., 2005b: Di(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) exposure of voluntary plasma and platelet donors. Int. J. Hyg. Environ. Health, 208: 489–498.

KOCH H.M., BOLT H.M., PREUSS R., ECKSTEIN R., WEISBACH V., ANGERER J., 2005c: Intravenous exposure to di(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP): metabolites of DEHP in urine after a voluntary platelet donation. Arch. Toxicol., 79: 689–693.

94

KOCH H.M., PREUSS R., DREXLER H., ANGERER J., 2005d: Exposure of nursery school children and their parents and teachers to di-n-butylphthalate and butylbenzylphthalate. Int. Arch. Occup. Environ. Health, 78: 223–229.

KOCH H.M., PREUSS R., ANGERER J., 2006: Di(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP): human metabolism and internal exposure – an update and latest results. Int. J. Androl., 29: 155–165. KRÁTKÁ L., JAROŠOVÁ A., 2007: The occurrence of phthalic acid esters in feedstuffs. In: MendelNet ´07 Agro. Brno, 91. KRÁTKÁ L., JAROŠOVÁ A., MALYSZOVÁ J., HARAZIM J., 2008a: Výskyt esterů kyseliny ftalové ve vybraných krmivech. [CD-ROM] In: Sborník příspěvků XXXIX. Symposium o nových směrech výroby a hodnocení potravin. Skalský dvůr. 320–323. KRÁTKÁ L., JAROŠOVÁ A., MALYSZOVÁ J., STANCOVÁ V., HARAZIM, J., 2008b: The occurence of phthalic acid esters in selected feedstuffs. [CD-ROM] In: Chemické listy. Brno, 102, 698–699. KRÁTKÁ L., JAROŠOVÁ A., STANCOVÁ V., 2008c: Contamination of feedstuffs by phthalic acid esters. In: MendelNet '08 Agro. Brno, 1–5. KRÁTKÁ L., JAROŠOVÁ A., KOLENČÍKOVÁ D., 2007: The occurrence of phthalic acid esters in feedstuffs. In: 3rd International Conference on Quality and Safety in Food Production Chain. Wroclaw, 215.

KURAHASHI N., KONDO T., OMURA M., UMEMURA T., MA M., KISHI R., 2005: The effects of subacute inhalation of di (2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) on the testes of prepubertal Wistar rats. J. Occup. Health, 47: 437–444.

LATINI G., DE FELICE C., VERROTTI A., 2004a: Plasticizers, infant nutrition and reproductive health. Reprod. Toxicol., 19: 27–33.

95

LATINI G., VERROTTI A., DE FELICE C., 2004b: Di-2-ethylhexyl phthalate and endocrine disruption: a review. Curr. Drug Targets Immune. Endocr. Metabol. Disord., 4: 37–40.

LAU T.K., CHU W., GRAHAM N., 2005: The degradation of endocrine disruptor di-nbutyl phthalate by UV irradiation: a photolysis and product study. Chemosphere, 60: 1045–1053.

LIANG D.-W., ZHANG T., FANG H. H. P., HE J., 2008: Phthalates biodegradation in the environment. Appl. Microbiol. Biotechnol., 80: 183–198.

LISS G.M., ALBRO P.W., HARTLE R.W., STRINGER W.T., 1985: Urine phthalate determinations as an index of occupational exposure to phthalic anhydride and di(2ethylhexyl) phthalate. Scand. J. Work. Environ. Health, 11: 381–387.

LJUNGVALL K., KARLSSON P., HULTEN F., MADEJ A., NORRGREN L., EINARSSON S., RODIGUEZ MARTINEZ H., MAGNUSSON U., 2005: Delayed effects on plasma concentration of testosterone and testicular morphology by intramuscular low-dose di(2-ethylhexyl) phthalate or oestradiol benzoate in the prepubertal boar. Theriogenology, 64: 1170–1184.

LOVEKAMP SWAN T., DAVIS B.J., 2003: Mechanisms of phthalate ester toxicity in the female reproductive system. Environ. Health Perspect., 111: 139–145.

LUKS-BETLEJ K., POPP P. JANOSZKA B, PASCHKE H, 2001: Solid-phase microextraction of phthalates from water. J. Chromatogr. A., 938: 93–101.

MACKINTOSH C.E., MALDONADO J., HONGWU J., HOOVER N., CHONG A., IKONOMOU M.G., GOBAS F.A.P.C., 2004: Distribution of phthalate esters in a marine aquatic food web: comparison to polychlorinated biphenyls. Environ. Sci. Technol., 38: 2001–2020.

96

MARCILLA A., GARCIA S, GARCIA-QUESADA J.C., 2008: Migrability of PVC plasticizers. Polymer Testing, 27: 221–233.

MASS R.P., PATCH S.C., PANDOLFO T.J., 2004: Inhalation and ingestion of phthalate compounds from use of synthetic modeling clays. Bull. Environ. Contam. Toxicol., 73: 227–234.

MATSUMOTO M., HIRATA-KOIZUMI M., EMA M., 2008: Potential adverse effect of phthalic acid esters on human health: a review of recent studies on reproduction. Regul. Toxicol. Pharm., 50: 37–49.

MEEK M.A., CHAN P.K.L., 1994: Bis(2-ethylhexyl) phthalate: evaluation of risks to health from environmental exposure in Canada. J. Environ. Sci. Health, 12: 179–194.

MESSADI D., TAVERDET J.L., VERGNAUD J.M., 1983: Plasticizer migration from plasticized poly (vinyl chloride) into liquids. Effect of several parameters on the transfer. Ind. Eng. Chem. Prod. Res. Dev., 22: 142–146.

MODIGH C.M., BODIN S.L., LILLIENBERG L., DAHLMAN HOGLUND A., AKESSON B., AXELSSON G., 2002: Time to pregnancy among partners of men exposed to di(2-ethylhexyl) phthalate. Scand. J. Work. Environ. Health, 28: 418–428.

MOORE R.W., RUDY T.A., LIN T.M., KO K., PETERSON R.E., 2001: Abnormalities of sexual development in male rats with in utero and lactationa exposure to the antiandrogenic plasticizer Di(2-ethylhexyl) phthalate. Environ. Health Perspect., 109: 229–237.

MORTENSEN

G.K.,

MAIN

K.M.,

ANDERSSON.

A.-M.,

LEFFERS

H.,

SKAKKEBÆK N.E., 2005: Determination of phthalate monoesters in human milk, consumer milk, and infant formula by tandem mass spectrometry (LC-MS-MS). Anal. Bioanal. Chem., 382: 1084–1092.

97

MYLCHREEST E, CATTLEY R.C., FOSTER P.M., 1998: Male reproductive tract malformations in rats following gestational and lactational exposure to Di(n-butyl) phthalate: an antiandroganic mechanism? Toxicol. Sci., 43: 47–60.

NAGAO T., OHTA R., MARUMO H., SHINDO T., YOSHIMURA S., ONO H., 2000: Effect of butyl benzyl phthalate in Sprague-Dawley rats after gavage administration: a two generation reproductive study. Reprod. Toxicol., 14: 513–532. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecná zásady a poţadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005, kterým se stanoví poţadavky na hygienu krmiv. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 o doplňkových látkách pouţívaných ve výţivě zvířat. Nařízení Komise (ES) č. 552/2009, kterým se mění nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek ve znění pozdějších předpisů. Nařízení Komise (EU) č. 10/2011 o materiálech a předmětech s plastů určených pro styk s potravinami. Nařízení vlády č. 245/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a o změně a doplnění

98

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění nařízení vlády č. 212/2007 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. NERÍN C., CACHO J., GANCEDO P., 1993: Plasticizers from printing inks in a selection of food packagings and their migration to food. Food Additives and Contaminants, 10: 453–460.

NTP-CERHR, 2000: NTP-CERHR expert panel report on di(2-ethylhexyl) phthalate. Databáze online [cit. 2011-01-25]. Dostupné na: http://cerhr.niehs.nih.gov/evals/phthalates

NTP-CERHR, 2003a: Monograph on the potential human reproductive and developmental effects of di-n-butyl phthalate (DBP). Databáze online [cit. 2011-01-25]. Dostupné na: http://cerhr.niehs.nih.gov/evals/phthalates

NTP-CERHR, 2003b: Monograph on the potential human reproductive and developmental effects of butyl benzyl phthalate (BBP). Databáze online [cit. 2011-0125]. Dostupné na: http://cerhr.niehs.nih.gov/evals/phthalates

NTP-CERHR, 2003c: Monograph on the potential human reproductive and developmental effects of di-isodecyl phthalate (DIDP). Databáze online [cit. 2011-0125]. Dostupné na: http://cerhr.niehs.nih.gov/evals/phthalates

NTP-CERHR, 2003d: Monograph on the potential human reproductive and developmental effects of di-isononyl phthalate (DINP). Databáze online [cit. 2011-0125]. Dostupné na: http://cerhr.niehs.nih.gov/evals/phthalates

NTP-CERHR, 2003e: Monograph on the potential human reproductive and developmental effects of di-n-octyl phthalate (DnOP). Databáze online [cit. 2011-0125]. Dostupné na: http://cerhr.niehs.nih.gov/evals/phthalates

99

NTP-CERHR, 2003f: Monograph on the potential human reproductive and developmental effects of di-n-hexyl phthalate (DnHP). Databáze online [cit. 2011-0125]. Dostupné na: http://cerhr.niehs.nih.gov/evals/phthalates

NTP-CERHR, 2005: NTP-CERHR expert panel update on the reproductive and developmental toxicity of di(2-ethylhexyl) phthalate. Databáze online [cit. 2011-01-25]. Dostupné na: http://cerhr.niehs.nih.gov/evals/phthalates O´CONNOR J.C., FRAME S.R., LADICS G.S., 2002: Evaluation of a 15-day screening assay using intact male rats for identifying antiandrogens. Toxicol. Sci., 69: 92–108. OSTROVSKÝ I., ČABALA R., KUBINEC R., GÓROVÁ R., BLAŠKO J., KUBINCOVÁ J., ŘIMNÁČOVÁ L., LORENZ W., 2011: Determination of phthalate sum in fatty food by gas chromatography. Food Chemistry, 124: 392–395.

PAGE B.D., LACROIX G.M., 1992: Studies into transfer and migration of phthalate esters from aluminium foil-paper laminate to butter and margarine. Food Additives and Contaminants, 9: 197–212.

PAGE B.D., LACROIX G.M., 1995: The occurrence of phthalate ester and di-2ehtlyhexyl adipate plasticizers in Canadian packaging and food sampled in 1985-1989: a survey. Food Addit. Contam., 12: 129–151.

PEIJNENBURG W.J.G.M, STRUIJS J., 2006: Occurrence of phthalate esters in the environment of the Netherlands. Ecotoxicol. Environ. Saf., 63: 204–215. PERÉZ-FERÁZ C., BARCIELA-ALONSO M.C., SEDES-DÍAZ A., BERMEJOBARRERA P., 2010: Phthalates determination in pharmaceutical formulae used in parenteral nutrition by LC-ES-MS: importance in public health. Anal. Bioanal. Chem., 397: 529–535.

PETERSEN J.H., 1991: Survey of di-ethyl hexyl phthalate plasticizer contamination of Danish milks. Food Additives and Contaminants, 8: 701–706.

100

PETERSEN J. H., BREINDAHL T., 2000: Plasticizers in total diet samples, baby food and infant formulae. Food Additives and Contaminants, 17: 133–141.

PFORDT J., 2004: Levels of di (2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) and dibutyl phthalate (DBP) in some foodstuffs with plastic packagings and in mother´s milk. Deutsche Lebensmittel-Rundschau, 11: 431–436.

PREUSS R., KOCH H.M., ANGERER J., 2005: Biological monitoring of the five major metabolites of di-(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) in human urine using column – switching liquid chromatography – tandem mass spectrometry. J. Chromatogr. B, 816: 269–280. RASZYK J., GAJDŮŠKOVÁ V., JAROŠOVÁ A., SALAVA J., PALÁC J., 1998: Occurrence of phthalic acid esters in combined feedstuffs and adipose tissues of swine and cattle. Vet. Med. Czech, 43: 93–95.

RHODES C., ORTON T.C., PRATT I.S., BATTEN P.L., BRATT H., JACKSON S.J., ELCOMBE C.R., 1986: Comparative pharmacokinetics and subacute toxicity of di(2ethylhexyl) phthalate (DEHP) in rats and marmosets: extrapolation of effects in rodents to man. Environ. Health Perspect., 65: 299–308.

ROTH B., HERKENRATH P., LEHMANN H.J., OHLES H.D., HOMIG H.J., BENZ BOHM G., KREUDER J., YOUNOSSI HARTENSTEIN A., 1988: Di-(2-ethylhexyl)phthalate as plasticizer in PVC respiratory tubing systems: indications of hazardous effects on pulmonary function in mechanically ventilated, preterm infants. Eur. J. Pediatr., 147: 41–46.

SAILLENFAIT A.M., PAYAN J.P., FABRY J.P., BEYDON D., LANGONNE I., GALLISSOT F., SABATE J.P., 1998: Assessment of the developmental toxicity, metabolism, and placental transfer of di-n-butyl phthalate administered to pregnant rats. Toxicol. Sci., 45: 212–224.

101

SATHYANARAYANA S., 2008: Phthalates and children´s health. Curr. Probl. Pediatr. Adolesc. Health Care, 38: 34–49.

SCHETTLER T., 2006: Human exposure to phthalates via consumer products. Int. J. Androl., 29: 134–139.

SHARMAN M., READ W.A., CASTLE L., GILBERT J., 1994: Levels of di-(2ethylhexyl) phthalate and total phthalate esters in milk, cream, butter and cheese. Food Addit. Contam., 11:375–385.

SHEA K.M., 2003: Pediatric exposure and potential toxicity of phthalate plasticizers. Pediatrics, 111: 1467–1474.

SHORT R.D., ROBINSON E.C., LINGTON A.W., CHIN A.E., 1987: Metabolic and peroxisome proliferation studies with di(2-ethylhexyl)phthalate in rats and monkeys. Toxicol. Ind. Health, 3: 185–194.

SILVA M.J., BARR D.B., REIDY J.A., MALEK N.A., HODGE C.C., CAUDILL S.P.,K BROCK J.W., NEEDHAM L.L., CALAFAT A.M., 2004a: Urinary levels of seven phthalate metabolites in the US population from the National Health and Nutrition Examination Survey (NHANES) 1999-2000. Environ. Heatlh Perspect., 112: 331–338.

SILVA M.J., REIDY J.A., HERBERT A.R., PREAU Jr. J.L., NEEDHAM L.L., CALAFAT A.M, 2004b: Detection of phthalate metabolites in human amniotic fluid. Bull. Environ. Contam. Toxicol., 72: 1226–1231.

SILVA M.J., REIDY J.A., PREAU J.L., SAMANDAR E., NEEDHAM L.L., CALAFAT A.M., 2006a: Measurement of eight urinary metabolites of di(2-ethylhexyl) phthalate as biomarkers for human exposure assessment. Biomarkers, 11: 1–13.

102

SILVA M.J., SAMANDAR E., PREAU Jr. J.L., NEEDHAM L.L., CALAFAT A.M., 2006b: Urinary oxidative metabolites of di(2-ethylhexyl) phthalate in humans. Toxicology, 219: 22–32. SJÖBERG P., BONDESSON U., KJELLEN L., LINDQUIST N.G., MONTIN G., PLÖEN L., 1985a: Kinetics f di-(2-ethylhexyl) phthalate in immature and mature rats and effect on testis. Acta Pharmacol. Toxicol (Copenh.), 56: 30–37. SJÖBERG P., BONDESSON U., SEDIN G., GUSTAFSSON J., 1985b: Dispositions of di- and mono-(2-ethylhexyl) phthalate in newborn infants subjected to exchange tranfusions. Eur. J. Clin. Invest., 15: 430–436. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2002/32/ES o neţádoucích látkách v krmivech. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2005/84/ES, kterou se po dvacáté druhé mění směrnice Rady 76/769/EHS o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a pouţívání některých nebezpečných látek a přípravků (ftaláty v hračkách a předmětech pro péči o děti). Směrnice Komise 97/48/ES, kterou se podruhé mění směrnice Rady 81/711/EHS, kterou se stanoví základní pravidla nezbytná pro zkoušení migrace sloţek z materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2002/72/ES o materiálech a předmětech z plastů pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2007/19/ES, kterou se mění směrnice 2002/72/ES o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami. Směrnice Rady 85/572/EHS, kterou se stanoví seznam simulantů pro pouţití při zkoušení migrace sloţek materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami.

103

Směrnice Rady 82/711/EHS, kterou se stanoví základní pravidla nezbytná pro zkoušení migrace sloţek z materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami.

SOHONI P., SUMPTER J.P., 1998: Several environmental oestrogens are also antiadrogens. J. Endocrinol., 158: 327–339.

SRIVASTAVA S., AWASTHI V.K., SRIVASTAVA S.P., SETH P.K., 1989: Biochemical alternations in rat fetal liver following in utero exposure to di(2ethylhexyl) phthalate (DEHP). Indian. J. Exp. Biol., 27: 885–8.

STANLEY M.K., ROBILLARD K.A., STAPLES CH.A., 2003: Introduction. The Handbook of Environmental Chemistry, 3: 1–7.

STAPLES C.A., PETERSON D.R., PARKERTON T.F., ADAMS W.J., 1997: The environmental fate of phthalates esters: a literature review. Chemosphere, 35: 667–749.

SWAN S.H., MAIN K.M., LIU F., STEWART S.L., KRUSE R.L., CALAFAT A.M., MAO C.S., REDMON J.B., TERNAND C.L., SULLIVAN S., TEAGUE J.L., 2005: Decrease in anogenital distance among male infants with prenatal phthalate exposure. Environ. Health Perspect., 113: 1056–1061.

TICKNER J.A., SCHETTLER T., GUIDOTTI T., MC DALLY M., ROSSI M., 2001: Health risks posed by use of di-2-ethylhexyl phthalate (DEHP) in PVC medical devices: a critical review. Am. J. Ind. Med., 39: 100–111.

TITOW W. V., 1986: PVC Technology, fourth ed. Elsevier Applied Science Publishers, London, 1235 s.

TOMITA I., NAKAMURA Y., YAGI Y., TUTIKAWA K, 1986: Fetotoxic effects of mono-2-ethylhexyl phthalate (MEHP) in mice. Environ. Health Perspect., 65: 249–254.

104

TSUMURA Y., ISHIMITSU S., KAIHARA A., YOSHII K., NAKAMURA Y., TONOGAI Y., 2001a: Di(2-ethylhexyl) phthalate contamination of retail packed lunches caused by PVC gloves used in the preparation of foods. Food Addit. Contam., 18: 569–579.

TSUMURA Y., ISHIMITSU S., SAITO I., SAKAI H., KOBAYASHI Y., TONOGAI Y., 2001b: Eleven phthalate esters and di(2-ethylhexyl) adipate in one-week duplicate diet samples obtained from hospitals and their estimated daily intake. Food Addit. Contam., 18: 449–60.

TSUMURA Y., ISHIMITSU S., SAITO I., SAKAI H., TSUCHIDA Y., TONOGAI Y., 2003: Estimated daily intake of plasticizers in 1-week duplicate diet samples following regulation of DEHP-containing PVC gloves in Japan. Food Addit. Contam., 20: 317– 334.

TYL R.W., PRICE C.J., MARR M.C., KIMMEL C.A.: 1988. Developmental toxicity evaluation of dietary di(2-ethylhexyl) phthalate in Fischer 344 rats. Fundam. Appl. Toxicol., 10: 395–412.

UHDE E., BEDNAREK M., FUHTMANN F., SALTHAMMER T., 2001: Phthalic esters in the indoor environment – test chamber studies on PVC-coated wallcoverings. Indoor Air, 11: 150–155. US EPA (US Environmental Protection Agency), 2007: Phthalates – TEACH Chemical Summary. US Environmental Protection Agency. Databáze online [cit. 2011-06-20]. Dostupné na: http://www.epa.gov/teach/chem_summ/phthalates_summary.pdf

US FDA (US Food and Drug Administration), 2002: Safety Assessment of Di(2ethylhexyl) Phthalate (DEHP) Released from Medical Devices. US Food and Drug Administration, Washington, DC. Databáze online [cit. 2011-06-20]. Dostupné na: http://www.fda.gov/downloads/MedicalDevices/DeviceRegulationandGuidance/Guidan ceDocuments/UCM080457.pdf

105

VELÍŠEK J., 2002: Chemie potravin. OSSIS, Tábor, 368 s. Vyhláška č. 53/2002 Sb., kterou se stanoví chemické poţadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky pouţití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků. Vyhláška č. 306/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 53/2002 Sb., kterou se stanoví chemické poţadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky pouţití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků, ve znění vyhlášky č. 233/2002 Sb. Vyhláška č. 409/2005 Sb. o hygiencických poţadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody. Vyhláška č. 521/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 84/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let. Vyhláška č. 540/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichţ uvádění na trh je zakázáno nebo jejichţ uvádění na trh, do oběhu nebo pouţívání je omezeno, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 127/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 38/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy. WAHL H.G., HOFFMANN A., HÄRING H., LIEBICH H.M., 1999: Identification of plasticizers in medical products by a combined direct thermodesorption-cooled injection system and gas chromatography-mass spectrometry. J. Chromatogr. A., 847: 1–7.

WANG J., CHEN L., SHI H., QIAN Y., 2000: Microbial degradation of phthalic acid esters under anaerobic digestion of sludge. Chemosphere, 41: 1245–1248.

106

WANG Y.B., SONG I., ZHU Z.P., CHEN J.F., WANG X.R., 2005: Effects of dibutyl phthalate on sertolicells of rat testis. Zhonghua Yu Fang Yi Xue Za Zhi, 39: 179–181.

WITASSEK M., WIESMU G.A., KOCH H.M., ECKARD R., DOBLER L., MULLER J., ANGERER J., SCHLUTER C., 2007: Internal phthalate exposure over the last two decades – a retrospective human biomonitoring study. Int. J. Hyg. Environ. Health, 210: 319–33.

WOODWARD K.N., 1988: Phthalate esters: toxicity and metabolism. CRC Press, Boca Raton, FL. 103 s.

WORMUTH M., SCHERINGER M., VOLLERWEIDER M., HUNGERBUHLER K., 2006: What are the sources of exposure to eight frequently used phthalic acid esters in Europeans? Risk Anal.: 26: 803–824.

WYPYCH J., 1986: Polyvinyl chloride stabilization, Elsevier Applied Science Publishers, London, 426 s.

XIA F., ZHENG P.Z.Q., FENG X., 2004: Relationship between quantitative structure and biodegradability for phthalic acid ester compounds. Agri. Life Sci.: 30: 141–146.

XIUJUAN L., ZHAORUI Z., YIN C., YING X., 2004: Determination of phthalate acid esters plasticizers in plastic by ultrasonic solvent extraction combined with solid-phase microextration using calix[4]arene fiber. Talanta, 63: 1013–1019.

XU B., GAO N-Y., CHENG H., XIA S-J., RUI M., ZHAO D-D., 2008: Oxidative degradation of dimethyl phthalate (DMP) by UV/H2O2 process. J. Hazard. Mater., 162: 954–959. Zákon č. 21/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění zákona č. 309/2002 Sb.

107

ZHOU Y., ZHU W., LIU F., WANG J., YANG S., 2007: Catalytic activity of Ru/Al 2O3 for ozonation of dimethyl phthalate in aqueous solution. Chemosphere, 66: 145–150.

108

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK DBP – dibutyl ftalát DEHP – di-2-ethylhexyl ftalát PAE – estery kyseliny ftalové DMP – dimethyl ftalát ECPI – European Council for Plasticisers and Intermediates BBP – butyl benzyl ftalát DINP – di-isononyl ftalát DEP – diethyl ftalát DnBP – di-n-butyl ftalát DIBP – diisobutyl ftalát DHP – dihexyl ftalát DIHP – diisohexyl ftalát DnOP – di-n-oktyl ftalát DINP – diisononyl ftalát DIDP – diisodecyl ftalát EPA – Environmental Protection Agency MCL – maximum contaminant level ECMO – mimotělní membránová oxygenace u novorozenců US FDA – US Food and Drug Administration MEHP – mono-(-2ethyl-5-hexyl) ftalát 5OH-MEHP – mono-(-2ethyl-5-hydroxyhexyl) ftalát 5oxo-MEHP – mono-(-2ethyl-5-oxohexyl) ftalát 5cxMEPP – mono-(-2ethyl-5-carboxypentyl) ftalát 2cx-MMHP – mono-[-2(carboxymethyl)hexyl)] ftalát MBP – mono-n-butyl ftalát MEP – monoethyl ftalát CDC – Centers for Disease Control and Prevention DPP – difenyl ftalát DPrP – dipropyl ftalát DCP – dicyklohexyl ftalát DOP – dioktyl ftalát

109

LD50 – lethal dose NOAEL – no-observed-adverse-effect-level LOAEL – lowest-observed-adverse-effect-level DEHA – di(2-ethylhexyl) adipát PVC – polyvinylchlorid ESBO – epoxidovaný olej ze sójových bobů EFSA – The European Food Safety Authority TDI – tolerable daily intake PEL – přípustný expoziční limit NPK-P – nejvyšší přípustná koncentrace GC – plynová chromatografie DDDP – didodecyl ftalát CGC – kapilární plynová chromatografie HPLC – vysokotlaká kapalinová chromatografie SPME – mikroextrakce na tuhou fázi GC/ECG – plynová chromatografie s detektorem elektronového záchytu GC/MSD – plynová chromatografie s hmotnostním detektorem ÚKZÚZ – Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský RVO – rotační vakuová odparka RSD – relativní směrodatná odchylka

110

PŘÍLOHY Příloha 1 Výsledky t-testu pro nezávislé vzorky

111

Příloha 1 Výsledky t-testu pro nezávislé vzorky

112

113

114

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Vzorec kyseliny ftalové .......................................................................... ..... str. 8 Obr. 5.1.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2005 ....................... str. 54 Obr. 5.2.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2006 ....................... str. 59 Obr. 5.3.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2007 ....................... str. 64 Obr. 5.4.1 Obsah DBP a DEHP u různých typů krmiv v roce 2008 ....................... str. 70 Obr. 5.6.1 Závislost obsahu DBP v krmivech na obsahu DBP v obalech v roce 2006 .................................................................................................................................. str. 77 Obr. 5.6.2 Závislost obsahu DEHP v krmivech na obsahu DEHP v obalech v roce 2006 .................................................................................................................................. str. 78 Obr. 5.6.3 Závislost obsahu ΣDBP+DEHP v krmivech na obsahu ΣDBP+DEHP v obalech v roce 2006 .............................................................................................. str. 78 Obr. 5.6.4 Závislost obsahu DBP v krmivech na obsahu DBP v obalech v roce 2007 .................................................................................................................................. str. 79 Obr. 5.6.5 Závislost obsahu DEHP v krmivech na obsahu DEHP v obalech v roce 2007 .................................................................................................................................. str. 79 Obr. 5.6.6 Závislost obsahu ΣDBP+DEHP v krmivech na obsahu ΣDBP+DEHP v obalech v roce 2007 .............................................................................................. str. 80

115

SEZNAM TABULEK Tab. 2.3 Výroba ftalátů v Evropě v roce 2007 ...................................................... .. str. 9 Tab. 2.8 Akutní letální orální dávky pro estery kyseliny ftalové .............................str. 21 Tab. 4.1.1 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2005 ......................................str. 38 Tab. 4.1.2 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2006 ..................................... str. 39 Tab. 4.1.3 Přehled vzorků obalů odebraných v roce 2006 ...................................... str. 41 Tab. 4.1.4 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2007 ..................................... str. 42 Tab. 4.1.5 Přehled vzorků obalů odebraných v roce 2007 ...................................... str. 43 Tab. 4.1.6 Přehled vzorků krmiv odebraných v roce 2008 ..................................... str. 44 Tab. 5.1.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 7) .......................................................................................... str. 51 Tab. 5.1.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 3) ....................................................................................... str. 51 Tab. 5.1.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 2) ............................................................ str. 51 Tab. 5.1.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 3) ....................................................... str. 52 Tab. 5.1.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 11) .................................................................................. str. 52 Tab. 5.1.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 39) ................................................................................... str. 52 Tab. 5.2.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 7) .......................................................................................... str. 56 Tab. 5.2.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 4) ........................................................................................str. 57 Tab. 5.2.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 9) ............................................................ str. 57 Tab. 5.2.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 2) ...................................................... str. 57 Tab. 5.2.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 14) .................................................................................. str. 57

116

Tab. 5.2.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 22) ................................................................................... str. 58 Tab. 5.3.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 11) ........................................................................................ str. 61 Tab. 5.3.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 8) ....................................................................................... str. 62 Tab. 5.3.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích rostlinných olejů a tuků (n = 8) ............................................................ str. 62 Tab. 5.3.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 8) ....................................................... str. 62 Tab. 5.3.5 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích vitamínů (n = 4) .................................................................................... str. 63 Tab. 5.3.6 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 13) ................................................................................... str. 63 Tab. 5.4.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích zrnin (n = 44) ........................................................................................ str. 66 Tab. 5.4.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích olejnin (n = 19) ..................................................................................... str. 68 Tab. 5.4.3 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích krmiv ţivočišného původu (n = 8) ....................................................... str. 68 Tab. 5.4.4 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v ostatních vzorcích (n = 37) ................................................................................... str. 69 Tab. 5.5.1 Obsah DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích lisovaného řepkového oleje A1–A8 před skladováním v plastovém tanku ............................... str. 73 Tab. 5.5.2 Obsah DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) ve vzorcích lisovaného řepkového oleje C1–C8 po skladování v plastovém tanku ...................................... str. 74 Tab. 5.6.1 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v obalech krmiv (n = 31) ......................................................................................... str. 75 Tab. 5.6.2 Koncentrace DBP, DEHP a sumy DBP a DEHP (mg.kg-1 původní hmoty) v obalech krmiv (n = 20) ......................................................................................... str. 76

117