Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Bakalářská práce

Zhodnocení stavu naplňování legislativy v souvislosti s požadavky welfare kopytníků Zpracovatelka: Studijní program: Obor: Vedoucí práce:

Hana Němčanská Agrobiologie Všeobecné zemědělství prof. Ing. Jan Šubrt, CSc.

Brno 2011

Ústav chovu a šlechtění zvířat Akademický rok: 2010/2011

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Zpracovatelka:

Hana Němčanská

Studijní program:

Agrobiologie

Obor:

Všeobecné zemědělství

Název tématu:

Zhodnocení stavu naplňování legislativy v souvislosti s požadavky welfare kopytníků

Zásady pro vypracování: 1. Etické zásady při práci se zvířaty – etický kodex 2. Specifikace welfare a požadavků jednotlivých druhů zvířat v podmínkách EU a ČR 3. Legislativa v ochraně hospodářských zvířat v EU a ČR – obecně Legislativa v ochraně kopytníků (koní), přezvýkavců (skot, ovce, kozy) a prasat 4. Výsledky ochrany hospodářských zvířat (savců) v podmínkách ČR. Výsledky kontrol Ústřední komise pro ochranu zvířat /Mze ČR/. 5. Tendence vývoje v ochraně zvířat za posledních 5 let kontrol ÚKOZ. Postihy za nedodržení legislativy a předpisů v ochraně zvířat.

Rozsah práce:

45

Seznam odborné literatury: 1. KLEINMAN, M. A European welfare state? : European Union social policy in context. Houndmills: Palgrave, 2002. 246 s. ISBN 0-333-69892-4. 2. APPLEBY, M. C. /.Animal Welfare. Oxon: CAB International, 1977. 13 s. ISBN 0-85199180-7. 3. Animal welfare aspects of good agricultural practice . Pig production. 4. PHILLIPS, C. Cattle behaviour and welfare. 2. vyd. Oxford: Blackwell Science, 2002. 264 s. ISBN 0-632-05645-2. 5. BROOM, D. M. - FRASER, A. F. Domestic animal behaviour and welfare. 4. vyd. Cambridge, MA: CABI, 2007. 438 s. ISBN 978-1-84593-287-9. 6. ROLLIN, B. E. Farm animal welfare: social, bioethical, and research issues. 1. vyd. Ames, Iowa: Iowa State University, 1995. 168 s. ISBN 0-8138-2563-6. 7. Hodges, J. Livestock, Ethics and Quality of Life. Wallingford: CABI Publishing, 1999. 17 s. ISBN 0-85199-362-1. 8. OPATŘIL, M. - NOVÁK, P. - LATINITI, J. Ochrana zvířat a welfare 2004, část B. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2004, 200 s. ISBN 80-7305-500-7. 9. WEBSTER, J. Welfare: životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji. Praha: Nadace na ochranu zvířat, 1999. 264 s. ISBN 80-238-4086-X. 10. BÍLEK, M. - DOLEŽAL, O. - DOLEJŠ, J. Zásady welfare a nové standardy EU v chovu skotu. Praha VUŽV Uhříněves, 2004. 70 s. ISBN 80-86454-51-7.

Datum zadání bakalářské práce: Termín odevzdání bakalářské práce:

říjen 2009 duben 2011

L. S. Hana Němčanská řešitelka

prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. vedoucí ústavu

prof. Ing. Jan Šubrt, CSc. vedoucí práce

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Zhodnocení stavu naplňování legislativy v souvislosti s požadavky welfare kopytníků“ vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.

Dne......................................................

Podpis diplomanta........................................................

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych vyjádřila své díky prof. Ing. Janu Šubrtovi, CSc. za odborné vedení během zpracovávání této práce, za ochotu a spolupráci a dále také celé své rodině a přátelům za podporu ve studiu a trpělivost.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zaměřuje na problematiku welfare, na požadavky jednotlivých druhů hospodářských zvířat a legislativu v ochraně hospodářských zvířat v ČR i EU. Je sledován současný stav napňování legislativy v ČR a tendence vývoje v ochraně zvířat u nás i v EU. Jsou zde vyhodnoceny technologie welfare chovu oproti chovu konvenčnímu a to z hlediska výhod i nevýhod. Dále jsou zde popsány zásady welfare chovu, svobody zvířat a také důležité charakteristiky, které pojednávají o stavu zvířat v souvislostech s působením špatných vlivů, jenž mohou být ovlivněny i špatnou technologií chovu a neodborností některých chovatelů. Cílem mé bakalářské práce je předat užitečné informace nejen odborné, ale i laické veřejnosti a především však současným i budoucím chovatelům hospodářských zvířat. Anglické slovo „welfare“ nejlépe vystihuje české sousloví „životní pohoda“. Snahou této práce je napomoci správnému chápání pojmu welfare hospodářských zvířat se zaměřením na prostředí ekologického zemědělství a dostatečnému ocenění všech přínosů zachovávání welfare pro zvířata samotná, pro jejich chovatele i konzumenty. Klíčová slova: hospodářské zvíře, chovatel, welfare, svoboda zvířat, legislativa

ABSTRACT This thesis will focus on the issues of welfare, the requirements of individual species of animals and legislation to protect livestock in both the Czech republic and the EU. It will monitor the current state of implementation of legislation in the Czech republic and trends in animal protection in our country within the EU. Technologies are evaluated against the welfare of animals conventional breeding and further describes the principles of freedom and welfare of breedings animals. Also important are the characteristics that discuss the status of animals in the light of the impact of negative effects that may be caused such as bad farming techniques and the incompetence of some breeders. The aim of this paper is to provide useful information not for only professional and the general public and but above all, present and future livestock farmers. The English word „welfare“ phrase best describes the Czech „welfare“. The aim of this work is to facilitate an understanding of farm animal welfare with a focus on organic agriculture and the enviroment with sufficient appreciation given to benefits of maintaining the welfare of the animals themselves, to both breeders and consumers alike. Key words: farm animals, breeder, welfare, principles of freedom, legislation

OBSAH 1. Úvod........................................................................................................................8 2. Cíl práce...................................................................................................................9 3. Literární přehled řešené problematiky...................................................................10 3.1. Welfare hospodářských zvířat...............................................................10 3.1.1. Definice welfare..................................................................................11 3.1.2. Principy welfare..................................................................................11 3.1.3. Důležité charakteristiky vztahující se k welfare hospodářských zvířat...........................................................................13 3.1.3.1. Stres a strach........................................................................................13 3.1.3.2. Vědomí a utrpenízvířat........................................................................13 3.1.3.3. Zabezpečení požadavků na krmivoavodu ..........................................14 3.1.4.4. Prostředí a ustájení..............................................................................15 3.1.4.5. Bolest, nemoc, smrt.............................................................................15 3.2. Péče a chov hospodářských zvířat.....................................................16 3.2.1. Péče a chov prasat...............................................................................18 3.2.2. Péče a chov skotu...............................................................................20 3.2.3. Péče a chov koní.................................................................................23 3.2.4 Péče a chov ovcí a koz........................................................................26 3.2.4.1. Chov ovcí ….......................................................................................26 3.2.4.2. Chov koz …........................................................................................29 3.2.5 Přeprava, převoz a manipulace, jatečné zpracování zvířat.................29 3.3. Ochrana zvířat, věda a zvířata, vzdělávání..........................................37 3.3.1. Vzdělávání...........................................................................................38 4. Legislativa v ochraně hospodářských zvířat.........................................................39 4.1. Legislativa v ochraně hospodářských zvířat (savců) v podmínkách EU..................................................................................39 4.2. Právní normy.........................................................................................40 4.3. Dohody a smlouvy.................................................................................40 4.4. Orgány ochrany zvířat...........................................................................41 4.5. Nevládní organizace..............................................................................42 5. Výsledky kontrol....................................................................................................42 5.1. Ústřední komise ochrany zvířat ….........................................................42 5.2. Dozor nad ochranou hosp. zvířat (ÚKOZ) ….........................................43 6. Závěr......................................................................................................................48 7. Seznam literatury a internetové zdroje..................................................................49 8. Seznam tabulek......................................................................................................51 9. Přílohy....................................................................................................................52

1. ÚVOD „Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka“ (http://eagri.lcz/public/web/mze/ochrana-zvirat). Tak zní preambule zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, základního právního předpisu týkajícího se ochrany zvířat, na jehož základě je postavena činnost všech státních orgánů ochrany zvířat v České republice. Těmi jsou především Ministerstvo zemědělství, včetně Ústřední komise pro ochranu zvířat, a orgány Veterinární správy. Kontakt se zvířaty je důležitou součástí emocionálního vývoje dítěte a pozitivně tvoří jejich budoucí osobnost. Zvířata jsou nezbytnou součástí lidské společnosti, pomáhají nám tím, že nám poskytují jídlo, oblečení, přátelství. Společnost se zlepší, pokud se budeme starat o ostatní, ať už o zvířata nebo o lidi, tak jako se staráme o sebe (Phillips, 2002). Každý živočišný druh, má na okolní prostředí specifické nároky. Tyto požadavky se vyvíjely během evoluce toho kterého živočišného druhu a nebylo možné je zcela změnit během relativně krátké doby domestikace. Tím, že člověk začal chovat některé druhy zvířat pro produkci potravin a dalších komodit pro svou potřebu, došlo k vyloučení zvířat z jejich přirozeného prostředí. Od tohoto okamžiku se chovatel stává odpovědným za podmínky, v nichž budou jím chovaná zvířata žít. O výsledné užitkovosti zvířat spolurozhodují čtyři faktory: plemeno, krmení a výživa, prostředí a lidský faktor. V případě prostředí pro chovaná zvířata je to člověk, který víceméně může ovlivňovat všechny výše uvedené faktory (Urban,1997). I v 21. století trpí na Zemi lidé hladem. Přesto počet obyvatel planety neustále roste. Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) upozorňuje, že počet lidí trpících podvýživou loni sice klesl na 925 miliónů z rekordních 1, 023 miliardy v roce 2009, ale zůstává na nepřijatelně vysoké úrovni. V loňském roce trpělo 16 % obyvatel rozvojových zemí podvýživou. Tento podíl sice klesl z předloňských 18 %, nadále však výrazně překračuje cíl z miléniového summitu OSN. Podle toho má podíl v období od roku 1990 do roku 2015 klesnout o polovinu na deset procent. S ohledem na očekávaný přírůstek obyvatel je třeba do roku 2050 zvýšit zemědělskou produkci o 70 % a k tomu je zapotřebí revoluce (Hezký, 2011).

8

2. CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je předat užitečné informace odborné i laické veřejnosti a napomoci správnému chápání pojmu welfare hospodářských zvířat se zaměřením na prostředí ekologického zemědělství a dostatečnému ocenění všech přínosů zachovávání welfare pro zvířata samotná, pro jejich chovatele i konzumenty potravin živočišného původu. Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku welfare, na požadavky jednotlivých druhů hospodářských zvířat a legislativu v ochraně hospodářských zvířat v ČR i EU. Je sledován současný stav naplňování legislativy v ČR a tendence vývoje v ochraně zvířat u nás i v EU.

9

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1. Welfare hospodářských zvířat Na začátek jakéhokoliv pojednání o problematice welfare hospodářských zvířat je třeba si uvědomit celkový rozměr komerčního zemědělství v oblasti chovů zvířat. Množství zvířat porážených pro lidskou spotřebu je obrovité a těžko představitelné. Světová organizace pro výživu a zemědělství (FAO) udává, že každoročně je poraženo více než 50 miliard zvířat, aby masem nasytilo 6-ti miliardovou populaci lidí. Chov hopodářských zvířat je běžně označován jako živočišná výroba. Na zvířata poskytující potraviny se stále díváme jako na zboží. Z tohoto přístupu bohužel vyplývá, že welfare – životní pohoda, těchto zvířat není rozhodujícím měřítkem při jejich hodnocení a péči o ně. Jedním ze základních textů, který otevřel novodobou veřejnou diskusi o welfare neboli pohodě hospodářských zvířat se stala kniha Ruth Harrisonové - Animal Machines (Zvířecí stroje, 1964), kritika tzv. továrních chovů zvířat vydaná ve Velké Británii v roce 1964. Ta vzbudila ohromný zájem veřejnosti a přiměla britskou vládu k sestavení odborného výboru, který se měl zabývat výzkumem welfare zvířat chovaných v intenzivních chovech. Tato komise proslula podle jména svého předsedy jako Brambellova komise. Zpráva Brambellovy komise se pak stala podkladem pro tvorbu britského Zemědělského zákona z roku 1968. Brambellova komise byla znepokojena zejména nedostatkem prostoru poskytovaného intenzivně chovaným zvířatům a ve své zprávě uvedla: „Zvíře by mělo mít alespoň možnost svobodného pohybu tak, aby se bez obtíží mohlo otočit, pečovat o čistotu těla, vstát, lehnout si a natáhnout končetiny.“ Tento požadavek vešel ve známost jako „Brambellových pět svobod“. Myšlenka pěti svobod získala širší pojetí, když je předefinovala britská Rada pro welfare hospodařských zvířat (Farm Animal Welfare Council, FAWC), která byla zřízena jako poradní orgán vlády pro otázky welfare zvířat v roce 1979 (Šonková, 2006). Myšlenka konstatující, že hospodářská zvířata mají etologické nároky (etologie – nauka o chování zvířat) byla později vtělena do Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely z roku 1976. K této dohodě přistoupila Česká republika v roce 1998, s platností od 24. 3. 1999. Dohoda stanovuje, že s hospodářskými zvířaty se musí zacházet s respektem k „jejich fyziologickým a etologickým potřebám“ (Šonková, 2006). Opakem stresového chování je tedy stav, nazvaný welfare – pohoda. Její navození, a projev uvolnění, radosti a spokojenosti, stejně jako projevy bolesti, úzkosti či strachu při stresu, lze u zvířat pozorovat. Zvířata, obdobně jako člověk jsou psychicky hluboce vnímající organismy a je povinností chovatelů, v souladu se směrnicemi o chovu jednotlivých druhů zvířat, jejich požadavky na vhodné prostředí potřeba respektovat. Patří k nim: odpovídající kvalita prostředí, vzduchu, vody a krmení, v souladu s jejich biologickými potřebami, bezpečné ustájení a dostatečný prostor pro každé zvíře, takové, aby se předešlo zraněním, atrofii svalstva a jiných orgánů, prostředí přiměřeně bohaté na podněty, aby se předešlo nežádoucí depresi a nudě nebo škodlivé averzi a strachu, pravidelná denní kontrola stavu zvířete, prevence nemocí a v případě potřeb okamžitá veterinární péče, citlivé zacházení se zvířaty ve všech stádiích jejich života, aj. Chováním zvířat, jejich požadavky na prostředí a minimem nezbytné péče pro zajištění jejich pohody se mj. zabývá i Rada Evropských společenství. Byly vypracovány směrnice s řadou doporučení pro jednotlivé druhy zvířat a zveřejněny jako „Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely“ jako součást Rozhodnutí Rady EHS 78/923/EHS z 19. 6. 1978 a obdobně pro obratlovce používané 10

pro pokusné a jiné vědecké účely č. 86/609/EWG z 24. 11. 1986 (Šubrt a Hrouz, 2009). 3.1.1. Definice welfare Pojem welfare pochází z anglického termínu, který je nejčastěji překládán jako „životní pohoda zvířat“. Welfare je definován jako schopnost zvířete vyhnout se strádání a zachovat si zdatnost. Z pohledu FAWC (britská Rada pro welfare hospodářských zvířat) welfare zvířat zahrnuje, jak fyzickou zdatnost, tak i pocit spokojenosti. Krátce řečeno, welfare zvířat znamená mnohem více než pouhé vyloučení utrpení. Pohoda zvířat posuzována podle 5 svobod: - Svoboda od žízně, hladu a podvýživy (zvíře má být krmeno a napájeno v dostatečném množství, se správnou nutriční hodnotou a s ohledem na věk, pohlaví, zdravotní stav) - svoboda od nepohodlí (zvíře nesmí trpět působením negativních faktorů jako jsou vítr, déšť, mráz, vysoké teploty, chovatel by měl zvířeti zajistit pohodlné místo k odpočinku) - svoboda od bolesti, zranění a nemoci (zvíře má být v prostředí, kde nejsou ostré předměty, aby v případě zranění mělo zajištěnou okamžitou pomoc a aby bylo podrobované preventivním prohlídkám) - svoboda uskutečnit normální chování (poskytnutí dostatečného prostoru a vhodného prostředí, aby se zvířata cítila v klidu a pohodě, chovatel by měl zvířata sledovat, protože ona sama dokáží projevit svými „gesty“ nebo „pohyby“, že je něco v nepořádku) - svoboda od strachu a úzkosti (celková psychická pohoda je velmi důležitá, protože mnohdy strach a deprese vedou ke strádání zvířete, někdy až jeho smrti, člověk by měl být klidný a vnímavý, aby zvířata nebyla zbytečně stresována, vyloučit psychické strádání) FAWC (Rada pro welfare hospodářských zvířat) zdůraznila, že trvalé dosažení všech pěti svobod je nerealistické, nicméně představují inspirativní ideál a zároveň velmi praktickou pomůcku při vyhodnocování welfare zvířat v zemědělských provozech, a nejenom tam. Může sloužit skvěle při srovnání jednotlivých systémů chovu. (Šonková, 2005 ) Absolutní dosažení všech pěti svobod je v praxi nereálné, dokonce jsou do určité míry vzájemně neslučitelné. Ku příkladu naprostá volnost v chování znemožňuje dosažení optimálních podmínek pro hygienu. Je tedy nezbytně nutné vyloučit jednostranný přístup (Bílek et al., 2004). 3.1.2. Principy welfare Všeobecný princip welfare v chovu zakazuje užívání roštových podlah v prostorách, ve kterých zvířata odpočívají. Zvířata by měla mít možnost volného ustájení, volného přístupu na pastvu, ke krmivu a k vodě. Důležité je, aby osoby, které se zvířaty pracují měly dostatečné znalosti a odbornost s ohledem na zdravotní potřeby a životní podmínky zvířat. Zdraví a pohoda zvířat jsou zajišťovány bez závislosti na syntetických vstupech . Důležité je i krmivo, které by mělo přispívat k pohodě a zdraví zvířat. Proto chovatelé (většinou ekologičtí zemědělci) ke krmení používají vlastní biokrmiva, aby byl zajištěn „lepší“ růst a vývin zvířat. Mláďata by měla být krmena přirozeným mlékem a nejlépe od vlastní matky. Aby bylo zabráněno nákaze zvířat a masa, jsou v biokrmivech zakázány následující látky: stimulátory růstu, syntetické

12 aminokyseliny a geneticky modifikované organismy (GMO). Dělají se preventivní kontroly kvůli možné nákaze různými chorobami a parazity. K prevenci patří i dostatečné množství krmiva, dobré hygienické podmínky, pravidelný pohyb a volná pastva na vhodné pastvině. V případě onemocnění či zranění zvířat, musí ekologičtí zemědělci postupovat rychle, aby utrpení nebo bolest zvířat co nejvíce minimalizovali, a aby postižená zvířata byla co nejrychleji vyléčena. Celkově jde o šetrné zacházení se zvířaty, minimalizaci bolesti a utrpení zvířat během jejich celého života. Proto je kontrolována přeprava zvířat, aby nebyla stresována před usmrcením a samotná porážka by měla být humánní, tzn. rychlá a bezbolestná. Zmíněných pět svobod poskytuje užitečný soubor pravidel pro vymezení a analýzu životní pohody zvířat. Není přitom zodpovězena otázka, zda určitý živočich trpí, když některá z těchto potřeb není uspokojena a jak veliká je míra tohoto utrpení. Zkoumání utrpení u zvířat vyžaduje odlišný přístup než ten, který se používá pro vymezení a rozbor životní pohody zvířat. Pozorování „přirozeného“ chování zvířat nám může hodně napovědět o jejich fyziologických potřebách a nárocích na prostředí a částečně o jejich spokojenosti v daných chovatelských podmínkách. Zvířata můžou mít pocity (i když způsob jejich myšlení je možná jednoduchý), zvířata myslí a cítí přesně jako my (Webster, 1999).

3.1.3. Důležité charakteristiky vztahující se k welfare hospodářských zvířat 3.1.3.1. Stres a strach Stres se často vykládá jako situace, která se vymyká normálním rámcům chování. Ve skutečnosti je to evolučně velmi významná reakce organismu na podnět z prostředí či sociální oblasti, kterému se říká stresor. Reakce na tento podnět závisí na délce jeho působení. Vyskytne-li se tento podnět náhle a trvá-li krátce, vyvolá odpověď organismu, které se říká FFS, z anglického flight and fight syndrom (uteč, nebo bojuj). Již na vzhledu a postoji celého těla je taková situace jasně znatelná. Svaly jsou napjaté, připravené k činnosti, zvyšuje se tepová frekvence a krevní tok krve k prokrvení svalstva. Naopak kapiláry zásobující povrch těla a zažívací trakt se zúží. Výrazně se zlepší příjem kyslíku a aktivuje se štěpení zásobního polysacharidu glykogenu v játrech, čímž se uvolňuje potřebná energie. Příčinou těchto poplachových reakcí je aktivace dřeně nadledvin, odkud se vyplaví ve zlomcích sekundy hormony a adrenalin a noradrenalin, které jsou přijímány příslušnými receptorovými buňkami. Trvá-li stresor či soubor stresorů delší dobu – dny, týdny, dokonce i měsíce – dojde ke změněné odpovědi. Podle Selyeho (1974) představy se organismus všeobecně snaží přizpůsobit a taková odpověď se označuje jako GAS, z anglického general adaptation syndrom (všeobecný adaptační syndrom). Základem je aktivace hypotalamu, který pomocí žlaznatého oddílu hypofýzy vyvolá produkci hormonů kůry nadledvin – kortikosteronu a kortizolu. Tyto hormony pomáhají organismu bránit se stresu aktivací rezervních látek, jakými jsou glykogen, tuky a bílkoviny, a přizpůsobit se nové situaci. Přitom se zastaví i činnosti, které v této situaci jsou nutné, například sexuální chování. Trvá-li zatížení organismu příliš dlouho a dojde-li k vyčerpání tělesných rezerv, nastává trvalé poškození organismu, například žaludeční vředy, které může končit i smrtí (Veselovský, 2005). Strach je stejně jako bolest složitá a vysoce subjektivní emoce, kterou není možné uspokojivě vtěsnat do definice jednou větou. Strach je vědomá rozumová a citová odpověď na

13 vnímané nebezpečí, která mohutně motivuje zvíře k akcim, kterým by se mělo, pokud možno, vyhnout. Je to také zkušenost ovlivněná vývojem, protože paměť uchovávající minulá nebezpečí, akce podniknuté v odpověď na tato nebezpečí a jejich důsledky jistě určují, zda zkušenost bude napříště provázena větším nebo menším strachem než minule. Zatímco akutní strach v mírné podobě může být zdravý a poučný, chronická úzkost a deprese musí být považována za vážnou podobu utrpení (Webster, 1999). 3.1.3.2. Vědomí a utrpení zvířat Člověk nemá žádné právo způsobit jakémukoli zvířeti strádání jakéhokoli stupně z jakéhokoli důvodu (Webster, 1999).

Utrpení - stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit, a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt. Nepřiměřená bolest - bolest neodpovídající povaze potřebného zákroku. Usmrcení - jakýkoliv zákrok nebo jednání, které způsobí smrt zvířete. Za týrání se považuje: a) Nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu, b) podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo odbornému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům… Tabulka 1.1. (Webster, 1999) (A) Možné pocity a (B) nálady zvířat (A) Pocity Utrpení←←←←←←←←←←Emocionální škála →→→→→→→→→→Slast Neutrální pocit Hlad

Nasycení

Lahodnost

Žízeň

Nasycení

-

Horko, zima

Tepelná pohoda

Tepelný požitek

Vyčerpání

Odpočinek

Požitek z fyzického pohodlí

Bolest

Pohoda

Smyslový požitek

Nemoc

Zdraví

Vitalita

Strach

Bezpečí

-

14

(B) Nálady Negativní

Pozitivní Úzkost

Vzrušení

Apatie

Zvědavost

Impotence

Libido

Bezmocnost

Kontrola

3.1.3.3. Zabezpečení požadavků na krmivo a vodu Hlad a žízeň jsou dvě nejzákladnější, nejprimitivnější a navíc stále přítomné motivační síly. Zvířata nadaná vědomím, prožívají cosi příjemného, když potravu přímo konzumují a také když s jistotou očekávají, že se k ní brzy dostanou. Z toho vyplývá, že můžou strádat, jak přímo nepřítomností potravy, tak nepřímo, když jim něco brání dělat to, co by je normálně k potravě dovedlo. Když pečujeme o zvířata, snažíme se je osvobodit od hladu a žízně dostatkem čisté vody a přiměřené potravy, často sestavené tak, aby vyváženým způsobem poskytovala všechny živiny (Webster, 1999). Hlad – hlad je primitivní vjem vyvolaný společným působením signálů z celé řady senzorických nervů zachycujících informaci o rovnováze mezi poptávkou tkání těla po živinách a jejich zásobováním. Apetit – apetit (chuť ke žrádlu) je složitý vědomý vjem vyvolaný škálou podnětů přicházejících z vnitřního a vnějšího prostředí. Chuť ke žrádlu, doprovázená očekáváním, že bude uspokojena, může vyvolávat intenzivní slast a být jednoznačně zdrojem potěšení. Neuspokojení chuti k žrádlu, pokud není spojeno s metabolickým hladem, může stěží být nazváno utrpením. Životní pohodu zvířat můžeme narušit, případně jim způsobit utrpení, vyvoláním metabolického hladu trojím způsobem: −

poskytovánám nedostatečného množství potravy,

−

poskytování nevyvážené stravy,

−

zatížením zvířete abnormálními metabolickými nároky.

Žízeň – žízeň může být definována velmi jednoduše jako fyziologická potřeba vody vyvolaná nervovými receptory vnímajícími zvýšený osmotický tlak v krvi, což je obvykle (i když ne vždy) znamením dehydratace těla. Uhašení žízně je spíše zdrojem příjemného zážitku, ale ne přímo požitkem (Webster, 1999). Pití je jedno ze základních potřeb živočichů. Tekutiny organismus ztrácí při termoregulaci, dýchání a vyměšování (Veselovský, 2005). Obecným pravidlem by mělo být, že kdokoli je odpovědný za jednotlivá zvířata či celá stáda, musí zaručit nejenom dostatek čisté pitné vody pro všechna zvířata, ale také to, aby všechna

15 mohla pít tolik, kolik potřebují (Webster,1999). 3.1.3.4. Prostředí a ustájení Druhá z pěti svobod, „svoboda od nepohodlí“, může být podle britské Komise na ochranu hospodářských zvířat (FAWC) zajištěna „poskytnutím vhodného prostředí včetně přístřeší a pohodlného místa k odpočinku“ (Webster, 1999). Následující tabulka vypočítává vlastnosti prostředí, které nejvíce ovlivňují pocit životní pohody zvířat. Tabulka 1.2. (Webster, 1999) Hlavní požadavky zvířat na prostředí Pohodlí

Tepelné – ani příliš horko, ani příliš zima Fyzické – vhodné místo k odpočinku, dostatek prostoru na čištění těla, natažení končetin, pohyb

Bezpečí

- zajištěný přísun potravy a vody, - před smrtí nebo zraněním, agresívním chování, živelnou katastrofou, atd.

Hygiena

- umožňuje vyhnout se nepříjemnému znečištění a nebezpečí chorob

Výchova

- k získání zkušeností nezbytných k zajištění pohodlí a bezpečí během pozdějšího dospělého života

Zabezpečení pohodlí, čistoty prostředí a bezpečí Každé zvíře si čas od času potřebuje odpočinout a v klidu se vyspat. Aby to bylo možné, potřebuje místo, které je pohodlné, hygienické a bezpečné. Relativní důležitost těchto požadavků se liší podle typu a věku zvířete (Webster, 1999). Spánek představuje fascinující, ale dosud nejtajnější oblast chování živočichů. Nese obvyklé rysy instinktivního projevu, který má své místo v denním rytmu, motivaci a apetenčním chování. Podle současných fyziologických studií slouží spánek nejen k energetické úspoře v klidové fázi, ale jednou z klíčových funkcí spánku je konsolidace paměti, kdy si mozek v určité fázi spánku přehrává nově naučené dovednosti a události. Stejně zajímavé je i chování živočichů před spánkem a během spánku (Veselovský, 2005). Potřeba prostoru Potřeba zvířat (a zvlášť hospodářských zvířat) mít dost prostoru vzbudila intenzivnější debatu než kterákoli jiná záležitost týkající se životní pohody zvířat. To proto, že je snad nejzřetelnějším příkladem konfliktu zájmů mezi hospodářskými tlaky a našimi morálními závazky poskytnout přiměřený životní standard zvířatům, za která zodpovídáme. Podle Brambellovy komise z roku 1965 by hospodářská zvířata měla mít dostatek místa na to, aby mohla „vstát, lehnout si, otočit se, čistit se a natáhnout si končetiny“ (Webster, 1999). 3.1.3.5. Bolest, nemoc, smrt Bolest. Britský Zákon na ochranu zvířat (Protection of Animal Act) z roku 1911 poprvé vymezuje krutost na zvířatech: „krutost je bít, kopat, špatně zacházet, uštvat, schvátit, přetěžovat,

16 týrat, rozzuřit či vyděsit jakékoli zvíře“. Tzn., že pokrývá jak přečin činností (např. týrání), tak přečin nečinností (např. nedostatek péče). Nemoc. Zvíře se může cítit nemocné, když celé nebo část jeho těla je fyzicky poškozena nebo chemicky otrávena: 1. vnějším poraněním nebo poškozením vnitřních orgánů, 2. patogenními mikroorganizmy nebo jejich toxiny, 3. nedostatkem nebo přebytkem normálních složek potravy nebo produktů jejich trávení či metabolismu, 4. jedovatými rostlinami či chemikáliemi. Hlavními obecnými neboli systémovými příznaky nemoci spojenými s těmito zdroji fyzického a chemického poškození jsou horečka, bolest, netečnost a deprese, snížený apetit nebo anorexie, ztráta tělesných tekutin. Zvíře může navíc trpět lokálními syndromy, např. místní bolestí nebo potížemi s dýcháním. Některé z těchto symptomů můžou ohrožovat život, např. ztráta tělních tekutin, aj. U nemocného zvířete nestačí jen léčit chorobu samotnou, k zajištění jeho pohody se musíme zabývat také jejími symptomy (Webster, 1999). Smrt. Smrt je způsobena nevratnou ztrátou mozkových funkcí. Proces umírání je vážnější otázkou, jelikož je nejspíš spojen s pocity bolesti nebo nemoci, a také strachu. Umírání je podobně jako bolest či strach subjektivní zkušenost, kterou ale na rozdíl od bolesti a strachu není možné srozumitelně sdělit dokonce ani mezi lidmi. Zvířata buď umírají (obvykle pomalu) po postupném rozpadu tělesných funkcí, anebo jsou zabita (obvykle rychle) v důsledku zranění, náhodně nebo úmyslně jiným zvířetem nebo člověkem. Když už k usmrcení musí dojít, platí, že „rychlá smrt je dobrá smrt“ (Webster, 1999). Smrt (mors), u zvířat úhyn, představuje ukončení života organismu jako celku. Nevratný zánik funkcí a jejich integrity v orgasnismu je označován jako biologická smrt. V tomto stadiu není znovuoživení (reanimace) možné. Vlastní biologické smrti předchází tři fáze umírání (hynutí): •

krátkodobé přerušované (1 minuta) jedné nebo několika životně důležitých funkcí,

•

agónie (trvá hodiny až dny), při níž se orgasnismus snaží zapojením kompenzačních mechanismů stabilizovat životně důležité funkce, lze pozorovat křečovité stahy na končetinách, ztrátu funkce svěračů, zvýšení počtu leukocytů, hypoxii a acidózu ve tkáních,

•

klinická smrt (trvá 5-7 minut) je provázena bezvědomím a postupným mizením reflexní činnosti CNS a nástupem nevratných změn v CNS, zástavou dýchání a srdeční činností.

Biologická smrt organismu je charakterizována těmito příznaky: zástava dechu, prudký pokles krevního tlaku, ztráta reakce na prostředí, vymizení reflexů, ztráta svalového tonu (Jelínek, Koudela et al., 2003).

3.2. PÉČE A CHOV HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT (SAVCŮ) Uplatňuje se mnoho metod a principů, díky kterým má být zajištěn zvířatům pohodlný a bezstresový život v souladu s jejich přirozenými potřebami. Při welfare chovu zvířat je důležité vytvářet prostředí, které odpovídá danému druhu. Soustřeďuje se na individuální potřeby

17 jednotlivých druhů, jsou jim přizpůsobeny hospodářské postupy. Péče o zdravá a spokojená zvířata je hlavní zásada ekologického zemědělství. Tak např. již ve druhé polovině 5. století n. l. ve svém obsáhlém pojednání „Artis veterinariae side digestorum mulomedicinae libri quatar“ proklamuje Vegetius Renatus zásadu, že je snazší udržet zvířata zdravá, než je léčit. Popisuje vyčlenění nemocných nebo z nákazy podezřelých zvířat, zahrabání těl uhynulých zvířat, udává předpisy pro zřizování stájí, péči o kůži a kopyta, dále též poučení o krmení a napájení. Je samozřejmé, že s přihlédnutím k tehdejšímu významu koně a mezka jako dopravních prostředků pro mírové i válečné účely (Kursa et. al.,1986). Je důležitá ochrana zvířat, která se vztahuje k zacházení se zvířaty od jejich narození do smrti a to z hlediska ošetřování, výživy, napájení a hygieny prostředí; šlechtění, plemenitby a rozmnožování; využívání a přepravy; léčení; usmrcování zvířat. Existují určitá specifika, charakteristická pro ekologické zemědělství, aby se zvířata cítila dobře, jako nízké stavy zvířat, vhodná pastva, která splňuje vyživovací a etologické potřeby, vhodná podestýlka a stelivo, stálý přístup k otevřeným prostranstvím, zákaz trvalého uvazování nebo izolování zvířat. Zakazuje se odstraňování a zmenšování: rohů - skotu, ovcím; zobáků - kuřatům, krůtám; ocasů - ovcím, prasatům. Hlavní funkcí zemědělství je produkce a zabezpečení potravin pro obyvatelstvo jednotlivých zemí. Nejsilnějšími ekonomickými silami, které vedly k intenzifikaci živočišné výroby, byly: 1.

Postupy v aplikaci a rozšíření nových technických poznatků (stupeň mechanizace živočišné výroby,

2.

zvyšující se finanční výnosy z živočišné výroby, založené v některých případech na přímých a nepřímých dotacích,

3.

zvyšující se přímy spotřebitelů,

4.

vyšší investice do zemědělského výzkumu.

Chovatelům hospodářských zvířat se otevřela možnost pokrýt nevídaný nárůst v poptávce rozšířením produkce a zároveň snížit výrobní náklady. Výraz „tovární chovy“ vystihuje přesně podstatu intenzivní živočišné výroby, kdy zvířata už nejsou chována venku, ale ustájena ve velkých budovách s kontrolovaným prostředím a obsluhována stroji, zabezpečujícími jejich fyzické potřeby a odstaňují jimi produkovaný odpad. Nevjvíce znepokojení vyvolávají z hlediska životní pohody zvířat dva aspekty této intenzifikace: 1.

Zvířata jsou často nucena produkovat na hranici svých schopností,

2. velké počty zvířat jsou ustájeny na malých plochách ve zcela jednotvárném prostředí (Webster, 1999). Obecné zásady welfare jatečných zvířat jsou dány těmito zákazy: − Bezdůvodně vyvolávat nepřiměřené působení stresových vlivů fyzikální, chemické nebo biologické povahy, − chovat zvířata tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,

18 − omezovat výživu zvířete, podávat potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují, překrmovat zvířata ve velkochovech násilným způsobem, − omezovat napájení zvířete, − omezovat svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete, − používat k vázání zvířete prostředky, které způsobují utrpení, − nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a bilogickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly, − používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajích pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat, − zacházet se zvířetem přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání, − podávat zvířeti bez souhlasu odborně způsobilého veterinárního pracovníka veterinární léčiva přípravky s vyjímkou přípravků, které jsou volně v prodeji, − podávat zvířeti dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled, − provádět zásahy, které způsobují bolest, bez celkového nebo místního znecitlivění zvířete odborně způsobilým veterinárním pracovníkem, provádět krvavé zákroky a injekční aplikace, pokud nejdou prováděny odborně způsobilým veterinárním pracovníkem, − provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete, zejména kupírova uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat, anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby (mimo vyjímky zde uvedené), usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest a utrpení (Simeonovová et al.,2008).

3.2.1. Péče a chov prasat Prasata patří mezi nejvýznamější hospodářská zvířata. Vedle kočky a psa, doprovázejí člověka již desítky tisíc let. Domestikace sahá do období vysoce rozvinutých, však dodnes málo známých kultur pomezí Evropy a Asie. Produkce vepřového masa se podílí největším objemem na celosvětové produkci masa, a to cca 40 %. Tato skutečnost jasně dokládá prioritu chovu prasat při zásobování obyvatelstva masem. Chov prasat má z hlediska zabepečování nutriční proteinové bilance prakticky nezastupitelné postavení. Světová produkce vepřového masa se za posledních dvacet let zdvojnásobila (Stupka et al., 2010). Moderní a intenzívní chov prasat má v České republice dlouholetou tradici. Jeho hlavní úkol tkví v produkci vysoce kvalitního vepřového masa, které splňuje všechny požadavky jak ze strany zpracovatelů, tak konečného konzumenta. Vepřové maso u nás zaujímá dlouhá desetiletí první

19 příčku ve spotřebě na obyvatele a rok. Tvoří více jak 50 % roční spotřeby masa. V České republice se pohybuje průměrný stav prasat na úrovni 1, 9 milionů kusů, přičemž stavy prasnic dosahují 130 000 kusů (Stupka et al., 2010). Podle výsledků ekonomických rozborů jsou to již asi tři roky, co domácí chovatelé prasat vykazují zápornou rentabilitu a podle odhadů některých analytiků k zásadním změnám prozatím ani nedojde. Postupně se tak snižuje konkurenceschopnost českého sektoru chovu prasat a stále větší část domácí spotřeby, která se dlouhodobě drží na úrovni 41 kg, je zabezpečována masem z dovozu. Pokud si ovšem jako naši předkové opět vybudujeme dnes tolik podceňovaný vztah ke zvířatům, máme šanci dohnat „strojovou“ výrobu prasat i takových chovatelských velmocí, jakými jsou Dánsko a Nizozemsko (Jedlička, 2011). Životní projevy prasat Má-li k tomu prase podmínky, je velmi čistotné. K odpočinku si volí suché a čisté místo, pouze při vysokých teplotách vyhledává místa vlhká, kde se mohou ochladit. Prasata odpočívají zpravidla v leže na boku a doba odpočinku se různí dle hmotnosti zvířat, systému ustájení, krmení apod. Prasata udržují čistotu především v místě, kde se krmí. Toho je využíváno při krmení na podlahu, kde se dosahuje zvýšení hygieny ustájení. Pokud jsou krmena do koryta, je vhodné zřídit v prostoru u koryta lože (Čechová et al., 2003). Požadavky na ustajovací podmínky prasat Hlavním předpokladem řešení stájí pro prasata je poznání jejich biologických nároků. Je nutné zajistit ustájeným zvířatům maximální pohodu (welfare), což je předpokladem pro dosažení maximální užitkovosti. Současně s tímto požadavkem je nutné řešit ustájení prasat s ohledem na efektivnost produkce vepřového masa a vysokou produktivitu práce. Správně navržené stáje pro prasata tedy musí vycházet z potřeb zvířat, minimalizace dopadů na životní prostředí a optimalizace produktivity práce. Ustájení pro prasata musí být v souladu se Zákonem č. 246/1992 Sb. Na ochranu zvířat proti týrání (Stupka et al., 2010). Technologické systémy ustájení prasat, bez ohledu na kategorizaci, lze rozlišovat z více hledisek. Jedná se o ustájení: •

v budovách (indoor), ve většině evropských zemích s intenzivním chovem prasat využíváno nejčastěji,

•

venkovní (outdoor), rozšířené v přímořských oblastech (Anglie, Francie),

•

stelivové s klasickou podestýlku či přistýlané, hodící se pro typické malochovy, produkující jak kejdu, tak hnůj,

•

bezstelivové, existující ve variantách s plnou (bezroštovou) podlahou, polorošty, celorošty, optimální pro intenzivní chovy, produkující jako hnojivo pouze kejdu, nejčastěji využívaný systém,

•

individuální, uplatňující se pouze u kategorie kanci a prasnice nezapuštěné, zapouštěné a nízkobřezí,

•

skupinové, realizující se, s vyjímkou kanců, u všech kategorií prasat.

20 Technologie vychází z etologických poznatků, že prase je inteligentní, stádové zvíře, je čistotné, hravé, zvědavé, všežravec a rádo se drbe (Stupka et al., 2010). Stelivové systémy ustájení se v posledních letech, vlivem prosazování welfare a díky nižším pořizovacím nákladům stávají populární. Lze je uplatnit u menších a středních kapacit. V chovu prasat se tak zavádějí stelivové systémy ustájení jednotlivých kategorií. Jde o systémy: •

přistýlané, včetně kombinace roštových podlah s částečně nastýlanými loži slámou,

•

s hlubokou podestýlkou,

•

s kompostovatelnou hlubokou podestýlkou při zajištění převrstvování a zapravování enzymatických přípravků (pro náročnost a specifika se nerozšířil) (Stupka et al., 2010).

Při odchovu selat je důležité vytvořit a udržovat ve stáji a kotci vhodné mikroklima, především z hlediska vlhkosti, obsahu škodlivin a teploty prostředí. Pro vytápění stájí pro chov prasat (odchov selat, porodny) jsou používány různé technické systémy. Použití teplovzdušných kanónů přináší až o 50 % úsporu energie proti teplovodním systémům, avšak současně významně zhoršuje mikroklima ve stáji, zejména z hlediska koncentrace CO2 a metanu. Za chyby z hlediska prostředí lze označit nesprávnou teplotu ve stáji, vlhkost a koncentraci stájových plynů a také neúměrný počet prasat v kotci (Šimek, 2011). Výživa a napájení prasat Prasata se vyznačují, oproti jiným hospodářským zvířatům, vysokou schopností syntézy proteinů a tuků, jakož i vysokou účinností využivat a konvertovat živiny. Charakteristickým znakem prasete je jednoduchý žaludek a méně prostorný trávicí trakt. Ten je v poměru k délce těla oproti přežvýkavcům téměř o polovinu kratší, což má za následek omezenou možnost zpracovávat a zužitkovávat objemná krmiva. Krmnou dávku tvoří tedy především obiloviny, mlýnská krmiva, nejrůznější bílkovinné komponenty rostlinného a živočišného původu, jakož i minerálněvitaminové koncentráty a syntetické preparáty. Příjem vody prasaty je různý, nelze jej přesně určit. Variabilitu v příjmu způsobuje individualita, fyziologická potřeba, teplota, vlhkost, krmení, průtočnost, ustájení, stresy, apod. Věšinou poměr spotřebované vody ku krmivu bývá 2:1 s vyjímkou kojících prasnic a selat. Potřeba vody je funkcí konání mnoha fyziologických a biologických procesů, jako udržování homeostáze organismu, exkrece, dosažení nasycenosti a uspokojení behaviorálních potřeb (Stupka et al., 2010). Kritickým obdobím z hlediska krmení a vývoje selat je čas bezprostředně po odstavu. Chovatel nesmí také zapomínat na fakt, že mlezivo a mléko prasnic má nedostatek železa (nebezpečí anémie), proto se musí druhý až třetí den podat selatům železitý přeparát (injekčně nebo perorálně) (Šimek, 2011).

3.2.2. Péče a chov skotu Chov skotu je z hlediska objemu zemědělské produkce hlavním odvětvím živočišné výroby v celé Evropě (Stupka et al., 2010). Chov skotu je také velmi úzce spojen s celkovým hospodařením na zemědělské půdě. Je konzumentem pícnin pěstovaných, jak na orné půdě, tak i na trvalých travních porostech a

21 významnou měrou se rovněž podílí na udržování půdní úrodnosti (Vaněk, Štolc, 2002). Hlavními produkty jsou maso, mléko a chlévská mrva. Dříve měl skot tzv. trojstrannou užitkovost, kde byl kladen důraz na maso, mléko a tah (Staněk, 2002).V současnosti se chov skotu dělí dle výrobní oblasti a úrodnosti půdy v dané lokalitě na intenzivní či extenzivní. Dále je možné se držet chovu konvenčního nebo ekologického zemědělství. Všechny chovy však mají několik společných znaků. Především jde o bezpečnost a kvalitu potravin, přímou ekonomicku efektivnost, ochranu životního prostředí, etiku a pohodu zvířat, tedy welfare (Ježková, 2010). Mléčná užitkovost Produkce mléka je složitá fyziologická vlastnost, která souvisí především s anatomickým utvářením vemene, zejména s vývinem a činností orgánů, krevního a oběhového systému, dýcháním a přeměnou živin. Mléčnou užitkovost ovlivňují nejen vlivy genetické, ale i vlivy vnějšího prostředí. Optimální životní podmínky umožňují dojnici realizovat její genetické předpoklady pro produkci a pevné složky mléka.Nejvýraznějším vlivem vnějších podmínek je výživa a krmení, spolu s kvalitními ošetřovatelskými podmínkami se může podílet na výši mléčné užitkovosti 60-70 % (Vaněk, Štolc, 2002). Telata – jalovice jsou základem pro produktivní stádo dojnic. Zatímco výkonnost zvířat stále stoupá, často se zanedbávají základy, které by měly být vytvořeny pro optimální provozní výsledky. Vysoká mortalita telat, nízký denní přírůstek hmotnosti, vysoké veterinární náklady, to nejsou prázdné pojmy, ale často normální každodenní realita. Důležitým základem pro dobré zdraví telat je zacházení a hospodaření s mlezivem. První podání mleziva by se mělo uskutečnit do jedné hodiny po porodu. 24 hodin po porodu se sníží možnost přesunu imunoglobulinu (IgG) téměř na nulu, takže pasívní imunizace už nemůže být zaručena. Okamžik podání mleziva rozhoduje o úspěchu pasivní imunizace nově narozeného telete. Kromě správného načasování podání mleziva je důležité také jeho množství. Ještě před pár lety bylo doporučováno podat v prvních třech hodinách života min. 1, 5 litru mleziva. Dnes víme, že v případě mleziva „vice“ také „více pomáhá“ (Fák, 2011). Masná užitkovost Produkce jatečného skotu je po chovu dojených krav druhým nejvýznamějším odvětvím chovu skotu (Vaněk, Štolc, 2002). Nejvíce se v dnešní době využívá extenzivní chov masného skotu, hlavně pro údržbu nadbytečných ploch trvalého travního porostu. Skot zachovává přirozený ráz krajiny, pastevní porost navíc hnojí a redukuje náletové keře a stromy. Je velmi nenáročný na ošetřování, což samozřejmě souvisí s výběrem vhodného plemene pro extenzivní způsob. Pro zimní ustájení lze využít staré stáje, které projdou drobnými úpravami, aby vyhovovaly všem požadavkům welfare. V ekologických chovech převládají chovy krav bez tržní produkce mléka zaměřené na produkci masného skotu. Za chovy masných plemen skotu následují chovy dojnic s produkcí ekologického mléka (Šarapatka, Urban, et al., 2006). Způsoby ustájení skotu a technologie chovu Při stájovém odchovu, ale také během zimního období u pastevně odchovávaného skotu jsou zvířata umístěna ve stájích. Při volném ustájení je požadována optimální teplota v rozmezí 5 – 15ºC

22 při relativní vlhkosti vzdušné do 75 %. Způsoby ustájení můžeme rozdělit podle fixace a podestýlání na: Volné - bezstelivové

- celoroštové - boxové

- stelivové

- boxové - s hlubokou podestýlkou - s plochým ložem - se spádovým ložem

Vazné - bezstelivové - stelivové (Žižlavský, 2002). Pastevní odchov Ve vhodných podmínkách je výhodné využívat pastevního způsobu odchovu. Jde o nejpřirozenější způsob přijímání potravy, který spolu s pohybem na zdravém vzduchu upevňuje konstituci zvířat a jejich zdravotní stav. Úspěšnost pastevního odchovu vyžaduje vybudování vhodných pastevních areálů, které mimo kvalitního pastevního porostu mají také komplex dalších potřebných zařízení pro organizaci pastvy, jako je hrazení oplůtků, vhodná příkrmiště v odpočívadle, stínoviště, napájení, zařízení pro nahánění a fixaci a další. Pastevní období trvá 140 – 180 dní a závisí především na délce vegetačního období pastevních porostů v jednotlivých výrobních oblastech. Vhodnější je celodenní pastva, která za předpokladu vybudovaného příslušenství pastevního areálu umožňuje zvířatům volit samostatně nejvhodnější dobu pro pastvu. Doba je také odvislá především od stavu pastevního porostu, ale také od klimatických podmínek v jednotlivých obdobích pastevní sezóny (Mikšík, Žižlavský, 2005). Způsobů odchovu je mnoho. Některé se osvědčily více, jiné méně. Jedny jsou novátorské, jiné tradiční, ale ne každý způsob je vhodný pro každého. Vždy je nuté si dobře rozmyslet, zda máme pro vybraný způsob odchovu podmínky a zda dokážeme telatům zajistit odpovídající zoohygienu a kvalitní ošetřovatelskou péči (Marcinková, Beran, 2011). Ekologický chov skotu Ekologické zemědělství je hospodaření založené na úctě k hodnotám, jako je příroda, půda, zvířata a v neposlední řadě zdraví člověka. Skot chovaný v ekologickém zemědělství má relativně lepší podmínky k životu, protože ekologický podnikatel je povinen chovat všechny druhy a plemena zvířat s ohledem na zachování jejich zdraví, využívat přirozené způsoby chovu a zachovávat podmínky pohody a ochrany zvířat před utrpením, bolestí a poškozováním zdraví (Linhartová, 2008). Při vhodných podmínkách lze chovat skot celoročně bez ustájení, nutná je ovšem stavba úkrytu před nepřízní počasí. Intenzita chovu musí být v souladu s etologickými potřebami skotu a

nesmí způsobovat stres (Zahrádková, 2009). 23 Je vyloučeno trvalé vazné ustájení a trvalý chov v uzavřených prostorách. Zvířata musí mít neustálý přístup k čerstvé vodě. Je zakázáno používat bezpastevní systémy. Ohrazení a oplocení pastvin nesmí mít ostré hrany a hroty. Dále je zakázán přenos embryí. Mechanické pomůcky jsou při porodech rovněž zakázány, vyjma porodních provazů. Kastrace a odrohování je povoleno do osmého týdne věku. Označování je dovoleno tetováním, ušními známkami a implantací podkožních čipů (Vacek a Stádnik, 2009). Telata musí musí přijmout mlezivo a mléčná výživa musí být zajištěna nativním mlékem po dobu nejméně 3 měsíců, není povoleno zkrmování sušeného mléka a mléčných náhražek (Zahrádková, 2009). Chov skotu v ekologickém zemědělství má mnoho pro i proti. Ekologický chov má vyšší náklady a bývá ekonomicky méně výhodný než chov tradiční. Také se uvádí, že ekologický chov je náchylnější k nemocem, jako jsou parazité a různé nákazy. Je však nutné si uvědomit, že intenzivní i ekologický chov zvířat má jedno společné, oba končí porážkou zvířat na jatkách. Přesto je ekologické zemědělství slibnou nadějí, neboť bere ohledy na zdraví člověka, na přírodu a krajinu, na zvířata i lidskou práci (Linhartová, 2008). Výživa a krmení skotu v ekologickém zemědělství Výživou hospodářských zvířat musí být zajištěna požadovaná užitkovost a zdraví. Dále klade požadavky na používání vlastních krmiv, nesmí se používat krmiva běžně míchaná do konvenčních krmných směsí a je dán zákáz používání krmiv pocházejících z GMO. Krmná dávka musí obsahovat potřebné stravitelné živiny, minerální látky, vitamíny a stopové prvky. Jednotlivá krmiva mají rozdílný dietetický účinek. Při sestavování krmné dávky musíme zvažovat také celkový účinek na organismus zvířat (Louda, et al. 2003).

3.2.3. Péče a chov koní Kůň má svou povahu a termperament (Hermsen, 2001). Koně jsou specifická hospodářská zvířata a spíše se chovají v souladu s požadavky ekologického zemědělství a jejich sportovního využití než v intenzivních chovech. Početní stavy koní oproti ostatním druhům hospodářských zvířat v posledních letech slibně narůstají, k 28. 2. 2011 je jich podle Ústřední evidence koní na našem území chováno 75 000 kusů (Navrátil, 2011). Chov koní je komplex chovatelských činností zajišťujících nároky koní na prostředí podle způsobu jejich používání, způsobu odchovu a praktické realizace plemenitby. Pojem odchov koní vyjadřuje komplex chovatelských opatření a zásahů do postnatálního vývoje hříběte od okamžiku jeho narození až do zařazení mladého koně do výcviku, nebo jeho převedení do kategorie chovných koní. Rozdílné nároky na prostředí v průběhu ontogenese a v dospělosti, odlišný způsob používání dospělých koní a výživy v období odchovu i chovu jsou důvodem administrativního rozčlenění koní do kategorií podle věku a podle jejich poslání (Misař, Jiskrová, 2008).

Administrativní rozdělení mladých koní v odchovu: 24 −

Koně v tréninku nebo výcviku,

−

chovní koně,

−

užitkoví koně.

Délka pobytu mladých koní v odchovu závisí na intenzitě jejich vývoje. Mladí koně speciálních plemen jsou odchováváni intenzivně, aby mohli být ve věku 18 až 20 měsíců zařazeni do výcvikového a tréninkového oddělení. Odchov mladých koní ostatních plemen je v porovnání s odchovem koní speciálních plemen delší a závisí na stupni jejich ranosti (Misař, Jiskrová, 2008). Ustájení koní Stáje pro koně musí zajistit optimální prostředí pro chovné, případně užitkové (pracovní) koně. O jejich vnitřním uspořádání a použité technologii ustájení rozhoduje účel použití koně (jezdečtí, tažní, dostihoví), plemeno (speciální, sportovní, jezdecké, tažné) a do jisté míry účel organizačně technologické jednotky. Stáje pro koně musí být vzdušné, suché, snadno dezinfikovatelné a snadno větratelné: Koně jsou citliví především na vlhkost a prašnost. Podstatně menší nároky mají na teplotu ve stáji. V suchých, dobře větratelných stájích snášejí dobře (včetně narozených hříbat) poměrně nízké teploty. Podmínkou optimálního dlouhodobého mikroklimatu pro koně je účinné větrání. Důležitější je zamezit negativním vlivům nadměrné vlhkosti stájového prostředí. Ve stájích pro koně je nezbytné dostatečné denní osvětlení, udávané poměrem plochy oken k půdorysu stáje. Jako odpovídající se udává poměr 1 : 10 až 1 : 20 (Misař, Jiskrová, 2008). Existuje několik způsobů vnitřního uspořádání stájí pro koně. 1. Boxové stáje – jsou vybavené boxy různé velikosti a různého určení: - porodní boxy jsou snadno dezinfikovatelné, velké (4 x 5 m i větší) a slouží k provádění porodů. Jsou součástí porodního oddělení. Jejich počet závisí zpravidla na počtu chovných klisen hřebčína, - boxy pro chovné klisny jsou velké boxy (4x 4 m) oddělené plnou nebo kombinovanou stěnou (plná + mřížovaná) mezi boxy a kombinovanou stěnou od manipulační chodby. Podobných boxů se používá i pro ustájení plemeníků, dostihových a sportovních koní, mladých koní v odchovu. 2. Volné stáje jsou budovány zpravidla vě větších chovech nebo odchovných zařízeních (hříbárnách). Slouží ustájení chovných klisen nebo hříbat v odchovu. 3. Vazné stáje se používají především pro ustájení užitkových, pracovních koní (Misař, Jiskrová, 2008). Technologie chovu a odchovu Koně jsou chování a odchováváni buď stájově nebo pastevně. Pastevní chov a odchov závisí na délce vegetačního období. V klimaticky mírném pásmu jsou koně chováni a odchováváni pastevně pouze 5 až 6 měsíců v roce. Ve zbývající části roku jsou chováni stájově (Misař, Jiskrová, 2008).

25 Stájový chov Podmínkou úspěchu stájového chovu jsou stáje odpovídající nárokům chované kategorie koní na stájové prostředí a pevné i měkké výběhy, případně pohybové dráhy. Koně jsou drženi většinu dne ve stáji. Tam jsou krmeni, napájeni, ošetřováni. Pojem ošetřování koní zahrnuje širší komplex činností (čištění srsti, kontrola zdravotního stavu, hygiena stájových prostor, zoohygiena, pomoc při veterinárních zákrocích, praktická realizace plemenitby, atd.) Část dne (minimálně 2 hodiny) pobývají koně ve výbězích, případně na pohybové dráze a ve výbězích. Pohyb koní mimo stáj podpoří termoregulační schopnosti jejich organismu, metabolismus, intenzívnější okysličení organismu a u mladých koní pomáhá formovat jejich pohybový aparát – je tudíž podstatou správné mechaniky pohybu koně. Ve výbězích je pohyb koní volný, na pohybových dráhách zpravidla nucený. Stupňovaný nucený pohyb je částečným předtréninkem mladých koní. U chovných březích klisen pomáhá nucený pohyb nízké intenzity uvolnit pánevní svaly a vazy a tím usnadňuje ohřebení klisny. Chovatelé, kteří nemají k dispozici pastviny, chovají koně stájově po celý rok. Při tomto způsobu je nezbytné zvyšovat v jarním, letním a podzimním období pobyt koní ve výbězích. Mimoto klade tento způsob odchovu poměrně velké nároky na organizaci nuceného pohybu mladých koní v souvislosti s utvářením jejich fundamentu a pravidelné mechaniky pohybu. Proto by měl chovatel především při odchovu mladých koní spolupracovat s majiteli zařízení, vybaveným pastvinami pro odchov (Misař, Jiskrová, 2008). Pastevní chov a odchov Kůň je svým původem stepní lichokopytník, pro kterého je dostatek pohybu životní nutností. Z tohoto důvodu je dlouhodobý pobyt koně na pastvě a poměrně velká rozloha pastviny tím nejvhodnějším a nejfyziologičtějším prostředím pro jeho vývoj. Pohybem sílí kostra, vazy, šlachy a svalstvo. U dostihových koní a koní jezdeckých (resp. kočárových) plemen se vytváří správný pohybový stereotyp, který podmiňuje pozdější výkonnost. Pobyt na pastvě, zejména dlouhodobý a za každého počasí zvyšuje odolnost koní (zesiluje jejich imunitní systém). Pastevní porost je nejpřirozenějším zdrojem výživy koně. Jeho pozitivní účinek se projeví zejména tehdy, má-li vyrovnaný poměr živin a botanické složení odpovídající požadavkům koní na zastoupení minerálních látek, vitaminů a preferovaných rostlin (Misař, Jiskrová, 2008). Hlavními krmivy pro koně jsou objemná statková krmiva, kvalitní luční seno, popř. zelená píce v pastevním období a jadrným krmivem je tradičně oves (nejlépe čerstvě mačkaný). Nezbytný je dostatek kvalitní pitné odražené vody v množství průměrně 20 – 40 l denně (v letním období i více). Z okopanin je vhodná řádně očištěná krmná řepa a mrkev. Koně je potřeba krmit pravidelně a dostatečnou dobu. Trávicí ústrojí je vzhledem k velikosti koně v porovnání s ostatními domácími zvířaty relativně malé, a proto je nutné krmit koně častěji (min. 3 x denně) v menších dávkách, aby nedocházelo ke kolikám. Vedle výše uvedených složek krmiva je nutné koně podestýlat kvalitní slámou (popř. přidávat i krmnou), která vedle funkce kvalitní podestýlky zajišťuje koni i možnost dosycení vlákninou a sušinou (Stupka et al., 2010).

Objemné krmivo lze podávat lehce načechrané na čistou podestýlku u krmného žlabu, nikdy 26 ne do jeslí nad krmným žlabem, protože to je pro koně nepřirozené a škodlivé! Ve volných stájích se objemné krmivo dává do středu na podélnou osu stáje. Voda má být čistá, čirá, odražená (teplota 8-12 stupňů) a zdravotně nezávadná. Napájí se minimálně třikrát denně před krmením, při pastevním odchovu v létě až pětkrát denně (Navrátil, 2011). Organizace pastvy koní Pastviny slouží chovu a odchovu klisen s hříbaty, odstávčat, mladých koní, klisen bez hříbat. Pastevní období začíná v našich podmínkách zpravidla po 20. dubnu a končí v prvé polovině nebo koncem října. Stádo koní na pastvině je možné doplnit stádem skotu. Nejvhodnějším k tomuto účelu jsou žírná plemena skotu, především charolais. Pro zdravý odchov hříbat a mladých koní je důležitý co nejdelší pobyt na pastvině. V letním období je praktikována celodenní pastva (Misař, Jiskrová, 2008). Transport koní - přepravník Nejčastěji používaný přepravník pro koně a poníky je přívěsový přepravní box. Přepravní boxy se vyrábějí převážně pro jednoho nebo dva koně. I pro jednoho koně, je lepší použít přívěs pro dva koně, neboť je širší a stabilnější. Přívěs s naloženým koněm nesmí nikdy přesahovat maximální tažnou váhu osobního automobilu, ke kterému je přívěs připojen. Vedle těchto přívěsů existují malé nákladní motorové vozy a samozřejmě velké nákladní vozy, které mohou být vybaveny také prostorem na přespání atd. (Hermsen, 2001). Do přívěsu musí neustále proudit čerstvý vzduch. Přívěs musí být pevný a stabilní. Na podlahu navezeme zejména při dlouhých transportech piliny nebo slámu, která nasává vlhkost a moč. Aby se kůň cestou příliš nenudil, pověsíme dopředu síťku naplněnou senem. I přesto, že vše probíhá bez problémů a v klidu, si musíme uvědomit, že každý převoz představuje více či méně stresovou záležitost. Při dlouhých převozech musíme pravidelně zastavovat. V případě, že cestujeme opravdu daleko, je lepší takovou cestu absolvovat v etapách. Musíme si však předem zajistit po cestě možnost ustájení, abychom předcházeli nečekaným situacím (Hermsen, 2001).

3.2.4. Péče a chov ovcí a koz 3.2.4.1. Chov ovcí Ovce patří k nejstarším druhům zvířat chovaným ve světě. Je to velmi nenáročné zvíře, které lze chovat téměř ve všech klimatických a výrobních podmínkách. Na území našeho státu má chov ovcí dlouholetou tradici. Ještě v 17. století byl hlavním odvětvím živočišné výroby a koncem 19. století se chovalo na území státu přes 2 milióny ks ovcí. Ovce byly chovány ve velkých stádech na velkostatcích stejně jako v obecných chovech. V této době mělo ovčáctví velmi dobrou úroveň a dosahované výsledky ho proslavily i daleko za hranicemi. V současné době spočívá význam chovu ovcí v jejich mnohostranné užitkovosti. Ovce vedle hlavních produktů (maso, mléko, vlna, kůže) poskytují i vedlejší produkty (lanolin, lůj, střeva, krev, předžaludky, paznehty, rohy). Ovce jsou hospodářskými zvířaty, která jsou v našich podmínkách schopna dosáhnout intenzívní produkce pouze z domácích krmiv (Stupka et al., 2010).

V České republice je v v současné době ve všech chovech ovcí, s vyjímkou dojných stád, hlavním produkčním zaměřením masná produkce. Co se týká průměrné roční spotřeby skopového a 27 kozího masa na obyvatele, tato je v ČR na poměrně nízké úrovni (cca 0, 3 kg). Na druhou stranu je však nutno konstatovat, že v posledním období je zaznamenáván zvýšený zájem domácích spotřebitelů o tuto komoditu, což je dobrým znamením pro budoucnost chovů ovcí a koz (Žižlavský, 2002). Nejnovější fenomén současného světového zemědělství je ekologická produkce. V případě této produkce si ovce dlouhodobě zachovávají, z pohledu jednotlivých druhů hospodářských zvířat, poměrně významné postavení, což je však logické vzhledem ke skutečnosti, že ekologický chov ovcí je principiálně založen na pastevních chovech s menší intenzitou vypásání. Nejvyšší počty ovcí chovaných na ekologických farmách v evropské dimenzi jsou registrovány ve Velké Británii, přičemž v českém ekologickém zemědělství jsou ovce chovány na cca každé třetí farmě tohoto typu (Kuchtík, 2007). V České republice se k 1. 4. 2010 chovalo přibližně 197 tisíc ovcí 36 plemen (Pinďák, Milerski, Bucek, 2011). Technika chovu ovcí, pastva a pastevní systémy Obecně je ovce typické pastevní zvíře a její chov může být rentabilní jen při pastevním odchovu. Napase se i na horší pastvině a spase porost mnohem níže u kořene než skot. Kromě nižších nákladů na krmení se snižují i náklady na obsluhu. Při optimální organizaci pastvy se dosáhne vysoké užitkovosti zvířat. (Stupka, et al., 2010). Hlavním motivem pastvy ovcí je, aby se ovce dosyta a s chutí napásly, přičemž na vlastní napasení musí mít dostatek času a klidu, neboť za krátkou dobu, respektive při rušení na pastvě se nenasytí, i když je porost kvalitní a vysokoprodukční (Kuchtík, 2007). Většinu pastvin představují přirozené pastevní areály. Ideální pastvina by měla být suchá, nezamokřená (vlhké a zamokřené pastviny jsou zdrojem různých cizopasníků a nemocí, zamokřená místa eventuálně močály je nutné ohradit, tak, aby se zamezilo přístupu ovcí), bez křoví (nebezpečné poranění a vytrhávání vlny) a slunečná ( z důvodu rychlého osychání rosy) (Kuchtík, 2007). Příprava ovcí na pastvu Pastevní období vyžaduje od ovcí vyšší fyzicku a nervovou činnost. Ovce vykonávají dlouhé a namáhavé pochody, a proto musí být v dobré kondici. Příprava ovcí na pastevní období znamená: •

odčervit ovce a ovčácké psy (ochrana pastvin proti zamoření, ovce s parazity snižuje svou užitkovost)

•

koupat ovce v dezinfekčních roztocích (prevence proti prašivině)

•

upravit paznehty (neošetřené a přerostlé paznehty znesnadňují pohyb na pastvině)

•

pozvolna přejít na zelené krmení (trvá 1 – 2 týdny, před pastvou ovce předkrmit slámou, zpočátku doba pastvy 1 – 3 hodiny a pozvolna prodlužovat) (Vaněk, Štolc et al., 2002).

Pastva, pastevní systémy Pastva ovcí může být organizována jako honové pasení, volná pastva nebo pastva v 28 oplůtcích. Pastevní období trvá v nížinách 210 – 240 dní, v podhorských oblastech 180 – 200 dní a v horských 150 – 180 dní. Technika pasení ovcí se také přizpůsobuje druhu porostu, s ohledem k nebezpečí přežřání ovcí, nadmutí, průjmům apod. Na jaře a na podzim jsou zdrojem pastvy louky. Na jaře, na podzim, ale i v zimě je možné pást i na ozimých porostech, popř. různých směskách. Velmi dobrá je pastva na strništích, podsevech, brambořištích, řepništích, apod. Tato pastva je velmi bohatá na bílkoviny a je vhodná pro všechny kategorie ovcí (Stupka et al., 2010). Košárování Košáry slouží k ustájení ovcí na pastvě přes noc nebo během dne. Košár se staví z přenosných dřevěných lís 4 m dlouhohých a 1,2 m vysokých, nebo z elektrického ohradníku. Na jednu ovci se počítá plocha 0,8 – 1,2 m2 podle toho, zda se bude košárovat přes poledne nebo i přes noc. Košáry se zřizují na suchých místech. Při přemisťování košáru se většinou přemišťují jen 3 strany, které se napojí na čtvrtou stranu a postupně tak vzniká souvislá hnojená plocha (Vaněk, Štolc et al., 2002). Technika chovu ovcí v zimním období Vzhledem ke klimatickým podmínkám naší republiky je většina ovcí v zimním období ustájena v ovčíně, nicméně v některých chovech započali již někteří chovatelé s aplikací celoročního odchovu na pastvě. Hlavní zásady zimního krmení jsou následující: •

Krmení ovcí musí probíhat pravidelně minimálně dvakrát za den a s využitím pouze funkčních krmných zařízení.

•

Základem zimní krmné dávky všech kategorií ovcí by mělo být kvalitní seno, přičemž eventuální změny v krmné dávce je nutné provádět pozvolně. Nesmí se provádět zkrmování zdravotně závadných krmiv a ovcím musí být zabezpečen dostatek pitné vody a minerálních látek formou minerálních lizů.

•

Krmení ovcí, pokud není aplikováno jednosložkové krmivo, by mělo být prováděno v následujícím pořadí: jadrná krmiva, šťavnaté krmivo, seno a sláma.

•

V zimním období je nezbytně nutné provádět pravidelné prohlídky zdravotního stavu všech ovcí a současně zabezpečit možnost alespoň krátkodobého výběhu, při respektování konkrétních klimatických podmínek (Kuchtík, 2007).

Ustájení (ovčíny) a způsoby ustájení ovcí Ovce se chovají ve vhodných, světlých, suchých a dobře větratelných ovčinech. Ovcím nejvíce škodí vlhkost, čpavek a průvan. Nejpoužívanější ustájení ovcí je volné ustájení na hluboké podestýlce. Při správném ošetřování se v ovčíně udržuje velmi vhodné mikroklima. Ovce mohou být ustájeny i na roštech. Ve stájích musí být dostatek světla. Součástí každého ovčína má být výběh, kde ovce mohou pobývat po celý rok. Výběh musí vždy navazovat na ovčín. Ovce se napájejí z různých typů napáječek nebo napájecích koryt. Ovcím se podává také liz – kusová kamenná sůl, nejlépe ve formě minerálních lizů v ad libitním množství – počítáme s potřebou 2 –

2,5 kg lizu na rok (Stupka et al., 2010).

29 3.2.4.2. Chov koz Chov koz má v České republice bohatou historii a tradici o čemž svědčí skutečnost, že zahájení kontroly užitkovosti koz spadá již do roku 1928 a kontinuálně probíhá dodnes. Vě většině případů se kozy chovají v ekologických chovech za účelem produkce velice kvalitního mléka, které se zpracovává na velmi ceněné sýry a dále pak pro produkci masa převážně masných koz vykrmených na pastvě. Zanedbatelná není ani skutečnost, že koza je zvíře poměrně přizpůsobivé a využitelné v oblastech, ve kterých se ostatní hospodářská zvířata těžko uplatňují. Jsou to především extrémní horské podmínky, zvláště ty, kde se důrazně prosazují zájmy chráněných území. Koza se tak stává i významným krajinotvorným prvkem v krajině. Pro chov koz platí téměř stejná pravidla pro techniku a technologii chovu jako pro chov ovcí (Stupka et al., 2010). V našich chovech jsou především aplikovány následujcí dva způsoby chovu: celoroční ustájení koz ve stáji bez pastvy a pastevní odchov s dokrmem suchým a koncentrovaným krmivem ve stáji. Co se týká typu ustájení, v podstatě plošně se v našich chovech aplikuje volné ustájení na hluboké nebo na vysoké podestýlce. Alternativou je ustájení na roštech, toto ustájení se však doporučuje využívat pouze u některých kategorií, přičemž roštové ustájení není vhodné především pro kategorie kůzlata do odstavu a dojné kozy. Podle uspořádání vnitřního prostoru jsou v chovu koz využívány dva základní typy stájí a to tzv. jednoprostorová a dvouprostorová stáj. V případě jednoprostorové stáje nedochází k rozčlenění plochy stáje na krmení a ležení. Co se týká dvouprostorové stáje, zde je plocha této stáje rozčleněna na nestlaný prostor pro krmení a stlaný prostor pro ležení (Žižlavský, 2002). Cílem každého chovatele by mělo být věnovat maximální péči odchovu mláďat. Kůzle, stejně jako jehně či tele se rodí bez vybudovaného imunitního systému. Imunitní systém je v prvních několika dnech až týdnech zcela závislý na množství přijatých protilátek z mleziva matky. Jako u telat i jehňat, tak i u kůzlat platí, že dostatečné množství mleziva musí kůzle přijmout do tří až pěti hodin po porodu s následným sáním či napojením v intervalu tři až pět hodin. Kůzle by mělo přijmout za den alespoň 300 ml mleziva (Šimek, 2011). Jeden z hlavních ukazatelů komfortního chování, pohody, welfare a kvality chovného prostředí je průběh hlavních etologických aktivit. Jakákoliv výraznější odchylka od průměru většinou znamená narušení žádoucího pohodlí či pohody (Doležal, 2011).

3.2.5. Přeprava, převoz zvířat a manipulace, jateční zpracování zvířat Kdykoliv je se zvířaty jakkoli manipulováno nebo jsou převážně uvnitř hospodářství, mezi nimi, na jatka nebo uvnitř jejich areálu, základním úkolem musí být snížit na minimum trvání a intenzitu jakéhokoli stresu. Problémy, které může způsobit transport lze stručně shrnout takto: 1. Hlad a žízeň při dlouhých převozech, 2. teplotní stres, především stres z horka způsobený omezenou schopností např. prasat regulovat výdej tepla odpařováním,

3. stres z pohybu vozidla, vedoucí k poraněním, fyzickému vyčerpání nebo nevolnosti a zvracení,

30 4. strach, bolest a zranění způsobená zvířaty navzájem nebo lidmi provádějícími transport (Webster, 1999). Největší fyzickou a psychickou zátěž pro zvířata představuje první hodina transportu (Simeonovová, et al.,2008). Vyjádření k právní úpravě povinností při přepravě zvířat, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, a při přepravě hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství. Ministerstvo zemědělství, odbor živočišných komodit, oddělení ochrany zvířat (dále jen „Ministerstvo zemědělství“) je gestorem zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a také je podle tohoto zákona příslušným orgánem ochrany zvířat a organizuje, řídí a kontroluje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat. V souladu s touto svojí funkcí na základě doručeného dotazu vydalo Ministerstvo zemědělství následující „Vyjádření k právní úpravě povinností při přepravě zvířat, která se neuskutecňuje v souvislosti s hospodářskou činností, a při přepravě hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství“. Vymezení a odlišení přepravy, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (nekomerční přepravy), od přepravy, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (komercní přepravy). Právní předpisy na úseku ochrany zvířat při přepravě hovoří o přepravě pro obchodní účely a o přepravě, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností. Je tedy možné rozlišovat přepravu pro obchodní úcely a přepravu pro neobchodní úcely, nebo též přepravu, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, a přepravu, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností. Obsah tří výše uvedených pojmů je shodný (tedy přeprava pro neobchodní účely = přeprava, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností = nekomerční přeprava). Přepravou, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, tedy též nekomerční přepravou, se rozumí přeprava zvířat, při které nedochází k bezprostřední směně peněz, zboží nebo služeb, nebo při které nevzniká finanční zisk nebo se o něj neusiluje (pokud se o zisk usiluje, tak i v případě, že zisk nakonec nevznikne, jedná se o přepravu za obchodním účelem!), nebo která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, nebo přímo k veterinárnímu lékaři nebo na veterinární kliniku a zpět podle pokynů veterinárního lékaře. Naopak za přepravu zvířat za obchodním účelem, tedy za komerční přepravu zvířat, se podle cl. 1 odst. 2 nařízení Rady (ES) c. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) c. 1255/97 se považuje také: a) přeprava zvířat zemědělci pomocí zemědělských vozidel nebo dopravních prostředků, které jim patří, jestliže zeměpisné podmínky vyžadují přepravu pro sezónní stěhování některých druhů zvířat

na pastvu; b) přeprava prováděná zemědělci u vlastních zvířat a vlastními dopravními prostředky na vzdálenost nejvýše 50 km od jejich hospodářství. Na komerční přepravu zvířat uvedenou ve výše 31 zmíněném čl. 1 odst. 2 nařízení Rady (ES) c. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností se ale vztahují pouze čl. 3 a 27 tohoto nařízení. Kromě toho se na tuto přepravu vztahuje také zákon č. 246/1992 nebo stručně řečeno, přepravu komerční a nekomerční. Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdejších předpisů ,a§ 4 a příloha č. 3 vyhlášky č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Z výše uvedeného vyplývá, že: a) velikost prostor pro přepravu hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství stanoví příloha č. 3 vyhlášky č.. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, b) velikost prostor pro přepravu hospodářských zvířat nad vzdálenost 50 km a mimo hospodářství stanoví příloha I, kapitola VII nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností. Právní předpisy, které upravují přepravu, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (nekomerční přepravu), a přepravu hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství. Oblast ochrany zvířat při přepravě, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, tedy při nekomerční přepravě, a při přepravě hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství je v České republice v současné době upravena především těmito právními předpisy: zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdejších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. 2/9 Č.j. 2199/2010-17210 A) Přeprava, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností - nekomerční přeprava, a přeprava hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství v zákoně na ochranu zvířat. Při přepravě, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (při nekomerční přepravě), a při přepravě hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství je nutno dodržovat obecná ustanovení zákona na ochranu zvířat a také speciální ustanovení § 8c až 8f: § 8c Obecné podmínky pro přepravu zvířat: 1) Nikdo nesmí provádet ani nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim může přivodit zranění nebo zbytečné utrpení. (2) Dopravce musí při přepravě zvířat splnit tyto podmínky: a) dopravní prostředky musí být navrženy, konstruovány, udržovány a provozovány tak, aby se předešlo zranění a utrpení zvířat a byla zajištěna jejich bezpečnost,

b) zařízení k nakládce a vykládce, pokud jsou použita, musí být navržena, konstruována, udržována a provozována tak, aby se předešlo zranění a utrpení zvířat a byla zajištěna jejich bezpečnost, c) pro zvířata musí být zajištěna dostatečná plocha a výška přiměřená jejich vzrůstu a zamýšlené cestě. 32 (3) Chovatel musí zajistit: a) napojení a nakrmení zvířete v kvalitě a množství odpovídajícím druhu zvířete a jeho vzrůstu, b) aby zvířeti byl poskytnut odpočinek ve vhodných intervalech, c) zvířeti, které během přepravy onemocnělo nebo bylo zraněno, poskytnutí první pomoci; vyžaduje-li to zdravotní stav zvířete, zajistít jeho veterinární ošetření. § 8d Způsobilost zvířat k přepravě: (1) Chovatel může zvířata přepravovat nebo je předat k přepravě dopravci pouze tehdy, jsou-li pro plánovanou cestu způsobilá. (2) Poraněná zvířata a zvířata s fyziologickými potížemi nebo patologickými stavy se nepovažují za způsobilá k přepravě, zejména pokud: a) se bez bolesti nebo pomoci nemohou sama pohybovat, b) mají velké otevřené rány nebo výhřezy, c) jde o březí zvířata, u nichž již uplynulo 90 % či více očekávané doby březosti, nebo jde o samice, které porodily v předcházejícím týdnu, d) jde o novorozená zvířata, která ještě nemají úplně zahojený pupek, e) jde o selata mladší 3 týdnů, jehňata mladší 1 týdne a telata mladší 10 dnů, ledaže jsou přepravována na vzdálenost menší než 100 km, 3/9 C. j. 2199/2010-17210 f) savce, kteří dosud nebyli odstaveni od matky nebo kteří dosud nepřivykli samostatnému prijímání potravy a tekutin, pokud nejsou přepravováni spolecně s matkou; to neplatí u volně žijících zvířat v případě, kdy může dojít k ohrožení mláděte matkou, g) jde o jelenovité v období, kdy se jim obnovuje paroží. 3) Ustanovení odstavců: 1 a 2 neplatí pro přepravu zvířat : a) k ošetření veterinárním lékařem a zpět, nebo je-li přeprava jinak nutná k zamezení dalších bolestí, utrpení nebo škod, b) na pokyn veterinárního lékaře k diagnostickým úcelům. § 8e Dopravní prostředky: 1) Chovatel musí zajistit, aby dopravní prostředky, kontejnery, klece a podobně a jejich vybavení

byly konstruovány, udržovány a provozovány tak, aby a) se předešlo zranění a utrpení a zajistila bezpečnost zvířat, b) zvířata byla chráněna před nepříznivým počasím, příliš vysokými či nízkými teplotami 33 a nepříznivými změnami klimatických podmínek, c) zvířata neměla možnost z nich uniknout nebo vypadnout a mohla snášet případný stres související s pohybem vozidla, d) podlaha nebyla kluzká, e) podlaha minimalizovala prosakování moči a výkalů. (2) Chovatel musí zajistit: a) aby uvnitř prostoru pro zvířata byl dostatek místa a dostatečné proudění vzduchu, když zvíře stojí v přirozeném postoji, b) studenokrevným obratlovcům, danému druhu odpovídající okysličení vody, popřípadě přívod vody nebo kyslíku, a to po celou dobu jejich přepravy. (3) Velikost prostor pro přepravu zvířat stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. § 8f Postupy při přepravě: 1) Předměty, které mají být přepravovány ve stejném dopravním prostředku společně se zvířaty, musí chovatel umístit tak, aby nemohly zvířatům přivodit zranění, utrpení nebo stres. (2) Pokud jsou zvířata přepravována v kontejnerech, musí chovatel zajistit, aby: a) nedocházelo k jejich strkání, házení, svrhávání, nárazům, převracení nebo shazování, b) s přepravovanými zvířaty nebylo manipulováno hlavou dolů, c) nebylo omezeno větrání nebo u studenokrevných obratlovců okysličování, pokud jsou kontejnery přepravovány naskládané na sobě nebo vedle sebe, d) přeprava probíhala ve vodorovné poloze za účelem zamezení vytékání nebo vypadávání výkalů, e) byla zajištěna stabilita kontejneru, zejména pokud jsou umístěny na sebe, f) kontejnery, jejichž celková hmotnost přesáhne 50 kg, byly vybaveny úchyty a byly během přepravy upevněny. 4/9 C. j. 2199/2010-17210 (3) Nikdo nesmí při přepravě a) zvířata bít, kopat nebo užívat jiného násilí, b) používat tlak na zvlášť citlivé části těla tak, aby tím byla způsobena zbytečná bolest nebo utrpení, c) zavěšovat zvířata pomocí mechanických prostředků, d) zvedat nebo tahat zvířata za hlavu, uši, rohy, končetiny, ocas nebo srst, nebo s nimi zacházet tak,

aby jim tím byla působena zbytečná bolest nebo utrpení, e) používat poháněče nebo pomůcky se špičatými konci, f) úmyslně zdržovat zvířata, která jsou poháněna nebo vedena prostorem, ve kterém se manipuluje 34 se zvířaty, g) přepravovat zvířata se svázanými končetinami, přivazovat zvířata za končetiny s výjimkou dravců chovaných v zajetí podle zákona o myslivosti. (4) Elektrické poháněče se smějí používat jen u dospělého skotu a prasat v případě, když odmítají pohyb, a to jen tehdy, když zvířata mají dostatečný prostor k průchodu. Výboje nesmějí trvat déle než 1 vteřinu, musí být vhodným způsobem časově rozloženy a smějí být aplikovány jen na svaly zadních končetin. Výboje se nesmějí používat opakovaně, pokud zvíře nereaguje. (5) Chovatel musí při přepravě zajistit, aby: a) zvířata nebyla přivázána za rohy, parohy, kroužky v nose ani za nohy svázané k sobě, b) telata neměla náhubek, c) domácí koňovití starší 8 měsíců během přepravy měli ohlávku, vyjma nezkrocené koně. (6) Pokud musí být zvířata přivázána, musí chovatel zajistit, aby provazy, řetězy nebo jiné použité prostředky upevnění: a) byly dostatecně pevné a za normálních přepravních podmínek se nemohly přetrhnout, b) v případě potřeby umožnily zvířatům ulehnutí, nakrmení a napojení, c) zabránily jakémukoli riziku uškrcení nebo poranění, a aby umožňovaly zvířata v případě potřeby rychle uvolnit. § 8g (1) Ustanovení § 8c až 8f se vztahují na přepravu, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, a na přepravu hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství. B) Přeprava, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností - nekomerční přeprava, a přeprava hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství ve vyhlášce o ochraně zvířat při přepravě. Ustanovení § 4 vyhlášky c. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, stanoví, že požadavky na velikost prostor pro přepravu zvířat, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, a pro přepravu hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství, jsou uvedeny v příloze č. 3 k této vyhlášce: Požadavky na velikost prostor pro přepravu zvířat, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, a pro přepravu hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství. 1. Silniční a železniční přeprava koní, oslů a jejich kríženců (dále jen „koně“)

Kategorie zvířat, minimální podlahová plocha na jedno zvíře v m2 Minimální rozměry stání na jedno zvíře v m

35 Dospělí koně

1,75 m2 - 0,7 x 2,5 m

Mladí koně (6 až 24 měsíců)

cesta do 48 hod. - 1,20 m2 - 0,6 x 2,0 m cesta nad 48 hod. - 2,40 m2 - 1,2 x 2,0 m

Poníci (výška do 144 cm)

1,00 m2 - 0,6 x 1,8 m

Hříbata do 6 měsíců

1,40 m2 - 1,0 x 1,4 m

Během delších cest musí mít hříbata a mladí koně možnost ulehnout. Uvedené hodnoty se mohou u dospělých koní a poníků odchylovat nejvýše o 10 % a u mladých koní a hříbat o 20 % v závislosti nejen na hmotnosti a vzrůstu, ale i na tělesném stavu, povětrnostních podmínkách a předpokládané délce cesty. 2. Silniční a železniční přeprava skotu Kategorie zvířat, približná hmotnost zvířat v kg, minimální podlahová plocha na jedno zvíře v m2 Malá telata

50 kg - 0,30 až 0,40 m2

Středně velká telata

110 kg - 0,40 až 0,70 m2

Těžká telata

200 kg - 0,70 až 0,95 m2

Středně velký dospělý skot

325 kg - 0,95 až 1,30 m2

Težký dospělý skot

550 kg - 1,30 až 1,60 m2

Velmi těžký dospělý skot nad

700 kg - nad 1,60 m2

Uvedené hodnoty se mohou zvýšit v závislosti na hmotnosti a vzrůstu, ale i na tělesném stavu, povětrnostních podmínkách a předpokládané délce cesty. C. 7/9 j. 2199/2010-17210 3. Silniční a železniční přeprava ovcí a koz Kategorie zvířat, hmotnost zvířat v kg, minimální podlahová plocha na jedno zvíře v m2: Do 55kg - 0,20 až 0,30 m2 Ostříhané ovce Nad 55 kg nad 0,30 m2

Do 55 kg - 0,30 až 0,40 m2 Neostříhané ovce Nad 55 kg nad 0,40 m2 Do 55 kg - 0,40 až 0,50 m2 Vysokobřezí ovce Nad 55 kg nad 0,50 m2 Do 35 kg 0,20 až 0,30 m2 Kozy 35 kg až 55 kg - 0,30 až 0,40 m2 Nad 55 kg - 0,40 až 0,75 m2 Do 55 kg - 0,40 až 0,50 m2 Vysokobřezí kozy Nad 55 kg nad 0,50 m2 Uvedené hodnoty se mohou měnit v závislosti na plemeni, vzrůstu, tělesném stavu, délce srsti, povětrnostních podmínkách a délce trvání cesty. 4. Silniční a železniční přeprava prasat Všechna prasata musí mít k dispozici dostatek prostoru, aby mohla ležet nebo stát v přirozeném postoji. Aby se vyhovělo tomuto minimálnímu požadavku, neměla by hustota osazení pro prasata o přibližné hmotnosti 100 kg překročit 235 kg/m2. S ohledem na plemeno, vzrůst a tělesný stav, se výše uvedené minimální požadavky na plochu přiměřeně zvyšují. S ohledem na povětrnostní podmínky a délku trvání cesty, se výše uvedené minimální požadavky na plochu zvyšují až o 20%. 5. Požadavky na nakládací zařízení Kategorie zvířat maximální sklon zařízení pro nakládku (ve o) Koně, osli a kříženci

25

Skot

20

Telata do 6 mesíců stáří

20

Ovce a kozy

20

Prasata

20

II. Závěr Více informací o oblasti ochrany zvířat při přepravě, texty výše uvedených právních předpisů,včetně odůvodnění, můžeme nalézt na internetových stránkách Ministerstva zemědělství, oddělení ochrany zvířat, na adrese www.oz.mze.cz. Informace o oblasti ochrany zvířat při přepravě jsou k dispozici rovněž na internetových stránkách Státní veterinární správy www.svscr.cz – oblast pohoda zvířat – welfare – informace pro dopravce zvířat. K přepravě zvířat, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (ke komerční přepravě zvířat), blíže viz. článek na internetových stránkách Ministerstva zemědělství, oddělení ochrany zvířat „Vyjádření k právní 37 úpravě povinností při přepravě zvířat, včetně koní, z hlediska ochrany zvířat“ ze dne 5. 2. 2009. Toto vyjádření Ministerstva zemědělství není právně závazné a Ministerstvo zemědělství jej vydalo s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ministerstva zemědělství na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování. (www.oz.mze.cz) 3.2.5.1. Jateční zpracování zvířat (Simeonovová, et al., 2008) Jateční zpracování zvířat (jatečnictví, jateční výroba) je první ze tří hlavních fází zpracování jatečných zvířat a masa (1. jatečnictví – 2. bourání masa – 3. masná výroba). Do jatečního zpracování vstupuje živé zvíře a výsledkem je jatečně upravené tělo (JUT) jako hlavní produkt. Jatečná zvířata se porážejí a dále zpracovávají na kontinuálně pracujících jatečních linkách s různou kapacitou, s různým stupněm mechanizace a automatizace a specializovaných pro jednotlivé druhy a kategorie jatečných zvířat. Jatečná zvířata jsou ve zpracovatelském závodě přijata na základě platného veterinárního osvědčení a zdravotního průkazu, které na žádost dodavatele vystaví obvodní veterinární lékař. Na jatkách vykoná vstupní veterinární prohlídku úřední veterinární lékař, který konfrontuje vstupní veterinární doklady se zdravotním stavem zvířat po přepravě na jatky a rozhodne, zda zvíře bude poraženo na normální nebo na sanitní pořážce. Po přepravě musí mít zvířata k dispozici dostatek pitné vody. Jateční zpracování zvířat se děje v následujcích technologických operacích: •

přísun zvířat k omračování,

•

omráčení (ze zákona je povinné z humánního hlediska, aby zvíře nevnímalo bolest při zabíjení – vykrvování),

•

vykrvování (musí se provést bezprostředně po omráčení),

•

vnější jateční opracování,

•

vnitřní jateční opracování (tzv. vykolení),

•

půlení kusů,

•

veterinární hygienická prohlídka poražených zvířat a masa vč. veterinárního rozhodnutí o mase (veterinární hygienická prohlídka poražených zvířa a masa je řízena ustanoveními veterinárního zákona č. 166/1999 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 287/1999 Sb, od 1. 7.

2003 platí novelizovaný veterinární zákon č. 131/2003 Sb.), •

konečná úprava jatečně opracovaných těl.

3.3. OCHRANA ZVÍŘAT, VĚDA A ZVÍŘATA, VZDĚLÁVÁNÍ Tlak veřejného mínění donutil vlády, aby vzaly na vědomí, že životní pohoda zvířat je sama o sobě důležitým tématem výzkumu. Navíc také hlavní charitativní oraganizace na ochranu zvířat připustily, že vědecký výzkum jim může pomoci dosáhnou jejich cíle. To je obdivuhodné, ale ke konkrétním výsledkům to má ještě daleko (Webster, 1999). 38 Byl přijat první akční plán o ochraně zvířat, který odhlasovala Evropská komise. Tímto historickým krokem EU konečně formálně uznala ochranu zvířat jako důležitý prvek své politiky. Cílem plánu je upevnit úspěchy, kterých se doposud podařilo v ochraně zvířat dosáhnout, a navrhnout strategii, jak udržet a vylepšit ochranu zvířat. Jde o zlepšení standardů v rámci welfare, podpoření alternativních metod pro laboratorní pokusy, bez využití zvířat, zavedení ukazatelů úrovně ochrany zvířat a hlavně zvýšení informovanosti veřejnosti o této oblasti a podpoření mezinárodní iniciativy na poli ochrany zvířat. Stále vyšší procento občanů EU projevuje zájem o to, jakým způsobem je se zvířaty zacházeno. EU přijala v rámci ochrany zvířat množství zákonů, ale tyto zákony jsou často nedostatečné na to, aby zvířatům zaručily přijatelné životní podmínky. Je třeba začlenit pravidla ochrany zvířat do širších souvislostí, které zahrnují oblast zemědělství, vědeckého výzkumu, ochrany životního prostředí, lidského zdraví, zdraví zvířat či mezinárodního obchodu. Akční plán o ochraně zvířat je pravděpodobně druhým nejdůležitějším dokumentem EU v této oblasti, po Protokolu o ochraně zvířat, jenž je součástí tzv. Amsterodamské úmluvy z roku 1997. Jednou z organizací, která se věnuje tomuto problému je Compassion in World Farming (CIWF). Pod pojmem „pokus“ a „pokusné zvíře“ si je možné představit leccos, proto na úvod definice pokusného zvířete podle § 3 písm. j) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů: „Pro účely tohoto zákona se rozumí pokusným zvířetem každé zvíře, které je nebo má být použito k pokusům, včetně volně žijícího zvířete, samostatného života schopné larvální formy nebo rozmnožování schopné larvální formy.“ A dále definice pokusu podle § 3 písm. u) téhož zákona: „Pro účely tohoto zákona se rozumí pokusem jakékoliv použití zvířete k pokusným nebo jiným vědeckým účelům, které u zvířete vyvolá nebo je způsobilé vyvolat bolest, úzkost nebo utrpení, anebo které může vést k trvalému poškození nebo ke ztížení přirozeného způsobu života zvířete, anebo které v důsledku provedených zákroků nebo provedených úkonů vede nebo může vést k tomi, aby se zvíře s takovýmto poškozením narodilo, za pokus se považují i případy, kdy bylo u zvířete vyloučeno utrpení nebo trvalé poškození úspěšným použitím prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod. Veterinární léčební, preventivní a diagnostické úkony, inseminace a přenos embryí, porážení zvířat nebo označování zvířat v chovu a činnosti podle paragrafu 15 odst. 8 nejsou pokusem podle tohoto zákona:“ §15 odst. 8 zákona zní: „Za pokusy na zvířeti se nepovažují biologické testace sledující vliv změny jednotlivých složek

krmné dávky, nebo srovnávací pokusy různých skupin zvířat a pokusy sledujcí výtěžnost zvířat, prováděné podle zvláštního právního předpisu, při kterých je sledována během života v obvyklých podmínkách chovu pouze hmotnost zvířat, nejsou omezovány jejich fyziologické funkce nebo biologické potřeby a neprovádí se krvavé nebo jinak bolestivé zákroky“. Ochrana zvířat, vzdělávání Ochrana zvířat je oblastí, která se v poslední době významně vyvíjí a to jak v České republice, tak i na úrovni Evropské unie. Složitost vztahu mezi člověkem a zvířetem realizovaná v celém spektru od vynikajících podmínek pro život zvířete až po vztah přinášející zvířeti strádání, 39 utrpení a bolest, vyžaduje odborné posuzování zabezpečování podmínek prožívání života zvířetem a také aktivní vytváření podmínek, které umožní zvířeti prožívat život na určité úrovni jeho spokojenosti. Takové odborné posuzování a prosazování podmínek pro život zvířat vyžaduje odborníky, kteří budou vzděláni na univerzitní úrovni v této oblasti. Současná legislativa v České republice předpokládá vysokou úroveň vzdělání veterinárních lékařů v oblasti ochrany zvířat. Také legislativa Evropské unie předpokládá hluboké vzdělání veterinárních lékařů v oblasti ochrany zvířat. V současné době existuje v Evropské unii právní předpis na úrovni směrnice, který zahrnuje ochranu zvířat mezi předměty, které jsou předměty povinnými při vzdělávání veterinárních lékařů (Večerek, et al., 2001). V posledních letech se rozšiřuje rozsah výzkumné činnosti a odborného vzdělávání v problematice welfare zvířat nejen na zemědělských univerzitách a Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně (VFU), ale i na dalších školách biologického směru (Dousek, et al., 2010). V roce 2009 probíhala také odborná příprava osob k získání kvalifikace pro zabezpečení odchytu toulavých zvířat a péče o ně. Nevládní organizace Nadace na ochranu zvířat hodnotila grantové řízení za rok 2009 a k problematice welfare zvířat vypsala další granty. Tato nadace také organizovala akci na podporu útulků pro zvířata v nouzi. Úspěšně proběhl seminář Společnosti pro zvířata ČSOP pro zájemce ze zájmových organizací k problematice ochrany zvířat. Téma pohody zvířat a zajištění minimálních standardů bylo náplní regionálních kurzů a seminářů pro chovatele. Řada akcí se zaměřením na welfare zvířat proběhla i při jiných příležitostech (Dousek, et al., 2010).

4. LEGISLATIVA V OCHRANĚ ZVÍŘAT 4.1. Legislativa v ochraně hospodářských zvířat (savců) v podmínkách EU a ČR Ochrana zvířat proti týrání je společenským i odborným tématem. Celkově se touto problematikou zabývá Státní veterinární správa ČR. V České republice je platný zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném znění, který vychází z mezinárodních předpisů vydaných Radou Evropy i Evropským Společenstvím. Poslední novela proběhla v roce 2009. Zakazuje všechny formy propagace týrání zvířat a chce, aby všechny osoby v ČR chránily zvířata před týráním. Orgány ochrany zvířat musí koordinovat, vyhodnocovat a předkládat návrhy k nápravě nebo ke změně a úpravě předpisů. Dochází k úpravám podmínek při přepravě a ke změnám v oblasti právní úpravy přestupků a správních deliktů. Jsou dosti časté problémy v případě přemísťování, ustájení, fixaci, omráčení a vykrvování jatečných zvířat za účelem provedení porážky. Novely zákona zpřísňují postihy za týrání zvířat, výrazně se zvyšuje výše pokut, které je

možno uložit za přestupky a správní delikty na úseku ochrany zvířat proti týrání. Určitě by se mělo pohlížet na zvířata jako na živé bytosti, které mají právo na život, jako každý jednotlivec v našem státě. Budou zvýšeny kontroly chovatelů. Mění se nebo doplňuje řada pojmů v zákoně, jejichž použití působilo v praxi problémy. Nově je zavedena povinnost osob, které obchodují se zvířaty určenými pro zájmové chovy, poskytnout kupujícímu písemné informace o podmínkách chovu a správné péči o kupované zvíře. Je povinnost čipovat druhy zvířat vyžadující zvláštní péči jako jsou koně, exotická zvířata nebo velké kočkovité šelmy. Obcím je umožněno označit čipem nebo tetováním toulavé a opuštěné psy v obci, aby se zamezilo jejich opakovaným únikům.

40 4.2. Právní normy pro ochranu zvířat K oblasti ochrany zvířat se vztahuje článek 11 Listiny základních práv a svobod. Jde o právo vlastnit majetek jako jedno ze základních občanských práv. K právu vlastnit majetek patří také právo vlastnit zvířata. Zvíře je totiž v českém právním řádu považováno za věc a jako s takovou je s ním nakládáno. Bohužel se stává, že lidé se zvířetem zachází obdobně jako s jinými věcmi, takže dochází i ilegálnímu prodeji a využívání zvířat k reklamě, či jiné publicitě. Ze zákona na ochranu zvířat proti týrání však plyne, že zvíře má oproti jiným věcem odlišné postavení, mělo by se na něj pohlížet jako na živého tvora, kterého je třeba chránit, respektovat jeho potřeby a věnovat mu pozornost. Přímá ochrana - zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání v platném znění zákona č. 162/1993 Sb., zákona 193/1994 Sb., č. 243/1997 Sb. nálezu Ústavního soudu č. 30/1998, a zákona č. 77/2004 Sb. (úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 149/2004 Sb.), zákon č. 413/2005 Sb., Zákon č. 77/2006 Sb., zákon č. 312/2008 Sb. a zákon č. 291/2009 Sb., - jeho prováděcí vyhlášky a dále pak trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předspisů (platnost do 31. 12. 2009), zákon č. 40/2009 Sb.- trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (účinnost od 1. 1. 2010). Nový trestní zákoník ČR (platný od 1. ledna 2010) výrazně zpřísňuje postih za týrání zvířat. Dosavadní úprava postihovala odnětím svobody maximálně na 1 rok, a to pouze v případech recidivy nebo až utýrání zvířete. Nově se utýrání zvířete postihuje až tříletým trestem, lze však uložit trest odnětí svobody až na 5 let, jde-li o některé praktiky páchané na větším počtu zvířat (www.reformajustice.cz). Nepřímá ochrana - zahrnuje právní předpisy, které upravují zacházení se zvířaty, stanoví způsob a podmínky chovu plemenitby zvířat, základní pravidla péče o zvířata, problematika nepřímé ochrany při zacházení se zvířaty je upravena různými právními předpisy týkajícími se zdraví - veterinární péče, chovu zvířat, myslivosti, rybářství, krmiv, ochrany přírody a krajiny, ochrany životního prostředí, zoologických zahrad, podnikání - obchod se zvířaty a drezúra atd. Na přelomu března a dubna 2011 předloží ministr spravedlnosti ČR vládě ke schválení nový Občanský zákoník, který určitě představuje největší změnu práva za posledních dvacet let. Pokud bude přijat, mohl by začít platit od 1. ledna 2013. Mimo jiné nový zákon navrhuje výslovně stanovit, že „živé zvíře není věc“ ve smyslu práva. Také při záchraně zvířete dnes člověk nesmí

způsobit větší škodu, než jakou má zvíře cenu. Nově bude mít život zvířete přednost. Zvířata bude dále možné kupovat a prodávat či jinak s nimi právně nakládat, bude ale nutné respektovat, že jsou živými tvory (www.reformajustice.cz). 4.3. Dohody a smlouvy Česká republika je smluvní stranou následujících dohod Rady Evropy a smluv: Protokol týkající se sanitárních opatření na ochranu zvířat ve vztahu k obchodu k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, č. 200/1998 Sb., •

Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu, č. 19/2000 Sb. m. s., 41

•

Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, č. 20/2000 Sb. m. s.,

•

Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, č. 21/2000 Sb. m.s.,

•

Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat, č. 114/2003 Sb.m. s.,

•

Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, č. 116/2003 Sb.

•

Nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997 o kritériích Společenství pro místa zastávek a o změně plánu cesty uvedeného v příloze směrnice 91/628/EHS.

•

Nařízení Rady (ES) č. 1040/2003 ze dne 11. června 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 1255/97, pokud jde o použití míst zastávek.

•

Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97.

•

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověřování, zda jsou dodržovány právní předpisy o krmivech a potravinách a ustanovení o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat.

•

Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září o ochraně zvířat při usmrcování (nařízení nabude účinnost dne 1. 1. 2013). Uvedené dohody vytvářejí základ předpisů pro ochranu zvířat i v Evropském společenství a jsou v obecných zásadách i součástí našich předpisů. V Británii existuje řada zákonů vztahujících se k životní pohodě zvířat, ale nejdůležitější etické a praktické záležitosti jsou shrnuty ve třech zákonech: 1.

Zákon na ochranu zvířat (The Protection of Animals Act) z roku 1911, který postihuje zbytečné utrpení zvířat.

2.

Zákon o hospodářských zvířatech (Agriculture (Miscellaneous Provisions) Act) z roku 1968, zabývající se přímo životní pohodou zvířat.

3.

Zákon o vědeckých procedurách na zvířatech (Animals (ScientificProcedures) Act) z

roku 1986, který popisuje případy, kdy je nutné utrpení zvířat připustit. 4.4. Orgány ochrany zvířat Problematikou welfare v českém zemědělství se zabývají: •

Ministerstvo zemědělství (Mze):

•

ÚKOZ - Ústřední komise pro ochranu zvířat

•

Výbor pro ochranu hospodářských zvířat

•

Výbor pro ochranu zvířat v zájmových chovech

•

Výbor pro ochranu volně žijících zvířat 42

•

Výbor pro ochranu pokusných zvířat

•

Státní veterinární správa (SVS)

•

Krajské veterinární správy

•

Okresní veterinární správy

•

Městské veterinární správy

•

Akademie věd (AV) a příslušné státní orgány - resorty

•

Obce

4.5. Nevládní organizace Ochranou zvířat se zabývají i nevládní organizace ochrany zvířat (CZ): Nadace na ochranu zvířat Společnost pro zvířata Liga na ochranu zvířat Svoboda zvířat Sdružení na ochranu zvířat…atd. Nevládní organizace ochrany zvířat (zahraniční): WSPA - World Society for Protection of Animals (proti utrpení zvířat) CIWF - Comparisson in World Farming (ochrana hospodářských zvířat) RSPCA - Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals (ochrana zvířat proti týrání)

5. VÝSLEDKY KONTROL 5.1. Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ) Vrcholovým orgánem ochrany zvířat v ČR je po celé sledované období Ministerstvo zemědělství (Mze), které řídí výkon státní správy na tomto úseku. K plnění úkolů uvedených v § 20

odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zřídil ministr zemědělství v roce 2009 jako svůj odborný poradní orgán na úseku ochrany zvířat Ústřední komisi pro ochranu zvířat (ÚKOZ). Předsedu a členy ÚKOZ jmenuje a odvolává ministr zemědělství po dohodě s ministrem životního prostředí, a to z odborníků navržených příslušnými státními orgány, Společností pro vědu o laboratorních zvířatech a právnickými osobami zabývajícími se ochranou nebo chovem zvířat, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat. Orgány ÚKOZ jsou předseda a rada. ÚKOZ se člení na výbor pro ochranu hospodářských zvířat (VOHZ), výbor pro ochranu zvířat v zájmových chovech (VOZZCH), výbor pro ochranu volně žijících zvířat (VOVŽZ) a výbor pro ochranu pokusných zvířat (VOPZ). Radu tvoří předseda a 4 místopředsedové volení z členů ÚKOZ, kteří jsou zároveň předsedy výborů. Rada řídí činnost ÚKOZ mezi jejími zasedáními a koordinuje činnost výborů. 43 Státní veterinární správa ČR a Ministerstvo zemědělství – oddělení ochrany zvířat vydávají každoročně informační bulletin „Program ochrany zvířat – Situace v roce …..“, ve kterém je komplexně zhodnocena situace na úseku ochrany zvířat v České republice v předchozím roce. Program ochrany zvířat – situace v roce 2009 (bulletin pro rok 2010 zatím není dostupný). Informační bulletin č. 4/2010 obsahuje informace o ochraně zvířat a péči o jejich pohodu v České republice od roku 1993 do roku 2009 s podrobnějším vyhodnocením situace v roce 2009. Činnost na tomto úseku byla po uvedené období realizována podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (zákon OZT), jehož poslední novela proběhla v roce 2009. Rovněž byla využívána příslušná nařízení Evropských společenství (ES). V roce 2009 bylo významné, že se naši odborníci podíleli v rámci předsednictví ČR na řídících jednáních ES. Při tom byl s úspěchem předložen návrh „Všeobecné deklarace k ochraně zvířat“. Mimo běžné agendy ES byla řešena problematika ochrany zvířat při porážení a jiných způsobech usmrcování. Jednání byla úspěšně završena a následně bylo schváleno Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Projednávána byla rovněž nová směrnice o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Připomínkovaný návrh směrnice byl předán švédskému předsednictví. Sankce uložené v trestním řízení jsou uvedeny podle údajů Ministerstva spravedlnosti ČR. Za týrání zvířat bylo dle tohoto sdělení podle § 203 trestního zákona celkem v období od roku 1993 stíháno 662 a odsouzeno 330 osob. V roce 2009 bylo pro týrání zvířat stíháno 22, obžalováno 20 a odsouzeno 19 osob, zkrácené přípravné řízení proběhlo se 7 osobami. Dozor nad ochranou zvířat po celé období vykonávaly orgány veterinární správy podle zásad metodického vedení. Je prezentováno vyhodnocení této činnosti s komentováním údajů v tabulkách. Celkem bylo za sledované období provedeno 194 659 kontrol. Za rok 2009 provedli inspektoři krajských veterinárních správ (KVS) 14 688 kontrol. V roce 2009 byly zjištěny závady v 880 případech a týkaly 78 181 zvířete. Počet podaných podnětů podle zákona OZT k zahájení správního řízení obecními úřady obcí s rozšířenou působností poklesl v roce 2009 na 426, oproti 705 podnětům v roce 2008. Při tom je ovšem nutné respektovat, že byly využívány i další sankce, např. bylo vyměřeno 181 pokut v příkazním řízení. 5.2. Dozor nad ochranou hospodářských zvířat (ÚKOZ)

Ze statistických údajů vyplývá, že v roce 2009 došlo k poklesu stavů prakticky u všech druhů hodpodářských zvířat. Na vyváženost metodiky kontrol naopak ukazuje, že vzhledem k velikosti chovů, poměrně značný podíl kontrol (58,8 %) musel být proveden v chovech skotu, přitom skot představoval v počtu kontrolovaných zvířat pouze 1, 5 %. Obdobně tomu bylo při kotrolách chovů prasat. Podle počtu kontrol sledované činnosti je možné vysledovat, že v posledních letech je situace poměrně stabilizovaná v oblasti kontroly chovu, naopak v ostatních oblastech se blíží údajům zjišťovaným v roce 2000. Zvýšení je obecně zaznamenáno vždy po nástupu účinnosti nových předpisů nebo při cíleně zaměřených kontrolních akcích. Nepříznivý a trvale sledovaný trend vyšších podílů, a to jak doporučených opatření (v roce 2008 12, 4 %, v roce 2009 12, 5 %), tak porušení zákona (v roce 2008 8, 9 %, v roce 2009 11, 2 %), je od počátku sledování zjišťován u skupiny zájmových zvířat. 44 Při dozoru nad činností s hospodářskými zvířaty bylo realizováno v roce 2009 celkem 10 388 kontrol, což je o 1836 kontrol méně než v roce 2008. Tyto kontroly se týkaly 23 225 521 zvířat.Např. v roce 2007 to bylo 43 738 991 zvířat, protože bylo kontrolováno více chovů drůbeže nebo ryb. Závady byly v roce 2009 zjištěny při 489 kontrolách a týkaly se 51 639 zvířat. Ve správním řízení bylo podáno 144 podnětů obecním úřadům ORP, byla však používána i další sankční opatření, např. ve správním řízení bylo vyměřeno 66 pokut. Činnosti se skotem. Při různých způsobech využití skotu bylo při 6 464 kontrolách (v roce 2008 při 7 783) celkem kontrolováno 353 384 zvířat (v roce 2008 568 634 zvířat) všech kategorií. Údaje jsou uvedeny mimo data z denních kontrol welfare u zásilek zvířat na jatkách, stejně tomu tak bude u ostatních dále uváděných druhů zvířat. Závady byly zjištěny při 155 (v roce 2008 při 283) kontrolách a týkaly se 2 541 (v roce 2008 8 038) kusů skotu. Podle požadavků předpisů byla v chovech skotu kontrola soustředěna na různé věkové kategorie. Podle metodiky ES bylo kontrolováno 1 643 hospodářství s chovem telat a nedostatky byly zjištěny pouze v 29 z nich (v roce 2008 v 64). Oproti roku 2007 a 2008 se opět počet zjištěných nedostatků snížil. Je to možné vysvětlit zvýšenou informovaností chovatelů o požadavcích předpisů. Ze zjištěných závad v 17 případech nebyly v hospodářstvích zajištěny správné chovatelské postupy, ve 12 případech byly zjišťovány nedostatky ve vedení evidence a záznamů. Ve 12 hospodářstvích nevyhovovala kvalita nebo způsob napájení telat nebo podávání krmiva. Dále bylo kontrolováno 3 812 hospodářství s ostatními kategoriemi skotu (mimo telat) a nedostatky byly zjištěny ve 110 případech. Opětně nejvyšší podíl byl zjištěn při 91 kontrole v nedostatcích v chovatelských postupech, v evidenci a identifikaci (28), krmení (20) a velikosti prostor (11). Na svodech skotu byla z 20 provedených kontrol zjištěna závada puze při 1 kontrole, a je možné i zde konstatovat zlepšení. Rozbor uvedených nedostatků ukázal, že nejčastěji docházelo k porušení minimálních standardů. Tento stav byl obdobně jako u dalších druhů hospodářských zvířat projednáván na poradách inspektorů KVS i na školeních pro chovatele a poradce v souvislosti s přípravou kontroly podmíněnosti (CC). Činnosti s prasaty. Při různých způsobech využití prasat bylo při 1 834 kontrolách kontrolováno 849 691 prasat. V přehledu kontrol podle směrnice č. 96/58/ES je uvedeno 836 kontrolovaných hospodářství. Bohužel současný systém Integrovaného zemědělského registru (IZR) nesleduje technologii chovu, a tak výsledky kontrol pro hodnocení byly analyzovány pouze podle záznamů v protokolech, aby bylo možné sledovat „skupinové boxy“ a „individuální ustájení“

prasat. Při kontrolách v chovech se skupinovými kotci byly např. zjištěny nevhodné podmínky chovu a nedostatky v péči o prasata ve 34 % z provedených kontrol. Dále z hodnocení vyplynulo, že u tohoto druhu zvířat se největší podíl z celkového počtu závad v obou druzích chovu vyskytuje při požadavku na zajištění správného krmení a napájení, a to v 21 % při skupinovém i při individuálním ustájení. Jedná se zejména o zajištění dostatečného poměru vlákniny v krmivu pro danou kategorii prasnic. Obdobný poměr závad byl zjištěn již v roce 2007 a 2008. Pro srovnání, v roce 2006 se nejvíce problémů v kontrolovaných hospodářstvích vztahovalo k vybavení chovů a kvalitě užívaných objektů. Zájmová sdružení ochránců zvířat upozorňovala ve své akci, včetně zahraniční akce CIWF (nevládní organizace ochrany hospodářských zvířat), na rutinní provádění kupírování ocasů prasat. Činnosti s ovcemi a kozami byly kontrolovány v chovech při jejich hospodařském využití i 45 v zájmových chovech při 868 kontrolách (v roce 2008 752 kontrol). Z toho byly zjištěny závady při 111 kontrolách (v roce 2008 při 119 kontrolách v chovech) a týkaly se 1 729 ovcí nebo koz ve 105 hospodářstvích s ovcemi a 68 hospodářstvích s chovem koz. Podle procentického zastoupení při kontrolách podle metodiky ES bylo nejvíce nedostatků u ovcí a koz (44 %) zjištěno v označování zvířat, evidenci a vedení záznamů, 35 % u ovcí a 27 % u koz v chovatelských postupech (např. nezabezpečení vhodných chovatelských pomůcek, nesledování porodů a březích bahniv v zimním období), 12 % ovcí a 11 % u koz při poruchách ve výživě. V zájmových chovech se opakovaně jednalo o chov v nevyhovujících prostorech a nenahlášení chovu. Při kontrolách při veřejném vystoupení nebyly zjištěny nedostatky. Činnosti s koňmi. Celkem bylo provedeno 921 kontrol činností s koňmi (1 061 kontrol v roce 2007, 1 050 v roce 2008), takže počet těchto kontrol je možné považovat za stabilizovaný. Kontroly se v roce 2009 týkaly celkem 18 783 koní (v roce 2008 23 331 koní). Počet kontrol s nevyhovující péčí se snížil ze 104 v roce 2008 na 75 kontrol, které se týkaly 610 koní. Při veřejných vystoupeních bylo provedeno 287 kontrol, které se týkaly 12 998 koní. Ze 111 provedených antidopingových zkoušek nebyl sdělen ani jeden pozitivní výsledek obdobně jako naposledy v roce 2007. Oproti tomu při 89 kontrolách v roce 2008 byla 3 vyšetření pozitivní. Závady v chovu byly zjištěny při 65 kontrolách, které se týkaly 537 koní. Obdobně jako v roce 2008 se vyskytly zejména v zájmových chovech a týkaly se špatného výživného stavu, nezabezpečení koní před únikem, používání nevhodných pomůcek a nedostatečné péče o koně. Při 8 kontrolách bylo zjištěno nedodržení minimálních standardů chovu. Tabulka 1.3. Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 (ČR) (ÚKOZ) Zjištěné závady

Počty Nápravné blokových opatření § pokut 22 písm. I

Pokuty vyměřené v příkazním řízení

Pokuty Podn vyměřené ve ěty správním obce řízení

Činnost

Provedeno Kontrolováno Počet Počet kontrol zvířat kontrol zvířat

Chov zvířat

9241

11311710

710

24929 69

108

156

105

322

Svobody zvířat

1052

181438

22

264

1

9

1

1

16

11347709

26

12503 0

2

4

9

7

Přeprava zvířat 2064

Obchod se zvířaty

1030

691592

86

40036 2

33

9

4

64

Rituální porážky zvířat

5

614

0

0

0

0

0

0

0

934462

28

184

0

11

7

10

3

Ostatní porážky 705 zvířat Výuka na zvířatech

17

2337

0

0

0

0

0

0

0

Ostatní pokusy na zvířatech

140

64212

2

51

0

0

0

2

0

Veterinární činnost

258

594053

2

159

0

0

1

0

1

Útulky a záchranné stanice

176

6691

4

55

0

2

0

0

2

46 Tabulka 1.4. Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 – SKOT (ÚKOZ) Zjištěné závady Činnost

Provedeno kontrol Kontrolováno zvířat

Počet kontrol

Počet zvířat

Chov zvířat

4970

286699

130

2549

Svobody zvířat

20

413

1

1

Přeprava zvířat

1123

54060

6

15

Obchod se zvířaty

0

0

0

0

Rituální porážky zvířat

2

7

0

0

Ostatní porážky zvířat

241

4628

17

18

Výuka na zvířatech

4

20

0

0

Ostatní pokusy na zvířatech

17

227

0

0

Veterinární činnost

87

7230

1

158

Tabulka 1.5. Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 – PRASATA (ÚKOZ) Zjištěné závady Činnost

Provedeno kontrol Kontrolováno zvířat

Počet kontrol

Počet zvířat

Chov zvířat

1089

482864

51

4071

Svobody zvířat

22

777

2

7

Přeprava zvířat

310

64263

8

878

Obchod se zvířaty

1

285

0

0

Rituální porážky zvířat

0

0

0

0

Ostatní porážky zvířat

362

291424

7

44

Výuka na zvířatech

2

139

0

0

Ostatní pokusy na zvířatech

14

572

0

0

Veterinární činnost

34

9367

0

0

Tabulka 1.6. Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 – OVCE – KOZY (ÚKOZ) Zjištěné závady Činnost

Provedeno kontrol Kontrolováno zvířat

Počet kontrol

Počet zvířat

Chov zvířat

756

30478

111

1729

Svobody zvířat

38

1228

0

0

Přeprava zvířat

43

2942

0

0

Obchod se zvířaty

0

0

0

0

Rituální porážky zvířat

2

107

0

0

Ostatní porážky zvířat

6

95

0

0

Výuka na zvířatech

9

59

0

0

Ostatní pokusy na zvířatech

8

828

0

0

Veterinární činnost

6

78

0

0

Tabulka 1.7. Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 – KONĚ (ÚKOZ) Zjištěné závady Činnost

Provedeno kontrol Kontrolováno zvířat

Počet kontrol

Počet zvířat

Chov zvířat

559

4574

65

537

Svobody zvířat

287

12998

9

66

Přeprava zvířat

56

468

1

7

Obchod se zvířaty

0

0

0

0

Rituální porážky zvířat

0

0

0

0

Ostatní porážky zvířat

5

8

0

0

Výuka na zvířatech

4

13

0

0

Ostatní pokusy na zvířatech

4

576

0

0

Veterinární činnost

6

146

0

0

48

6. ZÁVĚR Welfare neboli otázka životní pohody zvířat chovaných člověkem, vyvolává stále širší zájem veřejnosti a stává se důležitým faktorem, který ovlivňuje podmínky chovu zvířat i vědecký výzkum. John Webster je emeritním profesorem na Veterinární fakultě Univerzity v Bristolu. Je jedním z nejvýznamnějších odborníků působích v oboru welfare zvířat. Stal se průkopníkem zlepšování životní pohody zvířat na farmách, při jejich transportu i v době před porážkou. Ve Velké Británii se zasloužil například o zákaz odchovu telat na produkci bílého masa v těsných individuálních kotcích. Trvdí, že je možné na vědeckém základě stanovit, co různé druhy zvířat vnímají a cítí, co potřebují ke snesitelné existenci a co od nás mají právo očekávat. Ve svých knihách analyzuje a zdůvodňuje požadavky na kvalitu životního prostředí hopodářských zvířat. Vysvětluje jejich chování a důvody agresivity, jejich reakce na bolest, poranění a smrt. Ve svých závěrech se pokouší nalézt odpověď na otázku, jak je možné smířit úctu k životu s nevyhnutelností usmrcování zvířat, a vyslovuje se pro zlepšení kvality života zvířat prostřednictvím zákonů, vyšší úrovně vzdělávání a prosazováním aktivních morálních postojů. Jelikož životní pohoda zvířat v naší péči bude určena tím, jakou cenu jí budeme přikládat a jak jí budeme rozumět, je zřejmé, že zájmům zvířat nejlépe posloužíme výchovou lidí k takovému vnímání životní situace zvířat, která je co nejbliže pohledu zvířat samotných. Tento princip je zásadně důležitý zejména ve vztahu člověka jako konzumenta k hospodářským zvířatům, jež považujeme za zboží (jakkoli můžeme tvrdit opak). Principy , kterými by se měl řídit náš přístup k hospodářským zvířatům, je však možné uplatňovat na naše zacházení se všemi zvířaty. Cílem výchovy v oblasti ochrany zvířat musí být vštípit lidem správný cit pro hodnotu života zvířat. Životní pododa je důležitá, ale ne nade vše. Člověk se bude vždycky starat o zvířata přímo úměrně tomu, jakou hodnotu jim přikládá. Lidé mají schopnost soucítit a jakmile se jim podaří své bezprostřední potřeby uspokojit, budou si moci dovolit podle soucitu jednat. Musíme se ale vrátit k tomu, čím naši předkové vynikali, to znamená ke správném vztahu ke zvířatům.

49

7. SEZNAM LITERATURY A INTERNETOVÉ ZDROJE Bílek, M., Doležal, O., Dolejš, J., - Zásady welfare a nové standardy EU v chovu skotu Praha VUŽV Uhříněves, 2004. 70 s. ISBN 80-86454-51-7 Čechová, M., Mikule, V., Tvrdoň, Z., - Chov prasat, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Agronomická fakulta, 1. vyd. 2003, 126 s., ISBN 80-7157-720-0 Dousek, J., Semerád, Z., Smolová, A., Ninčáková, A., Valcl, O., Novák, J., Traplová, J., Bohatec, P., Večerek, V., Baranyiová, E., - Informační bulettin č.4/2010, Program ochrany zvířat, Situace v roce 2009, vyd. 2010, Ministerstvo zemědělství ČR, dostupný také na http://eagri.cz/public/web/mze/ochrana-zvirat/publikace-a-dokumenty/program-ochranyzvirat/program-ochrany-zvirat-situace-2008.html, cit. 6. 4. 2011 Fák, C., - časopis Náš chov, 6/2011, ročník LXXI., MK ČR E 652, ISSN 0027-8068 Hermsen, J. - Encyklopedie koní, 2001, 2. vyd., ISBN 80-7234-184-7 Hezký, P., Marcinková, A., Šimek, M. - časopis FARMÁŘ, ročník 17, květen/2011, MK ČR E 69 87, číslo ISSN 1210-9789 Jedlička, M., - časopis Náš chov, 5/2011, ročník LXXI., MK ČR E 652, ISSN 0027-8068 Jelínek, P., Koudela, K., a kol. - Fyziologie hospodářských zvířat, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1. vyd., 2003, 414 s., ISBN 80-7157-644-1 Ježková, A., - Vše o chovu masného skotu, Agroweb [online]. dostupné také na Kuchtík, J., - Chov ovcí, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 1. vyd., 112 s., ISBN 978-80-7375-094-7 Kursa J., Frais Z., Herčík J., Klein Z., Kolář P., Suchý P., - Zoohygiena a prevence chorob I., 1. vyd., 1986, Vysoká škola zemědělská Praha, Agronomická fakulta v Č. Budějovicích, obor: ZOO, 165 s. Linhartová, E., - Hospodářská zvířata v lidské péči – Skot. Ekologické listy [online]. dostupné

z Louda, F. a kol., - Zásady ekologického chovu skotu. 1. vyd. Praha – Ministerstvo zemědělství, ČR, 2003, 36 s., ISBN 80-7084-206-7 Mikšík, J., Žižlavský, J., - Chov skotu (přednášky), Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, 2. vyd. nezměněné 2005, 162 s., ISBN 80-7157883-5 Misař, D., Jiskrová, I., - Chov a šlechtění koní, 2008, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, 1. vyd., ISBN 978-80-7157-510-8

50 Philipps, C., - Cattle Behaviour & Welfare, 2. vyd. Oxford: Blackwell Science, 2002, 264 s., ISBN 0-632-05645-2 Pinďák, A., Milerski, M., Bucek, P., Doležal, O., Navrátil, J. - časopis Náš chov, 4/2011, ročník LXXI, MK ČR E 652, ISSN 0027-8068 Simeonovová, J., Ingr, I., Gajdůšek, S., - Zpracování a zbožíznalství živočišných produktů, 2008, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická f akulta, 1. vyd., ISBN 978-80-7157-708-9 Staněk, S., Úvod do chovu skotu a historie. - Zootechnika [online]. Dostupné z Stupka, R., a kol., - Chov zvířat, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra speciální zootechniky, Praha, 1. vyd. 2010, ISBN 978-80-87415-08-5 Šarapatka, B., Urban, J. a kol., - Ekologické zemědělství: základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin, 1. vyd. Praha, MŽP, 2003, 280 s. ISBN 807212-274-6 Šonková R., - Welfare v ekologickém zemědělství, Šance pro lepší život hospodářských zvířat, 2006, Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, Ústav zemědělských a potravinářských informací, dostupné také na http://www.mze.cz, ISBN 80-7271-176-8 Šubrt, J., Hrouz, J. - Obecná zootechnika, 2009, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Agronomická fakulta, 1. vyd., 205 s. , ISBN 978-80-7375-115-9 Urban, F. - Chov dojného skotu. 1.vyd. Praha, 1997, ISBN 80-901100-7 Vacek, M., Stádník, L., - Chov masného skotu. Katedra speciální zootechniky [online]. Dostupný z: Vaněk, D., Štolc, L., a kol., - Chov skotu a ovcí, Česká zemědělská univerzita v Praze, Agronomická fakulta a ISV nakladatelství, Praha, 2002, ISBN 80-86642-11-9 Večerek, V., Dousek, J., Burda, Z., Večerková, E., Sýkorová, I.,-

Ochrana zvířat,

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Ústav soudního a veřejného veterinárního lékařství, Brno, vyd. 1, 2001, 156 s., ISBN 807305-412-4 Veselovský, Z., Etologie, - Biologie chování zvířat, Praha, Nakladatelství akademie věd České republiky, 2005, ISBN 80-200-1331-8 Webster, J., - Welfare: životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji. Praha: Nadace na ochranu zvířat, 1999. 264 s. ISBN 80-238-4086-X Zahrádková, R. a kol., - Masný skot od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 395 s., ISBN 978-80-254-4229-6 univerzita v

Žižlavský, J., - Chov hospodářských zvířat, Mendelova zemědělská a lesnická Brně, 2002, 1. vyd., 208 s, ISBN 80-7157-615-8 51 Autor neznámý 1: http://www.agris.cz/etc/textforwarder.php?iType=2&iId=139057 Autor neznámý 2: http://ec.europa.eu/agriculture/organic/eu-policy/legislation_cs

Autor neznámý 3: http://www.svscr.cz/index.php?art=1480 Autor neznámý 4: http://www.zootechnika.estranky.cz/stranka/welfare Autor neznámý 5:http://www.agroweb.cz/zivocisna-vyroba/Novy-pohled-na-welfarezvirat__s45x23263.html Autor neznámý 6: http://www.ochranazvirat.cz/18/czech/rubrika/legislativa/ i evropská Autor neznámý 7: http://www.mze.cz/eagri.cz/public/web/mze/ochrana-zvirat/preprava Autor neznámý 8: http://www.reformajustice.cz/vlastnicvti-a-dalsi-vecna-prava/konkretnizmeny/zmena-chapani-pojmu.veci.html Autor neznámý 9: http://eagri.cz/public/web/mze/ochrana-zvirat/pokusna-zvirata/prehledzvirat-pouzitych-k-pokusum/ , (cit 6. 4. 2011)

8. SEZNAM TABULEK Tabulka 1.1. (Webster, 1999) - Možné pocity a nálady zvířat Tabulka 1.2. (Webster, 1999) - Hlavní požadavky zvířat na prostředí Tabulka 1.3. - Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 (ČR) Tabulka 1.4. - Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 – SKOT Tabulka 1.5. - Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 – PRASATA Tabulka 1.6. - Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 – OVCE – KOZY Tabulka 1.7. - Výsledky kontrol podle druhu činnosti se zvířaty v roce 2009 – KONĚ

52

9. PŘÍLOHY FOTOGALERIE

Obr. č. 1 – Hříbě ve výběhu (Autor: Hana Němčanská)

53

Obr. č. 2 – Sající tele (Autor: neznámý)

Obr. č. 3 – Tele na pastvě s matkou (Autor: neznámý)

54

Obr. č. 4. Sající tele na pastvě (Autor: neznámý)

Obr. č. 5. Skot – letní pastevní období (Autor: neznámý)

55

Obr. č. 6 – Koně na pastvě (Autor: Hana Němčanská)

56